Univerzita Hradec Králové Fakulta informatiky a managementu
Výzkum kognitivních a mentálních map
Autorský kolektiv: Josef Zelenka, Karel Mls, Zuzana Lehmannová, Martina Pásková, Jiří Šípek, Jiří Štyrský, Agáta Bodnárová, Martin Gavalec, Bruno Ježek, Jan Vaněk, Zuzana Pilařová, Marek Franěk, Lukáš Vydra, Pavel Janečka, Petr Poděbradský
Univerzita Hradec Králové 2008
1
Tato publikace vznikla za podpory projektu „Geografický a mentální prostor v cestovním ruchu“, registrační číslo projektu: 406/06/1192, financovaného GAČR v letech 2006 – 2008, a v návaznosti na projekt GAČR č. 406/03/0115 „Kognitivní matrice a jejich dynamické změny“, financovaného GAČR v letech 2003 – 2005. Oba projekty byly řešeny na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové.
Editor: Doc. RNDr. Josef Zelenka, CSc. Autorský kolektiv: Doc. RNDr. Josef Zelenka, CSc.; Ing. Karel Mls, Ph.D.; Prof. PhDr. Zuzana Lehmannová, CSc.; Ing. Martina Pásková, Ph.D.; Doc. PhDr. Jiří Šípek, CSc.; Doc. PaedDr. Jiří Štyrský, CSc.; Ing. Agáta Bodnárová; Prof. RNDr. Martin Gavalec, CSc.; Ing.. Bruno Ježek, Ph.D.; Mgr. Jan Vaněk; Doc. PhDr. Marek Franěk, CSc.; Bc. Lukáš Vydra; Bc. Pavel Janečka; Bc. Petr Poděbradský
TERMINOLOGIE A POUŽÍVANÉ ZKRATKY ................................................... 12
3. J. ZELENKA: VÝCHODISKA, TÉMATA A CÍLE VÝZKUMU KOGNITIVNÍCH A MENTÁLNÍCH MAP NA FIM UHK .......................................... 13 4.
DETERMINANTY KOGNITIVNÍCH A MENTÁLNÍCH MAP ......................... 15 4.1
KOGNITIVNĚ VĚDNÍ KONTEXT KOGNITIVNÍCH A MENTÁLNÍCH MAP ........................ 15
4.1.1 M. Pásková: Disonantní a konsonantní kognice ............................................................. 15 4.1.2 M. Pásková: Geografický kontext ................................................................................... 15 4.1.3 M. Pásková: Mentální zkreslení reality .......................................................................... 16 4.1.4 J. Šípek: Role tělesnosti v mentálních reprezentacích .................................................... 16
4.2
Z. LEHMANNOVÁ: KULTURNÍ ASPEKTY VE VÝZKUMU MENTÁLNÍCH MAP ................... 17
4.2.1 Specifika předmětu zkoumání, základní hlediska ............................................................ 17 4.2.2 Stav výzkumu ................................................................................................................... 18 4.2.3 Teoretická a metodologická východiska ......................................................................... 19 4.2.4 Zkoumání kultury v psychologickém kontextu ................................................................. 21 4.2.5 Výzkum mentálních reprezentací prostoru a kognitivních map ...................................... 26 4.2.6 Předpoklady aplikovaného výzkumu ............................................................................... 29 4.2.7 Geografický prostor ........................................................................................................ 33 4.2.8 Shrnutí ............................................................................................................................. 35
5. METODIKA VÝZKUMU KOGNITIVNÍCH A MENTÁLNÍCH MAP NA FIM UHK ..................................................................................................................................... 37 J. ZELENKA: METODIKA EMPIRICKÉHO VÝZKUMU – DISKUSE PŘÍSTUPŮ A ÚVODNÍ ÚVAHY 37 5.1
5.1.1 Způsob zkoumání kognitivních map konkrétních míst..................................................... 37 5.1.2 Kognitivní mapování a struktury kognitivních map ve známém prostředí ...................... 38 5.1.3 Zkoumání obecných kognitivních map v souvislosti s kognitivním mapováním ............. 39 5.1.4 Zjišťování změn kognitivních map ................................................................................... 40
5.2
M. PÁSKOVÁ: KOGNITIVNÍ MAPOVÁNÍ .................................................................. 41
J. ZELENKA: ZÁKLADNÍ PŘÍSTUPY A ZÁSADY KOGNITIVNÍHO MAPOVÁNÍ .................... 43 J. ZELENKA, J. ŠÍPEK: VÝZKUM PROCESU KOGNITIVNÍHO MAPOVÁNÍ .................... 44 J. ZELENKA: KOGNITIVNÍ MAPY PŘI CESTOVÁNÍ .................................................... 50 J. ZELENKA: EXPERIMENT – KOGNITIVNÍ MAPY MÍSTA A TRASY............................. 55 J. ZELENKA: DOMOV A OBLÍBENÁ MÍSTA ............................................................... 59 J. ZELENKA: KOGNITIVNÍ MAPY VE ZNÁMÉM PROSTŘEDÍ ....................................... 62 J. ZELENKA, K. MLS: EXPERIMENTY VE VIRTUÁLNÍ REALITĚ ................................. 65 Z. PILAŘOVÁ, A. BODNÁROVÁ: ZKOUMÁNÍ PROCESU VYTVÁŘENÍ MENTÁLNÍ MAPY SE ZAHRNUTÍM MEZIKULTURNÍHO ASPEKTU ....................................................................... 67 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9 5.10
5.10.1 Cíl zkoumání .................................................................................................................. 67 5.10.2 Zvolená metodika .......................................................................................................... 67
3
5.10.3 Pilotní výzkum ............................................................................................................... 68 5.10.4 Závěry z pilotního výzkumu v Praze .............................................................................. 74 5.10.5 Návrhy na zlepšení metodiky ......................................................................................... 75
5.11 6.
J. ŠÍPEK: KOGNITIVNÍ MAPY DOMOVA A OBLÍBENÝCH MÍST............... 77 6.1 6.2
7.
SHRNUTÍ K EXPERIMENTŮM A ŘÍZENÝM ROZHOVORŮM O KM ............................... 75 ÚVOD DO PROBLEMATIKY...................................................................................... 77 PODKLAD PRO ANALÝZU KOGNITIVNÍCH MAP DOMOVA ......................................... 77
M. PÁSKOVÁ: KOGNITIVNÍ A MENTÁLNÍ MAPY V CESTOVNÍM RUCHU 83 7.1 7.2
MENTÁLNÍ MAPY A ENVIRONMENTÁLNÍ ASPEKTY CESTOVNÍHO RUCHU ................. 83 APLIKACE MENTÁLNÍCH MAP V CESTOVNÍM RUCHU .............................................. 83
ZÁSADNÍ OTÁZKY APLIKACE MENTÁLNÍCH MAP V CESTOVNÍM RUCHU .................. 84
7.3.1 Mentální mapy obecně a v cestovním ruchu – otázky ..................................................... 84 7.3.2 Faktory ovlivňující percepci aktéra cestovního ruchu .................................................... 87
7.4
ANALÝZA ZÁSADNÍCH OTÁZEK MENTÁLNÍCH MAP V CESTOVNÍM RUCHU ................... 88
7.4.1 Socio-kulturní podmíněnost mentálního mapování ......................................................... 88 7.4.2 Podmíněnost mentálního mapování segmentem návštěvníka – psychografická podmíněnost.............................................................................................................................. 88 7.4.3 Podmíněnost vnímání environmentální reality tvářností krajiny, z níž pochází vnímající .................................................................................................................................................. 89 7.4.4 Specifika procesu mentálního mapování v oblasti cestovního ruchu.................................... 90
8. A. BODNÁROVÁ: VLIV POSTIŽENÍ SMYSLOVÉ PERCEPCE NA KOGNITIVNÍ MAPY ........................................................................................................ 91 8.1 8.2 8.3 8.4 9.
ZRAKOVÉ POSTIŽENÍ .............................................................................................. 91 KOGNITIVNÍ MAPY ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH – DOSTUPNÉ STUDIE ........................... 92 KOGNITIVNÍ MAPY ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH – PILOTNÍ STUDIE NA UHK ..................... 92 SHRNUTÍ ................................................................................................................ 94
J. ŠTYRSKÝ: MENTÁLNÍ MAPY V GEOGRAFII .............................................. 95 9.1 9.2
VÝZNAM A PRAKTICKÉ VYUŽITÍ MENTÁLNÍCH MAP V GEOGRAFII ........................... 95 VÝZKUM GEOGRAFICKÝCH ASPEKTŮ MENTÁLNÍCH MAP ...................................... 100
10. B. JEŽEK, J. VANĚK, P. JANEČKA, P. PODĚBRADSKÝ: VIRTUÁLNÍ REALITA .......................................................................................................................... 103 10.1 10.2
10.2.1 Non-Immersive ............................................................................................................ 108 10.2.2 Semi-Immersive ........................................................................................................... 108 10.2.3 Fully Immersive ........................................................................................................... 108 10.2.4 Oblasti využití virtuální reality ................................................................................... 109
10.3
PŘÍPRAVA PROSTŘEDÍ PRO EXPERIMENTY ............................................................ 109
10.3.1 Technologie vytváření modelu..................................................................................... 110 10.3.2 Editor scény ................................................................................................................. 112 10.3.3 Zobrazení scény a sledování chování .......................................................................... 112
10.4
VÝSLEDKY .......................................................................................................... 115 4
L. VYDRA, K. MLS: PILOTNÍ EXPERIMENTY S VIRTUÁLNÍ REALITOU 116
11. 11.1 11.2 11.3 11.4 11.5
ÚVOD .................................................................................................................. 116 METODIKA........................................................................................................... 116 PROSTŘEDÍ PRO ÚVODNÍ EXPERIMENTY ............................................................... 117 PRVNÍ FÁZE EXPERIMENTU .................................................................................. 117 DRUHÁ FÁZE EXPERIMENTU................................................................................. 121
K. MLS, M. GAVALEC: MODELOVÁNÍ MENTÁLNÍCH PROCESŮ ....... 124
12. 12.1
VÝZNAM POČÍTAČOVÉHO MODELOVÁNÍ V KOGNITIVNÍCH VĚDÁCH ..................... 124
12.1.1 Současný stav problematiky ........................................................................................ 124 12.1.2 Symbolický versus subsymbolický přístup ................................................................... 125
12.2 12.3 12.4 12.5
KOGNITIVNÍ HIERARCHICKÝ PROCES ................................................................... 126 CESTOVNÍ KANCELÁŘ – APLIKACE ....................................................................... 128 REALITNÍ AGENTURA – ON-LINE APLIKACE .......................................................... 130 VYUŽITÍ ZNALOSTI TRENDU V ON-LINE ROZHODOVÁNÍ ........................................ 132 K. MLS: REPREZENTACE KOGNITIVNÍCH A MENTÁLNÍCH MAP .... 135
13. 13.1
VYUŽITÍ PROGRAMU IHMC CMAPTOOLS ............................................................ 135
13.1.1 Popis programu CmapTools........................................................................................ 135 13.1.2 Pojmové mapy ............................................................................................................. 135 13.1.3 Metodika převodu řízeného rozhovoru do struktury pojmových map .................................. 136 13.1.4 Další zpracování informace, obsažené v kognitivních mapách .................................. 137
APLIKACE KOGNITIVNÍHO MAPOVÁNÍ ................................................... 139
14.
J. ZELENKA: VYUŽITÍ NESTRUKTUROVANÉHO KOGNITIVNÍHO MAPOVÁNÍ A PERCEPČNÍCH MAP PRO VÝZKUM VZTAHU K PŘÍRODĚ ...................................................... 139 14.1
14.1.1 Nestrukturované kognitivní mapování ........................................................................ 139 14.1.2 Metodika výzkumu ....................................................................................................... 139 14.1.3 Škola specializovaná na ekologickou výchovu ............................................................ 140 14.1.4 Škola nespecializovaná na ekologickou výchovu ........................................................ 155 14.1.5 Porovnání obou škol .................................................................................................... 160 14.1.6 Průměrné hodnoty za obě školy................................................................................... 161 14.1.7 Shrnutí ......................................................................................................................... 165
14.2
M. FRANĚK: ENVIRONMENTÁLNÍ ASPEKTY V KOGNITIVNÍCH MAPÁCH ................ 166
14.2.1 Analýza grafické reprezentace kognitivní mapy.......................................................... 166 14.2.2 Výzkum kognitivních map dětí školního věku .............................................................. 167 14.2.3 Diskuse hypotézy o determinovanosti kognitivních map místem, kde osoba vyrůstala ................................................................................................................................................ 167
DOTAZNÍK MENTÁLNÍ MAPA HRADCE KRÁLOVÉ, ČESKÁ VERZE .......................... 169 DOTAZNÍK TVORBA MENTÁLNÍCH MAP – ASOCIAČNÍ VÝZKUM MEZI STUDENTY ... 171 VYBRANÉ KRESBY DĚTÍ – SVĚT, KDE ŽIJI, A SVĚT, KDE CHCI ŽÍT .......................... 173
15.3.1 Vybrané kresby ze školy, specializované na ekologickou výchovu ............................. 173 15.3.2 Vybrané kresby ze školy, nespecializované na ekologickou výchovu ................................ 177
16.
LITERATURA A DALŠÍ POUŽITÉ ZDROJE INFORMACÍ ....................... 180
Obr. 35 Komunikace a bloky domů s dalšími prvky – lavičkami, novinovým stánkem a lampami ...................................................................................................................... 115 Obr. 36 Pohled shora na jednotlivé obytné bloky............................................................... 115 Obr. 37 Mapa virtuálního prostoru s vyznačením dominantních celků. Autor: L. Vydra ........ 117 Obr. 38 Nákres prostředí testovanou osobou č. 1 – fáze 1 ................................................. 118 Obr. 39 Nákres prostředí testovanou osobou č. 3 – fáze 1. Zřejmý důraz na přírodní prvky. ...... 119 Obr. 40 Nákres prostředí testovanou osobou č. 4 – fáze 1 ................................................. 119 Obr. 41 Procházení prostorem při znalosti mapy – testovaná osoba č. 5. Autor: L. Vydra 120 Obr. 42 Nákres prostředí testovanou osobou č. 1 – fáze 2. ................................................ 122 Obr. 43 Nákres prostředí testovanou osobou č. 3 – fáze 2. ............................................... 122 Obr. 44 Příklad environmentální individuální kognitivní mapy ........................................ 127 Obr. 45 Struktura šablony pro systém individuálních kognitivních map ........................... 129 Obr. 46 Vývoj centra populace v case (3D rez v prostoru preferencí) ............................... 133 Obr. 47 Vývoj centra populace a celková strední hodnota ................................................. 133 Obr. 48 Ukázka pojmové mapy znázorňující „Co je pojmová mapa“. Zdroj IHMC (2004) .... 138 Obr. 49 Svět, kde žiji. Anonym, 9. ročník. ......................................................................... 140 Obr. 50 Svět, kde žiji – antropogenní aktivity. Anonym, 7. ročník................................... 141 Obr. 51 Svět, kde žiji – převažující přírodní prvky. Anonym, 5. ročník ............................ 141 Obr. 52 Svět, kde žiji – Země. Anonym, 3. ročník ............................................................. 141 Obr. 53 Svět, kde chci žít – New York. Lukáš, 3. ročník ................................................... 142 Obr. 54 Svět, kde chci žít. Nikola, 3. ročník ...................................................................... 142 Obr. 55 Svět, kde žiji (vlevo), a svět, kde chci žít. Anonym, 9. ročník.............................. 143 Obr. 56 Závislost Pearsonova a Spealmannova korelačního koeficientu na dotazovaném ročníku (nestrukturované kognitivní mapování). Škola Úprkova................................................ 147 Obr. 57 Závislost průměrné hodnoty škály pro obě kresby na ročnících, ve kterých děti studují. Škola Úprkova. .............................................................................................. 147 Obr. 58 Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby „kde chci žít“ – „kde žiji“, v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují. Škola Úprkova. ................................................ 148 Obr. 59 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. Všechny ročníky dětí. Škola Úprkova. ....................................................... 149 Obr. 60 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 3. ročník. Škola Úprkova............................................................................ 149 Obr. 61 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 5. ročník. Škola Úprkova............................................................................ 150 Obr. 62 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 7. ročník. Škola Úprkova........................................................................... 151 Obr. 63 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 9. ročník. Škola Úprkova............................................................................ 151 Obr. 64 Závislost normovaných hodnot skóre a koeficientů pro dotazník a pro nestrukturované kognitivní mapování po jednotlivých ročnících, obě kresby a průměr. Škola Úprkova. ........................................................................................................... 154 Obr. 65 Závislost normovaných hodnot skóre a koeficientů pro dotazník a pro nestrukturované kognitivní mapování po jednotlivých ročnících, kresba svět, kde žiji. Škola Úprkova. ........................................................................................................... 154 Obr. 66 Závislost normovaných hodnot skóre a koeficientů pro dotazník a pro nestrukturované kognitivní mapování po jednotlivých ročnících, kresba svět, kde chci žít. Škola Úprkova. ..................................................................................................... 155 7
Obr. 67 Závislost průměrné hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě pro oba typy kreseb na ročnících, ve kterých děti studují........................................... 156 Obr. 68 Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby „kde chci žít“ – „kde žiji“ v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují ........................................................................... 157 Obr. 69 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. Výpočet přes všechny ročníky dětí..................................................................................................... 157 Obr. 70 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 3. ročník. ......................................................................................................................... 158 Obr. 71 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 5. ročník...................................................................................................... 159 Obr. 72 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 7. ročník...................................................................................................... 159 Obr. 73 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 9. ročník...................................................................................................... 160 Obr. 74 Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby svět, kde chci žít – svět, kde žiji, v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují, pro obě zkoumané školy. ................. 160 Obr. 75 Závislost průměrné hodnoty škály pro kresbu světa, kde chci žít, na ročnících, ve kterých děti studují, pro obě zkoumané školy. ........................................................... 161 Obr. 76 Závislost průměrné hodnoty škály pro kresbu světa, kde žiji, na ročnících, ve kterých děti studují, pro obě zkoumané školy. ........................................................... 161 Obr. 77 Závislost průměrné hodnoty škály pro obě kresby na ročnících, ve kterých děti studují. Průměr za obě školy. ..................................................................................... 162 Obr. 78 Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby svět, kde chci žít – svět, kde žiji, v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují. Průměr za obě školy. .................... 162 Obr. 79 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 3. ročník, průměr za obě školy. ...................................................................................... 163 Obr. 80 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 5. ročník, průměr za obě školy. ...................................................................................... 163 Obr. 81 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 7. ročník, průměr za obě školy. ...................................................................................... 164 Obr. 82 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 9. ročník, průměr za obě školy. ...................................................................................... 164 Obr. 83 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. Celkový průměr za obě školy. .................................................................... 165 Seznam tabulek Tab. 1 Kognitivní mapování – obecné situace ..................................................................... 47 Tab. 2 Kognitivní mapování – postupy a přístupy ............................................................... 47 Tab. 3 Podklady pro úvodní řízený rozhovor – kognitivní mapy při cestování. .................. 51 Tab. 4 Podklady pro řízený rozhovor s oživením fotografiemi – kognitivní mapy při cestování. ...................................................................................................................... 52 Tab. 5 Otázky a úkoly ke kognitivní mapě trasy .................................................................. 56 Tab. 6 Otázky a úkoly ke kognitivní mapě místa ................................................................. 59 Tab. 7 Otázky a jejich pořadí pro řízený rozhovor – domov ................................................ 59 Tab. 8 Otázky a jejich pořadí pro řízený rozhovor – oblíbená místa ................................... 61 Tab. 9 Kognitivní mapa a kognitivní mapování okolí budovy FIM UHK ........................... 64 Tab. 10 Řízený rozhovor – virtuální realita, ihned po průchodu virtuálním prostředím................ 66 8
Tab. 11 Řízený rozhovor – virtuální realita, měsíc po průchodu virtuálním prostředím ..... 66 Tab. 12 Řízený rozhovor – virtuální realita, měsíc po průchodu virtuálním prostředím, změny KM s aktivací plánem virtuální scény............................................................... 67 Tab. 13 Ukázka převodu údajů z dotazníku do tabulky ....................................................... 69 Tab. 14 Pět nejvýznamnějších míst .................................................................................... 70 Tab. 15 První věci, které ho/ji napadnou o Praze ................................................................. 70 Tab. 16 Co má rád/a v Praze ................................................................................................ 71 Tab. 17 Co nemá rád/a v Praze ............................................................................................. 71 Tab. 19 Charakteristické vlastnosti nabízených alternativ ................................................. 128 Tab. 20 Subjektivní preference typických zákazníků ......................................................... 129 Tab. 21 Ohodnocení alternativ pomocí individuálních preferencí zákazníků .................... 130 Tab. 22 Převedení obsahu kreseb do škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě ..... 144 Tab. 23 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování na celém souboru dat – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr obou kreseb. Škola Úprkova. ..... 145 Tab. 24 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 3. ročník – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr z obou kreseb. Škola Úprkova. ................ 146 Tab. 25 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 5. ročník – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr z obou kreseb. Škola Úprkova. ................ 146 Tab. 26 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 7. ročník – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr z obou kreseb. Škola Úprkova. ................ 146 Tab. 27 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 9. ročník – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr z obou kreseb. Škola Úprkova. ................ 146 Tab. 28 Škála pro kognitivní mapování – statistika po ročnících. Škola Úprkova. ........... 148 Tab. 29 Korelace různě vyhodnocených dotazníků s nestrukturovaným kognitivním mapováním. Škola Úprkova. ...................................................................................... 153 Tab. 30 Porovnání normovaných hodnot skóre a koeficientů pro dotazník a nestrukturované kognitivní mapování po jednotlivých ročnících. Škola Úprkova. .. 154 Tab. 31 Škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě pro nestrukturované kognitivní mapování – statistika po ročnících ............................................................................. 157
9
1.
Úvod
Percepční, kognitivní a mentální mapy jsou důležitou součást reflexe vnějšího světa u lidí a podle současných představ zřejmě i části živočichů s vyšší nervovou soustavou. Kognitivní mapy, jejich struktura, změny a možnosti jejich využití jsou na úrovni základního i aplikovaného výzkumu zkoumány několika vědními obory, zejména psychologií (základní charakteristika kognitivních map, míra zkreslení reality vnějšího světa, způsob jejich vytváření, dynamika a podmínky změny, souvislost s motivací atd.), psychiatrií (nepřirozená deformace kognitivních map či naopak léčení s využitím vlastností kognitivního odrazu světav kognitivních a mentálních mapách), medicínou a biologií (mechanismus vytváření kognitivních map na buněčné a molekulární úrovni), teoretickou i aplikovanou informatikou (modely vytváření a funkce kognitivních map, využití kognitivních map grafických rozhraní v marketingu). Poznatky základního i aplikovaného výzkumu z oblasti kognitivních map lze využít v mnoha vědních oborech, zejména společenskovědních. Tato kniha prezentuje vybrané výsledky kognitivního výzkumu na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové (dále jen „FIM UHK“), realizovaného v letech 2003 až 2008 s podporou projektů GAČR „Geografický a mentální prostor v cestovním ruchu“ a „Kognitivní matrice a jejich dynamické změny“ s důrazem na záznam a diskusi metodiky výzkumu. Výzkum na FIM UHK byl zaměřen na obě z časového hlediska1 odlišitelné součásti kognitivních map – část statickou (rigidní, ustálenou, vykazující tendenci k neměnnosti) a část dynamickou (flexibilní, část otevřenou modifikacím, novým informacím, módním vlnám atd.). Kognitivní výzkum měl dvojí zaměření se zachováním kontinuity řady výzkumných témat. Prvním zaměřením byl výzkum kognitivních, percepčních a mentálních map a metod kognitivního mapování. Tento výzkum v podobě výzkumu základních vlastností kognitivních, percepčních a mentálních map probíhal v letech 2003 – 2005 v rámci projektu GAČR „Kognitivní matrice a jejich dynamické změny“, registrační číslo projektu 406/03/0115, ale jeho výsledky a metody byly v dalších letech využívány i v projektu „Geografický a mentální prostor v cestovním ruchu“, registrační číslo projektu: 406/06/1192. V publikaci jsou proto uvedeny výsledky, získané při zjišťování struktury různých druhů kognitivních a mentálních map, nalézání a verifikaci odlišných metod kognitivního mapování (přehledově publikováno v ZELENKA – PÁSKOVÁ 2007), při aplikacích přístupů kognitivních a mentálních map a technik kognitivního mapování ve výzkumu, zjišťování změn kognitivních a mentálních map, zkoumání determinant kognitivních map a modelování kognitivních a mentálních map a jejich změn (viz též ZELENKA A KOL. 2003, ZELENKA A KOL. 2004). Současně ukazuje a diskutuje směry a možnosti dalšího výzkumu ve zkoumaných oblastech. Na první téma navazoval projekt „Geografický a mentální prostor v cestovním ruchu“, který byl řešen v letech 2006 – 2008 a jehož obsahem bylo několik aspektů geografického a mentálního prostoru v kontextu cestovního ruchu. Těmito tématy jsou mimo jiné i následující témata: analýza vlivu kulturního prostředí na mentální mapování a na výsledné mentální a kognitivní mapy, fenomén genia loci přírodní a kulturní krajiny a aplikace mentálních map v cestovním ruchu. Tato témata jsou obsahem předložené publikace a také publikace „Percepce krajiny a genius loci“ (ZELENKA a KOL. 2008), která popisuje vnímání krajiny z několika různých pohledů a s využitím různých přístupů 1
je samozřejmě nutné zdůraznit přiměřenou relativitu „neměnnosti“ nejen v časovém kontextu
10
zkoumání a s důrazem na výzkum specifického prožitku genia loci v přírodní i kulturní krajině, včetně míst, označovaných jako brownfields. Současně bylo v rámci projektu „Geografický a mentální prostor v cestovním ruchu“ dále rozvíjeno virtuální prostředí pro realizaci přesně definovaných experimentů, jejichž pilotní výsledky jsou v publikaci také uvedeny (viz též VYDRA 2007). Pro předloženou publikaci byla zvolena volnější forma propojení jednotlivých témat výzkumu i volnější forma jejího strukturování. Pro zachování informace o podrobnostech metodiky výzkumu tak, aby bylo možné z této metodiky vycházet, jsou metodika výzkumu i jeho výstupy, případně i poklady pro výzkum, zaznamenány v mnohých kapitolách monografie relativně podrobně včetně případné diskuse a ukázek geneze a úprav metodiky. Ze seznamu autorského kolektivu je zřejmé, jak široký kolektiv se na vytvoření metodiky, teoretickém a praktickém výzkumu a jeho výstupech podílel. Mezi spoluautory předložené publikace jsou uvedeni také studenti FIM UHK, kteří systematicky realizovali dílčí části projektu a podíleli se aktivně i pasivně na experimentech, na formulování výstupů výzkumu a na vývoji virtuálního prostředí.
11
2.
Terminologie a používané zkratky
Motto: Pojmenované považujeme za přivlastněné, uchopené, pochopené (ZELENKA – PÁSKOVÁ 2005b) Terminologie nejen pro pojmy související s mentálními a kognitivními mapami, ale pro celou kognitivní vědu byla zpracována v ZELENKA – PÁSKOVÁ (2005b) a její historický kontext je uveden v připravované publikaci autorů ZELENKA – PÁSKOVÁ „Kognitivní a mentální mapy“. Přesto je vzhledem k nejednotnosti terminologie v anglosaské i české literatuře (např. nepřesné je užívání termínů kognitivní a mentální mapa v literatuře jako synonym) vhodné pro potřeby přesného porozumění způsobu používání pojmů v této publikaci uvést v této kapitole alespoň základní termíny tak, jak jejich vymezení vnímá tým na FIM UHK. Pojem kognitivní mapa (v textu též „KM; angl. cognitive map, CM) pochází od německého psychologa Tolmana, který jej použil při výzkumu prostorového chování zvířat (TOLMAN 1948). Podle něj, velmi zjednodušeně řečeno, zvířata reagují na konkrétní vlivy prostředí nejenom reaktivně, ale vytvářejí si postupně v paměti mapu prostředí, pomocí níž se snáze orientují a pohybují. Analogické procesy, patrně ještě komplikovanější, lze očekávat i v mozku člověka. Tuto abstraktní představu použil a upravil v 70-tých letech AXELROD (1976). Při hledání způsobů, jak zachytit a modelovat složité, špatně analyticky popsatelné dynamické procesy, probíhající ve společenských systémech, zvolil pojem kognitivní mapa pro označení modelovacího nástroje založeného na vzájemně propojených kognitivních entitách – pojmech – pomocí kauzálních vazeb. Kromě významového posunu pojmu kognitivní mapa přispěl Axelrod také k rozšíření původně statické reprezentace (nebo spíše představy o možnostech) kognitivní mapy do dynamické oblasti. Struktura kognitivní mapy převedená do matematické podoby umožňuje po ohodnocení a stanovení počátečních podmínek (počátečního stavu) pomocí jednoduchých maticových operací „počítat“ následující stavy modelu a na základě takto získané posloupnosti stavů interpretovat a predikovat možné budoucí směřování původního modelovaného systému. Kognitivní mapa je vnitřní (mentální) reprezentace vnější reality v mozku člověka (nebo zvířat), v tradičním pojetí především z hlediska prostorových vztahů mezi objekty – např. představa o Evropě, o vlasti, o rodném městě, o bezprostředním okolí vlastního domu. Kognitivní mapa může mít percepčně determinované součásti a časově jí předchází zformování percepční mapy. Kognitivní mapa ovlivňuje rozhodování, chování a znalostní strukturu a není přesným odrazem reality. Uplatňují se v ní různá zkreslení vzdáleností, úhlů, nezahrnuje celou navštívenou destinaci („bílá místa“), mohou v ní být preferována a zdůrazněna některá místa a trasy atd. Proces vytváření a využívání kognitivních map (získávání, kódování, ukládání, vyhledání, dekódování) je označován jako kognitivní mapování. Mentální mapa (angl. mental map) je reprezentace fyzického či virtuálního (obecněji, přesněji člověkem duševní činností vytvořeného). Ve vztahu ke geografickému prostoru jde o mentální obraz oblasti světa, zahrnující vedle fyzických aspektů území také kulturní, sociální aj. součásti. Je tedy obecnějším pojmem než kognitivní mapa a percepční mapa (obě jsou specifickými typy mentální mapy). Percepční mapa (angl. perceptual map) je odrazem vnějšího světa, vytvářeným v mozku jako syntéza smyslových vjemů a předchozí zkušenosti se zpracováním smyslových vjemů. Navazuje na ní vytvoření kognitivní mapy, je individuální (jiný vstup ze smyslových orgánů, jiný způsob zpracování v mozku), je součástí percepčního prostředí. Je jedním z typů mentální mapy. 12
3. J. Zelenka: Východiska, témata a cíle výzkumu kognitivních a mentálních map na FIM UHK Kognitivní mapy jsou poměrně obecnou představou o předpokládané kognitivní dynamicky se měnící struktuře, která pomáhá člověku při orientaci nejen v jeho okolí, ale i v jeho vnitřním světě. Výraz „mapa“ je výstižný, protože jde o reprezentaci, zástupce, znak nějakého jiného jevu. Tým na FIM UHK se při výzkumu kognitivních a mentálních map zaměřil na následující problémové okruhy s vědomím, že výzkum na FIM UHK může vést pouze k „pilotním znalostem“ složité problematiky: o Ověření publikovaných metod kognitivního mapování, získání osobních zkušeností s nimi a propracování jejich aplikací. Vedle strukturovaného i nestrukturovaného kognitivního mapování a řízených rozhovorů ověření využití virtuální reality nejen pro zjišťování odrazu virtuálního prostředí v kognitivních mapách, ale také pro zkoumání strategie pohybu ve virtuálním prostředí. o Aplikování kognitivního mapování na několik konkrétních problémů s rozšířením dosud publikovaných oblastí jeho aplikací. o Porovnání výstupů kognitivního mapování s výstupy jiných metod zkoumání kognitivních a mentálních map. o Nalezení způsobu zjišťování změn kognitivních a mentálních map. o Zjištění základní struktury kognitivních a mentálních map pro vybrané situace, jejich individuální rozdíly a souvislost jejich struktury a determinujících aspektů. Kromě mnohými autory zkoumané vizuální složky kognitivních map (např. VYBÍRAL 1999, KITCHIN – BLADES 2002) vymezit podíl a roli dalších smyslově determinovaných součástí KM a dalších součástí KM (příběhy a události, pocity, znalosti vztahující se k místu). o Vymezení role různých determinantů kognitivních a mentálních map – smyslových, psychologického profilu osobnosti, kognitivních filtrů, myšlenkových schémat, podmínek prostředí atd. o Ověření hypotézy o existenci obecných kognitivních map jako individuálních (i obecných myšlenkových schémat, v kontextu hypotézy o memech – viz BLACKMOREOVÁ 2001) mentálních schémat, které jsou zabudovávány do konkrétních kognitivních map, resp. naopak jsou měněny a obohacovány konkrétními kognitivními mapami. V rámci problémových okruhů byla stanovena následující témata výzkumu (v některých případech jde i o rozvoj metody výzkumu): o Kognitivní, percepční a mentální mapy a jejich změny, spojené s cestováním a cestovním ruchem. o Environmentální aspekty kognitivních map – využití kognitivních mapování pro výzkum vztahu člověka a prostředí. o Kognitivní mapy ve známém prostředí, se specifickým tématem kognitivní mapy domova a oblíbených míst o Vliv smyslového handicapu na kognitivní mapy (zejména zrakový handicap) o Kognitivní mapy ve vzdělávání o Kulturní podmíněnost kognitivních map o Grafická reprezentace kognitivních map o Využití virtuální reality pro výzkum kognitivních map K volbě výše uvedených témat vedly zejména následující důvody: 13
o Kognitivní, percepční a mentální mapy a jejich změny, spojené s cestováním a cestovním ruchem: Jedná se o vytváření kognitivních map v novém prostředí, resp. lze studovat změny kognitivních map s odstupem času opakovanou návštěvou určitého prostředí, opakovanou obdobnou zkušeností. Zaměření studijního oboru management cestovního ruchu FIM UHK umožňuje v mnoha rovinách zkoumat vliv profesního vzdělávání v cestovním ruchu na způsob vytváření i výslednou podobu kognitivních map. Zajímavé je propojování znalostí ve složité mentální mapě – např. jaký je vliv seminářů historické geografie (výklad vývoje a současnost území v souvislostech) na mentální mapy studentů? Cestování s novými prožitky a relaxací je obecně pozitivní oblast, což implikuje ochotu dotazovaných osob spolupracovat na výzkumu kognitivních map a otevřeně sdělovat své poznatky, pocity. Cestování vytváří dostatečnou šíři kognitivních map, což vede k možnosti volby velkého spektra vhodných konkrétních situací a studia detailů i celků kognitivních map, jejich vzájemného propojování, způsobu vytváření kognitivních map (vlivy různých aspektů na kognitivní mapy), porovnání kognitivních map pro obdobné situace u různých zkoumaných osob. Environmentální aspekty kognitivních map byly zvoleny jako součást výzkumu proto, že jsou důležitým determinantem vztahů a chování lidí k přírodnímu prostředí. Zajímavý je vliv a reflexe antropogenního prostředí v kognitivních mapách a lze často zkoumat jednodušší struktury a vztahy v porovnání s kognitivními mapami v cestovním ruchu. Kognitivní mapy ve známém prostředí, se specifickým tématem kognitivní mapy domova a oblíbených míst – známé prostředí (např. budova FIM UHK a její okolí) umožňují při dotazování klást cílené otázky o kognitivní mapě; domov a oblíbená místa umožňují zkoumat „jemnou strukturu“ kognitivních map a vlivy dalších smyslů, příběhů, emocí apod. na kognitivní mapy Vliv smyslového handicapu na kognitivní mapy – experimenty a dotazování mohou „napovědět“, jaká je role jednotlivých smyslů v kognitivních mapách, jak se mohou při jejich vytváření jednotlivé smysly doplňovat či substituovat. Velmi zajímavou otázkou je v této souvislosti míra podrobnosti kognitivní mapy zrakově postižené osoby a míra, s jakou si vytváří 3D model okolního prostředí. Kognitivní mapy ve vzdělávání – v současnosti se rozvíjí řada přístupů ve využití různých kognitivních, mentálních map ve vzdělávání pro vizualizaci a propojení poznatků, sdílení poznatků (viz např. BUZAN 2007) Kulturní aspekty kognitivních map – jejich zkoumání může napovědět, které aspekty kognitivních map souvisí s kulturním prostředím a které mají hlubší antropogenní základ Grafická reprezentace kognitivních map – nalezení vhodného způsobu grafické reprezentace je významné jako technika vytváření strukturovaného dotazování (řízený rozhovor) o kognitivních mapách (viz schémata v knize), pro možnost záznamu struktury konkrétní kognitivní mapy, pro využití kognitivních map ve vzdělávání atd. Využití virtuální reality pro výzkum kognitivních map má dvě základní motivace – porovnání kognitivních map vzniklých v reálném a virtuálním prostředí a dostupnost pro různé osoby srovnatelného experimentálního prostředí, které umožní zkoumat nejen individuální rozdíly kognitivních map, ale také souvislosti mezi vytvořenou kognitivní mapou a postupem osoby ve virtuálním prostředí.
14
4.
Determinanty kognitivních a mentálních map
4.1
Kognitivně vědní kontext kognitivních a mentálních map
4.1.1 M. Pásková: Disonantní a konsonantní kognice Podle kognitivní teorie disonance (FESTINGER 1957:78 cit. in HAHN – KAGELMANN 1993) lze rozlišit konsonantní a disonantní kognici. Nastane-li u jedince disonantní kognice, nové vjemy nezapadají do dosavadních poznatků a on se je snaží převést na konsonantní kognici. Teprve je-li dosaženo kognitivní konsonance, pak jedinec dosáhne psychické rovnováhy, a to buď formou změny interpretace disonantní kognice, nebo ji dokonce ignoruje. Disonantní kognice vyvolávají vjem „cizoty“ a nedůvěrnosti, snahu o dosažení konsonance lze interpretovat jako pokus o dosažení obvyklé důvěrnosti. Připravenost přijímat a tolerovat disonantní kognice (tolerance nejednoznačnosti) je kulturně determinovaná a podléhá individuálním odlišnostem, získaným během procesu socializace. Kognitivní mapy (obecněji mentální mapy) jsou vnitřními reprezentacemi vnějšího světa. Středověké pokusy o mapování světa, resp. výsledky těchto pokusů (archaické mapy), nám řeknou méně o zobrazovaném výseku Země než o představě, kterou o něm měl ten, kdo vytvářel mapu. Geografická mapa minulosti je tedy současně grafickou reprezentací mentální mapy jejího tvůrce (tvůrců). Percepční psychologie a sociální psychologie se zabývají sociálními vlivy na proces usuzování (např. výzkum BRUNER – GOODMAN 1947, cit. in HAHN – KAGELMANN 1993). Při tomto výzkumu se zjišťovalo, jaká velikost mince je přisuzována stejně velkým lepenkovým kroužkům, přičemž závěry výzkumu ukázaly, že děti z ekonomicky slabších vrstev velikost mincí přeceňovaly. Obecně bylo prokázáno přeceňování fyzické velikosti objektů většího subjektivně přisuzovaného významu (respekt, autorita, obdiv, popularita apod.). Do těchto přístupů lze podle autorské dvojice HAHN – KAGELMANN (1993) zahrnout též psychofyziku (souvislost fyzického růstu/konstituce se subjektivním úsudkem o velikosti – efekt rybího oka, viz ZELENKA – PÁSKOVÁ (2005b).
4.1.2 M. Pásková: Geografický kontext Humanistická vlna jakožto reakce na pozitivisticky založenou prostorovou vědu dala v 70. letech vzniknout geografii, která dále nenahlížela na člověka pouze agregovaně prostřednictvím sociální skupiny, ale jako na lidské individuum se specifickým způsobem prožívání - humanistické geografii. Mezi hlavní premisy této humanistické větve geografie patří, jak tvrdí ROBINSON (1998:408), že „existuje sociální konstrukce místa, prostoru a krajiny, která přesahuje prostorové vzorce a struktury“, přičemž je usilováno o odhalení (rekonstrukci) této struktury pomocí kvalitativních metod, „vypůjčených“ zejména z antropologie a sociologie. Tyto metody zahrnují především tzv. „interpretační techniky“, jejichž používání spojuje zejména předpoklad, že „přirozený“ řád reality je vnímán a chápán různým způsobem různými skupinami a jednotlivci (SILVERMAN, cit. v ROBINSON 1998:408).
15
4.1.3 M. Pásková: Mentální zkreslení reality Podstatou mentálního mapování je podle autorů HAHN – KAGELMANN (1993) již výše uvedené zkreslování vnímané skutečnosti, přičemž základním rysem tohoto typu zkreslování je jeho systematičnost. Nahodilé zkreslení způsobené geografickou neznalostí odpovídá normálnímu Gaussovu rozložení, kde střední hodnota odhadovaných poloh je identická s reálnou geografickou polohou. Systematické zkreslení vzniká tehdy, když se střední hodnota odhadů liší od skutečné polohy místa. Mezi formy systematického zkreslení lze zařadit např. následující efekty: Efekt rybího oka – přeceňování vzdáleností (rozměrů) objektů v bezprostřední blízkosti pozorovatele d = k x Dn, kde d je vnímaná vzdálenost (rozměr), k je specificky odstupňovaná konstanta (lze ji přirovnat k mapovému měřítku), D je objektivní vzdálenost (rozměr), n je exponent menší než 1. Když k a n = 1, pak k = D a objekt je vnímán bez zkreslení. Efekt se týká bezprostředního (pozorovatelného) okolí.
Sociální efekt – např. lokality ve východní Evropě jsou západoevropany vnímány jako větší ve srovnání se stejně vzdálenými lokalitami západoevropskými.
Ortogonalizace – zjednodušování („zpravoúhelňování“) vnímaného prostoru formou takto zkreslených map, do paměti se ukládají zkreslené tvary území.
4.1.4 J. Šípek: Role tělesnosti v mentálních reprezentacích Jedna z možností pohledu: dimenze B (behavior); A (affects); S (sensations, tedy smysly); I (imagery); C (Cognition, zde myšlenky); I (interpersonální vztahy). Výraz kognice obecně znamená poznávací procesy, a je to myšlení, vnímání, paměť, imaginace a pozornost. Do Thagardem postulovaných vlastností mentálních reprezentací nebyly zahrnuty smyslové vjemy, emoce a motorická koordinace, i když v závěru své knihy (viz THAGARD 2001) konstatuje autor vhodnost rozšířit pojetí CRUM (ComputationalRepresentational Understanding of Mind; THAGARD 2001) komputačně-reprezentační uchopení mysli) na CRUMBS (Computational-Representational Understanding of Mind, Biological-Social; biologicko-sociální komputačně-reprezentační uchopení mysli). Názor řešitelského týmu FIM UHK je, že právě prožitek vlastního pohybu, resp. vlastní tělesnosti v prostoru a čase je zásadní. Tělesnost v cestováni je klíčová v tom, že prožitek vlastního těla v prostoru a "obsazování" prostoru svým tělem (včetně pohybu rychlostí chůze, event. běhu) je zcela jaderný v kontaktu s prostředím, krajinou apod. A z toho by mohla vyplývat i dimenze časovosti v kognitivních mapách. Tedy: jak dlouho trvá, než se dostanete k...? Za jakou dobu se přejde úsek od ... k ...? Představte si, že se máte dostat k bodu X (na probírané mapě), jak dlouho to potrvá? A jakým způsobem jste se tam (ve vaší představě) dostal? Tělesnost, prožitek vlastního těla je dosti přirozená kotva v kognitivních mapách. Asi to bude referenční bod/moment pomáhající strukturovat celou kognitivní mapu, možná hlavni moment celého strukturování, určující i měřítko mapy.
16
4.2
Z. Lehmannová: Kulturní aspekty ve výzkumu mentálních map
Hlavní proudy psychologického bádání nevěnovaly problematice vztahu kultury a osobnosti bližší pozornost. Podrobnější rozpracování tématu tradičně řeší výzkum na pomezí psychologie a kulturní antropologie, v posledním období je to především kognitivní antropologie. Propojení obou výzkumných polí vyplynulo nejen z potřeb základního výzkumu, ale (především v posledních desetiletích) z potřeb mezinárodní praxe. Předmětem výzkumu, který byl stimulován praxí se staly otázky, které lze využít v oblasti mezinárodního obchodu a marketingu, mezinárodního managementu, v oblasti cestovním ruchu a dále také v mezinárodním vyjednávání a preventivní diplomacii. Tím je dáno i hlavní zaměření badatelského zájmu. V praxi se využívá např. znalostí o způsobech myšlení, interpretace a kategorizace jevů a procesů, emocionálních reakcích, způsobech hodnocení typických pro příslušníky jednotlivých kultur. S „prahem“ mobilizace kulturní identity je třeba počítat při koncipování zahraničně politických a také vojenských záměrů atd. Řada požadavků praxe souvisí i s integračními procesy v Evropě. Znalost problému je nezbytná pro práci s migranty a při koncipování státní kulturní politiky ve vztahu k etnickým skupinám.
4.2.1 Specifika předmětu zkoumání, základní hlediska Téma kulturní dimenze mentálních reprezentací zahrnuje dvě hlediska, která se liší úhlem pohledu – hledisko kulturního výzkumu (kulturologie event. kulturní antropologie) a hledisko psychologického výzkumu. Z prvního hlediska je hlavním předmětem výzkumu kultura, a to jako celek (teorie kultury), nebo některé dimenze tohoto celku. Jedná se např. o výzkum kultury jako funkčního systému konkrétního lidského společenství (funkcionalismus, systémové výzkumy kultury, které zkoumají objektivizovanou formu kultury samostatně), o výzkum subjektivní formy kultury (např. socializace osobnosti v určité kultuře, specifika vnímání, myšlení, hodnocení a chování příslušníků určité kultury), výzkum kulturní diverzity (ve smyslu specifiky jednotlivých socio-kulturních celků) apod. Mentální reprezentace jsou z hlediska výzkumu kultury součástí výzkumu její subjektivní formy. Jsou zkoumány jejich kulturní determinanty, jejich specifika utvářená v určité kultuře ve vazbě na výzkum paradigmatických schémat, samotný proces jejich utváření je zkoumán jako kulturní proces. Jako aspekt subjektivní formy kultury jsou mentální reprezentace zkoumány v kontextu problematiky procesu zpětné vazby dvou základních forem kultury. Kognitivní procesy vědomé lidské subjektivity jsou identifikovány jako předpoklad rozvoje kulturního mechanismu (pozitivní zpětné vazby) vývoje socio-kulturních struktur. Psychologické hledisko výzkumu spíše akcentuje obecné procesy. Současná kognitivní psychologie má bližší vazbu na kognitivní vědu včetně disciplín, ze kterých kognitivní věda vzešla (neurověda, informatika, výzkumy umělé inteligence, kybernetika). Z hlediska psychologického výzkumu osobnosti se reflexe mentálních reprezentací pohybuje v referenčním rámci témat – geny, mozek, psychika, kognitivní procesy apod. Jsou zkoumány obecné procesy utváření mentálních reprezentací a obecné procesy jejich vlivu na chování. Specifika těchto procesů formovaná v konkrétních společenstvích (socio-kulturních celcích) stojí spíše v pozadí badatelského zájmu (srovn. např. KITCHIN – BLADES 2002).
17
Základní otázkou tedy je, jak obě hlediska propojit, jak provést jejich syntézu. Obsahem této studie je zdůvodnění základních předpokladů pro koncipování aplikovaných výzkumů v tematické oblasti kulturní specifiky mentálních reprezentací. Dá se předpokládat, že výzkumy tohoto zaměření budou náročné na přípravu, že tato složitá tématika bude vyžadovat několik fází výzkumu a badatelskou práci na několika úrovních reflexe.
4.2.2 Stav výzkumu Ve výzkumu mentálních reprezentací prostoru a vytváření kognitivních map není tradice podrobnějšího zkoumání otázek, jaké kulturní faktory je ovlivňují, jak tyto procesy ovlivňování probíhají, jak významnou roli mají kulturní vlivy v procesu jejich vytváření atd., příliš bohatá. Charakteristika: Ve výzkumu zcela převažují empirické výzkumy s aplikačními výstupy do sféry cestovního ruchu a managementu, v posledním období často s vazbou na výzkumy v oblasti umělé inteligence. Tyto výzkumy v drtivé většině neřeší problém podstaty kulturních determinant. Z hlediska vymezení teoretických a metodologických východisek z oblasti kulturologických výzkumů lze vyčlenit následující typy publikací: o Publikace, které vycházejí z kulturních předpokladů, avšak vymezují je pouze intuitivně. Tyto předpoklady často nejsou ani explicitně formulovány a jsou pouze implicitně obsaženy. o Publikace, které se označují jako cross-cultural, ale podrobněji nevymezují kulturní východiska. Tento typ výzkumů většinou zkoumá rozdíly v prostorovém vnímání a kognitivním mapování mezi dvěma či několika národními kulturami nebo kulturami etnických skupin (HARRISON-HILL 2001, 1997, FELDMANN – HORNIK 1981). o Publikace, které se podrobněji o kulturních východiscích zmiňují, ale definují je jako premisy a nikoli jako hypotézy, které by bylo třeba v souladu s výsledky výzkumu verifikovat či falzifikovat (LINOWES ET AL 2000). Obecnější studie týkající se mentálních reprezentací geografického prostoru téma kulturní podmíněnosti buď neřeší (KITCHIN – BLADES 2002,) nebo uvádějí obecné odkazy na výzkumy hodnotových orientací a kulturních standardů (LINOWES ET AL 2000) tak, jak byly zpracovány v posledních desetiletích zejména pro potřeby interkulturálního managementu (HOFSTEDE – HOFSTEDE 2007, TROMPENAARS 1993, HARPAS 1990, RONEN – SHENKAR 1985). Obecně se projevuje absence propojení mezi výzkumem na pomezí antropologie a psychologie, kde byla a jsou zkoumána kulturní specifika a kulturní determinanty psychických procesů, a empirickým výzkumem v rámci kognitivní psychologie. Absence systémového propojení je také zřetelná při interpretaci kulturologických východisek, na která se empirické výzkumy kognitivních procesů odvolávají, a to především nepochopení nebo abstrahování od vzájemných vazeb mezi jednotlivými rovinami obecnosti teoretické reflexe kulturní dimenze osobnosti. Užší propojení výzkumů z oblasti kognitivní psychologie a kulturologických disciplín a také propojení teoretických a empirických rovin zkoumání považujeme za základní aktuální úkol při koncipování empirických výzkumů kulturní dimenze kognitivních procesů a také jejich efektivních metod. 18
4.2.3 Teoretická a metodologická východiska Problematika mentálních reprezentací geografického prostoru je z hlediska výzkumu kultury jedním z mnoha dílčích témat v rámci velmi širokého základního tématu subjektivní formy kultury. Tento pojem má filozofické kořeny (koncept „zpředmětnění a odpředmětnění“, HEGEL 1960). V teorii kultury se používá také pojem osobnostní nebo subjektivní kultura (TRIANDIS 1972, TRIANDIS – VASSILIOU 1967). V empirických výzkumech především v rámci kognitivní psychologie se používá i pojem implicitní kultura, i když s užším, konkrétnějším obsahovým zaměřením (LINOWES ET AL. 2000:75). Koncept subjektivní formy kultury představuje teoretický kontext pro jakékoli výzkumy dílčích aspektů tohoto fenoménu a je logickou součástí ještě obecnějších teoretických kategorií.
4.2.3.1 Širší teoretický kontext Teoretický kontext, v jehož rámci je subjektivní dimenze kultury definována, představuje kategorie lidské reality a v jejím kontextu definované pojmy kultura a kulturně adaptační strategie. Kategorie lidské reality reflektuje existenci druhu Homo sapiens sapiens v jednotě biologického a socio-kulturního. Tato obecná kategorie reflektuje lidskou skutečnost jako substrukturu systému biosféry a s ním i celého systému planety. V tomto teoretickém kontextu je studována nejen problematika vztahu (zpětné vazby) mezi lidskou realitou a systémem planety (anorganického a organického prostředí), ale také problematika vazeb mezi genetickou a kulturní informací (pamětí) jak z hlediska individuálního, tak i rodového. Náš druh uplatňuje dva způsoby adaptační strategie, které jsou zpětnovazebně propojené: kulturně adaptační strategii a biologickou strategii, kdy se, podobně jako ostatní biologické organismy, v procesu zpětné vazby s relevantním prostředím, přizpůsobuje změnám „reorganizací“, proměnou své biologické struktury a funkcí. V nejhlubší rovině se jedná o změny v genetické informaci. V kontextu základní kategorie je rozpracován pojem kulturně adaptační strategie lidského druhu jako cílevědomého přetváření okolního světa člověkem (ŠMAJS 1995, LEHMANNOVÁ 2003a) a také s tím spjatý problém vazby genetické paměti a vědomé sebereflexivní neuronální paměti, genetické a kulturní informace (paměti; viz KRÁL 1998:27). Rozvinutí kulturně adaptační strategie je velmi úzce spjato s rozvojem lidského mozku (blíže např. CUMMINS – ALLEN 1998), rozvojem jeho komplexity a s tím spjatého rozvoje vědomé sebereflexivní lidské subjektivity (KOUKOLÍK 2003:269 a násl.). Člověk tím přestal být v přímé zpětné vazbě s relevantním prostředím a tato vazba se stala zprostředkovaná vazbou člověk a jeho uvědomělé kognitivní schéma – kulturní výtvor (POPPER – ECCLES 1987). Rozvoj a uplatnění této nové strategie, kdy člověk cílevědomě mění a přizpůsobuje si okolí, reaguje na změny životních podmínek vytvářením nových kulturních prvků a struktur, je z historického hlediska velmi dynamický proces. Náš druh si začal sám cílevědomě vytvářet prostředky pro technologické zesílení a zefektivnění svých činností. Vytvořil tak novou, dnes již velmi složitou oblast reality, svět lidských výtvorů, který plní funkci jeho základního adaptačního a evolučního mechanismu. Tato člověkem vytvořená realita je označována pojmem kultura.2 Kategorie kultury tedy v nejobecnějším 2
Pojem kultura se vyvíjí etymologicky z latinského základu a od počátku ve svém obsahu nese aspekt kultivace původní přírodní skutečnosti lidskou cílevědomou činností. V novověké evropské filozofii v období do 19.století reflektuje kultura jeden z fundamentálních problémů lidství, označuje „nástroj“ existence a rozvoje lidského rodu, nástroj, který člověk sám cílevědomě vytváří (J. G. Herder). Od 19. století vstupuje
19
smyslu reflektuje evoluční a adaptační mechanismus lidského druhu. Složitý systém lidských výtvorů, které plní funkci mechanismu evoluce a adaptace lidského druhu (zde ve smyslu druhu Homo sapiens sapiens), plní funkce regulační a informační tj. funkci efektivní orientace a jednání v realitě. Jedná se tedy o systém vytvářející specifickou realitu, která je integrována specifickou, jen jemu vlastní informací (LEHMANNOVÁ 2003a).
4.2.3.2 Subjektivní forma kultury Kultura je výsledkem lidské cílevědomé činnosti, sama tato činnost má sociokulturní charakter. Lidské výtvory, které jsou jejím výsledkem jsou jednak objektivizované, tj. společenské výtvory individuu vnější, existující vůči němu objektivně, a jednak mají svoji stránku subjektivní, která je součástí vědomé subjektivity každého konkrétního jedince. Je součástí vědomé subjektivity tvůrce (tvůrců) jako výchozí kognitivní struktura a také součástí vědomé subjektivity dalších jedinců, kteří si konkrétní výtvor osvojili a využívají ho ve své další činnosti. Např. používání nového pracovního nástroje vyžaduje osvojení schopnosti s ním pracovat, pochopit jeho konstrukci a tato nová schopnost současně umožní jeho využití v další činnosti těch, kteří si ji osvojili. Stejně tak i nové ideové koncepty – filozofické ideje, vědecké teorie, umělecká díla. Kulturní prvky jsou intersubjektivní, aby plnily svoji funkci vyžadují přenos informací mezi jedinci. Kultura tedy představuje systém zpětné vazby mezi lidským společenstvím, každým jedincem a výtvory jeho cílevědomé činnosti, kdy sociální vazby ve smyslu intersubjektivní komunikace a učení jsou dynamizačním faktorem celého procesu. Pojem kultura tedy reflektuje dvě neoddělitelné stránky jednoho procesu: subjektivní a objektivizovanou. Při vědomí redukce lze zkoumat každou z nich odděleně, ale omezuje to gnoseologický potenciál reflexe. Zkoumat kulturu znamená nejen analyzovat každou z forem, ale i proces zpětné vazby mezi nimi. Tyto formy neexistují samy o sobě, ale pouze v procesu neustále probíhajících vztahů mezi nimi. Souhrnně lze subjektivní formu kultury vymezit jako specifický způsob, jakým příslušníci určité kultury myslí, hodnotí, interpretují svět okolo sebe a druhé lidi, jak prožívají určité události, jak je vnímají, jak na ně reagují kognitivně i emocionálně. Jsou to schopnosti, ale i potřeby, které si osvojili a rozvinuli v určité kultuře, jsou to způsoby jednání, vzory a normy chování osvojené v procesu socializace. Každý člověk se v procesu socializace učí určité specifické kultuře, přijímá její vidění světa a podvědomě ho používá, osvojuje si její hodnotový systém a světonázorovou orientaci, interiorizuje její ideové principy prostřednictvím učení se konkrétním způsobům myšlení, kategorizace a interpretace, formám emocionálních reakcí, konkrétním životním orientacím, způsobům chování. Kulturní rozvíjení osobnosti člověka má své genetické základy, z nichž se vytvářejí neuronální předpoklady pro rozvinutí individuální socio-kulturní paměti. Subjektivní forma kultury je kvalitativním rozvinutím „přirozeného světa“ (PATOČKA 1970). Tyto otázky jsou východiskem pro interdisciplinární spolupráci genetiky, věd o mozku a věd o kultuře. Subjektivní forma je konkrétní realizací procesu sociální komunikace, která je jednak výměnou informací mezi jedinci a jednak výměnou informací mezi jedinci, celým společenstvím jako socio-kulturním celkem a jeho relevantním životním prostředím. Tyto aspekty z hlediska kultury nelze oddělovat. Představují jednotný proces, který je základní pro přežití lidského druhu, je to podstata naší adaptační strategie. pojem do sociálních věd (sociologie, kulturní a sociální antropologie, psychologie, sociální psychologie), které zkoumají kulturu ve vztahu ke konkrétním společenstvím a jednotlivcům. Výzkum se diferencuje, jednotlivé sociální vědy zkoumají různé aspekty fenoménu kultury.
