VVAA – Vzdělávání v artefiletice a arteterapi
Význam barev ve výtvarném projevu a v imaginaci dětí s tělesným postižením
MgA. Martina Meletzká
Závěrečná práce
Praha 11.12.2011
Prohlašuji, že jsme závěrečnou písemnou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů..
1
OBSAH Úvod 1 Působení barev a jejich význam v životě...................................................................3 1.1 Relaxace barvami .......................................................................................3 1.2. Barva jako artefakt .......................................................................................3 2. Symbolika barev .......................................................................................4 2.1. Schopnost vidět .......................................................................................4 2.2. Výraz úplnosti, harmonie barev.............................................................................4 2.3. Co která barva sděluje ? .......................................................................................5 3. Barvové testy, které se praktikují v psychoterapii....................................................6 4. Osobní zkušenost v práci s dětmi a dospívajícími....................................................7 4.1. Tělesné postižení u dětí s nimiž jsme pracovala....................................................7
5. Výtvarná tvorba 5.1. Jací asi jsme ? 5.2. Léčí barva ?
........................................................................................8 ........................................................................................9 .......................................................................................9
6. Proč má pro mne smysl věnovat se arteterapii ?.......................................................10 7. Závěr
........................................................................................10
Použitá literatura
........................................................................................11
2
Úvod „Člověk vnímá svět, ve kterém žije barevně, barevný je i obraz světa. Každá z barev má svůj vlastní příběh, úděl však mají společný. Tím jsou dány souvztažnosti barev mezi sebou, které nejsou zdaleka jen optické, fyziologické, fyzikální, psychologické a jiné, nýbrž především významové.“ Jan Baleka Ve své práci se chci především zabývat barvou a jejím teoretickým užitím v arteterapii. V úvaze hledám souvislosti mezi technikami, které s barvou pracují jako se základním prostředkem vyjádření, a naopak metodami, které barvy nepoužívají primárně. Je to má výchozí hypotéza, že tak jako klienti požívají nebarvy- černou a bílou, tak mohou zcela barvy vyloučit a pracovat jen s hlínou, nebo stínem. V terapii může mít stejnou hodnotu vnímáme-li barvy ve fantazii, nebo jsou –li fyzicky přítomné. Při zadání krajina mohu snít v barvách a tyto jsou stejně reálné, možná ještě působivější než když se je pokusím zhmotnit. Zapojení fantazie a její následné promítnutí do obrázků, či bezbarvých plastik chápu jako dobrý cíl a nástroj k tomu, jak v klientovi během práce obnovovat harmonii mezi vědomím a nevědomím. Výsledek terapeutické hodiny by měl být také vnitřní prožitek. Volně bych se ráda dotkla kontextu mezi použitými technikami paní Dr. Šickové, kde jsme v kurzu na jedné straně modelovali v hlíně ostrov a na druhé straně kreslili mandalu složenou ze znásobeného barevného fragmentu, kde barva měla významnou roli.
1. Působení barev a jejich význam v životě Obraz světa, zakletý ve světelném paprsku vstupuje okem do našeho vědomí. (Pleskotová) Barvy jsou v lidském životě významným činitelem. Poskytují vizuální vjem, což je nejrychlejší způsob přijetí informace. Události, které se dějí jsou spojené s různými emocemi při nichž vnímáme okolní svět barev. Tak můžeme hovořit o pocitech, či vzpomínkách, které v nás barvy vyvolávají. Lidská psychika je v neustálé interakci s vizuálním světem. Barvy představují emoční mapy vědomí. Archetypální významy barev jsou zastoupeny ve struktuře lidského vědomí. Naše osobní preference staví některé z nich do popředí, jiné do pozadí. Je–li tato struktura narušena může nastat obnova opět za přispění barev. Znovuobjevení jejich významu je důležité pro naši vnitřní rovnováhu. 1.1. Relaxace barvami Barvy mají léčivou schopnost. Působí psychosomaticky, stále se objevují nové trendy, jak jejich potenciálu využívat komerčním způsobem. Například chromoterapie užívaná ve wellness centrech, barva v reklamě atd. „Barvené“ vnímání je fyziologický a psychologický proces. Při nízké hladině osvětlení se schopnost vidět barvy ztrácí. Můžeme přirovnat různě barevné tóny k hloubce i výšce, sepětí a rozpínání, klidu a výbušnosti. Lze najít různou oblibu jednotlivých barev u lidí trpících specifickými poruchami. „Je dokázáno, že ozařování barvami střídá napětí v těle. Člověk nevnímá barvu jen očima, ale že i povrch lidského těla, je na barevná světla citlivý bez zprostředkování vjemu zrakem. Lidská pokožka zřejmě obsahuje buňky, které mají přímé spojení s nervovým systémem a barevné záření tak přímo ovlivňuje napětí neboli tonus svalů.