Vývoj charakteristik demografické dynamiky v krajích Jihovýchodního regionu České republiky

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav statistiky a operačního výzkumu

Vývoj charakteristik demografické dynamiky v krajích Jihovýchodního regionu České republiky Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Jaroslav Dufek, DrSc.

Iva Křepelová

Brno 2007

-1-

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a pod vedením prof. Ing. Jaroslava Dufka, DrSc.

V Brně dne 25. května 2007

………………………… Iva Křepelová

Poděkování Touto

cestou

bych

chtěla

poděkovat

vedoucímu

své

bakalářské

práce

panu prof. Ing. Jaroslavu Dufkovi, DrSc. za ochotu, cenné rady a užitečné připomínky věnované této práci.

Abstrakt Křepelová, I.: Vývoj charakteristik demografické dynamiky v krajích Jihovýchodního regionu České republiky. Bakalářská práce. Brno, 2007. Cílem této bakalářské práce je popsat a zhodnotit dynamický vývoj v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina v letech 1993 až 2005. Práce je zaměřena na údaje o přirozeném pohybu obyvatel. Zvolené ukazatele jsou úmrtnost, porodnost, potratovost, sňatečnost a rozvodovost. Pro uvedené ukazatele jsou vypočítány průměrné elementární charakteristiky vývoje a trendové přímky. V obou krajích byl u vybraných ukazatelů podobný vývoj. Léta 1993 až 2005 byla charakteristická poklesem úmrtnosti, porodnosti i sňatečnosti. Největší pokles byl zaznamenán u potratovosti. Klíčová slova: kraje Jihovýchodního regionu, trendové funkce, ukazatele pohybu obyvatelstva

Abstract Křepelová, I.: Development of demographic dynamics in the regions of Jihovýchod region. Bachelor thesis. Brno, 2007. The aim of this work is to describe and analyse demographic development in Jihomoravský region and Vysočina region since 1993 until to year 2005. The work is specialize in the data of the movement of the population. Chosen indicators are mortality, natality, aborty, marriage rate and divorce rate. For named indicators are calculated mean elementary characteristics of development and trend straight lines. In named regions was found the similar development. The period between 1993 and 2005 can be described by decline in mortality, natality and marriage rate. The greatest decline was register by aborty.

Keywords: regions of Jihovychod region, trend functions, indicators of the movement of the population

OBSAH 1.

ÚVOD .........................................................................................................6 1.1

2.

Cíl práce .............................................................................................7

LITERÁRNÍ PŘEHLED ..........................................................................8 2.1

Historie demografie............................................................................9

2.2

Vymezení a členění demografie.......................................................11 2.2.1 Vymezení demografie podle Kalibové...................................11 2.2.2

2.3 3.

Prameny demografických dat...........................................................14

MATERIÁL A METODIKA..................................................................17 3.1

3.2

Charakteristika Jihovýchodního regionu České republiky ..............17 3.1.1

Charakteristika Jihomoravského kraje................................18

3.1.2

Charakteristika kraje Vysočina ...........................................18

Demografická dynamika ..................................................................19 3.2.1

3.2.2

Přirozená reprodukce obyvatelstva .....................................19 3.2.1.1

Úmrtnost ...................................................................... 20

3.2.1.2

Porodnost ..................................................................... 21

3.2.1.3

Potratovost ................................................................... 23

3.2.1.4

Sňatečnost.................................................................... 24

3.2.1.5

Rozvodovost ................................................................ 24

Mechanický pohyb obyvatelstva ..........................................25

3.3

Popis časových řad...........................................................................26

3.4

Elementární charakteristiky vývoje..................................................27

3.5

Měření trendu ...................................................................................28 3.5.1

4.

Základní členění demografie podle Roubíčka .....................13

Analytické vyrovnání časové řady .......................................29

VLASTNÍ PRÁCE...................................................................................30 4.1

Úmrtnost...........................................................................................30

4.2

Porodnost .........................................................................................34

4.3

Potratovost .......................................................................................39

4.4

Sňatečnost ........................................................................................43

4.5

Rozvodovost.....................................................................................47

5.

