Mgr. Robert Pejša, Ph.D. ; www.robertpejsa.cz ;
[email protected]
Vývoj MSZP, stav, aktuální vývoj a perspektiva 2010-2012 / model obsahu informací určených klientovi pro další zpracování /
Maďarská socialistická strana (MSZP) prošla v uplynulých dvou letech (2010-2012), zejména po volební porážce v roce 2010, bouřlivým vývojem. Příčiny tohoto stavu spočívaly v několika oblastech (personální, generační rozpory, osobní skandály jejich vedoucích představitelů, koncentrace řízení strany v rukách úzkého vedení strany a špatná komunikace uvnitř strany, zejména typická pro období F. Gyurcsánye (2004-2009). Ústup z vysoce pozitivní úrovně medializace strany a socialistických vlád z letech 2004-2006, která po volbách v roce 2006 přešla v prudký odpor maďarské společnosti (napříč politickým zaměřenín) vůči straně jako celku, stejně tak i i ministerskému předsedovi F. Gyurcsányovi, do té doby pozitivně vnímanému symbolu modernizace strany a státní sféry.1 Jeho pozitivně vytvořený mediální obraz, zejména na pozadí jeho „snah” prosazovat neoliberální politiku (zejména v hospodářské sféře, ačkoliv reálně se spíš jednalo o slovní přísliby, než skutečný zájem na realizaci) byl zcela destruován zevnitř strany, zveřejněním jeho kritického projevu z Balatonőszöd-u z května 2006. Tento „mediálně prezentovaný náhlý pád”, který však byl již z průběhu (obsahu i formy) volební kampaně 2006 předvídatelný, vedl nakonec k postupnému oslabování strany a jejímu preferenčnímu pádu z 43-49% v roce 2006 až na úroveň 15-19% v roce 2010. Výsledkem tohoto strmého pádu MSZP se stal i zcela nečekaný pád tradičního koaličního partnera liberálního Svazu svobodných demokratů (SZDSZ) a vedl k prozatimnímu konci politické kariéry symbolu liberálů G. Kunczeho. Osmiletá vládní éra levicově-liberální koalice z let 2002-2010 postavila v jejím závěru (2009-2010) čelní představitele MSZP před otázku: Co přivedlo společnost k tak masivnímu odmítnutí politiky MSZP? Ve vrcholných strukturách strany byla jedinou viditelnou reakcí snaha o „degyurcsanyizaci strany”, tedy překrytí všeho, co bylo spojováno s osobou v roce 2009 odstoupivšího premiéra. Skutečným problémem strany, na pozadí mediálně pozitivně vytvářeného obrazu
1
V mnoha zahraničních periodicích byl F. Gyurcsány označován za středoevropského Tonyho Blaira.
1
Mgr. Robert Pejša, Ph.D. ; www.robertpejsa.cz ;
[email protected]
přechodné vlády G. Bajnaie2 – ale z hlediska výsledku vlády značně marginální (časově omezené, nehledě k silné osobní vazbě Bajnaie a Gyurcsánye, trvající od 80. let ze struktur Komunistického svazu mládeže, dodnes), který však fakticky přesně pokračoval v intencích politiky Gyurcsányova kabinetu (zejména v jednání s IMF o poskytnutí úvěru), byla absentující reflexe klíčových stranicko-organizačních oblastí (slabá personální politika; způsob vedení volebních kampaní; naprosto nedostatečná a zbytečně ustrašená reflexe sice tvrdého, ale veřejnosti naprosto srozumitelného Gyurcsányova „interního projevu”). Kritika vedení strany identifikovaná s F. Gyurcsányem zcela překryla jeho pokusy o modernizaci strany, pokus o řízenou generační výměnu dlouhodobě sloužících vedoucích politiků MSZP (Szilli Katalin, Ildikó Lendvai, L. Kovács). Je paradoxem, že na čelo hlavních kritiků politiky