Úvod do regionální politiky a regionálního rozvoje: o regionech…
Centre for Analysis of Regional Systems cenars.upol.cz
Organizace výuky
první polovina semestru (do 24. 3.): přednášky Halás druhá polovina semestru (od 7. 4.): přednášky Toušek cvičení:
dvě skupiny Kladivo dvě skupiny Opravil
Struktura přednášek
region, hranice regionu, prostorová polarizace společnosti a perifernost (teorie) regiony jako cíle regionální politiky regionální disparity, regionální rozvoj, regionální politika vývoj ekonomických teorií a teorií regionálního růstu regionální rozvoj a regionální politika v EU regionální rozvoj a regionální politika v ČR
stránka předmětu: http://geography.upol.cz/kgg-rprr přihlášení do moodlu: informace na cvičeních, prezentace z přednášek budou dostupné v moodlu
Literatura (základní)
BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Praha, Karolinum, 2011 BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace. Praha, Karolinum, 2002 RAJČÁKOVÁ, E. Regionálny rozvoj a regionálna politika Európskej únie a Slovenska. Bratislava, UK, 2009 WOKOUN, R. a kol. Regionální rozvoj: východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování. Praha, Linde, 2008 Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020. Online, volně dostupná na internetu www stránky „Regionální politika a regionální rozvoj v ČR“ http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/ pages/09-regionalni-politika.html
Region: z latinského “regio“ tj. království, území, oblast
Vznik moderní geografie 19. století – 1. polovina 20. století Přístupy k regionu klasická německá škola Alexander von Humboldt (1769-1859): přírodověda, obecná FG a její vliv na lidstvo; autor rozsáhlého díla Kosmos Karl Ritter (1789-1859): vedoucí první katedry geografie na světě, která byla založena v Berlíně; rozpracoval teorii geografického determinismu
Vznik moderní geografie (další přístupy) Přístupy k regionu Geografický posibilismus: hlavním představitelem je francouzský geograf Paul Vidal de La Blache (1845-1918)
odklon od determinismu zakladatel regionální geografie v dnešním slova smyslu geografii bere jako komplexní vědní disciplinu, region jako výsledek vzájemného působení FG a HG jevů
Vznik moderní geografie (další přístupy) Přístupy k regionu Geografický indeterminismus: hlavním představitelem je americký geograf Richard Hartshorne (1899-1992)
navazuje na P. V. de La Blache hovoří o nezávislosti člověka na přírodních podmínkách hybnou silou je člověk obdařený svobodnou vůlí záleží jen na něm, jak geografické prostředí využije
Region: z latinského “regio“ tj. království, území, oblast
první sociální, ekonomické a kulturní charakteristiky zemí (regionů) v závislosti od přírodních podmínek (deterministický přístup) – Alexander von Humbolt, Karl Ritter
- zájem geografů o regionální výzkum vzrostl na přelomu 19. a 20. století
Paul Vidal de la Blache: posibilismus Richard Hartshorne: indeterminismus
Klasifikace regionů
Regióny podle přesnosti a právního statusu vymezení: - konceptuální - legální Postmoderní pojetí regionu: subjektivní konstrukce a subjektivní charakter regionu (např. percepční region)
Definice regionů na základě teorie systémů - definitivní entita anebo část celku, t.j. “celek uzavřený do sebe“ anebo “celek orientovaný směrem ven na komunikaci s okolím“ Geometrické (matematické) vnímání regionu - spojitý plošný (dvojrozměrný) ohraničený útvar vymezený na základě jednoznačně stanovených kritérií Hranice - linie, které nám člení (rozdělují) geografický prostor na dvojrozměrné ohraničené území (na regiony)
Hranice nejen jako linie: Šindler: Hranice odděluje nejen zemský povrch, ale i podzemní a vzdušní prostor státu. Proto ji můžeme definovat jako hraniční plochu začínající uvnitř Země, protínající její povrch a oddělující vzdušný prostor státu. V současné době se za horní hranici vzdušného prostoru pokládá výška, kterou stát může efektivně kontrolovat a zabezpečit (technicky dostupná výška letu letadel). Hranice interagující s okolním prostorem: Paulov: Jestli že uvažujeme o prostorové diferenciaci a prostorové organizaci území, potom můžeme hranici chápat jako jejich produkt a zároveň i jako jejich generátor.