ZÁVĚR .....................................................................................................51

6.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................53

-5-

1. ÚVOD Demografie je vědní obor, jehož předmětem je studium reprodukce lidských populací, podmíněnost a důsledky tohoto procesu. Lidská reprodukce je chápána jako přirozená obnova stavu obyvatelstva díky biosociálním procesům, což jsou porodnost (též natalita) a úmrtnost (též mortalita), v širším pojetí zahrnuje i sňatečnost, rozvodovost, potratovost a nemocnost. Reprodukcí lidských populací se také rozumí celková obnova obyvatelstva,

zahrnující

i obnovu

obyvatelstva

pomocí

stěhování.

Objektem

demografického studia jsou lidské populace. Demografie hledá na jedné straně obecné pravidelnosti a zákonitosti reprodukce lidských populací a na druhé straně jejich specifické projevy u konkrétních populací.

Demografie je řecké slovo, znamenající doslova popis obyvatelstva. Pochází ze slov démos (původně „obec“ jako základní jednotka starořecké samosprávy, obvykle dnes překládáno jako „lid, obyvatelstvo“) a grafein („psát, popisovat“). Byla a dosud je nazývána i jinými názvy jako populační věda, populacionistika, věda o obyvatelstvu. Někteří demografové, kteří chtěli zdůraznit nedeskriptivní charakter, propagovali i název demologie, který se však prakticky neujal.

V systému věd se nachází na rozhraní přírodovědných a společenských oborů, což určuje její mezioborový charakter a úzkou souvislost s biologickými a lékařskými vědami, sociologií, ekologií, ekonomií nebo geografií obyvatelstva. Ta se zabývá migracemi a rozmístěním obyvatelstva a je důležitá při studiu populačního vývoje, který je nejen výsledkem přirozené obnovy populace (rozením a vymíráním), ale zároveň výsledkem prostorové mobility (migrace).

V soustavě společenských věd tvoří důležitý stavební kámen k poznání sociální zkušenosti. Prostřednictvím demografické statistiky poskytuje základní informace o subjektu sociální reality a sociálního života. Demografická analýza prohlubuje poznání od pouhé znalosti kvantity ke kvalitativnímu poznatku buď výkladem vycházejícím ze zhodnocování velikosti demografického jevu, nebo prostřednictvím demografického výzkumu ke zjištění podmínek, vztahů a důsledků celého jevu. Demografické poznatky jsou také důležité pro státní a regionální orgány, tak i pro soukromou sféru. -6-

K vývoji struktury obyvatelstva přihlížejí státní či krajské instituce např. v oblasti školství (zvyšování či snižování kapacity škol nebo zaměření vyučovaných oborů), sociálního zabezpečení (počet obyvatel důchodového věku) a zdravotnictví (vývoj porodnosti a s ním související kapacita porodnic a počet zdravotnických zařízení pro děti).

Demografie má význam především pro podniky, v jehož výrobním sortimentu převažují spotřební předměty, jejichž poptávka je silně závislá na úzké věkové skupině obyvatelstva, např. hračky, školní potřeby, potraviny pro děti apod. Úmrtnostní tabulky jsou důležité pro pojišťovny nebo penzijní fondy.

Demografické studium v České republice je orientováno na populační vývoj České republiky, Evropy a světa, na rodinné a reprodukční chování, zdravotní stav obyvatelstva, regionální aspekty demografických procesů, sociální a ekonomické důsledky populačního vývoje, demografické prognózy, demografii národnostních menšin se zaměřením na romskou populaci, populační teorie, populační politiku a historickou demografii.

1.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je především popis a zhodnocení dynamického vývoje Jihomoravského kraje a kraje Vysočina, jež tvoří Jihovýchodní region. Sledované období začíná rokem 1993 a končí rokem 2005.

