GE18 KARTOGRAFIE A ZÁKLADY GIS

VYSOKÉ U ENÍ TECHNICKÉ V BRN FAKULTA STAVEBNÍ

LADISLAV PLÁNKA

GE18 KARTOGRAFIE A ZÁKLADY GIS MODUL 01 ÚVOD DO KARTOGRAFIE

STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

© Ladislav Plánka, Brno 2006

Obsah

OBSAH 1 P edmluva .....................................................................................................7 2 Úvod ...............................................................................................................8 2.1 Cíle ......................................................................................................10 2.2 Požadované znalosti ............................................................................12 2.3 Doba pot ebná ke studiu .....................................................................12 2.4 Klí ová slova.......................................................................................12 3 Kartografie jako v dní disciplína..............................................................15 3.1 Definice kartografie ............................................................................15 3.2 Kartografie v systému v d ..................................................................17 3.3 Vnit ní struktura kartografie ...............................................................20 3.4 Kartografická metoda poznávání skute nosti .....................................26 3.5 Vznik v dní disciplíny kartografie......................................................27 4 Kartografická díla ......................................................................................29 4.1 Rovinná (dvourozm rná) kartografická díla .......................................31 4.1.1 Ná rty....................................................................................31 4.1.2 Plány .....................................................................................31 4.1.3 Mapy .....................................................................................32 4.1.3.1 Mapy individuální.................................................................34 4.1.3.2 Kartogramy a kartodiagramy ................................................49 4.1.4 Rovinná kartografická díla se zd razn ním t etího rozm ru 55 4.1.5 Mapové soubory (atlasy).......................................................56 4.1.5.1 Mapová díla ..........................................................................57 4.1.5.2 Atlasy ....................................................................................57 4.1.6 Hybridní kartografická díla...................................................59 4.2 Prostorová kartografická díla ..............................................................60 4.2.1 Tyflokartografická díla .........................................................61 4.2.2 Glóby.....................................................................................62 4.3 Digitální kartografická díla .................................................................62 4.3.1 Holografická mapa................................................................62 4.3.2 Latentní/virtuální mapy (2D/3D) ..........................................63 4.3.3 Dynamická kartografická díla...............................................64 4.3.4 Animace a virtuální (true) realita..........................................65 4.4 Kartografické dopl ky ........................................................................65 4.5 Kartografické kuriozity .......................................................................65 5 Geometrické základy kartografických d l ...............................................67 5.1 Tvar a velikost Zem ...........................................................................67 5.2 Volba pr m tny...................................................................................68 5.3 Ur ování polohy..................................................................................70 5.3.1 Sou adnice na sférické ploše.................................................71 5.3.1.1 Sou adnicový systém WGS 84 .............................................73 5.3.2 Kartografické sou adnice ......................................................75

- 5 (117) -

Kartografie a základy GIS · Modul 01

5.3.3 Rovinné sou adnice .............................................................. 75 5.3.3.1 Sou adnicové systémy stabilního katastru ........................... 76 5.3.3.2 Sou adnicový systém jednotné trigonometrické sít katastrální ............................................................................. 77 5.3.3.3 Systém S-JTSK/95 ............................................................... 77 5.3.3.4 Sou adnicový systém S-42 ................................................... 78 5.3.4 Geografický identifikátor ..................................................... 79 5.3.5 Základní kostra pro polohopisné mapování ......................... 80 5.4 Kartografické zobrazení (projekce).................................................... 80 5.4.1 Volba kartografických zobrazení ......................................... 82 5.4.2 Transformace........................................................................ 83 5.4.2.1 Transformace v rovin ......................................................... 83 5.4.2.2 Transformace geocentrických systém ................................ 84 5.4.2.3 Transformace mezi geodetickými sou adnými systémy ...... 85 5.4.2.4 Transforma ní software........................................................ 86 5.4.3 Výšková základní kostra ...................................................... 87 6 Obsah kartografických d l........................................................................ 88 6.1 Mapová plocha ................................................................................... 89 6.2 Prvky kartografického zobrazení (prvky obsahu mapového pole)..... 93 6.2.1 Konstruk ní (matematické) prvky........................................ 93 6.2.1.1 M ítko kartografických d l................................................. 95 6.2.1.2 Kompozice mapy.................................................................. 98 6.2.2 Obsahové prvky mapy.......................................................... 98 6.2.2.1 Topografický obsah.............................................................. 98 6.2.2.2 Tematický obsah .................................................................. 99 7 Záv r ......................................................................................................... 100 7.1 Shrnutí .............................................................................................. 100 7.2 Studijní prameny .............................................................................. 100 7.2.1 Seznam použité literatury................................................... 100 7.2.1.1 Publikace ............................................................................ 100 7.2.1.2 Instrukce, metodické pokyny, návody a p edpisy .............. 104 7.2.1.3 Zákony a vyhlášky ............................................................. 108 7.2.2 Seznam dopl kové studijní literatury................................. 108 7.2.2.1 Publikace ............................................................................ 108 7.2.2.2 Zákony a vyhlášky ............................................................. 116

- 6 (117) -

P edmluva

1

P edmluva

„Mapy, by smyšlené, mají nevy erpatelné zdroje poutavosti pro každého, kdo má o i k vid ní a aspo špetku obraznosti, aby tomu porozum l“. (P evzato z ernoušek, M.: Poklad na ostrov . Reflex 31/2001)

„Mapa je velkým kouzelným klí em, který otevírá brány sv ta“ (Hons,J.-Šimák,B., 1942) „Mapy mají tak dávnou historii, že se dosud nepoda ilo proniknout k jejím po átk m“ (Kucha ,K., 1958) Pojem kartografie je v široké ve ejnosti spojován p evážn s mapou a jejími tv rci. Ostatní kartografická díla jako glóby, atlasy aj. se do kartografie adí automaticky také, ale nemají již tak obecný význam jako mapa. ekne-li n kdo, že „kartograf d lá mapy“, absolutn tím nevylu uje skute nost, že „kartograf d lá i glóby, atlasy aj.“ Obrácen již tato teze platí v daleko menším po tu p ípad . Složit jší vztah je mezi kartografem a tv rcem digitálních kartografických d l, v etn t ch, která jsou umíst na ve sv tových po íta ových sítích (Intranet aj.). že kartograf je, nebo by alespo m l být, jejich tv rcem, je upozad ná informace - významn ji je v tomto p ípad vnímán specialista, který takové dílo ve ejnosti zp ístup uje. Z toho vyplývá i nízké spole enské pov domí o pot eb nahlížet na jakékoliv kartografické dílo jako na dílo, jež podléhá autorské ochran stejn jako kniha, píse i film1. Následující text sv d í o zna ných rozpacích p i specifikaci povolání „kartograf“. Podle Pravdy,J., 2001 jej pravd podobn m že vykonávat každý, nebo : „Kartograf je profese, odborný pracovník v oblasti teorie a praxe tvorby, zpracování a vydávání map. Má zpravidla vysokoškolské (univerzitní) nebo st edoškolské vzd lávání, anebo je odborn zaškolený. V n kterých státech se za kartografa považuje jen zru ný kresli nebo jiný ú astník procesu zpracování mapy s nižší kvalifikací. U nás se považují za kartografy i jiní specialisté (nap . geodeti, geografové, geologové, meteorologové, etnografové apod.), kte í se specializují na kartografické vyjad ování (tvorbu map) s tematikou svého oboru. … V minulosti byl kartografem zru ný emeslník až um lec“. Tematika kartografie a kartografických d l je po všech stránkách velmi obsáhlá, a proto není v silách jedince, postihnout ji v celé její ší i se stejnou mírou podrobnosti. P edkládané texty modul vznikaly postupn p i p íprav p ednášek s kartografickou tematikou pro studenty oboru geodézie a kartografie na Fakult stavební VUT v Brn a obsahují p edevším informace pocházející z d l renomovaných kartograf , p edevším pak V. Hojovce, B. Veverky a J. Pravdy, dopl ované a korigované z dalších informa ních zdroj (viz Studijní prameny), v etn Intranetu. Je t eba na n j nahlížet jako na subjektivní materiál, který musí být nutn neustále dopl ován a zp es ován. Jeho uživatele by m l v mnoha p ípadech „provokovat“ k hledání „pravdy“ a 1

V dalším textu bych se striktn m l držet termínu kartografické dílo, pokud se vyložen nev nuji mapám, ale zvyk je p ece jen železná košile, a tak se asto v obecném smyslu „kartografického díla“ nesprávn uchýlím k jednoduššímu užití termínu „mapa“.

- 7 (117) -


dalších informací v nov jších nebo mnou nepoužitých literárních zdrojích a dopl ování témat, která se do modul k p edm tu GE18 „Kartografie a základy GIS“ zatím nedostaly. Jedná se p edevším o problematiku vlastní digitální kartografie a národních kartografických d l jednotlivých zemí sv ta s d razem na zem Evropské unie.

2

Úvod

Geografické objekty lze úsp šn popisovat slovn jen do ur ité podrobnostní úrovn . S jejím r stem je tento popis p inejlepším nep ehledný, a proto musí nastoupit jiné efektivn jší vyjad ovací prost edky, jimiž jsou r zná kartografická díla. Tato díla však naopak nelze považovat za pouhý doprovod slovních výklad . Samy o sob p edstavují významný informa ní zdroj. Jsou významnou sou ástí vým ny, a to i mezinárodní vým ny, informací. Každé kartografické dílo je obrazem topografických a geografických znalostí své doby. Historický vývoj jeho obsahu byl vždy odrazem d jinného vývoje lidské spole nosti, její ideologické, kulturní a technické vysp losti. Kartografická díla jsou obdobným m ítkem kulturní vysp losti národa a projevem jeho vzd lanosti jako význa ná knižní, hudební, filmová, malí ská aj. díla. Um ní kresby map a plán , které s pojmem „kartografické dílo“ spojujeme nej ast ji, pat í k nejstarším innostem lidstva. Sou asná kartografická díla, tj. jednotlivé mapy, mapové soubory a atlasy, globusy aj. a jejich digitální, resp. multimediální ekvivalenty, jsou ve své v tšin p esnými, technicky i esteticky dokonalými výrobky, vytvá enými na v deckém základ . Ur itý vliv módní podbízivosti, tržní dravosti i ký ovitosti však n která z nich v sou asné dob p ebírají podobn , jak tomu bylo kdykoliv v minulosti. Hlavním ú elem kartografického díla je zobrazit celý povrch kulového t lesa (povrch Zem , povrch vesmírných objekt , nebeská sféra) nebo jeho ásti, a to bu všeobecn nebo s ohledem na ur ité specifické požadavky jeho potenciálních uživatel . Toto zobrazení musí odpovídat ú elu kartografického díla a s ohledem na n j pak musí být p esné, úplné, jasné a srozumitelné ur enému okruhu uživatel , dob e itelné a v neposlední ad i esteticky zda ilé. Mapa musí Obr. 2-1 umož ovat identifikaci r zných objekt v terénu, ale i ur ení sv tových stran ztotožn ním objekt na map a v terénu (orientace podle mapy).

- 8 (117) -

Úvod

Dlouhou dobu bylo na tvorbu map nazíráno jako na um leckou innost, a tak nep ekvapuje tvrzení, že kartograf byl asto fantastou. Místo aby nechal neznámá místa nepokrytá, vepisoval do nich r zná sd lení jako nap . ono známé „Hic sunt leones“, resp. „Terra incognita“, anebo ast ji do t chto míst um lecky ztvár oval svoje p edstavy biblických výjev . Teprve až od 17. - 18. století, kdy se do kartografie prosazuje matematika (kartografická zobrazení na matematických principech), se za íná formovat jako v dní disciplína. Ve srovnání s výzdobou map z tohoto období se však sou asná kartografie m že jevit jako málo p vabná, i když mnohem p esn jší a podrobn jší. V každém p ípad jsou mapy vždy praktickou pom ckou mnoha profesí, odráží se v nich úrove znalostí lidstva o sv t , vztahy mezi národy i r zné zm ny zemského povrchu. Staré mapy a atlasy jsou v posledních letech nejen p edm tem sb ratelské vášn , ale i dobrou investicí. Díky iniciativ Society for National Research vznikla v roce 1927 v Greenwichském námo ním muzeu v Londýn mj. i knihovna kartografických d l, kterou lze t . pokládat v tomto ohledu za nejv tší na sv t . Základem této knihovny je soukromá sbírka A.G.Macphersona. Z pozice teorie poznání se na mapu i na další kartografická díla pohlíží jako na prostorový, matematicky ur ený a zevšeobecn ný obrazov -znakový model skute nosti, který se používá pro spln ní v deckých a praktických výzkum , ešení technicko-inženýrských úloh, prostorové plánování a projektování aj. Takový model má cenné gnoseologické (poznávací) vlastnosti. Velmi rychle se rozvíjí digitální (po íta ová) kartografie, jejíž produkty p estávají být doménou geodet , kartograf , resp. geograf a stávají se díky uživatelsky p íjemnému softwarovému zabezpe ení pracovním nástrojem projektant , architekt a dalších specialist , kte í lokalizují svá data v prostoru a kartograficky je znázor ují. Tak jak byla d íve kartografie v cí vybraných jednotlivc , je dnes prost ednictvím digitální kartografie v podstat v cí ve ejnou. Setkat se s ní m žeme i na velmi neobvyklých místech, nap . i na etiket vinné lahve.

Obr. 2-2 Tolkienova mapa St edozem

- 9 (117) -


Ne každá mapa znázor uje ur itý výsek prostorových vztah . asto je tento fakt z ejmý, n kdy nikoliv. Prohlásím-li, že m soused vytopil byt a že mi na strop po vyschnutí omítky z staly mapy, nebudu na nich studovat polohopis i výškopis, nýbrž objednám malí e pokoj . V jiném p ípad , kterou p edstavuje nap . Seutterova mapa „Pevnost lásky“ jde o úmysln vytvo enou fantaskní mapu, která je však významná svým textovou ástí, tvo ící popis dobových zvyklostí v milostné praxi. Takové mapy fiktivních území nejsou neznámé ani ve výukovém procesu ani jako sou ásti r zných stolních her, v etn her po íta ových. Tolkienova „St edozem “ z Pána prsten byla po vydání knihy vytišt na samostatn ve velkém formátu a barevn . V roce 1981 vyšel dokonce „Atlas St edozem “, který vytvo ila Karen Wynn Fonstadová, který obsahuje všechna místa a zem Tolkienových d l. Obdobné mapy jsou i v jiných fiktivních literárních dílech (nap . v Milneho knize Medvídek Pú aj.).

2.1

Cíle

V kon ícím p tiletém magisterském studiu oboru geodézie a kartografie na Fakult stavební VUT v Brn byl vlastní obor kartografie prakticky rozvržen do celého studijního cyklu. Ve školním roce 2005/2006 byl naposledy otev en p edm t Kartografické kreslení, který m l ve dvou hodinách cvi ení týdn seznámit p edevším studenty p icházející ze st edních škol všeobecného a humanitního zam ení s praktickými základy kresby . Vyt snilo jej již delší dobu soub žn probíhající povinné studium digitálních technologií. Velmi významn p ispívaly a v sou asnosti stále p ispívají k získávání praktických dovedností v oblasti digitální kartografie povinné p edm ty, v jejichž náplni je studium grafických procesor (1. ro ník, letní semestr), po íta ové grafiky (2. ro ník, zimní semestr) a povinn volitelné p edm ty AutoCAD a MicroStation (3. ro ník, zimní semestr), které navazovaly na fakultativn volitelné p edm ty zabývající se CAD modelováním po celý druhý ro ník studia. První kontakt s kartografickou problematikou u inili studenti obvykle p i výkladu historických základ p íslušné díl í geodetické disciplíny, komplexn ji pak v p edm tu D jiny zem m ictví (1. ro ník, zimní semestr). Praktické znalosti a dovednosti s tímto oborem související pak za ínali nabírat od zimního semestru 3. ro níku, kdy bylo zahájeno dvousemestrové studium Mapování, zam ené na podrobné a topografické mapování a s tím spojené p edevším velkom ítkové mapy a od letního semestru 3. ro níku, kdy bylo zahájeno dvousemestrové studium Katastru nemovitostí a prob hla jednosemestrální výuka p edm tu Matematická kartografie (2 hodiny p ednášek, 1 hodina cvi ení týdn ). Nabyté zru nosti a znalosti završovalo dvousemestrální studium vlastního p edm tu Kartografie. V harmonogramu p ednášek p edm tu se v zimním semestru objevily mj. pasáže v nované klasické kartografii, jako nap . teorie kartografického jazyka, interpreta ní metodika, kartografická generalizace, pasáže v nované aktuálním státním a sv tovým mapovým díl m a vývoji eské a sv tové kartografie a pasáže pojednávající o legislativním a institucionálním zabezpe ení kartografie. V p ednáškách letního semestru byly v rámci kartografie probírány základní metody analogové a digitální kartografické tvorby a výroby

- 10 (117) -

Úvod

kartografických d l. Cvi ení byly v pr b hu celého roku v novány digitální kartografické tvorb v prost edí MicroStation PC. P i akreditaci oboru v roce 2001 se zvýšil v celém profilu studia d raz na informa ní technologie z ízením dvou studijních zam ení, a to Inženýrská geodézie (IG) a Katastr nemovitostí a kartografická informace (KNE) pro studenty pátého ro níku. Krom p edm t Územní informa ní systémy, Zpracování obrazových dat a Digitální modely terénu a 3D modelování, které jsou povinné, resp. povinn volitelné pro ob zam ení se zavádí pro zam ení KNE v letním semestru p edm t Kartografická informatika (2 hodiny p ednášek, 2 hodiny cvi ení, 5 kredit ), jehož cílem je pochopení princip kartografické interpretace a kartografického díla jako základní vrstvy geoinforma ních systém . P ednášky a cvi ení se v n m zam ovaly p edevším na softwarové a hardwarové zabezpe ení digitální kartografie, civilní a vojenské geografické informa ní systémy a na n vázaná národní digitální kartografická díla, problematiku rychlého modelování a standardizace geografické informace/geomatiky aj. Nov akreditované strukturované studium podstatn snížilo varia ní prostor pro rozložení obsáhlé kartografické problematiky zejména proto, že bylo t eba ú eln a s rozumným penzem znalostí ukon it bakalá ský studijní program. Studijní program tak nep ímo ale d razn akcentuje samostudium a pot ebu dostupných u ebních opor. Vzd lávání v oblasti katastru nemovitostí a kartografie na bakalá ském stupni za íná již v prvním ro níku podp rnými p edm ty jako jsou Základy informatiky (zimní semestr) a MicroStation (letní semestr) a od druhého ro níku Po íta ová grafika (zimní semestr), který lze v rámci povinn volitelných p edm t prohloubit v letním semestru a doplnit studiem p edm t Databáze, AutoCAD a Technologie Internetu. Výuka kartografie v podstat za íná již ve t etím semestru (2. ro ník) dvousemestrovým p edm tem Mapování, který navazuje na výuku princip geodetických m ických a zpracovatelských metod v prvních dvou semestrech studia. Výuka se programov zam uje p edevším na m ické metody a technologie zpracování dat p i tvorb podrobných a topografických map velkého, resp. st edního m ítka. Ve tvrtém semestru 2. ro níku je pak zahájeno dvousemestrové studium p edm tu Katastr nemovitostí. Vlastní kartografii je v nován až letní semestr 3. ro níku bakalá ského studia, jemuž je sice p isouzena velká váha (7 kredit ), ale pom rn krátký asový prostor. V jeho rámci bude probírána problematika klasické kartografie, v etn kartografie matematické, s velkou mírou generalizace. D raz bude kladen p edevším na geometrické základy kartografických d l a kartografická zobrazení, teorii kartografické informace, státní mapová díla R jako sou ást geoinforma ních systém a na legislativní a institucionální zabezpe ení kartografie a GIS technologií. Hodiny cvi ení budou v novány teorii i praxi digitální tvorby map. K hlubšímu studiu vývoje eské a sv tové kartografie m že posloužit i p edm t D jiny zem m ictví v zimním semestru 3. ro níku. Ve studijních plánech Ústavu geodézie Fakulty stavební VUT v Brn zaujímaly a zaujímá kartografie po celou dobu existence oboru vždy významné a vážené místo p esto, že se jim z r zných d vod „zatím“ nepoda ilo - 11 (117) -


vystoupit z ochranných k ídel geodézie a etablovat se jako samostatná katedra (ústav). Samostatné zam ení studia na „Inženýrskou geodézii“ a „Katastr nemovitostí a kartografickou informatiku“ v posledním roce magisterského studia se z posledního období p tiletého studia p enáší i do sou asného strukturovaného studia. Cílem p edm tu GE18 „Kartografie a základy GIS“ je rozší ení znalostí student geodézie o kartografickou gramotnost, která musí být založena na pochopení princip kartografické interpretace a kartografického díla jako základní vrstvy geoinforma ních systém a jako výrazu kulturní a technické úrovn spole nosti. Podklady pro studium jsou v této fázi ( íjen 2006) rozd leny do 5 modul : 1. Úvod do kartografie. 2. Kartografická interpretace. 3. Kartografická generalizace a kartometrie. 4. Ú ední mapy. 5. Státní mapové dílo. Pro plné vystižení tématu je t eba v brzké dob doplnit moduly pojednávající o kartografické tvorb a výrob map, o digitálních kartografických dílech a o geografických informa ních systémech. V žádném p ípad nelze pominout ani u ební texty pojednávající o vývoji eské a sv tové kartografie.

2.2

Požadované znalosti

Požaduje se znalost výškových a polohových sou adnicových systém , základních metod mapování a velkom ítkových kartografických d l (v rozsahu studijních p edm t „Mapování“ a „Katastr nemovitostí“), jakož i st edoškolské terminologie geografických informa ních systém (GIS).

2.3

Doba pot ebná ke studiu

Pro zvládnutí celého rozsahu p edm tu jsou v denním studiu plánovány jen v letním semestru 3 hodiny p ednášek a 3 hodiny cvi ení. P i délce trvání semestru 13 týdn to odpovídá 13 x 6, tj. 78 hodin ízeného studia pro všechny moduly. Prezentovaný rozsah látky proto není zvládnutelný bez samostudia a ur ité specializace, která je závislá na konkrétním zam ení studenta, resp. jeho bakalá ské práce.

2.4

Klí ová slova

Druhy kartografických d l a jejich geometrické základy, kartografická zobrazení a sou adnicové systémy státních mapových d l, obsah kartografických d l (v modulech 02 – 05: kartografické vyjad ovací prost edky, kartografický jazyk, interpretace bodových, liniových a plošných objekt , kartografická generalizace, kartometrické vlastnosti map, - 12 (117) -

Úvod

morfometrické a centrografické úlohy, tematická kartografie (kartogramy, kartodiagramy, diagramová m ítka, kartografická anamorfóza), druhy aktuálních státních mapových d l, jejich geodetické a kartografické základy a princip nomenklatury.

- 13 (117) -

Kartografie jako v dní disciplína

3


Kartografie je v dní obor i technická disciplína, mající sv j p edm t zkoumání, odbornou terminologii, vlastní formální jazyk pro popis teoretických i praktických aspekt a matematicky podložené teorie i zákonitosti. Výsledkem innosti kartograf jsou kartografická díla. P edm tem zkoumání v kartografii je proces vytvá ení a využívání kartografických d l jakožto specifických zobrazení (abstraktních model ) prostorového uspo ádání skute nosti. Hlavními složkami metodiky kartografie jsou matematické vztahy mezi referen ní plochou zobrazované skute nosti (Zem , planet, hv zdné sféry) a jejím obrazem na zvolené ploše (nej ast ji v rovin mapy). Dále jde o proces kartografického zevšeobec ování (generalizace) a interpretace zobrazovaných jev pomocí kartografických vyjad ovacích prost edk (smluvených znak , jazyka mapy). Vznik mapových (kartografických) d l a práce s ním spojené m žeme roz lenit do následujících základních etap: •

práce astronomicko-geodetické, jejichž ú elem je zhotovení geodetické kostry, tj. zam ení ur itých význa ných bod , které propojeny vytvá ejí geodetické sít r zných ur ení a p esností.

•

práce topografické, jimiž se rozumí mapovací práce2, které jsou n kolikého druhu. Jde bu o topografické práce v terénu, tedy o tzv. klasické (polní) metody, nebo o metody fotogrammetrické a metody dálkového pr zkumu Zem (DPZ), p i nichž vzniká p vodní mapa vyhodnocováním leteckých a družicových snímk , ale m že jít i o sb r dat a informací nap . statistickými šet eními, geologickými metodami aj.

•

práce redak ní

•

práce kartografické p edstavují proces vlastní tvorby mapy na základ p edchozího sb ru polohopisných, výškopisných, popisných a speciálních informací o vymezené ásti objektivní reality.

•

práce reproduk ní p edstavují rozmnožení finálního kartografického produktu z kartografického originálu na žádaný po et kvalitních kopií.

3.1

Definice kartografie

Definovat kartografii, jako v dní disciplínu je s ohledem na její pestrý vývoj v r zných ástech sv ta velmi obtížné. Jist má své po átky již v mladší dob kamenné, ale jako o svébytné disciplín o ni m žeme hovo it až od 19. století (podle n kterých zdroj byl termín „kartografie“ vytvo en až v roce 1839), o

2

Mapovací práce, resp. mapování je pak obecn souhrn praktických inností, m ení, výpo t a zobrazování konaných pro vyhotovení p vodní mapy. Jde tedy o innosti, p i nichž jsou po izována data a informace, jež umož ují vytvo it kartografické dílo. Kartografické dílo je tedy kone ným výsledkem mapování.

- 15 (117) -


v decké disciplín podle n kterých kapacit až od 20. století. V následujícím textu uvedeme pro srovnání jen n které definice. •

Kucha ,K.: Kartografie je nauka o mapách

•

Definice OSN: Kartografie je v da o sestavování map všech druh a zahrnuje veškeré operace od po áte ního vym ování až po vydání hotové produkce (United Nations, Department of Social Affairs, 1949)

•

Terminologický slovník ICA: Kartografie je um ní, v da a technologie vytvá ení map, v etn jejich studia jako v deckých dokument a um leckých d l (Multilingual Dictionary of Technical Terms in Cartography, Wiesbaden, 1973). eská národní definice: Kartografie je v dní obor zabývající se znázorn ním zemského povrchu a nebeských t les a objekt , jev na nich a jejich vztah ve form kartografického díla a dále soubor inností p i zpracování a využívání map ( SN 73 0406 Názvosloví kartografie, 1984)

•

Slovenská národní definice: Kartografie je v dní a technický obor, který se zabývá zobrazením Zem , kosmu, kosmických t les a jejich ástí, objekt a jev na nich nebo vztahujících se na n (v etn jejich charakteristik a vztah ) ve form map, atlas a jiných kartografických d l, jakož i souvisejícím výzkumem a t íd ním získaných poznatk do ucelených koncepcí. P edstavuje soubor technických a technologických inností souvisejících s tvorbou a zpracováním kartografických d l (STN 73 0401).

•

Sališ ev (1982): Kartografie je v da o zobrazování a studiu jev p írody a spole nosti, jejich prostorového rozmíst ní, vzájemných vazeb a zm n v ase prost ednictvím map a jiných kartografických model . Arnberger (1966): Kartografie je v da o logice, metodice a technice konstrukce, tvorby a využití map a jiných kartografických vyjad ovacích forem, které jsou zp sobilé vzbudit prostorov správnou p edstavu o skute nosti.

•

Geoinforma ní definice: Kartografie je proces p enosu informací, v jehož st edu je prostorová datová báze, která sama o sob m že být považována za mnohovrstevný model geografické skute nosti. Taková prostorová datová báze je základnou pro díl í kartografické procesy, pro n ž erpá data z rozmanitých vstup a na výstupu vytvá í r zné typy informa ních produkt (Morrison, J.L.).

S ohledem na historický vývoj dnes kartografie navazuje jednak na geodetické disciplíny zabývající se m ením Zem a jejího povrchu (geodézie, mapování), jednak na širokou škálu geov dních (nap . geografie) a technických disciplín, od nichž p ebírá informace, resp. díl í technologie pro n kterou etapu kartografické tvorby (polygrafie, po íta ová grafika, fotografie aj.) a jimž naopak poskytuje prost edí pro lokalizaci jejich záv r do zem pisných sou adnic. Velmi t snými vazbami je spojena s dálkovým pr zkumem Zem (soubor metod a technických postup zabývajících se pozorováním a m ením

- 16 (117) -


objekt a jev na zemském povrchu a ve sty ných nadzemních a podpovrchových vrstvách bez p ímého kontaktu s nimi a zpracováním t chto dat za ú elem získání informací o poloze, stavu a druhu t chto objekt a jev ), aplikovanou informatikou (geoinforma ní systémy) a s uživatelskou sférou (vojenství, státní správa aj.), pro níž plní mapa roli grafického pasportu zájmových objekt , pedagogického media aj. Od kartografie se vyžaduje, aby: •

um la promítnout zemský povrch na vhodnou plochu (kartografickou pr m tnu), kterou lze rozvinout do roviny,

•

um la sestavit plán, mapu, model, resp. jiné kartografické dílo, jež by zobrazilo topografickou nebo tematickou informaci o území v odpovídajícím zmenšení a ve vhodné úprav ,

•

um la vydat zpracované dílo ve velkém nákladu za ú elem ší ení informací o zobrazovaném prost edí.

Na základ výše uvedeného pak lze formulovat i takovou definici kartografie, podle níž se jedná o v dní obor zabývající se tvorbou a vydáváním vhodn a esteticky zpracovaných kartografických d l, jejich studiem a využitím (Hybášek,J.). P edm tem zájmu kartografie a kartografického ztvárn ní nemusí být jenom Zem , nýbrž i vesmírná t lesa, nebeská sféra nebo její ásti apod., a proto je t eba každé kartografické dílo chápat jako názorný souhrn ur itých informací o Zemi, jiných vesmírných t lesech nebo o ástech Vesmíru, zobrazený vhodným zp sobem a ve vyhovujícím zmenšení do roviny nebo do modelu a tvo ící tak informa ní medium.

3.2

Kartografie v systému v d

Kartografie má etné návaznosti na celou adu v dních i praktických obor . Tyto vazby jsou oboustranné. Na jedné stran kartografie od t chto obor p ijímá, pracovn využívá a kartograficky interpretuje jejich poznatky, na druhé stran jim poznatky ve vhodné form poskytuje. Kartografii si p ivlast ují celé skupiny v dních disciplín. Hovo í o ni jako o v d , která je sou ástí technických, historických, geografických aj. v d. Každá takováto teze je do ur ité míry pravdivá, nebo kartografie m že zobrazit každou informaci (topografické, tematické), u které je vhodné, resp. ú elné hovo it o prostorové poloze. Takovým zobrazením pak zp tn p edává zdrojovým v dním disciplínám materiál pro studium prostorových vazeb. Kartografie je t sn svázána s: a) v dami, které svým matematickým základem budují geometrickou kostru mapy a každého mapového díla (geodézie, fotogrammetrie, astronomie, geofyzika aj.), b) v dami, které vysv tlují podstatu a popisují p í iny p írodních pochod a jev , modelujících povrch Zem (geografie, geologie aj.),

- 17 (117) -


c) v dami, které umož ují rozmnožení kartografických produkt (polygrafie, reprografie aj.), d) v dami filosofickými a spole enskými prost ednictvím informatiky.

Obr. 3-1 Klasifika ní trojúhelník v d

V souvislost s kartografií se velmi asto hovo í o topografii topografické mapování, topografické mapy apod.). Z historického pohledu je topografie pokládána za v dní a technickou disciplínu, která se zabývá tvarem, popisem, m ením a zobrazováním zemského povrchu, ímž se za adila na styk, resp. pr nik kartografie a geodézie. Hlavním p edm tem jejího zájmu je georeliéf, vodní toky a plochy, vegeta ní kryt a objekty vytvo ené lov kem (v oceánografii se tento název aplikuje na povrch mo ského dna). Do poloviny 20. století se topografie v novala technikám zam ování zemského povrchu a r zných objekt a jev na n m (v etn využívání leteckých snímk ) s cílem vyhotovit topografické mapy. V sou asnosti ješt p etrvává názor o ur ité samostatnosti topografie, ale v rámci geodézie, nebo v rámci kartografie, kde se ozna uje jako topografické mapování. V sou asné dob je kartografie ovliv ována rozvojem techniky. Do kartografické tvorby úsp šn pronikla automatizace založená na aplikaci výpo etní techniky a v prost edí sou asné informa ní exploze se tak stává kartografické dílo d ležitým lánkem komunika ního et zu, založeného na zpracování a poskytování kartografických informací. S tím souvisí i inovace teorií jazyka mapy, teorií znakových struktur a v porovnání s geografickými informa ními systémy i názor na p edm t a obsah kartografického díla a kartografie jako v dní disciplíny v bec. V souvislosti s rozvojem informatizace se nabízí pojetí kartografie jako v dy o sd lování, založené na procesu vzniku, záznamu a p enosu speciální formy datové komunikace - mapového obrazu. Samy mapy mají p itom povahu celospole enských informa ních fond a na jejich obsah je nahlíženo jako na modely kartografické informatiky. Kartografie se zde dostává do spojení s teorií modelování (obraz mapy jako datový ale i matematicko-logický model reality), což vede k vazbám na teorii systém a teorii informace a kybernetiku. Ani toto spojení nevystihuje kartografii jako celek ve všech jejich aspektech, i když pojetí obrazu mapy jako datového modelu reality sílí p edevším s

- 18 (117) -


rozvojem geoinforma ních technologií. Je v geoinformatice/geomatice, tak v geoikonice.

trvale

zakotvena

jak

Geoinformatika je obvykle chápána jako v dní disciplína, která se zabývá geografickými informa ními systémy (GIS), které se považují za nástroj ke zkoumání geosystém (jejich struktury, vazeb, dynamiky, fungování v asoprostoru) prost ednictvím po íta ového modelování v etn kartografického, nebo v jiném výkladu jako v decko-technická disciplína, která se zabírá sb rem, ukládáním, p etvá ením, Obr. 3-2 Schéma geoinformatiky, resp. zobrazováním a poskytováním geomatiky geografické informace v r zném tvaru (statistická data, tabulky, mapy) a k r zným cíl m. Jedná se o interdisciplinární oblast poznání na styku geografie, kartografie a informatiky, která zkoumá p írodní a socioekonomické geosystémy (jejich strukturu, vztahy, dynamiku a pod.) pomocí modelování. Geomatika bývá chápána jako synonymum pro geoinformatiku, ale postupn proniká z Kanady a frankofonních zemí do sv ta a Evropy, zde výrazn proti prosazovanému (Rusko, N mecko) termínu geoinformatika. Dnes ji lze považovat za širokou v decko-technickou oblast, která zahrnuje používání geoinforma ních technologií a telekomunika ních prost edk ke zpracování a využívání geografických informací, v etn automatizované mapové tvorby. Je považována za v decký a technický interdisciplinární obor, zabývající se získáváním, ukládáním, integrací, analýzou, interpretací, distribucí a užíváním geografických dat (geodat) a geografických informací (geoinformací) pro pot eby rozhodování, plánování a správy zdroj . Geomatika zahrnuje geodézii, kartografii, dálkový pr zkum Zem , fotogrammetrii, mapování a geografické informa ní systémy. Jako geografické informa ní systémy ozna ujeme organizovaný soubor po íta ového technického vybavení, programového vybavení, geografických dat a personálu, ur ený k ú innému sb ru, uchovávání, údržb , manipulaci, analýze a zobrazování všech forem geograficky vztažené informace. Geoikonika (podle A.M.Berljanta) je rozvíjející se v dní disciplína, která vznikla na styku dálkového pr zkumu Zem , kartografie a po íta ové grafiky. Zabývá se všeobecnou teorií geoobraz , metodami jejich analýzy a využívání ve v d a v praxi. S ohledem na klasifika ní trojúhelník v d má kartografie své místo v blízkosti jeho t žišt na stran v d technických a blíže k vrcholu v d sociálních. Z nejširšího hlediska je možno za adit kartografii do oblasti v d o Zemi. Kartografie zde sehrává roli samostatného v dního oboru, který má sice s mnoha v dními disciplínami spole ný p edm t zájmu - objety a jevy vázané na

- 19 (117) -


zemský povrch, prezentuje je však z hlediska ostatních obor nezastupitelným zp sobem.