“A. Janovič Relaxační místnost „snoezelen“ je dobrým příkladem, jak barvy spolu s dalšími prvky, které stimulují smysly působí terapeuticky. Tato místnost bývá vytvořená zejména pro relaxaci, zklidnění a uvolnění. Pobyt uvnitř nevyžaduje výraznou fyzickou aktivitu. Mimo jiné zde působí „vizuální stimulace – vnímání barevných světel na zdi, vnímání světelných impulsů stimulačních lamp, sebepozorování a nápodoba v zrcadle, pozorování stínohry rukou na zdi, pozorování světelných hraček.“ www.skolaprotp.cz 1.2. Barva jako artefakt Kompozici barev ve své fyzikální podobě vnímáme jako celek s těmito vlastnostmi : * Harmonie barev 3
* Kontrast * Poměr velikosti barevných ploch * Vzájemný účinek více barev * Umístění v ploše snímku * Vyjádření tvaru, zdůraznění linií * Objektivní zobrazení barev - zdroj Wikipedie Barva se podílí na vnímání tvaru, někdo může barvu slyšet, cítit. Například výtvarný umělec Milan Grygar hledá akustickou kvalitu tak, že přenáší barevné tóny, plochy do hudebních partitur. Jeho „Partitura směrů zvuku“ je jednou z prvních, provedená r. 1970. Hudebníkům vždy ponechávaly dostatek volného prostoru pro improvizaci. Synestesie znamená slučování barev se zvuky a je poměrně častá u dětí (Pleskotová)¨. “Nesporné je, že asociace a synestézie vedou k tomu, že hovoříme o barvách teplých a studených, lehkých a těžkých, vlhkých a suchých apod. Jsou to pocity, jimiž na nás barvy mohou za určitých podmínek působit.“ A.Janovič 2. Symbolika barev Bydlel ve skleněnym domě. To byla jeho průsvitná skutečnost i s nahotou, kterou do ní vnášel. Nebo to byl dům blan ? Neboť mnohokrát stál nahej pod proudem dešťů a barevný potoky vystřikovaly z jeho těla a tiskly do země cestu jeho opakujících se obrysů. Vznikla cesta tvaru jeho těla. P. Zajíček (básník a zpěvák kapely DG 307) 2.1. Schopnost vidět Vědci určují počátek vnímání světla a tmy zhruba na devátý měsíc stáří lidského embrya. Zrak se dále vyvíjí, ale ještě dříve je u embrya vyvinut sluch a tak lidské vědomí získává své představy o vlastnostech světa. Na obsahu paměti se podílí akustické, sémantické a vizuální informace. Vznikají tak vzpomínky a na ně se vážou asociace. Vzpomínky ze kterých se rodí obraz světa nacházejí v labyrintu představ hodnotu barvy. „Za elementy asociace byly považovány představy, pojmy, vztahy. Pomocí volné asociace, kdy jedinec vyjádří první myšlenku, nebo představu, která mu přijde na mysl jako odpověď na daný podnět.“ Hartl, Hartlová-psychologický slovník. Klient tímto složitým procesem dochází k hlubšímu sebepoznání. Barevné kompozice můžeme číst jako báseň. Slova můžou pomoci dokreslit charakter výjevů ve kterých barvy vyjadřují emoce. Používáme „ty své“ na základě svých zkušeností, které jsme ve světě získali ? Myslím si že ano. Úkolem arteterapie je zvyšovat u člověka míru, jakou barvy vnímá. Zrcadlí se v nich niterná hnutí, pro něž by se verbálně hledal ekvivalent zdlouhavě. U lidí s tělesným či duševním postižením se kterými jsem pracovala to platí. „Pomocí neverbálního zachycení okamžiku, např. Tahem štětce, letmým dotekem, rozmáchlým pohybem barevné stopy, volbou těžkého, hustého, jedovatého či nejjemnějšího barevného odstínu a dalšími fenomény tvoří pacient celou škálu specifických sémantických znaků, které jsou s to zachytit právě to, co je verbálně nezachytitelné-myšlenkový trysk, úzkostnou bezradnost, dynamický životní styl či zastavený, ztuhlý stereotyp, způsob počínání si a orientaci v individuální realitě“ M. Lhotová 2.2. Výraz úplnosti, harmonie barev Ze čtyř základních barev„ze žluté, červené, modré a zelené barvy je možné vytvořit harmonicky probíhající barevný kruh. Tento kruh je symbolem úplnosti a harmonie.“ Lűscher 4
V tom, jak se oblékáme, jakými barvami se obklopujeme, či které si vybíráme, abychom vyjádřili své city a emoce, vyjadřujeme charakter své osobnosti. Jednotlivé barvy v nás mohou navozovat harmonický a jiné disharmonický pocit. S barvami má každý své zkušenosti a potřeby jich používat. Některé tóny v našem životě chybějí jiné mohou být užívány primárně. Arteterapeut si všímá preferencí, nebo absence používaných barev a jejich vzájemné kombinace . Hovoří a ptá se po významu, jaký barva má v kontextu s výtvorem, jeho cílem je léčit celistvou osobnost. Během života se mnění barevné preference a jejich osobní významy pro nás. Otázka kvalit barvy je pro každého z nás individuální a svým obsahem specifická. 