V práci se zaměřím na přirozenou reprodukci obyvatelstva v jednotlivých krajích, kterou analyzuji pomocí základního demografického ukazatelů úmrtnosti, porodnosti, sňatečnosti, potratovosti a rozvodovosti. Pro uvedené charakteristiky vypočítám elementární charakteristiky vývoje a trendové přímky. Získané údaje budou setříděny do tabulek a pro lepší přehlednost zobrazeny v grafech.

-7-

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED V dnešní době se na trhu nachází nepřeberné množství publikací, které se týkají demografie. Knih a časopisů věnujících se této problematice stále přibývá. Tento obor se také vyučuje na vysokých školách, proto se můžeme setkat i se spoustou studijních textů.

Dostupné publikace, které se zabývají demografii:

Základy demografie jsou dílem tří autorů, Zdeňka Pavlíka, Jitky Rychtaříkové a Aleny Šubrtové (1986). Tato učební příručka se snaží v ucelené podobě vyložit demografii jako relativně samostatný vědní obor, objasnit její postavení v rámci současné vědy a upozornit na její návaznost na ostatní obory.

Další knihou, která se zabývá základy demografie, je Úvod do demografie od Dany Sýkorové (1991). V tomto studijním materiálu dominují dvě části, a to demografická statika a demografická dynamika, které navazují na kapitoly o obecně teoretických a metodologických otázkách demografie, v nichž jsou poskytnuty informace týkající se definice, předmětu, vztahu k jiným vědám apod.

Vladimír Roubíček (1997), dlouholetý vysokoškolský pedagog působící na katedře demografie VŠE v Praze, je autorem knihy Úvod do demografie. Tato učební pomůcka je výkladem základních pojmů a metod demografie, nezbytných pro pochopení populačního, společenského a hospodářského vývoje i pro ekonomické úvahy a rozhodování na všech úrovních ekonomiky.

Květa Kalibová (2005) je autorkou studijního textu Úvod do demografie. Tato skripta poskytují základní informace o historii demografie, zdrojích demografických dat, konstrukci demografických ukazatelů a možnostech hodnocení demografického procesu. Také zde najdeme anglický slovníček základních demografických termínů, který má usnadnit orientaci v cizojazyčných statistikách.

-8-

Felix Koschin (2005) je autorem učebního textu Demografie poprvé, který obsahuje popis základních charakteristik, hodnocení vývoje obyvatelstva v České republice i ve světě a aktuální demografickou situaci.

2.1 Historie demografie V minulosti byl zájem o populační vývoj zcela praktický, neboť počet obyvatelstva byl chápán jako zdroj hospodářské, politické a vojenské moci státu. Naopak panovala obava z přelidnění a nedostatku potravin. Odhady z této doby jsou považovány za nedokonalé a fantastické. Modernější formy registrace obyvatelstva souvisely s rozšířením pramenů v 17. století ve Francii a Anglii.

John Graunt (1620–1674) je pokládán za zakladatele demografie. Jako první odhalil při studiu úmrtnosti v Londýně a jeho okolí důležité zákonitosti platné pro celé soubory. Objevil např. stabilní poměr mezi počtem narozených chlapců a děvčat. Své objevy publikoval v knize „Natural and Political Observation, made upon the Bills of Mortality“. Větší zájem o demografickou reprodukci vyvolal Johann Sőssmilch (1707–1767), jenž se zaměřil na studium úmrtnosti a statistických zákonitostí.

Studium populačních otázek na konci 18. a po celé 19. století bylo ovlivněno rostoucím zájmem o sociální, politické a ekonomické problémy, a to zejména v Anglii a Francii. Během 19. století došlo k největšímu pokroku ve výzkumu procesu úmrtnosti.

Nesporně nejvýznamnější osobností této doby byl anglický ekonom Thomas Robert Malthus (1766–1834), jehož populační princip spočívá v tom, že růst obyvatelstva směřuje k převýšení hranice dané prostředky obživy. Podle Malthuse způsobuje příliš rychlé rozmnožování nezaměstnanost a sociální bídu. Výraznou osobností demografie byl také Adolf Lambert Quetelet (1796–1874), který se zasloužil o upřesnění statistického zjišťování demografických dat a vypracoval zásady moderního sčítání lidu. Roku 1853 založil Mezinárodní statistický ústav, který existuje dodnes a má sídlo od roku 1911 v Haagu (původně Mezinárodní statistický kongres se sídlem v Bruselu).

