Vývoj ekonomických teorií a teorií regionálního rozvoje
Centre for Analysis of Regional Systems cenars.upol.cz
Regionální rozvoj:
proces zabezpečující růst ekonomického a sociálního potenciálu regionu, kterého využívání má vést ke zvyšování životní úrovně jeho obyvatel, k sociálnímu a ekonomickému rozvoji státu, při zachování (trvale) udržitelného rozvoje
pozn. v ekonomii se používá často termín hospodářský rozvoj (příp. hospodářský růst) v ekonomii však vždy jde o růst v kladném smyslu, v geografii může mít v případě nepříznivého vývoje i záporný charakter
Teorie regionálního rozvoje:
konvergenční (teorie regionální rovnováhy) autoři se přiklánějí k názoru, že přirozenou základní tendencí regionálního rozvoje je vyrovnávání rozdílů mezi regiony
divergenční (teorie regionální nerovnováhy) zastánci těchto teorií jsou přesvědčeni, že v průběhu vývoje dochází spíše k dalšímu zvětšování meziregionálních rozdílů
epizodické (příp. periodické) teorie reg. rozvoje v regionech je přirozené střídání období prosperity a úpadku
Teorie difúze:
prostorové šíření, toky a pohyby v čase pro regionální rozvoj je zajímavé hlavně studium šíření inovací typy difúze: expanzivní, hierarchická, relokační
Hamplova teorie hierarchie reality:
vytváření stále nových nositelů diferenciace, zatímco o vývojově nižších jevů dochází prostřednictvím difúzních procesů k postupnému poklesu (meziregionálních) rozdílů
Regionální politika:
řídící činnost státu a institucí územní působnosti, která směřuje k vytváření vhodnějších podmínek pro dynamický a všestranný rozvoj regionů s maximálním využitím geografického, lidského a ekonomického potenciálu
-
je syntetizujícím procesem k prosazování mikrofaktorů i makrofaktorů rozvoje ekonomiky
Typy regionální politiky:
strategická – zaměřená na dosažení vnější konkurenceschopnosti státu jako celku tím, že bude posílená konkurenceschopnost a atraktivita jádrových aglomerací daného státu (např. Nizozemsko s cílem posílit Randstad v konkurenci s Londýnem, Paříží, Milánem, Frankfurtem…)
pojišťovací – zaměřená na zmírnění ekonomických a sociálních problémů v zaostávajících či strukturálně postižených regionech a na posílení vnitřní soudružnosti státu
HLAVNÍ VÝVOJOVÉ ETAPY TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A REGIONÁLNÍ POLITIKY Obecný přístup (ekonomická teorie): neoklasický (1920-1940) Převažující teorie regionálního rozvoje: teorie regionální rovnováhy (zejména tzv. neoklasické modely) Regionální politika: základní koncept – „dělníci za prací“, používaný nástroj zvyšující mobilitu pracovních sil
Thünenův model využití země (z geografie zemědělství)
předchůdce neoklasických modelů
Christallerova teorie centrálních míst (z geografie sídel)
Teorie centrálních míst (Löschova modifikace)
na města bohatý sektor na města chudý sektor
Obecný přístup (ekonomická teorie): keynesiánský (1950-1975) Převažující teorie regionálního rozvoje: teorie regionální nerovnováhy (např. teorie kumulativních příčin, teorie pólů růstu)
Regionální politika: „práce za dělníky“, nástroje podporující příliv investic ze soukromého i veřejného sektoru do problémových regionů (investiční dotace, relokace institucí)
Kruhová kumulativní kauzace negativních faktorů (Myrdal, 1957) snižování počtu míst v průmyslu a zemědělství deficit pracovních zdrojů pro otevření extenzivní produkce
snižování zaměstnanosti, nezaměstnanost
snižování počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva
snižování reálního příjmu
selektivní migrace (mladé a vzdělané obyvatelstvo)
selektivní migrace (mladé a vzdělané obyvatelstvo
snižování reálního příjmu
úbytek obyvatelstva a jeho stárnutí
menší počet pracovních míst
méně peněz v oběhu
snížení zaměstnanosti ve službách (cestovní ruch)
