ÚPRAVA ODBORNÉHO TEXTU
Zpracoval Mgr. Josef Smrťák Aktualizovala Mgr. Sylva Garcíová
2. upravené vydání
© Josef Smrťák, 1996, 2004
Úvod Pracoviště ústavu jsou vybavena textovým editorem MS Word, který umožňuje úpravu textu obdobnou klasické sazbě v tiskárnách. Domníváme se proto, že by bylo vhodné seznámit pracovníky, kteří se podílejí na vzniku různých textových materiálů (závěrečných zpráv aj.), s některými základními pravidly, jimiž se řídí sazba v tiskárnách a DTP pracovištích. Tyto zásady dané spíše estetickým cítěním než normou lze úspěšně využít i při práci na PC v komfortnějších textových editorech. V závěru textu je stručně zmíněno i používání současných pravidel českého pravopisu v rámci odborného textu, včetně upozornění na některé častěji se vyskytující prohřešky proti českému jazyku. 1. Písmo Česká typografická škola dělí písma do 11 skupin. Důležité jsou však pouze tři skupiny: Písma patková – antikva (tahy písmen jsou zakončeny kolmými patkami a písmo je obvykle stínované) – Times, New Serif, Garamond, Roman, Baskerville, Bodoni, Century Schoolbook, New Brunswick aj. Písma bezpatková – grotesk (bez patek, jsou jen výjimečně stínovaná) – Arial, Sans, Lucida Sans, Helvetica aj. Kaligrafická a volně psaná písma (vycházejí z renesanční kaligrafie a ručně psaných písem) – Arabia, Banff, Bosanova, Busker, Chantury aj. Volba písma Textový editor Word umožňuje volit různé druhy písem, tzv. fonty, měnit velikost písma, řádkování, zdůrazňovat text apod. Font je počítačový soubor, který obsahuje přesný popis tvaru téměř všech 255 možných znaků. Fonty se obvykle jmenují podle klasických typů písem (Times, Helvetica aj.). V MS Windows se používají True Type fonty. Jsou tvořeny dvojicí souborů s koncovkami .TTF a .FOT a instalují se do adresáře WINDOWS\SYSTEM. Pro volbu platí několik základních hledisek: ∑ čitelnost písma (špatně se čte text jak z písma extrémně úzkého, tak naopak širokého – musí se též často dělit); ∑ druh písma – ne každému typu publikace vyhovuje každý typ písma (jiný typ písma se volí např. u dětské knihy, jiný u románu a jiný u odborné
2
publikace). Pro odbornou publikaci je nejvhodnější používat písma jednoduchá a strohá, většinou se užívá písmo patkové (Times). Jen velmi zřídka užíváme v odborném textu písma kaligrafická. Naopak bezpatková písma, která jsou dobře čitelná i z větší dálky, se hodí pro letáky, inzeráty nebo postery; ∑ velikost písma – přizpůsobuje se zejména konečné velikosti formátu publikace; Pro odborný text se většinou u formátu A5 používá velikost písma 9–10 bodů, pro formát A4 10–13 bodů. Základním předpokladem je však dobrá čitelnost z předpokládané vzdálenosti; ∑ řádkování (proklad řádků) – zásadně nevolíme řádkování nejužší (splývání háčků), vhodnější je řádkování jednoduché, u textů s mnoha exponenty pak řádkování střední. Kombinace fontů Zejména v práci, která má řadu titulků a mezititulků, může docházet ke kombinaci fontů. Přitom platí zásada, že nelze kombinovat fonty v rámci jedné skupiny písem, spíše se snese kombinace písma patkového a bezpatkového nebo kaligrafického a patkového než kombinace dvou či tří fontů patkových. Pro odborný text charakteru závěrečné zprávy je nejvhodnější používat pouze jeden font a titulky zdůrazňovat velikostí a sílou písma. Ale ani tady strohá česká typografická škola nedává mnoho prostoru. Z estetického hlediska by nemělo zvýrazňování textu být více než třístupňové. Časté měnění druhu i velikosti písma nepřispívá k čtenářové orientaci, ale hlavně není vůbec hezké. Možná kombinace písem
Nevhodná kombinace písem
VýZKUMNÝ ÚSTAV VODOHOSPODÁØSKÝ T.G.M. Sekce ochrany vod a informatiky Vedoucí: Ing. V. Bečvář, CSc.
Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. Sekce ochrany vod a informatiky Vedoucí: Ing. V. Bečvář, CSc.
VERZÁLKY a minusky Při sazbě odborného textu užíváme zásadně minusky (tj. malá písmena), naopak použití verzálek (tj. velkých písmen) je velmi řídké. Důvod je prostý – verzálky se mnohem hůře čtou. Používáme je proto pouze na sazbu titulního listu (není však podmínkou) a hlavních kapitol. Důležité přitom je, že v tiskárnách se při použití verzálek mezi slova klade dvojnásobná mezera než při použití minusek. Také v textu psaném na PC se doporučuje zejména u titulků z verzálek dělat mezi slovy dvě mezery. Neodpovídá to sice přesně typografické mezeře, ale čitelnost se tím určitě zvýší.
3
2. Uspořádání textů do odstavců Sazba odstavců Sazba odstavců může mít čtyři podoby: zleva, levý praporek, levá zarážka zprava, pravý praporek, pravá zarážka na střed, na osu do bloku, zarovnaná sazba Této sazbě odpovídají čtyři tlačítka na nástrojovém pruhu. V odborném textu se obvykle setkáváme pouze se zarovnáním zleva a se sazbou do bloku. Ve všech případech ještě rozlišujeme sazbu bez a s použitím dělení slov. Přitom u sazby do bloku prakticky nelze dělení slov vypustit, protože v textu by automaticky vznikly místy neúnosné mezislovní mezery a text by ztratil na čitelnosti. Zarovnanou sazbu používáme v knihách a časopisech, působí elegantně, ale vyžaduje práci s dělením a ještě není výsledek vždy perfektní. V řadě odborných publikací – sborníků, výročních zpráv apod. vydávaných v západních zemích – se stále více prosazuje sazba na levý praporek. Sazba na pravou zarážku, užívá se hlavně při sazbě titulků:
Sazba na levou zarážku: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
Posláním ústavu je zajistit odbornou podporu veřejné správy při hospodaření s vodou jako základní složkou životního prostředí.
Posláním ústavu je zajistit odbornou podporu veřejné správy při hospodaření s vodou jako základní složkou životního prostředí. Sazba do bloku, z ukázky je patrné, že bez dělení slov nelze:
Sazba na střed: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
Výzkumný ústav T. G. Masaryka
Posláním ústavu je zajistit odbornou podporu veřejné správy při hospodaření s vodou jako základní složkou životního prostředí.
vodohospodářský
Posláním ústavu je zajistit odbornou podporu veřejné správy při hospodaření s vodou jako základní složkou životního prostředí.
Odstavcová zarážka Uvození odstavce se obvykle provádí odstavcovou zarážkou (tabelátor). Nejčastěji je text prvního řádku odstavce posunut o zarážku vpravo. V tomto případě může poslední řádek předchozího odstavce zabírat celou šířku řádku.