-9-

Ve 20. století se stala významnou zejména demografická metodologie a na ni navazující demografická analýza. Tento vývoj je následkem rozšiřující se datové základny, zkvalitnění dat a zároveň i důsledkem stability vývoje demografických systémů.

Důležitý pokrok v demografické metodologii na počátků 20. století představují práce Alfréda J. Lotky (1880–1949). Je to především konstrukce modelů stabilní populace, které jsou důležité v demografické analýze. Na Lotkovy práce navázala jak francouzská demografická škola (A. Sauvy, P. Vincent, L. Henry, R. Pressat), tak i demografická škola americká (A. J. Coale, N. Keyfitz).

Práce s demografickou tématikou jsou u nás známy od 2. poloviny 18. století. První soupisy obyvatelstva a záznamy o přirozené měně se datují od roku 1762. Od roku 1786 existují záznamy církevních matrik, které pokračují do současnosti. Roku 1897 založil Jindřich Matiegka (1862–1943) Ústav pro antropologii a demografii na Karlově Univerzitě.

Za skutečného zakladatele demografie u nás je považován Antonín Boháč (1882–1950). Publikoval velké množství prací, kde věnoval pozornost sociální a ekonomické podmíněnosti populačního vývoje. Také se stal místopředsedou Státního statistického úřadu, který byl založen roku 1918 a vedl ke zkvalitnění demografické statistiky a k systematickému demografickému studiu československého obyvatelstva. V roce 1925 provedl reorganizaci demografické statistiky.

O rozvoj české demografie se významně zasloužil jeden z Boháčových spolupracovníků František Fajfr (1892–1969), právník a filozof, který se významně podílel na přípravě dvou poválečných sčítání lidu (1950, 1961). Měl také se zásluhy na založení odborného časopisu Demografie a inicioval založení Československé demografické společnosti (v roce

1964).

Ve své

vědecké

práci

se

zabýval

demografickou

analýzou

a demografickou teorií.

V roce 1990 byla na Přírodovědecké fakultě Karlovy Univerzity zřízena samostatná katedra demografie a geodemografie. Demografie je dnes samostatným studijním oborem.

- 10 -

2.2 Vymezení a členění demografie

2.2.1 Vymezení demografie podle Kalibové Kalibová (2005) definuje demografii jako vědní obor, jenž studuje reprodukci lidských populací a podmíněnosti tohoto procesu. Předmětem demografického studia je demografická reprodukce, která je chápána jako neustálá obnova lidských populací v důsledku procesu rození a vymírání. Objektem jsou lidské populace. Demografii můžeme definovat dvojím způsobem:

1) obor, který poznává zákonitosti a obecné pravidelnosti demografické reprodukce a jejich specifické projevy a podmíněnosti u konkrétních populací, kterými jsou: − biologická podstata demografické reprodukce, − ekonomické, sociální a přírodně geografické prostředí, 2) obor, který do předmětu svého studia zahrnuje nejen proces demografické reprodukce a jeho podmíněnosti, ale i jeho důsledky, které je možno najít v široké oblasti života lidí.

Nejznámějšími demografickými subdisciplínami, které lze vymezit na základě různých kritérií, jsou:

Demografická analýza

Tato disciplína se soustředí na rozbor jednotlivých složek demografické reprodukce, kterými jsou úmrtnost, porodnost, potratovost, sňatečnost a rozvodovost. Studuje demografické události jako hromadné jevy, usiluje o určení jejich charakteristických znaků a snaží se zkoumat vývoj v průběhu času nebo na určitém území. Výsledkem jsou demografické ukazatele.

