Vývoj dotačního programu Zelená úsporám

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Vývoj dotačního programu Zelená úsporám Diplomová práce

Brno 2011

Jan Kyselý Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.

2

Poděkování: Chtěl bych poděkovat především vedoucím práce, panu doktoru Zbyňku Ulčákovi za trpělivý a vstřícný přístup a za řadu cenných připomínek. Dále bych chtěl poděkovat kolegům z diplomového semináře za trefné poznámky k práci. Mé díky patří také kamarádce Lucce Nekolné za pomoc při jazykové korektuře. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat rodině a kamarádům, kteří mě jiţ jistě měli plné zuby ve chvílích, kdy já měl práce plnou hlavu.

Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem na této diplomové práci pracoval samostatně a pouţil jsem jen v pramenech citovaných zdrojů.

V Brně, 20. května 2011

…................................ Jan Kyselý

Rozsah práce: 22.796 slov

3

4

Abstrakt: Tématem práce je vývoj státního dotačního programu Zelená úsporám. Cílem je podat komplexní nestranné hodnocení programu za celou dobu jeho dosavadní existence. V úvodní části autor vysvětluje principy fungování dotací a uvádí do širšího kontextu okolnosti emisního obchodování ve světě a podmínky vzniku a fungování programu. Jsou představeny tuzemské dotační programy obdobného zaměření. Práce také zaznamenává vývoj schémat zelených investic (GIS) ve vybraných zahraničních státech s podobnou výchozí situací, jakou má Česká republika. Program zelená úsporám je podrobně charakterizován a zhodnocen. Autor dochází k závěru, ţe i přes drobné nedostatky v administraci je program kvalitní a dobře koncipovaný. Česká republika jeho prostřednictvím získala ve světě emisního obchodování dobré jméno. V porovnání se zahraničím dosáhla Česká republika výrazných úspěchů. Je navrţeno pokračování programu. Klíčová slova: Zelená úsporám, dotace, zateplení, zelené investiční schéma, Kjótský protokol, emisní obchodování

Abstract: The topic of the work is the development of the national subsidy program Green for savings. The aim is to provide comprehensive impartial evaluation of the program for the entire period of its existence to date. In the introductory part the author explains the principles of funding and provides the broader context of the circumstances of emission trading in the world just as the conditions of formation and functioning of the program. The domestic subsidy programs with a similar focus are introduced. The work also monitors the development of green investment schemes (GIS) in several foreign countries with a similar baseline situation as in the Czech Republic. Green for savings is characterized and evaluated in detail. The author concludes that, despite minor flaws in the administration, the program is high quality and well designed. Czech Republic gained through it worldwide good reputation. Compared with other countries the Czech Republic achieved significant success. It is proposed to continue the program.

Keywords: Green for savings, subsidy, insulation, green investment scheme, Kyoto protocol, emission trading.

5

6

Obsah ÚVOD

9

DOTACE V ČESKÉ REPUBLICE

10

Definice pojmu

10

Účel státních dotací

10

Charakteristika

11

Kritika státních dotací

11

KJÓTSKÝ PROTOKOL

13

Historie vzniku

13

Obsah Flexibilní mechanismy

14 14

SYSTÉMY OBCHODOVÁNÍ S EMISNÍMI PRÁVY

16

Obecné charakteristiky Předmět limitování Princip fungování Charakteristiky systému

16 16 16 17

Typy jednotlivých systémů obchodování s emisemi

19

NÍZKOENERGETICKÉ A PASIVNÍ STAVITELSTVÍ

22

Typy energeticky úsporných budov

22

Historie a vývoj pasivního stavitelství Situace v ČR

23 24

Význam zateplení

24

Potenciál energetických úspor budov v ČR Současný stav Potenciál úspor

26 26 26

JINÉ NÁRODNÍ PROGRAMY ZATEPLOVÁNÍ A ENERGETICKÝCH ÚSPOR BUDOV 27 Program PANEL

27

Operační program podnikání a inovace

28

Operační program životní prostředí

29

Integrovaný operační program

29

7

EMISNÍ OBCHODOVÁNÍ A GIS PROGRAMY V ZAHRANIČÍ

31

Slovensko

33

Maďarsko

35

Polsko

37

Ukrajina

40

Hodnocení a porovnání vybraných států

43

ZELENÁ ÚSPORÁM

45

O programu Skupiny dotací Ţadatelé o dotaci Odborná realizace Charakteristika poskytovaných dotací Finanční bilance programu Emisní obchodování ČR Technická asistence programu Doposud alokovaná podpora

45 45 47 47 48 48 49 50 50

Podpůrná opatření Partnerství Zelená úsporám Poradenství Mediální kampaň Další podpůrná opatření

52 52 52 53 54

Změny v programu Uznání dřívějších opatření Zapojení bank Zmírnění poţadovaných podmínek Rozšíření o panelové technologie Rozšíření o veřejný sektor

55 55 55 55 56 57

Přerušení programu

58

Počet podaných žádostí Časový vývoj Rozdělení podle oblastí podpory Rozdělení podle typu objektu

60 60 61 61

Hodnocení Přínosy a pozitiva programu Neoprávněná kritika Sporná kritika Oprávněná kritika

62 62 64 66 67

Pokračování programu

69

ZÁVĚR

70

PRAMENY

71

PŘÍLOHY:

87 8

Úvod Jako téma mojí diplomové práce jsem si vybral státní dotační program Zelená úsporám. Problematika energetických úspor je mi blízká. Jako student environmentalistiky i ekologický poradce často řeším otázky, jakým způsobem dosáhnout co nejefektivnějších a přitom uţivatelsky komfortních úspor. Program Zelená úsporám je pro mě také zajímavý svojí jedinečností. V České republice doposud ţádný dotační program s podobným zaměřením a objemem finančních prostředků realizován nebyl. Moţná právě proto vzbudil program poměrně velký zájem médií. Bohuţel ne vţdy byly všechny zveřejňované informace pravdivé nebo byly vytrţeny z kontextu. Cílem práce je proto podat komplexní, nestranné hodnocení programu za celou dobu jeho dosavadní existence. Práce má popisný a přehledový charakter. Hlavními výzkumnými metodami jsou obsahová a kritická analýza textu. Vzhledem k aktuálnosti tématu je většina zdrojů elektronická. V úvodní části jsou charakterizovány státní dotace. Jsou diskutovány jejich přínosy a negativa. Program dále představuje Kjótský protokol, jakoţto doposud nejvýznamnější výstup mezinárodní politiky změny klimatu. Obsahem kapitoly o Kjótském protokolu jsou i flexibilní mechanismy obchodování emisních povolenek. V samostatné kapitole jsou následně prezentovány i jiné systémy obchodování s emisními právy. Práce také ve stručnosti charakterizuje nízkoenergetické a pasivní stavitelství, tedy hlavní oblast podpory programu Zelená úsporám. Dále jsou v práci představeny jiné programy podobného zaměření, které byly a nebo stále ještě jsou realizovány na území České republiky. Protoţe systém obchodování v rámci Kjótského protokolu probíhá celosvětově, zabývá se další část práce hodnocením vývoje emisního obchodování a následné alokace získaných financí ve vybraných státech střední a východní Evropy. Protoţe se státy nacházely v podobné výchozí pozici, jsou tamní dosaţené úspěchy porovnány navzájem, ale i s Českou republikou. Hlavní část práce se zabývá přímo Zelenou úsporám. Program je nejprve podrobně charakterizován. Samostatně jsou představena podpůrná opatření, která program doplňují a umocňují jeho efekt. V samostatných kapitolách jsou následně popsány výsledky emisního obchodování

ČR, změny

podmínek poskytování podpory a vývoj počtu přijatých ţádostí, který se průběţně výrazně měnil. V závěru práce jsou zhodnoceny přínosy i negativa programu a je diskutován vývoj do budoucnosti.

9

Dotace v České republice Definice pojmu Podle Malého ekonomického slovníku pojem dotace označuje „podporu podniků nebo domácností poskytovanou obvykle jako jednostrannou platbu ze státního rozpočtu s cílem ochrany podniků nebo celých odvětví před konkurencí, podpory expanze na zahraniční trhy nebo podpory dovozu určitých druhů zboţí, apod., a to vţdy ve státním zájmu.“ (Fialová, Jelen, 1993). Marková (2000) dotace chápe jako „nenávratně poskytnuté prostředky ze státního rozpočtu, za které neexistuje protiplnění“. Jinými slovy jestliţe ţadatel splní podmínky poskytnutí dotace, nemusí jíţ státu nic vracet. Podobně definuje dotaci i internetová encyklopedie Wikipedia (2011), která ji specifikuje jako „peněţitý dar nebo daru podobnou peněţitou úhradu ze strany státu“ a dále specifikuje účel jako „ochranu spotřebitele před placením plné ceny za spotřebovávaný statek“. V podstatě se tedy jedná o finanční pomoc státu vybrané části obyvatel za účelem podpory prosazení určitého opatření.

Účel státních dotací Ekonom Halásek (2004) vymezuje tři příčiny vzniku dotací: 1. jsou pouţity tam, kde selhává trţní mechanismus. Fungují tedy jako kompenzace externalit. 2. Zajištění horizontální spravedlnosti. Tímto pojmem se rozumí jestliţe jsou na tom dva lidé v určitém aspektu (majetek, plat, spotřeba) stejně, měli by platit i stejné daně. Dotace pak vyrovnává nerovnosti. 3. Zajištění vertikální spravedlnosti. Zde se naopak vychází z předpokladu, ţe za předpokladu, ţe je na tom jeden člověk lépe, měl by platit i vyšší daň. Dalším význam je vyuţití dotací jako státního nástroje na podporu vybraných domácností či odvětví ekonomiky. V důsledku finanční podpory klesá pro spotřebitele koncová cena dotovaného výrobku či sluţby a ten je pak vyuţíván více, neţ by byl za normálních podmínek (Wikipedia, 2011). Dotace tedy zároveň stimuluje k uţívání určitého produktu, který je ve veřejném zájmu. Spotřebiteli se přitom nevyplatí spořit a je k investicím do jisté míry tlačen. V kontextu této práce je nezbytné uvést, ţe jedním z účelů dotace je i podpora aktivit, které by se jinak nestaly nebo by jejich

10

prosazení bylo komplikované, například finančně náročná investice do zateplení budovy.

Charakteristika Na poskytování dotace neexistuje ţádný právní nárok. Podle zákona 218/2000 Sb. je oprávnění k poskytování dotací svěřeno pouze ústředním orgánům státní správy, tedy především vládě a jednotlivým ministerstvům. Ty zároveň rozhodují o oprávněnosti ţadatele k získání dotace, kontrolují dodrţení podmínek pouţití dotace a rozhodují o penalizacích, případně odnětí dotace v případě jejich neplnění. Dotace navíc není udělována automaticky, ale pouze na ţádost. Ta musí kromě označení příjemce a podmínek pouţití dotace obsahovat také účel, na který je dotace poskytována (Peková, 2004). Za specifických podmínek je moţné získat i dotaci neúčelovou, tedy takovou, kde vyuţití prostředků není předem jasně určeno a příjemce s nimi můţe naloţit dle vlastní konkrétní potřeby. Typickým příjemcem tohoto typu dotace je obec. V České republice převaţují v naprosté většině dotace účelové. Podobné charakteristiky jako dotace má i návratná finanční pomoc. I zde se jedná o finanční podporu státu, půjčku je ale ţadatel povinen v předem stanoveném časovém horizontu vrátit (Epravo, 2002). Rozdíl oproti běţnému bankovnímu úvěru spočívá v bezúročnosti. Na druhé straně dotace jsou v zákoně chápány jako nenávratně poskytnuté prostředky ze státního rozpočtu, za které neexistuje „protiplnění“. Nenávratné jsou v tom smyslu, ţe pokud příjemce splní podmínky, za kterých mu byly poskytnuty, nevzniká mu vůči státnímu rozpočtu ţádný závazek (Marková, 2000). Dotační systém má obecně velký vliv na příjemce. Jde totiţ o příjem bez vlastního přičinění, stačí zdůvodnit potřebu. V konečném důsledku dotace mohou stimulovat aţ čtyřikrát větší spotřebu, neţ kdybychom sníţili v adekvátním mnoţství daně (Halásek, 2004). To se projevuje např. v chování obcí tzv. mucholapkovým efektem, tj. růstem výdajů v rozpočtech veřejných samospráv, zatímco místní daňové zatíţení se nesniţuje.

Kritika státních dotací Kritika dotací přichází především ze strany neoliberálních ekonomů. Ti je povaţují za nepřirozený a zbytečný výdaj, který pokřivuje trh. Liberální institut vydal stanovisko k dotacím v zemědělství, lze jej ale vztáhnout na dotace obecně: „Jakékoli vnucování 'správného vkusu' (dotace na udrţování tzv. ušlechtilých plodin na horských loukách), povaţujeme ve svobodné společnosti za nepřijatelné, byť by bylo podpořeno jakkoli definovanou většinou hlasů v parlamentu“ (Šťastný, 11

1998). Dále v tomtéţ stanovisku se píše: „Systém plošných dotací poškozujících proces tvorby cen na trzích potravin, které poskytují zemědělcům nesprávné signály pro jejich podnikatelské rozhodování, je nutné zrušit“. Toto tvrzení dále rozšiřuje Miroslav Zajíček z Vysoké školy ekonomické. Ten v rozhovoru pro Český rozhlas komentoval dotace investované přímo do programu Zelená Úsporám: „(…) upřímně řečeno, já nejsem příznivcem ţádných výrazných dotací nebo i regulačních opatření, já tvrdím, ţe pokud je něco opravdu efektivní, tak to lidi udělají tak jako tak, (...)1“ (Sedláčková, 2010). Podle odborných studií OECD ovšem dotační systémy v mnoha zemích vykazují i další nedostatky, především neefektivnost (Bergvall in Zmátlíková, 2010). Tomu odpovídá i jiţ výše uvedený „mucholapkový efekt“, kdy sice míra investic podle plánu vzroste, ale často překročí rozumnou míru a dochází ke zbytečnému utrácení.

1 Zde je nutné dodat, ţe v rozhlasové diskusi na tento na první pohled přesvědčivý argument reagoval oponent Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha upozorněním, ţe velká část rodin na vysokou vstupní investici do stavebních opatření nemá finance. Diskuse pak dál „ostře“ pokračovala.

12

Kjótský protokol Historie vzniku O problematice změny klimatu se poprvé v nadnárodním měřítku diskutovalo na Světové klimatické konferenci v Ţenevě roku 1979. Výsledkem sice byla výzva průmyslovým státům ke sníţení emisí o 20 %2, nicméně ţádné reálné odezvy se zatím nedočkala. Plné pozornosti se tématu změny klimatu dostalo aţ roku 1992 na Konferenci OSN o ţivotním prostředí a rozvoji, tzv. „Earth Summitu“ v Rio de Janeiru. Výsledkem dlouhého vyjednávání bylo schválení Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen Rámcová úmluva). Jde o dokument, který jasně vyjadřuje stanovisko OSN vůči změně klimatu. V úvodní části se doslova říká: „Znepokojeny (myšleny účastnické státy konference, pozn. autora) tím, ţe lidské činnosti vedou k neustálému narůstání koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a tento nárůst zvyšuje přirozený skleníkový efekt a ţe to povede v průměru k dalšímu oteplování zemského povrchu a atmosféry a pravděpodobně nepříznivě ovlivní přírodní ekosystémy a lidstvo jako takové, (...)“ (MŢP, 2008). Hlavním cílem Rámcové úmluvy je „dosáhnout (…) stabilizace koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by předešla nebezpečnému narušení klimatického systému vlivem lidské činnosti. Této úrovně by mělo být dosaţeno v takové lhůtě, která dovolí ekosystémům, aby se přirozenou cestou přizpůsobily změně klimatu, která zajistí, ţe nebude ohroţena produkce potravin, a která umoţní, aby hospodářský rozvoj mohl pokračovat udrţitelným způsobem“3. Co se týče obecných formulací a postojů Rámcová úmluva nedefinovala ţádná konkrétní emisní omezení ani závazky, stejně tak jako neurčila ţádné časové termíny. Přesto však byla klíčovým dokumentem k aktivizaci snah o omezení lidského vlivu na změnu klimatu. Svou formou (rámcová úmluva) umoţnila jednání o dalších dodatcích a protokolech. Dalším zásadním obsahem Rámcové úmluvy bylo zřízení Konference smluvních stran4, vrcholného orgánu tvořeného zástupci jednotlivých států, které Rámcovou úmluvu ratifikovaly. Ta (spíše Konference) má za úkol dohlíţet na provádění (Rámcové) úmluvy a především pak přijímat ustanovení a nové dokumenty, které jsou k jejímu účinnému provádění nezbytné. Na svém prvním 2 Sníţení se počítalo na emise oxidu uhličitého pro rok 2005 vztaţené k roku 1988. 3 Rámcová úmluva o změně klimatu [online]. česká verze. 1992 [cit. 2011-04-10]. Ministerstvo ţivotního prostředí. Dostupné z WWW: . 4 Setkání Konference smluvních stran (Conference of the parties, COP) se koná jednou ročně. Číslo uváděné za zkratkou označuje pořadové číslo setkání. Např. Kjótský protokol byl podepsán na třetím setkání, která má tedy zkratku COP3.

13

jednání v Berlíně v roce 1995 mimo jiné stanovila tzv. Berlínský mandát, (tady bych dala spíš pomlčku) dokument říkající, ţe je nezbytné přijmout cíle přesahující rok 2000 a stanovit jasné emisní limity. Nicméně jednání nebyla dlouhou dobu úspěšná a k přijetí závazků došlo aţ na třetí konferenci v roce 1997 v Kjótu.

Obsah Výsledkem jednání třetí konference bylo přijetí tzv. Kjótského protokolu. Ten přinesl dlouho očekávané emisní limity. Ale diferencované sníţení5 bylo stanoveno „pouze“ na 5,2 %6 za agregované pětileté období 2008–2012. Pro většinu států bylo vztaţeno vůči roku 1990. Sníţení se vztahuje na koš šesti skleníkových plynů v čele s oxidem uhličitým. Nicméně v rámci protokolu nebyl stanoven vzorec na převod jednotlivých emisí7. V důsledky toho si mohly některé státy (včetně České republiky) upravit převodový poměr podle vlastní potřeby. Výsledná čísla tedy mohou být částečně zavádějící. Aby byl Kjótský protokol ratifikován jako celek, musí jej ratifikovat jednotlivé státy. Podle článku 25 to musí být alespoň 55 % účastnických států a objem emisí musí být alespoň 55 % z celkového objemu průmyslově vyspělých států. To se nakonec po připojení Ruska podařilo a Kjótský protokol byl 16. 2. 2005 ratifikován (ČTK, 2005).

Flexibilní mechanismy V Kjótského protokolu se jednotlivé státy dobrovolně zavázaly ke sníţení emisí skleníkových plynů. Tohoto závazku mají dosáhnout svépomocí a na území vlastního státu. Součástí Kjótského protokolu jsou mimo jiné tzv. „flexibilní mechanismy“, tedy nástroje umoţňující státům odkoupit emisní povolení od jiného státu nebo splnit část svých závazků na jeho území. Tyto mechanismy samy o sobě ţádné sníţení nepřinášejí. Jejich význam je čistě ekonomický a spočívá pouze ve sníţení výdajů formou externalizace nákladů. Zjednodušeně řečeno se bohatým průmyslovým státům vyplatí provést tatáţ opatření, která by prováděly doma, v zahraničí za výrazně niţších výdajů. S ohledem na globální působení vypouštěných emisí je výsledný efekt z 5 Slovník cizích slov definuje diferencovanost jako odstupňovanost podle rozdílnosti určitého předem domluveného znaku. Většina průmyslových států včetně České republiky se zavázala sníţit emise o 8 %, zatímco státy s nízkými emisemi měly povoleno mnoţství emisí zachovat nebo dokonce nepatrně zvýšit, např. Norsko. 6 EU původně navrhovala sníţení o 15,5 %. Po stanovení niţších limitů se dobrovolně jako celek zavázala ke zvýšení vlastních limitů na 8 % za stejné období. V novém klimatickém programu dokonce přichází s cíli „20-20-20“, v oblasti emisí tedy sníţení o 20 % do roku 2020, oproti 1990. 7 V současnosti se pouţívá přepočet v poměru: 1 t N2O = 310 t (CO2)ekv (uhlíkového ekvivalentu); 1 t CH4 = 21 t (CO2)ekv. (Svítil, Polák, 2005)

14

hlediska dopadu na ţivotní prostředí totoţný. Třemi flexibilními mechanismy Kjótského protokolu jsou:

1. Obchodování s emisemi (Emission Trading, ET) 2. Mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism, CDM) 3. Společně zaváděná opatření (Joint Implementation, JI)

Význam Obchodování s emisemi vyplývá jiţ z názvu. Státy, které dokáţou vyprodukovat méně emisí, neţ ke kterým se zavázaly, mohou prodat přebytečné povolenky státu jinému, který tak úspěšný nebyl. Mechanismem čistého rozvoje se rozumí financovaní nebo realizace projektů jednoznačně vedoucích ke sníţení emisí skleníkových plynů (realizováno průmyslově vyspělými státy na území státu rozvojových). Tyto projekty nemusí nutně znamenat sníţení vypouštěných emisí. Je také moţné investovat do tzv. „carbon sinks“ neboli propadů uhlíku, kdy je cílem projektu vytvořit nástroj, který emise dále zpracovává. Mohou to být buď zásobníky na skladování oxidu uhličitého8, nebo technicky mnohem snazší vysazovaní lesů a péče o lesní porosty vůbec. Protoţe je pro některé státy finančně výhodnější investovat pouze do výsadby nových lesů namísto redukce emisí skleníkových plynů, byla na jednání COP7 stanovena limitní mnoţství carbon sinks pro jednotlivé státy. Princip Společně zaváděná opatření vychází z předpokladu rozdílné vyspělosti jednotlivých států a tudíţ i rozdílných energetické náročnosti, efektivnosti výroby a rozdílných vyuţívaných obnovitelných zdrojích energie. Předpokládá se, ţe v rozvojových zemích a zemích střední a východní Evropy, kde doposud probíhá ekonomická transformace, je potenciál úspor v této oblasti výrazně vyšší neţ ve vyspělejších západních zemích. Zahraniční investor můţe kromě finanční investice předat také vyspělejší technologii nebo know-how. Za realizaci činnosti v rámci druhého a třetího mechanismu získávají investující státy emisní kredity. Přijímající země si nemůţe sníţení emisí započíst do svých závazků, získává ale jiný přínos (viz níţe).

8 Systémy skladování oxidu uhličitého (Carbon capture and storage, CCS) jsou často cílem kritiky pro svou technologickou náročnost a nedořešenou moţnost unikání plynu. Navíc podporují další emitování CO2 a nemají uzavřený cyklus. Proto jsou povaţovány za trvale neudrţitelné.

15

Systémy obchodování s emisními právy Obecné charakteristiky Předmět limitování Skleníkových plynů vypouštěných do ovzduší je celá řada. Jestliţe chceme zavést limitní stropy pro vypouštěné emise, musíme nejprve jasně definovat, které emise jsou hlavním předmětem našeho zájmu. Limitovat lze buď jeden plyn, nebo více plynů najednou. Jelikoţ mají ale některé plyny stejný zdroj, můţe se stát, ţe i kdyţ se rozhodneme limitovat pouze jeden plyn, budou v důsledku sníţeny i emise plynů jiných. Chceme-li limitovat více skleníkových plynů najednou, můţeme pouţít metodu ekvivalentů. Hlavní myšlenka spočívá v tom, ţe u kaţdého plynu můţeme spočítat jeho účinnost v rámci skleníkového efektu. Vybereme tedy jeden hlavní plyn, u něhoţ stanovíme limitní strop, a ostatní plyny pouze převedeme na odpovídající mnoţství plynu hlavního (Fleming, 2007). Protoţe většina současných světových ekonomik funguje díky fosilním palivům, jejichţ hlavní vypouštěnou emisí je oxid uhličitý (CO2), je logicky uváděn nejčastěji i jako hlavní plyn oxid uhličitý. Nicméně tyto systémy se dají po drobných úpravách aplikovat na jakýkoliv jiný plyn.

Princip fungování Princip tvorby samotného systému se dělí podle H. Dalyho na tři základní fáze (Daly, 1996). První fází je stanovení limitního mnoţství povolení vypouštět emise. Počet vypouštěných emisí by neměl překročit absorpční kapacitu ekosystému, měl by být tedy ekologicky udrţitelný. Vzhledem k velikosti a komplexnosti celého systému je ovšem velice obtíţné určit přesné mnoţství povolených vypouštěných emisí, to se navíc můţe v průběhu času měnit. Stanovené limitní mnoţství emisí by tedy mělo být podle principu předběţné opatrnosti spíše niţší. V praxi se ale limitní stropy spíše nadhodnocují. Zároveň jsou v rámci průběţné transformace ekonomik limitní mnoţství sniţována oproti současným stavům pouze mírně. Dosaţení ekologicky udrţitelných hodnot lze tedy předpokládat nejdříve v řádu desítek let. Druhou fází je distribuce stanoveného objemu emisních povolenek. Ty mohou být rozděleny buď mezi občany, kteří jsou znečištěním postiţeni, nebo firmy, které znečištění vytvářejí. Případně mohou být ještě uděleny vládě či jinému samosprávnému celku, který je dále pouţije či

16

alokuje podle vlastního uváţení. Povolení je moţné udělit buď jednorázově, nebo v opakujících se časových intervalech, zpravidla jednou ročně. Třetí fází je umoţnění přerozdělení povolení. Firmy, které dokáţou sníţit svoje emise pod přidělenou úroveň, mohou přebytečné povolenky prodat jiným, které toho schopné nejsou a nebo tak z určitého důvodu neučinily. Obchodování se nechává na volném trhu. Cena je určena nabídkou a poptávkou. Klíčovou částí, přinejmenším z hlediska finančního, je forma rozdělování emisních povolenek v druhé fázi procesu, jestliţe jsou přiděleny firmám. Jednou moţností je rozdělit je zdarma mezi jiţ existující firmy. Těm jsou přiděleny povolenky podle toho, jak moc znečišťovaly dříve. Tomuto rozdělení na historickém principu se říká „grandfathering“. Je to v současnosti (2011) nejpouţívanější metoda, současně je ale paradoxně také nejvíce kritizována. Je tomu tak především ze dvou důvodů. Zaprvé proto, ţe ztěţuje novým firmám vstup na trh, a zadruhé kvůli nevyuţité moţnosti příjmu financí, jestliţe by byly povolenky prodány. Výhoda grandfatheringu spočívá v jeho snadném zavedení a administraci. Významná je také politická podpora a akceptace programu ze strany znečišťovatelů. Další moţností je prodej, při kterém si firmy musí povolenky koupit za peníze. Prodej probíhá buď formou aukce, nebo za fixně stanovenou částku. Peníze z prodeje pak mohou připadnout buď státu, který s nimi naloţí podle vlastní potřeby, a nebo jsou rozděleny mezi občany formou dividend. Tento krok je odůvodňován jako kompenzace za zvýšenou cenu výrobků v důsledku zavedení systému emisního obchodování.