3.3

Vnit ní struktura kartografie

Hledisek jak roz lenit tak složitý v dní obor jako kartografie m že být celá ada. N která up ednost ují jednotlivé disciplíny, které se b hem vývoje v rámci kartografie formovaly jako relativn ucelené oblasti (klasické len ní kartografie), jiné zohled ují základní aplika ní oblasti kartografie (tzv. len ní podle p ívlastk ). Konkrétní p edstava o klasifikaci kartografie m že vycházet i z n kolika teoretických koncepcí (logicky propracovaných soustav principiálních názor ), mezi nimiž se prosazují p edevším koncepce:

Obr. 3-3 Geoikonika a její vztahy k vybraným v dním disciplínám

•

informa ní, podle níž je kartografické dílo považováno za informa ní médium (Kolá ný, 1967, 1969), v n mž je v každém bod (znaku) mapy skryta (zakódována) n jaká informace. Za kartografickou informaci tedy m žeme považovat libovolnou informaci, která existuje v kartografické form , tj. je vyjád ená kartografickými znaky. Na mapu tak lze aplikovat teorii informace, podle které lze provád t p íslušné výpo ty (nap . entropii mapy, tj. stupe neur itosti p ed vytvo ením mapových prvk ur ité podrobnosti),

•

komunika ní, která považuje kartografické dílo za prost edek p enosu informací (Kolá ný, 1967, 1969) od jejího tv rce k uživateli, neboli za prost edek kartografické komunikace,

•

semiotická, která p edstavuje mapu jako systém grafických výrazových prost edk . Je p edm tem zájmu grafické semiotiky (Bertin, 1967). Zkoumá-li tato v da znaky a znakové systémy obecn , pak do jejího zorného pole pat í i mapové znaky, v jejichž systému lze stejn jako v systému obecných znak , rozlišovat sémantiku, syntaktiku a pragmatiku,

•

jazyková, která p edstavuje kartografické dílo jako výsledek aplikace prost edk a pravidel kartografického jazyka (Schlichtmann, 1985 mapový symbolismus, Ljutyj, 1988 - jazyk mapy, Pravda, 1990 - mapový jazyk),

•

systémová, která považuje kartografické dílo za abstraktní systém sloužící ke zobrazení prvk a vazeb reálného (super)geosystému (Krcho, 1981, 1986), složeného z p írodních a spole enských subsystém r zných ád ,

•

modelová, která považuje kartografické dílo za matematicko-kartografický model (Žukov, Serbe uk, Tlkunov, 1980) a kartografii za soubor

- 20 (117) -


odborných inností modelováním.

bezprost edn

souvisejících

s

kartografickým

•

poznávací (modelov poznávací), která chápe kartografické dílo jako obrazov -znakový model a vyzdvihuje jeho poznávací stránku, a to jak sm rem k tv rci, tak k uživateli díla.

•

geoinforma ní, která se vyd lila postupným sbližováním n kterých výše uvedených koncepcí (Berljant, 1993).

Podmínkám eské kartografie je blízká jazyková koncepce kartografie, by se stále siln ji prosazují koncepce informa ní a komunika ní. Vnit ní struktura kartografie m že mít podle klasického p ístupu nap . tuto podobu: •

všeobecná kartografie (nauka o mapách),

•

matematická kartografie

•

tematická (speciální) kartografie

•

kartografická tvorba

•

kartografická polygrafie a reprodukce,

•

kartometrie

•

kartografická informatika

Všeobecná kartografie (nauka o „mapách“) zahrnuje krom otázek terminologických a defini ních také metodologii, kartografickou interpretaci a generalizaci, estetiku, tj. výtvarnou stránku kartografických d l, jakož i studium kartografických d l, tj. jejich t íd ní, hodnocení a kartografickou historii. Pro studium grafických obraz z doby, z níž nejsou známy písemné památky, se vžil pojem paleokartografie. Samostatné postavení m že mít metakartografie (obecná teorie kartografie), ve smyslu v dy o kartografii, v deckého zkoumání jejich základních teoretických problém , tj. p edm tu jejího poznání, metody výzkumu a vyjad ování skute nosti. Metakartografie je nazírána ze širokého spektra úhl pohledu. Nap . z pohledu W.Bungeho se jedná o analýzu vlastností mapy v porovnání s nekartografickými zp soby popisem, obrázkem, fotografií, matematickým vyjád ením aj. a z pohledu A. F. Aslanikašviliho se jedná o obecnou teorii kartografie, ve které p evládá jazyk mapy a metodika kartografické interpretace. Matematická kartografie p evádí reálný povrch zobrazovaného t lesa na exaktn definovanou referen ní plochu, která se zobrazuje matematickou (geometrickou) cestou (tzv. kartografickým zobrazením) do kartografické pr m tny (do roviny), a popisuje a hodnotí deformace, které jsou nezbytnými d sledky t chto p evod (transformací). Tematická (speciální) kartografie3 na potla ený všeobecný obsah kartografických d l zobrazuje jako prioritní vlastní tematický (speciální) obsah. Tematická kartografie používá takové formy jazyka mapy, které mají sv j p vod asto ve statistické grafice. Její výrazové prost edky se vyzna ují 3

D íve užívané synonymum „mapy s dodatkovým obsahem" pro tematické mapy je nevhodné.

- 21 (117) -


vysokým stupn m abstrakce a nemají asociativní povahu typickou pro topografickou kartografii. S rostoucí úlohou informatiky (geoinforma ních systém ) prod lává silný odklon mimo oblast geodézie, geografie a kartografie. Za tematické (speciální) kartografické dílo lze ozna it taková díla, jejichž hlavní obsahovou nápl tvo í znázorn ní libovolných p írodních a socioekonomických objekt a jev , resp. jejich vzájemných vztah . Mohou mít podobu map, glób a jiných trojrozm rných model i profil . Nutno si však uv domit, že mezi všeobecn geografickým a tematickým kartografickým dílem je hranice velice subjektivní. První je v podstat dílem polytematickým, v n mž jsou r zná témata zastoupena v r zných proporcích (vodstvo, komunikace, sídla atd.). Na tematických kartografických dílech slouží asto výše uvedený všeobecný obsah jen jako podklad pro orientaci (je tišt n v potla ených tlumených odstínech), na n jž se vykreslí nebo vytiskne vlastní speciální obsah (geologické, hydrologické, dopravn -inženýrské, socioekonomické aj. charakteristiky). V mnoha p ípadech je všeobecný obsah kartografických d l redukován až k „nule" (z stanou nap . jen státní hranice), nebo funkci orienta ní p eberou transparentní fólie, které mají naopak velmi asto bohatý místopis. Tyto se p i zabezpe ení dostate n p esného lícování p ekládají p es vlastní tematické kartografické dílo. V protikladu k tematické kartografií se asto hovo í o kartografii topografické, která produkuje všeobecn -geografické mapy, jež popisují ur itou lokalitu polohov a výškov . Kresba na t chto mapách má zpravidla asociativní povahu, tj. zna ky jsou voleny tak, aby samy o sob navozovaly vjem pozorování reality. Jedná se o mapy, které vznikly geodetickými a fotogrammetrickými metodami a v posledních letech i dálkovým pr zkumem Zem . Své opodstatn ní má v tomto smyslu i vy len ní katastrální kartografie, jako ásti kartografie, která se zabývá metodikou a technikou kartografického a polygrafického zpracování katastrálních map. Kartografická tvorba (tvorba map) p edstavuje proces sestavení a vykreslení kartografických originál z elaborát p vodních m ení nebo z jiných, pokud možno p vodních a podrobn jších podklad . V souvislosti s využíváním geoinforma ních technologií, nebo-li s tvorbou a zpracováním map v prost edí geografických informa ních systém na základ databází, se dnes místo o kartografické tvorb hovo í o kartografickém modelování. To chápeme jako vyhotovování zmenšených a generalizovaných obraz (model ) objektivní reality v podob 2D, 2,5D, 3D nebo 4D (dynamických) map. Kartografická polygrafie a reprodukce zahrnuje vydávání kartografických d l, tj. zhotovení velkého po tu jejich identických duplikát Kartometrie (m ení na mapách) je ást kartografie, která se zabývá m ením a hodnocením geometrických a topologických vlastností prvk na mapách a jiných kartografických dílech. Obvykle zahrnuje i zakreslování zm n a dopl k do map a t íd ní a hodnocení map z kartografického hlediska. P vodní rozsah kartometrických prací (nap . m ení délek, srážek, sou adnic bod , základních morfometrických charakteristik georeliéfu aj.) provád ných na topografických mapách pomocí kartometrických pom cek je v sou asnosti rozší en o zjiš ování tvar , k ivosti, orientace a dalších charakteristik georeliéfu na topografických mapách a o zjiš ování charakteristik obsahových prvk - 22 (117) -


tematických map (ode ítání hodnot diagramových znak , vyhodnocování polí izolínií apod.). Z tohoto d vodu se místo kartometrie rozši uje pro ást kartografie, která se zabývá ur ováním kvantitativních charakteristik objekt a jev z map, ozna ení využití (využívání) map. Kartografická informatika se zabývá náhradou mapy ve smyslu konven ního grafického obrazu simula ním matematicko - logickým modelem geografického prostoru, na kterém lze ešit nap . topologické úlohy. Jejím výsledkem jsou datové báze geoinforma ních systém (GIS), vymezení, algoritmizace a po íta ové zabezpe ení úloh na t chto systémech. Kartografii lze strukturalizovat i z mnoha jiných pohled ( len ní podle p ívlastk ), zejména pak podle p evažující povahy obsahu kartografických d l a v neposlední ad i podle postup vzniku mapy. Takové len ní kartografie m že mít nap . tyto podoby: a)

podle zastoupení fyzické a duševní práce p i tvorb map rozlišujeme kartografii teoretickou a praktickou (užitou, aplikovanou). P edm tem zájmu teoretické kartografie není realita, ale její kartografický obraz. Její cílem je neustálé zlepšování kvality tohoto obrazu z hlediska jeho itelnosti, názornosti, p esnosti, harmonické vyváženosti a estetického p sobení. Do teoretické kartografie pat í i metakartografie (obecné teoretické, metodické, axiomatické, defini ní, klasifika ní aj. základní problémy kartografie), kartografická generalizace a celá oblast kartografické interpretace ve smyslu teorie grafického zobrazování jev pomocí kartografických znak . S výhradou sem lze za adit i kartometrii a d jiny kartografie. V koncepci L. Ratajského se teoretické kartografii (teorii kartografie) dostalo ozna ení kartologie, který je však podrobován zna né kritice. Praktická kartografie se zabývá mapovým procesem jako konkrétní výrobní technologií. adíme sem i kartografickou dokumentaci.

b) podle obsahu produkovaných kartografických d l m žeme rozlišovat

kartografii atlasovou, velkom ítkovou (tvorba map do m ítka 1:5000), topografickou, chorografickou, tematickou aj. Topografická kartografie se zabývá tvorbou a využitím topografických (podrobných a místopisných) map, chorografická kartografie se zabývá p ehlednými a obecn zem pisnými mapami a tematická kartografie eší problematiku map s vymezeným tematickým obsahem. Podle tohoto obsahu je pak možné další podrobn jší len ní tematické kartografie (námo ní kartografie, ekonomická kartografie aj.)

c)

z hlediska vzniku mapy se b žn hovo í o klasické kartografii, kdy se mapa tvo í pomocí tradi ních p evážn rukod lných technologií, a kartografii po íta ové4, i lépe digitální, kdy je obsah mapy i jeho kartografické zpracování provád no pomocí po íta e.

d)

asto užívaný, i když neopodstatn ný, p ístup d lí kartografii na geodetickou (technickou), která se zabývá p edevším tvorbou státních mapových d l všech m ítek a ú elového zam ení v etn tvorby

4

Termín „po íta ová kartografie" považuji za nevhodný, nebo je asto zavád jící. Používá se totiž asto pro okruh inností, které dob e vystihuje termín „automatizovaná kartografická tvorba"

- 23 (117) -


digitálních kartografických datových bází celostátní povahy, a kartografii geografickou, která se zabývá tvorbou obecn zem pisných map v tšinou malých m ítek. Zatímco geodetická kartografie se zabývá mapami vzniklými na základ p ímého m ení nebo z t chto map bezprost edn odvozených a sloužících zpravidla hospodá ské praxi, zabývá se geografická kartografie p ehlednými mapami s vysokým stupn m generalizace (zevšeobecn ní). Soubor inností (rekognoskace, m ení, výpo ty a zobrazování) souvisejících s vyhotovováním p vodních map se obvykle ozna uje jako mapování. Podle principu zjiš ování vzdáleností, sm r a výšek rozlišujeme r zné mapovací metody (pohledová, s využitím m ického stolu, geodetické, fotogrammetrické aj.), jež se od sebe liší nejenom technologicky, ale samoz ejm i p esností získaných geoprostorových informací. Podle použité metodiky a ú elu p ipravovaných map se pak hovo í (bez nároku na obsahovou úplnost a klasifika ní istotu - blíže viz „Mapování“) nap . o mapování digitálním, fotogrammetrickým, technicko-hospodá ském, tematickém (geomorfologickém, klimatologickém,geobotanickém aj.), velkom ítkovém (nap . katastrálním), topografickém, výškopisném, dopl ovacím, geodetickém, bá ském, vojenském aj. Kartografii lze lenit i s ohledem na zobrazovaný prostor (nap . kartografie astronomická, terestrická, bá ská aj.) nebo s ohledem na ú el zpracovaných d l (nap . kartografie školská, vojenská, turistická apod.). Každá z t chto disciplín se od druhé jist liší balíkem specifických p ístup a metod. Uvést bezchybnou a všeobjímající klasifikaci vnit ní struktury kartografie není možné a nakonec ani nezbytn nutn pot ebné. V teoretické rovin se neustále m ní a vyvíjí. Lze ji však vytvo it i samostatn , a to intuitivn „ad hoc“ na základ jedine ných klasifika ních kritérií a celkem bez problém . Pro ilustraci p edkládám i klasifikaci publikovanou J. Pravdou (2001), který klasifikuje kartografii podle „vertikálních“ úrovní, podle zam ení a podle n kolika dalších ú elových kritérií. Podle vertikálních úrovní rozlišuje: • teoretickou kartografii, která se zabývá teoretickými a metodickými problémy souvisejícími s tvorbou kartografických d l • inženýrskou (v decko-technickou) kartografii, která se zabývá dotvo ením a aplikací v deckých poznatk pro pot eby tvorby kartografických d l (zejména projektování, redigování, konstrukce kartografických zobrazení, sestavování map, jejich dokumentace a hodnocení aj.) • praktická (aplikovaná) kartografie, která se zabývá praktickými innostmi p i zpracovávání kartografických d l. V sou asnosti se rozdíl mezi uvedenými úrovn mi stírá. V rámci kartografického modelování (po íta ové tvorby map) se praktické a inženýrské innosti neobejdou bez integrovaných teoretických kartografických znalostí (nap . p i tvorb databází a kartografické vizualizaci dat). Z hlediska zam ení rozlišuje:

- 24 (117) -


• (Vše)obecná kartografie, za níž je pokládána kartografie jako u ební p edm t. Chápe se takto jako celek zabírající jak teoretickou, tak praktickou kartografii. Ob as se ješt dnes v jejím smyslu použije d íve b žn používané ozna ení „základy kartografie“. • Geodetická kartografie, která se zabývá vyhotovováním map (kartografickým modelováním) geodetickými metodami ve velkých a st edních m ítkách. • Geografická kartografie, která se zabývá zobrazováním Zem (n kdy též „geokartografie“), nebo také ást tematické kartografie, která se zabývá kartografickým modelováním geografických jev , nebo-li tvorbou geografických map, tj. map, které jsou výsledkem poznání v dní disciplíny geografie. • Katastrální kartografie (kartografie katastrálních map), která se zabývá metodami a technikami zpracování katastrálních map. • Matematická kartografie, která se zabývá teorií a konstrukcí kartografických zobrazení, jejich klasifikací, zkresleními apod. • Školská kartografie (kartografie školních map a atlas ), která se zabývá tvorbou školních map, atlas a didaktických pom cek mapového charakteru. • Tematická kartografie. • Topografická kartografie. • Vojenská kartografie. Takováto klasifikace není dle mého názoru p íliš š astná, prakticky však akceptovatelná je. V jejím duchu se tvorba n kterých druh map považuje za druh mapování (nap . geomorfologické, klimatické, p dní aj.), ale nikoliv za odv tví kartografie (nap . geomorfologická, klimatická, p dní kartografie apod.). Ob as se m žeme setkat s opisným ozna ením tvorba, nap . tvorba geomorfologických, klimatických, p dních, ale i historických aj. map. Z ú elových klasifikací vyplývá len ní kartografie na: • tradi ní, tj. kartografii v dosavadním chápání, která se zabývá „nepo íta ovými“ technologiemi zpracování map • po íta ovou a podle jiných ú elových kritérií nap . na atlasovou kartografii, kartografii reliéfních map, map pro nevidomé a slabozraké aj. V jazykové koncepci A.A.Ljutého se objevuje všeobjímající pojem kartonomie. Má se jednat o systém v deckých disciplín, který se skládá z podsystému v d o mapovém jazyku, jeho zákonech, fungování, rozvoji, propojení s realitou, spole ností, v domím a myšlením. Kartografie je podle Ljutého rozsáhlejší systém, který obsahuje kartonomii a komplex disciplín v nujících se technologiím kartografických inností. Prosazovaný pojem nemá u kartografické ve ejnosti širší podporu.

- 25 (117) -


3.4

Kartografická metoda poznávání skute nosti

Základní funkce kartografie, její hlavní pracovní kroky a problémové oblasti lze zobrazit do grafu, znázor ujícího kartografickou metodu poznávání skute nosti.

Obr. 3-4 Kartografická metoda poznávání skute nosti (ve smyslu L. Ratajského, upraveno)

Tento uzav ený poznávací proces vychází z objektivní skute nosti. Tu tvo í povrch celé Zem , planet nebo nebeské sféry, resp. jejich ásti. Tato objektivní skute nost je odborníky ur itého zam ení (geodet, geolog, geograf apod.) zkoumána a získané informace o ní je textov , graficky i íseln dokumentována. Kartograf obdrženou dokumentaci p etvo í (interpretuje), tj. v duchu vhodného kartografického jazyka vyjád í smluvenými zna kami v kartografickém díle tak, aby toto v jednotlivostech i v souhrnu poskytovalo názornou a co možná úplnou možnost získání znalostí o d íve pozorovaném, zkoumaném a nyní zobrazeném prost edí, a to pro ten okruh jeho uživatel , který nebyl primárn ú asten zkoumání vlastností zobrazovaných ástí objektivní reality. Takto vytvo ený originál kartografického díla se faksimiln (tj. pokud možno v rn ) rozmnoží a poskytne všem zájemc m o dokumentovanou lokalitu. Uživatelé kartografických d l tyto studují, zobrazené informace op t svým zp sobem interpretují a získávají tak vlastní p edstavu o p vodní skute nosti (se kterou nebyli primárn v kontaktu). Je z ejmé, že není v silách a v možnostech p vodního pozorovatele (mapéra) zcela a jednozna n poznat objektivní skute nost, kterou pozoruje, studuje a popisuje. Jím poznávaná a poznaná realita je jen ástí této objektivní skute nosti. Kartografem interpretované dílo podává jen obraz modelu sestaveného z odpozorovaných informací. Uživatelem kartografického díla subjektivn vytvo ená p edstava je zase jiným vyobrazením téhož modelu a není totožná s p vodní objektivní skute ností. V nejlepším p ípad p edstavuje

- 26 (117) -


pouze její ást, která je r zná s ohledem na v k, zkušenosti a intelektuální schopnosti uživatele - tená e mapy. Chápání obsahu mapu na základ vnímání kartografických znak (zrakem, hmatem, pomocí tecích za ízení apod.) spolu s jejich významy a prostorovými souvislostmi totiž b žn ozna ujeme jako tení mapy. Kartografická metoda výzkumu tedy využívá mapy a ostatní kartografická díla ke zkoumání (poznávání) na nich zobrazených objekt a jev a jejich charakteristik pomocí r zných grafických, matematicko statistických aj. analýz.

3.5

Vznik v dní disciplíny kartografie.

Kartografie byla velmi dlouhou dobu považována za praktickou innost spojenou s vyhotovováním map. Jedinou exaktní teorií vyvíjenou pro kartografické ú ely byla matematická kartografie. Názor, že mapa není pouhé technické dílo, ale náro ná záležitost spojená s filozofickou interpretací jev , vyslovil jako prvý Max Eckert (1868–1938), který v roce 1907 navrhl pojem „v decká kartografie“. P estože z stává se svým názorem dlouho osamocen, za íná se od t chto dob v kartografii pomalu ale jist rozlišovat její praktická a teoretická ást. Do kartografické praxe zahrnujeme všechny úkony výrobní povahy, spo ívající v manuální innosti, provád né na základ p ímého m ení a zahrnující úkony m ické, výpo etní, kresli ské a reproduk ní. Jedná se p edevším o mapy velkých a áste n st edních m ítek (nap . technicko.hospodá ské a p ímé topografické mapování). Odlišná situace nastává p i tvorb odvozených map malých m ítek, zachycujících na malé ploše a s omezeným a nep íliš složitým souborem základních grafických prvk (mapových zna ek) geografickou realitu z území stát , sv tadíl i celé Zem . Zde musí kartografie ešit složitou otázku generalizace mapového obrazu v deckým zp sobem, založeným na jeho objektivizaci pomocí matematicko-logických postup . Další samostatnou teorií formující se v moderní kartografii je otázka matematické podstaty a filozofického aspektu grafických znakových systém , užívaných pro kartografickou interpretaci zobrazovaných jev . Ta se rozvíjí p edevším v oblasti tematické kartografie, která v porovnání s kartografií topografickou užívá mnohem abstraktn jších kartografických výrazových prost edk . P i vytvá ení a využívání obecn geografických i tematických map je t eba provád t klasifikaci, hodnocení, výb r a zevšeobec ování informací a pracovat s takovými filozofickými pojmovými kategoriemi, jako jsou indukce a dedukce, analýza a syntéza, analogie, hypotéza, korelace, kauzalita a další. Krom teorie kartografické generalizace a kartografické interpretace se rozvíjí teorie kartografické informace a její komunikace, jakož i teorie práce s mapou. Zajímavé výsledky se projevují v oblasti rozvoje teorie mapy jako systému (modelu) objektivní reality a v oblasti inženýrské kartografie aj. Sou asným základním vývojovým trendem kartografie je rychlé prohlubování a rozvíjení její teoretické podstaty, založené na interakci s adou moderních i tradi ních oblastí spole enské teorie i praxe, vedoucí ke zdokonalování ú innosti kartografických d l. Sou asn se prohlubuje i kartografická praxe,

- 27 (117) -


p evážn zavád ním moderní výpo etní a zobrazovací techniky do procesu sestavování a kresby map, zbavující kartografy jednotvárné ru ní práce a používáním progresivních technologií i nových výrobk v oblasti kartografické polygrafie.

- 28 (117) -

Kartografická díla

4


Kartografická díla jsou „produkty“ kartografie. Jejich t íd ní lze provád t z mnoha hledisek podle toho, co vyjad ují a jak to vyjad ují. M žeme je nap . lenit podle po tu rozm r na rovinná nebo prostorová. Mnozí kartografové užívají v tomto smyslu ozna ení 2D, 2,5D, resp. 3D kartografická díla. Rovinná kartografická díla (2D, 2,5 D) jsou p edevším plány a mapy, prostorová kartografická díla (3D) jsou nap . reliéfní (plastické) mapy a globusy. Rovinná kartografická díla však používají takové výrazové prost edky, které navozují (nebo by alespo m la navozovat) prostorový dojem (vrstevnice, barevná hypsometrie, stínování apod.). Digitální kartografická díla vytvo ená tzv. ve 3D, mají již z principu vzbudit prostorový dojem, na monitoru po íta e se však prezentují jako rovinná díla a fyzickou prostorovost jim m že být „vdechnuta“ teprve po aplikaci n které z metod rychlého modelování (rapid prototyping). Jak budeme definovat 4D kartografická díla (dynamická sama o sob nebo vyjad ující dynamiku zobrazovaného prostoru) a odvážíme se definovat nap . 5D kartografická díla nap . aplikací tematické nadstavby na 4D díla? Podobné „záludnosti“ m žeme u kartografických d l hledat i p i aplikaci jiných klasifika ních kritérií. Dalším klasifika ním kritériem m že být nap . druh podložky (nepr hledné, transparentní), barevnost (achromatické a barevné), charakter vzniku (p vodní nebo odvozené) atd. Teoretická kartografie dnes zná pojem geoobraz. Ozna uje za n j libovolný asoprostorový metrický a generalizovaný model pozemních (vesmírných) objekt nebo proces v obrazové form . Složitý mnohodimenzionální grafický model, který je syntézou geometrických, dynamických a stereoskopických vlastností ozna ujeme jako hypergeoobraz. Díla, jejichž základem je vyjád ení skute nosti pomocí kartografických vyjad ovacích prost edk (kartografických znak ) metodami kartografické interpretace, ozna ujeme jako kartografická díla. M že se p itom jednat o kartografické vyjád ení Zem a její ásti, vesmírných t les a jejich ástí, nebeské sféry (hv zdné oblohy) a jednotlivých objekt a jev na nich, v etn jejich vzájemných prostorových vazeb, a to jak v grafické, tak v digitální form , a to spolu se všemi textovými, resp. dalšími (nap . tabulkovými) dopl ky. V p evážné mí e prezentují obsah, který je aktuální, tj. v souladu se skute ností, k ur itému datu. Tímto datem bývá nej ast ji datum redak ní uzáv rky. V procesu kartografické výroby jej však lze posunovat až velmi blízko vlastnímu produk nímu tisku. V každém p ípad pak v tšina kartografických d l informuje o minulém stavu objektivní reality a je jen otázkou dynamiky zobrazovaných objekt a jev , do jaké míry je jejich „historický“ obsah akceptovatelný pro sou asnou pot ebu. Nastane-li vážný nesoulad mezi obsahem kartografických d l a skute ností, je t eba provést urychlen jejich aktualizaci. Pon kud jinou dimenzi m že mít aktuálnost digitálního kartografického díla, u n hož si lze p edstavit „pr b žné“ dopl ování obsahu a úpravy v souladu jak se zm nami objektivní reality, tak se zm nami náhledu na p esnost, sd lnost, grafickou úrove i na jiný atribut díla. Z dalších základních vlastností kartografických d l je t eba jmenovat metriku (vlastnost zabezpe ující pomocí matematických zákon sestrojení, p esné - 29 (117) -


sestavení a reprodukci díla a zp tné ur ení kvantitativních parametr znázorn ných objekt a m ení kartometrických veli in), prostorovou, resp. znakovou jednozna nost (tj. mít pouze jedinou p esn ur enou prostorovou polohu v užitém sou adnicovém systému, resp. jediný význam každého bodu v p ijatém souboru smluvených znak ) celistvost (existence kartografického zobrazení ve všech místech kartografického díla, tj. bez prázdných míst a p erušení), názornost (tj. možnost p íjemného zrakového vjemu prostorových tvar , rozmíst ní, spojitostí objekt ), itelnost (tj. vizuální rozlišení prvk a detail kartografického zobrazení) a p ehlednost (tj. schopnost podat jediným pohledem co nejvíce obsáhlý prostor, p edvést zákonitosti rozmíst ní a jednotlivých vazeb objekt a základní prvky jejich struktury).

Obr. 4-1 Klasifikace geoobraz (podle A.M.Berljanta, 1996)

Kartografického díla je chrán no autorským právem dle Zákona . 121/2000 Sb. „O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zm n n kterých zákon ze dne 7. dubna 2000 (tzv. autorský zákon). Každé kartografické dílo je totiž t eba pokládat ve smyslu autorského zákona za výsledek tvo ivé práce. Musíme je považovat za autorské dílo jednotlivce i kolektivu, a proto je t eba vždy ešit otázku ochrany autorského, ale i vydavatelského práva, tj. jeho copyright (©). Jde obvykle o autorský originál, autorský koncept, nebo i jiný dokument (p edlohu) kartografického charakteru, který je využitelný pro tvorbu kartografického díla. Za kartografické dílo však ve smyslu „autorského zákona“ m že být obecn považováno jakékoliv dílo,

- 30 (117) -


tedy i slovesné (nap . u ebnice, monografie), které pat í do kartografie jako v dní disciplíny. Geografická informace a její nositel, tj. p íslušné kartografické dílo, však m že vzniknout také zobrazením fakt . Typickým p íkladem zobrazení fakt je katastrální mapa, která nevzniká tv r ím autorským zp sobem. Pro tyto p ípady se však v souladu s autorským zákonem uplat uje zvláštní právní princip chránící práva po izovatel katalog a databází. Tímto zvláštním právem je krom jiného chrán n katastr nemovitostí v etn katastrálního mapového díla. Nová právní úprava je platná od 1. prosince 2000. Kartografické vyjád ení m že být statické, a to bu rovinné, nebo-li dvourozm rné (mapa, plán) nebo prostorové (reliéfní mapy, modely, glóby), a dynamické (zde v tšinou digitální a prostorové). Jako samostatná skupina se n kdy vy le ují i tzv. kartografické kuriozity.

4.1

Rovinná (dvourozm rná) kartografická díla

Rovinná kartografická díla mohou být produkována jako samostatná individuální kartografická díla, i jako mapové soubory a atlasy, resp. konvoluty5.

4.1.1

Ná rty

Ná rty (mapové ná rty, schémata, skice) jsou jen p ibližným obrazem menší ásti zemského povrchu, který nazna uje polohu bod , resp. pr b h hranic nebo terénních tvar (pracovní schematické zobrazení mapového obsahu). Správná poloha bod se na n m vyjad uje bu íseln délkovými, sm rovými i jinými údaji nebo jen ísly bod , k nimž se vztahují m ené údaje, zaznamenané jinde, nap . v polních zápisnících, na digitálních mediích m ících p ístroj apod. Pom r zmenšení se u ná rt nemusí dodržovat nebo ne všude, i když se na n m uvádí. asto se kreslí ná rt jen od ruky a podle pot eby se úmysln zkresluje. Používá se jako podklad pro vyty ování, pro vyhotovování a zejména pro dopl ování map a plán . B žn se po izují nap . ná rty pro místní šet ení, polohopisné ná rty, výškopisné ná rty, m ické (d íve polní) ná rty, tachymetrické ná rty aj.

4.1.2

Plány

Plány (z angl. „plane“ = rovina) jsou pravoúhlé (ortogonální) pr m ty omezené ásti zemského povrchu do roviny (kartografické pr m tny) s pom rn malým zmenšením. V terénu zjišt né hodnoty se do n j vkreslují pouze s p ihlédnutím k jeho m ítku. Malé zmenšení nenutí k využívání smluvených zna ek i n jakému p ílišnému zjednodušování. Plány jsou kresleny pro relativn velmi 5

Konvolut (propletenec) je smíšený svazek, který vznikl spojením více tišt ných nebo rukopisných d l dle zám ru sestavitele. P edstavuje jedine ný knižní útvar, který nap . shrnuje obsahem blízké tisky i tisky od jednoho autora. Nemusí se týkat jen tisk (m že zahrnovat mince a jiné sbírkové p edm ty, kresby aj.). Konvolut m vd íme za zachování r zných dobových p íležitostných tisk jako leták , novin, proroctví, modliteb nebo jarmare ních písní.

- 31 (117) -


malá území. Plošné omezení kartografického vyobrazení je od vodn no tím, že kartografická pr m tna tvo í te nou rovinu (nebo je s touto rovnob žná) k zobrazované ploše (zemskému povrchu). S rostoucí vzdáleností od dotykového (referen ního) bodu progresivn roste polohová deformace (zkreslení grafického ztvárn ní zobrazeného území). P i zobrazení plochy o polom ru cca 15 km (plocha cca 707 km2 je považována za rovinu, z toho též „rovinný plán“) se chyba na jejím okraji mezi zobrazovanými a skute nými nam enými délkami v používaném rozmezí m ítkových ísel v kresb neprojeví (nedosáhnou limitu 0,2 mm, což se rovná síle vlasové áry). P i ur ování výšek však již toto zjednodušení p ípustné není. V t chto p ípadech je t eba uvažovat rozdíl mezi zdánlivým a skute ným horizontem již u vzdáleností jdoucích do stovek metr . Plán se obvykle využívá k p dorysnému vyjád ení objekt ve velkém m ítku, zpravidla v místním sou adnicovém i výškovém systému. Plány obsahují obvykle jen polohopis, výškopis však není velkou vzácností. Dlouho se u nás používalo pojem katastrální plán. Teprve katastrální zákon z roku 1927 zavedl definitivn pro m ický operát ozna ení „mapa“. Název „plán“ se udržuje u podklad pro ur ité místní úkoly (nap . plán pozemku, domu, závodu apod.) nebo u technických listin (nap . geometrický plán, tachymetrický plán aj.). Široká ve ejnost má snahu ozna ovat termínem plán všechna mapová díla v m ítku 1:200 a v tším (v N mecku 1:500 a v tším) bez ohledu na to, jakým zp sobem byla informace z reálného terénu na kartografickou pr m tnu p enesena. V t chto p ípadech je osv ta nutná. Plán, jako samostatná kategorie kartografických d l, není totožný s pojmem (orienta ní) „plány m sta". Tyto vznikají p evážn odvozením z podkladových map stejného nebo v tšího m ítka a jsou s ohledem na využití kartografických zobrazení mapami. N kte í kartografové prosazují pro ozna ení takovýchto kartografických d l pojem „mapa m sta".

4.1.3

Mapy

Pojem „mapa (mappa)“ je pravd podobn punského p vodu, nebo byl p evzat z jazyka starých Féni an a znamenal p vodn plát nou roušku, šátek, ubrousek, resp. pokreslenou tkaninu. Prost ednictvím latiny p ešel do jiných evropských jazyk a ve smyslu kartografického znázorn ní sv ta nebo jeho ásti byl asi poprvé použit v 9. století. Z té doby je v seznamu knih kláštera St. Gallen zmín na mappa mundi (mapa sv ta). V eských zemích se podobný nález váže až k let m 1390–1394, kdy byla v inventá i b evnovského kláštera zaznamenaná blíže neur ená „mappa mundi picta“. V eštin zdomácn l pojem mapa ve významu kartografického díla od 16. století. S objevem papíru, se pro list papíru (papyru), listinu a jinou písemnost s polohopisnými grafickými informacemi od 15. století vžil pojem "karta". Tento termín se stal slovním základem pro p íslušný výtvor prakticky ve všech jazykových oblastech. Nap . chartés ( ec.), carta (lat.), die Karte (n m.), (rus.), carte (fr.), chart (angl. - pro námo ní mapy). V polštin a špan lštin zdomácn l pojem „mapa" a v n kterých jazykových oblastech, resp. v historických materiálech se velmi asto setkáme s pojmem „tabula" (lat.), tj. deska. Pojmy jako „descriptio“,

- 32 (117) -


„delineatic“ nebo v eštin „obrys“ (z n meckého „Abriss“) v 17. a 18. století, nejpozd ji pak v pr b hu 19. století vymizely. Uvést jednotnou definici mapy, na níž by se shodli všichni její uživatelé i tv rci, je prakticky nemožné. Uve me proto alespo n které. •

ICA: Mapa je zmenšené zevšeobecn né zobrazení povrchu Zem , ostatních nebeských t les nebo nebeské sféry, sestrojené podle matematické zákona na rovin a vyjad ující pomocí smluvených znak rozmíst ní a vlastnosti objekt vázaných na jmenované povrchy. ICA NEW 1998, . 30 uvádí tuto definici: Mapa je symbolický (znakový) obraz geografické reality zobrazující vybrané jevy a charakteristiky; je výsledkem tvo ivého úsilí autora, který provedl výb r; je ur ená k takovému užívání, p i n mž mají prostorové vztahy primární d ležitost. eská národní definice: Mapa je zmenšený generalizovaný konven ní obraz Zem , nebeských t les, kosmu, i jejich ástí, p evedený do roviny pomocí matematicky definovaných vztah (kartografickým zobrazením), ukazující podle zvolených hledisek polohu, stav a vztahy p írodních, socioekonomických a technických objekt a jev ( SN 73 0402).

•

Hojovec,V. (ed.), 1987: Mapa je zmenšené, zevšeobecn né zobrazení povrchu Zem , ostatních nebeských t les nebo nebeské sféry, sestrojené podle matematického zákona na rovin a vyjad ující pomocí dohodnutých znak rozmíst ní a vlastnosti objekt vázaných na jmenované povrchy.

•

Slovenská národní definice: Mapa je zmenšený, generalizovaný, konven ní obraz Zem , kosmu, kosmických t les a jejich ástí, vyhotovený v rovin pomocí matematicky definovaných vztah (pomocí kartografického zobrazení), ukazující prost ednictvím metod kartografického znázor ování polohu, stav a vztahy p írodních, socioekonomických a technických objekt a jev (Názvoslovná norma STN 73 0401, 1989).

•

Sališ ev: Mapy jsou matematicky ur ená, zevšeobecn ná obrazov znaková zobrazení zemského povrchu na rovin , vyjad ující rozmíst ní, spojení a vztahy r zných p írodních a spole enských jev , vybraných a charakterizovaných v souladu s ur ením každé konkrétní mapy. Z ní lze jednozna n vyvodit, že mapa nejd kladn ji vyjad uje svou zájmovou sféru (nap . geologická mapa informace o geologickém složení Zem ), zatímco ostatní obsah je více mén generalizován nebo i vynechán (nap . výškopis na mapách politického rozd lení státu).