- 11 -

Demografická metodologie

Tento obor se zabývá aplikací metod vhodných k získání nejrůznějších poznatků. Do demografické metodologie patří demografická statistika, matematická demografie, kvantitativní demografie, demografické modely apod. Souvisí např. se statistikou, matematikou, logikou a teorií pravděpodobnosti.

Teoretická demografie

Základ teoretické demografie tvoří zobecňování pravidelností demografického vývoje jednotlivých populací a hledání zákonitosti vývoje demografických systémů. Pomocí získaných poznatků stanovuje různé hypotézy, jež lze zahrnout do demografické teorie.

Historická demografie

Tato disciplína vyhledává a využívá vhodné historické prameny pro studium historických populací. Na konkrétním populačním vývoji v minulosti ověřuje populační teorie a formuluje vlastní hypotézy.

Paleodemografie

Součástí historické demografie je paleodemografie, která se soustřeďuje na demografické

rozbory

pravěkých

populací

na

základě

archeologických

a antropologických materiálů.

Regionální demografie

Tento obor studuje demografické procesy z hlediska regionálních podobností a rozdílů. Regiony mohou být vymezeny administrativně nebo podle své demografické homogenity. Regionální demografie úzce souvisí s geodemografií a geografií obyvatelstva, zabývající se vývojem rozmístění a migrace obyvatelstva.

- 12 -

2.2.2 Základní členění demografie podle Roubíčka

Podle Roubíčka (1997) můžeme základní členění demografie odvodit ze struktury dané problematiky a také z povahy metod a pramenů dat, které pro svá hodnocení používá.

Demografická statika

Tento oddíl se zabývá zkoumáním stavu obyvatelstva. Pramenem údajů pro toto zkoumání je především sčítání lidu, příp. zvláštní soupisy. Stav obyvatelstva daný jeho počtem, strukturou a rozmístěním se neustále mění a tyto změny se nazývají pohyb (měna) obyvatelstva.

Demografická dynamika

Tato část se zaměřuje na studium pohybu obyvatelstva. Základním pramenem údajů je především registrace přirozeného a mechanického pohybu obyvatelstva (včetně registrace změn rodinného stavu), příp. některá doplňková šetření a vhodným způsobem (pomocí nepřímé a diferenční metody) využitá data sčítání lidu (zvlášť zařazené otázky do sčítání nebo srovnání dvou následných sčítání).

Demografická prognostika

Tento úsek demografie usiluje o pochopení vývojových tendencí a odhad dalšího života žijící populace. Pramennými zdroji jsou sčítání lidu a registrace pohybu obyvatelstva.

Populační politika

Populační politika je velmi důležitým problémovým okruhem pro demografa, i když do demografie nepatří, neboť je součástí politiky. Řada demografických analýz i prognóz

však

vede

k závěrům,

které

populačně-politických opatření.

- 13 -

často

přímo

nabízejí

návrhy

Demografická statistika

Jedná se o pomocnou materiální a analytickou disciplínu pro demografii, s níž bývá někdy nesprávně ztotožňována.

2.3 Prameny demografických dat Jako zdroje demografických dat slouží všechny prameny běžné demografické statistiky i výsledky speciálních výběrových šetření. Poskytují informace vhodné pro rozbor procesu

demografické

reprodukce

včetně

hodnocení

demografických

změn

(krátkodobých kolísání i dlouhodobých trendů), které úzce souvisí se změnami v sociální, ekonomické a politické oblasti.

Kalibová (2005) mezi hlavní prameny demografických dat řadí: •

sčítání lidu,

•

evidence přirozené měny,

•

evidence migrací,

•

výběrová šetření,

•

evidence nemocnosti,

•

registry obyvatelstva,

•

historické prameny.

Sčítání lidu

Sčítání lidu (neboli populační census) patří k nejstarším statistickým pramenům. Jedná se o soubornou statistickou akci sběru, uspořádání, zhodnocení, analýzu a publikování vybraných demografických, ekonomických a sociálních údajů. Výsledky informují o počtu, rozmístění, stavu a struktuře obyvatelstva k určitému okamžiku a vztahují se na všechny osoby v zemi nebo v její přesně vymezené části. Sčítání lidu je zpravidla povinné ze zákona a má anonymní charakter. V České republice proběhlo poslední sčítání lidu v roce 2001.

