Vývoj zadlužení domácností v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovní management

Vývoj zadlužení domácností v ČR Bakalářská práce

Autor:

Zuzana Kafková bankovní management, bankovní manažer

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Karel Mráček, CSc.

duben 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, resp. místě bydliště dne

Zuzana Kafková

2

Poděkování: Ráda bych poděkovala Ing. Karlu Mráčkovi, CSc. za odborné vedení této práce, cenné připomínky, ochotu a čas, který mi věnoval.

3

Anotace práce: Tématem této bakalářské práce je vývoj zadluţení domácností v ČR. Práce se zaměřuje na prozkoumání závaţnosti problému zadluţení domácností jak z pohledu domácností samotných, tak ve vazbě na další makroekonomické ukazatele. Práce nejprve ukazuje zařazení domácností do ekonomiky a jejich význam. Zabývá se přístupem domácností k financím, a to jak z hlediska úspor a nakládání s majetkem, tak z hlediska spotřeby i jejího financování. V rámci statistické analýzy práce zkoumá jednotlivé charakteristiky zadluţení, a to nejen z pohledu typů úvěrů, věřitelů a času, ale také z pohledu významu a účelu zadluţení. Práce ukazuje, ţe nejvýznamnějším zadluţením v České republice je zadluţení na bydlení, které nejen převyšuje jakoukoli jinou spotřebu, ale také zaznamenává i v dobách krize růst. Analýzy také ukazují pozici nebankovních institucí vůči bankovním. V rámci analýz příčin práce ukazuje propojení zadluţení, spotřeby a důchodu. Zkoumány jsou dále korelace vůči dalším makroekonomickým faktorům a ukázán je i vliv finanční krize. Zadluţení domácností je významné a trend růstu nebezpečný, v porovnání se zahraničím je však úroveň zadluţení domácnosti v České republice makroekonomicky stále přijatelná. Annotation: The theme of this bachelor thesis is the development of household debt in the Czech Republic. The work deals with the issue of household debt both from the point of view of households as such, and in relation to other macroeconomic indicators. It focuses first on the place and importance of households in the economy. It discusses the approach of households to finance, both from the point of view of saving and management of assets, and consumption and its financing. Individual characteristics of debt are dealt with by statistical analysis, including type of loans, creditors and time, and also significance and purpose of borrowing. The thesis points out that the most significant type of debt in the Czech Republic are loans relating to housing, which are not only higher than any other type of consumption, but are also rise at times of depression. The analyses also show the standing of banks compared to other lending institutions. In the analysis of causes, the work shows the interconnection between debt, consumption and revenue. The correlation with other macroeconomic factors is also discussed, as well as the impact of the financial crisis. Household debt is considerable and its rising trend dangerous; compared to other countries, though, the level of household debt in the Czech Republic is still sustainable macroeconomically. 4

Obsah Úvod

7

1

9

2

Domácnosti a jejich místo v ekonomice 1.1

Spotřeba a úspory domácností

12

1.2

Úspory

13

1.3

Spotřeba, úspory a cizí zdroje

17

Bankovní a nebankovní úvěry v ČR

20

2.1

Bankovní úvěry

20

2.1.1

Členění úvěrů

21

2.1.2

Druhy úvěrů dle typu

22

2.2

Kontokorentní úvěr

22

Spotřebitelský úvěr

23

Hypotéční úvěr

24

Úvěr ze stavebního spoření

25

Nebankovní úvěry

27

2.2.1

Nebankovní spotřebitelské úvěry

28

2.2.2

Splátkový prodej

28

2.2.3

Finanční leasing

29

2.3 Porovnání spotřebitelských půjček od nebankovních a bankovních institucí na částku 50 000,- Kč 29 3

4

Statistická analýza zadlužení domácností v ČR (od roku 1995)

33

3.1

Zadluţení českých domácností u bankovních institucí

33

3.2

Zadluţení českých domácností u nebankovních institucí

39

3.3

Celkové zadluţení domácností vzhledem k bankovním a nebankovním institucím 44

Analýza příčin a rizik vývoje zadlužení domácností 4.1

Analýza příčin vývoje zadluţení domácností

4.1.1

4.2

Rozbor zadluţenosti

46 46 48

Zadluţenost na spotřebu

48

Zadluţenost na potřebu bydlení

48

Ţivotní úroveň a spotřeba jako tlak na zadluţenost

51

Reakce dalších subjektů na finanční krizi

52

Příčiny zadluţení domácností

53

Vliv krize

54

Rizika vývoje zadluţení domácností 5

54

5

4.2.1

Konsolidace půjček/úvěrů

55

4.2.2

Insolvenční řízení

55

4.2.3

Exekuční řízení

56

Tendence budoucího vývoje zadlužení

58

Závěr

62

Seznam použité literatury

67

Seznam grafů, obrázků a tabulek

70

6

Úvod Cílem této bakalářské práce je analýza vývoje a současného stavu zadluţení domácností v České republice a posouzení jeho moţných rizik. Pro prozkoumání podstaty zadluţení domácností potřebujeme nejprve pochopit, jakou roli domácnosti v ekonomice hrají a co je podstatou jejich jednání. V první kapitole (Domácnosti a jejich místo v ekonomice) si proto vysvětlíme význam domácností v rámci celé ekonomiky, včetně finančních toků a faktorů, které objem důchodu i těchto finančních toků ovlivňují. Celé pojednání vychází ze základní makroekonomické rovnice vysvětlující tvorbu důchodu. Odhlíţíme přitom od transferů a zahraničního obchodu a soustředíme se zejména na úspory a spotřebu domácností. Bude ukázáno, jak práce domácností s majetkem, včetně úvah o způsobu jeho financování a budování, ovlivňuje jejich výslednou finanční bilanci. Přes základní trojúhelník investování a ukázku rozloţení aktiv se dostaneme k podstatě způsobu uvaţování českých domácností, jejichţ konzervativní přístup k nakládání s majetkem paradoxně vytváří základní kámen jejich zadluţení. V druhé kapitole (Bankovní a nebankovní úvěry v ČR) si uvedeme nástroje, kterých mohou domácnosti vyuţít při financování cílů cizími zdroji. Kapitola přitom popíše nejen typy úvěrových produktů, ale porovná také moţnosti nabízené bankovními a nebankovními institucemi. Na tuto kapitolu pak naváţeme kapitolou Statistická analýza zadluţení domácností v ČR. Zde si ukáţeme, jaký význam mají jednotlivé účely a časové hledisko v úvěrování domácností. Posoudíme vyuţití nabídek bankovních a nebankovních institucí domácnostmi. Uvidíme, jak odlišně jsou vyuţívány a co je podstatou tohoto rozdílu. Cílem analýzy dat bude odhalení základních východisek pro odhalení příčin zadluţení domácností, zjištění závaţnosti tohoto problému i pro odvození tendence vývoje do budoucna. Těmto tématům se pak věnují poslední dvě kapitoly. V rámci kapitoly Analýza příčin a rizik vývoje zadluţení domácností si ukáţeme, kde hledat logické východisko pro vznik a růst zadluţení domácností, o kterém stále častěji slýcháme. Jestliţe se velmi často hovoří o dluhových pastech, insolvenci či osobních bankrotech, je třeba zjistit, jak moc oprávněné tyto články ve skutečnosti jsou. Zaměříme se tedy na korelace se základními makroekonomickými ukazateli. Zhodnotíme, jakým dílem se zadluţení domácností podílí na jejich spotřebě, i jaké důsledky a rizika zadluţení představuje. V rámci práce

7

nezanedbáme ani vlivy nedávné finanční krize, která ovlivnila nejen zadluţenost domácností, ale i ostatní faktory, které ji spoluvytváří či brzdí. V poslední kapitole Tendence budoucího vývoje se pak zaměříme na komplexní shrnutí a odvození tendencí vývoje. Jako východiska budeme brát nejen oficiální zdroje, jako jsou predikce ČNB, ale samozřejmě také vlastní data z kapitoly analýzy dat. Během našeho zkoumání budeme postupovat způsobem, kdy rozloţíme problém na jednotlivé části, prozkoumáme kaţdou část zvlášť a nakonec sloţíme celkový obraz problému zpět a odvodíme další vývoj.

8

1 Domácnosti a jejich místo v ekonomice Tato kapitola seznamuje s pojmem domácnosti, a jaké je jejich postavení v ekonomice, které je znázorněno pomocí makroekonomického koloběhu. Koloběh ekonomiky je závislý na rozhodnutích ekonomických subjektů. Na danou problematiku jsou moţné dva úhly pohledu, mikroekonomický a makroekonomický. V případě mikroekonomie pozorujeme individuální chování podniku a spotřebitele. Tyto ekonomické subjekty vystupují na dílčím trhu (tj. na trhu určitého statku nebo výrobního faktoru). Předmětem pozorování je tedy pouze určitý (dílčí) segment ekonomiky, jako je spotřebitel, trh nebo podnik, a ty mohou být pozorovány samostatně (teorie dílčí rovnováhy) nebo ve vazbě na jiné spotřebitele, podniky a trhy (teorie všeobecné rovnováhy). Makroekonomický pohled se zabývá rozhodováním subjektů na úrovni celého národního hospodářství, souhrnnými (agregátními) ekonomickými jevy, zkoumá faktory, které ovlivňují úroveň agregátních veličin, a jejich vzájemné vztahy v jejich vývoji. Jednotlivé subjekty tvoří z hlediska jejich zapojení do makroekonomického koloběhu statků, sluţeb, výrobních faktorů, důchodů a výdajů čtyři sektory: domácnosti, podniky, vláda a zahraničí.1 Sektor domácnosti Domácnosti jsou vlastníky výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálových zdrojů). Výrobní faktory jsou vyuţívány v podnicích k výrobě statků. Z vlastnictví výrobních faktorů plynou domácnostem z podniků příslušné důchody (mzdy, renty, zisky, dividendy, …). Na základě přerozdělování důchodů získávají domácnosti také transferové důchody, zejména od vlády v podobě různých sociálních dávek, podpor a příspěvků. Důchody domácností jsou vyuţity k placení daní, spotřebním výdajům (domácnosti nakupují od podniků spotřební statky v podobě výrobků a sluţeb) a k tvorbě osobních úspor. Do sektoru domácnosti jsou zahrnuty domácnosti osob a tzv. ústavní domácnosti (domovy důchodců, kláštery, sirotčince, …)

1 HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs 2. vyd. Slaný: MELANDRIUM. 2002. Úvod do makroekonomie, s. 2.

9

Z výše uvedené charakteristiky plyne, ţe domácnosti jsou povaţovány za spotřební jednotky. Z mikroekonomického hlediska se sektor domácností podobá spotřebitelům. I kdyţ chování spotřebitelů vychází pouze z jejich individuálních preferencí.2 Sektor podniků/ firem Podniky pouţívají výrobní faktory k výrobě statků (sluţeb a výrobků) a poskytují je za úplatu ostatním sektorům. V rámci podnikového sektoru obíhá část statků jako tzv. meziprodukty3. Podniky získávají své důchody od ostatních sektorů v podobě výdajů na nákup jejich produktů. Podnikové výdaje na investiční statky (soukromé i vládní) jsou financovány úsporami všech sektorů. Mimo tyto důchody dostávají podniky i transferové důchody (subvence z vládního rozpočtu). Důchody podniků jsou vyuţity k úhradě výrobních faktorů (mzdy, renty, úroky, vyplácení dividend, …), placení daní. Do podnikového sektoru zahrnujeme výrobce z materiální výrobní sféry a sféry sluţeb. V rámci tohoto sektoru dělíme podniky na soukromé a na podniky ve veřejném vlastnictví, dále pak zda jsou v trţní či netrţní sféře4. Vládní sektor Je představován soustavou veřejných rozpočtů (státní a místní rozpočty, státní fondy, zdravotní pojištění, …). Vláda získává své důchody zejména daněmi, povinnými platbami na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vlády dělíme na nákup výrobků, sluţeb a transfery. Nákup výrobků a sluţeb zahrnuje nákup produkce firem a investičních statků. Transfery jsou platby vlády jiným sektorům, za něţ vláda nezískává ţádnou protihodnotu. Mezi transferové platby např. patří sociální dávky, příspěvky a dávky domácnostem, subvence podnikům5.

2

HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs 2. vyd. Slaný: MELANDRIUM. 2002. Úvod do makroekonomie, s. 3, 4 3 Meziprodukty jsou vstupy podniků v podobě statků jednorázově spotřebovaných nebo nadále zpracovávaných a upravovaných ve výrobě, jako zejména suroviny, energie, palivo, polotovary, materiály, sluţby podnikům. 4 HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs 2. vyd. Slaný: MELANDRIUM. 2002. Úvod do makroekonomie, s. 4, 5 5 HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs 2. vyd. Slaný: MELANDRIUM. 2002. Úvod do makroekonomie, s. 5, 6

10

Zahraniční sektor Do zahraničního sektoru zahrnujeme domácnosti, podniky a vlády, které nemají sídlo v dané zemi. Tento sektor je důleţitým odběratelem domácích výrobků a sluţeb a zároveň podniky dováţejí výrobky a sluţby ze zahraničí. Tento sektor také doplňuje svými úsporami státní úspory (v situaci, kdy import převyšuje export), ale můţe to být také naopak6. Vztahy mezi výše uvedenými subjekty probíhají v podobě toků statků, sluţeb výrobních faktorů, důchodů a výdajů. Obrázek č. 1 - Makroekonomický koloběh Služby výrobních faktorů Důchody z v. f., daně ze zisku, nepřímé daně (- subvence)

Úspory GBS

Daně

Podniky Zahraničí

Domácnosti

Vláda

Úspory

(meziprodukty)

Transfery

Úspory PS, NGS, - NX

Výdaje I + Gi

Výdaje C + GC + (X – M) Finální statky (spotřební, investiční, export – import)

Zdroj: HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs 2. vyd. Slaný: MELANDRIUM. 2002. Úvod do makroekonomie, s. 7

6

HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs 2. vyd. Slaný: MELANDRIUM. 2002. Úvod do makroekonomie. s. 6

11

Princip koloběhu spočívá v jeho uzavřenosti (souhrn vcházejících toků do kaţdého pólu koloběhu se rovná souhrnu vycházejících toků). Makroekonomický koloběh znázorňuje tok sluţeb výrobních faktorů mezi domácnostmi a podniky. Dále je v koloběhu uveden tok statků mezi podniky a zbývajícími sektory. Uvnitř podnikového sektoru je také tok statků, tzv. meziprodukty7. V koloběhu je znázorněn tok důchodů. Domácnosti získávají důchody z prodeje sluţeb výrobních faktorů podnikům a na něj navazuje tok výdajů na nákupy statků. Výdaje na investiční statky vycházejí z kvazisektoru úspory (je nutný kvůli uzavřenosti koloběhu). Ty jsou tvořeny všemi sektory, navenek však (na rozdíl od koloběhu) investiční statky neopouštějí podnikový sektor. Je proto lépe hovořit o investičních výdajích podniků neţ o investičních výdajích domácností. V koloběhu je dále znázorněn pohyb čistých daní8 mezi domácnostmi a vládou a mezi podniky a vládou. Sektor domácností má v ekonomice, jak jsme si výše ukázali, své nezbytné místo. Bez tohoto sektoru by nemohla ekonomika fungovat a však ani domácnosti by nemohly fungovat bez zbylých sektorů. Všechny sektory jsou vzájemně propojeny a tvoří uzavřený koloběh, který byl ukázán výše na obrázku č. 1.

1.1 Spotřeba a úspory domácností Abychom se mohli dále zabývat parametrem zadluţenosti domácností, potřebujeme nejprve pochopit blíţe jejich fungování. Výše jsme si vysvětlili, ţe disponibilní příjem domácností je rozdělen primárně mezi úspory a spotřebu.9 Pro zjednodušení zde odhlíţíme od transferů a daní i zahraničního obchodu Výše uvedené můţeme zapsat základní makroekonomickou rovnici YD = C + S. Co vše ale ovlivňuje úspory a spotřebu domácností, tedy rozdělení příjmu? V makroekonomické literatuře se dočteme, ţe spotřeba domácností odráţí jejich očekávání a měnící se ţivotní styl (zvýšení kvality stylu ţivota, poptávky po bydlení, sluţbách a

7

HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs 2. vyd. Slaný: MELANDRIUM. 2002. Úvod do makroekonomie. s. 6-8 8 Čisté daně jsou daně mínus transfery. 9 Na tomto místě pro zjednodušení odhlíţíme od transferů a daní i ovlivnění zahraničním obchodem.

12

„zbytné“ spotřebě)10. Spotřební výdaje můţeme rozdělit na autonomní spotřební výdaje, tj. na výši disponibilního příjmu nezávislé, a na autonomní, tzv. zbytné výdaje. Mezi autonomní výdaje řadíme zejména výdaje na bydlení, jídlo a další fixní výdaje. Tyto jsou nezávislé na výši disponibilního příjmu, protoţe s růstem/poklesem reálné mzdy se obvykle nemění. Je to dáno zejména tím, ţe jsou navázány na základní existenční potřeby11 obyvatelstva a nelze je tedy ze spotřeby zcela vyloučit ani významně omezit. Zbytné výdaje jsou naopak zejména výdaje na zábavu, další ošacení, dovolenou, kadeřníka a další „nadstandard“. Tyto výdaje můţeme velmi pruţně ovlivňovat svým chováním a obvykle jsou příměji ovlivňovány výší disponibilního příjmu. Co vnímáme osobně jako zbytné či nezbytné výdaje, samozřejmě dále souvisí s výše zmíněným ţivotním stylem a kvalitou ţivota. Úroveň bydlení, nákup různých typů zbytných sluţeb, i tak prostá věc, jako zda sport či jiné nakupované sluţby, patří či nepatří pro daného jedince mezi zbytnou či nezbytnou spotřebu, jsou odvozeny právě od úrovně a ţivotního stylu daného jedince, stejně tak, jako od výše disponibilního příjmu. Základním faktorem však stále zůstává disponibilní příjem. Pokud je totiţ tento příjem nedostatečný, tedy větší část zaujímají výdaje autonomního charakteru, na zbytnou spotřebu, a tedy i na změny úrovně a kvality ţivota zbývá jen malá část. Díky této závislosti lze spotřebu domácností charakterizovat jako nejstabilnější a nejlépe predikovatelnou sloţku poptávky, která je závislá na vývoji reálných mezd, tedy reálném disponibilním příjmu obyvatelstva.