N které z uvedených definic jsou velmi p ísné. Podle nich by totiž nebylo možné považovat za mapy nap . všechny staré (historické) mapy a další kartografická díla, která nejsou vyhotovená „… v rovin pomocí matematicky definovaných vztah “, i která nejsou sestrojené „podle matematického zákona v rovin “. Mapy jsou tedy pr m ty ástí zemského povrchu, položených na vhodnou referen ní plochu (elipsoid, koule) prost ednictvím kartografického zobrazení (viz dále) na jinou plochu, rozvinutelnou do roviny. Mapa vyjad uje zjednodušený (generalizovaný) a zmenšený model zemského povrchu.

- 33 (117) -


Nutnost zmenšení mapy (a obecn i ostatních kartografických d l) oproti skute nosti je z ejmé a není t eba ji vysv tlovat. Míru zmenšení prezentuje m ítko mapy, nebo-li pom r nezkreslené délky na map k odpovídající délce ve skute nost. Je prom nlivé bod od bodu a kolísá kolem m ítka normálního (základního, hlavního). Skute né m ítko místní je závislé na zem pisných sou adnicích a použitém kartografickém zobrazení. V kartometrii se z zpr m rovaných místních m ítek tvo í m ítko st ední. Uvádí se nej ast ji íselné podob ve tvaru 1:M, kde M je m ítkové íslo. Ú eln zvolená posloupnost m ítek map bývá ozna ována jako m ítková ada. Konkrétní posloupnost m ítkových ad m že být u státních mapových d l dána závazným p edpisem (nap . pro Slovensko ve vyhlášce Ministerstva obrany SR . 177/1996 pro topografické mapy a ve vyhlášce ÚGKK SR . 178/1996 pro základní mapy SR). M ítko kartografického díla nemusí být po celé jeho ploše konstantní (viz nap . anamorfóza). Od mapy se v její klasické (analogové, papírové) podob vyžaduje objektivní a p itom p ehledné, názorné a rovn ž esteticky dob e podané vyjád ení skute nosti. Proto musí být obsah mapy p i jejím zmenšení oproti skute nosti zevšeobec ován (generalizován), tj.oprošt n od ady podrobností itelných nap . ješt na leteckém snímku stejného m ítka, který je pouhou zmenšeninou skute nosti. Na mapách se zobrazují (vyjad ují) nejen objekty (budovy, komunikace, horstva atd.) ale i p írodní a spole enské jevy (geofyzikální, klimatické, hospodá ské aj.). Každý tento objekt, resp. jev má celou adu kvantitativních a kvalitativních (charakteristik) vlastností (po et obyvatel v sídlech, správní funkce sídel, údaje o jejich hospodá ské struktu e aj.) Kvalita a kvantita vyobrazované skute nosti se v map rozliší smluvenými mapovými znaky (kartografickými vyjad ovacími prost edky), jejichž rozm ry jsou dané a jejichž prost ednictvím se obsah mapy stává pro její uživatele srozumitelným, nebo-li prost edky jazyka mapy. Kvalita map p edstavuje souhrn mnoha kritérií, mezi n ž adíme matematickou p esnost v etn geometrické a topologické v rnosti, obsahovou (tematickou) úplnost a aktuálnost, logickou správnost, semiotickou, jazykovou a gnozeologickou korektnost, grafickou a polygrafickou perfektnost (p edevším p esný soutisk barev). Vnit ní p esnost, tj. skute ná vzájemná poloha zobrazených terénních p edm t a reliéfu terénu je pouze jedním z možných ukazatel kvality mapy. Nedostatky v n kterých kritériích vedou ke snížení užitné hodnoty mapy, tj. ke snížení její kvality. Nelze-li území zobrazit v daném m ítku celé na jeden mapový list, pak se mapa rozd lí na ur itý po et mapových (sek ních) list , azených v ur itém po adí - kladu sek ních list . Takové kartografické dílo pak lze ozna it jako mapové dílo. Krom jednotného kladu mapových list je typické systematickým ozna ením mapových list , jednotným zna kovým klí em (klí em mapových zna ek) a jednotným kartografickým zobrazením a m ítkem (m ítkovou adou). 4.1.3.1 Mapy individuální Mapy t ídíme podle široké škály kritérií, p i emž mnoho druh map má víceú elovou povahu a lze je tudíž klasifikovat r zným zp sobem. V

- 34 (117) -


následujícím možném p íkladu t íd ní map mohou mít uvád né t ídící znaky velmi rozdílnou prioritu. Z hlediska kartografie lze mapy lenit nap .: 1) podle zp sobu vzniku a dalšího využití, 2) podle m ítka, 3) podle kartografických vlastností, 4) podle ú elu, funkce a funk ního stylu, 5) podle obsahu, 6) podle formy vyjád ení (záznamu) skute nosti, 7) podle zobrazeného prostoru a územního rozsahu, 8) podle koncepce (metody) vyjád ení skute nosti, 9) podle asového hlediska, 10) podle ostatních kritérií, nap . barevnosti, kone né úpravy (nást nné, olištované, laminované, skládané, skládané do obálky, skládací aj.), materiálu (papírové, plastové d ev né apod.), druh p evažujících použitých kartografických znak (mapy bodové, liniové i areálové), velikosti (p íru ní mapa), stupn rozpracovanosti (pracovní mapa, schematická mapa) aj. Základním p ístupem ke t íd ní map však vždy jejich obsah (co vyjad uje) a následn pak zp sob vyjád ení skute nosti (jak to vyjad uje). Ob tyto základní charakteristiky jsou pak ur ovány p edevším ú elem, kterému má mapa sloužit. Samostatnou skupinu mapových d l tvo í kartogramy a kartodiagramy. Podle zp sobu vzniku a dalšího využití m žeme rozlišovat: •

mapy p vodní (originální), které vznikají z p ímého a p vodního mapování v terénu, vyhodnocováním leteckých a družicových snímk , p ímým využitím statistických materiál a jiných datových soubor ,

•

mapy odvozené, které vznikají na podklad již existujících map nebo digitálních databází, zpravidla v tšího m ítka a podrobn jšího obsahu, tj. zpravidla zmenšováním p vodních map za p ísného dodržování princip kartografické generalizace.

•

mapy áste n odvozené, které vznikají kombinací odvozených a p vodních map nap . tak, že do mapy velkého m ítka s polohopisnou kresbou se p idá vrstevnicový obraz.

•

mapy podkladové, které slouží jako podklad ke zpracování jiné mapy (mapy odvozené, tematické apod.)

•

mapová schémata, nebo-li mapy se zjednodušeným (schematickým) grafickým vyjád ením topografického nebo tematického obsahu. Zobrazení objekt a jev je provedeno s menší p esností polohy bodových a areálových prvk nebo pr b hu liniových prvk (nap . orografické schéma), jež m že vyústit až do tvorby anamorfních map.

len ní map podle m ítka je velmi neur ité a je široce poplatné zvyklostnímu právu a už motivovanému regionáln , technicky i jinak. Obecn platí, že - 35 (117) -


mapy podle jejich m ítka d líme na mapy velkých, st edních, malých a prom nlivých m ítek. Toto d lení je poplatné uplat ovaným hledisk m a regionálním zvyklostem. P ijmeme-li eské hledisko technické (technicko-inženýrské), pak jsou za mapy st edních m ítek pokládány mapy, jejichž m ítková ísla leží v rozmezí 5 000–50 000, resp. 10 000–200 000 (250 000), nebo 5 000–200 000 (250 000), tj. mapy jež vznikly topografickým mapováním. Mapy s m ítkovým íslem menším než 5 000, výjime n 10 000, považujeme za mapy velkých m ítek, tj. za mapy získané podrobným mapováním (nap . technické mapy m sta) a mapy s m ítkovým íslem v tším než 50 000, resp. 200 000 (250 000) za mapy malých m ítek. Nap . v Rusku je obdobným hrani ním m ítkovým íslem až 1:1 mil. P ijmeme-li však hledisko geografické, pak jsou za mapy st edních m ítek pokládány mapy s m ítkovými ísly v rozmezí 200 000–1 000 000. Mapy, jejichž m ítková ísla leží mimo hranice tohoto intervalu jsou pak podle výše uvedeného schématu bu mapy velkých nebo malých m ítek. Pro tematické mapy se vžilo ozna ení mapy st edních m ítek pro mapy s m ítkovými ísly od 10 000 do 200 000 (resp. 250 000). Mapy v tších m ítek, zpravidla s vyobrazením technických objekt , se používá ozna ení mapy ú elové. Jedná-li se v tomto sm ru o oficiální tematickou mapu velkého m ítka zobrazující prostor, objekty a za ízení r zných technologických a provozních celk , pak hovo íme o základních mapách (nap . základní mapa dálnice, stanice metra, tunelu, závodu, lomu, letišt aj.). M ítko tematických map velmi úzce souvisí s jejich ú elem. Nap . technickohospodá ské mapy jsou ú elné ve v tších m ítkách (1:500 apod.), zatímco klimatické mapy splní sv j ú el i ve velmi malých m ítkách (nap . 1:1 mil. apod.). M ítkové íslo mapy se tak m že implicitn objevit i v obecném názvu typu mapa podrobná, která zobrazuje podrobn bu všechny, nebo vybrané prvky jejího obsahu, p i emž míra podrobnosti je hodnocena subjektivn z pohledu uživatele mapy (podrobná mapa s pohledu školáka rozhodn nevyhovuje ve stejném smyslu pro profesionální využití). Na opa ném konci m ítkového spektra m žeme v obdobném smyslu nalézt mapy p ehledné. Na mapách prom nlivých m ítek (anamorfní mapy) dochází k jeho zm n v souvislosti s použitým kartografickým zobrazením. Bu souvisí se zm nou vzdálenosti obrazu od dotykových k ivek, kterou v praktickém používání b žn neregistrujeme a pracujeme v základním m ítku uvedeném v projektu mapy (na mapové ploše nap . íseln , graficky, slovn ), nebo tuto vlastnost kartografického zobrazení (nap . válcového) zám rn využíváme k anamorfnímu zobrazení podle linie (dotykové áry). Aplikace radiální matematické anamorfózy pak umož uje výraznou zm nu m ítka od st edu mapy k jejím okraj m (obvykle se m ítko zmenšuje) tak, jak tomu bývá u n kterých orienta ních plán m st nap . nakladatelství Falk v Mnichov . Ve slovenské literatu e se objevují dále kategorie map velmi velkého m ítka (1:100, 1:200) a plány (1:10, 1:50). Zvlášt uvedení plán v této souvislosti nepokládám za š astné, nebo ty se v i mapám vyd lují mj. typem použitého zobrazení a nikoliv m ítkem. V m ítku 1:50 m že být i mapa a naopak plán m že mít bez problém m ítko 1:500 a více.

- 36 (117) -


Podle kartografických rozlišujeme mapy:

vlastností

použitého

kartografického

zobrazení

•

konformní (úhlojevné, stejnoúhlé), které zachovávají úhlové vzdálenosti zjišt né v terénu,

•

ekvidistantní (stejnodélné), které zachovávají bu ve sm ru poledník , nebo rovnob žek nebo v obecném p edem definovaném sm ru délky p esn v pom ru definovaném hlavním m ítkem mapy,

•

ekvivalentní (stejnoploché, plochojevné), které zachovávají vým ry v pom ru definovaném hlavním m ítkem mapy

•

vyrovnávací, které áste n eliminují zkreslení jednoho prvku na úkor zkreslení jiného prvku. Jsou z kartometrického hlediska málo použitelné, pokud nejsou známy ekvideformáty délkového, úhlového a plošného zkreslení v mapovém poli.

Ú el, funkce a funk ní styl jsou velice obsáhlými a asto vzájemn zam nitelnými kritérii len ní map. Funkce mapy se dá obecn chápat jako poslání, oblast p sobení, platnost i jako význam mapy. Považuje se za širší pojem než ú el mapy. Ú el mapy je schopnost mapy uspokojovat ur ité konkrétní pot eby jejich uživatel . Je to zám r, cíl (m že jich však být i více), se kterým se tvo í, zpracovává a vydává každá mapa. Funkce mapy je imanentní6 vlastnost mapy, která se odvozuje z funkcí jejích prvk , zobrazených objekt a jev , z relací mezi nimi a z jejich výsledné skladby. Každá mapa, i kdyby m la jen jeden deklarovaný ú el (cíl), je zpravidla polyfunk ní, tj. plní sou asn více funkcí. Funkce mapy pomáhají plnit n jaký konkrétní ú el a ne naopak. N jaká konkrétní mapa bude marn deklarovat nap . turistický ú el, nebude-li schopna plnit funkce podporující tento ú el. Turistická mapa se vyhotovuje speciáln pro to, aby plnila požadavky turist . Zpravidla jsou to speciální požadavky pro zimní, letní, vodní aj. turistiku. Tento ú el je spln n vytvo ením map pro zimní, letní vodní aj. turistiku. Stejný ú el však splní do ur ité míry i mapy topografické, vlastiv dné a mapy podobného charakteru, a to proto, že r zné mapy mají ur ité základní, imanentní vlastnosti – funkce, díky kterým mohou plnil stejný ú el. Ú el m že plnit jen jedna funkce mapy, ale zpravidla se na jeden ú el sdružuje více funkcí mapy najednou. Nap . to, aby n která mapa plnila turistický ú el, musí mít informa ní funkci (má být zdrojem dostate ného množství ú elov vybraných a aktuálních informací, které jsou zajímavé z hlediska turisty), orienta ní funkci (má být skute n spolehlivá pro pohyb v prostoru, pro ur ení sm ru, vzdáleností, nadmo ských výšek, ale také vybavená tak, aby umožnila rychlé vyhledání libovolného objektu t eba pomocí orienta ní sít a rejst íku názv ), klasifika ní funkci (vyjad ované objekty, jevy a jejich charakteristiky má, obvykle v legend , uvád t v ur ité hierarchii) apod. Mapa by nemohla plnit orienta ní funkci, kdyby nezachovávala topologické vztahy, tj. kdyby se neplnila i topologickou funkci (takovou neplní nap . n které anamorfované mapy). 6

Imanentní - takový, který vyplývá ze své vlastní vnit ní podstaty.

- 37 (117) -


Funkce mapy mohou být pojímány nap . v následující hierarchické struktu e (v závorce jsou uvedeny možné podt ídy): 1. Univerzální (všeobecné) funkce - hospodá ská, formalistická, gnozeologická (mentální, kognitivní a memoriální), informa ní, interpreta ní, jazyková, komunika ní, kulturní, modelová, reflexní, semiotická, sumariza ní, systémová, topologická aj. 2. Specifické funkce, a to: •

Ak ní funkce - hospodá ská, naviga ní, organiza ní, plánovací, rozhodovací, strategická, opera ní, taktická, sportovní ap.,

•

Ú elov -užitné funkce - advertiza ní (reklamní, propaga ní), diagnostická, eduka n didaktická, eviden ní (archiva ní, inventariza ní, aktualiza ní, dokumenta ní), explana ní, extrapola ní, prognostická, ilustra ní až demonstra ní, klasifika ní (hierarchiza ní, klasifika ní), metrická (nap . kvantifika ní), prakticko-utiliza ní, orienta ní, sociální (nap . osv tová), um lecká (estetická) aj.,

•

Dichotomické funkce - (konkretiza ní – zevšeobec ovací), (nestranná – tenden ní), (potvrzovací – popírací), (pravdivé výpov di – zavád jící až klamavé), (proklama ní – utajovací), (sjednocovací – diferencia ní) aj.

Množství, resp. kombinace relevantních funkcí mapy ur uje tzv. funk ní styl mapy (mapový styl). Je tvo en komplexem charakteristických rys , kterých mapa nabývá v d sledku uplatn ní mapových stylistických prost edk v souladu s tematikou, relevantními funkcemi a konkrétním ú elem mapy. Mapový stylistický prost edek je libovolný vnit ní (intrakompozi ní) grafický výrazový prvek, nebo soubor takových prvk (nap . mapový znak nebo soubor znak , v etn nap . souboru šraf aj.) v mapovém poli, který se svým tvarem, velikostí, barvou a dalšími charakteristikami podílí na vytvá ení stylu map. Je to ale také libovolný extrakompozi ní prvek nebo soubor t chto prvk v okraji mapy, který svoji zvláštností dotvá í styl každé konkrétní mapy. Stylotvorné faktory mohou být subjektivní nebo objektivní. Za subjektivní stylotvorné faktory považujeme p edevším: •

odbornou vysp lost

•

p ístup k tématu a

•

individuální sklony.

Odborná vysp lost je d ležitá nejen pro autora a tv rce mapy, ale i pro další spolupracující osoby (redaktora, sestavitele, litografa aj.), v etn oponent , recenzent a kone n i uživatel . Je to soubor v domostí a zkušeností, které jsou v daném historicko-spole enském období pot ebné ke vzniku mapy jako artefaktu, jako grafického, um leckého, ale i technického díla. V minulosti nap . sta ilo, když tv rce mapy um l dob e kreslit, tj. aby m l zkušenosti z konstrukce a grafického ztvárn ní mapy. V sou asnosti je proces tvorby mapy zna n diferencovaný a každé kartografické dílo je výsledkem práce mnoha individualit p i vzájemné spolupráci. Zpracovatelský proces se sice stále více standardizuje a objektivizuje, ale p esto si mapy vyhotovené na r zných pracovištích zachovávají jistou míru specifi nosti (nakonec i díky

- 38 (117) -


rozdílné odborné úrovni jejich tv rc ). Výrazným fenoménem je v sou asné dob tvorba kartografických d l s využitím výpo etní techniky. Sám po íta však není i p es nejmodern jší a nejvýkonn jší software a hardware zárukou vyhotovení obsahov správné a stylov výrazné mapy. K tomu jsou nevyhnuteln pot ebné kartografické interpreta ní znalosti. P ístup k tématu mapy m že být jednoduchý (nap . populární, složitý (nap . v decký), statický, dynamický, analytický, komplexní syntetický apod. N kte í auto i si nap . potrpí na vyjád ení co nejv tšího po tu podrobností, a p itom jim uniká vnímání celku, jiní naopak vyjad ují pouze celek bez výrazn jších detail .

a

b

Obr. 4-2 Vý ez Automapy Švýcarska (Hallwag Kümmerly und Frey AG), 1:301 000 a Orienta ní plán m sta Basel (Orell Füssli Kartographie AG), 1:15 000 - b

Individuální sklony tv rc mapy se projevují zpravidla v preferování n kterého z druh vyjad ovacích prost edk (nap . jemných nebo tlustých ar, geometrických nebo asociativních mapových znak apod.). Objektivní stylotvorné faktory mapy jsou zejména: •

téma (obsah)

•

ú el

•

technická vybavenost.

Téma mapy je hlavní obsah mapy jako objektivní faktor, který ovliv uje, resp. podmi uje výb r a sou asn i zp sob syntaxe mapových znak . Nap . automapa a klimatická mapa v komplexním atlase používají k vyjád ení svého tématu jiné vyjad ovací prost edky, a tak je jejich vzhled stylov odlišný. Ú el mapy vyžaduje pod ízení obsahu (/tématu) ur itému konkrétnímu zám ru zpracování a vydávání mapy. Nap . nást nná školní mapa se jist vyhotovuje k jinému ú elu jako topografická mapa Státního mapového díla. Technická vybavenost, jako soubor pracovních prost edk pot ebných ke zhotovení mapy, zp sobí, že mapa vyhotovená klasickou analogovou technologií se bude podstatn lišit od obsahov stejné mapy vyhotovené - 39 (117) -


digitálními technologiemi, totéž lze tvrdit o mapách tišt ných nap . ofsetem nebo na plotru. Subjektivní a objektivní faktory p sobí nejen p i rozlišování skupin mapových styl , ale i p i rozlišování jejich variant a subvariant. Jednotlivé mapové styly lze klasifikovat podle mnoha hledisek, nap .: •

z asového hlediska rozlišujeme historické (nap . antický, arabský, portulánový, aj.) a sou asné mapové styly,

•

z hlediska ú elovosti m žeme rozlišit užitkový styl, který je vlastní p edevším mapám velkých a st edních m ítek, v decký styl, který je obvykle obsahov bohatý a vyžaduje ur ité odborné a kartografické znalosti uživatele mapy, populární styl, který se snaží preferovat asociativní mapové znaky, um lecký styl, který preferuje jako stylistické prost edky grafické a malí ské prvky aj.

•

z hlediska zachování individuálních nebo kolektivních rys nap . autorský styl (autora je možno identifikovat z pouhého pohledu na mapové dílo), vydavatelský, národní a regionální styl (stylové odlišnosti jednotlivých vydavatel map, mapových produkcí jednotlivých stát a region jsou z ejmé) aj.

Podle ú elu m žeme mapy rozd lit nap . také takto na: •

mapy pro v decké a odborné ú ely

•

mapy pro osv tu, v etn map politických a administrativních (obecn geografické mapy

•

mapy pro sport a kulturu (mapy pro orienta ní b h, orienta ní (plány) mapy m st, automapy, archeologické mapy, mapy historických památek, itinerá ové mapy zobrazující jen pás území o ur ité ší ce kolem zvolené trasy – cesty, eky)

•

mapy pro vojenské ú ely (taktické, opera ní, strategické)

•

mapy pro výuku (atlasové, nást nné)

•

mapy propaga ní a reklamní (plakátové a prospektové mapy)

•

mapy pro technicko-hospodá ské ú ely (katastrální mapy, technické mapy, SMO-5, aplikované mapy, podrobné topografické aj.)

Obr. 4-3 Obrysová mapa

Podle obsahu, nebo-li také z obecn kartografického hlediska, lze rozd lit mapy na polohopisné, resp. situa ní (nap . mapy stabilního katastru), polohopisné a výškopisné, jež jsou kompozicí polohopisu, výškopisu a popisu a mapy výškopisné. Posledn jmenované se tvo í hlavn jako p íložné mapy k mapám polohopisným. Nap . k bývalým, katastrálním mapám se v p ípad pot eby zpracovávaly tzv. výškopisné p íložky a soukopií t chto dvou - 40 (117) -


materiál vznikla katastrální mapa s výškopisem, sloužící speciáln pro projek ní nebo jiné technické ú ely. Mapy bez popisu se vytvá í jako tzv. mapy obrysové, resp. n mé („slepé“), a to p edevším pro didaktické ú ely. Velmi asté d lení map podle obsahu má následující strukturu: • mapy obecn zem pisné, které se vyzna ují v podstat stejnou úrovní generalizace jak fyzickogeografických, tak socioekonomických prvk . • mapy speciální (tematické, ú elové) jsou mapy, jejichž obsahovou složku více i mén vytvá í specialista (geograf, demograf, urbanista aj.), tj. nekartograf. Vyjad ují p ednostn vymezenou tematiku (jeden nebo n kolik vybraných obsahových prvk ), zatímco ostatní informace jsou potla eny nebo i vynechány. V tšina tematických map je interpretována prostýma o ima. Lze se však setkat s tematickými mapovými díly, k jejichž sledování je t eba optických pom cek (mapy stereoskopické, mapy anaglyfické, nebo též mapový anaglyf). Tematické mapy se ve v tšin p ípad zhotovují v barevných verzích. Lze se však setkat i s verzemi ernobílými (nej ast ji u kartogram a kartodiagram ). Podle míry podrobnosti rozlišujeme tyto obecn zem pisné mapy: • mapy topometrické do m ítka 1:5 000, u nichž je zobrazení prvk provedeno s minimální generalizací a s maximální mírou podrobnosti. P esnost odm ených dat je v podstat ovlivn na jen grafickou chybou. Jsou kartometricky vysoce p esné. Jejich m ítka jsou zpravidla v tší než 1:5 000.

Obr. 4-4 P íklad topografické mapy, originální m ítko 1:25 000 (upraveno) (GeoSl A R)

• mapy podrobné zem pisné (topografické), nebo-li p vodní topografické (místopisné, podrobné topografické mapy), které v daném, v tšinou velkém, resp. st edním m ítku (nej ast ji 1:5 000 až 1:50 000) zobrazují co nejspolehliv ji jak polohopis, tak výškopis. Vznikají p ímým topografickým mapováním. P i jejich tvorb se používá mírný stupe kartografické generalizace. asto vytvá ejí tzv. státní mapové dílo, které se vyzna uje spole nými geodetickými základy, souvislou m ítkovou adou, jednotným systémem kladu a zna ení mapových list , jednotným kartografickým

- 41 (117) -


zobrazením a unifikovaným zna kovým klí em. Tato jednotnost má v ad p ípad mezinárodní charakter.

Obr. 4-5 Topografická mapa obnovená k roku 2000, ty barevná, originální m ítko 1 : 1 000 000 (upraveno) (GeoSl A R)

• mapy p ehledné topografické (odvozené topografické mapy), které vznikají postupnou generalizací s využitím kartografické abstrakce a zd raz ováním orienta n významných prvk obsahu již hotových topografických map v tších m ítek. Jsou konstruovány obvykle v m ítku 1:100 000 až 1:200 000. • mapy p ehledné zem pisné, které jsou obvykle vytvá eny ve st edních a malých m ítkách (1:200 000 až 1:1 000 000), se vyzna ují zna ným stupn m generalizace, v etn velké míry abstrakce. Zobrazují rozsáhlé geografické celky asto na jednom mapovém listu. Je u nich dávána p ednost p ehlednosti obsahu p ed jeho podrobností. • mapy chorografické (obvykle menší než 1:1 000 000) obsahují pouze podstatné prvky a jejich zobecn né globální vztahy. Zachycují p evážn obsáhlý geografický prostor, nap . území stát , kontinent a sv ta. Terminologie této kategorie mapových d l není jednotná. Pro první skupinu mapových d l se asto používá spole ný termín topografické mapy a pro druhou skupinu termín zem pisné mapy. Základní rozdíl mezi nimi spo ívá v rozlišení topografického pojetí detailu. Zatímco na topografických mapách nap . nelze zobrazovat sídla izolovan bez jejich vazby na komunikace, vyzna ují se v zem pisných mapách jen dominantní komunika ní spoje a nejvýznamn jší sídla. Na zem pisných mapách je t eba vystihnout orografii rozsáhlých horských celk , charakter í ní sít a p evažující p dní pokryv s podstatn menší podrobností, než vyžadují topografické mapy. Zem pisné mapy obvykle znázor ují na jednom mapovém listu, asto atypických rozm r , celé zájmové území. Topografické mapy pak obvykle pokrývají zájmové území adou mapových list standardizovaných rozm r v uceleném kladu, které tvo í mapové, resp. státní mapové dílo. Existuje však celá ada výjimek.

- 42 (117) -


Pojem zem pisná (geografická) mapa však m že být chápán také jako obecné ozna ení pro všechny mapy zobrazují povrch Zem nebo jejich ástí, nebo ozna ení pro mapy zobrazující jakékoliv geografické informace (nap . mapy geologické, geofyzikální, pedologické, klimatické aj.) a kone n i jako jakékoliv mapy zobrazující objekty, jevy a charakteristiky, které jsou p edm tem studia geografie. Tematické mapy lze vymezit jako mapy, které na topografickém podklad p ebíraném z vhodné podkladové mapy podrobn zobrazují zájmové p írodní, spole enské a technické objekty a jevy a jejich vztahy, jako nap . polohu, rozší ení, pohyb, funkce, frekvence výskytu, intenzitu, kvalitu, kvantitu aj. Na základ p evzaté topografické osnovy se na tematických mapách prezentují p edevším netopografické objekty a jevy, tj. takové jevy, které nelze v realit zpravidla jednozna n lokalizovat a zam it pomocí geodetických metod. Tematické mapy tedy výrazn preferují kartografické vyjád ení toho mapového prvku, který je s ohledem na tematiku mapy dominantní. Tento prvek se vyjad uje co nejpodrobn ji a nejvýrazn ji. Ostatní prvky obsahu tematické mapy mají zpravidla pouze dopl kový význam a zobrazuji se v potla ených barevných odstínech, schematizovan , na zvláštních pr hledných fóliích nebo se zcela vypoušt jí. Jazyk tematických map se velmi liší od map obecn zem pisných. Vyzna uje se vysokou mírou abstrakce a geometrické schemati nosti. V oblasti tvorby tematických map nedošlo k žádné standardizaci a unifikaci výrazových prost edk jazyka mapy jako je tomu v p ípad mapových zna ek topografických map. To znamená, že p ed tením tematické mapy je nutno nejprve se seznámit s její legendou, která obsahuje p ehled použitých výrazových prost edk v etn jejich významu. Klasifikace tematických map jsou mnoha etné a v mnoha ohledech p ebírají obecné klasifikace map. Povšimn me si podrobn ji pouze jejich len ní podle ú elu a obsahu. Mapy fyzickogeografické, resp. mapy p írodních podmínek i jev zahrnují objekty a jevy vzniklé p evážn inností p írodních initel . K obsahov takto zam eným mapám, vzniklým pro v decké a odborné ú ely adíme nap .: − geologické mapy, a to jak mapy komplexní, tak mapy specializované (nap . tektonické, hydrogeologické, mapy nerostných surovin, kvartérních sediment , d lní mapy, mapy dobývacích prostor , aj.) − pedologické mapy − geofyzikální mapy (nap . mapy geomagnetické, seismické, gravimetrické, mapa recentních pohyb zemské k ry aj.) − mapy reliéfu zemského povrchu, k nimž pat í nap .: − výškopisné mapy (mapy reliéfu terénu), které znázor ují reliéf terénu a zpracovávají se obvykle ve velkých a st edních m ítkách, jako nap . mapy hypsografické (pro pevninu) a mapy batymetrické (vyjád ení hloubek vodních nádrží), jež vyjad ují reliéf terénu pomocí vrstevnic (tzv. vrstevnicové mapy). ada výškopisných map využívá takových grafických a technických prost edk , které podtrhují a usnad ují vnímání prostorového vjemu (nap . mapy anaglyfové, stereoskopické), - 43 (117) -


− orografické mapy, které znázor ují také reliéf terénu, ale zpracovávají se obvykle v menších m ítkách, p i emž se u nich klade d raz na regionaliza ní a názvoslovnou stránku. − geomorfologické mapy, nezachycují terén jen popisn , nýbrž obsahují i ur itou nadstavbovou informaci. Lze je rozd lit nap . na: − všeobecné (analytické, syntetické), nap . mapa georeliéfu (pro malá m ítka též fyzická mapa) bývá pokládána za dvojrozm rnou mapu zobrazující kótami, šrafami, vrstevnice apod. vertikální pom ry zemského povrchu, tzv. reliéfní mapa pak za trojrozm rnou prezentaci mapy georeliéfu. − speciální (nap . strukturn geomorfologické), − morfografické (výškopisná mapa nebo jen vrstevnicová mapa) − morfometrické, které umož ují využít íselných ukazatel k charakteristice tvar reliéfu terénu, takže umož ují sledovat jejich vývoj, porovnávat r zná území apod., nap . mapa hustoty lenitosti reliéfu, st edního sklonu (sklonitosti) georeliéfu, orientace reliéfu terénu a jeho oslun ní aj., − morfodynamické, − užité (pr chodnost terénu, erozní jevy) − mapy dna sv tového oceánu aj. - mapy meteorologické a klimatické, jako nap . mapy synoptické, p edpov dní, mezoklimatické aj. - mapy hydrologické a vodohospodá ské, které lze lenit na: − mapy vod pevnin (nap . potamologické mapy znázor ující í ní sí a její hustotu, povodí, pr toky, specifický odtok, povodn aj., limnologické mapy znázor ující kvantitativní a kvalitativní charakteristiky jezer, mapy pramen , mapy podzemních vod aj.), mapy oceán a mo í (oceánografické), mapy glaciologické popisující ledovce a trvalou sn hovou pokrývku aj. − mapy biogeografické (výskyt a rozší ení rostlinných a živo išných druh ), geobotanické, zoogeografické, biocenologické, fenologická aj. Mapy socioekonomické, resp. mapy spole enských jev zahrnující objekty a jevy vzniklé lidskou inností nebo s touto inností bezprost edn souvisejí. Tematika jednotlivých socioekonomických obor se pro v decké a odborné ú ely kartograficky zpracovává bu samostatn (mapy odv tvové, nap . mapy pr myslu, zem d lství aj.) nebo se do jedné mapy spojují r zná témata (mapy komplexní, resp. komponentní aj.). Vzhledem k tomu, že mnohé socioekonomické jevy jsou nespojité z hlediska prostorového, uplat uje se p i jejich znázor ování velmi asto kartogram nebo kartodiagram. Mezi socioekonomickými mapami pro v deckou a odbornou ve ejnost dominují: − mapy dopravy, nap . mapy komunikací, nap . silni ní mapy, mapy železni ních sítí, mapy dopravy znázor ující p edevším dopravní výkonnost, mapy dopravní dostupnosti (izochronické), letecké mapy, - 44 (117) -


námo ní mapy, plavební mapy, ( letecké, námo ní, í ní aj.) naviga ní mapy aj. − mapy obyvatelstva a sídel (demografická mapa) − mapy terciérní sféry, jako nap . mapy služeb, ob anské vybavenosti aj. − mapy politické a administrativní (mapy správního rozd lení), − mapy historické, jejichž p edm tem jsou historické události, situace, apod.

Obr. 4-6 P íklad politické mapy sv ta, upraveno z m ítka 1 : 15 000 000

Mapy technickohospodá ské (technické) jsou ur eny p edevším pro inženýrskou innost, a proto jsou konstruovány obvykle ve v tších až velkých m ítkách s minimální generalizací a maximální geometrickou v rností a p esností. Pro v deckou a odbornou ve ejnost jsou z této skupiny map konstruována p edevším katastrální a technické mapy m st (nap . mapy technických sítí se souvisejícími povrchovými objekty aj.), hrani ní mapy, které jsou vyhotovované podle jednotných zásad na základ mezinárodních dohod sousedících stát , mapy letiš , výrobních závod , železni ních vle ek aj. Mapy životního prost edí a krajiná ské mapy pat í mezi nejmladší obor tematické kartografie. Vykazují jak znaky fyzickogeografických, tak socioekonomických map. Lze rozlišit: − mapy životního prost edí, které lze podle obsahu blíže specifikovat jako: − mapy charakterizující krajinu a životní prost edí − mapy stupn p etvo ení krajiny a životního prost edí − mapy ohrožení životního prost edí − mapy ochrany životního prost edí − mapy krajiná ské, a to: − mapy p írodní krajiny (oblasti podle typ potenciálního typu vegetace a p dního pokryvu) − mapy kulturní krajiny

- 45 (117) -

povrchu, podnebí a


Mapy regionaliza ní (rajoniza ní) zobrazují len ní ur itého územního celku do region (rajon ), které jsou chápány jako homogenní a neopakovatelné územní jednotky vy len né na základ metod geografické regionalizace (rajonizace). Obvykle jsou totožné s n kterou z výše jmenovaných map s fyzickogeografickým nebo socioekonomickým obsahem, i s tematikou ochrany a tvorby životního prost edí. Tematické mapy pro ve ejnost mohou zastupovat r zné všeobecn vzd lávací mapy, turistické (i tzv. pohledové, resp. panoramatické), reklamní a propaga ní mapy, ale i mapy (orienta ní plány) m st. Škála tematických map pro školní a výukové ú ely m že být ješt širší. Mohou zde být zastoupeny nap . vlastiv dné, d jepisné, etnografické aj. mapy v r zných úpravách (slepé, p íru ní, nást nné aj.). Školská kartografie se vyzna uje n kterými specifickými rysy. Obsah a forma map musí odpovídat mentální úrovni d tí p íslušného v ku, požadavku dobré itelnosti z v tších vzdáleností atd. Výrazové prost edky užívané v mapách, stupe generalizace, zp sob tisku atd. musí respektovat didaktické zásady. Podle formy vyjád ení (záznamu) skute nosti lze rozlišovat: •

mapy analogové (v klasické kreslené obrazové podob provedené tiskem, nebo rukopisná mapa)

•

mapy obrazové (v podob obrazu skute nosti získaného upravením záznamu leteckých nebo družicových snímk - nap . fotoplány)

•

mapové transparenty (diamapy, diapozitivní mapy), jež jsou ur eny pro promítání

•

mapy digitální, elektronické a pod. (mapové prvky jsou uloženy na vn jších pam tech po íta v podob souboru íslicových dat. Mapový obraz není vizualizován (mapy latentní, mapy virtuální). Teprve pomocí grafických periférií jsou p evád ny do analogové podoby). asto je používán termín po íta ová mapa nebo íslicová mapa (zde n kdy ve smyslu mapy, jejíž obsah je vyjád en ísly). Podle zp sobu záznamu hovo íme o mapách rastrových7 nebo vektorových. V prvém p ípad je mapa zpravidla vyhotovena skenováním klasické mapy a prezentována bu jako tzv. binární mapa ( ernobílý rastrový formát) nebo obecn ji jako bitmapová mapa (v ernobílém nebo barevném rastrovém formátu) a v druhém p ípad vektorizací bitmapových (rastrových) podklad , nebo p ímou konstrukcí s využitím vektorové geometrie.

•

mapy mentální p edstavují grafické (kartografické, schematické, anamorfní) vyjád ení p edstavy lov ka o geografickém prostoru (o jeho tvaru, velikosti, uspo ádání, o výskytu ur itých objekt a jev v n m apod.). Vizualizuje se z obrazové pam ti lov ka, nebo z importovaných slovních informací o prostoru. Jedním z druh mentální mapy je mapa kognitivní (mapový obraz subjektem poznávaného prostoru a v cí v n m), nebo mapa kortikální (mapový obraz prostoru zapamatovaný jen krátkodob v mozkové k e). Na základ výzkumu mentálních map se

7

Rastrovaná mapa je analogová mapa, k jejíž dodate né úprav je pro pot ebu ofsetového tisku použit rastr.

