Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Vlčnov Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Vlčnov Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Prof. Ing. František Toman, CSc.

Kateřina Zemková

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě ve vybraném katastrálním území vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Brno, dne…………………………………….. Podpis studenta ……………………………....

PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní Ing. Jeleně Vitásková, Ph.D. za vedení, konzultace a odborné rady při sestavování bakalářské práce. Dále děkuji ředitelce Katastrálního úřadu v Uherském Brodě paní Ing. Haně Jantošovičové za poskytnutí potřebných informací a historických map k danému území.

ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Vlčnov. První část zahrnuje historii vývoje zemědělství, vlastnických vztahů k půdě v období feudalismu, kapitalismu, socializace vesnice a popis katastru nemovitostí. Druhá část je zaměřena na katastrální území Vlčnov a jeho vývoj vlastnických vztahů k půdě ve vybrané části obce. Informace o vývoji byly získány na základě zápisů v pozemkových knihách poskytnuté příslušným Katastrálním úřadem.

Klíčová slova: vlastnictví, evidence, parcela, historie, Vlčnov

ABSTRACT This bachelor thesis is focused on evolution of the ownership of land in Vlčnov cadastre. The first part includes history development agriculture, ownership of land in period of feudalism, capitalism, socialization village and description land-register property. The second part is focused on Vlčnov cadastre and evolution of the ownership of land in chosen part village. Information about evolution were obtained on the registrations in land books provided relevant Land-register office.

Keywords: ownership, registration, plot, history, Vlčnov

OBSAH 1

ÚVOD ......................................................................................................................... 7 1.1

Cíl práce ............................................................................................................ 7

2

VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ ........................................................................................ 8

3

VÝVOJ PRÁVNÍCH VZTAHŮ K PŮDĚ ............................................................ 10 3.1

Soupisy půdy...................................................................................................... 10

3.1.1 3.2

4

6

7

Rustikální katastr ............................................................................................ 10

3.2.1

První berní rula z roku 1654 (první rustikální katastr) ............................... 10

3.2.2

Druhá berní rula z roku 1684 (druhý rustikální katastr) ............................. 11

VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU ..................................... 11 4.1

5

První nedokonalé soupisy půdy .................................................................. 10

Tereziánský katastr ............................................................................................ 12

4.1.1

Třetí berní rula z roku 1748 (první tereziánský rustikální katastr) ............. 12

4.1.2

Čtvrtá berní rula z roku 1757 (druhý tereziánský rustikální katastr) .......... 12

4.2

Josefínský katastr z roku 1785 ........................................................................... 13

4.3

Tereziánsko – josefínský katastr z roku 1792 .................................................... 13

VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU .................................. 13 5.1

Scelování půdy ................................................................................................... 14

5.2

Pozemkové reformy a přídělová řízení .............................................................. 14

5.3

Pozemkové úpravy v letech 1945 – 1950 .......................................................... 15

5.4

Stabilní katastr (období let 1817 – 1927)........................................................... 16

5.5

Pozemkový katastr ............................................................................................. 17

5.6

Pozemková kniha ............................................................................................... 19

VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU ...................................... 19 6.1

Pozemkové úpravy v období socializace vesnice .............................................. 20

6.2

Vznik JZD .......................................................................................................... 20

6.3

Jednotná evidence půdy (období let 1950 – 1964) ............................................ 22

6.4

Evidence nemovitostí ......................................................................................... 23

STAV PO ROCE 1989 ............................................................................................ 24 7.1

Katastr nemovitostí ............................................................................................ 24

7.2

Předmět katastru nemovitostí............................................................................. 25

7.3

Obsah katastr nemovitostí .................................................................................. 25

7.4

Katastrální operát ............................................................................................... 26

8

9

HISTORICKÝ VÝVOJ POZEMKOVÝCH ÚPRAV ......................................... 26 8.1

Pozemkové úpravy po druhé světové válce ....................................................... 27

8.2

Pozemkové úpravy na území ČR ....................................................................... 27

VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V K.Ú. VLČNOV .................................. 29 9.1

Vybrané katastrální území ................................................................................. 29

9.2

Historie obce ...................................................................................................... 30

9.3

Vlčnov v období rozkladu feudalismu v letech 1781 – 1848 ............................ 30

9.4

Vlčnov v období kapitalismu ............................................................................. 31

9.5

Historický vývoj zemědělství ve Vlčnově ......................................................... 31

9.6

Struktura zemědělského půdního fondu v k.ú. Vlčnov ...................................... 33

9.7

Vlastnické vztahy na vybraných parcelách ........................................................ 36

9.8

Rozbor vlastnických vztahů a změn zájmového území ..................................... 49

10

ZÁVĚR .................................................................................................................. 51

11

POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA.............................................................. 53

12

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A ZKRATEK............................................ 54

1 ÚVOD Každý lidský zásah do krajiny, s cílem vytvoření podmínek pro racionální uspořádání vlastnických vztahů k zemědělským a lesním pozemkům s ohledem na potřeby krajiny, můžeme nazvat pozemkovými úpravami. S touto podobou se setkáváme již od nejstarších dob. Způsob zemědělství je jedním z hlavních činitelů ovlivňující vývoj naší krajiny. Během kolektivizace docházelo k násilnému zabavování půdy a také ke scelování drobných políček ve velké bloky orné půdy bez ohledu na vlastnictví půdy. Mnoho vlastníků se ocitalo v situaci, kdy jejich pozemky nebyly přístupné, a proto je nemohli plně využívat. Vlastnictví půdy v ČR se v průběhu privatizačního procesu v 90. letech poměrně roztříštilo. Asi 90 % zemědělské půdy je v soukromém vlastnictví, nicméně půda je z větší části dlouhodobě pronajímána zemědělským podnikům. Odlišností ve srovnání s EU je tedy fakt, že zemědělci, resp. farmáři nejsou mnohdy majoritními vlastníky obhospodařované půdy (pouze částečně), a půdu si jen pronajímají.

1.1

Cíl práce Cílem mé bakalářské práce, bylo vypracovat historický přehled o vývoji

vlastnických vztahů k půdě a jejímu využití v katastrálním území Vlčnov. V úvodu jsem se zaměřila na vývoj zemědělství, vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a v období socialismu. Byl zhodnocen současný stav půdní držby po transformaci JZD po roce 1989 a její vliv na pozemkové úpravy. Praktická část práce obsahuje informace o vývoji vlastnických vztahů k půdě v k. ú. Vlčnov na vybraných parcelách a je doplněna o mapové podklady.

7

2 VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělství ve střední Evropě nevznikalo samostatně, ale dostalo se sem z Předního východu. Odtud se zemědělství šířilo do Mezopotámie, Egypta a do Afriky. Počátky zemědělství souvisejí se vznikem nového období, tzv. neolitu, mladší doby kamenné. Zemědělci, kteří přicházeli do střední Evropy z jihovýchodu, si s sebou přinesli obilniny a přivezli svá tradiční domácí zvířata. Ve středověku nebyl sedlák v našich zemích vlastníkem půdy, kterou obdělával, byl pouze jejím uživatelem. Mnoho poddaných si během válek odvyklo hospodařit, a proto mnohé selské statky nebyly obdělávány a nepřinášely užitek. Pro vývoj zemědělství v pohusitském období měly základní význam změny, které způsobilo husitské revoluční hnutí ve feudální pozemkové držbě. Rozsáhlé církevní državy přešly do rukou světských feudálů. Královský majetek v Čechách a na Moravě se podstatně zmenšil a byly vytvořeny podmínky k větší koncentraci statků mocnějších feudálů. Tento proces se většinou uskutečňoval jen pozvolna a ještě koncem 16. století byla feudální pozemková držba značně roztříštěná. Počátkem 16. století nastalo v zemědělské výrobě jisté oživení, způsobené stoupající spotřebou zemědělských výrobků v důsledku rychlého rozvoje měst, obchodu a řemesel. Docházelo k vývoji zemědělského nářadí. Vznikaly základní typy oradel, záhonový pluh s kolečky a s krojidlem. Konec 18. století přinesl první výrazný výsledek pro zemědělství v podobě zrušení nevolnictví v roce 1781. K hlavním překážkám bránícím rozvoji zemědělství byl nevolnický vztah, ale i starý trojhonný systém, při němž každý rok jedna třetina polí ležela úhorem. Nedostatečná byla i příprava orné půdy, poddaní se svým jednoduchým nářadím a malou výkonností zpočátku nestačili obdělávat všechny vrchnostenské pozemky. Špatně obdělávaná pole poskytovala malou úrodu. Na vývoj zemědělství po roce 1620 měla nepříznivý vliv i skutečnost, že v zemi se porušila rovnováha mezi vrchnostenskou velkovýrobou a poddanskou malovýrobou. Koncem 18. století byly používány jednoduché secí stroje. Nové osevní postupy v letech 1848 - 1900 vznikaly nejdříve ve Flandrech, potom byly zdokonaleny v Anglii. Zemědělská výroba byla ovlivňována především vnitřním trhem v návaznosti na přírůstek obyvatelstva. Bylo třeba více vyrábět, ale stará trojhonná soustava nebyla schopna dosahovat vyšších výnosů. Ve druhé polovině 19. století začala druhá etapa technické revoluce v zemědělství, jež přinesla nové výrobní 8

prostředky, zvláště výkonnější a dokonalejší stroje. Vznikaly výrobní oblasti řepařské, chmelařské, bramborářské, obilnářské apod. Po roce 1848 se začaly uplatňovat nové polní plodiny, pícniny a okopaniny. Po skončení 2. světové války v roce 1945 bylo třeba řešit složité otázky spojené s obnovou poválečného zemědělství a jeho dalším rozvojem. Složitá pováleční situace v zemědělské výrobě se dotýkala všech zemědělců, nejvíce však malých a středních rolníků. Zemědělský výrobní plán se skládal z plánu rostlinné a živočišné výroby. Vývoj mechanizace zemědělství se odvíjel po linii družstevní a státní. Družstevní sektor byl zastoupen strojními družstvy ve vesnicích a družstevními strojními stanicemi, které byly zřizovány u okresních hospodářských družstev jenom ve vnitrozemí. Situace v našem zemědělství byla v poválečném období složitá. Po celé poválečné období se muselo zemědělství vyrovnávat s řadou vážných ekonomických a výrobních problémů. (Beranová, Kubačák, 2010) Dnešní zemědělci hospodaří na 4 264 tis. ha zemědělské půdy, kdy na jednoho obyvatele připadá přibližně 0,42 ha zemědělské půdy a z toho 0,30 ha orné půdy. Výměra orné půdy v posledních letech trvale klesá, avšak výměra pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako trvale travní porosty se zvýšila. Dnešní zemědělství neslouží pouze pro výrobu potravin, ale přebírá i důležité společenské a ekologické funkce, neboť zemědělská činnost je nedílnou součástí venkovského prostoru a zemědělci jsou k těmto činnostem vedeni celou řadou dotačních nástrojů jak národních tak evropských. (www.eagri.cz)

