VÝVOJ ÚMRTNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Škola veřejného zdravotnictví Ruská 85 Praha 10

VÝVOJ ÚMRTNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE

konzultant: Ing. V. Fikr, CSc. oponent:

autor: Mgr. V. Mazánková

V Praze dne 26. ledna 1996



I.Úvod Jak pro hodnocení zdravotního stavu, tak pro posouzení vyspělosti země se většinou jako jeden ze základních ukazatelů považuje úroveň úmrtnosti. Odráží v sobě široké spektrum demografických, sociálních a kulturních skutečností, jako jsou střední délka života, kojenecká a dětská úmrtnost, úmrtnost lidí v produktivním a poproduktivním věku, ale také životní styl společnosti a způsob života obyvatel, úroveň a dostupnost zdravotní péče. Česká republika, přes známky zlepšení situace v posledních letech, bohužel stále patří mezi země s nejvyšší úmrtností a nejkratší střední délkou života v Evropě. Z demografických údajů Českého statistického úřadu vyplývá rozsah změn ve vývoji a postavení úmrtnosti v České republice. V následujících kapitolách je uvedena úmrtnostní situace ČR v posledním roce, ve vývoji a v mezinárodním porovnání. U specifických úmrtností podle věku a příčin je položen důraz na změny u mužů ve středním věku. Pro rozsáhlost tématu se práce nezaměřuje na územní rozdíly uvnitř ČR (většina porovnání je dokumentována od roku 1960, kdy byla v ČR dosud nejnižší úmrtnost). V příloze jsou pro dokumentaci uvedeny jen některé nejzajímavější grafy, tabulkové přehledy a další číselné podklady jsou uloženy u autorky práce. V závěrečném shrnutí jsou vytčeny podstatné rysy našich úmrtnostních poměrů a jejich změn.


II. Charakteristika populačního vývoje v České republice v roce 1994 V populačním vývoji v České republice v roce 1994 byly nejdůležitějšími tyto procesy:

• Počet živě narozených dětí byl nižší než počet zemřelých osob. Poprvé od roku 1918 byl ukazatel přirozeného přírůstku negativní. •

Pokračovalo snižování porodnosti. Absolutní počet živě narozených dětí a ukazatele porodnosti a plodnosti byly nejnižší za celou dobu statistického sledování - od roku 1785. Úbytek narozených nastal přesto, že počet žen v plodném věku vzrostl.

• Pokračoval pronikavý pokles sňatečnosti. Absolutní počet sňatků i hrubá míra sňatečnosti byly nejnižší od roku 1918. • Výrazně se opět snížil počet umělých přerušení těhotenství. • Pokračoval pokles kojenecké a novorozenecké úmrtnosti a jejich ukazatele se v roce 1994 poprvé vyrovnaly se současným západoevropským standardem. • Celková úmrtnost se snížila, střední délka života obyvatel se opět prodloužila a byla nejdelší v celé dosavadní historii, nadále však zaostává za evropským průměrem. •

Migrační saldo ze zahraničního stěhování bylo mírně ziskové, nestačilo však kompenzovat ztrátu obyvatelstva přirozenou měnou. Celkový počet obyvatel se proto poněkud snížil.


Česká republika měla podle statistické bilance k 31. prosinci 1994 celkem 10 333 161 obyvatel, o 852 méně než ke stejnému datu roku 1993. Poprvé od roku 1945 byla bilance obyvatelstva na území ČR ztrátová. Došlo k tomu proto, že počet živě narozených dětí nedosáhl počtu zemřelých osob a přirozenou měnou tak ubylo 10 794 obyvatel (poprvé od roku 1918). Migrační saldo České republiky ve vztahu k zahraničí bylo v roce 1994 sice ziskové, migrační zisk však nestačil kompenzovat úbytek přirozenou měnou. Jedním z důsledků populační stagnace je České republice se

projevující

poprvé klesl podíl dětské složky

zatím

postupné

stárnutí obyvatelstva,

v

hlavně snižováním podílu dětí. V roce 1993

obyvatelstva pod 20 %, v roce 1994 již pod 19 % a

jeho další pokles je nutno předpokládat. Dočasně - vlivem vysoké porodnosti v sedmdesátých

