Vývoj funkce průmyslových ploch v městské struktuře
Development of a function of industrial fields in an urban structure Ing. Jana Hořická ABSTRACT: The contribution deals with a change of an attitude to industrial fields in an urban structure in last decades. It describes a development of an opinion beginning with possibilities of integration of the industrial production into an urban structure, including a definement of redevelopment fields and following discussion about a reuse of the industrial brownfields, up to a current effort to control an urban development inside city limits. The theme includes a discussion about values of an original construction and special structure of the industrial brownfields, developing continuously as the values are on the decrease. ABSTRAKT: Příspěvek se zabývá změnou přístupu k průmyslovým plochám ve městě v posledních desetiletích. Popisuje vývoj názoru od možnosti integrace průmyslové výroby do městské struktury, přes definování přestavbových území a následné diskuze o novém využití průmyslových brownfields, až k aktuální snaze o regulaci rozvoje města uvnitř jeho hranic. Součástí tohoto tématu je i diskuze nad hodnotami původní stavební a prostorové struktury průmyslových brownfields, která se také vyvíjí, jak postupně těchto hodnot ubývá.
1 Od integračních tendencí k průmyslovým úhorům Názor na vztah průmyslových území a ostatní městské struktury se vyvíjel od prvních nesmělých náznaků průmyslové revoluce. Zásadní změnou v jeho chápání a interpretaci bylo však období, kdy se především vlivem technologického vývoje a globálních přesunů výrobních prostředků a ploch staly z výrobních areálů a území brownfields. Tento příspěvek se věnuje právě období, kdy zmíněná proměna otevřela v českém prostředí diskuzi na úplně nové téma – průmyslové úhory. Od té doby se diskuze rozvíjí, rozšiřuje se okruh zainteresovaných oborů a zároveň roste množství otázek a problémů k řešení. 1.1 Teorie integrace Ve 2. polovině 80. let 20. století se urbanistické teorie vyrovnávali s následky důsledné aplikace zásad (především zónování města) Athénské charty (1933), to se odráželo i v teoriích organizace průmyslové výroby ve městech. Zjednodušeně se dá cíl těchto teorií popsat jako integrace průmyslu a městské struktury. Optimistické názory na integraci vycházeli z předpokladu, že nové technologie, ekologicky přívětivé a hygienicky nezávadné, umožní bezkonfliktní začlenění výroby do městské
88
struktury a nebudou přetrvávat důvody pro její vymístění na okraj nebo mimo město. Integrační teorie se v zásadě potýkali se třemi různými typy městského prostředí: • nově vznikající městské čtvrti • smíšené čtvrti z konce 19: století a historická centra měst • existující momofunkční (výrobní) zóny Už v této době a v těchto souvislostech se objevila snaha formulovat zásady transformace monofunkčních výrobních zón na polyfunkční městské čtvrti a regenerace historických výrobních objektů a území, která nevyhovovala aktuálním technologickým požadavkům výroby, ale byla vnímána jako hodnotná ve vztahu k původní struktuře města. [1] 1.2 Skutečný stav průmyslové výroby Situace v českém prostředí vzniklá následkem centrálně řízeného státního hospodářství však zásadně neodpovídala teoretickým předpokladům ani stavu světové ekonomiky. Na rozdíl např. od zemí západní Evropy, na přelomu 80. a 90. let 20. století byla česká průmyslová výroba neefektivní a tudíž neekonomická, nebyla schopná dostatečně pružně reagovat na technologický a informační pokrok, hospodářství se opíralo především o těžký průmysl a výrazně strádalo v oblasti služeb. V českém prostředí tak nastoupila transformace hospodářství, výrazně omezující podíl průmyslové výroby na hrubém domácím produktu se zpožděním přibližně 20 let, ale s řadou analogických vlivů na městskou strukturu. V první řadě jsou produktem této transformace opuštěné výrobní objekty a území – průmyslové úhory. Odborná veřejnost v tomto období začíná čerpat informace ze zahraničních projektů a upozorňuje na možnosti opětovného využití původní stavební struktury nebo alespoň území pro nevýrobní účely – příklady Londýnských doků, Emscher parku (IBA 99), Pařížských zón rozvoje řízeného dohodou (ZAC) apod. Nežádoucím produktem této transformace jsou ovšem výrobní, logistická a administrativní centra, zakládaná na levnějších a dostupnějších pozemcích mimo městský intravilán.