9

3 VÝVOJ PRÁVNÍCH VZTAHŮ K PŮDĚ

3.1 Soupisy půdy Na našem území se objevují již od 13. století. Půda byla v dřívějších dobách rozdělena na půdu svobodnou (panskou, dominikální) a na půdu osídlenou poddanými (rustikální). (Matějík, Vitásková, 2002)

3.1.1

První nedokonalé soupisy půdy

První historické doložené informace o sjednocení daňové politiky pocházejí z roku 1022, kdy lze tento rok považovat za začátek vývoje katastru jako berního nástroje. Technickou

jednotku stanovující velikost daněné plochy tvořil lán, což byla plocha o velikosti dnešních asi 18 hektarů. Daně byly vybírány způsobem stanoveným knížetem Oldřichem. Měnila se pouze výše daňových požadavků. (Bumba, 2007)

3.2

Rustikální katastr

3.2.1

První berní rula z roku 1654 (první rustikální katastr)

První daňový soupis poddanské půdy vznikal na základě šetření v terénu. Daň byla rozdělována podle usedlostí. První katastry měly zabránit převádění poddanské půdy na dominikální. Zdanění přednostně podléhala půda poddanská, neboť dominikální půda byla podle zemského zřízení nezdanitelná, tudíž oproštěna od daně. Na Moravě byl soupis vyhotoven roku 1678 a daň byla vyměřena podle počtu lánů. (Matějík, Vitásková, 2002) Velikost lánu nebyla všude stejná a změna velikosti jako technické jednotky měla dopad na hodnotu vymáhání daně. Čím větší byla velikost lánu, tak tím menší byla daň. Půda zapsaná v berní rule byla nesvobodná, zdanitelná a nemohla být vyňata z evidence. (Bumba, 2007)

10

3.2.2

Druhá berní rula z roku 1684 (druhý rustikální katastr)

Kvůli oprávněným stížnostem proti první berní rule, byla určena velikost měrné jednotky a sněm rozdělil ornou půdu podle úrodnosti do tří kategorií – půda dobrá, prostřední a špatná. (Matějík, Vitásková, 2002) Zůstávalo mnoho nespravedlností při užívání daňového základu, který byl krutě vymáhán. Při nesprávném odhadu výměry půdy byl každý daněmi zničen. (Bumba, 2007)

4 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU Počátky pozemkových úprav můžeme spatřovat již při osidlování sídlišť a kolonizaci od vzniku našeho státu. Do 12. století probíhala u nás tzv. vnitřní kolonizace, která měla za následek růst populace a zakládání nové poddanské vesnice. Poté dochází k tzv. velké kolonizaci (12. – 14. století), kdy přicházejí němečtí a holandští kolonisté a zavádí právo emfyteutické neboli zákupní. Zakládají se nové vesnice, určují hranice mýcení lesa, zpřístupňují se pozemky cestní sítí apod. Veškeré práce spojené s organizací byly svěřeny tzv. lokátorovi. Český název zákupní právo vznikl z toho, že při osídlení musel být osídlencem svobodný nájem zakoupen, čili zaplacen feudálovi určitý poplatek podle počtu lánů, nebo jejich dílců, kterému se říkalo peníz zákupní - zákup. Právo emfyteutické bylo ve smyslu pozemkové držby nájmem svobodným, dědičným, časově neomezeným a nevypověditelným. Tyto úpravy byly nejdůležitější etapou pro vývoj pozemkových úprav. Roku 1775 pověřuje Marie Terezie F. A. Raaba provedením jeho návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Podstatou návrhu bylo rozdělení půdy, prodání hospodářských budov a dobytka poddaným, kteří se stávali dědičným nájemcem a původní majitel dostával od nájemce stálý roční plat buď v penězích, nebo v obilí. Raabizace probíhala od r. 1775 do r. 1785, avšak byla Josefem II. zastavena. Výsledné realizované pozemkové úpravy byly zobrazeny v raabizačních mapách a byly založeny písemné operáty tzv. geometrické tabely, což jsou první pozemkové knihy. (Podhrázská, 2006)

11

4.1 Tereziánský katastr V jednotlivých zemích nebyl zcela jednotný a v českých zemích zahrnoval veškerou půdu, jak poddanskou, tak panskou. (Bumba, 2007)

4.1.1

Třetí berní rula z roku 1748 (první tereziánský rustikální katastr)

Obsahuje výsledek katastrálních prací z let 1713 – 1748. Snahou panovníka bylo získat daně jak z rustikální tak dominikální půdy. Rozvržení daní se v Čechách řídilo podle počtu poddanských usedlostí a na Moravě podle počtu lánů. Daňový elaborát nabyl účinnosti za vlády Marie Terezie. Připomínky a námitky vedly k provedení čtvrté berní ruly.

4.1.2

Čtvrtá berní rula z roku 1757 (druhý tereziánský rustikální katastr)

Po roce 1748 byly stavy ochotny přistoupit na daňové vyrovnání s podmínkou, že s jejich pozemky se vykoná nová generální vizitace rustikální půdy. Úrodnost půdy byla dělena do osmi tříd. Základem nového berního systému byla myšlenka, určit kombinací úrodnosti a možnosti odbytu hrubý výnos pozemků, který by se pak stal základem pozemkové daně, spolu se zachycením řemeslné výroby a obchodu.

S

Obr. 1: Výřez z mapy I. Vojenské (josefské) mapování v měřítku 1:28 800 – Morava, mapový list č.106 (www.oldmaps.geolab.cz) 12

4.2 Josefínský katastr z roku 1785 Uplatnil se po zdanění rustikální a dominikální půdy, katastr byl založen podle berní obce a novou berní jednotkou se stal pozemek. Pozemky byly zatříděny podle výnosu a taky podle úrodnosti do tří tříd. Výměry pozemků se určovaly podle přímých měření v terénu. Soupisy a měření se týkaly pouze úrodné půdy, včetně lesů. Každá obec byla rozdělena do tratí, každý pozemek obdržel své tzv. topografické číslo a výsledky měření sloužily k sestavování map jednotlivých obcí. Josefínský katastr zabíral v Čechách o 60 % berní půdy více než v předchozím katastru.

4.3 Tereziánsko – josefínský katastr z roku 1792 Po smrti Josefa II. a tlaku šlechty na jeho nástupce Leopolda II., byla jednotná daňová soustava zrušena a od roku 1793 byl zaveden Tereziánsko – josefínský katastr, kdy pro dominikální majetek se předepisovaly daně na základě tereziánského katastru. Operát byl předpokladem pro nové založení zemských desek a pozemkových knih. (Matějík, Vitásková, 2002)

5 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU Toto období je charakterizováno tím, že značná část půdy je v rukou velkostatkářů. Zásadní změny přinesl rok 1848, kdy bylo zrušeno poddanství a tím se poddaný stal majitelem pozemku, avšak převzetí sebou přinášelo značné finanční potíže. Vlivem rozdělování původním lánů při dědictví, odprodávání jednotlivých pozemků a výstavby technických děl především železnic a silnic, došlo ke změně vzhledu katastru. Během kapitalistického období měly na změnu pozemkové držby značný vliv zásahy řízené společností a to scelovací úpravy a pozemkové reformy.

Neupravenost pozemkové držby je definována těmito znaky: a) rozptýlenost a rozdrobenost pozemků Vznikla vlivem původního osídlování krajiny. Zemědělec v té době hospodařil na 29 pozemcích v různých katastrech. b) nevhodný tvar pozemků 13

Vznik nevhodného tvaru pozemků souvisí se zavedením pluhu do zemědělství a poté z dělení protáhlých pozemků. c) nepřístupnost pozemků Příjezd na pozemky byl možný pouze přes sousední pozemky. d) nepravidelné tvary katastrálních hranic První stanovení hranic bylo provedeno na základě patentu Josefa II. v roce 1785, kdy hranice vykazovaly menší či větší výpustky a zářezy. Katastrální hranice jako správní hranice a jsou platné dodnes.

5.1 Scelování půdy Již od poloviny minulého století byly snahy o scelování půdy o úpravy pozemkové držby, kdy samotní zemědělci viděli v neupravenosti pozemkové držby značný rozvoj brzd v pokroku zemědělství. Byly snahy o zaokrouhlování hranic (arondace) i o zpřístupnění pozemků cestní sítí (konsolidace). Hlavním cílem bylo scelení půdní držby do několika málo pozemků s vybudováním dopravních, vodohospodářských a melioračních zařízení. Prvním velkým propagátorem scelování byl starosta obce Záhlinice na Hané a říšský poslanec František Skopalík, který roku 1856 – 1858 provedl první velké scelování půdy v Záhlinicích. (Podhrázská, 2006) Na Moravě byl přijat zemský zákon v roce 1884 a v roce 1887 pro Slezsko. Scelovací práce na Moravě přispěly k rychlému přechodu zemědělství do moderní formy hospodaření, avšak nástup kolektivizace tento vývoj přerušil. V Čechách byla situace odlišná, neboť se na ně nevztahoval říšský zákon. Až do roku 1940 se nemohlo provádět scelování na základě právních norem, ale pouze na základě dobrovolnosti a za souhlasu všech účastníků. Proto se povedlo provést jen scelování dvou obcí a v roce 1948 byla rozšířena působnost moravských zemských scelovacích zákonů i na Čechy.