letech

- vzrůstá podíl obyvatel ve věku 15-34 let, tedy i žen v

nejplodnějším věku. Podíl 35-59 letých obyvatel,od začátku osmdesátých let výrazně rostoucí vlivem silných poválečných ročníků, dosahuje v současné době maxima před očekávaným několika-letým poklesem. Podíl věkové skupiny starších 60 let zatím stagnuje, protože je stále ještě ovlivňován nízkým počtem narozených za první světové války a nově i vstupem slabých populačních ročníků třicátých let V porovnání s vývojem dětské složky obyvatelstva váha poproduktivní věkové skupiny zřetelně roste. Tzv. index stán - stonásobek poměru počtu osob v poproduktivním věku (muži ve věku 60 a více, ženy ve věku 55 a více let) a dětské složky obyvatelstva výrazně vzrostl a od roku 1992 poprvé v celé historii dosahuje hodnoty vyšší než 100. Populační stárnutí je problémem celé Evropy a v západoevropských zemích je zatím citelnější než v České republice. Už tím, že se v nich lidé ve srovnání s ČR dožívají vyššího věku, mají tyto země větší podíl obyvatelstva v nejstarších věkových skupinách. Protože ve většině zemí západní Evropy v osmdesátých letech byla proti ČR i nižší porodnost, je v jejich obyvatelstvu dětská složka obyvatelstva zastoupena ještě méně než v České republice. Poměr počtu obyvatelstva ve věku 65 let a vyšším k obyvatelstvu ve věku 0-14 let je v západní Evropě výrazně vyšší než v ČR a jiných postsocialistických zemích.


III. Vývoj celkové úmrtnosti v České republice Po skončení druhé světové války mělo Československo v důsledku válečných událostí, nedostatečné výživy a dalších vlivů vysokou úmrtnost ve všech věkových kategoriích. Již v prvních poválečných letech se však situace rychle zlepšovala, zejména byl veden úspěšný boj proti infekcím a zavedeno povinné očkování proti řadě chorob. Celková úmrtnost se postupně snižovala přesto, že již v této době přibývalo staršího obyvatelstva. V 50.-tých letech se pohybovala kolem 10 promile. Nejnižší úmrtnost v České republice byla v roce 1960, kdy činila 9,7 promile. Pokles kojenecké úmrtnosti i specifických úmrtností dospělého obyvatelstva byl tak příznivý, že stačil potlačit zvyšování podílu staršího obyvatelstva. Od roku 1961 se roční počty zemřelých i ukazatel úmrtnosti začaly zvyšovat až k prvnímu lokálnímu maximu v roce 1970, kdy zemřelo 123 tisíc osob a úmrtnost činila 12,6 promile. V roce 1974 bylo zaznamenáno druhé lokální maximum - 127 tisíc zemřelých, úmrtnost 12,7. V letech 1975-1979 se počty zemřelých zvyšovaly úměrně růstu obyvatelstva, takže relativní ukazatel stagnoval na úrovni 12,4 promile. K výraznému vzestupu úmrtnosti došlo v roce 1980, kdy zemřelo 136 tisíc osob a celková úmrtnost vzrostla na 13,1 což bylo poválečné maximum. Byla totiž zaznamenána větší chřipková epidemie, která sice není bezprostřední příčinou smrti, ale přispěla ke zhoršení zdravotního stavu osob, které trpí vážnějšími chorobami. Zvýšení úmrtnosti v roce 1980 se projevilo právě u osob starších 70 let, jejichž zvýšená úmrtnost se podílela 87 procenty na celkovém nárůstu počtu zemřelých. Další lokální maximum bylo v posledním desetiletí v roce 1986, kdy celková úmrtnost dosáhla hodnoty 12,8. Po roce 1990 je už klesající a od roku 1992 dosahují hodnot pod 12,0. Vývoj celkového počtu zemřelých a hrubé míry úmrtnosti je ovlivňován vývojem věkové struktury obyvatelstva. Absolutní počet i relativní podíl osob ve věku nad 60 let a zejména nad 75 let se plynule zvyšoval, tím vzrůstal i počet osob vystavených riziku úmrtí. Skutečnost vystihuje věkově standardizovaná úmrtnost a rozbor specifických úmrtností podle věku.