bývalého premiéra se postavil A. Mesterházy, jehož politický vzestup (z pozice místopředsedy poslaneckého klubu MSZP na post předsedy klubu a nakonec až k nominaci na post ministerského předsedy) je bezprostředně spjatý s „gyurcsányiovskou érou” (pravicové strany dokonce hovořily a dodnes hovoří o pokračování této éry od okamžiku, kdy byl v listopadu 2009 Mesterházy oficiálně nominován jako volební kandidát strany na post ministerského předsedy pro volby v roce 2010). Období let 2004-2009 lze však jednoznačně považovat za mimořádné i z dalšího důvodu: MSZP po Gy. Hornovi našla v osobě F. Gyurcsánye konkurenceschopného politického partnera vůči opozičnímu lídrovi V. Orbánovi. Ačkoliv přízeň veřejnosti (i mezinárodní) trvala cca dva roky (2004-2006), vítězné parlamentní volby 2006 tuto situaci zcela změnily a Gyurcsány se stal v období po roce 1990 nejméně oblíbeným předsedou vlády. Z hlediska dlouhodobého působení strany je potřebné zdůraznit poměrně úspěšný vývoj strany po změně režimu v letech 1989/1990. Strana se po změně režimu úspěšně konstituovala jako jedna ze dvou hlavních politických sil v zemi. Socialisté (sociální demokraté) se stali vítězi ve 3 z celkem 5 parlamentních voleb (1994, 2002, 2006) a i přes momentální ústup z vládních pozic jsou a do budoucna zcela jistě budou představovat hlavní levicovou politickou stranu v zemi (pokud nedojde k realizaci scénáře fragmentizace levice). Mesterházy měl patřit k těm, kteří měli ukázat budoucí podobu moderní socialistické strany. Otázkou zůstává, nakolik je tento původní plán platný. Z hlediska 2) Který byl od r. 2006 jedním z nejbližší spolupracovníků premiéra Gyurcsánye na pozici vládního zmocněnce a v letech 2007-2008 ministrem jeho kabinetu
2
Mgr. Robert Pejša, Ph.D. ; www.robertpejsa.cz ;
[email protected]
vedení a řízení strany v období 2010-2012 (mandát získal v červenci 2010, když kandidoval na post předsedy z pozice místopředsedy strany řízené v té době Ildikó Lendvai) lze říci, že Mesterházy v prvním předsednickém období (červenec 2010březen 2012) se, svými slovy, pokouší „změnit dosavadní politiku strany...” „omladit stranu...”, přičemž v průběhu prvního předsednického období zdůrazňoval zejména potřebu „stabilizace strany” a upevnění pozice strany jako nejsilnější levicové strany (zejména v důsledku konfrontace s novými subjekty Demokratická Koalice (F. Gyurcsány) + Sociální Unie (K. Szili). Další klíčovým úkolem, který Mesterházy mediálně prezentoval od r. 2009 do současnosti je zastavení poklesu voličských preferencí (otázkou zůstává, jestli zastavení propadu a setrvávání na úrovni mezi momentálně reálnými 19-24% voličské podpory jsou kýženým výsledkem). Oporou jeho vnitrostranické politiky se mu v tomto období stali bývalé špičky strany (Ildikó Lendvai, bývalý eurokomisař László Kovács), které jsou přímo spojené s fungováním strany v před-gyurcsányiovském období a v mnoha případech i s obdobím demokratické i socialistické éry Gyuly Horna. Mesterházy se po prohraných volbách (2010) v celém období nejtvrději vymezoval vůči ex-premiéru Gyurcsányovi (který nakonec vyústil v odchodu F. Gyurcsánye z MSZP a založení nového politického subjektu Demokratické koalice 2011), ke kterému se přidalo: odhad činí cca 4 tis. členů z MSZP vystoupilo a přešlo k