1.2 Úspory Úspory odpovídají nespotřebovanému příjmu. Jejich podstatou je odloţená spotřeba. Výše úspor je závislá na výši disponibilního důchodu. Tyto prostředky jsou odkládány na budoucí spotřebu v souladu s očekáváními a budoucími plány. Tato aktiva jsou pak alokována různým způsobem tak, aby budoucí spotřeba byla umoţněna. Následující obrázek č. 2 ukazuje příklad, jakým způsobem domácnosti rozdělily svá finanční aktiva v roce 2006.

10

Prezentace Euro setkání: Ţivot na dluh, 5. května, 2007 [online]. Miroslav Singer. Praha: Corinthia Towers hotel [cit. 2011-31-3]. Dostupná z www: : < http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/bankovni_rada/clenove_bankovni_rady/singer_projevy.html>. 11 viz. Maslow- pyramida potřeb

13

Obrázek č. 2 - Struktura finančních aktiv domácností v roce 2006

Zdroj: Prezentace Euro setkání: Ţivot na dluh, 5. května, 2007 [online]. Miroslav Singer. Praha: Corinthia Towers hotel [cit. 2011-31-3]. Dostupná z www: : < http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/bankovni_rada/clenove_bankovni_rady/singer_projevy.html >.

Z grafu je patrné, ţe největší část finančních prostředků leţí v likvidních aktivech. Z toho plyne, ţe dostupnost prostředků je pro domácnosti cennější neţ úrok. Ačkoliv všichni spontánně odpovídáme, ţe je pro nás výnos důleţitý, rozloţení aktiv vypovídá o skutečnosti, ţe likvidita je v realitě důleţitější, popř. ţe domácnosti o svých aktivech jako celku příliš neuvaţují. Podívejme se nejprve na tzv. magický trojúhelník investování. Obrázek č. 3 - Magický trojúhelník investování

Zdroj: RNDr. KRABEC, Jaroslav, CSc. Finanční trhy. 2. vyd., březen 2004., Bankovní institut vysoká škola a.s. 4. kapitola: Úvod do teorie portfolia, s. 102

14

Jednotlivě jsou při zhodnocování úspor důleţité a ţádané všechny vrcholy trojúhelníku. Maximalizace všeho však není moţná, coţ je právě důvod zobrazení faktorů do trojúhelníku. Přibliţujeme-li se k jednomu vrcholu, vzdalujeme se automaticky od dalších dvou. Vrátíme-li se nyní ke grafu rozloţení aktiv domácností, vidíme jasně, ţe v případě českých domácností vyhrává bezpečí a likvidita nad výnosem. Pokud půjdeme ještě o krok dále, a podíváme se na rozloţení vkladů domácností v bankách, pak v datech za tentýţ rok uvidíme, ţe vklady na viděnou zaujímaly dokonce 40 % všech bankovních vkladů domácností. Graf č. 1 - Vklady domácností v roce 2006

Vklady domácností k 31.12.2006 (v mil. Kč)

618 664,4 mil. Kč; 60%

407 642,3 mil. Kč; 40%

Netermínované vklady klientů celkem Termínované vklady celkem

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČNB – ARAD Systém časových řad

Podíváme-li se nyní na rozloţení struktury bankovních termínovaných a netermínovaných vkladů v čase, jasně vidíme, ţe netermínované vklady rostly rychleji a vyrovnaly se svým významem vkladům termínovaným. Významnější nárůst však zaznamenáváme aţ od roku 2006 či 2007, a ten byl taţen právě vklady na viděnou.

15

Graf č. 2 - Rozloţení struktury termínovaných a netermínovaných vkladů v mil. Kč

Netermínované vklady klientů celkem

31/12/10

31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

31/12/05

31/12/04

31/12/03

31/12/02

31/12/01

31/12/00

31/12/99

31/12/98

31/12/97

31/12/96

1,600,000 1,400,000 1,200,000 1,000,000 800,000 600,000 400,000 200,000 0 31/12/95

Hodnoty v mil. Kč

Rozložení struktury termín. a netermín vkladů

Termínované vklady celkem


Fakta tedy jasně ukazují preferenci českých domácnosti ve prospěch bezpečí a likvidity. Jak je pak ale moţné, ţe termínované vklady zaujímají poměrně významné místo na trhu a v případě uvedení produktu s úrokem nad 3 %, je obvykle velmi rychle vyprodán či velmi rychle naroste na objemu. Vţdyť se přece jedná o termínovaný vklad, tedy klient se tak vzdává likvidy prostředků. Podle mého názoru je to dáno tím, ţe ve skutečnosti nejde o preferenci likvidity, ale o preferenci bezpečí. Občané ČR jsou velice konzervativními investory, často se za investory vůbec nepovaţují. Vklady v bance jsou tak, společně se zákonem upravovaným a garantovaným stavebním spořením, nejčastěji vyuţívaným instrumentem, protoţe české domácnosti mají dojem, ţe se jedná o bezpečné vklady a díky minulým zkušenostem s krachy finančních institucí nabízejících vyšší výnos a machinacemi s fondy, odmítají své prostředky svěřit jinam, neţ velkým bankovním domům, státní nebo státem regulované instituci. Konzervativní přístup tak vyhrává v ČR nad výnosem. Jaké důsledky však takové rozloţení portfolia reálně má? Výše uvedené jsou fakta. Opravdu se chovají české domácnosti konzervativně, avšak přesto se objevuje preference výnosu, ačkoli na velmi konzervativních produktech. Celkový přístup se mění aţ s časem (odstup od afér s fondy, např. harvardské fondy aj.) a také v souvislosti s krizí, o které ještě pojednáme. A jaké jsou důsledky takto rozloţeného portfolia aktiv domácností?

16

Úspory domácností ve své reálné hodnotě nerostou. Zvyšuje se sice jejich nominální objem díky růstu mezd a tak i disponibilního příjmu domácností, avšak jejich zhodnocování je velice nízké. Uvaţujme průměrný výnos z likvidních aktiv v bankovních ústavech okolo 0,5 % aţ 1,6 % a inflaci kolem 2 %, portfolio aktiv domácností z výše uvedeného grafu pak reálně v čase neroste, ale dokonce klesá. Z toho jasně plyne, ţe financování zvyšující se spotřeby domácností je při dané struktuře rozloţení aktiv bez vyššího růstu mezd jen velmi obtíţné, ne-li nemoţné.

1.3 Spotřeba, úspory a cizí zdroje Na výše uvedené pak samozřejmě navazuje také stále častěji zmiňovaný trend ţivota na dluh. Stejně jako jsou úspory spotřebou odloţenou, je pouţití cizích zdrojů spotřebou „předem“. Je však vyuţití dluhu skutečně způsobeno nedostatečným příjmem domácností vzhledem ke zvyšující se spotřebě a potřebám nebo je v zásadě lepší dluţit neţ spořit? Tato otázka zní téměř absurdně. Pro domácnosti je určitě nezbytné mít nějakou finanční rezervu (např. v případě ztráty zaměstnání na pokrytí minimálně autonomních výdajů). Jedná-li se však o spotřebu dopředu, zejména u věcí dlouhodobé spotřeby, jako je například koupě nemovitosti, rozhodně dává smysl zadluţit se a nikoli spořit. Převáţná většina obyvatelstva totiţ nemá tolik peněţních prostředků, aby si pořídila vlastní bydlení bez zadluţení. Uváţíme-li navíc, ţe zhodnocení úspor dle výše uvedeného modelu nepřináší reálné zhodnocení, ale pouze zhodnocení nominální, hypoteční úvěr s nízkým úročením dává o to větší smysl. Jestliţe se průměrná cena bytu 3+1 v České republice pohybuje na úrovni 1 569 592 mil Kč12, při spoření celého příjmu domácnosti, by běţná rodina s dvěma průměrnými platy13 ani nominální hodnoty této nemovitosti nedosáhla dříve neţ za 65 let. Dalším důvodem pro vyuţití cizích prostředků je úvaha pouţívaná zejména ve finančním plánování. Tzv. finanční plánování vyuţívá analýzy potřeb a zabývá se rozloţením aktiv, financováním cílů, tvorbou úspor pro budoucí rentu (důchod) a zajištěním. Jedná se o komplexní pohled na finanční situaci klienta. Zde se zkoumá současné rozloţení portfolia aktiv, jejich reálné zhodnocení, cíle a potřeby klienta, způsob jejich financování, jaké úspory jsou alokovány na rentu, i jak je klient zajištěn pro nepředvídatelné situace. Zde se klienta finanční poradce ptá, jaká volatilita portfolia je pro něj přijatelná. Jedná se 12 13

http://www.realitymorava.cz/_informace/graf.php?distr=&druh=126, k 31. 12. 2010 ČSÚ, průměrná mzda v roce 2010 byla 23 951 Kč

17

zjednodušeně o zjištění, jaké riziko je klient schopen akceptovat ve prospěch výnosu. Tak, jak obvykle domácnosti nepřemýšlí o akceptaci rizika a jednoduše aplikují svůj konzervativní přístup, zde si zkouší analyzovat, jaké reálné riziko, za jaký výnos, jsou opravdu ochotni podstoupit. Po tomto zkoumání finanční poradce pracuje s realokací aktiv tak, aby nesla vyšší výnos neţ dnes. Aby mohly být financovány jak cíle klienta, tak i jeho renta, je potřeba pracovat s volnými finančními prostředky tak, aby výnos dostatečně pokryl potřeby, ponechal rezervu v průběhu ţivota, i spořil s reálným výnosem na budoucnost. Při plánování portfolia je přitom nutné dívat se na ochotu klienta přijímat riziko, tedy přihlíţet ke zmiňované akceptovatelné volatilitě portfolia. Pokud je např. v úrovni 5 %, lze reálně investovat portfolia tak, aby portfolio dosahovalo vyššího neţ záporného zhodnocení a přitom respektovalo volatilitu. Příklad: Volatilita akceptovatelná

5%

Portfolio: akcie 10 %, volatilita akcií 25 %, dluhopisová sloţka 40 %, volatilita 5 %, money market 50 %, volatilita 0 %, rezerva 10 % na běţném účtu Celková volatilita portfolia = (0,1*0,25)+(0,4*0,05)+(0,5*0) = 0,045, tj. 4,5 % Celkový výnos portfolia = (0,1*0,1)+(0,4*0,05)+(0,4*0,03)+(0,1*0) = 0,042, tj. 4,2 % Při tomto rozloţení portfolia máme 50 % volných peněţních prostředků likvidních, 10 % dokonce na běţném účtu na viděnou a přitom výnos dosahuje 4,2 % ročně, coţ u ţádného konzervativního termínovaného účtu nejsme schopni nalézt. Pokud jiţ víme, jak můţeme volné prostředky rozloţit při dané akceptaci rizika, můţeme zváţit také, co máme investovat. Zlaté pravidlo investování říká „začněte včas“. Čím delší časový horizont pro investování, tím stabilnější výnos. Čím delší časový horizont, tím větší moţnost investovat do volatilnějších, tedy rozkolísanějších prostředků, akciové sloţky. Čím více peněz vloţíme na počátku, tím lépe. Co se však stane, pouţijeme-li všechny naše prostředky na investici, tedy úsporu? Naše spotřeba bude odloţená. Pokud naopak většinu volných prostředků spotřebujeme, na investici zbude jen málo a zhodnocovat se bude jen malá nominální částka. V případě statků dlouhodobé spotřeby, jako je právě bydlení, se tak jasně vyplatí spotřeba z cizích zdrojů při úroku okolo 3 – 4 %, protoţe lze předpokládat, ţe za tento dlouhodobý časový

18

horizont tytéţ prostředky dokáţeme zhodnotit vyšší sazbou, neţ je úrok bez nutnosti pouţití vysokého podílu akciové sloţky, tedy stále s nízkým a přijatelným rizikem. Zdaleka ne všechny domácnosti však vyuţívají sluţeb finančních poradců, či naleznou ty správné finanční poradce. Naopak většina domácností se svými penězi zachází intuitivně. Z tohoto důvodu se lze oprávněně domnívat, ţe důvod vyuţití dluhu na statky dlouhodobé spotřeby je spíše otázkou nemoţnosti dosáhnout na bydlení dříve, neţ člověk sám zestárne, ze současných zdrojů, neţli chladná finanční kalkulace. Dokazuje to i vysoká úroveň spotřebitelských úvěrů, které nejsou vyuţívány pro statky dlouhodobé spotřeby, ale naopak na běţné výdaje nebo nadstandard. Na místě je tedy i otázka, zda si domácnosti neţijí nad své moţné poměry a proto si berou půjčky na spotřební zboţí, na dovolenou jen proto, aby si mohly dopřávat více blahobytu, neţ jim dovoluje jejich příjem. Nyní jsme si ukázali, ţe pro dlouhodobou spotřebu domácností můţe být výhodnější či dokonce jedinou moţností dluh. Zároveň jsme si ukázali, ţe současná struktura aktiv domácností není vhodná a nenese růst disponibilních prostředků ani efektivní zhodnocení úspor pro budoucí spotřebu. Základní otázkou této bakalářské práce je podívat se na zadluţenost domácností. Domnívám se, ţe příčiny zadluţenosti jsou zde zřejmé. Pokud nezměníme náš postoj k financím a obecnou finanční gramotnost, nebude situace lepší, ale naopak se bude prohlubovat. V následující kapitole doplníme informace o moţnostech vyuţití cizích zdrojů a vysvětlíme si rozdíly mezi jednotlivými typy úvěrů. V kapitole Statistická analýza se podíváme v grafech, jak se zadluţenost domácností vyvíjela v čase a jak závaţná je. V kapitole Analýza příčin a rizik vývoje se pokusíme vývoj zadluţenosti vysvětlit a říci jaké důvody vedou domácnosti k jejich neustálému zadluţování se a jaké to nese sebou následky. Trend zadluţenosti výrazně rostl aţ do roku 2008, od roku 2009 se trend zpomalil, příčinami se budu zabývat v kapitole Tendence budoucího vývoje.

19

2 Bankovní a nebankovní úvěry v ČR K zadluţení domácností dochází obvykle získáním úvěrů a půjček, které mají slouţit ke krytí jejich potřeb při nedostatku vlastních prostředků. Cílem této kapitoly je seznámit s nabídkou úvěrových produktů, které jsou v České republice poskytovány bankovními a nebankovními subjekty. Na závěr kapitoly bude provedeno srovnání některých spotřebitelských půjček u bankovních a nebankovních institucí. Na našem trhu je mnoho úvěrů a půjček, hypotéčních úvěrů přes spotřebitelské úvěry aţ po různé kontokorenty či kreditní karty. Definice úvěru „Úvěr můţeme charakterizovat jako objem finančních prostředků, které věřitel poskytne dluţníkovi za úplatu ve formě úroku.“14 Věřitelem můţou být komerční banky, nebankovní finanční instituce či jiné společnosti, které svým zákazníkům umoţňují koupi zboţí na splátky.

2.1 Bankovní úvěry V případě, ţe se klient rozhodne pro vyuţití bankovního úvěru, musí podat ţádost o úvěr na příslušném formuláři banky. Banka si nejdříve prověří klientovu tzv. bonitu (schopnost dostát svým závazkům a splácet úvěr). Banka provede úvěrovou analýzu klienta. Bude zkoumat, na jaký účel má být úvěr poskytnut, výši úvěru, způsob čerpání úvěru a jeho zajištění. Banku také zajímá, odkud klient bude brát prostředky na splácení úvěru. Proto si banka prověří klientův účet a pohyb prostředků na něm. Po úvěrové analýze následuje proces vyhodnocení ţádosti o úvěr. Banka kontroluje klientovu dosavadní platební morálku, jeho vůli na splácení a celkovou finanční situaci. Banka se snaţí odhadnout, jak na tom klient bude finančně v budoucnu a při tom také zohledňuje moţný vývoj ekonomiky (především u dlouhodobých úvěrů). Ţádost o úvěr můţe být zamítnuta, pokud je částka na ţádosti o úvěr nepřiměřená ke zdrojům klienta, analýza ukáţe pochybnost o obratu klienta na dané výši, účel úvěru se

14Finance.cz [online]. Základní informace o půjčkách a úvěrech. [cit. 2011-31-3]. Dostupné z WWW: ˂http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/informace/uvery-a-pujcky/zakladni-informace/ ˂

20

vzdaluje od běţné činnosti klienta, nebo klient není schopen dostát poţadavkům banky na zajištění úvěru. V případě schválení ţádosti následuje vyhotovení smlouvy o úvěru, kterou upravuje obchodní zákoník. Smlouva musí obsahovat obecné údaje o obou stranách, měnu, ve které je úvěr poskytnut, výši úvěru, výši úrokové sazby a způsob jejího výpočtu, způsob čerpání úvěru a dobu, kdy klient má obdrţet úvěr. Informace o jednotlivých splátkách (kdy se mají platit a v jaké výši), zajištění úvěru a účel úvěru, jedná-li se o účelový typ úvěru. Na konci smlouvy jsou vymezena práva banky a klienta spolu s datem podpisů účastníků smlouvy. Zajištěním úvěru se banky kryjí pro případné nesplácení úvěru klientem. Obecně platí, čím větší bonitu klient má, tím menší záruky banka poţaduje. Zajištění úvěru můţe být věcné nebo osobní. Při osobním zajištění ručí za úvěr ještě třetí osoba (mezi typy osobního zajištění patří ručení třetí osobou, bankovní záruka, směnka, převzetí dluhu a postoupení závazku, dohoda o sráţkách ze mzdy, …). Při věcném zajištění se jedná zejména o zástavní právo, zadrţovací právo, postoupení pohledávek na nového věřitele, … Můţou nastat však situace, kdy klient přestane platit v předem dohodnutých termínech nebo vůbec. Banka se snaţí v tomto případě jednat tak, aby měla co moţná nejniţší ztráty. V případě, ţe se klient dostane do potíţí nezaviněně, změní banka uzavřenou úvěrovou smlouvu, kde změní způsob čerpání, výši splátek a úrokovou sazbu úvěru. V případě klientovi špatné platební morálky sahá banka po předem dohodnutých sankcích, např. zvedne klientovi úrokové sazby nebo jiné poplatky, popřípadě mu pozastaví čerpání úvěru. Banka také můţe prodat nesplacené pohledávky třetím osobám, nebo také realizace zajištění, které je dohodnuto ve smlouvě o úvěru. V případě klientova odporu sahá banka po zákonem stanovených postupech, jako jsou exekuce, konkurz apod.15, více o tomto v podkapitole 4.2 Rizika vývoje zadluţení domácností. V současné široké nabídce bank a konkurenčním prostředí banky často sami svým klientům nabízejí předem předschválené nabídky na úvěry aj. V takovémto případě uţ klient nemusí dokazovat svou bonitu a proces před poskytnutím úvěru je vypuštěn.