2.3. Co která barva sděluje ? „ Z hlediska významovosti barev v arteterapii nás spíše zajímají vztahy mezi barevnými volbami než barvy jednotlivé“. M. Lhotová Významy nejsou vždy jednoznačné. Například červená barva může v danou chvíli někomu působit radost, jiného znepokojovat a být synonymem násilí. Záleží to od toho, zda li má člověk potřebu zklidnění, či naopak potřebuje načerpat energii. V dějinných kulturách mají jednotlivé barvy svůj mýtický, či náboženský význam. Nemusíme jej ani znát a přesto se některá barvy objevují ve stejném významu také dnes . Je to dáno jednotou kolektivních obsahů. Pan Baleka říká, že malíře nástěnných maleb brala společnost lovců jako “toho kdo tvoří život“. Nebudeme se mýlit ani dnes, když budeme se stejnou významností brát tvůrce a jeho výtvor. Nejde již o magické zaříkávaní a naše pigmenty se nepojí s tukem a krví zvířat na nichž by náš život závisel, ale na psychologické úrovni může být obsah stejně nutkavý. Jak se říká, každá mince má svůj rub a líc. To můžeme vztáhnout na mnohovýznamovost užití barev. Nedefinujeme působení barev z fyziologického, ale významového hlediska. Na příkladech je to uvedeno. Zde je jejich stručný přehled. Vybrala jsem zde pouze to, co mi přišlo nejzajímavější. Důležité je proto vnímat barvy v širším kontextu a všímat si jejich vlastností jako jsou sytost, vyvážení barev, odstín. Černá „Je viděna a významově chápana jako protiklad a opak bílé, nedostatek světla. Tma je doslova i přeneseně slepotou vyvolávající úzkost existenční a také existencionální.“Baleka Osobně jí vnímám jako barvu konečnosti, je těžká a tvrdá, má v některých případech rysy elegance a univerzálnosti vesmíru. V pozitivním významu může být barvou plnosti života. Tato barva , která dlouho za barvy nebyla pokládána je zadržením velké energie, potencionálního vzdoru a protestu, především když jí používají dospívající. “V testu vždycky upozorňuje na nějaký závažný vnitřní konflikt“ Pleskotová Bílá „Je barvou přechodu z jednoho údobí života do druhého nebo z jednoho světa do jiného světa. Běl odnímá hmotnost a zduchovňuje“ Baleka. Bývá ztotožňována se světlem, amorálním aspektem čistoty. Je to barva převahy slunce. Může symbolizovat nové začátky – svatební oděv, osvobození se. Podle slov pana Bahbouha vyjadřuje postoj Já jsem tady - znamená čistotu, neposkvrněnost, emoce v ní nejsou obsaženy a v tom může případně utkvívat její autoritativnost a dominance bílý plášť lékařů“. Šedá „Vyjadřuje touhu být upjatý, zdrženlivý, opatrný, distancovat se zachovat svůj klid „nepřiznat barvu“ Schillingovi. Neutrální , neživotná, může jí použít jak alibista, který nemá v záměru něco o sobě nechat odhalit, tak také unavený člověk. Úřednická šeď – jednání v zastoupení. Nerozhoduji a nejednám za sebe. Žlutá „Žluté dávají přednost lidé, kteří hledají změněné, osvobozující poměry…žlutá by odpovídala dynamické, 5
kinetické energii.“ M. Lűscher Symbolizuje živel vzduchu, je barvou světla, má blíže ke vzduchu, třpytivosti slunce, k pohybu. Může však také znázorňovat povrchnost a rozptýlenost. „Můžeme v ní najít charakteristické strany mnohostrannosti a pohyblivosti. Tato barva zastupuje radostnou a nezatíženou komunikaci, dětský optimismus. Důvtip, pohyblivost, velkorysost, otevřenost-ledabylost, lehkost-lehkomyslnost, čilost-neklid.“ I. a G. Schillingovi Modrá symbolizuje živel země „Ustupuje všem barvám, je vzdálená. Je také barvou vyjadřující naději, má silný duchovní obsah. Čím je modrá světlejší, vnímáme jí jako mladší, nezatíženou, barvu nebe. Tmavomodrá je spojená s úzkostmi a obavami, také však může odkrývat klid a rozvážnost“ I. a G. Schillingovi Modrá, která je zbarvená až do černá vyjadřuje existencionální napětí, neproniknutelnost.“ R.Bahbouh Červená symbolizuje živel ohně „První barva, kterou naše vidění ontologicky počalo“ J. Baleka . Je extrovertní, spojená s krví, srdcem a životem. Barva lásky, sebevědomí a síly, spojovaná s ženskostí v různých obměnách. Vyjadřuje plodnost. Může být výbušná, znázorňovat akci, konflikt. Bývá velmi chytlavá, láká a svádí svou výrazností upoutává pozornost svou silou a mocí, může být dominantní (kardinálská červená). „Jedině v kombinaci s černou přichází červená ještě silněji ke slovu coby protiklad k zelené“ Kombinace červené a zelené barvy vytváří na sítnici oka kmit, významově přeneseno, tyto barvy se doplňují najdemeli správnou míru pro jejich vyrovnání.“Aby byla síla záření červené barvy snesitelná, potřebujeme velmi mnoho zelené, nebo jiné klidné barvy na vyrovnání. Když červeň udrží samovládu, nejde už o souhru, nýbrž o jednostrannou sílu a dominanci.“ I. a G. Schillingovi Zelená symbolizuje živel vody „je výrazem životní naděje, ale i těch sil, které člověka strhávají zpět do pudového světa, do nevědomého a nevědoucího jednání“ Baleka Zklidňuje, užívá jí člověk, který si chrání své hranice. Jejím důležitým tématem je sebeobrana, sebeochrana. Je to barva vlastní autonomie.