Státní hranice
Šindler: Státní hranice je linie styku dvou sousedních států navzájem jich oddělující. Její podstata je v tom, že vymezuje územní svrchovanost jednotlivých států, nezasahování jiných států do záležitostí suverénního státu, a že odděluje teritorium jednoho státu od států jiných. V některých případech může oddělovat i území suverénního státu od oblasti nepodléhající suverénní moci žádného státu (např. volné moře).
Klasifikace hranic
podle způsobu určení: konceptuální legální podle stupně propustnosti: otevřené částečně otevřené uzavřené podle genetických faktorů: antecedentní subsekventní překrývající (assekventní) reliktní
Stupně ekonomické integrace (Williams)
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Spolupráce jader ekonomické aktivity a formování os spolupráce Zóna volného obchodu Celní unie Společný trh Hospodářská unie Monetární unie Hospodářská a monetární unie Plná hospodářská unie (společné rozhodování, politická unie)
Schengenská dohoda
21. 12. 2007 přistoupení České republiky podepsaná 1985 – Francie, Německo, Belgie, Nizozemí, Lucembursko Uskutečnění až od 1995
1995: Francie, Německo, Benelux, Portugalsko, Španělsko 1997: Itálie, Rakousko 2000: Řecko 2001: Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko 2007: Litva, Lotyšsko, Estonsko, V4, Slovinsko, Malta 2008: Švýcarsko 2009: Kypr 2011: Bulharsko, Rumunsko, Lichtenštejnsko
Schengen a Evropská unie
Schengen a Evropská unie Členské země EU, které jsou součástí Schengenu Členské země EU, které jsou součástí Schengenu částečně Země, které jsou součástí Schengenu a nejsou členy EU
22 zemí… Velk á Británie (od rok u 2000) a Irsk o (od rok u 2002) v oblasti bezpečnosti a justice, hraniční a celní k ontroly si ponechaly Island, Norsk o, Švýcarsk o a Lichtenštejnsk o
Členské země EU, která dosud nesplňují kritéria pro přijetí Kypr, Rumunsk o, Bulharsk o a Chorvatsk o Schengenu Jiné země bez hraničních kontrol
Monak o, San Marino a Vatik án nejsou oficiálně součástí Schengenu, na jejich hranicích se uplatňují schengensk é dohody Andorra
Zvláštní případ
není součástí Schengenu, na hranicích zůstaly k ontroly - občanům EU stačí pro vstup do země občansk ý průk az, ostatní musí mít platný pas
Eulerův diagram Evropy
Regiony jako statistické jednotky Nomenclature des Unités Territoriales les Statistiques, resp. Nomenclature Units of Territorial Statistic – NUTS - od začátku 70. let 20. století ve státech tehdejšího společenství (dnes EU) - pětistupňový systém: - regionální úroveň: NUTS-1, NUTS-2, NUTS-3 - lokální úroveň: NUTS-4, NUTS-5 (od 1. 1. 2008 LAU-1, LAU-2 – tj. Local Administrative Units) NUTS-2 – základní územní jednotka pro aplikaci nástrojů strukturální politiky EU
Intervaly počtu obyvatel (jsou orientační): NUTS-1: 3 000 000 – 7 000 000 NUTS-2: 800 000 – 3 000 000 NUTS-3: 150 000 – 800 000
Systém regionů NUTS v EU (28 států) počet NUTS-1: 98 NUTS-2: 273 NUTS-3: 1 324
obyv.
rozloha
5,2 mil. 1,9 mil. 0,4 mil.