2.1.1 Členění úvěrů Úvěry poskytované bankami lze členit dle mnoha hledisek. Např. 1. podle doby splatnosti – časové hledisko 15

:RPSN.cz, O půjčkách [online]. Bankovní úvěr.[cit. 11-03-31]. Dostupný z WWW: ˂ http://rpsn.cz/clanek/bankovni-uver ˂.

21

krátkodobý – do 1 roku střednědobý - od 1 roku do 5 let dlouhodobý – nad 5 let 2. podle zajištění úvěru nekrytý (tj. bianko nebo téţ blanko úvěr) krytý, který lze podle druhu zajištění dále dělit na úvěr krytý o osobním zajištěním (ručení, směnečné zajištění apod.) o reálným zajištěním (zástava věcích movitých nebo nemovitých atd.) 3. podle metody úvěrování na základě stavu objektu- tj. jednorázové poskytnutí kontokorentní – tj. variabilní čerpání revolvingový – tj. poskytnutí v dílčích částkách, opakovaně 4. podle účelu spotřební úvěr provozní úvěr (např. na oběţné prostředky) sezónní úvěr investiční úvěr překlenovací úvěr (např. na přechodný nedostatek zdrojů) hypotéční úvěr apod. 5. podle měny v domácí měně v cizí měně16

2.1.2 Druhy úvěrů dle typu Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr je krátkodobý úvěr poskytovaný bankou klientovi v určité výši, čerpaný dle potřeby v měnícím se rozsahu, aţ do sjednané maximální hranice, přitom probíhá zúčtování došlých a odcházejících plateb společně se zúčtováním úvěru na jednom, bankou vedeném, kontokorentním účtu.

16

Kolektiv autorů. Bankovnictví. 5. přepracované vydání. Praha: Bankovní institut, a.s. listopad 2005. s. 96

22

Kontokorentní účty mohou mít zůstatek v debetu nebo kreditu. V případě debetního zůstatku účtu se stává klient dluţníkem a banka věřitelem, v případě, ţe je zůstatek na účtu kreditní, je tomu naopak. Kontokorentní úvěr je poskytován na základě úvěrové smlouvy. Jedná se o krátkodobý úvěr, protoţe smluvní podmínky předpokládají, ţe úvěr můţe být kdykoliv vypovězen, avšak můţe trvat i několik let. Moţná výše debetního zůstatku je definovaná úvěrovým rámcem. Dluţník čerpá úvěr tak, jak to vyţaduje jeho okamţitá spotřeba, coţ je předností kontokorentního úvěru. Kontokorentní úvěr můţe být vyuţit částečně nebo nemusí být vyuţit vůbec, nebo ho klient můţe vyuţít aţ do jeho úvěrového rámce, přičemţ úroky odráţejí skutečné vyuţití úvěru. Jako zajištění kontokorentního úvěru slouţí všechny druhy osobních a reálných záruk. Úvěr je splácen úhradami došlými na kontokorentní účet. Kaţdou úhradou se kontokorentní úvěr sniţuje a dává moţnost dalšího čerpání do výše stanovené úvěrovým rámcem17. Kontokorentní úvěry se staly oblíbenými zejména u osob samostatně výdělečně činných, v současné době jsou společně s kreditní kartou vyuţívány také jako rezerva ve formě cizích zdrojů ve finančním plánování.

Spotřebitelský úvěr Spotřebitelské, splátkové, úvěry mohou být krátko, středně i dlouhodobé. Tyto úvěry jsou označovány různými způsoby, např. malé úvěry, pořizovací půjčky apod. Jsou zaloţeny na osobních poměrech příjemce úvěru. Dobu splatnosti, výši úvěru a úvěrové náklady si jednotlivé banky určují sami, ale umořování půjčky probíhá pevnými měsíčními splátkami. Půjčky mohou být účelově nebo neúčelově vázány. Jako zajištění úvěru poţadují banky ručení třetích osob, právo na obstavení příjmů nebo zajištění prostřednictvím pořizovaného předmětu apod. Všechny spotřební úvěry mají několik společných znaků: výše úvěrů se pohybuje řádově v desetitisících, spíše výjimečně statisících, doba splatnosti je nejčastěji mezi 6 měsíci aţ 6 lety, náklady spojené s úvěrem jsou stanoveny hned na začátku a jsou zahrnuty do měsíčních splátek. Splácení půjčky probíhá tzv. anuitním způsobem, tj. měsíčními splátkami, které jsou standardně ve stejné výši, protoţe zdrojem splácení je měsíční plat. Konstantní splátka 17


23

obsahuje dvě proměnlivé sloţky – dílčí splátku půjčky (úmor) a úhradu úroků, která závisí na aktuálním zůstatku.18 Za speciální spotřebitelský úvěr můţe být povaţována také kreditní karta. Kreditní karta obvykle slouţí jako dodatečné disponibilní prostředky pro nákupy spotřebního zboţí. Výhodou kreditní karty je, ţe pokud klient navrátí zapůjčené prostředky v tzv. bezúročném období, neplatí za ně ţádný úrok. Většinou je bezúročné období v rozmezí 30 aţ 60 dní, objevují se však i exklusivní karty s bezúročným obdobím ještě delším. Na druhou stranu při nesplacení „včas“ je úvěrový úrok vyšší neţ u splátkových úvěrů a pohybuje se mezi 15 a 27 % p.a.. Po uplynutí bezúročného období se začíná nesplacená část úvěru úročit. Klient splácí pravidelné splátky kaţdý měsíc minimálně v částce stanovené ve smlouvě, tj. většinou 5-10 % z celkové dluţné sumy, tedy z úvěru včetně úroků a poplatků. Čím niţší tato měsíční splátka je, tím déle se bude úvěr splácet a tím více se prodraţí. Většina bank umoţňuje i vyšší splátku neţ je stanovené minimum či dokonce jednorázové splacení dluţné částky. Svým charakterem se kreditní karty nejvíce blíţí kontokorentním úvěrům. Spotřebitelské úvěry v současné době neposkytují pouze banky svým klientů, ale i mnoho nebankovních

institucí.

Domácnosti

čím

dál

častěji

vyuţívají

těchto

úvěrů

od nebankovních institucí. Charakteristické pro tyto úvěry je, ţe po klientovi není poţadováno ţádné potvrzení o příjmech či ručení za tyto půjčky, oproti tomu mají daleko vyšší úroky neţ bankovní úvěry, viz kapitola 2.2 a 2.3.

Hypotéční úvěr Hypotéční úvěr je obecně chápán jako účelový úvěr k poskytnutí financování bydlení, který je zajištěn zástavou nemovitosti. V současné nabídce bank však na českém trhu nalezneme i další, neúčelové produkty. Příkladem je tzv. americká hypotéka. Klasický hypoteční úvěr Klasický hypotéční úvěr je poskytován jako účelový úvěr k financování bydlení. Můţe být pouţit na koupi nemovitosti (v osobním i druţstevním vlastnictví), výstavbu, k refinancování dříve poskytnutých úvěrů na bydlení nebo kombinaci výše uvedených 18


24

účelů, včetně vypořádaní majetkových poměrů apod. Splatnost hypotéčního úvěru je od 1 roku do 30 let, nejvíce vyuţívaná doba je 20 – 30 let. Hypoteční úvěr můţe být poskytnut aţ do výše 100 % ceny nemovitosti (kaţdá banka má své pravidla pro hypotéky). Klasické hypotéční úvěry podle definice zákona o dluhopisech, § 28 zákona č. 190/2004 Sb., jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti (i rozestavěné), tzv. hypoteční zástavní listy. Úvěr se povaţuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Způsob čerpání klasického hypotéčního úvěru je na základě předem dohodnutých podmínek s bankou. Klient můţe načerpat celou částku a banka si poté kontroluje její prostavěnost nebo proplácí klientovi jednotlivé faktury. Banky také poskytují tzv. hypotéky naruby. V klasické hypotéce má klient předem bankou schválenou nemovitost, na kterou posléze dostane finanční prostředky. U tohoto typu je to opačně, jak jiţ z názvu vyplývá. Klient má nejdříve bankou předem schválenou výši hypotéčního úvěru a má určitou dobu, do které si musí najít vhodnou nemovitost. Tento způsob je právně ošetřen smlouvou o smlouvě budoucí. Dále existují také hypotéky bez dokládání příjmu, které jsou určeny především pro klienty, kteří nemají dobrou bonitu. Nedokladování příjmu je však na úkor vyšších úrokových sazeb. Americká hypotéka Zvláštním typem hypotéčního úvěru, a na českém trhu celkem novým, je tzv. Americká hypotéka. Jedná se o neúčelový úvěr, který je svým charakterem podobný neúčelovým spotřebitelským úvěrům, avšak je zastaven nemovitostí. Hodnota úvěru je poskytována aţ do výše 70% zastavěné nemovitosti. Banka v tomto případě nezkoumá, na jaké účely je úvěr poskytnut. Banky poskytují u tohoto typu hypotéky niţší úrokovou sazbu neţ u neúčelového spotřebitelského, ale oproti klasické hypotéce vyšší. U tohoto typu hypotéky nemá klient také právo na státní podpory, které jsou u klasických hypotéčních úvěrů poskytovány.

Úvěr ze stavebního spoření Dalším typem úvěru na bydlení je úvěr ze stavebního spoření. Tento typ úvěru se do České republiky dostal v devadesátých letech, schválením Zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření č. 96/1993 Sb. Hlavní jeho myšlenkou je nabídnout výhodnější úvěr na vlastní bydlení. Jedná se o účelový druh spoření, kdy si vkladatel dlouhodobě ukládá prostředky u stavební spořitelny. Během doby spoření dostává státní podporu a 25

po skončení spoření při splnění dalších podmínek má moţnost vyuţít úvěr ze stavebního spoření. Klient stavební spořitelny uzavírá stavební spoření na vázací dobu (na 5 nebo 6 let, dle data kdy smlouvu uzavřel, 6 let je u stavebních spoření uzavřených po 1. 1. 2004). Po tuto dobu nemůţe stavební spoření vypovědět, jinak by přišel o celou státní podporu a musel zaplatit pokutu ve výši určitého procenta z cílové částky dle sazebníku příslušné stavební spořitelny. Po skončení tzv. vázací doby můţe klient své peníze vybrat a pouţít dle svého uváţení nebo spořit dál do výše sjednané cílové částky. V případě splnění podmínek tzv. nároku, můţe klient zaţádat o úvěr ze stavebního spoření, který mu poskytuje lepší úrokovou sazbu, neţ klasická hypotéka. Musí však splnit podmínky (bonita, délka spoření a naspořen částka – tu si určuje kaţdá spořitelna sama), v případě, ţe nesplňuje zbylé dvě podmínky, ale má bonitu (je to na zváţení samotné spořitelny), a potřebuje finance na bydlení dříve, můţe zaţádat o tzv. překlenovací úvěr. Tento úvěr je úročen vyšší úrokovou sazbou. V době jeho čerpání platí klient pouze úroky z meziúvěru, ale nesplácí jistinu a zároveň spoří ve stavebním spoření tak, aby splnil podmínky pro úvěr. Po splnění všech podmínek nároku na úvěr ze stavebního spoření, tedy po tzv. přidělení úvěru ze stavebního spoření, začíná klient teprve splácet jistinu a úroky z úvěru. Peníze poskytnuté z úvěru na stavební spoření lze pouţít pouze na účely stanovené zákonem (koupě nebo výstavba nemovitosti, přestavba). Na českém trhu je pouze 5 stavebních spořitelen, které mohou stavební spoření poskytovat (Stavební spořitelna ČS, Českomoravská stavební spořitelna, Modrá pyramida stavební spořitelna, Raiffeisen stavební spořitelna a Wüstenrot stavební spořitelna).19 K 1. 1.2011 nabyla v účinnosti v pořadí jiţ druhá novela zákona o stavebním spoření společně s novelou zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.), která sebou přináší tři základní změny pro stavební spoření Zdanění státní podpory za rok 2010, která bude poskytnuta v roce 2011 Toto zdanění se týká připsané státní podpory za rok 2010, v následujících letech bude podpora přiznána ve sníţené maximální výši 2 000 Kč. Jedná se o jednorázovou sráţkovou daň 50 % z připsané státní podpory.

19

Asociace českých stavebních spořitelen[online]. Stavební spoření – Co to je? [cit. 2011-31-3]. Dostupný z WWW: ˂http://www.acss.cz/cz/stavebni-sporeni/ ˂

26

Sníţení maximální výše státní podpory za rok 2011 a následující roky pro jednoho účastníka stavebního spoření Maximální výše státní podpory bude pro rok 2011 a ty následující maximálně 2 000 Kč. Zdanění úrokových sazeb ze stavebního spoření Do novely zákona příjmy ze stavebního spoření daněny nebyly, po této novele na ně bude uplatněna daň 15 %, na účet klienta bude připsán jiţ čistý úrok. Toto se týká připsaných úroků po nabytí účinnosti novely, tj. přivých úroků od roku 201120 Před novelou zákona platila pravidla pro připsání státní podpory: Smlouvy uzavřené do 31. 12. 2003 Účastník stavebního spoření poţádal o státní podporu do 31. 12. 2004, tak státní podpora činila 25 % z ročně uspořené částky, maximálně však z částky 18 000 Kč Účastník poţádal o státní podporu po 1. 1. 2005, tak státní podpora činila 15 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč Smlouvy uzavřené po 1. 1. 2004, tak státní podpora činila 15 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč21 Díky sníţení státní podpory ze stavebního spoření a zdanění úrokových sazeb ze stavebního spoření se zhodnocení stavebního spoření vyrovnalo jiným alternativním produktům. Ale i nadále je stavební spoření povaţováno v České republice za jeden z nejbezpečnějších a nevýhodnějších finančních produktů.

2.2 Nebankovní úvěry Nebankovní spotřebitelské úvěry, jak jiţ bylo zmíněno, jsou stále více populární. S poptávkou samozřejmě roste i nabídka, tedy počet společností nabízející tyto sluţby. Jejich motta jsou většinou typu „Půjčíme Vám rychle, bez ručitele a peníze Vám dovezeme aţ domů“. Mnoho domácností si však neuvědomuje, ţe tyto „rychlé půjčky“ jsou za mnohem vyšší úrokové sazby, neţ které dávají banky. Banky se snaţí udrţet krok

20

BusinessInfo.cz [online]. Informace k novým podmínkám stavebního spoření pro rok 2011?. [cit. 2011-313]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/dane-ucetnictvi/podminky-stavebni-sporenipro-rok-2011/1000465/59181/ >. 21 Asociace českých stavebních spořitelen[online]. Stavební spoření [cit. 2011-31-3]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.acss.cz/cz/stavebni-sporeni/ ˂

27

s konkurencí a začaly svým klientům nabízet také půjčky do 24 hodin apod. Mimo tyto typy půjček je také mnoho společností, které umoţňují zákazníkům koupi zboţí na splátky. Mezi nebankovní instituce můţeme zařadit samozřejmě také společnosti finančního leasingu.