Vývoj standardizované úmrtnosti však ukazuje, že maxima u mužů i žen po odstranění věkových odlišností v jednotlivých letech byla dosažena v letech 1970, 1980 a 1986, kdy byl vyšší výskyt chřipek. Jinak se hodnoty celkové úmrtnosti výrazně neměnily, v podstatě stagnují. Nepříznivý byl až do roku 1990 růst srdečně-cévních nemocí u mužů jak bude uvedeno dále. Zatímco ve většině jiných evropských zemí úmrtnost nadále klesala, v ČR v šedesátých letech nastala stagnace, která trvala více než dvě desetiletí. Teprve v osmdesátých letech se projevily určité známky jejího prolomení a mírného zvyšování střední délky života. Po roce 1990 je stagnace vystřídána poklesem úmrtnosti a zrychlením prodlužování střední délky života. Nicméně nadále zaujímá Česká republika v pořadí evropských zemí podle střední délky života jedno z posledních míst. Kratší střední délku života ve srovnání s ČR vykazují v Evropě Bělorusko, Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko a Ukrajina. Pozitivním prvkem úmrtnosti je dlouhodobý pokles kojenecké, novorozenecké a dalších dětských úmrtností až do věku 14 let. Úmrtnost žen v každém věku je stále příznivější než u mužů. Během roku prochází úmrtnost určitými sezónními výkyvy, jejichž každoroční pravidelnost je narušována jen občasným zvýšením úmrtnosti při chřipkových epidemiích. Nejvyšší úmrtnost je v zimních měsících s vyvrcholením v únoru a březnu, nejnižší v druhé polovině léta. V současném období ekonomické a sociální transformace se úmrtnost v České republice snižuje. V roce 1994 byl v České republice absolutní počet úmrtí nejnižší od roku 1968 a hrubá míra úmrtnosti (počet zemřelých na 1000 obyvatel) byla nejnižší od roku 1967. Zemřelo 117 373 osob, hrubá míra úmrtnosti (počet zemřelých na 1000 obyvatel) činila 11,4. Struktura příčin smrti je dlouhodobě stabilní. Nejrozšířenější třídou příčin smrti u obou pohlaví jsou nemoci oběhové soustavy, následují novotvary, poranění a otravy, nemoci dýchací soustavy a nemoci trávicí soustavy. Na nemoci oběhové soustavy zemřelo 65 132 osob, podíl na celkovém počtu zemřelých činil 55,5 %. Na novotvary zemřelo 28 327 osob, což představuje 24,1 % všech zemřelých. Na následky poranění a otrav zemřelo 8 556 osob,


podíl takto zemřelých dosáhl 7,3 %. Zemřelí na nemoci dýchací soustavy představovali 3,9 % všech úmrtí a zemřelí na nemoci trávicí soustavy 3,8 %. Těchto pět tříd příčin smrti představovalo v roce 1994 95 % všech úmrtí. Výrazný pokles je možno konstatovat u kojenecké úmrtnosti. V roce 1992 kojenecká úmrtnost poprvé klesla pod hranici 10 promile (na 9,9, promile). V roce 1993 se dostala na hodnotu 8,5 promile a rok 1994 přinesl další pokles pod hranici 8 promile - na 7,9 promile. Rovněž novorozenecká úmrtnost zaznamenala výrazné snížení na 4,7 promile (rok 1993 5,7 promile). Zhruba polovina všech úmrtí kojenců byla způsobena některými stavy vzniklými v perinatálním období, čtvrtina vrozenými vadami, téměř 10 % úmrtí připadalo na poranění a otravy. V roce 1994 se střední délka života při narození u mužů prodloužila z 69,28 let (v roce 1993) na 69,53 let, u žen z 76,35 na 76,55 let. U žen je pokles úmrtnosti mírnější než u mužů, ale trvalý a vzhledem k celkově nižší hodnotě než u mužů má svůj význam.


IV. Struktura úmrtnosti podle příčin smrti, věku a pohlaví Celkem i v jednotlivých věkových skupinách je úmrtnost žen nižší než úmrtnost mužů. Pořadí nejčastějších příčin smrti je celkově u obou pohlaví stejné, liší se však u specifických úmrtností podle věku. V kojeneckém věku u chlapců i dívek jsou na prvním místě onemocnění vzniklá v perinatálním období a vrozené vady. Poměrně rychlé tempo poklesu kojenecké úmrtnosti je jedním z mála pozitivních jevů ve vývoji úmrtnosti. Jak už bylo uvedeno po roce 1990 se i toto tempo zrychlilo a v roce 1992 poprvé klesla kojenecká úmrtnost v České republice pod hranici 10,0 a přiblížila se tak západoevropskému standardu. V dalších letech se snížila ještě hluboko pod tuto hranici a v roce 1994, kdy činila jen 7,9, dosáhla již úrovně vyspělých západoevropských zemí. Dětství (od l roku do 14 let věku) je v životě člověka obdobím s nejmenší pravděpodobností úmrtí. V číselném vyjádření je úmrtnost dětí nepatrná, jde o individuální případy. Během kalendářního roku je zaznamenáváno v České republice přibližně 500 úmrtí dětí ve věku 1-14 let, tj. necelých 0,5 % všech úmrtí. Asi polovina z nich (většinou chlapci) je způsobena vnějšími příčinami smrti - poraněními nebo otravami. Druhou nejrozšířenější třídou příčin smrti jsou u dětí nemoci dýchací soustavy. U obou pohlaví je absolutně nejmenší úmrtnost ze všech věkových skupin vykazována u skupiny 10-14 let. Úmrtnost chlapců je od narození vyšší než úmrtnost děvčat a ve věku 10-14 let je rozdíl již výrazný. Vzhledem k malému počtu dětských úmrtí má dětská úmrtnost na úroveň celkové úmrtnosti zanedbatelný vliv. Do porovnání měr celkové úmrtnosti nebo střední délky života s obdobnými ukazateli západoevropských zemí se relativně dobré ukazatele dětské i kojenecké úmrtnosti v ČR proto téměř nepromítají. Z přímého porovnání dat o dětské a v devadesátých letech i o kojenecké úmrtnosti je však zřejmé, že v těchto důležitých jevech ČR proti "Západu" již nezaostává. Nepříznivé ukazatele celkové úmrtnosti a střední délky života v ČR jsou jednoznačně způsobeny vyšší úmrtností dospělých osob.