20
Osobnostní dimenze kultury je součástí kulturního systému jako celku a jejím prostřednictvím je objektivizovaná kultura integrální součástí lidské existence. Osobnostní a objektivizovaná (zpředmětnělá) forma kultury neexistují odděleně, ale ve vzájemné vazbě, podmiňují ve svém vývoji jedna druhou. Pochopit podstatu a fungování každé z nich je možné pouze v rámci tohoto celku. Lidské bytosti nemohou lidsky existovat bez svých výtvorů a tyto výtvory nemohou existovat (fungovat) bez lidských bytostí. Použijeme-li pojmy kybernetiky, obě formy tvoří kybernetický okruh charakterizovaný pozitivní zpětnou vazbou, který je imanentní dynamizující substrukturou vztahu člověka a jeho relevantního prostředí, podstatou jeho socio-kulturní „evoluce“, tj. i úspěšnosti jeho kulturně adaptační strategie. Kulturní dimenze individuální sebereflexivní subjektivity je zásadní otázkou. Jednak proto, že je základem vývoje kulturní diferenciace, a jednak tím, že se prostřednictvím rozvinuté a formulované kulturní identity promítá do každodenního jednání lidí a konkrétních reakcí socio-kulturních celků.
4.2.4 Zkoumání kultury v psychologickém kontextu 4.2.4.1 Výzkum v rámci psychologické antropologie 4.2.4.1.1
Charakteristika
Výzkum subjektivní dimenze (formy) kultury se ve vědě rozvíjí od první poloviny 20.století. Hlavní oblastí, v níž se rozvíjela a rozvíjí jak teorie, tak i empirický výzkum, je výzkumná oblast na pomezí psychologie a kulturní antropologie, označovaná také jako psychologická antropologie.3 V rámci tohoto výzkumu byla v průběhu vývoje zkoumání pozornost zaměřena na několik základních témat: 1) vliv kultury na formování osobnosti v procesu socializace, 2) skryté kulturní vzorce a struktury projevující se v chování lidí v určité kultuře, 3) jazyk jako kulturotvorný faktor osobnosti, 4) basic personality, tj. soubor společných kulturních rysů typických pro příslušníky určité kultury, 5) pojmové modely a struktury, které sdílejí příslušníci určité kultury a které jsou podkladem pro utváření životního způsobu určité společnosti v rámci kognitivní antropologie (zejména v posledních dvaceti letech dominující výzkum v rámci kognitivní antropologie), 6) symboly a významy, které sdílejí příslušníci určité kultury v procesu vzájemné interakce, 7) mezikulturní komunikace. Výzkum uvedených témat lze charakterizovat: Tyto směry výzkumu se rozvíjely a rozvíjejí relativně izolovaně, nesměřují k teoretické syntéze, naopak probíhá sílící tematická diferenciace. Kategoriální aparát není jednotný, jednotlivé směry pracují s odlišnými pojmy, které nejsou ve vzájemných logických vazbách a často ani nejsou teoreticky ukotveny. Psychologická rovina výzkumu s rovinou sociologickou a kulturně antropologickou nejsou vzájemně propojeny. V tomto smyslu není rozvinut interdisciplinární výzkum a ani se neprojevují tendence k jeho rozvinutí, a to ani v rámci kulturologie, která aspiruje na komplexní reflexi kulturní reality. Převažuje redukcionistický přístup a chybí teoretická syntéza. Výzkum tématu probíhá převážně v empirické rovině a tato tendence sílí zejména v posledních desetiletích. Velká část výzkumů řeší dílčí témata a nepodává vymezení teoretického kontextu, ani obecnějších metodologických východisek. 3
Psychologická antropologie zahrnuje rozsáhlou oblast etno-psychologických výzkumů v antropologii. V 60. letech 20. století použil toto označení americký antropolog Francis Hsu pro antropologické výzkumy vztahu osobnosti a kultury v mezikulturní perspektivě, které rozvíjeli ve 30. a 40. letech američtí antropologové M. Meadová, R. Benedictová, R. Linton a další.
21
4.2.4.1.2
Směry výzkumu
Kulturní determinismus V prvním období byly otázky subjektivní formy kultury zkoumány nejprve v rámci proudu kulturního determinismu. Tématy tohoto období byly především otázky vlivu specifických metod výchovy v konkrétní kultuře na formování osobnosti (MEAD 1930, 1961) a výsledků těchto procesů, tj. "basic personality" (LINTON 1945), "basic personality structure", tematika modální osobnosti (KARDINER 1939, KARDINER ET AL. 1947).4 Tyto výzkumy sledovaly problém sdíleného souboru kulturních prvků, „osobnostního jádra“, které reprezentuje typické hodnoty určité kultury. Proud kulturního determinismu (odhlédneme-li od jednostranností, jako byla absolutizace kulturních determinant formování osobnosti, behaviorální konceptuální rámec) přinesl ve svých výzkumech potvrzení faktu, že proces socializace v určité kultuře spoluvytváří osobnost člověka a to nejen pokud jde o vnější projevy chování, ale i pokud jde o způsoby myšlení, vnímání, hodnocení světa kolem sebe. Zvýraznil význam výzkumu vzájemných vazeb mezi subjektivní a zpředmětnělou, objektivizovanou formou kultury. Zatímco v první polovině 20. století převažuje výzkum osobnosti a kultury spjaté s behaviorální psychologií, v polovině 20. století nastávají zásadní změny, které zcela mění směr výzkumu. Pod vlivem nových směrů zkoumání v psychologii a s nimi spjaté kritiky behaviorismu se výzkum subjektivní formy kultury obrací od behaviorismu ke zkoumání významových a hodnotových osobnostních struktur. Z předpokladů formulovaných psychologií, že subjektivní významové konfigurace podmiňují chování a subjektivní kognitivní struktury vytvářejí „mapu“ pro vnímání a interpretaci vnější reality, bylo formulováno stanovisko, že odlišné kulturní mapy nabízejí klíč k pochopení odlišností chování v jednotlivých kulturách (TRIANDIS – VASSILIOU 1967, TRIANDIS 1972). V souvislosti s rozvojem jednak genetiky a jednak vědních disciplín, ze kterých se zformovala výzkumná oblast kognitivní vědy – tj. lingvistiky, neurovědy, kybernetiky, informatiky a výzkumu umělé inteligence – převažuje v druhé polovině 20. století výzkum orientovaný kognitivní psychologií, fenomenologickou psychologií a lingvistikou. Současně s tím dochází ve výzkumech osobnostní formy kultury k obsahovému obratu. Pozornost se obrací od problematiky učení, socializace, typu výchovy a jejich vlivu na formování osobnosti k výzkumu formování a funkcí kognitivních procesů v konkrétním sociokulturním kontextu, k problematice typu a modelu poznávacích procesů, kategorií vnímání specifických pro určitou kulturu, ke studiu kultury jako informačního systému. Genetika a výzkum subjektivní formy kultury V polovině 20.století silně ovlivnil psychologicko-kulturní zkoumání rozvoj genetiky, který se projevil kritikou kulturního determinismu. S touto kritikou vystoupil antropolog D. Freedman, (FREEDMAN 1979), který navrhl spojení obou hledisek a propojení kulturně antropologických a genetických výzkumů. Podobné stanovisko zastával i E. O. Wilson, který rozvinul myšlenku „koevoluce genů a kultury“ (WILSON 1981). Toto téma rozpracovává i teorie dvojí dědičnosti (CAVALLI-SFORZA – FELDMAN 1981), 4
S výzkumem modální osobnosti souviselo i vymezování určitého základního typu osobnosti v konkrétní národní kultuře, které bylo populární pedevím v období druhé světové války a bezprostředně po ní. Hledaly se cesty a metody jak zkoumat a identifikovat národní charakter. Tomuto tématu se věnovala nejen M. Meadová, ale řada dalších antropologů (A. L. Kroeber, V. L. Warner). Stěžejní teoreticko-metodologickou studií v tomto směru se stala práce „Národní charakter: Studium modální osobnosti a socio-kulturních systému“ (1954), jejímiž autory byli A. Inkels a D. J. Levinson.
22
která integruje vývojovou teorii, teorii kultury a teorii učení. V současné době jsou výzkumy tohoto typu velmi úzce spojeny s matematickým modelováním5. Koncepty tohoto zaměření upozornily na širší kontext, v němž má být otázka subjektivní formy kultury řešena, na nezbytnost integrace biologických a kulturologických výzkumů a jeden její důležitý aspekt: vztah genetické a kulturní informace (paměti). Tyto koncepty byly na přelomu 70. a 80. let předzvěstí širokého výzkumného pole, které se teprve v současné době otevírá k řešení. Prudký rozvoj genetiky a neurovědy se stává jedním z nejsilnějších stimulů rozvoje kulturního výzkumu a na křižovatce těchto věd lze, podle našeho názoru, v budoucnu očekávat významné objevy. V souvislosti s rozvojem výzkumu lidského mozku je intenzivně zkoumána otázka vzniku a podstaty lidského vědomí. Tento výzkum směřuje k hlubšímu chápání sebereflexivní lidské subjektivity jako emergentního projevu, vlastnosti související s úrovní komplexity lidského mozku a s tím jsou formulovány i otázky vztahu lidské genetické a socio-kulturní paměti (KRÁL 1988). Dalším tématem rozvíjeným spíše v souvislosti s ekologií je role subjektivní socio-kulturně determinované sebereflexivní lidské subjektivity v procesu zpětné vazby systému lidské skutečnosti k relevantnímu přírodnímu prostředí. Lingvistická antropologie Od poloviny 20.století se v kulturně psychologických výzkumech také prosazuje silný vliv lingvistiky. Tento směr výzkumu se formuje v souvislosti s popularitou SaphirWhorfovy hypotézy (SAPHIR 1921, WHORF 1956) a rozvíjející se etnolingvistiky (HEINE 1997, TUAN 1974, VRHEL 1981)6. Lingvistická antropologie zkoumá rozdíly mezi jazykovými systémy, které jsou jednou ze základních determinant utváření obrazu světa, reality. Směr výzkumu kultury inspirovaný lingvistikou se zaměřuje na problematiku způsobu a funkcí užívání jazyka v různých kulturních prostředích a situacích. Je tím velmi blízko psycholingvistice a sociolingvistice. Inspirace lingvistikou se projevuje především v metodologii. Pro tuto oblast výzkumu je při studiu kultury charakteristické spojení tradičních antropologických metod s metodami lingvistickými, práce s matematickými modely, inspirace teorií komunikace, semiotikou a principy kybernetiky. Z metodologického hlediska měla zásadní význam kritika tradičních antropologických metod zkoumání vedená z hlediska lingvistiky. V jejím rámci byl formulován požadavek rozlišení dvou hledisek výzkumu specifiky kultur a jejího odrazu v osobnostních kulturních strukturách – rozlišení hlediska vnějšího a vnitřního. Propojení emické a etické metody7 (PIKE 1967) při získávání empirických dat vycházelo z metodologického aparátu lingvistiky a jeho aplikace ve výzkumech antropologických. 5
Teorie dvojí dědičnosti předpokládá, že lidé jsou produkty vzájemného ovlivňování mezi biologickou a kulturní evolucí. Vychází z modelu biologické evoluce, který aplikuje na problém kulturní evoluce a kulturního přenosu. Předpokládá kulturní výběrový tlak na genetickou informaci, a to přes psychickou adaptaci (CAVALLI-SFORZA – FELDMAN 1981). 6 podstata tzv. Sapir-Whorfovy hypotézy (teorie lingvistického relativismu, viz též ZELENKA – PÁSKOVÁ 2005b) spočívá v představě, že: „1) jazyk je společenský výtvor a daný jazykový systém, v němž jsme byli vychováni a v jehož kategoriích od dětství myslíme, ovlivňuje náš způsob vnímání okolního světa, 2) v důsledku rozdílu mezi lingvistickými systémy, které jsou odrazem různých prostředí, v nichž jsou tyto systémy zrozeny, lidé různým způsobem vnímají svět.“ (VRHEL 1981: 68). 7 požadavek jednoty hlediska emického z (phonemic) a etického (z phonetic), vnitřního a vnějšího byl inspirován studiem vztahů mezi strukturou lidského jednání a jazykovými strukturami jako dvěma neoddělitelnými aspekty téhož procesu
23
Uplatňování pouze vnějšího hlediska zkoumání typické pro tradiční antropologický výzkum znamenalo zkreslení, které nezbytně vedlo ke zjednodušené interpretaci dat. Spojení kulturní antropologie, psychologie a lingvistiky bylo jedním z proudů, směřujících k tématu kognitivních procesů ve výzkumech osobnostní formy kultury, k otázkám formování a funkcí kognitivních procesů v konkrétním socio-kulturním kontextu. Jazyk byl chápán jako reflexe i spolutvůrce způsobu myšlení typického pro určitou kulturu. Společným rysem tohoto směru antropologického zkoumání spjatého s lingvistikou je studium vztahu kultury a jazyka prostřednictvím výzkumu kognitivních systémů, modelů lidského vnímání a myšlení. Pro naplnění tohoto cíle jsou zkoumány klasifikační struktury jednotlivých kultur. Podle představitelů těchto koncepcí rozvijí každá kultura svůj specifický systém klasifikace skutečnosti, svoji specifickou „kulturní gramatiku“. Při analýze takových klasifikačních principů (folktaxonomie) je použita především sémantická a komponentní analýza nativních terminologických systémů. Zkoumají se např. klasifikační soustavy jednotlivých kultur, které jsou používány k označení rostlin, živočichů, barev, příbuzenských vztahů atd. Kultura je zkoumána jako specifický systém znalostí, pojmů, kategorií, které determinují specifický způsob myšlení, specifický způsob vnímání, interpretace a hodnocení reality. Tento systém umožňuje příslušníkům dané kultury orientaci v realitě a je základem systému pravidel chování typického pro určitou kulturu. Strukturalismus Rozvoj zkoumání dále výrazně ovlivnila metodologie strukturalismu v lingvistice (Ferdinand de Saussure) a sociologii (Émile Durkheim), dále rozvíjená především francouzským strukturalismem (J. Lacan, Louis Althusser, Claude Lévi-Strauss, Roland Barthes, Georg Dumezil). Pojem struktury je chápán jako invariant nějakého celku, tj. skryté, hlubinné vztahy, které nezávisejí na prvcích, ale spíše je předurčují. Prvky vystupují jako průsečíky vztahů hlubinných struktur. Tento typ struktury nelze odhalit strukturální analýzou jednoho celku, ale pouze zkoumáním celého souboru celků, korpusu celků. Metodologická role konceptu struktury tkví mimo jiné v odhalování nových variant (teoreticky možných) Tento směr výzkumu rozvíjela původní podoba strukturalismu do poloviny 20. století. Výzkum kultury z hlediska metodologie strukturalismu rozvíjela především francouzská kulturní antropologie (LÉVI-STRAUSSE 1958, 1962). Strukturalismus v kulturní antropologii hledá univerzální nevědomé struktury (infrastructures), které determinují a skrývají se za všemi konkrétními projevy dané kultury. V procesu tohoto hledání rozvinul strukturalismus řadu efektivních metod a technik empirického výzkumu a přinesl obrovské množství cenného empirického materiálu o specifice jednotlivých kultur. Kritické rozvinutí této metodologie přinesl v 70. a 80. letech výzkum v rámci poststrukturalismu. M. Foulcault při výzkumu „epistémé“ různých historických období, tj. jejich myšlenkových struktur (FOUCAULT 1996, 2002), provedl kritiku konceptu obecných absolutních struktur. V jejím rámci byl zdůrazněn fakt plurality, tj. že dogmatické uspořádání forem vědění a chápaní, stejně jako i univerzální systémy morálek, jsou produktem spontánních myšlenkových pochodů, které tvoří jednotlivé epistémé, a nesmějí být chápány jako absolutní. Kognitivní a symbolická antropologie V sedmdesátých a osmdesátých letech jsou pod vlivem uvedených impulsů a v rámci nového „nasměrování“ výzkumu osobnostní formy kultury rozvíjeny zejména dva 24
problémové okruhy. Prvním je výzkum kognitivních modelů a jejich struktur v rámci tzv. kognitivní antropologie (pod vlivem a v těsné spolupráci s kognitivní psychologií). Druhým je výzkum způsobů, kterými jsou sdíleny symboly a významy v procesu sociální interakce. Těmito otázkami se zabývá tzv. symbolická antropologie. Předmětem kognitivní antropologie je především výzkum pojmových modelů a struktur, které sdílejí příslušníci určité kultury a které jsou podkladem pro utváření životního způsobu určité společnosti, způsoby organizace vnímání, myšlení a prožívání, které determinují chování členů socio-kulturního systému (GOODENOUGH 1975). Studiem lokálních kultur jako jedinečných systémů vnímání, myšlení a chování se v 70. a 80. letech zabývala řada výzkumů, které potvrdily předpoklad, že kultura ve smyslu nadindividuálního systému hodnot, norem, vzorů atd. jednání determinuje zásadně kognitivní struktury individuí a skupin, které k němu patří. Subjekty mezikulturní komunikace vstupují tedy do komunikačního procesu s odlišnými, kulturou determinovanými kognitivními strukturami, s odlišnými způsoby vnímání a hodnocení skutečnosti. Na základě odkazu filozofie symbolických forem (CASSIRER 1966) a v souvislosti se symbolickým interakcionismem v sociologii se v druhé polovině dvacátého století rozvíjí symbolická antropologie. Zejména pojetí jazyka jako determinanty procesu poznání, jako nástroje, který spoluvytváří a strukturuje obraz skutečnosti představuje základní východisko symbolické antropologie. Vliv na její rozvoj měla moderní lingvistika (R. Jacobsona a N. Chomského), teorie informace, sémiotika, obecná teorie systémů apod. Symbolická antropologie se zaměřuje nikoli pouze na kulturní obsahy lidského vědomí, ale především na způsoby jejich předávání a sdílení, na pochopení procesu sdílení významů a symbolů v procesu sociální interakce. Kultura je vymezována jako „uspořádaný systém symbolů a významů, podle něhož dochází k sociální interakci“ (GEERTZ 1973:44 a násl.) Sémiotický přístup ke kultuře znamená odhalovat sdílené kódy významů, symbolů a hodnot, podle kterých příslušníci určité kultury interpretují svět a řídí své chování. Kultura je studována jako soubory textů a jejich interpretace. Mezikulturní komunikace Pod vlivem rozvoje teorie komunikace, ale i požadavků mezinárodní praxe dochází k propojení kulturních, psychologických a komunikačních hledisek. Tato syntéza je realizována především v teorii mezikulturní komunikace. První souhrnné teoretické práce k této problematice se začínají objevovat v padesátých letech. Průkopníkem tohoto tématu byl E. T. Hall, který se podrobně zabývá významem kulturních rozdílů, charakterem mezikulturních situací a mezikulturních „konfrontací“, mírou efektivnosti vzájemného porozumění v procesu mezikulturní komunikace a způsoby jejího zefektivnění (HALL 1989, 1990a, 1990b, HALL – HALL 1990, HALL – DU GAY 1996). V šedesátých a sedmdesátých letech se objevují teoretické práce akcentující interdisciplinární charakter oboru a spojující výzkumné roviny teorie komunikace, sémiotiky, psychologie, sociální psychologie, lingvistiky, informatiky, sociologie, antropologie, matematiky, teorie systému atd. (SMITH 1966). Řada autorů (v tradici, kterou založili C. Levi-Strausse, K. L. Pike, J. J. Gumprez) na základě výchozí teze, že podle struktury jazyka lze pochopit i jiné společenské jevy a procesy, se pokouší o nalezení a vybudování jakési obecné „socio-kulturní gramatiky“, která by fungovala v multikulturních společnostech, kde komunikují lidé z rozdílných kulturních prostředích (USSEM – USSEM 1963). I tento výzkum a poznatky se mohou uplatnit a také uplatňují při vypracování 25
efektivních metod a technik mezikulturní komunikace. Tento trend pokračuje a sílí i v osmdesátých a devadesátých letech, jak dokazuje řada monografií k problematice mezikulturní komunikace (SAMOVAR – PORTER 1995, DODD 1991, GUDYKUNST – NISHIDA 1989). Všechny uvedené směry rozpracovaly řadu konkrétních metodik. Nejčastěji jsou kombinovány antropologické, sociologické, psychologické a lingvistické metody a techniky výzkumu (BERNARD 1988, PELTO – PELTO 1978, BRIM – SPAIN 1974).
4.2.5 Výzkum mentálních reprezentací prostoru a kognitivních map V kognitivní psychologii a kognitivní vědě není aspekt kultury podrobně rozpracován. Je to dáno tím, z jakých kořenů se tyto oblasti výzkumu zrodily (neurověda, výzkum umělé inteligence, kybernetika). Tyto vědy se nesoustředily na zkoumání specifických kulturních rysů, ale naopak hledaly podobnosti mezi biologickými a technickými systémy a tím i univerzální procesy. Rysy mechanicismu těchto přístupů byly dány právě hledáním analogií mezi technickým a biologickým eventuelně i socio-kulturním. Kognitivní antropologie naopak akcentuje specifiku kognitivních procesů v jednotlivých kulturách. Zkoumá jak příslušníci určité kultury vnímají, popisují, interpretují a hodnotí svět a události a jak kognitivní (podvědomé i vědomé) struktury determinují chování lidí v určitém socio-kulturním systému. Nejde ovšem o protikladná stanoviska, ale o dosud samostatně se rozvíjející směry zkoumání, jejichž integrace by byla z výzkumného hlediska velmi efektivní. Již v počátcích formování analogie mozek – počítač byli k diskusím přizváni i představitelé kulturní antropologie (MEAD 1955)8. Tento podnět však nebyl a na tehdejší úrovni vědy ani nemohl být plně rozvinut. Spojnicí obou oblastí je moment, který mají obě společný a tím je vazba na lingvistiku. Její teoretické i metodologické koncepty mohou být jedním z významných východisek pro integraci obou oblastí. Lingvistická analýza přispívá k pochopení kulturou podmíněného spojení individuálních sebereflexivních subjektivit příslušníků určité kultury.
4.2.5.1 Mentální reprezentace, mentální mapy Z hlediska propojení psychologických a antropologických přístupů a využití ligvistických metod výzkumu mentálních reprezentací a map je metodologicky efektivní pojem implicitní kultura. Byl formulován v rámci směru symbolické a kognitivní antropologie v opozici k behavioristické orientaci výzkumu osobnostní kultury a znamená „sdílenou skrytou významovou „matici“, která strukturuje vnímání světa.“ (LINOWELS ET AL. 2000:75). Teoretický systém tohoto pojmu se postupně vyvíjel v souvislosti s rozvojem kognitivní psychologie (a také lingvistiky) v návaznosti na definice pojmů jako “explicit lexicon” (MILLER 1967), “meaning systems” (OSGOOD ET AL. 1957), “cognitive map” (TOLMAN 1948), “thought world” (WHORF 1956). Všechny tyto úvahy se zabývaly (reflektovaly) stejný fenomén smyslově kognitivní reprezentace skutečnosti, jejichž uspořádání v různé míře ovlivňuje chování. Oproti behaviorismu vyjadřovaly stanovisko, že chování je ovlivňováno, organizováno a řízeno imanentními psychickými strukturami a směřovaly výzkum k problematice těchto imanentních struktur (GEERTZ 1973, 1975; SCHNEIDER 1976; BOYACIGILLAR ET AL. 1996). Zatímco chování a postoje je relativně snadné popsat, je metodologicky mnohem obtížnější zkoumat subjektivní kulturně sdílené struktury. Proto byla 8
jednalo se o slavné Macy-konference, které se konaly v New Yorku od r.1946 (blíže CAPRA 2004:59 a násl.)
26
rozvinuta řada metodik výzkumu spojujících antropologické, psychologické a lingvistické přístupy a metody. Aplikovaný interkulturní výzkum se začal orientovat na problematiku sdílených významových a hodnotových konfigurací. Tento přístup umožnil hlubší pochopení mezikulturních rozdílů a tím i větší efektivnost aplikace mezikulturního výzkumu v praxi (TRIANDIS 1972; SZALAY 1993, SZALAY – MADAY 1973; TROMPENAARS 1993; SCHWARTZ 1994; SMITH – DUGAN – TROMPENAARS 1996). Výzkum v rámci tohoto směru zkoumání vychází z předpokladů, formulovaných symbolickou a kognitivní antropologií: Kultura je definována jako systém sdílených hodnot a významů (NAMENWIRTH – WEBER 1987). Konfigurace hodnot a významů se formují a jsou sdíleny v rámci určitého konkrétního kulturního systému. Z individuálního hlediska se jednotlivé významy, hodnoty a postoje k jevům, procesům, událostem vždy formují pod vlivem mnoha faktorů, především pak pod vlivem individuální zkušenosti a sdílení v rámci širší kulturní tradice. (srovn. např. MEAD 1994). Jednotlivý postoj (význam, hodnota) nemůže být osvětlen bez celého kontextu dalších souvisejících významů hodnot a postojů. Tyto související významy, hodnoty a postoje dohromady vytvářejí „mentální mapu“ sdílenou daným společenstvím (skupinou). Při interkulturním výzkumu je možné komparovat tyto sdílené kulturní „mapy“ s cílem vydefinovat jejich odlišnosti a podobnosti. Subjektivní významy a představy získané zkušeností reprezentují důležité prvky chápání prostředí jednotlivcem. Kultura je pak vymezena jako „skupinově specifické kognitivní uspořádání nebo obraz světa, sestávající ze struktury významových elementů“ (LINOWELS ET AL. 2000:76). Lingvistické hledisko pak vychází z předpokladu, že tyto elementy mohou být formulovány a mohou mít slovní označení. V této podobě je pro ně používán odborný pojem „témata“ (SZALAY – MADAY 1973:33). Pro výzkum specifiky subjektivní kultury a mezikulturní komparaci byla vyvinuta a rozpracována řada metod (MALPASS – POORTINGA 1986). Jako velmi efektivní metoda, přinášející bohatší a strukturovanější obraz kulturních rozdílů, je hodnocena (LINOWES ET AL 2000) metoda AGA (associative group analysis). Touto metodou jsou kulturní rozdíly identifikovány a zkoumány prostřednictvím volných asociací sdílených lidmi, příslušníky určité společnosti, skupiny (SZALAY – MADAY 1973, SZALAY – DEESE 1978, SZALAY – KELLY 1988). Tato metoda vychází z předpokladu, že prostřednictvím akulturace lidé v určité společnosti sdílejí vzory asociací, soubory asociací, asociační struktury. Subjektivní kultura je zkoumána prostřednictvím výzkumu souborů asociací, které jsou sdíleny členy určitého společenství. Metoda AGA umožňuje identifikovat celkovou smyslově kognitivní reprezentaci reality jako systém uspořádaných témat z vybrané oblasti. Metoda AGA je nestrukturovaná metoda výzkumu, používaná k rekonstrukci subjektivních představ na základě spontánní tvorby volných asociací. Metoda si klade za cíl definovat jak lidé skutečně vnímají a hodnotí jevy a procesy s tím, že se soustřeďuje na vlastnosti, které lidé považují za nejdůležitější. Předností této metody je, že na základě volných asociací, rekonstruuje vnitřní svět a subjektivní smysl a významy které jsou pro jiné metody obtížněji dostupné. Základní jednotkou analýzy je klíčové slovo, “theme word”, které evokuje volné asociace a tím plní funkci základní jednotky percepčního systému reprezentací. 27
Pořadí, ve kterém jsou asociace uvedeny skupinou respondentů z každé zkoumané národní kultury, umožňuje odhalit strukturu elementů subjektivního vnímání a hodnocení respondentů. Spočítaná odpovědní skóre ukazují jaké místo má konkrétní specifická idea nebo postoj jako strukturní prvek kolektivní subjektivní reprezentace specifického tématu. Rozptyl odpovědí poskytuje náhledy do subjektivního světa skupiny, zatímco celkové odpovědní skóre signalizuje jak důležitá je každá informace v rekonstruovaném skupinovém subjektivním obrazu. Obsahová analýza je pak použita pro uspořádání odpovědí do základních kategorií, které tvoří základní významové elementy tematických slov v mysli skupiny respondentů. Odhad založený na této slovní asociaci zahrnuje nejen smyslově kognitivní dimenzi, ale i dimenzi emočně motivační. Sestavená charakteristika tak lépe zobrazuje, rekonstruuje skupinový systém subjektivních reprezentací (SZALAY – DEESE 1978:353). Tyto charakteristiky AGA metody ji předurčují pro komparativní studia rozdílů mezi národními kulturami (SZALAY – KELLY 1988:599).9 Výsledky pomáhají objasnit, jak je v různých skupinách organizováno a integrováno vnímání a porozumění okolnímu světu (viz např. SZALAY 1993). Příklad konkrétní aplikace: Metoda byla konkrétně aplikována na zjištění rozdílů mezi japonskou a americkou kulturou v oblasti organizace pracovního života (LINOWES ET AL. 2000). Prostřednictvím této metody autoři komparovali volné skupinové asociace, vázané na klíčové pojmy z oblasti managementu V práci se mapovaly rozdíly předem nijak nediskutovaných částí tzv. “Economic Participatioons“. Postup a podmínky výzkumu byly následující (Šípek): 1) Mít definovaná základní témata. 2) K nim jsou nalezena/určena klíčová (asociovaná) slova/podněty (2-5 takových asociovaných slov). 3) K těmto slovům je potom hledáno neomezené množství volných asociací, které tvoří vlastní sémantickou síť zvolených klíčových fenoménů. 4) Toto větší množství asociací lze shlukovat a tvořit definiční trsy (LINOWES aj. 2000). 5) Původní určená klíčová slova (ad 2) lze porovnávat pomocí sémantografů. Autoři studie rozšiřují AGA metodologii rozvinutím nového způsobu zobrazení zjištěných výsledků ve formě kognitivní mapy (FIOL – HUFF 1992). Touto cestou autoři dosahují, podle jejich vyjádření, vyšší operační přesnost při definování dominantního myšlenkového souboru typického pro určitou skupinu. Dominantní soubor je určen a) dominantními tématy (relativně významná témata v dané kultuře), b) významovými komponentami (významové vzory vázané na daná témata), c) sdílený vztah mezi tématy (sdílené propojení nebo překrývání témat). Dominantní myšlenkový soubor jsou skupinou nejvíce zvýrazněné tematické konfigurace, reprezentované jako mentální mapy. Sami autoři zdůrazňují, že daná metodologie je zvláště vhodná pro studium japonské kultury vzhledem k tomu, že „tradiční japonské myšlení...jak se zdá, více vnímá to, co není vysloveno“ (DOI 1986:33). AGA metoda prostřednictvím verbalizace obsahů zachycuje spontánně vytvářená spojení (sítě) témat. 9
“Measure of relative meaningfulness – a sensitive measure of group- or culture- specific meaningfulness or dominance of a particular theme and, by extension, particular beliefs... The dominance of scores thus provides insights into the more salient (vertical) dimensions of belief systems and permits direct cross-national comparisons” (SZALAY – KELLY 1988:599).
28
4.2.5.2 Reprezentace geografického prostoru Mezikulturní výzkum kognitivních map je z velké části iniciován potřebami praxe cestovního ruchu. Příkladem může být výzkum kognitivních vzdáleností. Kognitivní vzdálenost byla měřena různými metodami. Nejčastěji používanou metodou bylo dotazování respondentů (turistů) na odhady vzdálenosti ( v kilometrech nebo mílích) mezi východiskem a cílem jejich cesty (ANKOMAH – CROMPTON – BAKER 1992; WALMSLEY – JENKINS 1992). Další velmi používanou metodou je kognitivní mapování (DOWNS – STEA 1973; BROWN – BROADWAY 1981), která se obvykle používá v rámci urban studies. Respondenti jsou požádáni, aby zpaměti zakreslili mapu dané oblasti. Tato metoda je používána také při zjišťování kognitivní vzdálenosti, pokud jde o mezinárodní cíle (MAYO – JARVIS – XANDER 1988). Metoda kognitivního mapování je poměrně náročná a zdlouhavá v porovnání s metodou odhadování vzdálenosti a vyžaduje bezprostřední kontakt tazatele s respondenty. Její výhodou je, že jejím výsledkem je prostorová mapa, která ukazuje na vnímání vztahů mezi cíli (destinacemi) a tato výhoda může být umocněna použitím odhadů vzdálenosti. Pokud jsou shromážděna data (odhady) ke všem párům cílů a východisek, umožňuje to multidimenzionální modelování. Nevýhodou metrických odhadů vzdálenosti je obtížnost odhadování vzdálených zámořských cílů (HARRISON-HILL 1997, 2001). Ve studiích z oblasti cestovního ruchu jsou aktuální mírou vzdálenosti silniční vzdálenosti. Pro mezinárodní cíle jsou ekvivalentem vzdušné vzdálenosti. Alternativou je požádat respondenty, aby odhadovali cestovní dobu letadlem. Během kognitivních rozhovorů byla testována složitost úkolu obou alternativních postupů. Respondenti byli požádaní o odhad vzdálenosti a odhad cestovní doby mezi dvěma mezinárodními destinacemi. Současně byli požádáni o posouzení náročnosti obou úkolů, určení odhadu, kterým se cítili více jisti a o popis způsobu, jak dospěli ke svým odpovědím. Ukázalo se, že cestovní odhady času byly přijímané s větší jistotou a snadněji se odhadovaly. Ti, kdo dávali přednost metrickému odhadu vzdáleností, uváděli, že odhadovali vzdálenost podle leteckých mílí, uváděných v leteckých řádech. Tito respondenti také často cestovali letadlem. I tito respondenti však uváděli, že se jim snadněji odhaduje doba cesty. Kognitivní vzdálenost byla operacionalizována v dané studii (HARRISON-HILL 2001) v otázce: „Prosím, odhadujte množství hodin, které si myslíte, že zabere let ze Sydney, Austrálie do Los Angeles ve Spojených státech amerických“. Význam vzdálenosti byl operacionalizován požadavkem vyhodnotit na škále o sedmi bodech od nejméně důležitého k nejvíce významné „jak důležitý je při výběru cíle zahraniční dovolené čas, potřebný na cestu“ (HARRISON-HILL 2001). Mezikulturní charakteristika výzkumu tohoto typu se omezuje na zjištění a konstatování odlišností mezi dvěma kulturami (v případě uvedeného výzkumu šlo o rozdíly mezi americkou a australskou kulturou). Takový závěr je dostačující pro potřeby praxe, není však dostačující z hlediska rozvoje vědeckého výzkumu a jeho metodologie.
4.2.6 Předpoklady aplikovaného výzkumu 4.2.6.1 Obecné předpoklady Z obecného pojetí kategorie kultury, jak bylo vymezeno výše, vyplývají obecné teoretické a metodologické předpoklady konkrétního výzkumu jednotlivých otázek. Pokud jde o výzkum mentálních reprezentací a konkrétněji reprezentací geografického prostoru, důležité jsou především následující principy: 29
Jak bylo uvedeno výše, fenomén kultury zahrnuje dva neoddělitelné aspekty subjektivní a zpředmětnělé formy. Jsou to dva aspekty jediného procesu, pozitivní zpětné vazby a efektivní poznání každé z nich je možné pouze v kontextu tohoto procesu a ve vzájemné souvislosti obou forem. Objektivizovaná forma je vůči individuu vnější, existující objektivně. Každý jedinec se do určité kultury, do určitého socio-kulturního kontextu rodí a jeho osobnost je v tomto kontextu formována v procesu socializace. Osvětlení tohoto kontextu je nezbytným předpokladem výzkumu kulturní dimenze osobnosti i jeho jednotlivých aspektů. Kultura je fenomén sociální. Sociální vztahy jsou předpokladem rozvoje kultury a naopak kultura je předpokladem existence a rozvoje každého lidského společenství. Proto hovoříme o socio-kulturní realitě, z hlediska osobnosti pak o socio-kulturním kontextu. Kulturní prvky jsou intersubjektivní a aby plnily svou funkci, vyžadují přenos informací mezi jedinci. Kultura tedy představuje systém (proces) zpětné vazby mezi lidským společenstvím (i každým jedincem) a výtvory jeho cílevědomé činnosti, kdy sociální vazby ve smyslu intersubjektivní komunikace a učení jsou dynamizačním faktorem celého procesu. Specifické charakteristiky konkrétních kulturních systémů se odrážejí ve specifice subjektivní formy kultury ve způsobech vnímání, myšlení, hodnocení jevů a procesů jednotlivci a představují tedy i kulturní determinanty utváření mentálních reprezentací. Subjektivní forma kultury je obsahem, ale především i formou, uspořádáním vědomé subjektivity každého jedince. Z hlediska našeho zkoumání představuje determinující kontext rozvíjení dílčích mentálních reprezentací. Je to dynamický systém, který se neustále proměňuje s každou novou osobní i skupinovou zkušeností, má však stabilní základy korespondující s objektivizovanou formou konkrétní společnosti, ke které individuum patří. Jak bylo řečeno základ tomuto výzkumu byl položen již v první polovině 20.století. 10
Z uvedených teoretických principů vyplývá metodologický požadavek: Jednota psychologického a socio-kulturního hlediska ve výzkumu. Konkrétně to znamená formulovat při výzkumu širší socio-kulturní kontext a kontext (model) subjektivní formy typický pro danou kulturu. Vymezit dvě roviny výzkumu a dvě hlediska. Psychologické hledisko bude vycházet z obecných mechanismů kognitivních procesů, jak jsou tradičně zkoumány, kulturologické pak z odlišnosti socio-kulturního kontextu a tím i specifik kognitivních procesů. Cílem výzkumu by pak měl být průsečík obou hledisek.
4.2.6.2 Kulturní diverzita Mentální reprezentace geografického prostoru jsou především předmětem výzkumu psychologie. Pokud nás ale zajímají jejich specifické rysy jedinečné pro určité lidské společenství, pak tyto reprezentace zkoumáme jako aspekt subjektivní kultury a to z hlediska kulturní diverzity. Kulturní diverzita je pak reflektována v rámci širšího teoretického konceptu kulturní plurality (LEHMANNOVÁ 2003a). Kategorie kulturní plurality reflektuje dva vzájemně neoddělitelně spjaté aspekty – kulturní diverzitu a kulturní 10
toto stabilní osobnostně kulturní jádro, tj. rysy typické pro příslušníky jednotlivých kultur, bylo zkoumáno již v souvislosti s výzkumy „basic personality“ a „modální osobnosti“; omezením těchto starších výzkumů bylo, že probíhaly v rámci paradigmatu kulturního determinismu a měly výrazné mechanistické rysy interpretací (LINTON 1945, KARDINER 1939, KARDINER – PONTON – DU BOIS – WEST 1947)
30
struktury11. Kulturní specifika určitého lidského společenství se nerozvíjí v absolutní izolaci, ale v kontextu vztahů s ostatními společenstvími a charakter těchto vztahů je důležitou determinantou rozvoje specifiky jednotlivých kultur. Existují specifické rysy osobnosti, které se formují v procesu socializace v konkrétní kultuře a které lze identifikovat u většiny příslušníků určité kultury. Jedná se o konkrétní způsoby vnímání, myšlení, kategorizace, interpretace, hodnocení, formy emocionálních reakcí, konkrétní životní orientace, které se navenek promítají v konkrétních způsobech chování. Jedná se o specifické uspořádání individuální psychiky pod vlivem kulturního kontextu. Pro koncipování výzkumu kulturní specifiky mentálních reprezentací jsou z kulturního hlediska důležité ty aspekty subjektivní formy kultury, které jsou spjaty s kognitivními procesy. Tyto otázky zkoumá kognitivní a symbolická antropologie. Jak bylo řečeno výše, jedná se převážně o výzkum pojmových modelů a struktur, které sdílejí příslušníci určité kultury a které jsou podkladem pro utváření životního způsobu určité společnosti, způsoby organizace vnímání, myšlení a prožívání, které determinují chování členů socio-kulturního systému (GOODENOUGH 1975). V obecném smyslu tedy interiorizované, pro danou kulturu specifické regulativy, které uspořádávají, organizují, usměrňují jednání jednotlivců i společenství jako celku a dávají mu jednotný řád.
4.2.6.3 Reflexe kulturní specifiky a její struktura Tyto regulativní principy jsou pro potřeby výzkumu definovány v několika hladinách, které jsou hierarchicky uspořádány podle stupně obecnosti. 1. Paradigmatické principy jsou velmi obecné ideové principy, podle kterých dané společenství lidí interpretuje svět kolem sebe, orientuje se v něm, které se promítají do konkrétních způsobů vnímání světa, jeho zobrazování, interpretace, kategorizace a tím i do konkrétních hodnotových orientací, norem a vzorů chování lidí, symbolů daného společenství. Jsou to velmi obecné, téměř neproměnné duchovně intelektuální principy, které tvoří stabilní strukturu interpretace reality, „obrazu světa“, který utváří a formuluje konkrétní lidské společenství. Mezi paradigmatické principy patří interpretace času, interpretace podstaty a struktury přírody, kosmu, definování vztahu k transcendentnu, interpretace lidské aktivity a jejích cílů, interpretace uspořádání lidského společenství, podstaty člověka a jeho poslání v celku bytí atd. Jsou to otázky, které lze považovat za základní pro orientaci daného společenství v realitě. Hodnotové paradigma plní z hlediska socio-kulturních systémů několik funkcí: 1) orientuje společenství v realitě, je základem této orientace 2) vymezuje specifiku dané kultury, je jejím identifikačním vzorcem a 3) integruje socio-kulturní systém (LEHMANNOVÁ ET AL. 2003a)12. Některé 11
pojem kulturní pluralita vyjadřuje: 1) kulturní rozmanitost světa, tj. mnohost kultur a současně jedinečnost každé z nich, 2) to, že tyto rozmanité kulturní celky vstupují do složitých vzájemných vztahů a vytvářejí složité kulturní struktury (podrobněji LEHMANNOVÁ 2006) 12 Pojmem hodnotové paradigma označujeme integrační jádro každého socio-kulturního systému. Paradigmatické principy se promítají do konkrétních regulativů každodenního života konkrétního lidského společenství. Paradigmatické principy jsou stabilními pilíři složitého a ve svém celku proměnlivého obrazu světa daného společenství a mají velmi úzkou vazbu na společenskou a kulturní identitu. Hodnotové paradigma je formulováno a vyjadřováno především duchovní kulturou dané společnosti, zejména náboženstvím, filozofií, uměním. V tomto smyslu tvoří duchovní kultura základ socio-kulturní paměti, imanentní informační systém nezbytný pro život každého socio-kulturního útvaru (ŠMAJS 2000). V ostatních složkách kultury se projevuje již zprostředkovaněji a konkrétněji např. v etických a právních normách, ve struktuře institucí, ve zvýraznění orientace na inovace či tradice, ve formulaci skupinových a individuálních
31
z paradigmatických principů se vztahují přímo k mentálním reprezentacím prostoru, např. interpretace času, kosmu a přírody. 2. Obecné hodnotové orientace jsou sociální regulativy, mající konkrétnější podobu než principy paradigmatické, snadněji se mohou s časem proměňovat, i když v delších časových intervalech, spíše v řádu mnoha desetiletí. Na jejich základě lze vysledovat reakce společnosti jako celku na různé situace, projevují se i jako typický způsob reakcí jednotlivců. Analýza hodnotových orientací může přinést řadu poznatků o reakcích konkrétní společnosti na určité situace, např. ohrožení, nestability. Pro jejich identifikaci byla vypracována řada metodik, populární se stala zejména metodika rozpracovaná v rámci výzkumu G. Hofstedeho (HOFSTEDE – HOFSTEDE 2007). Výzkum této úrovně regulativů je efektivní zejména při sledování charakteristik národních kultur a je využíván pro analýzy mezinárodních vztahů a při přípravě mezinárodních jednání. Např. podle kritérií rozpracovaných G. Hofstedem13 byla zmapována charakteristika velké části národních kultur současného světa. Z hlediska aplikace však byl výzkum orientován spíše do oblasti mezinárodního managementu a mezinárodní politiky, a proto i kriteria výzkumu byla málo využitelná (nebo jen zprostředkovaně) pro potřeby zkoumání mentálních reprezentací geografického prostoru. 3. Kulturní standardy jsou konkrétní regulativy jednání a způsoby reakcí, projevující se v každodenních praktických situacích života společnosti a jednotlivců, s časem se poměrně rychle mohou proměnit. Jsou to konkrétní sociální normy, které jsou příslušníky určité kultury sdíleny a respektovány. Projevují se v myšlení i chování, výrazně ovlivňují vzájemná očekávání, hodnocení a jednání mezi lidmi. Jsou měřítkem toho, co je v určité kultuře považováno za normální, obvyklé, typické a akceptovatelné. Jsou používány spíše podvědomě, jsou přirozenou součástí osobnosti. Výzkum této roviny kulturních regulativů se využívá např. v interkulturním managementu a i v jejich rámci byla rozpracována řada metodik (NOVÝ – SCHROLL-MACHL 2005, LEWIS 2001, TROMPENAARS 1993, MOLE 1990, RONEN – SHENKAR 1985). 4. Konkrétní normy a vzory chování, běžné v konkrétní kultuře. Jedná se spíše o vnější formy chování, které se mohou velmi rychle proměnit. Některé mohou být stabilní v čase, jiné se mohou neustále proměňovat v závislosti např. na módních vlnách. Lze je identifikovat přímým pozorováním. Mezi regulativy 1.-4. roviny existuje v konkrétním životě lidských společenství zpětná vazba, vzájemně se neustále ovlivňují a jsou neoddělitelně propojeny. Obecné paradigmatické principy se promítají do každodenního života společenství prostřednictvím konkrétnějších hodnotových orientací, kulturních standardů, vzorů chování atd. Naopak proměny těchto konkrétních regulativů ovlivňují i vnitřní obsahovou modifikaci paradigmatických hodnot. Z této skutečnosti vyplývá metodologický požadavek zkoumání regulativů jednotlivých rovin nejen samostatně, ale především v kontextu všech rovin ostatních tj. jednota horizontálního a vertikálního hlediska výzkumu. cílů atd. Hodnotové paradigma a s ním i specifika velkých kulturních útvarů (především národního a nadnárodního typu) je relativně stabilní v řádu století a tisíciletí. Základními předpoklady jeho vzniku a rozvoje jsou geografické a klimatické podmínky, ve kterých konkrétní lidská společenství vznikají a rozvíjejí se a také jejich jedinečná historická zkušenost (podrobněji LEHMANNOVÁ ET AL. 2005). 13 Kritéria vnímání a interpretace: 1) autority a moci, 2) individualismu a kolektivismu, 3) nejistoty, 4) smylu života (feminista a maskulinita). Později pro potřeby efektivnějšího výzkumu konfuciánských kultur bylo doplněno kriterium 5) dlouhodobá – krátkodobá orientace.
32
4.2.6.4 Vnější a vnitřní hledisko výzkumu Z faktu jedinečnosti kultur vyplývá i další zásadní metodologický požadavek. Při výzkumu kulturních determinant a především při komparaci dvou nebo několika kultur je nezbytné respektovat skutečnost, že pracujeme se specifickými systémy vnímání a myšlení. Vydefinování této jedinečnosti zkoumaných kultur, ale i specifického kulturního kontextu badatele je proto základním předpokladem výzkumu. Tento požadavek byl vysloven již v polovině minulého století a znamenal uplatnění epistemického principu v kulturně antropologických výzkumech. Konkrétně se jedná o aplikaci principů fonémické a fonetické analýzy (PIKE 1967). Emický přístup zkoumá určitou kulturu z vnitřku, z pohledu jejích příslušníků. Etický přístup staví na vnějším popisu konkrétních kultur a jejich komparaci podle předem stanoveného teoretického schématu, který vychází z kognitivních struktur a hodnotového kontextu pozorovatele, výzkumníka. Objektivistický popis, se kterým antropologie pracovala až do 60. let (tj. výzkum vedený pouze z vnějšího, etického hlediska), znamenal zásadní zjednodušení. Touto jednostranností ovlivněné zpracování získaných empirických dat (především jejich převod do formalizovaného jazyka vědy) znamenal, že docházelo k deformaci autentických kulturních významů, které původně tato data obsahovala. Vnitřní (emické) hledisko umožňuje pochopit a popsat kulturní jevy z pohledu členů zkoumané kultury v jejich vlastních pojmech, kategoriích a podle jejich kognitivních struktur. Uplatňování pouze vnějšího hlediska při kontaktu s cizí kulturou znamená, že tato kultura je studována pouze objektivem cizího kognitivního aparátu bez respektování jejího vlastního kognitivního schématu. Pro emické porozumění určité kultuře jsou třeba použít jiná kognitivní schémata než pro etické. Každý přístup pak vytváří poněkud odlišný obraz. Všechny takové obrazy lze ovšem považovat za legitimní, protože jsou v souladu se svojí výchozí mentální mapou a s výchozí strukturou mentální reprezentace světa jako celku, tj. jeho paradigmatickou interpretací.
4.2.7 Geografický prostor Vymezení kulturní specifiky vnímání geografického prostoru je otázkou složitou v tom smyslu, že plní ve vztahu ke specifice konkrétní kultury několik funkcí. Přírodní rozmanitost planety, rozmanitost geografických a klimatických podmínek jsou jedním z výchozích předpokladů rozvoje kulturní plurality v dějinách našeho biologického druhu. Geografické podmínky jsou také základním kulturotvorným faktorem, který zejména u některých kultur hraje významnou roli. Současně je interpretace prostoru a vztahu k bezprostřednímu přírodnímu prostředí významným paradigmatickým principem, který v kontextu dalších paradigmatických principů ovlivňuje přímo či nepřímo interpretaci řady fenoménů. Formování jakéhokoli lidského společenství do podoby integrovaného sociokulturního systému probíhá pod vlivem určitých faktorů (geografické podmínky, významné historické události nebo procesy, které vývoj dané kultury ovlivnily, vlivy jiných kultur apod.), které mají zásadní úlohu při rozvíjení specifického kulturního charakteru společenství. U každé kultury můžeme identifikovat jedinečný soubor faktorů, které její profil utvářely. Na utváření specifiky některých kultur působí několik faktorů, jiné jsou determinovány jediným určujícím faktorem. Geografické podmínky mají primární kulturotvornou roli u všech socio-kulturních útvarů (systémů), a to při formování jejích civilizačního základu, zprostředkovaně se pak přes tento základ promítají i do ostatních oblastí kultury. Velmi výrazně zasáhly do formování kulturní specifiky např. konfuciánské 33
kultury, zprostředkovaně do specifiky a nasměrování vývoje islámské (arabské), západoevropské apod. Analýza role geografických podmínek jako kulturotvorného faktoru je předpokladem pro pochopení specifiky vnímání geografických podmínek v příslušné kultuře. Tato problematika souvisí s tématem, jehož řešení není na současném stupni poznání uzavřeno. Jedná se o otázky, vytvářející bázi pro interdisciplinární spolupráci genetiky, psychologie a kulturologie, otázky, zda je nám vrozený určitý model ideální krajiny, zda máme geneticky fixovaný předobraz ideální krajiny, zda je genetický základ v tomto smyslu primární a ovlivňuje určujícím způsobem specifiku vnímání geografického prostoru, nebo spolupůsobí se socio-kulturní pamětí daného společenství (tj. skrze kulturotvornou roli geografického prostředí), nebo zda je individuální vnímání geografického prostoru jednoznačně určeno pouze paradigmatickým systémem, vycházejícím z historické zkušenosti společenství. To vše souvisí i s dalšími obecnějšími otázkami především genetického a socio-kulturního ovlivnění vnímání geometrických vztahů a tvarů, estetického vnímání atd. Všechny tyto otázky je třeba integrovat na bázi interdisciplinárního výzkumu. Výsledky jakéhokoli dílčího empirického výzkumu nemohou být relevantní, pokud výzkum v rovinách socio-kulturních a psychologických nebude propojen s poznatky a výzkumem genetiky a neurověd. Pokud nebudeme znát odpověď na otázku, zda máme v genech zakódován obraz optimální krajiny, jak hlubinně máme fixovánu potřebu bezprostředního kontaktu s původní přírodou, zda tato potřeba koreluje s vývojem našeho mozku atd. (LORENZ 1992, WILSON 1981, 2004), nelze přesně posoudit míru a podobu vlivu kultury na vnímání geografického prostoru a krajiny. Interpretace geografického prostoru je u každé kultury výrazným paradigmatickým principem a souvisí s několika základními paradigmatickými tématy: 1. S tématem vnímání a interpretace kosmu (space, universe) ve smyslu nejširšího prostoru jaký si tradičně konkrétní kultura byla schopna představit. 2. S interpretací bezprostředního přírodního prostředí, ve vztahu s kterým dané společenství existovalo a rozvíjelo se. V paradigmatické rovině se jedná především o vnímání vztahu podřízenosti, harmonie a nadřazenosti člověka přírodě. Princip harmonie s přírodou je typický pro starší východní kultury. Princip nadřazenosti a přeměny přírody jako hodnotovou orientaci rozvinula z impulzu islámské kultury především kultura západní (LEHMANNOVÁ a kol. 2005). 3. Třetím paradigmatickým principem, který je významný z hlediska vnímání prostoru a pro kognitivní mapování, je interpretace času a časových dimenzí. Všechna uvedená témata mají logickou interpretační vazbu nejen mezi sebou, ale i na další principy zejména vazbu na interpretaci podstaty člověka a lidských cílů a jejich orientaci na praxi (praktické úkoly a cíle) nebo abstrakci a duchovní dimenzi (obecnější cíle s akcentem na duchovně intelektuální hodnoty a cíle). Analýza paradigmatických principů a jejich konkretizace v systému hodnot, norem, kategorizací a interpretací dílčích fenoménů, je velmi složitá a vyžaduje aplikaci kontextuálního principu. Bez tohoto kroku však není možná efektivní reflexe kulturní specifiky vnímání a kognitivních reprezentací.
34
4.2.8 Shrnutí Koncepce výzkumu kulturních determinant a charakteru mentálních reprezentací prostoru a kognitivních map předpokládá naplnění následujících principů: Z obecně metodologického hlediska uplatnění kontextuálního přístupu. Z hlediska koncepce výzkumu to znamená vydefinování obecného teoreticko-metodologického rámce. Pro zkoumání jednotlivých aspektů subjektivní formy kultury tj. i mentálních reprezentací je tímto rámcem: o Jednota socio-kulturní a subjektivně kulturní dimenze (ve smyslu pozitivní zpětné vazby), tj. vazby sociální systém, osobnost, zpředmětnělá kultura. o Jednota osobnostní a zpředmětnělé formy kultury, tj. vazba individuální sebereflexivní subjektivity a zpředmětnělé formy kultury. Jak bylo řečeno, výzkum kulturní specifiky mentálních reprezentací se zabývá pojmovými modely a strukturami jako základy utváření životního způsobu určité společnosti. Jedná se o způsoby organizace vnímání, myšlení a hodnocení, kategorizací a interpretačních struktur, z hlediska jejich sdílení v určité kultuře. V obecném smyslu tedy interiorizované pro danou kulturu specifické regulativy, které uspořádávají, organizují, usměrňují jednání jednotlivců i společenství jako celku a dávají mu jednotný řád. Byla navržena strukturace těchto regulativů do 4 základních rovin: Rovina paradigmatických principů a hodnot Rovina obecných hodnotových orientací Rovina kulturních standardů a stereotypů Rovina konkrétních vzorů a norem chování Z metodologického hlediska představuje tato strukturace efektivní východisko pro přípravu konkrétního empirického výzkumu. Vyžaduje však nejen analýzu kontextu regulativů konkrétní hladiny, ale především vertikální rozbor zkoumaného regulativu a jeho kontextu. Východisko pak představuje paradigmatický kontext. Koncept hodnotového paradigmatu lze považovat za obecné teoretické východisko řešení problematiky kulturních determinant formování osobnosti. Pro potřeby aplikovaného výzkumu je proto základním předpokladem identifikovat: 1) hladinu, ke které zkoumaný aspekt přináleží. Např. kognitivní vzdálenost bude analyzována v kontextu regulativů hladiny 3, mentální mapa světa musí mít obecnější zakotvení, tj. spíše v kontextu paradigmatických principů. Půjde-li o konkrétnější mapu např. politického rozložení států, pak je adekvátní spíše kontext hladiny 2. 2) vertikální zakotvení zkoumaného aspektu, tj. jeho interpretace v kontextu propojení uvedených hladin.