2.2.1 Nebankovní spotřebitelské úvěry Nebankovní spotřebitelské půjčky jsou nabízeny jako půjčky bez registru, půjčky bez potvrzení příjmu, půjčky ihned, půjčky do 24 hodin, půjčky na směnku nebo půjčky on-line. Půjčky bez registru vyuţívají především ţadatelé, kteří mají záznam v bankovním registru klientů22. Pokud má totiţ klient záznam v bankovním registru, je pro něho velice obtíţné získat úvěr od banky. Půjčky bez potvrzení příjmu jsou nejvíce vyuţívány nezaměstnanými a ţenami na mateřské dovolené. Zárukou za tento typ půjčky je obvykle zástava nemovitostí, movitou věcí nebo vystavení směnky. Půjčky ihned (půjčky do 24 hod.) jsou nabízeny i některými bankami. Půjčky ihned jsou většinou bez nahlíţení do registru (s výjimkou takových půjček nabízených od bank) a peníze má ţadatel k dispozici téměř okamţitě, resp. do 24 hodin. Tyto půjčky lze obvykle vyřídit přes telefon či internet. Nebankovní půjčky na směnku jsou určeny klientům, kteří mají záznam v registru. V tomto případě ručí klient směnkou. Pro věřitele je tento typ půjčky nejrizikovější (nemusí dokládat výši svých příjmů) a z tohoto důvodu má nejvyšší úrokovou míru. Peníze dostane ţadatel téměř ihned a v hotovosti. Půjčky on-line jsou také poskytovány i některými bankami. U této půjčky je výhoda, ţe ji klient snadno vyřídí po internetu. Klient musí doloţit výši svých příjmů. V případě ţádosti o vyšší částky je třeba ručit nemovitostí nebo mít ručitele.

2.2.2 Splátkový prodej V případě, ţe si zákazník chce koupit nějaké spotřební zboţí, má moţnost si úvěr vyřídit přímo u prodejce zboţí. Prodejci většinou spolupracují s určitou společností, která se na splátkové prodeje specializuje. Zákazník musí předloţit potřebné dokumenty (dva 22

Bankovní registr[online]. Jak funguje bankovní registr [cit. 2011-31-3]. Dostupný z ˂http://bankovniregistr.cz/ ˂- Bankovní registr klientských informací (úvěrový registr) – je databáze údajů o úvěrových vztazích. Je tvořen na základě informací, které banky do samotného jádra registru vkládají o svých klientech. Tím je moţno zjistit důvěryhodnost klienta a jeho platební morálku. Informace jsou aktualizovány kaţdý den a jsou uchovávány po dobu 10i let minimálně

28

doklady totoţnosti, potvrzení o výši příjmů a další dle podmínek prodejce) k sepsání úvěrové smlouvy. Úvěrová smlouva je zaslána úvěrové společnosti, které ji podepíše a zašle zákazníkovi podepsanou zpět. Úvěrová společnost zaplatí celou částku za zboţí prodejci a zákazník tudíţ jiţ splácí zboţí pouze společnosti, která mu prostředky zapůjčila. Prodejce je jiţ z dalšího procesu splácení vyloučen. Koupě zboţí na splátky má výhodu oproti klasickému úvěru tu, ţe zákazník splácí pouze za dané zboţí. Na podmínkách splácení se zákazník dohodne jiţ při sepsání úvěrové smlouvy. Některé společnosti vyţadují zaplacení nějakého procenta z hodnoty zboţí, jiné nikoliv. V úvěrové smlouvě je stanovena pořizovací cena zboţí a minimální měsíční splátka, dále také počet měsíců, na jaký je úvěr poskytnut. Některé společnosti nabízejí i moţnost, ţe splatíte-li zboţí do určité doby (např. do 10i měsíců po pořízení zboţí) není cena zboţí navýšena o ţádné procento z jeho pořizovací hodnoty. Na první pohled se to můţe zdát výhodné, ale tyto společnosti často dávají akontaci ve výši splátky plus splátkový kalendář s určitým počtem splátek, takţe v součtu zaplatí klient celou cenu zboţí a navíc akontaci v hodnotě jedné splátky

2.2.3 Finanční leasing Finanční leasing jako substituční produkt k úvěrům je další moţnost, jak si domácnost můţe pořídit movité i nemovité předměty. Předmětem finančního leasingu jsou obvykle automobily, stroje, zařízení, ale i nemovitosti. Finanční leasing lze charakterizovat jako pronájem na předem stanovenou dobu, kdy po ukončení leasingu dojde k převodu vlastnických práv na nájemce. Finanční leasing je postaven na trojstranném vztahu – výrobce (dodavatel), leasingová společnost (pronajímatel) a uţivatelem (nájemce). Po dobu pronájmu nese nájemce většinu rizik a nákladů souvisejících s pronájmem daného předmětu. Některé finanční společnosti jsou dceřinými společnostmi bank.23

2.3 Porovnání spotřebitelských půjček od nebankovních a bankovních institucí na částku 50 000,- Kč Od 1. ledna 2011 nabyl účinnosti zákon č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který do našeho správního řádu převádí Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Zákon upravuje úvěry od 5 000 Kč do 1 880 000 Kč. 23


29

Nevztahuje se však například na ty, které jsou poskytnuty pro účely bydlení a zajištěny nemovitostí, dále na ty, které jsou poskytnuty bez úroku a na zaměstnanecké půjčky a úvěry. Velkou změnou v zákoně je povinnost věřitele poskytnout spotřebiteli zákonem přesně vymezené skutečnosti, aby si spotřebitel mohl dobře prostudovat nabízený spotřebitelský úvěr. Jedná se zejména o druh spotřebitelského úvěru, náklady, které v souvislosti s daným úvěrem vzniknou, výši a počet plateb, podmínky a doba čerpání spotřebitelského úvěru, RPSN24. Věřitel má povinnost také posoudit schopnost ţadatele na splacení úvěru. Spotřebitel můţe od smlouvy odstoupit bez udání důvodu ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření. Spotřebitelský úvěr uzavřený na dobu neurčitou (pokud nebyla stanovena výpovědní doba, která nesmí být delší neţ 1 měsíc) můţe být vypovězen okamţitě a jeho výpověď musí být bezplatná. Spotřebitelský úvěr můţe spotřebitel kdykoliv splatit z části nebo celý a spotřebitel má nárok na sníţení celkových nákladů. Na náhradu nutných nákladů má věřitel nárok do 1 % (do konce splacení úvěru více jak 1 rok), respektive 0,5 % z předčasně splacené části. Tabulka č. 1 - Porovnání spotřebitelských půjček od nebankovních a bankovních institucí na částku 50 000,- Kč Společnost

COFIDIS

Cetelem

24

Minimální Podmínky půjčky Potvrzení o výši příjmu, výpis z účtu (popřípadě smlouvu o zřízení bankovního účtu), kopii občanského průkazu a druhého dokladu (např. ŘP, pas, rodný list) Potvrzení o výši příjmu (klienta i partnera ve společné domácnosti) nebo poslední 2 výplatní pásky, kopii posledního výpisu z bankovního účtu (všechny strany výpisu), oboustrannou kopii občanského průkazu, oboustrannou kopii druhého dokladu totoţnosti (např. ŘP, pas, rodný list)

splátka / měsíc

Délka splácení

RPSN

1 500 Kč

52 měsíců

24,00%

1 278 Kč

60 měsíců

19,92%

RPSN – roční procentní sazba nákladů jsou celkové náklady úvěru pro spotřebitele, vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše úvěru – Zákon č. 145/2004 Sb., o spotřebitelském úvěru

30

Půjčka.cz

Provident

HOME CREDIT

Banka Komerční

Občanský průkaz a jeden další doklad totoţnosti (např. ŘP, pas, rodný list). Zaměstnanec či OSVČ, si musí připravit údaje o firmě - přesný název, adresu, pevnou telefonní linku a IČO Průkaz totoţnosti, potvrzení o trvalém bydlišti a doklad o pravidelném příjmu (potvrzení o sociálním pojištění) Občanský průkaz a jeden další doklad totoţnosti (např. ŘP, pas, rodný list). Údaje o zaměstnavateli (přesný název, IČ, adresu, tel. číslo), číslo svého bankovního účtu

949 Kč

84 měsíců

15,4%

1 530 Kč

60 týdnů

63,91%

949 Kč

84 měsíců

15,4%

Minimální Typ půjčky

splátka / měsíc

Délka splácení

RPSN

Osobní úvěr (elektronický výpis)

1 111 Kč

60 měsíců

16,10%

Osobní úvěr (elektronický výpis)

1 227 Kč

60 měsíců

17,20%

Rychlá půjčka

1 121 Kč

60 měsíců

17,4%

Bank

Účelová půjčka na ostatní investice

1 096 Kč

60 měsíců

18,5%

ČSOB

ČSOB Půjčka na cokoliv

949 Kč

60 měsíců

16,44%

GE Money

Expresní půjčka

1 226,56 Kč

60 měsíců

16,40%

Citibank

CitiPůjčka

1 226 Kč

60 měsíců

17,67%

Česká

Neúčelový úvěr (peníze v hotovosti)

1 102 Kč

60 měsíců

20,92%

Presto Půjčka

1 270 Kč

60 měsíců

19,52%

banka Komerční banka Raifeissen Bank Raifeissen

spořitelna UniCredit Bank

Pozn. Měsíční splátky jsou bez pojištění, poplatků za vedení účtu a zprostředkování půjčky

Z výše uvedených tabulek vyplývá, ţe je z čistě finančního pohledu (porovnání dle RPSN) pro klienta výhodnější půjčit si peníze od bankovní instituce neţ od nebankovní. Banky nabízejí výhodnější úrokové sazby a klient v celkovém součtu splátek a poplatků zaplatí méně, neţ kdyţ si půjčí od nebankovní instituce. Je to však za přísnějších podmínek.

31

Vzhledem k účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru by měl být pro klienty trh s nabízenými úvěry přehlednější. Od toho si regulátoři slibují, ţe případů, kdy si klient v době uzavření smlouvy není vědom úplných nákladů úvěrů, nebo si je není schopen spočítat, ubude. Předpokládalo se totiţ, ţe mnoho nebankovních úvěrů by nebylo uzavřeno, kdyby si klient uvědomoval, jaké skutečné náklady jsou s tímto spojené. Výsledkem by pak mělo být méně vysoce zadluţených a klientů v platební neschopnosti, kteří neodhadli výši splátek, které si mohou reálně dovolit. Skutečný vliv zákona samozřejmě ukáţe aţ čas.

32

3 Statistická analýza zadlužení domácností v ČR (od roku 1995) Kapitola Statistická analýza zadluţení domácností v ČR je rozdělena do třech podkapitol. První podkapitola se zabývá zadluţením domácností vůči bankovním institucím, druhá vůči nebankovním institucím a třetí shrnutím celkového zadluţení domácností vůči bankovnímu a nebankovnímu sektoru.

3.1 Zadlužení českých domácností u bankovních institucí Nejprve si ukáţeme vývoj úvěrů u bank dle sektorového hlediska. Pro vysvětlení následujících grafů je ve statistice ČNB (ARAD Systém časových řad) sektor domácnosti rozdělen na domácnosti – ţivnosti, ostatní domácnosti – SVJ25 a domácnosti – obyvatelstvo. V případě, ţe nebude uvedeno jinak, bude pojem domácnosti brán jako domácnosti – obyvatelstvo. Z grafu č. 3 je vidět, ţe v polovině devadesátých let domácnosti netvořily pro bankovní sektor příliš zajímavého klienta. Rapidní nárůst úvěrů domácností u bank byl aţ po roce 2000, kdy banky vyhodnotily sektor domácností jako sektor s potenciálem a jejich nabídka se začala soustředit také do sektoru soukromého. Do té doby byly pro banky nejperspektivnějším klientem nefinanční podniky. Na konci roku dluţily bankám 665 174,4 mil. Kč, přičemţ domácnosti pouze 35 481,3 mil. Kč. V roce 2007 došlo ke zvratu, kdy domácnosti celkovou částku úvěrů převýšily nad nefinančními podniky. Ke dni 31. 12. 2007 dluţily nefinanční podniky bankám 616 633,2 mil. Kč a domácnosti uţ 668 170,3 mil. Kč. Od této chvíle zadluţenost podniků vůči bankám stagnovala, zatímco úvěrování domácnostem naopak dále rostlo.

25

Ostatní domácnosti - SVJ obsahuje osoby trvale ţijící v určitých institucích, které mají malé nebo ţádné právo v ekonomickém a jiném rozhodování. Jsou to osoby ţijící v dětských domovech, v domovech důchodců, dlouhodobě leţící pacienti v nemocnicích, členové náboţenských řádů ţijící v klášterech a dlouhodobě odsouzení

33

Graf č. 3 - Klientské úvěry podle sektoru

Klientské úvěry podle sektorového hlediska 1,100,000

Nefinanční podniky (vč. ostatních institucí)

1,000,000 Hodnoty úvěru v mil. Kč

900,000

Finanční instituce (od r. 2008 bez spořitelních a úvěrních družstev) Vládní instituce

800,000 700,000 600,000 500,000

Domácnosti - Živnosti

400,000 300,000 200,000

Domácnosti obyvatelstvo

100,000

Ostatní domácnosti - SVJ 31/12/95 31/12/96 31/12/97 31/12/98 31/12/99 31/12/00 31/12/01 31/12/02 31/12/03 31/12/04 31/12/05 31/12/06 31/12/07 31/12/08 31/12/09 31/12/10

0 Neziskové instituce


Následující graf č. 4 ukazuje, jak se vyvíjela zadluţenost domácností u bank podle jednotlivých typů úvěrů. Z grafu je patrné, ţe výše uvedený růst je taţen zejména úvěry na bydlení. K 31. 12. 2010 dluţily domácnosti u bank celkem 737 217, 7 mil. Kč právě na účel bydlení, coţ představuje 69,74 %. V porovnání s rokem 2002 se jedná o nárůst o 658 %! Spotřebitelské úvěry zaznamenaly také nárůst, nikoli však tak dramatický, jako úvěrování bydlení. Na konci roku 2010 zaujímaly 19,08 % z celkového objemu bankovních úvěrů domácností s absolutní výší 201 655 mil. Kč. Oproti roku 2002 vzrostly o 458 %, svůj význam však díky nárůstu hypoték reálně sníţily o 5,15 %. Úvěry na ostatní účely zaznamenaly tempo růstu nejmírnější. Na konci roku dosáhly úrovně 11,18 % celkového objemu úvěrů.

34

Graf č. 4 - Úvěry poskytnuté bankovními institucemi domácnostem

Úvěry poskytnuté měnovými finančními institucemi domácnostem 700,000

Spotřebitelské úvěry

600,000

Úvěry nabydlení

500,000 Úvěry na ostatní účely

400,000 300,000 200,000 100,000

118 216,8 mil. Kč; 11,08% 31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

31/12/05

31/12/04

31/12/03

31/12/02

0

31/12/10

Hodnoty úvěru v mil. Kč

800,000


Graf č. 5 ukazuje časové rozloţení spotřebitelských úvěrů. V grafu je zachováno porovnání s ostatními úvěry jako výše, avšak rozbor úvěrů na bydlení dle času není tak zajímavý, jelikoţ

většina

takto

účelově

vázaných

úvěrů

je

dlouhodobých.

U spotřebitelských půjček je naopak zajímavé se na časovou strukturu podívat. Největší význam i nárůst zaznamenáváme nepochybně u půjček nad 5 let, kdy z nevýznamných 15,9 % vzrostly na 65,4 % významu na všech bankovních spotřebitelských úvěrech. Nejčastější tenor spotřebitelského bankovního úvěru je nyní právě okolo 5 let a výše. Oproti roku 2002 je to velká změna, kdy nejvýznamnějšími byly naopak krátkodobé spotřebitelské úvěry do 1 roku. Na krátkodobých úvěrech domácnosti dluţily na konci roku 2002 10 114,1 mil. Kč, avšak k 31. 12. 2010 to bylo jen 33 709,3 mil. Kč, coţ představuje nárůst pouze o 23 595,2 mil Kč, tedy 333 %. Střednědobé půjčky nevzrostly téměř vůbec, pouze o necelých 10 mil. Kč, a k 31. 12. 2010 dosáhly objemu pouhých 36 031 mil. Kč, avšak překročily svým objemem půjčky do 1 roku. Tento faktor je nesmírně zajímavý. Vidíme totiţ, ţe půjčky na spotřebu v době finanční krize rostou, avšak prodluţuje se délka splácení. To můţe mít v zásadě několik příčin. Mezi nejvýznamnější bude zřejmě patřit menší důvěra ve vlastní zlepšení situace, a tak i střízlivější odhad toho, kdy budu schopen půjčku splatit, a dále fakt, ţe při vyšším tenoru je sice celková zaplacená částka vyšší, avšak samotná splátka úvěru významně niţší. Dalším zajímavým faktem je

35

porovnání proti úvěrům na spotřebu poskytovaných společnostmi finančního leasingu (graf č. 10) a společnostmi ostatního úvěrování (graf č. 9), viz dále, které naopak v době finanční krize významně klesly. Graf č. 5 - Struktura půjček poskytnutých bankovními institucemi domácnostem

Struktura půjček poskytnutých měnovými finančními instituceni domácnostem


1,200,000 Půjčky domácnostem ostatní

1,000,000

Půjčky domácnostem na bydlení

800,000 600,000

Půjčky domácnostem na spotřebu nad 5 let

400,000 Půjčky domácnostem na spotřebu od 1 do 5 let

200,000

31/12/10

31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

31/12/05

31/12/04

31/12/03

31/12/02

0

Půjčky domácnostem na spotřebu do 1 roku


Podívejme se nyní na spotřebitelské úvěry ještě blíţe. Graf č. 6 ukazuje vývoj spotřebních úvěrů

domácností

dle

jejich

vyuţití.