Charakteristiky systému Kaţdý systém obchodování s emisními právy musí mít několik prvků, bez nichţ by ztrácel smysluplnost a které určují jeho charakter. Těmito prvky jsou:

cíl programu obchodovaná komodita formy obchodování definice trhu (územní rozsah, účastníci, alokační mechanismus) fungování trhu (platnost povolení, banking, zprostředkovatelé)

17

monitoring a administrace (včetně sankcí při nedodrţení podmínek) integrace s existujícími právními a institucionálními strukturami (provázanost s existujícími předpisy k ochraně ţivotního prostředí, daňové otázky)

Především je to cíl programu. Ten můţe být ekologický, jenţ můţe být dále definován kvantitativně (nejčastější varianta) nebo kvalitativně. Cíl můţe být i ekonomický, a to za situace, kdy se program zaměřuje primárně na sníţení nákladů při dosaţení stanoveného cíle. Dále je to obchodovaná komodita. Je třeba stanovit komoditu, která se stane předmětem obchodování. Z praxe vyplynulo, ţe nejefektivnější je jednoduchý systém s jednou komoditou. Administrátor se také musí rozhodnout, zda vytvoří vlastní novou komoditu nebo začne pouţívat jednu z jiţ vytvořených9. Nejednotnost komodit komplikuje situaci na trhu, unifikace by vše výrazně zjednodušila10. Územní rozsah obchodování by měl být určen především plochou postiţenou znečištěním. Jelikoţ emise CO2 mají globální působení, měl by mít i systém obchodování s nimi globální platnost. Nicméně z důvodu náročné implementace takového systému a komplikované integrace s národními legislativami vznikají systémy obchodování s CO2 i na státní úrovni. Některé systémy obchodování mohou být provozovány i na regionální úrovni a nebo v rámci provozu firmy nebo koncernu. Účast v emisním systému můţe být buď povinná, nebo dobrovolná. Jestliţe stát či region stanoví limitní strop vypouštěných emisí, systém je povinný. Zahrnuje ovšem pouze velké znečišťovatele, malí se mohou zapojit dobrovolně. Z hlediska místa regulace emisí existují dva názorové proudy. První reguluje emise v místě, kde jsou vypouštěny do atmosféry, tedy ve chvíli, kdy uhlík ekonomiku opouští (tzv. Downstream). Druhý proud reguluje emise ještě před jejich samotným vypuštěním, ve chvíli, kdy uhlík ve formě fosilního paliva do ekonomiky vstupuje (tzv. upstream). Oba přístupy je moţné kombinovat. Tento hybridní systém fungoval například ve Velké Británii. Trh s emisními povolenkami by měl být transparentní a s jasně definovanými podmínkami, které nejsou v průběhu obchodování měněny. Trh je podporován brokerskými firmami a burzou, z povolenek se tak stává v podstatě nový druh cenného papíru. Jejich důleţitou vlastností je 9 Nejpouţívanějšími obchodovanými komoditami jsou emission reduction unit (ERU), certified emission reduction (CER), removal unit (RMU) a kjótské assigned amount unit (AAU). 10 Jednotlivé formy obchodování budou podrobně rozepsány v další části této práce.

18

deponování, tedy moţnost převést nevyuţité povolenky do následujícího období. Velice důleţité je jasně definovat pokutu, kterou znečišťovatel zaplatí, jestliţe mnoţství emisí překročí počet povolenek v jeho vlastnictví, a stanovit mechanismus vymáhání zaplacení. Pokuta musí být dostatečně vysoká, aby se zamezilo spekulacím, zda se vyplatí znečišťovat a platit pokuty ziskem vyšší produkce. Problém integrace nastává především ve chvíli, kdy je ve státě jiţ zaveden rozvinutý systém ochrany ţivotního prostředí. Paralelní fungování obou systémů je problematické. Klíčové je tedy sladění jiţ zavedených emisních limitů s mnoţstvím povolenek.

Typy jednotlivých systémů obchodování s emisemi Jak jiţ bylo uvedeno výše, všechny systémy vycházejí ze základní idey stanovení horní limitní hranice pro vypouštěné mnoţství emisí. Jestliţe opomeneme určitou vědeckou nejednotnost ve stanovení přesného mnoţství těchto emisí, liší se jednotlivé systémy především způsobem distribuce a nakládání s povolenkami. V současnosti existuje v podstatě pouze jeden v praxi vyuţívaný systém. Tím je Cap and Trade, který zapracoval do své koncepce jak European Union Emissions Trading System (EU ETS), tak Acid Rain Program, program pouţívaný ve Spojených státech amerických ke sníţení mnoţství kyselých dešťů11. Ostatní systémy jsou pouze ve fázi návrhu. I přes dlouhodobé přípravy12 nebyl zatím ţádný z nich v praxi vyuţit. Na rozdíl od systému Cap and Trade tedy není zatím moţné odhalit jejich případné nedostatky a další charakteristiky v praxi. Přesto představují významné alternativy. Pro potřeby této práce jsem vybral tři další systémy, které povaţuji za nejvýznamnější. Těmito systémy jsou Cap and Dividend, Cap and Share a Tradable Energy Quotas.

V systému Cap and Trade jsou základní obchodovanou komoditou emisní povolenky. Ty jsou po stanovení limitního mnoţství rozděleny přímo znečišťovatelům. Jak jiţ bylo uvedeno výše, povolenky lze rozdělit několika způsoby (Jílková, 2003). Buď je lze zdarma rozdat podle principu grandfatheringu, nebo je moţné je prodávat. Prodej lze dále dělit na aukční, nebo za pevně

11 Ve skutečnosti vznikl Acid Rain Program ještě před EU ETS. V Evropě se pak tvůrci při vytváření systému americkou předlohou inspirovali. (Jílková, 2003) 12 Například systém Cap and Share vytvářel tým 40 lidí po dobu 3 let a stále ještě není kompletně hotový. (Ťopková, 2009)

19

stanovenou cenu13. Firmy pak vyuţívají získané povolenky k pokrytí vlastních emisních limitů. Jestliţe mají povolenek nadbytek, mohou přebytečné prodat. Naopak při nadměrném znečišťování si musí povolenky koupit od jiných znečišťovatelů nebo v krajním případě platit pokuty za přesaţení povoleného limitu. Firmy by tedy měly být stimulovány k niţšímu znečišťování, protoţe to zajišťuje vyšší úsporu nákladů v podobě ušetřených povolenek. Chtěnou externalitou je potom sníţení mnoţství emisí, které můţe sahat i pod přidělené emisní limity. Systém Cap and Trade má řadu nedostatků. Ty byly odhaleny také kvůli naráţení na jednotlivé problémy přímo během vyuţívání systému. Značná část z nich je ovšem systémového charakteru a je tudíţ neodbouratelná. Hlavní kritikou systému je konečný dopad na běţného spotřebitele. Tomu vzniká pouze nové finanční zatíţení, protoţe znečišťovatelé pochopitelně přenesou nově vzniklé náklady na spotřebitele. Ten přitom není do celého procesu nijak zapojen. Rozhodování o mnoţství emisí a jejich rozdělení zůstává na vládě a znečišťovateli, přičemţ většinu emisí vypouští často úzká skupina největších firem. Občanovi je tak odebrána zodpovědnost za spoluvytváření klimatických změn. V praxi se pak jako další, klíčový problém ukazuje nesprávné stanovení limitů vypouštěných emisí a povolenek přidělených znečišťovatelům. V důsledku toho klesá cena povolenek a celý systém nemusí fungovat optimálně, v krajním případě můţe dokonce zkolabovat. Z dalších navrhovaných systémů je předchozímu nejpodobnější Cap and Dividend. I ten předpokládá, ţe budou povolenky prodány znečišťovatelům. Ovšem zisk z prodeje nezůstává státu, ale připadá jednotlivým občanům. Je stanovena fixní částka, která je odvozena z prodejní ceny, kaţdý občan získá pevně stanovený podíl (Barnes, 2011). Ten pak můţe vyuţít k pokrytí nákladů spojených se zvýšením ceny produktů. Platí přitom jednoduchá stimulační zásada podobná té pro firmy. Občané s (z hlediska uţívání uhlíkově náročných výrobků nákladným ţivotním stylem) si musí za komfort připlatit. Občané s nízkou spotřebou uhlíku naopak na systému vydělají. Spotřebitelé jsou tedy vedeni k vyhledávání produktů s nízkou uhlíkovou stopou14 a producenti v důsledku toho k tvorbě takových výrobků. Jestliţe by byl systém Cap and Dividend uplatněn globálně, představuje účinnou variantu pro vyrovnání rozdílů ve spotřebě uhlíku mezi zeměmi západní civilizace a zeměmi třetího světa (Ťopková, 2009). Nicméně implementace v takovém rozsahu je v současnosti spíše v teoretické rovině. Systém Cap and Share byl vyvinut irskou nadací Foundation for the Economics and 13 Tato cena se přitom mění podle poptávky jednotlivých znečišťovatelů. Optimální cena se stanoví na klasickém principu střetu nabídky a poptávky. 14 European Comission. Carbon Footprint : what is it and how to measure it [online]. Ispra : 2007 [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW: .

20

Sustainability (FEASTA). Základním principem Cap and Share je předpoklad, ţe atmosféra je veřejnou, sdílenou komoditou. Právo na její vyuţívání (a tudíţ i znečišťování) má kaţdá osoba, a to ve stejném mnoţství (FEASTA, 2011). V důsledku to tedy znamená, ţe poté co je určen limitní strop vypouštěných emisí, jsou povolenky15 rovnoměrně rozdány občanům. Ti se pak mohou rozhodnout, jak s nimi naloţí. Předpokládá se, ţe je prodají emitujícím firmám, které mají stanovené emisní limity, to však není povinné. Ve snaze zabránit spekulacím by hodnota povolenek časem klesala (FEASTA, 2008). Prodej by se prováděl prostřednictvím pošt a bank. Celý systém je velice náročný na implementaci. Sami autoři uvádějí, ţe kromě informačních portálů o aktuálních cenách povolenek, zavedení systému do potřebných institucí a vzniku kontrolních orgánů by bylo nezbytné provést i změnu v systému tvorby peněz (FEASTA, 2008). Přesto o jeho zavedení aktivně uvaţuje několik zemí, především Irsko, Velká Británie a USA (FEASTA, 2011b). Poslední z popsaných systémů se nazývá Tradable Energy Quotas. Na rozdíl od předchozích systémů neobchoduje přímo s emisemi, ale s tzv. Tradable Energy Quotas (TEQ), obchodovatelnými energetickými kvótami). Jedna jednotka TEQ představuje 1 kg vypuštěného CO2. Funkce vyuţití zůstává stejná jako u klasických povolenek – udává právo emitovat. Ovšem oproti jiným systémům je rozdílný způsob vyuţití koncovým uţivatelem. Po stanovení limitního mnoţství vypouštěných emisí jsou TEQ státem rozděleny mezi občany (přibliţně 40 %) a ostatní účastníky trhu (60 %) (Fleming, 2007). Občan pak při jakémkoliv vyuţití energií platí kromě klasické ceny ještě odpovídající mnoţství TEQ. Ty pak putují přes jednotlivé účastníky trhu aţ k primárnímu dodavateli, který je vrací státu. Hlavní výhodou TEQ je snaha zavést úvahy o dopadech lidské činnosti na změnu klimatu do kaţdodenních činností. Navíc je v zájmu kaţdého občana snaha o co nejniţší spotřebu. Na druhou stranu by systém představoval v podstatě přechod na dvě paralelní měny – jednu monetární, druhou uhlíkovou. To by bylo velice sloţité nejen technologicky, ale především sociologicky. V tomto směru je TEQ nejambicióznější ze všech představených systémů.

15 V tomto případě je FEASTA nazývána http://www.capandshare.org/faqs_glossary.html

fossil

21

fuel

pollution

authorisation

permit

(PAP)

Zdroj:

Nízkoenergetické a pasivní stavitelství Následující kapitola podává základní informace o nízkoenergetickém a pasivním stavitelství. Uvádí typy energeticky úsporných budov, shrnuje historii a vývoj pasivního stavitelství ve světě a hodnotí situaci v ČR. Dále shrnuje význam zateplování budov pro obyvatele domu, stát a stavební firmy. V závěru kapitoly jsou je představen potenciál energetických úspor budov v ČR.

Typy energeticky úsporných budov V oblasti označování budov se pouţívají názvy, které běţnému občanovi nemusí být vţdy známé. Následující kapitola se pokusí jasně a stručně tyto pojmy definovat. Jako hlavní východisko při rozdělování budov se pouţívá měrná roční potřeba tepla na vytápění. Pro sjednocení budov se udává pro plochu 1 m2. Na základě tohoto údaje budou rozděleny typy budov i v této kapitole. Nízkoenergetický dům je taková budova, u níţ měrná roční potřeba tepla nepřekračuje 50 kWh/m2*a. Takové vymezení je ovšem určeno podle ČSN 73 054016 a platí tudíţ pouze pro Českou republiku. Například sousední Německo povaţuje za nízkoenergetický dům jiţ i ten na úrovni 70 kWh/m2*a (CPD, 2010a). Na druhou stranu mají Němci tuto hodnotu zároveň stanovenou jako státní normu pro novostavby. Pasivní dům má maximální měrnou roční potřebu stanovenou na 15 kWh/m2*a. Výraz „pasivní“ vychází z faktu, ţe v domě není potřeba klasické (aktivní) topné těleso a je vytápěn pouze z pasivních, primárně k tomuto účelu nezamýšlených zdrojů, jakými jsou např. lidské tělo, elektrospotřebiče nebo slunce (Trnka, 2005). Aby mohl být dům označen za pasivní, musí ale splňovat ještě další poţadavky. Těmi jsou roční potřeba primární energie17 nepřekračující 120 kWh/m2 a celková neprůvzdušnost18 budovy nepřekračující 0,6 1/h. Méně uţívaným pojmem je tzv. nulový dům, tedy dům s nulovou potřebou tepla. Přesnější označení by ovšem bylo s „téměř nulovou potřebou“, protoţe do této kategorie jsou zařazovány jiţ i domy s potřebou menší neţ 5 kWh/m2*a (CPD, 2010a). Niţší potřeby není ovšem dosahováno lepším zateplením, ale především díky vhodné klimatické poloze, správné orientaci budovy ke světovým stranám a vyuţitím většího mnoţství dodatečných zdrojů energie, především fotovoltaických panelů. 16 ČSN = česká technická norma. ČSN 73 0540 je státní norma určující podmínky staveb nových budov, úpravy staveb stávajících a jejich uţívání, a to z hlediska tepelné ochrany budov. Zdroj: http://www.stavebniny-rychle.cz/coznamena-norma-csn-73-0540-tepelna-ochrana-budov.html 17 Tedy energie uţívaná např. na ohřev vody, větrání, chlazení, elektrospotřebiče, osvětlení aj. 18 Celková neprůvzdušnost je „hodnota udávající intenzitu výměny vzduchu v objektu při tlakovém rozdílu 50 Pa za jednu hodinu“. Zdroj: http://www.nizkoenergetickeapasivnidomy.cz/index.php?text=pasivni-dum

22

Pokud by byl počet dodatečných zdrojů ještě navýšen, získali bychom aktivní dům neboli dům s energetickým přebytkem. Ten je schopen dodávat přebytečnou energii do rozvodné sítě. To je ovšem moţné pouze za předpokladu, ţe je k tomu síť přizpůsobena. Na území ČR tento typ sítě zatím plošně zaveden není. Společnost ČEZ provádí pouze jeho experimentální provoz ve Vrchlabí (Horčík, 2009). Jestliţe dům dokáţe produkovat energetický přebytek nebo alespoň nulovou bilanci trvale, hovoříme o energeticky nezávislém domě. Zcela specifický koncept domu, který je v současnosti zatím stále spíše v experimentálním stádiu, vytvořil americký architekt Michael Reynolds, přezdívaný jako architekt odpadu. Jím vytvářené domy jsou nazývány „earthships“ (Reynolds, 2010). Domy, které vytváří z přírodních a odpadních materiálů19, jsou revoluční jednak svým designem, ale především kompletní nezávislostí na vnějších rozvodných sítích. Jsou tedy soběstačné nejenom v elektrické energii a teple, ale i ve vodě, kanalizaci a díky zabudovaným skleníkům částečně i v dodávkách potravin.

Historie a vývoj pasivního stavitelství Koncept pasivního domu vznikl v roce 1988 při brainstormingu mezi prof. Bo Adamsonem a Dr. Wolfgangem Feistem (CPD, 2010c). Základní myšlenka spočívala v maximalizaci potenciálu tepelných úspor díky pouţití nových technologií. Tepelné úspory měly přitom dosáhnout takové úrovně, aby bylo moţné opustit konvenční systém vytápění, čímţ by se částečně vrátily náklady na vyšší zateplení. Jiţ v roce 1990 byl v německém Darmstadt postaven první pasivní dům (Hollan, 2001). Ačkoliv se jednalo o experimentální projekt, se kterým do té doby nikdo neměl zkušenost, dům fungoval výborně a doplňující výsledky měření jasně potvrdily pravdivost teorie. Na základě tohoto úspěchu začaly vznikat i jinde v Evropě, především v německy mluvících zemích, další projekty. Tím největším je Cost Efficient Passive Houses as EUropean Standards (CEPHEUS), v jehoţ rámci se postavilo kolem 250 domů v 5 evropských zemích (CEPHEUS, 2011), čímţ se odstartoval trend pasivního stavitelství naplno. V současnosti je o pasivní stavitelství enormní zájem, v Německu a Rakousku se počet pasivních domů kaţdý rok zdvojnásobí (CPD, 2010b). Zároveň se odhaduje, ţe v Rakousku poptávka po pasivním bydlení 3x převyšuje nabídku. Odhadovaný počet pasivních domů v Evropě ke konci roku 2010 je 60.000 (CPD, 2010c). Trend pasivního stavitelství uţ se odrazil i v legislativě EU. Novela směrnice Energy 19 Reynolds pouţívá mimo jiné ojeté pneumatiky, lahve od piva nebo plechovky.

23

Performance of Buildings Directive (EPBD, Směrnice o energetické náročnosti budov) určuje, ţe od roku 2020 se budou moci stavět pouze budovy „s téměř nulovou spotřebou energie“ (ECN, 2011), tedy prakticky jen pasivní domy. Zároveň ukládá členským státům vytvořit opatření na podporu této směrnice s průběţným cílem v roce 2015. Jedním z takových opatření je i zavedení průkazu energetické náročnosti budovy. Obsah opatření vyplývá z názvu. Jde o dokument zaznamenávající, kolik energie budova na svůj chod spotřebovává (ECN, 2011). To se dá vyuţít například při ţádostech o dotace nebo prodeji budovy. Kromě odborné dokumentace je dům kategorizován i na stupnici A–G, stejným způsobem jako třeba ţárovka, takţe i laická veřejnost se dokáţe snadno zorientovat. Bohuţel je nutno dodat, ţe v ČR je vytváření těchto průkazů zatím bráno pouze jako další administrativní zátěţ (Šafařík, 2010).

Situace v ČR Zatímco v sousedních státech je o pasivní domy enormní zájem, nálada v České republice by se dala označit jako silně skeptická. O pasivních domech je mezi veřejností velice nízká informovanost a nedůvěru v ně podporují různé fámy, které jsou právě špatnou informovaností ještě umocňovány. Další překáţkou je dlouhodobá finanční návratnost investic, coţ je sice věc u budov samozřejmá, v případě pasivních domů je ale ve spojení s nedůvěrou v ně klíčová. Druhý zásadní problém není na straně uţivatele, ale stavebních firem. V Česku chybí stavební praxe. Protoţe se návrhy zabývá jen malá část architektů, specializuje se tímto směrem jen malá část stavebních firem, a proto stojí i málo domů. V konečném důsledku se můţe stát, ţe firma, která staví pasivní dům poprvé, skutečně udělá z nezkušenosti nějakou chybu a kritika pasivního stavitelství je pak oprávněná. Ať uţ je příčinou cokoliv, počet pasivních domů v České republice se pohybuje podle odhadu dr. Hollana v řádu desítek20 oproti tisícům v zahraničí. ČR tak za okolními státy zaostává nejen v počtu postavených domů, ale i v zájmu o ně, který je v porovnání se zahraničím nesrovnatelně niţší.

Význam zateplení Jestliţe budeme mluvit o významu zateplení, musíme nejprve určit, pro koho tento význam hledáme. V této práci je pozornost věnována třem skupinám, které povaţuji za nejdůleţitější. Největší význam má zateplení pravděpodobně pro uživatele domu, pro kterého je také

20 Skutečný počet pasivních domů v ČR je o něco niţší neţ počet registrovaných. Pasivní dům je v ČR zatím stále spíše raritou, takţe se potenciální zájemci jezdí na jiţ postavené domy podívat osobně. Neregistrovaní majitelé se právě takovým návštěvám snaţí vyhnout. Na druhou stranu jinde se na domy záměrně upozorňuje a dokonce se příleţitostně pořádají osvětové dny otevřených dveří. Příkladem můţe být Centrum Veronica v Hostětíně.

24

primárně určeno. Přínosem přitom není pouze finanční úspora, ale i vyšší komfort bydlení. Srdečný při definování tepelné pohody obyvatele domu upozorňuje, ţe vliv na něj nemá pouze samotná pokojová teplota, ale i teplota stěn. V důsledku toho se tedy cítíme příjemně i v zateplených pokojích s niţší teplotou a naopak. V případě, ţe je součástí zateplení i rekuperační systém, znamená to zároveň niţší prašnost a stálý přísun čerstvého vzduchu. Rekuperační systém lze také pouţít jako klimatizaci v horkých dnech (Srdečný, 2004). Další výhodou pro uţivatele je zabezpečení do budoucnosti, a to jak z hlediska finančního, kdy se výrazně sníţí náklady na vytápění, tak i tepelného, tedy například proti výpadkům dodávky tepla v chladných obdobích. V neposlední řadě je zde přínos environmentální. Uţivatel sniţuje vlastní ekologickou stopu, a i kdyţ nemá přímo environmentální cítění, zpětná vazba ve formě čistšího ovzduší21 je znatelná. Na druhou stanu pro uţivatele zateplení znamená vysoké finanční vstupy (ačkoliv ty se v dlouhodobém výhledu vrátí). V době realizace to jsou také starosti s dokumentací a samotnou realizací projektu. Zateplení je ale hned z několika důvodů důleţité i pro stát. Je to podpora domácí ekonomiky, především stavebních firem. Peníze tedy „nemizí“ do zahraničí. Zároveň je to podpora zaměstnanosti. Hnutí Duha (2011) ve své studii uvádí, ţe 1 mld. Kč investovaná do zateplení znamená 1000 pracovních míst. Podle studie společnosti Enviros, kterou si nechalo v roce 2007 vypracovat Ministerstvo ţivotního prostředí (MŢP), má navíc izolace budov pasivní náklady – vydělá tedy více, neţ kolik bude stát (Spitz, 2007). V jiné studii pro MŢP se dokonce uvádí, ţe 1 ušetřená tuna CO2 přinese zisk ve výši 50–100 €/tCO2 (Víšek, 2008). Další výhodou je zvýšení energetické soběstačnosti státu, coţ lze jinými slovy nazvat také sníţením závislosti na dovozu plynu z východu, především z Ruska. Přitom se jedná o významná čísla – v roce 2010 utratila česká ekonomika za dovoz zemního plynu 70 mld. Kč (ČSÚ, 2011). Důleţitým přínosem je také výrazný posun ke splnění závazků vůči EU a Kjótskému protokolu. Potenciál v této oblasti je obrovský (viz níţe) a v porovnání s jinými opatřeními je zateplování budov nejlevnější (Polanecký, 2009). Významný dopad má nastolení trendu zateplování i pro stavební firmy a stavitelství vůbec. Díky zateplování získávají firmy vyšší nebo zcela nové zakázky. Výstavba nového pasivního

21 V ČR je stále ještě většina energie získávána z tepelných elektráren, tedy spalováním uhlí.

25

domu je navíc v ČR stále ještě otázkou prestiţe a zviditelnění firmy. Na druhou stranu se firmy musí učit nové technologické postupy a potřebují odbornější zázemí. Také chybí praxe, coţ vede k chybování při stavbě. Z hlediska ekonomického to také pro firmu znamená více práce za stejné mnoţství peněz.

Potenciál energetických úspor budov v ČR Současný stav V současnosti podle Polaneckého (2007) spotřebovává český bytový sektor 230 PJ energie. Z toho 175 PJ připadá na vytápění budov, zbytek je zastoupen energií na vaření, ohřevem teplé uţitkové vody (TUV) a spotřebou eletřiny. Podle statistik Českého statistického úřadu (ČSÚ) v letech 1993–2007 výrazně klesl podíl vyuţití tuhých paliv, naopak vzrostla spotřeba zemního plynu. Zjednodušeně lze říci, ţe nám došlo uhlí a tak jsme začali o to víc dováţet zemní plyn.

Potenciál úspor Podle propočtů společnosti Porsenna (2007), které se v podstatě shodují s výsledky „Pačesovy komise“22, lze roční energetickou spotřebu českých domácností sníţit o celých 175 PJ. Z toho 144 PJ připadá na vytápění a 31 PJ na ohřev TUV a elektrospotřebiče. Studie dále potvrzuje očekávaný předpoklad, ţe většinu úspor lze realizovat tepelnou izolací stěn (30 %) a dalších částí objektu (střecha, podlaha, základy - dohromady 20 %) společně s výměnou oken (10 %)23. Aby bylo v roce 2050 dosaţeno výše uvedených úspor, je třeba investovat do úsporných opatření částku 45,1 mld. Kč ročně (Polanecký, 2007). Jestliţe bychom chtěli realizovat pouze úspory ve výši 62,5 PJ, budou nezbytné investice 19,8 mld. Kč ročně. Pro srovnání – v současnosti se dnes do úsporných opatření v bytovém sektoru investuje kolem 4,5 mld. Kč ročně.