Výzkum musí být koncipován v jednotě vnějšího a vnitřního hlediska zkoumání. Převážná většina výzkumu uplatňuje jednostranně „etický“ vnější přístup, tj. mezikulturní výzkum postrádá rozpracování metodiky výzkumu z hlediska zkoumané kultury.
Nástrojem pro uplatnění tohoto principu mohou být pojmy základní osobnostní struktura, základní osobnost (basic personality) nebo modální osobnost. Je však třeba mít na paměti omezenost těchto pojmů, která je dána tím, že byly vytvořeny v kontextu kulturního determinismu. Obsah těchto pojmů tedy neodpovídá současnému stavu poznání 35
psychologie genetiky a dalších věd. Badatelé pracují s vlastními pojmy často zvolenými náhodně a prozatím nebyl vědeckou komunitou přijat jednotný pojem a tím není ani předpoklad rozpracování jeho teoretického systému.
Z výše uvedených závěrů vyplývá, že výzkum mentálních reprezentací (tj. i kognitivních map) vedený z hlediska kultury je třeba koncipovat v několika úrovních a v několika fázích, navazujících v přesné logické struktuře. 1) vydefinování teoretickometodologického kontextu a začlenění předmětu výzkumu v tomto kontextu, 2) vydefinování výchozího kulturního kontextu, v případě mezikulturní komparace výchozích kontextů z „etického“ a „emického“ hlediska 3) vydefinování předmětu zkoumání v rámci rovin kulturních regulativů, a to z horizontálního i vertikálního hlediska.
Kognitivní antropologie zkoumá rozdílnost způsobu myšlení v různých kulturách, přičemž jako hlavní metodu používá etnografii. Tato metoda je značně časově náročná, neboť výzkumník musí pobývat delší dobu ve zkoumané komunitě a poměrně intenzivně s ní sdílet každodenní činnosti, návyky a rituály. Je zřejmé, že aby bylo možné provádět srovnání mentálních reprezentací reality ovlivněných odlišností kultur (jejich kulturní adaptací i odlišným genofondem daného fenotypu – odlišnostmi získanými během biologické evoluce, tedy odlišnými geny i memy), je nutné sledovat více etnických společenství. Zde se nabízí možnost sledování vývojového aspektu kultur (srovnávání mentálních map mezi méně a více vyvinutými kulturami či geografický aspekt kultur – např. východní a západní kultury, Slované versus Germáni).
36
5. Metodika výzkumu kognitivních a mentálních map na FIM UHK 5.1 J. Zelenka: Metodika empirického výzkumu – diskuse přístupů a úvodní úvahy Efektivní empirický výzkum kognitivních a mentálních map je vhodné koncipovat v několika na sebe navazujících etapách: o Teoretická příprava se studiem zdrojů s důrazem na zdroje s podrobnějším popisem metodiky výzkumu, se stanovením hypotéz a návrhem metod výzkumu o Zpracování podrobné metodiky výzkumu kognitivních a mentálních map o Realizace pilotního výzkumu s případnými úpravami metodiky výzkumu o Provedení rozsáhlejšího výzkumu s větším počtem respondentů V pilotním výzkumu je prioritní dopracování metodiky výzkumu a upřesnění obsahu plošného výzkumu. Při rozsáhlejším výzkumu by měl být kladen důraz na vytváření podkladů pro teoretický výzkum (vytváření a potvrzování hypotéz, matematický popis a případné modelování), porovnávání výstupů teoretického výzkumu s poznatky z empirického výzkumu a sledování vývoje kognitivních map dotazovaných osob v čase. Jako základní metody pro empirický výzkum kognitivních map lze využít: Řízené rozhovory se záznamem, zpětnou vazbou na vyhodnocení dílčí části rozhovoru, s expertním vyhodnocením a vyhodnocením za podpory informačních technologií, a to pro experimentátorovi známé i neznámé prostředí Nestrukturované mentální mapování Strukturované mentální mapování Terénní experimenty ve známém, částečně známém i neznámém prostředí Experimenty v řízeném prostředí virtuální reality, s monitorováním strategie, chování a preferencí pokusných osob
5.1.1 Způsob zkoumání kognitivních map konkrétních míst Zkoumání kognitivních map, vytvořených/vztažených ke konkrétním místům a situacím (konkrétní kognitivní mapy, běžný význam pojmu kognitivní mapa), umožňuje zkoumání detailů kognitivních map s volbou takového místa experimentátorem a pokusnou osobou, které je dobře „prokreslené“14 pro zkoumání detailů kognitivní mapy a důvodů jejího zapamatování. Možností je i zkoumání vývoje této kognitivní mapy v čase a případně tento vývoj modelovat na počítači. U dané osoby lze také realizovat (resp. sledovat vliv) opakování „stejné“ (přesněji obdobné) situace a zjišťovat, jaká kognitivní mapa se tentokrát vytvořila (jaká je tedy „opakovatelnost“, schematičnost – vliv stereotypů, osobnosti), jak a jaké se vytvářejí vazby mezi událostmi a zda opakování návštěvy místa zvyšuje efektivitu procesu zapamatování si. Provádí se: 1. Výběr konkrétního místa/situace experimentátorem společně s dotazovanou osobou, kritérii výběru jsou: o Opakovanost seznamování se s místem (dáno např. délkou pobytu v místě – týdenní pobyt v destinaci) a srovnatelnost, obdobnost místa i délky pobytu v něm tak, aby bylo možné porovnání kognitivních map s jinými osobami. 14
nepříliš velký odstup v čase, silné důvody zapamatování situace
37
o Míra emočních prožitků (rizika, citové vazby), pokud se zkoumá míra ovlivnění kognitivních map emocemi a vliv emocí na změny KM v čase. o Přiměřenost časového odstupu od návštěvy místa – vhodné je pro srovnatelnost kognitivních map s jinými osobami volit zhruba stejný časový odstup. o Možnost komplexnosti popisu kognitivní mapy (souvisí s časovým odstupem od návštěvy místa, s rozlehlostí místa atd.) 2. Výběr obdobného místa/situace, při opakování místa/situace u stejné osoby zkoumat stereotypy vytváření kognitivních map, zesilování nebo vytváření vazeb mezi nimi a proces zobecňování dané situace a „univerzální“ kognitivní mapy (např. gotický kostel – vymezení pojmu, symbolu). 2. Vlastní popis místa/situace a řízené dotazování. Při popisu využít (podrobně viz kap. 5.5 až 5.9): o Náčrt se zdůrazněním orientačních bodů, vztahů, význačných směrů. o Vlastní stručné charakteristiky místa dotazovanou osobou. o Volné asociace. o Jaké obrazy (vizuálně determinované součásti) a dalšími smysly či událostmi vytvořené dílčí součásti se vybavují? Z jakých dílčích součástí je kognitivní mapa složena a lze vůbec otázku takto položit? o Detaily vybraných obrazů – popis, nakreslení. o Kromě obrazů ještě další dojmy? – pocity, vůně, chutě, doteky atd. – jaká je bohatost takových podnětů? o Situační náčrt, např. o Dotazování, proč si proband pamatuje Obraz - náměstí detaily – důvodem mohou být zaměření dané osoby (např. zajímá Obraz - rozhledna se o umění a zaměřuje se tak na umělecky zajímavé objekty, nálada, události – fixování stresem, úspěchem, nebezpečím). o Sledování i dynamiky, časové posloupnosti vybavování situace (s využitím digitálního záznamníku, psaní poznámek).
5.1.2 Kognitivní mapování známém prostředí
a
struktury
kognitivních
map
ve
Výzkum je zaměřen na sledování procesu kognitivního mapování a struktury kognitivních map v prostředí, které je známé okruhu dotazovaných osob i dotazovateli. Důvodem pro realizaci tohoto typu řízeného rozhovoru je porovnání nalezených postupů tvorby kognitivních map s odpověďmi dané osoby pro konkrétní situace, které tato zkoumaná osoba prožila, porovnání kognitivních map různých dotazovaných osob, pokud vycházejí ze „shodné“ zkušenosti (přesněji ze zkušenosti ve stejném prostředí) a vyhodnocení podobnosti kognitivních map osob a reality, kde se nabízí vedle často zkoumaného zkreslení kognitivních map vůči realitě také možnost přesněji zjišťovat závislost zkreslení a struktury kognitivních map na různých charakteristikách osoby v porovnání se specifickou situací, kterou pro popis zvolila zkoumaná osoba a která není známá dotazovateli. Osoba vedoucí řízený rozhovor také může klást mnohem konkrétnější 38
dotazy a náměty pro prostředí, které zná. Důležité je, obdobně jako v dalších kapitolách uvedených řízených rozhovorech (viz Tab. 3 až Tab. 21), pořadí dotazů a okamžik a způsob přechodu mezi nimi. Odpovědi je nutné zaznamenávat mnoha různými způsoby – zvukový záznam, poznámky dotazujícího, písemné záznamy dotazované osoby a grafický záznam (náčrt) dotazované osoby. Vzhledem k tomu, že ve výzkumu se pracovalo se studenty FIM UHK, bylo jako známé prostředí zvoleno jednak okolí budovy FIM UHK, jednak vybrané části Hradce Králové s možností volby dotazované osobě různě známých prostranství a tras. V souvislosti s využíváním známého prostředí je vhodné si položit následující otázky, související s budoucím zlepšováním metodiky výzkumu kognitivních map i výzkumu procesu kognitivního mapování: Nebylo by přínosné prakticky realizovat modelovou situaci se sledováním procesu vytvoření percepční i kognitivní mapy – zaznamenat bezprostřední percepce a dojmy/pocity z daného místa (např. návštěva Velkého náměstí v Hradci Králové) a s určitým časovým odstupem zjišťovat strukturu vytvořené kognitivní mapy? Experiment zjišťující vliv opakované zkušenosti na kognitivní mapu – po zjištění struktury kognitivní mapy určité trasy/prostranství v rámci dotazování nechat projít dotazovanou osobu trasu/prostranství a znovu se poté dotázat na kognitivní mapu. Zajímavá je míra a typ detailů v kognitivní mapě. K jejich zjišťování je možné využít řízený rozhovor (velmi podnětné výsledky byly dosaženy při výzkumu kognitivních map domova a oblíbených míst, viz kap. 6), doplněný náčrtky s případným komentářem k nim. Technicky náročnějším na implementaci, ale vhodnějším než pouhé kreslení v rámci strukturovaného či nestrukturovaného kognitivního mapování (osoby umí různě dobře kreslit, výsledky jsou proto zkresleny touto kompetencí osoby), je následující postup: vytvořit mapy/obrazy s různými rozdíly proti přesným mapám/obrazům a sledovat, jaké rozdíly byly osobou postřehnuty; poté postupně zmenšovat velikost „rozdílových“ detailů.
5.1.3 Zkoumání obecných kognitivních map v souvislosti s kognitivním mapováním Hledání obecnějších konstruktů v kognitivním mapování, ověření, zda je přínosná hypotéza o tom, že při kognitivním mapování jsou využívány jako jeden z postupů obecné kognitivní mapy (schémata, reprezentující typická prostranství nebo typické situace určitého druhu, např. letiště, velehory) a porovnání symbolů a obecných kognitivních map jsou hlavními důvody jejich výzkumu. Pro výzkum lze využít následující přístupy: o vytváření asociací, volných či cílených (moderované asociace – spojujete s danou situací…, např. množství lidí, zdánlivý zmatek, hluk, vůně) o dotazy na obdobné situace a proč jsou podle dotazované osoby obdobné; cílem dotazování je ověřit vytváření sítě poznatků u dané osoby – jak používá analogie, jak se projevují obecné konstrukty pro obecná schémata o náčrty – představa, náčrtek doplnit komentářem, možné používat náčrtky různého měřítka o dotazy na asociace – proč asociuji právě toto (následuje až po vytvoření souboru asociací) o jak konkrétní obrysy má obecná kognitivní mapa, zda souvisí s konkrétní kognitivní mapou nebo je přímo tvořena jednou nebo více konkrétními kognitivními mapami, či zda je její abstrakcí (dotazovat se na míru abstrakce, hledat souvislosti s konkrétními místy) o jak souvisí obecné kognitivní mapy s dalšími obecnými situacemi – jejich propojení, souvislost propojení a osobnosti; zda lze odvodit obecnější způsob tvorby KM (přístupy, pravidla, stereotypy, znalosti projevující se ve vyhledávání určitých preferencí, detailů) 39
5.1.4 Zjišťování změn kognitivních map Mezi základní přístupy zjišťování změn kognitivních map v čase, resp. pod vlivem faktorů, které by bylo možné relativně přesně specifikovat, patří využití časových řad, průzkum napříč ročníky studentů a řízená nebo dobře specifikovaná jednorázová změna: Časové řady – periodické dotazování vybraných osob, přičemž lze využít sledování změn pro konkrétní kognitivní mapy i obecné kognitivní mapy. Problémem může být nedostatek ochoty dotazovaných osob pro dlouhodobou spolupráci, komplexnost vlivu za delší časové období a nutnost realizovat výzkum po dobu několika let se stejnou metodikou, aby byla zajištěna srovnatelnost výsledků. Průzkum napříč ročníky studentů na výběrových skupinách studentů. Základní výhodou takového výzkumu je, že výzkum lze realizovat kdykoli a získat porovnáním studentů představu o vlivu specializovaného vzdělávání v oblasti cestovního ruchu na kognitivní mapy i proces kognitivního mapování. Mezi nevýhody patří to, že není plná srovnatelnost výsledků jako při použití časových řad, dále nutnost použít větší skupiny studentů (práce s vhodným výběrovým vzorkem) a projevuje se stejná nevýhoda jako u časových řad – komplexnost vlivu okolí mezi jednotlivými ročníky. Řízená nebo dobře specifikovaná jednorázová změna – sem patří i kognitivní mapy vytvořené před určitou cestou, během ní a po ní. Tento postup je vhodný pro modelování vlivů na kognitivní mapy, neboť lze relativně přesně specifikovat daný vliv. Možná realizace – kognitivní mapy na místech, která jsou známá více dotazovaným osobám i dotazující osobě, zjištění struktury kognitivní mapy dotazované osoby, poté nové seznámení s místem a nový popis kognitivních map – zde lze sledovat i proces kognitivního mapování a ovlivňovat jej cílenými úkoly („všimněte si toho a toho“). Pro zjišťování vlivu proces zapomínání lze u rozhovorů s dotazovanými osobami měnit časový odstup mezi seznámením dotazované osoby s místem a rozhovorem s dotazovanou osobou s popisem struktury kognitivní mapy. Obecné schéma tohoto postupu je na Obr. 1. Jednou z výše uvedených možností zkoumání dynamiky kognitivních map je porovnání kognitivních map před cestou a po skončení cesty do vzdálenější destinace (ideální by bylo provést dotazování na kognitivní mapy i v průběhu cesty – zde se však kromě náročnosti takového výzkumu bude výrazně projevovat i ovlivnění kognitivních map jejich výzkumem). Směry takového výzkumu: o jak jsou cestou ovlivněny kognitivní mapy – jednorázovou nebo opakovanou návštěvou, nebo vlivem zprostředkované informace z filmů, četby apod. Zajímavými aspekty kognitivních map jsou přesnost, nové detaily, míra uchopení prostoru, pocit bezprostřednosti, blízkosti míst atd. o jak jsou cestou ovlivněny obecné kognitivní mapy – jejich struktura, bohatost, souvislosti, využívání analogií, zobecňování atd. o jak jsou cestou (cestami) ovlivněny postupy vytváření kognitivních map
40
Obr. 1 Obecné schéma výzkumu vlivu jednorázové změny na kognitivní mapu
podrobný popis KM působení vlivu nový podrobný popis KM časový odstup nový podrobný popis KM aktivace KM doplnění popisu KM
5.2
M. Pásková: Kognitivní mapování
Podle ZELENKA – PÁSKOVÁ (2005b) je kognitivní mapování (též mentální mapování; angl. cognitive mapping) obecné označení pro metody zkoumání (měření) mentální reprezentace, někdy je tak zúženě označováno převádění prostorové mentální mapy (kognitivní mapy) do grafické reprezentace (např. s využitím náčrtků). Cílem je popsat mentální mapy, do nichž si subjekt ukládá vjemy, emoce, znalosti a informace. Zakladatelem přístupu byl TOLMAN (1959). Mezi metody kognitivního mapování patří strukturované mentální mapování a nestrukturované mentální mapování. Kognitivním mapováním je označován také proces vytváření a změn kognitivních map jedince. Jako možné metody zhotovování kognitivních map lze používat prosté kreslení, multidimenzionální škálování na základě párového srovnávání (zpravidla bývá zkoumána poloha geografického místa a vzdáleností mezi nimi, méně již jde o hledání optimálních cest (problém obchodních cestujících (GARLING 1989 cit. in HAHN – KAGELMANN 1993), používání map (LEISER – TZELGOV – HENIK 1987, cit. in HAHN – KAGELMANN 1993). Základem procesu mentálního mapování je systematické (ne nahodilé) zkreslování subjektivně (i kolektivně?) vnímané skutečnosti. Problémem je, že ohodnocování tohoto zkreslování je značně redukováno na geografický přístup k mentálním mapám (resp. na pouhé vnímání prostoru, jeho dimenzí).
5.2.1 Kreslení map Zakreslování rysů prostředí, které jsou nejintenzivněji vnímány, představuje podle autorů HAHN – KAGELMANN (1993) nejjednodušší způsob zachycení vnímaného geografického prostoru, přičemž může jít buď o strukturované nebo nestrukturované mentální mapy.
41
Nestrukturované – není předem vymezeno, co má být zobrazováno, je jen vymezen geografický rozsah mapy. Umožňuje tedy dobře postihnout individuální zvláštnosti ve vnímání jednotlivých subjektů, srovnatelnost mentálních map těchto subjektů je však omezena, neboť každý respondent vnímá a zobrazuje jiné charakteristiky. Strukturované – respondenti jsou kromě geografického rozsahu informováni též o bodech a objektech, které a jakým způsobem mají zakreslit, resp. o dalších vymezeních vykreslení mentální mapy. Tímto způsobem jsou částečně potlačeny individuální zvláštnosti, avšak současně tak vzniká výrazná možnost porovnatelnosti mentálních map jednotlivých respondentů.
V realitě se pochopitelně používá celá škála možností, resp. kombinací mezi strukturovanými a nestrukturovanými mentálními mapami. Za jednu z prvních skutečně „exaktních“ mentálních map lze považovat metodu, kterou vyvinul v roce 1960 LYNCH (cit. in WALMSLEY – JENKINS 1992), která leží v uvedeném kontinuu blíže k nestrukturovaným mentálním mapám. Tuto metodu aplikoval na severoamerických městech Boston, Los Angeles a Jersey City, resp. v centrech těchto měst. Respondenti kreslili mentální mapy těchto center na prázdný arch papíru, přičemž na těchto mapách bylo vyhodnocováno pět kategorií prvků, které byly označeny za základní vyjadřovací symboly při zjednodušovacím procesu: jde o cesty, stezky (angl. paths), hrany (angl. edges), oblasti (angl. districts), uzly (angl. nodes), významné prvky (angl. landmarks). Toto spíše extenzivní mentální mapování bylo doplněno hloubkovými rozhovory, v některých případech zahrnujícími i návštěvu zkoumaného/vnímaného území. Při vyhodnocování lze výsledné mentální mapy typologizovat podle výkonu respondentů následujícím způsobem (POCOCK – HUDSON 1978, cit. in WALMSLEY – JENKINS 1992): idiosynkratické; částečně zjednodušené; zkreslené. Jiné dělení mentálních map nabízí APPLEYARD (cit. in WALMSLEY – JENKINS 1992): sekvenční mapy (jde zejména o spojnice mezi body), resp. prostorové mapy (podchycení území a významných prvků).
5.2.2 Mnohorozměrné škálování Na základě odhadování vzdáleností abstraktních bodů v určitém prostoru jsou s pomocí vyhodnocovacího algoritmu vypracovávány mentální mapy určitého individua (HAHN – KAGELMANN 1993). Tento postup se jeví vhodný pro reprezentaci velkých vzdáleností. Je udána vzdálenost mezi určitými body (např. severní pól a rovník) a respondenti odhadují procento z této vzdálenosti, odpovídající vzdálenosti, kterou přisuzují posuzovaným párům bodů v daném prostoru (počet srovnávaných párů však kvadraticky vzrůstá s počtem posuzovaných bodů, což je náročné z hlediska udržení pozornosti respondentů).
5.2.3 Projekční techniky Další možný způsob mentálního mapování pomocí projekce nabízí SAARINEN (cit. in WALMSLEY – JENKINS 1992): a) Asociační techniky – např. ve formě tematického a percepčního testu b) Přibližovací procedura – doplňování částečně načrtnutých map c) Výběrové techniky – náčrt místa, regionu, jak je vnímán co do jeho rozsahu (např. které ulice ještě zahrnují do čtvrti, ve které bydlí) d) Techniky volného vyjádření – vyjádření povahy a rozsahu vnímaného prostředí
42
V této souvislosti lze podotknout, že bylo prokázáno, že vyšší socio-ekonomické vrstvy respondentů vytvářejí komplexnější mentální mapy (tudíž spíše prostorové mapy, kognitivní mapy). Z časového hlediska je pak zřejmé, že nejdříve dochází k vytváření spíše sekvenčních map (dvojrozměrných), pak teprve prostorové mapy. Hovoří se také o trojfázovém modelu environmentálního poznávání, kdy nejdříve bývají vnímána místa (významné prvky), následně spojnice mezi těmito prvky a nakonec teprve celistvé území, obklopující tato místa.
5.3
J. Zelenka: Základní přístupy a zásady kognitivního mapování
Základním nástrojem kognitivního mapování, který byl zvolen na FIM UHK, je realizace řízeného rozhovoru, doplněného vytvářením komentovaných či nekomentovaných náčrtků a případně i s odstupem od prvního rozhovoru oživením kognitivní mapy fotografiemi daného prostranství. Vzhledem k tomu, že výsledek řízeného rozhovoru je při kognitivním mapování závislý na jeho průběhu (významné je pořadí, přesná formulace otázek, ponechání dostatečného prostoru pro výpověď pokusné osoby a citlivé pokládání doplňujících otázek tak, aby rozvíjely téma a současně nenapovídaly obsah odpovědi), musí řízené rozhovory provádět pouze garant daného tématu výzkumu a případně jím podrobně zaškolené a spolehlivé osoby. To je důležitý předpoklad pro zajištění srovnatelnosti výsledků, nezkreslování výstupu metody subjektivními přístupy tazatele a zjištění struktury kognitivní mapy do dostatečné hloubky. Nutné je také, aby tazatel adekvátně reagoval na různé výpovědi dotazovaných osob a vhodně upravil způsob pokládání otázek, které jsou podkladem pro řízený rozhovor. Vedle zhotovení poznámek z rozhovoru je nezbytné využití digitálního záznamníku. Nahrávky rozhovorů se zkoumanými osobami jsou důležitým podkladem pro dodatečnou podrobnou analýzu výpovědí (zpravidla je třeba každý rozhovor přehrát dvakrát s postupným zpřesňováním záznamů rozhovoru do kognitivní mapy). Na základě dodatečné analýzy se lze také dodatečně dotazovat a upřesnit tak strukturu kognitivní mapy. Při komplexním dotazování určité osoby je vhodný následující postup: začít kognitivními mapami konkrétních míst, přitom se naváže kontakt a respondent se učí myslet žádoucím směrem testy osobnosti a shromáždění základních údajů o osobě (pro případnou korelaci osobnosti a jejího „CV“ se strukturou kognitivních map) lze vkládat mezi jednotlivé tematické okruhy výzkumu kognitivních map vhodné je průběžně analyzovat výsledky jednotlivých tematických okruhů výzkumu kognitivních map a připravit a pokládat případné dodatečné upřesňující otázky a úkoly (např. upřesnění kreseb v rámci kognitivního mapování) u pojmů a jejich vztahů rozlišit jejich aktivní nalezení a pasivní souhlas nebo nesouhlas, což lze využít pro charakteristiku osoby a pro modelování klást důraz na zkoumání jednotlivých „smyslových a emočních“ kognitivních map – jaké zvuky jsou spojeny s místem, jaké pachy, doteky, emoce, pocity; zajímavé může být vztažení těchto map k typu celkové kognitivní mapy i ke kvalitě smyslů dané osoby Při vytváření obrazu místa/situace lze využít následující přístupy, postupy: o geografický, klasický přístup – lze využít náčrtky, popisy, asociace, vyznačit význačné body, vzdálenosti, měřítko, ohraničenost a její souvislost s morfologií místa o vytvoření mapy pocitů – jeden pocit, více pocitů z daného místa 43
o jako součást kognitivní mapy zahrnout percepční mapu se zjištěním, jaké smysly a jak se uplatnily v kognitivní mapě, možností je vložit např. komentář do plánu/mapy/náčrtku o dotazovat se na život v místě (s aspekty bohatost, přístupy místních lidí, vliv na celkový dojem z cesty, významnost prožitých situací), soustředit pozornost na lidi, kulturní prostředí i přírodu Při kognitivním mapování současně s několika osobami je nutné při kreslení poskytnout zkoumaným osobám dostatek místa, aby se jednotlivé osoby vzájemně neovlivňovaly, případně i zadat pro grafické vyjádření různým osobám různá témata.
5.4
J. Zelenka, J. Šípek: Výzkum procesu kognitivního mapování
Motivací výzkumu kognitivního mapování je poznání nejen procesu vytváření a změn kognitivních map, ale také jeho determinantů (opakujících se a podmíněných osobností a místem či náhodných, resp. měnících se – počasí, nálada apod.), změn tohoto procesu v průběhu života a odrazu konkrétního způsobu kognitivního mapování ve výsledných kognitivních mapách. Mezi konkrétní témata výzkumu15 může patřit: Vztah kognitivního mapování a různých charakteristik osobnosti – jak se kognitivní styl osobnosti, senzorický potenciál16 a percepční potenciál17, kompetence apod. projevují v procesu kognitivního mapování? Jak rozdílné přístupy kognitivního mapování používá daná osoba? Jak jsou přístupy kognitivního mapování voleny v závislosti na situaci a jak vypadají postupy kognitivního mapování pro různé specifické situace? Jak se v kognitivním mapování uplatňují obecné kognitivní mapy a jaký mají pro něj význam? Jak se v kognitivním mapování uplatňuje princip koherence? Jak lze (případně) ovlivnit postup kognitivního mapování z hlediska postupu i jeho výsledků? Relativně ucelenou součástí výzkumu kognitivního mapování je zkoumání existence a případně struktury a determinant vzniku a změn obecných18 kognitivních map. Zajímavými aspekty obecných kognitivních map jsou jejich „košatost“, míra propojenosti částí a její logická struktura, způsob jejich tvorby a míra zastoupení různých smyslově determinovaných složek u různých osob. Implementace jejich výzkumu může vést zejména k: ověření, zda je přínosná hypotéza o tom, že při kognitivním mapování jsou využívány jako jeden z postupů obecné kognitivní mapy, tedy jakási schéma, reprezentující typická prostranství nebo typické situace určitého druhu (např. letiště, velehory, průchod celním prostorem, hraní fotbalu, hokeje, chůze po ulici) ověření hypotézy, že obecná KM spojená s určitou částí fyzické reality (les, moře, letiště apod.) má pro různé osoby různě významnou roli při vytváření KM pro konkrétní místo – ať již v rovině očekávání či dotváření KM (např. hledání očekávaných detailů, rysů, projevů)
15
v předkládaném projektu, resp. obecně souhrnná kvalita všech smyslů daného individua, viz ZELENKA – PÁSKOVÁ (2005) 17 souhrnná kvalita všech smyslů daného individua ve spojení se způsobem jejich zpracování v nervové soustavě, viz ZELENKA – PÁSKOVÁ (2005) 18 obecná KM – odlišení od KM pro určité místo, trasu, region apod. 16
44
ověření zpětné vazby mezi obecnou KM a kognitivní mapou konkrétního místa – tedy zda a jak KM konkrétního místa doplňuje, upřesňuje, obohacuje, „rozvětvuje“ obecnou kognitivní mapu ověření, zda a v jaké míře, podobě lze v obecných KM rozlišit kognitivní mapy konkrétních míst
Při dotazování na obecné kognitivní mapy patří mezi základní okruhy dotazování: o jak konkrétní obrysy má obecná kognitivní mapa, zda souvisí s konkrétní kognitivní mapou nebo je přímo tvořena jednou nebo více konkrétními kognitivními mapami, či zda je její abstrakcí (dotazovat se na míru abstrakce) o jak souvisí určitá obecná KM s dalšími obecnými situacemi – jejich pojítka (souvislost pojítek a osobnosti), zda lze odvodit obecnější způsob tvorby obecných kognitivních map (přístupy, pravidla, stereotypy, znalosti projevující se ve vyhledávání určitých preferencí, detailů) V souvislosti s kognitivním mapováním obecně, nebo v souvislosti se zvolenou metodikou výzkumu si lze klást celou řadu otázek. Tyto otázky významně doplňují otázky, pokládané všem osobám o kontext, úvahy, cíle a směřování výzkumu: Jaký psychický proces je u dané osoby v popředí, resp. jaký je daná osoba typ ve smyslu MBTI19? Převažuje racionální (myšlenkové a patrně také spíše teoretické) zpracování prostředí, nebo osoba akcentuje smyslové uchopení a opírá se patrně o kvality smyslů? Jsou v popředí spíše citová hodnocení (tedy atmosféra prostředí), nebo se osoba opírá více o intuitivní uchopování vztahů, které nejsou znatelné, vnímatelné, racionálně odvoditelné? Je kognitivní mapování více zanořené do nitra osoby, tedy introverzívně, uvnitř uchopované, držené, jinými slovy osoba spíše čeká, až ji okolí „osloví“, nebo naopak spíše vychází ze sebe vstříc prostředí, okolí? Jak osoba používá v kognitivním mapování tvarovost v prostředí, prožívanou atmosféru a citové vazby k celku nebo jednotlivým detailům prostředí, event. jestli je připravena vnímat dynamiku proměn v prostředí, dramatičnost situace. Upřednostňuje osoba spíše uchopování celků (vnitřně pročleněných, či nepročleněných), nebo detailů, drobností sotva postřehnutelných? Čeho si osoba všímá více: přírody (živé – neživé) či lidského světa, tedy sociokulturních produktů a projevů? Je možné vytvořenou kognitivní mapu (kognitivní uchopení) považovat za obvyklou, osobitou, originální? Které smysly jsou u dané osoby dominantní, resp. jsou výrazné také další smysly kromě nejčastěji (resp. dominantně, pouze) akcentovaného zraku? Určit základní aspekty (obrysy) procesu kognitivního mapování je významnou součástí výzkumu kognitivních map, proto je vhodné otázky na kognitivní mapování klást i v kontextu řízených rozhovorů na další témata, zejména pokud se objeví vhodná inspirace a příležitost. Konkrétní příklad: v jednom z rozhovorů o oblíbeném místě se zmiňovala respondentka o kompletní změně koncepce interiéru zámku, ve kterém několik let provázela, změnila se i legenda využití jednotlivých místností. V této souvislosti je nepochybně zajímavé zjišťovat, jaký vliv to mělo na její kognitivní mapu zámku. 19
Myers-Briggs Type Indicator, osobnostní test pro identifikaci typu osobnosti
45
Ucelený výzkum procesu kognitivního mapování je vhodné zařadit až jako poslední téma výzkumu kognitivních map dané osoby, neboť existuje možnost ovlivnit zkoumáním procesu kognitivního mapování její výpovědi o kognitivních mapách. Metodika výzkumu kognitivního mapování je otevřenější v porovnání s metodika výzkumu kognitivních map v různém kontextu. Pro zkoumání procesu kognitivního mapování lze využít následující přístupy: o vytváření asociací, volných i cílených (moderovaných): např. spojujete s danou situací určité množství lidí, zdánlivý zmatek, hluk, vůně, resp. dotazy na obdobné situace a proč jsou podle dotazované osoby obdobné20 o dotazy na asociace – proč asociuji právě toto (následuje až po vytvoření souboru asociací) o náčrty – představa, náčrtek doplnit komentářem, možné používat náčrtky různého měřítka (jak se mění preference, obsah, souvislosti, míra abstrakce atd.) Kromě asociací, náčrtů i provedení obou níže uvedených řízených rozhovorů, a to v pořadí nejprve rozhovor konkrétnější s obecnými situacemi (viz Tab. 1) a poté rozhovor abstraktní (viz Tab. 2), mohou být odpovědi získávány také analýzou všech předchozích rozhovorů, schémat z nich vytvořených pomocí programu IHMC CmapTools (www.ihmc.us), shrnutím zkušeností všech tazatelů a korelacemi. Lze očekávat korelace kognitivního mapování dané osoby s rysy její osobnosti a kognitivními procesy – se způsobem myšlení, mírou zobecňování, emočním, percepčním a smyslovým potenciálem, s mírou a ochotou přebírat zkušenosti druhých. Lze očekávat korelaci také s věkem a vzděláním. Pro testování základních charakteristik osobnosti lze využít MBTI dotazník, u něhož je asi vhodné korelovat s parametry kognitivní mapy spíše absolutní body, získané v jednotlivých rysech osobnosti, než jen „škatulkový“ typ osobnosti. 1. řízený rozhovor s obecnými situacemi Pro všechny obecné situace (ve výzkumu FIM UHK konkrétně zvoleno hory, den u moře, les) položit v uvedeném pořadí celou sadu otázek, zaměřených na zjištění, jak významné je pro dotazovanou osobu dané místo, jaké má pocity, když se jí místo vybaví, jaké součásti má obecná kognitivní mapa atd. – viz Tab. 1. 2. Kognitivní mapování Otázky níže (Tab. 2) jsou pro dotazovanou osobu poměrně obtížné na pochopení i zodpovězení. Pomůckou je pro ni představa konkrétního místa (míst), nesmí se však zaměřit pouze na toto místo, ale musí se snažit neustále abstrahovat, zobecňovat, poznávat sebe v postupech, které jsou dotazovány. Důležité je podpořit při rozhovoru otevřené úvahy a sdělování závěrů dotazovanou osobou.
20
cílem je ověřit vytváření sítě poznatků u dané osoby – jak používá analogie, jak se projevují obecné konstrukty pro obecná schémata
46
Tab. 1 Kognitivní mapování – obecné situace Otázka Pozn. 1. Co se vám vybaví ve spojení s daným místem? 2. Jaké pocity a prožitky spojujete s daným Míra emocí, očekávání; vlastní místem? specifikace, pokud ne, tak výběr ze seznamu možností 3. Volně popište místo – pokuste se využít Hledání souvislostí mezi různými analogií s jinými místy (pokud se vám situacemi v rámci obecných přirozeně asociují), jaké význačné rysy místa se KM, dotazování na míru využití vám vybavují. analogií, systémového přístupu. 4. Co si vybavujete z hlediska vizuálního, akustického, chuťového, hmatového, čichového, emočního – můžete popsat vaši představu podle jednotlivých složek? 5. Do jakých detailů se vám vybavuje místo – co Zda vůbec se vybavují detaily, jak je jsou typické a co nejmenší detaily? obecná KM strukturována 6. Jaké celky si spojujete s místem? Jakou mají strukturu? 7. Z jakých zkušeností se domníváte, že vznikla vaše představa místa – můžete identifikovat části konkrétních míst, konkrétních návštěv, zprostředkované zkušenosti, které se staly součástí představy? 8. Váže se k místu něco, co se obtížně popisuje? Zda genius loci, mimosmyslové a – pokuste se to nějak vyjádřit. podprahové vnímání jsou součástí také obecných KM – možná zajímavé jako samostatný výstup 9. Vzpomenete si, co významně změnilo vaši představu místa? Jaká to byla změna? Tab. 2 Kognitivní mapování – postupy a přístupy Otázka 1. Jak vnímáte vztah a hranice vaše vnitřního světa s vnějším světem? Jsou tyto hranice neměnné, nebo se mění se situací, s místem?
Pozn. Způsoby tělesného a mentálního vymezování osoby vůči realitě, může být podstatným determinantem kognitivního mapování. Role pocitů v kognitivním mapování – ptát se na způsob a hloubku prociťování Základní otázka, vlastně popis kognitivního mapování, věnovat dostatek pozornosti
2. Jak významný je pro vás vztah/procítění místa? Můžete popsat pocity z nějakého místa? 3. Jak u vás probíhá seznamování s místem? Představte si konkrétní místo a popište, čeho si všímáte nejdříve (celky, detaily, lidé, zvířata, stromy, zvuky apod.), co je pro vás významné. 4. Která místa na vás nejvíce působí? Čím je to způsobeno? 5. Jak dlouho vám trvá, než se v navštíveném místě Též jak zorientujete? Co vám nejvíce pomáhá s místem 47
usnadňuje předchozí
seznámení zkušenost
Otázka v orientaci? Máte nějaký postup, kterým se běžně s daným místem seznamujete? 6. Jak mnoho uplatňujete obecné představy/šablony o místě? Jak případně takové ovlivňování obecnou představou probíhá? 7. Máte odlišné postupy pro vnímání a orientaci v obci, městě, ve volné krajině? Pokud ano, v čem jsou odlišné? 8. Vytváříte si před návštěvou místa představy o místě? Jak případně postupujete? Do jaké míry se zpravidla shodují vaše představy s navštíveným místem? Můžete uvést příklad? 9. Jsou lidé významnou/převažující součástí představy místa? Můžete to blíže popsat, uvést příklad? 10. Jsou zvířata/stromy/rostlinstvo významnou (převažující) součástí vaší představy místa? Můžete to blíže popsat, uvést příklad?
Pozn. s obdobným místem. Otázku přiblížit příkladem – např. návštěva hor, letiště, restaurace.
Míra vlivu lidí, jak se na KM projevuje. Míra orientace na živé organismy, zajímavá je závislost této orientace na místě (extrémy – velkoměsto x tropický deštný prales). 11. Spojujete si s místem zvuky, pachy, vůně, Pomocí příkladu, případně vybrat události, chutě, taktilní pocity? Jak takové extrémy – kde ano, kde ne. spojování probíhá? Jaký je výsledek? Můžete uvést příklady? 12. Existují ve vaší mysli nějaké překážky pro Jak silné jsou překážky, jak snadno vnímání místa? Něco, co si uvědomujete až se mění. zpětně? Nějaké stereotypy (např. šablona podoby velkoměsta jako čtvrtí mrakodrapů a hemžení lidí), které deformují obraz místa? 13. Pokuste si představit, jak se postupně mění vaše Významná otázka – zda převažuje představa místa, které navštěvujete častěji. větší prokreslování či naopak přenos Můžete charakter této změny popsat? Můžete do podvědomí. Lze a jak součásti uvést nějaký příklad? KM v podvědomí aktivovat? 14. Jaký vliv na vaši představu místa mají aktuální duševní rozpoložení, počasí, přítomní kamarádi/kamarádky, příjemné či nepříjemné události, které se v něm staly? 15. Stává se vám, že návštěva nějakého místa zcela Síla působení na duševní změní váš duševní stav? Kterých míst? Jak? rozpoložení, zda např. prožívá až mystické pocity. 16. Jak byste prožíval návštěvu, co by se vám Zda a jaké šablony prožívání, vybavilo při vzpomínce na: představ, jaké mají detaily, rysy, hotelový komplex s bazény a tenisovými kurty ▌ propracovanost. hrad ▌golfové hřiště ▌domorodá chatrč na břehu moře ▌divadelní představení ▌španělská corrida
48
Obr. 2 Šablona pro kognitivní mapování
49
5.5
J. Zelenka: Kognitivní mapy při cestování
Obsahem výzkumu je podrobná analýza kognitivní mapy související s cestováním a jeho motivací je pracovat s kognitivní mapou v jednorázově navštíveném a povětšinou pozitivně vnímaném prostředí. Důležité je vhodně určit situaci, která je typická pro cestování a umožňovala by tak porovnávat výpovědi různých osob. Na FIM UHK byla přes zvažované dílčí problémy (nelze nalézt zcela porovnatelnou zkušenost a porovnání mezi více osobami je obtížnější; obraz prostoru u moře je výrazně ovlivněn heterogenitou prostoru moře/pevnina; v některých případech jde o krajinu relativně málo strukturovanou, což snižuje diverzitu kognitivních map různých osob a omezuje i prostor pro dotazování) zvolena návštěva či pobyt u moře, neboť při rozhodování převážily výhody volby návštěvy či pobytu u moře vzhledem k podobné struktuře prostoru, vodítek pro tazatele ve vlastní obdobné zkušenosti a také to, že jde o situaci, kterou zřejmě všechny zkoumané osoby zažily. Před realizací výzkumu na FIM UHK byla dotazovaná osoba požádána o výběr takové návštěvy u moře, kterou si dobře pamatuje a ke které má k dispozici fotografie. Řízené rozhovory byly realizovány ve dvou fázích – úvodní řízený rozhovor a rozhovor s oživením kognitivní mapy fotografiemi. Vhodný je určitý časový odstup (byl volen časový odstup přibližně jednoho týdne) mezi oběma rozhovory tak, aby bylo možné první realizovaný rozhovor zpracovat a před oživením kognitivní mapy místa fotografiemi případně na začátku druhého rozhovoru upřesnit výpověď z prvního rozhovoru. Nutnou podmínkou pro realizaci rozhovoru s oživením kognitivní mapy fotografiemi je však kompletní dokončení úvodního rozhovoru. Podklady pro obě fáze řízených rozhovorů jsou uvedeny v Tab. 3 a Tab. 4. Na fotografie z dotazovaného místa se před úvodním rozhovorem nesmí dotazovaná osoba dívat – optimální je, pokud si je připraví teprve těsně před rozhovorem s oživením kognitivní mapy místa fotografiemi a prohlédne si je až v průběhu druhého rozhovoru. Při úvodním rozhovoru je velmi důležité zachovat pořadí otázek, aby nebyla výpověď např. o prvních dojmech ovlivněna podrobným vymezováním místa. Otázka nemusí být položena přesně ve znění v podkladech k rozhovorům, naopak je vhodné ji formulací přiblížit dotazované osobě. Vhodné je i využití méně formálního jazyka. Proto jsou otázky pro tazatele doplněny též poznámkami o směřování otázky a případně způsobu jejího položení, resp. způsobu hledání odpovědi tak, aby byl zřejmý smysl, účel otázky a byl vytvořen prostor pro improvizaci a přizpůsobení rozhovoru dotazované osobě. Zaznamenané rozhovory jsou zpracovávány v prostředí IHMC CmapTools (viz kap. 13) pomocí několika šablon: pomocí šablony na Obr. 3 se provede záznam úvodního rozhovoru, pomocí šablony na Obr. 4 záznam rozhovoru s oživením kognitivní mapy fotografiemi (změny KM) a pomocí šablony na Obr. 5 souhrnná interpretace obsahu obou rozhovorů. Klíčová je právě „interpretační“ KM, obsahující základní rysy KM dané osoby, mimo jiné míru uplatnění různých smyslů v její struktuře, základní způsob práce s prostorem (způsob jeho vnímání i reprezentace). Tato „interpretační“ KM je základem zjišťování interosobnostních diferencí i typických rysů kognitivních map.
50
Tab. 3 Podklady pro úvodní řízený rozhovor – kognitivní mapy při cestování. Otázka Pozn. 1. Co se vám vybaví ve spojení s daným místem? volná asociace, spojená se způsobem vazby dané kognitivní mapy, její „globální“ strukturou, důležité je nechat volně tvořit a do tvorby minimálně zasahovat!, důležité je i odhadnout, kdy osoba začíná přecházet k detailům situace 2. Čeho jste si v místě všiml/všímal nejdříve? Preference, míra zastoupení emočních Vzpomínáte si na nějaké své pocity, které se částí k tomu vztahovaly? 3. Čím je pro vás situace významná? Doplnění Preference osoby, vliv OKM, k otázce: zvažte hledisko přípravy na situaci, zprostředkovaných skutečností očekávání ze situace, souvislostí situace. 4. Jaké pocity jste prožívali v dané situaci? Cílem je vystižení intenzity a šíře Vlastní specifikace dotazované osoby, pokud emociálního podbarvení situace, což ne, tak výběr z nabídky připraveného seznamu: může souviset s kognitivním stylem příjemná/nepříjemná vzpomínka; osobnosti – jaký je podíl emotivní vzrušení/nuda; naplnění touhy poznávat; pocit složky, jak souvisí s charakterem vznešenosti; setkání s geniem loci. situace, se strukturou vytvořené kognitivní mapy. 5. Kdybyste měl v kresbě zachytit počáteční chvíle/první období Vašeho pobytu v místě, jak Tedy vyjádřit, jak se mění KM delším by to vypadalo, co by na kresbě bylo? Můžete pobytem v daném místě. Kreslení lze to zkusit … nahradit verbálním vyjádřením. 6. Kdybyste měl v kresbě zachytit poslední Kresbu nascanovat a uložit pod chvíle/závěrečné období Vašeho pobytu, jak by to identifikačním číslem a kódem vypadalo, co by na kresbě bylo? Můžete to rozhovoru. zkusit? 7. Základní charakteristika místa a podmínek návštěvy: geografické určení Pro korelace, porovnání charakteru velikost místa popisovaných míst u různých osob, délka/frekvence pobytu v místě možnost vhodnějšího vymezení místa jeho vymezení/hranice dotazovatelem, zde jako výčet základní součásti místa a konfigurace, základní s možností záznamu upřesnění orientační body spolucestující osoby počasí, roční doba 8. Napadá Vás něco k prostoru toho místa? dotaz směřuje k význačným bodům, (velký, malý, složený, výběr detailů, liniím a objektům, jejich propojení a podcelků…) souvislostem. 9. Volně popište dané místo – pokuste se využít zajímavý je počet ucelených obrazů z analogií s jinými místy (pokud se vám místa, jejich návaznosti a prostorové přirozeně asociují), jaké detaily a s jakým rozmístění, jejich podíl na kognitivní
51
Otázka rozlišením se vám vybavují; jaké ucelené obrazy z místa si pamatujete (možno nakreslit, popsat). 10. Co se vám vybavuje z hlediska vizuálního, akustického, chuťového, čichového, emočního? Můžete zaznamenat do náčrtku místa? 11. Porovnejte, jak jste si situaci vybavil při první vzpomínce na ni a jak se obraz změnil, když na ni teď dále myslíte, diskutujeme ji, vybavujeme si detaily – v čem je hlavní změna – charakterizujte ji, jaké nové detaily/celky/souvislosti jste si vybavil? 12. Jak se mění emoční zabarvení situace v čase – při první vzpomínce na ni a jak se obraz změnil, když na ni dále myslíte? 13. Máte dojem, že jste již podobnou situaci zažil? 14. V čem je vykreslení vámi zvoleného místa ostřejší, emotivnější v porovnání s obdobnými místy, jaké se domníváte, že jsou důvody? 15. Jaké nejmenší detaily si vybavujete? 16. Jak si pamatujete jednotlivé detaily místa – zamyslete se nad mechanismem zapamatování, resp. co je spojeno s vybavením určitého detailu, segmentu? 17. Jakou roli hrálo v dané situaci vaše „tělesno“ – únava, kondice, nemoc apod.? 18. Jakou roli měla přítomnost jiných lidí, se kterými jste dané místo navštívil? 19. Co jste si z návštěvy místa odvodil pro představu o obdobných místech – jak se změnila, obohatila, upřesnila? 20. Na jaké vaše představy o obdobných místech měla návštěva vliv – kde cítíte, že došlo ke změně představy o nich?
Pozn. mapě, míra subjektivity
jejich
zkreslení
a
Vhodné by bylo využít plánku/mapy – důraz na jednotlivé složky KM – jejich existence, propojenost, ne na jejich zkreslení.
Propojení s kognitivním mapováním.
Hledání vlivu determinantů – proces kognitivního mapování
proces kognitivního obecná KM
mapování,
proces kognitivního obecná KM
mapování,
Tab. 4 Podklady pro řízený rozhovor s oživením fotografiemi – kognitivní mapy při cestování. Otázka 1. Jak se změnila vaše celková představa o místě poté, co jste si prohlédl/a fotografie? 2. Jaké nové detaily, objekty a vztahy mezi nimi si vybavujete? 3. Jaké nové smyslově determinované součásti představy o místě se vám vybavují? 4. Jaké nové emotivní součásti si vybavujete? 5. Jaké nové orientační body (včetně detailů) jste si vybavil? 52
Obr. 3 Šablona pro záznam úvodního rozhovoru – KM při cestování
Obr. 4 Šablona pro záznam rozhovoru s oživením fotografiemi – KM při cestování
53
Obr. 5 Šablona pro interpretaci rozhovorů – KM při cestování
54
5.6
J. Zelenka: Experiment – kognitivní mapy místa a trasy
Výzkum je založen na provedení experimentů v terénu s vytvářením a popisem kognitivní mapy známého i neznámého místa, resp. trasy. Na rozdíl od dotazování na kognitivní mapy při cestování (z různých míst pro různé osoby, míst různě jimi vymezených) lze studovat kognitivní mapy konkrétního dobře vymezeného místa a obdobně kognitivní mapy dobře vymezené trasy. Ve známém prostředí lze také studovat proces kognitivního mapování. Význam experimentu je i v tom, že lze volit frekvenci a podmínky návštěv daného místa (a studovat tak jejich vliv), případně držet mnohé parametry, které ovlivňují proces kognitivního mapování, konstantní či nepříliš se lišící (případně je zaznamenat jako podmínky experimentu) pro různé experimentující osoby. Experiment nabízí také možnost studovat vybavování si významu detailů, orientačních bodů, reprezentaci a interpretaci KM bez ovlivnění různým časovým odstupem od návštěvy místa u různých osob. Cílem experimentů může být i studium přeměny percepční mapy v kognitivní mapu a studium vlivu očekávání, se kterým vstupuje osoba opakovaně do daného místa. Neméně významnou motivací realizace tohoto experimentu je porovnávání s experimentem ve virtuální realitě, a tedy potenciál vystihnout specifika kognitivního mapování a vytvořených kognitivních map reálného a virtuálního světa. Pro získání znalostí o kognitivním mapování se nabízí sledování vývoje kognitivních map v čase a porovnávání struktury reality a jejího subjektivního odrazu (např. klasický výzkum deformace vzdáleností a úhlů v kognitivních mapách, viz WATERMAN – GORDON 1984, VYBÍRAL 1999, PORTUGALI – OMER 2003). Na FIM UHK byl pilotní experiment proveden se skupinou 6 osob. U poloviny z nich bylo opakováno projití trasy či návštěva místa a byla znovu zjišťována kognitivní mapa. Součástí přípravy experimentu s místem bylo najít v Hradci Králové dobře vymezené a méně navštěvované místo, na kterém vybraná skupina osoba ještě nebyla tak, aby bylo možné porovnání kognitivních map stejného, osobám předem neznámého místa. Jako neznámá místa byly navrženy soutok Labe a Orlice, hvězdárna na Novém Hradci Králové, rybník Biřička a koupaliště Stříbrný rybník a dotazování na znalost míst bylo součástí úvodního dotazníku. Obdobně byla hledána také trasa pro experiment. Garant výzkumu si vybraná místa a trasy prošel a zaznamenal své dojmy a způsoby svého kognitivního mapování pro porovnání a realizaci konkrétního dotazování. Experiment měl následující části a pravidla provedení: Dotazování provést bezprostředně (co nejdříve, nejlépe ve stejný den) po návštěvě místa (absolvování trasy), čímž je vyloučen (minimalizován) faktor zapomínání. Odstup po absolvování zaznamenávat jako jeden z experimentálních podkladů; dále zaznamenat podmínky absolvování trasy – denní doba, počasí, nálada osoby a její očekávání, zajímavost místa či trasy pro dotazovanou osobu a předchozí znalosti o místě či trase. Zápis o rozhovoru by měl obsahovat: začátek a konec rozhovoru, přehled výstupů – záznamy do souborů pod kódem osoby, seznam a označení náčrtků, označení souboru se zvukovým záznamem Každý náčrtek místa nebo trasy byl označen kódem osoby, datem a časem vytvoření; na rubu náčrtku mohou být poznámky tazatele nebo dotazované osoby. U kognitivních map tras byl experiment koncipován jako porovnání kognitivních map trasy dobře známé a trasy před jejím absolvováním dotazované osobě neznámé. Proto byly dotazované osoby vyzvány, aby jako první trasu zvolily z následujících tras tu, kterou
znají nejlépe. Alternativy tras: mezi budovou FIM UHK na náměstí Svobody a nádražím mezi muzeem a nádražím mezi budovou FIM UHK na nám. Svobody a Velkým náměstím mezi budovou FIM UHK na nám. Svobody a hypermarkety Baumax či Delvita okolo starého města po vnitřní okružní třídě. Druhá trasa byla po dohodě zvolena tak, aby byla dotazovanou osobou absolvována poprvé. Pro obě zvolené trasy byly zadány otázky a úkoly podle Tab. 5. U předem neznámé trasy byla po vyhodnocení odpovědí (aby vznikl prostor pro případné doplnění odpovědí) trasa absolvována znovu a poté osoby znovu odpovídaly na otázky a úkoly podle Tab. 5. Při zpracování odpovědí byla použita šablona na Obr. 6. Při řízeném rozhovoru o kognitivních mapách místa byly kladeny otázky podle Tab. 6. Vytvoření náčrtku místa bylo zadáno jako úloha nestrukturovaného mentálního mapování. Po vytvoření prvotního náčrtku byl tento náčrtek několikrát zkopírován a využit pro vytváření kognitivních map podle jednotlivých smyslů. Při zpracování odpovědí byla použita šablona na Obr. 7. Tab. 5 Otázky a úkoly ke kognitivní mapě trasy Otázka, úkol 1. Co se vám vybaví ve spojení s trasou? Stručně ji charakterizujte. 2. Nakreslete cestu. 3. Jaké orientační body/objekty/linie/jaký způsob orientace volíte na trase? 4. Máte trasu rozdělenu do několika dílčích úseků (tj. nejdříve dojdu tam a tam, pak…)? 5. Jaké celky vnímáte na trase? 6. Jaké smysly a jak jste zapojili do kognitivní mapy? 7. Můžete zvlášť vytvořit kognitivní mapy podle jednotlivých smyslů, resp. zakreslit smyslové/percepční dimenze do jednoho náčrtku? S čím jsou jednotlivé smyslové vjemy spojeny? Jak jsou jednotlivé smyslové vjemy spojeny navzájem? Mění se tato spojení v čase? 8. Měnila se vaše kognitivní mapa v čase? Proč? 9. Jaké detaily si vybavujete? 10. Jak odhadujete vzdálenosti na trase – dílčí, celkové? 11. Podmínky návštěvy – denní doba, počasí, nálada, očekávání, odstup od návštěvy, přítomnost a vliv dalších osob, zajímavost trasy pro dotazovanou osobu, předchozí znalosti o trase
56
Pozn. Projeví se preference a způsob strukturování. Zadat jako úlohu nestrukturovaného mentálního mapování – zajímavé je porovnat rozdílné přístupy.
Projeví se míra funkcionality, strukturovanosti řešení problémů.
Porovnat se skutečnými vzdálenostmi podle plánu – zkreslení pro jednotlivé osoby, relativní mezi různými údaji i absolutní. Obecně – doporučit individuální návštěvu za stejných (obdobných) podmínek (odpoledne, jasno/polojasno, individuálně, pohodová nálada) – méně faktorů
Obr. 6 Šablona pro interpretaci rozhovoru – experiment, trasy
57
Obr. 7 Šablona pro interpretaci rozhovoru – experiment, místo
58
Tab. 6 Otázky a úkoly ke kognitivní mapě místa Otázka, úkol 12. Co si vybavujete ve spojení s místem?
Pozn. Projeví se preference a způsob strukturování. 13. Nakreslete místo. Jako úloha nestrukturovaného mentálního mapování – zajímavé je porovnat rozdílné přístupy. 14. Jak vymezujete hranice místa? Skládá se místo Projevilo se dosti výrazně z několika oblastí, které různě vnímáte – např. v pilotním výzkumu u KM vlastní místo a jeho okolí? domova. 15. Jaké význačné body/objekty/linie/ jsou součástí místa? Jaké celky? 16. Jaké smysly a jak jste zapojili do vašeho obrazu místa? 17. Můžete zvlášť vytvořit obraz místa podle jednotlivých smyslů, resp. zakreslit smyslové (percepční) dimenze do jednoho náčrtku? S čím jsou jednotlivé smyslové vjemy spojeny, jak spolu souvisí? 18. Jaké detaily si vybavujete? Co je s nimi spojeno (např. událost, znalost o místě)? 19. Podmínky návštěvy – počasí, nálada, očekávání, doporučit individuální návštěvu, odstup od návštěvy, přítomnost a vliv dalších aby se snížil počet faktorů osob.