- 14 -

Evidence přirozené měny

Přirozená měna vyjadřuje proces rození a vymírání lidských populací. V širším pohledu sem náleží i sňatečnost, rozvodovost, potratovost a nemocnost, ale nepatří sem migrace (tzv. mechanická měna). K evidenci slouží soustava registračních knih (matrik), kde jsou chronologicky seřazena všechna narození, sňatky a úmrtí osob na daném území. Okresní soudy evidují rozvody a příslušná zdravotnická zařízení zaznamenávají potraty.

Evidence migrací

Tento zdroj dat informuje o změnách v rozmístění obyvatelstva, závislých na ostatních sociálních a ekonomických jevech. Migrace je v České republice definována jako změna trvalého pobytu za hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce. Pomocí povinného hlášení k trvalému pobytu se eviduje vnitřní migrace. Přechodná bydliště

se

statisticky

nezaznamenávají.

Vystěhování

z ČR

neboli

emigraci

zaznamenává okresní oddělení pasů a víz. Údaje o migraci a přirozené měně jsou ročně zveřejňovány v Pohybech obyvatelstva, které vydávají statistické orgány.

Výběrová šetření

Výhodou výběrových statistických šetření je jejich pohotovost a úspornost. Realizují se jako:

-

doplněk sčítání lidu nebo evidence demografických událostí a jsou při nich sledovány jevy, které není nutné pozorovat u všech obyvatel,

-

náhrada základní dokumentace zejména formou mikrocenzu, kdy množství zjišťovaných znaků může být větší než u sčítání lidu,

-

doplněk speciální evidence,

-

jednorázová šetření.

K výběrovým šetřením přísluší i tzv. retrospektivní šetření k rekonstrukci vývoje sledovaného procesu u daných osob v minulosti.

- 15 -

Evidence nemocnosti

V současnosti je sledování nemocnosti v České republice nevyhovující, protože se evidují pouze poruchy zdraví nebo úrazy vyžadující léčení. Statisticky se sleduje pouze několik závažných nemocí, proto nelze počítat ukazatele za celou populaci. Dostupné informace neposkytují celistvou zprávu o vývoji zdravotní situace a neumožňují ani srovnání dat s údaji o úmrtnosti. Výsledky evidence nemocnosti uveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví v tzv. Zdravotnické statistice.

Ostatní prameny

Mezi důležité zdroje dat patří i různé registry obyvatelstva a historické prameny sloužící pro historickou demografii. Registry vycházejí zpravidla z údajů ze sčítání lidu a potřebné znaky se aktualizují pomocí evidence přirozené měny. V současnosti existuje velké množství speciálních registrů, např. soupisy daňových poplatníků, soupisy voličů, soupisy školních dětí apod.

Podle Koschina (2005) můžeme zdroje dat také rozdělit na prameny údajů (ročenky) a prameny verbálních informací (časopisy). OSN vydává ročenku Demographic Yearbook, informace týkající se Evropské Unie jsou k dispozici na EUROSTATU, Česká republika nabízí ročenky Českého statistického úřadu. Časopisů je na světě vydáváno také značné množství. Za zmínku stojí americký Population Index, francouzský Population,

anglický Population

Studies

a německý Zeitschrift

főr Bevölkerungswissenschaft. Z novějších časopisů jde o Population and Development Revue,

částečně

specializované

Mathematical

Population

Studies

a

Journal

of Population Economics. U nás vychází také velké množství časopisů s demografickou tématikou, např. Demografie, Historická demografie a Statistika.

- 16 -

3. MATERIÁL A METODIKA Bakalářská práce je zaměřena na problematiku dynamického vývoje v Jihovýchodním regionu v letech 1993 – 2005. Hlavním zdrojem dat jsou webové stránky Českého statistického ústavu.