45 tis. km2 16 tis. km2 3,3 tis. km2
Regiony NUTS-3 (EU-27)
NUTS v České republice
a) b) c) d) e) f)
LAU-2 (do r. 2007 NUTS-5) – obce (cca 6 250) LAU-1 (do r. 2007 NUTS-4) – okresy (76+1) NUTS-3 – kraje (13+1) NUTS-2 – sdružené kraje, resp. VÚSC (7+1) NUTS-1 – území celé ČR (1) NUTS-0 – území celé ČR (1)
pozn. LAU – Local Administrative Units
NUTS-2 v České republice
Praha: území hl. m. Prahy Střední Čechy: Středočeský kraj Jihozápad: Jihočeský a Plzeňský kraj Severozápad: Karlovarský a Ústecký kraj Severovýchod: Liberecký, Královehradecký a Pardubický kraj NUTS-2 Jihovýchod: Vysočina a Jihomoravský kraj NUTS-2 Střední Morava: Olomoucký a Zlínský kraj NUTS-2 Moravskoslezsko: Moravskoslezský kraj NUTS-2 NUTS-2 NUTS-2 NUTS-2 NUTS-2
NUTS-2 (sdružené kraje) a NUTS-3 (kraje) v ČR
Subregionální územní jednotky v ČR (mezi LAU-1 a LAU-2)
pověřené obvody obcí s rozšířenou působností (ORP) – vznikly 1. 1. 2003, nahradily okresní členění (někdy se nazývají malé okresy); počet 205 + Praha pověřené obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (POÚ); počet 388 + Praha + 5 vojenských újezdů generelové jednotky – pouze pro výzkumní účely; počet v minulosti 830–1300 (vymezoval Terplan); poslední vymezení v roce 2005 (ÚRS); počet 1424 obce se základními střediskovými prvky (pošta, škola, zdravotní zařízení, stavební a matriční úřad) a jejich zázemí
Základní ukazatele hodnocení úrovně regionů (indikátory perifernosti) - nejpoužívanějším ukazatelem je HDP HDP – součet peněžní hodnoty výrobků a služeb vyprodukovaných a poskytnutých v jedné zemi (příp. jednom regionu) za účtovní období (zpravidla 1 rok); regionální HDP se snižuje o subvence na produkty HDP se většinou udává v přepočtu na 1 obyvatele
pozor: existují mnohé rizika používání pouze HDP na měření ekonomické výkonnosti, resp. regionálních disparit…
Základní ukazatele hodnocení úrovně regionů (indikátory perifernosti)
HDP v paritě kupní síly – používá se na srovnání v mezinárodním měřítku, jeho výpočet zahrnuje i ceny a objemy prodeje tovarů
míra nezaměstnanosti
hrubý měsíční příjem (na 1 obyvatele)
další ekonomické, sociální a demografické ukazatele… + syntéza ukazatelů
Hierarchické úrovně regionů, resp. ukazatelů pro hodnocení disparit
lokální regionální nadnárodní až globální
Míra nezaměstnanosti (okresy k 30. 9. 2014)
Bytová výstavba
Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI)
je vyjádřením kvality lidského života na základě skupiny ukazatelů střední délka života (25-85 let), ukazatele vzdělanosti, HDP na obyv. v paritě kupní síly (100-40 000 $) při vzdělanosti bereme do úvahy gramotnost (0-100 %) a podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně (0-100 %)
HDI parc
f (x) - f (min) = f (max) - f (min)
HDI = 1/3 (HDISDŽ + 2/3 HDIG + 1/3 HDIŠK + HDIHDP)
pozn. při HDP dáváme do výpočtu logaritmované hodnoty
Hodnoty HDI
státy s vysokou úrovní lidského rozvoje (HDI ≥ 0,8) státy se střední úrovní lidského rozvoje (0,5 ≤ HDI < 0,8) státy s nízkou úrovní lidského rozvoje (HDI < 0,5) hodnoty HDI v roce 2009: Norsko – 0,971 Austrálie – 0,970 Island – 0,969 … Česká republika – 0,903 (36. místo) … Niger – 0,340 počty států v kategoriích: 83; 75; 24 (spolu 182 států)
Index lidského rozvoje (HDI) 2009