4
Existují ještě další typografická pravidla pro poslední řádek odstavce (tzv. východový řádek) – nesmí být např. kratší než již zmíněná zarážka, ale to je záležitostí opravdu profesionálních tiskáren. Druhou možností je pracovat bez odstavcové zarážky – tj. text začíná vždy z kraje. V tomto případě musí být poslední řádek odstavce zkrácen, aby vůbec bylo možno zaregistrovat konec jednoho a začátek dalšího odstavce (u sazby do bloku stačí o několik písmen, u sazby na praporek o několik slov. Pro grafické řešení bez zarážek je vhodné volit oddělování odstavců mezerou o velikosti ½ řádku. Třetí možností je kombinace obou předchozích způsobů, tj. první odstavec na začátku a každý první odstavec za titulky a mezitulky je bez zarážky, všechny ostatní odstavce mají odstavcovou zarážku. Pravidla pro poslední řádek předchozího odstavce jsou stejná jako u zarážky. Další možností, i když využívanou zřídka, je tzv. předrážka, tj. první řádek začíná z kraje, další řádek odstavce je o zarážku posunut vpravo. Poslední řádek předchozího odstavce smí být až do konce řádku. ∑ Poslední možností označení odstavce je grafická zarážka, východový řádek smí být až do konce. Parchanty a vdovy Se sazbou textů do odstavců souvisí také tzv. parchanty a vdovy. Parchant je poslední řádek odstavce, který nám přejde na novou stránku. Parchanty jsou v sazbě neodpustitelné a neměly by se vyskytovat ani v odborných textech charakteru závěrečných zpráv. Vdova je naopak první řádek odstavce, který se nám osamocen dostal na předchozí stránku. Vdovy současná typografie za závažný prohřešek nepovažuje, parchanty zásadně ano. Parchant můžeme odstranit např. dělením slov v předchozím odstavci, čímž se může malý parchant ztratit, nebo spojením dvou odstavců. Autor může provést také menší úpravu textu, kterou dojde ke zkrácení nebo naopak prodloužení textu a odstranění parchantu. Nejjednodušším způsobem je zkrácení předchozí stránky a odentrování poslední řádky na stránku novou. Všechny stránky textu sice nebudou mít úplně stejnou délku, ale v závěrečných zprávách se to snese. Nynější verze textových editorů provádějí tento postup automaticky, takže by se ani vdovy, ani parchanty v textech zpracovaných v tomto editoru neměly objevovat.
5
3. Zdůrazňování textu V odborném textu se často setkáváme se zvýrazněním textu (písmeno, slovo, ale i celý odstavec). Zvýraznit text můžeme použitím
kurzívy tučného písma tučné kurzívy prostrkání KAPITÁLEK podtržení
Z typografického hlediska se za nejelegantnější způsob zvýraznění textu považuje kurzíva. Chceme-li něco obzvlášť zvýraznit, používáme tučné písmo. KAPITÁLKY se používají pro zvýraznění jmen a názvů, např. v biologických názvech organismů. P r o s t r k á n í můžeme použít prakticky vždy. Tyto způsoby zvýraznění jsou čitelné a typograficky vhodné. Tučnou kurzívu používáme méně (vzhledem k nižší čitelnosti). Podtržený text do sazby odborného textu nepatří – linka většinou přeškrtává spodní dotahy písmen a zhoršuje čitelnost. V žádném případě se nedoporučuje zvýraznění zdvojovat (např. podtržení tučného textu nebo p r o s t r k a n á k u r z í v a ). Interpunkční znaménka vztahující se ke zvýrazňovanému textu sázíme stejně (tedy zvýrazněně), znaménka vztahující se k celému textu, tedy i nezvýrazněnému, se sázejí obyčejně. Příklady: Na zavolání stop! se okamžitě zastavte. … byly získány důležité výsledky (např. na celé ploše nádrže se v srpnu objevil vodní květ). Jednou z možností zvýraznění textu je také využití barevného odlišení.
6
4. Dělení textu Dělení v sazbě se netýká pouze dělení slov, ale veškerého dělení textu na konci řádku. Dělení v titulku Pokud je název práce, kapitoly nebo mezititulek v textu dlouhý (a to je ve VÚV jev velmi častý), je nutno jej rozdělit do více řádků. Přitom dbáme na to, aby text byl, pokud možno, dělen do řádků při zachování souvislosti jednotlivých pojmů. Ne:
Ochrana jakosti vody ve vodárenské nádrži Želivka
Ano:
Ochrana jakosti vody ve vodárenské nádrži Želivka
Pokud to jde, měl by hlavní obsah sdělení ležet v řádku: Ano: Střední průmyslová škola grafická v Praze 1
Ne:
Střední průmyslová škola grafická v Praze 1
V titulku nikdy nedělíme slova a dbáme také na to, aby na konci řádku nebyla předložka tvořená jednou, ale ani dvěma hláskami. Typografové se vyhýbají i tříhláskovým předložkám a na konci řádku ponechávají jen předložky delší (kolem, během apod.). Dělení v textu V textu nesmí na konci řádku dojít k roztržení výrazu patřícího k sobě (dělení řádku je pro orientaci naznačeno lomítkem /). Je nepřípustné: a) rozdělení čísel, odtržení čísel od jednotek apod.: 350 / 000, Kč / 50,-, § / 8, 220 / V; b) odtržení zkratek: Dr. / Novák, tab. / 3, r. / 1995, 6. / července apod.; Těmto nešvarům lze jednoduše zabránit zavedením pevné mezery: CTRL + mezerník nebo CTRL + SHIFT + mezerník (podle procesoru) nebo příkazem ALT + 0160.
7
c) odtržení jednohláskových předložek a spojek – česká typografická škola, na rozdíl od řady zahraničních, vzhledem k velkému počtu jednohláskových předložek a spojek jednoznačně jejich použití na konci řádku zakazuje. Tento nešvar snadno odstraníme pevnou mezerou. Dělení slov Dělení slov musíme používat zejména při tzv. zarovnané sazbě, ale i při zarovnání zleva je nutno někdy dělit. Tady se už ocitáme na parketě Pravidel českého jazyka, a proto jen nejstručnější zásady: – dělí se jen slova víceslabičná, a to na hranici slabik, zpravidla se neodděluje jedno písmeno, i když tvoří slabiku (o-ko); – složená slova se dělí přednostně ve švu (země-koule); – odděluje se slabičná předpona (roz-hraní, na-jde); – dělí se mezi dvěma samohláskami, které netvoří dvojhlásku (inici-ativa, mravo-uka, ale pau-za – au je dvojhláska); – dělí se na hranici slovního základu a připony začínající souhláskou (městský, tisk-ne); – při shluku souhlásek se dělí rovnoměrně do obou řádků (kar-neval, skeptický); – nepociťujeme-li stavbu slova zřetelně, lze dělit jak podle slabik, tak podle složení (by-dliště i byd-liště, nad-chnout i na-dchnout, vr-stva i vrs-tva i vrstva); – cizí slova lze dělit podle dělení obvyklého v daném jazyce (Read-ing, Boccac-cio), ale i podle výslovnosti v češtině (Bocca-ccio) nebo v souladu se složením cizího slova (knok-aut); – pokud se dělí slova, ve kterých je spojovník, je nutno spojovník opakovat na obou řádcích (není- / -li) K. M. Čapek- / -Chod apod.). Při dělení slov by na konci řádku měla zůstat alespoň dvě písmena, na novém řádku pak tři písmena (včetně interpunkčního znaménka). Rozděleným slovem by neměla končit stránka. Z hlediska typografického je rozdělovací znaménko na konci slova rušivým prvkem sazby. Maximální povolený počet za sebou jdoucích řádků s rozděleným slovem na konci je šest. Některá slova, jejichž rozdělením by vznikly části s hanlivým charakterem, se v tomto místě dělit nemají (knihovna, nádržka, seržant aj.).