5.7
J. Zelenka: Domov a oblíbená místa
Ve větším rozsahu realizovaný výzkum kognitivních map domova a oblíbených míst na FIM UHK vycházel z hypotézy a výsledků pilotního výzkumu kognitivních map domova a oblíbených míst, které předpokládaly a naznačovaly, že kognitivní mapy domova i oblíbených míst jsou více prokreslené v porovnání s kognitivními mapami běžných míst. U kognitivních map domova a oblíbených míst jde zřejmě o nejvíce prokreslenou kognitivní mapu lidí s největší mírou detailů, citové složky a zřejmě také možnosti aktivně zasahovat do vytváření struktury prostoru místa. Pro vyhodnocení řízených rozhovorů o domově i oblíbených místech byla použita stejná šablona – viz Obr. 8 a také otázky na domov i oblíbená místa jsou obdobné – viz Tab. 7 a Tab. 8. Tab. 7 Otázky a jejich pořadí pro řízený rozhovor – domov Otázka Pozn. 1. Co se vám vybaví ve spojení s domovem? Volná asociace – nezasahovat! 2. Čeho si všímáte nejdříve, pokud se blížíte Součást obecné otázky o rozlišení prvků k domovu, resp. vstupujete domů? jedinečnosti KM – poznání prostředí; též jak je vymezen domov Domov: kde; co pro mne znamená; co jej Zajímavé je samotné vymezení, co je tvoří a jaké jsou jeho části; jak si jej domov – korelovat s velikostí uchopeného vytvářím. prostoru ve vstupním dotazníku. 59
Otázka 3. Náčrtky: volně první náčrtek, pak požádat o další zobrazení (neomezovat počet – otázky co ještě tvoří domov, co je zajímavého). Do obrázků včlenit popis vztahů – moje oblíbené místo, osoba, zvíře, květina… 4. Jak podrobná je vaše kognitivní mapa (jaké detaily a s jakým rozlišením se vám vybavují), jaké obsahuje citově zabarvené části, jak se mění podrobnosti a citové zabarvení se vzdáleností od domova?
Pozn. Označit identifikačním číslem, zahrnout do zpracování KM pomocí IHMC CmapTools (vztahy – lze očekávat zajímavé výstupy i odlišnosti), vybrané mapy mohou být samostatným výstupem, nascanovat. Již z prvních rozhovorů vyplynula větší míra detailů, podrobné zvládnutí prostoru (možnost „chodit poslepu“ – tedy detailní 3D mapa), velká emoční část, domov zřejmě jako součást sebe sama (ztráta domova – ztráta části sebe?), možnost ovlivňovat strukturu prostoru, vliv vzdálenosti na míru vnímání podrobností. Jsou smyslově determinované mapy častější, podrobnější v porovnání s KM jiných míst?
5. Co se vám vybavuje z hlediska vizuálního, akustického, chuťového, čichového, hmatového? Můžete zaznamenat do náčrtku? 6. Jaké činnosti doma opakujete? Jsou spojeny Zda a jak součástí KM opakované s určitým místem? Proč? činnosti – opakování činností je typické pro domov. 7. Porovnejte, jak jste si domov vybavil při první vzpomínce na něj a jak se obraz změnil, když na něj teď dále myslíte, diskutujeme, vybavujete si detaily – v čem je hlavní změna, charakterizujte ji, jaké nové detaily jste si vybavil? 8. Jak se mění emoční zabarvení v čase – při první vzpomínce na domov a jak se jeho obraz změnil, když na něj dále myslíte? 9. V čem je vykreslení domova ostřejší, emotivnější v porovnání s jinými místy. Jaké se domníváte, že jsou důvody? 10. Jaké minimální detaily domova si Porovnat s KM oblíbeného místa i vybavujete? „obecného“ místa! 11. Jak si pamatujete jednotlivé detaily domova Propojení s příběhy, vztahem k místům. – zamyslete se nad mechanismem Projevilo se v pilotním výzkumu. zapamatování, resp. co je spojeno s vybavením určitého detailu, segmentu obrazu domova?
60
Obr. 8 Šablona pro interpretaci řízeného rozhovoru – domov a oblíbená místa Tab. 8 Otázky a jejich pořadí pro řízený rozhovor – oblíbená místa Otázka 1. Co se vám vybaví ve spojení s oblíbeným místem? 2. Čeho si všímáte nejdříve, pokud se blížíte k oblíbenému místu, resp. vstupujete do něj?
3. 4.
Oblíbené místo/místa kde co pro mne znamená co jej tvoří a jaké jsou jeho části jak k němu přispívám/jak jej přetvářím Popište toto místo, nákres a komentář k místům.
61
Pozn. Volná asociace – nezasahovat! Součást obecné otázky o rozlišení prvků jedinečnosti KM – poznání prostředí; též jak je vymezeno oblíbené místo. zajímavý je výběr oblíbeného místa v kontextu podoby KM
důležitý je nejen výběr místa, ale také strukturování popisu a výběr výrazových prostředků
Otázka 5. Náčrtky: volně první náčrtek, pak požádat o další zobrazení (neomezovat počet – co ještě tvoří místo, co je zajímavého). Do obrázků včlenit popis vztahů – moje oblíbené místo, osoba, zvíře, květina… 6. Jak podrobná je kognitivní mapa, jaké obsahuje citově zabarvené části, jak se mění podrobnosti a citové zabarvení s perimetrem (vzdáleností) od oblíbeného místa? 7. Co se vám vybavuje z hlediska vizuálního, akustického, chuťového, čichového, hmatového? Můžete zaznamenat do náčrtku? 8. Porovnejte, jak jste si oblíbené místo vybavil při první vzpomínce na něj a jak se obraz změnil, když na něj teď dále myslíte, diskutujeme, vybavujete si detaily – v čem je hlavní změna, změnu charakterizujte, jaké nové detaily jste si vybavil? 9. Jak se mění emoční zabarvení situace v čase – při první vzpomínce na oblíbené místo a jak se obraz změnil, když na něj dále myslíte? 10. V čem je vykreslení oblíbeného místa ostřejší, emotivnější v porovnání s jinými místy, jaké se domníváte, že jsou důvody? 11. Jaký minimální detail si vybavujete?
Pozn. Zpracovat pomocí IHMC CmapTools (vztahy – lze očekávat zajímavé výstupy i odlišnosti, vybrané mapy mohou být samostatným výstupem) Zde bude velmi zajímavé srovnání s KM domova – míra podrobností, míra citového zabarvení. Jsou smyslově determinované mapy častější, podrobnější v porovnání s KM jiných míst?
Významné porovnat s KM místa! – jeden z výstupů 12. Jak si pamatujete jednotlivé detaily oblíbeného Významné porovnat s KM místa – zamyslete se nad mechanismem oblíbeného místa i „obecného“ zapamatování, resp. co je spojeno s vybavením místa! – jeden z výstupů projektu. určitého detailu, segmentu kognitivní mapy? 13. Ohodnoťte na stupnici 1 – 10 ( 5 stejně, 1 nejméně, 10 nejvíce) míru oblíbenosti místa v porovnání s oblíbeností domova.
5.8
J. Zelenka: Kognitivní mapy ve známém prostředí
Realizace výzkumu kognitivních map ve známém prostředí umožňuje porovnat kognitivní mapy různých dotazovaných osob, pokud vycházejí ze „shodné“ zkušenosti, přesněji ze zkušenosti ve stejném prostředí, a vyhodnocení podobnosti kognitivních map osob a tazateli známé a „měřitelné“ reality (zde se nabízí vedle často zkoumaného zkreslení kognitivních map vůči realitě také možnost přesněji zjišťovat závislost zkreslení a struktury kognitivních map na různých charakteristikách osoby). V jemu známém prostředí může tazatel také klást mnohem konkrétnější dotazy a náměty rozhovoru. V porovnání se situací, kterou v souvislosti s cestováním zvolila zkoumaná osoba, je zde tedy možnost porovnatelnosti výpovědí různých osob a hlubší analýzy jejich kognitivních map (např. porovnávání výběru a typů orientačních bodů, vnímání tras, 62
způsobu reprezentace KM, podílu různých složek KM). Naopak chybí v porovnání se specifickou situací či experimenty s návštěvou neznámého místa či trasy možnost zkoumání změn kognitivních map např. v souvislosti s délkou pobytu v místě či opakovanou návštěvou. Prostředí dobře známé se nachází svou strukturou kognitivních map zřejmě mezi domovem (a oblíbenými místy) a seznamováním s novými místy v Hradci Králové v experimentech na FIM UHK21. Pro dotazování na FIM UHK byla jako referenční místo pro řízený rozhovor o kognitivním mapování a strukturách kognitivních map ve známém prostředí zvolena budova FIM UHK a vybrané přilehlé okolí. Pro rozhovor byla připravena následující sada místně specifických otázek – viz Tab. 9. Pro vyhodnocení řízených rozhovorů o domově i oblíbených místech byla použita šablona na Obr. 9.
Obr. 9 KM ve známém prostředí – šablona pro záznam i interpretaci rozhovoru
21
pro studenty je pro rozhovory zvolené okolí FIM UHK důvěrně známým prostředím, míra oblíbenosti j zřejmě individuální
63
Tab. 9 Kognitivní mapa a kognitivní mapování okolí budovy FIM UHK Otázka Pozn. 1. Popište, jak vnímáte okolí budovy FIM UHK. volná asociace, spojená se strukturou dané kognitivní mapy, důležité je nechat volně tvořit a do tvorby minimálně zasahovat! 0 2. Vnímáte prostor 360 okolo budovy FIM Zda a případně jaký model prostoru je UHK, nebo jen určitý prostor od hlavního vytvářen (2D, 3D, 4D, 5D aj.), zda je vchodu? tento model izotropní či anizotropní 3. Vytváříte si plastickou prostorovou (vlivy směrů a preferencí) atd. – s přímým vztahem ke všesměrovou mapu, nebo preferujete jen určité otázka směry, odvozené ze směrů vašeho kognitivnímu mapování. přemísťování v prostoru? 4. Zaznamenal jste v poslední době nějaké na nábřeží přibyly sochy – bylo osobou změny vaší představy, změnilo se nějak vaše vůbec zaznamenáno a jak? nejprve vnímání? tedy položit obecnější dotaz na změnu kognitivní mapy v posledním období 5. Nakreslete/popište bezprostřední okolí budovy Zadat jako úlohu strukturovaného FIM UHK. mentálního mapování – zadat měřítko, rozsah, co má být zakresleno. Vyhodnocení – jak jsou zkresleny prostorové údaje (vzdálenosti, úhly), co je obsahem, jaká je struktura náčrtku. 6. Co se vám vybavuje z hlediska vizuálního, Vhodné by bylo využít plánku/mapy – akustického, chuťového, čichového, důraz na vrstevnatost, ne na zkreslení, hmatového, emočního? Můžete zaznamenat do náčrtku místa? 7. Co je pro vás „okolím“ FIM UHK? Jak je vymezována hranice místa. 8. Jaké jsou pro vás význačné směry od východu Míra liniovosti či funkcionality KM z budovy FIM UHK? 9. Jaké vnímáte v okolí celky? Míra a způsob propojenosti v KM 10. Jaké vnímáte souvislosti? 11. Jaké detaily si vybavujete? Zajímavá je míra vnímání detailů v porovnání s novým prostředím či domovem 12. Máte různou představu pro různou denní/roční Do jaké míry ovlivňuje KM denní a dobu? roční doba, jak individuální je míra ovlivnění
64
5.9
J. Zelenka, K. Mls: Experimenty ve virtuální realitě
Základní motivací této části výzkumu je jednak možnost vytvořit standardizované podmínky experimentu, jednak porovnat kognitivní mapy reálného a virtuálního světa. Experiment je realizován na výkonném počítači s využitím monitoru s vysokým rozlišením, nejde tedy o „klasickou“ virtuální realitu s datovou přilbou (a případně datovými rukavicemi, datovým oblekem, simulací pohybů těly, vibrací apod.). Velkou výhodou implementace virtuální reality ve výzkumu kognitivních map je standardizace prostředí a průběhu experimentu pro pokusné osoby – možnost zaznamenat pohyb osob prostředím (a dát do souvislosti s jejími preferencemi, výběrem orientačních bodů, způsobem myšlení – strategie postupu prostředím), možnost přímo zkoumat chování osoby v neznámém a současně pro účely experimentu definovaném prostředí a možnost zkoumat kognitivní mapy bezprostředně po jejich vytvoření. Využití virtuální reality poskytuje několik impulsů pro zkoumání změn kognitivních map a srovnávání s kognitivní mapou, vytvořenou v reálném světě. Nabízí se porovnávání změn virtuálně a reálně determinované kognitivní mapy v čase, kdy se využije experimentů s kognitivními mapami míst a tras v Hradci Králové a bude se srovnávat charakter a rozsah změn kognitivních map v čase22 (zapomínání, filtrace, strukturování atd.), nebo změny kognitivní mapy po jejím připomenutí obrazem prostředí (virtuální realita) či fotografií (realitou determinovaná kognitivní mapa). Pro porovnání výsledků s experimentem v reálném prostředí by bylo optimální vybrat stejnou skupinu osob pro oba experimenty. Poměrně zásadní může být příspěvek experimentů s virtuální realitou do diskuse o vlivu „tělesna“ (vnímání pohybu, taktilní podněty) na kognitivní mapy. Základní otázkou je, zda a jak se liší (liší se zásadně?) „virtuálně determinované“ kognitivní mapy od „reálně determinovaných“. Na FIM UHK proběhl v roce 2007 pilotní výzkum s dotazováním na kognitivní mapy a jejich determinanty bezprostředně po průchodu virtuálním prostředím (řízený rozhovor – viz Tab. 10) a s dotazováním s odstupem 1 měsíce po průchodu virtuálním prostředím. Při rozhovoru s odstupem byly použity obdobné dotazy jako v úvodním sezení (viz Tab. 11), pak byla ve stejném sezení připomenuta procházená scéna snímky obrazovek a byly zkoumány změny kognitivní mapy (viz Tab. 12). Záměrem vstupního řízeného rozhovoru i rozhovoru s odstupem bylo zjistit stejné skutečnosti jako u reálné kognitivní mapy – charakteristiku modelu prostoru, který si osoba vytvořila, jeho věrnost (porovnání s detaily či mapou scény), míru vnímání detailů i strategii pohybu prostorem. Rozhovor s odstupem je důležitým příspěvkem k obrazu, jak se mění KM a jak se ukládá v paměti. Při experimentech bylo vybráno stejné prostředí pro všechny zkoumané osoby, byly zaznamenány charakteristiky prostředí (např. parametry nastavení prostředí, počet a umístění objektů) i průběh experimentu (zápis průchodu osoby virtuálním prostředím v čase) a byly zhotoveny snímky obrazovky pro připomenutí v následném rozhovoru.
22
hypotéza – virtuální KM bude méně „trvalá“
65
Tab. 10 Řízený rozhovor – virtuální realita, ihned po průchodu virtuálním prostředím Otázka Pozn. 1. Co se vám vybaví ve spojení volná asociace, spojená se způsobem vazby s navštíveným virtuálním místem/trasou? dané kognitivní mapy, její „globální“ strukturou, důležité je nechat volně tvořit a do tvorby nezasahovat! 2. Můžete nakreslit plán místa/trasy, kterým zadat jako úlohu nestrukturovaného jste se pohyboval/a? kognitivního mapování (zajímavé jsou individuální rozdíly), pro trasy jako úlohu strukturovaného kognitivního mapování. 3. Jaké pocity jste prožívali? Pro vystižení intenzity a šíře emociálního podbarvení situace, což může souviset s kognitivním stylem osobnosti – jaký je podíl emotivní složky, jak souvisí s charakterem situace, se strukturou vytvořené kognitivní mapy. 4. Jak vypadal prostor – jeho detaily, celky, podcelky, struktura 5. Jakou strategii jste zvolil/a pro pohyb Zajímavé v případě řešení úkolu s pohybem prostředím? Proč? v prostoru či jen volného pohybu ve VR 6. Porovnejte, jak jste si místo vybavil při první vzpomínce na něj a jak se obraz změnil, když diskutujeme – v čem je hlavní změna, změnu charakterizujte, jaké nové detaily jste si vybavil? Tab. 11 Řízený rozhovor – virtuální realita, měsíc po průchodu virtuálním prostředím Otázka Pozn. 1. Co se vám vybaví ve spojení volná asociace, spojená se způsobem vazby dané s navštíveným virtuálním kognitivní mapy, její „globální“ strukturou, důležité místem/trasou? je nechat volně tvořit a do tvorby nezasahovat! 2. Můžete nakreslit plán místa/trasy, Pro místa zadat jako úlohu nestrukturovaného kterým jste se pohyboval/a? kognitivního mapování (zajímavé jsou individuální rozdíly), pro trasy jako úlohu strukturovaného kognitivního mapování. 3. Vzpomínáte si na pocity, které jste Pro vystižení intenzity a šíře emociálního při průchodu městem prožívali? podbarvení situace, což může souviset s kognitivním stylem osobnosti – jaký je podíl emotivní složky, jak souvisí s charakterem situace, se strukturou vytvořené kognitivní mapy. 4. Jak vypadal prostor – jeho detaily, celky, podcelky, struktura 5. Porovnejte, jak jste si místo vybavil při první vzpomínce na něj a jak se obraz změnil, když diskutujeme – co je hlavní změna, charakterizujte ji, jaké nové detaily jste si vybavil? 66
Tab. 12 Řízený rozhovor – virtuální realita, měsíc po průchodu virtuálním prostředím, změny KM s aktivací plánem virtuální scény Otázka 1. Co se vám nově vybavilo ve spojení s navštíveným virtuálním místem/trasou? 2. Můžete upřesnit plán místa/trasy, se kterým jste se seznámil – kterou jste se pohyboval/a? 3. Jaké detaily se vám nově vybavily? S čím souvisí vybavení detailů?
Pozn. volná asociace, případně pomoci otázkami na objekty, detaily Použije se kopie plánu, nakresleného v druhém sezení ještě před aktivací snímky obrazovek
5.10 Z. Pilařová, A. Bodnárová: Zkoumání procesu vytváření mentální mapy se zahrnutím mezikulturního aspektu
5.10.1 Cíl zkoumání K vytvoření této metodiky vedla snaha prozkoumat způsob vytváření kognitivních/mentálních map v neznámém prostředí. Důležitým aspektem mentálních map je, jakým způsobem a jak rychle jsou osoby schopny vytvářet si mentální mapu určitého prostředí a jaký vliv na výslednou mentální mapu má kulturní prostředí, ze kterého osoba pochází. Cílem výzkumu je nalézt a identifikovat určité kulturní či jinak vymezené skupiny se signifikantními rozdíly v některé ze sledovaných oblastí.
5.10.2 Zvolená metodika Pro potřeby tohoto výzkumu byla zvolena dotazníková forma výzkumu. Tato metoda by měla identifikovat kulturní a další možné rozdíly při vytváření mentálních map a jejím cílem je: Vytvořit vzájemně porovnatelnou MM daného místa dotazovaných osob tak, aby mohly být zkoumány vliv pohlaví, věku, dosaženého vzdělání, mezikulturního aspektu a ovládání místního jazyka na proces vytváření mentálních map (dále též „MM“) Popsat přibližný čas zapamatování si jednotlivých objektů v mentální mapě a přibližně tak zmapovat proces postupného vytváření MM Pro dotazování by bylo vhodné porovnat z hlediska mezikulturního aspektu dvě skupiny osob – nativní studenty vysokých škol/univerzit studujících a pobývajících v daném místě prvním rokem a studenti zahraničních vysokých škol/univerzit, účastnících se výměnných studijních programů na vysoké škole či univerzitě v daném městě (resp. stipendistů či samoplátců krátce po jejich příjezdu na místo studia v ČR). V pilotním výzkumu byla dotazována pouze druhá skupina. Dotazování se uskutečnilo na Univerzitě Hradec Králové a v Praze na Vysoké škole ekonomické. Pro volbu místa, ve kterém je dotazována mentální mapa, je vhodná jakákoli dobře ohraničená oblast, která obsahuje dostatečný počet více i méně význačných/viditelných orientačních bodů/místa a pojmenovatelná místa a oblasti, a tato oblast je studentům běžně prostorově dostupná. V Hradci Králové byli studenti dotazování po 3-4 měsících pobytu, v Praze byli dotazování po 3 týdnech/1 měsíci a po 3-4 měsících pobytu.
67
Dotazník (viz kap. 15.1 pro Hradec Králové) je polostrukturovaný a má smíšenou, kvalitativně-kvantitativní formu s využitím strukturovaného kognitivního mapování. V kvalitativně-kvantitativní části se jedná o dotazování s možnostmi nominálních i vlastních odpovědí, strukturované kognitivní mapování spočívá v kreslení do mapy se zobrazenou hlavní charakteristikou města (pro Hradec Králové i Prahu obrys části města a řeka). Díky obrysům města je možné určit základní míry, což výrazně ulehčuje zpracování a vyhodnocení. V případě zakreslování do slepé mapy města v dotazníku nás zajímají následující prvky MM: názvy a umístění jednotlivých objektů (budov), názvy a umístění náměstí, městských částí či parků a trasy (cesty, chodníky, zkratky, ...).
5.10.3 Pilotní výzkum Dotazníky byly studentům ve většině případů rozdány k vypracování ve volném čase a po nějaké době opět vybrány, což vedlo k tomu, že někteří studenti nevěnovali dotazníkům moc velkou pozornost. Tyto dotazníky byly ze zpracování vyloučeny. Možností je dát studentům dotazníky během nějaké společné akce ve chvíli volna, je však třeba dát pozor, aby vyplnění dotazníků nebyly ovlivněno diskuzí studentů během jejich vyplňování, resp. opisováním. Zadávající by měl dohlížet na vyplňování dotazníku a měl by dostatečně zdůraznit důležitost správného vyplnění. Vyplněné dotazníky byly přepsány do Microsoft Office Excel pro přehlednost a možnost lepší práce s vyhodnocováním. Pro záznam jednotlivých bodů dotazníku o Hradci Králové se použije následující postup: Dotazník (id): 07 – rok, 05 – měsíc, 05,06 – pořadové číslo dotazníku Po čase: délka pobytu studenta v daném městě Pohlaví: 0 – muž, 1 – žena Student: kód VŠ Národnost: text z dotazníku Rozumí česky: 0 – nerozumí, 9 – částečně, 1 – rozumí První věci, které ho/ji napadnou o HK: text z dotazníku Studoval mapu HK: 0 – ne, 1 – ano 5 nejvýznamnějších míst: text z dotazníku Co má rád/a v HK: text z dotazníku Co nemá rád/a v HK: text z dotazníku Chce se vrátit: 0 – ne, 1 – ano (studenti často dopisovali slovní připomínky – připsat také) Způsob nákresu: je vhodné vytvořit si několik kategorií, do kterých jsou pak obrázky řazeny (mapka, mapka s popisky, obrys, obrys s půdorysy, obrázek, obrázek s popisky,…) Nákresy náměstí nascanovat, uložit pod id daného dotazníku do jedné složky. Zmenšené náhledy obrázků vložit do excelovského souboru. Práce se slepými mapami – v programu, kde je možné nastavit průhlednost (např. Adobe Photoshop) převést označení míst a budov v jednotlivých slepých mapkách v dotaznících na různě barevné skvrny. Pro každou budovu v kterémkoli dotazníku nastavit určitou pevně danou barvu, která ji bude reprezentovat. Nejlépe je vytvořit pro každou mapku jednu „vrstvu“ (termín Photoshopu) s názvem podle id dotazníku a v ní vyznačit všechny objekty vyznačené v daném dotazníku. Když má každá z mapek svoji hotovou vrstvu, je třeba všem vrstvám nastavit částečnou průhlednost (osvědčilo se 50%). Díky tomu v místech, kde se jednotlivé stejné objekty překrývají, je barva výraznější. 68
Tab. 13 Ukázka převodu údajů z dotazníku do tabulky Dotazník: Po čase: Pohlaví: Student: Národnost: Rozumí česky? První skutečnosti, napadnout o HK:
které
Studoval mapu? 5 nejvýznamnějších míst:
Co má rád/a v hk:
Co nemá rád/a v hk: Chce se vrátit? Způsob nákresu: Náhled náměstí:
070505 3-4 měsíce 1 UHK Spanish 9 ho/ji Palachova collage
070506 3-4 měsíce 0 UHK Spanish 0 Snow, cold
Beer, great party beautiful city 1 0 Adalbertinum Adalbertinum Old building of FIM White toner New building of FIM Palachova Catedral Albert Hlavni nadrazy Event To go to eat out for lunch I like the restaurants or dinner The teachers are very kind The Pubs The Center All the shops close very early I don't like the cold and snow 1 1 Obrázek Obrys, pár půdorysů
Vyhodnocení dotazníku spočívá ve zpracování jednotlivých položek dotazníku, ve statistickém vyhodnocení a ve vyhodnocení zakreslených mentálních map. Zpracování jednotlivých položek dotazníku o Po čase: rozdělit dotazníky do skupin podle doby pobytu a sledovat změny mentálních map (jaké objekty byly první?, které přibývají?), ověřit, zda se změnila významná místa, oblíbená a neoblíbená místa, skutečnosti. o Pohlaví: spočítat procentuální podíl (muž, žena). o Student: všichni jsou vysokoškolskými studenty. o Národnost: Rozdělit dotazníky podle jednotlivých státu (resp. větších geografických celků, kulturního prostředí) a hledat významné rozdíly v mentálních mapách (kreslí památky,divadla, kluby, hospody, parky,…?), významných místech a oblíbených místech či skutečnostech (počasí, zábava, kultura, lidé, prostředí,…?). o Rozumí česky: spočítat procentuální podíl (ano, ne, částečně). o První skutečnosti, které ho/ji napadnou o HK: vytvořit pořadí od nejčastěji psaných skutečností až po zmíněné alespoň dvakrát. 69
o Studoval mapu: spočítat procentuální podíl (studoval mapu či ne). o 5 nejvýznamnějších míst: vytvořit pořadí od nejčastěji psaných skutečností až po zmíněné alespoň dvakrát. o Co má rád/a v HK: vytvořit pořadí od nejčastěji psaných skutečností až po zmíněné alespoň dvakrát. o Co nemá rád/a v HK: vytvořit pořadí od nejčastěji psaných skutečností až po zmíněné alespoň dvakrát. o Chce se vrátit: spočítat procentuální podíl. o Způsob nákresu: Podle typu obrázku je možné rozpoznat, jakým způsobem daný student reprezentuje realitu. (3D obrázky, mapky,…) Výhodné je grafické znázornění – pro procentuální podíly vytvořit kruhové grafy a pro položky seznamů vytvořit sloupcové grafy, vztažené k pohlaví a národnosti. Pomocí zneviditelňování vrstev v souboru s mentálními mapami vytvořit shluky skvrn podle států (či jiného vybraného geografického rozdělení), nechat tedy viditelné jen mapy podle vybraného státu (geografické oblasti) a pro každý stát (geografickou oblast) vytvořit samostatný obrázek k porovnání s ostatními. Stejné vyhodnocení bylo uskutečněno pro dotazníky z Prahy, pro kterou je vzhledem k jejich většímu počtu dotazníků a zahrnutí několika časových období uvedena níže ukázka vybraných dílčích výstupů výzkumu. Základní charakteristika zkoumané skupiny osob: počet dotazníků 49; poměr muži: ženy 55,1%: 44,9%; 67,4% studovalo a 32,7% nestudovalo mapu Prahy; 94% se chce do Prahy vrátit; češtině rozumí 12,2%, částečně rozumí 34,7%, nerozumí 53,1%. Tab. 14 Pět nejvýznamnějších míst Myšlenka Počet lidí Charles Bridge 38 Prague Castle 30 Old Town Square 12 Astronomic Watch 12 Wenceslas Square 11 National museum 10 Petrin 7 Old town 5 Vysehrad 4 Vltava 4 National Theatre 4 Hradčany 4 Jewish Monuments, area 4
Myšlenka VSE Palladium City Center St. Vit Catedrale Dancing house Waclav statue Anděl "nákupní centrum" Hodov Shooping center Opera House Sant Nicholas Curch Powder Tower Airport
Tab. 15 První věci, které ho/ji napadnou o Praze Myšlenka Počet lidí Myšlenka Charle's Bridge 8 City of romance Beer 6 Nice architecture Castle 5 Nature, green parks Old town 4 Historic monuments History 4 Girls (beautiful) Beautiful city 4 70
Počet lidí 3 2 2 2 2
Počet lidí 4 4 3 3 3 3 2 2 2 2 2 2
Tab. 16 Co má rád/a v Praze Myšlenka Architektura, staré památky People (nice, friends) Transport system Beautiful Parks, green places Beer Price Culture Restaurace Kluby, diskotéka
Počet lidí 12 9 9 7 6 6 5 5 4 4
Myšlenka Old town Buildings (beautiful) The atmosphere Food, different types History Petrin Maintenance of the city Vodka Churches Romantic feeling
Tab. 17 Co nemá rád/a v Praze Myšlenka Počet lidí People don't speak English (old people) 11 -, , ? 9 Not easy to understand Czhech 6 Too many tourists in the city 5 center or durnig peak seasons People are not very friendly 4
Myšlenka Drahé zboží, služby, bydlení, životní náklady Comunication Instructions are not in English Počasí, když je sychravo, vlhko
Počet lidí 4 3 3 3 3 2 2 2 2 2
Počet lidí 3 2 2 2
0,4 0,35 0,3
podíl
0,25 0,2 0,15 0,1 0,05
Muži
Historic monuments
Girls (beautiful)
Nature, green parks
Nice architecture
City of romance
Beautiful city
History
Old town
Castle
Beer
Charle's Bridge
0
Ženy
Obr. 10 Porovnání pěti nejvýznamnějších míst, jak je vnímají v Praze muži a ženy Jako ukázka využití grafického zpracování je uveden graf (Obr. 10), ukazující vybrané rozdíly mentálních map mužů a žen, a série obrázků (Obr. 11 až Obr. 15), které ukazují postup a výsledky grafického zpracování polohy hlavní budovy VŠE v Praze. 71
Obr. 11 Ukázka mapy z jednoho dotazníku
Obr. 12 Legenda k jednotlivých místům
72
Obr. 13 Označená místa v Praze ze všech dotazníků dohromady
Obr. 14 Označení polohy Karlova mostu ve všech dotaznících 73
Obr. 15 Označení polohy budovy VŠE ve všech dotaznících
5.10.4 Závěry z pilotního výzkumu v Praze Rozdíly ve vytváření kognitivních map mohou vznikat z různých důvodů, lze předpokládat diference způsobené pohlavím, délkou pobytu v dané lokalitě a zemí (oblastí) původu dotazovaného jedince. Rozlišení podle času: o 3 týdny nebo 1 měsíc: jsou vyznačeny většinou jen nejznámější památky (Karlův most, Staroměstské náměstí, Castle – myšlena nejspíš katedrála Sv. Víta), dále dopravně významná místa (letiště, nádraží), nákupní centra (Chodov, Anděl, ...), škola, na kterou studenti přijeli (VŠE, ...). Zhruba polovina lidí si prohlédla mapu. o 3-4 měsíce: K výše zmíněným místům se navíc objevují městské části (Hradčany, Malá strana, Vinohrady, ...), další méně známá turistická místa (Petřín, Vyšehrad,...) a také názvy ulic, nejspíše spojená s různými kluby a hospodami, které si studenti oblíbili. Studenti se často v méně známých turistických místech shodli, což asi souvisí se školou pořádanými výlety pro „erazmácké“ studenty. Většina studentů si prohlédla mapu. o V částech „První věci, které ho/ji napadnou o Praze, 5 nejvýznamějších míst, Co má rad/a na Praze, Co nemá rád/a na Praze“, dále jen „názory“, se v závislosti na době pobytu neobjevily žádné signifikantní rozdíly. Některé faktory neměly zřejmější vliv. Na mentální mapy. Prohlédnutí geografické mapy Prahy nemělo významný rozdíl na podrobnost map. Významnější rozdíly mezi způsobem kreslení map mezi muži a ženami se neobjevily, a to ani drobné náznaky. Lze
74
tedy předpokládat, že ani při větším množství dat (dotazníků) by se žádné podstatné rozdíly neprojevily. Také v částech „názory“ se rozdíly mezi muži a ženami neobjevily. Vzhledem k malému počtu dotazníků bylo možné pouze částečně vyhodnotit vliv geografických oblastí na mentální mapy: o severní a střední Evropa: mentální mapy byly podrobnější, než u jižních států. Lišily se zde také „názory“, např. mezi oblíbenými věcmi se často objevovaly myšlenky typu architecture, history, monuments, transport system a nice people. o jižní Evropa: Zde byly zakreslené mentální mapy mnohem méně podrobné, ale spíše než z neznalosti to působilo jako neochota se jimi déle zabývat. V „názorech“ se převážně objevovaly myšlenky typu people, pubs, beer, discos, parks a girls. Zdá se, že jižní národy Evropy jsou více orientované na zábavu a společnost. Další poznatky: Řeka je v Praze velmi významným orientačním bodem. Respondenti byli většinou schopni přiřadit místa na správný břeh řeky, jen výjimečně některý respondent přetočil mapu o 180°, prohodil sever s jihem a tudíž místa byla označena na opačných stranách řeky. Druhým častým problémem, na který je třeba dávat pozor při přesnějším vyhodnocování správného umístění objektů a míst, je velikost měřítka. Slepá mapa Prahy není příliš prostorná pro označení většího množství míst, proto je celý nákres jakoby zvětšený a je proto třeba dávat pozor na to, jak hodně je ta která mapa roztažená.
5.10.5 Návrhy na zlepšení metodiky Provedení pilotního výzkumu vedlo k návrhům na dílčí zlepšení metodiky výzkumu, které spočívají především v optimalizaci dotazníku. V dotazníku vypustit otázku, zda se chci do Prahy vrátit, a upravit následující body zadání, resp. zvážit při vyhodnocení: o Pohlaví: přihlížet k pohlaví při hodnocení změn mentálních map či preferencí o Studoval mapu: Ke slepým mapám připsat otázku, zda studoval mapu města. o Rozumí česky: přihlížet ke znalosti jazyka při hodnocení obsahu a změn zakreslených mentálních map či preferencí o První věci, které ho/ji napadnou o daném městě: ohodnotit pořadí jednotlivých položek od nejvýznamnější k nejméně významné škálou od 4 do 1 => přidat do dotazníku požadavek, aby studenti psali jednotlivé položky opravdu v pořadí od nejvýznamnější k méně významným.
5.11 Shrnutí k experimentům a řízeným rozhovorům o KM Během několika let byly v rámci dvou projektů GAČR uskutečněny úvodní experimenty, zaměřené především na rozvoj metodiky výzkumu kognitivních map, ať již z hlediska volby techniky experimentu (experiment v reálném prostředí, experiment ve virtuálním prostředí, využití zkušenosti osoby z reálného prostředí), techniky dotazování se na strukturu kognitivní mapy (řízené rozhovory, nestrukturované kognitivní mapování, strukturované kognitivní mapování) a techniky zpracování a vyhodnocení získaných podkladů (grafická reprezentace kognitivní mapy, matematické vyhodnocení jejích změn,
75
interpretace jejího obsahu ve vztahu k environmentálním aspektům). Z diskusí členů týmu a z analýzy dosavadních poznatků o KM vyplynuly následující náměty pro další výzkum: o Předložit obrazy (fotografie) krajiny a zkoumat způsob interpretace, zejména kognitivní mapu vytvořenou na základě obrazu, což může umožnit porovnat kognitivní mapování i kognitivní mapy mezi různými osobami i význam existence obecných kognitivních map. Dotazovat se přitom na členitost kognitivních map, význačné body (nákres, čeho jste si všiml), asociace – co se vám vybaví ve spojení s takovou krajinou, kam byste ji zařadil/a. Tato metodika byla již úspěšně, i když ne v plném výše popsaném rozsahu, využita při zkoumání percepce krajiny v sedmi oblastech České republiky, viz publikace ZELENKA a KOL. 2008. o Zkoumat vznik kognitivních a mentálních map na základě zprostředkované zkušenosti: filmy, četba, vyprávění apod. Do této oblasti patří i komplexnější vliv procesu vzdělávání na kognitivní a mentální mapy a případná aplikace kognitivních map přímo v procesu vzdělávání pro vizualizaci vztahů, souvislostí, systémových a holistických přístupů, sdílení znalostí apod. o Zkoumat přístupy k řešení modelových situací danou osobou, mezi něž patří např. způsob orientace v neznámém prostředí, interním prostředí v budovách i v externím prostředí (v obou případech v reálném či virtuálním), úlohy s navigací v neznámém prostředí bez mapy či s mapou, a hledat souvislosti s kognitivní mapou dané osoby, případně s jejím psychologickým profilem. Součástí zkoumání je popis řešení dané situace, čeho si daná osoba všímá, jak uvažuje a případně i podrobné mapování postupu řešení dané úlohy ve virtuálním prostředí. o Vypracovat kritéria vyhodnocení kognitivních map a soubor parametrických vstupů pro modelování kognitivních map, což je úloha poměrně složitá a vyžaduje provedení rozsáhlejšího množství experimentů tak, aby mohly být hledány pravidelnosti v kognitivních mapách i typické odlišnosti, typický rozsah parametrů. Takovými parametry mohou být např. hloubka prokreslení KM, míra uplatnění smyslově determinovaných částí KM a způsob práce s prostorem. Při výzkumu mentálních, percepčních a kognitivních map na UHK byla rozvinuta metodika zjišťování jejich statické i dynamické struktury. Vzhledem k šíři problému se zatím podařilo získat první zkušenosti a první výsledky potvrzující vstupní hypotézy, mimo jiné o složité (nejen vizuální) struktuře kognitivních map, o úloze emociální složky, o rozdílech kognitivních map různého prostředí. Velice zajímavou experimentální oblastí se jeví využití virtuální reality. Dále rozvíjena by měla být oblast modelování kognitivních a mentálních map.
76
6.
J. Šípek: Kognitivní mapy domova a oblíbených míst
6.1
Úvod do problematiky
Kognitivní mapy domova a KM oblíbených míst jsou specifickým typem kognitivních map. Prožitek domova nabývá charakter výrazného genia loci (ducha, atmosféry místa) s osobitým zabarvením. Význam zkoumání domova je značný v době globalizace, kdy se na jedné straně lidé přesunují přes otevírané hranice, mění svá dosavadní místa pobytu, jsou tlačeni k přesídlování a zabydlování se jinde. Je třeba se naučit na vnitřní reprezentace – např. domova – ptát, poznávat je a nakonec je i alespoň zčásti kontrolovat, posilovat, udržovat. Zdá se, že kognitivně prožitkový blok ´domova´ je aktivní ve vědomí jen zčásti. Část je ´potenciální´, při zkoumání tedy aktivovatelná až po přímém dotazu, výrazném podnětu směřujícím do určité oblasti. To je zřejmě obecná charakteristika kognitivních map všech lokalit, více či méně osobně významných míst. Dále lze hovořit o řadě vlastností domova – jeho prostorové ´pulsování´, hustota, centrovanost atp. Na rovině prožitkové jde zase více o dimenze typu zakořeněnosti, regenerace, vřelosti atp. Téma KM není totožné s analýzou jednotlivých jevů, jak se s nimi setkáváme v geografii, behaviorální geografii, resp. geopsychologii. Konkrétně jsou myšleny jevy specifických míst, významných pro člověka, nabývajících charakteru silného genia loci (ducha, atmosféry místa), jako je konkrétně domov. Fenomén domova může být studován z téměř nepřeberného množství pohledů. Realizovaný výzkum nebyl zaměřen na testování nějaké konkrétní hypotézy (např. podoby reprezentace nějakého jevu), ale spíše na tvorbu představy, jak se napříště a přesněji na takové naše vnitřní reprezentace ptát a jak je event. ovlivňovat v zájmu daných osob. Dopad to má evidentní – v době globalizace, kdy se na jedné straně lidé přesunují přes otevírané hranice, mění svá dosavadní místa pobytu až neuvěřitelně rychle, jsou tlačeni k přesídlování a zabydlování se jinde, je potřeba znát co nejvíce o mechanismech psychické adaptace a vytváření pout a vazeb k novému prostředí. Na straně druhé patří do současného světa i vzdorování zmírněným globalizačním tendencím – jde o jevy fragmentace, lokalizace, vydělování, lpění na vlastní identitě. Ať už jsou důvody psychologické či sociologické (anebo obojí), jde opět o důležitý způsob vnímání světa kolem, způsoby vytváření a udržování si vnitřní reprezentace vlastních domovů a světa mimo něj.
6.2
Podklad pro analýzu kognitivních map domova
SEAMON (1979) hovoří v rámci diskuse o jevu domova z několika hledisek. Především pracuje s termínem domov (home) a doma (at-homeness). To je podnětný postřeh, který ale Seamon ve své knize nikde podrobněji nevysvětluje a nezdůvodňuje. Pro naše úvahy z toho plyne, že je patrně podložené být si vědom mnohovrstevnatosti jevu domov, ale i všech dalších skutečností a jejich vnitřních reprezentací. Označení „domov“ se evidentně vztahuje ke geografickým jevům místa (odlišujeme prostor a místo), k fyzikálním charakteristikám, které mohou být v mentální reprezentaci fixované jednotlivými smysly. Tak se v rozhovorech s dobrovolníky objevují výrazy typu „Je to takový malý dům…“, “Domov je naše město … a „já ho vidím jakoby z dálky…“, „K domovu patří zvuk talířů před společným obědem … „vůně obýváku …“ atp. Už na tomto místě je ale zajímavé, že lidé mají patrně tendenci ve svých reprezentacích (nejen domova, ale obecně všech vnějších lokalit) upřednostnit zrakové dojmy.
77
Psychologicky je to ovšem pochopitelné, a to vzhledem k drtivé převaze vizuálních informací, které si vzájemně předáváme. Kromě toho se zde projevuje asi i naučený způsob popisu jakýchkoliv jevů kolem nás. Odraz nacházíme třeba v otázce „Tak co, jaké to tam bylo, cos tam všechno viděl?“ Ostatní smysly se zapojují také, ale bylo třeba osoby účastnící se výzkumu nechat tyto reprezentace postupně oživit. V některých případech se ostatní smyslové engramy objevily (doslova „vynořily“) samy během kratší doby, jinde až po naváděcí otázce, po obšírnějším popisu jevu domova, resp. konkrétní situace apod. . („Ano, teď si uvědomuji, že k domovu patří zvuky vydávané našimi zvířátky … pištěním morčat a štěkáním psů“). To je fenomén, který zařazujeme do potenciality domova, ale je patrně charakteristický pro všechny kognitivní mapy. Celá řada kognitivních i emočních prvků zůstává zakryta až do chvíle záměrného, anebo mimovolního uvolnění. K těm druhým patří zajímavý fenomén náhle se vynořivšího bohatého a často silného emočního prožitku (vzpomínky), asociovaného s nějakou vůní, pachem. („Jé, přesně tak to vonělo u babičky doma, když pekla buchty…“). Právě čichové a chuťové vjemy bývají spojeny s mimořádně silnou a emočně podbarvenou vzpomínkou. Důvodem budou patrně i anatomické souvislosti v našem mozku. Zde se projevil další důležitý moment: interviewované osoby se velmi rychle učily takovému navrženému (a jak asi tušily i žádanému) bohatšímu, širšímu popisu přes více smyslů. Projevil se také další důležitý moment rozhovorů: interviewované osoby se velmi rychle učily takovému navrženému (a jak asi tušily i žádanému) bohatšímu, širšímu popisu přes více smyslů. V každém případě se zdá, že nejdříve vystupují (základ tvoří) zrakové reprezentace zachycující globální, zásadní struktury a prostorové vazby a až následně jsou menší části, detaily a osobní vztahy dokresleny za pomoci ostatních smyslů (sluchu, hmatu, čichu). Právě tyto další smysly se ukazují být ve výrazné vazbě k emočnímu hodnocení, k emoční rovině popisovaných jevů (např. domova). Blíží se to tomu, co se nám vybaví, když se zeptáme, co to znamená „být doma“. A zde jde o Seamonův pohled na fenomén „doma“ (at-homeness). Tento autor rozlišuje řadu charakteristik, komponent, jak je zobecnil z řady rozhovorů. Jde o zakořeněnost, osvojení, regenerace, pohotovost a vřelost atmosféry (rootedness, appropriation, generation, at-easeness, warmth). Jde evidentně o jevy, které se v KM přímo neprojevují, resp. nejsou zřetelně zachycené v její popsatelné struktuře. Jde o jakousi metarovinu, kterou každá KM má, která ji jedinečným způsobem koloruje, prožitkově zabarvuje. Výsledkem takových rozborů a úvah ovšem je konstatování, že KM je mnohodimenzionální fenomén, jen velmi obtížně popsatelný. SEAMON (1979) dodává ještě dvě komponenty (aniž by jasně definoval jejich vztah k výše uvedeným dimenzím jevu “doma”): ´tělesný subjekt´ a ´emoční subjekt´ (feeling- subject). První se vztahuje k systému návyků chování. V našich rozhovorech se to vztahuje patrně k organizujícímu chování (“Doma je to tam, kde já uspořádávám věci, kde také já rozhoduji, co se děje...”). Zmíněný koncept ´tělesného subjektu´ je funkcí ve vazbě k tomu, co lze považovat za to, co spočívá v jádru prožitku cestování: prožitek vlastního těla překonávajícího prostor za pomoci sil těla a tomu přiměřenou rychlostí. Přes vlastní tělesnost se tak vytvářejí vztahy k prostředí (a následně opět k sobě jako subjektu). Zmíněným vztahováním přecházíme k fenoménu ´emočního subjektu´. To je jakási matice emočního vztahování se subjektu vůči okolnímu prostředí, resp. k jeho ´zakřivení´ ve smyslu existence center, obsazení předměty spoludefinujícími pro nás okolní prostředí. Seamon hovoří o emočním ´stratu´, tedy jakési emoční dimenzi vztahování se k prostředí; dimenzi, která se “rozvlní”, když věci nejsou na svém místě, když jsme na neznámém místě. Řekněme, že jsme
78
tak vlastně upozorněni na potřebu “vyladit” opětně prostředí, aby odpovídalo naší identitě a tu opětně tvořilo. Rozhovory na téma KM domova přinesly další zajímavé momenty. SEAMONEM (1979) uváděná centralita se ukázala jako důležitá. Dokonce se zdá, že kognitivní mapy (a nejen domova) mají několik center, podobně jako má fyzická mapa krajiny několik “vrcholků” v podobě bodů, kolem kterých se postupně rozprostírají vrstevnice, spojující body stejný výšky. Také ve zkoumání na FIM UHK popisovaly osoby několik míst, ve kterých tyto osoby zažívají výrazně stav “doma” (intimitu, bezpečí, relaxaci, svobodu, v podstatě podobně jako byly dimenze zmíněné v souvislosti se Seamonem) a kolem kterých (jakoby po vrstevnicích) tento pocit co do intenzity slábne (a je možné skutečně nakreslit jakési spojující siločáry). Tato různá ´hustota´ dynamizující domov či každé místo vede až k jakési ´perforaci´, ´proděravění´ jinak souvislého prožitkového pole domova, či jiného významného místa, který lze označit jako fenomén ´ementálského sýra´. (“Domovem je náš byt... Ostatní prostory našeho paneláku a bezprostředního okolí ale už ne ... až potom zase přilehlý park ... a samozřejmě město jako celek.”). KM domova a významných míst je ještě výrazněji polydimenzionální, než je tomu u KM turistické destinace. Mnohem obtížněji se mapuje. KM domova má – asi jako každá jiná KM – minimálně dvě rozlišitelné roviny: vjemovou a prožitkovou. To je evidentní z asociací na téma domov (př.: Náš dům, zahrada, … Láska, rodina, pohoda …). Vlastně jde o princip uchopování a zobrazování světa. KM, resp. mentální reprezentace má více dimenzí. Evidentně je to dimenze kognitivní (kognitivní procesy = myšlení, vnímání, paměť, pozornost, představivost), ale také dimenze emotivní, prožitková. Zde již termín „kognitivní“ není dostatečně přesný a zdá se být vhodnějším označení „mentální“ (mentální mapa). Nicméně je v literatuře užití těchto výrazů (kognitivní mapa a mentální mapa) často zástupné. ŠTYRSKÝ (2005) v těchto souvislostech hovoří o významu představivosti jako druhu adaptace. To je zajímavá poznámka upozorňující na jev, že fantazie, představivost může plnit více funkcí. Běžněji chápaná je funkce tvůrčí, progresivně rozvíjející svůj obsah, hledající a nabízející nové možnosti v podobě hypotéz, očekávání. Je to beze sporu druh adaptace ve smyslu zpracovávání nových podnětů, nově se otevírajících. Fenomén domova se mění i podle toho, jak se na něj při jeho zkoumání tážeme. To je skutečnost dobře známá z tzv. kvalitativní metodologie. Při standardní otázce diskuse ve skupině „Jaké jsou vaše první asociace, když se řekne ´domov´?“ se nejdříve objevují obecné pojmy typu rodina, bezpečí, teplo, zázemí, vstřícnost, láska. Až po určité chvíli se někdy objevují i „negativnější“ označení: rozpory, nedostatek souznění apod. Po exploraci se ukazuje, že dotazovaní většinou za těmito termíny neměli žádnou konkrétní představu a že cítili jakési nutkání používat ´pozitivní´ označení. Ta byla odvozena již ze základní atmosféry dotazování, kdy jakoby vnímali, že se ´předpokládá´ pozitivita domova. A ještě si uvědomili, že produkcí pozitivních označení si vytvářejí sami v sobě jistý druh ´obrany´ před možným diskomfortem, který by nutně nastal při možném negativním hodnocení ostatními členy skupiny. Nicméně se u některých respondentů objevily i méně pozitivní asociace, ale až po jisté ´odmlce´ a s mimoslovním ´obranným´výrazem ve tváři a v hlasu. Tento mimoslovní doprovod byl v diskusi nakonec ´přeložen´ do slov „No, já vím, že je to trochu mimo, ale také by se mohlo říci třeba …“. Diskuse s osobami zapojenými do výzkumu na FIM UHK, zaměřeného na charakter kognitivních map domova, ukazuje, že většina asociací je odvozena od zrakových představ. Ale také se ukazuje, že je třeba se vhodně dotazovat – např. ovocný koláč je spojen souběžně se zrakovou i čichovou představou. Zvláštní asociace domova s vidličkou byla 79
spojena s hmatovou představou, ale ve smyslu tělového pocitu, když si členové rodiny vzájemně a k tomu vyhrazenou vidličkou „píší“ po zádech. Patří to k hezkých chvilkám relaxace doma… Také na této rovině se objevovaly obranné mechanismy. Konkrétně asociace ´postel´ byla doprovozena jakoby omluvným a víceznačným obličejovým výrazem, který byl v diskusi snadno vysvětlen. V diskusi se zdálo, že další asociace se již neobjeví a že téma ´domova´ je již vyčerpáno. Po cíleném dotazu, zda se objeví nějaké sluchové asociace, se otevřela velmi rychle celá oblast: rádio v kuchyni, výtah, křičící dítě u sousedů, železnice, autoalarmy, zvonek u dveří. A podobně se otevřela celá řada asociací po dotazu na čichové vjemy: nedělní oběd, čerstvý vzduch, vůně vypraného prádla. A také u dotazu na vjemy hmatové se objevily některé další: objetí se členy rodiny, srst psa, opět nedělní oběd (ve smyslu cinkajících příborů a talířů). Důvod, proč se tyto asociace neobjevily již v první linii, se zdají být spojené s faktem, že nejsou tak výrazně spojené: 1) s obecným očekáváním spoje s domovem – to bylo nevýraznější u výše uvedených obecných pojmů; 2) s emočním nábojem, který by je v asociacích protlačil na přední místa. Nicméně se ukazuje, že celkový prožitkový blok ´domova´ je aktivní ´ve vědomí´ jen zčásti. Jinými slovy, jeho značná část je ´potenciální´, tedy aktivovatelná až po přímém dotazu, výrazném podnětu směřujícím do určité oblasti apod. To je zřejmě obecná charakteristika kognitivních map všech lokalit, více či méně osobně významných míst. Právě osobně významná místa, tedy místa s výrazným charakterem (viz NORBERG-SCHULZ 1994), však jsou pravděpodobně vnitřně členitější a významné části zůstávají v modu potenciality. Důvodem je patrně i ekonomický princip – nemíváme dost času, abychom aktivovali všechny dimenze charakterizující dané místo, a kromě toho by se objevil výrazný psychický tlak na kognitivní soulad vynořující se struktury. Některé části by mohly být propracované detailněji, jiné méně, některé by byly hodnoceny pozitivněji, jiné nikoliv apod. Kromě toho jsou naše kognitivní mapy vystavené působení času, ovšem opět ne stejně ve všech jejich částech, dimenzích, ale rozdílně.Jednotlivě různě proměněné, různě rychle se měnící části by mohly zase působit kognitivní nesoulad se všemi psychologickými doprovodnými jevy, tj. prožitky, hodnocením atp. Z rozhovorů s účastníky výzkumu také vyplynulo, jak extrémně důležitá je podoba stimulující otázky. Účastníci cítí rozdíl mezi tím, jak se otázka zformuluje „Jaké jsou první představy, když se řekne můj domov“. A to aniž se vědomě akcentuje slovo “můj“. Při výraznější akceptaci dochází k dalšímu ovlivnění toku asociací. V těchto souvislostech je třeba připomenout aktuálně probíhající diskusi o postavení kvalitativního výzkumu ve vědě a problematičnosti přetrvávající představy tzv. objektivního badatele (viz např. MIOVSKÝ – ČERMÁK – ŘEHAN 2004). Z rozhovorů se dále zdá, že KM domova může mít několik center různých řádů, tedy různé hloubky zanoření do prožitku intimity a dalších dimenzí domova zmíněných výše. Zde by bylo vhodné zkoumat, jestli, event. nakolik je taková různá hloubka definována právě těmi jednotlivými dimenzemi. Teoreticky je otázkou, nakolik ony dimenze korelují mezi sebou. Při dotazování na vnitřní, psychickou, kognitivní (mentální) mapu, zvolí dotyčná osoba nějaké „základní měřítko“, což je např. úroveň popisu domů, ulic, event. bytu, místností, anebo obce či města. Jiná je úroveň popisu chování a jednání osob ve větších blocích, širších jednotkách: pečují, jsou hodní, vždy čekají, nezlobí, podporují apod., a naproti tomu v jednotkách užších - osoby spojené s domovem „v intimnějším měřítku“ jsou popisované tak, že pohladí, usměje se, nabídne jídlo, zeptá se na cestu, jdou spolu na procházku apod. Zde je potřeba sebrat ještě více materiálu k formulaci báze, tedy bazálního 80
měřítka. S měřítkem KM lze pracovat ve smyslu jeho zvětšování podle zadání toho, kdo vede rozhovor. („Zkusme se podívat na podrobnější členění, na podrobnosti popisovaného domova…“). Při práci s měřítkem jsme následně svědky již zmíněného jevu diskontinuity kognitivní mapy, resp. jevu, jakoby se dotyčná osoba „dívala“ na lokalitu z postupně zvětšující se výšky. Každá taková „rovina“ tvoří samostatný pohled na domov. Výchozí rovinu asociování tak může tvořit byt, resp. vlastní pokoj. Tuto rovinu lze rozšiřovat a hledat kontinuity (byt, hřiště u domu a ulice k domu). Dále už na této rovině nic prožitkově „domovského“ není. Po „výstupu“ na vyšší hladinu asociování pokračuje prožitkem domova v rámci města a několik „domovských“ míst v rámci města. A opět je třeba vystoupit na vyšší hladinu, aby jako domovský vystoupila celá jedna oblast v rámci Čech atd. Osoby se liší ve zdrojích prožitku domova. Někdo potřebuje mít fyzický kontakt s lokalitou („to nemohu vnímat ´domovsky´, protože jsem tam nikdy nebyl“), jiný si domovsky obsazuje lokality jen pod vlivem fantazie a emočních vazeb, vytvořených např. zástupnou zkušeností (tzv. „vicarious experience“), sledováním událostí spojených s lokalitami, následným vlastním postojem k nim atd. Sledování a zkoumání možnosti rozpínat KM směrem + i – (tj. v různých směrech a dimenzích, které je osoba schopna domovu/významnému místu přisoudit, nejde tedy pouze o fyzikální dimenzi) označujeme jako dimenzionální potencialitu KM. Přesně vzato jde o potencialitu primárně nikoliv KM, ale psychické (kognitivní/mentální) reprezentace spočívající na sémantické „síti“, mající některé své části obtížně dostupné nejen zkoumání, ale i uvědomování (v psychoanalytickém slovníku: částečně nevědomé“ z různých důvodů, jejichž studium a popis přesahuje účel tohoto textu). V ještě podrobnějším pohledu je třeba si všímat potenciality již vytvořené psychické reprezentace ve smyslu schopnosti její oscilace, pulzování ve smyslu měřítka příslušné KM, tj. tedy nejčastěji na dimenzi fyzikálně prostorové (např. v jednu chvíli se vede rozhovor o domovu s oživenou reprezentací vztahu k bytu, kde člověk bydlí, v jiný okamžik se podle kontextu „přepne“ prožitek domova na celou oblast města apod.); A ještě dále je třeba všímat si potenciality jako osobnostní schopnosti vytvořit si (pro danou osobu a její potřeby) uspokojující psychickou reprezentaci dané lokality. Jinými slovy, v případě domova: osobnostní schopnost zabydlovat se v určitém prostředí/prostoru a vytvářet (si) tam lokalitu/místo domova. A protože lze očekávat, že daná osoba si již nějakou strukturu domova ve svém životě vytvořila, potom by šlo o průběžné dotváření sítě domova, vyznačující se také různou fenomenologickou (prožitkovou) i vjemovou hustotou (viz výše zmíněná existence center takových sémantických sítí, konkrétně center konceptu fenoménu „doma“, angl. „at-homeness“). V této souvislosti by bylo zajímavé studovat způsoby, kterými si daná osoba vytváří prožitky s prvky domova, tedy s prožitky držícími a podporujícími její identitu. Budou to patrně jak vnější aktivity – někdo bude cvičit, zpívat, vybalovat věci, začne vařit apod., další se orientuje více na smyslové prožitky – vůně, chutě, erotické prožitky s partnerem apod., event. fantazijní/virtuální ekvivalenty toho všeho při snění, četbě, vyprávění apod.. Každá zachycená, zformulovaná kognitivní mapa, resp. její vlastnosti (její měřítko, potencialita, hustota), jsou závislé na metodě jejího zkoumání. Každé místo má svoji strukturu a svoji atmosféru. Ty lze třídit (viz NORBERGSCHULZ 1994). Setkání s takovým podnětem (ať už přírodním, nebo člověkem vytvořeným) oslovuje naši osobnostní strukturu a ji „rozezní“. Které to jsou dimenze? Patrně není podstatné hledat jejich přesný výčet, protože by se taková diskuse změnila
81
v teoretizování o klíčových osobnostních dimenzích. Výsledkem však je připravenost vztahovat se k okolí i k sobě samému. Fenomén domova je zapojen také do dynamiky proměny versus udržování identity osobnosti. Růst osobnosti znamená jistě i oscilaci a proměnu identity. Na druhé straně může domov plnit, resp. plní i konzervativní funkci: chrání, obnovuje a udržuje identitu. To jsou jevy čekající na postupné objasňování. Management v turismu je nutně, byť nepřímo, také managementem domova. Z tohoto a z podobných příkladů vystupuje důležitost prostoru a míst ne-domova jako referenčního rámce pro vlastní vnímání a prožívání domova. Ten se v psychice oživuje v různé podobě podle tlaku, vlivu celkové situace, ve které se v dané chvíli nacházíme. KM domova přesahuje (obvykle) znakovost KM náhodně vybrané lokality, resp. lokality, která není tak hluboce zanořená do našeho prožívání (až do nevědomí). KM domova se stává více symbolem, jehož podstatná a těžko uchopitelná dimenze je právě v jeho přesahu, v „tahu mimo sebe“.