DK). Zásadním problémem Mesterházyho je však jeho limitované společenské ukotvení (nejen ve sféře intelektuální, ale i v oblasti obchodu a financí (zejména ve srovnání F. Gyurcsányem, G. Bajnaiem – označovanými za tzv. „rudé kapitalisty” (v tomto směru se Mesterházy zařazuje jednoznačně mezi čistě stranicko-politické „kádry” strany, které si strana vychovala, a které, navzdory nutné změně potřebuje (mimochodem zde se často zmiňuje podobnost jeho politické kariéry s kariérou lídra české ČSSD B. Sobotky). Potvrzením tohoto vnitrostranického mechanismu byly i nové volby předsedy strany na kongresu koncem března 2012, v rámci kterých úřadující předseda A. Mesterházy porazil vyzyvatele Tibora Szanyiho, který uvnitř MSZP dlouhodobě prosazuje potřebu zásadních změn (např. oddělení funkce předsedy poslaneckého klubu a funkce předsedy strany a celkovou decentralizaci řízení). Pozice Szanyiho z hlediska krátkodobé perspektivy není zanedbatelná: zisk cca 31% hlasů v rámci volby nového předsedy strany může představovat významnou opoziční skupinu hlasů uvnitř MSZP, nebo skupinu, která se může připojit k novým projektům bývalých členů MSZP (F. Gyurcsány, K. Szili), nebo dokonce oslabit socialisty tak, že před volbami 3
Mgr. Robert Pejša, Ph.D. ; www.robertpejsa.cz ;
[email protected]
2014 vystoupí z MSZP a vytvoří zcela nový levicový stranicko-politický subjekt, který tak definitivně předznamená konec hegemonie MSZP na levé straně politického spektra, respektive završí se tím proces fragmentizace maďarské levice. Po znovuzvolení předsedou MSZP 31.3. 2012 vystoupil Mesterházy se zásadní reflexí vládního období (2002-2010) s cílem, definitivně ukončit éru spojenou s politikou socialistických vlád 2002-2010. Nové vedení ohlásilo definitivním rozchod s politikou, která podle jejich slov, byla poznamenána množstvím chyb, které se nesmí opakovat (zejména se jednalo o kritiku událostí a chování vlády a bezpečnostních složek v říjnu 2006). Je zajímavé, že k bližší identifikaci těchto chyb nové vedení nedospělo, ale jak uvádí staronový předseda A. Mesterházy: „identifikace chyb a jejich neopakování, to je budoucí klíč k úspěchu...”). Dalším krokem je inovace fungování struktur strany, která má již být primárně zaměřena na organizačním model spojený s volbami 2014 (podle nového volebního zákona a modelu bude Maďarsko rozděleno na 106 volebních obvodů). Vedení MSZP (zodpovědní: A. Mesterházy + gen. tajemník strany Arpád Velez) zahájilo analýzu, ze které má vzejít nová koncepce fungování strany (zejména v regionech), podle které budou identicky řízeny aktivity v jednotlivých volebních obvodech v předvolebním období (obvodní volební stranické organizace musí již před volbami vygenerovat ty, kteří budou MSZP nakonec prezentovat na kandidátkách). Tento nový přístup byl zároveň podpořen vypracováním analýzy fungování jednotlivých župních organizací MSZP (zaměřená primárně na analýzu stav stranické infrastruktury v oblasti lidských a odborných kapacit, proto, aby bylo možné sestavit odpovídající strategii podpory a také přihlédnout ke specifikům jednotlivých oblastí země (žup) – dá se to kvalifikovat i jako kosmetický ústupek těm, co volají po decentralizaci strany) Nakolik mohou tyto obecné proklamace zvednout preference a volební podporu