KARTOGRAFIE 6. Polohopisný a výškopisný obsah map Vodstvo Základní orientační prvek na mapách. Zahrnuje veškerou stojatou a tekoucí vodu na zemském povrchu i pod povrchem. Na topografických mapách lze znázornit veškeré vodstvo, na zeměpisných mapách je nutno vodstvo generalizovat. Otázka: Můžeme na mapě vodstvo vynechat?
Moře a oceány Jejich rozsah je dán pobřežní čarou, která odpovídá hranici přílivu nebo střední mořské hladině. Při zákresu do mapy musí být tvar pobřeží zachován, aby bylo možno identifikovat jeho typ a přístupnost z moře. Pokud se vyskytují při pobřeží malé skupiny ostrovů, musejí být zachovány. U fjordového pobřeží v rámci generalizace musejí být důležité fjordy zachovány a zdůrazněny. Watty a písčiny se znázorňují bodovým rastrem, korálové útesy červeně, mangrovy modře a skaliska černě. Pro znázornění hloubek se používá barevná hypsometrie nebo hloubnice, zachována musí být hloubnice 200 m (šelf). Mořské proudy se zakreslují pomocí liniových značek (teplé proudy červeně, studené proudy modře). Jezera a rybníky Jsou vymezeny břehovou čarou při střední letní hladině. Pokud je břehová čára neurčitá, zobrazí se tečkovaně nebo čárkovaně. Kóta hladiny udává nadmořskou výšku hladiny, hloubkové body udávají relativní hloubku vzhledem k hladině. V oblastech se soustavou jezer se jezera při generalizaci neslučují do jedné plochy, ale pouze vybírají. U vybraného jezera je nutné dodržet jeho tvar a návaznost na vodní toky. Slaná jezera s obsahem soli více jak 1% se odlišují od sladkovodních světlejším barevným rastrem. V obecně zeměpisných mapách se zakreslují jen největší nádrže i s hrází, kótuje se hladina nad i pod přehradou. Vodní toky a kanály Řeky a potoky vytvářejí v krajině říční síť, jejíž charakter je třeba zachovat. U meandrujícího toku v rámci generalizace musejí být nejdůležitější meandry zachovány a zdůrazněny. Hustota říční sítě musí být zachována (poměr km/km2). Stálé vodní toky se zakreslují spojitou modrou čarou, periodické modrou čárkovanou čarou.
V obecně zeměpisných mapách jsou šířky řek kresleny přes míru. U kanálů a průplavů je charakteristický přímý průběh, stálá šířka a upravené břehy. Prameny a studny V obecně zeměpisných mapách se zobrazují jen nejvýznamnější prameny, studny jen v suchých oblastech. V humidních oblastech se zakreslují jen prameny výrazně silné. Minerální prameny a horká vřídla mají zvláštní postavení a bývají zakresleny. Sněhy a ledovce Zobrazují se na mapách bílou nebo modrobílou barvou, často doplněné modrým tečkovým rastrem, jemným stínováním nebo schematickou kresbou povrchových trhlin. Průběh vrstevnic na ledovci se kreslí modře. Uvádí se hranice plovoucího ledu. Vodní stavby Slouží jako ochrana proti vodě (hráze, jezy, vlnolamy), k využití vody (přehrady, nádrže) a k dopravním účelům (přístavy, plavební komory a majáky). V topografických mapách se tyto objekty zakreslují všechny, v obecně zeměpisných mapách jen ty nejdůležitější.
Komunikace Komunikace propojují sídla, umožňují přepravu osob, materiálu, energie a dat. Rozlišujeme pozemní komunikace, vodní spoje, letecké spoje a zvláštní spoje.
Sídla
Půdní pokryv
Hranice Oddělují plochy jednotlivých administrativních a přírodních celků a také plochy odlišného využití půdy. Rozlišujeme přirozené a umělé hranice. Pravidla při kreslení hranic:
Výškopis Výškopis je obrazem reliéfu na mapě. Terénním reliéfem se rozumí zemský povrch tvořený přírodními silami či lidskou činností, nezahrnuje objekty a jevy, které se na něm vyskytují.
Výškové body jsou na mapách znázorňovány jako kóty. Kóta je výška nebo hloubka vzhledem k hladinové ploše. Výšky můžou být: a) absolutní (nadmořské) b) relativní (hloubky jezer) Vrstevnice (izohypsy) jsou čáry na topografické ploše, které spojují místa se stejnou nadmořskou výškou. Znázorňují se hnědou barvou. Hloubnice (izobaty) znázorňují záporné výšky pod hladinou (modře).
Barevná hypsometrie – vyjadřování výškopisu pomocí barevných odstínů. Nejčastější vyjádření bývá: zelená – nížiny, žlutá – vysočiny, hnědá – hory. Hloubky se vyjadřují modrou barvou, čím hlubší, tím tmavší barva.
Stínování – může být i doplňkem hypsometrie. Nejvhodnější směr osvětlení bývá označován severozápad. Dosti náročné, někdy se přehání. Šrafy – soustava krátkých úseček, trojúhelníků nebo jiných geometrických útvarů vyjadřujících tvar terénu.