Zahrnuje

přitom

i

debetní

zůstatky

na účtech a kreditní karty V roce 2002 se neúčelové úvěry oddělily od účelových a od této doby můţeme pozorovat jejich rozdílný vývoj. Z grafu je patrný významně rostoucí trend neúčelových úvěrů Ke konci roku 2002 domácnosti dluţily na neúčelových úvěrech 29 730,3 mil. Kč a na účelových na zboţí a sluţby 4 782 mil. Kč, k 31. 12. 2010 uţ byl rozdíl mezi těmito dvěma typy úvěrů daleko větší, neúčelové úvěry byly v částce 151 366,1 mil Kč a účelové 10 435,7 mil. Kč, tj. téměř 140 000 mil. Kč. Neúčelové úvěry vzrostly 5krát zatímco účelové pouze 2krát. Ve struktuře spotřebních úvěrů na konci roku 2002 neúčelové zaujímaly 67,85 % a účelové 10,91 % z celkového objemu. V roce 2010 byl tento procentuelní rozdíl ještě vyšší, bylo to 76,03 % k 5,23 % ve prospěch neúčelových úvěrů. Pohledávky z karet od roku 2002 neustále rostou, jak procentuelně, tak v celkové částce. V roce 2002 měly procentuelní zastoupení 1,94 % (849,5 mil. Kč), v roce 2010 to jiţ bylo 12,36 % (24 607,7 mil. Kč). Debetní zůstatky na BÚ neustále v absolutní 36

hodnotě rostou, ale procentuelně jejich význam klesá. V roce 2002 byl jejich podíl 19,29 % (8 453,2 mil. Kč), v roce 2010 to bylo 6,37 % (12 682,8 mil. Kč). Z grafu tedy lze vyvodit, ţe lidé v současné době preferují kreditní karty před kontokorentními úvěry. Výhody kreditních karet oproti kontokorentům jsou pro spotřebitele v tom, ţe na kreditní kartě můţe neustále dluţit, splácí pouze poměrnou část a úroky, kdeţto u kontokorentu se musí jednou za určité období vrátit čerpaný obnos celý. Samozřejmě nezanedbatelný je i fakt, ţe kreditní karta poskytuje bezúročné období, které kontokorentní úvěr nenabízí. Graf č. 6 - Vývoj spotřebních úvěrů domácností u bankovních institucí

Vývoj struktury spotřebních úvěrů obyvatelstvu 100% Spotřebitelské neúčelové úvěry

90% 80% 70% 50%

Spotřebitelské účelové úvěry na zboží a služby

40%

Pohledávky z karet

60%

30% 20% Debetní zůstatky na BÚ

10% 31/12/10

31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

31/12/05

31/12/04

31/12/03

31/12/02

0%

Období Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČNB – ARAD Systém časových řad

Nyní se podíváme blíţe také na rozloţení úvěrů na bydlení. Graf č. 7 nám ukazuje vývoj i strukturu těchto úvěrů dle typu. Z grafu je patrně vidět, ţe pro financování bydlení převládají hypoteční úvěry. Hypotéky jsou zastoupeny ve struktuře úvěrů na bydlení v současnosti s objemem 604 437,6 mil. Kč z více jak 83 % (stav k 31. 12. 2010). Nebylo tomu tak však vţdy. Ke konci roku 2002 měly zastoupení pouhých 45,44 %, kdy druhou polovinu úvěrů na bydlení financovaly zejména stavební spořitelny. Zatímco hypoteční úvěry od té doby raketově rostly, u standardních úvěrů ze stavebního spoření můţeme hovořit pouze o mírném nárůstu.

37

Na konci roku dosahoval objem standardních úvěrů ze stavebního spoření pouze 38 421,6 mil. Kč. (coţ je procentuelní zastoupení pouze 5,2 8%!). Spotřebitelské úvěry na nemovitosti mají spíše tendenci poklesu. Nevětší objem byl v roce 2008 (k datu 31. 12. 2008 29 499,3 mil. Kč), k 31. 12. 2010 byl však stav 20 537,3 mil. Kč. To odpovídá procentuelnímu zastoupení necelé 3 % (k datu 31. 12.2002 přes 13,5 %, 15 094,5 mil. Kč). Překlenovací úvěry ze stavebního spoření zaznamenaly velký růst do konce roku 2008, po tomto období klesl jejich počet o více neţ polovinu (stav k 31. 12. 2008 byl 151 124,1 mil. Kč, ke konci roku 2010 byla celková částka pouze 64 498,9 mil. Kč). Překlenovací úvěry měly podíl na konci roku 2002 přes 21,5 %, na konci roku 2008 24,64 % a k datu 31. 12. 2010 pouze necelých 9 %. Je patrné, ţe s výhodnými úrokovými sazbami a jejich snazší dostupností, začaly domácnosti dávat jednoznačnou přednost hypotékám před úvěry ze stavebního spoření. Důvodem můţe být i moţnost vzít si hypoteční úvěr na významně delší dobu, a tím nejen sníţit splátky, ale také dosáhnout na vyšší částku. S růstem cen nemovitostí se tak jedná o logický dopad. Vzhledem k novele zákona o stavebním spoření (jiţ zmíněné v rámci stavebního spoření v podkapitole 2.1.2) a zákona o daních z příjmů, a také dalším diskuzím k regulaci úvěrových obchodů stavebních spořitelen, není jasné, jak se tento segment bude dále vyvíjet, lze se však domnívat, ţe nenabude ţádného významnějšího rozměru. Z toho odvozujeme, ţe i do budoucna budou pro domácnosti hypotéční úvěry základní formou financování vlastního bydlení Zajímavým faktem je i to, ţe růst hypotečních úvěrů se nezastavil ani v roce 2009 a 2010, tedy v době finanční krize. Finanční krize s sebou totiţ přinesla natolik nízké sazby a mírný pokles cen nemovitostí, ţe domácnosti vyuţily příleţitosti vzít si nemovitost za výhodnou cenu jak z pohledu nákupní ceny, tak z pohledu jejího financování a zajistit se tak do budoucna poměrně jistým majetkem. Stále totiţ převládá předpoklad, ţe nemovitost je nejbezpečnějším úloţištěm majetku.

38

Graf č. 7 - Vývoj úvěrů na bydlení poskytnutý bankovními institucemi domácnostem

Vývoj úvěrů na bydlení Hodnoty úvěru v mil. Kč

700,000 Hypoteční úvěry na bydlení

600,000 500,000

Standardní úvěry ze stavebního spoření

400,000 300,000

Překlenovací úvěry ze stavebního spoření

200,000

Spotřebitelské úvěry na nemovitosti

100,000 31/12/10

31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

31/12/05

31/12/04

31/12/03

31/12/02

31/12/01

31/12/00

31/12/99

31/12/98

31/12/97

0


3.2 Zadlužení českých domácností u nebankovních institucí Vzhledem k vysoké regulaci a tvrdým podmínkám pro získání úvěru v bankovním sektoru se otevřely dveře dalším, nebankovním institucím. Rigidita bank s náročnými a zdlouhavými procesy vyřízení úvěru a hustým sítem výběru vytvořila prostor pro nabídku jednodušších, rychlejších a dostupnějších úvěrů i přes jejich vyšší cenu. Nebankovní instituce svou masivní reklamou o sobě nejen dávají vědět, ale přesvědčují tak, ţe jsou stabilním a vhodným partnerem pro financování nejen spotřeby, ale i nenadálých situací. Jejich cílení se zaměřuje tedy na spotřebu a finanční rezervu (zde pomineme, jak správné či špatné je z pohledu finanční gramotnosti vyuţití vysoce úročené spotřebitelské půjčky právě pro finanční rezervu a řešení nenadálých situací). Analýza zadluţenosti českých domácností v rámci nebankovního sektoru je bohuţel trochu sloţitější, protoţe nejsou k dispozici historická data, jako je tomu u bankovních institucí. V květnu 2005 však vydala ČNB vyhlášku č. 307/2004 Sb., o předkládání informací a podkladů ČNB osobami, které patří do finančních institucí. Z tohoto důvodu máme data dostupná aţ od roku 2005, coţ je poměrně krátký časový údaj a analýza neposkytne tak hloubkovou znalost faktů, jako u kapitoly předchozí. Sektor domácnosti je zde navíc brán

39

pouze souhrnně, tudíţ nelze vyčlenit pouze domácnosti – obyvatelstvo. Domácnosti jsou zde brány jako celek (obyvatelstvo, SVJ a ţivnosti). Graf č. 8 ukazuje strukturu zadluţení domácností u nebankovního sektoru dle účelu a její vývoj. Oproti bankovnímu sektoru je zadluţenosti vůči nebankovním institucím významně niţší. Zatímco zadluţenost vůči bankovním institucím dosahuje přes jeden bilion korun, zde je celková zadluţenost na úrovni méně neţ 81 miliard Kč. Ani ve svém nejvyšším bodě nepřesáhly hranici 160 miliard Kč. Zároveň oproti bankovnímu sektoru vidíme jasný pokles, a to od roku 2008. Vlivem finanční krize tedy vidíme odklon od draţších, dostupnějších úvěrů k bezpečnějším a levnějším bankovním. V grafu je dále zřetelně vidět, ţe oproti bankovnímu sektoru domácnosti úvěrů na bydlení u nebankovních institucí téměř nevyuţívají. Význam tohoto typu úvěru u nebankovních institucí sice svým zastoupením v rámci tohoto sektoru nepatrně vzrostl, avšak je to dáno tím, ţe celkový objem neklesl tolik, jako objem půjček na spotřebu. Na konci roku 2005 dluţily domácnosti 530,1 mil. Kč, coţ odpovídalo 0,5 % z celkového objemu úvěrů a k 31. 12. 2010 jiţ měly domácnosti půjčeno na bydlení 1 206,5 mil. Kč, coţ je podíl 1,49 % celkového objemu nebankovních půjček domácnostem. Úvěry na spotřebu jsou naopak zde nejvýznamnějším typem úvěru. K 31. 12. 2005 nabyly objemu 92 487,8 mil. Kč, coţ odpovídá 88,04 % z celkových nebankovních úvěrů v daném roce. V roce 2008 pak dosáhly spotřebitelské nebankovní úvěry na spotřebu svého vrcholu s částkou více neţ 137 miliard Kč. S příchodem finanční krize však nastal pokles a na konci roku 2010 byla částka úvěrů jiţ jen v hodnotě 65 594,9 mil. Kč. Úvěry na spotřebu poklesly dokonce ve svém významu, 81,09 % na konci roku 2010, avšak to je důsledek právě dlouho-krátkodobosti těchto úvěrů. Jak ukazuje následně graf č. 3-7 (nebankovní finanční instituce mimo finanční leasing), pokles nebankovních úvěrů zaznamenaly právě úvěry krátkodobé, tedy do jednoho, resp. do pěti let. Dlouhodobější úvěry nelze totiţ tak rychle splatit, navíc za předčasné splacení jsou obvykle poţadovány sankce. Logicky se tak obyvatelstvo v době krize zbavovalo nejdraţších krátkodobých úvěrů, které lze splatit s menšími důsledky a přitom nejvíce odlehčí zatíţené peněţence. Úvěry na ostatní účely na konci roku 2005 zaujímaly 11,4 5% z celkového objemu, coţ bylo 12 031,3 mil. Kč. Tento druh úvěrů k datu 31. 12. 2010 byl ve výši 14 088.7 mil. Kč, tato částka byla 14,42 % z celku.

40

Graf č. 8 - Úvěry poskytnuté ostatními finančními institucemi domácnostem

Úvěry poskytnuté ostatními finančními institucemi domácnostem Hodnoty úvěru v mil. Kč

180,000 Ostatní

160,000 140,000 120,000

Na bydlení

100,000 80,000 Na spotřebu

60,000 40,000 20,000 31/12/10

31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

31/12/05

0


Graf č. 9 nám ukazuje strukturu půjček, které poskytují společnosti ostatního úvěrování. Společnosti ostatního úvěrování jsou v rámci statistiky ČNB – ARAD Systém časových řad brány jako nebankovní finanční instituce, které poskytují svým klientům úvěry, půjčky, spotřebitelské úvěry, splátkové prodeje a úvěry z platebních karet. Z grafu vidíme, ţe u těchto institucí si domácnosti půjčují na spotřebu, zejména vyuţívají krátkodobých a také střednědobých úvěrů. Půjčky na spotřebu do jednoho roku zaujímali v tomto sektoru na konci roku 2010 celkovou sumu 20 082,7 mil. Kč, coţ odpovídalo více neţ 43 %. Střednědobé půjčky na spotřebu klesly z 31 620,39 mil. Kč v roce 2008 k datu 31. 12. 2010 na 14 954,18 mil. Kč, jejich podíl byl přes 32 %. Půjčky na bydlení domácnostem u společností ostatního úvěrování nejsou velmi podstatné stejně tak jako půjčky na ostatní, které se pohybují v procentuelním zastoupení okolo 1%. Půjčky na bydlení dosáhly hodnoty na konci roku 2010 1 179,93 mil. Kč a ostatní půjčky 484,04 mil. Kč. V tomto grafu opětovně vidíme pokles objemu půjček v souvislosti s finanční krizí v roce 2008.

41

Graf č. 9 - Struktura půjček poskytnutých domácnostem společnostmi ostatního úvěrování

Struktura půjček poskytnutých společnostmi ostatního úvěrování domácnostem


90,000

Půjčky domácnostem ostatní - celkem

80,000 70,000

Půjčky domácnostem na bydlení - celkem

60,000 50,000 40,000

Půjčky domácnostem na spotřebu nad 5 let

30,000 20,000

Půjčky domácnostem na spotřebu od 1 do 5 let

10,000 31/12/10

31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

31/12/05

0



Graf č. 10 nám ukazuje strukturu půjček, které poskytly společnosti finančního leasingu domácnostem během let 2005-2010. U společností finančního leasingu domácnosti nejvíce vyuţívají půjček na spotřebu od 1 do 5 let. Největšího objemu dosáhl tento typ půjčky v roce 2007 v celkové hodnotě 51 440,44 mil. Kč (stav k 31. 12. 2007). Od této doby je výše objemu klesající, na konci roku 2008 to bylo 45 721, 7 mil. Kč a k 31. 12. 2010 pouze 14 086,1 mil. Kč. I přes tento pokles je podíl střednědobých spotřebních úvěrů od 1 do 5 let u těchto společností stále nejvyšší (v roce 2005 to bylo přes 63 % procentuelního zastoupení, na konci roku 2010 necelých 41 %). Vedle tohoto typu půjčky jsou domácnostmi vyuţívány u společností finančního leasingu půjčky na ostatní (v roce 2005 byl podíl 21,5 % a na konci roku 2010 39,5 %). Tento typ půjčky také jako jediný u tohoto sektoru nepatrně vzrostl od roku 2009, kdy jeho hodnota dosahovala 12 380,01 mil. Kč a na konci roku 2010 hodnoty 13 604,67 mil. Kč. Půjčky na spotřebu do 1 roku mají od roku 2005 klesavou tendenci, kromě roku 2008, kdy hodnota dosáhla 6 759,41 mil. Kč (v roce 2005 to bylo 6 686,99 mil. Kč, na konci roku 2010 pouze 3 703,32 mil. Kč). Podíl tohoto typu půjčky u společností finančního leasingu si drţí okolo 10% (±2 %). Půjčky domácnostem na spotřebu nad 5 let v roce 2010 klesly v celkovém objemu ze 4 028,11 mil. Kč v roce 2009 na 3 042,64 mil. Kč. Jejich procentuelní zastoupení se

42

však neustále zvyšuje z necelých 3 % na konci roku 2005 na necelých 9 % k datu 31. 12. 2010. Půjčky domácnostem na bydlení jsou u těchto institucí skoro nulové (pod 0,1 %), na konci roku 2010 byla jejich hodnota pouze 26,53 mil. Kč. Z níţe uvedeného grafu vyplývá, ţe si domácnosti nejvíce půjčují na dobu od 1 do 5 let. Je to zřejmé, protoţe si domácnosti nejvíce od společností finančního leasingu půjčují na auta, stroje, zařízení a techniku. Graf č. 10 - Struktura půjček poskytnutých společnostmi fin. leasingu domácnostem

90,000 80,000 70,000 60,000 50,000 40,000 30,000 20,000 10,000 0

Půjčky domácnostem ostatní Půjčky domácnostem na bydlení Půjčky domácnostem na spotřebu nad 5 let

31/12/10

31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

Půjčky domácnostem na spotřebu od 1 do 5 let

31/12/05


Struktura půjček poskytnutých společnostmi finančního leasingu domácnostem



43

3.3 Celkové zadlužení domácností vzhledem k bankovním a nebankovním institucím V předcházejících grafech jsme si ukázali zadluţení domácností u bankovních a nebankovních institucí. Prostudovali jsme jednotlivé typy úvěrů z časového hlediska (krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé) i z pohledu, na jaký účel byly poskytnuty (na spotřebu, na bydlení a na ostatní). Graf č. 11 ukazuje celkové zadluţení domácností vůči bankám, druţstevním záloţnám a ostatním finančním institucím. Domácnosti jsou v tomto grafu brány jako celek (obyvatelstvo, SVJ a ţivnostníci). Graf č. 11 - Celkové zadluţení domácností u bankovních a nebankovních institucí

Celkové zadlužení domácností 1,200,000

Ostatní - ostat. fin. instituce

Hodnoty v mil. Kč

1,000,000 Ostatní - banky a družstev. záložny

800,000 600,000

Na bydlení - ostat. fin. instituce ny

400,000

Na bydlení - banky a družstev. záložny

200,000

Na spotřebu - ostat. fin. instituce 31/12/10

31/12/09

31/12/08

31/12/07

31/12/06

31/12/05

0

Na spotřebu - banky a družstev. záložny


V grafu je vidět, ţe největší objem půjček tvoří úvěry na bydlení. Domácnosti si půjčují nejvíce u bank a druţstevních záloţen. Za celé období 2005-2010 to bylo téměř ze 100 %. U bank a druţstevních záloţen vrostlo zadluţení na bydlení domácností od roku 2005 do roku 2010 o více neţ 261 %, u ostatních finančních institucí to bylo o více neţ 227 %. Procentuelně má vývoj zadluţení na bydlení u bankovních a nebankovních institucí podobný charakter, co se však týká objemu je tento rozdíl opravdu nesrovnatelný. K 31. 12. 2010 měly domácností půjčeno od bank a druţstevních záloţen celkem 737 217,7 mil. Kč a u ostatních institucí pouze 1 206,5 mil. Kč, coţ je 6krát méně. 44

Úvěry na spotřebu jsou u nebankovních institucí nevýznamnější, domácnosti zde také preferují bankovní instituce. Na konci roku 2010 domácnosti dluţily u obou sektorů celkem 267 250,3 mil. Kč na úvěrech na spotřebu, z toho 201 655,40 mil. Kč u bankovního a 65 594,90 mil. Kč u nebankovního. To znamená, ţe domácnosti mají úvěry na spotřebu z více jak 75 % u bankovních institucí a druţstevních záloţen. Tento rozdíl však nebyl po celé zkoumané období (2005-2010) tak jednoznačný. Na konci roku 2005 měly domácnosti více jak polovinu úvěrů na spotřebu poskytnutou od ostatních finančních institucí (50,8 %). Postupem času však domácnosti začaly preferovat více bankovní sektor, zvláště pak po finanční krizi v roce 2008. Úvěry na ostatní účely byly domácnostmi po celé období 2005-2010 preferované u bankovního sektoru. V roce 2010 to bylo téměř z 90 %. Na konci roku 2010 domácnosti dluţily u bank a druţstevních záloţen 118 216,8 mil. Kč, u ostatních finančních institucí pak 14 088,7 mil. Kč, coţ je o více jak 383 %. Z výše uvedeného vyplývá, ţe dluh domácností u bank a druţstevních záloţen neustále roste, kdeţto u ostatních finančních institucí je trend klesající.