22 Tzv. „Pačesova komise“ je nezávislá energetická komise s předsedou Václavem Pačesem, která měla v roce 2008 za úkol vytvořit návrh budoucí energetické politiky ČR. 23 Jednotlivé úspory není moţné přímo sčítat, jelikoţ realizace jednoho opatření přímo ovlivňuje potenciál dalších.

26

Jiné národní programy zateplování a energetických úspor budov Podpora zateplování v ČR je prováděna několika dotačními programy, přičemţ kaţdý z nich se zaměřuje na specifickou skupinu obyvatel, budov nebo opatření. Společným jmenovatelem je zdroj příjmů z domácí ekonomiky nebo operačních programů EU. Jedná se tedy o dlouhodobý a relativně stabilní zdroj příjmů, který má pevnou politickou podporu. Oproti programu Zelená úsporám (ZÚ) jsou tyto prostředky ovšem znatelně skromnější. To se projevuje mimo jiné v niţší výši dotace v porovnaní se ZÚ. Dalším jednotícím prvkem je niţší náročnost poţadovaných dosaţených úspor.

Program PANEL Program PANEL je, jak to jiţ vyplývá z názvu, primárně určený pro opravy a zateplení domů a bytů postavených panelovou technologií. Podpora probíhá dvěma moţnými způsoby. Lze získat výhodnou záruku za úvěr24 nebo dotace na úhradu úroků. Oba způsoby je moţné kombinovat (SFRB, 2009a). Program vyhlašuje Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) a je administrovaný Státním fondem rozvoje bydlení (SFRB), který byl za tímto účelem vytvořen. Program byl otevřen v roce 2001 pod názvem PANEL, později byl po vyčerpání dotací a znovuotevření přejmenován na NOVÝ PANEL. V roce 2010 byl po opětovném vyčerpání dotací znovu pozastaven. Dne 30. 3. 2011 schválila vláda návrh na přidělení dotace 1 mld. Kč (ČTK, 2011). Program je tedy znovu v provozu. Rozpočet programu je tvořen počáteční vstupní dotací, kterou schvaluje vláda na základě doporučení MMR a která je vyčleněna ze státního rozpočtu. Dalším příjmem jsou zisky z úvěrů. Administrací poskytování úvěrů je totiţ pověřena pouze Českomoravská záruční a rozvojová banka, jejímţ 72% vlastníkem je stát25. Dotace jsou rozdělovány buď ihned, nebo průběţně poté, co se finance vrátí do fondu po splacení úvěru. Od roku 2001 bylo rozděleno jiţ přes 12,85 mld. Kč (Fendrych, 2009). Díky tomu mohlo být rekonstruováno přes 360 tisíc bytových jednotek (SFRB, 2009a). Od května 2009 mohou v programu NOVÝ PANEL ţádat o podporu i zájemci bydlící v nepanelových bytech. Z podmínek poskytování dotací také vyplývá, ţe je moţné podat ţádost o 24 Záruka za úvěr je závazek třetí strany zaplatit do předem stanovené výše částku, jestliţe dluţník nesplní své závazky vůči poskytovateli. Záruka za úvěr zvyšuje důvěryhodnost ţadatele. Zdroj: http://www.rb.cz/firemni-finance/velkepodniky/uvery-financovani-obchodu-a-zaruky/vystavovani-zaruk/zaruka-za-uver/ 25 Dalších 28 % patří Komerční bance, a. s., České spořitelně, a. s., a Československé obchodní bance, a. s. Zdroj: http://www.cmzrb.cz/o-bance/kdo-jsme

27

dotaci na jeden projekt i ve více programech najednou. Zásadní podmínkou ovšem je, ţe se dotace nesmí vztahovat na stejné druhy oprav (SFRB, 2009b). Program PANEL lze povaţovat v současnosti za druhý nejvýznamnější nástroj (z hlediska finančních moţností programu) dotační podpory rekonstrukcí bytových jednotek v ČR. Na programu je nutné ocenit především jeho dlouholetou úspěšnost, která je dokazována jeho opětovným obnovováním. Dále je velice významné, ţe investice, které do programu vláda vloţí, se jí následně vrátí, jde tedy o program ekonomicky soběstačný. MMR dokonce uvádí, ţe 1 mld. Kč investic v následujících letech přinese 1,5 mld. Kč na daních (ČTK, 2011). Program také vytváří či přispívá k udrţení významného mnoţství pracovních míst. Zámečník (2010) jej vyčísluje na roční ekvivalent 6.500 pracovních míst. Tomu odpovídají i odhady MMR, které udává 10.000 pracovních míst při investici 1,5 mld. Kč (ČTK, 2011). Na druhou stranu program ani po deseti letech fungování stále ještě nemá zajištěný stabilní příjem finančních zdrojů. Zisk, který z jeho fungování plyne, získává zpět stát. Kaţdý nový vklad do programu pak musí schvalovat vláda, a to vytváří nejistotu mezi ţadateli a nerovnoměrnost při podávání ţádostí. Další významnou nevýhodou je fakt, ţe samotné stavební úpravy ani po zpřísnění podmínek, ke kterému došlo v roce 2009, nemusí dosahovat standardů nízkoenergetických domů. V době, kdy jiné státy výstavbu nových domů v jiném neţ pasivním standardu nepovolují, lze toto povaţovat za krok zpět. Přitom z PANEL Scan, studie stavu panelové zástavby v ČR, kterou si nechal SFRB v roce 2009 vypracovat, vyplývá, ţe je kvalita prováděných rekonstrukcí poměrně špatná. Například v oblasti statických sanací dosahuje chybovost 20 %. V důsledku toho by mohla být energetická náročnost domů zvýšena aţ o 25 % (Fendrych, 2009). Dalším dotačním programem, který se zabýval panelovými domy, byly Vady panelové výstavby (VPV). Program probíhal do roku 2007, kdy byl pozastaven26. Do té doby bylo alokováno přes 4,7 mld. Kč. Tyto peníze byly vyuţity pouze na nezbytné výdaje spojené s opravami vad a poruch. Ze zákona nesměly být pouţity ke zhodnocení budovy. Nejedná se tedy o program zateplovací, nicméně majitelé mohli ušetřené peníze tímto směrem investovat.

Operační program podnikání a inovace V rámci operačních programů Evropské unie je moţné čerpat také dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Na dotaci mají nárok všechny kraje ČR s výjimkou Prahy. Z tohoto fondu je financován také Operační program podnikání a inovace (OPPI). Ten spadá pod 26 Prodlouţení programu se v současnosti nepředpokládá.

28

správu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a je administrován CzechInvestem, agenturou pro podporu podnikání a investic, spadající pod MPO (CzechInvest, 2011a). Jeho cílem je prostřednictvím dotačních programů podporovat malé a střední české podniky. V jednotlivých sekcích programu mohou podniky v podprogramu Eko-Energie ţádat mimo jiné o dotaci na všechny typy energetických úspor (tedy včetně zateplení) a na vyuţití obnovitelných zdrojů energie. Touto cestou bylo od roku 2009 proplaceno 369 mil. Kč (CzechInvest, 2011b). Výše dotací se pohybuje průměrně kolem 30 % z celkové investice (CzechInvest, 2011c). Před vznikem CzechInvestu měla na starost energetickou efektivitu v ČR Česká energetická agentura (ČEA). Ještě před jejím zrušením27 se prostřednictvím programů ČEA do bytového fondu v rozmezí let 1992–2006 investovaly téměř 2 mld. Kč.

Operační program životní prostředí Operační program ţivotní prostředí (OPŢP) je s přidělenými 5 mld. €28 pro období 2007– 2013 druhým největším operačním programem v ČR29. Spadá pod MŢP a je administrován Státním fondem ţivotního prostředí (SFŢP) (OPŢP, 2011a). Program je rozdělen do 7 prioritních os. Z hlediska zateplování je nejdůleţitější Prioritní osa 3 – dotace na udrţitelné vyuţívání zdrojů energie. Ta se dále dělí na dvě podskupiny – 3.1 Výstavba nových zařízení a rekonstrukce stávajících zařízení s cílem zvýšení vyuţívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu tepla, elektřiny a kombinované výroby tepla a elektřiny“ a 3.2 „Realizace úspor energie a vyuţití odpadního tepla u nepodnikatelské sféry“ (OPŢP, 2011b). Vyuţívána je především druhá podskupina. Pro osu 3 bylo přiděleno 673 mil. € (17 mld. Kč), přičemţ doposud byly schváleny ţádosti za více neţ 12,5 mld. Kč (OPŢP, 2011c). Proplácení probíhá pomalu, zatím bylo vyplaceno pouze 4,9 mld. Kč. Přesto je o program vysoký zájem, podle slov SFŢP poptávka převyšuje moţnosti programu. Program je určen pro veřejné budovy, především jej tedy vyuţívají obce a města, kraje a vysoké školy (OPŢP, 2011d).

Integrovaný operační program Pro potřeby zateplování lze také částečně vyuţít Integrovaný operační program (IOP). Ten

27 Zrušení agentury provázela ostrá kritika. Zatímco MPO jej odůvodňovalo jako výhodný transfer díky úsporám za agendu, ekologické instituce jej kritizovaly pro zrušení jediné instituce, která má v ČR energetickou efektivitu na starost. Přitom právě vysoká energetická náročnost je v ČR velký problém. Zdroj: http://www.novinky.cz/bydleni/reality-a-finance/126916-ministerstvo-rusi-ceskou-energetickou-agenturu.html 28 To odpovídá 125 mld. Kč při kurzu 25 Kč/€. 29 Tím největším je s přidělenými 5,7 mld. € Operační program doprava.

29

je řízen přímo MMR a je zaměřený na řešení společných regionálních problémů v oblastech významných pro veřejný zájem (MMR, 2011). Je rozdělen do 6 prioritních os, přičemţ z pohledu zateplování je nejvýznamnější Osa 5.2 - Zlepšení prostředí v problémových sídlištích. Programový dokument jako globální cíl této osy přímo uvádí: „Zvýšení kvality ţivota pro obyvatele problémových sídlišť prostřednictvím revitalizace prostředí a regenerace bytových domů v rámci těchto sídlišť“ (MMR, 2009). Pod IOP dále spadá Integrovaný plán rozvoje měst (IPRM). Hlavním cílem je koordinace aktivit měst při řešení společných problémů. Efektivita spočívá především v synergickém efektu. V rámci prioritní oblasti 3j – Optimalizace hospodaření s energiemi jiţ začala i z tohoto fondu některá města čerpat (Stejskalová, 2008). Přestoţe je moţné z IOP čerpat i na zateplení a energetické úspory budov, nejsou k tomu tyto programy primárně určeny. Tomu odpovídá i nízké mnoţství ţádostí, jejichţ celkový finanční objem je v porovnání s jinými programy zanedbatelný.

30

Emisní obchodování a GIS programy v zahraničí V následující kapitole je ve stručnosti popsán vývoj prodeje jednotek přiděleného mnoţství (assigned amount units, AAU) ve vybraných zahraničních státech. Vybranými státy jsou Slovensko, Maďarsko, Polsko a Ukrajina. Tyto státy jsem vybral, protoţe se po ratifikaci Kjótského protokolu nacházely v obdobné situaci jako Česká republika. Měly stanovené stejné nebo podobné závazky, ale hlavně byly všechny schopny tyto závazky splnit, měly tedy přebytky emisních povolenek a byly schopny a ochotny s nimi obchodovat na světovém trhu s povolenkami. Dále se všechny státy nachází v relativně stejné ekonomické situaci – jsou to transformační země s vyspělým průmyslem, který ovšem z hlediska energetické efektivity a především mnoţství vypouštěných emisí zaostává za vyspělými západními státy. Stejně tak je tomu s energetickou účinností budov. Trend stavitelství v nízkoenergetickém či pasivním standardu je teprve v počátcích. Posledním důleţitým spojujícím prvkem je geografická poloha, z níţ vyplývají téměř jednotné klimatické podmínky. Z podobné výchozí pozice lze tedy předpokládat, ţe by se všechny tyto státy (a stejně tak Česká republika) měly snaţit o velice podobnou politiku v oblasti změny klimatu, především obchodování s emisními přebytky a uplatnění získaných financí. Z výše zmíněné skupiny se částečně vymyká Ukrajina, která se nachází ve více směrech v poněkud odlišné situaci. Do kapitoly jsem ji zařadil především proto, ţe její zásoby přebytečných emisních povolenek výrazně převyšují zásoby všech ostatních států. Ve skutečnosti vlastní Ukrajina společně s Ruskem dohromady 75 % veškerých přebytečných povolenek na světovém trhu (Úřad vlády Slovenské republiky, 2008). Ještě před představením jednotlivých států je vhodné doplnit si představu o světovém trhu obchodování s emisemi AAU. Před uzavřením jakéhokoliv obchodu se prodejci i kupující musí registrovat u United Nation International Transaction Log (UN ITL). To je kontrolní a správní orgán spravovaný United nations framework convention of climate change (UNFCCC), jehoţ náplní je právě registrace jednotlivých obchodujících stran, verifikace provedených smluv a jejich evidence (UNFCCC, 2011c). Smyslem je především zachovat jednotnost a přehled v údajích o tom, kolik má kdo povolenek, případně kolik jich ještě potřebuje získat. To se podařilo a do systému se registrovala většina států, včetně těch největších, jako jsou Rusko nebo Japonsko (Online Carbon Market, 2008). Databáze byla integrována s registrem evropského systému EU ETS (Řehoř, 2009). V důsledku toho je od října roku 2008 vývoj cen AAU identický s vývojem European Union

31

Allowances (povolenky Evropské unie, EUA)30. Ačkoliv jsou emisní kvóty v rámci Kjótského protokolu přidělovány státům, obchodovat s nimi mohou i jiné subjekty. Těmi mohou být buď průmyslové firmy plnící svoje závazky, které jim stát přidělil, nebo brokerské společnosti, které s povolenkami obchodují z čistě spekulativních důvodů. S podobným záměrem se o emisní povolenky začala zajímat také např. Světová banka. Za hlavní prodejce povolenek lze povaţovat Rusko a Ukrajinu, vlastnící dohromady většinu povolenek, a dále postkomunistické státy střední a východní Evropy. V úvodu obchodování s povolenkami AAU James Atkins ze společnosti Vertis Environmental Finance navrhoval, aby se při prodeji povolenek prodávající země spojily a spolupracovaly stejným způsobem, jako to dělá například Organizace zemí vyváţejících ropu OPEC (Vertis, 2006). V důsledku toho by vznikl stabilnější a jistější trh s povolenkami. Jednotlivé státy by při společném postupu mohly získat i vyšší příjmy. Tento návrh ovšem zůstal pouze v teoretické rovině a v praxi realizován nebyl. Mezi největší zájemce patří státy, kterým se nedaří závazky vyplývající z Kjótského protokolu splňovat. Těmi jsou především Japonsko, Španělsko a dále pak Itálie, Rakousko, Belgie a další státy západní Evropy, kterým se limity buď částečně nedaří plnit, nebo balancují na hraně nulových přebytků. Většina obchodů je prováděna formou bilaterálních smluv. Smlouvy jsou většinou tajné, takţe přesná částka, za kterou jsou povolenky prodány, nebývá známa. Ovšem z celkového objemu prodaných povolenek a mnoţství peněz, které za ně stát získal, se dá prodejní cena za kus dopočítat. Alternativním způsobem prodeje je obchodování aukčním způsobem. Dalším důleţitým faktorem je způsob vyuţití peněz, které prodávající stát za povolenky získá. Kjótský protokol se k tomuto nijak dál nevyjadřuje, forma vyuţití peněz tedy závisí pouze na smluvní dohodě mezi prodávajícím a investorem. Ten ovšem doposud pokaţdé stanovil, ţe takto získané peníze musí být pouţity k zeleným investicím. Tím se rozumí taková opatření, která prokazatelně vedou k dalším úsporám vypouštěných emisí. Toto vyuţití peněz je často nesprávně chápáno jako poţadavek Kjótského protokolu, ve skutečnosti je ale pouze ukázkou environmentální zodpovědnosti investora. Za tímto účelem vzniklo schéma zeleného investování (Green Investment Scheme, GIS). Jeho hlavním smyslem je podpořit důvěryhodnost prodávajících států u investora. Hlavní myšlenkou je vyčlenit peníze získané z prodeje povolenek do speciálních fondů a z nich platit 30 Přestoţe vývoj cen je jiţ stejný, mezi EUA a AAU je stále významný rozdíl. EUA mají platnost pouze v rámci evropského obchodování EU ETS a jsou určeny přímo pro znečišťovatele, tedy firmy. Oproti tomu AAU mohou obchodovat celosvětově všechny státy, které jsou zapojeny do Kjótského protokolu. Obchodníky mohou být jak firmami, tak státy a dalšími subjekty. Zdroj: http://www.enviweb.cz/clanek/dotace/84802/program-zelena-usporamvydela-na-prodeji-povolenek

32

projekty spojené s redukcí emisí CO2 (Regional Environmental Center, 2011). Projekty se musí uskutečnit ve státě příjemce peněz. Ten je zároveň administrátorem celého projektu. Investor má ale právo se k jednotlivým dílčím opatřením vyjadřovat, čímţ se spolupodílí na řízení a cílech projektu. Hlavní přínos schématu spočívá – za předpokladu, ţe bude podpořen mezinárodní komunitou – v jeho univerzální platnosti. Díky tomu můţe být snadno implementován do dalších států s přebytky povolenek AAU, především do těch, které se nacházejí mimo EU a do současného obchodování nejsou příliš zapojeny. Praxe ukazuje, ţe investoři si vybírají právě takové státy, které mají programy zaloţené na schématu GIS dostatečně rozvinuté a připravené. V roce 2008 se přípravou GIS zabývaly následující státy: Bulharsko, Česká republika, Lotyšsko, Maďarsko, Rumunsko a Ukrajina (ACCC, 2008). Jak jiţ bylo uvedeno výše, většinu přebytečných povolenek AAU vlastní Rusko a Ukrajina. Celkový objem přebytečných emisních povolenek AAU všech států vychází ročně na 1800–2200 Mt CO2, čemuţ odpovídá objem 8.000–11.000 Mt CO2 za období 2008–201231 (Úřad vlády SR, 2008). Z toho přibliţně polovina náleţí Rusku a čtvrtina Ukrajině. Zbylých 25 % si mezi sebe dělí ostatní státy, především Rumunsko a Polsko. Na druhé straně trh poptávající tyto povolenky má dohromady nedostatek ve výši 3.000–4.500 Mt CO2 (Úřad vlády SR, 2008). Navíc mohou poptávající státy tento nedostatek pokrýt i z ostatních mechanismů Kjótského protokolu, tedy z CDM a JI. Přestoţe investující státy dávají prozatím přednost jednoduchému nákupu AAU, mnoţství nabízených povolenek výrazně převyšuje poptávku po nich. To by mohlo vést aţ ke kolapsu ceny povolenek a jejímu výraznému propadu. Jak můţeme pozorovat v grafech 1 a 2, cena povolenek se ještě v letech 2007 a 2008 pohybovala mezi 15–20 €/t. V té době ovšem ještě nebyl připravený ţádný z programů GIS a bylo uzavřeno jen málo obchodů. Po celosvětové hospodářské krizi padla cena krátce aţ na 5 €/t, v letech 2009 a 2010 se pak dlouhodobě ustálila mezi 10–15 €/t. S tím, jak se postupem času uspokojila většina poptávky, a naopak vzrostlo napětí jak naloţit s uspořenými emisemi, klesala cena aţ k současným 4–6 €/t. Napětí v současnosti spolu s velkými přebytky zůstává.

Slovensko Slovenská republika má k dispozici roční příděl 68 Mt CO2 emisních povolenek AAU (Úřad vlády SR, 2008). Po odečtení povolenek, které stát spotřebuje na pokrytí vlastních emisí, a bez povinných rezerv, s kterými není moţné obchodovat, Slovensku zbývá kaţdý rok 16,5 Mt CO2. Vzhledem k dlouhodobě podhodnocenému financování environmentálních projektů na Slovensku 31 Jedna povolenka AAU odpovídá 1 tuně CO2.

33

plánovala tamní vláda investovat získané peníze do projektů „zasíťování“32 malých obcí. Prodej povolenek na Slovensku je dlouhodobě a neodmyslitelně spojen s „kauzou Interblue“. V srpnu 2008 slovenská vláda za nestandardních podmínek prodala povolenky na 10 Mt CO2 společnosti Interblue Group (Beer, 2008). Prodej provázelo mnoho sporných bodů. Především to byla cena povolenek, která byla stanovena na 5,05 €/t v době, kdy okolní státy prodávaly za dvojnásobek. To vláda odůvodnila chybějícími GIS projekty a údajným hrozícím kolapsem cen při vstupu Ukrajiny na trh. Nicméně i samotná firma Interblue Group působila od počátku nedůvěryhodně. Především netrvala na GIS projektech ani na ţádné formě kontroly investic. Ačkoliv měla sídlo v USA, Washingtonu, vlastníky byli Dánka Jana Lütken-Ribridová a Švýcar Hans Grob. Poté, co se o společnost začala zajímat FBI, byla tato zrušena a práva převedena na Interblue Group Europe s českým majitelem Milanem Růţičkou (Sovák, 2009). Jiţ v době uzavření smlouvy se firma chovala netradičně. Například dokázala plynně komunikovat česko-slovensky a i další stopy odkazovaly na české a slovenské zázemí. Internetové stránky firmy vytvořil slovenský student a registrovány byly přes českou webhostingovou společnost. Nedůvěru veřejnosti umocnilo i netransparentní chování politiků, kteří si několikrát protiřečili, zatajovali informace nebo je zveřejňovali úmyslně aţ se zpozděním33 (Beer, 2008). I v důsledku takových kroků byli ze své funkce odvoláni krátce po sobě dva ministři ţivotního prostředí, J. Chrbet a J. Izák. Do současné doby společnost Interblue Group, ani ţádná jiná s ní spojená společnost, peníze za emisní povolenky nedodala. O vlastnická práva na povolenky probíhá soudní řízení. I kdyby ale Slovensko soud vyhrálo, stále na tomto prodeji prodělal stát 60 mil. €. Mnohem důleţitější ovšem je, ţe si Slovensko významně poškodilo pověst u nakupujících států. Ze svých chyb se Slovensko do jisté míry poučilo. V současnosti stále ještě disponuje povolenkami AAU v celkovém objemu 27 Mt CO2. Protoţe uţ je ale renomé Slovenské republiky výrazně poškozené, je šance, ţe by povolenky někdo koupil v přímém prodeji, výrazně niţší neţ u jiných států. Slovensko tedy jedná s několika dalšími organizacemi34 o zprostředkování prodeje

32 Konkrétně se jednalo o zavedení kanalizace, vodovodu a projektů odpadového hospodářství do obcí s počtem obyvatel pod 2.000. Hlavním důvodem byly závazky vůči EU, za které by bylo Slovensko v případě jejich neplnění sankcionováno. 33 Například ve stejném dubnovém týdnu, kdy ministr J. Chrbet prohlásil, ţe vláda se společností Interblue Group jedná, ţádná smlouva ale ještě uzavřena nebyla, vystoupil premiér R. Fico s prohlášením, ţe smlouva je uzavřena jiţ od září; ministr Chrbet ani jeho nástupce nebyli schopni jiţ uzavřenou smlouvu vládě předloţit. Zatímco MŢP SR jednání s Japonskem popřelo, premiér jej přiznal s tím, ţe Japonci nabídli málo peněz;… 34 Jednání probíhala se Světovou bankou, která ovšem za svoje sluţby poţadovala vysoké provize, a dále s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD) nebo se soukromými firmami Ardal a KBB. Tyto firmy ovšem nemají potřebné renomé. Proto se v případě zprostředkovaného prodeje jako nejpravděpodobnější jeví EBRD.

34

(Úřad vlády SR, 2011). Na druhou stranu kabinet Ivety Radičové35 prohlásil, ţe ze 70 % zdrojů získaných prodejem povolenek chce pokrýt mezery ve státním rozpočtu (Martínková, 2011). Takovým způsobem ovšem peníze pouţity být nemohou. Postavení Slovenska je tedy značně komplikované. I kdyby se mu podařilo emisní povolení prodat, získalo by za ně při zachování současných podmínek stejnou cenu, za jakou je prodalo před třemi roky Interblue Group. Růst cen přitom nelze předpokládat. Naopak se po zemětřesení a katastrofách v Japonsku šance na odkup povolenek ze strany japonských firem výrazně sníţily. Čas na prodej povolenek se výrazně krátí a po skončení období by podle současných nastavení platnost povolenek propadla. Protoţe šance na prodej povolenek je pro Slovensko poměrně nízká a s ohledem na fakt, ţe cenu 4–6 €/t nepovaţuje slovenská vláda vzhledem k vynaloţenému úsilí na sníţení emisí za adekvátní (Úřad vlády SR, 2011), začalo Slovensko společně s jinými státy diskutovat o jiných moţnostech jejich zhodnocení (více viz závěr kapitoly).

Maďarsko Maďarsku bylo přiděleno povolení vypustit emise o celkovém objemu 542 Mt CO2. Jestliţe odečteme emise, které Maďarsko potřebuje pro pokrytí vlastních potřeb, a povinné rezervy, získáme přebytek o velikost 80–90 Mt CO2 pro období 2008–2012 (Sharmina et al., 2008). Maďarsko bylo jedním z prvních států, který dokázal vytvořit vlastní GIS projekty. Díky tomu mohlo jiţ v roce 2008 nabídnout svoje emisní povolenky k prodeji. To, ţe se mu podařilo být na trhu s emisními povolenkami AAU jako první, znamenalo pro Maďarsko hned několik výhod. Především to byla vyšší obchodovaná cena povolenek. Ta sice jiţ klesla z dřívějších rekordních „výšin“ kolem 20 €/t, přesto dokázalo Maďarsko prodat povolenky za cenu 13 €/t, coţ je nejvyšší prodejní cena, která byla v dosavadní krátké historii obchodování s AAU dosaţena. Důleţitější ale byly nefinanční důsledky, které z takového postavení vyplývaly. Tím je myšlena jednak pozice na trhu, kdy Maďarsko v podstatě nemělo ţádnou konkurenci, coţ mu dávalo prostor ke stanovení výhodných podmínek prodeje. Dále to byla určitá prestiţ, která zároveň vzbuzovala pocit důvěryhodnosti. V důsledku těchto okolností se Maďarsku skutečně podařilo významnou část emisních povolenek prodat. Nejprve uzavřelo v září 2008 smlouvu o prodeji 2 Mt AAU povolenek Belgii a krátce nato prodalo v listopadu téhoţ roku práva na 6 Mt AAU povolenek Španělsku (Szabo, 2008). Svým objemem to byl v té době největší prodej vůbec36 a vyvolal velký rozruch ve 35 Předsedkyně vlády Slovenské republiky od 8. července 2010. 36 Protoţe v té době ostatní státy ještě s povolenkami AAU nebyly schopné obchodovat, je tento objem porovnáván s obchody prováděnými v rámci ostatních flexibilních mechanismů Kjótského protokolu.