snížení zaměstnanosti ve službách (obchod)
menší zájem o návštěvu území
menší počet pracovních míst
zhoršení kvality dopravní sítě
selektivní migrace (mladé a vzdělané obyvatelstvo)
redukce dopravní přístupnosti
úbytek obyvatelstva a jeho stárnutí
zastánci tzv. „velkého státu“ John Maynard Keynes (1883-1946) Karl Gunnar Myrdal (1898-1987)
Aplikace v reálné politice Keynesovy myšlenky aplikovány hlavně při řešení velké hospodářské krize v 30. letech 20. století
Obecný přístup (ekonomická teorie): neomarxistický (1970-1985) Převažující teorie regionálního rozvoje: teorie regionální nerovnováhy (např. teorie nerovné směny)
Regionální politika: návrhy na opatření neomarxisté neformulovali; v některých socialistických zemích byla regionální politika velmi účinná (např. v bývalé ČSSR), ale za cenu ztráty ekonomické výkonnosti a vnější konkurenceschopnosti celého státu
Obecný přístup (ekonomická teorie): neoliberální (1975-) Převažující teorie regionálního rozvoje: teorie regionální rovnováhy i nerovnováhy (např. nová teorie růstu, teorie závislosti na zvolené cestě) Regionální politika: „podpora lokální iniciativy“, podpora malých a středních firem, decentralizace kompetencí, deregulační opatření
„Rakouská škola“ Ludwig von Mises (1881-1973) Friedrich August von Hayek (1889-1992)
Aplikace v reálné politice: přelom 70. a 80. let Velká Británie Margaret Thatcher USA Ronald Reagan
QWERTY klávesnice
Silicon Valley
Obecný přístup (ekonomická teorie): institucionální (1980-) Převažující teorie regionálního rozvoje: teorie regionální nerovnováhy (např. teorie průmysl. okrsku, teorie učících se regionů, triple helix, klastry, globální komoditní/hodnotové řetězce a globální produkční sítě) Regionální politika: „spolupráce a inovace“, podpora malých a středních firem, šíření inovací, networking, gradualistická proměna místních institucí založená na učení
Regiony tzv. „třetí Itálie“
Triple helix (trojitá šroubovice) široké pojetí inovačního systému veřejná správa na národní/regionální úrovni
úzké pojetí inovačního systému: subsystém firem a VaV institucí
aktéři soukromého sektoru (firmy)
univerzity, VaV instituce, intermediální instituce (VaV parky, centra pro přenos poznatků a technologií apod.)
Local buzz – global pipelines
Oděvný komoditní řetězec
Škola „nové ekonomické geografie“ Paul R. Krugman (1953-)
rostoucí světová ekonomická integrace
a globalizace vede díky poklesu dopravních nákladů i obchodních (celních) bariér k větší specializaci na lokální a regionální úrovni, což firmám umožňuje dosáhnout vnějších úspor
Základní otázka jednotlivých směrů (role státu v ekonomice)
krajní stanoviska: neintervencionistické (minimální vstup státu) v případě zejména neoklasických, příp. neoliberálních směrů intervencionistické (velké zásahy státu) v případě zejména neomarxismu, příp. keynesiánství pozn. většina současných teorií se oběma extrémům vyhýbá
Ekonomie a budoucnost?
všechny ekonomické teorie třeba brát s rezervou… ekonomové se např. nedokážou shodnout na příčinách současné ekonomické krize ekonomové se nedokážou shodnout ani na možných řešeních současné ekonomické krize
Schematický přehled filosofických směrů v teoriích Schematický přehled směrů v ve teoriích rozvoje ve 20. století regionálního rozvoje 20.reg. století 0 1900 -1
-2
-3
-4
-5
-6
-7
1910
1920
1930
1940
1950
1960
1970
1980
1990
2000
Pozitivismus (lokalizační teorie,sektorové modely, nová ekonomická geografie - Krugman) Kritický racionalismus (keynesánskoinstuticionalistické teorie - Myrdal, Perroux) Strukturalismus (marxistické teorie - Harvey, Emmanuel) Kritický realismus (Massey, Sayer, "locality debate") Hermeneutika a teorie strukturace (výrobní okrsek, instituce, "networks") Poststrukturalismus (reflexivita, moc, kulturní praktiky)