45

4 Analýza příčin a rizik vývoje zadlužení domácností V této kapitole budou analyzovány příčiny vývoje zadluţení domácností s vyuţitím poznatků získaných v předešlé kapitole. Bude poukázáno na některá rizika spojená s vývojem zadluţení domácností a nástin moţných způsobů řešení svízelné situace ve spojitosti se zadluţením

4.1 Analýza příčin vývoje zadlužení domácností Následující graf č. 12 ukazuje vývoj mezi HDP a výdaji na konečnou spotřebu domácností v České republice. Graf č. 12 - Vývoj HDP a spotřeby

Vývoj HDP a spotřeby domácností (v mld.) 4,000 3,500 3,000 2,500 2,000 HDP

1,500 1,000

Výdaje na konečnou spotřebu domácností

500 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ

Z grafu je vidět, ţe HDP a spotřeba domácností vzájemně korelují. Spotřeba domácností tvoří polovinu domácího produktu a růst HDP je tak vlastně taţen právě spotřebou domácností. V době finanční krize zaznamenáváme celkové zpomalení ekonomiky, v roce 2010 se dostáváme téměř zpět na čísla roku 2008. Nastává tedy pomalý návrat po finanční krizi k růstu. Důleţitým faktorem pro vývoj spotřeby domácností je přitom vývoj reálných mezd. Se zvyšováním mezd roste ţivotní úroveň domácností a tudíţ i moţnost a potřeba spotřeby. Graf č. 13 ukazuje vývoj nominálních mezd v České republice od roku 2000 do roku 2010. 46

Z grafu lze zaznamenat, ţe výše nominální mzdy je v roce 2010 téměř jednou tak vysoká jako v roce 2000. Zatímco v roce 2000 byla průměrná nominální mzda za celou Českou republiku 13 219 Kč a v roce 2010 jiţ 23 951 Kč. Graf č. 13 - Vývoj nominální mzdy v letech 2000-2010

Nominální mzda v ČR (v Kč) 30,000 23,488

25,000 18,344

20,000 15,000 10,000

23,951

20,957 14,378

16,430

22,593 19,546

17,466 15,524

13,219

5,000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Období

nominální mzda v ČR

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ

Pokud se nyní podíváme zpět na celkovou spotřebu domácností v grafu č. 12, zjistíme, ţe její nárůst byl v obdobném měřítku jako nárůst nominální mzdy. Zatímco nominální mzda vzrostla za deset let o 81 %, spotřeba o 65 %. Abychom nyní mohli data porovnat také s růstem zadluţenosti, musíme se podívat na srovnatelné období. Vzhledem k tomu, ţe údaje za nebankovní sektor jsou poskytovány aţ od roku 2005, můţeme toto srovnání s celkovou zadluţeností učinit aţ za posledních 5 let. Od roku 2005 přitom vzrostla spotřeba o 27 %, mzda o 37 % a celková zadluţenost o 117 %. Je tedy patrné, ţe celková zadluţenost domácností roste významně rychleji, neţ spotřeba i neţ mzda. V absolutním objemu přitom celkové zadluţení domácností tvoří 62 % všech výdajů na spotřebu a celých 31 % HDP.26

26

Údaje za rok 2010 dle hodnot z grafů.

47

4.1.1 Rozbor zadluženosti Zadluženost na spotřebu Z celkové zadluţenosti nejprve oddělíme čistě spotřební zadluţenost. Celkový nárůst zadluţenosti na spotřebu byl dle hodnot z grafu č. 11v letech 2005 aţ 2010 47 %. To je jen mírně vyšší růst, neţ byl u spotřeby (27 %) či mezd (37 %). Podívejme se však nyní na absolutní čísla. Na konci roku 2010 byly celkové úvěry na spotřebu ve výši 267 mld. Kč a celková spotřeba ve výši 1 835 mld. Kč. Celková zadluţenost na spotřebu má tedy podíl na celkové končené spotřebě 14,5 %. Tedy spotřeba je financována z 14,5 % čistě spotřebním dluhem. Jádro vysoké zadluţenosti domácností tedy neleţí, naštěstí, ve spotřebních úvěrech. Jejich růst, v posledním období ovlivněném finanční krizí, navíc zpomalil, u nebankovních institucí dokonce poklesly. Výše uvedené tempo růstu, které je vyšší neţ růst spotřeby a HDP, je však alarmující a určitou hrozbou pro další vývoj. Zadluženost na potřebu bydlení Základní a nejnákladnější potřebou domácností je bezesporu bydlení. V předchozí kapitole jsme viděli, ţe úvěry na bydlení tvoří největší objem půjček, celkem 65 %, a tudíţ jsou základním kamenem celkové zadluţenosti domácností. Proč je však zadluţenost na bydlení tak vysoká? Následující obrázek č. 4 ukazuje růst indexu realizovaných cen nemovitostí, přičemţ jako bázi bereme právě rok 2005.

48

Obrázek č. 4 - Indexy realizovaných cen bytů

Zdroj: ČSÚ27 Pozn. U roku 2010 se jedná pouze o odhad

Z grafu je patrné, ţe cena bytů do finanční krize významně rostla. V 3. kvartále roku 2008 dosáhla svého maxima. Po tomto období ceny nemovitostí začaly klesat a nyní se jejich cena ustálila a drţí přibliţně na stejné úrovni. Ve svém nejvyšším bodě, v roce 2008, dosahuje index hodnot blíţícím se 180 %. V roce 2010 pak osciluje kolem hodnoty 140 %.28 Zároveň je patrné, ţe bydlení je nedostatkovým statkem, protoţe i při růstu cen rostla i poptávka. Kromě nedostatkovosti byly navíc nemovitosti, i právě díky neustálému růstu cen, vnímány jako nejlepší konzervativní investice. To v konzervativní České Republice opět zvyšovalo poptávku a tak i ceny nemovitostí. Ceny nemovitostí však rostly rychleji neţ mzdy domácností (viz. výše, mzda v roce 2008 oproti roku 2005 nárůst o 19 %, ceny nemovitostí o 80 %), coţ jasně ukazuje nutnost zadluţení, a to obrovským tempem, pokud si domácnosti chtějí udrţet svůj ţivotní standard, natoţ jej zvyšovat, V roce 2010 je vlivem krize růst cen nemovitostí a mezd poprvé srovnatelný (37 % vs. necelých 40 %). S růstem ceny nemovitostí roste tedy i zadluţenost na bydlení, protoţe domácnosti chtějí zvyšovat svůj ţivotní standard. Nezapomínejme také, ţe spotřeba včetně spotřeby na bydlení je financována z reálných, nikoli nominálních mezd, které jsou ovlivněny 27 28

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/graf_indexy_realizovanych_cen_bytu/$File/70091034odhad.xls To také prokazuje bublinu, kterou trh zaznamenal a která byla jednou z příčin finanční krize.

49

inflací. Tato, jak si dále ukáţeme, je přitom v době krize vyšší. I mimo krizi však poniţuje mzdy o zhruba 2 %. Propast mezi cenami nemovitostí a mzdami je tak ještě vyšší. Všimněme si dále, ţe zadluţenost na bydlení rostla i v období krize, kdy ceny nemovitostí v reakci na krizi poklesly a následně se stabilizovaly. Nárůst zadluţenosti na bydlení i v době krize lze jednoduše vysvětlit tak, ţe sníţením cen nemovitostí, společně se sníţením úrokových sazeb bank, se zvýšila dále poptávka domácností po hypotékách. Obrázek č. 5 - Vývoj průměrných úrokových sazeb hypoték

Zdroj: FINCENTRUM HYPOINDEX29 Stalo se tak i díky tomu, ţe dopady krize do konkrétní peněţenky finálních spotřebitelů nebyly globálně natolik významné, aby klienti přestali být pro banky bonitními. Vţdyť nominální mzda i v době krize rostla a inflace se od druhé poloviny roku 2009 opět sníţila pod 2 procenta. Ceny nemovitostí zároveň nepoklesly natolik, aby nemovitost přestala být povaţována za nejlepší konzervativní investici a výhodnost hypotečních sazeb zavdala oprávněná očekávání, ţe výhodnější sazby jiţ do budoucna nebudou. Spotřebitelé z tohoto důvodu vyuţili „akční nabídky“ a zadluţenost na bydlení tak místo poklesu zaznamenala nárůst. Nárůst však nebyl způsoben pouze novými úvěry. Díky zvýšení inflace v době krize samotné došlo ke zvýšení zadluţenosti na bydlení i dočasným zvýšením sazeb těm, kterým v téţe době končila fixace hypotečního úvěru (rok 2008, první polovina 2009). 29

http://www.hypoindex.cz/clanky/kam-zamiri-urokove-sazby-hypotek-v-roce-2011/

50

Celkově se nárůst zadluţenosti na bydlení v době krize tedy pouze zpomalil a zadluţenost na bydlení je i nadále velmi významná. Dle našich grafů byla hodnota půjček na bydlení v roce 2005 na úrovni 283 mld. Kč, v roce 2008 620 mld. Kč a v roce 2010 738 mld. Kč. Objem zapůjčených finančních prostředků na bydlení vzrostl v roce 2008 na 219 % objemu roku 2005 a v roce 2010 dokonce na 261 %! Příčinnou této vysoké zadluţenosti jsou přitom vysoké ceny nemovitostí v řádech aţ desetinásobků ročních příjmů domácností, konzervativnost investice do majetku a přístup k investicím českých investorů, nízké sazby úvěrů na bydlení způsobené dozvukem finanční krize a zejména faktem, ţe poptávka v tomto segmentu převyšuje nabídku i přes nesmírně vysoké ceny, a to díky povaze nezbytnosti tohoto statku. Zadluţenost domácností je tedy taţena zejména zadluţeností na bydlení. Její růst se v době krize oproti zadluţenosti na spotřebu pouze zpomalil, a tato zadluţenost dále významně roste a zároveň významně převyšuje finanční moţnosti domácností. Jedná se o typ zadluţenosti, která je dlouhodobá a tedy těţce ovlivnitelná, coţ opět eliminuje moţnosti jejího sníţení v dobách krize. Dopadem krize tak bylo více omezení spotřeby a spotřebovávání úspor, neţli omezení zadluţenosti na bydlení. Životní úroveň a spotřeba jako tlak na zadluženost Spotřeba domácností můţe být financována, jak jsme si jiţ výše vysvětlili z úspor nebo dluhu. Úspory domácností sice rostou, ale mírně, protoţe domácnosti jsou v umísťování svého majetku velmi konzervativní. Touha domácností po zvýšení spotřeby však s růstem důchodu roste. Pokud však není moţnost ji financovat z úspor, ţádají domácnosti u bankovních a nebankovních institucí o půjčku. Mimo nedostatku úspor jsou také problémem marketingové kampaně těchto institucí, které uměle dále zvyšují subjektivní potřebu spotřeby a přesvědčují o její snadnosti. Vzhledem k spíše nízké finanční gramotnosti, domácnosti těchto nabídek začaly vyuţívat, jak bylo vidět z grafů v předešlé kapitole. S růstem nabídky úvěrů tak domácnosti zkoumaly i moţnosti spotřeby dopředu, coţ jim nabízí právě úvěrování. Další příčinou zadluţování domácností je také to, ţe domácnosti si berou úvěry a půjčky dle svých aktuálních moţností s předpokladem, ţe se jejich finanční situace bude vyvíjet pozitivně. Avšak krize byla ránou do jejich předpokladů. Z důvodu krize dochází ke zvýšení nezaměstnanosti a poklesu nominálních, a tedy i reálných mezd. Můţe tedy

51

nastat situace, kdy domácností budou mít problémy se splácením dříve uzavřených úvěrů, protoţe se jejich finanční situace nezlepšila, ale naopak zhoršila. Tím se opět zbrzďuje hospodářský růst taţený právě spotřebou, na kterou se nedostává finančních prostředků a HDP můţe zaznamenat pokles či zastavení růstu. Jeho opětovnému nastartování mohou pomoci opět investice a spotřeba. Pro spotřebu domácnosti však za dané situace nemají prostředky, coţ opět způsobuje prohloubení krize. Z tohoto důvodu je nejprve potřeba nastartovat trh práce. Reakce dalších subjektů na finanční krizi Dalším prohloubením problematiky zadluţenosti domácností v období krize je samozřejmě reakce subjektů, které poskytují úvěry domácnostem. Na krizi reagují zvyšováním sazeb a tím opět zvyšují domácnostem náklady na splácení dluhů. Sniţuje se tak tzv. úrokové saldo mezi přijatými a placenými úroky. V sumě to vidíme v následujícím obrázku č. 6. Pokud se majetek zhodnocuje méně a zároveň se přibliţují úroky placené k úrokům přijatým, zvyšují se problémy se splácením. Pokud se totiţ tyto dvě hodnoty blíţí, kde jsou peníze na zmiňovanou spotřebu? Obrázek č. 6 - Úrokové saldo mezi placenými a přijatými úroky

Zdroj: ČSU30

Obrázek č. 7 nám názorně ukazuje, jak se omezila spotřeba a přírůstek úspor domácností. V roce 2009 stagnovala spotřeba domácností, ale i přírůstek jejich hrubých úspor. Z toho 30

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/3681419610.doc

52

vyplývá, ţe domácnosti odkládaly méně ze svých příjmů neţ v předešlých letech. V období mezi roky 2005-2008 odkládaly domácnosti v průměru desetinu svého hrubého disponibilního příjmu, po tomto období méně, ale i tak byl objem uloţených peněz nad průměrnou roční úrovní dosahované v letech 2000-2005. Obrázek č. 7 - Individuální spotřeba domácností a přírůstek jejich hrubých

Zdroj: ČSU31

Příčiny zadlužení domácností Růst mezd, spotřeba, ceny nemovitostí a zadluţení spolu navzájem souvisejí. Čím více rostou domácnostem mzdy, tím větší mají prostor pro půjčku. Domácnosti, jak jsme uţ zmínili, řeší základní otázku bydlení. Vzhledem k rostoucím mzdám mají domácnosti větší prostor pro koupi vlastního bydlení, a tudíţ rostou úvěry na bydlení. S rostoucí mzdou se tedy zvyšuje i poptávka po nemovitostech a tím pádem rostou i ceny nemovitostí. Příčiny zadluţenosti domácností tedy vidíme ve vzrůstajících cenách nemovitostí a stále nákladnějším uspokojení potřeby bydlení, na které jiţ dnes domácnosti nemají dostatek vlastních zdrojů. Se zvyšováním důchodu a ţivotní úrovně se zvyšuje i ţádaná spotřeba, avšak nezvyšuje se úměrně majetek. Vše musí být tak financováno z reálných mezd, coţ není moţné. Tak vzniká prostor pro zadluţenost. Nízké zhodnocení majetku z hlediska úspor obyvatelstva a tím nutnost financovat vlastní spotřebu i bydlení z cizích zdrojů. Problematickým vidíme zejména fakt, ţe zadluţenost roste rychleji neţ mzdy i důchod.