Jedním z nejzávažnějších problémů úmrtnosti v České republice je její vysoká hladina ve středním věku. Přitom v nejmladších věkových skupinách dospělých není úmrtnost v ČR vyšší než v západní Evropě, úmrtnost mladých mužů mezi 15 a 29 lety je v ČR dokonce proti některým západoevropským zemím nepatrně nižší. Ve věku , kdy jen výjimečně je úmrtí způsobeno organickou chorobou, hrají značnou roli vnější příčiny úmrtí, zejména úrazy. Věk 30-34 let je předělem, od kterého se již hodnoty výrazně zvyšují v neprospěch České republiky. Jde o věk, v němž se začíná projevovat nebezpečí organických chorob, zejména však jde o věk, v němž se začínají kumulovat negativní vlivy stresových situací, kouření a chybné struktury výživy. I když se v průběhu osmdesátých a na začátku devadesátých let v České republice úmrtnost ve středním věku mírně snížila, zůstává - hlavně u mužů vysoká. Ukazatele úmrtnosti dospělých osob ve věku do 34 let se po mnoho let prakticky nezměnily. I v tomto věku je absolutní počet úmrtí, zejména u žen, velmi nízký a jen obtížně je možno jej dále snižovat, už proto, že rozvoj motorismu přináší riziko přibývání dopravních nehod. V dalších věkových skupinách středního věku, počínaje skupinou 35 - 39 let, rozdíl mezi úmrtností v České republice (a ostatními postsocialistickými zeměmi) a západní Evropou vzrůstá. V některých věkových kategoriích mužů (zejména ve věku 50 - 59 let) dosahuje úmrtnost v ČR dvojnásobku úmrtnosti proti např. Nizozemsku, Švédsku, Norsku, Řecku, Španělsku a ani její mírný pokles po roce 1990 na tom nic nezměnil. Vysoká úmrtnost mužů kolem padesátky (v naprosté většině způsobovaná onemocněními oběhové soustavy), dokládá závislost úmrtnosti na socioekonomických faktorech. Nezdravý životní způsob - struktura stravy, přejídání, kouření, nedostatek aktivního pohybu - se kumuluje s množstvím stresových situací, kterým organismus není schopen čelit. Souhrnně lze tedy říci, že nad jeden rok věku a to až do 44 let jsou u mužů na prvním místě v příčinách smrti poranění a otravy. Nejvyšší nárůst v posledních letech je v dorosteneckém věku, je ale v každém věku až do 44 let. Ve věku nad 45 let ve všech věkových skupinách nejvyšších hodnot dosahují nemoci oběhové a to výrazně až od 55 let věku. Ve věku 45 - 54 let jsou na stejné úrovni s oběhovými nemocemi i novotvary.


Ve věkové skupině 40 - 44 let už se specifické úmrtnosti pro poranění a srdečně cévní nemoci velmi přibližují, až do roku 1991 byly pro oběhové nemoci vyšší a narůstá nepříjemně i podíl zhoubných novotvarů. V této věkové skupině se kromě poklesu kardiovaskulárních příčin úmrtí projevil i vzestup úrazů v souvislosti s novými možnostmi motorismu po roce 1990. U žen jsou nemoci oběhové nejčastější příčinou smrti až ve věku nad 60 let. Pro ženy středního věku jsou závažné zhoubné novotvary a to ve věkových skupinách 30 - 59 let Ve věku do 29 let jsou nejčastější příčinou smrti poranění a otravy.