35

světě emisního obchodování37. Konkrétní podmínky prodeje Maďarsko nezveřejnilo s odvoláním na to, ţe nechtějí ovlivňovat podmínky dalších případných vyjednávání. Z výpočtů specializovaného serveru Point Carbon ale vyplývá, ţe celkový příjem z obou prodejů byl 30 mld. maďarských forintů (coţ vychází přibliţně na 2,73 mld. Kč38) a z toho lze i vyvodit jiţ výše zmíněnou cenu 13 €/t (Point Carbon, 2009). V obou uzavřených smlouvách s Belgií i Španělskem se Maďarská vláda zavázala investovat získané prostředky do GIS programu. Nicméně jiţ po několika měsících byl odhalen podvod, maďarská vláda peníze neoprávněně vyuţívala na „záplatování děr“ ve státním rozpočtu (Ragáčová, 2009). Na výzvu Belgie a Španělska začalo Maďarsko okolnosti celého skandálu vyšetřovat. Výsledkem byla pokuta 500mil €, které muselo Maďarsko prodejcům vrátit (Point Carbon, 2009b). Mnohem závaţnější neţ samotná ztráta peněz byla ale diskreditace Maďarska. To mělo jiţ rozjednanou další dohodu s Japonskem, které od ní ovšem po tomto skandálu ustoupilo. A i uzavření další obchodů zůstávají velice nejisté. Maďarský GIS program se od českého v několika bodech výrazně odlišuje. Legislativně je podloţen Vládním dekretem 323/2007. Ten byl od roku 2007 dvakrát pozměněn, naposledy v lednu 2011. I maďarský GIS program se zaměřuje především na energetickou náročnost budov, a to jak v oblasti zateplení budov a alternativních, obnovitelnými zdroji energie podporovaných, způsobů vytápění, tak výstavby nových budov. Zatímco v roce 2007 bylo toto téma hlavním obsahem programu, prostřednictvím následující úpravy se začala maďarská vláda stále více orientovat na projekty energetické náročnosti a energetických úspor domácností a ve veřejném sektoru. Josef Feiler v jedné z prezentací doslova uvádí, ţe se GIS program zaměří na „emission reduction activities which are easy to execute in large numbers, using standard procedures“ (aktivity redukce emisí, které jsou snadno proveditelné ve velkém mnoţství, za pouţití standardních postupů, překlad autor) (Feiler et al., 2008). Konkrétně se jedná např. o modernizaci veřejného osvětlení, podporu energetické účinnosti ledniček, praček a dalších domácích spotřebičů nebo program na výměnu ţárovek (Feiler et al., 2011). Lze pouze spekulovat, do jaké míry je specializace maďarské vlády na mikro a malé projekty, jak jsou autory označovány, způsobena skutečnou potřebou a do jaké míry snahou o vytvoření alternativního programu v rámci GIS schématu. Primární zaměření na energetickou účinnost má jiţ ve svém schématu Česká republika, ale i další státy. Je moţné, ţe Maďarsko se ve

37 Je velice pravděpodobné, ţe tento prodej byl jedním z faktorů, které ovlivnily rozhodnutí slovenské vlády urychlit prodej povolenek AAU, v důsledku čehoţ nevhodně uzavřela smlouvu s Interblue Group. 38 Pouţitý kurz 1 CZK = 0,091 HUF; Zdroj: http://www.exchange-rates.org/Rate/HUF/CZK

36

snaze vyhnout, přesněji řečeno lépe vymezit vůči konkurenci snaţí vytvořit nabídku alternativních moţností investic, která investory spíše osloví.. Z hlediska implementace GIS schématu do maďarské legislativy je kritizován ještě jeden prvek, totiţ povinnost, aby kaţdou uzavřenou smlouvu schválil parlament. Expert na GIS programy Aleš Kuták toto dále vysvětluje tím, ţe „se tyto (uzavírané smlouvy (pozn. autor)) zejména před volbami stávají obětí politických bojů a nikoli předmětem racionálního zvaţování jejich výhodnosti či nevýhodnosti pro prodávající stát“ (Kuták, 2010). Snahu zaujmout potenciální investory je moţné sledovat i z propagačních materiálů, které maďarská vláda vytvořila. V elektronické prezentaci maďarského GIS programu se několikrát opakuje tvrzení, ţe vznikla nová, vylepšená verze, která je výrazně transparentnější a efektivnější, neţ její předchůdce (Feiler et al., 2011). Bez ohledu na to, jak vládní kampaň zapůsobila, dostalo Maďarsko v dubnu 2010 nabídku na prodej 6 Mt CO2 od britské brokerské společnosti Camco International (Peto, 2010). Ta zastupovala neznámou japonskou společnost, v rámci zachování obchodního tajemství ale odmítla uvést kterou konkrétně. Maďarsko mělo díky obchodu získat přes 12 mld. forintů (tedy přibliţně 1,1 mld. Kč). Z toho lze odvodit cenu za 1 t, která vychází na 7,5 €. Za zmínku také stojí návrh maďarské vládní opozice z března 2011. V době, kdy se Japonsko ocitlo v krátkodobé humanitárně-ekonomické krizi v důsledku tehdejších zemětřesení a následných vln tsunami, vznesla maďarská opozice návrh pomoci Japonsku formou darování emisních povolenek ve výši 10 Mt CO2 (Point Carbon, 2011). Hlavní význam tohoto návrhu nespočívá v tom, zda bude schválen či nikoliv, ani vhodnost této formy pomoci s ohledem na to, kdo je vlastně jejím příjemcem. Hlavní přesah je ukryt v novém způsobu vyuţití emisních povolenek, které se tím o krok přiblíţily postavení univerzálně obchodovatelné komodity.

Polsko Polsko je dalším ze států, které díky porevoluční transformaci ekonomiky dosáhly výrazných emisních úspor vůči závazkům vyplývajícím z Kjótského protokolu. Díky transformaci ekonomiky sníţilo Polsko mnoţství vypouštěných emisí o 30 %, některé zdroje uvádějí dokonce aţ 37 % (Zawadzka-Stepniak, 2010). Od počátku devadesátých let se díky tomu roční emise Polska pohybují kolem 400 Mt CO239. V absolutních číslech tak Polsko vlastní přebytky v hodnotě 140 Mt CO2/rok, coţ představuje celkový objem 450–500 Mt CO2 za období 2008–2012 (Kielichowska, 39 Zatímco v devadesátých letech emise hranici 400 Mt CO2 překračovaly, od roku 1996 mnoţství emisí výrazně kleslo aţ pod výše uvedenou hodnotu.

37

2008). Tím se Polsko řadí na pozici třetího největšího vlastníka emisních povolenek AAU na světě. Polsko bez problémů vytvořilo vlastní GIS program a implementovalo jej do vlastní legislativy. Administraci GIS programů zajišťuje Národní fond pro ochranu ţivotního prostředí a vodní management, který spadá pod Ministerstvo ţivotního prostředí (Ministry of Environment, Poland, 2009). Ve snaze zachovat co největší transparentnost byl pro financování projektů vytvořen tzv. „klimatický účet“, kam jsou finanční prostředky získané z prodeje emisních povolenek AAU ukládány. V důsledku uzavřených smluv o prodeji povolenek AAU, které budou více přiblíţeny v další části této kapitoly, je druhým zdrojem financování Multilateral Carbon Credit Fund (MCCF)40, administrovaný Evropskou investiční bankou (EIB) a Evropskou bankou pro rekonstrukci a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Developement, EBRD). V rámci polského GIS schématu je nabízeno více programů nezávisle na sobě. Spektrum působnosti je široké. Celkově lze všechny programy rozdělit do dvou skupin – hard greening a soft greening41. Polský hard greening zahrnuje především oblasti energetické efektivity, obnovitelných zdrojů energie a biopaliv. Ve skupině soft greeningu vyčlenilo Polsko tři hlavní oblasti zájmu – lesní a územní management, podporu vědy a výzkumu a vzdělávání (Rilke, 2010). Je důleţité zmínit, ţe program pro energetickou efektivitu se zabývá primárně způsobem vyuţití uhlí v energetickém průmyslu a dále přechodem na technologie „čistého uhlí“42. Druhá část programu energetické efektivity podporuje zateplení budov, ale pouze ve veřejném sektoru. Současně se zabývá instalací kogeneračních jednotek. Systém je nastaven tak, ţe jednotlivé GIS programy samy o sobě nejsou aktivní. Polsko se rozhodlo umoţnit investorům vybrat si oblasti investování, které jim připadají nejperspektivnější. Do těchto programů jsou následně vloţeny finance a jsou otevřeny k čerpání jednotlivých dílčích projektů. Ačkoliv lze tímto způsobem zaujmout případné investory, nepovaţuji výše zmíněnou metodu nastavení systému z dlouhodobého hlediska za přínosnou. Pro koncového uţivatele totiţ znamená nestabilní zdroj, který po vyčerpání můţe a nemusí být obnoven, a tudíţ nedůvěryhodnou

40 MCCF je nadnárodním klimatickým fondem, jehoţ hlavním cílem je financování projektů zvyšování energetické účinnosti, podpora obnovitelných zdrojů energie a přechod na nízkoemisní energetické zdroje. Administraci zajišťují EIB a EBRD. Je financován jak ze soukromého sektoru (jedním z partnerů je i český ČEZ), tak ze státních zdrojů. Fond je výjimečný především geografickým rozsahem působení, cílovou oblastí je prostor mezi střední Evropou a střední Asií. Z fondu tedy můţe čerpat např. Česká Republika, ale i Kazachstán nebo Uzbekistán. Rozpočet fondu byl v roce 2009 208,5 mil. € (Lang, 2009). 41 Výraz „greening“ označuje proces přeměny předmětů, činností, chování, aj. na environmentálně šetrnější variantu. Za hard greening se označují takové procesy, z nichţ lze získat měřitelný výstup, u soft greeningu takový výstup moţné získat není. Český překlad „ekologizace“, který se občas pouţívá, nepovaţuji za dostatečně výstiţný. 42 „Čisté uhlí“ je zastřešující termín pro soubor technologických opatření vedoucích ke sníţení znečištění způsobovaného uhelným průmyslem. Konkrétně se jedná o proces zplyňování uhlí z důvodu sníţení emisí CO 2 a o technologie zachycování a skladování CO2, známé pod zkratkou CCS (Carbon Capture and Storage).

38

investici. Polsku se podařilo uzavřít celkem 6 smluv, jejichţ obsah ale tají a výstupem pro média je většinou pouze finanční částka, kterou Polsko za prodej získalo. Většinu hodnot je tedy nutné dopočítávat nebo odhadovat na základě předchozích smluv a částek, za které prodávaly emise jiné státy. Protoţe si Polsko jiţ ve fázi vytváření GIS programů uvědomovalo, ţe nebude schopné prodat všechny svoje povolenky, není pro ostatní státy důleţité znát podmínky prodeje z hlediska toho, kolik povolenek můţe Polsko ještě prodat. Mnohem důleţitější je obchodovaná cena, za kterou Polsko prodává. Celkový objem povolenek získá význam aţ ve chvíli, kdy se bude diskutovat, jak naloţit s povolenkami, které se státům s přebytkem (tedy především Rusku, Ukrajině a právě Polsku) nepodařilo prodat. První obchod uzavřelo Polsko aţ v listopadu 2009, kdy prodalo povolenky v hodnotě 25 mil. € Španělsku (Ondřejnička, 2009). Obchod společně vedly EBRD a EIB přes MCCF. To bylo důleţité nejen z důvodu důvěryhodnosti, ale především proto, ţe se EBRD a EIB s Polskem dohodly na spolufinancování jednotlivých projektů, a to aţ do výše 75 mil. €, přičemţ MCCF by částku v takovém případě navýšil na 100 mil. €. V květnu 2010 se za stejných podmínek a prostřednictvím stejné administrace jako v předchozím případě dohodlo na odkupu dalších povolenek Irsko. Tentokrát získalo Polsko prodejem 15 mil. € (Polish Market Online, 2010). Kdyţ se ministra ţivotního prostředí Andrzeje Kraszewského v rozhlasovém rozhovoru pro Radio Pin redaktor zeptal na objem prodaných povolenek AAU, ministr sice neodpověděl, nicméně později v témţe rozhovoru uvedl, ţe Polsko by mohlo v případě prodeje celého ročního přídělu získat aţ 4 mld. €. Z toho lze dopočítat cenu 8 €/t CO2 (ICIS Heren, 2010). To výrazně předčilo odhady skeptiků, kteří předpokládali cenu kolem 1,25 €/t. Během následujícího čtvrtletí Polsko uzavřelo další dvě smlouvy se soukromými japonskými firmami. Dohromady za ně inkasovalo dalších 40 mil. €, přičemţ ani zde nezveřejnilo mnoţství obchodovaných povolenek AAU (Zawadzka-Stepniak, 2010). V říjnu 2010 odjela polská delegace v čele s ministrem Kraszewským do Japonska prezentovat vlastní GIS program43. Výstupem této návštěvy byla předběţně uzavřená smlouva na 13 mil. € bez bliţších zveřejněných podrobností (Baczynska, 2010). Během klimatické konference OSN v mexickém Cancunu v prosinci 2010 uzavřelo Polsko s Japonskem tuto smlouvu oficiálně. 43 Mluvčí polského MŢP uvedla, ţe návštěva bude zopakováním podobné cesty, kterou polská delegace uskutečnila minulý rok (2009, pozn. autor) a která vyústila ve dvě uzavřené smlouvy s Japonskem. Zdroj: http://www.argusmedia.com/pages/NewsBody.aspx?id=723879&menu=yes

39

Tentokrát zveřejnilo obchodovaný objem povolenek AAU – 4 Mt - ale naopak neuvedlo mnoţství získaných financí (Easton, 2010). Lze ovšem předpokládat, ţe zůstalo stejné. Celkově tak Polsko uzavřelo 5 smluv, čímţ získalo příjmy v odhadované výší 93 mil. €. Tato částka výrazně zaostává za předpoklady MŢP, které ještě v září 2010 předpokládalo příjmy ve výši 150 mil. € do konce téhoţ roku (Strzelecki, 2010). Nicméně i tak se Polsku podařilo velice aktivně zapojit do světového obchodování s povolenkami AAU a lze předpokládat, ţe tento trend bude pokračovat i v dalších letech.

Ukrajina Ukrajina je stát s druhým největším přebytkem emisních povolenek AAU na světě. Celkový objem je odhadován na 1000–1500 Mt CO2 (Dovhan, 2009). Toho bylo dosaţeno nejenom velkou rozlohou státu, ale také abnormálním poklesem vypouštěných emisí v důsledku porevolučního kolapsu ekonomiky a odstavení neperspektivních továren. To vedlo ke sníţení mnoţství vypouštěných emisí o 43 % (Světová banka, 2006). Velké mnoţství emisí však kromě příleţitosti znamenalo i hrozbu pro celý emisní trh. Pokud by Ukrajina začala prodávat emise ve velkém, znamenalo by to vzhledem k vysokému přesahu nabídky nad poptávkou s velkou pravděpodobností pád cen AAU. Ukrajina by tak mohla „potopit“ celý emisní trh. Ve stejné situaci se nacházelo i Rusko. To však ujistilo, ţe nebude prodávat velké mnoţství povolenek AAU ani před rokem 2012, ani po něm. Na opakované dotazy pak Oleg Pluzhnikov z Ministerstva hospodářství odpověděl: „Russian Assigned Amounts, whether they be transferred to the next period or not, will not be used to undermine the carbon market.“ (Ruské AAU, ať uţ budou převedeny do dalšího období nebo ne, nebudou podrývat světový emisní trh., překlad autor) (Harrison, 2009). Nejistota předpokládané ceny za 1 jednotku AAU se promítla i v odhadech Světové banky, která ukrajinské AAU ocenila v podstatě nic neříkající hodnotou 1–10 €/t (Světová banka, 2006). Za této situace se Ukrajina s povděkem opakovaně odvolávala na návrh britské společnosti Carbon Trust, která přišla s ideou stanovení „cenového dna“, tedy minimální výkupní ceny za 1 jednotku AAU (Siebert, 2009). Jiţ v roce 2006 si od Světové banky ukrajinská vláda nechala vypracovat rozsáhlé hodnocení moţností implementace GIS schématu na území Ukrajiny. V tomto dokumentu Světová banka popisuje vývoj v posledních dvou desetiletích, hodnotí současnou situaci a navrhuje moţná opatření, která by měla v rámci zavedení GIS schématu Ukrajina provést. Mimo jiné se v dokumentu také uvádí, ţe „there are ample opportunities for improvement in the efficiency of Ukraine‟s energy sector“ (jsou obrovské příleţitosti pro zlepšení efektivity v ukrajinském 40

energetickém sektoru, překlad autor) (Světová banka, 2006). Ukrajina se tedy nacházela v neobyčejně výhodné výchozí pozici, kdy měla obrovský přebytek emisních povolenek AAU, neefektivní průmysl, který lze v tomto kontextu chápat jako výhodu, a díky niţšímu cenovému indexu v porovnání s jinými státy s přebytkem povolenek byla i atraktivním prodejcem pro případné zájemce. Ukrajina poté podle doporučení Světové banky skutečně vytvořila vlastní GIS schéma a počátkem roku 2008 jej implementovala do legislativy (Dovhan, 2009). Administrací byla pověřena National Environmental Investments Agency (NEIA), která byla kvůli tomuto účelu zřízena. GIS schéma se zaměřilo především na průmyslovou oblast, konkrétně na těţbu uhlí, zpracování ţeleza a oceli, chemickou produkci a produkci elektřiny a tepla (Kushko, 2009). Významnější byly ale v té době investice prováděné v rámci kjótského flexibilního mechanismu Joint Implementation (JI). Ukrajina byla v počáteční fázi dokonce nejaktivnější hostící zemí pro projekty JI. Celkovým objemem ale JI nemohou emisnímu obchodování konkurovat. Předpokládá se, ţe ke konci roku 2012 vznikne pomocí všech projekty dohromady úspora kolem 300 Mt ERU44. V březnu 2009 uzavřela Ukrajina smlouvu s Japonskem45. Prodány byly emisní povolenky AAU o celkovém objemu 30 Mt CO2 za cenu přibliţně 10 €/t (Fogarty, 2009). Moţná i na základě této smlouvy v té době Ukrajina předpokládala, ţe se jí podaří prodávat 200 Mt CO2 ročně v celém období 2008–2012 (Stavchuk, 2007). Jak se později ukázalo, byly tyto odhady naprosto nereálné. O dva měsíce později na Carbon Expo v Barceloně prodala Ukrajina další emisní povolenky AAU, tentokrát o objemu 10 Mt CO2 (Carbon Finance, 2009). Kupujícím byla Světová banka. Médiím při té příleţitosti Igor Lupaltsov, ředitel NEIA, odpověděl: „I would not even use the term „hot air‟46 as it doesn‟t exist in our country.” (Nebudu ani pouţívat termín „horký vzduch“, protoţe v naší zemi neexistuje., překlad autor). Lupaltsov poté dodal, ţe veškeré investice půjdou do projektů GIS (Carbon Finance, 2009). Koncem roku 2009 se pak Ukrajině podařilo provést ještě jeden prodej. Tentokrát odkoupilo za blíţe nespecifikovaných podmínek Španělsko povolenky v objemu 3 Mt CO2 (Zawadzki, 2009).

44 ERU = Emission Reduction Unit, jednotka vytvořené úspory emisí CO2 nebo jeho ekvivalentů. 1 jednotka ERU odpovídá 1 t CO2, je tedy ekvivalentní k AAU. 45 Pro obě strany to byla první smlouva o prodeji povolenek AAU ve formátu stát – stát. Ukrajina doposud ţádné smlouvy neuzavřela a na japonské straně obchodovaly pouze firmy. 46 Termín „hot air“ se uchytil v médiích poté, co tak kritici označili emisní povolenky AAU, které post-sovětským státům „spadly do klína“, přičemţ k odstavení neefektivního průmyslu by podle nich došlo tak jako tak. Kritika především odsuzovala, ţe získané prostředky nebudou investovány do greeningu a celé emisní obchodovaní tak ztratí klimaticky transformační přesah.

41

Ve stejné době, kdy uzavřela smlouvu se Světovou bankou, zahájila Ukrajina jednání také se třemi dalšími subjekty. Konkrétně se jednalo o Britain's Nomura International, britskou pobočku japonské banky Nomura, která zastupovala konsorcium japonských firem. Banka měla zájem o odkoupení povolenek v celkovém objemu 100 Mt CO2, přičemţ kdyby se obchod zdařil, plánovala v uzavírání dalších smluv s Ukrajinou pokračovat (Szabo, 2009). Druhou společností byla švýcarská Dighton Carbon SA, která chtěla také odkoupit 100 Mt CO2, a třetí novozélandská Tawhaki International LP. Ta měla zájem o 50 Mt CO2. Svými rozměry by tedy kaţdá z těchto smluv překračovala jakýkoliv doposud uzavřený obchod. Se společnostmi Dighton a Tawhaki byly smlouvy za blíţe nezveřejněných okolností skutečně předběţně uzavřeny. Kdyţ ovšem média dohledávala informace o výše zmíněných firmách, zjistilo se, ţe společnost Tawhaki patří ukrajinským majitelům, přičemţ jeden z nich je vyjednavač UNFCCC (Eco Editor, 2010). V následujícím mediálním skandálu se japonská Nomura stáhla. Ukrajinská vláda poté odmítla uzavřít se společnostmi Dighton a Tawhaki jakýkoliv obchod (Ukraine Business Report Daily, 2010), pověst Ukrajiny ale byla celým skandálem zásadně poškozena. Mnohem větší problém pro Ukrajinu ovšem nastal ve chvíli, kdy Japonsko vyslalo svoje zmocněnce pro kontrolu nakládání s finančními fondy NEIA. Nově zvolená vláda totiţ nedokázala říci, kde se peníze47, které prodejem získala, nacházejí (Reuters, 2010). Ukrajinský prezident Victor Yanukovich obvinil svého předchůdce Yulia Tymushenka ze zpronevěry, ten to ale odmítl. Bylo zahájeno vyšetřování, které ovšem ţádný výsledek nepřineslo. Po tomto incidentu začala být Ukrajina dokonce některými zdroji výstiţně označována za „černou díru“ emisního obchodování (Eco Editor, 2010), jelikoţ k sobě stahuje velké mnoţství peněz z emisního trhu a ty následně mizí, aniţ by někdo dokázal vysvětlit kam. Zásadním faktem zůstává, ţe do konce roku 2010 Ukrajina nebyla schopná zrealizovat ţádný GIS projekt. O to překvapivější byla zpráva, kterou informační agentura Reuters zveřejnila v lednu 2011 (Maeda, 2011). Podle jejího obsahu Japonsko plánuje koupit od Ukrajiny další emisní povolenky AAU. Japonsko to odůvodnilo tím, ţe v předchozím roce vyslalo na Ukrajinu dvě kontroly a v listopadu 2010 byla celá částka nalezena v pořádku na účtu NEIA. Podle slov japonské vlády tedy nic nebrání dalšímu obchodování. Vyvstává tedy otázka, zda jsou pro japonskou vládu nákupy emisních povolenek snahou o investice do účinně fungujících GIS schémat nebo je jejím cílem pouze zajištění dostatečné částky pro splnění limitů stanovených Kjótským protokolem. Agenturou Reuters oslovený japonský emisní obchodník ale

k situaci dodal, ţe po odhaleném zmizení

47 Protoţe Ukrajina Japonsku prodala 30 Mt CO2 a částka za 1 t byla určena pouze orientačně na 10 €/t, informace o přesné výši peněz se rozcházejí. Jednotlivé odhady se pohybují v rozpětí 300 mil. € aţ 375 mil. €.

42

ukrajinských peněz uţ sotva nějaká japonská firma bude mít zájem o nákup AAU z Ukrajiny (Maeda, 2011). Je nezbytné doplnit, ţe velká část japonských firem jiţ dokázala svoji emisní potřebu pokrýt.

Hodnocení a porovnání vybraných států V předchozí části kapitoly byla představena situace obchodování s emisními povolenkami AAU ve čtyřech vybraných státech – Slovensku, Maďarsku, Polsku a na Ukrajině. Kromě samotných obchodů byla ve zkratce uvedena i GIS schémata kaţdého ze států. Nyní bude situace v jednotlivých státech zhodnocena, státy budou porovnány mezi sebou a následně i se situací v České republice. Slovensku se dlouhou dobu nedařilo vytvořit kvalitní a jasně strukturovaný GIS program. Navíc se slovenská vláda rozhodla uzavřít smlouvu s firmou Interblue Group, jejíţ pochybné zázemí a okolnosti celého obchodu představily Slovensko ve špatném světle. V důsledku toho se Slovensku zatím nepodařilo většinu svých emisních povolenek prodat. Naopak Maďarsko mělo vlastní GIS program sestavený jako první na světě a i díky tomu jako první prodalo povolenky AAU. Získané finance ale bohuţel vyuţilo na „záplatování“ státního rozpočtu, coţ bylo v rozporu s uzavřenými smlouvami a Maďarsko bylo pokutováno 500 mil. €. Ani následné úpravy GIS programu ţádné velké smlouvy nepřinesly. Slovensko a Maďarsko, stejně jako Česká Republika, se ve svých GIS projektech zaměřily primárně na úsporu energií formou zateplení obytných budov. Polsko zvolilo jiný přístup, jeho GIS program se zabývá především zvýšením energetické účinnosti budov veřejného sektoru a přechodem na obnovitelné zdroje energie. Polský program se také liší šíří nabízených projektů, ze kterých si můţe investor sám vybrat. Polsko uzavřelo první obchod aţ v roce 2010, ještě v témţe roce však přibylo několik dalších. Ačkoliv se Polsku zatím nepodařilo plně vyuţít svůj povolenkový potenciál, lze předpokládat, ţe díky odlišnému zaměření GIS programu a doposud solidnímu vystupování bez skandálů počet uzavřených smluv v následujících letech ještě naroste. Nestandardní situace probíhá na Ukrajině. Ta po spolupráci se Světovou bankou vytvořila GIS program, který se specializuje na energetickou efektivitu tamního průmyslu. Doposud se ovšem ţádný projekt realizovat nepodařilo. Zároveň se Ukrajina pokusila uzavřít smlouvu s pochybnou novozélandskou společností Tawhaki a dlouhou dobu nebyla schopná určit, kde se nacházejí peníze, které získala z prvního prodeje povolenek Japonsku. Přesto má japonská vláda dále zájem s Ukrajinou obchodovat.