3. Barvové testy, které se v praktikují v psychoterapii „Barva je pocit, cit, láska, život“ I. a G. Schillingovi. Test barvových preferencí : Vychází z toho, že soudě dle preferovaných barev můžeme odvozovat vlastnosti člověka. Postupně v devíti sériích se volí barvy, tvary a odstíny základních barev. Výběr je posuzován ve vzájemném vztahu.. Je zaměřen spíše na aktuální situaci člověka. (Psychotesty on line) Rorschachův barvový test: Skládá se z deseti skvrn vzniklých kápnutím černého, nebo barevného inkoustu na bílý papír“ P. Pleskotová. Hovor nad takto náhodně vzniklými obrazci se váže ohledně toho, co komu připomínají. Někdo si všímá tvarů a někdo především barev. Ten kdo je racionálně založený nejprve zkoumá tvary a osoby založené emotivně nejprve zkoumají barvy. Lűscherův barvový test : „měří osobnostní psychofyzický stav, jeho nebo její schopnost zvládat stres, vystupování a komunikační schopnosti. Odkrývá příčinu psychologického stresu, který může vést k fyzickým symptomům“ M. Lűscher (Luscher-color.com ) Vychází z významu čtyř základních barev versus čtyř základních variací sebecitu, které se vzájemně propojují a vytvářejí onen harmonický celek. Lűscher říká, že „čtyřbarevný člověk při svém prožívání, 6
myšlení a jednání vychází ze čtyř variant sebecitu:Sebeúcta (zelená), sebedůvěry ( červená), spokojenosti (modrá) a vnitřní svobody (žlutá).“ Jestliže se některé barvě vyhýbáme, postrádáme jí . Potom nedostatek v některé z oblasti sebecitu přechází do různých disharmonických podob. „Lüscherův barvový test je projektivní metodou založenou na vyhodnocování významu preference a odmítnutí určitých barev vyšetřovanou osobou. Základní hypotézou přitom je, že volba barev je jistým způsobem závislá na některých osobnostních proměnných, na situačních stavech organismu i na objektivně působících činitelích.“ (Svoboda, 1999). Tzv.“velký Lűscher“ je barvový klinický test Barevný Pfisterův pyramidový test : Vychází z předpokladu, že „individuální chování vůči barvám má vztah k osobnosti a zejména k efektivitě. V pyramidovém testu mají zkoumané osoby za úkol pokrýt tři pyramidy čtverečky těch barev, které se jim líbí nejvíce a další tři vyskládat z nejméně oblíbených barev. „Jde o uspořádání barev, ne jen o jejich volbu“. Svoboda (r. 99, s 151-210). Test se používá jako forma skupinové výpovědi. Hodnotí se hlavně nakolik se barevné řady konkrétního člověka shodují, nebo odlišují od jiných obrazů “posuzovaných jako nejvýznamnější ve skupině .“ I. a G. Schillingovi Frielingův test: Byl r.1949 Frielingem koncipován ve smyslu Freuda, Junga a Adlera. Nechal se při jeho sestavování inspirovat Goetheho výrokem: „nic není uvnitř, nic není venku, protože co je uvnitř, to je i venku“ „Barvy jsou pokládány na tabulku rozděleně do čtyř polí. Jde o prvotně symbolické uspořádání do čtyř kvadrantů (čtvrtin kruhu). Tento test neukazuje pouze ve kterém okamžiku člověk vkládá svou energii, ale také ve které oblasti se uplatní která charakterová vlastnost“ I. a G. Schillingovi Samotný autor mluví o svém testu jako o projekčním testu. KTC (kvinterncolor) barevný test vyvinul český arteterapeut M. Kyzour. Zadáním je umístit na formát papíru A5 pastelkami pět barvených skvrn o velikosti dvoukoruny tak, jako je tomu například na hrací kostce. Je třeba poznačit si pořadí ve kterém byly kolečka namalovány. Barvy, skutečná velikost koleček, jejich uspořádání a umístění na formátu jsou vodítkem k náhledu na osobní a vztahovou situaci člověka. Naznačují nám postoje k sobě samému a k okolí. „Na základě barevné sebeprojekce je možno uvažovat o dynamice původní rodiny a o chybných vzorcích chování ( Šicková-Fabrici, 2002) 4. Osobní zkušenost v práci s dětmi a dospívajícími Hledat svou identitu znamená často experimentovat. Ale ne na důkaz bravury, nýbrž proto, abychom metodou pokusu a omylu našli svou pravou cestu. P.Říčan o Procesu nalézání a budování identity Jako vychovatelka ve školním zařízení u dětí s tělesným postižením jsem je chtěla lépe poznat, nabídnout jim náplň volného času. Vyzkoušeli si některé méně obvyklé výtvarné techniky: práci s úhlem, papírem, volná malba, fotogramy, modelování z hlíny. Mimo tvorbu v ateliéru jsme navštěvovali výstavy, hráli stínové divadlo, byli jsme na představení pantomimi a následně pracovali s němou groteskou, natočili krátký film. Líčením a výrobou masek jsme navázali na téma komunikace beze slov. Zajímalo mne, jakým způsobem budou pracovat a jak mohu podpořit jejich sebepřijetí. Podporovala jsem je v samostatnosti. Děti, které se mi zdály izolované od ostatních a zároveň projevily zájem o výtvarnou tvorbu byly zvány na naše setkávání. 