8
5. Záměny písmen, interpunkční znaménka Někdy se setkáváme se záměnou písem, zapříčiněnou nejčastěji zvykem při používání psacího stroje. V textových editorech typu MS WORD nelze zaměňovat nulu 0 a velké O, dále zásadně rozlišujeme lomítko / od závorky (, řecké beta (β) od německého ostrého ß, či stupeň ° od exponentu 0. V této souvislosti je třeba ještě upozornit na rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou. I když v běžné práci asi bude normálně používán spojovník i ve funkci pomlčky, z typografického hlediska je nelze zaměňovat. Spojovník (-) je kratší, máme jej na klávesnici nebo má kód ALT + 0045. Používá se k dělení slov a jako spojovací znaménko ve složených výrazech: Frýdek-Místek, česko-anglický, Brno-venkov, chcete-li, Praha 6-Podbaba, profil Labe-Děčín apod. Spojovník se zásadně neodděluje mezerami a pokud vyjde na konec řádku, je nutné jej opakovat na novém řádku. Pomlčka (–) je opticky delší a lze ji vložit do textu pouze kódem ALT + 0150. Naznačuje přestávku v řeči, výrazně od sebe odděluje části projevu, ale používá se i k uvození přímé řeči, jako opakovací znaménko, místo 0 v tabulkách, někdy nahrazuje předložku nebo spojku. Pomlčka označující přestávku v řeči či oddělující části projevů – nesmí být na začátku řádku, odděluje se z obou stran mezerami, s výjimkou případu, kdy za pomlčkou následuje interpunkční znaménko (příklad: Řada nádrží – nádrž Nechranice ale nejvíce – vykazovala vysoké hodnoty celkového fosforu.). Pomlčka uvozující přímou řeč nebo používaná pro výčet – může být na začátku řádku, od textu oddělená mezerou. Ve vzorku se stanovují – pH – alkalita – dusitany – dusičnany Pomlčka se dále používá např. v rejstřících jako náhrada opakovaného slova a také jako vyjádření celé jednotky v označení měny. (Pozor, používá se jen tehdy, jestliže název měny předchází číslo: Cena mikroskopu je Kč 250 000,–. Při opačném vyjádření se pomlčka nepoužívá: Mikroskop stál 250 000 Kč.) Často se pomlčka používá jako náhrada výrazů „a“, „až“, „od do“, „versus!. V těchto případech se zásadně sází bez mezer z obou stran a nesmí stát na konci ani na začátku řádku. Pokud tak vyjde, jsme nuceni ji nahradit původním výrazem (sledování probíhalo v období 1991–1995; tel. 221 966 401–9; vystoupila dvojice Voskovec–Werich; utkání Sparta–Slavie, vodní cesta Vrané–Orlík).
9
Pokud v některém z uvedených případů vyjde pomlčka na konec řádku, musíme ji nahradit slovy (uvedeno ve stejném pořadí jako předchozí příklady – až, až, a versus nebo zkratkou v.). V souvislosti se psaním spojovníku a pomlčky ještě několik poznámek o psaní interpunkčních znamének. Tečka Kromě interpunkčního znaménka (píše se vždy těsně za poslední slovo věty) označuje také zkratku a řadovou číslovku (str., 25. NE 25-tý). Pokud věta končí zkratkou, dělá se pouze jedna tečka (Vzorky odebíral podnik Povodí Labe, a. s.). Dále se tečka používá jako výraz pro násobení – POZOR, v tomto případě s mezerami na obou stranách (3 . 4 = 12). Otazník, vykřičník, čárka, středník, dvojtečka Stejně jako tečka se sázejí bez mezery za poslední výraz věty. K těmto interpunkčním znaménkům jen několik poznámek, ve kterých chceme upozornit na občasné chyby: Upozorňujeme na nutné oddělování čárkami výrazů a. s., s. p. nebo s. r. o., pokud jsou ve větě přístavkem – obvykle za názvem podniku (Vzorky odebíraly firmy Povodí Vltavy, s. p., Chemické laboratoře, s. r. o.). Naopak čárka se nedělá, pokud je zkratka součástí podmětu (Vzorky odebíral s. p. Povodí Vltavy.). Za středníkem se vždy píše malé písmeno. Dvojtečka se odděluje mezerami z obou stran, pokud jde o matematické znaménko (8 : 2 = 4, poměr ředění 3 : 2), naopak bez mezer se dvojtečka nalézá ve výrazu utkání skončilo 2:0 nebo v měřítku mapy 1:50 000. Časové údaje se píší sestupně, dvoumístně a oddělují se dvojtečkami bez mezer, např. 10:30:15; 03:25 h; 7:15 h; 10 h 30 min 15 s; v 10 hodin. Tři tečky Nahrazují nevyslovený nebo vypuštěný text. Končí-li jimi věta, tečka se za nimi nesází, věta tedy končí třemi tečkami (…). Uvozovky Čeština rozeznává jednoznačně přední („spodní) a zadní (horní“) uvozovky. Typograficky mají spodní uvozovky tvar 99, kdežto horní uvozovky tvar 66. Editor WORD 2000 tyto uvozovky sází automaticky a správně (nesmí ovšem mezi uvozovkami a textem být mezera). Někdy používaný znak ", běžný v nižších verzích editorů, je znak pro palec (3,5" disketa). Závorka Závorka se vždy sází k textu těsně, bez mezer.
10
Stupeň Stupeň se může sázet s mezerou i bez ní, obě verze mají však rozdílný význam (20 ° znamená 20 stupňů, 20° znamená dvacetistupňový). Zásadně se mezi stupeň a číslo sází mezera, naopak označení Celsia je ke stupni sázeno těsně (10 °C, ale i úhel α = 60 °). Vyjádření 10° pivo znamená desetistupňové pivo. Obdobně zeměpisné souřadnice se píší bez mezery 50°05´19≤). Paragraf Označení § se vyskytuje vždy ve spojení s číslem. Mezi paragraf a číslo sázíme mezeru (§ 7), pokud jím začíná věta, musíme ho vyjádřit slovem. Stejně tak pokud slovo paragraf není spojen s číslem, nelze jej nahradit značkou. Značku § nikdy nezdvojujeme, i když následuje výčet čísel paragrafů. & Plní obvykle roli spojky a stejně se i sází – mezery z obou stran. Hvězdička Ve významu narozen se od data odděluje mezerou, nesmí být na konci řádky (* 1896), jako odvolávka na poznámku pod čarou se sází těsně za výraz, jehož se vysvětlivka týká. Lomítko Prakticky vždy se sází bez mezer. Procento a promile Obdobně jako stupeň je lze sázet s mezerou i bez mezery, opět ve dvojím významu. S mezerou 12 % znamená 12 procent. Bez mezery 12% znamená 12procentní. Matematická znaménka Sázejí se vždy s mezerami na obou stranách, pokud jimi končí řádek, musejí se opakovat na novém řádku.