82
7. M. Pásková: Kognitivní a mentální mapy v cestovním ruchu 7.1
Mentální mapy a environmentální aspekty cestovního ruchu
V rámci širšího výzkumu kognitivního mapování se nabízí několik základních otázek, spojených s aplikovaným výzkumem mentálního mapování v oblasti environmentálních aspektů cestovního ruchu. Před jejich detailnější a přesnější formulací je však nutné sestavit základní přehled literatury a provést rozbor definicí a přístupů k mentálnímu mapování obecně i v cestovním ruchu. Mentální mapa je vnitřní reprezentace vnějších daností, např. způsob, jakým si daná osoba představí daný kontinent, zemi, region či bezprostřední okolí svého domu. Může přitom jít o trojrozměrný objekt či dvojrozměrné zobrazení třírozměrného útvaru. DOWNS – STEA (1977) tvrdí, že kognitivní mapy jsou vnější zobrazení vnitřních reprezentací.
7.2
Aplikace mentálních map v cestovním ruchu
7.2.1 Problematika výzkumu mentálních konstrukcí Při výzkumu dopadů cestovního ruchu na prostředí destinace a jejich percepcí destinačními aktéry vyvstávají různé problémy a dilemata. Vzhledem k tomu, že celkový vliv cestovního ruchu je často synergickým efektem působení mnoha činitelů na geografické prostředí destinace, nelze vždy odlišit vlivy cestovního ruchu od ostatních spolupůsobících faktorů. Obdobně nelze vždy jednoznačně odlišit vlivy cestovního ruchu od jejich percepcí místními obyvateli (objektivní jev versus jeho subjektivní vnímání), projevující se vlivem cestovního ruchu na hodnotový systém, na kvalitu života, místní identitu atd., resp. v některých případech je vhodné sledovat jen percepce jevu. Je tedy zajímavé sledovat, jaké jsou příčiny toho, že je určitý jev vnímán rozdílně různými skupinami destinačních aktérů či v různých částech území destinace. Otázka percepcí sledovaných jevů bývá do jisté míry zpochybňována jako příliš subjektivní záležitost pro předmět výzkumu. Percepce jevu je však stejně reálná a z teoretického i praktického hlediska významná jako samotný jev, nelze ji přehlížet jako subjektivní a tudíž „nevědeckou“, neboť reálné postoje a jednání komunity, resp. jejích skupin i jednotlivců, vycházejí právě z vnímané (i když třeba zkresleně) skutečnosti. Je proto nezbytné zjišťovat také vnímání dopadů cestovního ruchu místními obyvateli a hledat příčiny těchto percepcí, resp. jejich prostorové a časové organizace.
7.2.2 Přehled aplikačních přístupů YOUNG (1999) se zabýval kognitivními mapami přírodně orientovaných návštěvníků. Provedl extenzivní výzkum 400 návštěvníků australské pláže (pilotáž 30 osob), byl zkoumán styl a obsah mentálních map respondentů. HILLERY – NANCARROW – GRIFFIN – SYMME (2001) se zaměřili na percepce environmentálních dopadů a nestandardně sledovali zároveň jak objektivní dopad cestovního ruchu, tak jeho vnímání ze strany návštěvníků. Většina návštěvníků identifikovala hrozby cestovního ruchu, menšina doporučila možnosti managementu území ohledně problematiky rozšiřování stezek. Intenzivní šetření návštěvníků by mělo být
83
prováděno tedy až poté, co jsou identifikovány klíčové dopady cestovního ruchu objektivním šetřením (monitorováním). ANKOMAH – CROMPTON – BAKER (1996) publikovali studii, zkoumající vztah mezi výběrem destinací cestovního ruchu a její vnímanou vzdáleností od místa trvalého pobytu. Stejným tématem se zabýval Crompton o pět let později (Crompton – Kim 2001). RAAIJ (1986) se zabýval mentálními a behaviorálními konstrukty spotřebitelů v cestovním ruchu. Výsledky výzkumu lze aplikovat v marketingu – rozhodovací proces, aktivity návštěvníků, stížnosti/nespokojenost návštěvníků, způsoby chování, segmentace návštěvníků. CAVE – RYAN – PANAKERA (2002) provedli šetření 281 respondentů ohledně jejich postojů k možnosti založení obchodního a kulturního centra pacifického ostrova a jejich vnímání novozélandského Aucklandu jakožto polynéské metropole. Jako analytická metoda byla použita kombinace tradičních statistických technik a softwaru pro textové analýzy. WALMSLEY – JENKINS (1992) analyzovali kognitivní mapování neznámého prostředí ze strany návštěvníků. Studie poskytuje dobrý přehled a objasnění aplikace mentálních map v oblasti cestovního ruchu včetně vlastní případové studie, kdy bylo provedeno šetření 115 účastníků, a to v dvojfázovém procesu. TIMOTHY – TOSUN (2002) povedli výzkum role mezinárodních hranic coby významných bariér cestovního ruchu. Šetření proběhlo na hranicích USA – Kanada (International Peace Garden), kde dochází k minimálním politickým, ekonomickým a administrativním restrikcím při přechodu hranic.
7.3
Zásadní otázky aplikace mentálních map v cestovním ruchu
V souvislosti s cestováním byly členy výzkumného týmu FIM UHK (zejména M. Pásková, dále J. Zelenka a J. Šípek) formulovány níže uvedené otázky ve vztahu ke kognitivním mapám obecně a specificky v cestovním ruchu, jejich determinantům a způsobu vytváření, podobě kognitivních map a možnostech aplikace (viz kap. 7.3.1). Rozsah takto formulovaných otázek přesahuje možnosti odpovědět na ně členy řešitelského týmu realizovaným výzkumem a tak jsou vedle vodítka a motivace pro aktuální výzkum nastoleny také jako problémy, které by mohly být řešeny dalším výzkumem.
7.3.1 Mentální mapy obecně a v cestovním ruchu – otázky Co jsou význačné body (objekty), linie (směry), plochy, křižovatky (místa rozhodování) jako součást kognitivních map – jaká je jejich struktura, jaké části reálného světa do něj vstupují (stromy, ulice, křižovatky ulic, rozhledny, vrcholové partie hor atd.), jak souvisí jejich výběr, návaznosti, změny a zjednodušení/šablonovitost s osobností a dalšími aspekty, jaká je jejich obecnost, zda se obecnost doplňuje, obohacuje? Způsob výběru/ čím jsou určeny význačné body, objekty a linie – kvalitou smyslů, aktuálním dojmem, typem dopravy, záměrem cesty, rychlostí přepravy, únavou, volbou měřítka, typem kulturní nebo přírodní krajiny, preferencemi osoby, existuje nějaký společný algoritmus výběru? Převažuje v závislosti na čase, osobnosti, opakované zkušenosti tendence vnímat spíše celky nebo detaily? Jak je členěn prostor a vzdálenosti – do hloubky, do celků, vztahů, do relativních vzdáleností, do souvislostí s význačným místem (např. historické náměstí)?
84
Jak souvisí tvorba kognitivních map s kulturním prostředím, v němž osoba žila a žije, případně i kulturním prostředím daného místa? Jaký prostor má pro danou osobu význam, jakou vzdálenost/plochu/prostor je schopna (typicky nebo vůbec) uchopit, propojit do kognitivních map, vytvořit „souvislou“ kognitivní mapu? Souvisí toto uchopení s typem krajiny (včetně městské krajiny), nebo typem prožitku? Jaké jsou relace mezi objekty v kognitivní mapě – typ, síla, trvanlivost, obecné nebo konkrétní? Jaký je vývoj (věk, zkušenost, opakování zkušenosti) pro tyto relace? Jaký je význam obecné zprostředkované zkušenosti (vzdělávání, kulturní a sociální vlivy) na konkrétní kognitivní mapu? Návraty na stejná místa – jak souvisí motivace k opakované návštěvě s kognitivní mapou, jak se mění kognitivní mapa opakovanou návštěvou? Existuje hierarchizace kognitivních map (např. státní útvar (kontinent) / region/ místo/ detaily místa)? Pokud ano, jakou strukturu má tato hierarchizace a roli hraje v ní hraje bezprostřední a zprostředkovaná zkušenost, resp. předávání strukturovaných informací (zejména proces vzdělávání)? Jaká je významnost různých aspektů kognitivních map u jednotlivých osob – percepčně determinovaných částí, vnitřního prostředí osob, pocitové složky, vlastní tělesnosti (např. různě vnímaný výstup na horu v souvislosti s tělesnou kondicí)? Jak souvisí významnost různých aspektů kognitivních map s rysy osobnosti a se způsobem vytváření a ukládání kognitivních map jednotlivých osob? Jaká je podrobnost (hloubka, prokreslení) kognitivních map?23 Jak individuální a diferentní je tato podrobnost? Jak souvisí s typem osobnosti, se senzorickým a percepčním potenciálem? Jak jsou různé úrovně detailů schematizovány (do jakých objektů, dílčích celků, vztahů)? Jak se kognitivní mapa mění v čase, aspekty: Zapomínání – výběrové podle součástí kognitivních map, podle fixování určitých částí, podle individuálního způsobu vytváření kognitivních map? Nedostatečné vybavování kognitivních map – kognitivní mapa vůbec nebo její části se vybavují až náhodně, v průběhu procesu diskuse o konkrétní kognitivní mapě, aktivací nějakou skutečností Vývoj osobnosti a její fyzický a mentální vývoj – změny interpretace událostí, propojování skutečností, změny percepčního potenciálu, změny toku času atd. Navazující zkušenosti zkoumané osoby Jaký je rozsah kognitivní mapy pro dané téma (např. pro obecné pojmy hory, moře, les, hrad, kostel): V jakém rozsahu je představa – jak rozdílné jsou alternativní kognitivní mapy jako součást obecné kognitivní mapy, jak jsou geograficky popsány, jaké morfologické tvary jsou považovány za typické, jaké percepčně determinované části jsou součástí kognitivní mapy, závisí míra tohoto zapojení na typu kognitivní mapy? Liší se toto percepční propojení u konkrétní a obecné kognitivní mapy pro daný pojem?
23
proč tato otázka – podrobnost souvisí s tím, jak detailně (případně i v jaké situaci jak podrobně) je mapa ukládána, v jaké formě (pohledy, orientační body, hlavní a významné směry a spojnice atd.)
85
Jaké typické detaily tvoří kognitivní mapy jednotlivých pojmů, jak se tato míra rozlišování detailů liší podle typu pojmů? Jsou součástí obecné kognitivní mapy pojmu konkrétní kognitivní mapy a pokud ano, v jaké podobě, míře abstrakce, jak se mění dynamika tohoto zapojení a na čem závisí? Jaká je míra abstrakce pojmu (vizuálně, symbolicky reprezentovaná)? Co se s pojmem asociuje v oblasti emoční (námaha, nebezpečí – lze i upřesnit, což je směřování k členitosti), resp. má obecná kognitivní mapa emoční obsah, resp. jak souvisí tento emoční obsah s typem kognitivní mapy? Jak se vzájemně ovlivňují obecné a konkrétní kognitivní mapy – jak probíhá proces zobecňování, doplňování obecné kognitivní mapy, jak souvisí obsah tohoto procesu s typem kognitivní mapy Lze a případně do jaké míry, do jakých detailů kognitivní mapu oživit obrazovým či jiným materiálem, diskusí, souvisejí kognitivní mapy apod. – jsou kognitivní mapy detailně uloženy v paměti, ale pouze se nevybavují? Jaký vliv na kognitivní mapy (konkrétní i obecné) má opakovanost cestování? Zřejmě kognitivní mapy s pozitivním emočním obsahem motivují k cestování obecně, k cestě do dané destinace, do obdobných destinací – jsou tedy jedním z parametrů, které je vhodné postihnout. Jaký je podíl kognitivních map na očekávání z cesty a naopak jaký je vliv očekávání (tvořícího součást obecné kognitivní mapy) na výslednou konkrétní kognitivní mapu? Jaký je vztah mezi fenomenálním (jevovým), a percepčním (resp. kognitivním) a behaviorálním prostředím návštěvníků, místních obyvatel, poskytovatelů služeb a dalších aktérů cestovního ruchu, resp. jaká je vazba mezi změnou prostředí (konkrétně dopadem cestovního ruchu na něj), změnou vjemu této změny ze strany aktéra cestovního ruchu a změnou v jeho chování v tomto a k tomuto prostředí? Existuje podmíněnost odlišností ve vnímání prostoru (struktury prostoru, hlavních prvků, dominant, významu prvků a vazeb mezi nimi), kulturní tradicí, sociální strukturou a etnickými danostmi (etnografie), např. odlišnost evropského a latinskoamerického vnímání prostoru, resp. prostředí (kognitivní antropologie)? Existuje nějaká souvislost mezi geny a memy, resp. kulturní adaptací a biologickou evolucí – a lze při výzkumu takové souvislosti použít mentálního mapování? Pokud ano, pak jakým způsobem? Jaké jsou klíčové faktory mentálního mapování prostředí (a dopadů cestovního ruchu na něj) a které je vhodné použít jako proměnné v rámci takto zaměřeného výzkumu? Je smysluplné zkoumat vnímání a poznávání prostředí jedinců (skupin) s odlišnými schopnostmi (různou kvalitou senzorů – senzorickým a percepčním potenciálem; hodnotou IQ), zkušenostmi, vzděláním, očekáváním, motivacemi atd.? Lze proces mentálního mapování omezovat na vnímání prostoru, nejde spíše o vnímání prostředí ve všech jeho aspektech a souvislostech? Existuje (nejen při cestování) podmíněnost vnímání environmentální reality tím, v jakém prostředí lidé vyrůstají (např. převážně přírodní, venkovské či převážně urbanizované prostředí)? Lze ovlivňovat proces environmentální percepce a kognice návštěvníků a dalších aktérů cestovního ruchu, tj. lze působit na proces získávání, kódování, ukládání a nakládání s informacemi (vjemy) o jimi vnímaném životním prostředí?
86
Lze pomocí cíleně směřovaného cestovního ruchu potlačovat proces odcizování lidí (zejména mladých lidí a dětí) od přírodních prvků životního prostředí? Lze přitom využívat mentálního mapování, alespoň při monitorování úspěšnosti takovéhoto působení? Jakým způsobem je možné ovlivňovat proces mentálního mapování prostředí navštívené destinace? Existují nějaká specifika procesu mentálního mapování v oblasti cestovního ruchu? Jaké jsou dosavadní a potenciální význam, role a možnosti (SWOT analýza) mentálních map v cestovním ruchu? Lze typologizovat a regionalizovat území cestovního ruchu s použitím mentálních map (možnost průzkumu v pilotním území)? Lze s použitím mentálních map návštěvníků (příp. dalších aktérů cestovního ruchu) zkoumat „genius loci“ – nakolik jde o objektivní záležitost? Lze segmentovat návštěvníky na základě rozdílů jejich mentálních map? Lze využít marketingovou segmentaci při mentálním mapování návštěvníků, místních obyvatel či klíčových aktérů destinace? Liší se nějak výrazně mentální mapy: a) skupinových (hromadných) a individuálních návštěvníků b) objevitelů a institucionalizovaných návštěvníků (dle psychografiky návštěvníků) c) „měkkého“ a „tvrdého“ návštěvníka (ve vztahu k životnímu prostředí) d) různě motivovaných návštěvníků e) dle rodinného životního cyklu návštěvníka f) dle hloubky vztahu k přírodě g) dle životního stylu návštěvníka, způsobu dopravy atd. h) řadových místních obyvatel a klíčových aktérů (z hlediska mentálního mapování změn v prostředí destinace) Mění se mentální mapy aktérů cestovního ruchu v čase? a) Krátkodobě – denní špička versus ranní/večerní doba b) Dlouhodobě – roční doba (sezóna, mimosezóna) c) Se změnami v destinaci v průběhu životního cyklu destinace Lze (propagací, výchovou, vzděláním, osvětou atd.): a) Ovlivnit mentální mapy návštěvníků a dalších aktérů cestovního ruchu (krátkodobě, dlouhodobě)? b) Provádí se někde explicitně toto ovlivňování – kde, jak, s jakým výsledkem? Je vhodné (správné, smysluplné, efektivní, etické atd.) takto mentální mapy návštěvníků (a dalších destinačních aktérů) ovlivňovat? Jaký efekt může mít/má zjišťování mentálních map určité destinace? Předpokládá se přínos a) Akademický (poznávací, pedagogický, teoreticko-metodologický) b) Praktický (dovednosti průvodců, destinačních managerů, podnikatelů a místní samosprávy, příprava propagačních a osvětových materiálů, návštěvnický management, informačně-navigační systém, resp. orientační systém atd.)
7.3.2 Faktory ovlivňující percepci aktéra cestovního ruchu Vnímání environmentální skutečnosti ze strany aktéra cestovního ruchu je ovlivněno vnějšími a vnitřními faktory, z nichž některé lze označit za nahodilé a některé za zákonité okolnosti percepce. Mezi základní faktory lze zařadit následující skutečnosti: 87
Vnitřní: Vrozené: pohlaví, věk, kvalita smyslů, mentální úroveň, temperament osobnosti (extrovert/introvert), fyzické vybavení, resp. fyzická konstrukce (tělesná velikost, tělesné postižení) Získané: úroveň znalostí, vzdělání, resp. znalost místního jazyka, míra zkušenosti s cestováním (zcestovalost), kultura, etnický původ (např. indiánská či africká kultura neznala pravé úhly), životní styl (sportovec, dobrodruh, požitkář, konformista atd.), očekávání, motivace Vnější: klima velikost skupiny míra organizovanosti návštěvy důvěrnost prostředí (délka pobytu a/nebo intenzita pohybu v daném území) druhy a síla prožitků (emocí) k danému území, objektu, situaci geografický původ: struktura krajiny (např. lesnatá versus pustá krajina, vzdálenostní poměry (např. malý ostrov versus USA) délka pobytu v destinaci opakovanost návštěvy způsob pohybu (dopravy) v destinaci
7.4
Analýza zásadních otázek mentálních map v cestovním ruchu
7.4.1 Socio-kulturní podmíněnost mentálního mapování Zřejmě existuje podmíněnost odlišností ve vnímání prostoru, jeho struktury, hlavních prvků, dominant, významu prvků a vazeb mezi nimi kulturní tradicí, sociální strukturou a etnickými danostmi. Je také velmi pravděpodobné, že existuje nějaká souvislost mezi geny a memy, resp. kulturní adaptací a biologickou evolucí a že by bylo přínosné při výzkumu hledat takové souvislost s použitím mentálních map zástupců různých etnik. Jak konstatuje např. BENEŠ (1994:198), kultura, resp. prostředí, do něhož se subjekt rodí, hraje jednu z nejdůležitějších rolí při procesu vnímání (i zpracování a interpretaci vjemů) reality. Tento autor uvádí příklad jihoafrického kmene Zulu, kteří mají kruhovou kulturu (kruhové domy, obvody osídlení, ohrady na dobytek, obřadní okrsky). Naproti tomu Evropané používají pravoúhlé tvary, hranaté objekty vůbec. Dále BENEŠ (1994:214) hovoří o zažitých „kódech, podle nichž lidé vidí, slyší a představují si okolní svět.“ Zde se nabízí souvislost míry uplatnění této socio-kulturní podmíněnosti v procesu mentálního mapování destinace účastníkem cestovního ruchu s velikostí jeho environmentální bubliny (podrobněji viz kap. 7.4.3).
7.4.2 Podmíněnost mentálního mapování segmentem návštěvníka – psychografická podmíněnost Lze očekávat, že odlišně bude proces mentálního mapování probíhat u různých psychografických typů návštěvníků (viz PLOG 1977, COHEN 1979). V případě alocentrika (objevitele), tedy typu návštěvníka vyznačujícího se touhou objevovat a poznávat a preferujícího netradiční destinace, bude jeho environmentální bublina (viz kap. 7.4.3) relativně malá a jeho percepce i kognice budou pravděpodobně relativně hluboké, svým
88
způsobem kompletnější, dokonalejší. Lze to předpokládat na základě skutečnosti, že tento psychografický typ se vyznačuje relativně vysokou úrovní rozmanitých zkušeností, znalostí i zájmu o realitu navštíveného prostředí (včetně vyšší emocionální hladiny), takže může v nadprůměrné míře používat komparaci, analogii, generalizaci a další mentální procesy v rámci mapování prostředí navštívené destinace. Psychocentrik (institucionalizovaný návštěvník, organizovaný masový návštěvník) bývá vybaven relativně velkou environmentální bublinou a jeho percepce i kognice tedy budou pravděpodobně relativně mělké, spíše povrchního charakteru. To lze vyvodit z faktu, že tento typ návštěvníka je charakterizován relativně nízkou úrovní rozmanitosti zkušeností, znalostí či hlubšího zájmu o realitu prostředí navštívené destinace, značnou mírou stereotypizace procesu vnímání a tomu bude zřejmě odpovídat úroveň jím vytvářených mentálních reprezentací. Midcentrik (individuální masový návštěvník) se (nejen) z hlediska charakteru mentálního mapování prostředí navštívené destinace nachází někde uprostřed kontinua ohraničeného extrémy čistého alocentrika a psychocentrika.
7.4.3 Podmíněnost vnímání environmentální reality tvářností krajiny, z níž pochází vnímající Vnímání krajiny je zcela jistě ovlivněno tím, jaký byl (je) krajinný ráz prostředí, v němž respondent vyrůstal – zda se jedná o spíše přírodní, venkovskou či urbanizovanou krajinu, jaká převládá krajinná matrice (lesy, pole, zástavba atd.) a typy koridorů (řeka, dálnice, železnice, polní cesta atd.), tedy obecně jaká je skladba teserů v krajině. Jak odlišně mohou vnímat určitý typ koridoru jedinci vyrůstající v různých krajinných typech, ilustrovali FORMAN s GODRONEM (1993:135) na příkladě dvou studentek na výletě: „Když vjel autobus do dlouhé aleje lemující silnici, nad níž větve stromů vytvářely vysoké loubí, jedna studentka poznamenala: Z toho tmavého tunelu, kam jsme vjeli, mám klaustrofobii“. Její sousedka opáčila: „Konečně jsme pryč z té prašné pusté krajiny a můžeme se těšit ze svěžího klidného lesa“. První studentka vyrůstala v prérijní krajině, druhá v lesnaté“. V této souvislosti je vhodné otevřít otázku velikosti environmentální bubliny účastníka cestovního ruchu jakožto faktoru jeho mentálních procesů. Každý návštěvník totiž disponuje určitým filtrem, přes který vnímá okolní krajinu i její historickoenvironmentální předivo, přičemž hrubost (propustnost) tohoto filtru je dána zejména mírou fixace na „nepostradatelné“ aspekty a prvky „domácího“ prostředí. Velikost environmentální bubliny je pak dána např. věkem, životním stylem, psychografickým typem osobnosti, mírou zcestovalosti, motivací účastníka cestovního ruchu a velikostí skupiny. Návštěvník s velkou environmentální bublinou se pak vyznačuje značnou tendencí vnímat krajinu skrze prizma své domovské krajiny se všemi jejími infrastrukturálními rysy a vybaveností, etnografickými a socio-ekonomickými charakteristikami, a to tím způsobem, že nejen domovské rysy vyhledává a postrádá, ale dokonce je také často (byť ne implicitně) vyžaduje, čímž nezřídka vytváří více či méně přímý tlak na změnu tváře a struktury krajiny, kterou navštívil. Návštěvník s malou environmentální bublinou se pochopitelně ocitá na druhém pólu pomyslného kontinua fixace na domovské prostředí. Vyznačuje se především touhou po hlubokém poznání navštíveného místa, jeho opravdové vnitřní struktury, vztahů a kořenů, nezůstává tedy zpravidla v rovině předkládaných mýtů, iluzí a propagací vyrobené či alespoň přetvořené image destinace. 89
7.4.4 Specifika procesu mentálního mapování v oblasti cestovního ruchu Je zřejmé, že existují určité specifické aspekty procesu mentálního mapování účastníků cestovního ruchu. Např. FORMAN s GODRONEM (1993) si všímají skutečnosti, že účastníci cestovního ruchu zpravidla vnímají krajinu poněkud jednostranně, neboť se pohybují zejména koridory. Návštěvník se podle nich při svém pohybu krajinou „…přinejmenším zepředu setkává stále s vegetací a faunou koridoru. Tak trochu to připomíná dávné cestovatele bádající v tropech. Při plavbě po úzkých řekách popisovali fantastickou exotickou vegetaci a faunu, aby s nimi seznámili svět. Tyto vzrušující příběhy zobrazily především pobřežní vegetaci, vysoce specializované druhy koridorů, které se vinuly okolními lesy a savanami“ (FORMAN – GODRON 1993:133). Při výzkumu procesu mentálního mapování návštěvníků určité krajiny je tedy nutné brát ohled na skutečnost, že obraz navštívené krajiny, který si ukládají do paměti, je spíše obrazem koridorů, které při průchodu krajinou použili. Dále je nutné zohlednit skutečnost, že návštěvníci v destinaci tráví omezenou dobu, tedy že je proces jejich mentálního mapování diskontinuální (s výjimkou opakovaných návštěv či druhého bydlení v rámci individuální rekreace). Jde tedy zpravidla o jednorázový (či relativně krátkodobý) proces mentálního mapování, kde nemají vytvářené mentální mapy možnost navazovat na reálné předchozí uložené reprezentace environmentální reality, ale spíše na propagací vytvářenou image místa a literaturou i ústním podáním vytvářeným očekáváním o navštíveném území. S tím souvisí skutečnost, že vnímající návštěvník nemá žádnou významnější citovou vazbu ke krajině v níž se pohybuje a koncentruje se spíše na její estetické a požitkové hodnoty než na její ekologicko-ekonomickou setrvalost a opravdové historické a ekologické podmíněnosti krajiny. Dalším významným specifikem mentálního mapování účastníka cestovního ruchu je fakt, že součástí „prodeje míst“, zejména v rámci trávení dovolené, která představuje jedinečné období během roku (jakousi odměnu), je vytváření, prodej, nákup a spotřeba iluzí o navštívené destinaci („ráj na zemi“ atd.), přičemž v tomto procesu je záměrně operováno jen s příjemnými stránkami destinace a pozitivně působícími složkami navštívené krajiny. Návštěvník proto často očekává či dokonce požaduje určitou míru inscenizace krajiny a jejích environmentálně historických (etnografických) souvislostí. Míra takovéhoto očekávání přitom závisí na psychografickém typu návštěvníka (viz kap. 7.4.2). Další okolností specifickou pro mentální mapování v cestovním ruchu je, že časoprostorové křivky chování návštěvníka (viz COOPER 1981, metoda časoprostorových stezek) určité destinace jsou do značné míry ovlivněny místním destinačním managementem včetně přístupového managementu, navigačně orientačním systémem destinace, propagací (in situ i ex situ), cestopisnou literaturou včetně tištěných průvodců a vyprávěním a doporučením příbuzných a známých.
90
8. A. Bodnárová: Vliv postižení smyslové percepce na kognitivní mapy Ovlivňuje postižení smyslových orgánů vytváření našich kognitivních map? Jak se často uvádí v literatuře, až 70% informací z našeho okolí vnímáme pomocí zraku (v některých zdrojích se uvádí dokonce až 90%). Proto byl tento pilotním výzkum zaměřen především na vliv zrakového deficitu na kognitivní mapy.
8.1
Zrakové postižení
Jelikož člověk vnímá dominantní část všech informací zrakem, není zrakové postižení „jen“ problémem zdravotním, ale ovlivňuje život člověka ve všech směrech. Zrakové postižení zahrnuté ve výzkumu v sobě zahrnuje širokou škálu poruch, které mají různý důvod a dobu vzniku a prognózu a projevují se od úplné slepoty přes nezřetelné vnímání světel a stínů až po „zamlžené vidění“ (menší zrakové vady nejsou tedy ve vztahu ke KM předmětem výzkumu). Všechny druhy tohoto závažnějšího zrakového postižení mají však něco společného: způsobují v životě člověka a jeho rodiny vážné problémy, jejichž překonání je nevyhnutelnou podmínkou k úspěšnému, plnohodnotnému a kvalitnímu životu ve společnosti. Osoby se považují za zrakově postižené, jestliže nejsou schopny vykonávat určité činnosti kvůli poruše zraku. Funkčnost zraku může být ovlivněna poruchou ostrosti, zmenšením zorného pole, ale i poruchou takových funkcí, jakými jsou kontrast, citlivost, barevné vidění, adaptace zraku na různou úroveň osvětlení a dvojité vidění. Zrakově postižené můžeme dělit do čtyř skupin, v rámci kterých existuje široká individuální variabilita. Mluvíme o: 1. Nevidomých – jsou to nejen osoby s úplnou ztrátou zrakového vnímání, ale také osoby, jež jsou schopné vnímat zrakem maximálně světlo, avšak nejsou schopné lokalizovat jeho zdroj. 10-15% populace s postižením zraku je úplně slepých. Tito lidé mohou mít také zbytky zraku, ale přesto funkci vidění musí přebírat jiný smysl. Termín slepota se používá u lidí, kteří mají ostrost vidění menší než 3/60, což znamená, že pokud by takovýto jedinec stál 3 m od nějakého objektu, viděl by ho stejně jasně jako zdravý člověk ve vzdálenosti 60 m od stejného objektu. 2. Prakticky nevidomých – tyto osoby mají zachované zbytky zraku tak, že dokážou vnímat světlo, obrysy a tvary předmětů, ale nedokážou využívat zrak ani s nejlepší možnou korekcí jako dominantní a jediný analyzátor při práci, orientaci a získávání informací. 3. Slabozrakých – jsou to osoby, které mají navzdory nejlepší možné korekci problémy s vykonáváním zrakové práce. Takovíto lidé mají vážně poškozený zrak, ale disponují jeho užitečnými zbytky, které se dají efektivně využít. 4. Osobách s poruchami prostorového vidění – jsou to osoby s poruchou funkční rovnováhy a fyziologické spolupráce pravého a levého oka. Je to vlastně porucha vidění obou očí a způsobuje problémy v prostorovém vnímání.
91
8.2
Kognitivní mapy zrakově postižených – dostupné studie
Metody výskumu kognitívnych map zrakově postižených jedinců rozdělujeme na: 1. Trasové techniky, které jsou založeny na popisu znalostí respondenta o vztahu dvou míst a trase mezi nimi. Testy na měření tohto tipu vědomostí jsou rozděleny do čtyř kategorií: a. Respondent zopakuje naučenou trasu (ESPINOSA ET AL 1998). b. Respondent odvodí cestu z cíle zpět do výchozího bodu. Tyto typy technik studují individuální interakci s prostorem, zatím co ostatní techniky odvozují znalosti a možné chování z výsledků testů (JACOBSON 1998). c. V druhé kategorii je respondent dotázán na odhad vzdálenosti mezi počátečním a cílovým uzlem nebo mezi jejich částmi (JACOBSON 1998, SCHINAZI 2005). d. V třetí kategorii byli respondenti požádáni o odhad směru mezi počátečními a cílovými body trasy, případně mezi jejich částmi. Tato metoda vyžaduje od respondenta představení si dané oblasti (JACOBSON 1998, UNGAR 2004). 2. Grafické testy jsou obměnou kreslení náčrtů (JACOBSON 1998). Může se jednat o náčrt volný, bez definice měřítka anebo náčrt mapy; o doplňování do mapy, o doplnění pomocí nápověd, kde se respondentovi poskytne část mapy a je požádán o její doplnění nebo o dlouhý náčrt, kde se jednotlivé části mapy předběžně doplňují. Hmatový náčrt je obměnou kreslení náčrtů hlavně u jedinců nevidících a prakticky nevidících od narození (JACOBSON 1996, MAINGREAUD – PISSALOUX – VELAZQUEZ 2004). 2. Částečně grafické a částečně rekonstrukční testy dodávají respondentovi jisté množství průvodních informaci o prostoru. Hovorové prostorové reakce jsou jednoduchou metodou na testování polohy. Od mapování se liší v tom, že stačí umístit bod na mapě. Redukuje to vliv kreslících schopností (JACOBSON 1998, KITCHIN – JACOBSON 1997). 3. Multidimenzionální škálování je technika, která sestavuje mapu ukazující vztahy mezi objekty nacházejícími se v ní jako matici vzdáleností mezi nimi. Tyto vzdálenosti můžou být ordinální nebo metrické (JACOBSON 1998). 4. Rozpoznávací testy shromažďují data o znalostech složení prostředí provedením respondenta daným prostředím a jeho identifikaci jednotlivých složek daného prostředí buďto z mapy nebo z fotografie. V případě zrakově postižených se zobrazovaní může provést pomocí dotykových map, a respondent se může rozhodnout, které zobrazení je správné (SCHINAZI 2005).
8.3
Kognitivní mapy zrakově postižených – pilotní studie na UHK
Výzkum na FIM UHK, zatím pilotní, se zaměřuje na dvě oblasti zkoumání, orientaci v uzavřeném prostoru a na orientaci v rozsáhlých otevřených prostranstvích se záznamem trasy: 1. Na orientaci v uzavřeném prostoru. Na Obr. 16 je zobrazená kavárna v Kopečku, v Hradci Králové. Nevidoucí respondent, který o zrak přišel před pěti roky následkem nehody, měl za úkol nakreslit prostor kavárny, ve které před časem pracoval. Zajímavostí je vyznačení klik na dveřích a také směru jejich otvírání. 2. Na náčrt trasy. Na Obr. 17 je zobrazena trasa, kterou chodí stejný respondent z vlakového nádraží na studentské koleje. V levém dolním rohu obrázku jsou nakresleny koleje, před nimi budova nádraží s vchody i východy a s krámy, které se v budově nacházejí. Před budovou je vyznačena autobusová zastávka městské hromadné dopravy. Její trasu vyznačují šipky ve střední části kresby. Otazník znamená, že respondent 92
nevěděl, jaká je přesná trasa autobusu. Na křižovatce na pravé horní straně obrázku jsou dvě autobusové zastávky, jedna směrem do města, druhá směrem ven, a také přechod pro chodce. V oblasti křižovatky šipky označují pěší chůzi. Jejich konec značí budovu studentských kolejí.
Obr. 16 Obraz kavárny v Kopečku
Obr. 17 Cesta z vlakového nádraží na studentské koleje
93
8.4
Shrnutí
V realizovaném pilotním výzkumu bylo cílem výzkumného týmu FIM UHK ověřit metodiku zjišťování kognitivních map nevidomých osob a také obecněji naučit se pracovat v kognitivním výzkumu s nevidomými osobami. Dílčí získanou zkušeností je to, že ty nevidomé osoby, které ztratily zrak v průběhu života, si uchovávají své kreslící schopnosti, i když kreslí s využitím vodících prostorových bodů. V budoucím výzkumu by se výzkumný tým FIM UHK měl zaměřit na orientaci nevidomých osob v uzavřeném prostoru, jehož motivací je porovnání kognitivních map blízkého prostoru nevidomých osob a kognitivních map domova osob vidoucích a poznání míry podrobnosti, struktury a typických detailů kognitivních map blízkého prostoru nevidomých osob. Dalším tématem výzkumu kognitivních map nevidomých osob je orientace na rozsáhlých prostranstvích, vyjádřených v náčrtech tras s respondenty s různými stupni zrakového postižení s pomocí reliéfových map. Motivací tohoto výzkumu je poznání struktury a typických detailů kognitivních map nevidomých osob těchto rozsáhlých prostranství se zaměřením na zjištění prvních poznatků o jejich pravidelnostech či naopak o individuálních odlišnostech. Velmi přínosné by bylo porovnání s kognitivními mapami osob bez zrakového deficitu. Základní motivací výzkumu kognitivních map zrakově postižených osob je zjištění, jakou roli mají další smysly v kognitivních mapách a do jaké míry mohou tyto smysly substituovat v kognitivních mapách zrak. Lz očekávat výrazné rozdíly v kognitivních mapách nevidoucích osob, které mají zrakový deficit od narození a které přišly o zrak v průběhu života. Velkým problémem výzkumu zrakově postižených osob je možnost získat pro výzkum dostatečné množství osob.
94
9.
J. Štyrský: Mentální mapy v geografii
9.1
Význam a praktické využití mentálních map v geografii24
V kognitivní psychologii se ptáme, jak lidé vnímají informace, učí se jim, pamatují si je a přemýšlejí o nich. Jedním z problémů, který se přímo dotýká moderně pojímané regionální geografie, jsou varianty vnitřní reprezentace fyzikálního (ale i společenského) prostředí, které člověka obklopuje. Toto prostředí nemůže být jenom popisováno už proto, že musí být vnímáno v patřičných souvislostech. Geografie je potom chápána jako odborná disciplína, v případě geografie fyzické, disciplína přírodovědecká, v případě geografie člověka disciplína společenskovědní. Pracuje tedy s přesně definovanými pojmy, geografickými zákonitostmi a integruje právě v podobě geografie regionální dílčí poznatky do podoby uceleného pohledu na navštívené území, kdy se zdůrazňují především vnitřní a vnější souvislosti. Kvalitní pozorování a schopnost odhalovat souvislosti je předpokladem kvalitního a moderního geografického poznání. Takto může vzniknout určitý obraz geografického prostoru v představách individua, které poznává, uvědomuje si a interpretuje svět, a to svět v dynamické podobě. Může tak vzniknout základ mentální mapy pod vlivem příslušných informačních toků, ale i pod vlivem představ, pocitů, prožitků. Tato mapa je vnitřní (mentální) reprezentací vnější reality v mozku člověka, jíž předchází tvorba percepční mapy, obohacené o individuální zkušenosti a prožitky. Jde tedy o výsledek individuálního studia vnějších reálií (existujících v geografickém prostoru), s výrazným podílem individuální představivosti, prožitků a pocitů, což potom vede nutně k individuálnímu,originálnímu pohledu a vyjádření. Co ovlivňuje představivost jako druh adaptace? Informace, zkušenost, citlivost,emoční bohatost,inteligence? Jak lze tyto aspekty zkoumat a hodnotit? Čím je způsobeno např. zkreslení, které je patrné při porovnávání individuálních mentálních map? V mentálním mapování lze rozlišit nejméně dva aspekty – kognitivní (souhrn informací a na jejich základě i konkrétních představ) a psychický (způsob myšlení, duševní a duchovní uzpůsobení jednotlivce závislé na individuálních dispozicích – věkových, výchovných, společenských). Kognitivní aspekt lze chápat jako odraz stupně a kvality informačních zdrojů a psychický aspekt jako odraz, ve kterém jsou akcentovány více dojmy, prožitky, představy – romantické představy – stereotypy, předsudky, kulturní tradice, akulturační prožitky, archytepální myšlenkové postupy a pocity i fantazijní představy. Mentální mapa je originálním odrazem reality, který může upozornit na zvláštnosti pozorovaného a hodnoceného geografického prostoru. Geografické aspekty mentálních map jsou tradičním obsahem výzkumu mentálních map. Teorie mentálních map ve vztahu ke geografickému prostoru byla rozpracována mimo jiné britskými autory Peterem Gouldem a Rodney Whitem (GOULD – WHITE 1974, 1986). V jejich díle pokračovali například NIŽŇANSKÝ (1994), SLODCZYK (1984), VOŽENÍLEK (1999), ŠÍPEK (2001), GOODALL (1987), MACER (2002), ROSENBERG (2002), SMITH (1983), HEATWOLE (1993), DOWNS a STEA (1977) a DE BLIJ (1987). Mentální mapy jsou výsledkem individuálního studia vnějších reálií (existujících v geografickém prostoru) s výrazným podílem úrovně představivosti, kdy o úrovni orientace rozhoduje míra představivosti, která je možná i částečným zdůvodněním originality přístupů k realitě. Co ovlivňuje představivost jako druh adaptace? Informace, zkušenost, inteligence? Jak lze zkoumat a hodnotit tento typ představivosti? Čím je 24
kap. částečně zpracována podle ŠTYRSKÝ (2005)
95
způsobeno zkreslení, které je patrné při porovnávání individuálních mentálních map? To je jen nepatrná část otázek, které si lze klást při výzkumech teorie mentálního mapování i při její praktické aplikaci! V mentálním mapování lze rozlišit dva základní aspekty – kognitivní (souhrn informací a na jejich základě i konkrétních představ) a duševní/psychický (způsob myšlení, duševní a duchovní uzpůsobení jednotlivce závislé na individuálních dispozicích věkových, výchovných, společenských). Kognitivní aspekt lze chápat jako odraz stupně a kvality informačních zdrojů a duševní/psychický aspekt jako odraz, ve kterém jsou akcentovány více dojmy, prožitky, představy, stereotypy, předsudky, kulturní tradice, akulturační prožitky, archytepální myšlenkové postupy a fantazijní představy. Mentální mapa je originálním odrazem reality, který může upozornit na zvláštnosti pozorovaného a hodnoceného geografického prostoru. Konkrétním příkladem potenciálu zmiňovaných postupů je porovnání následujícího popisu k podrobnému plánu Benátek, který doprovází každého knižního průvodce po Itálii, s popisem finského spisovatele Waltari (viz níže). „Město je rozloženo v laguně mezi pevninou a otevřeným mořem na 118 ostrůvcích při 150 kanálech, přes něž se klene přes 400 mostů, s nábřežními promenádami i úzkými uličkami,s romantickými zákoutími, plnými květin a zeleně. Ve vlastních Benátkách je asi 150.000 domů, z toho 900 palácových staveb a 105 kostelů. Fantastičnost polohy i architektonické výstavby činí z Benátek unikátní místo světového cestovního ruchu.“ (BARTONĚK 1990, str.137, terminologicky opraveno). Tolik „kognitivní“ informace. Finský spisovatel Waltari (WALTARI 2003) ve své práci „Cesta do Istanbulu“ na straně 91 srovnává dojmy dvou svých finských předchůdců takto: „V Benátkách si člověk zničí žaludek ze zkaženého jídla a lidi vozí v rakvích ve vodě plné splašků sem a tam po kanálech, vydechujících nepopsatelný pach hniloby…“ (Simo Pentila). …“pluli jsme s Elli teplou jižní nocí vonící po růžích a doléhaly k nám písně nesčetných kytar“ (Sulho Ranta). A Mika Waltari dodává: „Co člověk, to názor…Benátky jsou vynášeny až do nebes a mnozí cestovatelé je prokleli, ale snad více jich si je zamilovalo...“. Zdá se, že jde o zdařilý pokus o vyjádření dojmů jako komentáře k mentální mapě. Často se ve vytváření mentálních map geografického prostoru propojuje politologie, geografie, historie, praktická politika a cestovní ruch. V první polovině devadesátých let 20.století se tehdejší prezident Slovinské republiky Milan Kučan soustředil především na to, aby se Slovinsko v mentálních mapách Západoevropanů posunulo z Balkánu do střední Evropy. Šlo o snahu přesvědčit „Západoevropany“, že Slovinsko se zbavuje těch charakteristických rysů, které jsou tradičně spojovány se skutečnostmi či jen představami o chaosu, nacionální a náboženské nesnášenlivosti, o přeceňování historické osudovosti Balkánu a o dalších prvcích, se kterými se obyvatelstvo Balkánu identifikuje. Slovinský prezident a prakticky celá politická reprezentace se úspěšně snažila politické představitele Západu (především Německa, Rakouska, Itálie a Francie) přesvědčit, že budou minimálně riskovat, když otevřou prostor pro přijetí Slovinska do základních evropských a euroatlantických struktur. Znamenalo to značný posun v tradičních představách nejen politické reprezentace, ale i obyvatel evropských států, kteří se prostřednictvím turismu přesvědčují o pořádkumilovnosti, vstřícnosti a spolehlivosti většiny obyvatel Slovinska. Politické cíle vlády a rostoucí turismus jsou potom dvěma stránkami péče o pozitivně se vyvíjející individuální i skupinovou identitu, která je opřena o již fungující hodnoty, které se podařilo prosadit a které se individuálně i společensky vyplácejí. Tak vzniká jistý geografický prostor, který zájemce vždy nějak vyhodnocuje. 96
Specifickou a staletí rozvíjenou součástí geografie je tvorba map. Kartografickou mapu lze chápat jako mentální mapu geografického prostoru, přičemž je zdůrazněn určitý aspekt reality (fyzická mapa, politická mapa, hospodářská mapa, mapa hustoty osídlení atd.). Kartografické mapy používané v určité oblasti světa a další zprostředkované znalosti významně ovlivňují mentální mapy rezidentů. SAARINEN (1987) vykonal zajímavý pokus, kdy zhodnotil obrazovou reprezentaci mapy světa od 71 studentů ze 49 států. Setkal se přitom s prezentacemi výrazně ovlivněnými představami o významu své vlastní země ve světě (viz obr. 7.14. na str. 279, STERNBERG 2002). Ze vzájemné souhry tvořivých prvků přírodní krajiny (geologický vývoj a mineralogické a petrografické složení, geomorfologie,působení vody, chod srážek a intenzita slunečního svitu, oživení prostoru rostlinstvem a zvířenou) vznikají typické charakteristické celky, které tvoří základní typy přírodní krajiny. Čím to je, že se snažíme identifikovat se s touto krajinou, nebo tuto identifikaci odmítáme? Pro intenzivní prožitky z cestování, turistiky, putování je ale důležité alespoň se pokusit identifikovat se s touto krajinou, porozumět ji, spřátelit se s ní. Vždyť obyvatel Sahary by těžko přežil, kdyby se nespřátelil s nekonečně rozlehlou, žhavou písečnou pouští. Kočovný beduín své prostředí v Maroku, Alžírsku, Tunisu, Saudské Arábii, Jordánsku, chápe jako významuplné. I turista, chce-li něco skutečně prožít a zvláštnosti dané geografickým prostředím pochopit, se také musí s navštívenou krajinou identifikovat. Musí se patřičně naladit.
Obr. 18 Písečné přesypy v poušti Merzouga v Maroku. Zdroj: J. Štyrský Poušť Merzouga (viz Obr. 18) je součástí velkého západního Ergu a lze ji dosáhnout asi po 60 km terénní jízdy z osady Erfoud. Ocelově modrá nekonečná obloha, jemné čeřiny na povrchu načervenalého písku, ve kterém zanechal své stopy velbloud, nebo člověk? Je přímo slyšet šelest přesýpajícího se jemného písku, je slyšet téměř absolutní ticho, i 97
z fotografie sálá 45 stupňů Celsia na slunci. Jaký vztah má člověk uprostřed těchto dun např. ke zbytku vody, který má v plastové láhvi? K čemu ho vyzývá obzor, který se zjevuje za každým pásmem dun? Mohl by Evropan z Čech žít v tomto prostředí? Jak by na něj působila oáza – místo, které jediné poskytuje bezpečí domova? Budeme-li chvíli uvažovat nad nabízenými možnostmi dojmů z uvedené fotografie, může to v nás spustit řetěz asociací, které příslušně vyjádřeny mohou být základem intenzivního prožívání a hlavně očekávání, že něco podobného – být ztracen v obzoru – skutečně na poušti zažijeme. Jen si musíme na průvodci a cestovní kanceláři vytrucovat alespoň chvilku samoty. Výhodou pro toto prožívání jsou potom tzv. expediční zájezdy, kde se s podobnými příležitostmi počítá. Ale když se vrátíme k fotografii, můžeme postřehnout rozdíl mezi úrovní pozorování bez využití textu u nebo s jeho využitím, kdy pozorování je jistě obohaceno o další souvislosti a dojmy. Každý člověk má jistou citově psychologickou dimenzi vztahu k určitým krajinám, regionům,místům. Při vyslovení geografického pojmu se mu vybaví určitá představa, která může být velmi úporná a velmi těžko podléhající změnám.. S představou Indie má většina lidí spojeny takové vnitřní obrazy, jakými jsou sloni, tygři, fakíři, Mauglí, Tádž Mahál, posvátné krávy, rýže, Sikhové, Himáláj. Ovšem poslední hospodářský vývoj tohoto subkontinentu tyto představy zásadně narušuje. Znalostní technologie, znalostní ekonomika, biotechnologie, farmaceutický průmysl – to jsou ukazatelé budoucího vývoje Indie. Mentální mapa Indie se tedy v představách evropských turistů pomalu mění v mapu demografického, ale i hospodářského tygra, kde se nynější ostrůvky prosperity spojí v oceán osobitého moderního vývoje, kde ovšem bude místo i na slony, tygry, Tádž Mahál i fakíry, a důstojné panorama Himaláje nás opět uvede do hluboké pokory. Turisté ovšem musí být ochotni tyto posuny ve svých zakotvených mentálních mapách akceptovat. Ano, existuje stále – a je vlastně smyslem cestování a putování – to, čemu říkáme genius loci – duch místa. Právě tento fenomén způsobuje, že se na navštívené místo chceme vrátit! A v tom je jeden ze smyslů turismu! Jaké je a jak lze přitažlivě vyjádřit to, co nazýváme kouzlem krajiny? Myslím, že je vhodné na tomto místě připomenout zcela zvláštní a svým způsobem provokativní teorii Ruperta Sheldrakea o existenci morfických polí míst a území, kde může působit i „kolektivní paměť“! Některá místa mají pozitivní vliv… Turisté navštěvují zámky, chrámy, svaté hory a podobně – turistika je tedy sekularizovanou poutí! Jelikož jsou to vzdělaní a moderní lidé, jsou svým způsobem odcizeni od míst, na která putují, nedokáží se tam pomodlit, nebo zažehnout svíčku. Nedokáží vyvolat „ducha“ onoho místa! Jak nám v této orientaci může pomoci předchozí příprava před cestou, studium map, cestopisů, geografických příruček, studium knižních průvodců, prohlížení katalogů cestovních kanceláří? Jaký význam má systematická práce s fotografiemi, která všechny tyto studijní materiály musí doprovázet? Jakým způsobem přibližují a spoluvytvářejí to, čemu říkáme duch místa? Umíme se dívat, umíme pozorovat, jsme dostatečně vnímaví? Hraje roli např. při posuzování fotografií představivost, nebo se pozorovatel omezuje jen na reálné vidění zobrazované skutečnosti? Vzniká reálný obraz, nebo dojem násobený prožitkem?. Nebo snad fotografie svou reálností brání prožitku – očekávání? Je-li fotografie originálním odrazem reality, může být zdrojem prožitku. Ovšem je prospěšné, když je fotografie obohacena příběhem – lépe – sama musí být příběhem. Takto pojatá a vnitřně zpracovaná fotografie může být potom velmi vhodnou součástí (nebo doplňkem) mentální mapy, která upozorňuje potenciální turisty na určitou koncentraci prvků umožňujících prožitek. Nedílnou součástí takto pojaté mentální mapy je i 98
určité prostorové (kartografické) vyjádření, které si ve svých představách zachováváme a dokážeme si je za určitých podmínek – i díky intenzivní vnitřní identifikaci – poměrně přesně vybavit. Konkurenceschopnost v oblasti cestovního ruchu při tvorbě a prezentaci produktů cestovního ruchu bude v budoucnosti stále více závislá na originalitě nabízeného produktu. Dosavadní přístupy v nabídce i konkrétní činnosti zpravidla přinášejí pouhou sumu faktů. Chybí důraz na vnitřní rozměr rozhodování – vědomí možnosti zážitku, intenzivního aktivního prožívání poznávaného. Mělo by jít o vzbuzení zájmu poznat, prožít, obohatit se – nejen zkonstatovat očekávané. Nabídkové materiály cestovních kanceláří trpí určitou jednostranností a poskytují informace sice zásadní, ale nenabízejí intenzivní prožitky. I doprovodné fotografie většinou nejsou ani identifikovány, natož aby slibovaly nějaký příběh, zážitek. Tvorba a hodnocení mentálních map má velký význam i v destinačním managementu, kdy významnou měrou může přispět k tvorbě a nabídce udržitelných a konkurenceschopných produktů cestovního ruchu. Budeme-li vytvářet a hodnotit potenciál cestovního ruchu i pomocí mentálních map, můžeme tím přispět k prohloubení zájmu o nákup takto připravených produktů cestovního ruchu.
Obr. 19 Řeka Douro v severním Portugalsku. KAPLAN 1984.
99
Jak geografický prostor, který je odrazem určitého stavu mysli jedince nebo skupiny, geograficky (kartograficky) vyjádřit? Vzniklá turistická mapa studovaného geografického prostoru musí být obohacena o sice schematické, ale zajímavé znázornění jevů, které díky analýze výpovědí respondentů budou mít neopominutelný význam. Toto znázornění může být přímo v mapě (kresba nebo fotografie), nebo může být součástí komentáře, který je nedílnou součástí vytvořené mentální mapy. Zdařilou ukázkou konkrétní takto pojaté mentální (kognitivní) mapy, která plasticky přibližuje a modeluje zvolený region, může být mapová příloha stati Mariona Kaplana v americkém časopise National Geographic z října roku 1984 – Iberia‘s Vintage River (KAPLAN 1984:468, Obr. 19). Okolí portugalské části řeky Douro zdůrazňuje nejen tzv. „betlémské panorama“ města Porta, ale i vše, co souvisí s nejdůležitějším produktem celé oblasti – portským vínem. Je zde upozorněno na sklizeň hroznů, na práci ve vinných sklepích i na tradiční způsob dopravy sudů bárkami do sklepů. Nezapomíná se ani na významné rybářství, ani na možnosti návštěvy přírodních parků, které jsou pro severní Portugalsko velmi typické. Zde se mísí historické a současné determinanty mentálních map. Kdybychom tuto mapu doplnili vhodnými fotografiemi, dostaneme významově bohatou mentální mapu, všestranně využitelnou v praktické aplikaci moderní regionální geografie, která oslovuje především potenciální klienty cestovního ruchu.
9.2
Výzkum geografických aspektů mentálních map
Mentální mapa vzniká pod vlivem příslušných informačních toků a odhaluje tedy míru znalosti problémů zkoumaného geografického prostoru, obohacených o dojmy a prožitky individuálního charakteru. Proto je nutné konkrétní výzkumnou práci zaměřit na: 1) teoretické a metodologické problémy mentálního mapování – metody výzkumu, vlastní aplikace, diskuse nad výsledky, praktické využití a teoretické zhodnocení 2) vývoj teorie a praktického využití mentálního mapování 3) využití informačních technologií při tvorbě a prezentaci mentálního mapování 4) mentální mapování v destinačním managementu cestovního ruchu 5) zhodnocení potenciálu cestovního ruchu pomocí mentálního mapování 6) využití mentálního mapování při tvorbě a nabídce produktů cestovního ruchu 7) problémy psychologie místa a geopsychologické souvislosti mentálních map 8) konkrétní sociologický a asociační výzkum jako podklad pro tvorbu mentálních map 9) mentální mapy a interkulturní psychologie Jako téma pilotního výzkumu (ověření metodiky výzkumu včetně způsobu vyhodnocení nestrukturovaných odpovědí v dotaznících a schopnosti samostatného vyplnění dotazníků) geografických aspektů mentálních map a následně i plošného výzkumu na FIM UHK byly zvoleny mentální mapy států a regionů. Pro výzkum byl sestaven dotazník, jehož plný text je v příloze v kap. 15.2. Konstrukce dotazníku vycházela z následujících předpokladů a hypotéz: 1) Respondenti, kteří navštívili určitou zemi, si vytvářejí velmi různorodé mentální mapy s prožitkovými stopami a představami, které lze slovně i graficky vyjádřit. 2) Mentální mapy, které se týkají nenavštívené země, se budou od mentálních map navštívených zemí lišit vyšším zastoupením představ získaných zprostředkovaně, na základě informací závislých na stupni zájmu o zkoumaný region, a budou charakteristické i vyšším zkreslením mentálních map.