2 Otevřené možnosti rozvoje města V 90. letech 20. století byly opuštěné nebo nedostatečně využívané průmyslové plochy na základě zahraničních zkušeností odbornou veřejností definovány jako území pro regeneraci, resp. rozvoj města klíčové a především na akademické půdě začalo vznikat teoretické zázemí pro jejich přestavbu. Předpokládané komplikace rozvoje na těchto územích byly definovány takto: • nejasné majetkové poměry a aktuální využití území • nedostatky legislativního zázemí a ekonomické motivace • negativní vztah (k průmyslu) správních orgánů i široké veřejnosti [2] Následující vývoj ukázal, že se jednalo o velmi přesný předpoklad. 89
Vlivem společenských a hospodářských změn se některé výše zmíněné komplikace ještě upevňovali. Vývoj v oblasti regenerace průmyslových úhorů stagnoval, především proto, že tato možnost byla opomíjena na správních úrovních, kde vznikaly podklady pro rozhodování o územním rozvoji. Teoretické zázemí, budované úzkým okruhem odborníků a založené především na studiu zahraničních zkušeností připravovalo půdu pro budoucí změny. 2.1 Udržitelná výstavba a brownfields Na přelomu 20. a 21. století se na mezinárodní i národní úrovni situace v oblasti rozvoje měst formálně posunula díky oficiálnímu vydání dokumentu Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu (1999), která rozvíjí cíle Agendy 21 (1992). Udržitelný výstavba a udržitelný rozvoj sídel byly přijaty do slovníku české odborné veřejnosti stejně jako slovo brownfields, které zahrnuje i opuštěné a nedostatečně využívané průmyslové plochy – průmyslové úhory. V tomto období se průmyslové úhory formálně staly součástí skupiny brownfields a až na výjimky nebyla uvažována jejich role jako odlišná od ostatních ploch zařazených do této kategorie. Následný vývoj odborné diskuze rozšířené mimo akademickou půdu byl inicializován neziskovými organizacemi, především IURS (Institut pro trvale udržitelný rozvoj sídel), založeným v roce 2001.[3] Téma regenerace brownfields a potenciál rozvoje města na těchto územích se stalo součástí strategických dokumentů na národní úrovni, např. Strategie udržitelného rozvoje ČR (2004). V roce 2005 byla zpracována zahraničními konzultanty v rámci projektu PHARE Národní strategie regenerace brownfields, zadavatelem byla vládní agentura Czechinvest. Dalším krokem v řešení problému regenerace bylo částečné zmapování a inventarizace v rámci Vyhledávací studie pro lokalizaci brownfields na území ČR (2005-2008). Oficiálním dokumentem je Národní strategie regenerace brownfieldů, která kromě jiného přinesla i první oficiální českou definici pojmu brownfields. [4] Problematika regenerace brownfields, především jako prevence výstavby na zelené louce, byla částečně zakotvena i v legislativě. [5,6] 2.2 Průmyslové dědictví Prakticky paralelně s tímto vývojem na poli udržitelné výstavby se pozvolna rozšiřovala i diskuze na téma historických, kulturních a sociálních hodnot průmyslu a jeho hmotných i nehmotných pozůstatků označovaných jako průmyslové dědictví. Na mezinárodní úrovni se systematickému výzkumu na toto téma věnuje, od roku 1978 oficiálně organizovaná skupina, TICCIH (The International Committee For The Conservation Of The Industrial Heritage). [7] V ČR se jejich partnerem stalo VCPD (Výzkumné centrum průmyslového dědictví), založené při ČVUT v Praze v roce 2002. [8] S VCPD spolupracují i další organizace a občanská sdružení, jejichž základna se za poslední desetiletí (2001-2011) výrazně rozrostla, jak se toto téma stalo rozšířenějším a diskutovanějším.