4.1. Tělesné postižení u dětí s nimiž jsme pracovala Pracovala jsem jak s dětmi, jejichž postižení bylo vrozené, tak s těmi jejichž tělesné postižení bylo získané. Vrozené tělesné postižení : Dětská mozková obrna, jejím hlavním příznakem je podle Vágnerové (2002) 7
porucha motoriky . DMO má vliv na psychiku postiženého člověka. Jedinec, který není schopen pohybu je čím dál tím více závislý na svém okolí. To však u něj zvyšuje riziko opoždění poznávacích funkcí a v neposlední řadě také opoždění procesu socializace. Získané tělesné postižení : Můžeme zde zařadit DMO získané v době po porodu. Příčinou jsou úrazy, poranění elektrickým proudem. Tato postižení můžeme považovat za trvalé ohrožení vývoje jedince s ohledem na jeho život, bez ohledu na to, zda se jedná o vrozené nebo získané tělesné postižení. Zdroj: www.spckaminek.websnadno.cz/telesne-postizeni.html 4.2. Inspirace Volná tvorba, to je velké dobrodružství a málokdo kromě dětí, které jsou obdařeny bezprostředností se odváží pustit do nepoznaných vod. Má dosavadní praxe je blízko artefiletickému přístupu. Artefiletika odkazuje nejenom k arteterapii, ale i k výtvarnému umění a k filetickému přístupu ve výchově, ve kterém je intelektový rozvoj úzce spjatý s rozvojem emočním a sociálním. J.Slavík Pro navození inspirativní atmosféry jsem v úvodu malování v ateliéru buď vyprávěla příběh, nebo jsme si povídali. Děti přistupovali k tvorbě s nadšením, nebylo třeba je k čemukoliv nutit. Někdy pracovali na svých výtvorech sami, jindy ve skupině. Tíhnou k osvědčeným realistickým motivům. Mnohdy je to pro ně svazující, známe to všichni: neumím nakreslit to a jak se kreslí ono. Snažila jsem se zařadit témata, které budou zpracovávat také abstraktně. Střídala jsem výtvarné aktivity s pohybovými (stínové divadlo, obtisky) a zajímavé experimenty ve výtvarných technikách (fotogram, akční malba, malba stěrkou a klihovými barvami. Techniky, při nichž se využívá náhoda mohou být vhodnou metodou, jak zaujmout formou hry děti pro seznámení s barvami. ) Mohla bych to ilustrovat na tomto příkladu. Malovali barvami venku u kašny na velkou roli papíru. Potom na něj cákali vodu. Mokrý papír je bavilo různě trhat a mačkat. Vznikaly barevné louže, do nich rozprašovali barevné pigmenty, papír se v nich namáčel. Větší kusy, které zůstaly jsme dali usušit a pozorovali velkou změnu, kterou tak výtvor prošel. Některé děti si během práce začaly bokem kreslit křídami. Pomalu celá akce před internátem, kde bydleli končila tak, že se spojovaly na chodníku barevné pigmenty křídy s cáry mokrého papíru a vylitými barvami. Tato práce s náhodou mi připomíná akvarelovou techniku smejváku. Náhodný vznik barevných skvrn na velkém formátu dodával atmosféru akční malby. Diskuse kolem obrázku se odehrávala když o to děti stály. 5. Výtvarná tvorba v ateliéru Skupina byla vždy rozmanitá, přicházely dva klienti pravidelně. Dokázali se na práci soustředit asi půl hodiny. Snažila jsem se je motivovat k tomu, aby započatou věc dokončily, aby s ní mohli být spokojeni, nebo jí považovali za ukončenou. Je pravdou, že obecně u dětí s tělesným handicapem zaostává finální provedení. Vyprávěním v úvodu setkání se mohly děti nechat inspirovat. Například - představte si, že jste nalezli poklad- jak vypadá ? Vytvořte náhodně tečky a jejich spojením získáte krystalické formy drahokamů. Oblé kameny můžete vytvořit obkreslením přiloženého prstu. Dívka nakreslila tři barevné domy vedle sebe (viz obrazová příloha), jak symbolické ? Podobu díla významně ovlivňovaly motorické schopnosti tvůrce. Pro chlapce, který má spastické držení ruky byl problém ovládat rukou štětec. Vytvořil kresbu propícháváním papíru, který byl vypnutý na rámu. Hliněný reliéf vytvořil dloubáním a rytím do hlíny. Vzniklý odlitek si chtěl vybarvit. Barevným práškem si posypal plochu, kterou chtěl vybarvit a prstem jej vtíral do modelované hmoty. Byl vždy zvědavý, co tvoříme a tak se zapojil také do akce odlévání rukou. Tento chlapec vyžaduje často dopomoc v úkonech, které by zvládl sám. Přišlo mi symbolické zaměřit se u něj na haptické vjemy- vtírání barevného pigmentu do reliéfu, odlitek ruky, performance papíru. Další skupinu obrázků, začínající maskou čerta malovala devatenáctiletá dívka. Diagnóza: DMO s kombinovanou lehkou mentální retardací. Je oboustranně nedoslýchavá. Verbální složka je disproporční, výkon se pohybuje mezi 10-15 lety vývojového věku. Dívka kontakt s lidmi navazuje bez problémů. Její rodina jí poskytuje velmi dobré zázemí. 8