5.2 Pozemkové reformy a přídělová řízení Mnoho vlastníků odvozuje od pozemkové reformy původ svých nemovitostí. A. První pozemková reforma byla uzákoněna v letech 1919 až 1920 a na našem území vznikla vydáním:

14

a) zákona záborového č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku, podle kterého měli být zabrány pozemky nad 150 ha zemědělské půdy a 250 ha veškeré půdy pro účely pozemkové reformy. b) zákona přídělového č. 81/1920 Sb., o přídělu zabrané půdy a o úpravě právních poměrů k ní. Stanovil zásadu přídělu a přiděloval se tzv. rolnický nedíl což je 6 až 10 ha a při horší jakosti 15 ha. c) zákona náhradového č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový. Stanovil zásady pro výpočet náhrad.

B. Revize pozemkové reformy byla provedena zákonem č. 142/47 Sb., o revizi první pozemkové reformy a jeho novelizací. Do záboru přešla půda velkostatků, zbytkových statků a církví nad 50 ha. C. Nová pozemková reforma byla provedena zákonem č. 46/48 Sb., o nové pozemkové reformě, týkající se půdy nad 50 ha a půdu na které vlastník nepracoval. D. Přídělová řízení byla prováděna ve smyslu: a) dekretu prezidenta č. 12 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. b) dekretu prezidenta č. 28 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a slovanskými zemědělci. Dnem převzetí „ přídělové listiny“ přecházela půda do vlastnictví přídělce. (Toman, 1995)

5.3 Pozemkové úpravy v letech 1945 – 1950 Po druhé světové válce, kdy se ukázalo, že dosavadní scelovací předpisy nevyhovují novým poměrům, byly zahájeny práce na přípravě nového „scelovacího“ zákona, který obsahoval jednotné právní normy pro celou republiku. Scelování mělo být prováděno pod dohledem scelovacích družstev. Nejvyšším dozorčím orgánem bylo ministerstvo zemědělství a veškeré náklady byly hrazeny státem. Provádění technickohospodářských úprav pozemků (THP) bylo rozděleno na tři etapy.

15

1. Předběžné řízení zahrnovalo vyznačení scelovacího obvodu, odhad pozemků, sestavení rejstříku držebnosti atd. 2. Hlavní řízení zahrnovalo vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízení (vodohospodářská opatření, cestní sítě) a též vypracování scelovacího plánu, kdy se účastníci projektu mohli vyjádřit, kde by chtěli mít své náhradní pozemky. 3. Závěrečné řízení obsahovalo sestavení podkladů a pomůcek pro změnu, opravu nebo založení pozemkové knihy pozemkového katastru.

Důraz se kladl na řešení náhradních pozemků. Musela být zachována kvalita, výměra a vzdálenost pozemků s původními. V roce 1949 byl přijat zákon č. 69/1949 Sb. „O jednotných zemědělských družstvech“, který dal pozemkovým úpravám zcela nový politický směr. (Podhrázská, 2006)

5.4 Stabilní katastr (období let 1817 – 1927) Patentem z roku 1817 vydán Františkem II. byl dán podklad pro založení tzv. stabilního katastru, který se skládal z měřického a písemného operátu. U pozemků se určoval tzv. „čistý výnos“, kterého držitel pozemku mohl dosáhnout při obvyklém obhospodařování půdy v roce průměrné úrodnosti po odečtení všech nutných a v obci obvyklých výloh na osev, zpracování půdy, sklizeň apod. (Toman, 1995) Za nejmenší evidenční jednotky byly zvoleny katastrální obce. Mapovalo se v měřítku 1:2880. Po skončení podrobného měření bylo provedeno porovnání celého obvodu obce, zda souhlasí tvar parcely, kultura a jméno majitele se skutečností. Na závěr byly vyhotoveny mapy pro každé katastrální území zvlášť. Po čase se začal stabilní katastr rozcházet se skutečným stavem, nebylo pamatováno na vyšetřování různých změn, a proto v roce 1869 měl nedostatky v katastru vyřešit reambulační zákon, který stanovil jednorázové doplnění katastrálního operátu změnami, které nastaly po ukončení původního měření. Reambulovaný stabilní katastr pak sloužil jako podklad pro založení nových pozemkových knih. (Matějík, Vitásková, 2002). Stabilní katastr je z hlediska geometrického jedním zeměměřickým dílem vysoké kvality. V aparátu, který katastr vybudoval, vládla železná kázeň, píle a poctivost. Nepodařil se vybudovat písemně oceňovací elaborát (bonitaci) na stejné úrovni jako 16

elaborát měřický, kdy tato chyba nebyla vinou katastrálního operátu, ale mnohými okolnostmi, např. velkým časovým rozpětím mezi počátkem a koncem oceňovacích prací a také růzností v nazírání na výnosnost půdy. (Podhrázská, 2006)

S

Obr. 2: Výřez z mapy II. Vojenské (Františkovo) mapování v měřítku 1:28 800 – Morava, mapový list O_11_VI (www.oldmaps.geolab.cz)

5.5 Pozemkový katastr Vlastnický vztahy k půdě se značně změnily po první pozemkové reformě v letech 1919 až 1922 a následném scelování. Bylo zapotřebí získávat informace o nemovitostech z důvodu zabezpečení vlastnictví k pozemkům, informace pro výkupy a pro převody nemovitostí. Byly zahájeny mapovací práce na území Slovenska, Podkarpatské Rusi, částečně Slezska pro vybudování pozemkového katastru. Podkladem pro nová měření se měla stát nově vybudovaná trigonometrická síť JTSK. Důležité bylo vydání katastrálního zákona č. 177/1927 Sb., který navazoval na stabilní katastr a převzal po úpravě všechny jeho platné součásti. Vznikly katastrální úřady, kde byla zachována shoda pozemkového katastru se skutečným stavem v terénu. Vlastníci pozemků měli za povinnost hlásit změny na tzv. ohlašovacích listech. K soudnímu 17

rozhodnutí, podle něhož byl proveden zápis ve veřejné knize, musel být přiložen geometrický plán.

Katastrální operát se dělil na: 1. měřický operát (mapy) 2. písemný operát (parcelní protokol, pozemnostní arch) 3. sbírku listin 4. úhrnné výkazy

Operát katastru byl veřejný a každý měl možnost za přítomnosti úředníka nahlížet a dělat si poznámky. Každá parcela obsahovala informace o držiteli, výměře, druhu pozemku a jakostní třídy. (Matějík, Vitásková, 2002)

Měřický operát se skládá z katastrální mapy a příruční katastrální mapy. Nejčastější mapy jsou v měřítku 1:2880, převzaté ze stabilního katastru. Při obnovování pozemkového katastru a při scelování pozemků byla později používána měřítka 1:2500 a také 1:2000, 1:1000 nebo 1:4000.

Písemný operát se skládá z rejstříku parcel, parcelního protokolu, pozemnostních archů, rejstříků držitelů, seznamu pacifikační půdy, záznamu změn a sbírky listin.

Parcelní protokol obsahuje parcelní čísla všech parcel evidovaného katastrálního území. U každé parcely je uveden její celý popis – list mapy, název polní tratě, bonita, výměra a poznámky.

Pozemnostní arch je sestaven pro každého držitele zvlášť. Na titulní straně je číslo archu, jména držitelů a spoludržitelů s vyznačením podílu a adresy. Uvnitř je obsah všech údajů o jednotlivých parcelách sestaven v pořadí knihovních čísel vložek s parcelními čísly, nejdříve stavebních pak pozemkových.

18

5.6 Pozemková kniha Předchůdkyní byly tzv. „zemské desky“, které měly obsahovat zápisy o všech nemovitostech, avšak právo zápisu měly později pouze statky, platící více než 300 zlatých daní a které měly volební právo do zemského směnu. Roku 1871 byly založeny říšským zákonem pozemkové knihy pro zápis majetku všech vlastníků nemovitostí. Zákonem byla zajištěna shoda mezi zápisem v pozemkovém katastru a v pozemkové knize, popř. v jiných veřejných knihách (horní, železniční, zemské desky). Zápis měl konstitutivní charakter. Předmětem zápisu byly všechny nemovitosti v evidovaném katastrálním území, s výjimkou nemovitostí tvořící veřejný statek a nemovitostí zapsaných v jiných veřejných knihách. Platila zásada, že každá nemovitost mohla být zapsané v knize pouze jednou. U každé byla zapsána také práva a povinnosti vztahující se na nemovitý majetek. Knihy tvoří tzv. hlavní knihy, knihovní vložky, skládající se z: 1. listu podstaty statkové – list A (zapsány všechna práva vztahující se k nemovitosti) 2. listu vlastnictví – list B (vlastnické vztahy a jejich omezení) 3. listu závad – list C (břemena vztahující se k nemovitostem, např. povinnosti výměnku, zástavní právo atd.)