6. Psaní čísel V běžném textu se obvykle číslovky do deseti vypisují slovně. V odborném textu není nutné toto pravidlo brát doslovně. Nebývá též správné, aby číslem začínala věta – raději vypsat (Dne 6. října …). Nevhodná je kombinace číselného
11
vyjádření se slovním (NE 5 tisíc, ale 5 000 nebo pět tisíc). Toto spojení se toleruje až u čísel vyšších než milion (5 mil., 8 mld.). Vícemístná čísla se oddělují mezerou vždy po třech (s výjimkou čtyřmístných letopočtů), a to na obě strany od desetinné čárky (123 670,450 23). V českém textu miliony a tisíce neoddělujeme čárkami ani tečkou (35 721 965), pouze v peněžních částkách můžeme psát tečky (35.721.965). V číslech píšeme zásadně desetinnou čárku, nikoli tečku jako Angličané. Čísla n i k d y nelze rozdělit do dvou řádků. S písmeny pojíme čísla obvykle bez mezer (formát A4, ul. Na Kovárně 32a), zásadně píšeme bez mezery a také bez pomlčky či spojovníku výrazy 20krát a 10násobně (NE 25-krát, ale také nepoužíváme 25x). Řazení čísel do tabulek Čísla do tabulek obvykle řadíme tak, aby desetinné čárky, a tím i jednotky, desítky atd., byly pod sebou (obvykle toho dosahujeme pomocí tabelátoru). Jen pokud jsou v číselném sloupci nestejnorodé jednotky (počet obyv., %, l/s apod.), není nutné výše uvedené pravidlo zachovávat. Datum vyjádřené číslem nelze dělit do dvou řádků mezi dnem a měsícem, jedině mezi měsícem a rokem, nejlépe je však odsunout celé datum na nový řádek.
7. Podřazené texty V odborných publikacích se často setkáváme s podřazeným textem. Rozeznáváme v podstatě dva druhy podřazování: I. Vícestupňové pořadové členění (užívá se spíše v kratších textech) II. Desetinné třídění (užívá se zejména v odborných publikacích) Při vícestupňovém pořadovém členění se jako podřazovací užívají následující znaky v přesně stanoveném pořadí: Římské číslice – I. Velká písmena – A. Arabské číslice – 1. Malá písmena – a) Pomlčka nebo jiné grafické znaky. Přitom u prvních tří skupin, tj. římských i arabských číslic a velkých písmen, děláme za znakem vždy tečku a vlastní text začíná vždy velkým písmenem. Za malými písmeny děláme vždy závorku a text začíná malým písmenem stejně
12
tak, jako by měl začínat malým písmenem text za grafickou odrážkou nebo pomlčkou. Pokud je nám jasné, že se v textu vyskytne např. pouze jedno nebo dvě podřazení, není nutné začínat římskými číslicemi, ale můžeme nejdůležitější texty označit např. arabskými číslicemi, podřazený text potom malými písmeny a podřazenější výčty pomlčkami. Nikdy ovšem nelze přehodit pořadí podřazenosti a např. po malých písmenech označit podřazený text číslicemi nebo velkými písmeny. Jednodušší a v odborné literatuře, která se často podrobně člení, užívanější je desetinné členění. Jeho princip je jednoduchý a všem známý, takže jen na okraj typografickou poznámku. Čísla se oddělují tečkami bez mezer, přičemž za posledním číslem tečka být může i nemusí. Z typografického hlediska se jednoznačně dává přednost podřazení BEZ TEČKY + 2 mezery za posledním číslem. Forma úpravy podřazené sazby není přísně předepsána, hlavním kritériem musí být přehlednost a dobrá čitelnost.
8. Tabulky K sazbě tabulek jen několik zcela praktických poznámek. Tabulku obvykle sázíme ze stejného druhu písma jako ostatní text, avšak o stupeň menším písmem. Tabulka se skládá z hlavičky (určuje typy údajů v kolonkách) a vlastních kolonek. Pozor názvy samostatných rubrik v hlavičce píšeme vždy s velkým písmem, teprve jestliže se některá rubrika dělí na podrubriky, píšeme malé písmeno. Ve sloupcích není úprava přesně dána, avšak zpravidla se první sloupec sází zleva nebo na celou šíři, ostatní sloupce na střed, ale může se sázet i zleva a v případě čísel stejné hodnoty i zprava. Město
Počet obyvatel
Praha Brno Ostrava
1 200 000 411 000 387 200
Z celkového počtu obyvatel muži ženy děti 384 200 414 350 401 450 144 000 146 820 120 180 141 000 138 700 107 400
13
9. Zkratky a značky Obecně lze zkratky od značek rozlišit tím, že zkratky jsou zpravidla zakončeny tečkou. Kromě zkratek vzniklých zkrácením slova – vžité zkratky – vždy zakončených tečkou (chem., angl., prof., akad,. mil., mld.) známe zkratky vzniklé zkrácením na první písmena několika slov – spojené zkratky – písmena se píší malá a s tečkami (a. s., s. p., t. r.), v některých případech se píší dohromady s tečkou na konci (tj., tzv., mj., aj., apod., např., popř.), dále zkratky iniciálové – velká písmena bez teček (ČR, OSN, ZOH aj.), akronymy, tj. zkratková slova – většinou první písmeno velké, ostatní malá a bez teček (Čedok, Jawa, Řempo, ale také KRNAP) a zkratky ostatní (Ml. Boleslav, Rožnov p. R. a mnohé jiné). I když zkratek a značek existuje velké množství, je třeba si alespoň u hlavních zapamatovat správný způsob psaní. Z hlavních zásad je dobré si pamatovat, že ∑ za větou končící zkratkou se již nesází druhá tečka, ∑ zkratky mající charakter přídomku se ve větě oddělují čárkami – a. s., s. r. o., ∑ na začátku věty nikdy nesmí stát zkratka – v tomto případě ji vypisujeme: Například lze uvést následující … Akciová společnost Povodí Odry provedla …, ∑ značky se mohou s čísly sázet dohromady i zvlášť podle vyjadřovaného smyslu – 12 V (dvanáct voltů) i 12V (dvanáctivoltový), 100 % (sto procent) i 100% (stoprocentní), ∑ podrobnější poučení o psaní zkratek nalezneme v Pravidlech českého pravopisu (Ústí n. L. – ne Ústí n/L.). Na závěr několik poznámek ke zkratkám, ve kterých se občas chybuje. U zkratek akademických titulů a vědeckých hodností je vhodné si uvědomit, že zkratky pedagogických hodností – prof. a doc. píšeme vždy s malým písmenem (samozřejmě s výjimkou začátku věty). Zkratky Dr. a Ing. se píší s velkým písmenem, uprostřed věty však můžeme bez chyby použít malé písmeno, i když dáváme velkému přednost. (Celé zkratky vědeckých hodností doktor se píší s výjimkou koncového r verzálkami – MUDr., JUDr., RNDr.) Vědecké hodnosti CSc., DrSc. a Ph.D. mají za jménem charakter přístavku a oddělují se čárkami (Po vystoupení prof. RNDr. Aleny Sládečkové, CSc., následovalo …).
14
Zkratky číslo popisné a číslo jednací můžeme psát dvojím způsobem č. p. i čp. a č. j. i čj. Naopak zkratky aj. a tj. pouze s tečkou na konci a zkratky t. č., t. r., m. r. s tečkami za oběma písmeny, zkratky vzniklé z prvního a posledního písmena slova firma – fa a paní – pí zásadně bez teček. V případě, že lze zkratku psát několika způsoby, měli bychom v uceleném textu používat jen jeden způsob vyjádření.