100
3) Úroveň25 mentálních map respondentů, studujících management cestovního ruchu (na FIM UHK a VOŠ CR Hradec Králové), bude lepší než u studentů Obchodní akademie v Hradci Králové. 4) Poznatků získaných vyhodnocením dotazníků bude možno použít při konstrukci určitého typu mentálních map, které mohou doplnit tradiční nabídkový materiál cestovních kanceláří a agentur (katalogy, nabídkové letáky, informace pro klienty). Vyplnění dotazník předpokládá přibližně 30 minut času a je koncipován tak, aby jeho vyplnění mohlo být respondenty provedeno zcela samostatně, s minimální intervencí při zadávání. Vyhodnocení dotazníků se provádí individuálně jednou osobou (zajištění porovnatelnosti) podle jednotlivých zemí (typické rysy mentálních map) i vzhledem k jednotlivým dotazovaným aspektům mentálních map. Základní charakteristiky mentálních map jsou vztahovány k charakteristikám respondentů a opakovanosti návštěv země. Základním porovnáním je také srovnání mentálních map zemí navštívených a nenavštívených. V roce 2004 byl proveden pilotní (ověření dotazníku a metodiky jeho zadávání) i plošný výzkum, kterým bylo osloveno přes 250 respondentů na střední škole – Obchodní akademie v Hradci Králové, na VOŠ CR v Hradci Králové a na FIM UHK. Výzkum byl zaměřen na zjišťování mentálních map respondentů u zemí nejen jimi navštívených, ale i zemí pro ně zajímavých, ale nenavštívených. Níže je jako případová studie uveden příklad vyhodnocení ve vztahu k obsahu mentální mapy konkrétního zvoleného státu – Chorvatska. Případová studie 1 Mentální mapa Chorvatska Chorvatsko působí především „typickými vůněmi“, „hlučnými a pestrými tržišti“, „mořem, teplem a sluncem“,“ nádhernými mušlemi“ a „výtečnou zmrzlinou“. Za nejsilnější zážitky jsou považovány: „stopy po válce při průjezdu vnitrozemím“, „možnost raftingu“, „krásy starého města Trogiru“, „Plitvice se svými vodopády a jezery“, „vlnobití a východ a západ slunce nad mořem“ a „pohled na hrající si delfíny“. Z problémů jsou nejčastěji uváděny: “jazyková bariéra především u starších lidí“, “mnoho lidí na plážích“, „betonové pláže narušující přirozený ráz pobřeží“, “mořští ježci“, “neúměrné ceny potravin a parkovného“. Obr. 20 Mentální mapa Chorvatska v grafické reprezentaci. 25
menší míra zkreslení, vyšší prokreslení, více souvislostí, důraz na podstatné a charakteristické rysy
101
Součástí dotazníků byl i požadavek vyjádřit dojmy a představy v jednoduché mapě. Šlo tedy o vytvoření grafické reprezentace kognitivní mapy. Respondenti se v základních rysech vždy správně geograficky vyjádřili a znázornili dlouhé pobřeží plné ostrovů, s horskou hradbou probíhající souběžně s ostrovy na pevnině. Vyjádření toho nejnápadnějšího útvaru – poloostrova Istrie – bylo však rozmanité. V jednom případě byl sice umístěn v severní části Chorvatska (viz Obr. 20), ale kolmo na pevninu. V tomto příkladu bylo vše bylo doplněno symbolickým vyjádřením bohatosti moře (hvězdice, mušle, ryby, loďky) i symbolem tepla a dekorativního rostlinstva (palmy). Výsledky výzkumu mentální mapy navštíveného Chorvatska dovolují zformulovat následující tendence: lze zobecnit silně působící dojmy: o očekávané: teplo, moře, víno o překvapující: NP Plitvice, architektonická krása historických přístavů (Split, Šibenik), opuštěnost Kornatských ostrovů je možné vyjádřit i typické slabé stránky navštívené oblasti: nepořádek na plážích, příliš mnoho lidí na plážích, přemrštěné ceny v grafickém vyjádření především posluchači FIM UHK prokázali velmi dobrou orientaci v regionu (viz Obr. 20), včetně určitých pocitových grafických doplňků (lodě, hvězdice, dobrá zmrzlina). Výzkum vypovídá o reálné možnosti zjišťovat a vyhodnocovat u navštívených zemí nejen informace, ale i prožitky a také představy, které respondenti mají o zemích, o které se zajímají, ale které ještě nenavštívili. Rýsují se i konkrétní praktické aplikace výsledků výzkumu. Po doplnění a zpřesnění dotazníku bude možné vypracovat návrhy užitých mentálních map jako moderního doplňku informačních materiálů v oblasti konkrétních nabídek cestovních kanceláří i v oblasti multimediálních aplikací při moderní výuce geografie cestovního ruchu.
102
10. B. Ježek, J. Vaněk, P. Janečka, P. Poděbradský: Virtuální realita 10.1 Příprava koncepce experimentů Jak vyplývá z analýzy provedené v ZELENKA A KOL. (2004), velice perspektivní oblastí pro výzkum kognitivních map je využití virtuální reality, a to pro realizaci experimentu za přesně definovaných podmínek. Mezi hlavní „parametry“ experimentů s virtuální realitou by měla patřit reprodukovatelnost a související možnosti naplánování experimentů a přesného nastavení pokusné scény, návaznost vytváření kognitivní mapy a dotazování na ni v čase, možnost přesného vyhodnocení průběhu experimentu. Při přípravě vývoje prostředí na FIM UHK byly posouzeny možnosti využití virtuální reality, diskutovány technologické možnosti a typy experimentů. Mimo jiné byl: Posouzen potenciál virtuálních modelů interiéru budov, volné krajiny, umělých prostorových útvarů a realistických scén s objekty – viz Obr. 2126, Obr. 22, Obr. 23, Obr. 24 a Obr. 25. Byl vytvořen virtuální model města pro seznámení členů řešitelského týmu s vybraným perspektivním virtuálním prostředím a pro analýzu využití virtuálního prostředí při výzkumu kognitivních map (viz Obr. 26). Byl vypracován plán vývoje technologií ve vztahu k připravovaným experimentům. Byly diskutovány případné nevýhody využití virtuální reality, mezi něž patří náročnost vývoje a testování technologie, omezený stupeň realističnosti a možný vliv zkušeností zkoumané osoby s virtuálním prostředím na výsledek experimentů (zkušenosti osoby s ovládáním, s pohybem ve virtuálním světě) Byly sestaveny obecné požadavky na používané aplikace, kterými jsou: stejné ovládání, jednoduchý způsob změny scény, ukládání nastavení scény, omezení/vymezení rychlosti pohybu scénou tak, aby co nejvěrněji odpovídala různým situacím27 (chůze, jízda autem) Byl vypracován plán experimentů pro různé aspekty kognitivních map. Navrženy byly experimenty pro: o testování prostorové inteligence – jeho součástí by mělo být zjišťování způsobu orientace, míry zkreslení prostoru, prostorové paměti, strategie a přesnosti pohybu o zjišťování prostorových preferencí – jaká je strategie pohybu testované osoby, co bylo navštíveno, co zapamatováno o zjišťování podoby vytvořené KM s bezprostřední korelací KM k aktivitám ve virtuálním prostoru – měření pohybu testované osoby virtuálním prostorem v čase
26
Jde o obrázky nasnímané v reálném čase tak, jak je vidí uživatel, který se nad terénem může libovolně pohybovat, Terén byl rekonstruovaný z vrstevnic a je pokryt ortofotomapami. Data laskavě zapůjčila Správa KRNAP. 27 i to by mohl být faktor výzkumu – jak souvisí podoba KM s rychlostí či charakterem pohybu prostorem
Obr. 25 Posuzovaný virtuální model – vnitřek budovy FIM UHK
Obr. 26 Model města, vytvořený pro seznámení s virtuálním prostředím a pro analýzu využití virtuálního prostředí při výzkumu kognitivních map 106
10.2 Virtuální realita Pojem virtuální realita je většinou chápán intuitivně, jen málokdo si pod ním nic nepředstaví. V literatuře se vyskytuje řada definic, které bývají ovlivněné zaměřením autora. Například podle LATTA – OBERG (1994) je virtuální realita „sofistikované rozhraní člověk - počítač, které simuluje skutečné prostředí a umožňuje uživateli s tímto prostředím provádět interakci“. BRYSON a LEVIT (1992) uvádějí, že „virtuální realita je počítačově generované prostředí umožňující uživateli prožívat vjemy jako v 3D prostoru“. Ještě konkrétnější definici, podle které je virtuální realita „prožitek z vnoření, ve kterém je uživatel obklopen počítačem generovanou třídimenzionální scénou, kde je schopen se pohybovat, vidět scénu z různých úhlů pohledu, zasahovat do ní a přetvářet ji“, nabízí RHEINGOLD (1991). Snad až příliš konkrétní a na zobrazování zaměřená definice podle autorů CRUZ-NEIRA – SANDIN – DEFANTI (1993) říká, že „systém virtuální reality je systém, který poskytuje v reálném čase perspektivu sledování scény s širokým úhlem pohledu, interaktivní komunikací se scénou a binokulárním zobrazovačem“. ELLIS (1994) definuje pojem virtuální prostředí jako „interaktivní přehlídku virtuálních obrazů vylepšenou speciálním zpracováním a nevizuálními formami vjemů, jako jsou sluchové či hmatové, přesvědčující uživatele, že jsou vnořeni do syntetického prostoru“. PRATT – ZYDA – KELLEHER zavádějí označení virtuální svět popisem „Virtuální svět je aplikace, která uživatelům umožňuje v reálném čase navigovat a interagovat s třírozměrným počítačem vytvořeným (a počítačem udržovaným) prostředím. Takový systém má tři hlavní prvky: interakci, 3D grafiku a vnoření“. Z definice podle LATTA – OBERG (1994) vyplývá, že virtuální prostředí lze chápat jako rozhraní mezi smyslovým aparátem člověka a technickým systémem. Interakce se systémem se na straně uživatele uskutečňuje prostřednictvím orgánů smyslového vnímání a pohybovým aparátem a na straně systému technickými senzory a efektory. Uživatel vnímá podněty generované efektory systému virtuálního prostředí a svými reakcemi působí na senzory systému. Přesnost snímání podnětů a především kvalita odezvy sytému určuje hloubku vnoření do virtuálního prostředí. Velmi důležitá je věrohodnost získaného vjemu, který nemusí být realistický, ale musí být konzistentní. V praxi to znamená, že vytvořené virtuální prostředí musí být fyzicky i smyslově vnímáno uživatelem tak, aby přijímané odezvy potvrdily jeho předpoklady o světě, ve kterém se pohybuje (ANTOŠ – JEŽEK – HOMOLA – EMINGER 1997).
smysly člověk
efektory systém
Obr. 27 Model virtuální reality jako rozhraní člověksystém
Existuje řada technických zařízení pro pohybový senzory zprostředkování vzájemné aparát interakce. Na straně senzorů uživatele se nejčastěji stimuluje zrak pomocí vizuálních efektorů, jako jsou běžné dvourozměrné displeje, stereoskopické displeje a helmy, speciální projekční místnosti a další zařízení. Kromě zraku je možné zprostředkovávat i zvukový či hmatový vjem. V případě senzorů lze snímat polohu a
107
natočení hlavy, pohyb ruky, prstů nebo celého těla, případně použít ovladač, který nahradí skutečný pohyb člověka. Jedním ze stěžejních pojmů, který se často objevuje i v definicích, je anglický termín (sense of) immersion. Tento pojem, do češtiny nejlépe přeložitelný jako (pocit) vnoření do virtuálního prostředí nebo pohlcení virtuálním prostředím, vyjadřuje, jak silně je pozornost uživatele zaměřena na úlohu vykonávanou ve virtuálním prostředí. Úroveň pocitu vnoření je výsledkem součinnosti mnoha parametrů, jako jsou stupeň interaktivity, složitost a detail prostředí, úhel pohledu, stereoskopické zobrazování, obnovovací frekvence vykreslování či rychlost odezvy. Podle pocitu vnoření se systémy virtuální reality rozdělují na Non-Immersive, Semi-Immersive a Fully Immersive.
10.2.1 Non-Immersive Systémy virtuální reality, takto ne zcela přesně označované jako bez vnoření, úroveň vnořením poskytují, ač poměrně nízkou. Virtuální prostředí je zprostředkováno klasickým monitorem či displejem s rozlišením pohybujícím se v současnosti kolem 1280×1024 bodů a úhlopříčkami kolem 40 centimetrů. K ovládání se používají běžná rozhraní, tedy klávesnice a myš, občas doplněné joystickem či datovými rukavicemi (MACKENZIE 1995). Výpočty provádí výkonnější běžně dostupný stolní počítač. Non-immersive systémy jsou nejméně náročné na výpočetní výkon a nevyžadují žádný specializovaný hardware. Jsou proto také nejlevnější a nejrozšířenější. Mohou být nasazeny v řadě aplikací a díky technologiím, jako jsou VRML (2008), proniká virtuální realita do mnoha oblastí, kde nejsou kladeny nároky na pocit vnoření a na vjem velikostí a vzdáleností.
10.2.2 Semi-Immersive Systémy označované jako semi-immersive poskytují větší, často i výrazně, pocit vnoření do virtuálního prostředí, ale ještě ne naprosté pohlcení uživatele. Jako zobrazovací zařízení slouží velkoplošné obrazovky s vysokým rozlišením (či víceobrazovkové systémy) nebo rozměrné projekční plochy s promítáním z více projektorů. Rozlišení dosahuje desítek až stovek milionů obrazových bodů, což přináší značné nároky na výpočetní výkon. Vysoké rozlišení také vyžaduje vyšší kvalitu vykreslované scény, protože díky němu mnohem víc vyniknou všechny nedokonalosti. O vykreslování scény se starají velmi výkonné výpočetní stanice nebo clustery běžných uživatelských počítačů. K ovládání se kromě myši a klávesnice často používají zařízení pro snímání polohy s třemi a více stupni volnosti. Díky tomu, že systémy zabírají velkou část zorného pole uživatele, vzbuzují mnohem větší pocit přítomnosti ve virtuální scéně a dovolují výrazně přesnější zprostředkování velikostí. Pro dokonalejší navození vjemu skutečnosti bývají často doplněny stereoskopickou projekcí.
10.2.3 Fully Immersive Plně pohlcující systémy jsou vždy spojovány s hlavovými displeji. Ty umožňují stereoskopické zobrazení virtuální scény a zároveň zcela zakrývají zorné pole uživatele. Ve spojení se systémy sledování polohy a orientace hlavy navozují naprosté vnoření uživatele do virtuálního prostředí. Hlavové displeje provázely technologické problémy, které spolu s vysokou cenou zabraňovaly jejich většímu rozšíření. Díky rozměrům a nízké kvalitě 108
zobrazování vznikaly četné nežádoucí vedlejší účinky na organizmus uživatele (COSTELLO 1997). Díky velkému technologickému pokroku posledních pěti let jsou však dnes hlavové displeje zralé k výraznějšímu využití. Pro interakci s virtuálním prostředím jsou využívána pokročilá zařízení s více jak dvěma stupni volnosti. Pocit vnoření velmi zvyšují senzory pro snímání polohy a orientace hlavy, jejichž výstupy ovlivňují kameru virtuálního systému. Systém tak reaguje na pohyby uživatelovy hlavy a vzbuzuje v něm pocit, že virtuální skutečnost je všude kolem něj. Pro manipulaci s objekty virtuální scény a pro pohyb ve scéně bývají využívána zařízení se třemi a více stupni volnosti. V současnosti jsou to především datové rukavice a polohovací zařízení se silovou zpětnou vazbou jako například Phantom.
10.2.4 Oblasti využití virtuální reality Systémy virtuální reality nacházejí uplatnění v řadě oborů lidské činnosti. Vedle čistě technických aplikací ve stavebnictví, architektuře, strojírenství a samozřejmě herním průmyslu se VR systémy setkáme i v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Spektrum použití je široké a pokrývá oblasti od výcviku lékařů, přes řízení chirurgického zákroku až po modelování chirurgických nástrojů. Důležitou oblastí je také výzkum a terapie oblasti psychologie. Psychologický výzkum a případná léčba psychických chorob je založena na vystavování jedinců situacím, ve kterých se zkoumané chování nebo choroba projevuje. Virtuální realita v tomto ohledu přináší zásadní výhody oproti klasickým postupům zaranžovaných skutečných situací. Výzkum i terapie tak může být organizován v chráněném bezpečném prostředí respektujícím soukromí pacienta a přesto obsahovat žádané podněty.
10.3 Příprava prostředí pro experimenty Pro psychologický výzkum v oblasti percepce prostředí je nutné integrovat realističnost prostředí a interakci rozhraní s možností řízení vlastního psychologického experimentu. Situace je ilustrována na Obr. 28, znázorňujícím vztah jednotlivých parametrů v třídimenzionálním prostoru a umístění charakteristických experimentálních metod (MALLOT 2002). Osa interakce určuje míru volnosti (autonomie) uživatele v experimentálním prostředí, realističnost vyjadřuje podobnost (příbuznost) s reálným světem a osa řízení určuje možnost ovlivnit virtuální prostředí experimentu a kompletně sledovat chování účastníka. realističnost CG
RW
VE řízení PS
interakce
109
Obr. 28 Charakteristika experimentálních metod v psychologickém výzkumu. RW – experimenty v reálném světě, PS – klasické experimenty, CG – experimenty využívající metody počítačové grafiky a VE – experimenty prováděné ve virtuálním prostředí.
V našich experimentech jsme byli limitováni technickými prostředky běžné počítačové konfigurace, a proto jsme se při realizaci rozhraní omezili na běžná vstupněvýstupní zařízení, tj. non-immersive systém virtuální reality. Uživateli je poskytován vizuální vjem prostřednictvím běžného rastrového displeje a pohyb v prostředí je řízen myší. Přesto byla snaha o vytvoření plnohodnotného systému pro konzistentní znázornění požadované prostorové scény s možností sledování chování uživatele po celou dobu přítomnosti ve virtuálním prostředí.
10.3.1 Technologie vytváření modelu Pro výzkum interakce mezi uživatelem a systémem virtuálního prostředí je nutné vytvářet a editovat počítačový model prostředí podle požadavků prováděných experimentů. Pro návrh prostorových scén je využíván jazyk VRML (Virtual Reality Modeling Language) (ŽÁRA 1999). Jedná se o ISO standard pro popis statických i dynamických virtuálních scén. Jednotlivé objekty prostorové scény jsou popsány v textových souborech a zobrazování scény provádí speciální VRML prohlížeč, který může být integrován do webového prohlížeče. Proto lze vytvořený model prohlížet na běžném počítači a je dostupný i v síťovém prostředí, například prostřednictvím Internetu.
a)
d)
b)
c)
e)
Obr. 29 Znázornění postupného vytváření modelu prostorové scény, a) vytvoření základního tvaru modelu objektu, b) mapování textur, c) modifikace tvaru objektu podle požadavků, d) umístění objektu do prostředí, e) doplnění dalších objektů scény Model určitého prvku je tvořen plochami pospojovanými do tvaru povrchem odpovídajícího skutečnému objektu. Jednotlivé plochy jsou pokryty fotografiemi skutečných prvků (mapovanou texturou) a vytvářejí tak realistický vzhled celého modelu. Pokrytím každé plochy z obou stran jinou texturou je docíleno odpovídajícího vzhledu z 110
vně i při průchodu interiéru. Modely jednotlivých prvků jsou umístěny (i vícenásobně) do prostorové scény a pospojovány v celkový model (Obr. 29). Realistický vzhled celého modelu je umocněn doplněním vhodného pozadí a vzhledu terénu, případně dalšími objekty, jako jsou vozidla či postavy, a předměty vnitřního zařízení. Vlastní formát VRML souboru představuje textový soubor s definicí scény, nastavením osvětlení a umístěním pozorovatele (Obr. 30). Soubor je členěn do stromové struktury, kde jednotlivé uzly obsahují geometrickou a topologickou informaci (tělesa, plochy), transformace objektů, materiál povrchů, kameru, světla atd. Vytváření souboru lze přirovnat k programování, kdy pomocí základních elementů stavíme komplexní scénu. Další speciální uzly umožňují definovat skripty ovlivňující chování scény případně pohyb objektů a vlastní prototypy objektů, které lze následně umísťovat do scény. #VRML V2.0 ascii Group { children[ DirectionalLight { # osvětlení direction 0 0 -1 } Viewpoint { # pozorovatel position -8 2 5 orientation -0.1352 -0.9831 -0.1233 1.1417 fieldOfView 0.7 } Transform { # červená aproximovaná kulová plocha translation -3 0 1 children Shape { appearance Appearance{ material Material{ diffuseColor 1 0 0 } } geometry Sphere { radius 1.5 } } } Transform { # modrá poloprůhledná trojúhelníková plocha translation 0 2 1 rotation 0 1 0 .9 children Shape { appearance Appearance{ material Material{ diffuseColor 0 0 1 transparency 0.5 } } geometry IndexedFaceSet { coord Coordinate { point [ -2 0 1, 2 0 -1, -2 -4 -5] } coordIndex [0,1,2,-1] } } } ] }
Obr. 30 Příklad trojúhelníkem
VRML
souboru
znázorňující
111
kulovou
plochu
protnutou
10.3.2 Editor scény Návrh prostorové scény pomocí přímého zápisu VRML kódu však klade značné nároky na schopnosti a znalosti uživatele a je časově náročný. Vhodnějším řešením je použití interaktivního editoru, který by umožňoval přímé rozmístění připravených objektů do definovaného prostoru. Proto byla věnována i pozornost návrhu jednoduchého editoru umožňujícího interaktivní zadání scény rozmístěním prostorových objektů v rovině (PODĚBRADSKÝ 2007). Umístění 3D objektů v rovině zjednoduší řešení vlastního editoru bez výrazného omezení používaných scén v praxi. Jednotlivé objekty, představující jednotlivé stavební elementy scény (např. domy, části komunikací, stromy atd.), jsou do editoru importovány pomocí definičního souboru ve formátu XML, který specifikuje základní parametry a volitelné atributy. U každého objektu je definována velikost ve směru os x, y a z, ikona znázorňující vzhled, odpovídající zápis ve VRML souboru a případně jména a typy nastavitelných atributů. Návrhář scény umísťuje jednotlivé objekty v rovině, může jejich polohu modifikovat (posunutí) a nastavovat rotace (Obr. 31). Je podporována i práce se skupinami objektů a možnosti automatického rozmísťování většího množství objektů podle zadaných pravidel. Výsledná scéna je uložena do definovaného formátu v XML, který umožňuje převod do jazyka VRML. Tato oblast je v současnosti řešena tak, aby byl možný snadný export a následné procházení v některém z VRML rendererů.
10.3.3 Zobrazení scény a sledování chování Virtuální prostředí vhodné pro interakci uživatele se systémem je tvořeno jednak technickými prostředky zprostředkovávajícími fyzický kontakt prostřednictvím senzorů a efektorů, ale je také tvořeno softwarovým systémem generujícím vlastní virtuální prostředí, například grafickou prostorovou scénu. Ve virtuálním prostředí se uživatel pohybuje prostřednictvím zástupce (avatara), který podle zvolených parametrů a aplikace simuluje model chování v reálném prostředí. Tento model chování může být omezen rychlostí a způsobem pohybu, gravitací, dynamikou, pohyblivostí, motorikou atd. Volba nástroje pro zobrazení virtuální scény je z hlediska funkčnosti experimentů zásadní. Renderer scény musí umožňovat realistické zobrazení scény v reálném čase, volný pohyb ve virtuálním prostředí a sledování chování uživatele. Pro zvolený způsob interakce s virtuální scénou prostřednictvím obvyklého hardware (display, klávesnice, myš) lze využít běžný VRML prohlížeč. Z hlediska zobrazení jsou kladeny nároky pouze na dostatečnou rychlost a realističnost zobrazení rozsáhlé scény při pohybu. Pro sledování chování je nutné splnit požadavek provázání aplikace prohlížeče s vlastní programem prostřednictvím aplikačního rozhraní EAI (External Authoring Interface). Toto umožňuje komunikovat s VRML prohlížečem pomocí Java appletu umístěném do webové stránky a zobrazované prostřednictvím VRML pluginu. Na základě testování dostupných aplikací a pluginů byl zvolen BS Contact VRML/X3D prohlížeč ve verzi 7.0 (JANEČKA 2007). Jako základní údaj sledování chování jedince při průchodu uměle vytvořenou virtuální prostorovou scénou byl zaznamenáván prostý pohyb a rozhlížení avatara uvnitř trojrozměrné scény vztažený k reálnému času. Výsledkem je přesný záznam o pohybu, který může být například znázorněn pomocí trajektorie zakreslené do virtuálního prostředí (Obr. 32) doplněné časovými značkami a směrem pohledu (Obr. 33). Získaná data mohou být reprodukována pro opětovný řízený průchod scénou nebo mohou sloužit pro exaktní porovnání více průchodů jednoho nebo několika jedinců. Obdobným způsobem lze 112
zaznamenávat i další interakce s objekty ve scéně, například kolize s pevnými nebo pohyblivým modely a v případě síťového prostředí i s jinými avatary. Zachycená data o interakci uživatele ve virtuální scéně jsou vedle grafické interpretace znázorněné pomocí trajektorie přímo v grafické scéně zároveň zapsána do externího XML souboru. XML je velice přizpůsobitelný a univerzální formát na výměnu dat a informací. Takto zapsaná data lze zpracovávat libovolným programem, upravit je podle potřeby a získat tak jinou interpretaci zachycených informací. Příklad zaznamenaných informací v XML souboru je na Obr. 34.
Obr. 31 Ukázka práce ve vyvinutém editoru při návrhu prostorové scény
Obr. 32 Virtuální prostorová scéna se zakreslenou trajektorií pohybu avatara 113
Obr. 33 Znázornění časových značek a směru pohledu avatara <moveRecording> <metadata> <scene> VRMLInteractor.wrml <sizex="100" y="10" z=" 100 " /> <requests>15
Obr. 34 Zaznamenaná data ve formátu XML souboru, s danou časovou značkou se zaznamenává pozice, rychlost pohybu, osa a úhel otočení avatara
114
10.4 Výsledky Navržené virtuální prostředí pro testování kognitivního mapování a struktury kognitivních map představuje komplexní prostorovou scénu, složenou ze základních grafických objektů. Vzhledem k tomu, že první etapa experimentů je zaměřena na orientaci a vnímání v městské krajině, byl návrh a tvorba objektů zaměřen na vybudování části panelového sídliště. Všechny objekty byly navrženy dostatečně univerzálně tak, aby umožňovaly vícenásobné použití v různých částech scény a zároveň bylo možné modifikovat jejich tvar a případně vzhled. Například u panelových budov je možné zadávat počet vchodů i pater a daný objekt je automaticky vygenerován včetně vhodně mapovaných textur. Pro realističtější vzhled je celá scéna doplněna objekty typu telefonní automat, novinový stánek, plakátovací plocha, lavička, veřejné osvětlení, odpadkový koš, zastávka MHD a další. Velká pozornost byla věnována silničním komunikacím, včetně chodníků a řešení křižovatek. Byly vytvořeny segmenty, které je možné skládat za sebou tak, aby mohla být vytvořena požadovaná silniční síť. Následující obrázky Obr. 35 a Obr. 36 demonstrují výsledky při modelování virtuální městské krajiny.
Obr. 35 Komunikace a bloky domů s dalšími prvky – lavičkami, novinovým stánkem a lampami
Obr. 36 Pohled shora na jednotlivé obytné bloky 115
11. L. Vydra, K. Mls: Pilotní experimenty s virtuální realitou28 11.1 Úvod Základní motivací využití počítačové grafiky při výzkumu kognitivních map je možnost vytvoření standardizovaných podmínek experimentu a možnosti porovnat kognitivní mapy reálného a virtuálního světa. Standardizace prostředí a průběhu experimentu je pak velkou výhodou implementace virtuální reality v daném výzkumu. Podstatná je možnost zaznamenat pohyb osob prostředím (včetně perspektivně také sledování očních pohybů) a tento pohyb dát do souvislosti s jejích preferencemi, výběrem orientačních bodů a způsobem myšlení (strategie postupu prostředím). Lze přímo zkoumat chování osoby v neznámém a současně pro účely experimentu definovaném prostředí, kognitivní mapy bezprostředně po jejich vytvoření a změnu kognitivních map po určité době od experimentu. Využití virtuální reality poskytuje několik impulsů pro zkoumání změn kognitivních map a srovnávání s kognitivní mapou vytvořenou v reálném světě. Nabízí se porovnávání změn virtuálně a reálně determinované kognitivní mapy v čase. Poměrně zásadní pak může být příspěvek experimentů s virtuální realitou do diskuse o vlivu „tělesna“ na kognitivní mapy. Základní otázkou je, zda a jak se případně liší „virtuálně determinované“ kognitivní mapy od „reálně determinovaných“.
11.2 Metodika Cílem experimentu byl výzkum procesu vytváření percepčních a kognitivních map v městské krajině a přímý výzkum preferencí a chování v městské krajině. Testovány byly dvě skupiny po 3 až 6 lidech, přičemž jedna skupina prochází scénou se znalostí plánu virtuální scény a druhá bez této možnosti. Jako prostředí byla zvolena jednoduchá městská krajina tvořená několika skupinami budov, ulicemi a dalšími orientačními prvky, jako jsou plakátovací plochy, autobusové zastávky a novinové stánky . První fází experimentu byl volný průchod připraveným prostředím. Zadáním pro testovanou osobu bylo seznámení se s místem a návrat do výchozího bodu za čas, který je k dispozici (max. 15 minut). Bezprostředně po průchodu byly subjektu v rámci řízeného rozhovoru položeny otázky podle Tab. 10 v kap. 5.9. Druhá fáze experimentu prováděná s měsíčním odstupem byla zaměřena na vývoj kognitivních map v průběhu času a měla dvě části. V první části byl subjekt dotazován podle Tab. 11 v kap. 5.9. V druhé části mu byl na krátký okamžik (10 až 15 vteřin) ukázán plánek města a následně byl dotazován podle Tab. 12 v kap. 5.9.
28
kap. vychází z VYDRA (2007)
116
11.3 Prostředí pro úvodní experimenty Pro úvodní experimenty bylo využito jednoduché prostředí městského sídliště, popisované v kap. 10.3.1, 10.3.3 a 10.4. V půdorysu ve tvaru čtverce (viz Obr. 37) je tvořeno třemi bloky obytných domů, které jsou vzájemně odděleny ulicemi. První blok (Obr. 37, skup. budov 1) s prostředním blokem (Obr. 37, skup. budov 2) jsou vzájemně odděleny ulicí, na níž se nachází autobusová zastávka, trafika a plakátovací plocha. Skupiny budov 3, 4 a 5 spolu tvoří třetí pomyslný blok a mezi skupinami budov 4 a 5 se nachází cesta.
Obr. 37 Mapa virtuálního prostoru s vyznačením dominantních celků. Autor: L. Vydra
11.4 První fáze experimentu V první fázi experimentu bylo testovaným subjektům po průchodu scénou položeno šest otázek podle Tab. 10 v kap. 5.9, týkajících se jejich zkušenosti s virtuálním prostředím a obsahu KM. Na základě jejich odpovědí a plánku průchodu scénou byly zjištěny určité tendence v rámci zkušenosti s podobným typem prostoru. Testovány byly dvě skupiny, první procházející scénu bez znalosti plánu scény – 4 osoby (označeny čísly 1, 2, 3, 7) a druhá procházející se znalostí plánu scény – 3 osoby (označeny čísly 4, 5, 6). Prostředí bylo nastaveno pro všechny testované osoby stejně.
117
1.otázka: Co se vám vybaví ve spojení s navštíveným městem? Většina asociací osob se váže k osobním zkušenostem subjektu s obdobným prostředím. Často se jedná o vzpomínky na sídliště domovských měst, nezřídka se jedná o vzpomínku na podobný typ situace z nedávné minulosti. Toto využití předchozích znalostí ukazuje na snahu zorientovat se v sídlištní oblasti neznámého města s využitím předchozích znalostí, zkušeností, kognitivních schémat. Vyprofilovala se také skupina subjektů se zvýšeným zájmem o přírodní prvky okolní krajiny. Prvotním hlediskem hodnocení virtuální scény je pro ně kvantita a rozmístění vegetace, častá je také orientace dle náznaků horské krajiny na obzoru (viz Obr. 39).
Obr. 38 Nákres prostředí testovanou osobou č. 1 – fáze 1
118
Obr. 39 Nákres prostředí testovanou osobou č. 3 – fáze 1. Zřejmý důraz na přírodní prvky. 2.otázka: Můžete nakreslit plán města, kterým jste se pohyboval/a? Už z úvodních experimentů v roce 2006 bylo předpokládáno, že mentální zkratky se ve virtuálním prostředí vytvářejí obdobným způsobem jako na základě zkušenosti s reálnou scénou. Poměrně častým je umístění ulice, která se zdá být významná především na ní se nacházející autobusovou zástavkou a trafikou, doprostřed subjektem kresleného plánu (viz Obr. 39). Naproti tomu s ní souběžná ulice bez významnějších objektů je umisťována do krajních částí mapy, nebo je dokonce úplně pomíjena. Testované osoby tak zřejmě reflektují spíše pojmovou znalost kontextu dané ulice než její skutečnou polohu. V experimentu se také uplatňovala heuristika symetrie (Obr. 40). Nejčastějším případem byla představa symetrické struktury města i přesto, že je výrazně narušena nesymetrickým blokem v levém dolním rohu. Obr. 40 Nákres prostředí testovanou osobou č. 4 – fáze 1
119
3.otázka: Jaké pocity jste prožívali? Většina testovaných subjektů prožívá při průchodu negativní emoce. Stěžují si na přílišnou šedost, pravidelnost a prázdnotu. Častým pocitem je také pocit ztracenosti a samoty, který je dáván do souvislosti s nedostatkem pohybu a života v ulicích. Je zřejmé, že značnou měrou je výsledná imprese determinována osobní zkušeností testovaného subjektu. Často sami dotazování hovoří o zážitcích z dětství. Je však zajímavé, že i přes výrazně převládající negativní pocity někteří hovoří o pozitivních pocitech. Obvykle se tyto vážou k určitým, danou scénou vyvolaným, nostalgickým náladám. Subjekty procházející scénu se znalostí mapy také často hovořili o nudě. 4.otázka: Jak vypadal prostor – jeho detaily, celky, podcelky, struktura? Hovoříme-li o struktuře, celcích, podcelcích a detailech prostoru, většinou je na prvním místě vymezován jeho tvar, nejčastěji jako pravidelný pravoúhlý obrazec – čtverec či obdélník. Často si procházející všímají rozdílnosti výšky jednotlivých budov a případně i jejich orientace. Co se týče detailů, je uváděno poměrně široké spektrum různých postřehů: barva a množství laviček, barvy balkónů, chybějící cesty ke vchodům apod. Zajímavé však je především uvádění plakátovací plochy spolu s trafikou a autobusovou zástavkou na jedné ulici, zatímco pouze minimální počet dotazovaných osob si všimnul plakátovací plochy v druhé ulici. Za povšimnutí také stojí, že subjekty procházející scénu se znalostí mapy se daleko více orientují na globální strukturu scény a vzájemné vztahy jednotlivých objektů, což mimo jiné resultuje v takřka nulovou senzitivitu vůči detailům. Zajímavé pak z tohoto hlediska je, že převážná většina osob ze skupiny procházející scénu se znalostí mapy naprosto přehlíží autobusovou zastávku a trafiku, které jsou významnými orientačními body osob procházejících bez znalosti mapy. 5.otázka Jakou strategii jste zvolil/a pro pohyb prostředím? Nejčastější odpovědí o volbě strategie je nahodilý průchod scénou, doplněný o hledání významných orientačních bodů. Často se lze také setkat s postupem, při kterém se nejprve subjekt snaží obejít celý prostor a tak ho vymezit. Následně jím prochází a hledá významné body. Velmi zajímavé je, že i přes tvrzení o volbě náhodné strategie průchodu často procházející intuitivně volí druhou možnost. Téměř bez výjimky je druhá možnost volena skupinou, procházející scénu se znalostí mapy (viz Obr. 41). . Obr. 41 Procházení prostorem při znalosti mapy – testovaná osoba č. 5. Autor: L. Vydra
120
6.otázka Porovnejte, jak jste si město vybavil při první vzpomínce na něj a jak se obraz změnil, když diskutujeme – v čem je hlavní změna, změnu charakterizujte, jaké nové detaily jste si vybavil? Poměrně často si dotazovaní neuvědomují žádnou změnu, avšak někteří z těch, kteří ji nepozorují, prokazuje určité odlišnosti v náhledu na daný prostor. Nejčastěji si testované osoby v průběhu rozhovoru uvědomují poznatky jimi vnímané spíše v podvědomé rovině. Obecně se v převážné většině jedná o detaily, ale některé subjekty se v průběhu rozhovoru zřejmě na základě vlastních vzpomínek a postřehů vyvíjejí k poněkud komplexnějšímu vnímaní daného prostoru.
11.5 Druhá fáze experimentu V druhé fázi experimentu bylo s měsíčním odstupem položeno testovaným osobám pět otázek (tab. 4.2) zaměřených na jejich nedávnou zkušenost ve virtuálním prostředí. Na základě prvních experimentů byla vypuštěna aktivace kognitivní mapy pomocí plánu scény a následné dotazování dle tab. 4.3. Důvodem byla minimální změna vyvolaná pomocí aktivací plánu scény pro experiment s relativně jednoduchým experimentálním prostředím. 7.otázka Co se vám vybaví ve spojení s navštíveným městem? Jedná se především o asociace, založené na osobní zkušenosti. Měsíční odstup se projevuje především větší obecností sdělovaných asociací. Lze rozlišit dvě skupiny dotazovaných. První skupina hovoří o vzpomínkách na podobný prostor a vybavují se jí určité osobní situace, spojené s podobným prostředím. Druhá skupina spíše vytváří určitou prostorovou třídu na základě zažité zkušenosti, oproštěnou od osobní stránky. Jistě stojí za povšimnutí, že první skupina s poněkud osobnějším přístupem zpravidla žije či žila v obdobném prostředí. Je také vhodné zmínit, že pozitivita či negativita citového zabarvení nemá s daným vztah. 8.otázka Můžete nakreslit plán města, kterým jste se pohyboval/a? Většina nakreslených plánků kopíruje určité tendence patrné již při prvním sezení. Již na intuitivní úrovni je zřejmé, že plánky budou oproti svým starším kolegům o poznání méně detailní. Podstatným se však jeví především zvýšená míra uplatňování heuristik. Velmi zajímavý je pak vývoj příkladů uvedených výše (obr. 4.5 obr. 4.6), kde se dominance ulice s autobusovou zastávkou a trafikou stává naprosto zřejmou. (viz obr. 4.9 a Obr. 43). Častěji se setkáváme také s uplatňováním heuristiky symetrie (Obr. 42). 9.otázka Vzpomínáte si na pocity, které jste při průchodu městem prožíval? Obdobně jako při měsíc starém rozhovoru převládají u dotazovaných negativní emoce, opět většina hovoří o pocitech šedivosti a opuštěnosti. Oproti předchozímu rozhovoru je však kladen větší důraz na absenci pohybu v procházeném sídlišti, o které tentokrát hovoří takřka všechny testované osoby. 10.otázka Jak vypadal prostor – jeho detaily, celky, podcelky, struktura? Při dotazu na prostor do popředí zájmu vystupuje hlavní ulice spolu s trafikou a autobusovou zastávkou. Častěji jsou také zmiňovány přírodní útvary, ať už se jedná o stromy či kopce v pozadí. Je zajímavé, že oproti minulým rozhovorům, kde kopce byly většinou opomíjeny, jsou nyní poměrně často považovány za podstatnou část scény.
121
Obr. 42 Nákres prostředí testovanou osobou č. 1 – fáze 2.
Obr. 43 Nákres prostředí testovanou osobou č. 3 – fáze 2.
122
11.otázka Porovnejte, jak jste si město vybavil při první vzpomínce na něj a jak se obraz změnil, když diskutujeme – v čem je hlavní změna, změnu charakterizujte, jaké nové detaily jste si vybavil? V této fázi experimentu si již většina testovaných osob uvědomuje určitý vliv rozhovoru na jejich schopnost vybavit si procházený prostor. Je také zajímavé, že někteří jsou schopni hovořit o určitém rozhovorem indukovaném mechanismu, v kterém prožívají jakýsi vnitřní retrospektivní průchod scénou.
11.5.1 Vyhodnocení experimentu Primárním cílem úvodních experimentů bylo ověření adekvátnosti metodologie a funkčnosti navrženého virtuálního prostředí. U virtuálního prostředí jsou největším nedostatkem absence pohybu, která u většiny testovaných subjektů vede k pocitu prázdnoty a ztracenosti, malý celkový rozměr scény (čímž by se dal vysvětlit negativní výsledek vlivu aktivace pomocí mapy) a málo propracované detaily – mimo jiné se často testované osoby zmiňují o chybějících dětských hřištích a cestách k vchodům do domů. Úvodní experiment ukázal některé tendence ve vytváření kognitivních map na základě zkušenosti s virtuální scénou, které je však vzhledem k malému počtu experimentujících osob nutné interpretovat pouze jako vodítko (hypotézy) pro další experimenty. Do budoucna bude vhodné zvážit zaměřením výzkumu determinovaný design prostředí, který by do značné míry mohla ulehčit parametrizovatelnost prostředí. Zároveň se vhodnou variantou pro následující experimenty jeví možnost kombinovaného výzkumu kognitivních map pomocí virtuální reality i průchodu reálným prostorem obdobného typu.
123
Tuto část netisknout – zvláštní soubor 12. K. Mls, M. Gavalec: Modelování mentálních procesů
12.1 Význam počítačového modelování v kognitivních vědách
12.3 Cestovní kancelář – aplikace Tab. 18 Charakteristické vlastnosti nabízených alternativ
128
Obr. 45 Struktura šablony pro systém individuálních kognitivních map Tab. 19 Subjektivní preference typických zákazníků
129
Tab. 20 Ohodnocení alternativ pomocí individuálních preferencí zákazníků
12.4 Realitní agentura – on-line aplikace
130
131
12.5 Využití znalosti trendu v on-line rozhodování
132
Obr. 46 Vývoj centra populace v case (3D rez v prostoru preferencí) Obr. 47 Vývoj centra populace a celková strední hodnota
133
Konec tisku ze zvláštního souboru
134
13. K. Mls: Reprezentace kognitivních a mentálních map "If the brain was simple enough to be understood – we would be too simple to understand it!" (Minsky)
13.1 Využití programu IHMC CmapTools
13.1.1 Popis programu CmapTools Program CmapTools byl vyvinut výzkumnými pracovníky IHMC (www.ihmc.us) tak, aby splňoval několik základních požadavků: snadné ovládání a univerzální použití („Low Threshold, High Ceiling“), extenzívní podpora tvorby znalostních modelů (modely všech velikostí a úrovně složitosti, nezávislost na lokalizaci), extenzívní podpora spolupráce se sdílením (prostředí pro snadné vytváření a sdílení znalostních modelů prostřednictvím internetu) a modulární architektura (lokalizace programu podle potřeb uživatelů, nezávislé experimentování). Tyto vlastnosti ho předurčují k použití ve výzkumných, vývojových a zároveň týmových projektech znalostního charakteru. Současná verze programového nástroje CmapTools nabízí kromě vlastního formátu cmap několik dalších formátů – jpg, html, xml, txt, které nabízejí bohaté možnosti dalšího zpracování. Pro prezentace výstupů jsou nejvhodnější první dva grafické formáty. Pro potřeby analýzy a dalšího zpracování je vhodný textový formát v podobě soustavy jednotlivých elementárních výroků „pojem1 – relace12 – pojem2“, případně doplněné o souřadnice jednotlivých elementů těchto výroků ve zdrojové mapě.
13.1.2 Pojmové mapy Pojmové mapy29 představují univerzální nástroj pro reprezentaci a organizování znalostí. Jejich základní komponenty tvoří pojmy a relace mezi nimi, spolu tvořící elementární výroky o určitých objektech nebo událostech. Pojmové mapy jsou podobné sémantickým sítím a pojmovým grafům, ale na rozdíl od nich nemají omezení daná syntaktickými pravidly a nemají přiřazenu sémantiku (CAÑAS – LEAKE – MAGUIMAN 2001). Podle výzkumů v rámci kognitivní psychologie je dlouhodobá paměť podobně jako kognitivní mapa uspořádána v podobě pojmů a relací mezi nimi a lze ji znázornit v podobě pojmové mapy – viz např. Obr. 48. Pro člověka je náročné současně zpracovávat současně více podnětů (senzorických vstupů, vzpomínek vybavených z dlouhodobé paměti, což se označuje jako kognitivní omezení (limita). Kapacita krátkodobé/pracovní paměti je omezena na 7±2 nezávislé jednotky informace, což naznačuje, že běžná kapacita této paměti umožňuje zpracovávat maximálně dva až tři pojmy včetně relací mezi nimi. Velkou výhodou grafického zobrazení pojmových map je to, že umožňují názorně zachytit předpokládanou vnitřní pojmovou/kognitivní mapu obsaženou v naší mysli a obejít tak do značné míry kognitivní omezení. Na druhou stranu však pojmové mapy umožňují vyjádřit prakticky jakoukoliv strukturu, jakoukoliv kombinaci relací, což může vést na nesmírně rozsáhlé a nepřehledné grafy, kde je obtížné udržet „pořádek“. Také zachycení pouze relevantních relací bývá obtížné (vše souvisí se vším…), proto je nezbytné přistupovat k praktické realizaci
29
pojmová mapa je podle NOVAK (1998) obecný přístup pro znázorňování relačních struktur a kognitivní mapa můře být vyjádřena pomocí pojmové mapy jako v jedné z možných reprezentací
135
pojmových/kognitivních map s předem daným omezením, úhlem pohledu na komplexní problematiku, což potlačí nevýznamné a zdůrazní podstatné souvislosti. Otázkou je, jak najít vhodný způsob (metodu) zachycení a formalizace nejen kvalitativních, ale i kvantitativních relací mezi pojmy. Možným řešením může být aplikace fuzzy logiky a její jazykové (lingvistické) podoby. Tato problematika se začíná zkoumat i v IHMC (DERBENTSEVA – SAFAYENI – CAÑAS 2004) s cílem identifikovat takové struktury sítě, které jsou bližší přirozené mentální reprezentaci znalostí, než poskytují tradiční hierarchické struktury. Zvláštní pozornost je věnována cyklickým strukturám, kvantifikaci pojmů a dynamickým relacím mezi pojmy, umožňujícím lépe zachytit funkční závislosti mezi pojmy30 (MLS 2005). Pro potřeby analýzy, porovnávání a měření sdílených částí KM se obvykle používají následující kritéria: počet pojmů, počet relací mezi pojmy, počet kombinací pojem – relace – pojem, míry hierarchického uspořádání, křížová propojení (crosslinks), počet a velikost shluků pojmů, posloupnosti pojmů (O´CONNOR – JOHNSON – KHALIL 2004). Alternativou může být topologická analýza KM, která může odhalit zajímavé souvislosti mezi pojmy, určit role jednotlivých pojmů v rámci KM a umožňuje tyto vlastnosti efektivně shrnout.
13.1.3 Metodika převodu řízeného rozhovoru do struktury pojmových map Zvukové záznamy získané během řízených rozhovorů jsou analyzovány a převáděny do struktury pojmových map. Pro převedení řízených rozhovorů do grafické reprezentace pojmových/kognitivních map a perspektivně i pro vytváření schémat kognitivního mapování je využíváno prostředí IHMC CmapTools. Výstupy zpracování rozhovorů pomocí programu je nutné objektivizovat, neboť tento převod je do značné míry závislý na schopnostech, přístupech a zkušenostech provádějící osoby. Protože je pro porovnávání pojmových map a jejich další zpracování třeba zajistit srovnatelnost výstupů, získaných různými osobami, byly navrženy a upřesňovány šablony pro jednotlivé situace výzkumu a bylo diskutováno, navrženo a realizováno několik dalších standardizovaných přístupů: Do LMS WebCT byly umístěny šablony pro převod různých typů rozhovorů do kognitivních map (Obr. 2 až Obr. 9) a šablony byly doplněny na základě zkušeností se zpracováním. Součástí šablon jsou poznámky k interpretaci jednotlivých částí, vložené přímo do šablony (žluté čtverečky – viz např. Obr. 6 a Obr. 7). Do šablony je zpravidla vložena také souhrnná poznámka ke způsobu použití konkrétní šablony. U některých šablon byl do WebCT vložen také komentář k jejich využití pro zpracování rozhovorů. Byly také vytvořeny ukázky převodu rozhovorů do kognitivních map; ty byly společně se záznamem rozhovoru umístěny do WebCT Byly sestaveny obecné pokyny k využití programu IHMC CmapTools (viz níže), doplňované na základě zkušeností. S každým zpracovatelem byla podrobně analyzována první kognitivní mapa, kterou zpracoval, a byly provedeny korekce, doplnění, vysvětlení přesného účelu jednotlivých častí schématu.
30
kvantifikace pojmu usnadňuje další uvažování o jeho změnách, protože určuje konkrétní dimenzi, ve které budeme dynamiku pojmu sledovat – to už jsou prakticky fuzzy kognitivní mapy tak, jak se používají pro modelování dynamických systémů
136
Pokud se při převodu vyskytly pochybnosti, jak danou část rozhovoru zpracovat, převedl ji zpracovatel po konzultaci s garantem zpracování. Periodicky byl svoláván tým zpracovatelů ke konzultacím a výměně zkušeností. Výhodná je specializace zpracovatelů, kdy zpracovatel převádí rozhovory s osobou, se kterou rozhovory prováděl. Současně se mohou někteří zpracovatelé specializovat na převod určitých rozhovorů, které prováděli garanti určitého tématu (např. experimenty s místy a trasami v Hradci Králové, rozhovory o domově a oblíbených místech).
13.1.4 Další zpracování informace, obsažené v kognitivních mapách Pro další zpracování informace z grafické reprezentace pojmových/kognitivních map přichází v úvahu několik možností: a) statická charakteristika pojmové mapy – kompletní informaci o struktuře pojmové mapy o n pojmech poskytuje matice n × n. Tato matice může obsahovat jak kvalitativní informaci (relace mezi pojmy je/není), tak kvantitativní (slovní, škálované nebo jiné ohodnocení relací), b) zjednodušené statické charakteristiky pojmové mapy – odvozením z úplného maticového popisu pojmové mapy lze získat jednodušší a úspornější zápis struktury mapy, zejména v případě tzv. řídkých (sparse) matic při vyhovující ztrátě informace, c) změnové charakteristiky pojmových map – změna struktury, změny v hodnocení pojmů, změny v hodnocení relací. Získané charakteristiky lze dále zpracovávat statistickými metodami, provádět korelace s jinými daty, např. s osobnostními charakteristikami. Alternativní možností je vytvořit speciální modul pro zpracování kognitivních map v prostředí CmapTools. Vzhledem k tomu, že tvůrci programového systému CmapTools předpokládají jeho další zdokonalování, nebrání se ani aktivitám jiných organizací a umožňují vytváření účelových modulů na bázi systému CmapTools (CAÑAS – HILL – CARFF 2004). Další rozvoj metod zpracování pomocí prostředí IHMC CmapTools může být bude zaměřen na vypracování kritérií hodnocení kognitivních map a na formulování a vytvoření vstupů pro modelování podoby kognitivních map a procesu kognitivního mapování. Těmito vstupy mohou být hloubka prokreslení kognitivních map, vztahovost, souvislost kognitivních map s charakteristikami osobnosti a souvislost s percepcemi. Významné je také hledání souvislostí kognitivních map a jejich determinantů. Vodítkem pro hledání bude porovnávání záznamů a interpretace rozhovorů v IHMC CmapTools pro různé osoby a hledání závislosti rozvětvenosti, obsahu a síly vztahů mezi jednotlivými aspekty kognitivních map na různých determinantech.
137
Obr. 48 Ukázka pojmové mapy znázorňující „Co je pojmová mapa“. Zdroj IHMC (2004) 138
14. Aplikace kognitivního mapování 14.1 J. Zelenka: Využití nestrukturovaného kognitivního mapování a percepčních map pro výzkum vztahu k přírodě Výzkum vztahu člověka k přírodě je další aplikací zkoumání obsahu percepčních a kognitivních map, resp. technik kognitivního mapování. Konkrétněji bylo motivací této aplikace ověření potenciálu nestrukturovaného kognitivního mapování pro zjišťování míry odcizení člověka přírodě (viz STREJČKOVÁ a KOL. 2005a, STREJČKOVÁ a KOL. 2005b, ZELENKA 2005), resp. míry vnímání přírodních prvků a též míry preference přírodních prvků a přírodního prostředí před prostředím antropogenním, resp. hledání harmonie mezi oběma prostředími – viz kap. 14.1.1.
14.1.1 Nestrukturované kognitivní mapování Zkoumanou skupinou byly děti ze dvou základních škol různého věku, výzkum na obou školách realizovala doc. PhDr. Marta Faberová, CSc. Základem aplikace nestrukturovaného kognitivního mapování pro zkoumání míry odcizení člověka přírodě bylo velmi obecné zadání nakreslit svět, ve kterém děti žijí, a svět, ve kterém by chtěly žít. Metoda nestrukturovaného kognitivního mapování má potenciál přinést poznatky, které nemůže přinést dotazník se strukturovanými odpověďmi a jen v omezené míře strukturované kognitivní mapování, resp. dotazník s nestrukturovanými odpověďmi. Velkou výhodou nestrukturovaného kognitivního mapování je především procesem zadávání pro děti málo ovlivněný přehled o zastoupení různých názorů, přístupů a představ. Originálním výstupem této konkrétní metody je získání představy o odlišnostech mentálních map mezi reálným světem a světem „ideálních“ představ. Při vlastní realizaci mapování je při skupinovém dotazování dětí třeba minimalizovat vliv vzájemného ovlivňování dětí, které sedí vedle sebe, a dodržovat zásadu vágního zadání tématu bez vyslovení či dokonce zodpovídání upřesňujících otázek dětí. Obtížné je samozřejmě vyhodnocení výstupů, které mají značný rozptyl témat a také technického provedení kreseb vzhledem k různým schopnostem dětí kreslit. Pro posouzení potenciálu nestrukturovaného kognitivního mapování pro zkoumání vztahu dětí k přírodním prvkům byly současně zadány v první etapě výzkumu dva typy dotazníků. S jedním z nich, který se ukazuje jako přínosnější pro zjišťování vztahu dětí k přírodním prvkům (fiktivní výlet s prožíváním situací), byly pro ověření metodiky korelovány výstupy nestrukturovaného kognitivního mapování a byl zadáván také v druhé etapě výzkumu.
14.1.2 Metodika výzkumu Realizace výzkumu byla naplánována ve dvou etapách a na dvou různých typech škol pro děti ze třetí, páté, sedmé a deváté třídy. První etapa proběhla v dubnu 2005 na škole Úprkova v Hradci Králové, která je zaměřena na ekologickou výchovu (viz http://www.zsuprkova.cz/). Druhá etapa s upřesněním metodiky byla realizována v listopadu 2005 na škole Nový Hradec Králové v Hradci Králové, která není zaměřena na ekologickou výchovu. Specifikem školy Nový Hradec Králové je to, že je navštěvována dětmi zejména z obcí v okolí Hradce Králové (viz URL = http://www.zsnovyhk.cz/). V první etapě bylo kombinováno zadání dvou různě koncipovaných dotazníků s kreslením světa, ve kterém žiji a světa, ve kterém chci žít. První dotazník, převzatý od 139
Mgr. J. Krajhanzla a kol. (viz STREJČKOVÁ a KOL. 2005a), byl zaměřen na dotazování na zabarvení zážitků na fiktivním výletě. Druhý dotazník, převzatý od PhDr. H. Vostradovské a kol. (viz STREJČKOVÁ a KOL. 2005a), zjišťoval, které z rozsáhlého spektra situací děti ve svém životě již zažily. Pro oba dotazníky a obě kresby byl vymezen čas 90 min (dohoda s vedením obou škol), což se ukázalo především ve třetí a páté třídě vzhledem k menší rychlosti čtení malými dětmi poměrně málo. Úloha byla dětem zadána v pořadí dotazník „fiktivní výlet“ – dotazník „zážitky“ – kresba „svět, kde žiji“ – kresba „svět, kde chci žít“. V souladu s principem nestrukturovaného kognitivního mapování byla úloha pro obě kresby zadána velice obecně (což je zřejmé i z výsledných kreseb – viz kap. 15.3.1 a 15.3.2). Všechny úlohy byly anonymní pro zvýšení otevřenosti výpovědí a děti si je podle svého uvážení pouze označily vlastní značkou (šifrou). V rámci první etapy byla vytvořena metodika zpracování výsledků, provedeno zpracování kreseb, a následně byla vyhodnocena metodika výzkumu a navržena její úprava. Pro druhou etapu byla zachována doba pro práci s dotazníky a kresby 90 min, bylo však rozhodnuto nezadávat dotazník „zážitky“ tak, aby děti měly více času na kresby. Bylo také změněno pořadí zadávání – první byly zadány obě kresby (nejprve svět, kde chci žít; poté svět, ve kterém žiji) a pak byl zadán dotazník s fiktivním výletem. Důvodem změn pořadí zadávání kreseb bylo snížení míry ovlivňování výsledku nestrukturovaného kognitivního mapování obsahem dotazníku a snížení vlivu úvahy nad tím, v jakém světě žiji, na kresbu světa, kde chci žít. Jak se podle předpokladu ukázalo z vyhodnocení, je právě kresba světa, kde chci žít, klíčová pro zjišťování vztahu dětí k přírodě a vymezení místa dítěte v ideálním světě. Kresby navíc mohly být doplněny komentářem dětí. Do budoucna by kresba mohla být doplněna ještě řízeným rozhovorem ke kresbě i k dalším tématům. Výsledky z obou etap výzkumu jsou shrnuty ve dvou následujících kapitolách.