Nejvýznamnějším konverzačním tématem jsou rodinné vztahy lidí, se kterými přichází do styku. Dívka používá výrazné, syté tóny základních barev - červenou, modrou zelenou, oblíbená je růžová a žlutá. Růžové nejsou jenom květiny a poklad připomínající dům, ale také maska čerta. Růžovou barvu, kterou s oblibou používá symbolicky chápu jako vnitřní obraz dívky, pro kterou jsou vztahy velmi důležité. Zároveň dokáže zdůraznit sebe samotnou –velikost kompozice. Barvy , které vzájemně nemíchá jsou syté a vyzařují její vitalitu a energičnost. Většinou je mezi sebou nemíchá. Maluje a kreslí bezprostředně tak, že objektem zaplní celý formát výkresu. Má radost z pochvaly a to je jedna z motivací, proč své obrázky tvoří. V kresbě mandaly bylo zadáním: do kruhu nakresli jídlo, které máš ráda. Z jednotlivých kousků si upeč něco jako pizzu. Nakreslila nejdříve své přátele včetně sebe a k nim dokreslila věci, které mají rádi cukrovou vatu, pizzu..tak vznikaly tyto malé nedorozumění, které byly přínosné. Dívka si k narozeninám mohla dát malé pivo, stalo se to pro ní v té době významným námětem. Zpracovala jej v hliněném reliéfu, který nechtěla barevně pojednávat. V obrazové dokumentaci jsou vyfocené odlitky reliéfů ostatních dětí. Myslela jsem si, že budou mít chuť doplnit je barvami. Až na jednoho však odmítli a byli spokojeni s bezbarvým obrázkem. Průvodce- podzimní téma, kdy brzy přichází tma a tak člověk může snadno zabloudit. Děti imaginovaly v leže na černém plátně (jako by ponořeni do tmy, ztracení). Představovaly si svého průvodce, který jim pomůže najít správnou cestu. Na černém plátně vznikl nejprve jejich vlastní obrys, vzájemně si obkreslily siluety a potom si každý pastelem dokreslil svého průvodce. Dívka použila růžovou barvu pro svou postavu a žlutého nakreslila průvodce. Vyrobený lampión měl dokresli atmosféru dalšího z podzimních setkání. Tady je velmi zajímavá práce dvacetiletého chlapce, který jej polepil maskou a siluetou postavy. Prakticky sám nebyl schopný postavy vystřihnout a nalepit, ale zcela jasně korigoval mou práci a svou nespokojenost dal ihned najevo. Vše muselo být tak, jak chtěl.
5.1. Jací asi jsme ? Někteří klienti byli už v ranném dětství pobytem v nemocnici izolováni od svých vrstevníků. Někteří byli po úrazu vyřazeni z dosavadního způsobu života. Každý se vyrovnává po svém s tím, co jim život přináší. Snažila jsem se vytvořit prostředí, kde se budou rádi chodit setkávat, povídat si a případně si relaxovat. A tak několik dětí docházelo do ateliéru, kde jim bylo příjemné trávit volnou chvíli. M.Lhotová hovoří o relaxaci při výtvarné činnosti jako o aktu mentální hygieny. Snadno se stane, že přítomnost jako by neexistovala, že jí plně neprožíváme, obzvlášť je-li něco problematického v naší mysli. Při tvorbě se člověk setkává se sebou samým. Nebylo záměrem odkrývat vnitřní bariéry, nebo provádět terapii. Pouze si společně vyprávět příběhy. Arteterapie jde za to, jejím úkolem je postupné odkrývání duševních principů a nastavení rovnováhy. Uždil nazývá jako „nejvyšší stupeň syntézy smysluplnou organizaci a ten kdo jí dovede uložit věcem, pojmům, barvám nebo tvarům s nimiž zachází, prodělal nejtěžší zkoušku své tvořivosti. Říká, že smysluplná organizace je vrcholným principem estetickým ať už se jí říká harmonie nebo jinak.“ 5.2. Léčí barva ? Barvy léčí, proto se jimi také vesměs intuitivně obklopujeme. Pomocí barev si vytváříme pocit bezpečí a pohody. Můžeme si kompenzovat chybějící energii a pak mít různá období, kdy hladovíme po určité barvě. Její přítomnost dokáže ulevit od bolesti, uklidnit, zchladit, zahřát…podle toho si také lidé zařizují interiér bytu, koncipují se interiéry veřejných prostor. Barvy dále vyvolávají asociace o kterých můžeme hovořit. Můžeme je pouze snít, prosycují tak naši mysl. Díky imaginaci můžeme své tělo doslova prodýchávat barvami. Ve výtvarné tvorbě je z pohledu arteterapie mimo kresby užívání barev výrazným diagnostickým elementem. Usnadňují osobní výpověď v situaci, která pro někoho může být tíživá, nebo obtížně sdělitelná. V tom je hlavní léčivý potenciál práce s barvou. Každý nad to máme své, individuální významy, které bychom mohli různým barvám přisoudit. Jejich 9