10. Sazba cizích jazyků Vzhledem k tomu, že se v odborné publikaci může vyskytovat i text v cizím jazyku, zejména v odkazech na literaturu, zmíníme na tomto místě několik drobných poznámek k jazykům vyskytujícím se nejčastěji. ANGLIČTINA Číslovky – oddělují se po trojmístných skupinách čárkou, desetinná čísla se oddělují tečkou (10,000,000.500), řadové číslovky bez tečky, ale s koncovkou (1st, 2nd). Spojovník i pomlčka bez mezer, v případě dělení v místě spojovníku se na novém řádku již neopakuje. Spojovník (-) na rozdíl od češtiny obyčejně nahrazuje výraz „až“ (pages 40-98). Dále se užívá ve složených číslech od 21 do 99 (thirty-four), ve složených slovech typu sister-in-law a ve slově co-operation. Pomlčka (–) vyjadřuje pomlku ve větě, užívá se při výčtu a v souvětí může oddělovat vloženou větu. Interpunkce stejná jako v češtině, jen % vždy připojeny k číslovce. Uvozovky – oboje "horní". Zkratky s tečkami bez mezer. Dělení slov – možno v místě složení (man-age-ment), raději se mu vyhýbáme. NĚMČINA Ostré ß existuje jen jako minuska, ve verzálkové sazbě se vypisuje SS (MASSNAHME). Číslovky, interpunkce a uvozovky stejně jako v češtině. Zkratky s tečkami bez mezer (z.B., U.a.). Spojovník – stejně jako v češtině, neopakuje se na novém řádku. Dělení slov – při délce německých slov je nutné; musíme přednostně dělit v místě složení, dále i po slabikách, přičemž nelze oddělovat spřežky a spojení ph-, -sch-, -sp-, -st-, -th-. FRANCOUZŠTINA Číslovky – základní jako v češtině, řadové s koncovkou (1er).
15
Interpunkce – interpunkční znaménka ?, !, :, ; od slov oddělována mezerou. Uvozovky – «špičaté», hroty od slova. SLOVENŠTINA Má vesměs stejná pravidla jako čeština (s výjimkou jazykových odlišností).
11. Umístění jednotlivých částí v publikaci Tato část se týká spíše odborných publikací. Jestliže se však budou do budoucna i závěrečné zprávy a obdobné materiály množit oboustranným xeroxem, budou poznámky k tomuto tématu přínosem i pro pracovníky ústavu. Některé části publikace se zásadně umísťují na liché (při rozevření pravé ) stránky. Z částí, jež mohou být obsaženy v závěrečných zprávách apod., jsou to titulní list, předmluva, úvod, začátek první kapitoly, obsah a event. doslov. Ostatní části mohou začínat jak na stránce liché, tak na stránce sudé, přičemž základní kapitoly by měly (ale bezvýhradně nemusí) začínat na nové stránce. Titulky obvykle sázíme ze stejného písma jako text, ale používáme větší stupeň písma. Můžeme použít i jiných druhů písma, které ovšem se základním písmem harmonuje (viz část týkající se písma). Pro celou publikaci se stanoví jednotně velikost a zdůraznění titulků podle jejich podřazenosti. Úprava titulků musí být v celém materiálu jednotná – např. zleva nebo na střed, není vhodné kombinovat např. titulek na střed a podtitulek zleva. V titulcích zásadně nerozdělujeme slova, předložky ani dvou a vícehláskové se na konci řádku neponechávají. U dvouřádkového titulku by měla být první řádka delší, u třířádkového titulku by nejširší měla být prostřední řádka, poslední řádka pak nejkratší. Toto pravidlo však lze zejména u některých dlouhých názvů odborných prací jen stěží dodržet. Textový editor WORD umožňuje vkládat do textu obrázky, grafy a tabulky. Proto je nutné několik poznámek učinit i k této problematice. Poznámky se týkají jak obrázků, tak tabulek. Výška obrázku by měla odpovídat počtu řádků základního textu. Případné orámování by mělo být v celém textu jednotné. Stejně tak by měla být stejná svislá i vodorovná vzdálenost od textu (při tzv. obtékání). Konstantní jsou též vzdálenosti mezi obrázky a popisky k nim. Pokud je s obrázkem na stránce i text, musejí ho být minimálně tři řádky. Rozdělit text nad a pod obrázek můžeme tehdy, je-li ho na stránce osm řádků a více (tj. nad i pod obrázkem musí být min. čtyři řádky textu). Text s menším počtem řádků umísťujeme raději celý nad nebo pod obrázek. V případě, že v práci je větší počet obrázků, které jsou zalamovány do textu, je třeba se řídit následujícími jednoduchými pravidly.
16
Obrázek ani tabulka nesmějí být umístěny proti titulku. Pokud se nachází na dvou protilehlých stranách více obrázků či tabulek, snažíme se je umístit křížem, tedy tak, aby nebyly přímo proti sobě. Někdy je lepší dát na jednu stranu raději dva obrázky pod sebe a proti nim nechat hladkou textovou stránku. Velké tabulky s velkým množstvím kolonek a hutné obrázky (složitá schémata) považujeme graficky za těžší objekty a umísťujeme je k dolnímu okraji stránky. Naopak vzdušné tabulky a obrázky mohou být na stránce nahoře. Pokud je graf velmi jednoduchý (příliš vzdušný), je nejlepší umístit text nad i pod něj. Pokud se v publikaci používají fotografie, je třeba též dodržovat několik praktických zvyklostí – osoba na obrázku by měla hledět dovnitř publikace, stejně tak pohybující se předměty by neměly utíkat ven z publikace; je-li na fotografii zachycena obloha, měly by být obrázek umístěn v hlavě stránky apod. U obrázků a tabulek zalamovaných do textu se samozřejmě snažíme, aby byly umístěny co nejblíže odvolávce. Vzhledem k tomu, že bychom i v pracích charakteru závěrečných zpráv měli dodržovat základní pravidla grafické úpravy, není možné je ovšem zařazovat přímo za odvolávku, někdy se nepodaří je umístit ani na stejnou stránku. Proto je nutné odvolávky na obrázky i tabulky číslovat a ne vyjadřovat – viz následující tabulka (může totiž následovat až na příští stránce a ještě před ní bude třeba obrázek). Ještě poznámka k popiskům pod obrázky – sázejí se o 1–2 stupně menším písmem, někdy kurzívou nebo jiným typem písma. V celé publikaci by měly mít jednotnou úpravu. Některé příklady umístění obrázků v textu lze nalézt v příloze.
12. Několik poznámek k vazbám Pro orientaci zde uvedeme základní typy vazeb publikací, včetně jejich výhod a nevýhod. Rychlovazač – hodí se na zakládání dopisů, ne pro mnohastránkový dokument, spojení není pevné, zavírá se, výsledný dojem není valný. Hřebenová vazba – spojuje listy plastikovým hřbetem ve tvaru plochého hřebenu srolovaného podélně do ruličky, drží otevřená, nad 300 listů není dost pevná. Spirála – varianta Wire-O – pomocí přístroje se do děrovaných papírů zacvakne spirála (např. vazba autoatlasů), pohodlné převracení listů, pevné, použitelné do 200 listů. Termovazba – speciální desky s tavným lepidlem, do kterých se dokument zatavuje, malosériové, vazba není příliš pevná.
17
Sešitová vazba – sešití drátěnými sponkami na stříšku – pro formát A5, použitelná do 64 stran, komplikované seřazení stránek pro tisk. Lepená vazba – lepeno disperzním lepidlem ve hřbetu za studena – klasická vazba, použitelná od 50 stran. Šitá vazba – dokument sešit drátky a hřbet přelepen krycí páskou – pevná vazba, poněkud tuhá, nedrží otevřená.