- 46 (117) -


v rámci behaviorální geografie zkoumá vnímání prostoru interakce lov ka s prostorem a chování lov ka v prostoru.

lov kem,

Obr. 4-7 Vý ez družicové mapy 1:50 000 (GeoSl A R)

Podle zobrazeného prostoru m žeme hovo it a mapách terestrických (zobrazujících Zemi a její jednotlivé ásti) a astronomických (zobrazující astronomické objekty a jevy, nap . mapa hv zdné oblohy, povrchu konkrétních vesmírných objekt aj.). V terestrických mapách rozlišujeme podle územního rozsahu: •

mapy (Zem ) sv ta (planisféry) p i souvislém zobrazení plochy celé Zem na jediném mapovém listu

•

mapy zemských polokoulí (hemisféry)

•

mapy kontinent , resp. oceán a mo í

•

mapy územních celk r zné plošné vým ry (soustátí, státy, ásti stát ), obvykle je lze z obecného hlediska ozna it jako mapy regionální.

Podle koncepce (metody) vyjád ení skute nosti vy le ujeme: •

mapy analytické vyjad ují jednotlivé konkrétní, p ímo pozorovatelné a m itelné skute nosti považované (katastrální mapy, topografické mapy, mapy rozmíst ní pr myslu aj.),

•

mapy diagnostické, které zobrazují stav a p í iny stavu n jakého jevu

•

mapy syntetické vyjad ují údaje vyvozené cestou abstrakce, generalizace a jiných myšlenkových pochod tak, že vyjad ují vzájemné závislosti mezi jednotlivými prvky a jevy (mapy využití p d, mapy lenitosti reliéfu, mapy klimatických pásem aj.). Pokud mapa zobrazuje potenciál n jakého jevu, lze hovo it o map potenciálové.

•

mapy komplexní, které kombinují vlastnosti analytických a syntetických map (synoptické mapy, mapy zem d lských produk ních oblastí aj.).

V jiném výkladu se za mapy analytické považují takové mapy, které zobrazují výskyt jednotlivých objekt , jev a jejich charakteristik, které jsou považovány za elementární (mohou být monotematické, nap . zobrazení výskytu železných

- 47 (117) -


rud nebo polytematické, nap . zobrazení výskytu všech rud). V komplexních mapách se pak zobrazuje celý komplex objekt , jev a jejich charakteristik (nap . mapa pr myslu – srovnej polytematická analytická mapa). V takovém pojetí nem že být mapa nikdy „komplexní“, a proto se tomuto typu map dostává také ozna ení komponentní mapa. Podle asového hlediska lze hovo it o mapách: •

statických, které zobrazují p edm ty a jevy k ur itému datu a dynamických, které zachycují vývoj území v ase,

•

genetických, které zachycují vznik a vývoj jevu v prostoru i v ase za ur ité období,

•

retrospektivních, které rekonstruují stav objektu v minulosti a prognostických (p edpov dních), které odhadují stav jevu v budoucnosti,

•

sou asných (aktuálních), které jsou vydávány a užívány v aktuální dob a historických8, které byly vyhotoveny v minulosti a dnes mají v tšinou jen sb ratelskou, historickou hodnotu.

P i zohledn ní asového hlediska lze do této kategorie za adit i tzv. kyvadlové a eviden ní mapy. Kyvadlové mapy p edstavovaly listy Základní mapy v m ítku 1:50 000, které se aktualizovaly v okresních st ediscích geodézie a poté zasílaly do „centrálního ú adu“ jako podklad k aktualizaci Základních map, ale i dalších map, pro které tato mapa sloužila jako mapový podklad. Po p enesení zm n do eviden ní mapy se listy kyvadlových map vracely zp t na okresní st ediska geodézie. •

dokumenta ní mapy

•

mapy zobrazující výsledky myšlení

•

tenden ní mapy

•

smyšlené (fingované) mapy

P ijmeme-li p i t íd ní map hledisko barevnosti, pak m žeme hovo it o mapách: •

jednobarevných, nej ast ji ernobílých (nap . mapka kraj republiky v malém m ítku), ale také ve sv tle modrém (nap . „slepé“ mapky pro didaktické ú ely) aj.,

•

vícebarevných, se širokým spektrem barev v závislosti na obsahu, ú elu, grafickém ešení aj. vlastnostech mapy

P ijmeme-li hledisko „omezení mapového pole“ pak m žeme hovo it o rámových mapách, ostrovních mapách, mapách na spadávání, hlavních a vedlejších mapách apod.

8

V nejširším smyslu slova m žeme za historickou mapu chápat každou mapu, která byla vyhotovena v minulosti, v etn „map prehistorických, tj. všechny „staré mapy“. V užším smyslu pak pouze mapu vyhotovenou v historickém období, tj. v období, které je vymezeno vznikem písemností, nap . mapa antická, st edov ká aj. (ozna ují se také jako „staré“ mapy). Jako historická bývá ozna ována také tématická mapa i ze sou asnosti, která zobrazuje historickou událost, nap . mapa Velké Moravy v sou asném Školním d jepisném atlase).

- 48 (117) -


4.1.3.2 Kartogramy a kartodiagramy Zvláštní skupinu tematických map m žeme s mnoha výhradami vytvo it pro kartodiagramy a kartogramy. Mají charakter tematických kartografických d l, ur ených jak pro v decké a odborné ú ely, tak i pro ve ejnost a školskou pot ebu. Kartogram9 je jednoduchá tematická mapa, znázor ující kvantitativní charakteristiky jevu v hranicích plošné jednotky (územní nebo statistické). Jejich informa ním základem tedy je kartografický areál. Ten je nositelem kvantitativních údaj , které vždy p edstavují relativní hodnoty. Veškeré údaje jsou totiž p epo ítávány na m rnou jednotku plochy v rámci kartografického areálu (nap . po et obyvatel na 1 km2), a tak závisí výsledná intenzita zrakového vjemu na velikosti hodnoty zobrazovaného jevu. Výpl kartografického areálu je bu barevná (kvantita jevu je vyjád ena barevným tónem, nejlépe však, pro jeden druh jevu, odstínem jedné barvy) nebo ernobílá (kvantita jevu je vyjád ena bodovým nebo arovým rastrem r zné hustoty a r zného typu). Takto jsou konstruovány jednoduché kartogramy (pro každý areál se vyjad uje pouze jedna kvantitativní charakteristika) nebo složené (korela ní) kartogramy (pro každý areál se vyjad ují dv a více kvantitativní charakteristiky, nap . jedna vodorovnou šrafurou, druhá svislou šrafurou a t etí barevným odstínem modré, takže lze do jisté míry usuzovat na korelaci mezi zobrazovanými charakteristikami). Je-li kvantita p íslušného jevu interpretována vyvýšením základny p íslušného areálu nad nulovou hladinu o hodnotu úm rnou zobrazované kvantit hovo íme o objemových kartogramech. Ve své podstat jde o typ blokdiagramu.

Obr. 4-8 P íklad jednoduchého kartogramu s r zn definovanými intervalovými stupnicemi

V americké kartografii se kartogram, jehož kartografické areály reprezentují ur ité íselné hodnoty nebo intervaly hodnot ozna ují jako choropletové mapy. Za hranice areálových jednotek se nej ast ji volí hranice administrativních jednotek, ekonomických region nebo se sledované území pokryje pravidelnou geometrickou sítí ( tvercovou, šestiúhelníkovou, trojúhelníkovou) a p íslušná statistická data se sbírají v i „ok m“ této sít . Takto vzniklé kartogramy ozna ujeme jako sí ové (geometrické). 9

Anglické slovo cartogram (value-by-area map) znamená v eském pojetí spíše obecn neradiáln anamorfovanou mapu, zatímco eský pojem kartogram odpovídá anglickému traditional choropleth thematic map.

- 49 (117) -


Obr. 4-9 P íklad složeného kartogramu

Obr. 4-10 P íklad objemového kartogramu

Zvláštní formou kartogramu je kartogram strukturní. Ten umož uje vyjád it vnit ní strukturu jevu d leného na díl í složky (nap . národnostní, jazykové, politické a náboženské složení obyvatelstva region ). Plochy kartografických areál se rozd lí na pásy konstantní ší ky, která prezentuje 100 % (nap . po et obyvatel v regionu). V rámci každého pásu se propor n specifikují díl í relace jednotlivých složek celku (výpl pruh vedoucích nap í areálem se opakuje). Ve statistické praxi se asto konstruují kartogramy, které nemají prostorový základ (nap . % domácností v obci napojených na m stskou kanalizaci aj.). Takové kartogramy se ozna ují jako nepravé. Kartogramy (nebo též metoda kartogram , resp. metoda kvantitativních areál ) jsou používány asto v kombinaci s kartodiagramy, což umož uje sou asnou presentaci absolutních i relativních hodnot jevu.

Kartodiagramy jsou mapová díla, do jejichž mapové kostry je vložen Obr. 4-11 P íklad sí ového kartogramu statistický diagram. Jedná se o jeden ze základních prost edk užívaných na tematických mapách používaných k prezentaci statistických údaj (na tzv. statistických mapách). Statistický diagram je v n m lokalizován bu do bodového (meteorologická stanice, pr myslový podnik, sídelní jednotka) i liniového prvku (komunikace, vodní toky, letecké linky apod.) nebo do plochy areálu (katastrální území, okres, stát aj.). V druhém p ípad pak vyjad uje ur itý jev vzhledem k celé této ploše. Z hlediska lokalizace diagramu se v t chto p ípadech hovo í o použití bodového i liniového, resp. plošného postupu. Pro elaborát vzniklý aplikací bodového a - 50 (117) -


liniového postupu se n kdy též užívá ozna ení „diagramová mapa“ (Proportional Symbol Maps, Diagrammkarten). Lokalizace do bodu je prostorov nejp esn jší, p esto však p i ní dochází k astým grafickým kolizím diagram . P ekryty diagram se eší pravidlem „v tší pustí menší“, tj. ve shluku diagramových znak se za íná vždy vykreslováním diagram nejmenší plošné velikosti. Obr. 4-12 P íklad strukturního kartogramu Vyjad ované hodnoty jsou p evážn v absolutní podob , mohou být i relativní, a mohou je tvo it i asové ady. Grafický tvar diagram je velice pestrý. Jejich konstrukce se nej ast ji ídí pravidly matematické statistiky. Podle základních znak vložených statistických diagram lze stejn d lit i kartodiagramy. Velmi asto se používají strukturní diagramy, kdy je plocha celého diagramu p edstavující hodnotu 100 % rozd lena na díl í složky, a srovnávací výse ové diagramy, které umož ují sou asné zobrazení dvou na sob nezávislých veli in, z nichž jedna je zobrazena jako velikosti st edového úhlu výse e a druhá je funkcí polom ru.

a

b

Obr. 4-13 Lokalizace diagramu a) do bodu, b) do plochy P íklady uvedené v

Obr. 4-14 vyjad ují nap . asové ady (1,2), sloupcové diagramy (3-6, z toho diagramový znak 4 reprezentuje tzv. strom života, nebo-li v kovou pyramidu) a dále geometrické znaky pro vyjád ení r zné struktury, graf 27 p edstavuje p íklad srovnávacího výse ového diagramu. Kartodiagramy se vytvá ejí nejen na základ bodových diagram (bodov lokalizované kartodiagramy), ale i na základ liniových diagram (kartodiagramy stuhové, liniové, proužkové, pásové nebo-li pendlogramy – flow maps, dynamic maps). Liniov lokalizované kartodiagramy se používají p edevším na mapách zobrazujících p enos hmoty a energie (nap . dopravních mapách k vyjád ení dopravní zát že, hydrologických mapách k vyjád ení množství vody v tocích aj.). Pásy (proužky, stuhy, linie) prezentují svojí ší kou velikost (intenzitu) jevu. Dále mohou být separovány podle sm ru dopravy a

- 51 (117) -


vnit n strukturovány podle typu p epravovaného materiálu (energie, dopravy aj.). Topografická osnova dopravních tras bývá siln schematizována.

Obr. 4-14 Ukázka používaných diagramových znak

- 52 (117) -


Obr. 4-15 P íklad liniového diagramu dopravní zát že (www.praha6.ecn.cz/dalnice.php?&a=5)

Za samostatnou skupinu liniových kartodiagram m žeme považovat tzv. vektorové kartodiagramy, které jsou sestavené z jednotlivých vektor , které sm ují z centrálního bodu (m že jít i o plochu) k jiným bod m, které mají s centrem p íslušnou vazbu (liniové kartodiagramy vektorové dosahové) nebo p edstavují vhodn lokalizovaný trs vektor bez centrálního bodu (liniové kartodiagramy vektorové proudové), jako nap . p i prezentaci mo ských proud a vzdušných proud na mapách. Vektory mohou nést pouze sm rovou a velikostní informaci (jednoduché kartodiagramy) nebo ve své tlouš ce a vnit ní struktu e i další informace o zobrazovaném jevu (sou tové kartodiagramy). Stuhové kartodiagramy mohou být: •

jednoduché, které vyjad ují jen jeden jev, jehož kvantitu znázor uje ší ka stuhy. Je-li obousm rný, pak jsou sm ry odlišeny strukturou i výplní stuhy nebo šipkami.

•

složené, které zobrazují více jev , jež se odlišují strukturou i výplní stuhy.

•

sou tové, u nichž p edstavuje celková ší ka stuhy sou et díl ích linií, které nemusí být v celkovém sou tu explicitn vyjád eny, nebo mohou být zachovány pomocí výpln , jež je p i azena jednotlivým díl ím zobrazovaným jev m.

•

strukturní, které jsou podobné sou tovým kartodiagram m. Na rozdíl od nich však má „sou tová“ linie stále stejnou ší ku a prom nlivá je jen tlouš ka díl ích linií, která znázor uje podíl jednotlivých ástí na celku. Existuje i kartodiagram strukturní výse ový, v n mž není velikost intenzity zobrazena na celém úseku, ale pouze na krátké ásti úseku (tato varianta je možná i pro jiné typy stuhových kartodiagram ).

•

srovnávací, které obsahují minimáln dva proužky, p i emž jeden z nich, bývá ozna ený zesílenou konturou a p edstavuje hodnotu se kterou srovnáváme. Druhá linie, která m že p esahovat nebo ležet uvnit p edchozí linie, ukazuje hodnotu srovnávanou. V prvním p ípad

- 53 (117) -


se asto jedná o pr m rnou, výchozí nebo perspektivní hodnotu, zatímco ve druhé se jedná o hodnotu aktuální. •

izochronní, které jsou podobné jednoduchým liniovým kartodiagram m. Linie jsou v nich rozd leny na úseky, které odpovídají stejným asovým interval m. Každý úsek je pak odlišen barvou nebo rastrem.

Obr. 4-16 Vybrané typy stuhových kartodiagram

Obdobn jako u kartogram lze p istoupit p i tvorb kartodiagram ke zobrazení kvantity pouze jednoho jevu (jednoduchý kartodiagram) nebo lze vyjád it charakteristiky objekt a jev pomocí n kolika diagram , vztahujících se k jednomu místu (složený kartodiagram) apod. Další podrobn jší d lení kartodiagram lze provést podle druhu použitých diagram (sou tové, strukturní, vývojové aj.). Plošn lokalizované kartodiagramy (plošné kartodiagramy) využívají umis ování diagramu do st edu (t žišt , centroidu) plochy (administrativní jednotky, geometrické útvary, fyzickogeografické regiony apod.). Pokud to z r zných d vod není možné, umístí se do plochy alespo celá základna diagramu, není-li ani toto možné využije se k p esné lokalizaci diagramu šipek nebo ( íselných) odkaz (diagram leží mimo domovskou plochu). Obdobn jako u liniových kartodiagram m žeme rozlišovat i: •

jednoduchý plošný kartodiagram,

•

složený plošný kartodiagram,

•

sou tový plošný kartodiagram (sou tový kompletní; v p ípad že se zobrazí, jen jedna sou ást – s ítanec, hovo íme o kartodiagramu s jednoduchým vyd lením, bude-li s ítanc více, ale ne všichni, p jde o kartodiagram se složeným vyd lením

•

strukturní plošný kartodiagram (strukturní kompletní, nebo obdobn jako u sou tových kartodiagram s jednoduchým, resp. se složeným vyd lením),

- 54 (117) -


•

srovnávací plošný kartodiagram,

•

anamorfní plošný kartodiagram (princip anamorfózy se uplatní v tšinou p i deformaci tvaru plochy, ale lze jej uplatnit i p i deformaci diagramu).

Obr. 4-17 Vybrané typy plošných kartodiagram

Za zvláštní p ípad kartodiagramu se dá považovat dílo vytvo ené metodou te ek (bodovou metodou), p i emž „te ky“ mohou mít i velmi složitou grafickou strukturu. Pokud použijeme pro tvorbu kartodiagramu vývojový diagram (prezentaci vývoje jevu v ase) m žeme se setkat s ozna ením dynamický kartodiagram. V n kterých p ípadech se pod ozna ením dynamický kartodiagram skrývá kartodiagram v digitálních podob , kdy se velikost, p ípadn struktura nebo jiné vlastnosti m ní p ímo p ed o ima uživatele (animace).

4.1.4

Rovinná kartografická díla se zd razn ním t etího rozm ru

P i d sledném uplatn ní perspektivy nebo axonometrie (vojenská perspektiva, kavalírní perspektiva). na celý mapový list vznikne pohledová nebo též panoramatická mapa. Je-li zájmové území menší, obvykle vymezené v p doryse vhodným geometrickým útvarem ( tverec, obdélník) a dopln né plochami vertikálních ez hovo íme o blokdiagramu. Krom b žných blokdiagram lze konstruovat i tzv. metachronní blokdiagramy, v nichž je jedna z os ur ená pro asové údaje. Podle této osy lze za adit mapy (geoobraz) stavu n jakého jevu (nap . klimatického). Výstup je obdobný blokdiagramu konstruovanému metodou profil (postupné ezy - Japonsko). P i konstrukci pohledových map musí být využívána databáze kartografických znak , tj. musí být využívány kartografické znaky. asto jsou totiž za

- 55 (117) -


panoramatické mapy vydávány nap . jen svah .

šikmé letecké snímky horských

Anaglyfické mapy jsou vytvo eny ze dvou mírn posunutých díl ích obraz , které p edstavují stereoskopicky rozložený obraz krajiny. Jednotlivé p dorysné obrazy se vytisknou dopl kovými barvami, nej ast ji ervenou a modrozelenou barvou. Takto získaná „dvojexpozice", pozorovaná anaglyfovými brýlemi s jedním okulárem modrozeleným a druhým erveným umožní pozorovateli prostorový vjem. Trojrozm rné vnímání je výsledkem binokulárního vid ní dvou dvojrozm rných obraz stejného území, které se od sebe liší paralaxami. Vyhotovení mapových anaglyf bylo bez použití výpo etní techniky pom rn pracné, a proto se v minulosti jejich obsah zam oval v tšinou jen na vrstevnice. Využitím metod po íta ové grafiky lze v sou asnosti vytvo it obsahov pom rn velmi bohatou anaglyfickou mapu.

Obr. 4-19 P íklad panoramatické mapy - Kailash, Tibet (vý ez), Gecko Maps

4.1.5

Obr. 4-19 vý ez anaglyfové mapy (GeoSL A R)

Mapové soubory (atlasy)

Soubor map vyhotovených a uspo ádaných podle jednotné koncepce a vyjad ující postupn informace o celém vymezeném území i zvolené obsahové problematice, nazýváme mapový soubor. Vytvá í se tedy v p ípadech, kdy nelze dané území v daném m ítku zobrazit na jedné map (na jednom mapovém listu). Mezi jednotlivými mapovými listy tvo ícími mapový soubor mohou p íležitostn existovat p ekryty nebo mezery (viz nap . turistické mapy). V rámci mapového souboru mají jednotlivé mapové listy jednotný znakový klí a systém zna ení (nap . po adovým íslem a názvem). Mapy v mapovém souboru mají zpravidla stejné zobrazení i m ítko, mohou se však lišit rozm rem v závislosti na zobrazovaném území. Zvláštním p ípadem mapových soubor jsou mapová díla. Mapové soubory pro ve ejnost obvykle vycházejí v edi ních adách a slouží kulturn vzd lávacím pot ebám (nap . mapový soubor Poznáváme sv t). Charakter mapových soubor mají i voln distribuované mapy pro v decké a - 56 (117) -


odborné ú ely s n jakým jednotícím kritériem (nap . Soubor fyzickogeografických map eské republiky v m ítku 1:500 000). Mezi mapové soubory m žeme zahrnout i p íležitostn vydávané reprinty starých historických map, jež jsou vydávané i pro ú ely sb ratelské a dekora ní. 4.1.5.1 Mapová díla V nejširším kontextu lze za mapové dílo považovat mapovou ást jakéhokoliv kartografického díla, nap . atlasu, jestliže obsahuje i textovou, obrazovou ást, rejst ík apod. Nej ast ji se však za mapové dílo považuje soubor mapových list souvisle pokrývajících celé zájmové území (obvykle státní území), které není možné v daném m ítku zobrazit na jediném mapovém list . Na rozdíl od mapových soubor se u mapových d l p edpokládá nejen jednotné m ítko, kartografické zobrazení a znakový klí , ale p edevším jednotná velikost mapových list (starší názvy: sekce mapy, mapová sekce, sek ní list) a souvislé pokrytí zájmového území bez p ekryt a nedokryt . Z toho vyplývá i systém zna ení jednotlivých mapových list , tzv. klad mapových list (tj. zp sob rozd lení a uspo ádání mapového díla na jednotlivé mapové listy), který v sob zahrnuje možnost ur ení sousedních mapových list a p ípadn i polohu mapového listu v rámci území. P ehled kladu bývá obvykle k dispozici v menším m ítku, než je p evažující m ítko mapového díla. Pokud se jedná o mapová díla, která jsou vyhotovována a udržována ve státním zájmu a za státní prost edky, pak hovo íme o státních mapových dílech. Mapová díla, která jsou pokládána za státní, vymezuje obvykle Zákon nebo jemu na rove postavený právní p edpis. Nap . pro R Na ízení vlády . 430/2006 Sb. Na Slovensku se (vyhláška ÚGKK SR . 178/1996 Sb.) vy le ují základní státní mapová díla („civilní“) a vojenská státní mapová díla (vyhláška Ministerstva obrany SR . 177/1996 Sb.) 4.1.5.2 Atlasy Atlasy (v kartografii mapové atlasy, dále jen atlasy) jsou systematicky sestavené soubory tematických a/nebo topografických atlasových map z ur itého prostoru nebo soubory map podávajících informace o stejných jevech v r zných územích. Jinak e eno p edstavuje atlas soubor map spojených ú elem, tematikou, m ítkem i m ítkovou adou, generalizací, zp sobem zpracování, zájmovým územím a dalšími systémovými hledisky, zpracovaný koncep n kartograficky a polygraficky jako jednotné dílo. Rozdíl mezi atlasem, který je nej ast ji prezentován v knižní vazb , a mapovým souborem snad spo ívá v tom, že v rámci atlasu se mapovaný jev nebo území zobrazuje nikoliv postupn , ale naráz, obvykle k datu redak ní uzáv rky atlasového díla. Setkáme se však i s atlasy, tzv. sypanými“, které vycházejí po jednotlivých ástech (listech, tematických souborech aj.) a uživatel je postupn adí do p edem p ipravené kroužkové vazby. Na atlasové mapy, a v ur ité modifikaci i na celé atlasy, se vztahují všechna klasifika ní kritéria uvedená pro individuální mapy. S ohledem na specifika území je t eba asto u atlasových map volit nejen r zná m ítka, ale i r zná kartografická zobrazení. Atlasové mapy mají zpravidla malá m ítka. Za m rnou jednotku atlasu lze považovat mapový list (atlas se skládá z n mapových list ). Atlas obvykle obsahuje:

- 57 (117) -


•

mapovou ást, která zpravidla obsahuje hlavní mapy zobrazující n které z hlavních témat atlasu a vyhotovené v základním m ítku atlasu a dopl kové (vedlejší) mapy s obvykle v menším m ítku,

•

textovou ást a

•

rejst ík zem pisných názv .

Atlasy lze t ídit podle princip uvedených u individuálních map. Vzhledem k tomu že obsah a m ítka jednotlivých atlasových map m že velmi výrazn vzájemn odlišný, ukazuje se ú eln jší provád t t íd ní atlas : •

podle rozsahu zobrazovaného území kontinent , mo í a oceán apod.),

•

podle ú elu (v decké, pro široké použití, školní, vlastiv dné, naviga ní, cestovní, turistické, vojenské, autoatlasy, encyklopedické aj.),

(sv ta,

regionální,

národní,

V decké atlasy se vyzna ují p edevším velice podrobným zobrazením ur itého jevu, které je d ležité pro v decké zkoumání a studium i pro r znou praktickou innost. Atlasy pro široké použití jsou ur eny pro široký okruh uživatel . Jejich cílem je poskytnou základní informace o jevu nebo území, aniž by m ly vy erpávající charakter jako v decké atlasy. Školní atlasy se používají pro školní a studijní ú ely školách r zných stup . Jejich obsah by m l dob e dopl ovat u ebnice a poskytovat žák m a student m dobrý p ehled o probíraném u ivu. Vlastiv dné (nebo také školní vlastiv dné) atlasy jsou komplexní atlasy státu, kraje nebo regionu. Mohou sloužit r zným vlastiv dným výzkum m nebo jako dopl ující u ební pom cky pro místní školy. P estože nebývá obvykle moc obsáhlý, poskytuje informace o zvláštnostech místních geografických, historických a jiných charakteristik. Mo ské naviga n geografické atlasy jsou ur eny pro námo níky a v dce. Zobrazují podrobn dna oceán a mo í pomocí izobát a hloubkových údaj . Zárove jsou znázorn ny mo ské proudy, naviga ní údaje (nap . povrch dna, podmo ské útesy), naviga ní za ízení (majáky, bóje), a také p iléhající pob eží. Cestovní atlas obsahuje mapy cestní sít zam ené bu nebo obsahující všechny druhy.

na jednotlivé typy

Turistické atlasy jsou ur eny turist m a obsahují p evážn turistické mapy. Topografický obsah m že být dopln n zna enými stezkami a tematickou legendou. Vojenské atlasy jsou ur eny pro pot ebu armády. Slouží k výuce politické, fyzické a vojenské geografie, áste n také ke studiu strategie a historie. •

podle velikosti, která zpravidla souvisí se stupn m jejich podrobnosti (p ehledné, podrobné), rozlišujeme: 1. velké (p íru ní) atlasy jsou dostate n podrobné a celková plocha map v nich je v tší než 15 m2. 2. st ední atlasy (pro ve ejnost a školy) mívají knižní rozm r (cca 20 x 30 cm) a plocha map v nich je 6 až 14 m2. - 58 (117) -


3. kapesní pop . kolib í atlasy cca o rozm rech 15 x 20 cm s plochou map menší než 6 m2. 4. staré ob í nebo nást nné atlasy •

podle obsahu (obecn geografické, tematické, komplexní)

Obecn geografický atlas se skládá p edevším ze zem pisných map. Na za átku bývá n kolik map celého území. Obvykle jsou to fyzicko-geografická a politicko-administrativní mapa. Potom se za adí obecn geografické mapy všech ástí zobrazovaného území. Tyto zaujímají nejv tší ást atlasu. Tematický atlas obsahuje r zné tematické mapy. Tyto atlasy se ješt mohou rozd lovat na atlasy p írodních a spole enských jev . Oba dva typy jsou bu úzce specializované (nap . Atlas silni ních komunikací) nebo komplexní oborové (Atlas podnebí) i komplexní mezioborové (Atlas rozvoje zem d lství a kultury). Komplexní atlasy v sob slu ují mapy tematického i obecn geografického charakteru a poskytují tak úplnou informaci o zobrazovaném území. Mívají bu celosv tový nebo národní charakter a vypovídají o úrovni kartografického um ní jednotlivých stát . •

podle tematických okruh (monotematické atlasy - historické, klimatické, geologické, oceánografické, hospodá ské, politické, turistické se zam ením na p ší, vodáckou, lyža skou turistiku, cykloturistiku aj. a polytematické atlasy, které slu ují více tematických okruh )

•

podle zp sobu zpracování obsahu (analytické - p evažují analytické mapy, syntetické a komplexní)

•

podle zp sobu vazby (knižní provedení - v pevné vazb , sešitová vazba, voln ložené mapy do knižních desek „šanon “- „sypané" atlasy, mapové soubory v obálce, voln ložené mapy) aj.

Lze si nap . p edstavit národní, resp. regionální atlas, který obsahuje všechna dostupná topografická a tematická kartografická díla z daného regionu, nebo atlas, který obsahuje jednu tematiku z r zných státních území nebo jinak vymezených územních celk

4.1.6

Hybridní kartografická díla

ada kartografický d l vzniká p ímým využitím letecké, resp. družicové fotografie. Máme na mysli p edevším: •

(orto)fotomozaiku, (orto)fotoná rt nebo-li (orto)fotomontáž - montáž (orto)fotosnímk jednotného m ítka, jejichž okraje z stávají z etelné,

•

(orto)fotoplán - bezešvý fotografický obraz území nebo objektu sestavený z p ekreslených snímk v požadovaném m ítku,

•

(orto)fotomapu, jejíž polohopisný obsah je vyhotoven diferenciálním p ekreslením tónového analogového nebo digitálního leteckého i družicového snímku, a je dopln na geografickým názvoslovím a mapovými znaky,

- 59 (117) -


•

reliéfní fotomapu, nebo-li mapu, jejíž polohopis tvo í fotomapa a výškopis (georeliéf) je trojrozm rný.

4.2

Prostorová kartografická díla

Prostorová kartografická díla (n kdy též „kartografické modely“) zahrnují jak vyobrazení polohopisu a popisu mapy na reliéfn ztvárn nou pr m tnu, jako nap . mapy reliéfní (plastické), tyflokartografická díla10, tj. kartografická díla pro zrakov postižené), tak glóby, které zobrazují povrch celého zemského (nebeského) t lesa na kouli redukované do malého m ítka. Významné místo mezi t mito kartografickými díly mají digitální modely terénu, které jsou v sou asné dob základem jak pro vytvá ení fyzických model metodami rychlého modelování (rapid prototyping), tak pro vytvá ení virtuálních model (virtual prototyping). V minulosti vznikaly reliéfní mapy jako fyzické modely z vrstvených plát papíru i d eva. Vzniklé stup ovité nerovnosti byly zahlazovány parafínem nebo prysky icí. Vlastní polohopisný obsah byl na tyto modely v tšinou ru n dokreslován nebo postupn lepen po malých ástech zobrazovaného území. Postupn se p ešlo na rychlejší a ekonomi t jší výrobu t chto map na PVC fóliích, primárn potažených mapovým obsahem a sekundárn deformovaným pomocí dokonalých fyzických model terénu. Tvorba takovýchto model už zdaleka není záležitostí klasických stup ových model , nýbrž n které z mnoha metod rychlého modelování, nap . Stereolitografie – model se tvo í na základ vytvrzení fotopolymer UV laserem. Solid ground curing – model se tvo í zpevn ním kovového nebo vápníkového prášku pomocí UV laseru. Laminated object manufacturing – model se tvo í o ezáváním vrstev papíru napušt ných speciální látkou a lepením na sebe. Fused deposition modelling – . model se tvo í tak, že z PC dojde signál ve form X,Y a drátek v tiskové hlav se zah eje o 1° vyšší než je tuhnutí a tak se vytvá í vrstvy 3D modelu. Tato metoda se používá ve 3D tiskárnách. Multi – jet modelling – model tvo íme pomocí nanášení tryskami zvoleného množství hmoty do jednoho místa. Vzhledem k relativní plochosti reliéfu Zem se jeho zmenšený model konstruuje tak, že je p evýšen (zpravidla 5 - 10 krát) oproti polohopisu.

10

Z eckého „tyflos“, tj. slepý. Ve spojení s kartografickými díly není užití p edpony tyflop íliš vhodné, nebo uvád ná díla nejsou ur ena výhradn jen zcela nevidomým, ale v podstat všem zrakov postiženým.

- 60 (117) -


4.2.1

Tyflokartografická díla

T žišt p ijímání informací obecn leží, podle Jesenský, J. (1988) až 90 %, ve zrakovém vnímání, a tak je z ejmé, že p i poškození zrakových orgán dochází u takto postižených lidí k ur itému informa nímu deficitu. Funkce mapy je totiž u zrakov postižených osob asto suplována popisem, který je podáván mluveným nebo psaným slovem. Snahou kartograf je, aby byl, s ohledem na stupe zrakového postižení, zmín ný informa ní deficit co nejmenší. Zatímco u osob se sníženými zrakovými schopnostmi (slabozrací a osoby binokulárn postižené, nap . tupozrací a šilhaví) lze používat b žná kartografická díla, kdy problematiku jejich tení p evádíme do sféry nasazení vhodné kompenza ní tyflotechniky (lupy, tecí kamery apod.), je u osob zcela nevidomých pot ebné p evád t sd lovanou informaci do podoby vhodné pro sluchové a hmatové vnímání, tedy pro tzv. audializaci a haptizaci. Prakticky nevidomé osoby (se zbytky zraku) pak kombinují oba zp soby p ebírání informací podle individuálního stavu jejich zrakového orgánu. Podle stupn zrakového postižení zcela nevidomých a v ku, kdy k n mu došlo, pak u t chto osob registrujeme r zn zkreslené a neúplné p edstavy o objektivní realit a r zné problémy s vnímáním prostorových vztah , pohyb objekt a orientací. U zcela nevidomých, postižených od narození, je korekce takových p edstav a problém kartografickými prost edky velmi obtížná. Hmatové vnímání je oproti zrakovému vnímání zna n omezeno. S objekty je t eba se seznamovat prost ednictvím p ímého kontaktu s nimi. Takové seznamování je vždy zdlouhavé, nebo je provád no po ástech, z nichž si postižená osoba postupn vytvá í siln zjednodušenou p edstavu o celku, který nesmí být nikdy p íliš velký, a to jak fyzicky, tak duševn . Fyzický rozm r kartografického díla, p ipravovaného pro haptické vnímání, je v tšinou limitován bimanuálním polem, což je prostor vymezený dosahem alespo jedné z rukou. Jedná se p ibližn o obdélník dlouhý 105 cm (dosah ve sm ru levá - pravá) a široký 55 cm (dosah ve sm ru p ední - zadní). Optimální velikost mapového pole je však podstatn menší, nebo je t eba vycházet z vymezení oblasti p ekrytí zón nejp esn jších pohyb pravé a levé ruky. Z hlediska duševního m že rozm r tyflokartografického díla, v koordinaci s jeho obsahem a zp sobem ztvárn ní, limitovat i intelektuální a zkušenostní úrove zrakov postižených. Mezi tyflokartografickými díly jednozna n p evažují tyflografické mapy (hmatové mapy, „tyflomapy“) a hmatové orienta ní plány, v daleko menší mí e se setkáváme s modely, atlasy a glóby. Mohou být uzp sobeny pro kteroukoliv kategorii zrakov postižených, navíc ješt bu pro obecné užití (nap . pro výuku v hodinách zem pisu), nebo i pro individuální pot ebu jejich konkrétního uživatele (nap . hmatové orienta ní plány pro nácvik prostorové orientace a samostatný pohyb v ur ité oblasti). Všechna tato díla jsou obvykle ur ena pro relativn malý okruh uživatel , a i to je jeden z d vod , který p edur uje jejich vyšší finan ní náro nost ve srovnání s klasickými kartografickými díly. P i tvorb tyflokartografických d l se d íve využívala p edevším stavebnicové technologie - puzzle (nap . jednotlivé státy Evropy po složení vytvo í obraz kontinentu) a technologie lisování papírových map pomocí matric, resp. matric

- 61 (117) -


a patric. V sou asnosti jednozna n p evládá termovakuové tvarování fólií známé z tvorby b žných reliéfních map a velmi operativní využití mikrokapslového papíru, nebo-li papíru pln ného termovzlínatelnými hmotami. Mikrokapslový papír s ernobílou kresbou, která je na n j nanesena (nakreslena, nakopírována, vytišt na na po íta ových tiskárnách) je zah íván v tzv. fuzeru. Termovzlínatelná hmota se v míst kresby zah eje siln ji než okolí bez ní, a tak v žádaných místech papír nabude na objemu a kresba z jeho plochy reliéfn vystoupí.