Nedílnou součástí knihovních operátů byla mapa veřejné knihy, např. mapa pozemkové knihy, jejíž obsah se musel shodovat s katastrální mapou. Pozemkové knihy jsou stále legislativním podkladem pro majetkoprávní vztahy vlastníků nemovitostí. (Podhrázská, 2006)

6 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU Po roce 1948 byla značná část pozemků ve vlastnictví státu. S půdou hospodařily státní organizace, kterým státní půda byla svěřována do správy národního majetku, organizace nestátní, které dostaly neomezené užívání a též občané na základě osobního užívání. Značná část půdy zůstala ve vlastnictví soukromém, které bylo státem omezováno, a vznikly tři formy tohoto vlastnictví. První forma byla soukromě hospodařících rolníků, druhá forma zahrnovala půdu jako vlastnictví k uspokojování osobních potřeb a třetí forma představovala případ, kdy soukromé pozemky užívaly 19

socialistické organizace. V osobním vlastnictví občanů mohly být pouze stavební nemovitosti jako např. rodinný domek, garáž, rekreační chata a jednotlivý byt. Při převodu nemovitostí mezi občany a od socialistických organizací do vlastnictví občanů, bylo třeba uzavírat písemné smlouvy o převodu nemovitosti a registrovat převodní smlouvu státním notářstvím. Při převodu nemovitosti v soukromém vlastnictví bylo zapotřebí získat písemný souhlas národního výboru s převodem před registrací státním notářstvím a u pozemků JZD před registrací získat písemný souhlas družstva. (Matějík, Vitásková, 2002)

6.1 Pozemkové úpravy v období socializace vesnice Pozemkové úpravy prodělávaly tři hlavní etapy vývoje. První etapa byla roku 1950 – 1960, kdy vznikala JZD, úpravy se řídily scelovacím zákonem č. 47/1948 Sb. a projekty byly přejmenovány na „Hospodářsko – technické úpravy pozemků“ (Projekt HTÚP). Ten řešil scelení jednoduchým způsobem. Do roku 1960 byla socializace vesnice dokončena. Druhá etapa probíhala od roku 1960 – 1972, družstva jsou organizačně a hospodářsky stabilizována, dochází ke slučování malých družstev, souhrnný projekt HTÚP dále řešil scelování pozemků do větších celků a obsahoval i návrhy na reorganizaci sítě společných zařízení. Třetí etapa probíhala po roce 1974, kdy toto období vyústilo v násilné slučování podniků do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. Vznikly projekty souvislých pozemkových úprav, které měly řešit jak organizaci půdního fondu, tak ochranu a tvorbu krajinného prostředí. V posledním období byla navrhována řada významných opatření směřující k zlepšení životního prostředí. Souhrnné projekty pozemkových úprav byly posledním druhem socialistických projektů, které se podílely na vytvoření současné zemědělské krajiny. (Podhrázská, 2006)

6.2 Vznik JZD V počáteční fázi zakládání JZD, byla při vstupu zdůrazňována dobrovolnost a používaly se tzv. přechodné typy, kdy nebyl kolektivizován celý výrobní proces, a 20

odměny závisely na výměře půdy vložené do společného hospodářství. První socialistická jednotná zemědělská družstva vznikaly z iniciativy rolníků od jara 1949. Nejrychleji se JZD rozšířila v českém a moravském pohraničí. Počátkem roku 1950 předsednictvo ústředního výboru KSČ rozhodlo o zrychleném zakládání jednotných zemědělských družstev. Důraz byl kladen na přechod ke společnému obdělávání půdy a na společnou živočišnou výrobu. Vznik JZD probíhal ve třech etapách. V první etapa byla dobrovolná a členové družstva spravovali společně orné plochy. Druhá etapa byla spojena se změnou struktury družstev na třetí a čtvrtý typ. Poslední fáze byla spojena s kolektivizací půdy. (www.ustrcr.cz)

Typy JZD I. typu – nejstarší typ, sdružování rolníků, kteří obdělávali svá pole. II. typu – živočišná výroba udržována individuálně, docházelo ke zvětšování orné plochy, které vedlo k erozi půdy. III. typ – společná rostlinná a živočišná výroba. IV. typu – družstva přechází pod správu státu a členové ztrácí nárok na vyplácení podílu. (www.wikipedia.cz)

Na konci ledna 1951 bylo v Československu 7110 jednotných zemědělských družstev, z nichž bylo 2026 II. typu, 1688 III. typu a 154 IV. typu. Snahou bylo zakládat převážně jen JZD III. a IV. typu, která maximálně umožňovala praktikování zemědělské družstevní velkovýroby. V roce 1952 existovala již JZD ve více než polovině obcí v Čechách a na Moravě. Postupem času se však stále zřetelněji ukazovalo, že tempo kolektivizace bylo organizačně nezvládnutelné, takže vznikala četná jednotná zemědělská

družstva

s

neuspořádanými

vnitřními

poměry,

neuspokojivými

hospodářskými výsledky a někdy i JZD administrativně vytvořená, ale fakticky nečinná. (www.ustrcr.cz)

21

Tab. 1: Vývoj počtu JZD a státních statků na území České Republiky (www.geografie.webzdarma.cz) Rok Počet JZD Prům. výměra zem. půdy v ha Počet státních statků Prům. výměra zem. půdy v ha

1960 8 133

1970 4 298

1975 1 825

1980 1 084

1989 1 024

355

580

1 824

2 421

2 563

270

247

174

136

174

3 193

4 316

6 126

7 346

6 259

6.3 Jednotná evidence půdy (období let 1950 – 1964) Nové změny v majetkoprávních vztazích k nemovitostem způsobily, že stávající aparát katastrálních úřadů nestačil vést evidenci v souladu se skutečností a nebyl zájem vést soukromé vlastnické vztahy. Vznikla společná evidence všech druhů pozemků bez ohledu na katastrální území, kterou se zabývaly místní národní výbory a určily tzv. závodový list, kde byly uvedeny výměry jednotlivých druhů pozemků. V roce 1954 byl snesen do evidence určitý řád. Práce začaly v roce 1956, kdy jednotná evidence půdy měla přinést jednotný systém v evidenci, kde byly zachyceny údaje písemných operátů. Poslání JEP bylo hospodářského rázu, měla zajistit podchycení technických údajů o nemovitostech, o půdním fondu a jeho struktuře pro účely plánování a řízení zemědělství. Zaměřila se na podchycování faktických užívacích vztahů, takže vlastnictví nešlo dle jejich záznamů prokazovat. Od roku 1958 se stala jediným závazným podkladem pro výkaznictví a statistiku o nemovitostech. Nejdůležitější části operátu: a) pozemková kniha (otisk původní katastrální mapy případně scelovací. Na mapě byl zobrazován skutečný stav.) b) evidenční listy (pro každého uživatele zvlášť, vyznačeny všechny pozemkové a stavební parcely, které dotyčný člověk užíval). c) soupis parcel d) sumarizační výkazy

22

Operáty JEP byly vyhotovovány vždy pro celou obec a pozemky byly rozděleny na zemědělskou a nezemědělskou půdu. Po roce 1964 se opět začaly evidovat vlastnické vztahy. (Matějík, Vitásková, 2002)

6.4 Evidence nemovitostí Rozsáhlé změny ve vlastnických a užívacích vztahů k pozemkům sebou přinesly velké přeměny v dosavadních evidencích a to především postupným budováním socialistického zemědělství a pozemkových reforem. Novou evidenci na vesnicích vyžadovala rychlá kolektivizace zemědělství, která by poskytovala důležité informace pro plánování a řízení zemědělské výroby. V roce 1956 založily orgány geodézie jednotnou evidenci půdy, která měla to výhodu, že neevidovala vlastnické vztahy k pozemkům, ale pouze uživatelské vztahy. Práva k nemovitostem byla vedena v pozemkových knihách, ale po zrušení konstitutivního principu zápisu nebyly prováděny změny vlastnických a jiných práv a došlo k nesouladu zápisu v pozemkových knihách. Uvedení do skutečného stavu se jevilo jako neekonomické. Výhodnější bylo doplnit JEP o zjednodušenou evidenci právních vztahů k nemovitostem a za tímto účelem byl vydán zákon o evidenci nemovitostí č. 22/1964 Sb., platný od dubna 1964. V evidenci nemovitostí se vyznačovaly jak technické údaje o nemovitostech (druh pozemků, výměra, způsob užívání) tak právní vztahy k nemovitostem (vlastnické vztahy, správa národního majetku, právo osobního užívání majetku, omezení vlastnických práv atd.). Změny se zapisovaly na základě listin a pravomocných rozhodnutích orgánů a organizací oprávněních rozhodovat o právních vztazích k nemovitostem u orgánů geodézie na střediscích.

Obsah evidence nemovitostí (EN) EN se vedla pro každou obec podle katastrálního území. Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. V EN se vyznačují nemovitosti s jejích vlastnostmi a právními vztahy. Vlastnictví se nabývalo na základě písemné formy – listiny.

23

Druhy nemovitostí: Nemovitosti se dle druhu pozemků člení na zemědělskou (orná půda, vinice, zahrady, sady, chmelnice, louky, zahrady) a nezemědělskou (lesní půda, rybníky s chovem ryb, zastavěné plochy a ostatní plochy) půdu. Každá nemovitost je označena parcelním číslem.

Operát měřičský – patří sem geometrické plány, které sloužily jako podklad pro zápis změn v EN, tvoří: a) mapa pozemková – nemovitosti jsou zobrazeny svým půdorysem a označeny parcelním číslem a značkami kultur. b) Mapa pracovní – kopie mapy pozemkové používána pro měřické práce v terénu. c) Mapa evidenční – kopie mapy pozemkové, která sloužila místnímu národnímu výboru.

Operát písemný – sestával z výkazu změn (tvořil podklad pro zápis v operátech EN), listu vlastnictví, soupisu parcel (nejvíce používaná část operátu EN, neboť se v něm rychle zjistí potřebné informace o parcele v dané obci), evidenčních listů a údajů o uživatelích a vlastnících, jejich seznamy a rejstříky, seznamy domů s čísly popisnými a stavby s evidenčními čísly.

7 STAV PO ROCE 1989

7.1 Katastr nemovitostí Na základě zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR byl v roce 1993 zřízen Katastr nemovitostí České republiky. Katastr nemovitostí je soubor údajů o nemovitostech zahrnující jejich soupis, popis, geometrické a polohové určení. Jedná se o informační systém o pozemcích a vybraných stavbách. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, které jsou evidovány jako parcely podle příslušného katastrálního území. Ústředním orgánem státní správy zeměměřictví a katastru nemovitostí je Český úřad zeměměřický a katastrální.

24

7.2 Předmět katastru nemovitostí V katastru nemovitostí se evidují: a) katastrální území b) pozemky – evidující se jako parcely dle druhu na zemědělskou a nezemědělskou půdu. c) Budovy spojené se zemí pevným základem a to 1) stavby s přiděleným číslem popisným a evidenčním, 2) budovy, jejichž obvod tvoří vlastnickou hranici nebo hranici druhu pozemků. Neevidují se drobné stavby na pozemcích stejného vlastníka. Budovy se evidují v souboru popisných informací (SPI) a v souboru geodetických informací (SGI). d) Byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob a to v souboru popisných informací e) Právní vztahy k nemovitostem f) Rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory g) Stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis.