Vyšší celková úmrtnost žen na nemoci oběhového ústrojí a mužů na novotvary je dána rozdíly ve věku, jehož se obě pohlaví dožívají. Na nemoci oběhového ústrojí umírají osoby především ve vysokém věku, kterého se ženy dožívají mnohem častěji, zatím co riziko úmrtí na novotvary je věkově rovnoměrněji rozloženo. K vysokému podílu úmrtí na nemoci oběhové soustavy však trvá určitá metodická výhrada statistiků a demografu. Jen menšina diagnóz u zemřelých zejména ve vyšším věku vychází z objektivního zjištění při pitvě. Většinou je diagnóza stanovena na základě vnějšího ohledání zemřelého nebo podle jeho chorobopisu, u ne zcela jasných případů je rozhodnutí pro některou z diagnóz onemocnění oběhového ústrojí únikem lékaře před rizikem omylu. V nejstarších věkových skupinách (všech nad 60 let) nastal po roce 1990 výrazný pokles. Vzhledem k relativně příznivému vývoji úmrtnosti mužů i středního věku po roce 1990 zejména ve skupině nemocí oběhového ústrojí jsou tyto údaje blíže dokumentovány v grafické příloze.

posuny a přesuny v pětiletých věkových skupinách mužů

Ve vývoji lze sledovat určité

především ve věku 40 - 54 let. Po roce 1960 se začal zvyšovat podíl úmrtí na nemoci oběhové soustavy ve všech věkových skupinách už od věku 40-44 let. Tak se od poloviny 60.tých let až do roku 1991 změnilo pořadí ve struktuře příčin smrti. Poranění a otravy klesly na druhé místo, výrazně s nimi však o něj již začaly "soutěžit" novotvary. Za povšimnutí stojí dále to, že ve věkové skupině 45 - 49 i 50 - 54 let u mužů se v posledních třech letech novotvary přibližují nemocem oběhového ústrojí,v roce 1994 se s nimi o první místo obě tyto věkové skupiny dělily (viz grafy).


Po roce 1990 tedy nastalo zlepšení ve smyslu poklesu úmrtí na nemoci oběhové soustavy ve všech věkových skupinách zejména je toto příznivý jev u mužů, kde předtím docházelo k plynulému nárůstu. Dochází zejména k prudšímu poklesu cévních onemocnění mozku a mírnému poklesu akutního infarktu myokardu (jeho váha roste). Při podrobnějším rozboru vývoje standardizované úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy podle jednotlivých diagnóz lze odhalit zajímavou skutečnost. I když úmrtnost na oběhové nemoci klesá zcela ve shodě s celkovou úmrtností, je tento pokles u obou pohlaví tvořen dvěma rozdílnými faktory - rychlým poklesem úmrtnosti na cévní onemocnění mozku a pomalým poklesem úmrtnosti na akutní infarkt myokardu. Za posledních 10 let snížila cévní onemocnění mozku svůj podíl na celkové úmrtnosti na 85 % původní hodnoty, zatímco akutní infarkt myokardu jej na více než 110 % původní hodnoty zvýšil. V posledních letech je snižující se úmrtnost na oběhové nemoci jistým příslibem do budoucna.


V. Mezinárodní srovnání Ve všech srovnatelných ukazatelích zdravotního stavu je obrovský rozdíl mezi vyspělými evropskými státy a bývalými socialistickými zeměmi, je tomu tak samozřejmě i v případě České republiky. Některá porovnání jsou uváděna už v předchozích kapitolách. V šedesátých letech patřilo tehdejší Československo v pořadí evropských zemí podle střední délky života do první třetiny. Ukazatele českých zemí byly přitom příznivější než ukazatele Slovenska. Ve všech evropských zemích s tržním hospodářstvím se však v sedmdesátých a osmdesátých letech střední délka života obyvatel výrazně prodlužovala, zatím co v České republice - podobně jako v ostatních "socialistických" zemích - stagnovala. Současné postavení České republiky v pořadí evropských zemí podle střední délky života je velice nepříznivé a nezměnilo na tom mnoho ani zlepšení po roce 1990. Mezi postsocialistickými zeměmi je střední délka života v České republice sice nejdelší ( s výjimkou Litvy a Bulharska u mužů), proti vyspělým západoevropským zemím je však podstatně kratší. Ve skandinávských zemích, ve Švýcarsku nebo Nizozemsku byla ve srovnání s tehdejším Československem nižší úmrtnost i v šedesátých letech, tehdy však za Československem zaostávaly země jako Německo, Rakousko a země středomořské oblasti. Právě v jihoevropských zemích s tržním hospodářstvím - Itálii, Španělsku, Řecku, Portugalsku, ve Francii - se podařilo během posledních dvaceti let nejvíce potlačit předčasnou úmrtnost a proniknout do popředí evropského pořadí i ve střední délce života. Údaje věkově standardizované úmrtnosti ukazují, že hlavním důvodem situace u nás je vysoká úmrtnost na srdečně-cévní choroby, která je proti západním zemím téměř dvojnásobná a způsobuje to, že naše populace má naději žít v průměru o 6 let méně než v západních zemích. Zdaleka nejrozšířenější třídou příčin smrti v České republice jsou nemoci oběhového ústrojí. Tyto nemoci dominují mezi příčinami úmrtí všude v Evropě, avšak v České republice a v ostatních postsocialistických zemích je podíl úmrtí způsobených onemocněními oběhového ústrojí mimořádný. Každoročně na ně umírá více než polovina všech zemřelých, to se nevyskytuje v žádné západoevropské zemi. Např. ve Francii činí podíl zemřelých na nemoci oběhového ústrojí u mužů pouze 28,5 %, u žen 32,5 % (rok 1993).