strany je otázkou, nicméně je skutečností, že ve třetím kvartálu 2011 dochází k mírnému vzestupu voličských preferencí. Po svém znovuzvolení Mesterházy zdůrazňuje především potřebu zdůvěryhodnění strany, dva roky před volbami již deklaruje svou představu o vytvoření skutečného volebního programu (s reálným obsahem), který nebude vycházet primárně z kritiky vládních opatření, ale naopak, má vytvořit zcela nový model vývoje Maďarska pro období po volbách v roce 2014. Média v tomto až ironizují úsilí Mesterházyho, když hovoří o zahájení předvolební kampaně dva roky před jejich konáním. Logiku však toto úsilí má: 4
Mgr. Robert Pejša, Ph.D. ; www.robertpejsa.cz ;
[email protected]
Mesterházy si uvědomil, že obraz a role MSZP v médiích byla zejména po říjnových nepokojích 2006 výrazně poškozena, a nyní je potřebné tento „médii prezentovaný” obraz destruktivní, korupční a falešné MSZP změnit. Změnit aktivitami spojenými s návrhem specifických, nikoliv univerzálních řešení problémů běžných Maďarů, a především začít v regionech. Svou aktivitu zahájil tam, kde je situace dlouhodobě neudržitelná (nejvyšší míra nezaměstnanosti, cigánský problém, nejvyšší míra kriminality): ve východním Maďarsku. Prvním programem nového vedení (zodpovědným za přípravu místopředseda MSZP Nándor Gúr) je projekt: KeletMagyarország3 (Východní Maďarsko). Jak bylo při startu příprav tohoto pogramu zdůrazněno a co svědčí o tendecích v MSZP z hlediska jejího vnímání role státu: „je potřebné silné působení státu a dále z hlediska zachování sociální rovnováhy dodržovat systém pozitivní diskriminace.” Pro sociální vyvážení voličského zacílení a podchycení zcela odlišných složek společnosti, se stal druhým programem projekt určený centru země: Budapestprogram (Program rozvoje Budapeště). V okamžiku jejich spuštění se ukázalo, že regiony dlouho čekaly na tento okamžik zájmu „ústředních stranických orgánů” o regiony a došlo nakonec i z důvodu vysokého zájmu ze strany regionů k přípravě dalších tří programových projektů zacílených na: Nyugat Magyarország, Balaton, Dél-Dunántúl (Jižní Zadunají). Kromě regionálně zaměřených programů si nové vedení uvědomuje i potřebu veřejně a mediálně prezentovat svou odbornou kompetenci (to se odehrává ve spolupráci s József Attila Alapítvány a Táncsics Alapítvány), nicméně z hlediska prezentace hospodářské perspektivy země by měla být na podzim 2012 klíčová řada konferenčních setkání, které se budou primárně věnovat ekonomickým tématům, jejichž klíčové části by měly být v budoucnu hospodářskou strategií MSZP pro volební klání 2014 (tyto části by měly následně doplnit již zveřejněný pracovní dokument „Ajánlat Magyarországnak” (Nabídka pro Maďarsko), který by měl být finalizovaný v roce 2013 a měl by představovat zcela nový regionální a odborný volební program strany (motto dokumentu: „Magyarországnak új fejezetet kell nyitnia: ez lesz a szolidáris Magyarország, a demokratikus IV. Köztársaság korszaka - „Maďarsko musí otevřít novou kapitolu: tou bude solidární Maďarsko, období demokratické IV. republiky”. Dokument je v
3
Základními 5 prvky tohoto programu z 30. května 2012 jsou: Tvorba nových pracovních míst ; Otevření regionu novým investorům ; Rozvoj a investice do vzdělání ; Nová sociální politika ; Pořádek a bezpečí.