7.3 Obsah katastr nemovitostí Obsah katastru je uspořádán v katastrálních operátech podle katastrálních území. Katastr obsahuje: •

Geometrické určení (tvar a rozměr) a polohová určení nemovitosti (určení polohy ve vztahu k ostatním nemovitostem) v katastrálním území

•

Parcelní čísla uváděna ve dvou číselných řadách, odděleně pozemkové a stavební parcely

•

Druhy a výměry pozemků, popisná a evidenční čísla budov, údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, čísla bytů a nebytových prostorů, údaje pro daňové účely

•

Údaje o právních vztazích

•

Údaje o podrobných polohových bodových polích

•

Místní a pomístní názvosloví

25

7.4 Katastrální operát a) Soubor geodetických informací (SGI) Tvoří katastrální mapa, která je závazným státním mapovým dílem velkého měřítka, která obsahuje polohopis a popis a má tyto formy: digitální katastrální mapa (DKM), katastrální mapa grafická a katastrální mapa obnovená digitalizací (KM-D) b) Soubor popisných informací (SPI) Zahrnuje údaje o katastrálním území, o parcelách, stavbách, bytech a nebytových prostorech a informace o právních vztazích. Evidují se nejen druhy pozemků, ale také jejich využití. Dále se evidují BPEJ k parcelám tvořena pětimístným číselným kódem. Jako podklad pro zjednodušenou evidenci sloužil operát bývalého pozemkového katastru a pozemkové a železniční knihy. c) Souhrnné přehledy o půdním fondu Úhrnné hodnoty druhů pozemků vyjadřují rozložení druhů pozemků v jednotlivých katastrálních územích a jsou každoročně publikovány ve statické ročence o půdním fondu, která uvádí informace o vývoji a rozboru půdního fondu a příčiny úbytku zemědělské a orné půdy a dokumentuje jejich trvalý pokles výměry.

d) Dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací Obsahuje výsledky o činnosti v katastru nemovitostí spojené s podrobným měřením včetně prací v podrobném polohovém bodovém poli, námitky při zjišťování průběhu hranic, výpočet výměr parcel, měřičské náčrty a zápisky pro obnovu operátu.

e) Sbírka listin Obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, díky kterým byl proveden zápis do katastru. Jedná se o smlouvy, rozhodnutí, výkaz změn, protokol o vkladech aj.

8 HISTORICKÝ VÝVOJ POZEMKOVÝCH ÚPRAV Pozemkové úpravy jsou nástrojem praktického uskutečňování zemědělské politiky. V každém období jsou důvody pro úpravu pozemkové držby a důsledky provádění pozemkových úprav. Veškerá hospodářská a technická opatření v rámci pozemkových úprav spočívají v organizaci půdního fondu, kterou si vynucují politické poměry a 26

ekonomická úroveň společnosti. První historické zmínky najdeme ve starověkém Babylonu a Egyptě avšak údaje o jednotném uspořádání zemědělských pozemků známe až ze starověkého Říma. (Podhrázská, 2006)

8.1 Pozemkové úpravy po druhé světové válce Po roce 1950 se nástrojem nejrychlejší likvidace rozporu mezi zestátněnými odvětvími národního hospodářství (zejména průmyslu) a přetrvávajícím poměrně silným soukromým zemědělským sektorem staly pozemkové úpravy. V roce 1949 byl přijatý zákon o jednotných zemědělských družstvech, který měl přispět k nové organizaci zemědělského půdního fondu a podpořit rozvoj zemědělské velkovýroby. Se vznikem jednotných zemědělských družstev se začaly pozemkové úpravy provádět ve formě hospodářsko - technických úprav, které měly řešit jednoduché způsoby scelení roztříštěných pozemků do půdních celků a umožnit lepší mechanizaci a přechod na osevní postupy. Scelováním pozemků vznikal zárodek ohrožení přirozeného půdního pokryvu, neboť do vznikajících půdních celků byly včleňovány vysoké meze, volně rostoucí zeleň i polní sady. Počátkem šedesátých let se půdní držba ustálila a bylo možné hospodařit na velkých půdních celcích. Od roku 1974 se mělo přistoupit k celkovému přetváření zemědělské krajiny, což mělo za následek rozvoj eroze, mizely poslední zbytky zeleně a byly více ohrožovány zdroje podzemních vod. Počátkem 80. let se přistoupilo k souhrnným projektům pozemkových úprav, které měly zabezpečit soběstačnost ve výrobě obilovin a následně i potravin a zejména měla přispět k ochraně životního prostředí. (www.pravniradce.ihned.cz)

8.2 Pozemkové úpravy na území ČR „Od roku 1991 byly pozemkové úpravy prováděny podle nových předpisů (zejména podle zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který nabyl účinnosti 15. 4. 1991 a podle jeho novel v letech 1993 a 1997) jako komplexní nebo jednoduché pozemkové úpravy. V roce 2002 byl pro provádění pozemkových úprav vydán nový právní předpis - zákon č. 139/2002 Sb.“ (pravniradce.ihned.cz) Krajina v České republice prošla vlivem člověka složitým vývojem, na kterém se podepsaly střídající se politické a hospodářské vlivy. Neudržované vlastnictví pozemků 27

způsobilo, že původní vlastnické parcely dosud evidované v Katastru nemovitostí České republiky neodpovídají skutečnému stavu v terénu. Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, vlastnická práva, zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich hranic. Předmětem pozemkových úprav jsou všechny pozemky v určitém území bez ohledu na způsob využívání a vlastnických vztahů k nim. Formy provádění pozemkových úprav dělíme na komplexní pozemkové úpravy (KPÚ), které řeší celé katastrální území a jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ), pomocí kterých se řeší např. urychlené scelení pozemků, protierozní nebo protipovodňová opatření. (Toman, 1995) Plánování pozemkových úprav prochází několika fázemi. Z krajinotvorného hlediska je důležitý plán společných zařízení, který např. stanovuje vyrovnávací a náhradní opatření v případě nezbytných zásahů do krajiny. Pozemkové úpravy dávají konkrétní podobu krajině tím, že řeší jak vhodně uspořádat vlastnické vztahy k pozemkům a umožnit tak hospodaření vlastníkům půdy, kteří se z různého důvodu svého práva ujmout nemohli. Jsou velkou a historickou šancí pro krajinu v České republice a přináší hospodářský růst i ekonomickou stabilitu venkova. Základní vizí pozemkových úprav je obnovit osobní vztah lidí k půdě, krajině a místu, ve kterém žijí a o který se starají. (www.eagri.cz)

Obr. 3 : Přehled pozemkových úprav pro území ČR 2012 ( www.eagri.cz) 28

9 VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V K.Ú. VLČNOV

9.1 Vybrané katastrální území Obec Vlčnov se nachází v okrese Uherské Hradiště, kraj Zlínský, zhruba 5 km jihozápadně od Uherského Brodu. Ke dni 1. 1. 2010 zde žilo 3079 obyvatel. Katastrální výměra obce zaujímá 21,3 km2. (www.wikipedia.cz) Obec se rozkládá na posledních výběžcích Bílých Karpat, které zde tvoří mírnou pahorkatinu svažující se do roviny řeky Olšavy. Vesnice leží uprostřed kotliny, sklánějící se ze všech stran k údolí Vlčnovského potoka, který protéká směrem na sever k Veletinám a ústí v řece Olšava. Kotlina je na severu ohraničena výšinou Myšince (352 m), na jihu Černou horou (364 a 362 m) a výšinami Dřinků, na západě se terén zdvíhá k okraji lesa Hlubočku (342 m). Střed Vlčnova má nadmořskou výšku 236 m. Katastr Obce je po stránce geologické tvořen pískovci a lupky starších třetihor. Převládající horninou jsou lupky, ve kterých tvoří pískovec lavice. (Vlčnov, dějiny slovácké obce, 1966)

S

Obr. 4: Turistická mapa s územím Vlčnov (www.mapy.cz)

29

9.2 Historie obce Vlčnov je vesnicí starého typu, o které svědčí i původní položení domů do tvaru tzv. „dvouřadovku“. Od 13. století byla obec v držení pánů z Riesenburka, kdy obec tehdy měla určité dominantní postavení, neboť byla střediskem tzv. „lucké provincie“. V době pohusitské si postavení upevnil Burian z Vlčnova, který získal nejen statky, ale i politický respekt a roku 1449 zakoupil hrad Světlov. Roku 1611 bylo celé panství odprodáno za 153 000 zlatých Oldřichovi z Kounic. Největšího rozmachu dosáhlo vinohradnictví v polovině 17. století, kdy celková rozloha obdělávaných i pustých vinohradů 478 starých měřic, což v přepočtu činí kolem 95 ha. Na počátku 20. století nechal postavit Dr. Václav Kounic dominantní budovu zámečku, který do roku 1981 vévodil kraji, než byl zbořen. Od války prošel Vlčnov ještě mnoha dalšími změnami, než se stal takovým, jakým je dnes, tedy obcí s moderní zástavbou, s rozvíjející se obchodní a podnikatelskou činností, ale i obcí se svými folklorními

tradicemi,

zvyklostmi,

krásným

krojem

a

dobrým

vínem.