90
Zpočátku bylo hlavním cílem organizovat diskuzi o možnostech a úskalích nového využití jako prostředku záchrany průmyslového dědictví, která by motivovala ke změnám, především ve smyslu oživení a znovu začlenění opuštěných průmyslových objektů a území do struktury města. Důležitou roli stále hrály zahraniční zkušenosti a porovnávání s podmínkami na českém území. Aktivním účastníkem diskuze se staly i instituce památkové péče. Byly shromážděny a rozvíjeny argumenty ve smyslu udržitelného rozvoje sídel a krajiny orientovaného na tato území. Začaly se objevovat realizace konverzí a regenerací dokládající posun hodnot a společenského zájmu. Tyto tendence lze mimo jiné sledovat na postupném vývoji tematického zaměření konferencí cyklu mezinárodních bienále ‚Indistriální stopy‘ (2001-2011). [9]
3 Přetrvávající hodnoty a další otázky Diskuze, která se i nadále odvíjí, odhaluje další otázky a zároveň reviduje ty předešlé. Otevírá témata nová i stará ve světle nových skutečností, ne méně závažných než nevratná ztráta některých objektů průmyslového dědictví. Neustále se odborná veřejnost i amatérští nadšenci snaží odpovědět na otázky: Proč? Co a kde? Jak? Do jaké míry? Jakými prostředky (technologie, management)? Už se nejedná o pouhou iniciaci zájmu, ale o hledání správné cesty. Diskutuje se forma, v jaké mají být zbytky průmyslových objektů a území zachovány: ruiny – rekonstrukce – konverze, samozřejmě v kontextu původního a budoucího využití. Široká diskuze přináší argumenty pro konverze (adaptive re-use), které ve své podstatě nejsou nic objevného, ba naopak jsou přirozenou součástí životních cyklů budov (jakási recyklace budov), a argumenty pro většinové využití této formy jako jediné životaschopné vzhledem k tomu, že na rozdíl od jiných objektů (např. kostelů) – nositelů historických a kulturních hodnot – už prostě nemohou sloužit svému původnímu účelu. V této souvislosti ovšem přichází otázka, do jaké míry lze opravdu zachovat skutečné hodnoty průmyslových objektů a především jejich historickou celistvost? [10] Složitou cestou se dostáváme zpět k roli průmyslových ploch, resp. brownfields v postindustriálním městě – jedním z rozhodujících argumentů v diskuzi o jejich znovu využití formou konverzí je návrat života (bydlení) do centra, resp. lokálních center měst, který lze sledovat s trendem loftového bydlení. Na stranu znovuvyužití průmyslových areálů se postavili také urbanisté jako obránci veřejných prostorů a územní plánovači, kteří kromě jiných možností vnímají brownfields jako strategické územní rezervy rozvoje města.
91
LITERATURA: [1] CENKOVÁ, S.: Integrační tendence ve vztahu výroby a města. Disertační práce, FA ČVUT. Praha, 1988. [2] ŠTĚDRÝ, F.: Průmyslové stavby. Transformace průmyslu ve městech. Vydavatelství ČVUT, Praha, 1995. ISBN 80-01-01299-9 [3] http://www.brownfields.cz [4] Národní strategie regenerace brownfieldů. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha, 20. června 2008, 12 s. Dostupná z: www.czechinvest.org [5] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Dostupný z: http://www.mmr.cz [6] Vyhláška č. 500/2006 Sb., vyhláška o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Dostupná z: http://www.mmr.cz [7] http://www.ticcih.org/ [8] http://vcpd.cvut.cz/ [9] http://www.industrialnistopy.cz/ [10] COSSONS, N.: Průmysl včerejška, odkaz zítřku? In: Průmyslové dědictví, VCPD ČVUT v Praze, 2008, s. 14-30. ISBN 978-80-01-04067-6
92