14.1.3 Škola specializovaná na ekologickou výchovu U kreseb světa, ve kterém žijí, a světa, ve kterém by chtěly žít, se ukázaly výrazné rozdíly mezi jednotlivými ročníky dětí, a naopak se projevily obdobné představy a přístupy v rámci ročníků. Nakolik si všímám přírody, jak významná je pro mne v mém životě, jakým způsobem ji vykresluji a vnímám, jak ji zdůrazňuji v porovnání s antropomorfními prvky, jak se přírodní prvky prolínají s antropomorfními prvky na místech pro mě významných a zdůrazněných, zda preferuji divokou přírodu či upořádanou, monokulturní a sterilní „přírodu“ zahrádek, jaký je vztah lidí k přírodě a co ji poškozuje – tyto pohledy se projevily v kresbách světa, kde žiji. Typickými kresbami světa, kde žiji, bylo znázornění Země (kontinenty a oceány), nakreslení části města s více nebo méně antropogenními prvky, nakreslení domu, kde žiji, nakreslení souhrnu činností, kterými se zabývám a sociálního prostředí, ve kterém žiji, problémů a nedokonalostí našeho světa (ať již pojatých antropogenně či v souvislosti s vlivem na přírodní prostředí). V některých kresbách se projevil až vyhrocený tlak antropomorfního prostředí a jeho dominantnost, šedivost, monotónnost, jak ukazuje nejzřetelněji Obr. 49. Obr. 49 Svět, kde žiji. Anonym, 9. ročník.
140
Obr. 50 Svět, kde žiji – antropogenní aktivity. Anonym, 7. ročník. Velmi časté bylo zobrazování dvou krajností, dvou protipólů – různě pojatých čistě/výrazně antropogenních světů, či naopak výrazně přírodních světů. Svět aktivit v antropomorfním světě, bez jakýchkoli prvků přírodního prostředí, uzavřenost v sociokulturním prostředí vlastních aktivit (což je ve světě, kde chci žít, transformováno do žádoucích aktivit a situací v sociokulturním prostředí – hry, nakupování, práce doma, počítač a televize), to je představa na Obr. 50. Naopak množství přírodních prvků (Slunce, strom, ptáci, louka, rybník s rákosem) oživuje okolí malého domku – viz Obr. 51. Žijeme na Zemi, jak o tom svědčí jedna z typických kreseb Země, i když poněkud pojmově i představou nepřesná dítěte ze třetí třídy na Obr. 52. Obr. 51 Svět, kde žiji – převažující přírodní prvky. Anonym, 5. ročník Obr. 52 Svět, kde žiji – Země. Anonym, 3. ročník Jaký typ prostředí, zábavy či vztahů vyhledávám, co chci ze (svého) světa eliminovat, kam chci odejít a touha po různém exotickém či obtížně dosažitelném prostředí, touha být obklopen technikou či penězi, hledání, realizace mnoha společenských a sociálních přání i výpověď o roli člověka ve světě, to vše se projevilo v kresbách světa, kde chci žít. Již před zahájením aplikace této metody kognitivního mapování byla vyslovena hypotéza, že více vypovídající o míře odcizování člověka přírodě jsou právě analýzy dětských kreseb světa, ve kterém děti chtějí žít a také posun mezi světem, ke žiji, a světem, kde chci žít (hypotéza: při vyhraněně environmentálním myšlení bude mentální mapa světa, kde žiji, obsahovat mnoho environmentálních problémů včetně znázornění „šedivosti a hranatosti“ subsvěta civilizačního, a naopak kresba světa, kde chci žít, bude hledáním místa v přírodě, harmonii, bezpečí, nepovrchní citové vztahovosti apod.). 141
V dětských kresbách světa, kde chci žít, se ještě více než u světa, kde žiji, projevily dva vyhraněné protipóly různě pojatých čistě/výrazně antropogenních světů, či naopak výrazně přírodních světů, což je zřejmé i z relativních četností zastoupení různých stupňů intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě (viz kap. 14.1.3 a mimo jiné Obr. 59 až Obr. 62. Typickým zástupcem výrazně antropogenního světa byla preference techniky (např. interiér místnosti s počítačem, 3D kinem a hifi zvukovou soupravou, to vše propojeno dráty) či aktivit ve městě a velkoměstě (např. New York – viz Obr. 53). Vyhraněnou představou je v této kategorii obraz světa, kde roboti budou vše dělat za nás. Obr. 53 Svět, kde chci žít – New York. Lukáš, 3. ročník Druhým protipólem, který zřejmě i v souvislosti s ekologickou výchovou ve škole Úprkova mírně převažoval, bylo zdůrazňování přírody (les, koně, květiny). Častým motivem byl rodinný dům uprostřed lesů a s vodou poblíž, nebo rodinný dům s upravenou zahrádkou. Vysněným světem zejména pro mladší děti byl také tropický ostrov, který je pěkně zobrazen na Obr. 54. Obr. 54 Svět, kde chci žít. Nikola, 3. ročník Dalším pohledem na osobní preference a vnímání přírody je porovnání pohledu na svět, ve kterém konkrétní dotazované dítě žije, a projekce světa ideálního, žádoucího, a to pro totéž konkrétní dotazované dítě. V tomto porovnání se v mnoha případech velmi výrazně projeví vztah k přírodě – co jí škodí, kde je porušena harmonie v krajině, čeho si dotyčný všímá, co chce vyloučit či naopak zdůraznit. Typickým příkladem vyloučení disharmonických prvků ze současného reálného světa (kde sice jasně svítí Slunce, v popředí je strom a v pozadí les a na obloze létají ptáci, ale v centru kresby je jaderná elektrárna a vrtulník a celou kresbu výrazně protíná silnice – viz levá část Obr. 55) 142
a hledání harmonie soužití s přírodou je v pravé části Obr. 55 znázorněný malý domek (asi není možné vzdát se všeho, co poskytuje civilizace), spojený úzkou cestou s dalšími lidmi a umístěný v pestrém přírodním prostředí na louce, s lesem v pozadí a rybníkem poblíž, koupající se ve slunečních paprscích, s kopci v pozadí a ptáky na obloze. Při kvantitativním vyhodnocení je nutné vnímat právě takto propojené detaily kresby a pokusit se pochopit záměr autora kresby i jeho vnitřní svět prožívání.
Obr. 55 Svět, kde žiji (vlevo), a svět, kde chci žít. Anonym, 9. ročník.
14.1.3.1 Analýza po jednotlivých ročnících V příloze (kap. 15.3.1) jsou uvedeny v následujícím pořadí vybrané kresby dětí ze třetí, páté, sedmé a deváté třídy, a to ve dvojicích svět, kde žiji – svět, kde chci žít. U kreseb světa, kde žiji, bylo pro 3. a 5. ročník typické poměrně realistické zobrazení místa, kde dítě žije (město31, dům) a zobrazení planety Země. Celkově bylo v kresbách zachyceno mnoho přírodních prvků. V 7. ročníku se jako jedno z výrazných témat projevují touhy a aktivity v antropogenním světě a výrazně klesá množství přírodních prvků v kresbách, což se projevuje i v kvantitativním vyhodnocení kreseb. V 9. ročníku je část kreseb poznamenána vývojovou fází osobnosti, lze z nich však vyčíst antropogenní orientaci. V části kreseb z 9. ročníku se objevují problémy světa, symboly problémů, častá je význačná role přírodního prostředí. Bezprostřednost výpovědi a zřejmě i hledání opory u dětí ve 3. i 5. ročníku se projevují i v kresbách světa, kde chtějí žít – při hledání harmonického prostředí s přírodním prostředím a domácími zvířaty a při zobrazování pouze přírodního prostředí. Typickou 31
v některých kresbách byla zřejmá absence přírodních prvků ve městech
143
kresbou je tropický ostrov. V 7. ročníku je svět představ výrazně antropogenní, naplněný tím, co hmotného chci dosáhnout (např. auto, dům, manžel, mnoho kamarádů) a čím chci být obklopen (např. reproduktory, hi-fi souprava, 3D kino). Přírodních prvků je velmi málo a dokonce jsou méně součástí světa, kde chci žít, v porovnání se světem, kde žiji (na rozdíl od jiných ročníků). V 9. ročníku nastává návrat k přírodním motivům. Typická je angažovanost představy – chci odstranit problémy světa. Část motivů je ovlivněna vzdorem proti autoritám, projevují se v nich antropomorfní prvky a prvky počítačového světa.
14.1.3.2 Statistické zpracování Výhodou nestrukturovaného kognitivního mapování je postižení rozptylu představ a jejich minimální ovlivnění zadáním nejen v porovnání se strukturovaným kognitivním mapováním, ale také se sevřeným tvarem otázek dotazníkového šetření. Nevýhodou je nesporně poměrně velká obtížnost a pracnost vyhodnocení výsledků, zatížená i jistou mírou subjektivity vyhodnocení. Pro dětské kresby byla pro kvantitativní zpracování kreseb zvolena následující metodika přiřazení škály v rozmezí 1 až 7, která postihovala vztah k přírodě a míru váhy antropogenních prvků v představách, včetně jejich vztahu k přírodním prvkům v kresbě. Tato kritéria posuzování kreseb v následující tabulce (Tab. 21) nelze používat absolutně a mechanicky, neboť kromě nich byla samozřejmě posuzována také kresba jako celek, její obsah i vzájemný vztah prvků, míra harmonie, způsob nakreslení a způsob umístění prvků atd. Tab. 21 Převedení obsahu kreseb do škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě Hodnota škály Základní východisko (východiska – alternativy) posuzování 1 Vyhledávání typických antropogenních prvků, technické prvky, technický svět 2 Zobrazení pouze antropogenních prvků, se vztahem k realitě zobrazení (antropogenní prvky nejsou vytrhovány z okolí, ale nejsou zobrazovány přírodní prvky) 3 Zobrazení „harmonie“ antropogenních prvků (např. rodinný domek a rodina, ale bez přírodních prvků) 4 Antropogenní prvky převažují, ale jsou zobrazeny i přírodní prvky 5 Antropogenní a přírodní prvky jsou v kresbě přibližně vyváženy 6 Převažují přírodní prvky, resp. je z kresby zřetelný důraz na přírodní prvky, na soužití s přírodou (např. s domácími zvířaty) 7 Zobrazeny jsou pouze přírodní prvky, resp. z kresby je „cítit“ harmonie přírodních (ne však domestikovaných a člověkem „tvarovaných“) a antropogenních prvků, potřeba kontaktu s přírodou
14.1.3.2.1
Ověření metodiky
O tom, jakou vypovídací schopnost má nestrukturované kognitivní mapování představ o světě, ve kterém děti žijí, a světa, ve kterém děti chtějí žít, vypovídá výpočet vzájemných korelací škál intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě pro „oba světy“. Tyto korelace byly pro celý soubor dat a pro škály pro obě kresby i pro průměrnou hodnotu 144
škály za obě kresby provedeny výpočtem korelačních koeficientů Pearsona a Spearmanna v prostředí (programu) SPSS 7.5 for Windows. Výsledky výpočtu korelací jsou vyneseny v Tab. 22. Ve všech tabulkách níže, tedy nejen v Tab. 22, je podbarvením vyznačena významná korelace (významnost korelace je udávána programem SPSS 7.5 for Windows). Pro celý soubor dat byla nalezena silná pozitivní korelace obou typů kreseb vzájemně i kreseb a (podle očekávání) i jejich průměrné hodnoty. Průměrná hodnota škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě z obou typů kreseb je uváděna a korelována, neboť byla zvažována jako alternativní hodnota vyjádření míry odcizování přírodě k oběma jednotlivým kresbám. Tab. 22 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování na celém souboru dat – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr obou kreseb. Škola Úprkova. korelace Pearson korelace Spearmann svět, kde svět, kde průměr svět, kde svět, kde průměr žiji chci žít žiji chci žít svět, kde žiji svět, kde chci žít
1 0,395
0,395 1
0,806 0,862
1 0,412
0,412 1
0,809 0,854
průměr
0,806
0,862
1
0,809
0,854
1
Zajímavé je provést totéž ověření metodiky a hypotéz o vypovídací schopnosti obou typů kreseb po jednotlivých ročnících. V Tab. 23 jsou vyneseny vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 3. ročník. V tomto případě není již souvislost kresby světa, kde žiji a kresby světa, kde chci žít, v silně pozitivní korelaci, ale naopak korelují negativně. Zůstala zachována silná pozitivní korelace obou kreseb s jejich průměrnou hodnotou. V následujících tabulkách (Tab. 24, Tab. 25 a Tab. 26) jsou uvedeny vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 5. ročník, 7. ročník a 9. ročník. Z tabulek a ještě více z grafu (Obr. 56) je zřejmá rostoucí korelace mezi obsahem obou kreseb. Bližší analýza kreseb dětí ze 3. ročníku ukazuje důvod rozdílných výsledků. V kresbách dětí ze 3. ročníku se projevují velmi výrazné tendence v kresbách světa, kde chci žít. Jednou z nich je zdůrazňování vysoce přírodního prostředí (typicky tropický ostrov – viz Obr. 53, či jiné čistě přírodní prostředí) a tedy posun od poměrně realisticky vnímaného prostředí, ve kterém žijí a kde převažují antropogenní prvky, k výrazně přírodnímu prostředí. Vyskytuje se však i (i když v mnohem menší míře) vyhledávání čistě antropogenního prostředí (viz Obr. 54) a naopak posun od světa reálného s přírodními prvky ke světu antropogenních vizí. Jak je zřejmé z korelačních koeficientů, je myšlenkový posun u starších dětí menší a kresby (reprezentující kognitivní mapy reálného a vysněného světa) spolu více souvisí. Další ověření metodiky nestrukturovaného kognitivního mapování souvisí s porovnáváním výsledků nestrukturovaného kognitivního mapování a dotazníkového šetření v následující kapitole (viz kap. 14.1.3.3), založené na hypotéze, že pokud obě metody vypovídají o vztahu dětí k přírodě, měly by jejich závěry vzájemně korelovat.
145
Tab. 23 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 3. ročník – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr z obou kreseb. Škola Úprkova. korelace Pearson korelace Spearmann kresba kresba svět, kresby kresba svět, kresba svět, kresby svět, kde kde chci žít průměr kde žiji kde chci žít průměr žiji kresba svět, 1 -0,115 0,56 1 -0,231 0,552 kde žiji kresba svět, -0,115 1 0,759 -0,231 1 0,759 kde chci žít kresby 0,56 0,759 1 0,552 0,759 1 průměr Tab. 24 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 5. ročník – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr z obou kreseb. Škola Úprkova. korelace Pearson korelace Spearmann svět, kde žiji svět, kde průměr svět, kde svět, kde průměr chci žít žiji chci žít svět, kde žiji 1 0,198 0,688 1 0,176 0,674 svět, kde chci žít 0,198 1 0,847 0,176 1 0,82 průměr
0,688
0,847
1
0,674
0,82
1
Tab. 25 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 7. ročník – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr z obou kreseb. Škola Úprkova. korelace Pearson korelace Spearmann svět, kde žiji svět, kde průměr svět, kde svět, kde průměr chci žít žiji chci žít svět, kde žiji 1 0,467 0,854 1 0,46 0,855 svět, kde chci žít 0,467 1 0,858 0,46 1 0,81 průměr
0,854
0,858
1
0,855
0,81
1
Tab. 26 Vzájemné korelace v rámci nestrukturovaného kognitivního mapování pro 9. ročník – svět, kde žiji; svět, kde chci žít; průměr z obou kreseb. Škola Úprkova. korelace Pearson korelace Spearmann svět, kde svět, kde průměr svět, kde svět, kde chci průměr žiji chci žít žiji žít svět, kde 1 0,555 0,875 1 0,606 0,894 žiji svět, kde 0,555 1 0,888 0,606 1 0,877 chci žít průměr 0,875 0,888 1 0,894 0,877 1
Obr. 56 Závislost Pearsonova a Spealmannova korelačního koeficientu na dotazovaném ročníku (nestrukturované kognitivní mapování). Škola Úprkova.
V rámci ověření metodiky zpracování je vhodné ověřit také vypovídací schopnost ročník obou korelačních koeficientů. Na Obr. 56 je proto vynesena závislost Pearsonova a Spealmannova korelačního koeficientu na dotazovaném ročníku. Z grafu je zřejmé, že pro daný soubor dat je vypovídací schopnost obou korelačních koeficientů přibližně stejná.
14.1.3.2.2
3
5
7
9
Průměrné hodnoty
Škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě přiřazená jednotlivým kresbám byla statisticky zpracována – byl vypočítán aritmetický průměr a směrodatná odchylka pro obě kresby, celkový průměr a směrodatná odchylka za obě kresby a také rozdíl mezi kresbami světa, kde chci žít a světa, kde žiji. Hodnoty byly uloženy v následující tabulce (Tab. 27) a vyneseny v grafech (viz Obr. 57 a Obr. 58). Průměrné hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě se pohybují mezi hodnotami 3 (při hodnocení jednotlivých kreseb odpovídá „zobrazení „harmonie“ antropogenních prvků – např. rodinný domek a rodina, ale bez přírodních prvků“), 4 (při hodnocení jednotlivých kreseb odpovídá tomu, že „antropogenní prvky převažují, ale jsou zobrazeny i přírodní prvky“) a 5 (při Svět, kde žiji Svět, kde chci žít hodnocení jednotlivých kreseb odpovídá tomu, že 6 „antropogenní a přírodní prvky jsou v kresbě 5 přibližně vyváženy“). 4 3 2 1 3. ročník
5. ročník
7. ročník
147
9. ročník
Obr. 57 Závislost průměrné hodnoty škály pro obě kresby na ročnících, ve kterých děti studují. Škola Úprkova.
zm ě na
U kreseb „kde žiji“ je maximální hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě dosaženo v 5. ročníku (a vysoká je i u 3. ročníku), výrazně nejnižší hodnotu vykazuje 7. ročník. U kreseb „kde chci žít“ je maximální hodnoty škály dosaženo již ve 3. ročníku (a vysoká je i u 5. ročníku), výrazně nejnižší hodnotu vykazuje opět 7. ročník. 7. ročník je extrémní také tím, že jako jediný vykazuje negativní posun preferencí přírodního prostředí mezi světem, kde ro z d íl k re s b a c h c i ž ít - ž iji žiji a kde chci žít (viz graf na Obr. 58). Pozitivní je 0,5 tento posun u 3. a 9. ročníku, kresby v 5. ročníku 0,4 jsou v „obou světech“ 0,3 škálově konzistentní (posun je mírně pozitivní). Z Obr. 0,2 57 je ale zřejmé, že rozdíly 0,1 průměrných hodnot škály jsou u obou typů kreseb 0,0 malé a že trend obsahu -0 , 1 obou typů kreseb je shodný v průřezu ročníky dětí. -0 , 2 3 5 7 9 ro č n ík
Obr. 58 Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby „kde chci žít“ – „kde žiji“, v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují. Škola Úprkova. Tab. 27 Škála pro kognitivní mapování – statistika po ročnících. Škola Úprkova. Svět, kde žiji Svět, kde chci žít obě kresby směrodatná Směrodatná směrodatná Rozdíl chci průměr odchylka Průměr odchylka průměr odchylka žít – žiji 3. ročník 4,53 1,61 4,97 2,10 4,75 1,37 0,44 průměru 5. ročník 4,76 1,79 4,83 2,45 4,80 1,75 0,07 7. ročník 3,19 2,23 3,06 2,26 3,13 1,92 -0,14 9. ročník 4,08 2,36 4,54 2,48 4,31 2,13 0,46
14.1.3.2.3
Zastoupení jednotlivých „zabarvení a obsahu“ kreseb
Výpočtem celkových četností výskytu kreseb s různým antropomorfním a přírodním obsahem a obdobně i četností výskytu v jednotlivých ročnících, jimž byla přiřazena škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě podle Tab. 21, byl realizován další způsob vyhodnocení obsahu kreseb. Četnosti byly normovány na procentuální výskyt vzhledem k celkovému počtu kreseb. Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem jsou v průměru za celou školu Úprkova vyneseny v Obr. 59. Tato analýza potvrzuje výše uvedené závěry kvalitativní analýzy o poměrně vysokém zastoupení krajních pohledů v případech obou typů kreseb, tedy představ výrazně antropomorfních či naopak inklinujících k přírodnímu prostředí. Četnosti zastoupení kreseb s průměrným zastoupením
148
antropomorfních a přírodních prvků (hodnoty škály mezi 3 a 5) se poměrně dobře shodují u kreseb světa, kde žiji i světa, kde chci žít. svět, kde žiji
svět, kde chci žít
Obr. 59 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. Všechny ročníky dětí. Škola Úprkova.
35 zastoupení (v%)
30 25 20 15
norm ovaná četnost
Zajímavá je podrobná 10 analýza obou „krajnosti“. Zatímco u kreseb světa, kde 5 žiji, je velmi významné 0 zastoupení kreseb, kde 1 2 3 4 5 6 7 „převažují přírodní prvky, škála 1=antropomorfní až 7=přírodní resp. je z kresby zřetelný důraz na přírodní prvky, na soužití s přírodou – hodnocení škálou 6“ a čistě přírodní či „harmonické“ kresby jsou relativně méně zastoupeny (kresby, kde jsou „zobrazeny pouze přírodní prvky, resp. z kresby je „cítit“ harmonie přírodních a antropogenních prvků – hodnocení škálou 7“), nastává u kreseb světa, kde chci žít, posun ke kresbám s hodnocením 7 (třikrát vyšší zastoupení než u kreseb světa, kde žiji), a to na stejnou hodnotu jako u kreseb světa, kde žiji, hodnocených škálou 6. Tento příznivý trend u světa, kde chci žít, je vyvažován na druhém konci škály 3. ročník hodnocení, kde naopak je 50 zřetelný dvakrát vyšší 45 výskyt čistě 40 antropomorfních představ kde 35 žiji o světě, ve kterém chci žít, 30 v porovnání se světem, 25 kde žiji. 20 15
kde chci žít
10 5 0 1
2
3
4
5
6
7
škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě
Obr. 60 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 3. ročník. Škola Úprkova.
Na Obr. 60 až Obr. 63 jsou vyneseny relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem podle jednotlivých ročníků. Stejně jako u průměrných četností za celý soubor kreseb je zajímavá analýza především obou krajních typů kreseb. Ve 3. a 5. ročníku (viz Obr. 60 a Obr. 61) se projevuje vysoká míra zobrazování přírodních prvků včetně vyhraněně přírodních scenérií a scenérií s vnitřní harmonií přírodního a antropogenního prostředí. Ve 3. ročníku je u světa, kde žiji, kreseb, kde „převažují přírodní prvky, resp. je z kresby zřetelný důraz na přírodní prvky, na soužití s 149
norm ovaná četnost
přírodou (např. s domácími zvířaty) – hodnocení škálou 6“, celých 45%, a kresby, kde jsou „zobrazeny jsou pouze přírodní prvky, resp. z kresby je „cítit“ harmonie přírodních a antropogenních 5. ročník prvků – hodnocení 45 škálou 7“, se naopak 40 vůbec nevyskytují. 35 Ve stejném ročníku kde a při zobrazení 30 žiji světa, kde chci žít, je 25 zastoupení těchto 20 vysoce přírodních 15 prostředí (škála 6 a kde 10 7) dokonce téměř chci 5 žít 60% z celkového 0 počtu kreseb. 1
2
3
4
5
6
7
škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě
Obr. 61 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 5. ročník. Škola Úprkova. Obdobně v 5. ročníku je u světa, kde žiji, kreseb hodnocených škálou 6 celých 35% a na rozdíl od 3. ročníku se vyskytuje také téměř 15% čistě přírodních kreseb (škála 7). V 5. ročníku je při zobrazení světa, kde chci žít, obdobně jako ve 3. ročníku a dokonce ještě silněji (především u kreseb se škálou 7), velmi výrazné zastoupení vysoce přírodních kreseb (škála 6 a 7), a to přes 60% z celkového počtu kreseb. V obou ročnících se u kreseb, kde žiji, téměř nevyskytují nejsilněji antropomorfní kresby. Vyskytují se však ve světě, kde chci žít, v průměrném zastoupení okolo 15% (a to více v 5. ročníku). Jak je zřejmé i z Obr. 62, jsou představy dětí ze 7. ročníku velmi výrazně a odlišně od jiných ročníků dětí posunuty směrem k velkému důrazu na antropomorfní prvky. To se týká zobrazení světa, kde žiji (celkově přes 50% kreseb, z toho krajně antropomorfní zobrazení představuje téměř 30% všech kreseb), a v ještě větší míře světa, kde chci žít (celkově okolo 57% kreseb, z toho krajně antropomorfní zobrazení se vyskytuje u téměř 50% z celkového počtu kreseb!!!). Naopak na rozdíl od jiných ročníků jsou výrazně přírodně orientované kresby velmi málo zastoupeny (u světa, kde žiji, celkově přes 25% kreseb a svět, kde chci žít, dokonce pouze okolo 20% kreseb).
150
7. ročník 50 45
norm ovaná četnost
40
kde žiji
35 30 25 20 15
kde chci žít
10 5 0 1
2
3
4
5
6
škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě
7
Obr. 62 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 7. ročník. Škola Úprkova. V 9. ročníku (viz Obr. 63) zůstává zachován poměrně velký podíl výrazně antropomorfních zobrazení světa („kde žiji“ přes 30% kreseb, „kde chci žít“ 30% kreseb). Výrazná je však opět inklinace ke světům přírodním. Ve světě, kde žiji, je těchto zobrazení téměř 40% s větším zastoupením stupně 6. Ve světě, kde chci žít, nastává obdobně jako u 3. ročníku a 5. ročníku k výraznějšímu posunu k „čistě přírodním či přírodně – antropomofním harmonickým světům“ – celkově je „vysoce přírodních kreseb“ (škála 6 a 7) přes 45% a z nich nejvíce přírodních a harmonických (škála 7) okolo 37%.
9. ročník 40 35
norm ovaná četnost
30
kde žiji
25 20 15
kde chci žít
10 5 0 1
2
3
4
5
6
7
škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě
Obr. 63 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 9. ročník. Škola Úprkova.
V následující tabulce (Tab. 28) je provedeno porovnání celkového skóre dotazníku výlet32 a vypovídací schopnosti nestrukturovaného kognitivního mapování kreseb světa, ve kterém děti žijí, a světa, ve kterém děti chtějí žít, reprezentované hodnotou škály (viz Tab. 21) pro obě kresby a hodnotou jejich průměrné škály. Porovnání bylo provedeno pro všechna konzistentní data pro jednotlivé děti opět výpočtem korelačních koeficientů Pearsona a Spearmanna v prostředí SPSS 7.5 for Windows. Při hodnocení vypovídací schopnosti dotazníku byly nalezeny dvě otázky, jejichž vypovídací schopnost ve vztahu k položené otázce (vztah dětí k přírodě) by měla být podrobena další analýze (níže je v obdélníku citace z dotazníku): Jdete dál a najednou, skoro z ničeho nic, se přihnala vydatná přeháňka. Není se kam schovat před deštěm, nemáš pláštěnku ani deštník. Taková představa je pro Tebe... 1 2 3 4 5 6 7 Přeháňka je hned pryč, ale vy jste trochu mokří. Váš vedoucí má naštěstí blízko jednoho kamaráda, a tak se u něj na chalupě stavujete. Sušíte si u něj věci, schnou rychle. Mezitím si můžete pochutnat na hrozně dobré svačině, kterou pro Vás kamarád vedoucího přichystal. Na oplátku mu nabízíte, že mu pomůžete chvilku s prací na jeho velké zahradě. Všude je spousty spadaných a již hnijících jablek, a vy je začínáte sbírat. Představa, že sbíráš shnilá jablka holýma rukama, je pro Tebe... 1 2 3 4 5 6 7 Proto byl proveden výpočet korelace škálovaných výstupů nestrukturovaného kognitivního mapování nejen s celkovým skóre kompletního dotazníku, ale také korelace pro celkové skóre dotazníku vyhodnocené bez otázky o dešťové přeháňce (označeno „dotazník bez otázky déšť“), pro celkové skóre dotazníku vyhodnocené bez otázky o sbírání shnilých jablek (označeno „dotazník bez otázky jablka“) a pro celkové skóre dotazníku vyhodnocené bez otázky o dešťové přeháňce a současně i bez otázky o sbírání shnilých jablek (označeno „dotazník bez otázek déšť a jablka“). Všechny vypočítané korelační koeficienty byly zapsány do tabulky (Tab. 28). Hodnoty korelačních koeficientů, uvedené v tabulce, vedou k následujícím závěrům33: Podle předpokladů má zřejmě větší vypovídací schopnost kresba světa, ve kterém chci žít – ta silně koreluje s výsledky dotazníkového šetření. Korelace mezi dotazníkovým šetřením a škálovaným nestrukturovaným kognitivním mapováním se zvyšuje, pokud se při výpočtu celkového skóre dotazníku vypustí jednotlivě odpovědi „přeháňka“ a „jablka“ a ještě výrazněji, pokud jsou vypuštěny obě současně. Tyto závěry shodně platí pro obě metody výpočtu korelačního koeficientu.
32
J. Krajhanzl a kol. (STREJČKOVÁ a KOL. 2005a), dotazování na zabarvení zážitků na fiktivním výletě ty by však měly být podrobeny další analýze – na větším souboru dat, analýzou dat po jednotlivých ročnících (viz následující kapitola), nezávislou analýzou výsledků dotazníkového šetření „výlet“ 33
152
Tab. 28 Korelace různě vyhodnocených dotazníků s nestrukturovaným kognitivním mapováním. Škola Úprkova. korelace Pearson svět kde svět kde průměr žiji chci žít
korelace Spearmann svět kde svět kde průměr žiji chci žít
dotazník komplet
0,132
0,240
0,227
0,154
0,234
0,240
dotazník bez otázky déšť dotazník bez otázky jablka dotazník bez otázek déšť a jablka otazník bez otázky bosé nohy v trávě
0,137
0,250
0,237
0,160
0,236
0,247
0,138
0,269
0,249
0,162
0.260
0,261
0,144
0,282
0,261
0,173
0,266
0,274
0,115
0,242
0,219
0,126
0,222
0,218
Pro kontrolu metodiky porovnávání byla naopak z dotazníku vypuštěna otázka, která zřejmě má jednoznačný vztah k „environmentálnímu profilu osobnosti“ a týká se chození bosou nohou v trávě (citace z dotazníku je níže v obdélníku): Snad aby Ti to rodiče vynahradili, můžeš jet se svými nejlepšími kamarády a s dospělým, který je moc fajn, na výlet. A tak hned v sobotu ráno vyrážíte. Je krásně, příjemně teplo, nad hlavou Vám září Slunce a nebe je bez mráčku. Právě teď jdete po louce a dospělý-vedoucí vám navrhuje, abyste si sundali boty a šli trávou úplně bosí. Ta představa jít orosenou trávou bosá je pro Tebe... 1 2 3 4 5 6 7 Byla proto vypočítána korelace celkového skóre dotazníku bez vyhodnocení této otázky a škálovaných výstupů nestrukturovaného kognitivního mapování. Výsledky jsou obsaženy v tabulce (Tab. 28). V tomto případě na rozdíl od dvou srovnávacích otázek korelační koeficient systematicky mírně poklesl, v jednom případě zůstal stejný. To potvrzuje hypotézu o vypovídacím obsahu této otázky pro vztah k přírodnímu prostředí i to, že korelace škálovaných výstupů nestrukturovaného kognitivního mapování s dotazníkem může vést i k optimalizaci dotazníku.
14.1.3.3.2
Porovnání po jednotlivých ročnících
Po jednotlivých ročnících byly porovnávány na maximální hodnotu a procenta normované hodnoty celkového skóre pro dotazník a stejným způsobem normované škály pro nestrukturované kognitivní mapování. Výsledky jsou uvedeny v Tab. 29 a vyneseny jednak celkově v grafu na Obr. 64, jednak po přehlednost pro oba druhy kreseb a dotazník v grafech na Obr. 65 a Obr. 66. Nejvýznamnějším se jeví skutečnost, že skóre dotazníku nevykazuje výrazné minimum u 7. ročníku (v tabulce vyznačeno stínováním), které znázorňují shodně oba druhy kreseb. To by mohlo naznačovat vyšší vypovídací schopnost (vyšší citlivost) nestrukturovaného kognitivního mapování v porovnání s dotazníkem.
153
Tab. 29 Porovnání normovaných hodnot skóre a koeficientů pro dotazník a nestrukturované kognitivní mapování po jednotlivých ročnících. Škola Úprkova. dotazník kresba žiji kresba chci žít kresby průměr 100,00 95,12 100,00 99,01 3. ročník 90,04 100,00 97,24 100,00 5. ročník 90,44 67,08 61,47 65,14 7. ročník 91,55 85,75 91,37 89,89 9. ročník dotazník
kresba žiji
kresba chci žít
kresby průměr
100 90 80 70 60 3. ročník
5. ročník
7. ročník
9. ročník
Obr. 64 Závislost normovaných hodnot skóre a koeficientů pro dotazník a pro nestrukturované kognitivní mapování po jednotlivých ročnících, obě kresby a průměr. Škola Úprkova. d o t a z n ík
k re s b a ž iji
100
90
80
70
60 3 . ro č n ík
5 . ro č n ík
7 . ro č n ík
9 . ro č n ík
Obr. 65 Závislost normovaných hodnot skóre a koeficientů pro dotazník a pro nestrukturované kognitivní mapování po jednotlivých ročnících, kresba svět, kde žiji. Škola Úprkova. 154
d o ta z n ík
kre s b a c h c i ž ít
100
90
80
70
60 3 . ro č n ík
5 . ro č n ík
7 . ro č n ík
9 . ro č n ík
Obr. 66 Závislost normovaných hodnot skóre a koeficientů pro dotazník a pro nestrukturované kognitivní mapování po jednotlivých ročnících, kresba svět, kde chci žít. Škola Úprkova.
14.1.4 Škola nespecializovaná na ekologickou výchovu Kresby dětí ze školy Nový HK (školy nespecializované na ekologickou výchovu) jsou tematicky méně diferencované v porovnání se školou Úprkova. Mezi typická témata kreseb dětí ze školy Nový HK patří dům, ve kterém bydlím (a případně i jeho okolí), interiér pokoje, technický svět aut a létajících strojů a svět zvířat či ucelený ekosystém. V některých kresbách byla hledána rovnováha mezi lidmi a přírodou. Jedním z přání byl přesun od bydlení v panelovém domě ve městě k bydlení v rodinném domě. V porovnání se školou Úprkova byl podstatně méně zastoupen tropický ostrov. Kresba zeměkoule, tak typická pro 3. a 5. ročník školy Úprkova, se na škole Nový HK vyskytuje pouze ojediněle až v 7. a 9. ročníku. Kresby ze školy Nový HK jsou v porovnání se školou Úprkova také více realistické, technicky podstatně hůře provedené, více naivní a poznamenané menší mírou vložené fantazie. Ukázky kreseb ze všech ročníků jsou v příloze (kap. 15.3.2). Ve třetím ročníku školy Nový HK jsou typickými kresbami světa, kde žiji, dům, ve kterém bydlím, a interiér pokoje. Svět, kde chci žít, se transformuje do představ různě vybavených a situovaných domů a jejich okolí, objevuje se i několik kreseb vysoce technických světů. V pátém ročníku jsou typickými (a téměř výlučnými) kresbami světa, kde žiji, kresby domu, ve kterém bydlím. Svět, kde chci žít, představuje svět zvířat či harmonický svět přírody, ojediněle je zastoupen i tropický ostrov, výrazně antropogenní kresby jsou výjimkou. Kresby jsou doplněny poznámkami, co nechci (aby nebyli vrazi, války, nemoci, aby nikdo neodhazoval odpadky do přírody) a co chci (více zvířátek ve světě). V sedmém ročníku jsou typickými kresbami světa, kde žiji, kresby domu, ve kterém bydlím. Svět, kde chci žít, vedle domů s okolím reprezentuje též tropický ostrov, tak typický pro svět přání v nižších ročnících školy Úprkova. Je zajímavé, že na rozdíl od školy Úprkova se ve škole Nový HK ve světě, kde chci žít, nevyskytuje transformace antropogenních přání (manžel/ka, úspěch ve sportu, hodně kamarádů atd.). Obdobně se ve
155
škole Nový HK na rozdíl od školy Úprkova nevyskytuje ve světě, kde žiji, svět antropogenních aktivit. V 9. ročníku školy Nový HK jsou typické kresby světa, kde žiji, charakteristické realističností a zdůrazňováním antropogenních prvků (domy, ulice), ojediněle se opět objevuje kresba zeměkoule, typická na rozdíl od obdobných kreseb ze školy Úprkova mnoha antropogenními prvky (stavby, situace atd.). Svět, kde chci žít, je obsahem kresby často výrazně konzistentní se světem, kde žiji. Objevují se přírodní motivy; spravedlivý ostrov pravdy a lásky; krajina s městem, horami a alternativními zdroji elektřiny; domy v přírodě i čistě přírodní kresby.
14.1.4.1 Statistické zpracování 14.1.4.1.1
Průměrné hodnoty
Škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě přiřazená jednotlivým kresbám byla statisticky zpracována. Byl vypočítán aritmetický průměr a směrodatná odchylka škály pro oba typy kreseb, celkový průměr a směrodatná odchylka za oba typy kreseb a také rozdíl mezi kresbami svět, kde chci žít a svět, kde žiji. Hodnoty byly uloženy v následující tabulce (Tab. 30) a vyneseny v grafech (viz Obr. 67 a Obr. 68). Průměrné hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě se pro svět, kde žiji, pohybují mezi hodnotami 3 (při hodnocení jednotlivých kreseb odpovídá „zobrazení „harmonie“ antropogenních prvků – např. rodinný domek a rodina, ale bez přírodních prvků“), 4 (při hodnocení jednotlivých kreseb odpovídá tomu, že „antropogenní prvky převažují, ale jsou zobrazeny i přírodní prvky“) a 5 (při hodnocení jednotlivých kreseb odpovídá tomu, že „antropogenní a přírodní prvky jsou v kresbě přibližně vyváženy“). U kreseb světa, kde chci žít, se průměrné hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě, pohybují mezi hodnotami 4 a 6 (převažují přírodní prvky, resp. je z kresby zřetelný důraz na přírodní prvky, na soužití s přírodou, např. s domácími zvířaty). S vě t , k d e ž iji
S vě t , k d e c h c i ž ít
6 5 4 3 2 1 3 . ro č n ík
5 . ro č n ík
7 . ro č n ík
9 . ro č n ík
Obr. 67 Závislost průměrné hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě pro oba typy kreseb na ročnících, ve kterých děti studují.
156
změna
U kreseb „kde žiji“ je maximální hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě dosaženo v 7. ročníku, vzájemně srovnatelná je u zbylých ročníků. U kreseb „kde chci žít“ je maximální hodnoty škály dosaženo v 5. ročníku. 7. ročník je (ostatně shodně jako u školy s ekologickou výchovou) extrémní tím, že jako jediný vykazuje velice slabě negativní posun preferencí přírodního prostředí mezi rozdíl kresba chci žít - žiji světem, kde žiji a světem, kde 3,0 chci žít (viz Obr. 68). Pozitivní je tento posun u zbývajících 2,5 ročníků, extrémně vysoký je 2,0 u 5. ročníku (2,5 bodu ze 1,5 sedmibodové škály). 1,0 0,5
Obr. 68 Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby „kde chci žít“ – „kde žiji“ v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují
0,0 -0,5 3
5
ročník
7
9
Tab. 30 Škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě pro nestrukturované kognitivní mapování – statistika po ročnících Svět, kde žiji Svět, kde chci žít obě kresby směrodatná Směrodatná směrodatná Rozdíl chci průměr odchylka Průměr odchylka průměr odchylka žít – žiji 3. ročník 3,12 1,19 3,77 2,31 3,44 průměru 1,22 0,65 5. ročník 3,50 1,77 6,00 1,64 4,65 1,33 2,50 7. ročník 5,25 1,74 5,21 1,86 5,21 1,59 -0,04 9. ročník 3,50 1,71 4,60 1,74 4,03 1,26 1,10 Relativní četnosti jednotlivých „zabarvení a obsahu“ kreseb
Výpočtem celkových četností výskytu kreseb s různým antropomorfním a přírodním obsahem za celou školu a obdobně i četností výskytu v jednotlivých ročnících, jimž byla přiřazena škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě podle Tab. 21, byl realizován další způsob vyhodnocení obsahu kreseb. Četnosti byly normovány na procentuální výskyt vzhledem k celkovému počtu kreseb.
svět, kde žiji
svět, kde chci žít
40 35 zastoupení (v%)
14.1.4.1.2
30 25 20 15 10 5 0 1
Obr. 69 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. Výpočet přes všechny ročníky dětí.
2
3
4
5
6
škála 1=antropomorfní až 7=přírodní
157
7
norm ovaná četnost
Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem jsou v průměru za celou školu vyneseny v Obr. 69. Tato analýza potvrzuje výše uvedené závěry kvalitativní analýzy o poměrně vysokém zastoupení krajních pohledů v případě kresby světa, kde chci žít, tedy představ výrazně antropomorfních či naopak inklinujících k přírodnímu prostředí. Četnosti zastoupení kreseb s průměrným zastoupením antropomorfních a přírodních prvků se poměrně shodují u kreseb světa, kde žiji i světa, kde chci žít. V kategoriích škál 3 („harmonie“ antropogenních prvků), 4 („antropogenní prvky převažují, ale jsou zobrazeny i přírodní 3. ročník prvky) a 5 („antropogenní 50 45 a přírodní prvky jsou v 40 kresbě přibližně kde 35 vyváženy) jsou relativní žiji 30 četnosti u obou typů 25 kreseb téměř shodné. 20 15
kde chci žít
10 5 0 1
2
3
4
5
6
7
škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě
Obr. 70 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 3. ročník.
Zajímavá je podrobná analýza obou „krajnosti“. U kreseb světa, kde žiji, jsou velmi málo zastoupeny kresby, kde „převažují přírodní prvky, resp. je z kresby zřetelný důraz na přírodní prvky, na soužití s přírodou – hodnocení škálou 6“ a čistě přírodní či „harmonické“ kresby jsou relativně méně zastoupeny („zobrazeny pouze přírodní prvky, resp. z kresby je „cítit“ harmonie přírodních a antropogenních prvků – hodnocení škálou 7“). U kreseb světa, kde chci žít, nastává výrazný posun ke kresbám s hodnocením 7 (mají čtyřikrát vyšší zastoupení než u kreseb světa, kde žiji), a to dokonce na hodnotu zastoupení o 50% vyšší než pro kresby, hodnocené škálou 6. Výrazně antropogenní kresby jsou velmi výrazně zastoupeny především u světa, kde žiji. Pro škálu 2 (pouze antropogenní prvky, se vztahem k realitě zobrazení) je velmi výrazné zastoupení (přes 35%) u zobrazení světa, kde žiji. Kresby hodnocené škálou 1 a 2 mají zastoupení mezi 10% a 15% u kreseb světa, kde chci žít,. To potvrzuje obdobné závěry ze školy s ekologickou výchovou – kresby světa, kde chci žít, jsou relativně výrazně polarizovány. Následující odstavce obsahují analýzu podle jednotlivých ročníků. Na Obr. 71 až Obr. 74 jsou vyneseny relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem podle jednotlivých ročníků. Stejně jako u průměrných četností za celý soubor kreseb je zajímavá analýza především obou krajních typů kreseb. Ve 3. ročníku (viz Obr. 71) jsou u kreseb světa, kde chci žít, poměrně rovnoměrně zastoupeny všechny škály 1 až 7. Tím se liší obě zkoumané školy (viz výše). Obdobně je významný rozdíl mezi oběma školami u kreseb škály 6, které se na škole Nový HK (na rozdíl od školy Úprkova) téměř nevyskytují.
158
norm ovaná četnost
Kresby světa, kde žiji, jsou charakteristické relativně rovnoměrným rozložením kreseb s různou hodnotou škály antropomorfního a přírodního obsahu v rozsahu 1 až 6 (s výraznějším maximem pro škálu 2 a plochým 5. ročník 70 maximem pro škálu 5 a 6) a s absencí zcela 60 přírodních kreseb kde 50 (škála hodnoty 7). V žiji 5. ročníku (viz Obr. 40 72) se u kreseb světa, 30 kde chci žít, projevuje velmi vysoká míra 20 kde zobrazování chci 10 žít vyhraněně přírodních scenérií – činí okolo 0 1 2 3 4 5 6 7 65%!!! škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě
norm ovaná četnost
Obr. 71 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 5. ročník. Jak je zřejmé z Obr. 72 pro 7. ročník školy Nový HK, projevují se v kresbách světa, kde žijí a kde chtějí žít, obdobné trendy. Je 7. ročník 45 zajímavé, že na rozdíl od školy Úprkova jsou 40 představy výrazně 35 kde posunuty 30 žiji k přírodnímu obsahu. 25 Výrazné je přes 40% 20 existující zastoupení 15 kreseb s přibližným kde 10 vyvážením chci antropogenních a 5 žít přírodních prvků 0 1 2 3 4 5 6 7 v kresbě světa, kde škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k žiji. 7. ročník se u přírodě obou škol výrazně liší.
Obr. 72 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 7. ročník. V 9. ročníku (viz Obr. 73) je velmi velký podíl výrazně antropomorfních zobrazení světa, kde žiji (okolo 50% pro škálu 2!!!). Naproti tomu u světa, kde chci žít, není oblast antropomorfních kreseb příliš znatelná. U kreseb světa, kde chci žít, však není příliš výrazná ani inklinace k výrazněji přírodním motivům. U kreseb „obou světů“ se projevuje relativně ploché maximum okolo škály 5 (antropogenní a přírodní prvky přibližně v rovnováze). 159
9. ročník 60
norm ovaná četnost
50
kde žiji
40
30
Obr. 73 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 9. ročník.
20
kde chci žít
10
0 1
2
3
4
5
6
7
škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě
14.1.5 Porovnání obou škol
změna
Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby „kde chci žít“ – „kde žiji“ v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují, je pro obě zkoumané školy vynesen v Obr. 74. Hodnoty škály i průběh závislosti na ročnících jsou obdobné s výjimkou 5. ročníku, kde se na škole Nový HK („neekologická škola“) projevil neobvykle výrazný pozitivní posun směrem ke kresbám s přírodním obsahem. To je způsobeno velmi vysokou a v jiných ročnících obou škol nenalezenou mírou zobrazování vyhraněně neekol. škola ekologická škola přírodních scenérií světa, kde chci žít, která 3,0 v 5. ročníku školy Nový HK činí okolo 65% (i 2,5 když i u školy Úprkova 2,0 vykazuje 5. ročník u 1,5 kreseb vyhraněně přírodních scenérií 1,0 vysokou hodnotu okolo 0,5 42%) a současně 0,0 relativně realistickém zobrazování světa, ve -0,5 kterém žiji, s důrazem na stavby, auta a další 3. ročník 5. ročník 7. ročník 9. ročník ročník techniku. Obr. 74 Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby svět, kde chci žít – svět, kde žiji, v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují, pro obě zkoumané školy. Ze závislostí průměrné hodnoty škály pro kresbu světa, kde chci žít, na ročnících, ve kterých děti studují, které jsou pro obě zkoumané školy vyneseny v Obr. 75, vyplývá poměrně překvapivě, že zatímco pro 9. ročník jsou hodnoty shodné a ve 3. ročníku je 160
hodnota pro školu Úprkova vyšší („ekologická škola“), vykazuje škola Nový HK vyšší hodnoty pro 5. a 7. ročník (v 7. ročníku je navíc tento rozdíl velmi výrazný), tedy vyšší míru preference přírodního prostředí. neekol. škola
ekologická škola
6 5
Obr. 75 Závislost průměrné hodnoty škály pro kresbu světa, kde chci žít, na ročnících, ve kterých děti studují, pro obě zkoumané školy.
4 3 2 1 0 3. ročník
5. ročník
7. ročník
9. ročník neekol. škola
Obr. 76 Závislost průměrné hodnoty škály pro kresbu světa, kde žiji, na ročnících, ve kterých děti studují, pro obě zkoumané školy.
ekologická škola
7 6 5
4 Průběh závislosti průměrné hodnoty škály pro 3 kresbu světa, kde žiji, na 2 ročnících, ve kterých děti studují (viz Obr. 76), je pro 1 obě zkoumané školy 0 obdobný s výjimkou 7. 3. ročník 5. ročník 7. ročník 9. ročník ročníku. Zatímco v ostatních ročnících obsahují kresby školy Úprkova více přírodních prvků, přičemž rozdíl ve 3. a 5. ročníku je dosti výrazný a v 9. ročníku relativně malý, v 7. ročníku je naopak „propastný“ rozdíl dvou bodů na sedmibodové škále ve prospěch zobrazování více přírodních prvků na škole Nový HK.
14.1.6 Průměrné hodnoty za obě školy Na Obr. 77 je vynesena závislost průměrné hodnoty škály pro obě kresby na ročnících, ve kterých děti studují, jako průměr za obě školy. Tato závislost je jedním z nejvýznamnějších výsledků aplikace kognitivního mapování v rámci výzkumu. Vyplývá z ní, že:
161
rating
Svět, ve kterém chtějí děti žít, obsahuje v průměru relativně vyváženě přírodní a antropogenní prvky s průměrnou hodnotou škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě rovné hodnotě zhruba 4,5. Toto vyjádření je však velmi relativní – jde o průměrnou hodnotu, která je však spíše průměrem dvou krajních hodnot. S výjimkou dětí v 7. ročníku chtějí děti žít ve světě s větším množstvím přírodních prvků v porovnání se světem, ve kterém žijí. Tato tendence je nejvíce zřetelná v 5. ročníku. Ve světě, ve kterém děti žijí, převažují podle jejich vyjádření antropogenní prvky. To je v průřezu jednotlivými ročníky vyjádřeno poměrně konzistentně velice plochou závislostí průměrné hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě na ročníku a s její Svět, kde žiji Svět, kde chci žít přibližnou průměrnou hodnotou 4 pro všechny 6,00 ročníky (antropogenní 5,00 prvky převažují, ale jsou zobrazeny i přírodní 4,00 prvky). 3,00 2,00 1,00 0,00
změna
3. ročník
5. ročník
7. ročník
9. ročník
Obr. 77 Závislost průměrné hodnoty škály pro obě kresby na ročnících, ve kterých děti studují. Průměr za obě školy.
Rozdíl průměrných hodnot škály za obě školy pro kresby „kde chci žít“ – „kde žiji“ v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují, rozdíl kresba chci žít - žiji zvýrazňuje rozdíly z grafu 1,4 na Obr. 77 a je obsažen v Obr. 78. Je z něj velmi 1,2 výrazně zřetelná specifická 1,0 pozice 7. ročníku vzhledem 0,8 k dalším ročníkům s mírně 0,6 zápornou hodnotou změny 0,4 škály intenzity, zabarvení a 0,2 obsahu vztahu k přírodě i 0,0 pozice 5. ročníku -0,2 s nejvyšším pozitivním posunem hodnoty škály. 3. ročník
5. ročník 7. ročník ročník
9. ročník
Obr. 78 Rozdíl průměrných hodnot škály pro kresby svět, kde chci žít – svět, kde žiji, v závislosti na ročnících, ve kterých děti studují. Průměr za obě školy. Jaké jsou výsledky analýzy po jednotlivých ročnících? Pro relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem je ve 3. ročníku v 162
průměru za obě školy typická u kreseb světa, kde chci žít, vyrovnanost zastoupení pro škály 1 až 5 (ale s výjimkou škály 3, jejíž zastoupení je podstatně menší), a o něco vyšší zastoupení škál 6 a 7 (obě zhruba po 20%, takže tvoří celkově 40% všech kreseb). Zastoupení kreseb s různým obsahem přírodních prvků vykreslujících svět, ve kterém žiji, je podstatně více rozdílné, se dvěma výraznými vrcholy zastoupení pro škály 2 a 4, téměř s absencí nejvíce antropogenních kreseb (škála 1) a s vyrovnaným zastoupením kreseb se škálou 5 až 7 (všechny zhruba 12,5%). 3. ročník
norm ovaná četnost
30 25
kde žiji
20 15 10
Obr. 79 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 3. ročník, průměr za obě školy.
Svět, ve kterém chci žít, je v 5. ročníku výrazně přírodně orientován, 0 1 2 3 4 5 6 7 současně i značně škála intenzity, zabarvení a obsahu polarizován a od škály 3 do vztahu k přírodě škály 7 se zřetelnou monotónně rostoucí závislostí zastoupení kreseb s rostoucím podílem přírodních prvků. Typické je, že se téměř nevyskytují kresby se škálou 3 a 4, podíl kreseb se škálou 1 a 2 však činí celkem 20%. Velmi výrazné je zastoupení čistě přírodních 5. ročník kreseb – přes 50%. Ve 60 světě, kde žiji, je pro 5. 50 ročník naopak typická kde absence čistě přírodních žiji 40 kreseb (ale vyskytuje se 30 významné množství kreseb škály 6 – přes 30%) a malé 20 zastoupení čistě kde antropogenních kreseb (ale 10 chci s výrazným zastoupením žít 0 kreseb škály 2 – přes 25%). 1 2 3 4 5 6 7 škála intenzity, zabarvení a obsahu Ostatní kresby jsou vztahu k přírodě zastoupeny zhruba z 10%. kde chci žít
norm ovaná četnost
5
Obr. 80 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 5. ročník, průměr za obě školy. Kresby světa, ve kterém chci žít, vykazují v 7. ročníku od škály 3 do škály 7 (stejně jako v 5. ročníku) monotónní závislost distribuce množství kreseb dané škály, s velmi výrazným maximem s hodnotou téměř 35% pro čistě antropogenní kresby a s plochým maximem pro kresby s výraznou přírodní orientací (škály 6 a 7, celkem je takových kreseb
163
téměř 35%). U kreseb světa, kde žiji, vykazuje závislost distribuce množství kreseb na škále dvě maxima, a to relativně ploché pro škálu 3 a výrazné pro škálu 6 (s hodnotou maximální četnosti přes 25%). Devátý ročník je typický tím, jak naznačila již porovnání průměrů kreseb „obou světů“, že oba typy kreseb jsou obsahově značně konzistentní. To se projevuje i v závislosti distribuce množství kreseb na škále pro kresby „obou světů“. S výjimkou škály 2, kde je relativní četnost kreseb u světa, kde žiji, velmi výrazně vyšší než u světa, ve kterém chci žít (sedminásobně!), a škály 7, kde je naopak ve světě, kde chci žít, takto klasifikováno zhruba 3,5x více kreseb než ve světě, kde žiji, je průběh závislosti počtu kreseb na škále u obou typů kreseb obdobný.
7. ročník 40 35
norm ovaná četnost
30
kde žiji
25 20 15
kde chci žít
10 5 0 1
2
3
4
5
6
škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě
7
Obr. 81 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 7. ročník, průměr za obě školy. 9. ročník 40 35
norm ovaná četnost
30
kde žiji
25
Obr. 82 Relativní četnosti kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. 9. ročník, průměr za obě školy.
A o čem vypovídá celkový průměr relativních kde 10 chci četností zastoupení 5 žít kreseb s různým 0 přírodním a 1 2 3 4 5 6 7 škála intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k antropomorfním přírodě obsahem přes všechny ročníky a za obě školy – viz Obr. 83? Pro škály mezi hodnotami 2 až 6 je průběh závislosti relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem obdobný pro oba typy kreseb s tím, že relativní četnosti kreseb světa, kde žiji, jsou o zhruba 5% více zastoupeny. 20 15
164
Nejvýraznější rozdíl je u škály 2, kde kresby ve světě, kde žiji, jsou více zastoupeny s koeficientem přibližně 2,5x vyšší četnosti zastoupení. Ve světě, kde chci žít, jsou výrazně více zastoupeny kresby škály 1 (cca 3x, celkově 28%) a škály 7 (opět přibližně 3x více, celkově téměř 38%). Svět, kde chci žít, je tedy více polarizován v porovnání se světem, kde žiji. svět, kde žiji
svět, kde chci žít
35
zastoupení (v%)
30 25 20 15 10 5 0 1
2
3
4
5
6
7
škála 1=antropomorfní až 7=přírodní
Obr. 83 Relativní četnosti zastoupení kreseb s různým přírodním a antropomorfním obsahem. Celkový průměr za obě školy.