(www.slovacko.cz)

9.3 Vlčnov v období rozkladu feudalismu v letech 1781 – 1848 Významným činem bylo zrušení nevolnictví císařem Josefem II. 1781. Robotním patentem z roku 1775 nebyla zrušena robota, ale byla zmírněna podle velikosti pozemků a podle odvádění kontribuce. Poddaní si mohli zvolit buď starou anebo novou robotu. Robota se nesměla odkládat z týdne na týden, nesmělo se žádat, aby sedlák současně robotoval potahy a pěšky. Uherskobrodská vrchnost dlouho váhala s vyhlášením a v roce 1776 požadovala robotu jako dříve. Vlčnovští pololáníci si na tuto okolnost stěžovali u krajského úřadu v Uh. Hradišti. Ten se postavil na jejich stranu a vytknul Uherskobrodské vrchnosti nesprávnosti v robotních záležitostech. Po robotním patentu a po zrušení zákona a nevolnictví v roce 1781 vzrostlo sebevědomí sedláků natolik, že si více uvědomovali, že úředníci nejsou tak všemocní, jak o sobě prohlašovali a tudíž se dožadovali svých práv. První zákupy gruntů ve Vlčnově jsou z počátku druhé poloviny 18. století, kdy podnětem k zakupování gruntů bylo vydání patentu 6. února 1770, v němž císař Josef II. schválil ochotu českých stavů k tomu, aby si poddaní mohli knihovně zakupovat grunty 30

a dával k tomu poddaným oprávnění. Při lánové vizitaci v roce 1771 zjistila komise v obci 3 lány, 65 pololánů a 40 čtvrtlánů. V roce 1812 – 1825 docházelo ve Vlčnově k neustálým změnám v držbě. Velký sedlák často měnil grunt za chudobnější, neboť ceny stoupaly. (Zemek a kol., 1966)

9.4 Vlčnov v období kapitalismu Ohlas bouřlivého roku 1848 byl ve Vlčnově minimální. Mysli Vlčnovjanů nejvíce rozrušila otázka zrušení roboty. Nespokojenost sedláků s robotními povinnostmi vedla na mnoha místech k odpírání roboty a k selským bouřím, které přinutily vládu nejprve k ústupku a později k úplnému zrušení roboty. V roce 1848 zasedl tzv. selský sněm, který jednal o vyřešení poddanských otázek a o zrušení roboty, který se 1. července toho roku usnesl, že na Moravě přestává veškerá robota a všechny naturální a peněžní dávky. Půda se měla vyvázat ze všech břemen, úkonů a dávek, vyplývajících z poddanského poměru a vrchního vlastnictví, a měla se místo nich pouze vyměřiti slušná náhrada. Ve Vlčnově bylo zrušení roboty přijato s velkým jásotem, avšak rok 1848 měl i celou řadu stínů. Buržoazní revoluce otevřela bránu kapitalistickým výrobním poměrům a vztahům, které předtím pronikaly na náš venkov. Bolestivou stránkou byla náhrada za vyvázání z robotních povinností, neboť náhrada přinesla sedlákům na celá desetiletí značné zadlužení. Po stránce hospodářské se sice zemědělec osvobodil od poddanství, ale také se ocitl v novém zápase a v boji s kapitalismem. Vlčnov i nadále zůstal obcí téměř stoprocentně zemědělskou. Konservativismus obce se projevoval v systému trojpolního hospodářství, který se udržel až do poloviny minulého století. Modernější hospodářské nářadí a stroje usnadnily obdělávání půdy, zkvalitnily výnosnost a zvýšily rentabilitu zemědělské práce.

9.5 Historický vývoj zemědělství ve Vlčnově Den osvobození Vlčnova 27. duben 1945, se stal počátkem nové etapy v budování socialistické vesnice. V budování obce si své místo prosazovala komunistická strana svým obětavým bojem v době okupace. Vyvrcholením etapy národně demokratické revoluce a přeměnu v socialistickou, se staly únorové události v roce 1948 zahájením budování socialismu v naší vlasti. (Zemek, 1981) 31

V roce 1948 docházelo k budování družstevnictví i v jiných výrobních a spotřebních odvětvích. Hlavním cílem bylo vytvoření socialistické družstevní velkovýroby a to odstranění roztříštěnosti v držbě půdy a sdružení pozemků do scelených lánů. Půda zůstávala ve vlastnictví rolníků. V družstvech byl zaveden socialistický způsob rozdělování výrobků podle množství a družstva hospodařila spíše podle III. A IV. typu. Ve III. typu sdružovali rolníci všechny výrobní prostředky, nejen půdu, ale i dobytek, potřebné stroje, potahy atd. V roce 1951 došlo k založení Jednotného zemědělského družstva (JZD), které symbolizovalo socializaci vesnice a chtělo nahradit zemědělskou práci mechanizací jak v pěstování plodin, tak v chovu zvířectva. Znamenalo to příchod velkovýroby, tudíž hospodaření na velkých lánech. Mnozí rolníci odmítali vstup do JZD. Začátkem roku 1965 vlastnilo 2013 ha zemědělské půdy a patřilo mezi největší v okrese a jeho hospodaření ovlivňovalo celookresní plán zemědělské výroby. V roce 1945 – 1957 bylo hospodaření v JZD ztíženo roztroušeností půdy a přikročeno k arondaci pozemků. Vlčnov patřil tradičně k oblasti obilnářsko-řepařské, kromě toho se pěstovaly olejniny, paprika, kukuřice na siláž, dále víno a ovoce. Rok 1959 byl pro vývoj JZD historickým mezníkem, neboť nastal přelom od menšinového družstva k družstevnímu hospodaření obce. Nebylo to lehké, neboť sedláci se drželi soukromého vlastnictví. Rok 1960 je prvním rokem hospodaření většinového družstva. Zbylo 201,91 ha orné půdy. V roce 1964 hospodařilo JZD na 1.767 ha zemědělské půdy, z toho orná činila 1.685 ha. Po prudkém vývoji, který byl od svého založení v r. 1951 často velmi neklidný, a bouřlivý se v letech 1969 poměry ve vlčnovském JZD stabilizovaly. Práce v JZD se stávala rok od roku snadnější, ubývalo těžké dřiny, kterou nahradily stále nové a nové stroje. Rok 1992 byl rozhodujícím rokem v transformaci zemědělského družstva Vlčnov. Podle zákona č. 42/92 Sb. O úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, šlo v procesu o přeměnu družstev na družstva přizpůsobená obchodnímu zákonu a na družstva vlastníků. Tato přeměna spočívala především v úpravě majetkových vztahů v družstvu, stanovení podílu oprávněných osob na majetku družstva a tomu odpovídající změny stanov. (www.vlcnov.cz)

32

9.6 Struktura zemědělského půdního fondu v k.ú. Vlčnov Zemědělský půdní fond pro území obce Vlčnov je z hlediska půdních typů charakteristická převaha modálních hnědozemí a modálních kambizemí včetně slabě oglejených. Převážnou většinu katastru obce Vlčnov tvoří orné půdy, pouze malou část tvoří lesy.

Struktura zemědělské půdního fondu

Katastr obce zaujímá rozlohu 2130 ha, z toho zaujímá : 1) zemědělská půda 1852 ha do které patří: •

orná 1662 ha

•

vinice a chmelnice 17 ha

•

zahrady 95 ha

•

louky 77 ha

•

sady 0 ha

2) nezemědělská půda 278 ha do které patří: •

lesní půda 110 ha

•

vodní plochy 17 ha

•

zastavěné plochy 48 ha

•

ostatní plochy 102 ha

(www.vychodnislovacko.eu)

33

struktura zemědělské půdy

1%

90%

orná

5%

vinice, chmelnice

4%

zahrady

0%

sady louky

Obr. 5: Struktura zemědělské půdy

struktura nezemědělské půdy

lesní půda 37%

40%

vodní plochy zastavěné plochy ostatní plochy

17%

6%

Obr. 6: Struktura nezemědělské půdy

34

Obr. 7: Krajinný pokryv katastru obce Vlčnov (http://drupal.visualcad.cz) LEGENDA nesouvislá městská zástavba

smíšené lesy

vinice

směsice polí, luk a trvalých plodin

nezavlažovaná orná půda

Výměra orné půdy ve Vlčnově byla v dřívějších dobách mnohem vyšší. V roce 1969 byla výměra kolem 1690 ha a v roce 1971 se zvýšila na 1729 ha což je o mnoho více orné půdy než dnes, neboť v dnešní době dochází k velkému úbytků zemědělské půdy, která mizí nejčastěji tzv. pod vrstvou betonu. Je to způsobeno vlivem odepsání ze zemědělského půdního fondu a jejich přepsání na pastviny nebo lesní půdy a také na zastavěné plochy.

35

9.7 Vlastnické vztahy na vybraných parcelách K popisu vývoje vlastnických vztahů k půdě v k.ú. Vlčnov jsem si vybrala území vedle pozemků zemědělského družstva s názvem na Bařině. Vybrané území zaujímá rozlohu 4,2 ha a je tvořené 15 parcelami. Podkladem k vypracování vlastnických vztahů a sledování změn parcel, byly mapy starého pozemkového katastru a pro zhodnocení současného stavu digitální katastrální mapy (DKM). Historický vývoj evidence byl zachycen od 19. století až po současnost a podklady k vlastnictví byly čerpány z katastrálního úřadu Uherský Brod. Dnes jsou parcely v nájmu místního zemědělské družstva, které pozemky obhospodařuje a pěstuje na nich různé druhy kulturních plodin. V obci zatím neproběhly pozemkové úpravy, které jsou důležitým nástrojem pro racionální uspořádání vlastnických vztahů k zemědělským pozemkům a to především s ohledem na hospodaření a potřeby krajiny.