5
Mgr. Robert Pejša, Ph.D. ; www.robertpejsa.cz ;
[email protected]
současné době stále doplňovaný, nicméně v obecné rovině představuje směr politiky současného vedení MSZP. Je zřejmé, že Mesterházyho vedení MSZP teprve až nyní precizuje svou představu hospodářské politiky, přičemž namísto ucelené koncepce, hovoří o dílčích tématech – oblastech změn: zrušení daně za používání telekomunikačních prosředků (távközlési adó, telefonadó), zrušení daně z bankovních operací, a naopak znovuzavedení výsluh pro zaměstnance v bezpečnostních složkách, progrese v oblasti platby zákonných odvodů podle příjmů, podpora rodin s dětmi daňovým zvýhodněním, snížení tzv. ÉVY (zjednodušená daň z příjmů, klíčová pro drobné a střední živnostníky) ke stavu v roce 2011 na úroveň 30% ze současných 37% a následné zavedení 15% ÉVY pro živnostníky, kteří nejsou plátci DPH), snížení spotřební daně z pohonných hmot. Problém v tomto směru, nejen analytici a média, ale i lidé zevnitř strany, spatřují zejména v tom, že MSZP po osmi letech vlády neprošla zásadní personální obměnou a neskrývají své pochybnosti o kompetentnosti stávajících stranických špiček realizovat velice „pestře” vytyčené osy budoucího volebního programu strany. Obavy, s ohledem na nedávnou 8-letou zkušenost, plynou z obav, aby stále opakovaná hesla Esélyteremtés (tvorba příležitostí) a Versenyképesség (Zvyšování konkurenceschopnosti) nevedlo pouze k opětovnému prosazování parciálních cílů strany a jejich špiček. Dalším nevýhodou MSZP vůči vládní politice (FIDESZ-KDNP) je její až nekritická pozice k evropským a světovým institucím (EK, ECB, IMF), vůči kterým se naopak úspěšně, z pozice hájení národních zájmů, vymezují vládní strany, ale i další opoziční strany Jobbik, LMP (ačkoliv každá z nich zcela jiným způsobem!). Tento postoj zásadně do budoucna snižuje koaliční potenciál MSZP, nicméně předseda MSZP tento argument vnímá, podle svých slov, jako výzvu k tomu, aby po volbách v roce 2014 nemuseli socialisté sestavovat koaliční, ale mohli sestavit jednobarevnou vládu (na čele které bude podle Mesterházyho stát ten, který socialisty dovede k volebnímu vítězství ve volbách 2014). Tato tendence – na straně aktuálních opozičních sil (MSZP, LMP, DK, Jobbik), - neochota spolupracovat – jak na nejvyšší politické úrovni, tak i na úrovni regionální
symptomaticky dokresluje případ
voleb
do
zastupitelstva obce
Dunaújváros, kde kandidát FIDESZ získal většinu (35,33% hlasů) i přes existenci majoritní většiny pro strany opozice (MSZP, DK, LMP – 40,48%). Tento případ aktuálně přesně popisuje jednání MSZP a dalších opozičních sil, ze kterého logicky, i přes pokles podpory, profituje zejména FIDESZ-KDNP. Celou situaci dokresluje i 6
Mgr. Robert Pejša, Ph.D. ; www.robertpejsa.cz ;
[email protected]
výpověď neúspěšného kandidáta MSZP, který na margo svého neúspěchu konstatoval „chtěli jsme (MSZP) tyto volby vyhrát sami”. Předseda MSZP volí podobnou rétoriku „pokud bude potřeba, vyhrajeme volby sami”... Co uvedené vedlo k podobným prohlášením? Jak vyplynulo z rozhovoru (pro liberálně orientované Klubrádió) výše uvedeného neúspěšného kandidáta MSZP, byla to jeho premisa, že po dvou letech je pozice strany FIDESZ oslabená, a tedy existuje reálná možnost kandidáta opozice porazit „vlastními silami”. Podobnou stopu uvažování lze shledávat i u současného vedení MSZP, které předpokládá rapidní pokles voličské podpory pro FIDESZ, ze kterého bude profitovat zejména MSZP. To je však jednoznačně nereálná představa podle všech dostupných výsledků voličských preferencí za poslední dva roky (což potvrzuje i stav za první půlrok 2012: FIDESZ-KDNP 43,69% ; MSZP 24,79% ; LMP 4,07% ; bez koaličního potenciálu osamocený Jobbik 12,24%). Prostým faktem tak zůstává odkázanost na povolební spolupráci-koalici. Jak je diskutováno v odborných kruzích i médiích, pro MSZP i Maďarsko by další jednobarevná vláda byla kontraproduktivní, proto je apelováno (ze strany liberálů, ale i těch, kteří vystoupili z MSZP – Gyurcsány, nebo byli součástí vládní politiky 2002-2010 – G. Bajnai), aby se strana, v případě úspěchu, přizpůsobila potřebám vytvoření koaliční vlády, na jejímž čele by měl stát odborník (např. podle modelu vlády G. Bajnaie 2009-2010). Tato varianta ale zjevně ztácí na přitažlivosti u voličů, kteří by spíše, než sjednocení současné opozice (které prostě nedůvěřují), preferovali konstituování nového stranicko-politického subjektu. Pro všechny existující, stejně jako zamýšlené stranicko-politické prokjekty je lákavá cca 40-50% složka aktuálně nerozhodnutého elektorátu. I v této souvislosti se mezi mnohými z těchto „nerozhodnutých” spekuluje dlouhodobě o budoucích krocích G. Bajnaie, který však se však zdráhá (vyčkává?) nastínit směr svého dalšího působení (ojedinělým zdrojem jeho názorů tak zůstává za ním stojící think-tank: Haza és Haladás Közpolitikai Alapítvány. Bajnai se v lednu 2012 ojediněle vyjádřil k tématu změny vlády po volbách 2014, když uvedl, že existují dvě možnosti: a) vznik silného opozičního bloku ; b) jedna ze současných opozičních stran převezme dominantní a integrační roli demokratické opozice. A ani tyto dvě možnosti, podle Bajnaie, nezaručují budoucí stabilitu, která se odvíjí od schopnosti řídit vytvořenou vládní alternativu... Nicméně se také v souvislosti s případným budoucím politickým angažmá G. Bajnaie diskutuje oprávněná otázka, nakolik jeho předkládaná duvěryhodnost (obliba) souvisí s jeho vládním angažmá, 7
Mgr. Robert Pejša, Ph.D. ; www.robertpejsa.cz ;
[email protected]
nebo spíše souvisí s jeho nekontroverzním – společensky přijatelným (přijatelný byl pro maďarskou společnost po odchodu F. Gyurcsánye „téměř” kdokoliv!), stranicko-politicky nezatíženým vystupováním, které bylo podpořeno účastí odborníků v jeho vládě (zejména i dnes do politických a ekonomických diskusí vstupující bývalý ministr financí Bajnaiho kabinetu Péter Oszkó). Z dlouhodobého hlediska považuje současná MSZP za jeden z hlavních cílů, kromě dílčího (porážka FIDESZ-KDNP ve volbách 2014) a odstranění „základů Orbánova systému”, vybudování moderní Maďarské republiky, stojících na principech práva, společenské dohody a důvěry. Je třeba říci, že na čele s A. Mesterházym těchto cílů MSZP velice těžce dosáhne. Mesterházy je stále vnímán jako politik gyurcsányovské éry, který bude v předvolební kampani 2014 velice vítaným a snadným cílem útoků, a to nejen ze strany pravicových stran (FIDESZKDNP) a radikálů, ale i ze strany nových subjektů (Demokratikus Koalíció), které reprezentují Ti, kteří byli novým vedením „odejiti z MSZP”. V této souvislosti bude potřebné dále pozorně sledovat přeskupování sympatií u středových voličů (zejména u těch, na které cílí LMP – Lehet Más Politika), ale zejména v souvislosti s dlouhodobě očekávaným návratem bývalého předsedy SZDSZ Gábora Künczeho do aktivní politiky (stále se spekuluje v barvách jakého politického subjektu, nicméně jeho společenská oblíbenost bude představovat nezanedbatelný podíl voličského elektorátu), který byl dlouhodobou oporou středově-levicových koalic a mohl by tak sehrát klíčovou roli při případné integraci „demokratické opozice.”
8