13. Několik poznámek k pravopisu Vývoj jazyka je dokumentován Ústavem pro jazyk český AV ČR a vždy po určité době kodifikován knižním vydáním školních a akademických Pravidel českého pravopisu. V oficiálních tiskovinách, publikacích a dokumentech je nutné se těmito pravidly řídit, ať se nám to líbí či ne. Domnívám se, že i materiály týkající se výzkumných úkolů (od metodiky až po závěrečnou zprávu) by měly z hlediska pravopisu vycházet z nových pravidel. Můžeme konstatovat s Járou Cimrmanem: „Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.“ Prakticky každé vydání Pravidel (s výjimkou reedic) přináší některé menší změny dané rychlým vývojem jazyka, přejímáním cizích slov v širokém měřítku a některými úpravami pravidel, která se neosvědčila. Obdobně tomu bylo i ve vydání z roku 1993, avšak toto vydání rozpoutalo vlnu emocí. Bylo proto doplněno Dodatkem k Pravidlům českého pravopisu, který upravuje psaní slov přejatých a v mnoha případech umožňuje psát cizí slova dvěma způsoby (např. se z i s, í nebo i). Rozšiřuje tedy oproti Pravidlům počet pravopisných dublet. Tyto dublety se však často liší stylisticky. Je proto třeba dbát na to, aby se v jednotlivých písemných projevech používala vždy slova patřící ke stejné stylistické rovině (tedy buď analýza, téze, báze, nebo analysa, these, base). Nyní si stručně dovolím shrnout několik základních změn, které toto vydání přineslo, a upozornit na některé chyby, se kterými se na redakčním stole dosti často setkáváme. Délka samohlásek Často si nejsme jisti, jakou délku samohlásek píšeme ve slovech přejatých. Dlouze se píší např. slova: akvárium, anténa, konkrétní, oáza, panoráma, túra, fúze, série, sérum, schéma, téma apod. Dále se vesměs dlouze píší slova s dlouhou samohláskou v koncovce: -é: resumé, paré -ém: problém, ekzém
18
-én: bazén, terén (chemické sloučeniny a prvky se píší krátce – etylen, benzen, arzen, selen, připouští se ale i pravopis s dlouhým é) -ér: startér (nikoli boxer, bojler, manažer) -éza: syntéza -iáda: triáda -iér: interiér, konferenciér -ín: rabín, olivín (organické látky jako vitamin, amin, albumin se mohou psát s krátkým i, ale i s dlouhým í). -ína: vazelína, vakcína -má: angažmá -oár: rezervoár, repertoár -óza: celulóza -ózní: nervózní, viskózní, kuriózní -ózový: celulózový. Dlouhá samohláska v kmenové části přídavného jména zůstává u koncovek: -ový: sériový, prémiový, materiálový -ský: instalatérský, diktátorský -ní, -ný: módní, efemérní. Samohláska v kmenové části slova se krátí u koncovek: -ární: polární, plenární -ický: tematický, schematický (v těchto slovech se často chybuje) – ovšem, aby to nebylo zase tak jednoduché, zásadně se nezkracuje samohláska v přídavných jménech sférický či múzický. Podle Dodatku k Pravidlům je možné psát mnoho přejatých slov jak s krátkou, tak i dlouhou samohláskou. Jde především o slova s koncovkou: -on: milion, citron, ozon, vagon, rajon, ale i milión, citrón, vagón, rajón aj.) -iv: masiv, archiv nebo masív, archív (obdobně i přídavná jména s koncovkou – ivní/-ívní) -ona: fazona, sezona i fazóna, sezóna V souvislosti s délkou samohlásek si dovolím upozornit na občas chybně psané slovo: správně výjimka a výjimečný (nikoliv vyjímka). Další oblastí, kde se často chybuje, je psaní i-í v přídavných jménech typu dělicí-dělící, řídicí-řídící, školicí-školící či čisticí-čistící. Zde v podstatě platí, že pokud přídavné jméno souvisí s podstatným jménem vyjadřujícím aktivní subjekt, píšeme jej dlouze (školící pracovník, řídící management, zaměstnanci čistící česle apod.). Pokud se přídavné jméno vztahuje k objektu, jehož prostřednictvím se uvedená činnost provádí, píšeme jej krátce (školicí organizace, řídicí páka, čisticí zařízení aj.).
19
Ve školicím středisku pracovalo mnoho školících pracovníků. Řídící management používal ve své práci výtečný řídicí program. V samočisticím procesu hrají významnou roli čistící mikroorganismy. Laborant dělící tyto dvě organické látky používal dělicí nálevku. S-Z v přejatých slovech Nová pravidla přinesla několik změn v psaní s-z ve slovech přejatých. Vzhledem k tomu, že se pravidla přizpůsobují používané výslovnosti, je v písemném projevu preferováno Z, které v těchto slovech nejčastěji vyslovujeme. Nejvíce se diskutovalo o psaní z na konci některých přejatých slov, kde se donedávna psalo pouze s. Podle současných pravidel a Dodatku je možno psát s i z bez stylového rozlišení: kurz/kurs, konkurz/konkurs, pulz/puls, impulz/impuls, exkurz/exkurs atd. Slova diskuse/diskuze, disertace/dizertace, resort/rezort, renesance/renezance, režisér/režizér a slova končící příponou -ismus/-izmus je možno psát oběma způsoby, za základní se však považují dublety se s. Vesměs píšeme z po předponě kon-: konzerva, konzistence, konzul, výjimkou je však konsensus/konsenzus či konsekventní. Po předponě de- píšeme s-z podle výslovnosti, častěji z: deziluze, dezorientace, dezinfekce, ale i s: designovaný, desublimace. Zásadně píšeme s v předponě dis-: disident, disimilace, disharmonie, diskrepance. Jedinou možnost psaného projevu skýtá slovo laser. Velká písmena V psaní velkých písmen došlo oproti předchozí praxi k některým menším úpravám. Je to například pravidlo, že ve víceslovných názvech měst se píší všechna písmena velká s výjimkou předložek (Mariánské Lázně, Hora Svatého Šebestiána, Klenčí pod Čerchovem apod.). Dále došlo k posunu v psaní velkých písmen v názvech organizací. Dříve platilo, že velké písmeno je možno psát pouze u organizací jedinečných, pokud však existovalo více organizací stejného charakteru, psalo se písmeno malé (typickým příkladem byla např. fakulta elektrotechnická ČVUT). Toto pravidlo vzalo v nových pravidlech rozumně za své, takže píšeme Fakulta elektrotechnická ČVUT nebo Elektrotechnická fakulta ČVUT apod. Malé písmeno převážně píšeme u méně samostatných nebo podřízených orgánů, zejména ve spojení s orgánem nadřízeným – Přírodovědecká fakulta UK, katedra hydrobiologie; Národní muzeum, národopisné oddělení, VÚV T.G.M., sekce ochrany vod a informatiky apod., ale Ústav technologie vody a prostředí VŠCHT. Obdobně píšeme malé písmeno, jestliže uvádíme neúplné znění názvu organizace (Zástupce Městského úřadu v Bechyni vystoupil … – Zástupci městského úřadu diskutovali …).