S

Obr. 8: Letecký snímek vybraného území (www.mapy.cz)

36

Parcela katastru nemovitostí č. 4592/28 p.č. PK 5594/17, 5594/66 v současnosti p.č. KN 4592/28 Knihovní vložka č. 5154

číslo deníku 3825/1938 •

Dle kupní smlouvy ze dne 13. 8. 1934 resp. 20. 8. 1938 vkládá se právo vlastnické Marii Šobáňové

list vlastnictví č. 98 •

Dle odstupní smlouvy ze dne 9. 6. 1969 nabyli vlastnického práva manželé Jan a Anna Šobáňovi

•

Dle darovací smlouvy ze dne 4. 2. 2008 přešlo vlastnictví Ing. Aleně Slintákové



Dle kupní smlouvy ze dne 23. 9. 1934 resp. 19. 6. 1935 vkládá se právo vlastnické Julii Pavelčíkové


Dle kupní smlouvy ze dne 23. 9. 1934 resp. 19. 6. 1935 nabyla vlastnického práva Julie Mikulcová

•

Dle darovací smlouvy ze dne 28. 8. 1990 přešlo vlastnictví na Jana Mikulce



Dle odstupní smlouvy ze dne 16. 9. 1949 vkládá se právo vlastnické Anně Mikulcové

•

Parcela byla později evidována v katastru nemovitostí pod listem vlastnictví č. 1012 37


Na základě kupní smlouvy ze dne 18. 11. 2003 nabyl vlastnického práva Petr Šobáň

•

Dnes je na parcelu vystaveno omezení vlastnického práva a to zástavní právo smluvní



Dle kupní smlouvy ze dne 29. 7. 1939 vkládá se právo vlastnické Josefu Zábranovi


Dle rozhodnutí Státního notářství v Uh. Hradišti ze dne 29. 5. 1984 nabyla vlastnického práva Anna Křapová

•

Na základě darovací smlouvy ze dne 5. 6. 1992 přešlo vlastnické právo na Marii Zemkovou



Dle kupní smlouvy ze dne 13. 8. 1934 resp. 20. 8. 1938 vkládá se právo vlastnické Janu Mikulcovi


Na základě odstupní smlouvy ze dne 9. 3. 1968 nabyl vlastnického práva Antonín Mikulec

•

Dle usnesení Okresního soudu v Uh. Hradišti o schválení dědické dohody ze dne 23. 7. 2009 nabyl vlastnického práva právní mocí ze dne 27. 7. 2009 Václav Mikulec

38



Dle kupní smlouvy ze dne 13. 8. 1934 resp. 20. 8. 1938 vkládá se právo vlastnické Františku Kučerovi


Na základě odstupní smlouvy ze dne 16. 7. 1948 vkládá se vlastnické právo Josefu Kučerovi


Dle rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 8. 2. 1993 nabyla vlastnictví Marie Kučerová



Dle kupní smlouvy ze dne 11. 1. 1937 resp. 30. 9. 1938 vkládá se právo vlastnické Josefu Koníčkovi


Dle rozhodnutí Státního notářství v Uh. Hradišti o dědictví ze dne 20. 6. 1991 nabyli vlastnictví na základě právní moci celkem tři vlastníci s podílem 1/3 a to Miroslav Koníček, František Koníček a Františka Koníčková



Dle kupní smlouvy ze dne 13.8. 1934 resp. 20.8. 1938 vkládá se právo vlastnické Filoméně Pleslové 39

List vlastnictví č. 257 •

Dle rozhodnutí Státního notářství v Uh. Hradišti přešlo vlastnictví Ludmile Kašpaříkové



Dle kupní smlouvy ze dne 13. 8. 1934 resp. 20. 8. 1938 vkládá se právo vlastnické Janu Kovářovi


Dle rozhodnutí Státního notářství v Uh. Hradišti ze dne 5. 5. 1976 a na základě právní moci přešlo vlastnické právo na Františka Kováře

list vlastnictví č. 2806 převod na č. 446 •

Dle darovací smlouvy ze dne 16. 10. 1991 vkládá se právo vlastnické Jiřině Zemkové


Na základě darovací smlouvy ze dne 15. 7. 1993 se vlastníkem stal Petr Šobáň

•




Dle kupní smlouvy ze dne 13. 8. 1934 resp. 30. 5. 1938 vkládá se právo vlastnické a) Jiřímu Kovářovi k ½ podílu b) Františce Kovářové k ½ podílu

Číslo deníku 1225/1940

40

•

Na základě odstupní smlouvy ze dne 21. 3. 1940 vkládá se právo vlastnické pro Františku Kristovou


Dle darovací smlouvy ze dne 28. 7. 1993 nabyl vlastnického práva Jiří Ulčík



Dle kupní smlouvy ze dne 13. 8. 1934 resp. 23. 8. 1934 vkládá se právo vlastnické Jakubu Koníčkovi

Číslo deníku 198/1950 •

Dle odstupní smlouvy ze dne 11. 1. 1950 vkládá se právo vlastnické Josefu Koníčkovi


dle Rozhodnutí Státního notářství v Uh. Hradišti ze dne 16. 5. 1991 nabyl právní mocí vlastnického práva Josef Koníček

Parcela katastru nemovitostí č. 4592/12 p.č. PK 5594/3 v současnosti p.č. KN 4592/12 Knihovní vložka č. 4689


dle rozhodnutí o přídělu ze dne 30. 7. 1930 vkládá se právo vlastnické pro Jana Chovánka


dle odstupní smlouvy ze dne 26. 6. 1925 a oddavkového listu ze dne 6. 12. 1932 vkládá se právo vlastnické pro Františku Chovánkovou


na základě kupní smlouvy ze dne 12. 5. 1934 vkládá se vlastnické právo na ½ podílu Františky Chovánkové pro nezletilou Františku Chovánkovou prov. Kuželovou k ½ podílu 41

knihovní vložka č. 5080, číslo deníku 3713/1944 •

dle odevzdací listiny ze den 13. 10. 1944 vkládá se právo vlastnické nezletilé Františce Chvilíčkové


na základě odevzdací listiny ze dne 13. 10. 1944 zůstalo vlastnické právo Františce Rachůnkové (roz. Chvilíčková)



dle rozhodnutí o přídělu ze dne 30. 7. 1930 vkládá se právo vlastnické Františku Knotkovi


dle kupní smlouvy ze dne 4. 7. 1932 se vlastníkem stává František Knotek


Na základě darovací smlouvy ze dne 24. 12. 1932 vkládá se právo vlastnické Vincenci Knotkovi


Dle kupní smlouvy ze dne 26. 3. 1971 nabyl vlastnického práva Ladislav Knotek


Na základě kupní smlouvy ze dne 20. 3. 2007 se stává vlastníkem Vlčnovská zemědělská a.s.

•



42


Dle kupní smlouvy ze dne 15. 12. 1931 vkládá se právo vlastnické Josefu Bařinovi


Dle odstupní smlouvy ze dne 11. 7. 1947 nabyla vlastnického práva Františka Zemková


Na základě rozhodnutí Státního notářství o dědictví v Brně ze dne 14. 3. 1991 se stává vlastníkem parcely Ing. František Zemek


Dle usnesení Městského soudu Brno – město ve věci projednání dědictví ze dne 6. 4. 1998 se staly vlastníky parcely na základě právní moci ze dne 10.6.1998 a) Ing. Antonín Zemek k ½ podílu b) MUDr. Anna Tvarůžková k ½ podílu



Dle rozhodnutí o přídělu ze dne 30. 7. 1930 vkládá se právo vlastnické Františku Šobáňovi


Dle odstupní a darovací smlouvy ze dne 30. 7. 1926 a prohlášení ze dne 6. 6. 1935 vkládá se právo vlastnické Janu Šobáňovi


Na základě rozhodnutí Státního notářství v Uh. Hradišti ze dne 7. 12. 1985 nabyla právní mocí 26. 1. 1966 vlastnického práva Marie Šobáňová

•

Dle odstupní smlouvy ze dne 9. 6. 1969 se stali vlastníky manželé Jan a Anna Šobáňovi

•

Dle darovací smlouvy ze dne 4. 2. 2008 nabyla vlastnického práva Ing. Alena Slintáková

43

Tab. 2: Přehled parcel Pozemkového katastru

Pozemkový katastr parcelní čísla 5594/17 5594/16 5594/15 5594/14 5594/13 5594/12 5594/11 5594/10 5594/9 5594/8 5594/7 5594/3 5594/4 5594/5 5594/6

5594/66 5594/67 5594/68 5594/69 5594/70 5594/71 5594/72 5594/73 5594/74 5594/75 5594/76 5594/3 5594/4 5594/5 5594/6

knihovní vložka

druh pozemku

5154 5195 5199 5456 5198 5163 5237 5164 5167 5312 5197 4689, 5080 4711 4852 4772

role role role role role role role role role role role role role role role

Tab. 3: Přehled parcel katastru nemovitostí

Katastr nemovitostí 2

parcelní číslo

list vlastnictví

druh pozemku

výměra (m )

4592/28

98

orná půda

4786

4592/30

1724

orná půda

4659

4592/20

2985

orná půda

4694

4592/23

1691

orná půda

4736

4592/19

11

orná půda

4563

4592/21

2958

orná půda

4770

4592/18

1100

orná půda

4610

4592/17

257

orná půda

4747

4592/15

2985

orná půda

4781

4592/16

1743

orná půda

4648

4592/14

944

orná půda

5900

4592/12

1723

orná půda

6189

4592/60

3518

orná půda

4506

4592/62

208

orná půda

4362

4592/13

98

orná půda

6127

44

Obr. 9: Situační plán obce z roku 1925 v měřítku 1:2880

45

Obr. 10: Geometrický (polohopisný) plán z roku 1932 v měřítku 1:2880 totožný s mapou bývalého pozemkového katastru z roku 1932

46

Obr. 11: Katastrální mapa současného stavu v měřítku 1:2000

47

Obr. 12: Srovnání změny parcel Pozemkového katastru a Katastru nemovitostí

Pomocí pauzovacího papíru byly obkresleny pozemky z mapy geometrického plánu z roku 1932 a přiloženy ke katastrální mapě součastného stavu vybraného území. Z obrázku vyplývá, že od roku 1932 až po současnost nedošlo k tak výrazným změnám u parcel. Posunuly se pouze hranice pozemků, změnila se jejich výměra, parcelní číslo a vlastníci.