Nemoci oběhového ústrojí spolu s novotvary - které jsou druhou nejrozšířenější příčinou smrti způsobují v České republice přibližně tři čtvrtiny všech úmrtí. Projevuje se zde patrně vliv socio-ekonomických faktorů a způsobu života, neboť např. v Rakousku, které je nám geograficky, kulturně i historicky nejbližší západní zemí a nelze předpokládat, že by pro nižší úmrtnost měly výrazně odlišné klimatické či genetické předpoklady, jsou její hodnoty mnohem nižší. Navíc do poloviny šedesátých let byla u nás úmrtnost příznivější než v Rakousku. Porovnání

standardizované

úmrtnosti

v

České

republice

se

sousedními

středoevropskými zeměmi nevyznívá tak nepříznivě jako porovnání s ostatní Evropou. V České republice je úmrtnost poněkud nižší než u postsocialistických sousedů, je však daleko vyšší než v sousedních zemích s nepřerušeným tržním hospodářstvím. O postavení České republiky vypovídá i standardizace počtu zemřelých. Úmrtnost mužů a žen podle jednotek věku v roce 1991 v tehdejších dvanácti členských zemích Evropské unie byla výpočtem aplikována na věkovou strukturu obyvatel České republiky v roce 1991. Tím bylo zjištěno, kolik osob by v České republice v roce 1991 zemřelo, pokud by úmrtnost mužů a žen v každé věkové jednotce ( počet zemřelých daného věku připadající na 1000 žijících osob stejného věku ) byla stejná jako v jednotlivých zemích Evropské unie. Pokud by v České republice byla úmrtnost stejná jako ve Francii nebo Španělsku, zemřelo by v roce 1991 v České republice ve srovnání se skutečností o 50 tisíc osob méně. I proti Portugalsku v České republice zemřelo o dvacet tisíc osob více. Úmrtnost mužů i žen v dětském a mladém věku není přitom v ČR vyšší než v zemích Evropské unie. U dvacetiletých mužů je nižší než v Belgii, Francii, Itálii, Španělsku. Rozdíly ve prospěch západoevropských zemí začínají v raném středním věku. V každé věkové jednotce počínající 27 lety u mužů i žen je nižší úroveň v Německu, od 30 let věku v Itálii, od 35 - 37 let ve Španělsku, Portugalsku, Francii. U padesátiletých nebo šedesátiletých osob je úmrtnost v Evropské unii proti České republice nesrovnatelně nižší. Úmrtnost mužů - padesátníků a šedesátníků - v České republice odpovídá zhruba úmrtnosti o pět let starších mužů v západní Evropě, ve většině případů ji dokonce převyšuje. Tato skutečnost dokumentuje horší zdravotní stav českých mužů.


U žen je situace obdobná, podstatný rozdíl v úmrtnosti mezi ČR a západoevropskými zeměmi se však začíná projevovat ve věku přibližně o deset let vyšším než u mužů.

Osmdesátá léta se v Evropě vyznačovala zřetelnými změnami v úmrtnosti na některé příčiny smrti. V západoevropských zemích se podařilo snížit úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční a na novotvary plic nebo průdušek, paradoxně však se ve stejných zemích jiné příčiny smrti (zejména AIDS) prudce rozšířily. Ve stejné době se masovým problémem stalo stárnutí populace a nemoci spojené s vysokým věkem. V západní Evropě na sebe soustředil zvýšenou pozornost jev zvaný "nerovnost před smrtí". Zvýšila se diferenciace úmrtnosti a střední délky života mezi sociálními skupinami, ale i mezi evropskými zeměmi. Územní diferenciace vývoje úmrtnosti v Evropě v osmdesátých letech se stala jeho nejvýraznějším znakem. Nejvýraznější růst střední délky života byl zaznamenán ve středomořské oblasti - ve Španělsku, Itálii, Řecku, ve Francii, na Kypru, v Turecku. Významně se prodloužila střední délka života i v zemích, které jsou v tomto ukazateli dlouhodobě na špičce - ve Švédsku, v Norsku, na Islandě, v Nizozemsku, ve Švýcarsku, pronikavě se zlepšila situace ve Finsku, které v minulosti za ostatními severskými zeměmi ve střední délce života zaostávalo. Naproti tomu ve východoevropských a středoevropských zemích s centrálně řízenou ekonomikou střední délka života stagnovala nebo vzrůstala jen nepatrně. Za konkrétní příčinu zaostání ČR a ostatních východoevropských zemí se pokládá, že nedokázaly snížit počet případů úmrtí na kardiovaskulární choroby - který na Západě v semdesátých a osmdesátých letech výrazně klesl. Rychlost poklesu úmrtnosti v západních zemích je zdůvodňována i změnami tamního způsobu života - racionálnější výživě, úbytku kuřáků, většímu zájmu o pravidelná cvičení i o kontroly cholesterolu a krevního tlaku. Při mezinárodním porovnání zůstává i přes určitý růst v posledních letech střední délka života v České republice podstatně kratší než ve vyspělých státech světa, a to hlavně u mužů. Zatímco v západních státech v Evropě se střední délka života mužů rok od roku výrazně prodlužovala, v České republice po roce 1960 klesala a mírné zlepšení se projevilo až v druhé polovině osmdesátých let. Teprve v roce 1988 dosáhla střední délka života mužů hodnot jaké měla v roce 1960 (68,03). Lze si jen přát, aby příznivý trend v ČR z posledních letech zůstal a zvýraznil se.