20
Je třeba věnovat pozornost i způsobu psaní zákonů, směrnic a podobných právních dokumentů. S malým písmenem píšeme vždy nařízení vlády, zákon č., směrnice, usnesení vlády č. Všimněte si, jak se píše často citovaná tzv. Rámcová směrnice ES o vodní politice (směrnice č. 2000/60/ES) nebo směrnice Rady 91/271. Čárka ve větě A nakonec několik poznámek k problematice v české gramatice snad nejhorší, tj. k čárkám ve větě. V této problematice se často musíme řídit spíše citem. Platí však, že psaní čárky je správné, pokud to umíme zdůvodnit. Z nejčastějších případů, kdy se píše čárka, lze uvést: ∑ věty v souvětí souřadném, pokud nejsou spojeny spojkami slučovacími, ∑ dále věty v souvětí podřadném – tady pozor na podřadná souvětí, kde vedlejší věta je uvozena spojkami a to, a tedy, a přesto, a proto, a tudíž – píše se čárka: Bylo už k jaru, a přece mrzlo. Do toku uniklo větší množství kyseliny sírové, a tudíž došlo k poklesu pH. ∑ ve větě jednoduché – několikanásobné větné členy, nejsou-li spojeny souřadnými spojkami. Vždy se čárka píše u spojení dvojitými spojovacími výrazy typu – nejen, ale i; nejen, nýbrž; jak, tak; ani, ani; jednak, jednak; buď, nebo, ∑ větné členy volně připojené nebo do věty vložené. Právě v tomto případě musíme nejvíce používat cit pro jazyk, abychom rozlišili větné členy připojené volně a těsně. Někdy je to velmi obtížné a nastupuje zde pravidlo umět si interpunkci zdůvodnit. V každém případě se čárkou odděluje volné přístavkové spojení, výčty toho, co předcházející člen označuje souhrnně a naopak shrnutí toho, co bylo předtím vypočteno a část celku označeného předcházejícím členem, která je uvedena jako příklad: Práce sledovala zatížení vodních toků znečištěním, například těžkými kovy, celkovým dusíkem a fosforem a AOX. Velké nároky na zásobování vodou mají hustě zalidněné oblasti, jako Ostravsko, Kladensko a velká města. Vodní doprava je obzvlášť vhodná pro přepravu uhlí, písku, štěrku, prostě sypkých materiálů. ∑ 5. pád, citoslovce ∑ volný přívlastek, doplněk aj. Probíráme teď katalyzátory, urychlující polymeraci. Procházíval se po parku, knihu vždy v ruce. Ve vodní nádrži, napuštěné poměrně nedávno, došlo velmi rychle k eutrofizaci.
21
Ale: Katalyzátory urychlující polymeraci mohou při vysokých teplotách … V poměrně nedávno napuštěné vodní nádrži došlo rychle k eutrofizaci. Česká gramatika je někdy docela složitá. Měli bychom jí však věnovat odpovídající pozornost, aby nám v písemném projevu dobře sloužila a aby jej nesrážela na nižší úroveň.
Desatero základních zásad při úpravách textu 1. Používat raději patkové písmo, nejběžněji se i v zahraničí používá Times. 2. Písmo raději nekombinovat, pokud k tomu není zvláštní důvod. Kombinujeme-li písma, pak raději volíme menší množství a výraznější změny (kontrast) než velké množství malých změn. 3. Dobře se snášejí kombinace téhož písma v provedení obyčejné, kurzíva, tučné, a to ve stejné i různé velikosti. 4. Snášejí se i písma výrazně odlišná (patkové a bezpatkové, patkové a kaligrafické). 5. Nejhorší je kombinace různých fontů stejného typu (např. Roman a Century Schoolbook nebo Helvetica a Sans). 6. Pro texty či nadpisy na stejné úrovni musí být vždy použito stejné písmo téže velikosti. 7. Pro vyznačování v textu užíváme zásadně jiný řez téhož písma (nejlépe kurzíva a tučné). 8. Pro přehlednost textu musí být zásadně oddělovány odstavce, ať už odrážkou či mezerou. 9. Snažíme se psát česky. 10. Pokud si nevíme rady, prolistujeme odbornou literaturu, někdy stačí i tato příručka.
Citace odborné literatury
Součástí odborných článků a publikací jsou citace literatury. Normy ČSN ISO 690 Bibliografické citace a ČSN ISO 690-2 Bibliografické citace – část 2: Elektronické dokumenty a jejich části uvádějí jak formálně správně citovat různé typy dokumentů.
22
MONOGRAFICKÁ PUBLIKACE Monografické publikace patří k základním typům dokumentů. Jedná se především o knihy, sborníky, různé brožury a další jednorázově vydávaný materiál. Model Primární odpovědnost (autor, autoři, tj. osoby nebo korporativní orgány). Název díla: podnázev díla. Sekundární odpovědnost (editor, redaktor, překladatel). (Označení vydání.) Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok vydání. Rozsah díla. Edice. Poznámky. Standardní číslo (ISBN). Příklady Písařová, M., Mrázková, M. a Fuchs, P. Postup při volbě a schvalování způsobu zneškodňování odpadních vod v obcích do 2 500 ekvivalentních obyvatel. Praha : VÚV T.G.M., 2003. 50 s. ISBN 80-85900-50-5. Gregory, KJ. and Walling, DE. Drainage Basin Form and Process: A Geomorphological Approach. London : Edward Arnold Ltd., 1973. 456 s. ISBN 07131-5707-0. Zvláštní typy monografií (tzv. šedá literatura) Šedá literatura, která patří formálně pod monografické dokumenty, způsobuje při citování více problémů než obvyklé knihy. Jmenovitě jde o diplomové práce, sborníky a firemní literaturu. Diplomové, rigorózní a habilitační práce Knotek, P. Kultura jako péče o duši. Praha : 1999. 89 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na katedře andragogiky. Vedoucí diplomové práce Zdeněk Kratochvíl. Firemní literatura (katalogy apod.) Součástky pro elektrotechniku. Praha : GM Electronic, 1998. 264 s. Language and linguistics. London : Routledge, 1994. 31 s. (New books). Katalog nových knih nakladatelství. ISBN 0-418-08270-7. Příspěvek ve sborníku Model Odpovědnost za příspěvek. Název příspěvku. In Název zdrojového dokumentu. Primární odpovědnost za zdrojový dokument. Vydání. Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok. Lokace ve zdrojovém dokumentu (strana).
23
Pokud chceme citovat příspěvek ve sborníku z konference, uvedeme název konference i datum a místo, kde konference proběhla. Příklad Rozkošný, M. a Ošlejšková, J. Modelování dopadu plošného znečištění a nápravných opatření na ekosystémy vodních toků. In Říční krajina. 1. ročník pracovní konference , Olomouc, 12. 11. 2003. Olomouc : Univerzita Palackého, 2003, s. 174–181. ISBN 80-244-0751-5. Stehlík, J. Factors affecting base-flow recessions in a granite mountaineous catchment. In Catchment hydrological and Biochemical Processes in the Changing Environment: Proceedings of the 7th Conference of the European Network of Experimental and Representative Basins (ERB), Liblice (Czech Republic), 22-24 September 1998. Eds. Elias, V. and Littlewood, IG. Paris, Unesco, 2000, p. 257–264. (ISBN není uvedeno.) Citace norem Norma ČSN ISO 5667-8. Jakost vod. Odběr vzorků. Část 8: Pokyny pro odběr vzorků srážek. SERIÁLOVÁ PUBLIKACE Mezi seriálové publikace řadíme ty, které vycházejí (ne)pravidelně v určitých intervalech s úmyslem dalšího pokračování – nejčastěji odborná periodika (časopisy), ale do této skupiny mohou patřit také např. ročenky. Články v seriálových publikacích Model Odpovědnost za příspěvek. Název příspěvku. (Sekundární odpovědnost – ed.) Název zdrojového dokumentu. Rok, ročník, číslo svazku, lokace části (strana). Mlnaříková, J. a Vejnar, P. Informační systém odpadového hospodářství (ISOH) a platná legislativa. Odpady, 2003, roč. 13, č. 1, s. 10–11. ISSN 1210-4922. Chowdhury, R. and Mehrotra, J. Minimization of short Circuiting Flow through Upflow Anaerobic Sludge Blanket Reactor. Journal of Environmental Engineering, 2004, vol. 130, no. 9, s. 951–959. ISSN 0733-9772.