48

9.8 Rozbor vlastnických vztahů a změn zájmového území Tab. 4: Srovnání vývoje změny parcel pozemkového katastru a katastru nemovitostí

pozemkový katastr parcelní čísla 5594/17 5594/66 5594/16 5594/67 5594/15 5594/68 5594/14 5594/69 5594/13 5594/70 5594/12 5594/71 5594/11 5594/72 5594/10 5594/73 5594/9 5594/74 5594/8 5594/75 5594/7 5594/76 5594/3 5594/3 5594/4 5594/4 5594/5 5594/5 5594/6 5594/6

druh pozemku role role role role role role role role role role role role role role role

katastr nemovitostí parcelní číslo druh pozemku 4592/28 orná půda 4592/30 orná půda 4592/20 orná půda 4592/23 orná půda 4592/19 orná půda 4592/21 orná půda 4592/18 orná půda 4592/17 orná půda 4592/15 orná půda 4592/16 orná půda 4592/14 orná půda 4592/12 orná půda 4592/60 orná půda 4592/62 orná půda 4592/13 orná půda

Z tabulky č. 4 vyplývá, že se dnes na vybraném území vyskytuje pouze orná půda, která tam byla již v samotném počátku, a tudíž strukturu půdního fondu za posledním 70 let lze považovat za neměnnou. Z evidence je znatelné, že parcely se předávaly z generace na generaci, dochovaly se v rodinách a byly poskytnuty místním obyvatelům. Parcely měnily své vlastníky na základě darovacích, kupních, odstupních smluv a na základě rozhodnutí Státního notářství v Uh. Hradišti. Z dostupných pokladových map lze vyčíst, že parcely prošly určitým vývojem ve změně výměry a hranice pozemků. Největší převrat nastal mezi lety 1925 až 1932, kdy pozemky nejvíce změnily svůj tvar i velikost, neboť tehdy se příliš nekladl důraz na protierozní způsob hospodaření. Ale postupem času si lidé více začali uvědomovat, že pokud chtějí na půdě provozovat zemědělskou činnost, budou se muset k půdě chovat šetrněji. Dle situačního nákresu z roku 1925 se pozemek s p. č. 5594 rozdělil na p.č. 5594/2 až 5594/22. Nové hranice byly tzv. omezníkovány a to tak, že přípustné meze odchylek nebyly překročeny a na základě toho byl podepsán správný plán. Od roku 1932 až po současnost došlo ke změně celkového vzhledu okolní krajiny. Začaly se stavět domy se zahradami a tím ubývalo zemědělské půdy. 49

V průběhu roku 1992 požádalo 10 občanů JZD o vrácení majetku k zajištění provozování soukromé hospodářské činnosti na úseku zemědělské činnosti. Zemědělské družstvo proto vyzvalo občany, aby si každý vlastník půdy přinesl z Geodézie Uh. Brod výpis evidence nemovitostí. Na obou stranách nedošlo k žádným konfliktním situacím při vydávání majetku. V průběhu roku byla občanům vrácena půda podle předložených žádostí v zákonném termínu. Dnes je dle převažujícího kódu BPEJ 31000 půda na vybraných parcelách považována za úrodnou patřící do I. třídy ochrany zemědělské půdy. Nevhodné tvary navrácených zemědělských pozemků, jako jsou příliš úzké parcely, neumožňují jejich samostatné obdělávání zemědělskou technikou. Vlastníci se vlivem rozdrobenosti svých pozemků nemohou ujmout vlastnických práv, neboť běžnou záležitostí je, že jeden vlastník má až několik desítek parcel, které spolu však nesousedí. Tento problém by nejlépe v celém katastrálním území vyřešily pozemkové úpravy, kterými by se uspořádaly vlastnická práva, s mini související věcná břemena a taky by došlo k uspořádání pozemků do jednoho půdního celku a tím by se vlastníci mohli ujmout svých práv. O důvodu, díky kterému v obci zatím neproběhly pozemkové úpravy, lze pouze spekulovat. Dokud totiž sama obec neudělá první krok a neseznámí vlastníky pozemků o možném způsobu vypořádání jejich vlastnických práv a vyřešení rozdrobenosti svých pozemků, tak nelze počítat s celkovou obnovou katastru, která by umožnila snazší využívání všech pozemků a zajistila protierozní opatření. Neboť důležitým podkladem k vykonání pozemkových úprav je souhlas vlastníků nadpoloviční většiny výměry zemědělské půdy v celém katastrálním území.

50

10 ZÁVĚR První část této práce je zaměřena na katastrální území Vlčnov, jeho historii, vývoj v období rozkladu feudalismu, kapitalismu a nakonec historický vývoj místního zemědělského družstva. Ve druhé části byl zpracován, na základě mapových pokladů a evidence z katastrálního úřadu v Uherském Brodě, historický vývoj vlastnických vztahů k půdě ve vybraném katastrálním území Vlčnov. Zvolené území se nachází v lokalitě s názvem na Bařině. Vybráno bylo celkem 15 parcel o celkové výměře 4,2 ha. Parcely si během vývoje a změny vlastníků celkem zachovaly svůj původní tvar až dodnes. Výjimku tvoří rok 1925, kdy nebyl kladen tak velký důraz na správné obdělávání pozemků a nebyl zabezpečen protierozní způsob hospodaření, který trvá i dodnes. Vývoj evidence byl sledován od 19. století až po současnost. Informace byly čerpány z pozemkových knih a listu vlastnictví. Starší údaje z katastrálního úřadu bohužel nebyly poskytnuty. Bylo provedeno srovnání vývoje změn parcel pozemkového katastru a katastru nemovitostí. Na vybraných parcelách se vyskytuje orná půda, která tam byla i dříve v pozemkovém katastru pod názvem role. Rok 1945 byl pro Vlčnov počátkem budování socializace vesnice, které později vedlo k vybudování Jednotného zemědělského družstva. Hlavním cílem vlčnovského JZD vždy bylo vytvoření socialistické družstevní velkovýroby a to odstranění roztříštěnosti v držbě půdy a sdružení pozemků do scelených lánů a tím půda zůstávala ve vlastnictví rolníků. Nedostatek sounáležitostí s krajinou a přírodou v důsledku kolektivizace způsobilo násilné odtržení od hospodaření na vlastní půdě. Dřív se zemědělské družstvo řídilo spíše uživatelskými potřebami nikoli vlastnickými vztahy. Dnes je však spíše v jeho zájmu zkupovat pozemky, než si je pronajímat od vlastníků. Vývoj parcel od roku 1932 až po současnost nevykazují značný rozdíl. I když se jedná o velmi rozdílné časové období, parcely si udržely svůj tvar i vzhled až dodnes. V dnešní době je důležité se zamyslet i nad samotnou zemědělskou půdou, se kterou stále více hazardujeme a jejíž vlastnictví je dědictvím celého národa. V obci doposud neproběhly pozemkové úpravy, které by byly velkým přínosem a to hlavně v určení hranic pozemků, vyjasnily by se vlastnické vztahy, nebyla by velká roztříštěnost pozemků, vlivem které nemohou někteří vlastníci obdělávat své pozemky nacházející se např. uprostřed velkého půdního celku. Pozemkovými úpravami se řeší 51

celé katastrální území, díky nimž se pozemky prostorově a funkčně uspořádávají, scelují nebo dělí a zabezpečují přístupnost a využití pozemků. Avšak naděje na pozemkové úpravy byla zaznamenána v roce 2012, kdy Rada obce Vlčnov dne 6. 1. 2012 schválila zahájení přípravných prací na pozemkové úpravy.

52

11 POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA Literatura: BERANOVÁ, Magdalena a Antonín KUBAČÁK. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2010, 430 s

BUMBA, Jan. České katastry od 11. do 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 190 s.

MATĚJÍK, Miroslav a Jelena VITÁSKOVÁ. Geodézie - katastr nemovitostí. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002, 99 s.

PODHRÁZSKÁ, Jana. Projektování pozemkových úprav. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, 215 s.

TOMAN, František. Pozemkové úpravy. 1.vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995, 142 s

ZEMEK, Metoděj. Vlčnov, současnost slovem i obrazem. 1. vyd. Praha: Tisková, ediční a propagační služba hospodářství, 1981, 143 s.

ZEMEK Metoděj, ZŘÍDKAVESELÝ František, KUKULKA Josef a PAVELČÍK Jan. Vlčnov, Dějiny slovácké obce. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Blok, 1966, 256 s.

Internetové zdroje: Jednotné zemědělské družstvo [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné na:

Pozemkové úpravy a katastr nemovitostí [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné na:

Zemědělská výroba [online]. [cit. 2012-02-26]. Dostupné na:

53

Pozemkové úpravy a tvorba krajiny [online]. [cit. 2012-03-06]. Dostupné na:

Kroniky obce [online]. [cit. 2012-01-24]. Dostupné na:

Vlčnov [online]. [cit. 2012-02-15]. Dostupné na:

Zakládání JZD [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné na:

Strategický rozvojový plán mikroregionu Východní Slovácko [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné na :

Vyhodnocení vlivů územního plánu obce Vlčnov [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné na:

12 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A ZKRATEK Obr. 1: Výřez z mapy I. Vojenské (josefské) mapování v měřítku 1:28 800 – Morava, mapový list č.106 (www.oldmaps.geolab.cz) Obr. 2: Výřez z mapy II. Vojenské (Františkovo) mapování v měřítku 1:28 800 – Morava, mapový list O_11_VI (www.oldmaps.geolab.cz) Obr. 3: Přehled pozemkových úprav pro území ČR 2012 ( www.eagri.cz) Obr. 4: Turistická mapa s územím Vlčnov (www.mapy.cz) Obr. 5: Struktura zemědělské půdy Obr. 6: Struktura nezemědělské půdy Obr. 7: Krajinný pokryv katastru obce Vlčnov (http://drupal.visualcad.cz) Obr. 8: Letecký snímek vybraného území v měřítku 1:12 000 (www.mapy.cz) Obr. 9: Situační plán obce z roku 1925 v měřítku 1:2 880

54

Obr. 10: Geometrický (polohopisný) plán z roku 1932 v měřítku 1:2880 totožný s mapou bývalého pozemkového katastru z roku 1932 Obr. 11: Katastrální mapa současného stavu v měřítku 1:2 000 Obr. 12: Srovnání změny parcel Pozemkového katastru a Katastru nemovitostí

Tab. 1: Vývoj počtu JZD a státních statků na území České Republiky (www.geografie.webzdarma.cz) Tab. 2: Přehled parcel pozemkového katastru Tab. 3: Přehled parcel katastru nemovitostí Tab. 4: Srovnání vývoje změny parcel pozemkového katastru a katastru nemovitostí JEP – jednoduchá evidence půdy JZD – jednotné zemědělské družstvo p.č. – parcelní číslo PK – pozemkový katastr KN – katastr nemovitostí EN – evidence nemovitostí BPEJ – bonitovaná půdně ekologická jednotka k.ú. – katastrální území

55

Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Vlčnov Bakalářská práce

Recommend Documents