31

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/3681419610.doc

53

Vliv krize V grafech v minulé kapitole jsme zároveň viděli, ţe spotřeba domácností v roce 2008 nejen přestala růst, ale naopak zaznamenala pokles. Tento pokles byl však způsoben celosvětovou krizí a jejími dopady. Dopady krize můţeme vidět například v inflaci, která vzrostla. Tabulka č. 2 - Vývoj inflace od roku 2005-2010 Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Míra inflace v ČR

1,9

2,5

2,8

6,3

1,0

1,5

Zdroj: ČSÚ32

Do té doby jsme byli zvyklí na velice nízkou inflaci. Díky krizi se však v roce 2008 skokově zvýšila. S tím samozřejmě souvisí vývoj HDP a v neposlední řadě úrokových sazeb. Vliv krize zaznamenal i vývoj cen nemovitostí. V roce 2008 dosáhly nemovitosti svého vrcholu a v souvislosti s touto krizí, začaly i v České republice ceny nemovitostí klesat. Pokles cen nemovitostí není však tak dostatečný, aby domácnosti mohly sníţit svůj objem úvěrů na bydlení. Navíc se jedná o dlouhodobé úvěry, které domácnosti měly ještě před krizí, takţe většina je právě z doby před finanční krizí. Vliv krize se tak v této oblasti bude teoreticky promítat, aţ postupně sníţením objemů u nových hypoték. To však můţe dále ovlivnit ještě vývoj úrokových sazeb. Jak jsme viděli, nízké úrokové sazby ve snaze přitáhnout finanční prostředky do bank zapříčinily, ţe v minulém roce místo propadu zadluţení na bydlení naopak rostlo. Vliv krize na vývoj zadluţenosti domácností v ČR byl tedy značný. Přes makroekonomické faktory ovlivňoval ekonomiku a tím i domácností. Kromě vývoje mezd, které i v době krize vzrostly, se veškeré faktory pro domácnosti zhoršily. Vyšší inflace, pohyb úroků, niţší růst ekonomiky, to vše způsobilo nutnost „utaţení si opasků“. Do zadluţenosti pak krize měla dopad zejména v oblasti krátkodobých spotřebních úvěrů u nebankovních institucí.

4.2 Rizika vývoje zadlužení domácností S rostoucím zadluţením roste pro domácnosti mnoho rizik. Domácnosti se mohou dostat do dluhové pasti, která můţe vést aţ k insolvenci a osobnímu bankrotu. V případě, ţe 32

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace

54

domácnosti jiţ nezvládají splácet své dříve uzavřené půjčky a úroky z nich, mají moţnost poţádat svou banku o tzv. konsolidaci půjček. V případě, ţe domácnost nebude řešit svou neschopnost splácet své dluhy, můţe dojít aţ k exekuci.

4.2.1 Konsolidace půjček/úvěrů Rostoucí tendence úvěrů a půjček vede mnohokrát k tomu, ţe domácnosti nemají pouze jeden úvěr či půjčku, ale mají jich hned několik. To můţe je zavést aţ do slepé uličky a dostanou se do neschopnosti splácet své závazky. V takovém případě můţe domácnost zaţádat o tzv. konsolidaci půjček/úvěrů. Tuto sluţbu u nás nabízejí velké banky (např. Česká spořitelna, Komerční banka, GE Money Bank, Raiffeisenbank), ale i nebankovní instituce (např. Cetelem). Konsolidací můţe domácnost ušetřit dost velkou částku placenou na úrocích jednotlivých půjček a dokonce celkově na splátkách. Konsolidace půjček, jinak řečeno úvěr na splacení úvěru, znamená sjednotit své dosavadní půjčky pod jednu. Konsolidovat lze téměř všechny půjčky, od nezajištěných aţ po rychlé půjčky, kontokorenty i úvěry čerpané na kreditních kartách. Pro typy půjček a úvěrů, které jdou konsolidovat, mají jednotlivé finanční instituce svá pravidla. Konsolidaci lze provést také se zajištěním nemovitosti. Tento typ konsolidace je výhodnější, protoţe finanční instituce poskytují niţší úrokovou sazbu neţ u nezajištěné. Konsolidace zajištěná nemovitostí je příhodná pro domácnosti, které dluţí více, jak 1 milion Kč. V případě, ţe domácnost není schopna splácet ani po konsolidaci svých půjček je na řadě tzv. insolvenční řízení

4.2.2 Insolvenční řízení Insolvenční zákon33, který nabyl účinnosti 1. 1. 2008, řeší úpadek (hrozící úpadek) dluţníka soudním řízením tak, aby došlo uspořádání majetkových vztahů dluţníka k jeho věřitelům a jeho oddluţení. V případě, ţe domácnost ví, ţe jiţ není schopna dostát svým závazkům, podá návrh na své oddluţení. K tomuto návrhu musí podat svůj přesný přehled o svých závazcích. Nutno podotknout, ţe nelze podat ţádost o oddluţení na dluhy vůči finančním úřadům, na zdravotním a sociálním pojištění. Jsou dvě moţnosti k oddluţení jednak formou konkurzu nebo předepsáním pětiletého splátkového kalendáře Soud posuzuje, zda je 33

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

55

dluţníkův záměr poctivý a zda je vůbec ekonomicky reálný, dále také musí s osobním bankrotem souhlasit věřitelé, protoţe jim dluţník splatí pouze 30 % z jejich pohledávky. Návrh na oddluţení můţe podat pouze sám dluţník. V případě splátkového kalendáře zůstává dluţníkovy pouze ţivotní minimum a k tomu částka nezbytná k zajištění, ostatní část jde na umoření dluhu (V případě, ţe v období splátkového kalendáře dluţník dostane nějaký finanční obnos navíc nebo nějaký dar, musí jej zpeněţit a odevzdat na umoření). O osobní bankrot můţe dluţník zaţádat i několikrát za ţivot. Vţdy je uveden v insolvenčním rejstříku a po skončení řízení je z rejstříku vyškrtnut. Soud můţe kdykoliv insolvenční řízení ukončit z důvodu neplnění závazků dluţníka (nesplácí-li dle splátkového kalendáře nebo zadluţí-li se jinde a opět nesplácí). Insolvenční řízení je pro dluţníky, kteří jiţ své dluhy nezvládají a nemají ani moţnost je nějak splatit. Také je přínosný pro věřitele, ţe dostanou alespoň nějakou část z pohledávky zpět.34

4.2.3 Exekuční řízení Asi nejhorším scénářem je pro domácnosti forma exekučního řízení. K exekuci dochází, kdyţ domácnosti jiţ nezvládají splácet své závazky a ani se je nesnaţí řešit, například výše zmíněnou konsolidací půjček nebo vyhlášením osobního bankrotu. Je zajímavé, ţe mnoho exekucí je na částky do 10i tisíc korun. U těchto případů se většinou jedná o nezaplacení dluhů vůči finančním institucím, dopravním podnikům nebo policii. U nesplácených úvěrů exekuce bývá většinou na spotřebitelské úvěry. Při zahájení exekučního řízení je přidělen dluţníkovi exekutor, který má přístup do centrálního registru obyvatelstva, kde si zjistí všechny potřebné údaje o dluţníkovi. Při exekuci je dluţníkovi v lepším případě obstaven bankovní účet (má-li ho), je kontaktován zaměstnavatel, aby určitou část z platu dluţníka posílal na uhrazení dluhu. Nemá-li dluţník bankovní účet, můţe mu být strhnuta dluţná částka třeba z účtu na stavebním a penzijním spoření nebo zabaveny sociální dávky. Banky často prodávají své nedobytné pohledávky třetím osobám. V tomto případě probíhá vymáhání mimosoudní cestou, coţ je pro dluţníka jistě daleko nepříjemnější. V současné době má stále více domácností se splacením dříve uzavřených úvěrů. O tom svědčí i rostoucí tempo počtu nesplacených půjček. V roce 2009 bylo 3,79 % a v roce 2010 5,03 % nesplacených půjček z celkového objemu. Špatná situace na trhu práce, pokles 34

Insolvenční zákon[online]. Insolvenční právo [cit. 2011-31-3]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.insolvencni-zakon.cz ˂

56

reálných mezd a zvýšení úrokových sazeb nepřispívá k zlepšení stavu zadluţení českých domácnost. O tom svědčí i fakt, ţe za 1. kvartál letošního roku je o 88 % více insolvenčních návrhů za dané období neţ v roce 2010.

57

5 Tendence budoucího vývoje zadlužení Ekonomické ukazatele Po celosvětové finanční krizi prošla ekonomika v roce 2009 silnou recesí, byť se krize nedotkla přímo České republiky, její dopady jsme zaznamenali. Český finanční systém po celou dobu zůstal stabilní a nepotřeboval ţádné zásahy vlády či ČNB. Dopady krize se nás dotkly zejména v exportu, pokles zahraniční poptávky se dotkl průmyslu (zejména automobilového) a následně se promítl do propadu HDP. Od 3. kvartálu 2009 se česká ekonomika ocitla v mírném oţivení, coţ bylo to dáno zejména mírným zvýšením poptávky ze zahraničí. V současné době v České republice dochází k pozvolnému hospodářskému růstu, HDP vzrostlo v loňském roce o 2,3 % (v roce 2009 byl propad o 4,1 %). ČNB dále očekává mírné zpomalení v roce 2011 a pak jiţ od roku 2012 opětovný růst. Obrázek č. 8 - Prognóza HDP

Zdroj: ČNB35

Výše zmíněný pokles zahraniční poptávky se promítá se zpoţděním na trhu práce. Rostoucí nezaměstnanost je pro české domácnosti a vývoj jejich zadluţení stále hrozbou. V roce 2010 došlo k meziročnímu poklesu průměrného evidenčního počtu zaměstnanců a pracovních míst. Celková zaměstnanost v ekonomice po dvou letech v loňském 4. kvartálu sice mírně meziročně vzrostla, ale bylo to dáno tím, ţe vzrostl počet osob podnikajících. Počet pracovníků se však meziročně sníţil. To opět svědčí o nejistotě na trhu práce. V roce 35

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza/index.html#PRIBOR

58

2010 pokračoval trend niţšího tempa růstu průměrných mezd nominálních (graf č. 13) i reálných. Reálná mzda vzrostla v roce 2010 o pouhých 0,5 % a nominální o 2 %, a ani pro tento rok nejsou prognózy pro růst mezd dobré. Na trhu práce by mělo dle prognóz v tomto roce dojít k pozvolnému zlepšení, coţ by bylo pro domácnosti a oţivení ekonomiky dobré. Domácnosti by tak zvýšily svou spotřebu, více by investovaly a to je dobrý start pro znovu nastartování ekonomického růstu. Avšak dle hospodářského cyklu se vţdy po krizi indikátory nevrací na původní hodnotu, ale zůstanou na o něco horší úrovni, coţ předpokládáme i nyní. Dalším problémem, který ovlivňuje vývoj zadluţení je růst inflace a cen spotřebního zboţí. V roce 2010 byla inflace na úrovni 1,5 % a předpoklady ukazují, ţe dosáhne v příštím roce 2 % a bude i nadále růst, protoţe ceny spotřebního zboţí, energií a nafty neustále rostou. Otázkou je pouze, jak efektivní a na úkor čeho bude případný zásah ČNB, která ve svých prognózách zachovává cílování inflace na hladině dvou procent. Růst inflace a zpomalení růstu nominálních mezd vede ke sníţení reálných mezd a zvyšuje tak potenciální deficit mezi příjmy (sniţují se) a výdaji (nemění se nebo rostou). Finanční sektor V souvislosti s nepříznivou celosvětovou finanční situací byly nuceny i české banky zpřísnit svá pravidla pro poskytování úvěrů a půjček. Projevilo se to v růstu průměrných úrokových sazeb a zpřísněných kritériích pro získání úvěru. Toho vyuţívají nebankovní instituce a snaţí se získat více klientů na „výhodnější půjčky“. V předchozích grafech bylo však vidět, ţe i v současné době domácnosti stále preferují více banky. Předpokládáme, ţe díky dozvukům krize nebude růst u nebankovních institucí významný či ţádný a i nadále budou konzervativní Češi preferovat bankovní instituce a niţší RPSN. Finanční gramotnost Finanční gramotnost obyvatel České republiky se určitě v obecném měřítku od 90. let minulého století zlepšila. Úroveň finanční gramotnosti obecně souvisí zejména se vzděláním obyvatel. Lidé s alespoň středoškolským vzděláním mívají o svých financích a moţnostech jejich investování větší přehled neţ lidé s vzděláním niţším. Více vzdělané a finančně zajištěné domácnosti přitom prokazatelně vyuţívají úvěrů spíše pro velké investice. Vyuţívají tedy zejména hypotéčních úvěrů a leasingů. Investují do

59

dlouhodobějších statků. Domácnosti hůře situované s niţším vzděláním mají spíše spotřebitelské úvěry, které pouţívají na běţnou spotřebu. Domácnosti s niţším vzděláním a příjmy také více vyuţívají nebankovních finančních institucí. Jednak z důvodu, ţe půjčka u těchto institucí působí na první pohled výhodněji, ale také z důvodu, ţe často banky jejich ţádosti o úvěr zamítnou např. z důvodu nedostatečné bonity apod. Mnoho těchto domácností se potom dostává do dluhových pastí a tak roste počet rodin, které přestávají být schopny pokrývat své splátky. Další zvýšení nákladů Zvýšení úrokových sazeb u úvěrů znamená zvýšení nákladů. Z grafů bylo vidět, ţe největší objem úvěru je na bydlení, coţ znamená pro domácnosti, které nemají fixaci nebo jim končí opětovné zvýšení nákladů. Dopady a tendence Vyšší inflace, zpomalení růstu nominálních mezd, tedy i reálných, zvýšení úrokových sazeb úvěrů to vše vede k opětovnému zvýšení nákladů domácností a tedy i k problému z nedostatku prostředků. Spotřeba domácností z tohoto důvodu zůstane částečně omezená. V grafech bylo patrně vidět, ţe domácnosti se v současné době přiklánějí k dlouhodobějším dluhům, tudíţ krátkodobé úvěry neporostou, spíše úvěry středně aţ dlouhodobého charakteru. Domácnosti se vzhledem k současné ekonomické situaci dluhů bojí. Není to dáno tím, ţe by většina obyvatel sledovala vývoj HDP, inflace a dalších makroekonomických faktorů. Zde hrají bezesporu roli

média.

V médiích byl

přitom komunikován nárůst

nezaměstnanosti i hrozba inflace. Deficit mezi svými příjmy a výdaji tedy předpokládáme, ţe budou domácnosti řešit dvojím způsobem. Jednak omezenou spotřebou, jak bylo uvedeno výše, a jednak spotřebováváním vlastních úspor. To samozřejmě bude ovlivňovat vývoj HDP, v případě, ţe spotřeba domácností bude pomalejší a zároveň budou spotřebovávány úspory, bude tedy i vývoj HDP pomalejší, to však není dobré právě pro znovunastartování ekonomiky, které je potřeba pro zlepšení dané situace. Co se tedy týká zadluţení českých domácností, tak očekávám, ţe mírně poroste, ale ne takovým tempem, jako před finanční krizí, kdy si domácnosti uţívaly „blahobytu“. Domnívám se, ţe domácností, které nebudou schopni plnit své závazky, bude spíše

60

přibývat. Oproti jiným státům EU jsme na tom však s relativní zadluţeností dobře. České domácnosti mají stále více úspor neţ dluhů a zůstávají čistými příjemci úrokových sazeb. Jejich role věřitele je sice významná, avšak poměrně vysoké úspory dočasně ekonomickou situaci „zachraňují“. Z pohledu jednotlivých domácností je uţ zadluţení problém, z makroekonomického hlediska však prozatím stále pouze vzbuzuje obavy, a to zejména kvůli svému tempu růstu. Vliv krize a její dozvuky však způsobují, ţe vývoj je jen těţko odhadnutelný, obvykle však hospodářské cykly zapříčiní vyrovnání určitých nesrovnalostí a bublin a minimální negativní vývoj zpomalí. Taková očekávání lze uplatit i zde.