24
ELEKTRONICKÉ ZDROJE V případě elektronických zdrojů je třeba uvést také (povinné údaje): Druh média (nosiče) – u online seriálů, programů a databází. Podle normy ISO 690-2e by tento údaj měl být i u všech dalších online zdrojů (www stránek, dokumentů na FTP apod.) [online] [CD-ROM] [disketa 3,5"] Přístup ke zdroji – u všech on-line dokumentů povinný údaj. URL
Dostupné z: http://www.willey.com Verze – povinné nejen u počítačových programů, ale i u všech on-line zdrojů. Ver. 1.0 Ver. 95 last revision 20th of January 1998, poslední úpravy 20. 9. 1999 (www stránky) Datum citace – velice důležitý (povinný pro on-line zdroje) údaj, který dokumentuje, ze které verze dokumentu bylo citováno. Je možné uvádět: [citováno 1999-10-11]. [citováno 9. května 997], [cit. 1999-12-10] Elektronický program, databáze Model Primární odpovědnost. Název díla [Druh média]. Údaje o verzi/vydání. Místo vydání: Producent, Datum publikace, Datum aktualizace [Datum citace – Pouze u on-line zdrojů]. Přístup ke zdroji. Rozsah díla. Poznámky. Je možné užívat i stručnější model: Název programu [Druh média]. Údaje o verzi. Místo vydání: Údaje o tvůrci, Datum vydání. Poznámka. Příklady IRFAN, Skiljan. Irfan View [počítačový soubor, disketa 3,5"]. Ver. 2.80. Wiena, 1998. Počítačový program pro prohlížení a editaci obrázků, 700 kB. Vyžaduje Windows 3.11 a vyšší. Freeware pro domácí použití, shareware pro komerční využití (registrace 10 USD).
25
HARRIS, David. Pegasus mail [počítačový program]. Ver. 3.01D. [Nový Zéland], 1998 [citováno 1999-12-10]. Dostupné z . E-mail klient. Vyžaduje Windows 3.11 a vyšší. JustMail [program na CD-ROM]. Ver. 1.0.6 for Windows, Macintosh, Unix. Camarillo (California, USA): Mainstay, 1999. Dostupné z URL . Tool for private, web-based email access. (Tento program nemá jediného autora, autorem je firma. Ta se uvádí pouze jednou v oblasti údajů o producentovi.) Databáze Příklad Administrativní registr ekonomických subjektů (Ares) [databáze online]. Praha: Ministerstvo financí ČR, 1999 [citováno 2001-10-24]. Dostupné z URL . Databáze ekonomických subjektů v České republice. Elektronický seriál Citaci elektronického seriálu (periodika) zapisujeme, existuje-li pouze v elektronické podobě. Více periodik vychází jak v tištěné, tak v elektronické podobě. Má-li seriál tištěnou verzi, je vhodnější zapsat ho jako tradiční tištěný dokument a údaj o elektronické verzi vložit do poznámky. Pozor! Platí pouze, jsou-li obě verze totožné (např. stejné číslo ISSN). Model Název [Druh média]. Místo vydání: Vydavatel, Datum vydání – . [Datum citace – pouze u on-line zdrojů] – Údaje o edici. Poznámky. Přístup ke zdroji. Standardní číslo (ISSN). Příklady JEP: the journal of electronic publishing [seriál online]. Ann Arbor (Michigan, USA): University of Michigan Press, 1995– . [cit. 1999-12-31] Dostupné z URL . ISSN 1080-2711. Článek v elektronickém seriálu Model Primární odpovědnost. Název. Název seriálu [Druh média]. Údaje o vydání, Označení čísla. Datum aktualizace. Poznámky. [Datum citace]. Lokace v rámci zdrojového dokumentu. Rozsah díla. Poznámky. Přístup ke zdroji. Standardní číslo.
26
Příklady HEJTING, Ingo. Interconnectivity and the hybrid library. Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 10 [cit. 1999-12-31]. Dostupné z WWW stránka, elektronická monografie Model Jméno autora stránky (je-li uvedeno). Název stránky [online]. Datum publikování, Datum poslední revize [citováno dne]. Příklady DAVIS, John. Suiseki FAQ [online]. c1997 (datum copyrightu), last revision 20th of January 1998 [cit. 1998-06-13]. .
Literatura [1] Havelka, J. Počítačová typografie pro každého. Praha : Grada Publishing, 1955. [2] Ptáček, M. Sazba & typografie. PC WORLD, 1994, č. 1–12. [3] Pecínovský, R. a Pecínovský, J. MS WORD 6.0 pro Windows. Praha : Grada Publishing, 1995. [4] Pravidla českého pravopisu. Praha : Academia, 1993. [5] ČSN 01 6910 Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. Praha : Český normalizační institut, 1997. [6] Pelich, K., Vaníček, R. a Kindli, V. Úprava výzkumných zpráv a rukopisů. Praha : VÚV, 1975. [7] Čmejrková, S. Jak napsat odborný text. Praha, 1999. [8] BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 (01 0197): Část 2 – Modely a příklady citací u jednotlivých typů dokumentů. Verze 2.5 (2002). ©1999–2002, poslední aktualizace 6. 6. 2002. URL:,
27
Přílohy Ukázka úpravy obálky a titulního listu závěrečných zpráv úkolů řešených ve VÚV T.G.M. Příklady zařazení obrázků do textu.
28
Celostránkový obrázek má i s popiskem zaplňovat zrcadlo stránky; u kratších obrázků se popisek přisazuje k obrázku
_________
.
.
Užší celostránkový obrázek se staví na střední osu stránky, popisek může být na celou šíři.
________
Úzký vysoký obrázek může být umístěn k vnějšímu okraji zrcadla, popisek může stát vedle.
____________ ____________
.
29
_____________
Půlstránkový obrázek postavený na výšku, vedle popisek.
Celostránkový obrázek postavený napříč stránky se má včetně popisku krýt se zrcadlem stránky.
_________________________________________ _________________________________________ _________________________________________ _________________________________________ _________________________________________ _________________________________________
.
. _______________________________ _______________________________ _______________________________
_____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________
.
Popisek může stát i vedle půlstránkového obrázku oblomeného textem, většinou se však umísťuje pod obrázek.
.
30
Půlstránkový obrázek stojí nejčastěji v čele stránky, obvykle na plnou šíři zrcadla
___________
.
____________
.
Pokud je na stránce dost textu, můžeme obrázek zalomit doprostřed.
Někdy se půlstránkový obrázek umísťuje k patě stránky, má být rovněž na plnou šíři zrcadla.
______________ .
31
Umístění dvou obrázků stejné výšky a nestejné šířky.
______________
Vedle sebe mohou stát i dva obrázky nestejné výšky, popisky se pak umísťují pod kratší z nich.
__________________________
______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ______________________________________________________ ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
. ________ _________
_____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________ _____________________
.
Obrázky stejné šíře lze srovnat pod sebe i ve větším počtu.
_______________
______________
_____________
_____________
.
32