univerzální obsah je stejný. Otázku: jak se dnes cítím, můžeme nasměrovat k barevnému přirovnání. Zodpovíme-li si proč tomu tak je, získáme během chvíle obraznou představu o momentálním rozpoložení člověka. V životních etapách se mění barevné preference. Pohybují se mezi jasným světlem sytých barev po pastelově odlehčené tóny. V životě balancujeme mezi tmavými těžkostmi po produchovnělé vyzařování temných barev. 6. Proč má pro mne smysl věnovat se arteterapii ? .„Arteterapie využívá výtvarných aktivit k léčbě psychických a sociálních problémů. Cílem není vytvoření nějakého artefaktu, nýbrž prostřednictvím mimoverbálního sebevyjádření a zpracování osobního tématu dosáhnout odstranění, nebo zmírnění obtíží nemocného člověka.“ Goleman, Terapeut je používá jako komunikační prostředek, jsou bránou k dialogu a záleží na zkušenostech se symbolikou a významovostí výtvarného díla.. Nabízí mnoho přístupů, jak s klientem nebo skupinou lidí na určitém tématu pracovat Jsou možné také jiné techniky, které zpočátku usnadňují diskusi s klientem, pokud se mu nechce hned začít malovat. Inspirující v tomto směru je pro mne práce Jany Merhautové a dalších. Jde o to nalézt kdekoliv kolem sebe zástupný symbol, kterým by se vyjádřil. Arteterapie má velmi široký záběr a proto je pro mne žádoucí získat praxi v tomto oboru a najít vlastní způsob práce. Toto odvětví psychoterapie nabízí klientovi cestu, která člověka vede k hlubšímu sebe poznání za pomocí vizuální komunikace. Na počátku tohoto dynamického procesu stojí určitá poptávka. Tvůrčí techniky terapeut přizpůsobuje potřebám a schopnostem klienta. „V terapii klient prochází čistou individuací, k tomu aby se stal tím, kým je. Integrací má dospět k integritě“ Bahbouh – z přednášky Arteterapeut se pak stává průvodcem na cestě, kde klient poznává části své osobnosti. Spolu se snaží číst a rozumět symbolům, které výtvarné dílo obsahuje. Symbolická stránka výtvarného díla usnadňuje otevření tématu tam, kde je slovní popis nedostatečný, nebo pro někoho nemožný. Na základě symbolu můžeme následně konkretizovat a ptát se po vztahovosti. Nejen vytvořený objekt, ale už samotný způsob práce, myšlenkový proces který vznik provází je nástrojem léčby. Není důležitá umělecká hodnota díla. Je mapován vznik prací, změny ve výtvarném projevu člověka, které se v průběhu času uskutečňují a komentář tvůrce (jeho vlastní interpretace, pocity, způsob práce). Terapeut vhodným způsobem dokáže upozornit na významný prvek. Prostřednictvím obrazu si můžeme uvědomit vztah našeho vnitřního tématu a svého postoje ke světu. S artefaktem zacházíme na symbolické rovině. Otevíráme daný problém a na stejné úrovni se snažíme o jeho řešení. 7. Závěr Poznala jsem, že někomu se může více líbit práce s hlínou, nebo se stíny (tzv. nebarvami). Děti se večerů, kdy jsme se věnovali stínovému divadlu účastnily moc rády a ve větším počtu, než ateliérových prácí, kde jsme malovali. Někdo se může používání barvy vyhýbat, třeba už jenom proto, že je pro něj obtížné ovládat kreslířský nástroj. Barevnost světa, je obsažena v naší mysli a mnohdy si ani neuvědomujejme, jak výrazně barevně vnímáme prostorný objekt. Například vymodelovanou krajinu (poslední obrázky ve fotodokumnetaci) vnímá sám autor barevně, aniž by byly barvy fyzicky přítomny . Arteterapie je především přínosná pro člověka v tom, že ukazuje cestu, jak k barvám přistupovat, jak je chápat ve vztahu k nám samotným, tzn. že primárně sleduje nemateriální přínos pro klienta a spíše prohlubuje prožívání barev, neboť barvám pro nás samotné vrací významy. Je pak možné pomocí jejích postupů (třeba i prací s nebarvou) obohatit klientův svět a rozšířit barevnou škálu duševního života.