43

V porovnání s těmito státy se Česká republika nachází ve mnohem příznivější situaci. Dokázala poměrně rychle vytvořit kvalitní a především fungující GIS program. České vládě48 se podařilo oslovit investory z více stran a díky tomu prodat většinu přebytků svých emisních povolenek. A protoţe nedošlo k ţádným výrazným pochybením, získala Česká republika ve světě dobré jméno, důvěryhodnou pozici a je dlouhodobě nejúspěšnějším prodejcem emisních povolenek AAU na světě. České smlouvy tvoří 40 % ze světového obchodu s AAU (ČT24, 2011). Společně s tím, jak se blíţí konec obchodovacího období 2008–2012, roste také důleţitost otázky, jak bude naloţeno s přebytečnými povolenkami AAU, které se nepodaří prodat. Existují v podstatě tři moţná řešení (EuRActiv, 2009). Jedním z navrhovaných řešení je s koncem roku 2012 zároveň kompletně ukončit platnost povolenek pro toto období. To by ovšem zřejmě narazilo na silný odpor Ruska a nejspíš i dalších států s výrazným přebytkem povolenek AAU. Na druhou stranu jestliţe by se povolenky převedly do dalšího obchodovacího období, mohlo by to znamenat buď „potopení“ celého trhu, nebo opakování stejné situace, kdy by i v dalším období skončilo Rusko s výrazným přebytkem. Jako nejpravděpodobnější řešení se tedy zatím zdá být kompromis mezi oběma extrémy. Přebytečné emisní povolenky by se sice převedly do dalšího období, ale jejich hodnota by byla sníţena o předem domluvené mnoţství. Další moţné řešení, které by ovšem nebylo aplikovatelné na všechny státy s přebytkem, ale pouze na členské země EU, je vyuţít tyto povolenky mimo rámec Kjótského protokolu. Mohly by být pouţity jako náhrada za příspěvek do společného evropského závazku pro Zelený klimatický fond (Úřad vlády SR, 2011). I zde by hodnota povolenek mohla být v důsledku prošlé platnosti sníţena, na druhou stranu by se v případě určování ceny jedné povolenky podle vynaloţených nákladů na emisní úsporu mohla cena pohybovat mezi 10–15 €/t podle konsensu.

48 Velké zásluhy na tom má především tehdejší ministr ŢP Martin Bursík, který několik měsíců vyjednával smlouvu s Japonskem, coţ vedlo k prodeji povolenek o celkovém objemu 40 Mt CO2.

44

Zelená úsporám O programu Zelená úsporám je státní dotační program na podporu energetických úspor rodinných a bytových domů v České Republice. Je vyhlášen Ministerstvem Ţivotního prostředí (MŢP), o jeho administraci se stará Státní fond ţivotního prostředí (SFŢP). Legislativně je „ukotven“ Směrnicí Ministerstva ţivotního prostředí č. 9/2009. Směrnici dále upřesňují přílohy směrnice. Program je zaměřen na podporu energetických úspor při rekonstrukcích i novostavbách, ale také na instalaci zdrojů na vytápění s vyuţitím obnovitelných zdrojů energie. V praxi se tedy jedná především o zateplení budov a náhradu starých kotlů za nové s nízkoemisním spalováním či za tepelná čerpadla a solární kolektory. Příjem ţádostí do programu byl zahájen dne 22. dubna 2009. Toto datum bylo vybráno záměrně, protoţe je zároveň Dnem Země49. Délka trvání programu byla stanovena aţ do konce roku 2012. Nicméně termín zároveň obsahuje dodatek „nebo do vyčerpání vyhrazených finančních prostředků“ (SFŢP, 2009), coţ je s ohledem na pozdější vývoj programu zásadní.

Skupiny dotací Dotace jsou přehledně rozděleny do pěti skupin. Příloha I Směrnice 9/2009 MŢP popisuje jednotlivé dotované skupiny následovně: Skupina A obsahuje dotace na zateplení, přičemţ je rozdělena na dvě podskupiny – celkové zateplení a dílčí. Celkové zateplení (podskupina A.1) je uznáno, jestliţe je měrná roční potřeba tepla na vytápění nejvýše 70 kWh/m2 u rodinných domů nebo 40 kWh/m2 u bytových domů a zároveň je dosaţeno alespoň 40% tepelné úspory. V případě vyšší úspory, tj. dosaţení měrné roční potřeby tepla 40 kWh/m2 u rodinných domů a 30 kWh/m2 u bytových domů je i podpora vyšší. Podpora je poskytována jako fixní částka na m2 podlahové plochy. Toto opatření zároveň zabraňuje neefektivnímu utrácení podpory v případech, kdy jsou investiční náklady nadhodnoceny (ať uţ záměrně nebo náhodně). Je stanoven stropní limit pro poskytované dotace a to podle podlahové plochy na 350 m2 u rodinných domů a 120 m2 na jednu bytovou jednotku. V případě, ţe jiţ bylo na domě provedeno dílčí zateplení (podskupina A.2) dotované ZÚ, je moţné provést další opatření vedoucí k zateplení celkovému. Pro podporu na dílčí zateplení je podmínkou alespoň 20% úspora měrné roční potřeby

49 Den Země je chápán jako ekologicky motivovaný svátek, který se snaţí upozornit na dopad lidské činnosti na ţivotní prostředí. Snaţí se otevřít diskusi a ukázat alternativní moţnosti. Právě ZÚ reprezentuje jednu z moţností, jak současný stav efektivně změnit. Zdroj: http://www.denzeme.cz/index.php?page=o_dni_zeme

45

tepla. Jestliţe úspora dosáhne alespoň 30 %, je stejně jako v předchozí podskupině dotace vyšší. Konkrétní absolutní hodnoty měrné úspory tepla stanoveny nejsou. Ostatní podmínky jsou stejné jako pro podskupinu A.1. Skupina B je určena pro výstavbu nových domů v pasivním standardu a nebo pro opatření tepelných úspor u stávajících budov, která dosahují úspory splňující pasivní energetický standard. Tím je dosaţená měrná roční potřeba tepla na vytápění nejvýše 20 kWh/m2 u rodinných domů a 15 kWh/m2 u bytových domů. Přílohy směrnice dále upravují podrobné technické vlastnosti nově vystavených domů, především tepelnou prostupnost budov, kvalitu vzduchu a tepelnou ztrátu výměnou vzduchu, zajištění (tepelné) pohody prostředí v létě, potřebu tepla na vytápění a potřebu primární energie. Podpora je poskytována fixní částkou 250.000 Kč na jeden dům či bytovou jednotku. Relativně nízká výše podpory stimuluje k budování méně rozsáhlých obydlí, tedy zákonitě takových, které mají niţší energetickou spotřebu. Skupina C podporuje vyuţití obnovitelných zdrojů energie pro vytápění a přípravu teplé vody. Je určena jak pro instalaci nových zdrojů energie, tak pro výměnu stávajícího neekologického vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasy a tepelná čerpadla. Neekologickým vytápěním se rozumí takové, které jako hlavní zdroj tepla pouţívá fosilní paliva a nebo elektrické vytápění. U nových zdrojů na biomasu jsou dále vymezeny jejich minimální technické parametry, především účinnost spalování a mezní hodnoty emisních koncentrací. Finančně více zvýhodněny jsou zdroje s akumulační nádrţí o větším objemu. U instalace nových zdrojů na biomasu nebo termálních čerpadel do novostaveb je stanovena maximální měrná roční spotřeba tepla na 55 kWh/m2. Obdobné technické parametry jsou stanoveny i u tepelných čerpadel a solárně – termických systémů. Důraz je vţdy kladen na tepelnou účinnost. V případě tepelných čerpadel je moţné zachovat původní zdroj jako záloţní pro případ extrémních klimatických podmínek. Ve všech podskupinách se ţadatel zavazuje vyuţívat nové tepelné zdroje po dobu minimálně 15 let, případně jej můţe vyměnit za jiný zdroj se stejnými nebo lepšími ekologickými parametry. Dotace je poskytována formou fixní částky. Okrajově také vznikly dvě bonusové skupiny, které podporují jednotlivá výše uvedená opatření. Skupina D poskytuje dotační bonus pro ţadatele, kteří provedly současně opatření vedoucí k zateplení a nízkoemisním tepelným zdrojům nebo výstavbě v pasivním standardu a nízkoemisním tepelným zdrojům, případně vyuţití více nízkoemisních zdrojů (biomasa či tepelné čerpadlo a zároveň solárně – termické systémy) pro jednu budovu. Z dodatečně vzniklé skupiny E je moţné získat dotaci na přípravu a realizaci podporovaných opatření v rámci ZÚ. Tím jsou kompenzovány náklady, které ţadatel musí do 46

projektu vloţit vzhledem k povinnosti nechat projekt vypracovat odborníkem. Dotována jsou opatření prováděná ve všech třech skupinách. Konkrétní částky jednotlivých finančních podpor pro všechny dotované skupiny, které ZÚ nabízí, je moţné najít v tabulce 1. Na všech opatřeních je důleţitý jeden spojující prvek. Veškerá podpora vede ţadatele k vytváření úspor, které svým rozsahem výrazně přesahují legislativní minimum. Významně je tak podporována výstavba v nízkoenergetickém nebo dokonce pasivním standardu. Stupňovanou výší podpory podle dosaţené tepelné úspory je ţadatel stimulován ke snaze o co nejvyšší zateplení. Celkový přínos je tedy nejen ekologický, ale zároveň ekonomický výhodný pro ţadatele. Přesněji řečeno vyšší výhodnost spočívá v kratším měřítku časové návratnosti investic.

Žadatelé o dotaci Program je otevřený pouze pro obytné budovy určené pro trvalé bydlení. Nelze jím tedy dotovat průmyslové stavby ani rekreační objekty. Primárně je určen pro rodinné a bytové domy. Nezáleţí přitom na statutu budovy, nárok na dotaci tedy mají i majitelé památkově chráněných budov nebo budov v památkových zónách. Nicméně veškeré úpravy mohou být prováděny pouze po konzultaci s místním pracovištěm Národního památkového ústavu. Zachování historické hodnoty budovy má tedy přednost před jejím zateplením. Původně o dotaci nesměli ţádat majitelé domů postavených panelovou technologií, po zavedení změn v létě 2009 (viz níţe) mohou jiţ v omezené míře50 ţádat i oni. O dotaci mohou ţádat i právnické osoby a fyzické osoby podnikající, dotace je pak vyplacena formou veřejné podpory.

Odborná realizace Po špatné zkušenosti z jiných zateplovacích programů51 se SFŢP rozhodla zavést speciální nařízení v oblasti výběru subjektu, který zateplení a další opatření realizuje. Ţadatel zateplení nesmí provést svépomocí, realizace musí být svěřena specializované firmě. Ani tak ovšem ţadatel nemůţe vybrat kteroukoliv, ale pouze tu z tzv. „Seznamu odborných dodavatelů“ (SOD). SOD je list firem, které jsou oprávněny realizovat zadaná opatření. Na tento list se můţe zdarma zapsat jakákoliv firma, stačí kdyţ prokáţe oprávněnost a podá ţádost. Ani odborný dodavatel ale nemůţe realizovat stavbu či zateplení zcela podle své reţie, program jej zavazuje k vyuţití pouze takových technologií, které jsou na „Seznamu výrobků a 50 Ţádost smí podat pouze v oblastech A.1 a C. 51 Myšlen byl především program PANEL, kde chybovost v realizaci některých opatření dosahovala aţ 20%.

47

technologií“. Stejně jako u samotné firmy musí být tedy i technologie a materiály akreditované od SFŢP. I zde platí, ţe samotná akreditace je zdarma, je ovšem nezbytná. Zřízení a vedení těchto dvou seznamů samozřejmě znamená další administrativní zatíţení. Na druhé straně zajišťuje alespoň minimální standardy a kvalitu poskytovaných sluţeb. Ţadatel má také díky seznamům o něco lepší přehled mezi firmami. SOD totiţ zároveň obsahuje reference na dodavatele a počet jiţ zrealizovaných zakázek. Kromě odborného dodavatele si musí zájemce o dotaci vybrat ještě odborníka na zhotovení projektové dokumentace. Tím můţe být buď autorizovaný inţenýr a nebo architekt. Náklady na zhotovení dokumentace lze pokrýt z dotací.

Charakteristika poskytovaných dotací Veškerá podpora je vyplácena formou přímých dotací, ţadatel tedy dostane přímo hotovost. Nicméně podpora je vyplácena aţ zpětně po dokončení projektu a předloţení nezbytných dokumentů. To znamená, ţe ţadatel musí nejprve vlastnit veškeré potřebné finance. Přestoţe by toto nařízení mohlo pro mnoho potenciálních zájemců tvořit zásadní překáţku, nestalo se tomu tak. SFŢP se domluvilo s devíti největšími českými bankami a ty garantovaly, ţe budou na projekty poskytovat úvěry a zároveň budou nabízet poradenství a pomoc při zadávání ţádostí. Některé banky dokonce vytvořily speciální zvýhodněné úvěry. Pro banky je poskytování úvěrů v rámci programu ZÚ výhodné, protoţe díky dotacím mají vysokou pravděpodobnost splacení úvěru. Lze tedy předpokládat, ţe by úvěry poskytovaly i bez formální dohody se SFŢP. SFŢP vytvořilo finanční pojistku, kdy výše poskytovaných dotací můţe dosáhnout maximálně 100% investovaných nákladů. V průměru ale dotace pokryjí 60% investovaných peněz (SFŢP, 2011). Výši dotací v absolutních číslech je moţné najít v tabulce 1. Maximální cena jednoho projektu byla stanovena na 30mil Kč.

Finanční bilance programu Navzdory osvětové a informační kampani byla mezi širokou veřejností zakotvena výrazně zjednodušená představa o finančním fungování ZÚ52, totiţ ţe „peníze máme od Japonců a jdou na výměnu oken a zateplení stěn“. To je samozřejmě zavádějící tvrzení. Následující kapitola se pokusí vyvrátit tuto domněnku a podat přesný přehled finančních toků v rámci programu.

52 Vycházím z vlastní praxe ekologického poradce a rozhovorů s kamarády a nejbliţším okolím.

48

Emisní obchodování ČR Česká republika jako stát, který ratifikoval Kjótský protokol, přijala závazek sníţit emise skleníkových plynů o 8 % oproti roku 1990. Tento rok je významný proto, ţe stále ještě fungoval neefektivní a vysoce znečišťující těţký průmysl z minulého reţimu, který ovšem v následujících letech částečně zkolaboval. V důsledku toho se ČR podaří splnit svoje emisní závazky a to dokonce s výrazným přebytkem. Podle posledních studií by sníţení emisí mělo být o 27 % (Jendeková, 2011). Z alokovaných emisních práv na vypuštění 900 Mt CO2e získáme přebytek ve výši přibliţně 100 Mt CO2 (SFŢP, 2008). Tento přebytek je moţné v rámci flexibilních mechanismů Kjótského protokolu prodat. Veškeré zisky z těchto prodejů musí být ze zákona53 vyuţity na program GIS, musí být tedy vloţeny na účet SFŢP jakoţto administrátora ZÚ a následně proinvestovány. Prodej přebytků emisních povolenek AAU je zároveň jediným příjmem, který program má. Doposud se České republice podařilo uzavřít devět smluv o celkovém objemu 85,75 Mt emisních povolenek (Jendeková, 2011) a díky tomu získala prostředky přesahující 20 mld. Kč. Přesná částka není známa, protoţe jediným povinně zveřejňovaným údajem je objem prodaných emisních povolenek a ani česká vláda, ani ţádný z investorů nechtějí podrobnosti prodeje prozrazovat. Nicméně vláda většinou zveřejní částku orientační a nebo se dá dopočítat podle současné trţní ceny za 1 povolenku AAU a celkového objemu. První a zároveň největší obchod uzavřela česká vláda 30. března 2009, tedy přibliţně měsíc před spuštěním programu, s New Energy and Industrial Technology Development Organization (NEDO), japonskou veřejnou organizací, která zastupuje zájmy Japonska v oblasti emisního obchodování. Závěrečný podpis smlouvy byl výstupem několikaměsíčního jednání, mimo jiné i podpisu Memoranda mezi ČR a Japonskem (září 2008), kterým se ČR zaručuje, ţe peníze budou pouţity výhradně na zelené investice (SFZ, 2008). Touto smlouvou vláda prodala 40 mil. povolenek AAU, přičemţ přibliţná cena za jednotku je 10 € (Kašpar, 2009). Ministr Bursík tehdy oznámil, ţe program počítá s rozpočtem 10 mld. Kč pro rok 2009. To představuje významný vstupní kapitál, kterým získal program dlouhodobou perspektivu. Prodaný objem 40 Mt byl zároveň největším v té době a s výjimkou několika pochybných smluv54 i největší vůbec. Druhou smlouvu uzavřela ČR s japonskou soukromou společností Mitsui & Co. 30. září 2009 (SFŢP, 2010). Předmětem smlouvy bylo 20 mil. povolenek AAU, podrobnosti zůstaly opět důvěrné. Předpokládá se ovšem, ţe cena za jednotku zůstala stejná jako v předchozím prodeji, tedy 10 €/t. Význam obchodu nespočíval pouze v dalším příjmu pro program. Díky serióznímu jednání a 53 … a zároveň také podle všech smluv, které ČR později uzavřela... 54 Ukrajina uzavřela za nestandardních okolností dvě smlouvy na 100 Mt a 50 Mt, později byly ale zrušeny.

49

především fungujícímu programu (ZÚ jiţ od června dostávala ţádosti od podporu) začali Japonci ZÚ důvěřovat. Během následujícího roku uzavřela ČR s Mitsui & Co ještě tři menší smlouvy (objem 1,2Mt – 2,5Mt) (SFŢP, 2010) a v prosinci 2010 smlouvu na 9,55Mt (Jendeková, 2011). ČR dále obchodovala i s jinými státy. 13. 10. 2009 prodala 3,5Mt AAU Rakousku a 14. 10. 2009 uzavřela smlouvu na 5Mt AAU se Španělskem (EurActiv, 2009). Na výstavě Carbon Expo v Kolíně nad Rýnem navíc dne 28. 5. 2010 od ČR odkoupila práva na 2mil tun AAU Světová banka (SFŢP, 2010b). Ačkoliv tyto obchody svým objemem nedosahují úrovně předchozích, lze z nich vyčíst, ţe se ZÚ těší na světovém trhu velké důvěře a o české emisní povolenky je dlouhodobý zájem. České republice se tedy doposud podařilo prodat naprostou většinu svých přebytečných emisních povolenek AAU za období 2008 – 2012 a zároveň má na světovém trhu velice dobrou pověst55. Technická asistence programu Příjmy z prodeje emisních povolenek jsou podle Přílohy II Směrnice 9/2009 MŢP z 95 % investovány skrze ZÚ přímo do jednotlivých projektů. Zbývajících 5 % je vyčleněno na Technickou asistenci programu (TA). Z této částky je pak 60 % určeno na administraci programu a 40 % na propagaci a publicitu. Pod TA nepatří pouze samotná příprava programu a administrace ţádostí. Do této skupiny je zařazen i monitoring vývoje programu, audity a kontroly realizace jednotlivých projektů nebo kontroly zadávání a poskytování veřejných zakázek. Další součástí je hodnocení a zpětná analýza programu. Do administrativní části patří také zajištění poskytování poradenství a výdaje na doplňková opatření56, která vedou k další podpoře úspor energií a vyuţívání obnovitelných zdrojů energie. Doposud alokovaná podpora Veškerý monitoring jiţ alokované podpory a databázi informací zajišťuje SFŢP. Ten zároveň rozhoduje, jaká část informací bude zveřejněna. V červnu 2010 byla zveřejněna druhá výroční zpráva programu57, která obsahuje podrobné informace o alokaci. Od té doby ale bohuţel 55 Podrobné zhodnocení emisního obchodování ČR a porovnání s jinými státy je zahrnuto do závěru kapitoly Hodnocení a porovnání s jinými státy (str. 43). 56 Více informací o poradenské činnosti a doplňkových opatřeních obsahuje následující kapitola Podpůrná opatření. 57 První výroční zpráva byla vydána k přelomu let 2009/2010. Druhá výroční zpráva hodnotila první rok fungování programu. Protoţe ale první ţádost byla přijata aţ 2měsíce po spuštění programu, vztahuje se zpráva na období červen 2009 – červen 2010.

50

SFŢP, pravděpodobně z důvodu přetíţení ţádostmi, ţádnou další zprávu nevydalo a k dispozici jsou pouze kusé informace z tiskových zpráv. Celkové mnoţství podpory poskytnuté do června 2010 můţeme sledovat ve Výroční zprávě (SFŢP, 2010) v tabulce 2. Z ní vyplývá, ţe v prvních šesti měsících fungování o program nebyl příliš velký zájem. Vyplácená částka sice vzrůstala, ale v absolutních číslech se jednalo pouze o desítky milionů korun. Od listopadu 2009 do března 2010 probíhal prudký nárůst, kdy jiţ jen za březen bylo alokováno 732 mil. Kč. S vyhlášeným ukončením podpory na projektovou dokumentaci58 nastal zároveň v březnu enormní nárůst podaných ţádostí. K 10. březnu 2010 byly podány ţádosti o celkovém objemu 1,5 mld. Kč, přičemţ z toho 1 mld tvořily ţádosti za poslední 3 týdny (SFŢP, 2010c). Od března do června 2010 se objem ţádostí ustálil mezi 700 mil. Kč a 970 mil. Kč měsíčně a v rozmezí těchto částek setrval i v následujících měsících aţ do října 2010, kdy byl příjem ţádostí pozastaven. Z hlediska kumulativního nárůstu celkového objemu bylo do v polovině března ţadatelům přiznáno 1,5 mld. Kč, na konci června to bylo jiţ 5 mld. Kč. 30. září 2010 a 11. listopadu 2010 pak Rada SFŢP schválila další dvě vlny ţádostí a ve výši 5,7 mld. Kč (SFŢP, 2010d) a celkový objem vzrostl na 10,7mld Kč. Po přerušení programu a spočítání ţádostí SFŢP rozhodla, ţe budou i všechny ostatní ţádosti59 proplaceny, Rada ale zatím ţádné další alokace neschválila. Podle březnové tiskové zprávy SFŢP (2010c) byla průměrná výše investice do jednoho projektu pro oblast A 633.000 Kč, z čehoţ podpora tvořila v průměru 308.000 Kč, tedy 48 %. Pro oblast B je podpora fixní částka 250.000 Kč na projekt, coţ při průměrné ceně domu 3.000.000 Kč představuje 8 % na projekt. Oblast C byla dotována průměrnou částkou 70.000 Kč, zatímco investice tvořily 190.000 Kč. Dotace byla tedy ve výši 37 %. Jiţ v prosinci 2010 ale SFŢP anoncoval průměrnou dotaci na projekt ve výši 60-65% (SFŢP, 2010e). Nárůst vznikl v důsledku změny podmínek poskytování podpory – především povolením mírnějších opatření a navýšením finanční podpory na jednotlivá opatření.

58 Program měl být původně poskytován pouze do 31.3. 2010, toto rozhodnutí bylo ale dodatečně zrušeno. 59 S výjimkou sektoru veřejné podpory.

51

Podpůrná opatření Partnerství Zelená úsporám Jak jiţ bylo uvedeno výše, sektor bydlení v ČR má vysoký potenciál energetických úspor. Z celkových moţných úspor připadá většina na vytápění budov, nezanedbatelný podíl mají ale i elektrospotřebiče. Celkem je technický potenciál stanoven na 9,7PJ60 (Porsenna, 2007). Toho lze dosáhnout výměnou starých elektrospotřebičů za nové, energeticky úsporné. Dalších úspor je moţné dosáhnout změnou chování uţivatele. V zájmu dosaţení těchto „vedlejších“ úspor se SFŢP rozhodl vytvořit doprovodný program Partnerství Zelená úsporám. Tento program není dotační a má čistě informativní charakter. Organizaci zajišťuje Středisko pro Efektivní Vyuţívání Energie, o.p.s. (SEVEn), partnery programu jsou výrobci jednotlivých spotřebičů. Cílem programu je vytvořit „návod, jaké spotřebiče mohou být vhodné k nákupu, jak je provozovat a recyklovat po ukončení jejich provozu“ (SEVEn, 2010). Na webu Partnerství ZÚ je kromě tohoto návodu ještě moţné najít kategorizovaný seznam energeticky úsporných spotřebičů. Autoři programu na webu opakovaně garantují, ţe začlenění spotřebičů do seznamu je zdarma a je prováděno pouze na základě provozních limitů spotřebiče. V současnosti seznam eviduje 395 spotřebičů (SEVEn, 2010b). Partnerské firmy získávají kromě bezplatné reklamy díky zařazení do seznamu navíc právo označit svoje výrobky ze seznamu logem programu.

Poradenství Jednou ze sluţeb doplňujících program ZÚ je poskytování poradenství. SFŢP samozřejmě poskytuje poradenskou činnost sám o sobě, ale nemá personální kapacity na obslouţení všech potenciálních ţadatelů. Navíc má SFŢP po celé ČR pouze několik krajských pracovišť a je málo dostupný. Dále SFŢP zajišťuje Zelenou linku, která odpovídá na e-mailové a telefonické dotazy. V roce 2009 linka odpovídala průměrně na 4.000 dotazů měsíčně, v roce 2010 v návaznosti na vyšší počet ţádostí stoupl i počet dotazů na průměrných 11.000 za měsíc. Informace o programu mohlo dále poskytovat několik subjektů, které byly do programu zapojeny. Jedná se o autorizované inţenýry a architekty, odborné dodavatele a později i vybrané banky. Všechny tyto skupiny mají ovšem dvě významná negativa. Zaprvé, jejich poradenská činnost aţ na výjimky nemá environmentální přesah a omezuje se čistě na informace o ZÚ. A zadruhé se 60 Připomínám, ţe celkový technický potenciál je 175PJ a na vytápění budov připadá 144PJ. Zbývajících přibliţně 21PJ připadá na ohřev TUV.