14.1.7 Shrnutí Nestrukturované kognitivní mapování se ukázalo jako vhodná metoda pro zkoumání environmentálních percepcí, preferencí i antropomorfních projekcí. Vzhledem k jeho citlivosti na způsob zadávání i podmínky při kreslení je vhodné v tomto směru optimalizovat metodiku zadávání včetně popisu vhodných podmínek pro jeho realizaci. Pro zpřesnění výpovědi a její interpretace by bylo vhodné doplnit u vybraných dětí (samozřejmě optimální by bylo u všech dětí, problémem je však časová náročnost pro tazatele a pracnost vyhodnocení) kresby intenzivním rozhovorem, který by lépe prokreslil kognitivní mapy dětí. V případném dalším výzkumu environmentálních percepcí, preferencí i antropomorfních projekcí by bylo vhodné: Provést další porovnání výstupů metodiky nestrukturovaného kognitivního mapování s výstupy dalších metod výzkumu Realizovat metodiku nestrukturovaného kognitivního mapování na rozsáhlejším vzorku dětské populace, ovlivňované různými determinanty (viz např. výše zmíněný výzkum na škole, která se na rozdíl od školy Úprkova nevěnuje ekologické výchově) Ověřit, zda by se metodika nestrukturovaného kognitivního mapování nemohla využít jako indikátor environmentálních percepcí a preferencí v dětské populaci. V této souvislosti lze uvažovat i o obměnách obsahu zadávaných kreseb a rozhovorů. Dosavadní výsledky výzkumu lze shrnout do následujících závěrů i s vědomím, že vzhledem k množství experimentálních dat je nutné tyto závěry vnímat spíše jako hypotézy,
165
které by měly být ověřovány dalším výzkumem, na dostatečně velkém vzorku dětí a s upravenou (optimalizovanou) metodikou výzkumu: Nebyl zjištěn významnější rozdíl v obsahu kognitivních map mezi školou s ekologickou výchovou a běžnou základní školou. Kognitivní mapy světa, kde chci žít, jsou více polarizovány v porovnání se světem, kde žiji. S výjimkou krajně antropogenních či naopak výrazně přírodních kognitivních map je distribuce zastoupení kognitivních map, vyhodnocených škálou intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě, pro svět, kde chci žít, i svět, kde žiji, charakteristická stejnou závislostí. Svět, ve kterém chtějí děti žít, obsahuje v průměru relativně vyváženě přírodní a antropogenní prvky s průměrnou hodnotou škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě rovnou 5. Vhodnější než vyjádření průměrem je však zvážení zastoupení jednotlivých obsahů kognitivních map, z nichž vyplývá, že vedle nezanedbatelného podílu nejvíce antropogenních kreseb (typicky technický svět či technikou vybavené interiéry budov) jsou nejvýznamněji zastoupeny kresby s vyváženým zastoupením či převahou přírodních prvků a s maximem u čistě přírodních kognitivních map. S výjimkou dětí v 7. ročníku chtějí děti žít ve světě s větším množstvím přírodních prvků v porovnání se světem, ve kterém žijí. Tato tendence je nejvíce zřetelná v 5. ročníku. 5. ročník je u světa, ve kterém chci žít, ze všech ročníků nejvýrazněji přírodně orientován a vykazuje přes 50% čistě přírodních kognitivních map (škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě 7). Ve světě, ve kterém děti žijí, převažují podle jejich vyjádření antropogenní prvky. To je v průřezu jednotlivými ročníky vyjádřeno poměrně konzistentně velice plochou závislostí průměrné hodnoty škály intenzity, zabarvení a obsahu vztahu k přírodě na ročníku a s její přibližnou průměrnou hodnotou 4 pro všechny ročníky (antropogenní prvky převažují, ale jsou zobrazeny i přírodní prvky). Významný podíl kreseb světa, ve kterém žiji, tvořily kresby domu, ve kterém dítě bydlí. Kresby domů, ale s větším množstvím přírodních prvků, byly součástí také kreseb světa, ve kterém chci žít. To potvrzuje, jak významnou součástí kognitivní mapy světa je u dětí domov.
14.2 M. Franěk: Environmentální aspekty v kognitivních mapách
14.2.1 Analýza grafické reprezentace kognitivní mapy Mezi odborníky pracujícími v oblasti ekologické výchovy se již delší dobu vedou diskuse o problému odcizení nejmladší generace přírodě (STREJČKOVÁ a kol. 2005a, STREJČKOVÁ a kol. 2005b) a hledají se vhodné metody, kterými by bylo možné tento jev identifikovat a spolehlivě diagnostikovat. Možnosti dotazníků s uzavřenými otázkami jsou dosti omezené. Problémem často je, že se jedná o otázku hlubších vnitřních postojů, které nejsou vždy snadno dostupné vlastní introspekci i verbalizaci. Na druhé straně však hrozí nebezpečí, že dotazovaný bude na některé otázky týkající se svého vztahu k přírodnímu prostředí a potřebě jeho ochrany odpovídat v souhlase se společensky žádanými a kladně hodnocenými normami postojů a formami chování. Určitou možnost překonat nedostatky běžně používaných metod je analyzovat kognitivní mapování představ o určitém prostředí. Získaná kognitivní mapa je reprezentací myšlenkových schémat dané osoby, z nichž se dají 166
vyčíst preference osoby, její hodnotový systém, bohatost jejího mentálního světa, myšlenkové stereotypy atd. Pro výzkum je klíčovou oblastí mentální odraz a interpretace, preference či naopak odmítání, přehlížení přírodních prvků životního prostředí. Je pravděpodobné, že kromě běžných orientačních bodů (křižovatka, most, nádraží, aj.) si bude jedinec do své kognitivní mapy ukládat objekty, které jsou pro něj z nějakého důvodu důležité.
14.2.2 Výzkum kognitivních map dětí školního věku Pomocí analýzy kognitivní mapy prostředí, v kterém se dítě běžně pohybuje (okolí školy), je zkoumána spřízněnost s přírodním prostředím. Dítě má za úkol do mapy zakreslit objekty, které považuje ve svém okolí za důležité, konkrétně tedy zakreslit školu, okolní ulice a pak další místa, objekty a předměty, které jsou pro něj z nějakého důvodu důležité. Tato místa mohou být navíc označena slovním popisem. Předmětem analýzy je, jaké množství přírodních prvků ve srovnání s nepřírodními do mapy dítě zakreslí. Kreslení může být doplněno vyplněním dotazníku emocionální spřízněnosti s přírodou, např. dotazníkem testujícím jejich vztah ke hře a delšímu pobytu v přírodním prostředí, vypracovaný J. Krajhanzlem, viz STREJČKOVÁ a kol. 2005a. Do kognitivní mapy určitého prostoru si jedinec ukládá informace, které jsou pro něj důležité nejen z hlediska jeho orientace v terénu, ale také z dalších hledisek, které mohou odrážet jeho preference a postoje. Podle našeho předpokladu člověk, který vykazuje vysokou míru spřízněnosti s přírodou, bude mít v kognitivní mapě určitého městského prostředí uloženy také přírodní prvky, které se zde objevují, zatímco kognitivní mapa člověka nedostatečně spřízněného s přírodou bude těchto prvků obsahovat méně, či budou vůbec chybět. Přírodní prvky budu rovněž hrát roli orientačních bodů. Kognitivní mapa městského člověka, pro kterého není příroda důležitá, může oproti tomu obsahovat jako významná místa nebo orientační body třeba různé obchody, nákupní střediska, restaurace aj. Vyhodnocení kresby je prováděno metodou obsahové analýzy v kresbě zachycených grafických a verbálních informací. Jako nejvhodnější se jeví použit modifikovanou variantu metody publikované v práci G. Parameswarena (PARAMESWAREN 2003). V této práci se především sledovaly transkulturální diference mezi americkými a indickými dětmi, nicméně způsob identifikace a hodnocení prvků kognitivní mapy je vyhovující i pro naše účely. Vyhodnocení grafických informací je kvantitativní. V prvním stádiu analýzy je identifikován celkový počet prvků objevující se v kresbě. Tyto prvky jsou dále roztříděny do jednotlivých kategorií. V analýze je zvláštní pozornost věnována kategorii přírodních prvků, kdy proporce přírodních prvků oproti jiným prvkům kognitivní mapy slouží jako ukazatel spřízněnosti, resp. vzdálení se přírodnímu prostředí.
14.2.3 Diskuse hypotézy o determinovanosti kognitivních map místem, kde osoba vyrůstala Zdá se, že hypotéza, že osoba vyrůstající na venkově bude mít bližší vztah k přírodnímu prostředí, je poněkud zjednodušená. Většina výzkumů z oblasti environmentální psychologie byla prováděna na městských lidech (navíc zejména v USA). Většinou chybí srovnání postojů, představ, preferencí městských a venkovských lidí. Výjimka: Van Born z Nizozemí ve své nedávné studii o pohledu lidí na přírodu zjistila, že venkované (zemědělci) 167
preferují kulturní zemědělskou krajinu, zatímco městští lidé krajinu daleko méně upravenou, často i divočinu. Zemědělci také daleko méně chápou, proč se mají zřizovat přírodní rezervace – je to pro ně neužitečné využití pozemků, zemědělsky nevyužitá příroda je neladná, nehezká. Co je pro naše podmínky specifické: Pod vlivem zemědělské velkovýroby a s tím spojených sociálních změn se změnil také vztah k přírodě v negativním smyslu. Platí, že vztah člověka k přírodě je dán (1) kladnými prožitky v přírodním prostředí v dětství, pak také (2) vlivem rodičů, vrstevníků, učitelů, (3) ekologické výchovy a (4) literatury, informací v médiích, působení ekologických organizací atd. (CHAWLA 1998). Jde však vždy o souhru více faktorů, ukazuje se např., že u mladší generace má významnou úlohu i ekologická výchova, zatímco u starší to byly jednoznačně prožitky v přírodním prostředí v dětství. Analýzy životopisů ekologických aktivistů, nebo lidí, zabývajících se ochranou přírody profesionálně (kteří v dětství žili převážně ve městech), ukázaly, že pro ně měl rozhodující formující význam styk s přírodou, který byl nějakým způsobem pravidelný, což ovšem nemusí nutně znamenat, že každodenní. Mohlo se jednat i o výlety do přírody o víkendech, pravidelné prázdninové návštěvy domu prarodičů na venkově aj. Důležité jsou také přírodní prvky ve městě. Význam pro utváření vztahu k přírodě v dětství mohla mít zeleň v okolí bydliště, zahrada domu, kde dítě žilo, park, hra v nezastavěných přírodních plochách. Zdůrazňuje se rovněž budování emocionálních vztahů k přírodnímu prostředí za pomoci rodičů, členů rodiny či později vrstevníků. Pozitivní emocionální prožitky v přírodě v okruhu členů rodiny, či později přátel, partnera (KALS – SCHUMACHER – MONTADA 1999). Pokud někdo žil na vesnici a dětství strávil spíše u televize a okolní přírodní prostředí vnímal pod vlivem rodiny a svého okolí jako něco, co slouží jen k materiálnímu užitku, dá se očekávat, že bude odcizen přírodě podobným způsobem jako ten, kdo vyrůstal ve velkoměstě vzdálen kontaktu s přírodou. Chybí však empirický výzkum, který by tuto otázku řešil. Existuje vtištění "krajiny domova", na jehož základě si člověk vytváří představu ideálního prostředí, ve kterém by chtěl žít. Síla této představy však závisí kvalitě prožitků z dětství. Pokud dětství bylo z různých důvodů prožitkově chudé, "krajina domova" tento vliv nemá. Může se týkat jak dětství ve městě, tak i na venkově (SEBBA 1991).
168
15. Přílohy 15.1 Dotazník mentální mapa Hradce Králové, česká verze Účelem dotazníku je zjistit vaši mentální mapu o městě Hradec Králové. Mentální mapa je subjektivní způsob uložení fyzického světa a vztahů mezi jeho objekty v mozku, každý z nás má svou vlastní představu o nějakém místě. V dotazníku nás zajímá, jak si město Hradec Králové představujete Vy. Dotazník je krátký, skládá se ze sedmi jednoduchých otázek. Děkujeme Vám za účast na našem výzkumném projektu. 1. Pohlaví:
muž
žena
2. Student:
SŠ
VŠ
3. Státní příslušnost: .................................... 4. Co Vás jako první napadne, když si vzpomenete na město Hradec Králové? .................................................................................... 5. Prohlíželi jste si mapu Hradce Králové? ano
ne
6. Uveďte, prosím, pět pro Vás nejcharakterističtějších míst nebo staveb v Hradci Králové: ............................................................ ............................................................ ............................................................ ............................................................ ............................................................ 7. Co se Vám na městě líbí? ............................................................ ……………………………………… 8. Co se Vám na městě nelíbí? ............................................................ ........................................................... 9. Mohli byste, prosím, zakreslit do prázdného čtverce, jak si představujete Staré náměstí?
169
10. Navštívili byste ještě v budoucnosti město Hradec Králové?
ano
ne
11. V následující mapě, prosím, vyznačte a pojmenujte místa (budovy, zkratky, náměstí, městské časti, atd.), které poznáte.
170
15.2 Dotazník tvorba mentálních map – asociační výzkum mezi studenty Vážené kolegyně – vážení kolegové – studenti! Jsme velmi potěšeni vaší ochotou přispět k řešení našeho grantového úkolu. Jde nám o zjištění stavu vaší orientace a představ o zvolené zemi. Prosíme vás: Vyplňte dotazník BEZ POUŽITÍ map, atlasů a jiných informačních pomůcek. Zajímá nás to, co je trvale ukryto ve vašich myslích a představách při vzpomínce na navštívenou zemi. Také nás zajímají vaše představy o zemích, které jsou sice pro vás zajímavé, ale které jste (ještě) nenavštívili. Obzvláště cenná je vaše „mapová“ představa (viz příslušná otázka). Vyplnění by nemělo trvat déle než 20-30 minut….. I. a: muž b:žena II.věk: ….. III. Ročník a specializace ……………………………. IV. NAVŠTĚVOVANÁ ŠKOLA VOŠ CR Obchodní akademie FIM UHK Budete se vyjadřovat nejlépe ke dvěma z následujících zemí (A. Rakousko B. Španělsko C. Tunisko D. Itálie E. Chorvatsko), přičemž jednu z nich jste navštívil opakovaně (nebo alespoň jednou) a uvedete roky návštěv, a druhou jste vůbec nenavštívil, ale zajímáte se o ni. Pokud dvě uvedené země nesplňují tato dvě rozdílná kritéria, zvolte jakoukoli jinou zemi podle výše uvedených kritérií vaší návštěvy země či zájmu o danou zemi. A Země ………….. opakovaně či alespoň jednou navštívená, roky návštěv…………… 1. Co mě první napadne, když začnu o této zemi přemýšlet nebo si ji připomínat ………………………………………………………….………………………………… ………………………………………………………….………………………………… 2. Zemi mám spojenou s následujícími charakteristikami a dojmy …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 2. Nejsilnější zážitek …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 4. Očekávaný nejsilnější zážitek (před návštěvou země) …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 5. Která místa bych rozhodně navštívil …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 6. Které historické a kulturní atraktivity nelze v této zemi minout …………………………………………………………………………………………… 7. Na jaké zvláštnosti bych zájemce o cestu do této země upozornil ………………………………………………………………………………………….. 8. S jakými problémy a překážkami je možné se ve vybrané zemi setkat ………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… 9. V čem se nejvíce změnila má představa o zemi po návštěvě země ……………………………………………………………………………………………… 171
10. Pokusím se své představy a dojmy vyjádřit na jednoduché mapě:
11. Co si spojuji s danou zemí – volná asociace. B Tuto zemi …………………….. jsem vůbec nenavštívil – ale zajímám se o ni 1. Co mě první napadne, když začnu o této zemi přemýšlet nebo si ji připomínat ………………………………………………………….……………………………….. ………………………………………………………….……………………………….. 2. Zemi mám spojenou s následujícími charakteristikami a dojmy …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………….…………… 3. Očekávaný nejsilnější zážitek (před návštěvou země) ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 4. Která místa bych rozhodně navštívil ……………………………………………………………………………………………… …………………………………… 5. Které historické a kulturní atraktivity nelze v této zemi minout …………………………………………………………………………………………… 6. Na jaké zvláštnosti bych zájemce o cestu do této země upozornil ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 7. S jakými problémy a překážkami je možné se ve vybrané zemi setkat …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 8. Co si spojuji s danou zemí – volná asociace. ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 9. Pokusím se své představy a dojmy vyjádřit na jednoduché mapě:
172
15.3 Vybrané kresby dětí – svět, kde žiji, a svět, kde chci žít
15.3.1 Vybrané kresby ze školy, specializované na ekologickou výchovu 3. ročník Žiji
Chci žít
Žiji
Chci žít
roc3_cis1_1
roc3_cis1_2
roc3_cis2_1
roc3_cis2_2
roc3_cis4_1
roc3_cis4_2
roc3_cis5_1
roc3_cis5_2
roc3_cis6_1
roc3_cis6_2
roc3_cis7_1
roc3_cis7_2
roc3_cis11_1
roc3_cis11_2
roc3_cis12_1
roc3_cis12_2
173
5. ročník Žiji
Chci žít
Žiji
Chci žít
roc5_cis6_1
roc5_cis6_2
roc5_cis11_1
roc5_cis11_2
roc5_cis15_1
roc5_cis15_2
roc5_cis17_1
roc5_cis17_2
roc5_cis19_1
roc5_cis19_2
roc5_cis21_1
roc5_cis21_2
174
7. ročník Žiji
Chci žít
Žiji
Chci žít
roc7_cis4_1
roc7_cis4_2
roc7_cis5_1
roc7_cis5_2
roc7_cis8_1
roc7_cis8_2
roc7_cis9_1
roc7_cis9_2
roc7_cis10_1
roc7_cis10_2
roc7_cis14_1
roc7_cis14_2
roc7_cis15_1a
roc7_cis15_1b
roc7_cis17_1
roc7_cis17_2
175
9. ročník Žiji
Chci žít
Žiji
Chci žít
roc9_cis5_1
roc9_cis5_2
roc9_cis9_1
roc9_cis9_2
roc9_cis16_1
roc9_cis16_2
roc9_cis19_1
roc9_cis19_2
roc9_cis21_1
roc9_cis21_2
roc9_cis23_1
roc9_cis23_2
176
15.3.2 Vybrané kresby ze školy, nespecializované na ekologickou výchovu 3. ročník Žiji
Chci žít
Žiji
Chci žít
roc3_cis1b
roc3_cis1a
roc3_cis3b
roc3_cis3a
roc3_cis4b
roc3_cis4a
roc3_cis6b
roc3_cis6a
roc3_cis14a
roc3_cis14b
roc3_cis17b
roc3_cis17a
177
5. ročník Žiji
Chci žít
Žiji
Chci žít
roc5_cis2a
roc5_cis2b
roc5_cis5a
roc5_cis5b
roc5_cis8b
roc5_cis8a
roc5_cis10a
roc5_cis10b
roc5_cis12b
roc5_cis12a
roc5_cis14b
roc5_cis14a
178
7. ročník Žiji
Chci žít
Žiji
Chci žít
roc7_cis1a
roc7_cis1b
roc7_cis4b
roc7_cis4a
roc7_cis10a
roc7_cis10b
roc7_cis13b
roc7_cis13a
Žiji
Chci žít
Žiji
Chci žít
roc9_cis3a
roc9_cis3b
roc9_cis7a
roc9_cis7b
roc9_cis17b
roc9_cis17a
roc9_cis20b
roc9_cis20a
9. ročník
179
16. Literatura a další použité zdroje informací 1. ANKOMAH, P. K., CROMPTON J. L., BAKER, D. (1996): Influence of Cognitive Distance in Vacation Choice, In: Annals of Tourism Research, Vol. 23, pp. 138-150, dostupné online na http://www.sciencedirect.com/, staženo dne 10.7.2007 2. ANKOMAH, P. K., CROMPTON, J. L. (1992): Tourism Cognitive Distance: A Set of Research Propositions. In: Annals of Tourism Research. Vol.19, pp. 323-342 3. ANTOŠ, K., JEŽEK, B., HOMOLA, A., EMINGER, K. (1997): Virtmed. Závěrečná zpráva projektu VLA JEP Hradec Králové 4. AXELROD, R. (1976): Structure of Decision: The Cognitive Maps of Political Elites. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 0691100500 5. BARTONĚK, A.(1990): Itálie – průvodce do zahraničí.Olympia, Praha 6. BENEŠ, J. (1994): Člověk. Mladá fronta, edice Orbis Pictus, ISBN 80-204-0460-0 7. BERNARD, H. R. (1988): Research Methods in Cultural Anthropology. Newbury Park, CA: Sage 8. BLACKMOREOVÁ, S. (2001): Teorie memů. Kultura a její evoluce. Portál, Praha, ISBN 80-717-8394-3 9. BOYACIGILLAR, N. A., KLEINBERG, J., PHILLIPS, M. E., SACKMAN, S. A. (1996): Conceptualizing Culture in International Business Research. In: Punnett, B.J., Shenkar, O. (Eds.), Handbook of International Business Research. Cambridge, MA: Blackwell, pp. 157–208 10. BRIM, J. A., SPAIN, D. H. (1974): Research Design in Anthropology. New York: Hold, Rinehart & Winston, ISBN 0030114519 11. BROWN, M. A., BROADWAY, M. J. (1981): The Cognitive Maps of Adolescents: Confusion about Inter-town Distances. In: Professional Geographer. Vol.33, No.3, pp.315-325 12. BRYSON, S., LEVIT, C. (1992): The Virtual Windtunnel. In: IEEE Computer Graphics & Applications, pp.25-34 13. BUZAN, T. (2007): Mentální mapování. Portál, 168 str., ISBN 978-80-7367-200-3 14. CAÑAS, A. – HILL, G. – CARFF, R. (2004). CmapTools: a Knowledge Modeling and Sharing Environment. In: Concept Maps: Theory, Methodology, Technology, Proc. of the First Int. Conference on Concept Mapping, A. J. Cañas, J. D. Novak, F. M. González, Eds., Pamplona, Spain 15. CAÑAS, A., LEAKE D. B., MAGUIMAN, A. (2001): Combining Concept Mapping with CBR: Towards Experience-Based Support for Knowledge Modeling. In: Proceedings of the Fourteenth International Florida Artificial Intelligence Research Society Conference. AAAI Press, Menlo Park, pp. 286-290, dostupné online na http://www.cs.indiana.edu/~leake/papers/p-01-04.pdf, staženo 12. 6. 2007 16. CAPRA, F. (2004): Tkáň života. Nová syntéza mysli a hmoty. Praha: Academia, ISBN 80-200-1169-2 17. CASSIRER, E. (1965): An Essay of Man. New Haven: Yale University Press 18. CASSIRER, E. (1966): The Philosophy of Symbolic Forms. 3 vols. New Haven: Yale University Press 19. CAVALLI-SFORZA, L. L., FELDMAN, M. W. (1981): Cultural Transmission and Evolution: A Quantitative Approach. Princeton. N.Y: Princeton University Press, ISBN 06-910-8283-9
180
20. CAVE, J., RYAN, C., PANAKERA, C. (2002): Residents’ perceptions, migrant groups and culture as an attraction—the case of a proposed Pacific Island cultural centre in New Zealand. In: Tourism Management, Vol. 24, No. 4, pp. 371-385, dostupné online na http://www.sciencedirect.com, staženo 14. 6. 2007 21. COHEN, E. (1979): Rethinking the Sociology of Tourism. In: Annals of Tourism Research, Vol. 6, No. 1, Elsevier Science, Orlando, pp. 18-35, dostupné online na http://www.sciencedirect.com, staženo 13. 6. 2007 22. COSTELLO, P. J. (1997): Health and Safety Issues Associated With Virtual Reality. JISC Advisory Group on Computer Graphics, Technical Report No.37 23. COULDRY, N. (2000): Inside Culture: Re-imagining the Method of Cultural Studies. London: Sage, ISBN 07-619-6386-3 24. CROMPTON, J. L., KIM, S. S. (2001): The influence of cognitive distance in vacation choice. In: Annals of Tourism Research, Vol. 28, No. 2, pp. 512-515, dostupné online na http://www.sciencedirect.com, staženo 13. 6. 2007 25. CRUZ-NEIRA, C., SANDIN, D. J., DEFANTI, T. A. (1993): Surround-Screen Projection-Based Virtual Reality: The Design and Implementation of the CAVE. In: Proceedings of SIGGRAH '93, ACM SIGGRAPH, pp. 135-142 26. CUMMINS, D. D., ALLEN, C. eds.(1998): The evolution of Mind. Oxford: Oxford University Press, ISBN 01-951-1053-6 27. DE BLIJ, J. H. (1987): The Earth. A Physical and Human Geography. New York: John Wiley 28. DERBENTSEVA, N. – SAFAYENI, F. – CAÑAS, A (2004). Experiments on The Effects of Map Structure and Concept Quantification During Concept Map Construction. In: Concept Maps: Theory, Methodology, Technology. In: Proc. of the First Int. Conference on Concept Mapping, A. J. Cañas, J. D. Novak, F. M. González, Eds., Pamplona, Spain, 29. DODD, C. H. (1991): Dynamic of Intercultural Communication. Dubuque IA: Wm.C. Brown Publishers 30. DOI, T. (1986): The Anatomy of Self: The Iindividual versus Society. Tokyo: Kodansha International 31. DOWNS, R. M., STEA, D. (1973): Cognitive Maps and Spatial Behavior: Process and Products. In: Downs, R. M., Stea, D. (eds.) Image and Environment. Chicago: Edward Arnold 32. DOWNS, R. M., STEA, D. (1977): Maps in minds Reflections on Cognitive mapping. Harper and Row. New York, ISBN 00-604-1733-1 33. DRYER, R. F., FORMAN, E. A. (1991): An analytical approach to marketing decisions. Prentice Hall, Englewood Cliffs New Jersey 34. ELLIS, S. R. (1994): What Are Virtual Environments? In: IEEE Computer Graphics and Applications. Vol. 14, No. 1, pp.17-22 35. ESPINOSA, M. A. ET AL (1998). Comparing methods for introducing blind and visually impaired people to unfamiliar urban environments. In: Journal of Environmental Psychology, Vol. 18, pp. 277-287, dostupné online na http://www.surrey.ac.uk/~pss1su/research/papers/jep.pdf, staženo 20. 6. 2007 36. FELDMAN, L. P., HORNIK, J. (1981): The Use of Time: An Integrated Conceptual Model. In: Journal of Consumer Research. Vol.7, March, pp.407-419 37. FIOL, C. M., HUFF, A. (1992): Maps for managers: where are we? Where do we go from here? In: Journal of Management Study, 29 (3), pp.267–285 181
38. FORMAN, R. T. T., GODRON, M. (1993): Krajinná ekologie. Akademia, Praha, str. 583, ISBN 80-200-0464-5 39. FOUCAULT, M. (1996): Myšlení vnějšku. Praha : Herrmann & synové, ISBN 80-2380471-5 40. FOUCAULT, M. (2002): Archeologie vědění. Praha : Herrmann & synové, ISBN 80239-0124-9 41. FREEDMAN, D.(1979): Human Sociobiology: A HoIistic Approach. New York: Free Press, ISBN 00-291-0660-5 42. GAVALEC, M., MLS, K. (2003): Fuzzy cognitive maps and decision making support. In: Proc. of the 21st Conf. Mathem. Methods in Economics, Czech University of Agriculture in Prague, Prague, pp. 87–93 43. GAVALEC, M., MLS, K. (2006): Cognitive hierarchy process - an approach to decision making support. Proc. of the 24th Conf. Mathem. Methods in Economics, University of Pilsen, Pilsen, pp. 187–193 44. GAVALEC, M., MLS, K. (2008): On-line fuzzy optimization based on cognitive hierarchy process. Abstracts of the 8th Inter. Conf. Fuzzy Sets Theory and its Applications, Liptovský Ján, pp. 46–46 45. GEERTZ, C. (1973): The Interpretation of Cultures. New York: Basic Books 46. GEERTZ, C. (1975): On the nature of anthropological understanding. In: American Scientist 63, pp. 47–53 47. GOLDEN, B. L., HARKER, P. T., WASIL, E. A. (1989): The analytical hierarchy process - applications and studies. New York: Springer Verlag, ISBN 0387514406 48. GOODALL, B. (1987): Dictionary of Human Geography. Penguin Books. London. 49. GOODENOUGH, W. H. (1975): Culture Anthropology and Linguistics. In: Antropology, Spradley, J. P., McCurdy, D. W., the Cultural Perspective. New York: John Wiley, 695 p. 50. GOULD, P., WHITE, R. (1974): Mental Maps. Harmondworth, UK. Markham, Ontario: Penguin, ISBN 014021688X 51. GOULD, P., WHITE, R. (1974): Mental Maps. Middlesex: Penguin Books 52. GUDYKUNST, W. B., NISHIDA, T. (1989): Theoretical Perspectives for Studying Intercultural Communication. Newbury Park, CaIif.: Sage 53. HAHN, H., KAGELMANN, H. J. (1993): Tourismuspsychologie und Tourismussociologie: ein Handbuch zur Tourismuswissenschaft, Quintessenz, München, 630 p. 54. HALL, E. T. (1989): The Dance of Life. New York. Anchor Books, Doubleday, ISBN 0385192487 55. HALL, E. T. (1990a): The Hidden Dimension., New York. Anchor Books, Doubleday 56. HALL, E. T. (1990b): Silent Language. New York. Doubleday Anchor Books, ISBN 0385055498 57. HALL, E. T., HALL, M. R. (1990): Understanding Cultural Differences. Yarmouth,Maine: Intercultural Press, ISBN 1877864072 58. HALL, S., DU GAY, P. (1996): Questions of Cultural Identity. London: Sage, ISBN ISBN 0803978839 59. HARPAZ, I. (1990): The importance of work goals: an international perspective. In: Journal of International Business Study, 1, pp. 75–93
182
60. HARRISON-HILL, T. (1997): The Tyranny of Distance: A Cross-Cultural Comparison of Tourists’ Perceptions. In: Sixth Symposium on Cross-Cultural Consumer and Business Studie, pp. 371-376 61. HARRISON-HILL, T. (2001): How Far is a Long Way? Contrasting Two Cultures’ Perspectives. In: Asia Pacific Journal of Marketing and Logistics, Vol. 13, (3), pp. 3-17 62. HÄUBL, G., DELLAERT, B. G. C. (2004): Electronic travel recommendation agents and tourist choice. Dostupné online na http://www.business.ualberta.ca/schoolofretailing/research/wps.htm, staženo 14.11.2008 63. HEATWOLE, CH. A.(1993): Changes in Mental Maps. In: Journal of Geography, Vol. 92, No.2. 64. HEGEL, G. W. F. (1960): Fenomenologie ducha. Praha: Academia 65. HEINE, B. (1997): Cognitive Foundations of Grammar. Oxford, New York: Oxford University Press 66. HILLERY, M., NANCARROW, B., GRIFFIN, G., SYME, G. (2001): Tourist Perception of Environmental Impact. In: Annals of Tourism Research, Vol. 28, No. 4, pp. 853 – 867, dostupné online na http://www.sciencedirect.com, staženo 12. 6. 2007 67. HOFSTEDE, G. (1991): Cultures and Organizations. Software of the Mind. London: McGraw Hill 68. HOFSTEDE, G., HOFSTEDE, G. J. (2007): Kultury a organizace: Software lidské mysli. Praha: Linde s.r.o., ISBN 80-86131-70-X 69. CHAWLA, L. (1998): Significant life experiences revisited: A review of research on sources of environmental sensitivity. In: The Journal of Environmental Education, Vol. 29, No. 3, pp. 11-21 70. CHERNEV, A. (2006): Decision focus and consumer choice among assortments. In: Journal of Consumer Research, Vol. 33, pp. 50–59 71. CHIU, C., HSU, P., NORCIO, A. (1999): A fuzzy reasoning approach to support knowledge acquisition. In: International Journal of General Systems. Vol. 28, No. 2-3, pp. 227–241 72. JACOBSON, R. D. (1996): Talking tactile maps and environmental audio beacons: An orientation and mobility development tool for visually impaired people. In: Proceedings of the ICA Commission on maps and graphics for blind and visually impaired people, October, 1996, Ljubjiana, Slovenia, pp. 21-25, dostupné online na http://www.immerse.ucalgary.ca/publications/llub1.pdf, staženo dne 10.7.2007 . 73. JACOBSON, R. D. (1998): Cognitive Mapping Without Sight: Four Preliminary Studies of Spatial Learning. In: Journal of Environmental Psychology, Vol. 18, pp. 289 – 305, dostupné online na URL = http://www.sciencedirect.com, , staženo 10. 6. 2007 74. JANEČKA, P. (2007): Interakce ve VRML scéně. Bakalářská práce FIM UHK Hradec Králové 75. KALS, E., SCHUMACHER, D., MONTADA, L. (1999): Emotional affinity toward nature as a motivational basis to protect nature. In: Environment and Behavior, Vol. 31, No. 2, pp. 178-202 76. KAPLAN, M. (1984): Iberias Vintage River, National Geographic, p. 468 77. KARDINER, A. (1939): The Individual and His Society. New York: Columbia University Press 78. KARDINER, A., LINTON, R., DU BOIS, C., WEST, J. (1947): The Psychological Frontiers of Society, New York: Columbia University Press, p. 475
183
79. KHAN, M. S., CHONG, A., GEDEON, T. (2000): A methodology for developing adaptive fuzzy cognitive maps for decision support. In: Journal of Advanced Computational Inteligence. Vol. 4, No. 6 80. KIM, H., LEE, K. (1998): Fuzzy implications of fuzzy cognitive map with emphasis on fuzzy causal relationship and fuzzy partially causal relationship. In: Fuzzy Sets and Systems. Vol. 97, No. 3, pp. 303–313 81. KISS, J. (1996): Egyetemi hallgatók mentális térképei Magyarországról. In: Tér és Társadalom 1996/2-3, p. 55-68 82. KITCHIN R., KNEALE J. (2005): Lost in Space: Geographies of Science Fiction. London and New York: Kontinuum. PB: ISBN 0-485-00639-1, HB: ISBN 0-48500448-8 83. KITCHIN, R., BLADES, M. (2002): The cognition of geographic space. London, New York: Tauris and company, ISBN 1 86064 704 9 84. KITCHIN, R.M. – JACOBSON, R. D. (1997): Techniques to collect and analyze the cognitive map knowledge of people with visual impairments or blindness: Issues of validity. In: Journal of Visual Impairment and Blindness. July-August, pp. 360-376, ISSN-0145-482X. dostupné online na http://www.ucalgary.ca/%7Erjacobso/web/publications/JVIB97printed.PDF, staženo dne 10.7.2007 85. KLENOSKY, D. B., GITELSON, R. E. (1998): Travel agents’ destination recommendations. In: Annals of Tourism Research. Vol. 25, No. 3, pp. 661–674 86. KLUCKHOHN, A., STRODTBECK, F. L. (1961): Variation in Value Orientation. Westport, CT: Greenwood 87. KOSKO, B. (1986): Fuzzy cognitive maps. In: International Journal of Man-Machine Studies. Vol. 24, No. 1, pp. 65 – 75 88. KOUKOLÍK, F. (2003): JÁ. O vztahu vědomí a sebeuvědomování. Praha: Karolinum. 89. KRÁL, M. (1998): Kam směřuje civilizace. Praha: Filosofia, ISBN 80-7007-X 90. LATTA, J. N., OBERG, D. J. (1994): A Conceptual Virtual Reality Model. IEEE Computer Graphics & Applications, pp. 23-29 91. LEHMANNOVÁ, Z. (1999): Kulturní dimenze mezinárodních vztahů. Praha: VŠE, ISBN 80-7079-850-5 92. LEHMANNOVÁ, Z. (2003b): Globalization and Culture. In: Journal of International Relations and Development. Vol.6, No.3, pp. 140-151 93. LEHMANNOVÁ, Z. (ed) (2006): Culture in International Relations. Prague: Oeconomica, ISBN 80-245-1147-9 94. LEHMANNOVÁ, Z. a kol. (2003a): Aktuální otázky globalizace. Praha: Oeconomica, ISBN 80-245-0621-1 95. LEHMANNOVÁ, Z. a kol. (2005): Kulturní pluralita v současném světě. Praha: Oeconomica, ISBN 80-245-0073-6 96. LETENYEI, L. (2005): Településkutatás tankönyv és szöveggyűjtemény, Ráció Kiadó 97. LÉVI-STRAUSSE, C. (1958): Antropologie Structurale. Paris: Plon 98. LÉVI-STRAUSSE, C. (1967): Smutné tropy. Praha: Odeon 99. LEVI-STRAUSSE, C. (1971): Myšlení přírodních národů. Praha: Čsl.spisovatel 100. LEWIS, R. D. (2001): When Cultures Collide. Managing Successfully Accros Cultures. London: Nicholas Brealey Publishing 101. LINOWES, R. G. ET AL (2000): Using mental maps to highlight cultural differences: visual portraits of American and Japanese patterns of thinking. In: Journal of 184
International Management, Vol. 6, No. 1, pp. 71-100, http://www.sciencedirect.com/, staženo 10. 6. 2007 102. LINOWES, R. G., MROCZKOWSKI, T., UCHIDA, K., KOMATSU, (2000): Using Mental Maps to highlight Cultural Differences: Visual portraits of American and Japanese patterns of thinking. In: Journal of International Management, Vol.6, pp. 71–100 103. LINTON, R. (1945): The Cultural Background of Personality. New York: D.Appleton–Century Co 104. LIU, Z., SATUR, R. (1999): Contextual fuzzy cognitive map for decision support in geographic information systems. In: IEEE Transactions on Fuzzy Systems. Vol. 7, No. 5, pp. 495–507 105. LLOYD, R., HEIVLY, C. (1987): Systematic Distortions in Urban Cognitive Maps. In: Annals of the Association of American Geographers, Vol.77, pp.191-207 106. LOBAN, S. R. (1997): A framework for computer-assisted travel counseling. In: Annals of Tourism Research. Vol. 24, No. 4, pp. 813–834 107. LORENZ, K. (1993): Základy etologie. Praha: Academia, ISBN 80-200-0477-7 108. LORENZ, K., Veselovská, A., Veselovský, Z. (1992): Tak zvané zlo. Praha: Mladá fronta, ISBN 80-204-0264-0 109. MACER, J. R. D.(2002): The next challenge is to map the human mind. In: Nature, Vol. 420, p. 121 110. MACKENZIE, I. S. (1995): Input Devices and Interaction Techniques for Advanced Computing. In: Virtual Environments and Advanced Interface Design, Oxford. Oxford: University Press, pp. 437-470 111. MAINGREAUD, F., PISSALOUX, E., VELAZQUEZ, R. (2004): Understanding Environment Structure with Tactile Map. In: Proceedings of the information Visualisation, Eighth international Conference on (Iv'04), Vol. 00, IV. IEEE Computer Society, Washington, DC, pp. 539-545, dostupné online na http://dx.doi.org/10.1109/IV.2004.136, staženo dne 10.7.2007 112. MALLOT, H. A. (2002): Mechanisms of Spatial Cognition: Behavioral Experiments in Virtual Environments. In: Kiinstliche Intelligenz, Vol. 4/02, pp. 24-28, ISSN 0933-1 875, arendtap Verlag, Bremen 2002 [cit 10-7-2007]. Dostupné online na http://www.psych.ucsb.edu/~loomis/mallot%20steck%20loomis%2002.pdf 113. MALPASS, R., POORTINGA, Y. (1986):. Strategies for design and analysis. In: Lonner, W.J., Berry, J.W. (Eds.), Field Methods in Cross-cultural Research. Beverly Hills, CA: Sage, pp. 47–83 114. MAYO, E. J., JARVIS, L. P. (1981).: The Psychology of Leisure Travel. Effective Marketing and Selling of Travel Services. Boston: CBI Publishing, ISBN 0843622040 115. MAYO, E. J., JARVIS, L. P., XANDER, J. A. (1988): Beyond the Gravity Model. In: Journal of the Academy of Marketing Science, Vol.16, Fall, pp.23-29 116. MCNAMARA, T. P. (1986): Mental Representations of Spatial Relations. In: Cognitive Psychology, Vol.18, pp.87-121 117. MEAD, M. (1930): Growing Up in New Guinea. New York: Blue Gibbon, ISBN 0688-07989-X 118. MEAD, M. (1955): Cultural Patterns and Technical Change. NewYork: New American Library 119. MEAD, M. (1961, orig.1928): Coming of Age in Samoa. New York: Morrow Quill, ISBN 0688309747
185
120. MEAD, R. (1994): International Management: Cross-Cultural Dimensions. Oxford: Blackwell Business 121. MIAO, Y. et al. (2001): Dynamical cognitive network - an extension of fuzzy cognitive map. In: IEEE Transactions on Fuzzy Systems. Vol. 9, No. 5, pp. 760–770 122. MILLER, G. A. (1967): Psycholinguistic approaches to the study of communication. In: Arm, D. (Ed.): Journeys in Science. Albuquerque, NM: University of New Mexico Press. 123. MIOVSKÝ, M., ČERMÁK, I., ŘEHAN, V. (eds., 2004): Kvalitativní přístup a metody ve vědách o člověku. Univerzita Palackého Olomouc, ISBN 80-244-0909-7 124. MLS, K. (2005): Dynamické znalosti jako vzorce v datech a jejich modelování adaptivními fuzzy kognitivními mapami. In: Sb. posterů 4. ročníku konference Znalosti 2005, L. Popelínský, M. Krátký eds., Stará Lesná, Slovensko, 9.-11.2.2005, VŠB-TU Ostrava, Ostrava, str. 93-96 125. MOLE, J. (1990): Mind Your Manners. Managing Culture Clash in the Single European Market. Industrial Society Press 126. NAMENWIRTH, J. Z., WEBER, R. B. (1987): Dynamics of Culture. Boston: Allen&Unwin. 127. NIŽNANSKÝ, B.(1994): Mentálná mapa a profesionálne mapové diela. In: Kartografické listy, 5, č.2., Bratislava 1994 128. NORBERG-SCHULZ, CH. (1994): Genius loci. K fenomenologii architektury Odeon, Praha, str. 218, ISBN 80-207-0241-5 129. NOVAK, J. D. (1998): Learning, creating and using knowledge: concept maps as facilitative tools in schools and corporations. Lea 130. NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, S. (2005): Spolupráce přes hranice kultur. Praha: Management Press, ISBN 80-7261-121-6 131. NUNALLY, J. C. (1978): Psychometric Theory, New York: McGraw-Hill 132. O´CONNOR, D. L. – JOHNSON, T. E. – KHALIL, M. K. (2004): Measuring Team Cognition: Concept Mapping Elicitation as a Means of Constructing Team Shared Mental Models in an Applied Setting. In: Concept Maps: Theory, Methodology, Technology, Proc. of the First Int. Conference on Concept Mapping, A. J. Cañas, J. D. Novak, F. M. González, Eds., Pamplona, Spain, dostupné online na http://cmc.ihmc.us/papers/cmc2004-098.pdf, staženo 12. 6. 2007 133. OSGOOD, C. E., SUCI, G. J., TANNENBAUM, P. H. (1957): The Measurement of Meaning. Urbana, IL: University of Illinois Press 134. PARAMESWAREN, G. (2003): Experimenter instructions as a mediator in the effects of culture on mapping one’s neighborhood. In: Journal of Environmental Psychology, Vol. 23, pp. 409-417, dostupné online na http://www.sciencedirect.com, staženo 19. 6. 2007 135. PARK, K., KIM, S. (1995): Fuzzy cognitive maps considering time relationships. In: International Journal of Human-computer Studies. Vol. 42, No. 2, pp. 157–168 136. PATOČKA, J. (1970): Přirozený svět jako filozofický problém. Praha: Československý spisovatel 137. PELTO, P. J., PELTO, G. H. (1978): Anthropological Research: The Structure of Inquiry. New York: Cambridge University Press, ISBN 052129228X 138. PIKE, K. L. (1967): Language in Relation to the Unified Theory of the Structure of Human Behavior (2d, rev. ed. ed.). The Hague: Mouton 139. PLOG, S. C. (1977): Why destination rise and fall in popularity. In: Domestic and International Tourism, E. M. Kelly, ed., Wellesley: Institute of Certified Travel aggents, Mass, pp. 26 - 28 186
140. PODĚBRADSKÝ, P. (2007): Editor prostorové scény. Bakalářská práce FIM UHK Hradec Králové 141. POPPER, K. R., ECCLES, J. C. (1987): The Self and Its Brain. Berlin: Springer International 142. PORTUGALI, J. – OMER, I. (2003): Systematic Distortions in Cognitive Maps: The North American West Coast vs. the (West) Coast of Izrael. In: W. Kuhn, M.F. Worboys, and S. Timpf (Eds.):COSIT 2003, LNCS 2825, pp. 93-100, dostupné online na http://eslab.tau.ac.il/articles/Systematic%20Distortions%20in%20Cognitive%20Maps.pdf, staženo dne 10.7.2007 143. PRATT, D. R., ZYDA, M., KELLEHER, K. (1995): Virtual Reality. In: the Mind of the Beholder. In IEEE Computer, vol. 28, no. 7, pp.17 -19 144. RAAIJ, W. F. (1986): Consumer Research on Tourism Mental and Behavioral Constructs. In: Annals of Tourism Research, Vol. 13, pp. 1-9, dostupné online na http://www.sciencedirect.com, staženo 13. 6. 2007 145. RHEINGOLD, H. (1991): Virtual Reality. New York: Summit Books, ISBN 0671693638 146. ROBINSON, G. M. (1998): Methods and Techniques in Human Geography. Chichester: John Wiley and Sons, ISBN 0471962317 147. RONEN, S., SHENKAR, O. (1985): Clustering Countries on Attitudinal Dimensions: A Review and Synthesis. In: Academic Management Review 10 (3), pp.435–454 148. ROSENBERG, T. M. (2002): The Geography Bee Complete Preparation Handbook. New York: Crown Publishing Group 149. SAARINEN, T. F. (1987): Centering of mental maps of the world. In: Discussion Paper Series 87-7. University of Arizona, Tuscon: Department of geography and Regional Development, 59 p. 150. SAATY, T.L. (1980): The analytic hierarchy process. New York: McGraw-Hill 151. SAMOVAR, L. A., PORTER, R. E. (1995): Communication between Cultures. Belmont: Wadsworth Publishing Company 152. SAPIR, E. (1949): Language: An Introduction to the Study of Speech. New York: Harcout, Brace 153. SAPIR, E. (1949): Selected Writings of Edward Sapir in Language, Culture and Personality. Berkley: G. Maldenbaum 154. SEAMON, D. (1997): A geography of the lifeworld. London: Croom Helm, ISBN 085664-845-0 155. SEBBA, R. (1991): The landscapes of childhood. The reflection of childshood's environment in adult memories and in chidren's attitudes. In: Environment and Behavior, Vol. 23, No. 4, pp. 395-422 156. SCHINAZI, V. R. (2005): Spatial representation and low vision: two studies on the content, accuracy and utility of mental representations. In: CASA Working Papers, No. 93. Working paper. Centre for Advanced Spatial Analysis (UCL), London, UK, dostupné online na http://www.sciencedirect.com, staženo 15. 6. 2007 157. Schinazi, V.R.: Spatial representation and low vision: two studies on the content, accuracy and utility of mental representations. CASA Working Papers, no.93. Working paper. Centre for Advanced Spatial Analysis (UCL), London, UK, 2005. 158. SCHNEIDER, D. (1976): Notes Toward a Theory of Culture. In: Basso, K., Selby, H. (Eds.): Meaning in Anthropology. Albuquerque, NM: University of New Mexico Press, pp. 197–220 187
159. SCHWARTZ, S. H. (1994): Cultural Dimensions of Values: Towards Understanding of National Differences. In: Kim,U., Triandis, H.C., Kagitcibasi, C., Choi, S.C., Yoon, G. (Eds.): Individualism and Collectivism: Theoretical and Methodological Issues. Thousand Oaks, CA: Sage, pp. 85–119 160. SLODCZYK, J. (1984): Mapy mentalne i ich zastosowanie w badaniach geograficznych. In: Czasopismo geograficzne LV, No. 1. 161. SMITH A. G. ed. (1966): Communication and Culture. New York: Holt, Rinehart and Winston 162. SMITH, P. B., DUGAN, S., TROMPENAARS, F. J. (1996): National Culture and the Values of Organizational Employees. In: Cross-Cultural Psychology, Vol. 27, No. 2, pp. 231–264 163. SMITH, S. (1983): Recreation Geography. London: Longman Publishing Ltd., ISBN 0582300509 164. STERNBERG, R. J. (2002): Kognitivní psychologie. Portál, Praha, ISBN 80-7178-376-5 165. STREJČKOVÁ, E. a kol. (2005b): Děti, aby byly a žily. Praha: Ministerstvo životního prostředí, str. 45-49, ISBN 80-7212-382-3 166. STREJČKOVÁ, E. a kol. (2005a): Odcizování člověka přírodě. Závěrečná zpráva pro MŽP 167. SZALAY, L. B. (1993): The Subjective Worlds of Russians and Americans: a Guide for Mutual Understanding. Chevy Chase. MD: Institute of Comparative Social and Cultural Studies 168. SZALAY, L. B., BRYSON, J. A. (1974): Psychological meaning: comparative analyses and theoretical implications. In: Journal of Personality and Social Psychology, Vol. 30, pp.860–870 169. SZALAY, L. B., DEESE, J. (1978): Subjective Meaning and Culture: An Assessment through Word Associations. Hillsdale, NY: Lawrence Erlbaum/Wiley, ISBN 0470264861 170. SZALAY, L. B., KELLY, R. M. (1988): Political ideology and subjective culture: conceptualiation and empirical assessment. In: American Political Science Review, Vol. 76, pp.585–602 171. SZALAY, L. B., MADAY, B. C. (1973): Verbal associations in the analysis of subjective culture. In: Current Antropology, Vol. 14, (February–April), pp.151–173 172. ŠÍPEK, J. (2001): Úvod do geopsychologie. ISV nakladatelství, Praha, ISBN 80-85866-70-6 173. ŠMAJS, J. (2000): Drama evoluce. Praha, Hynek. ISBN 80-86202-77-1 174. ŠMAJS, J. (1995): Ohrožená kultura. Od evoluční ontologie k ekologické politice: (přednášky z ekologické filosofie). Brno, Zvláštní vydání, 105 str., ISBN: 80-85436-38-8 175. ŠTYRSKÝ, J. (2005): Mentální mapy v cestovním ruchu. C.O.T. Bussines, únor 2005, str. 64-66, ISSN 1212-4281 176. ŠTYRSKÝ, J. (2005): Mentální mapy v cestovním ruchu. In: C.O.T. Business, č.2, , Praha, str. 64-66, ISSN 1212-4281 177. TABER, W. R., SIEGEL, M. (1987): Estimation of expert weights with fuzzy cognitive maps. In: 1st IEEE International Conference on Neural Networks (ICNN-87), San Diego 178. TALAŠOVÁ, J. (2000): NEFRIT - Multicriteria decision making based on fuzzy approach. Heidelberg: CEJOR, Physica-Verlag. Vol. 8, No. 4, pp. 297–320 179. THAGARD, P. (2001): Úvod do kognitivní vědy: Mysl a myšlení. Portál, Praha, ISBN 80-7178445-1
188
180. TIMOTHY, D. J., TOSUN, C. (2003): Tourists’ perceptions of the Canada–USA border as a barrier to tourism at the International Peace Garden. In: Tourism Management, Vol. 24, No. 4, pp. 411-421, dostupné online na http://www.sciencedirect.com/, staženo 12. 6. 2007 181. TOLMAN, E. C. (1948): Cognitive Maps in Rat and Men. In: Psychological Review 55, pp.189-208 182. TOLMAN, E.C. (1948): Cognitive Maps in Rats and Men. In: The Psychological Review, Vol. 55, No. 4, pp. 189 – 208, dostupné online na http://www.sciencedirect.com/, staženo 12. 6. 2007 183. TRIANDIS, H. C. (1972): The Analysis of Subjective Culture. New York: John Wiley, ISBN 0471889059 184. TRIANDIS, H. C. (1995): Individualism & Collectivism. Westview: Boulder, CO, ISBN 0813318491 185. TRIANDIS, H., VASSILIOU, V. (1967): Componential Analysis of Subjective Culture. Urbana, IL: University of Illinois Press 186. TROMPENAARS, F. (1993): Riding the Waves of Culture. London: Brealey 187. TSADIRAS, A. K., MARGARITIS, K. G. (1995): Introducing memory and decay factors in fuzzy cognitive maps. In: ISFL ´95. Zurich, Switzerland 188. TSADIRAS, A. K., MARGARITIS, K. G. (1997): Cognitive Mapping and Certainty Neuron Fuzzy Cognitive Maps. In: Information Science, Vol. 101, pp. 109-130 189. TUAN, Y. F. (1974): Topophilia: A study of Environmental Perception, Attitudes and Values. Englewood Cliffs, N. J.: Prentice Hall, ISBN 0139252487 190. UNGAR, S. (2000): Cognitive mapping without visual experience. In: R. Kitchin & S. Freundschuh (Eds.), Cogntive Mapping: Past, Present and Future, London, Routledge, pp. 221-248, dostupné online na http://www.surrey.ac.uk/~pss1su/research/papers/cogvis.pdf, staženo 27. 5. 2007 191. Ungar, S.: Cognitive mapping without visual experience. In R. Kitchin & S. Freundschuh (Eds.), Cogntive Mapping: Past, Present and Future (pp. 221-248). London: Routledge, 2004. 192. Únia nevidiacich a slabozrakých Slovenska: http://www.unss.sk/, staženo 15.6.2008. 193. USSEM, R., USSEM, J. (1963): Man in the Middle of the Third Culture. In: Human organization, No.22. 194. VOŽENÍLEK, V. (1997): Mentální mapa a mentální prostorové představy. In: Geodetický a kartografický obzor, roč. 43, č.1, str. 85 195. VRHEL, F. (1981): Základy etnolingvistiky. Praha: SPN 196. VRML Site (2008): [cit. 18.6.2008]. Dostupné online na WWW http://www.vrmlsite.com/ 197. VYBÍRAL, Z. (1999): Chyby v našich vnitřních mapách. In: Psychologie dnes, roč. 10, č. 5, str.18 – 19 198. VYDRA, L. (2007): Využití počítačové grafiky při výzkumu kognitivních map. bakalářská práce FIM UHK 199. WALMSLEY, D. J., JENKINS, J. M. (1992): Cognitive Distance: A Neglected Issue in Travel Behavior. In: Journal of Travel Research. Vol.31, No.1, Summer, pp.24-29 200. WALMSLEY, D. J., JENKINS, J. M. (1992): Tourism Cognitive Mapping of Unfamiliar Environments. In: Annals of Tourism Research, Vol. 19, pp. 268–286, http://www.sciencedirect.com, staženo 12. 6. 2007 201. WALTARI, M.(2003): Cesta do Istanbulu. Hejkal. Havlíčkův Brod. 189
202. WATERMAN, S., GORDON, D. (1984): A Quantitative-Comparative Approach to Analysis of Distortion in Mental Maps. In: Professional Geographer, 36 (3), pp. 326-337 203. WHORF, B. L. (1956): Language, Thought, and Reality. New York: John Wiley 204. WILSON, E. O. (1981): Genes, Mind and Culture. The Coevolutionary Process. Cambridge: Harvard University Press, ISBN 0674344758 205. WILSON, E. O. (2004): On Human Nature. Cambridge: Harvard University Press, ISBN 0674016386 206. YOUNG, M. (1999): Cognitive Maps of Nature- Based Tourists, In: Annals of Tourism Research, Vol. 26, No. 4, pp. 817 - 839 207. ZELENKA J. A KOL. (2003): Dílčí zpráva grantu GAČR č. 406/03/0115 za rok 2003, Hradec Králové 208. ZELENKA J. A KOL. (2004): Dílčí zpráva grantu GAČR č. 406/03/0115 „Kognitivní matrice a jejich dynamické změny“ za rok 2004, Univerzita Hradec Králové 209. ZELENKA, J. – PÁSKOVÁ, M. (2005b): Výkladový slovník – kognitivní věda. Gaudeamus Hradec Králové, ISBN 80-7041-355-7, 181 str. 210. ZELENKA, J. (2005): Využití nestrukturovaného kognitivního mapování a percepčních map pro výzkum vztahu k přírodě, Příloha č. 2 závěrečné zprávy projektu GAČR č. 406/03/0115 „Kognitivní matrice a jejich dynamické změny“, 43 str. 211. ZELENKA, J. a KOL. (2008): Percepce krajiny a genius loci. Gaudeamus Hradec Králové, 326 str., ISBN 978-80-7041-191-9 212. ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. (2005a): Percepční a kognitivní mapy kulturní krajiny, Příloha č. 1 závěrečné zprávy projektu GAČR č. 406/03/0115 „Kognitivní matrice a jejich dynamické změny“, 97 str. 213. ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. (2007): Mentální mapy – úvod do problematiky a metodika výzkumu na Univerzitě Hradec Králové, In: E+M Ekonomie a management, ročník 10, č.1, ISSN 1212-3609 214. ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M.(2009): Kognitivní a mentální mapy. V tisku 215. ZELEZNIKOW, J. (2000): Building decision support systems in discretionary legal domains. International Review of Law, In: Computers&Technology, Vol. 14, No. 3, pp. 341–356 216. ZHANG, J., PU, P., VIAPPIANI, P. (2006): A study of user’s online decision making behavior. Technical report, Swiss Federal Institute of Technology (EPFL), Lausanne (Switzerland) 217. ŽÁRA, J. (1999): VRML 97 - Laskavý průvodce virtuálními světy. Brno, Computer Press. 238 s. ISBN 80-7226-143-6
190
Název: Výzkum kognitivních a mentálních map Druh publikace: monografie Editor: doc. RNDr. Josef Zelenka, CSc. Počítačová sazba: doc. RNDr. Josef Zelenka, CSc. Rok a místo vydání: 2008, Hradec Králové Náklad: 120 Vydání: první
Vydalo nakladatelství GAUDEAMUS, Univerzita Hradec Králové jako svou 884. publikaci. ISBN 978-80-7041-323-4