4.2.2

Glóby

Mapový obraz glóbu není ovliv ován kartografickými zkresleními, tzn. že podává v rný obraz p edlohy. Vzhledem k jeho m ítku je však velmi siln generalizován. Glóby se v praxi t ídí: •

podle znázorn ného t lesa (Zem , planety, nebeská sféra),

•

podle obsahu (politické, obecn zem pisné, hv zdný)

•

podle zp sobu znázorn ní reliéfu terénu (hladké, reliéfní),

•

podle technického ešení (svítící, nesvítící)

•

podle m ítka od cca 1:10 mil. do cca 1:100 mil. V praxi se spíše ujalo jejich t íd ní podle pr m ru na:

− velké globy (pr m r je v tší než 40 cm) − st ední globy − malé globy (pr m r je menší než 25 cm). Mezi globy lze za adit i mnohost ny (nepravé globy) a vý ezy (vrchlíky), zobrazující pouze ást povrchu Zem (nap . polární oblasti).

4.3

Digitální kartografická díla

V principu není problém za adit digitální kartografická díla mezi rovinná, i prostorová kartografická díla. Jejich specifi nost si však samostatnou kapitolu ur it žádá.

4.3.1

Holografická mapa

Holografická mapa m že být vyhotovena jako hologram. P i vytvá ení hologramu pomocí laseru není na rozdíl od klasické fotografie výsledný snímek pouhým obrazovým záznamem intenzity snímaného p edm tu na filmu, ale obraz má v sob zakódovánu informaci o p edm tu a jeho prostorové geometrii. Efektu se dociluje p ek ížením paprsk osv tlujících p edm t s referen ním paprskem o stejné vlnové délce (viz obr.). Tuto interferen ní strukturu - hologram - pak vidíme trojrozm rn . Vytvá ením hologram s pomocí elektronové litografie se dosahuje jemn jší výsledek. Povrch hologramu vytvá ejí vrypy ízeného proudu elektron s hustotou vyšší než tisíc na milimetr délky. Sv tlo se na t chto vrypech láme a vytvá í optické efekty, - 62 (117) -


které se mohou m nit s úhlem pohledu. Zp sob, jak se bude obraz s otá ením i p i jiných zm nách prom ovat, se musí p esn propo ítat. Následuje vytvo ení matrice hologramu do k emíkové desti ky se speciální povrchovou úpravou a po jejím fotochemickém zpracování požadovaný jemný reliéf s hloubkou vryp asi 200 miliontin milimetru. Hotový reliéf se pak obtiskuje do fólie. Informa n nabité produkty elektronové litografie realizované na malých plochách ( ádov pravoúhelníky o rozm rech stran v jednotkách až desítkách milimetr ) lze íst jen pod mikroskopem.

Obr. 4-20 Schéma tvorby hologramu (National Geographic)

4.3.2

Latentní/virtuální mapy (2D/3D)

Elektronická mapa je mapa založená na vizualizaci kartografické (prostorové) databáze a uložená na vn jším pam ovém médiu v digitální form . Kombinuje více moderních technologií jako: •

–GIS

•

–digitální kartografii

•

–multimédia (text, zvuk, video, animace)

•

–virtuální realitu

Od tišt né mapy ji odlišuje p edevším aktuálnost, pružnost vyjad ování, dynami nost, rozši itelnost, snadná dosažitelnost a podrobnost. Výhody elektronických map proti tišt ným mapám: •

interakce s objekty v map (výb r objekt bodem, obdélníkem, polygonem nebo SQL dotazem a získání prostorové a atributové informace)

•

dynamické prom nné kartografických znak objekty, pohybující se výpln aj.)

- 63 (117) -

(blikající a rotující


•

podpora multimédií – multimédia v EM mohou lépe vyjád it prostorové informace a vylepšit zájem o používání map (atraktivitu)

•

interaktivní zm na m ítka mapy a vý ezu mapového pole

•

možnost individuální tvorby obsahu map (vykreslování libovolných vrstev, vlastností jevu apod.)

•

možnost zm ny kartografického zobrazení

•

kartometrická m ení na mapách (vzdálenosti a plochy)

•

snadná aktualizace obsahu

•

snadná p enositelnost

•

zlepšení prestiže vydavatel a uživatel

Elektronická mapa vzniká bu na základ jediné velkom ítkové databáze (zvolí-li uživatel menší m ítko, automaticky se generalizuje obsah do požadované podoby, tento proces je kartograficky slušn vy ešen, avšak uspokojivé algoritmy nejsou k dispozici) nebo je k dispozici soubor více databází (multidatabáze) v r zných m ítcích, které se vykreslují podle volby uživatele. Interaktivní mapa je mapa vzniklá v digitálním (po íta ovém) prost edí, která umož uje práci v dialogovém režimu. Po kliknutí na ur ité místo mapy se objeví dopl ující informace o n m, nebo se latentní polygon vizualizuje ve v tším m ítku s dalšími novými informacemi. Internetová mapa je mapa v síti World Web Wide (www) popsaná prost edky Hyper Text Markup Language (HTML) ur ená ke tení a používání prost ednictvím Internetu. Rozlišení latentní a virtuální mapy je pouze v poloze spekulativní. Ve svém textu považuji za latentní mapu digitální mapu ve 2D prezentaci, která je uložena na vhodném pam ovém médiu a o jejím vzhledu získáme p edstavu až po její analogové prezentaci na monitoru, tiskem apod. Za virtuální mapu pak považuji obdobn digitální mapu ve 3D prezentaci, která p i vizualizaci poskytuje možnost prohlížení („z nadhledu“) z r zných úhl pohledu, v etn kontinuálního pohybu, který imituje „p elet“ nad krajinou vyjád enou kartografickými prost edky.

4.3.3

Dynamická kartografická díla

Mapa vzniklá v po íta ovém a hypermediálním prost edí, která se m že skládat a kombinovat z mnoha obsahových vrstev, jež se permanentn aktualizují bývá ozna ována jako hypermapa. Kartografická tohoto typu odstra ují velký problém kartografie, a to udržování produktu v obsahov aktuálním stavu. Klasická údržba mapy, tj. soustavné a pravidelné vyzna ování zm n obsahu mapy v souladu se skute ností (nap . na eviden ních mapových listech) velmi zefektiv uje propojení mapy s databázemi. Dynamické vyjád ení obsahu mapy je využito p edevším k upoutání uživatelovy pozornosti. M že však prezentovat i takové audio-vizuální atributy objekt a jev , na které nelze klasickou znakovou strukturu aplikovat. Lze pro n j použít: - 64 (117) -


•

Zvuk

•

Dynamické znaky

•

Animaci

•

Virtuální realitu

Zvukem lze dosáhnout pohody p i tení mapy (hudba na pozadí), vyjád it prostorovou informaci (p i výb ru státu hraje jeho hymna nebo ú ední jazyk), zvukový atribut objektu i jevu p i pohybu p es znak (kavárna, divadlo, stadion, letišt , déš , zp v pták , šum mo e) nebo poskytnout rychlou hlasovou informací o objektech nebo k orientaci a navigaci (p i výb ru objektu „mapa ekne“ jak se k n mu dostat). Frekvence zm ny znaku (tvaru, barvy, orientace, polohy, otá ení, blikání) je dalším (novým) parametrem kartografického znaku k vyjad ování vlastností entit. Takové znaky ozna ujeme jako dynamické znaky a mohou mít charakter bodový, liniový i plošný. Multimediální mapy a atlasy jsou kartografická díla vytvo ená v multimediálním prost edí, které umož uje kombinaci r zných obsahových vrstev, jež jsou pr b žn aktualizované a inovované. Umož ují práci obvykle s velkými kombina ními a analytickými, statistickými, syntetickými a dalšími možnostmi.

4.3.4

Animace a virtuální (true) realita

Jako virtuální realitu ozna ujeme v po íta ové grafice napodobení reálného prostoru (i innosti lov ka v n m) pomocí prost edk po íta ové grafiky. Jejím základem je digitální model trojrozm rného prost edí (nap . georeliéfu, místnosti apod.) a efekt nadhledu („p eletu“) pozorovatele. Virtuální realita se vytvá í i s využitím prost edk GIS. Pomocí nakládání obrazu z leteckých nebo kosmických snímk na digitální model georeliéfu se dosahuje velmi realistická konstrukce fyziognomie krajiny v r zných situacích (ve dne p i r zném osvitu, p i mlze, p i r zné obla nosti, p i r zném sezónním stavu krajiny apod.). V takových p ípadech se asto hovo í o „true“ reality“.

4.4

Kartografické dopl ky

Kartografické dopl ky tvo í grafy, texty, statistické tabulky, zna kový klí , návody aj. ( asto v samostatné vazb ), které poskytují další informace o území, resp. zobrazovaném jevu, jež jsou kartograficky nezachytitelné, nebo které jsou nezbytné pro jednozna nou identifikace jednotlivých objekt a jev v kartografickém díle.

4.5

Kartografické kuriozity

Zvláštní formy využití mapy nebo mapového obrazu ozna ujeme jako kartografické kuriozity. Kritérium kurióznosti se m ní s asem. Do poloviny 20. století byly nap . kuriozitami mapy na známkách, pohlednicích, nebo etiketách. V sou asnosti nep ekvapí ani mapy na textiliích (tri ka, šátky aj.), na - 65 (117) -


skle apod. rozši ované obvykle jako reklamní materiály.

Obr. 4-21 „Bohemiae Rosa“ Kristiána Vettera z roku 1668

- 66 (117) -

N která díla z stávají kuriozitami i v pr ezu mnoha staletí, jako nap . mapa ech v podob rozvinutého kv tu r že „Bohemiae Rosa“ od Kristiána Vettera z roku 1668 (rytec Wolfgang Kilian). V horní ásti mapy je královská koruna a heslo rakouského císa e Leopolda I. „Iustitia et Pietate, tj. Spravedlností a úctou“. V pravé horní ásti je eský lev. V mapové ásti je vyjmenováno 18 platných správních celk (14 kraj , pražská m sta, Loketsko, Chebsko a Kladsko). Mapa je vyhotovena v m ítku 1 : 1 268 450 a má rozm ry 390 x 260 mm. Mapa byla vytvo ena pro historické a vlastiv dné dílo Bohuslava Balbína „Epitome historica Rerum Bohemicarum“

Geometrické základy kartografických d l

5


P i budování geometrických základ kartografických d l je t eba ur it tvar a velikost zemského t lesa, zvolit vhodnou pr m tnu na promítání polohopisné kostry a ur ování svislých vzdáleností od ní, zvolit a m icky ur it na zemském povrchu body základní polohopisné kostry, promítnout je na zvolenou pr m tnu a doplnit je výškovou kostrou bod . Tento soubor úkol je p edm tem zájmu p edevším geodetických inností a mapování. P i kartografickém zpracování geodetických výsledk se skute ný pr m t polohopisné kostry p evede matematicky ze zaoblené pr m tny do roviny, zmenší se ve vhodném m ítku, rozd lí se na ásti nejlépe vyhovujících velikostí (listy) a stanoví se nápl mapy a zp sob znázor ování podrobností. Matematický p evod polohopisné kostry ze zaoblené pr m tny do roviny je výhradní záležitostí matematické kartografie. Protože práce geodeticko-astronomické, ani topografické (mapovací), jakož ani matematická kartografie nejsou p edm tem prioritního zájmu tohoto textu, má kapitola pouze orienta ní charakter s odkazem na další specializované texty.

5.1

Tvar a velikost Zem

Pomineme-li na této úrovni historické názory na tvar Zem jako kulatá i jinak tvarovaná deska plovoucí v oceánu a triviální náhradní tvar Zem , jímž je koule, pak má p irozený zemský povrch na pohled zna nou lenitost a vypadá, jakoby ze základního t lesa vystupovaly nepravidelné tvary, p esahující základní hladinovou plochu, nebo místy pod tuto plochu klesaly (u mo ského dna pod hladinovou plochou). O základní hladinové ploše zemského t lesa se na základ fyzikálních zákon a geodetických m ení p edpokládalo, že má tvar na pólech zplošt lého rota ního elipsoidu. Gravimetrická m ení však bezpe n prokázala, že vlivem nestejné hustoty hmot v r zných místech zemské k ry se vytvo ilo nepravidelné základní t leso, zvané geoid. Geoid se posuzuje jako zcela nepravidelná a matematicky nedefinovatelná plocha, ohrani ující prostor Zem , kolmá k tížnicím v bodech o stejné normální intenzit tíže (normální geoid) a procházející nulovým výškovým bodem. Plocha geoidu je nejlépe reprezentována st ední klidnou hladinou oceán , resp. mo í a jezer (zde geoid v ur ité nadmo ské výšce), prodloužená i pod vyvýšeniny na zvolenou hladinou, které kopíruje s ur itým zjednodušením. Geoid je hladinovou plochou kolmou k tížnicím, zatímco referen ní elipsoid je plochou kolmou k normálám. Tvar Zem vypo tený geometrickými metodami z astronomických, geodetických a gravimetrických veli in, p i emž se nebere v úvahu nerovnom rné rozložení hmoty zemského t lesa (viz geoid) ozna ujeme jako kvazigeoid. Je totožný se geoidem na povrchu oceán , ale na pevnin , zejména v místech vysokých poho í, se jejich pr b h liší. Dalšími z náhradních tvar Zem jsou nap . teluroid, koule.

- 67 (117) -


5.2

Volba pr m tny

Skute ný zemský povrch je p íliš lenitý a pro ú ely geodézie a kartografie je nutno jej nahradit matematicky jednoduše definovatelnou plochou a tu teprve zobrazit do roviny mapy. Matematicky definovaná plocha, na kterou se p enášejí geodeticky m ené veli iny ze zemského povrchu a na kterou se vztahují geodetické výpo ty ozna ujeme jako referen ní plochu. Referen ní plochou m že být rovina (pro konstrukci plán ), ale pro tvorbu v tšiny dalších kartografických d l to nutn musí být sférická plocha. Dob e vystihuje tvar geoidu a Zem referen ní elipsoid. Protože však má velmi malé zplošt ní, lze jej pro n které ú ely nahradit referen ní koulí.

a) reálný zemský povrch b) zobrazení na zvolenou sférickou referen ní plochu

Referen ní elipsoid je výchozí referen ní plochou v c) zobrazení do roviny (gnómické) matematické kartografii. Obr. 5-1 P evedení terénu do roviny Vznikne rotací elipsy kolem její vedlejší (kratší) poloosy, která obvykle leží v ose zemské rotace (odtud také rota ní elipsoid). Dvojosý referen ní elipsoid je ur en r znými kombinacemi veli in (v trojosém elipsoidu p istupuje ješt délka t etí/pólové poloosy ozna ovaná písmenem c: a – délka hlavní poloosy elipsoidu, b – délka vedlejší poloosy elipsoidu, e – první excentricita, když e =

(a

−b a

)

e2 – druhá excentricita elipsoidu, když e 2 = - inverzní zplošt ní 1/e n – zplošt ní podle vztahu n =

- 68 (117) -

(a − b ) . (a + b )

(a

2

)

− b2 , a2


Na území našeho státu se používaly nebo používají referen ní elipsoidy, jejichž základní charakteristiky uvádí tabulka xxx. Bessel v elipsoid se používal v Rakousku-Uhersku od roku 1863 asi do roku 1908. V eskoslovensku od roku 1922 do roku 1938 a dále po druhé sv tové válce s výjimkou 50. a 60. let 20. století v souvislosti s K ovákovým zobrazením a S-JTSK na základních mapách velkých a st edních m ítek. Používá se i v ad stát Asie a Evropy, jako referen ní plochu topografických map jej používá kartografická služba v N mecku, Rakousku, Švýcarsku a v Nizozemsku. Clarke v elipsoid 1880 se používá jako referen ní plocha zejména ve Francii a v bývalých francouzských koloniích v Africe, dále v Izraeli, Jordánsku a v Iránu. Hayford v elipsoid (1909) byl v roce 1924 doporu en za mezinárodní. V sou asnosti se používá jako referen ní plocha pro vojenské verze topografických a naviga ních map lenských stát NATO, ale i pro topografické mapy mnoha stát Asie, Jižní Ameriky a Antarktidy. V mapování se asto eší podrobné úlohy na tzv. náhradní kouli o st edním nebo-li místním polom ru R = MN (u nás 6380 km), která se v okolí daného místa ve zna ném rozsahu t sn p imyká k referen nímu elipsoidu. Hodnota M je meridiánový a hodnota N p í ný (v normále) polom r k ivosti v daném bod . Pro obecn jší úlohy se referen ní elipsoid nahrazuje koulí o jednotném polom ru 6370 km, která má p ibližn stejný obsah i povrch jako Bessel v elipsoid. Tabulka 5-1 Základní údaje o referen ních elipsoidech (z r zných zdroj , upraveno na max. 3 desetinná místa)

Autor Walbeck Katastrální (Zach v) Friedrich Wilhelm Bessel Alexander R. Clarke Clarke I (pro Irsko a Austrálii) Clarke II (pro severní a st ední Ameriku) Feodosij Nikolajevi Krasovskij John Filmore Hayford Hayford Hayford

Rok Zplošt ní výpo tu (e) nebo uznání 6 355 833 1:302,8 1819 6 355 477,113 1:310

Velká poloosa Malá poloosa (a) (b) vm vm 6 376 896 6 376 045

6 377 397,155 6 356 078,963 1:299,153 1841 6 378 249

6 356 515

1:293,5

1880

6 378 293

6 357 089

1:300,8

1858

6 378 206,4

6 356 583,8

1:295

1866

6 378 245,000 6 356 863,019 1:298,3

1940

6 378 283

1906

6 356 868

1:297,8

6 378 388,000 6 356 911,946 1:297,00

- 69 (117) -

1909 1924


Rok Zplošt ní výpo tu (e) nebo uznání 6 378 160,000 6 356 774,516 1:298,247 1967 6 378 137,000 6 356 752,314 1:298,257 1975 Velká poloosa Malá poloosa (a) (b) vm vm

Autor IAG11 1967 IUGG12 1975 WGS 84 (World Geodetic Systém) GRS80 (Geodetic Reference System 1980),

6 378 137

6 356 752,314 1:298,257 1984

6 378 137

6 356 752,314 1:298,257 1980

V 19.století byl zaveden název geoid - tj. t leso nejp esn ji vystihující tvar Zeme. Geoid je t leso omezené st ední hladinou sv tového oceánu probíhající myšlen i pod kontinenty, nebo-li plocha konstantního tíhového potenciálu, procházející st ední hladinou mo í, promítnutou i pod kontinenty. Pro pot eby kartografie se tento matematický nedefinovatelný tvar nahrazuje zplošt lým rota ním elipsoidem ozna ovaným pojmem referen ní elipsoid - tj. elipsoid, na který se vztahují výpo ty nebo kvazigeoidem, což je plocha blízká ploše geoidu, na niž jsou vztaženy tzv. normální výšky. Sféroid je rota ní t leso, omezené plochou stejného potenciálu tíže s hydrostaticky rovnom rn uspo ádanou hmotou; je blízký nebo se i ztotož uje s rota ním elipsoidem se stejnými poloosami.

Obr. 5-2 Vztah elipsoidické a nadmo ské výšky (HBpv=Hel-N)

5.3

Ur ování polohy

Jako referen ní sou adnicové systémy ozna ujeme prostorové sou adnicové systémy, které se vztahují k reálnému sv tu (Zemi, Vesmíru) prost ednictvím referen ních parametr (nej ast ji) elispdoid a geoid . Lze je d lit na: 11

Mezinárodní geodetická asociace

12

Mezinárodní geodetická a geofyzikální unie

- 70 (117) -


•

globální (sv tové),

•

evropské,

•

lokální.

Poloha bod p evedených z referen ní plochy do roviny se ur uje pravoúhlými sou adnicemi od os X,Y a po átku O, zvoleného v n kterém skute ném trigonometrickém bod základní sít nebo v bod myšleném. Takto vznikají pravoúhlé sou adnicové systémy, které se od sebe liší hlavn po átky a zp sobem volby os jejich kladných v tví.

5.3.1

Sou adnice na sférické ploše

Geografické (zem pisné) sou adnice p edstavují ur ení polohy bodu na ploše elipsoidu pomocí zem pisné ší ky a zem pisné délky . Ší ka se definuje jako úhel mezi normálou k ploše elipsoidu a rovinou rovníku. Geografická (zem pisná) ší ka je úhlová vzdálenost libovolného bodu na zem kouli od plochy rovníkové kružnice. Na elipsoidu ji ozna ujeme , na kouli U. Rozlišuje se severní (0 - 90°) a jižní zem pisná ší ka (0 - 90°). Na severní polokouli je její hodnota kladná na jižní záporná. áry (geometrické místo bod ) se stejnou ší kou jsou rovnob žky. N které z nich mají vlastní názvy, a to: •

rovník (rovnob žka s nulovou zem pisnou ší kou),

•

obratník Raka (23°27´severní ší ky) a obratník Kozoroha (23°27´jižní ší ky),

•

severní polární kruh (66°33´severní ší ky) a jižní polární kruh (66°33´jižní ší ky),

•

severní pól (90°severní ší ky) a jižní pól (90°jižní ší ky).

Geografická (zem pisná) délka je úhlová vzdálenost libovolného bodu na zem kouli od konven n zvoleného nultého poledníku. Na elipsoidu ji zna íme , na kouli V. Rozlišuje se východní (0 - 180°) a západní (0 - 180°) zem pisná délka. Sm rem na východ jsou její hodnoty kladné, na západ záporné. áry (geometrické místo bod ) se stejnou délkou jsou poledníky (meridiány). V geodézii se , n kdy zna í B,L. Rovnob žka, resp. poledník, na nichž se nacházíme se ozna uje jako místní rovnob žka, resp. poledník. Poledníky a rovnob žky jsou základními ástmi geografické (zem pisné sít . V realit jsou na sebe kolmé, ale v r zných kartografických zobrazeních se zobrazují zkreslen . Za první autory zem pisné sít jsou pokládáni Dikaearchos (diafragma) a Eratosthénes (sfragidy). Pravidelná zem pisná sí byla zavedena až ve st edov ku.

- 71 (117) -


Obr. 5-4 Geografické sou adnice

Zem pisná sí tvo í nezbytný základ pro ur ení sférických geografických (zem pisných) nebo elipsoidických (geocentrických) sou adnic, jež jednozna n ur ují polohu libovolného bodu na zemském povrchu, který je v prvním p ípad považován za povrch kouli a v druhém za povrch elipsoidu. Po átek tohoto sférického sou adnicového systému leží na pr se íku nultého (základního) poledníku s rovníkem.

Mercator vedl po áte ní poledník ostrovem Corvo ze skupiny Azor , protože se tam úchylka magnetické st elky rovnala nule. Na mys Orchilla na nejzápadn jším ostrov Ferro, dnes Hierro, na Kanárských ostrovech, se klade nultý poledník definitivn od roku 1634 do roku 1884. Do té doby, pomineme-li nap . alexandrijský poledník aj. historické pokusy, se používal Obr. 5-4 Geocentrický sou adný systém jako nultý poledník azorský, elipsoidu WGS 84 nebo-li kapverdský (holandští a angli tí kartografové), pa ížský, norimberský, bolo ský, berlínský, víde ský, budapeš ský, petrohradský, bratislavský (prešpurský) aj.13 Od roku 1833 platí pro Evropu a od roku 1884 pro celý sv t jako nultý greenwichský poledník. Geocentrické sou adnice X,Y,Z tvo í prostorový sou adný systém s po átkem ve st edu elipsoidu. Osa X je vložena do pr se íku rovníku a roviny základního (nultého) poledníku, osa Z spojuje st ed elipsoidu a severní pól a osa Y leží v rovin rovníku oto ena o 90º proti sm ru hodinových ru i ek od osy X (geodetická orientace os). Transforma ní vztahy , , H ºX,Y,Z jsou dány vztahem X = (N+H) cos cos Y = (N+H) cos sin

Z = (N (1- e2)+H) sin Geocentrická ší ka je úhel, který svírá spojnice bodu na referen ním elipsoidu se st edem elipsoidu a rovinou rovníku. 13

Po áte ní poledník prochází ostrovem Chiuma v „Atlase Imperii Russici“ (I.K.Kirilov 1734). íslování zem pisných délek za íná nultým poledníkem Sao Thiago (Kapverdské ostrovy) v roce 1709 J.K.M ller v „Augustissimo Romanor“. Východiskem Mikovíniho mapovacích prací byl Bratislavský hrad, jehož poledník, procházející severovýchodní v ží, zvolil za základní (1735) aj.

- 72 (117) -


Tabulka 5-2 Vzájemný vztah zem pisné délky nultého poledníku Greenwich a zem pisné délky vybraných národních nultých poledník

Název poledníku

Odstup od Greenwiche –17°39´45,02´´ Ferro (odstup podle r zných autor ) –17°39´46“ –17°39´59,7“ Paris +2°20´13,95´´ Amsterodam +4°53´00,9´´ Madrid –3°41´14,55´´ Lisabon (San Jorge) –9°07´54,81´´ Roma (Monte Mario) +12°27´06,84´´ +30°19´38,55´´ Pulkovo + 30°19´38,8´´ +30°19´28,318´´(S-42) Nejvýznamn jšími geodetickými arami jsou ortodroma a loxodroma. Ortodroma je pr se ík roviny protínající zemskou osu ve st edu Zem pod libovolným úhlem a v libovolném úhlu s výjimkou úhlu 90°, kdy je ortodroma rovníkem a 0°, kdy je poledníkem. Reprezentuje nejkratší spojnici libovolných dvou bod na povrchu Zem . P i navigaci vyžaduje neustále m nit azimut sm ru pohybu. Výpo et lze provést nap . s pomocí p episu na http://www.zemepis.com/pocty.php. 5.3.1.1 Sou adnicový systém WGS 84 Jedná se o vojenský sou adnicový systém používaný státy NATO. Referen ní plochou je elipsoid WGS 84 (World Geodetic System). Použité kartografické zobrazení se nazývá UTM (Univerzální transverzální Mercatorovo). Systém má po átek v hmotném st edu Zem (s p esností cca 2 m) – jedná se o geocentrický systém. Osa Z je totožná s osou rotace Zem v roce 1984. Osy X a Y leží v rovin rovníku. Po átek a orientace jeho os X,Y,Z jsou realizovány pomocí 12 pozemských stanic se známými p esnými sou adnicemi, které nep etržit monitorují dráhy družic systému GPS-NAVSTAR. Prostorové geodetické geocentrické systémy se za aly zavád t v roce 1960. WGS 60 (1960) p edstavoval výsledek snahy Ministerstva obrany USA o spojení klasických trigonometrických sítí do jednoho globálního systému. K rekonstrukci tohoto systému, ke které došlo v roce 1967, bylo použito optických a radiových - dopplerovských pozorování um lých družic Zem (WGS 66). V letech 1972 - 1987 byl v praxi využíván WGS 72. Od roku 1987 je postupn zavád n a zp es ován WGS 84. Sou adnicový systém WGS-84 je definován souborem pozemních stanic systému GPS-Navstar (Global Positioning System - Navigation System using Time and Ranging). Zp esn ní WGS 84 (G87314) bylo dnem 1.7.2004 neoficiáln , od 1.1.2006 plnohodnotn , zaveden do Geografické služby Armády R, stejn jako kvazigeoid WGS 84 (G876) pro p evod elipsoidických výšek na nadmo ské (od tohoto data je k dispozici p íslušný programový aparát pro transformaci identických bod a kvazigeoidu v binárním formátu). WGS 84, geodetický, geocentrický a 14

íslo 873 v závorce znamená po et týdn od zahájení funkce systému GPS.

- 73 (117) -


globální prostorový sou adnicový systém, má charakter konven ního terestrického referen ního systému. Jeho po átek je umíst n v t žišti Zem (s uvážením hmoty oceánu a atmosféry). Osa Z prochází IERS (International Earth Rotation Service, tj. Mezinárodní služba rotace Zem ) referen ním pólem (IRP) a je rovnob žná se sm rem konven ního terestrického pólu v epoše 19454,0 s nejistotou 0,005“. Osa X leží v rovin nultého poledníku (IRM), který je rovnob žný s poledníkem BIH (Bureau International d´Heures) v epoše 1984,0 s nejistotou 0,005“. Prochází po átkem zem pisných sou adnic , a je kolmá na osu Z (je tedy pr se nicí roviny základního poledníku a roviny rovníku). Osa Y dopl uje prostorovou soustavu na pravoto ivý geocentrický sou adnicový sytém, rotující se Zemí. WGS 84 je pevn spjat s t lesem Zem prost ednictvím sou adnic stálých družicových stanic pozorovacího systému GPS. Je vztažen k referen nímu zemskému elipsoidu WGS 84, jehož geometrické parametry jsou uvedeny v tabulce. Z fyzikálních parametr je t eba uvést geocentrickou gravita ní konstantu (GM), která má hodnotu (3 986 004,418 ± 0,008).108m3.s-2 a úhlovou rychlost rotace Zem ( ) 7 292 115.10-11rad.s-1. Pro ešení geodynamických úloh existuje terestrický referen ní systém ITRS (International Terrestrial Reference System) IERS (International Earth Rotation Service) - mezinárodní služby ur ující parametry rota ního vektoru Zem , realizovaný souborem sou adnic stanic tvo ících terestrický sou adnicový systém ITRF (International Terrestrial Reference Frame) budovaný na základ laserového m ení vzdáleností ke geodynamické družici LAGEOS, využitím metod dlouhozákladnové interferometrie a laserové lokace M síce. Globální sou adnicový terestrický rámec ITRF Mezinárodní služby rotace Zem geocentrického systému ITRS je k systému WGS 84(G873) p ipojen. Kompatibilita mezi p vodní verzí WGS 84 a WGS 84 (G873), jakož i mezi WGS 84(G873) a r znými aktualizacemi ITRF (ITRF 92, ITRF 94 a ITRF 96/97) se pohybuje na centimetrové úrovni. Totéž platí i pro vztah mezi posledním zp esn ním WGS 84 (G1150) a ITRS 2002. V rámci NATO je standardn využíván globální model geoidu s úplným ozna ením NATO WW15MGH.GRD (WGS 84 EGM96 15 Minute Geoid Height File), který je oficiáln k dispozici pro pr se íky v zem pisné síti 0,25°x 0,25° a je sou ástí v tšiny sou asných softwar pro zpracování m ení GPS. ETRS (European Terrestrial Reference System) tvo í jednotný sou adnicový systém, jehož realizace zapo ala nástupem technologie GPS a je úsp šn celoevropsky budován. Koordinaci prací provádí EUREF (European Reference Frame). Kontinentální sít mezinárodní geodetické asociace (IAG). ETRS je definován systémem konstant a referen ním rámcem ETRF (European Terrestrial Reference Frame), který je realizován sou adnicemi stabilizovaných bod na zemském povrchu. Systém využívá jak zem pisné sou adnice ( , , Hel)ETRS, tak pravoúhlé sou adnice (X,Y,Z)ETRS. Je založen na elipsoidu GRS80 (Geodetic Reference System 1980), který svými parametry velice blízký elipsoidu WGS84. Zobrazení UTM je p í né konformní válcové Mercatorovo zobrazení poledníkových pás . Každý pás má vlastní sou adnicovou soustavu. Osa N je vložena do obrazu osového poledníku. Osa E je vložena do obrazu rovníku.

- 74 (117) -


St ední poledník šestistup ového pásu má zkreslení 0,9996, tedy vliv je – 40 cm/km. Mezi dv ma nezkreslenými poledníky se délky zkracují, vn se prodlužují. Na okraji iní vliv zkreslení + 17 cm/km. Pro odstran ní záporných znamének se k sou adnici E p i ítá hodnota 500 km, obdobným zp sobem se vyhneme záporným znaménk m i na jižní polokouli, kde k sou adnicím N p i ítáme 10 000 km. Sou adnicový systém UTM pokrývá povrch Zem mezi 80o jižní ší ky a 84o severní ší ky. Pro polární oblasti se používá polární stereografická projekce (UPS) s po átkem v obrazu severního i jižního pólu. Ur ení polohy bodu pomocí E, N však není jednozna né. Musíme doplnit informaci, ve kterém šestistup ovém pásu se bod nachází. K p esné lokalizaci polohy bodu se používá hlásná sí UTM. Systém hlásné sít UTM je založen na kombinování obrazu prostorové zem pisné sít , který je len n do sférických tyrúhelník a obrazu rovinné sít s len ním do 100 km tverc .

5.3.2

Kartografické sou adnice

Osa zobrazovací plochy není totožná s osou Zem . D vodem je co nejlepší p imknutí zobrazovací plochy k referen ní ploše v dané oblasti. Sou adnice nazýváme kartografická ší ka Š a kartografická délka D. Kartografické sou adnice jsou definovány shodn jako zem pisné sou adnice, ale jsou vztaženy ke kartografickému pólu K, jehož polohu jsme vhodn zvolili. Sou adnice kartografického pólu ozna ujeme UK,VK. Úloha se eší na základ v t sférické trigonometrie.

5.3.3

Rovinné sou adnice

Rovinné (kartézské) sou adnice p edstavuje ur ení polohy v rovin pomocí dvojice rovinných sou adnic X,Y v pravoúhlém (ortogonálním) sou adném systému. Po átek sou adnic a nato ení sou adných os m že mít v rovin p i kartografických aplikacích r zné polohy. Je nutno pe liv rozlišovat zda zadaný systém má „matematickou” orientaci os, tj. kladná osa X se s kladnou osou Y ztotožní pooto ením o 90º proti sm ru pohybu hodinových ru i ek, resp. „geodetickou” orientaci os, kde se jedná o ztotožn ní po sm ru hodinových ru i ek. V ad aplikací (nap . zobrazení UTM) se používá symbolika E, N ve smyslu Easting, Northing, tj. rovinná sou adnice nar stající k východu (East) nebo severu (North).

- 75 (117) -


Obr. 5-5 Kartografické sou adnice

5.3.3.1 Sou adnicové systémy stabilního katastru V první polovin 19. století bylo na našem území mapováno v m ítku 1:2880 na základ vybudované trigonometrické sít (katastrální triangulace 1821 – 1864). Bylo použito Zachova elipsoidu a transverzálního válcového zobrazení Cassini-Soldnerovo, tzn. že osa válce leží v rovin rovníku a válec se dotýká základního poledníku. Poloha základního poledníku se ur ila astronomicky. Na zvoleném trigonometrickém bod , který byl ur en jako po átek sou adnicové soustavy, se zm ily astronomicky zem pisné sou adnice a azimut alespo jedné trigonometrické strany. Obraz ur eného poledníku se zvolil za osu X, jejíž kladná osa sm ovala k jihu. Hlavní kružnice procházející po áte ním bodem soustavy kolmo k ose X byla zvolena za osu Y, jejíž kladná osa sm uje na západ. Poloha každého bodu byla ur ena sférickými sou adnicemi. P i p echodu z koule do roviny se však zobrazil nezkreslen jen základní poledník. U ostatních poledník , které se zobrazovaly jako rovnob žky se základním poledníkem, se zanedbávala jejich sbíhavost. To samé platí i o sou adnicích Y, které se zobrazovaly jako kolmice k ose X. To m lo vliv na zkreslení délkové, úhlové i plošné. Pon vadž se zkreslení zv tšují se vzdáleností bod od po átku, zvolilo se pro území bývalého Rakouska celkem 7 sou adnicových soustav a další 3 pro zem uherské. Tím se zabránilo neúm rnému zkreslení. První má po átek v trigonometrickém bod Gusterberg v Horních Rakousích = 31o48´15,05´´ východn od (jeho sou adnice jsou = 48o02´18,47´´, Ferra). Gusterberský systém byl použit pro území ech. Pro území Vitorazska, Moravy a Slezska byla zvolena za trigonometrický bod v ž sv. Št pána ve

- 76 (117) -


Vídni (jeho sou adnice jsou Ferra).