52

jedná o komerční subjekty. Jestliţe je tedy potenciální ţadatel navštíví, prioritou poradce není podat přesné informace o programu, ale udat vlastní sluţbu. Bylo tedy potřeba rozšířit program o nezávislé poradenství. Do poradenství se prostřednictvím soutěţe, kterou SFŢP vypsal, zapojily od září 2009 i environmentální a jiné poradny v ČR. Prostřednictvím detailů výzvy Poradenství k programu Zelená Úsporám (SFŢP, 2009b) byly stanoveny podmínky poskytování sluţby a garance nezávislosti. Jakýkoliv poradenský orgán musel splňovat minimální standardy pro zapojení do poradenství, které mimo jiné obsahovaly výbornou znalost ZÚ. To bylo zajištěno školením poradců. Během následujících 18-ti měsíců tak poradny poskytovaly informační a zprostředkovatelské sluţby. Přínos z poradenského programu přitom měly obě strany. SFŢP doplnil program o nový, nezávislý poradenský subjekt. Poradny zase rozšířily nabídku vlastních poskytovaných sluţeb a komplexnost informování o ochraně klimatu.

Mediální kampaň Reklamně-propagační činnost byla rozdělena do pěti fází, přičemţ vyuţívala poměrně široké spektrum médií (SFŢP, 2010). Většina fází byla zaměřena na širokou veřejnost, jedna část se ovšem specializovala na odborníky, kteří se mohli zapojit nebo jiţ zapojili do programu. První fáze byla označena jako propagační a měla za cíl informovat o existenci programu. Trvala pouze necelé dva měsíce po spuštění programu, vyuţívala ovšem televizi, billboardy a inzerci v předních českých denících (MF Dnes, Hospodářské noviny, Deník). Souběţně s propagační fází probíhala fáze osvětová, která trvala od spuštění programu aţ do jara 2010. Ve spolupráci s tištěnými médii, která se specializují na bydlení informovala jak úspěšně ţádat o dotace a o zkušenostech z dosavadní praxe instalací úsporných opatření. V období od srpna do října 2009 vznikly dvě doplňující kampaně. První, krátkodobá informovala veřejnost o změnách podmínek poskytování podpory. Druhá trvala aţ do jara 2010 a byla zaměřena na specialisty – poradce, architekty, dodavatele, … s cílem předat informace o změnách programu tak, aby pak oni mohli informovat ţadatele. Od jara 2010, kdy byl jiţ počet přijatých ţádostí za měsíc podle hodnocení SFŢP dostatečný, byly předchozí kampaně nahrazeny novou, zaměřenou na nové, potenciální ţadatele. Program vyuţíval především informace o mnoţství zájemců, kteří jiţ podali ţádost na projekt a také objemem jiţ alokovaných dotací. Významným detailem při realizaci všech mediálních kampaní i reklamních a propagačních předmětů je příloha č. II/2 Směrnice 9/2009 MŢP, která v podmínkách pro poskytnutí podpory na 53

propagaci programu nařizuje, ţe “technické vlastnosti informačních a propagačních opatření musí být posuzovány i z hlediska sniţování emisí CO2 a zvyšování vyuţívání obnovitelných zdrojů energie“.

Další podpůrná opatření Pod záštitou SFŢP dále probíhaly tématické cykly seminářů organizované pracovníky programu ZÚ, konference a odborné přednášky. Nebyly zaměřeny pouze na Zelenou úsporám, ale záměrně přesahovaly do oblasti izolací domů, pasivního stavitelství a vyuţití OZE. Cílovou skupinou přitom nebyla vţdy veřejnost, ale i např. Česká komora autorizovaných inţenýrů a techniků. Na webu ZÚ byly zároveň průběţně zveřejňovány informace o tématických kniţních novinkách a odborných studiích. Samozřejmostí jsou internetové stránky programu, které obsahují veškeré informace o programu a které jsou zároveň hlavním informačním zdrojem o změnách a aktuálním dění programu. Na stránkách je zároveň interaktivní SOD a SVT a odkazy na poradenská místa. Příručky k programu a informační broţury jsou dostupné i v neelektronické verzi na všech poradenských místech. Zřejmě i s přihlédnutím k faktu, ţe největším kupujícím českých emisních povolenek je Japonsko a japonské firmy, získal speciální pozornost Seminář japonské čisté technologie, který na rozdíl od většiny jiných nebyl specializovaný a zabýval se investicemi do energetických úspor komplexně. Jak z názvu vyplývá, jednalo se ovšem především o japonské technologie a zkušenosti z Japonska. Součástí semináře bylo i podepsání dodatku k smlouvě o prodeji emisních povolenek AAU mezi ČR a NEDO.

54

Změny v programu Za celou dobu fungování programu byly podmínky poskytování podpory mnohokrát změněny. Některé změny byly pouze dílčí a opominutelné, velká část ale chod programu podstatně ovlivnila. Pro následující kapitolu jsem vybral 5 hlavních změn, které měly na program největší vliv. Jsou řazeny chronologicky, nikoliv podle významu.

Uznání dřívějších opatření Při otevření programu byla jednou z podmínek podání ţádosti o dílčí zateplení realizace alespoň tří úsporných opatření, resp. dvou opatření a výměny systému vytápění. Necelé dva měsíce po otevření programu MŢP souhlasilo s moţností započítat jako jedno z těchto tří opatření i takové, které bylo provedeno před 1. 4. 200961 (SFŢP, 2009c). Opatření bylo nejenom započteno, ale i proplaceno. Podmínkou zůstalo, ţe toto opatření musí splňovat parametry předepsané programem.

Zapojení bank Od 22. června 2009 se do ZÚ zapojily také vybrané banky. Počátečního tendru se zúčastnilo pět bank, celkový počet později rozrostl na devět (SFŢP, 2009d). Přínos zapojení byl hned několikanásobný. Především to bylo rozšíření z 14 krajských pracovišť SFŢP na několik set bankovních poboček. Tím enormně vzrostla dostupnost programu. Činnost bankovních úředníků přitom částečně suplovala práci SFŢP. Dále také úředníci poskytovali poradenství, přijímali ţádosti a předběţně i kontrolovali jejich správnost. Banky zároveň začaly nabízet konzultace financování projektů a vlastní zvýhodněné úvěry.

Zmírnění požadovaných podmínek Ačkoliv v úvodních tiskových zprávách SFŢP anoncovala, ţe zájem o program předčil očekávání (SFŢP, 2009e) a přestoţe se počet podaných ţádostí v prvním půl roce kaţdý měsíc téměř zdvojnásoboval, rozhodlo se vedení programu pro zmírnění podmínek poskytování dotací. K tomu došlo 10. srpna 2009, kdy byla zavedeno hned několik změn najednou. Prvním z opatření bylo zrušení povinnosti provést alespoň tři opatření nebo dvě opatření a změnit systém vytápění. Nově bylo moţné provést pouze jedno opatření, ovšem za podmínky, ţe celková úspora dosáhne poţadovaných hodnot. Tehdejší ministr ŢP Ladislav Miko nutnost více 61 Jednou ze základních podmínek programu je povinnost, aby veškerá prováděná opatření byla dokončena po 1. dubnu 2009.

55

opatření zdůvodnil jako snahu podpořit investice do velkých projektů, kdy se opatření navzájem podporují a je dosaţeno ještě vyšší investice (SFŢP, 2009f). Miko ale dodal, ţe z důvodu ekonomické krize nejsou občané často schopni investovat do velkých projektů a proto program vyjde vstříc i projektům menším. Dále byla zvýšena konečná částka jednotlivých podpor v průměru o 5-15% (Archalous, 2009). Kromě toho přibyla nově moţnost získat dotaci na energetický audit budovy a projektovou dokumentaci. Cena auditu se podle odhadů SFŢP můţe pohybovat v rozpětí 2.000Kč – 20.000Kč, jedná se tedy o významnou poloţku rozpočtu. Cena za provedení projektové dokumentace je odvislá od velikosti objektu, mnoţství prováděných opatření a výběru odborníka. I zde ale můţe dosahovat částka desetitisíců. Na poskytování podpory k projektu byla vyčleněna částka 50 mil. Kč. Pro výstavbu v pasivním standardu byla zrušena povinnost realizace firmou z SOD a za pouţití prvků z SVT (SFŢP, 2010). U budov s nejvyššími poţadovanými standardy se tak kontrola paradoxně zúţila pouze na předloţení dokladu o dosaţení pasivního standardu. Oficiálním důvodem bylo vyuţívání moderních technologií, které v SVT často nejsou registrovány. Nicméně SFŢP sám vybízí, aby dodavatel technologie, které nejsou registrovány, zdarma registroval. A i kdyby bylo moţné pouţít neregistrované technologie, nevysvětluje to, proč má ţadatel právo stavit svépomocí, ačkoliv v oblasti A tomu tak není. V tomto smyslu je program nejednotný a nespravedlivě nastavený. Miko také deklaroval sníţení administrativních nároků, coţ se projevilo ve změně dotací na vytápěcí systémy. Namísto komplikovaného vzorce na výpočet výše dotace byla stanovena fixní částka pro jednotlivé typy vytápění.

Rozšíření o panelové technologie Od roku 2001 s několika přestávkami probíhá státní dotační program PANEL, který se zabývá opravami, rekonstrukcemi a zateplením budov postavených panelovou technologií. S ohledem na tuto skutečnost byla ZÚ koncipována a následně otevřena pouze pro rodinné domy a obytné domy postavené nepanelovou technologií. Ve chvíli, kdy bylo jisté, ţe ZÚ získá další prostředky z prodeje emisních povolenek, začalo MŢP jednat s MMR o propojení programů. Povolení moţnosti panelových domů čerpat ze ZÚ pak SFŢP oznámil 10. srpna 2009 společně s informacemi o dalších změnách v programu. Nicméně v platnost tato změna vstoupila aţ 1. září 2009 (SFŢP, 2009g). Moţnosti panelových domů ovšem zůstaly omezené. Ze ZÚ totiţ mohly ţádat pouze o dotaci na celkové zateplení a nebo o nový systém vytápění (Archalous, 2009). Přitom ale

56

musely stále splňovat podmínky programu PANEL. Na druhou stranu bylo moţné ţádat o dotace z obou programů současně62. Podmínkou bylo, ţe na jedno opatření smí být podána pouze jedna ţádost (TZB-info, 2009). Podobným způsobem se i program PANEL, který byl do té doby určen pouze pro budovy postavené panelovou technologií, otevřel pro všechny bytové domy (DECPLAST, 2011).

Rozšíření o veřejný sektor Dne 10. 6. 2010 proběhl v Praze další ze série seminářů japonské čisté technologie. Vrcholem semináře bylo podepsání dodatku k smlouvě mezi ČR a NEDO (Japonsko) ze dne 30. března 2009 (Krebsová, 2010). Tímto dodatkem se mj. rozšířilo poskytování podpory ze ZÚ i pro budovy veřejného sektoru63. Rozšíření neznamenalo pouze zařazení další kategorie ţadatelů, ale také rozhodnutí zateplovat nebytové prostory. Z rozpočtu programu byly pro veřejný sektor alokovány 4 mld. Kč (MŢP, 2010). Na rozdíl od ostatních podporovaných skupin ţadatelů ovšem SFŢP přijímal ţádosti aţ do celkové výše 6 mld. Kč a následně prostřednictvím výběrového řízení určil úspěšné ţadatele (MŢP, 2010b). Ţádosti byly posuzovány z 50 % z hlediska technického a z 50 % podle ekologického přínosu64. Rozšíření bylo vyhlášeno 10. června 2010, přičemţ podle výzvy bylo moţné podávat ţádosti pouze v období 19. července - 31. srpna 2010. Ţadatelé měli tedy na nastudování materiálů a přípravu projektu poměrně málo času. Přesto byl počet podaných ţádostí značný – jen do 11. srpna 2010 byly přijaty ţádosti o celkovém objemu 4,8 mld. Kč (SFŢP, 2010f). O velkém zájmu svědčí i upozornění SFŢP na dočasnou nedostupnost aplikace BENE-FILL65 z důvodu přetíţení (SFŢP, 2010g). Všechny 4 mld. Kč byly nakonec úspěšně alokovány.

62 Tuto moţnost lze vyuţít například k dotaci na zateplení u ZÚ a dotaci na vnitřní rekonstrukci domu (např. nový výtah) z programu PANEL. 63 Veřejným sektorem se rozumí státní budovy s nebytovou funkcí, např. školy, nemocnice, domovy důchodců, … . 64 Ekologický přínos se počítal mnoţstvím ušetřených emisí CO2e v poměru k vynaloţeným financím. 65 BENEFILL je elektronická aplikace vyuţívaná mj. pro online vyplňování ţádostí o podporu v programu ZÚ.

57

Přerušení programu Za celou dobu fungování byl program několikrát rozšířen a nebo byl naopak příjem ţádostí pro vybrané skupiny pozastaven. Kaţdé takové rozhodnutí přitom vzbudilo zájem médií a veřejnosti, především ţadatelů. Rozšířením v tomto kontextu myslím otevření programu novým skupinám ţadatelů, především majitelům panelových domů a budov veřejného sektoru. Program byl přerušen celkem čtyřikrát. Po zmírnění podmínek poskytování podpory v srpnu 2009 měli ţadatelé moţnost poţádat o poskytnutí podpory na projekt. Toto dodatečné opatření mělo trvat pouze do vyčerpání částky 50 mil. Kč nebo do 31. března 2010 (SFŢP, 2010). Vzhledem k tomu, ţe podpora se pohybovala ve výši desítek tisíc korun na projekt, mnoho ţadatelů se snaţilo podat ţádost ještě před tímto termínem. V březnu díky tomu SFŢP zaznamenal výrazný příbytek ţádostí. Ke zrušení podpory nakonec ale nedošlo. 30. března 2010, tedy den před ukončením, podepsal ministr Šebesta dodatek směrnice, kterým zrušil časové omezení poskytování ţádosti. Zůstal tedy pouze limit finanční. Zachování podpory byla pro ţadatele samozřejmě dobrá zpráva. Nicméně jestliţe bylo v zájmu MŢP alokovat do podpory na projekt celých 50 mil. Kč, pak mohlo zrušit časový limit mnohem dříve, případně jej vůbec nevytvářet. V tomto kontextu rozhodnutí podepsané na poslední chvíli působilo jako marketingový trik a program kvůli tomu zbytečně ztratil kredit. Od září 2009 byly do projektu zapojeny i panelové domy a jejich majitelé této moţnosti vyuţívali. Rozhodnutí rozšířit ZÚ i o domy postavené panelovou technologií se ovšem s odstupem času ukázalo jako nevhodné. Projekty panelových domů svým rozsahem znamenaly vysokou finanční zátěţ. Ačkoliv byl program otevřen pro panelové domy aţ půl roku po spuštění programu a počet ţádostí on nich byl jen 2 %, představovaly projekty panelových domů 30 % veškeré alokované podpory (SFŢP, 2010). SFŢP tedy dne 24. srpna 2010, tedy téměř rok po rozšíření, dočasně uzavřelo ZÚ pro panelové technologie. Oficiálním důvodem byla „ nutnost vyhodnotit po 12 měsících přijímání ţádostí dosavadní průběh této části programu, provést analýzu skutečně čerpatelných prostředků, kdyţ v posledním období Státní fond ţivotního prostředí ČR zaznamenal prudký nárůst nedostatků v projektové dokumentaci i samotné investiční připravenosti projektů“ (Veverková, 2010). MŢP dále oznámilo, ţe program bude panelovým domům s počátkem stavební sezóny 2011 znovu otevřen. Nicméně s ohledem na znalost celkového rozpočtu programu a vývoj počtu podaných ţádostí muselo MŢP jiţ tehdy vědět, ţe k znovuotevření nedojde. Navíc stejnou analýzu jako u panelových domů bylo potřeba provést u všech ţádostí, coţ se nestalo. Pozastavení podpory pro panelové domy je tedy moţné chápat jako snahu o zachování zbývajících prostředků 58

pro rodinné a bytové domy. Nakonec byl 31. října 2010 příjem ţádostí pozastaven kompletně. Důvodem byl výrazný nárůst podaných ţádostí a potřeba spočítat mnoţství disponsibilních zůstatků (Michálek, 2010). Tiskovou zprávu o pozastavení příjmu vydal SFŢP 25. října. O moţném nedostatku financí a převisu ţádostí se ale veřejně diskutovalo jiţ několik týdnů. Přesný počet ţádostí ani zůstatek sice nikdo neznal, přesto tehdejší ředitel odboru SFŢP Vladimír Vlk, který měl ZÚ také na starosti, jiţ v srpnu 2010 neúspěšně doporučoval kompletní pozastavení programu s tím, ţe jeho odbor vypracoval dokument, který odhadoval, ţe do 17. srpna 2010 bylo z programu vyčerpáno jiţ přes 16 mld. Kč (Baroch, 2011). O pozastavení programu také diskutoval 22. září 2010 Řídící výbor programu Zelená úsporám (ŘV). Jeho členové byli sice o docházejících financích informováni, přesto ŘV rozhodl, aby bylo přerušení oznámeno aţ 25. října 2010. Podle názoru tehdejšího ředitele SFŢP Libora Michálka byly hlavní příčinou politické důvody někdejšího ministra Pavla Drobila, který úmyslně přesunul oznámení aţ za druhé kolo parlamentních voleb (Baroch, 2011). Jestliţe budeme předpokládat, ţe ţádosti byly podávány rovnoměrně a v období od června do října 2010 jich přišlo průměrně 12.000 za měsíc, pak při průměrné podpoře na projekt 300.000 Kč jednoduchým výpočtem zjistíme, ţe kdyby ŘV pozastavil příjem ţádostí o měsíc dříve, sníţil by se nedostatek peněz o 3,6 mld. Kč. To znamená 120 mil. Kč denně. Podle slov Bízkové ale v jen za poslední týden před pozastavením přijal program 10.425 ţádostí (SFŢP, 2010e). Skutečná částka tedy odhad převýší. SFŢP následně přestal zveřejňovat informace o počtu ţádostí či financí v programu. Pouze v tiskové zprávě 16. prosince 2010 přiznal, ţe v programu lze očekávat převis ve výši 3 aţ 5 mld. Kč. Aţ 20. dubna 2011 nový ministr Tomáš Chalupa zveřejnil přesné údaje (SFŢP, 2011b). Podle nich program přijal celkem 79.093 ţádostí a na jejich proplacení mu chybí 8 mld. Kč. K vyrovnání převisu Chalupa navrhl balík opatření: „První z opatření je úplná redukce segmentu veřejné budovy, čímţ dojde k úspoře 4 miliardy korun. Dále se předpokládá, ţe kontrolou všech typů ţádostí se ušetří miliarda korun. Dalších 600 milionů korun lze očekávat prodejem emisních povolenek do Japonska a Německa a 250 miliónů korun sníţením technické asistence.“ (SFŢP, 2011b). I přesto bude programu scházet 500 mil. Kč, které plánuje Chalupa dále hledat. V současnosti je tedy příjem ţádostí kompletně pozastaven. SFŢP přijímá pouze ţádosti, které byly podány před 31. říjnem 2010 a vráceny k doplnění. ŘV postupně schvaluje proplácení úplných ţádostí. Naposledy uznala 29. dubna 2011 další balík ţádostí o celkovém objemu 7,2 mld. Kč. Celkem bylo jiţ schváleno přes 61.000 ţádostí a rozděleno 15,4 mld. Kč (SFŢP, 2011c). Zároveň byla spuštěna rozsáhlá kontrola jiţ realizovaných projektů. 59

Počet podaných žádostí Stejně jako kapitola o doposud alokované podpoře ze ZÚ, i tato kapitola vychází primárně z informací z druhé výroční zprávy programu. Ta ovšem informuje pouze o vývoji do června 2010. V podkapitole o časovém vývoji jsou podloţeny další informace tiskovými zprávami zveřejňovanými na webu programu. Informace v následujících dvou kapitolách - rozdělení podle prováděných opatření a rozdělení podle typu budov – vycházejí kvůli absenci jiného zdroje pouze z výroční zprávy. Lze ovšem předpokládat, ţe poměry ţádostí se v následujících měsících nijak výrazně nezměnily a proto jsou data relevantní pro celé období66.

Časový vývoj V prvních měsících se počet ţádostí pohyboval v řádu stovek, coţ je vzhledem k prostředkům programu malé číslo. Ţadatelé pravděpodobně zatím pouze sbírali informace a vyčkávali, k čemuţ je nevedla pouze opatrnost, ale i rady Ireny Plockové, vedoucí odboru GIS SFŢP, která doporučovala počkat na vytvoření konkurenčního prostředí a širší nabídku (SFŢP, 2009e). Ţadatelé nejspíš také čekali, jaké změny přinese předem anoncované zmírnění podmínek poskytování podpory. Koncem roku 2009 tedy dosáhl počet ţádostí pouze 3.000. Významný byl ovšem trend přibývání ţádosti, kdy se celkový počet kaţdý měsíc téměř zdvojnásobil. Trend růstu pokračoval i v roce 2010, i kdyţ tempo se zmírnilo. Přesto kaţdý měsíc přibylo o několik set ţádostí více oproti předchozímu měsíci. Za květen bylo přijato jiţ 4.007 ţádostí, celkový počet dosahoval 19.036 ţádostí. Kritický byl měsíc červen, kdy SFŢP očekával další mírný nárůst ţádostí, obdrţel ale jen za tento měsíc 14.000 ţádostí (SFŢP, 2010h). Od té doby nebyl SFŢP schopný celkový počet ţádostí přesně evidovat. 31. 10. 2010 byl příjem dalších ţádostí dočasně pozastaven s odůvodněním, ţe SFŢP potřebuje spočítat mnoţství disponibilních zůstatků (SFŢP, 2010i). Aţ 20. 4. 2011 vystoupil ministr Chalupa s prohlášením, kde mimo jiné informoval, ţe celkem bylo přijato 79.093 ţádostí (SFŢP, 2011b). To znamená, ţe během posledních 5 měsíců program přijal 60.057 ţádostí. Důvody tohoto enormního nárůstu lze hledat v zahájení stavební sezóny, ujištění se ţadatelů, ţe program skutečně funguje, a v otevření sektoru veřejných budov.

66 O finančním vývoji informuje samostatná kapitola.

60

Rozdělení podle oblastí podpory Ţádost o podporu z oblasti A podalo 43 % ţadatelů, z oblasti B pouze 0,3 % ţadatelů. Největší počet ţádost byl v oblasti C - 57 % z celkového počtu. Ţe nejvíce ţádostí bude v oblasti C byl očekávaný výsledek. Velká část ţadatelů z oblasti A, především A.1, totiţ spojila zateplení budovy s výměnou systému vytápění do jednoho systému. Naopak ţadatelé, kteří pouze vyměňovali a nebo doplňovali topný systém, o rozšíření o stavební úpravy zájem neměli. Nízký počet ţádostí v oblasti B je způsoben na jedné straně malým mnoţstvím pasivních novostaveb v ČR a na straně druhé výší podpory, která já v porovnání s ostatními oblastmi o několik desítek procentních bodů niţší a pro občany zvaţující stavbu nového domu zřejmě nedostatečně motivující pro výstavbu v pasivním standardu. Tabulka 3 ukazuje, ţe ačkoliv většina ţádostí spadá do oblasti C, vzhledem k niţší náročnosti projektu je celková alokovaná podpora v oblasti C oproti oblasti A přibliţně čtvrtinová.

Rozdělení podle typu objektu Naprostá většina ţádostí (95 %) byla přijata od majitelů rodinných domů. Zbývajících 5 % připadá na bytové domy, přičemţ 3 % jsou domy nepanelové a 2 % domy panelové. Nicméně z hlediska alokovaných financí připadá na rodinné domy pouze 55 %. Nepanelové bytové domy získají pouze 15 % financí a panelové 30 % z celku. Tyto údaje vypovídají o finanční náročnosti projektů panelových domů a podporují rozhodnutí předčasně přerušit poskytování podpory panelovým domům.

61

Hodnocení V České republice doposud ţádný jiný program se stejným zaměřením ani finančními kapacitami, jaké má ZÚ, realizován nebyl. Proto není snadné ZÚ s něčím porovnat nebo hodnotit jeho efektivitu. Většina realizovaných opatření je navíc dlouhodobého charakteru a proto se jejich skutečný dopad plně projeví aţ s odstupem několika let. Přesto lze jiţ nyní vyzdvihnout několik přínosů, především kvalitativního charakteru, a stejně tak upozornit na některé chyby, kterých se administrativa programu dopustila.