61

Závěr Cílem této práce bylo zanalyzovat stav a vývoj zadluţení domácností v ČR. V úvodních kapitolách jsme si ukázali, jaké postavení domácnosti zaujímají v ekonomice. Jako východisko jsme pouţili základní makroekonomickou rovnici a rozebrali její faktory. Jestliţe důchod je tvořen primárně úsporami a spotřebou domácností, potřebovali jsme prozkoumat, co je ovlivňuje a s jakým výsledkem domácnosti hospodaří. Vyšli jsme přitom z analýzy toho, jak domácnosti pracují s majetkem. Ten je tvořen z disponibilního příjmu po odečtení nutných a zbytných výdajů, tedy z úspor. Ukázali jsme si, jak konzervativní české domácností v zásadě znehodnocují svůj vlastní majetek ponecháváním prostředků převáţně v likvidních a bezpečných aktivech a neuvědomují si přitom vliv vývoje cenové hladiny. V další části jsme pak nahlédli pod pokličku finančního plánování a ukázali si, nejen jak lze lépe pracovat s aktivy a volným cash flow při dodrţení přípustné citlivosti na kolísání aktiv, ale také jak lze i chytře vyuţít cizích zdrojů pro uspokojení potřeb při současném neohroţování úspor alokovaných na budoucí rentu. Vzhledem k rozloţení majetku českých domácností však o vyuţití dluhu z titulu vysoké finanční gramotnosti nelze hovořit, ačkoli určité procento obyvatel, nikoli však významné coţ spojujeme zejména s úrovní vzdělanosti, s nimi jiţ jistě takto pracuje. Závěrem tedy můţeme říci, ţe se zadluţení domácností pojí zejména s deficitem mezi výdaji a příjmy, který je dán zejména strukturou výdajů a malým, či dokonce záporným zhodnocením úspor, které tak nejsou schopny zvyšující se spotřebu reálně financovat. V rámci výše uvedeného jsme identifikovali také východiska spotřeby, resp. výdajů domácností. Tyto rozdělujeme na autonomní a neautonomní, neboli zbytné výdaje. Toto rozdělení nám dále pomáhá pochopit, proč některá část spotřeby je a některá není ovlivněna hospodářskými cykly, a to zejména v návaznosti na nedávno překonanou finanční krizi se svými dopady. Ještě před přistoupením k samotné analýze dat jsme pak doplnili vstupní informace o přehled moţností, jak výše uvedený finanční deficit pokrýt, tedy o moţnosti vyuţití cizích zdrojů v ČR. Kromě typologie úvěrových produktů jsme ukázali základní rozdíly mezi produkty bankovních i nebankovních institucí a porovnali je. Zde jsme pak poukázali také na paradox, kdy domácnosti ČR na jedné straně konstantně preferují bezpečí (vklady na viděnou vykazovali před finanční krizí ještě vyšší podíl ve struktuře aktiv domácností,

62

neţ je tomu dnes), a zároveň se nebojí přiklánět k nabídkám nebankovních institucí na draţší, krátkodobé úvěry, a to pro pokrytí čisté, nerentující se spotřeby! V následující části jsme se pak zabývali samotnou analýzou dat. Pro tyto účely jsme vytvořili přehledy vývoje úvěrů dle různých hledisek. Zkoumali jsme nejen hledisko časové, ale také hledisko účelu či věřitele. Prvním zajímavým zjištěním této části bylo, kdy vlastně začala být zadluţenost domácností významná. Zadluţení domácností reálně začalo růst po roce 2000. Okolo tohoto roku vidíme jasný propad úvěrování nefinančních podniků, které banky potřebovaly kompenzovat jinde. Nabízelo se tak „porozhlédnout“ se po novém segmentu. Potenciál vykazovaly bezesporu právě domácnosti, čehoţ vyuţily nejprve zejména banky. Od roku 2000 tak křivka zadluţení domácností doznala silně rostoucího charakteru. Tam, kde je nenaplněná poptávka, objevuje se obvykle také nabídka. Protoţe úvěr od banky znamená mnoho regulací a dokladování, sloţitý administrativní proces, vstoupily na trh úvěrování domácností postupně také nebankovní instituce s nabídkou právě pro klienty, kteří neuspěli u standardních bank. Okolo roku 2005 tak růst úvěrování sektoru domácností ještě více zrychlil, a i přes následný opětovný růst úvěrování podnikové sféry, domácnosti nakonec nefinanční podniky předehnaly. Pro vysvětlení jádra zadluţení domácností jsme následně analyzovali účel tohoto zadluţení. Z grafů připravených na základě dat poskytovaných ČNB jsme zjistili, ţe hlavním tahounem zadluţení domácností není spotřeba, jak by se z titulků novin často mohlo zdát, ale je jím zadluţení na financování potřeby bydlení. Úvěry na bydlení představují téměř 70 % celkového zadluţení domácností, a jejich význam i nadále roste. Tento fakt je dán, jak je následně ukázáno v analýze příčin zadluţení, zejména charakterem potřeby a cenou nemovitostí v ČR. Bydlení je totiţ potřebou nezbytnou a dlouhodobou. Ţádná domácnost se bez zajištění bydlení nemůţe obejít a tuto otázku musí dříve či později ve svém ţivotě nějakým způsobem řešit. Připočteme-li, ţe díky cenám nemovitostí se často výše nájmu vyrovnává výší splátek na bytový úvěr, fakt, ţe nechceme platit „někomu jinému“ ale raději „sobě“, ţe si nákupem nemovitosti kupujeme také zajištění a tím pro české domácnosti natolik důleţité bezpečí, a ţe bez úvěru nejsme schopni bydlení z disponibilních zdrojů nákup nemovitosti reálně financovat, dojdeme k závěru, ţe levný, dlouhodobý úvěr dává pro české domácnosti smysl. Tím si vysvětlujeme růst zadluţení na bydlení i jeho nesmírně významný podíl na celkovém zadluţení. V rámci struktury úvěrů tedy převaţují dlouhodobé půjčky na zajištění bytových potřeb.

63

V téţe části jsme dále zkoumali hledisko věřitele. Tedy kde si domácnosti zajišťují prostředky pro uspokojení svých potřeb. Zde jsme zjistili, ţe i díky významnému podílu úvěrů na bydlení, převyšují bankovní instituce objemem zaúvěrovaných prostředků nefinanční podniky více neţ šestkrát. Vysvětlení přitom tkví opět v konzervativnosti českých domácností. Přestoţe nebankovní instituce díky své masivní reklamně v dobách před krizí významně rostly, jejich segmentem byli spíše klienti, kteří nedosáhli na úvěry u bank a ostatních měnových institucí. U nebankovních finančních podniků si pak zajišťovali zejména svou spotřebu, a nikoli potřebu bydlení. Vzhledem k tomu, ţe je úvěr na bydlení natolik významným, dlouhodobým a následně obtíţně ovlivnitelným dluhem, přiklánějí se domácnosti ve své konzervativnosti k tradičním bankovním domům s dlouholetou tradicí na českém trhu. Nebankovní instituce tak v této oblasti v zásadě nemají šanci na úspěch. V reklamách jasně vidíme, ţe se o to také ani nepokouší. Čísla pak jasně ukázala, jaký vliv má tato segmentace v dobách krize. Zatímco obecná zadluţenost u bankovních domů i v době krize díky úvěrům na bydlení rostla, úvěry u nebankovních institucí naopak poklesly. Pokud tedy vyhodnocujeme, kam se domácnosti obracejí pro jaké úvěry, jasně vidíme, ţe přes optiku svého konzervativního přístupu ţádají domácnosti o dlouhodobé a vyšší úvěry právě u bank a spořitelen, zatímco krátkodobou spotřebu se nebojí řešit přes rizikovější a draţší úvěry nebankovních institucí. V době „utahování opasků“ pak jsou to právě nebankovní finanční podniky, které utrpěly úbytek z titulu snadnosti rušení krátkodobých půjček a obecného omezování zbytné spotřeby, jako jsou dovolené či spotřební zboţí, které se touto cestou nejčastěji financují. V rámci analýzy příčin a rizik vývoje zadluţení jsme se dále podívali na vzájemné vztahy s dalšími makroekonomickými faktory, jako je důchod, celková spotřeba či vývoj mezd. V rámci tohoto zkoumání jsme hodnotili významnost zadluţení domácností z celkového, makroekonomického pohledu. České domácnosti na konci roku 2010 dluţily přes bilion korun. Toto číslo je ve své absolutní hodnotě vysoké, avšak porovnáme-li se s ostatními vyspělými evropskými zeměmi, zjistíme, ţe z makroekonomického pohledu je tato úroveň stále přijatelná. Porovnávat se přitom můţeme například podílem zadluţení na HDP (cca 30 %) či podílem na disponibilním HDP (cca 50 %). V rámci našeho zkoumání jsme se podívali i na čisté zadluţení na spotřebu, které je obvykle viděno jako neproblematičtější. Zde je zadluţením financováno 14,5 % celkové spotřeby, a proto z našeho pohledu je situace co do objemu akceptovatelná. Důvodem je zejména fakt, ţe zadluţení převaţuje na

64

tvorbu dlouhodobých hodnot, zadluţení na bydlení, a procento zadluţení na čistou spotřebu není tak vysoké. I přesto však zde je něco alarmujícího, co podkládá často medializované názory o neudrţitelné zadluţenosti českých domácností. Tím je tempo růstu zadluţení domácností. Zatímco spotřeba vzrostla za posledních 5 let o necelých 30 %, celková zadluţenost téměř o 120 %. To znamená, ţe celková zadluţenost obyvatelstva roste čtyřnásobným tempem neţ spotřeba a důchod! Pokud bychom tedy pokračovali ve stávajícím tempu, byla by zadluţenost domácností skutečnou ekonomickou hrozbou. V téţe kapitole jsme se následně dívali také na další vlivy krize na zadluţení domácností. Poukázali jsme na to, ţe při úvahách o úvěrech obvykle jednotlivci vycházejí z předpokladu, ţe jejich situace se do budoucna zlepší. Překotný hospodářský růst před krizí domácnostem zavdával příčinu očekávat lepší vyhlídky. Tedy v jednotlivém pohledu domácnosti opomínají hospodářské cykly a nepřipouští si moţnost zhoršení vlastní situace. V souvislosti s krizí se pak jejich situace nezlepšila. Krize s sebou přináší zvýšení nezaměstnanosti i další faktory, jako je například reakce finančních ústavů v oblasti úrokového salda, které dále ztěţuje pozici splácení. V neposlední řadě jsme si v této kapitole ukázali moţné dopady neschopnosti splácet své závazky i způsoby řešení problematické situace narůstajících splátek dluhů – např. pomocí konsolidace úvěrů. V poslední kapitole jsme se věnovali tendencím vývoje. Za východiska jsme přijali oficiální prognózy České národní banky. Ta předpokládá nejprve zpomalení ekonomiky a následně od roku 2012 jiţ růst. To odpovídá dozvuku nedávné finanční krize. Také inflace je předpokládána na dobré úrovni, pro rok 2012 počítá ČNB s udrţením její úrovně okolo 2 %, coţ je velmi nízká úroveň. I přes dobré vyhlídky musíme v nejbliţší době počítat se zhoršením celkové makroekonomické situace. S vědomím, ţe po krizi se obvykle nevrací celkové ukazatele na úroveň před krizí lze očekávat, ţe dopady na domácnosti ještě přijdou. Vzhledem k neovlivnitelnosti nejvyšší části zadluţení domácností, dlouhodobých dluhů na bydlení, nemůţeme očekávat významné sníţení zadluţenosti. Z mikro pohledu bude zřejmě přibývat domácností, které nebudou schopny dostát svým závazkům, a budou nuceny přistoupit k řešení své situace. Jako důsledek však očekáváme zejména restrukturalizaci dluhu pomocí konsolidace, prodlouţení doby splatnosti a omezení nových úvěrů na spotřebu. Z makroekonomického pohledu však nepředpokládáme další významný růst zadluţení domácností, ale spíše jeho zpomalení. Závěrem tedy můţeme říci: Je dobře, ţe média upozorňují na problematiku zadluţení a tempo jejího růstu. Toto tempo totiţ můţe skutečně ohroţovat budoucí vývoj nás všech

65

a je potřeba nastartovat ekonomiku a zadluţenost zbrzdit. Nelze očekávat, ţe dluhy domácností vyřeší stát, a proto je nezbytné, aby si domácnosti samy uvědomovaly, jak podstatné je starat se o vlastní finance a jak důleţitá je finanční gramotnost. Nedávná finanční krize přitom můţe být paradoxně faktorem, který k vhodné restrukturalizaci dluhů napomůţe. Z makroekonomického pohledu tedy můţeme očekávat zpomalení růstu zadluţení domácností, coţ podporuje dobré vyhlídky naší ekonomiky, které avizuje ČNB.

66

Seznam použité literatury Bibliografie [1] HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie, základní kurs. 2. vyd. Slaný: MELANDRIUM, 2002. 326 s. ISBN 80-86175-25-1 [2] Kolektiv autorů Bankovnictví, 5., přepracované vydání, listopad 2005, Bankovní institut, a.s., 280 s. ISBN 80-7265-080-7 [3] RNDr. KRABEC Jaroslav, CSc. Finanční trhy, 2. vydání, březen 2004, Bankovní institut vysoká škola a.s., 147 s. ISBN 80-7265-061-0 [4] PAVELKA František, BARDOVÁ Dagmar, OPLTOVÁ Dagmar Úvěrové obchody, dotisk listopad 2002, Bankovní institut vysoká škola a.s., 279 s. ISBN 80-7265-037-8 [5] RUSMICHOVÁ Lada, SOUKUP Jindřich a kolektiv. Makroekonomie, základní kurs. 5. vyd – dotisk Slaný: MELANDRIUM, 2003. 167s. ISBM 80-86175-24-3 Zákony [1] Zákon č. 96/1993, o stavebním spoření [2] Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech [3] Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru [4] zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení Internetové články [1] Prezentace Euro setkání: Ţivot na dluh, 5. května, 2007 [online]. Miroslav Singer. Praha:

Corinthia

Towers

hotel

[cit.

2011-31-3].

Dostupná

z www:

:

<

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/bankovni_rada/clenove_bankovni_rady/singer_projevy.ht ml >. [2] Finance.cz [online]. Základní informace o půjčkách a úvěrech. [cit. 2011-31-3]. Dostupné

z WWW:

˂ http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/informace/uvery-a-

pujcky/zakladni-informace/ ˂ [3] RPSN.cz, O půjčkách [online]. Bankovní úvěr.[cit. 11-03-31]. Dostupný z WWW: ˂ http://rpsn.cz/clanek/bankovni-uver ˂. [4] Asociace českých stavebních spořitelen[online]. Stavební spoření – Co to je? [cit. 2011-31-3]. Dostupný z WWW: ˂ http://www.acss.cz/cz/stavebni-sporeni/ ˂

67

[5] BusinessInfo.cz [online]. Informace k novým podmínkám stavebního spoření pro rok 2011?. [cit. 2011-31-3]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/dane-ucetnictvi/podminky-stavebni-sporeni-prorok-2011/1000465/59181/ >. [6] Aktuální prognóza ČNB z 3. 2. 2011 [online]. [cit. 2011-31-3]. Dostupná z WWW: : < http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza/index.html#PRIBOR >. [7] Bankovní registr[online]. Jak funguje bankovní registr [cit. 2011-31-3]. Dostupný z WWW: ˂ http://bankovni-registr.cz/ ˂ [8] Ministerstvo financí ČR: [online]. Zákon č. 145/2010 Sb. - o spotřebiteském úvěru [cit. 2011-31-3]. Dostupný z WWW: < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_spotreb_uver_57470.html >. [9] ČSÚ [online]. Analýzy dle Edičního plánu: Vývoj české ekonomiky v roce 2010 [cit. 2011-31-3]. Dostupný z WWW: < http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/550034D530/$File/e110910q403.pdf >. [10] VORTELOVÁ, Věra. Domácnosti dluţí bilion Parlamentní listy 18.3.2010 strana 20, rubrika Úvěry [online]. [cit. 2011-31-3] dostupné z WWW: < http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_1003 18.html >. [11] Zpráva o finanční stabilitě 2009/2010 [online]. [cit. 2011-31-3]. Dostupná z WWW: : < http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/ FS_2009-2010/FS_2009-2010.pdf>. [12] Zpráva o inflaci 2011/ I [online]. [cit. 2011-31-3]. Dostupná z WWW: : < http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_i nflaci/2011/2011_I/download/zoi_I_2011.pdf >. [13] Komentář k úrokovým sazbám měnových finančních institucí [online]. [cit. 2011-313]. Dostupná z WWW: : < http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/harm_stat_data/mfi_komentar. html >. [14] Tendence a faktory makroekonomického vývoje v roce 2009 [online]. [cit. 2011-313]. Dostupná z WWW: : < http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/1101-10 >. Ostatní informační zdroje

68

[1] http://www.finance.cz/ [2] http://bankovni-registr.cz [3] http://rpsn.cz/ [4] http://www.hypoindex.cz/ [5] http://www.pravnipredpisy.cz [6] http://www.czso.cz [7] http://www.cnb.cz [8] http://www.mfcr.cz [9] http://www.ekcr.cz/ [10] http://i.statnisprava.cz [11] http://www.realitymorava.cz/_informace/graf.php?distr=&druh=126 [12] http://www.nebankovni-pujcky.org/ [13] http://www.cofidis.cz [14] http://www.ipujcky.cz/ [15] http://www.cetelem.cz [16] http://www.vase-pujcka.cz/ [17] http://www.pujcka.cz/ [18] http://provident.cz [19] http://homecredit.cz [20] http://kb.cz [21] http://www.rb.cz [22] http://www.csob.cz [23] http://www.gemoney.cz [24] http://www.citibank.cz [25] http://www.csas.cz [26] http://www.unicreditbank.cz

69

Seznam grafů, obrázků a tabulek Graf č. 1 - Vklady domácností v roce 2006 ........................................................................ 15 Graf č. 2 - Rozloţení struktury termínovaných a netermínovaných vkladů v mil. Kč ....... 16 Graf č. 3 - Klientské úvěry podle sektoru ........................................................................... 34 Graf č. 4 - Úvěry poskytnuté bankovními institucemi domácnostem ................................ 35 Graf č. 5 - Struktura půjček poskytnutých bankovními institucemi domácnostem ............ 36 Graf č. 6 - Vývoj spotřebních úvěrů domácností u bankovních institucí ........................... 37 Graf č. 7 - Vývoj úvěrů na bydlení poskytnutý bankovními institucemi domácnostem .... 39 Graf č. 8 - Úvěry poskytnuté ostatními finančními institucemi domácnostem .................. 41 Graf č. 9 - Struktura půjček poskytnutých domácnostem společnostmi ostatního úvěrování ............................................................................................................................................. 42 Graf č. 10 - Struktura půjček poskytnutých společnostmi fin. leasingu domácnostem ...... 43 Graf č. 11 - Celkové zadluţení domácností u bankovních a nebankovních institucí ......... 44 Graf č. 12 - Vývoj HDP a spotřeby .................................................................................... 46 Graf č. 13 - Vývoj nominální mzdy v letech 2000-2010 .................................................... 47 Obrázek č. 1 - Makroekonomický koloběh ........................................................................ 11 Obrázek č. 2 - Struktura finančních aktiv domácností v roce 2006 ................................... 14 Obrázek č. 3 - Magický trojúhelník investování ................................................................ 14 Obrázek č. 4 - Indexy realizovaných cen bytů ................................................................... 49 Obrázek č. 5 - Vývoj průměrných úrokových sazeb hypoték ............................................ 50 Obrázek č. 6 - Úrokové saldo mezi placenými a přijatými úroky...................................... 52 Obrázek č. 7 - Individuální spotřeba domácností a přírůstek jejich hrubých ..................... 53 Obrázek č. 8 - Prognóza HDP ............................................................................................ 58

Tabulka č. 1 - Porovnání spotřebitelských půjček od nebankovních a bankovních institucí na částku 50 000,- Kč .......................................................................................................... 30 Tabulka č. 2 - Vývoj inflace od roku 2005-2010 ............................................................... 54

70

Vývoj zadlužení domácností v ČR

Recommend Documents