VI. Závěr Růst střední délky života ve vyspělých zemích nebyl způsoben prodloužením biologické délky života. Století a starší lidé zatím zůstávají výjimkou. V těchto zemích nehraje podstatnou roli ani další snižování kojenecké nebo dětské úmrtnosti, ta je již tak nízká, že její mírné výkyvy se v celkové úmrtnosti obyvatelstva neodrážejí. Naděje na dožití vzrostla díky poklesu úmrtnosti ve středním a vyšším věku. V osmdesátých letech byl její vzestup umožněn zejména zlepšením zdravotní situace mezi osobami pokročilého věku (65 let a více). Z různých zahraničních studií je prokázáno, že úmrtnost klesá se vzrůstajícím vzděláním, že souvisí se sociálním postavením a s povoláním. Ve vývoji úmrtnosti v České republice stojí za povšimnutí několik jevů, souhrnně lze říci: • Úmrtnost v ČR se ve vývoji v polovině šedesátých let odklonila od relativně příznivého postavení mezi evropskými státy a tím, že až do roku 1990 narůstala či stagnovala, zatímco ve vyspělých zemích měla opačný vývoj, "získala" ČR ztrátu asi 6 let života (měřeno střední délkou života při narození). •

Lze konstatovat, že úmrtnost v České republice odpovídá úmrtnosti v nejvyspělejších zemích v těch věkových skupinách, kde úmrtí je výjimkou, způsobenou náhodnými vlivy nebo ojedinělými onemocněními. Naproti tomu je úmrtnost v České republice proti západoevropským zemím vyšší ve věku, v němž se začíná projevovat dlouhodobý kumulovaný vliv negativních faktorů způsobu života a vnějšího sociálního a přírodního prostředí. Tímto vlivem zřejmě roste počet chronických onemocnění oběhové soustavy a novotvarů. Situace u mužů je v mezinárodním srovnání horší než u žen.

• Úmrtnost žen je nižší než úmrtnost mužů, rozdíl ve střední délce života je více než 7 let •

Věkově standardizovaná úmrtnost (použit evropský standard) se od roku 1990 u mužů plynule snižuje, v roce 1992 se "už" dostala pod úroveň hodnot dosud nejpříznivějšího roku (1960) a nyní je ještě nižší. U žen je ( s mírnými výkyvy) nepatrný pokles dlouhodobým jevem.