= 48o12´31,54´´, = 34o02´27,32´´východn od

5.3.3.2 Sou adnicový systém jednotné trigonometrické sít katastrální Sou adnicový systém jednotné trigonometrické sít katastrální (S-JTSK) je definován Besselovým elipsoidem s referen ním bodem Hermannskogel, K ovákovým zobrazením (dvojité konformní kuželové zobrazení v obecné poloze), p evzatými prvky sít vojenské triangulace (orientací, rozm rem i polohou na elipsoidu) a jednotnou trigonometrickou sítí katastrální. Navrhl a propracoval jej Ing. Josef K ovák roku 1922. Zobrazení se ozna uje jako dvojité. Tzn. že trigonometrické body se nejprve konformn zobrazí z Besselova elipsoidu na Gaussovu kouli. Pro území bývalé SR byla zvolena základní rovnob žka 49o30´. Dále se referen ní koule konformn zobrazila na kužel v obecné poloze. Obecná poloha kužele byla zvolena z d vodu protáhlé polohy zobrazovaného území ve sm ru severozápad – jihovýchod. Tím se rovnob žkový pás, ve kterém ležela SR, zúžil z 370 km na pouhých 280 km a maximální délkové zkreslení se na okrajích pásu zmenšilo z + 42 cm/km na + 24 cm/km. Zvolenou základní kartografickou (dotyková rovnob žka kuželové plochy v obecné poloze) rovnob žkou je rovnob žka 78o30´. Koule se však nejprve zmenšila o 0,0001 * R. Tím jsme místo jedné nezkreslené kartografické rovnob žky dostali dv nezkreslené rovnob žky a délkové zkreslení dosahuje hodnot pouze v rozmezí – 10 až + 14 cm/1 km. Za po átek pravoúhlé rovinné soustavy byl zvolen obraz vrcholu kužele. Osa X je tvo ena obrazem základního poledníku ( = 42°30´východn od Ferra) a její kladný sm r je orientován k jihu. Osa Y je kolmá k ose X a sm uje na západ. Tím se dostala celá republika do 1. kvadrantu a všechny sou adnice jsou kladné. Navíc pro libovolný bod na území bývalé SR platí Y < X. Sou adnicový systém spojený s (K ovákovým) konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze a s Besselovým elipsoidem nese ozna ení Jednotná trigonometrická sí katastrální (JTSK) byl v bývalém eskoslovensku zavád n v letech 1922 - 1938 na všech topografických a katastrálních mapách. 5.3.3.3 Systém S-JTSK/95 1. zavádí geocentrický sou adnicový systém – umož uje tedy bezprost ední nasazení techniky GPS, 2. z geocentrických sou adnic (X,Y, Z) resp. ( , , H) definuje (jednozna n ) rovinné geodetické sou adnice odpovídajících bod v K ovákov zobrazení – umož uje tedy provád t klasická geodetická m ení, 3. umož uje použití stávajících grafických podklad vyhotovených v S-JTSK od m ítka 1 : 1 000 sm rem k menším m ítk m – je tedy vhodný pro p esné technické a katastrální m ické práce i pro ešení otázek lokalizace údaj v rámci GIS/LIS (st ední hodnota rozdílu sou adnic od stávajícího SJTSK je cca 10 cm. Vlastnosti systému:

- 77 (117) -


•

existuje p esný vztah mezi ETRF-89 a S-JTSK/95,

•

je p esn definované m ítko (dané transforma ní rovnicí mezi S-JTSK/95 a ETRF-89,

•

sou adnice se od stávajícího S-JTSK lišit jen velmi málo.

Prost ednictvím 176 identických bod byly vypo teny parametry Helmertovy prostorové transformace mezi systémy ETRS-89 a S-42/83. Touto transformací pak byly všechny trigonometrické body p evedeny z S-42/83 do ETRS-89. Zbytkové odchylky na identických bodech byly rozd leny dotransformací. Systém byl ozna en jako S-JTSK/G. Op t pomocí již zmín ných 176 bod byly vypo teny parametry Helmertovy prostorové transformace tentokrát mezi systémy S-JTSK/G a S-JTSK. Všechny body byly p evedeny z S-JTSK/G do S-JTSK. Pro všechny body byly tedy známy dvojí sou adnice (v S-JTSK p vodním a novém). Rozdíly obou sou adnic byly zmenšeny kvadratickou dotransformací. Uvedená dotransformace je zahrnuto do K ovákova zobrazení jako jeho modifikace. Systém odstra uje chybné m ítko stávajícího S-JTSK a lokální deformace S-JTSK. 5.3.3.4 Sou adnicový systém S-42 Po druhé sv tové válce byl na topografických mapách (postupn v r zných variantách) zaveden sou adnicový systém S-42 s referen ním bodem Pulkovo související s (Gauss-Kr gerovým) konformním válcovým zobrazením v p í né poloze na Krasovského elipsoidu, asem vy len ný pouze pro vojenské topografické mapy, zatímco civilní sféra p ešla op t k S-JTSK (Základní mapy pro hospodá skou pot ebu a všechny z nich odvozené tematické mapy). Sou adnicový systém S-42 používá Krasovského elipsoid s referen ním bodem v Pulkovu. Sou adnice bod jsou vyjád ené v 6° a 3° pásech Gaussova zobrazení. Geodetickým základem je astronomicko-geodetická sí (AGS), která byla vyrovnána v mezinárodním spojení a do ní byla transformovaná Jednotná trigonometrická sí katastrální. Použitým zobrazením je válcové, konformní, p í né Gaussovo zobrazení. Elipsoid je zobrazován p ímo na pláš válce. Válec se dotýká referen ní plochy v základním poledníku, který je vždy volen ve st edu pásu. Ze šestistup ových pás p ipadnou na naše území pásy 33. a 34. se základními poledníky 15o a 21o na východ od Greenwiche. Lze použít (pro v tší m ítka) t ístup ové pásy. Tím se docílí menších hodnot zkreslení na okrajích pás . Ze t ístup ových pás zasahují na naše území pásy 34. až 38. se základními poledníky 12o,15o,18o,21o a 24o východní zem pisné délky. Každý pás má sv j vlastní sou adnicový systém. Obraz základního poledníku je osa X, jejíž kladná orientace jde k severu. Obraz rovníku je osa Y a její kladná orientace jde k východu. Sou adnice X jsou pro celé státní území kladné. Sou adnice Y mohou být kladné i záporné. Pro výpo ty v b žné praxi se sou adnice Y p evád jí na sou adnice kladné p i tením 500 km a p ed azením ísla pásu zmenšené o hodnotu 30. Délkové zkreslení dosahuje maximální hodnoty na okraji pásu a to 0,57 m/km u šestistup ového pásu a 0,14 m/km u t ístup ového pásu. Z konformity zobrazení plyne, že úhlové zkreslení je rovno 0. Meridiánová konvergence (úhlový rozdíl mezi místním a osovým poledníkem pásu) nep esáhne pro naši zem pisnou ší ku na okraji pásu hodnotu 3o.

- 78 (117) -


Obr. 5-6 Dvojúhelníkové pásy S-42

Aby bylo možno podle rovinných sou adnic rozpoznat, ve kterém poledníkovém pásu bod leží, p idávají se k po adnicím y r zné konstanty. Pro 3° pásy pak mají nap . p i = 0° tvar Y = y + 500 000 m, p i = 3° Y = y + 1 500 000 m a obdobn pro další pásy ve tvaru Y = y + A 500 000 m, kde konstanta A udává poledníkový pás, a proto ji nelze chápat jako matematickou sou ást po adnice y (nejedná se ani o s ítance ani o initele) a konstanta 500 km zaru í, že po adnice y neklesne pod „tisící kilometr", tj. nezm ní se íslo pásu. Pro 6° pásy obdobn platí, že p i: •

= 3° je Y = y + 1 500 000 m

•

= 9° je Y = y + 2 500 000 m

•

= 15° je Y = y + 3 500 000 m

•

= 21° je Y = y + 4 500 000 m

Po vyrovnání astronomicko-geodetické sít v roce 1958 došlo k dalšímu zp esn ní a dopln ní nam ených hodnot. Shromážd ný materiál byl poté znovu poslán na vyrovnání do Moskvy. Vyrovnání bylo provedeno roku 1983 spolu s národními sít mi ostatních stát a výsledná sí nese ozna ení Jednotná astronomicko-geodetická sí (JAGS) a sou adnicový systém je ozna ován S42/83.

5.3.4

Geografický identifikátor

Jiný zp sob ur ení polohy než sou adnicemi (geografickými, pravoúhlým,i, polárními) je zejména v GISech užití geografických identifikátor (adresa, poloha v i vrchol m - nap . 300 m jihovýchodn od kóty 323,25 m n.m. aj.).

- 79 (117) -


Nejsou mnohdy p íliš p esné, ale s ohledem na lokalizovaný objekt, nebo požadovanou p esnost ur ení pln vyhovují.

5.3.5

Základní kostra pro polohopisné mapování

Pro zaru ení spolehlivosti v ur ování vzájemné vodorovné vzdálenosti bod je t eba vybudovat pro polohopis geodetické základy, které tvo í základní trigonometrická sí . Její tvar je závislý na morfologii terénu. Správné rozm ry základní trigonometrické sít zaru uje a kontroluje n kolik p ímo m ených geodetických základen. Z nich se z p esn m ených úhl výpo tem ur í délky odvozených základen bu p ímo, nebo p es pomocné základny. Na odvozené základny se napojují trojúhelníkové et zce ve sm ru poledník a rovnob žek tak, že kontrolní geodetické základny se volí v pr secích et zc . Prázdná pole mezi et zci se postupn vyplní dalšími trojúhelníky, napojenými na ur ené délky stran a na body et zc tzv. vypl ovacích sítí. Zemský povrch je pokryt adou vzájemn se prolínajících a souvisejících trigonometrických sítí r zných ád , vytvá ených pro mapovací a geodeticko-astronomické práce r zných ú el a m ítek. Správné umíst ní sít na referen ním elipsoidu a její p esné usm rn ní (orientaci) zaru uje astronomické ur ení zem pisných sou adnic a a azimutu A trigonometrických stran na základním (referen ním) bod . Astronomicko-geodetická m ení ( , , A) se u nás pro kontrolu a zp esn ní bod rozši uje na všechny základny i na další body základní trigonometrické sít . Vznikají tzv. Laplaceovy body, tj. trigonometrické body, na nichž byly geodetickými metodami s maximáln možnou p esností zjišt ny t i veli iny geografická (elipsoidická) ší ka, geografická délka a azimut, a astronomickými metodami alespo dv veli iny, nap . geografická délka a azimut. Body polohopisné kostry je t eba promítnout do zvolené pr m tny referen ního elipsoidu. D je se tak pomocí svislých paprsk , kolmých k referen ní ploše, která se m že považovat v okolí promítaných bod vzhledem k promítacím paprsk m za vodorovnou v ur itém rozsahu (tj. kolmou ke svislicím). Pr m ty ar a obrazc se pak ozna ují jako vodorovné (horizontální) pr m ty. Soubor vodorovných pr m t bod , ar a obrazc se nazývá vodorovný (horizontální) pr m t povrchu krajiny. Z oblé plochy se polohopisná kostra jako základ všech map p evádí na kartografickou pr m tnu (na rovinu mapy) vhodným matematickým zp sobem bu p ímo, nebo p es plochy rozvinutelné do roviny (kužel, válec). Podle zvolené matematické metody, zobrazovací plochy, tj., kartografické pr m tny, na níž se p evádí obraz z referen ní plochy, a její polohy v i zemské ose a zemskému povrchu rozlišujeme širokou škálu kartografických zobrazení, resp. projekcí (tj. jednoduchých kartografických zobrazení), které se od sebe liší mj. zkreslením úhl , ploch a délek.

5.4

Kartografické zobrazení (projekce)

Kartografické zobrazení (projekce) je matematická relace udávající vztah mezi geografickými sou adnicemi na elipsoidu ( , ) (resp. na kouli s ozna ením U,V a zpravidla podstatn jednoduššími zobrazovacími rovnicemi) a rovinou zobrazení (X,Y). Zobrazovací rovnice mající obecný tvar X = f ( , ) a Y= g ( , ), se vyvozují z požadavk kladených na vlastnosti zobrazení (nap . - 80 (117) -


konformita, ekvivalence ploch, ekvidistance délek v ur itém sm ru, aj.). K zobrazovacím rovnicím existují i jejich inverzní tvary, umož ující zp tný výpo et , , p i znalosti X,Y v rovin . Kartografické zobrazení p edstavuje v užším smyslu vzájemné p i azení sou adnic bod dvou r zných (referen ních) ploch (nap . povrchu elipsoidu a roviny) na základ p edem definovaných matematických podmínek, daných tzv. zobrazovacími rovnicemi (viz matematická kartografie). Mezi kartografická zobrazení se však adí i projekce, tj. vzájemné p i azení poloh bod na r zných plochách na základ p edem dané geometrické podmínky, nap . geometrickým promítáním (stereografická projekce aj.). Geometrickým základem panoramatických map je zpravidla také n která z projekcí (nap . axonometrie, perspektiva). P i použití zobrazovacích rovnic vzniknou ur ité deformace, tj. zkreslení geometrických prvk (délek, úhl , ploch), z nichž n které lze, ovšem na úkor ostatních, eliminovat. Kartografická zobrazení se d lí: 1. podle vzhledu zobrazovací plochy, na • zobrazení na kulové ploše • jednoduchá ili pravá, tj. provedené p ímo na rovinu nebo plochu rozvinutelnou do roviny • nepravá azimutální, nepravá válcová, nepravá (pseudoazimutální, pseudokónická, pseudocylindrická) • mnohokuželová (polykónická) • mnohost nná (polyedrická) 2. podle druhu zobrazovací plochy • azimutální • kuželová • válcová 3. podle polohy (konstruk ní osy) zobrazovací plochy (te né, se né) • normální (pólová) • p í ná (transversální, rovníková) • šikmá (obecná) 4. podle zkreslení • ekvidistantní (stejnodélková, délkojevná) • ekvivalentní (stejnoplochá, plochojevná) • konformní (stejnoúhlá, úhlojevná) •

vyrovnávací (kompenza ní)

- 81 (117) -

kuželová


Obr. 5-7 Kartografická zobrazení podle polohy (konstruk ní osy) zobrazovací plochy

5.4.1

Volba kartografických zobrazení

P i tvorb nové mapy je t eba pe liv volit kartografické zobrazení. V úvahu bereme zejména charakteristiku zobrazovaného území a požadavky kladené na vytvá enou mapu Charakteristiku zobrazovaného území, tj. jeho polohu na Zemi, velikost a tvar. Teoreticky platí, že pro území rozložené podél rovnob žky a neležící na rovníku je vhodné kuželové zobrazení, pro území rozložené podél rovníku pak normální válcové zobrazení. Pro území s p evládajícím sm rem S - J je vhodné transversální válcové zobrazení, pro území kruhového i tvercového tvaru azimutální zobrazení. Leží-li území na pólech, pak p jde o azimutální

- 82 (117) -


zobrazení normální, leží-li v oblasti rovníku transversální, jinak obecné. Jednáli se o území protažené v obecném sm ru, použije se obecná poloha válce, výjime n pak kužele. Se zv tšováním rozlohy zobrazovaného území nar stá zkreslení. Pro malé plochy (do 5-6 mil. km2) jsou proto vhodná zobrazení se zkreslením nep evyšujícím 0,5 %, pro st edn velká území (35 – 40 mil. km2) 2-3 % a pro velká území se zkreslením nep evyšujícím 3 %. Nejmenší délkové zkreslení se dosáhne tehdy, když ekvideformáty kopírují tvar zobrazovaného území. Požadavky kladené na vytvá enou mapu, tj. cíl vyhotovení mapy, její m ítko, obsah, formát, p íslušnost k souboru map (atlasu) aj. Mapy ur ené pro výuku v tšinou preferují ekvivalentní zobrazení, mapy pro naviga ní ú ely, ale i klimatické mapy, musí být konstruovány v konformním zobrazení, požadavek zachování nezkreslených délek v ur itém sm ru vyžaduje volbu ekvidistantního zobrazení (nap . pro všeobecn geografické mapy st edních m ítek) a sou asné zachování p ijatelného délkového, plošného a úhlového zkreslení dovoluje využít vyrovnávací zobrazení (nap . pro p ehledové mapy). Zobrazení pro velkoformátové mapy (nap . školní nást nné, demonstra ní aj.) vyžadují zobrazovat bez zkreslení, nebo jen s minimálním zkreslením, dominantní prvky jejich obsahu (nap . u automap délky a pr b silni ní sít ). Velmi astým požadavkem uživatel map je, aby objekty a jevy na map nepodléhaly jakémukoliv zkreslení. Takový požadavek nem že splnit žádné kartografické zobrazení, a proto musí být vždy p istoupeno ke kompromisu, který odráží výše uvedené charakteristiky území i mapového díla. U mapových soubor bývá zvykem používat na hlavních mapách jedno základní kartografické zobrazení (pokud to plocha zobrazeného území dovolí), u dopl kových map se používají zobrazení, která se svým zkreslením odlišují od použitého základního kartografického zobrazení jen minimáln .

5.4.2

Transformace

P em nu geometrie mapy v d sledku p evodu jejího obrazu (nebo jen jejího matematického základu) z jednoho kartografického zobrazení do druhého ozna ujeme jako transformaci. M že být realizována grafickými metodami, v sou asné dob však jednozna n p evládají výpo etní metody, jež jsou integrována v po íta ové programy. V geodézii, kartografii, mapování, GISech se b žn setkáváme s celou adou sou adných systém , elipsoid , kartografických projekcí. Uve me nap . ešení pot eby zpracování sou adnicových údaj z jiného státního území, ale i nap . pot ebu transformace sou adnic z pracovního systému digitizéru do celostátního geodetického sou adného systému, nebo naopak p epo et sou adnic získaných pomocí GPS spojený s vyhledáním p íslušného mapového listu, kde leží zájmový objekt a ur ení jeho polohy v map . 5.4.2.1 Transformace v rovin Používá se v p ípad , kdy máme k dispozici soubor sou adných údaj získaných z relativn malého zájmového území (nap . digitalizací jednoho mapového listu, zam ením území jedné obce aj.), který je t eba p evést do jiného sou adného systému. Zde se nebudeme zabývat otázkou znalosti geodetického datumu, zobrazovacích rovnic aj. V praxi se používá postup, - 83 (117) -


jehož matematickou podstatu zde nastíníme. Vstupní (získané, nam ené) sou adnice ozna me p íponou IN, výstupní (požadované, p epo ítané) p íponou OUT. P jde zde o transformaci typu [ Xin,Yin ]

[ Xout, Yout ].

Helmertova rovinná lineární konformní transformace je vhodná pro rovinné systémy typu X,Y, jejichž po átky jsou vzájemn posunuty o hodnoty x, y, sou adné osy jsou v i sob sto eny o úhel β a ve sm rech obou sou adných os platí m ítkový faktor m. Transforma ní rovnice mají tvar Xout = m (Xin cos β - Yin sin β) + x Yout = m (Xin sin β + Yin cos β) + y Pro výpo et neznámých veli in x, y, m, sin βa cos βje nutné znát v sou adných systémech IN, OUT soubor identických bod , tj. bod , u nichž známe sou adnice v obou systémech. Vstupní i výstupní sou adné hodnoty jsou ovlivn ny r znorodou a pestrou sm sicí náhodných i systematických chyb (srážka mapy, p esnost m ení, tj. m ických pom cek a p ístroj , schopnost operátor , r znorodost zobrazení, rozdílnost elipsoid aj.). Je vhodné ur it transforma ní koeficienty z v tšího po tu identických bod rozmíst ných na okrajích a ve st edu zájmového území. Helmertova transformace k tomu ú elu používá metodu nejmenších tverc (MN presentovaná st ední kvadratickou chybou, anglicky RMS error – Root Mean Square Error). Další a zejména v GISech hojn používanou metodou jsou transformace afinní a kolineární a transformace polynomické, max. 3. ádu. Každá z t chto metod má své výhody i problematické vlastnosti. 5.4.2.2 Transformace geocentrických systém Podobnostní transformace geocentrických sou adnic v prostoru eší vztah mezi dv ma elipsoidy, jejichž centra jsou od sebe v prostoru posunuta o hodnoty X, Y, Z, dále je t eba uvažovat náklon osy X o úhel α, osy Y o úhel β a osy Z o úhel γ a záv rem “m ítkový” faktor q zohled ující relaci zplošt ní obou elipsoid relací q=1+m, kde m je délkové m ítko. S ohledem na po et neznámých (t i posuny centra, t i úhlové rotace, jedna zm na m ítka) se toto ešení ozna uje jako sedmiprvková prostorová (3D) podobnostní Helmertova transformace, daná rovnicemi Xout = (1+m) (Xin + γ Yin - β Zin) + x Yout = (1+m) (-γ Xin + Yin +α Zin) + y Zout = (1+m) (β Xin - α Yin + Zin) + z V geodetické literatu e se posuny udávají v metrech, úhlové hodnoty sto ení, které jsou velmi malé se udávají se v ádu vte in, do vzorce se dosazují v radiánech, tj. je nutno je vyd lit hodnotou 206264.8, zkreslení (zm na m ítka) se udává v ádu 10-6 .

- 84 (117) -


5.4.2.3 Transformace mezi geodetickými sou adnými systémy astou úlohou je znalost vstupních sou adnic X,Y nap . v systému S-JTSK a požadavek na jejich p epo et nap . do systému S-42. Zmín nou úlohu lze ešit n kolika postupy. Oba systémy se liší zobrazením i elipsoidem. Lze zvolit dva postupy: Transformace s použitím diferencí zem pisných sou adnic s následujícími kroky: •

P evod rovinných sou adnic [X,Y]s-jtsk na zem pisné sou adnice [ , ]Bessel

•

P i tení diferencí (oprav) , Krasovský = Bessel +

•

P evod zem pisných sou adnic [ , ] [X,Y]s-42

•

Neznámé hodnoty oprav ϕ, λ se pro zájmové území zjistí ze znalosti souboru identických bod v obou soustavách, tvo ících transforma ní klí , kde je vhodné aplikovat polynomickou funkci 2. (kvadratická transformace) nebo 3. stupn (kubická transformace). Volba vyššího stupn polynomu zpravidla již nep ináší zvýšení p esnosti výpo t , ale naopak asto vede k numerické nestabilit ešení. Oblast transforma ního klí e pokrývá celé území republiky, i zvoleného sou adného pásu. Mimo tuto oblast je použití této metody transformace nevhodné a m že vést k matematicky nep esným výsledk m. Tuto metodu používá software MATKART.

,

, tj,

Krasovský

Krasovský

=

Bessel

+

,

na rovinné sou adnice

Transformace s použitím geocentrických sou adnic Jedná se o obecn použitelný výpo et platný pro celý elipsoid,jeho p esnost záleží na p esnosti ur ení parametr sedmi prvkové Helmertovy transformace. Výpo etní postup je zde pon kud složit jší než v p edchozím p ípad . P edstavuje následující kroky: -

P evod rovinných sou adnic [X,Y]s-jtsk na zem pisné sou adnice [ϕ, ]Bessel

-

P evod zem pisných sou adnic [ϕ, sou adnice [X,Y,Z] Bessel

-

Helmertova prostorová [X,Y,Z]Krasovský

-

P evod geocentrických sou adnic [X,Y,Z]Krasovský na zem pisné sou adnice [ϕ,λ]Krasovský

-

P evod zem pisných sou adnice [X,Y]s-42

]

transformace

sou adnic

Bessel

[

na geocentrické X,Y,Z]Bessel

[ϕ,λ]Krasovský

na

→

rovinné

Krom znalosti zobrazovacích rovnic je p edevším nutno znát hodnoty 7-mi parametr Helmertovy transformace. Ty lze získat z odborné literatury, jsou publikovány na webovských stránkách. V optimálním p ípad jsou oficiáln

- 85 (117) -


poskytovány jako ú ední informace státních zem m ických služeb. V jednodušším p ípad se pro transformaci použijí pouze t i parametry posunu centra, viz MADTRAN [5] . 5.4.2.4 Transforma ní software Vzájemný p evod sou adnic z jednoho sou adnicového systému do druhého eší ada transforma ních algoritm , zakomponovaných do r zných program . Jejich p esnost je r zná s ohledem na adu okolností. Systém MATKART je komplexní výpo etní software dlouhodob vyvíjený B.Veverkou. Má modulární stavbu a v sou asné dob je z uživatelského hlediska tvo en t emi základními moduly. Modul TRANSFORMACE eší zejména p evody mezi r znými sou adnými systémy v rovin i na ploše elipsoidu. Moduly ZM (Základní mapy) a TM (Topografické mapy) eší výpo ty v kladech list st edních m ítek státních mapových d l eské republiky. MATKART byl vyvinut p edevším pro pot eby digitální kartografie a GIS. Obsahuje proto p edevším globální ešení, tj. taková, kde jedním matematickým vztahem, by mnohdy zna n složité konstrukce, ešíme výpo etní úkony na libovolném míst eské republiky. S tím souvisí limitní p esnost výpo t , která se pohybuje v rozmezí decimetr až metr , tj. nep esáhne hodnoty, které by byly graficky významné, nap . v nejpodrobn jší topografické map m ítka 1:10 000. Jádrem systému MATKART je programová jednotka ítající n kolik tisíc programových instrukcí a desítky podprogram a funkcí. Systém MATKART lze provozovat v opera ním systému DOS i WINDOWS a zabudovávat do systému ízení prostorové datové báze GIS. Systém MATKART je v eské republice používán desítkami uživatel a je na r zné úrovni implementace použit v programových a kartografických produktech nap . ARCDATA , GEPRO, HSI, Geodézie Liberec (Geobáze), aj. Program MADTRAN (Mapping Datum Transformation) slouží pro p epo ty sou adnicových systém z lokálních geodetických sou adnicových systém do WGS84 a zp t. Byl vytvo en p edevším pro vojenské ú ely, cílem je rychlost a p ehlednost výpo t . P esnost výpo t je zpravidla v ádech metr , uživatelský komfort p i práci s programem není p íliš vysoký, výsledky výpo t však lze ukládat do souboru. Softwarový systém MADTRAN je napsán v jazyce PowerBasic, první verze byla vytvo ena v rámci americké vojenské topografické služby pod vedením DMA (Defence Mapping Agency, Fairfax, Virginia, USA). Jeho první aplikace byla použita ve vojenské operaci Storm Desert. V sou asné dob lze podrobné informace o tomto programu, v etn jeho volného stažení z Internetu, nalézt na webovské stránce NIMA (National Imagery and Mapping Agency, Washington, USA). Program MADTRAN lze voln ší it, v etn dokumentace MADTRAN User´s Guide, rovn ž obsažené na Internetu, obsahující podrobný návod k práci s programem. Do MADTRANu lze vkládat pozici zájmového bodového prvku pomocí zem pisných sou adnic (Global Position), sou adnicemi UTM nebo polohovým kódem hlásné sít UTM. Místní sou adný systém (Local Datum) se vybírá z bohatého seznamu. - 86 (117) -


Program TransForm autorky Hanzlová, M.

5.4.3

Výšková základní kostra

Pro znázorn ní tvaru zemského povrchu ve svislém sm ru je t eba vybudovat základní výškovou kostru, která bude východiskem pro ur ování svislých vzdáleností bod od referen ní plochy. Protože se referen ní plocha nedá v p írod vyjád it nebo ustálit jako celek, vychází se z ur ení jejího jednoho bodu. Takový bod ozna íme na hladinové ploše jako nulový pro výšky a od n ho postupn odvozujeme nivelací všechny výšky dalších bod . Ke zvolené hladinové ploše pak vztahujeme v prvním p iblížení systémy nadmo ských výšek (MSL - Mean Sea Level). Nulový bod se výškov ur uje jako pr m r dlouholetého pozorování stavu vodní hladiny pomocí mareografu (obdoba limnigrafu), tj. registra ního za ízení pro m ení výšky vodní hladiny mo e (resp. jezera, eky apod.) ve vhodném p ístavu zvoleného mo e a udává nulovou (normální) výšku mo ské hladiny. Nadmo ská (absolutní) výška bodu pak je svislá vzdálenost bodu od základní (nulové) hladinové plochy. Sou adnicové systémy, v nichž se eší naviga ní úlohy, jsou vztaženy ke geometrické ploše rota ního elipsoidu, a tak se výška ur ovaná v t chto systémech, ozna ovaná jako HAE (Height Above Ellipsoid), od výšky MSL, vztažené k fyzikální ploše, tj. ke geoidu, liší. Podle nulového výškového bodu se ozna ují používané výškové systémy nebo zvolené horizonty názvem mo e nebo p ístavu, od jehož vodo tu jsou odvozeny. Na našem území se vyskytly horizonty (výškové systémy) jadranský, amsterodamský (Amsterodam, -0,249 m), cuxhafenský neboli labský (Cuxhaven, -4,99 až -5,04 m) a 3 r zné baltské systémy. Jadranský výškový systém byl odvozený od st ední výšky Jaderské mo e na molu Sartorio (Molo Sartorio) v Terstu, která byla zjišt na na základ víceletých m ení v roce 1786 V. Tarolfim. P esná nivelace území RakouskaUherska byla na tento bod napojena v letech 1873 - 1898. Zavedení baltského výškového systému v bývalé eskoslovenské republice vyplývalo z usnesení vlády SR z roku 1953, kterým se na izoval jako náhrada za dosavadní jadranský výškový systém. Již p i vojenském topografickém mapování (1952/1953) v m ítku 1:25 000 byly výšky bod eskoslovenské jednotné nivela ní sít ( SJNS) p evád né do p edb žného baltského výškového systému (tzv. „balt 68“ - B 68) ode tením konstantní hodnoty 0,68 m od výšek v jadranském systému. V roce 1955 zavedla Úst ední správa geodézie a kartografie (ÚSGK) do asný baltský výškový systém, ozna ovaný jako B 46. Výšky v n m vznikly ode tením konstantní hodnoty 0,46 m od výšek v jadranském systému. Rozdíl 0,46 m byl ur en z jediného spojovacího bodu m ení mezi sít mi SR a SSSR v roce 1954 v iernej (okres Trebišov). Již v roce 1957 byl realizován p evod nadmo ských výšek celé SJNS do baltského výškového systému - po vyrovnání (Bpv). Výšky se v n m vztahují k nule kronštadtského vodo tu (severozápadn od Sankt-Peterburgu na ostrov Kotlin ve Finském zálivu Baltského mo e). V porovnání s jadranským systémem jsou výšky v Bpv menší v pr m ru o 0,40 m. Jejich rozdíl je prom nlivý a pohybuje se v intervalu 0,36 - 0,44 m, což je zp sobeno rozdílným uplat ováním redukcí z tíže a odlišným zp sobem vyrovnání jednotlivých výšek. K další inovaci výškového systému došlo po roce 1983.

- 87 (117) -


Obr. 5-8 Defini ní body evropských národních výškových systém

6

Obsah kartografických d l

U každého kartografického díla hodnotíme, s ohledem na jeho ur ení, p ehlednost, p esnost, názornost (tj. latentní schopnost vyvolat u uživatele p edstavu uleh ující pochopení reality vyjád ené prost ednictvím mapových znak ) a krásu. Jeho celkové kompozi ní ešení, tedy jeho estetická hodnota není zanedbatelný požadavek ani v dnešní p etechnizované dob . Jak již víme, ani ne v tak daleké minulosti byly práv tyto estetické požadavky p i tvorb kartografických d l nejd ležit jší. Mnohé staré mapy je proto t eba hodnotit spíše jako um lecké dílo, mnohé z nich mají nap . umíst ny v rozích složité ozdobné alegorické kresby, tzv. parerga a jejich „rámy“, legendy i jiné ásti jsou ohrani eny velmi zdobnými kartušemi. Slovo "parergon" pochází z e tiny a lze ho p eložit jako dopln k, drobn jší p ísp vek nebo dodatek; ve svém druhotném, p eneseném významu je to však i výzdoba v rozích map. Ve starší dob se setkáme také s ozna ením kartuše (cartouche, signette), které dnes chápeme už jen jako více i mén ozdobné orámování názvu mapy. R zné výjevy, které dnes iní ze starých map skute né skvosty, se za ínají objevovat po átkem 17. století. V období baroka byla totiž mapa pojímána nejen jako užite ná pom cka k ú el m správním, vojenským nebo obchodním, ale také jako um lecké dílo vysoké estetické hodnoty. Obrazová výzdoba - 88 (117) -


bývala situována zpravidla do nevyužitých okraj a roh map a zárove , vzhledem k tehdejší úrovni kartografické v dy, posloužila dob e i k zapln ní a oživení ješt pom rn etných bílých míst na plochách mo í i kontinent . Parerga mohla symbolicky vyjad ovat obsah a ú el zhotovení mapy nebo charakteristické vlastnosti krajin na ní zobrazených. V etných symbolech a alegoriích znázor ovala nap íklad bohatství doty né zem , její význa né dominanty a scenérie, památníky a veduty velkých m st. Výjimkou nebyly motivy heraldické, scény zachycující polní práce, innosti v nejr zn jších pr myslových odv tvích i personifikace velkých hor a ek. Um lci s oblibou zobrazovali božstva války, obchodu nebo úrody, asto vále né trofeje (chladné i palné zbran , p ilbice, brn ní, d lové koule, zástavy a praporce), motivy z oblasti zem m i ství (postavy zem m i vybavených m ickým stolkem, kompasem, provazcem i Jakubovou holí k m ení úhl ), astronomie a astrologie (dalekohledy, sextanty, astroláby, astronomické tabulky, nejr zn jší astrologická znamení)nebo nejr zn jší emeslnické nástroje. Setkáváme se i s vále nými výjevy, a už na souši nebo na mo i, i se scénami s tématikou náboženskou ( innost poustevník a misioná , obracení pohan na víru apod.). V 17. a 18. století prožívala parergová výzdoba sv j nejv tší rozkv t a v této dob také vznikala celá ada um lecky cenných mapových d l. Parerga, která Vám p inášíme nyní, jsou vyobrazena na mapách pocházejících z dílen dvou slavných kartografických firem barokní Evropy - Jana Baptisty Homanna (resp. Homannových d dic ) a Matyáše Seuttera.

6.1

Mapová plocha

Potišt ný list papíru (pop . jiného vhodného tiskového média), na n mž je p evažujícím a úst edním nám tem mapa jako grafický obraz m žeme ozna it jako mapový list (lis mapy) a jeho lícovou stranu (avers) jako mapovou plochu. Rubová strana (revers) bývá bu nepotišt ná, nebo obsahuje dopl ující informace k území zobrazenému na lícové stran (nap . rejst ík ulic u orienta ních plán m st) i obecné údaje s libovolným tématem, v etn r zných propaga ních témat. Rozm ry celé vytišt né mapy (mapové plochy) po o íznutí udávají formát mapy. Ten se udává v souladu s polygrafickými zvyklostmi ší kou a délkou archu papíru, nebo-li výškou a ší kou mapy v m/dm/cm/mm (nap . 210 x 297 mm) nebo p ímo ozna ením standardizovaných formát papíru A, B, C i D (nap . A4). Formát mapy vždy vycházel z kombinace praktických pot eb a disponibilních formát papíru. V sou asné dob je, díky existenci tiskových podklad v digitální podob , velmi asto formát papíru tím nejvážn jším kritériem pro volbu kone ného formátu mapy a v souvislosti s tím i pro její m ítko. B žn se tak setkáváme i s nezvyklými íselnými m ítky (nap . 1:16 320), které je pro b žného uživatele velmi nevhodné. V p ípad , že nelze vybrané území znázornit na jeden mapový list, jehož velikost je dána technologickými aspekty nebo projektem kartografického díla (formát papíru, formát tiskového stroje aj., p íslušnost k ur itému mapovému dílu), je postupn natišt no na více mapových list , které mohou, ale nemusí, mít stejn rozm ry. Mapová plocha jednotlivých mapových list m že být - 89 (117) -


technologicky a projek n p ipravena tak, že umožní jejich soulep do velkorozm rné (nej ast ji nást nné, p íp. i olištované) mapy. U mnoha mapových d l jsou jejich jednotlivé mapové listy ur eny k samostatnému využití, p i emž jejich vzájemná návaznost a identifikace je dána konstruk ními prvky (sek ní rámy, m ítko) a (alfa)numerickým kódem (ozna ení mapového listu, nebo-li nomenklatura mapy). Grafické vyjád ení zp sobu uspo ádání mapových list z celého území ozna ujeme jako klad mapových list . U státních (ú edních) mapových d l se p edpokládá, že se území zobrazená na sousedních mapových listech nep ekrývají. Plocha mapy se lení na mapové pole, mapové rámy a okraj mapy. Okraj mapy m že být v principu prázdný, ale v tšinou obsahuje základní okrajové (mimorámové) údaje – nejvýrazn jší a nejd ležit jší z nich by m l být název mapy, dále její m ítko, pop . i vysv tlivky (legendu). Z hlediska identifika ního má velký význam horní okraj vyhotovené mapy, tzv. záhlaví mapy, v n mž se obvykle uvádí ozna ení (název) mapy, a z n hož se obvykle odvozuje orientace popisu mapy a orientace mapového obsahu ke sv tovým stranám. Ozna ení mapového listu (nomenklatura mapy) je alfanumerické pojmenování listu mapového díla, které vyjad uje jeho umíst ní v kladu list mapového díla a sou asn i m ítko mapy. Mapové listy se ozna ují p edevším v sou adnicové soustav . Není však výjimkou ozna ení ve správní jednotce. Pro rychlou orientaci se asto p ipojuje název význa ného sídla, zobrazeného na mapovém listu, zejména v menších m ítkách. Klad list mapového díla je p ehledem o vzájemné poloze jednotlivých mapových list k sousedním i o jeho poloze v sou adnicové soustav . Na našem území se použilo nebo ješt používá t chto zp sob ozna ování mapových list : •

zem pisnými sou adnicemi st edního poledníku a st ední rovnob žky v celých stupních s p ipojením názvu významného nebo velkého místa na map (generální mapa 3. vojenského mapování),

•

ísly nebo písmeny vrstvy a sloupce, v jejichž pr seku leží ozna ovaný list (speciální mapa 3. vojenského mapování)

•

písmenem nebo íslem, p ipojeným k ozna ení listu, z n hož d lením na stejné ásti vznikl list v tšího m ítka (nap . topografická sekce 3. vojenského mapování),

•

pravoúhlými rovinnými sou adnicemi n kterého mapového rohu v km, p i emž se volí roh mapy bu s nejv tšími nebo s nejmenšími pravoúhlými sou adnicemi (triangula ní listy - JZ roh.