10
Použitá literatura : Lűscher Max - „Čtyřbarevný člověk“, 1997 Bahbouh- zápis z přednášky kurzu Baleka Jan- „Modř, barva mezi barvami“, 2002 Pleskotová Petra- „Svět barev“, 1987 Lhotová Marie- „Proměny výtvarné tvorby v arteterapii“, 2010 Luscher-color.com Svoboda- „projektivní metody“, s 151-210, 1999 psychotesty.psyx.cz (psychotesty on line) Schillingovi Inge a Gred- „symbolická řeč barev“, 1999 Goleman in Škola muzejní pedagogiky 4. 2007, s.82 Janovič A.- „Vnímání barev“, diplomová práce, 2005 Říčan Pavel- „Cesta životem“ s.221, 2006 Slavík J., Wawrosz Petr-“Umění zážitku, zážitek umění II“(teorie a praxe artefiletiky) 2004, s.13
11
12
Skupinová práce- malování barvami venku u kašny.
13
14
15
16
17
. Hliněný reliéf vytvořil vydloubáváním a rytím do hlíny. Vzniklý odlitek si chtěl vybarvit.
18
Kresba vznikla propícháváním papíru, který byl vypnutý na rámu. Pro chlapce, který má spastické držení ruky byl problém ovládat rukou štětec
19
Zajímavé bylo sledovat soustředění se kterým chlapec perforoval papír. Prosvětlením papíru se ukázala zře- 20 telněji celá kresba.
Na MIkuláše- maska čerta
21
Mandala- namaluj svou pizzu, složenou z věcí, které máš nejraději (malba fixem na plátno)
22
Jsi pozvána na hostinu boha Bakchuse, vstoupit smíš pouze s korunou, kterou si vytvoříš.
23
lampión, který divce chvíli po zapálení ohořel
24
představ si, že jsi nalezla poklad- jak vypadá ?
Svět pod vodou
25
Poklad
Svět pod vodou. Chlapec identifikoval sebe a zvýraznil rabku obrysem.
26
Dívka namalovala svetr, který si ten den koupila
27
Kytky, volné téma
28
Můj průvodce
29
Dívka vymodelovala sebe s pivem.
Tento obrázek maloval chlapec na téma hra-herní plán. Uchpoval úhel a křídu pouze s dopomocí. Cílem bylo vyzkoušet si různé tahy a valstnosti kresby (že se dá sfoukávat, rozmazávat, překreslovat). Pro takto nesmělého chlapce to byl zážitek.
30
Stínové divadlo. Děti hrály krátké etudy na vylosované témata a diváci hádali o co se jedná. Vznikla tak inter- 31 akce mezi tím co bylo „za a před plátrnem“.
32
Fotografie z vernisáže Kryštofa Kintery- galerie J.Švestka
33
Tyto obrázky kreslily děti ve školní družině. Zaujalo mne na nich společný motiv oranžové barvy. Barva je vždy použita v některém zásadním mometu (trup, tělo, střecha, úsměv). Tak se mi potvrzuje, že pro děti může být oranžová významná svými vlastnostmi ochraňovat, hřát a veselit se.
34
35
Děti měly k dispozici široké štětce a velkou plochu plátna. To je nutilo, aby použily hodně barvy, také je mezi sebou míchaly až na ploše. Mimo motivů slunce, mraků, letadel atd. vznikaly na ploše velké barevné skvrny. Vznikla skupinová práce, která ve výsledku působila uceleně. Přidaly se také vychovatelé. Plátno bylo na stole rozprostřené celý týden v herně a tak k němu mohl kdokoliv měl chuť po škole přisednout a „vyřádit se“. V prostoru obarz působil jako plachtoví lodi, vypnuté až ke stropu, děti si pod ním hrály.
36
37
38
39
40
41
42
43
44
Tato práce byla prožitková-nápad, aby děti dělaly otisky svých chodidel byl spontánní. Děti si užily legraci při tom, jak si vzájemně natíraly nohy barvou. 45
46
Práce nakonec byla použita na výstavě v metru „Umění rozpouští bariéry“.
47
Práce chlapce, který se po úraze stal zcela závislým na asistenci. Sám od sebe ztvárnil své tělo, chtěl se naučit 48 kreslit správně postavu.
Reliéfy děti nechtěly barevně zpracovávat.
49
chlapec, který nemohl uchopit špachtli vtlačil prstem kresbu králíka- téměř jedním tahem. Vzpomněl si tak na postavičku ze hry, kterou v té době hrál a nadšeně nám o ní vyprávěl.
50
Fotografie je pořízená po představení divadla Teatro Pantomissimo Mimové nám ukázali, jak se líčí a kdo chtěl, mohl se nachat nalíčit. Černá a bílá v tváři umocňuje grimasu, citové projevy jsou tak více patrné. Děti se viděly v zrcadle, byly překvapené svou maskou a zkoušely na sebe dělat nejrůznější grymasy. Aktéři pak shlédli samy sebe na fotografiích. Na závěr jsme se dvěma chlapci natočili němou grotesku.
51
52
53
54
Vymodeluj krajinu, kterou znáš, nebo podle fantazie. Můžeš použít jakékoliv množství vody, promněnu budeme dokumentovat fotografiemi. Chlapec vymodeloval chalupu, kam jezdí, dal si záležet s jednotlivými prvky. Bylo vidět že se snaží o věrnou 55 nápodobu skutečnosti