Přínosy a pozitiva programu Na webu ZÚ je moţné najít v popisu programu seznam cílů, kterých chce program dosáhnout. Jedná se o kvantitativní cíle spíše makroekonomického charakteru (SFŢP, 2009h): sníţení emisí CO2 o 1,1 mil. tun, tedy 1% všech českých emisí úsporu tepla na vytápění 6,3 PJ, tedy úsporu nákladů domácností na vytápění několik miliard korun ročně vytvoření nebo udrţení 30 tisíc pracovních míst zlepšení podmínek bydlení pro 250 000 domácností, které dostanou podporu zvýšení výroby tepla z obnovitelných zdrojů o 3,7 PJ sníţení znečištění prachovými částicemi o 2,2 mil. Kg Tyto cíle navíc mají politické, ekologické, zdravotní a další přesahy. Byly stanoveny ještě před spuštěním programu a tedy i před zmírněním a změnami podmínek. Jednotlivá čísla je třeba povaţovat spíše za orientační. Právě kvůli zmírnění podmínek vzrostla dotace na jednotlivý projekt. V důsledku toho mohlo být přijato méně ţádostí a bylo jiţ předem zřejmé, ţe tyto předem avizované cíle budou splněny pouze částečně. Na popud Hnutí Duha zpracována studie, která hodnotí úspěchy Programů ZÚ a PANEL. Podle této studie (Zámečník, 2010) pouze program ZÚ zajistil vytvoření 19.059 nových pracovních míst. Naopak počet domácností, které získaly podporu by měl být díky zapojení panelových domů vyšší. Myslím si, ţe pro hodnocení přínosů programu není stěţejní určit přesné mnoţství dosaţených hodnot v jednotlivých cílech, které si program předsevzal, nebo naplnění cílů jako

62

takových. Mnohem zásadnější je vyznačit trendy, které program vytvořil a přesahy do jiné neţ ekonomické a stavební oblasti. Jako nosný základ je třeba vyzdvihnout celkovou koncepci. Program je dobře systematicky navrţený a vystavený. Z několika potenciálních oblastí se zaměřil na tepelné úspory a energetickou efektivitu budov. Tato oblast má v ČR největší potenciál. Z globálního hlediska je to také důleţité, protoţe se jedná o investice určené přímo pro občany, jsou snadno představitelné67 a podporovaná oblast není diskutabilním nebo dokonce konfliktním tématem68. Toto všechno zvyšuje hodnotu programu a potaţmo i cenu prodávaných emisních povolenek. Program je zároveň pevně zakotven v legislativě. Je jasně stanoven nejenom způsob vyuţití peněz, ale administrátor programu. To opět zvyšuje stabilitu a důvěryhodnost programu. Přínosy programu dále rozděluji podle zúčastněných skupin, přičemţ zde uvádím pouze přínosy programu jako takového69. Následující informace lze tedy chápat jako rozšíření dříve uváděných údajů. Pro zájemce o zateplení program znamenal především výraznou finanční podporu, která pomohla zajistit vstupní kapitál, který by jinak majitelé domů k zateplení neměli. ZÚ svou výší dotací nemá v ČR obdobu. Ačkoliv byl program za tento krok zpočátku kritizován, zapojení odborných akreditovaných firem znamenalo vysokou kvalitu prováděných opatření. Izolace a výměna systémů vytápění znamenají také kvalitnější ovzduší. To se projeví především na vesnicích, kde je stále ještě poměrně běţné vytápění uhlím. Pro firmy představovala ZÚ významné navýšení poptávky, coţ mnoho drobných firem zachránilo před zrušením. Celkem se díky ZÚ podařilo vytvořit nebo udrţet 19.059 pracovních míst (Zámečník, 2010). I kdyţ tak původně nebyl zamýšlen, stal se program ZÚ nejlepším vládním opatřením v době ekonomické krize. Je tomu tak kvůli podpoře malých a středních podniků, která je relativně rovnoměrně rozloţena po celé ČR. Zámečník také upozorňuje na vysoký multiplikační efekt programu (Vavroň, 2011). Program navíc nastartoval trend zateplování a přispěl i k podpoře pasivního stavitelství, ačkoliv zde je stále ještě počet novostaveb v porovnání se zahraničím velice nízký. Pro stát představoval program kromě mnoha jiných přínosů výrazný krok vpřed ke splnění vlastních i mezinárodních klimatických závazků. Podle Bízkové tak splníme cíle Národního alokačního plánu jiţ o několik let dříve (SFŢP, 2010b). Dopady zateplování jsou navíc 67 Ve smyslu porozumění zahraničního investora, jaká opatření GIS program zastupuje. 68 Oproti tomu např. Polsko má jako jeden ze svých programů investice do CCS. Snahy o podobné vyuţití příjmů ze ZÚ vznikaly i u nás. Tehdejší premiér Topolánek navrhoval právě investice do CCS. O příjem ze zisků na vlastní inovace se snaţily i české teplárny a tepelné elektrárny. Nic z toho nebylo úspěšné. 69 O přínosech zateplování obecně informuje samostatná kapitola (str. 24)

63

dlouhodobého charakteru a tak budou přispívat ke sníţení českých emisí i v dalších letech. Česká republika také získala ve světě emisního obchodování dobré jméno a tím i kvalitní pozici pro případné další obchody. V nich přitom s ohledem na několik seminářů japonských čistých technologií nemusí být vţdy předmětem obchodování pouze emisní povolenky.

Neoprávněná kritika Za celou dobu fungování sklidil program bezesporu více kritiky neţ pozitivních ohlasů. Byla jistě často oprávněná, několikrát ale program hodnotili lidé, kteří neznali základní charakteristiky programu, neměli obdobné vzdělání nebo pouţívali nesprávná data. Jejich závěry proto byly mylné. Přesto se jim podařilo získat pozornost médií. Typickým příkladem bylo vystoupení poslance Břetislava Petra (ČSSD) v Poslanecké sněmovně v prosinci 2009. Poslanec Petr upozorňoval, ţe za prvních necelých 8 měsíců bylo rozdáno pouze 1 % zisků z prodeje. Také porovnal 109 alokovaných milionů s 52 mil utracenými za propagaci programu. Závěrem poţadoval otevření programu „pro municipalitu“ (tzbinfo, 2009b). Na Petra reagoval tehdejší premiér Fišer, který mimo jiné pochválil otevření programu panelovým domům. Petrovy názory byly chybné a ukazovaly na neznalost širšího kontextu. Jiţ v srpnu 2009 tiskový mluvčí MŢP Jakub Kašpar vysvětlil, ţe v úvodní části není moţné program hodnotit podle počtu přijatých ţádostí, protoţe takto velkým programům trvá delší dobu, neţ se „rozjedou“ (První zprávy, 2009). Kašpar naopak zdůraznil trend růstu přijatých ţádostí. Na mnoţství financí vynaloţených na propagaci reagovala v jiném kontextu Irena Plocková, bývalá vedoucí odboru SFŢP, vysvětlením, ţe peníze nebyly investovány pouze do propagace, ale především do vzdělávacích a osvětových programů, protoţe majitelé rodinných domů s podobným programem nemají ţádnou zkušenost (ČT24, 2011). Navíc je zřejmé, ţe investice do propagace jsou nejvyšší právě v počátku, před tím, neţ se program ustálí a rozběhne. Návrhy Petra a Fišera na otevření programu dalším sektorům budov (panelové domy a veřejný sektor) jsou diskutabilní. Na jednu stranu i zde je potřeba zateplit, nicméně tyto sektory mohou na rozdíl od majitelů rodinných domů moţnost ţádat o podporu i z jiných programů. A jak se později ukázalo, finance, které oba tyto sektory získaly, mohly být alokovány rodinným domům. Zájem o ně byl. Zcela zavádějící informace uvádějí ve svých kritických článcích ekonomové z Liberálního institutu Zajíček a Dvořák. Zajíček (2010) hodnotí ZÚ z čistě ekonomického hlediska podle kalkulace kolik korun stojí úspora 1 t emisí CO2e. Jeho závěrečný výpočet je 7.500 Kč/t. Ve výpočtu ale vycházel z několika chybných předpokladů. Za vzorovou budovu povaţoval „panelák z 80. let vytápěný z plynové kotelny“, ačkoliv program je primárně určený pro rodinné domy a 64

bytové domy postavené nepanelovou technologií. Dále počítal, ţe návratnost stavebních úprav bude 15-20 let, ačkoliv SFŢP předpokládá minimálně 30 let. I kdyby byl ale jeho výpočet správný, opomíjí všechny ostatní přínosy kromě sníţení mnoţství vypouštěných emisí. V řadě bodů je Zajíček věcně chybný70, přesto podle liberálně ekonomického vzoru povaţuje celý program za „vyhozené peníze“. Článek podobného charakteru s názvem Zelená rizikům zveřejnil na serveru Liberálního institutu Lukáš Dvořák (2010). V jeho první části se snaţí vytvořit dojem urgentnosti, kdy ţadatelé ve spěchu a stresu nejsou schopni situaci správně zhodnotit a podávané ţádosti jsou špatně vyplňované. Přitom za vzorovou budovu povaţuje panelový dům se 100 byty a zcela ignoruje, ţe trvání programu je několik let. Na přípravu a podání ţádosti je tedy času dost. V druhé části článku uvádí nesprávnou finanční výši podpory, přičemţ uvádí, ţe se jedná o částku na projekt, nikoliv na byt. Pro panelový dům tedy vypočítává řádově jinou výši podpory. Ve zbytku článku vyvozuje nezbytnost71 panelových domů vzít si na projekt úvěr, problémy s jeho nesplácením, zadluţením se či růstem cen energetického auditu. Závěrečným doporučením článku je ţádost v programu nepodávat a raději investovat postupně a promyšleněji. Pro jeho přílišnou technickou náročnost a nerealizovatelnost jednotlivých opatření z důvodu příliš vysokých standardů kritizoval program i Petr Měchura, odborník na obnovitelné zdroje energie, který se danou problematikou zabývá jiţ od sedmdesátých let (Biom, 2009). V rozsáhlé studii s řadou technických detailů spočetl, ţe dosaţení 20% úspor není v případě dílčího zateplení reálné. Pozdější praxe ukázala, ţe tyto výpočty byly chybné a mnoho domů bylo zatepleno pouze částečně a s dostatečnou úsporou. Studie přesto správně upozorňuje na několik drobných chyb72. Ty ovšem na celkové fungování programu nemají vliv. Měchura ve studii napsané v říjnu 2009 předpovídal, ţe o program i nadále nebude zájem a ţe ani investice do podpory na projekt nic nezmění, protoţe jsou riskantní. Oba tyto odhady byly v podstatě opakem budoucího vývoje. Kritiku ze strany technických odborníků vyjádřilo i Stavební fórum. Podle pravidel ZÚ nesmí být provedená opatření následujících 15 let měněna a pokud ano, pak pouze za opatření stejného nebo lepšího účinku. Stavební fórum (2009) upozornilo, ţe některé stavební komponenty ţivotnost 15let nemají. Řešením by byla samozřejmě výměna komponentů za nové (stavební fórum neznalo přesně pravidla programu). Zásadní je ovšem logika celého argumentu. Měla by se měnit 70 Např. uvádí, ţe „(program) nás stojí tisíce korun“, ačkoliv je placen ze zahraničí, „k zateplení by došlo tak jako tak“, přičemţ nebere v potaz časový horizont, nebo povaţuje zateplení za úpravy domu, které občané nedělají primárně kvůli energetické efektivitě, ale „vy si vyměníte okna prostě proto, ţe je dobré mít nová okna“. Zdroj: Sedláčková, 2010 71 Která je sama o sobě sporná 72 Podle Měchurovy studie program například vůbec nepodporuje kachlová a krbová kamna, opomíjí nízkou účinnost spalování kotlů na pelety nebo u solárních systémů nerozlišuje mezi trubicemi plochými a vakuovými (vyšší účinnost).

65

pravidla programu podle kvality výrobků a nebo naopak? Protoţe dům je předmět, který by měl mít ţivotnost dlouhodobého charakteru a pravidla programu jsou pravděpodobně nastavena správně. V kaţdém případě by se státní program neměl podřizovat kritice soukromých firem, obzvlášť je-li postavena na managementu plánovaného zastarání výrobku. Na tomto semináři také vystoupil Pavel Klimeš, který program kritizoval slovy: „Program není nastaven pro velké vlastníky bytů. Pokud by tomu tak bylo, profitovali by z něj i řadoví nájemci, zatímco takto jde o podporu spíš majetnějších vrstev“. Pan Pavel Klimeš je ředitelem rezidenčního portfolia RPG, coţ je největší soukromý vlastník nájemních domů v ČR (Menzelová, 2011).

Sporná kritika U jiných bodů kritizujících program se nedá přesně určit, zda jsou oprávněné či nikoliv. Z více stran byla ZÚ například kritizována za opominutí dotací pro výstavbu nízkoenergetických domů, zatímco zateplení na tuto úroveň podpořeno je. Toto rozhodnutí vysvětlil Petr Holub, tehdejší ředitel odboru udrţitelné energetiky a dopravy MŢP, v online rozhovoru s občany tím, ţe u jiţ postavených domů je přechod na pasivní standard často nereálný a tak jsou podporovány standardy reálně a technicky dosaţitelné, tedy takové, které se blíţí nízkoenergetickému. Oproti tomu u nově stavěných domů pasivní standard dosaţitelný je a proto se podporuje pouze tento druh novostaveb. Důvodem je tedy původní nastavení programu, které Holub zdůvodnil. Program ale mohl být nastaven i jinak. Mimo zájem médií, avšak o to intenzivněji, je kritizován odchod odborníků z MŢP. Z původního týmu tvůrců programu byli nakonec propuštěni nebo sami odešli všichni73. Z části je to způsobeno trendem, který panuje v české politice. Kdyţ nastoupí nový ministr, vytvoří si vlastní nový tým spolupracovníků. Na MŢP se za poslední dva roky vystřídalo ministrů jiţ sedm. Za intenzitu a neprofesionálnost, s jakou propouštěl zaměstnance, byl kritizován i bývalý ředitel SFŢP Libor Michálek (Vlk, 2010). Zůstává otázkou, do jaké míry se změny v personálním sloţení na SFŢP promítly do managementu programu ZÚ. Týden po nastoupení do funkce ministra ŢP vydal Tomáš Chalupa prohlášení, ve kterém mimo jiné tvrdil, ţe program ZÚ měl jiţ od spuštění špatný management a ţe právně „stojí na vodě“ (SFŢP, 2011d). V reakci na toto prohlášení vystoupil exministr Bursík, který program spouštěl, a původní management i nastavení programu obhajoval. Chybou podle něj bylo pozdní zastavení příjmu ţádostí (ČT24, 2011). Na Bursíkově briefingu naopak Aleš Kuták kritizoval ministra

73 Martin Bursík, Aleš Kuták, Petr Štěpánek, Irena Plocková, Petr Holub

66

Chalupu za neuváţenost slov, která mohla poškodit pověst programu a tím sníţit cenu povolenek a zájmy České republiky.

Oprávněná kritika Jestliţe byl program v něčem opravdu špatný, pak to byla jeho nepřehlednost. I po spuštění programu se velice často měnily podmínky poskytování podpory. Byly vydávány a upravovány nové směrnice i jejich přílohy, coţ bylo pro ţadatele matoucí. Management programu, který se navíc v průběhu měnil, se zřejmě nejprve obával, ţe nezvládne alokovat veškerou podporu a tak začal změkčovat podmínky poskytování podpory a otevírat program novým skupinám ţadatelů. Počet zájemců díky tomu enormně stoupl, SFŢP měl najednou místo nedostatku ţádostí jejich přebytek a začal nově otevřené podpory opět rušit. Kdyby zůstaly podmínky a skupiny příjemců od začátku stejné, program by sice alokoval peníze později, příjem ţádostí by byl ale plynulejší. Takto pravděpodobně z důvodu nervozity vedení SFŢP program zbytečně vystavil nadměrnému přetíţení, který pak nezvládl. Navíc na alokaci veškeré podpory bylo i po konečném uzavření programu stále více jak dva roky času. I samotné pozastavení příjmu ţádostí bylo provedeno neprofesionálně. Pro panelové domy byl příjem pozastaven bez jakéhokoliv předchozího upozornění, o celkovém pozastavení informoval SFŢP s pouze týdenním předstihem. Přitom vypracování veškeré projektové dokumentace, které podání ţádosti nutně předchází můţe trvat několikanásobně delší dobu. Velice přínosný by v tomto směru byl online systém, který by zachycoval aktuální finanční stav programu a ukazoval jaká částka můţe být ještě rozdělena. SFŢP selhal i v komunikaci s ţadateli. Především po pozastavení příjmu ţádostí téměř přestal zveřejňovat informace. A kdyţ uţ tiskovou zprávu po necelých dvou měsících vydal, obsahovala pouze informaci o převisu ţádostí s doplněním, ţe SFŢP zvaţuje vyřešit situaci krácením dotací (SFŢP, 2010e). Za těchto okolností jsou kritika a agresivní postoj ţadatelů pochopitelné. Zlepšení v komunikaci nastalo s příchodem ministra Chalupy, který o vývoji situace pod jeho vedením průběţně informoval. Přínosem byla snaha komunikovat vícekanálově, např. přednáška pro starosty, interview v Českém rozhlase. Ačkoliv situace, v které se ministr Chalupa a vedení SFŢP ocitli, byla sloţitá, způsob vyřešení převisu ţádostí byl nesprávný. Podle tiskové zprávy ze dne 20. dubna 2011 vyřešil Chalupa doplnění 8 mld. Kč následovně: „První z opatření je úplná redukce segmentu veřejné budovy, čímţ dojde k úspoře 4 miliardy korun. Dále se předpokládá, ţe kontrolou všech typů ţádostí se ušetří miliarda korun. Dalších 600 milionů korun lze očekávat prodejem emisních povolenek do Japonska a Německa a 250 miliónů korun sníţením technické asistence“ (SFŢP, 67

2011b). Součet jednotlivých kroků sice nedává 8 mld. Kč, ale zprávu lze povaţovat za orientační. Podle dalších informací všechny kroky dohromady pokryjí 7,5 mld. Kč, zbývajících 500 mil Kč bude SFŢP ještě hledat. Řešení obsahuje dvě problematické informace. Zaprvé to je zisk 250 mil Kč z TA programu. To jinými slovy znamená, ţe TA měla přiděleno o 25 % více prostředků74, neţ potřebovala. Mnohem závaţnější je ovšem druhá informace, totiţ rozhodnutí, ţe veřejný sektor přijde o veškerou podporu. Přitom ještě dva týdny před tímto oznámením tvrdil ministr Chalupa v interview v Českém rozhlase, ţe „kaţdý, kdo splní podmínky programu, nějaké peníze dostane“ a chvíli na to dodal: „a já udělám všechno pro to, aby je dostal rovným a férovým způsobem jako ten, kdo uţ je dostal v minulosti“ (Shánělová, 2011). Ţadatelé z veřejného sektoru všechny podmínky splnili, přesto nedostanou nic. Jiný způsob řešení navrhoval exministr Bursík, totiţ aby SFŢP financoval převis z vlastních prostředků (ČT24, 2011). Jednalo by se sice o dlouhodobý a finančně náročný proces, aby férový by byl.

74 Pro TA programu bylo vymezeno 5% celkových zisků z prodeje, coţ znamená 1mld. Kč při prodeji za 20 mld. Kč celkem.

68

Pokračování programu Dosavadní vývoj programu lze povaţovat za úspěšný. Je ale třeba si uvědomit, ţe 20 mld. Kč, které byly prostřednictvím programu investovány tvoří pouze malý podíl celkového potenciálu energetických úspor ČR. Bytový sektor spotřebovává v současnosti 28 % veškeré energie ČR (Zámečník, 2010). Podle odborných studií je ale potenciál úspor právě v tomto sektoru 60 % (Polanecký, 2007). Další izolace budov a výměny topných systémů mohou tedy přinést významné úspory. Investice do sníţení energetické náročnosti budov se vyplatí energeticky i ekonomicky i bez státních dotací. Zvyšuje se hodnota budov, ţivotní standard v nich a po delší době se prostřednictvím ušetřené energie vrátí i vstupní finance. Jestliţe majitel domu plánuje v dlouhodobém horizontu a je schopný zajistit dostatečný vstupní kapitál, investice do energetických úspor jsou vhodná investice. Přesto představuje státní dotace významnou pomoc při realizaci projektů tepelných úspor. Kromě národních programů je moţné v ČR ţádat o podporu na instalaci obnovitelných zdrojů energie i u několika lokálních zdrojů75. Představují ovšem příleţitost jen pro část obyvatel, zaměřují se pouze na systémy vytápění a objem podpory je v porovnání se ZÚ výrazně niţší. Aby měl program opravdu smysl a byl dlouhodobě přínosný, je nezbytné koncipovat dlouhodobou strategii národního rozsahu s dostatečným a stálým zdrojem financování. S návrhem takového programu přišlo Hnutí Duha, nazvalo jej Program energetické nezávislosti (PES) (Hnutí Duh, 2011b). PES je v podstatě pokračováním ZÚ ve smyslu stejné administrativy i podporovaných opatření. Rozdíl spočívá ve zdroji financování programu, kdy Hnutí Duha navrhuje získat prostředky aukcí emisních povolenek českým firmám. Roční rozpočet programu by měl činit 16 mld. Kč (Hnutí Duh, 2011c). Stejný způsob prodeje a vyuţití povolenek předpokládalo i MŢP (Michálek, 2010). Současný ministr Chalupa nejprve pokračování programu odmítal komentovat s tím, ţe se nejprve musí vyřešit problém převisu ţádostí. Později prohlásil, ţe je „v případě programu Zelená úsporám a jeho dalšího pokračování optimistický" (SFŽP, 2011b). V dopise, který Chalupa napsal Hnutí Duha uvádí, že by pokračování ZÚ mohlo být spuštěno již v roce 2012 a souhlasí se systémem financování (Hnutí Duh, 2011d). Je ovšem otázkou, zda v té době bude při současné míře fluktuace ministrů na ŽP bude Chalupa stále ještě ministrem. 75 Myšlena jsou města Praha, Litoměřice, Plzeň, Kladno a obec Jindřichovice pod Smrkem, kde místní správy podporují instalaci solárních systémů a výměnu systémů vytápění na tuhá paliva za jiný zdroj.

69

Závěr Tématem práce bylo komplexní zhodnocení charakteristik a vývoje dotačního programu Zelená úsporám. Aby mohl byl program správně pochopen, je nezbytné vnímat jej v širokém kontextu mnoha okolností. Práce proto nejprve vysvětluje principy a okolnosti emisního obchodování ve světě a vymezuje moţnosti obchodování v rámci Kjótského protokolu. Dále práce hodnotí vývoj bytového sektoru v České republice a vymezuje potenciál, kterého je moţné dosáhnout. Práce dospívá k závěru, ţe většina domů je vysoce energeticky náročná a úspor formou díky zateplení se mohou pohybovat v řádu desítek procent. Jsou představeny standardy nízkoenergetické bydlení. V porovnání se západními sousedy zaostává Česká republika nejen v počtu budov, ale především v přístupu k energetickému stavitelství jako takovému. Část práce hodnotí vývoj emisního obchodování ve vybraných zahraničních státech. Výstupem je zjištění, ţe státy s podobnými parametry jako Česká republika se buď zdiskreditovaly nevhodným výběrem obchodních partnerů či formou nakládání s příjmy z prodeje (Slovensko, Maďarsko) nebo nedokázaly vyuţít svůj potenciál (Polsko). Na Ukrajině došlo ke kombinaci obou nedostatků. I přes celou řadu dílčích nedostatků lze program celkově hodnotit jako velice úspěšný. Základními cíli programu bylo prodat přebytky emisních povolenek AAU za co nejlepší cenu zahraničním investorům a získané finance pak efektivně investovat do zvýšení energetické účinnosti a výměny systémů vytápění budov soukromého sektoru. 85 % přebytků povolenek se skutečně podařilo prodat a to za výhodnou cenu v průměru 9-10 €/t (Kuták, 2010). Všechny získané investice byly efektivně a ve velice krátkém čase investovány do vytyčených cílů. Výrazný zájem občanů svědčí o kvalitě a správném nastavení programu. Významným pochybením bylo pozdní zastavení příjmu ţádostí, které je ovšem chybou manaţerskou, nikoliv systémovou. I další dílčí chyby lze připsat především špatnému managementu. Je ovšem důleţité si uvědomit, ţe program byl prvním svého druhu a rozsahu v ČR a proto měla správa minimum zkušeností. Program lze hodnotit jako úspěšný i při porovnání s jinými státy, které i přes podobné výchozí podmínky za ČR výrazně zaostaly. V prodeji AAU ČR zcela dominovala a ovládla 40% světového trhu (ČT24, 2011). Získané peníze byly v souladu s původním záměrem a státní legislativou investovány do předem daných opatření, coţ se v jiných státech nedařilo. Česká republika si proto dlouhodobě drţí na světovém trhu postavení nejlepšího prodejce.

70

Prameny ACCC [online]. 1.11.2008 [cit. 2011-05-03]. Central and Eastern European countries. Dostupné z WWW: . ARCHALOUS, nejdůleţitějších

Martin. NaZeleno [online].

změn

v

dotacích

13.

Zelená

8.

2009

úsporám.

[cit.

2011-05-16].

Dostupné

z

5

WWW:

. BACZYNSKA, Gabriela. Reuters [online]. 5. 10. 2010 [cit. 2011-05-06]. Poland agrees another AAU deal with Japan. Dostupné z WWW: . BARNES, P. Cap and Dividend [online]. 2011 [cit. 2011-04-11]. How does Cap and Dividend work. Dostupné z WWW: . BAROCH, Pavel; ELIÁŠOVÁ, Kateřina. Aktuálně.cz [online]. 10. 2. 2011 [cit. 2011-0517].

Stát

vás

měsíc

lákal

na

peníze,

které

skoro

neměl.

Dostupné

z

WWW:

. BEER, Garbriel; SOVÁK, Kristian. Další kšeft SNS: Horúci vzduch. Etrend [online]. 3. 12. 2008, 1, [cit. 2011-05-04]. Dostupný z WWW: . Carbon Finance [online]. 27. 5. 2009 [cit. 2011-05-07]. World Bank, Ukraine sign AAU deal.

Dostupné

z

WWW:


financeonline.com/index.cfm?section=global&action=view&id=12091>. CEPHEUS [online]. 2011 [cit. 2011-05-11]. The Goals of CEPHEUS. Dostupné z WWW: . CPD - Centrum pasivního domu [online]. 2010 [cit. 2011-05-11]. Co je pasivní dům Definice,

rozdělení

podle

energetické

náročnosti.

Dostupné

z

WWW:

. CPD - Centrum pasivního domu [online]. 2010b [cit. 2011-05-11]. Co je pasivní dům Současný vývoj v Evropě. Dostupné z WWW: . 71

CPD - Centrum pasivního domu [online]. 2010c [cit. 2011-05-11]. Co je pasivní dům Historie.

Dostupné

z

WWW:


dum.html?chapter=historie>. CzechInvest : Agentura pro podporu podnikání a investic [online]. 1994 - 2011a [cit. 201104-19]. O CzechInvestu. Dostupné z WWW: . CzechInvest [online]. 1994 - 2011b [cit. 2011-04-19]. Statistika čerpání dotací a zvýhodněných

úvěrů

z

programů

OPPI.

Dostupné

z

WWW:

. CzechInvest [online]. 1994 - 2011c [cit. 2011-04-19]. Program OPPI, podprogram EkoEnergie, Výzva I. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-05-11]. Bilance energetických zdrojů 20092010.

Dostupné

z

WWW:

. ČT24 [online]. 27. 1. 2011 [cit. 2011-05-19]. Bursík: Za problémy Zelené úsporám mohou politické tlaky. Dostupné z WWW: . ČTK, Idnes : online zprávy hospodářských novin [online]. 15. 2. 2005 [cit. 2011-04-10]. Kjótský protokol vstupuje v platnost. Dostupné z WWW: . ČTK. Česká tisková kancelář [online]. 30. 3. 2011 [cit. 2011-04-19]. Vláda posílila program

nový

panel

o

miliardu

korun.

Dostupné

z

WWW:

. DALY, H. E. Beyond Growth. Boston (USA): Beacon Press, 1996. 253 s. Dotace. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 16. 5. 2006, last modified on 31. 1. 2011 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: . 72

DOVHAN, Victor. D&D Lawyers [online]. 2009 [cit. 2011-05-07]. Emissions Trading Overview:

Opportunities

for

Investors

in

Ukraine

.