P i ozna ování mapových list platí v tšinou zásada, že v ozna ení utvo eného listu má být ozna ení p vodního listu, by fiktivního, z kterého list d lením p ímo vznikl (s výjimkou ozna ování pravoúhlými sou adnicemi). Název mapy musí stru n a výstižn charakterizovat zobrazené území a zobrazovaný jev, a to po stránce v cné, prostorové i asové. Druh mapy bývá n kdy uveden i jako podtitul (nap .: Podyjí. Turistická mapa). U mapových d l, které jsou tvo eny mnoha (mapovými, sek ními) listy se udává název celého mapového díla ( asto v etn m ítka), název mapového listu, jeho ozna ení, pop ípad i po adí v kladu mapových list (nap . Název mapového díla: WORLD MAP 1:2

- 90 (117) -


500 000. Název listu: BOGOTÁ. Ozna ení listu: NA-C 16-18. Po adové íslo listu: 108). Listy katastrálních map se ozna ovaly krom ozna ení v sou adnicové soustav ješt pr b žn ímskými, pozd ji arabskými íslicemi v rozsahu každé katastrální obce. ada výjimek v ozna ování mapových list , ale i v tvaru a velikosti sek ních rám se objevovala práv u katastrálních map. Sledovaly v tšinou úsporu materiálu nebo snadn jší grafické zam ení ástí území p i hranicích katastrálního území (nap . polovi ní listy s p edložkou ad a íslem listu, k n muž pat ily, kresba za sek ním rámem do 4, resp. podle Instrukce A 5 cm za ním aj.). OKRAJ MAPY mimorámové údaje rámové údaje

MAPOVÉ POLE mapový rám

mapový obsah

Obr. 6-1 len ní mapové plochy

M ítko mapy se obvykle uvádí v íselné (1:10 000), matematické (1 cm = 100 m) i grafické form , n kdy i slovn (1 centimetr na map odpovídá 100 m ve skute nosti). Vysv tlivky (legenda) podávají výklad všech použitých mapových zna ek a ostatních kartografických vyjad ovacích prost edk v etn barevných stupnic, a to obvykle na každém mapovém listu. U mnohalistových mapových d l (nap . Základní mapy R) je obsah mapových polí r znorodý, a proto je po et použitých zna ek v závislosti na konkrétním m ítku velmi vysoký (nap . Základní mapy R v m ítku 1:25 000 používá 175 mapových zna ek). V t chto p ípadech se seznam mapových zna ek vydává jako samostatná knižní p íloha (zna kový klí ) a jednotlivé mapové listy již vysv tlivky neobsahují. Orientace mapy se m že uvést vložením grafické informace do mapové plochy (sm rová r žice nebo šipka s ozna ením sm ru ke konkrétní sv tové stran ). V sou asnosti celosv tov p evládá severní orientace map (záhlaví mapy je p i tení mapy naho e, zem pisný sever je bez uvád ní grafických symbol vždy na horní stran mapy). Tato orientace se tak vžila, že se stala konvencí. Její užívání není stanoveno žádnou mezinárodní dohodou. Na st edov kých

- 91 (117) -


k es anských mapách p evládala východní orientace map, arabské mapy m ly asto jižní orientaci. Další mimorámové údaje závisí na druhu mapy a ne vždy se všechny uvád jí. Jsou to: •

magnetická deklinace a meridiánová (poledníková) konvergence,

•

vyzna ení severu nebo sm rové r žice, má-li mapa jinou než severní orientaci,

•

vrstevnicový interval,

•

sklonový nomogram,

•

ná rt politicko administrativního rozd lení,

•

klad mapových list ,

•

p ehled použitých mapových podklad ,

•

datum, ke kterému se obsah mapy vztahuje,

•

tirážní údaje (auto i, redakto i, vydavatel/é, místo, po adí a rok vydání náklad, kartografické zobrazení, sou adnicový systém, výškový systém, elipsoid, podklady, copyright mapy (),druh tisku, údaje o papíru aj.), které jsou obvykle umíst ny pod mapovým rámem (vn jším) v pravém dolním okraji mapové plochy.

N kdy se na okraj mapy umis ují i zna n obsáhlé geografické popisy zobrazeného území (nap . na Vojenské topografické map GŠ A R 1:200 000). K tomuto ú elu se však v tšinou využívá rub mapy. Klad mapových list se uvádí v p ípad nutnosti rozd lení, len ní mapového díla nebo vícelisté mapy na jednotlivé mapové listy. Zpravidla se prezentuje jako grafické schéma. Ozna ení jednotlivých mapových list (nomenklatura) m že být vytvo eno p ísn ú elov (nap . u turistických map), nebo má konven ní dlouhodobou praxí zavedený ád, který je obvykle vztažen k použité sou adnicové i zem pisné síti nap . u státních mapových d l, mezinárodní mapy sv ta). Zvláštní klady mapových list a jejich nomenklaturu se vynutilo i pro zavedená státní mapová díla jejich p evedení do digitální podoby (nap . pro SMO-5, ZABAGED apod.). Nemá-li mapa okraj (nebo-li vnit ní mapový rám je totožný s istým formátem mapové plochy), pak íkáme, že okraj mapy je na spadávání (na spad). Mimorámové (okrajové) údaje se u takových map a u rámových map v místech s mén d ležitým obsahem mohou vkládat i do mapového pole. V n kterých p ípadech p etéká obsah mapy p es vnit ní sek ní rám, resp. do stykového pásu sousedních mapových list . Takový okraj mapy pak ozna ujeme jako p ekrytový. Mezi vnit ní a nejvzdálen jší vn jší rámovou áru se umis ují rámové údaje. Pat í k nim: •

vyzna ení ar sou adnicových sítí a podrobné d lení na rámu mapy (nap . stup ové nebo minutové),

•

sou adnicové údaje ar sítí a roh mapy,

- 92 (117) -


•

vým ra polí zem pisné sít na elipsoidu,

•

pokra ování geografických jmen z mapového pole,

•

ozna ení sousedních mapových list ,

•

názvy administrativních jednotek,

•

údaje vztahující se k objekt m na sousedních mapových listech (nap . u komunikací se udává vzdálenost k nejbližšímu sídlu a název tohoto sídla).

Mapové pole je plocha vypln ná mapovým obsahem a omezená vnit ní rámovou árou. Výjime n zasahuje kresba mapového obsahu i p es rámové áry, resp. vypl uje celý formát mapy (tzv. mapy „na spadnutí“). Krom hlavní mapy m že být v mapovém poli ješt jedna nebo více vedlejších map i mapových vý ez , fotografií, schémat i jiných grafických dopl k , které jsou do hlavní mapy v ezan , a proto jim íkáme v ezky. Obsah mapy tvo í všechny polohopisné a výškopisné, resp. topografické a tematické prvky mapy, které jsou vyjád eny mapovými znaky. Na ploše mapy tvo í její obsah konstruk ní (matematické) prvky, topografické, resp. tematické prvky a dopl kové prvky, u topografických map obvykle v souvislosti s jejich obsahem hovo íme o polohopisu, výškopisu a popisu mapy. Obdobn lze u tematických map rozlišovat topografický podklad, tematický obsah, popis a dopl kový obsah.

6.2

Prvky kartografického zobrazení (prvky obsahu mapového pole)

Kartografické znázorn ní zprost edkovává obsah mapy, tj. souhrn informací o objektech zobrazených na map , jejich umíst ní, vlastnostech, vzájemné závislosti, dynami nosti aj. Obrácen pak m žeme íci, že obsah mapy zahrnuje všechny objekty, jevy a jejich vztahy, které jsou v map kartograficky znázorn ny. Pro vyjád ení mapového obsahu se používají kartografické vyjad ovací prost edky, a to bu jednotliv , nebo v r zných kombinacích. Ú elná volba a použití kartografických vyjad ovacích prost edk je pak záležitostí metodologie kartografického znázor ování. lenitý obsah map je t eba systematicky rozt ídit. V mapování se rozlišuje v obsahu map polohopis, výškopis a popis. Toto len ní je výhodné z hlediska mapovacího postupu. V kartografii leníme mapové prvky podle jejich p vodu, charakteru a významu. V zásad lze hovo it o dvou skupinách mapových prvk , a to o:

6.2.1

•

konstruk ních (matematických) prvcích,

•

obsahových prvcích (topografický a tematický obsah).

Konstruk ní (matematické) prvky

Konstruk ní prvky nejsou v pravém smyslu slova obsahem mapy. Pro její konstrukci a využití jsou však nezbytné.

- 93 (117) -


Matematické prvky obsahu kartografického díla jsou siln závislé na zvoleném kartografickém zobrazení. U tematických map se nap . velmi pe liv vybírá mezi zobrazeními plochojevnými (politické mapy) a úhlojevnými (dopravn naviga ní mapy). Matematické prvky tvo í kostru (konstruk ní základ) každého kartografického díla. adíme mezi n : a) geodetické základy b) mapový rám c) kartografické sít d) kartografické zobrazení e) m ítko f) kompozice mapy Mezi pevné body, které jsou v terénu stabilizované a které pat í k nejvýznamn jším geodetickým základ m kartografického díla, adíme jak pevné polohové body (Laplaceovy, trigonometrické, polygonové, m ické), které jsou polohov ur eny sou adnicemi a tvo í základ p dorysné kresby, tak pevné výškové body (nivela ní zna ky, trigonometrické body s výškovými kótami a polohopisn nezpochybnitelné výškové kóty), které tvo í základ výškové orientace na map (kartografickém díle). Mapový rám tvo í vnit ní rámová ára (vnit ní, resp. sek ní rám) a jedna nebo více vn jších rámových ar (vn jší, resp. okrasný rám). Hlavní ú elem vnit ního rámu je vymezit mapové pole. Zpravidla se zobrazuje jednoduchou tenkou ernou arou. Ve zvláštních p ípadech není graficky vyjád en, ale je ztotožn n s okrajem mapové plochy (mapa „na spadnutí“, „na spad“)). Vn jší rám je od vnit ního odd lený mezirámovým prostorem. Má p evážn zvýraz ující funkci, ale m že mít i výhradn estetickou funkci. Vn jší rámy n kterých starých map mají až velmi bohaté ornamentální provedení. Tvar mapového rámu je nej ast ji obdélníkový nebo lichob žníkový, u map sv ta i eliptický nebo i jiný podle použitého kartografického zobrazení. Vnit ní (sek ní) rám je tvo en bu rovnob žkami s osami kartézského sou adnicového systému nebo se shoduje s obrazy okrajových poledník a rovnob žek, které jsou zobrazeny s ohledem na použité kartografické zobrazení jako ásti matematicky definovaných k ivek obvykle s velmi malým vyklenutím. Obecn geografické mapy mívají svislé rámové áry rovnob žné s obrazem p ímkového poledníku procházejícího st edem mapy a vodorovné rámové áry na n kolmé, P ípady, kdy vzhledem ke zvláštnímu tvaru území není mapa orientována k severu a rámové áry protínají áry zem pisné sít pod ostrými úhly, jsou pom rn ídké (nap . u map Japonska). Kartografické sít mohou mít r zný charakter, a s ním související i r zné ur ení. Lze je v podstat rozd lit na: •

konstruk ní (sou adnicové) sít , mezi n ž zem pisné (geografické),

•

orienta ní,

•

zvláštní. - 94 (117) -

adíme sít

kilometrové,


Kilometrová sí se zakresluje do mapového pole v úplné form v podob rovnob žek s ob ma osami kartézského sou adnicového systému s ekvidistancí 1 až n km, nebo jen ve zkrácené podob , kdy se zakreslují pouze pr se íky této sít se sek ním rámem (krátké spádovky o délce 2 mm sm rem do mapového pole) nebo vzájemné pr se íky kolmých sm r kilometrové sít v kresb (k ížky o velikosti 4 x 4 mm). Odchylka sm ru kilometrové sít od sm ru sít zem pisné je udávána tzv. meridiánovou konvergencí, které je u topografických map sou ástí mimorámových údaj . Zem pisná sí se zakresluje do mapového pole obdobnými zp soby jako sí kilometrová. Konstruuje se graficky z pravoúhlých rovinných sou adnic pr se ík poledník a rovnob žek. Orienta ní sí je pomocná soustava ar, která d lí pole mapy na pravidelné plošné útvary ( tverce. obdélníky, lichob žníky) s alfanumerickým ozna ením sloupc a vrstev t chto útvar po obvodu mapového rámu (nap . A-6). Slouží k rychlému nalezení konkrétní lokality na map (v atlase) na podklad p edcházející rejst íkové informace. Funkci orienta ní sít plní velmi asto i sít kilometrové a zem pisné. Mezi zvláštní sít lze za adit nap . naviga ní sí . 6.2.1.1 M ítko kartografických d l Z uživatelského hlediska je jedním z nejvýznamn jších matematických prvk kartografických d l jejich m ítko. P edstavuje pom r zmenšení, nebo-li pom r nezkreslené délky v kartografickém díle v i odpovídající délce ve skute nosti. Vyjad uje se íselným pom rem 1:M, kde m ítkové íslo M udává pom r zmenšení délek (úhly a tvar zmenšovaného p edm tu se bu nem ní, nebo podléhají jiným zákonitostem zkreslení). S ohledem na vliv délkového zkreslení mA, ke kterému dochází p i zobrazování referen ní plochy Zem (elipsoid, koule) na referen ní plochu mapy (rovina) platí pom r 1:M p esn pouze v délkov nezkreslených místech mapy (nap . pouze v dotykových polednících, resp. rovnob žkách). Všude jinde na mapové ploše platí místní m ítko, dané hodnotou mA : M, která je obecn závislá nejen na poloze zájmové délky, ale i jejím azimutu A. Místní m ítko se v map m ní spojit a ur ujeme je výpo tem, i z pr b hu izolinií stejného délkového zkreslení (tzv. ekvideformát). M ítko pat í spolu s mapovým polem, názvem, legendou a tiráží k základním kompozi ním prvk m každé, tedy i tematické mapy. M ítko mapy je pod ízeno ú elu a tematickému zam ení kartografického díla. Ovliv uje podrobnost a p esnost znázorn ní prvk obsahu a možnosti ešení úloh na mapách. Je spojeno s formátem mapy a kartografickým zobrazením a tím vlastn ur uje plošný rozsah území kartograficky znázorn ného na jednom mapovém listu. Je hlavním ukazatelem stupn podrobnosti vyjád ení geografických prvk a jev . M ítko se vyzna uje na mapách obvykle na jejím jižním, obecn ji lépe na dolním, okraji, obvykle íseln , ale i graficky a asto obojím zp sobem, nebo i slovn . Grafické m ítko se vyjad uje pomocí délkové stupnice, jejíž délky v m ítku mapy odpovídají íselným hodnotám t chto délek ve skute nosti. S ohledem na uživatelskou pohodu je žádoucí, aby bylo m ítkové íslo co nejjednodušší tak, aby umož ovalo rychlý p epo et v map ode tených - 95 (117) -


vzdáleností (ploch) na skute né vzdálenosti (plochy). B žná m ítko, samoz ejm s uvážením národních specifik v metrologii, toto pravidlo v tšinou ctí. Výrazný nástup digitálních technologií se však nep ízniv odrazil i v astém používání nezaokrouhlených m ítkových ísel, které mají navodit prostorovou p esnost prezentovaného kartografického díla. Nap . ve Švýcarsku se objevily mapy v m ítkách 1:303 000 - turistická a silni ní mapa firmy Schad and Frey AG, 1:37 500 - Mapa ochrany a využití krajiny firmy Anderhub Kartographie AG aj. Chybí-li m ítko, je to vážný kartografický nedostatek, který znemož uje plné využití kartografického díla. Tabulka 6-1 B žná m ítka v r zných soustavách

P íklad m ítka 1:10 000 Metrická 1:50 000 1:75 000 1:20 000 1:40 000 Francouzská 1:80 000 Soustava

1:63 360 Anglická

Americká

Stará ruská Stará rakouská

1:126 720 1:253 440 1:633 600 1:62 500 1:125 000 1:250 000 1:24 000 1:42 000 1:84 000 1:504 000 1:2 880 1:144 000 1:288 000

Poznámka p ticentimetrová mapa, tj. 5 cm = 1 km dvoucentimetrová mapa, tj. 2 cm = 1 km 1000 krok = 1 cm jako náhrada starší mapy 1:86 400, tj. 1 árka = 100 toises tzv. jednomílová neboli jednopalcová mapa, tj. 1´´ = 1 angl. míle dvoumílová neboli p lpalcová mapa ty mílová neboli tvrtpalcová mapa desetimílová mapa vesm s dekadicky zaokrouhlená anglická m ítka 1:48 000 atd. jednoverstovka, tj. 1 versta = 1 palec dvouverstovka, tj. 2 versty = 1 palec dvanáctiverstovka atd. 40 sáh = 1 palec 1 poštovní míle = 2 palce 1 poštovní míle = 1 palec

ím je m ítko mapy v tší, tím je t eba v tší kreslící plochy pro znázorn ní ur itého prostoru. V tší území se proto zobrazují po ástech v dílech. Tyto ásti se nazývají mapové (sek ní) listy. Listy v tšiny map vznikají rozd lením pr m tu zobrazované plochy myšlenými arami sít pravoúhlých (nap . katastrální mapy, SMO-5) nebo zem pisných sou adnic (nap . vojenské topografické mapy GŠ A R). Sí sek ních rám však m že mít i velmi obecný tvar (nap . Základní mapy R). Pro mapy velkých m ítek jsou typické mapy tra ové (honové), na Slovensku obdobn mapy komasa ní a na Hlu ínsku v souvislosti s pruským katastrem tzv. Flurkarte. Zobrazovaly nej ast ji místní trati (mapy p íložné) a vyhotovovaly se vždy ve v tším m ítku než mapy základní. Zam enou plochu omezoval omezníkovaný obvod místní trati nebo

- 96 (117) -


hranic pozemk v místní trati. Ostr vkovité mapy pro územní celek jedné obce jsou p ízna né pro katastrální mapy, které jsou pokreslené jen k obecní hranici. Území sousední obce se nezobrazuje a na okrajových listech katastrálního území se tak vytvá í prázdný prostor. V praxi se asto objevují takové požadavky, které se nedají na mapách konstantního m ítka uspokojiv vyjád it. Potom p ichází na adu použití tzv. prom nlivého m ítka, které je typické pro tzv. anamorfní mapy. Zm na mapového m ítka na jednom listu takové mapy m že být použita pro: 1. zvýrazn ní nejd ležit jších prvk obsahu mapy, 2. vyjád ení prostorového znázor ovaného tématu,

rozmíst ní

a

prostorových

vazeb

3. analýzu r zných geografických jev a charakteristik. Nejvíce rozší ené jsou modely prvního typu, vyvinuté pro zvýrazn ní obsahu. Charakteristiky, které uživatele mapy zajímají nejvíce, jsou znázorn ny nejv rn ji a nejpodrobn ji, ostatní obsah má druho adý význam. Tato mapa potom poskytuje, za použití vhodných grafických metod (kontrast, hierarchizace), efektivn jší využití v map obsažených informací a zlepšuje její itelnost. Nem lo by tak docházet ke špatným interpretacím prostorových uspo ádání d ležitých prvk obsahu na celé ploše mapy. P íklady takových použitelných model lze nalézt už v historických kartografických dílech (nap . Peutingerova „Itineraria picta“ z 16.století, podle níž se po ítaly dopravní náklady i plán Moskvy z roku 1611), v sou asné dob se prom nlivých m ítek používá p i konstrukcích orienta ních plán m st. Modely druhého typu využívají toho, že každý tená te mapy ze dvou vzdáleností. Nejprve z v tší vzdálenosti p e te kompozici mapy (kompozi ní prvky napoví nápl mapy, název prozradí p esné vymezení tématu mapy atd.) a dále p e te ur ující prostorové vazby prvk obsahu mapy. Detaily obsahu se tou z podstatn v tší blízkosti jako b žný text. P i zjiš ování kvantitativních informací u tohoto typu map má základní význam p ímé vizuální porovnávání velikosti ploch znázorn ných oblastí. Tyto plochy jsou p ímo úm rné nap . po tu voli , populaci v produktivním i d chodovém v ku, zastoupení jednotlivých národnostních menšin, náboženských skupin atd. Úloha mapového „pozadí“ je zna n oslabena, znázorn no bývá asto jen správní st edisko dané oblasti. Uživatel tak už z onoho prvního pohledu na mapu získá okamžitou informaci o rozší ení sledovaného tématu. Tyto mapy jsou asto používány v hromadných sd lovacích prost edcích (schémata sítí hromadné dopravy). T etí typ model s prom nlivým m ítkem slouží k analýze nejr zn jších fyzicko geografických nebo socioekonomických jev zjišt ných pozorováním, m ením nebo statistickým šet ením (nap . teplota vzduchu, náboženské vyznání) nebo poznatk získanými r znými v deckými postupy - analýzou, syntézou, modelováním (nap . dopravní dostupnost, eroze p dy). Práv mapy asových vzdáleností jsou astou aplikací tohoto typu modelu. Nap . p i studiu dopravní situace v N mecku se za použití vhodné kartografické metody poda ilo prezentovat tu skute nost, že m sto Mnichov je relativn blíž ostatním velkým m st m v okolních státech p i zohledn ní asové dostupnosti, než by se mohlo zdát p i odm ování vzdáleností na mapách s konstantním m ítkem.

- 97 (117) -


V poslední dob se asto objevuje myšlenka použití tzv. dynamického m ítka. Podstatou je ur ení tzv. ídící funkce, která definuje vztah mezi p vodními sou adnicemi bodu mapového podkladu a novými sou adnicemi bodu na map prom nlivého m ítka. P echod z jednoho m ítka do druhého je v rámci celého zobrazovaného území plynulý, nedochází k žádným nespojitostem. To je vlastnost, která odlišuje dynamické m ítko od prom nlivého, které se v mapách m ní skokovým zp sobem. Produkty digitální kartografie a GIS by m ly obsahovat tzv. interaktivní m ítko schopné zm ny p i každé operaci s mapou. 6.2.1.2 Kompozice mapy Kompozicí mapy rozumíme umíst ní mapového obrazu a doprovodných grafických i textových informací v i mapovému rámu. Grafický rozvrh umíst ní obrys všech ástí mapy (hlavní mapy, vedlejších map, okrajových ná rt , diagram , text a jiných dopl k , ale i mapového rámu) v rámci mapové plochy (formátu mapy, mapového listi i atlasové stránky) ozna ujeme jako maketa mapy (podle staršího ozna ení zrcadlo mapy).

6.2.2

Obsahové prvky mapy

6.2.2.1 Topografický obsah Topografický obsah tvo í prvky, které se vyvážen znázor ují v topografických a obecn geografických mapách. Jedná se o prvky fyzickogeografické (p írodov dné) a prvky socioekonomické (spole enskov dní). Nedílnou sou ástí každé mapy jsou dopl kové prvky. Fyzickogeografické (p írodov dné) prvky zahrnují: a) reliéf terénu (tj. pr b h zemského povrchu), který p edstavuje plochu nezm itelné složitosti. Proto se ú elov schematizuje a nahrazuje tzv. topografickou plochou, která je jako tzv. t etí rozm r mapy p evád ná vhodnými kartografickými prost edky do mapy. V mapách menších m ítek hovo íme spíše o orografii (horopisu). b) vodstvo, pod nímž rozumíme jak všechny formy vodstva tekoucího (vodní toky) i se zpomaleným ob hem (jezera, rybníky, bažiny), tak v ný sníh a led (ledovce) a koryta efemerních tok (vádí). S vodstvem souvisí i hydrotechnická za ízení (p ehrady, jezy, hráze aj.) c) p dní porosty, které charakterizují sch dnost zemského povrchu a jeho využití. Socioekonomické (spole enskov dní) prvky jsou produktem spole nosti žijící na zemském povrchu. Zahrnujeme mezi n : a) hranice, a to jak hranice administrativní (státní, nižších správních jednotek), tak hranice majetkové. b) sídla, která pat í mezi ur ující prvky kartografického díla, nebo jsou vázány celou adou komunika ních sítí (cesty, železnice, energetické sít aj.). c) dopravní (komunika ní) sí , která je specifikovaná pozemními spoji (silnice, železnice, lanovky aj.), vodními spoji (námo ní, í ní doprava), - 98 (117) -


vzdušnými spoji (letecká doprava) a zvláštními spoji (produktovody, telekomunikace aj.). Telekomunika ní sí a podzemní energetické rozvody a produktovody bývají obvykle obsahem map speciálních (Technická mapa m st, inventární mapa inženýrských sítí aj.). Dopl kové (resp. pomocné) prvky vhodn dopl ují topografický, resp. tematický obsah mapy a usnad ují jeho využití. Dopl kové prvky obsahu mapy tvo í: a) geografické názvosloví, které je podle významu pojmenovávaného objektu stanoveno bu zákony a ú edními výnosy vysoké právní síly (názvy stát a správních území) nebo ú edn autorizovanými seznamy, resp. lexikony (místní názvosloví). Pomístní názvy hor, ek, historických území apod. p ebírají obvykle dikci místní tradice ovšem poté, co p íslušný název kodifikuje autorizovaná Názvoslovná komise (t. . p i ÚZK). b) kóty • • •

absolutní, ozna ující nadmo skou výšku relativní, ozna ující p evýšení um lých i p irozených tvar nad okolním terénem (strže, hráze, náspy, zá ezy aj.) rozm rové (plochy rybník , ší ky silnic, výšky most aj.)

c) druhové ozna ení, které tvo í obvykle alfanumerický znak pro ozna ení druhu povrchu (nap . druh vozovky) Mezi dopl kové prvky jsou dále azeny i výše zmín né rámové a mimorámové údaje. Z hlediska metod topografického mapování se topografický obsah mapového pole d lí na: •

výškopis,

•

polohopis,

•

popis.

Výškopis ukazuje vertikální uspo ádání zemského povrchu, polohopis znázor uje horizontální uspo ádání ostatních prvk a popis mapy tvo í soubor všech slov, zkratek a ísel v map . 6.2.2.2 Tematický obsah Tematický obsah mapy tvo í jeden nebo více prvk , jimiž mohou být libovolné p írodní nebo spole enské objekty a jevy z nejr zn jších v dních obor , stejn jako výsledky myšlení. Tematický obsah hraje hlavní roli v tematických mapách, kde je topografický obsah siln redukován a potla en. Hranice mezi topografickým a tematickým obsahem není stálá ani ostrá. N kdy tvo í tematický obsah práv n který z prvk topografického obsahu, který je znázorn n výrazn ji a podrobn ji než ostatní. Výrazn tematický charakter m že mít i popis mapy.

- 99 (117) -


7

Záv r

7.1

Shrnutí

Kartografie pat í mezi v dní disciplíny, jejíž výsledky a metody práce si p isvojuje široké spektrum dalších v dních disciplín p írodov dného, politickoekonomického, technického, filosofického aj. charakteru. Pat í mezi takové lidské innosti, kterým „zdánliv “ rozumí každý. Zdánliv - asto jen do chvíle, kdy je t eba se podle mapy orientovat v krajin , nebo identifikovat na ní nap . vlastní nemovitosti. P edložený text: •

seznamuje jeho tená e se základními termíny kartografie jako v dní disciplíny,

•

klasifikuje kartografická díla podle r zných kritérií,

•

podává jednoduchý a stru ný náhled do problematiky geometrické podstaty kartografických d l,

•

definuje jednotlivé prvky obsahu kartografických d l a

•

p edkládá obsáhlý soubor literárních zdroj , který je spole ný pro všechny moduly p edm tu GE18.

Prostudováním textu tohoto modulu otevíráme pouze brány do studia kartografie. Další postup vede p es studium literatury a archivních mapových materiál , ale snad i p es studium dalších p edložených model , jež jsou sou ástí stávající nabídky studijní opory pro p edm t GE18. Text vychází z dlouholeté p ednáškové innosti v daném oboru a p esto si neklade nároky na úplnost a bezchybnost. V dalším období se p edpokládá jeho pr b žná aktualizace.

7.2

Studijní prameny

7.2.1

Seznam použité literatury

7.2.1.1 Publikace [1]

Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky Bratislava, Slovenská agentúra životného prostredia Banská Bystrica, 1. vyd., Esprit, spol. s r. o., Banská Štiavnica, 2002, 344 str.

[2]

Beneš,J.: Soupis historických geologických map z území 1918. GÚ, Praha 1996, 90 str. a p íl.

[3]

Black,J.: Obrazy sv ta (Historie mapy). 1. vyd., Edice Universum, Euromedia Group, k.s., Praha 2005, 176 str.

[4]

Císa ,J.-Boguszak,F.-Jane ek,J.: nakladatelství, Praha 1970, 496 str.

[5]

adová,A.: Kartografické pom cky - mapy pro nevidomé. Diplomová práce, P írodov decká fakulta MU Brno, Brno, 2002, 99 str. + p ílohy - 100 (117) -

Mapování.

R do roku

Kartografické

Záv r

[6]

apek,R.-Mikšovský,M.-Mucha,L.: Geografická kartografie. SPN,

[7]

Demek,J.-Novák,V.(eds.): Neživá p íroda. Vlastiv da moravská – Zem a lid. Nová ada, sv. 1, Brno, Musejní a vlastiv dná spole nost v Brn , 1992, 242 str. Praha 1992

[8]

Garajevskaja,L.C.: Kartografija. Geodezizdat, Moskva 1955, 411 str.

[9]

Grim,T.: Vývoj slezské kartografie do po átku 18. století. Autoreferát diserta ní práce, P írodov decká fakulta MU v Brn , Hradec nad Moravicí, 2005, 12 str.

[10]

Hánek,P.: 250 století zem m ictví (data z d jin oboru). Knihovna Zem m i e, sv. I (dotisk), Praha, Klaudyán Praha spol. s r.o. 2001, 72 str.

[11]

Hanzlová,M.: Program pro transformaci sou adnic mezi sou adnicovými systémy platnými na území R. Diplomová práce, VŠB-TU, obor GIS, http://gis.vsb.cz/GIS2002/Publikace/Sborniky/GISacek/GISacek_2001/ sbornik/Hanzlova/Hanzlova.htm (2.9.2005)

[12]

Hojovec,V.-Daniš,M.-Hájek,M.-Veverka,B.: Praha, GKP 1987, 660 str. + p íl.

1.

vyd.,

[13]

Huml,M.-Buchar,P.-Mikšovský,M.-Veverka,B.: Mapování kartografie. Praha, Vydavatelství VUT 2001, 212 str.

a

[14]

Hanzl,V.: Matematická kartografie. U ební texty vysokých škol, FAST VUT Brno, Cerm, s.r.o. Brno 1997, 55 str.

[15]

Hybášek,J.: Topografická a tematická kartografie. U ební texty VUT, FAST, Brno, CERM 1993, 84 str.

[16]

Kaden, H.W.: Kartographie. Leipzig, Fachbuchverlag 1955, 204 str. + 31 p íl.

[17]

Klíma,J.: Prozatímní topografické mapy SR 1:50 000, 1:100 000, 1:200 000. Vojenský topografický obzor, 3-4/1957, str. 213 - 247

[18]

kol.: Slovník geodetického a kartografického názvosloví. Kartografie. Edice VÚGTK Zdiby, 1984, 249 str.

[19]

kol.: Slovník geodetického a kartografického názvosloví. Evidence nemovitostí. Edice VÚGTK Zdiby, 1977, 55 str.

[20]

kol.: Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra.ÚGKK a ÚZK, Bratislava 1998, 543 str.

[21]

kol.: Mapová produkce GeoSL A R. MNO, Geografická služba A R, 2005, 44 str.

[22]

Kova ík,J. - Dvo ák,K.: Kartografie. SNTL, Praha 1964, 384 str. + 27 p íl.

[23]

Kudrnovská,O.: První eské výškopisné mapy Karla Ko istky. VZÚ Praha 1974, 52 str. + 4 mapové p ílohy

- 101 (117) -

Kartografie.


[24]

Kudrnovská,O.: Morfometrické metody a jejich aplikace p i fyzickogeografické regializaci. eskoslovenská akademie v d, Geografický ústav Brno, Brno, 1975, 288 str.

[25]

Kucha ,K.: P ehled kartografie. P ehledy v d ní, sv. 1, v dní obor II, ada B, 1. vydání, Praha, nakladatelství Kropá a Kucharský 1946, 175 str.

[26]

Kucha ,K.: Základy kartografie. Praha, N SAV 1953, 190 str.,

[27]

Kucha ,K.: Naše mapy odedávna do dneška. 1. vydání, N SAV, Praha 1958, 129 str.

[28]

Kuska,F.: Kartometria. Slovenské vydavatelstvo technickej literatury, Bratislava 1956, 148 str.

[29]

Liodt,G. N.: Nauka o mapách. N SAV, Praha 1954, 400 str.

[30]

Malý,J.: The Czech Republic - a new state on the map of Europe. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Geogr. - Geolog., XXXIII, Volume 118, 1994

[31]

Marša,J.: Využití družicových technologií pro geografické zabezpe ení Armády eské republiky. Diserta ní práce, Univerzita obrany, Fakulta vojenských technologií, Katedra vojenských informací o území, Brno, 2004, 99 str. + p íl.

[32]

Maršík,Z.: D jiny zem m ictví. U ební texty vysokých škol, FAST VUT Brno, Cerm, s.r.o. Brno 1998, 109 str.

[33]

Miklós,L.: Atlas krajiny Slovenskej republiky – nové možnosti kartografickej prezentácie. Geodetický a kartografický obzor, ro . 49/91, . 7-8, 2003, str. 137-141

[34]

Miklošík,F.: Státní mapová díla 1997, 110 str.

[35]

Novák,V. (ed.): Karel Ko istka a jeho rodná obec B ezová nad Svitavou. MNV B ezová nad Svitavou 1976, 31 str.

[36]

Novák,V.-Murdych,Z.: Kartografie a topografie. Praha, SPN 1988, 320 str.

[37]

Pažourek,J.-Reška,J.-Busta,J.: Mapování. U ební texty vysokých škol, FAST VUT Brno, Nakladatelství VUT, Brno, 1992, 213 str.

[38]

Pažourek,J.-Reška,J.: Mapování. Návody ke cvi ení I. díl. U ební texty vysokých škol, FAST VUT Brno, VUT Brno, 1990, 160 str.

[39]

Plánka,L.: Vývoj sv tové a eské kartografie. U ební texty vysokých škol, Akademické nakladatelství, s.r.o., Brno, 125 str.

[40]

Podobedov,N.C.: Topografi eskoje kartografirovanije. GEODEZIZDAT - Vydavatelství geodetické literatury, Moskva 1962, 264 str.

[41]

Pravda,J: Mapový jazyk. Univerzita Vydavatelství UK 1997, 88 str.

- 102 (117) -

eské republiky. Skripta VA Brno,

Komenského,

Bratislava,

Záv r

[42]

Pravda,J.: Stru ný lexikón kartografie. Geographia Slovaca, 17/2001, GÚ SAV, Bratislava, 324 str.

[43]

Pravda,J.: Koncep né a kartografické aspekty Atlasu krajiny Slovenskej republiky. Kartografické listy, 11, Ro enka Kartografické spole nosti Slovenskej republiky, 2003, str. 85 -94

[44]

Roubík,F.: Soupis map eských zemí. Sv. 1, Praha, Státní nakladatelství u ebnic 1951, 307 str. + p íl.

[45]

Roubík,F.: Soupis map eských zemí. Sv. 2, Praha, N SAV 1955, 308 str. + p íl.

[46]

Semotanová,E.: Mapy 2001, 264 stran.

[47]

Sovjáková,E.: Autorskoprávní ochrana geografické informace podruhé. GEOinfo, . 2, 2001

[48]

Srnka,E.: Matematická kartografie. Brno, VAAZ 1986, 302 str.

[49]

Stöckl,P.: esko do dlan . National Geographic 2005, str. 6 - 9

[50]

Š tti,J.: Geodézia. Alfa, Bratislava, 368 str.

[51]

Štván,J.: O pozemkovém katastru na Hlu ínsku. Zem m ický v stník 1932, od str. 81

[52]

Štván,A.: Geodetické základy katastrálních map platných v SR. Podle p ednášek vydala Vysoká škola technická Dr. E.Beneše v Brn , Brno 1947, 74 str. a p ílohy

[53]

Štorkán,F.: Kartografické tabulky pro nové mapy 1:100 000, 1:50 000, 1:25 000 a 1:10 000. SNTL, Praha, 1956, 72 str. a p íloha.

[54]

Uhrová,H.: Morfometrické podklady pro tématické mapy. Diplomová práce, Ústav geodézie, Fakulta stavební VUT v Brn , Brno 2003, 46 str. + 13 p íloh

[55]

Veverka,B.: Topografická a tematická kartografie. ES 1995, 202 str

VUT, Praha

[56]

Veverka,B.: Topografická a tematická kartografie. ES 1997, 203 str.

VUT, Praha

[57]

Veverka, B. et. al.: Kartografické standardy NATO. Geodetický a kartografický obzor, 45/87, 1999, .7-8, str. 140 – 147

[58]

Veverka,B., echurová,M.: Georeferencování map II. a III. vojenského mapování. Kartografické listy, . 11, Kartografická spole nost Slovenskej republiky, Bratislava, 2003, str. 103-113

[59]

Veverka, B.: Sou adnicové transformace v GISech a digitální kartografii. http://hobbes.fav.zcu.cz/gis/akce/14_kartograficka_konference/sbornik/ veverka/veverka-referat.htm (2.9.2005)

[60]

UNIVERSUM - Všeobecná encyklopedie. Odeon, Praha, 2002, 4 sv.