• Převažující příčiny smrti jsou ve své struktuře dlouhodobě stabilní a to u mužů i u žen v tomto pořadí: nemoci oběhové soustavy, novotvary, poranění a otravy, nemoci dýchací soustavy, nemoci trávicí soustavy • Vysoká úmrtnost na nemoci oběhové soustavy a na zhoubné novotvary je základní příčinou nepříznivého postavení ČR při mezinárodním porovnání střední délky života a standardizované úmrtnosti. Úmrtnost na ostatní hlavní třídy příčin smrti - na nemoci dýchací soustavy, nemoci trávicí soustavy a na poranění a otravy - odpovídá evropskému průměru. • Kojenecká úmrtnost stále klesá, v roce 1994 dosáhla nejnižší hodnoty 7,9 promile. Její takto nízké hodnoty už neovlivňují střední délku života. • V roce 1990 byl větší výkyv v úmrtnosti podle pohlaví a sice u mužů se zhoršila a u žen zlepšila, takže v tomto roce byl zaznamenán výkyv v rozdílu střední délky života, který činil 8,5 let. (Jinak je dlouhodobě kolem 7 let). Nejde o chyby zjišťování, projevil se nárůst infarktu myokardu u mužů a to je vysvětlováno nárůstem stresu ze změn jak pozitivních, tak pro mnoho jedinců negativních. • Od roku 1991 se úmrtnost snižuje, první jeden dva roky to bylo přijímáno s rozpaky resp. byla obava prohlásit to za změnu trendu a trvalý pozitivní obrat, nešlo však zřejmě jen o náhodný výkyv, pokles pokračuje už 5 let. • Příčiny smrti jsou výrazně rozdílné v různých věkových skupinách u různých pohlaví a ve vývoji doznávají změn. Zejména u mužů dochází k poklesu úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy a to i ve středním věku: tyto nemoci jsou v posledních dvou letech na prvním místě příčin smrti výrazně až ve věku nad 55 let, do 44 let jsou to úrazy (výrazně do 40 let, ve věku 40-44 let sice vedou úrazy, ale velice se jim již blíží jak oběhové nemoci, tak novotvary) a ve věku 45 - 54 let jsou na stejné úrovni s nemocemi oběhovými i novotvary. Výrazně klesají zejména cévní onemocnění mozku, mírně i akutní infarkt myokardu. Ve struktuře příčin smrti tak ovšem i u mužů stoupá váha novotvarů, která je u žen hlavní příčinou smrti ve středním věku 30 - 60 let. U starších žen jsou to jednoznačně nemoci oběhové soustavy, u mladších úrazy.


• Signály zlepšení celkové úmrtnosti a úmrtnosti na nemoci oběhového ústrojí zejména u mužů si jistě zaslouží podrobnou studii, odborníci zatím nemají jednoznačné vysvětlení a jsou opatrní ve výrocích zda toto už je nastoupený "nový trend", zatím se vysvětlují celkovými společenskými změnami (vč. výkyvu v roce 1990), lepší možností léčby hypertenze jako hlavního rizikového faktoru, větší "hlídám si" krevního tlaku lidmi samými. Z projektu MONICA vyplynulo mírné zlepšení cholesterolémie, další rizikové faktory se výrazně nesnížily, avšak předpokládá se zlepšení (ozdravění) životního stylu, změna výživových zvyklostí ve smyslu menší spotřeby tuků zejména živočišných, výrazně vyšší spotřeba jižního ovoce a ovoce a zeleniny vůbec. Těžiště poklesu úmrtnosti v České republice po roce 1990 je u nejstarších věkových kategorií, ve kterých se úmrtnost snížila skutečně výrazně. Není vyloučeno, že se na nich podílí i zlepšující se genetický fond populace, žije např. jen relativně málo osob celoživotně postižených tím, že své dětství prožívaly v kritických výživových a hygienických podmínkách za první světové války.


Literatura: (podkladové materiály) Databáze ČSÚ - data o zemřelých Databáze ÚZIS ČR - zpracování dat ČSÚ Ročenky zdravotnictví (ÚZIS ČR) Ročenky ČSÚ Zdravotnická statistika: Zemřelí Zdravotnická statistika: Zemřelí do l roku Publikace ČSÚ (Vývoj obyvatelstva v ČR, Vývoj úmrtnosti v ČR) Demografická příručka FSÚ, 1982 V. Mazánková: Víme jak jsme zdraví? (Vesmír 1989) V. Mazánková: Vývoj úmrtnosti a nejčastější příčiny smrti (Pojistný obzor 1994)


Přílohy (grafy a tabulky dokumentující text) • Věkové složení obyvatelstva • Vývoj základních demografických ukazatelů • Vývoj střední délky života při narození • Vývoj úmrtnosti dětí ve věku do l roku • Úmrtnost podle věku v roce 1994 • Struktura standardizované úmrtnosti 1994 • Vývoj standardizované úmrtnosti • Struktura specifických úmrtností mužů 1960,1985 • Struktura specifických úmrtností mužů a žen 1994 • Struktura specifických úmrtností mužů ve věku 30 - 64 let v roce 1994 • Vývoj specifické úmrtnosti mužů na nemoci oběhové soustavy ve věku 35-64 let • Kojenecká úmrtnost ve vybraných evropských státech • Standardizovaná úmrtnost ve vybraných státech • Střední délka života ve vybraných státech










Struktura specifických úmrtností mužů 1994


Struktura specifických úmrtností mužů 1994

Věková skupina 50-54

Věková skupina 55-59 Ostatní

Ostatní 15% Novotvary 37%

Poranění a otravy 11%

Poranění a 12% otravy 7% Novotvary 39%

Něm. oběh. s. 42%

Něm. oběh.s . 37%



Ostatní Poranění a 12% otravy 5%

Ostatní 15% Novotvary 37%

Něm. oběh. s. 47%

Novotvary 34% Poranění a otravy 14%

Něm. oběh. s. 38%






VÝVOJ ÚMRTNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE

Recommend Documents