Dostupné

z

WWW:

. DVOŘÁK, Lukáš. Liberální institut [online]. 12. 5. 2010 [cit. 2011-05-19]. Zelená rizikům. Dostupné z WWW: . EASTON, Adam. Platts [online]. 10. 12. 2010 [cit. 2011-05-06]. Poland signs deal to sell Japan

4

million

AAU

emissions

credits

.

Dostupné

z

WWW:

. ECN. Ideal-EPDB [online]. 2011 [cit. 2011-05-11]. Co je Ideal-EPDB?. Dostupné z WWW:


epbd.eu/index.php?option=com_content&view=article&id=4&Itemid=5&lang=cs>. Eco Editor. Can International [online]. 8. 7. 2010 [cit. 2011-05-07]. UKRAINE‟S AAU 
 „BLACK

HOLE‟

.

Dostupné

z

WWW:

. Epravo.cz : Sbírka zákonů, judikatura a právo [online]. 15. 3. 2002 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: . EurActiv [online]. 15. 10. 2009 [cit. 2011-05-15]. Česká republika prodala další kjótské kredity. Dostupné z WWW: . European Comission. Carbon Footprint : what is it and how to measure it [online]. Ispra : 2007 [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW: . FEASTA. Cap and Share : a fair way to cut greenhouse emissions [online]. květen 2008 [cit. 2011-04-11]. FEASTA. Dostupné z WWW: . FEASTA. Cap and share : cap the carbon, share the income [online]. 2011 [cit. 2011-0411].

Cap

and

share

-

the

basic

idea.

Dostupné

z

WWW:

. FEASTA. Cap and Share [online]. 2011b [cit. 2011-04-11]. Cap and Share - about. Dostupné z WWW: . 73

FEILER, Jószef, et al. Ministry of Environment and Water, Hungary [online]. 2008 [cit. 2011-05-06].

GIS

in

Hungary

-

context

and

architecture.

Dostupné

z

WWW:

<www.joanneum.at/.../Jozsef%20Feiler_GIS_in_HU200705.pdf>. FEILER, József, et al. Ministry of National Developement, Hungary [online]. březen 2011 [cit. 2011-05-06]. Hungarian Green Investment Scheme - presentation for Prospective Buyers . Dostupné

z

WWW:

. FENDRYCH, Tomáš; UNRUH, Richard. Výtah ze závěrečné zprávy : studie stavu bytového fondu panelové zástavby v ČR. Praha : Centrum regenerace panelových domů, 2009. 56 s. FLEMING, D. TEQs – In Depth. The Lean Economy Connection website [online]. Londýn (Anglie): The Lean Economy Connection, březen 2007 [cit. 27. 3. 2011]. Dostupné z WWW: . FIALOVÁ, Helena; JELEN, Jiří. Malý ekonomický slovník. Karviná : ECOMIX-OK, 1993. 136 s. FOGARTY, David. Reuters [online]. 16. 3. 2009 [cit. 2011-05-07]. Japan to seal carbon deal with Ukraine soon. Dostupné z WWW: . HALÁSEK, D. Rozhodování ve veřejném sektoru. 1. vydání. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita, 2004. 166 s. HARRISON, Pete. Reuters [online]. 14. 12. 2009 [cit. 2011-05-07]. Russia reassures it will not

swamp

carbon

markets.

Dostupné

z

WWW:

. Hnutí Duha [online]. leden 2011 [cit. 2011-05-11]. Domy ve vatě. Dostupné z WWW: . Hnutí Duha [online]. 16. 3. 2011b [cit. 2011-05-20]. Zelená úsporám vytvořila tisíce pracovních

míst.

Dostupné

z

WWW:


zpravy/article/zelena-usporam-vytvorila-tisice-pracovnichmist/?tx_ttnews[backPid]=6&cHash=6913c293b8>. Hnutí Duha [online]. 22. 2. 2011c [cit. 2011-05-20]. Zateplování ušetří 39 miliard ročně. Dostupné

z

WWW:


zpravy/select_category/3/article/zateplovani-usetri-39-miliardrocne/?tx_ttnews[backPid]=24&cHash=429b73b060>. Hnutí Duha [online]. 20. 4. 2011d [cit. 2011-05-20]. Ministestvo plánuje pokračování Zelené

úsporám,

staré

ţádosti

podpoří.

Dostupné

z

WWW:

. HOLLAN, Jan. Ekologický institut Veronica [online]. 25. 6. 2001 [cit. 2011-05-11]. Hlavní principy

energetické

výstavby.

Dostupné

z

WWW:

. HORČÍK, Jan. NaZeleno [online]. 10. 12. 2009 [cit. 2011-05-11]. ČEZ začne testovat SmartGrid ve Vrchlabí. Dostupné z WWW: . ICIS Heren [online]. 16. 2. 2010 [cit. 2011-05-06]. Poland's Kraszewski talks EUAs and AAUs

.

Dostupné

z

WWW:

. JARUŠEK, Petr. Den Země [online]. 2011 [cit. 2011-04-21]. O Dni Země. Dostupné z WWW: . JENDEKOVÁ, Michaela. MŢP [online]. 3. 1. 2011 [cit. 2011-05-15]. Program Zelená úsporám

získal

další

prostředky

.

Dostupné

z

WWW:

. JÍLKOVÁ, Jiřina. Daně, dotace a obchodovatelná povolení – nástroje ochrany ovzduší a klimatu [online]. Praha : IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s., 2003 [cit. 2011-03-28]. Dostupné z WWW: <ekologie.upol.cz/ku/ezpo/ezp.pdf>. JÍLKOVÁ, Jiřina. Obchodovatelná emisní povolení. Ostrava : Vysoká škola báňská technická univerzita Ostrava, 1996. 103 s. KAŠPAR, Jakub. MŢP [online]. 30. 3. 2009 [cit. 2011-05-15]. Miliardy pro české domácnosti

jsou

jiţ

na

cestě

.

Dostupné

z

WWW:

. KIELICHOWSKA, Izabela. Ogrzewnictwo : branzowy portal internetowy [online]. 7. 1. 2008 [cit. 2011-05-05]. Polska rezerwa emisji CO2 - co dalej?. Dostupné z WWW: 75

. Kjótský protokol k rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu [online].

[s.l.] :

[s.n.],

1997

[cit.

2011-03-28].

Dostupné

z

WWW:

. KREBSOVÁ, Jarmila. MŢP [online]. 15. 6. 2010 [cit. 2011-05-17]. Podepsání změny smlouvy o prodeji jednotek AAU připravilo cestu k dalšímu rozšíření programu Zelená úsporám . Dostupné z WWW: . KUSHKO, Nataliya. NEIA [online]. 15. 10. 2009 [cit. 2011-05-07]. GIS Developments in Ukraine . Dostupné z WWW: <www.mofa.go.jp/mofaj/area/europe/v4+1/pdfs/ws_gh_0910_07.pdf >. KUTÁK, Aleš. Heinrich Böll Stiftung Praha [online]. 24. 9. 2010 [cit. 2011-05-06]. Zelená úsporám - reflexe českého přístupu ke Green Investment Scheme . Dostupné z WWW: . LANG, Kristin. European Investment Bank [online]. 23. 11. 2009 [cit. 2011-05-05]. The Multilateral

Carbon

Credit

Fund

.

Dostupné

z

WWW:

. MAEDA, Risa. Reuters [online]. 13. 1. 2011 [cit. 2011-05-07]. Japan undeterred from buying Ukraine carbon permits. Dostupné z WWW: . MARKOVÁ, H. Finance obcí, měst a krajů. 1. vydání. Praha: ORAC, 2000. 190 s. MARTÍNKOVÁ, Jana. Advocatus Martínková [online]. 7. 3. 2011 [cit. 2011-05-04]. Zopakuje

se

kauza

Interblue?.

Dostupné

z

WWW:


law.eu/sk?ID=54&type=article>. MENZELOVÁ, Kateřina. Česká pozice [online]. 2. 5. 2011 [cit. 2011-05-19]. RPG Real Estate: O výši činţe se bude soudit pouhé procento nájemníků. Dostupné z WWW: . MICHÁLEK, Libor. SFŢP [online]. 25. 10. 2010 [cit. 2011-05-17]. Přijímání ţádostí o dotace z programu Zelená úsporám pro rok 2010 bude od konce října přerušeno. Dostupné z WWW:


zelena-usporam-pro-rok-2010-bude-od-konce-rijna-preruseno/>. Ministry of Environment, Poland. The Green Investment Scheme in Poland [online]. Varšava : National administration of the emission trading scheme, prosinec 2009 [cit. 2011-05-05]. Dostupné z WWW: <www.mos.gov.pl/g2/.../3559e2a978ab145327516895eabcfd74.pdf>. MMR. Fondy Evropské Unie : Strukturální fondy [online]. 2011 [cit. 2011-04-20]. Integrovaný operační program. Dostupné z WWW: . MMR. Integrovaný operační program pro období let 2007 - 2013 : prováděcí dokument [online]. Praha : [s.n.], 29. 6. 2009 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: . MŢP [online]. 2008 [cit. 2011-05-20]. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu. Dostupné z

WWW:

. MŢP [online]. 2010 [cit. 2011-05-17]. Výzva Ministerstva ţivotního prostředí k podávání ţádostí o poskytnutí podpory na Realizaci úspor energie v budovách veřejného sektoru v rámci Programu

Zelená

úsporám

.

Dostupné

z

WWW:


budovy.zelenausporam.cz/gallery/16/4937vyzva_mzp_k_podavani_zadosti_o_poskytnuti_podpory_v2.pdf>. MŢP [online]. 2010b [cit. 2011-05-17]. SMĚRNICE MŢP č. 7/2010. Dostupné z WWW: . ONDŘEJNIČKA, Dušan. European Investment Bank [online]. 9. 11. 2009 [cit. 2011-0506]. Poland‟s first Green Investment Scheme agreed with Spain . Dostupné z WWW: . Online Carbon Market [online]. 2008 [cit. 2011-05-04]. UN International Transaction Log. Dostupné

z

WWW:


international-transaction-log.html>. Operační program Ţivotní prostředí [online]. 2011a [cit. 2011-04-19]. Stručně o OP Ţivotní

prostředí.

Dostupné

z

WWW:


prostredi/>. Operační program ţivotní prostředí [online]. 2011b [cit. 2011-04-19]. Prioritní osa 3. 77

Dostupné z WWW: . Operační program ţivotní prostředí : Přehledy schválených programů [online]. 2011c [cit. 2011-04-19]. Schválená podpora a alokace OP6P dle oblastí podpory. Dostupné z WWW: . Operační program ţivotní prostředí. Implementační dokument. Praha : [s.n.], 2011d. 212 s. PAVLÁSKOVÁ, Šárka. ANALÝZA EVROPSKÉHO SYSTÉMU OBCHODOVÁNÍ EMISEMI CO2 . Praha, 2006. 42 s. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. PEKOVÁ, J.: Hospodaření a finance územní samosprávy. Praha, 2004. PETO, Sandor. Reuters [online]. 7. 4. 2010 [cit. 2011-05-06]. Hungary receives 6 mln t AAU

offer

from

UK's

Camco.

Dostupné

z

WWW:

. Point Carbon [online]. 17. 4. 2009 [cit. 2011-05-06]. Hungary nets $134 million from AAU sales . Dostupné z WWW: . Point Carbon [online]. 20. 11. 2009b [cit. 2011-05-14]. Hungary loses €500m after GIS fiddle . Dostupné z WWW: . Point Carbon [online]. 21. 3. 2011 [cit. 2011-05-06]. Hungary should donate AAUs to Japan, opposition says . Dostupné z WWW: . POLANECKÝ, Karel. Potenciál úspor energie v obytných a administrativních budovách do roku 2050 [online]. Brno : Hnutí Duha, prosinec 2007 [cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: . POLANECKÝ, Karel. Hnutí Duha [online]. duben 2009 [cit. 2011-05-11]. Zateplené Česko. Dostupné z WWW: . Polish Market online : online edition [online]. 7. 5. 2010 [cit. 2011-05-06]. Poland‟s Green Investment

Scheme

agreed

with

Ireland

.

Dostupné

z

WWW:

. Porsenna o.p.s. [online]. září 2007 [cit. 2011-05-11]. STUDIE POTENCIÁLU ÚSPOR ENERGIE

V

OBYTNÝCH

BUDOVÁCH

DO

ROKU

2050.

. 78

Dostupné

z

WWW:

Rámcová úmluva o změně klimatu [online]. česká verze. 1992 [cit. 2011-04-10]. Ministerstvo

ţivotního

prostředí.

Dostupné

z

WWW:

. RAGÁČOVÁ, Katarína. SME [online]. 20. 11. 2009 [cit. 2011-05-14]. Maďari zneuţili zelené peniaze . Dostupné z WWW: . Regional Environmental Center [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Green Investment Scheme.

Dostupné

z

WWW:


investment-scheme.html>. REYNOLDS, Michael. Earthship Biotecture [online]. 2010 [cit. 2011-05-11]. Dostupné z WWW: <www.earthship.org>. RILKE,

Witold. National

Fund

for

Environmental

Protection

and

Water

Management [online]. 2010 [cit. 2011-05-05]. Polish Green Investment Scheme - Opportunities for Spanish

industry.

Dostupné

z

WWW:

<www.ifema.es/ferias/genera/jornadas_genera/poland_opportunities.pdf >. ŘEHOŘ, Miroslav. Rejstřík obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v roce 2008. Pro-energy magazín. 2009, 1, s. 61-67. Reuters. Alibaba [online]. 6. 5. 2010 [cit. 2011-05-07]. Japan worries over CO2 deals after Ukraine mystery. Dostupné z WWW: . SEDLÁČKOVÁ, Veronika. Český rozhlas [online]. 23.2. 2010 [cit. 2011-05-12]. Zajíček: Sniţování

emisí

CO2

pomocí

zateplování

je

drahé.

Dostupné

z

WWW:

. SEVEn. Partnerství Zelená úsporám [online]. 2010 [cit. 2011-05-16]. Program Partnerství Zelená

úsporám.

Dostupné

z

WWW:


partnerstvi-zelena-usporam/>. SEVEn. Partnerství Zelená úsporám [online]. 2010b [cit. 2011-05-16]. Rychlý rozcestník. Dostupné z WWW: . SFŢP. SFŢP [online]. 23. 9. 2008 [cit. 2011-05-15]. Memorandum otevírá cestu k podpoře energetických

úspor

a

obnovitelných

zdrojů 79

v

domácnostech.

Dostupné

z

WWW:

. SFŢP. Příručka pro ţadatele o dotaci z programu : Informace o programu [online]. Praha : [s.n.], 2009 [cit. 2011-05-15]. Dostupné z WWW: . SFŢP [online]. 1. 9. 2009b [cit. 2011-05-16]. Zvláštní 4. výzva pro předkládání ţádostí o dotace

na

Poradenství

k

programu

Zelená

úsporám.

Dostupné

z

WWW:

. SFŢP [online]. 3. 6. 2009c [cit. 2011-05-16]. Upřesnění podmínek pro podporu z programu Zelená úsporám. Dostupné z WWW: . SFŢP [online]. 22. 6. 2009d [cit. 2011-05-16]. Do programu Zelená úsporám vstupují banky.

Počet

ţádostí

výrazně

vzrostl.

Dostupné

z

WWW:

. SFŢP [online]. 6. 5. 2009e [cit. 2011-05-16]. Zájem o program Zelená úsporám předčil naše očekávání. Dostupné z WWW: . SFŢP [online]. 10. 8. 2009f [cit. 2011-05-16]. Ministerstvo ţivotního prostředí otevírá program

Zelená

úsporám

i

menším

investicím.

Dostupné

z

WWW:

. SFŢP [online]. 1. 9. 2009g [cit. 2011-05-16]. Z programu Zelená úsporám jiţ mohou čerpat i panelové domy. Dostupné z WWW: . SFŢP [online]. 2009h [cit. 2011-05-19]. Popis programu. Dostupné z WWW: . SFŢP. Zpráva o programu Zelená úsporám duben 2009 aţ červen 2010 : výroční zpráva. Praha : [s.n.], 2010. 92 s. SFŢP [online]. 31. 5. 2010b [cit. 2011-05-15]. MŢP podepsalo smlouvu na prodej dalších 80

uhlíkových kreditů. Dostupné z WWW: . SFŢP [online]. 15. 3. 2010c [cit. 2011-05-15]. Program Zelená úsporám v nejnovějších číslech. Dostupné z WWW: . SFŢP [online]. 1. 10. 2010d [cit. 2011-05-15]. Schváleno dalších 17 tisíc ţádostí o dotaci z programu

Zelená

úsporám

.

Dostupné

z

WWW:

. SFŢP [online]. 16. 12. 2010e [cit. 2011-05-15]. Aktuální informace o programu Zelená úsporámTisková

zpráva.

Dostupné

z

WWW:

. SFŢP [online]. 11. 8. 2010f [cit. 2011-05-17]. Výzva k podávání ţádostí u veřejných budov stále běţí. Dostupné z WWW: . SFŢP [online]. 19. 7. 2010g [cit. 2011-05-17]. Aktuální informace pro ţadatele o dotace na zateplení

veřejných

budov

z

programu

Zelená

úsporám

.

Dostupné

z

WWW:

. SFŢP [online]. 1. 7. 2010h [cit. 2011-05-17]. Z programu Zelená úsporám poptáváno uţ 9 miliard. Dostupné z WWW: . SFŢP. Zelená úsporám : Tiskové zprávy [online]. 18. 1. 2011 [cit. 2011-05-15]. Dotace z programu

Zelená

úsporám

vyplatí

MŢP

do

konce

března.

Dostupné

z

WWW:

. SFŢP [online]. 20. 4. 2011b [cit. 2011-05-17]. Ministr představil další postup v programu Zelená úsporám. Peníze jsou na všechny řádné ţádosti. Ţadatelé s chybami budou vyzváni k opravě a postupně vypláceni. Dostupné z WWW: .

81

SFŢP [online]. 29. 4. 2011c [cit. 2011-05-17]. Rada SFŢP schválila a ministr podepsal dalších téměř 25 tisíc ţádostí v programu Zelená úsporám, ţadatelům s neúplnou ţádostí byl odeslán dopis. Dostupné z WWW: . SFŢP [online]. 21. 1. 2011d [cit. 2011-05-19]. Prohlášení ministra ţivotního prostředí Tomáše

Chalupy

k

programu

Zelená

úsporám.

Dostupné

z

WWW:

. SHÁNĚLOVÁ, Hanka. Český rozhlas 1 - Radioţurnál [online]. 5. 4. 2011 [cit. 2011-0519].

Dvacet

minut

Radioţurnálu

-

Tomáš

Chalupa.

Dostupné

z

WWW:

. SHARMINA, M., et al. Climate Strategies [online]. 8. 12. 2008 [cit. 2011-05-06]. Green Investment

Scheme:

Case

Study

on

Hungary.

Dostupné

z

WWW:

. SIEBERT, Martin. Profit [online]. 6. 4. 2009 [cit. 2011-05-07]. Carbon trade market facing new challenges . Dostupné z WWW: . SPITZ, Jiří; PUR, Luděk. Enviros, s.r.o. [online]. 30. 11. 2007 [cit. 2011-05-11]. Zpráva o potenciálu sníţení emisí skleníkových plynů v České republice . Dostupné z WWW: . SOVÁK, Kristian; BAŤO, Rado. Slovenské pozadie velkého kšeftu. Etrend [online]. 22. 4. 2009, 1, [cit. 2011-05-04]. Dostupný z WWW: . SRDEČNÝ, Karel. Úspory energie v domě. Praha : Grada, 2004. 112 s. Státní fond rozvoje bydlení. Státní fond rozvoje bydlení [online]. 2009a [cit. 2011-04-19]. Program NOVÝ PANEL. Dostupné z WWW: . Státní fond rozvoje bydlení. Státní fond rozvoje bydlení [online]. 2009b [cit. 2011-04-19]. 82

Kombinace podpor. Dostupné z WWW: . Stavební fórum [online]. 11. 6. 2009 [cit. 2011-05-19]. Diskusní setkání SF: kritika programu

Zelená

úsporám.

Dostupné

z

WWW:


forum.cz/cs/article/14153/diskusni-setkani-sf-kritika-programu-zelena-usporam/>. STAVCHUK, Irina. NGO working group on climate change [online]. 25. 4. 2007 [cit. 2011-05-07]. Ukraine announces its ambition to become a first player on AAU trade market. Dostupné z WWW: . STEJSKALOVÁ, Eva. Vsetín : oficiální web města [online]. 23. 1. 2008 [cit. 2011-04-20]. Trávnickou

školu

čeká

zateplení.

Dostupné

z

WWW:

. STRZELECKI, Marek. Bloomberg [online]. 22. 9. 2010 [cit. 2011-05-06]. Polish May Complete up to Three More AAU Sales This Year, Minister Says. Dostupné z WWW: . Světová banka [online]. listopad 2006 [cit. 2011-05-07]. Ukraine Options for Designing a Green

Investment

Scheme

under

the

Kyoto

Protocol

.

Dostupné

z

WWW:

. SVÍTIL, Radek; POLÁK, Michael. Ekolist [online]. 15. 2. 2005 [cit. 2011-04-10]. Co přináší Kjótský protokol. Dostupné z WWW: . SZABO, Michael. Reuters [online]. 13. 11. 2008 [cit. 2011-05-06]. Spain buys 6 million emissions

rights

from

Hungary

.

Dostupné

z

WWW:

. SZABO, Michael. Reuters [online]. 26. 5. 2009 [cit. 2011-05-07]. Ukraine to sell $3.5 billion

more

Kyoto

carbon

rights.

Dostupné

z

WWW:

. ŠAFAŘÍK, Miroslav. Porsenna o.p.s. [online]. 29. 11. 2010 [cit. 2011-05-11]. Studie o 83

dopadech zateplování budov na spotřebu uhlí a zemního plynu v České republice . Dostupné z WWW: . ŠŤASTNÝ, Dan. Liberální institut [online]. 1. 12. 1998 [cit. 2011-05-12]. Ochrana trhu? Ochrana

spotřebitele?.

Dostupné

z

WWW:

. TRNKA, Ludvík. Ekologický institut Veronica [online]. 2005 [cit. 2011-05-11]. Pasivní dům (přednáška). Dostupné z WWW: . Tzbinfo [online]. 13. 8. 2009 [cit. 2011-05-17]. On-line rozhovor s Mgr. Petrem Holubem. Dostupné z WWW: . Tzbinfo [online]. 3. 12. 2009b [cit. 2011-05-19]. Kritika průběhu dotačního titulu Zelená úsporám. Dostupné z WWW: . ŤOPKOVÁ, Kristýna. V současnosti vyuţívané a navrhované systémy obchodování s povolenkami k emisím skleníkových plynů . Brno, 2009. 85 s. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Ukraine Business Report Daily. Goliath [online]. 1. 9. 2010 [cit. 2011-05-07]. CABINET CANCELS SALE OF 150 M AAU TO TWO COMPANIES UNDER KYOTO PROTOCOL. Dostupné

z

WWW:


Business-Daily.html>. UNFCCC [online]. 2011 [cit. 2011-03-27]. Emissions Trading – trading units. Dostupné z WWW: . UNFCCC [online]. 2011b [cit. 2011-03-27]. The Mechanisms under the Kyoto Protocol: Emissions Trading, the Clean Development Mechanism and Joint Implementation. Dostupné z WWW: . UNFCCC. [online]. 2011c [cit. 2011-05-03]. International Transaction Log. Dostupné z WWW: . Úřad vlády SR. Rokovanie vlády Slovenskej republiky [online]. 2008 [cit. 2011-05-04]. Informácia

o

odpredaji

voľných

jednotiek 84

AAU.

Dostupné

z

WWW:

. Úřad vlády SR. Rokovanie vlády Slovenskej republiky [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Informacia

k

predaju

priznanách

jednotek.

Dostupné

z

WWW:

. VAVROŇ, Jiří. Novinky.cz [online]. 20. 1. 2011 [cit. 2011-05-19]. Ekonom Miroslav Zámečník:

Program

Zelená

úsporám

prospěl

zaměstnanosti

.

Dostupné

z

WWW:

. Vertis Environmental Finance [online]. 25. 10. 2006 [cit. 2011-05-03]. Ukrajina by mohla z Kjótského

protokolu

získat

10

miliard.

Dostupné

z

WWW:

. VEVERKOVÁ, Eva. MŢP [online]. 24. 8. 2010 [cit. 2011-05-17]. Zelená úsporám pokračuje. Dostupné z WWW: . VÍŠEK, Tomáš. McKinsey&company [online]. říjen 2008 [cit. 2011-05-11]. Náklady a potenciál sniţování emisí skleníkových plynů v České republice. Dostupné z WWW: . VLK, Vladimír. Blog-Vladimír Vlk [online]. 18. 12. 2010 [cit. 2011-05-19]. Je Michálek protikorupční bojovník?. Dostupné z WWW: . Zachycování a ukládání oxidu uhličitého. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 1. 8. 2006, last modified on 22. 3. 2011 [cit. 2011-0328]. Dostupné z WWW: . ZAJÍČEK, Miroslav. Liberální institut [online]. 22. 2. 2010 [cit. 2011-05-19]. TOP 5 největších zelených nesmyslů . Dostupné z WWW: . ZÁMEČNÍK, Miroslav; HLAVÁČ, Jan. Důvody pro zateplování domů : desetitisíce pracovních míst v Česku[online]. Praha a Brno : Hnutí DUHA a Heinrich Böll Stiftung , prosinec 2010 [cit. 2011-04-19]. ZAWADZKA-STEPNIAK, Dorota. Ministry of Environment, Poland [online]. 2010 [cit. 2011-05-05]. “Climate policy strategy for addressing Green Investment Scheme (GIS)” . Dostupné z WWW: <www.fiia.fi/assets/Chruszczow.pdf>.

85

ZAWADZKI, Sabina. Reuters [online]. 24. 11. 2009 [cit. 2011-05-07]. Ukraine to sell carbon

emission

rights

to

Spain

.

Dostupné

z

WWW:

. ZMÁTLÍKOVÁ,

Kamila. Úloha

dotací

v

decentralizovaných

systémech [online].

Pardubice, 2010. 94 s. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Dostupné z WWW: .

86

Přílohy:

Graf 1

Zdroj: http://www.eon-energy-trading.com/cms/en/1010.jsp

Graf 2 Zdroj: http://www.goodground.com/2010/08/carbon-monitor-newsletter-august-2010/

87

Tab

88

ulka 1

Zdroj: SFŢP, 2010

Tabulka 2

Zdroj: SFŢP, 2010

Tabulka 3

Zdroj: SFŢP, 2010

89