[61]

Všeobecná encyklopedie. Diderot, Praha, 1999, 8 sv.

ech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Libri

- 103 (117) -

esko, ervenec


[62]

Akademický slovní cizích slov. Academia, Praha, 1998, 834 str.

7.2.1.2 Instrukce, metodické pokyny, návody a p edpisy [63]

Návod, jak vykonávati katastrální m ické práce pro obnovení pozemkového katastru novým katastrálním ízením (Instrukce A pro katastrální m ické práce). Ministerstvo financí, Praha 1940, 299 str.

[64]

Obrazce, tabulky a p ílohy k Instrukci A. Správa geodézie a kartografie na Slovensku jako dotisk vydání ministerstva financí v Praze v roce 1940, Geodetický, topografický a kartografický ústav, Bratislava 1956, 305 str.

[65]

Návod, jak vykonávati katastrální m ické práce pro vedení pozemkového katastru (Instrukce B pro katastrální m ické práce). Ministerstvo financí, Praha 1933, 129 str. + 40 grafických p íloh a 18 tabulek

[66]

Bilder, Tafeln und Anlagen zur Anleitung, wie Katastervermessungsarbeiten für die Erneuerung des Grundkatasters durch ein neues Katasterverfahren auszuführen sind (zur Unterweisung A für Katastervermessungsarbeiten). Ministerstvo financí, Praha 1941, 335 str.

Základní mapy [67]

Sm rnice pro tvorbu základní mapy 1:10 000, eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1970, 10 str.)

[68]

Návod pro tvorbu základní mapy SSR 1:10 000., eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1970, 1. díl (27 str.) a 2. díl (34 str.)

[69]

Metodický návod pro tvorbu a vydávání Základní mapy SSR 1:10 000 (984 221 MN-1/85), ÚGK Praha, 1985, 27 str. a p íl.

[70]

Návod pro tvorbu základní mapy kartografický, Praha, 1971, 34 str.

[71]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy SSR 1:25 000 (984 614 I-1/89). ÚGK. 10 str. a P ílohy (Seznam mapových zna ek, Vzorový list), Praha, 1989

[72]

Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy 1:25 000 (984 614 MN-1/89), ÚGK Praha, 1989, 29 str. + p íl.

SSR

[73]


SSR

[74]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy SSR 1:50 000 (984 614 I-2/85). ÚGK, Praha 1986, 11 str. a Seznam mapových zna ek a Vzorový list mapy

[75]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Mapy okres (984615 I-5/86. ÚGK, Praha 1987, 11 str.

[76]

Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Mapy okres SR 1:100 000 (984615 MN-5/86. ÚGK, Praha 1987, 18 str. + p ílohy

- 104 (117) -

SSR,

eský ú ad geodetický a

SR 1:100 000

Záv r

[77]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Mapy kraj SR 1:200 000 (984615 I-3/86. ÚGK, Praha 1987, x str. + p ílohy (Seznam mapových zna ek, Vzorový list)

[78]

Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Mapy kraj SR 1:200 000 (984615 MN-3/86. ÚGK, Praha 1987, 17 str. + p ílohy

[79]

Klí smluvených zna ek (Základní mapa 1:50 000, Základní mapa SSR 1:200 000), eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1971

[80]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy SSR 1:100 000 (984 614 I-4/87) ze dne 12.11.1987, ÚGK, Praha 1988, 11 str. a Seznam mapových zna ek a Vzorový list mapy

[81]


[82]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy SFR 1:200 000 (984 614 I-5/90). ÚGK, Praha 1990, 10 str. a Seznam mapových zna ek a Vzorový list mapy

[83]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání kartografických d l pro ve ejnost (984 600 I-3/88). ÚGK, Praha 1988, 14 str.

[84]

Instrukce pro standardizaci barev map pro hospodá skou pot ebu (735 241 I/89). ÚGK, Praha 1989, 7 str. + p íl.

SSR

Vojenské topografické mapy [85]

Topo-IV-4 „Smluvené zna ky, vzorky písma a zkratky topografických map m ítek 1:25 000, 1:50 000 a 1:100 000. MNO, 1954, 75 str. a 3 p ílohy.

[86]

Instrukce pro mapování v m ítkách 1:10 000 a 1:5000. 1. díl Všeobecná ást a tacheometrická m ení (topografická instrukce). Úst ední správa geodesie a kartografie, Praha, 1957, 92 str.

[87]

Instrukce pro mapování v m ítkách 1:10 000 a 1:5000. 2. díl - M ické a vyhodnocovací práce (fotogrammetrická instrukce). Úst ední správa geodesie a kartografie, Praha, 1959, 116 str.

[88]

Dopl ky a zm ny ke smluveným zna kám topografických map m ítek 1:25 000, 1:50 000 a 1:100 000 (Topo-IV-4 z r. 1954). MNO, 1961, 6 str.

[89]

Instrukce pro mapování v m ítkách 1:10 000 a 1:5000. 3. díl Kartografické a reproduk ní práce, tisk mapy (kartografická instrukce). Úst ední správa geodesie a kartografie, Praha, 1964, 80 str.

[90]

Metodický návod pro tvorbu a obnovu tiskových podklad topografické mapy 1:25 000 (984 619 MN-3/88), eský ú ad geodetický a kartografický a Federální ministerstvo národní obrany, Praha, 1988, 29 str.

Státní mapy [91]

Sm rnice pro opakovaná vydání státní mapy 1:5000 odvozené ( . 3115/1970/2) a technologický postup pro opakovaná vydání státní

- 105 (117) -


mapy 1:5000-odvozené ( . 3965/1970-2). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1970, 14 + 10 str. a p ílohy. [92]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Státní mapy 1:5000 - odvozené ( . 98461108 I/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1983, 13 str. a p ílohy (Seznam mapových zna ek a vzorové listy pro jednotlivé varianty).

[93]

Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Státní mapy 1:5000 odvozené ( . 984612 MN- 1/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1984, 31 str. a p íloha

[94]

Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Státní mapy 1:5000 odvozené, Dodatek . 2/88 ( . 984612 MN- 1/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 6 str.

[95]

Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Státní mapy 1:5000 - odvozené ( . 984612 I/91). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1992, 10 str. a p ílohy

Základní mapy velkého m ítka [96]

Sm rnice pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka ( . 984 210 S/81). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1981, 15 str.

[97]

Sm rnice pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka ( . 984 210 S/81). Dodatek íslo 1/86. eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1986, 3 str.

[98]

Sm rnice pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka ( . 984 210 S/81). Dodatek íslo 2/88. eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 5 str.

[99]

Metodický návod pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka ( . 984 210 MN- 1/82). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1982, 36 str. a p íl.

[100] Metodický návod pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka. Dodatek íslo 1/85 ( . 984 210 MN- 1/82). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1985, 7 str. [101] Metodický návod pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka. P ílohy. Dodatek íslo 2/88 ( . 984 210 MN- 1/82). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 3 str. [102] Metodický návod pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka ve zn ní dodatku . 1/85 a dodatku . 2/88 ( . 984 210 MN- 1/82). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 39 str. [103] Technologický postup pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka p epracováním p vodní mapy ( . 984 210 TP- 5/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1983, 22 str. [104] Technologický postup pro tvorbu Základní mapy SSR velkého m ítka p epracováním p vodní mapy ve zn ní dodatku . 1/88 ( . 984 210 TP5/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 30 str.

- 106 (117) -

Záv r

[105] Technologický postup pro vyhotovení m ického originálu Základní mapy SFR velkého m ítka a pro výpo et vým r ( . 984 210 TP4/89). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1992,4 str. [106] Technologický postup pro tvorbu Základní mapy SFR velkého m ítka p epracováním p vodní mapy. Dodatek . 2/91 ( . 984 210 TP- 5/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1992, 4 str. [107] Metodický návod pro tvorbu technické mapy m sta ( . 984 232 MN2/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1983, 24 str. + p ílohy [108] Metodický návod pro tvorbu technické mapy m sta. Dodatek íslo 1/85 ( . 984 232 MN- 2/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1985, 3 str. + p íloha [109] Metodický návod pro tvorbu technické mapy m sta. Dodatek íslo 2/89 ( . 984 232 MN- 2/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1989, 6 str. [110] Metodický návod pro tvorbu základní mapy závodu. Dodatek íslo 1/85 ( . 984 232 MN- 1/83). eský ú ad geodetický a kartografický, Praha 1985, 3 str. + p íloha [111] P edpis pro základní mapu dálnice (ú innost od 1.1.1980). Federální ministerstvo dopravy, NADAS, Praha , 21 str. [112] P edpis pro Jednotnou železni ní mapu stanic a tratí (ú innost od 1.7.1987). Federální ministerstvo dopravy, NADAS, Praha , 29 str. Obecné [113] Katalog map pro hospodá skou výstavbu. 1. vyd., ÚGK, Praha, 1986, 50 str. [114] Na ízení vlády . 116/1995 Sb. ze dne 19.4.1995, kterým se stanoví geodetické referen ní systémy, státní mapová díla závazná na celém území státu a zásady jejich používání. Sbírka zákon . 116/1995, str. 1627 – 1628. [115] Na ízení vlády . 430/2006 Sb. ze dne 16.8.2006, o stanovení geodetických referen ních systém a státních mapových d l závazných na území státu a zásadách jejich používání. Sbírka zákon . 430/2006, str. 5970 – 5973. THM [116] Instrukce pro technickohospodá ské mapování v m ítkách 1:500, 1:1000, 1:2000 a 1:5000 (prozatímní vydání). Úst ední správa geodezie a kartografie, Praha 1961, 118 str. [117] Technologický postup pro vyhotovení technickohospodá ské mapy m ítka 1:5000 - odvozené. eský ú ad geodetický a kartografický, Praha, 1971, 12 str.

- 107 (117) -


7.2.1.3

Zákony a vyhlášky

[118]

SN 73 0120 Zna ky základních technickohospodá ských map (schváleno 15.12.1966, ú innost od 1.4.1968). Vydavatelství Ú adu pro normalizaci a m ení, Praha 1966, 54 str.

[119]

SN 73 0122 Zna ky ú elových map a plán ve stavebnictví (schváleno 15.12.1966, ú innost od 1.4.1968), Vydavatelství Ú adu pro normalizaci a m ení, Praha 1966, 39 str.

[120]

SN 73 0402 Názvosloví mapování (schváleno 29.10.1975). Vydavatelství ú adu pro normalizaci a m ení, Praha 1977, 43 str.

[121]

SN 73 0403 Názvoslovie evidencie nehnutelnosti (schváleno 15.6.1976, ú innost od 1.1.1978). Vydavatelství ú adu pro normalizaci a m ení, Praha 1987, 43 str.

[122]

SN 73 0406 Názvoslovie kartografie (schváleno 19.6.1984, ú innost od 1.1.1986). Vydavatelství ú adu pro normalizaci a m ení, Praha 1985, 36 str.

[123]

SN 01 3410 Mapy velkých m ítek. Základní ustanovení (schváleno 18.9.1978). Vydavatelství ú adu pro normalizaci a m ení, Praha 1979, 18 str.

[124]

SN 01 3411 Mapy velkých m ítek. Kreslení a zna ky (schváleno 18.9.1978). Vydavatelství ú adu pro normalizaci a m ení, Praha 1980, 104 str. + p ílohy

7.2.2

Seznam dopl kové studijní literatury

7.2.2.1 Publikace [125] Arnberger,E.: Handbuch der thematischen Kartographie. Franz Deuticke, Wien 1966, 554 str. [126] Arnberger,E.: Thematische Kartographie. Braunschweig, Westermann 1977, 232 str. [127] Arnberger,E.: Eigenschaften der graphischen Darstellungsmittel. Kartographische Schrifttenreihe, 3/1978, str. 7-17 [128] Aslanikašvili,A.F.: Kartografija, Tbilisi, Mecniereba 191969 [129] Aslanikašvili,A.F.: Metakartografia. Osnovnyje problemy, Tbilisi, Mecniereba 1974, 126 str. [130] Bagrow,L.: Die Geschichte der Kartographie. Berlin, Safari Verlag 1944 [131] Baranskij, N.N.: Ekonomi eskaja kartografija. Moskva, Geografgiz 1956

geografija.

Ekonomi eskaja

[132] Beránek,T.: Expertní systémy - budoucnost kartografie? Manuskript, Katedra kartografie a geoinformatiky, p . f. UK, Praha, 1995, 6 str. [133] Berljant,A.M.: Kartografi eskij metod issledovanija. IMU, Moskva 1978

- 108 (117) -

Záv r

[134] Berljant,A.M.: Teoreti eskije problemy kartografii. Izdatelstvo Moskovskogo univerziteta 1993, 116 str.

Moskva,

[135] Berljant,A.M.: Geoikonika. Moskva, Astreja 1996 [136] Bertin.J.: Sémiologie graphique. Les diagrammes, les cartes. Paris, Gauthier-Villars 1967, 431 str. [137] Board,C.: Maps as Models. London, Methuen, 1967 [138] Board,C.: The Geographer´s Contribution to Evaluating Maps as Vehicles for Communicating Information. 8th International Cartographic Conference, Moscow 1976, 15 str. [139] Boguszak,F.-Šlitr,J.: Topografie, SNTL, Praha 1962 [140] Bohá ,P. - Mucha,L.: Nový sv t na starých mapách. Praha 1992 [141] Böhme,R.: Inventory of World Topografic Mapping. Vol. 1 Western Europe, North America and Australasia. ICA, London/New York, 1989 [142] Brjuchanov, A. V., Tikunov, V. S.: Fotografi eskij sposob palu enija prostych anamorfirovanych izabraženij. Moskva, Geodezija, Kartografija i aerofotosjomka, 1983, s.117-122. [143] B oušek,L. VTIS, 1994

ochna ,K: Katalog topografických objekt . Dobruška,

[144] Buchar, P., Hojovec, V. : Matematická kartografie. Praha, 1996, 210 s.

VUT,

[145] Bumba,J.: Mapy velkých m ítek v eské republice. Geodetický a kartografický obzor, ro ník 38/80, . 12/1992, str. 253 - 259 [146] Buttenfield,B.P.-Mark,D.M.: Expert Systems in Cartographic Design. In.: Taylor, D.R.F. (ed.): Geographic Information Systems: The Microcomputer and Modern Cartography, Pergamon Press, 1991, Exeter, s. 129 – 150 [147] Cafourek,P.: Stabilní katastr eských zemí a jeho m ické operáty. Kandidátská diserta ní práce [148] Campbell,J.: Introductory Cartography. Dubuque, W.C.Brown 1991 [149] Cimbálník,M.-Veverka,B.: Transformace mezi sou adnicovými systémy v mapových dílech SFR. Geodetický a kartografický obzor, ro ník 38/80, 1992, . 10, str. 204 - 208 [150]

apek.R.-Kudrnovská,O.: Kartometrie. SPN, Praha 1982

[151] Demek,J.: Úvod do štúdia teoretickej geografie. Bratislava, SPN 1987, 242 str. [152] Dent,B.D.: Cartography. Thematic Map Design. Dubuque, W.C.Brown 1996 [153] Dickinson, G.C.: Statistical Mapping and the Presentation of Statistics. Edward Arnold, London 1977 [154] Dubreuil,L.(ed.): World Directory of map collections. 3. vyd., München – London 1993

- 109 (117) -


[155] Eckert,M.: Die Kartenwissenschaft. Forschung und Grundlagen zu einer Kartographie als Wissenschaft. Berlin, Walter de Gruyter, Band 1 (1921), Band 2 (1925) [156] Fiala,F.: Kartografická zobrazování. Bez ur ení (p epis p ednášek), 167 str. + p íl. [157] Fi or,D.: K definici termínu „štátne mapové dielo“. Kartografické listy, . 4, Bratislava 1996 [158] Fi or,D.: Obnova Základnej mapy Slovenskej republiky 1:1000 a jej perspektiva. Geodetický a kartografický obzor, 43 (85)), 1997, . 8 - 9, str. 163 – 165 [159] Freitag,U.: Semiotik und Kartographie. Kartographische Nachrichten, 21, 1971, 171 - 182 [160] Grothenn,D.: Einheitliche Gestaltung der amtlichen Kartenwerke in Europa?. Kartographische Nachrichten, 44, 1994, . 1 (zkrácený p eklad Jednotná úprava ú edního topografického mapového díla v Evrop ? od J.Rambousek v GAKO, . 7, 1995, str. 145 - 147) [161] Guoshou, H.: Map projections for changing scale city maps. In Acta geodetica et cartographica Sinica, Vol.14, . 3/1985, s.188-195. [162] Gusejn-Zade, S. M., Tikunov, V. S.: islennyje metody sozdanija anamorfirovanych kartografi eskich izabraženij. Moskva, Geodezija i kartografija, 1990, s.38-44. [163] Hájek,M. a kol.: Kartografická tvorba a reprodukcia. ES SVŠT, Bratislava 1978 [164] Hájek, M. - Doluvodská, I.: Tvorba mapy Bratislavy v dynamickej mierke. In Geodetický a kartografický obzor, 33(75), .9. Praha, SNTL, 1987, s.241-245. [165] Hake,G.: Kartographie. Berlin, Walter de Gruyter 1994 [166] Hons,J., Šimák,B.: Poj te s námi m it zem kouli. Praha, 1942, 1959 [167] Hubá ek,M.: Vojenskogeografické produkty a možnosti jejich využití. Vojenská akademie, Brno, 2000 [168] Humphreys,A.L.: Old Decorative Map and Charts. Londýn, New York 1926 [169] Humphreys,A.L.: Staré mapy (Antique Maps and Charts). Praha, Kartografie 1992, 141 str. [170] Imhof,E.: Kartographische Geländedarstellung. Walter de Gruyter, Berlin, 1965 [171] Imhof,E.: Thematische Kartographie. Walter de Gruyter, Berlin 1972 [172] Imhof,E.: Cartographic Relief Presentation. Walter de Gruyter, BerlinNew York 1982 [173] Jakabšic,J.: K systému tvorby tyflomáp a tyfloplanov. Tyflologické listy, . 1 - 2/1985, str. 12 - 40

- 110 (117) -

Záv r

[174] Jesenský,J.: Hmatové vnímání informací s pomocí tyflografiky. 1. vyd., SPN, Praha, 1988, 226 str. [175] Ka ok,J.: Kvantitativní metody v geografii - 1. díl (Grafické a kartografické metody). Ostravská univerzita, Ostrava 1992 [176] Klinghammer,I.-Papp-Váry,Á.: Föld nk t kre a térkép. Budapest, Gondolat 1983 [177] kol.: Bericht uber die Genauigkeitsuntersuchung der Karte 1:25 000, 1:50 000, 1:100 000. Konferenz der geodetischen Dienste der sozialistischen Staaten, Dresden 1960 [178] kol.: Vývoj mapového zobrazení SSR. III. díl – Mapování a m ení eských zemí od poloviny 18. století do za átku 20. století. ÚSGK Praha, 1961 [179] kol.: Geodetický systém 1942/83 na s. území. Souhrnná informace o vzniku systému s p ehledem prací. Topografická služba s. armády, Praha 1992, 84 str. [180] kol.: Historie topografické služby eskoslovenské armády 1918 – 1992. Topografické odd lení HOS GŠ Armády eské republiky, Praha 1993, 172 str. [181] kol.: Katalog map, vojenskogeografických podklad produkt . MO Praha, Topografická služba A R, 1997

a digitálních

[182] Kolá ný, A.: Cartographic Information – A Fundamental Concept and Term in Modern Carography. Cartographic Journal, 6, 1969, str. 47- 49 [183] Kone ný,M. - Rais,K.: Geografické informa ní systémy. UJEP, Brno 1985 [184] Kova ík,J. - Veverka,B.: Kartografická tvorba. ES VUT, Praha 1980, 1981 [185] Krcho,J.: Geografická kartografia. Universita Komenského, Bratislava 1986, 286 str. [186] Krzywicka-Blum, E., Ma ka, B.: Metryka a tlo map tematycznych. In Zeszyty naukowe AR we Wroclawiu, No193. Wroclaw, Akademia rolnicza, 1990, s.115 -124 [187] Krzywicka-Blum E.: Wykorzystanie map w studiach antropopresyjnych przeksztalce srodowiska. In Zeszyty naukowe AR we Wroclawiu, No251.Wroclaw, Akademia rolnicza, 1994, s. 151-161. [188] Krzywicka-Blum E.: Modulowanie skali a rozklad wybranych elementow tresci na przykladzie tematycznych map Wroclawia. In XXV Ogólnopolska konferencja kartograficzna. Lublin, 1998, s.74-81. [189] Ku era,F.: Topografické mapy západoevropských stát . Praha 1975 [190] Ku era, K. (1962): Kritéria p esnosti topografického mapování v m ítku 1:5000 a 1:10 000. Sborník výzkumných prací IV, svazek VII. Praha, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Praha , s. 65 –122 [191] Kucha ,K.: Vývoj a dnešní zobrazení sv ta. SPN, Praha 1969 - 111 (117) -


[192] Lauermann,L.: Technická kartografie I,II. VAAZ, Brno 1974 [193] Lehmann, J.G.: Darstellung einer neuen Theorie der Bergzeichnung der schiefen flächen im Grundriss oder der Situationszeichnung der Berge, Leipzig, 1799 [194] Lutyj,A.A.: Jazyk karty: suš nos , sistema, funkcii. Moskva, IG AN SSSR 1988, 292 str. [195] Martinec,Z.: Digitální model území 25- struktura datové báze. Geodetický a kartografický obzor, 43 (85), 1997, . 8 - 9, str. 165 – 169 [196] McEachren,A.M.: How Maps Work: Representation, Visualization and Design. New York, Guilford 1995 [197] Meine, K.-H.: Kartographische Kommunikationsketten und kartographischen Alphabet. Mitteillungen der Österreichischen Geographischen Geselschaft, 116, 1974, str. 390 – 418 [198] Meynen,E. (ed.): Multilingual Dictionary of Technical Terms in Cartography. ICA, Commision II , Wiesbaden, Fr. Steiner Verlag GmBH 1973, 573 str. [199] Miklošík,F.: Mapování. Skripta VAAZ Brno, 1976, 364 str. [200] Miklošík,F.: P esnost polohopisu obnovených topografických map m ítka 1:25 000. MNO Praha, Vojenský topografický obzor, . 1/1986 [201] Miklošík,F.: Charakter a možnosti využití s. topografických map. Vojenský topografický obzor, . 2/1991, str. 7 – 9. [202] Miklošík,F.: Objektivizace hodnocení map a mapových d l. Skripta VA Brno, 2002, 92 str. [203] Mikšovský,M.: Kartografie. GKP, Praha 1987 [204] Mojdl,J.: Kartografické kuriozity. In: Ro enka Lidé a zem 1978, Praha 1978, str. 50 – 57 [205] Monkhouse, F.J.-Wilkinson,H.R.: Maps and Diagrams. London – New York. Methuen and Dutton 1952 [206] Monmonier,M.S.: Mapping it Out: Expository Cartography for the Humanities and Social Sciences. Chicago, The University of Chicago Press 1993 [207] Mucha,L.: První eské zem pisné atlasy. In: Lidé a zem 33, 1984, str. 288 [208] Murdych,Z.: Metody anamorfózy m stských park . Acta Universitatis Carolinae – Geographica, 1971, IV, str. 111 - 118 [209] Murdych, Z.: K otázce p edm tu a klasifikace metody anamorfózy mapy. In Acta Universitatis Carolinae-Geographica XI. Praha, Univerzita Karlova, 1976, s. 97-105. [210] Murdych,Z.: Tematická kartografie II. Praha, SPN, 1983, s.267-294 [211] Murdych,Z.: Tematická kartografie. Do asná vysokoškolská u ebnice. Ministerstvo školství SR 1988, Praha, 248 str. + 16. p íl.

- 112 (117) -

Záv r

[212] Muehrcke,P.C.: Map Use. Reading, Analysis and Interpretation. Madisn, LP 1992 [213] Nebeský,L. – Pálek,B.: Dva aspekty jazyka mapy. Geodetický a kartografický obzor, 36, 1990, str. 222 - 224 [214] Neumann,J.: ZABAGED/2 - digitální barevná rastrová mapa eské republiky v m ítku 1:10 000. Geodetický a kartografický obzor, 40 (82), 1994, . 8, str. 164 – 167 [215] Neumann, J. (1995): Autorskoprávní ochrana geografické informace vytvá ené a využívané v souvislosti s výkonem státní správy v územním plánování. Státní správa a samospráva, ro ník 1995, . 37, Ministerstvo vnitra R, Praha, P íloha s. I – VII. [216] Neumann, J. (1996): Aktuální otázky uplatn ní autorského práva v prost edí státních mapových d l. Státní správa a samospráva, ro ník 1996, . 46, Ministerstvo vnitra R, Praha, P íloha s. VI – VIII. [217] Ogrissek,R.: ABC Kartenkunde. Brockhaus, Leipzig 1983 [218] Peucker,K.: Schattenplastik und Farbenplastik. Beiträge zur Geschichte und Theorie der Geländedarstellung. Wien, Artaria, 1890 [219] Plischke,V.-Uhlí ,J.: Sou asný stav Základní báze geografických dat. Geodetický a kartografický obzor, 43 (85), 1997, . 8 - 9, str. 157 – 162 [220] Podhorský,I. a kol.: Podrobné mapování. Skripta 258 str. + p íl.

VUT Praha, 1980,

[221] Potižák,P.-Císa ,J.: Podrobné mapování. SNTL/SVTL Praha, 1966m I. vydání, 454 str. [222] Pravda,J: Základy koncepce mapového jazyka. Geografický asopis, 34, 1982, str. 326 - 351 [223] Pravda,J.: Základy koncepcie mapového jazyka. Bratislava, GÚ SAV 1990, 168 str. [224] Pravda,J: Asociativnost v mapovom vyjadrovani. In: Hájek,M. (ed.):Mapa – podklad k novým informacím. Zborník z 11. kartografické konference, Bratislava, Kartografická spole nost SR a R, 1995, str, 66 – 71 [225] Pravda,J.: Hlavné etapy vývoja mapy a kartografie. In: Kartografické listy 4, str. 17 - 28 [226] Pravda,J.: Redakcia a konštrukcia máp a atlasov. Bratislava, P F UK, 1998 [227] Puppe,F.: Systematic Introduction to Expert Systems. Springer Verlag, 1993, Berlin/Heidelberg, 356 str. [228] Raisz,E.: General Cartography. McGraw-Hill Book Company, New York - London 1938 [229] Raisz,E.: Principles of Cartography. McGraw-Hill, New York 1962 [230] Rase, W. D., Godesberg, B. B.:Kartographische Anamorphosen. In Kartographische Nachrichten,. 3/1992, s.99-105.

- 113 (117) -


[231] Ratajski,L.: Metodyka kartografii spoleczno-gospodarczej. Warszawa, PPWK, 1973, 380 str. [232] Ratajski,L.: Pewne aspekty gramatyki j zyka mapy. Polski Przegl d kartograficzny, 8, 1976, str. 49 – 61 [233] Ratajski,L.-Winid,B.: Kartografia ekonomiczna. Warszawa, PPWK 1960 [234] Robinson,A.H.: Elements of Cartography. New York, John Wiley and Sons 1953 [235] Robinson,A.H.-Petchenik,B.B.: The Nature of Maps. Chicago, The University of Chicago Press 1976 [236] Robinson,A.H.-Sale,R.D.- Morrison,J.L.: Elements of Cartography. New York - London, John Wiley and Sons 1978 [237]

ehák,D.: Cvi ení z kartografie.

[238] Sališ ev,K.A.: Osnovy kartovedenie. Obš aja as . Moskva, Geografgiz 1939 [239] Sališ ev,K.A.: Kartovedenie. 2. vyd., Moskva, Izdatel´stvo Moskovskogo universiteta, 1982, 406 str. (1. vyd. v roce 1976) [240] Semotanová,E., Šim nek,R.: Lexikon mapových archív a sbírek eské republiky. Praha, 2000 [241] Schlichtmann,H.: CharacteristicTraits of the Semiotic Systém „Map Symbolism“. The Cartographic Journal, 22, 1985, str. 23 – 30 [242] Schlichtmann,H: Map Symbolism Revisited: Units, Order and Contexts. Geographica Slovaca, 1994, 5, str. 47 - 62 [243] Schmidt,R.: Überlegungen zur Vereinheitlichung der äusseren Form der europäischen Kartenwerke, BDVI Forum, 20, 1994, . 1, str. 241 249 (J.Šimek - zkrácený p eklad, P ehled informací 2, 1995, Zdiby, VÚGTK 1995, 7 str.) [244] Smutný, J.: Geografické informa ní systémy. Brno, CERM, 1998, s. 4565. [245] Srnka,E.-Severa,J.: P esnost nových topografických map 1:25 000. Brno, Sborník VAAZ, ada B, . 2/1959 [246] Szaflarski,J.: Zarys kartografii. Warszawa, PPWK 1955 [247] Šíma,J.: Historie, sou asnost a budoucnost tvorby a vydávání map ve st edních m ítkách v eských zemích. VÚGTK, Zdiby 1993 [248] Töpfer,F.: Kartographische Generalisierung. Haag, Gotha 1974 [249] Uhlí ,J.: Tvorba katalogu objekt ZABAGED/1. Geodetický a kartografický obzor, ro ník 41/83, 1995, . 9, str. 187 – 190 [250] Urban, J.: Digitální model terénu. VUT Praha, 1992, 60 str [251] Veverka,B.: Teorie systém a kybernetiky. ES VUT, Praha 1987 [252] Veverka,B.: Topografická a tematická kartografie. ES 1988,

- 114 (117) -

VUT, Praha

Záv r

[253] Voženílek, V., Ka ok, J.: Tvorba tematických map v GIS - 1. ást. In Škola-p íloha asopisu GEOinfo .4/99. Ostrava, Computer Press, 1999, 20 s. [254] Witt,W.: Thematische Kartographie. Methoden und Probleme. Tendenzen und Aufgaben. Gebruder Jänecke, Hannover 1970 [255] Witt,W.: Thematische Kartographie. Gebruder Jänecke, Hannover 1970 [256] Žukov,V.T. – Serbe uk, S.N. – Tikunov, V.S.: Matematikokartografi eskoje modelirovanije v kartografii. Moskva, Izdatel´stvo Mysl 1980, 224 str. [257]

KOL.:

Monumenta cartographica Bohemiae (1518 – 1720)

Základní mapy [258] Zásady tvorby, vydávání a rozši ování souboru map ur ených pro pot eby národního hospodá ství (6070/1968-5). Úst ední správa geodézie a kartografie (opravená zn ní: ÚGK . 1889/71 a . 999/722) [259] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy SSR 1:10 000 (984 221I/85) v etn Seznamu mapových zna ek a Vzorového listu mapy, ÚGK Praha, 1985 [260] Inštrukcia na tvorbu a vydávanie Základnej mapy Slovenskej republiky 1:10 000 (984 221 MN-2/85). Bratislava, SÚGK 1985 [261] Metodický návod pro obnovu a vydávání Základní mapy SSR 1:10 000 (984 221 MN-2/85), ÚGK Praha, 1985 [262] Metodický návod pro údržbu Základní mapy SSR 1:50 000 (984 614 MN-3/86) ze dne 1.7.1986 ( ÚGK . 1819/1986-21) [263] Koncepce Základní báze geografických dat (ZABAGED). 1994-1, Praha, ÚZK, 1994

.j. 5005-

[264] Seznam objekt zobrazených v ZABAGED/1. .j. 4926/1996-22, Praha, ÚZK, 1996 [265] Katalog objekt ZABAGED/1. .j. 2459/1995-36, Praha, Zem m ický ú ad, 1995 [266] Návod pro redak ní p ípravu ZABAGED/1. Zem m ický ú ad, 1996

.j. 124/1996-36, Praha,

[267] Opat ení ve v ci zm ny ve vydávání a využívání map pro hospodá skou výstavbu ( ÚZK .j. 3560/1991-21) a dalších dopl ujících p edpis . ÚZK Praha, 1991 Vojenské topografické mapy [268] Mapové zna ky a sm rnice pro zpracování topografických map m ítek 1:25 000, 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000 (Topo-4-3). MNO Praha, 1976, 210 str. (s dopl kem z roku 1989) [269] Mapové zna ky a sm rnice pro zpracování topografických map m ítek 1:500 000 a 1:1 000 000 (Topo-4-9). MNO Praha, 1977, 80 str.

- 115 (117) -


[270] Sm rnice pro tvorbu pozemkové mapy vojenského újezdu m ítka 1:5 000. MNO Praha, Topografická služba, 1984 Státní mapy [271] Rozhodnutí ministerstva techniky ze dne 15.8.1950 . 6900/50/V/5 Obecné [272] Pokyny eského ú adu geodetického a kartografického pro projektování geodetických a kartografických prací (5263/1977-21 ve zn ní dodatk 6363/1978-21 a 3777/1985-21). [273] Návod pro práci v mapových službách ze dne 28.12.1969 ( ÚZK . 5200/69-4 ve zn ní . 6780/1972-2 ze dne 18.1.1973) [274] Zákon národní rady Slovenské republiky . 215/1995 Sb. O geodézii a kartografii [275] Koncepcia tvorby a aktualizácie Základnej bázy údajov geografického informa ného systému na podklade Základnej mapy Slovenskej republiky 1:10 000 ( . Gk-3503/1996), Bratislava, ÚGKK SR 1996 [276]

STN 73 0401 Terminológia v geodézii a kartografii, 1990

[277]

Zákon o geodézii a kartografii . 46/1971 Sb.

[278] Návod ÚZK .j. 21/1997-23 ze dne 30. dubna 1997 pro obnovu katastrálního operátu, ve zn ní dodatku . 1/1998. [279] Prozatímní návod ÚZK .j. 5238/1998-23 ze dne 21. prosince 1998 pro obnovu katastrálního operátu p epracováním souboru geodetických informací a pro jeho vedení [280] Struktura a vým nný formát digitální katastrální mapy a souboru popisných informací katastru nemovitostí eské republiky. Opat ení ÚZK .j. 5729/1993-22 ve zn ní dodatku . 1, ÚZK .j. 1116/199522 a dodatku . 2, ÚZK .j. 1618/1997-22 a dodatku . 3 [281] Prozatímní pokyny pro skenování katastrálních map a map d ív jších pozemkových evidencí, ÚZK, .j. 4669/1993-22 THM [282] Sm rnice pro technickohospodá ské mapování ( ÚGK, . 2500/19692) s p ílohami [283] Ukázkový list technickohospodá ské mapy m ítka 1:5000 – odvozené ( ÚGK, . 4771/1970-2) 7.2.2.2 Zákony a vyhlášky [284] Zákon . 177/1927 Sb. ze dne 16.12. 1927 o pozemkovém katastru a jeho vedení (bývalý Katastrální zákon) ve zn ní zákona . 60/1941 Sb. a zákona . 30/1945 Sb. [285] Zákon . 200 ze dne 29.9.1994 o zem m ictví a o zm n a dopln ní n kterých zákon souvisejících s jeho zavedením. Sbírka zákon . 200/1994, str. 2018 – 2025.

- 116 (117) -

Záv r

[286] Zákon . 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí eské republiky (tzv. nový katastrální zákon), ve zn ní zákona . 89/1996 Sb. [287] Zákon . 359/1992 Sb. o zem m ických a katastrálních orgánech, ve zn ní zákona . 107/1994 Sb., zákona . 200/1994 Sb. a zákona . 62/1997 Sb. [288] Zákon . 46/1971 o geodézii a kartografii [289] Vyhláška . 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon . 200/1994 Sb. o zem m ictví a o zm n a dopln ní n kterých zákon souvisejících s jeho zavedením [290] Vyhláška eského ú adu zem m ického a katastrálního . 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon . 256/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných v cných práv k nemovitostem, ve zn ní zákona . 210/1993 Sb., zákona . 90/1996 Sb., zákona eské národní rady . 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí eské republiky, ve zn ní zákona . 89/1996 Sb. a ve zn ní vyhlášky . 179/1998, která novelizuje vlastní vyhlášku . 190/1996 Sb. [291] Vyhláška . 78/1993 Sb. ze dne 4.1.1993, kterou se stanoví sídla a územní p sobnost zem m ických a katastrálních inspektorát a katastrálních ú ad , vyhláška ÚZK. [292] Vyhláška eského ú adu geodetického a kartografického . 59/1973 Sb. o provád ní geodetických a kartografických prací a o kartografických dílech [293]

SN 73 0401 Názvosloví geodetických základ . Vydavatelství Ú adu pro normalizaci a m ení, Praha 1975

[294]

SN 73 0415 Geodetické body

[295]

SN 01 9322 Zna ky veli in v geodézii a kartografii

[296] STN 73 0401 Terminológia v geodézii a kartografi,. 1990

- 117 (117) -

GE18 KARTOGRAFIE A ZÁKLADY GIS

Recommend Documents