3.1 Charakteristika Jihovýchodního regionu České republiky Region se definuje jako území s více či méně přesně vyznačenými hranicemi, které často slouží jako správní jednotka nižší, než je úroveň národního státu. Regiony mají svou identitu, tvořenou specifickými rysy, jako je jejich krajina, podnebí, jazyk (např. v Belgii, Finsku, Španělsku), etnický původ (např. Wales, severní Švédsko a Finsko, Baškirsko) či společně sdílená historie.

Klasifikace územních statistických jednotek NUTS (La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques) byla zavedena Statistickým úřadem Evropských společenství (Eurostatem) ve spolupráci s ostatními orgány EU pro potřeby klasifikování jednotné unifikované

struktury

územních

jednotek.

Konstrukce

klasifikace

vycházela

z jednotných metodických principů Eurostatu s přihlédnutím k administrativnímu uspořádání konkrétního státu.

Českou republiku vymezují územní jednotky NUTS 1 (území celé ČR) – NUTS 5 (obce). Pro regiony existuje označení NUTS 2.

Jihovýchodní region je veden pod kódem CZ06, jeho území tvoří kraj Vysočina (CZ0610) a Jihomoravský kraj (CZ0620). Výměra této oblasti je 13 992 km2, což je téměř 18 % celkové rozlohy ČR. Jedná se o 2. největší region. K 1. 7. 2006 bylo na tomto území 1 641 824 obyvatel, jedná se o nejvíce obydlený region. Hustota osídlení dosahuje cca 117 obyvatel/km2.

- 17 -

3.1.1 Charakteristika Jihomoravského kraje Hospodářsky významný region s výhodnou polohou v jihovýchodní části České republiky při hranicích s Rakouskem a Slovenskem od nepaměti představuje strategickou křižovatku Evropy. Pomocí transevropských silničních a železničních dálkových spojuje západní Evropu s východní a severní s jižní.

Jihomoravský kraj se řadí svoji rozlohou a počtem obyvatel na 4. místo mezi ostatními kraji České republiky. Na 7 196 km2 žilo k 1. 7. 2006 1 130 853 obyvatel. Hustota osídlení je cca 157 obyvatel/km2. Na tomto území se nachází 7 okresů (Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo), 48 měst včetně statutárního města Brna a 673 obcí.

K 1. 1. 2006 bylo v tomto regionu 57,8 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, což je ihned po Moravskoslezském kraji nejmenší podíl. Míra registrované nezaměstnanosti dosáhla 8,82 %, o 1,15 % převyšuje celorepublikový průměr. Průměrnou měsíční mzdou, která v roce 2006 dosáhla 19 016 Kč, se řadí na páté místo a o 1 828 Kč je nižší než průměrná měsíční mzda v ČR. V tomto kraji se nachází celkem 263 071 ekonomických subjektů, což je 2. místo ihned po Praze. Fyzické osoby zaujímají více jak 78% podíl.

3.1.2 Charakteristika kraje Vysočina Kraj je umístěn v dopravním i populačním středu země. Na východě sousedí s krajem Jihomoravským, na západě má společnou hranici s krajem Jihočeským a Středočeským a na severovýchodě s krajem Pardubickým. Ekonomika východní části kraje je ovlivněna sousedící brněnskou aglomerací, severozápadní část kraje je již spádovou oblastí hlavního města Prahy. Tento kraj se rozprostírá na 6 796 km2 (5. největší kraj), k 1. 7. 2006 zde žilo 510 971 obyvatel, jedná se o 4. nejméně obydlený kraj. Hustota osídlení je cca 75 obyvatel/m2. Nachází se zde 5 okresů, kterými jsou Havlíčkův Brod, Jihlava,

- 18 -

Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Statutárním městem je Jihlava a celkově zde najdeme 33 měst a 704 obcí.

V tomto regionu bylo k 1. 1. 2006 58,5 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, což je o 0,8 % méně než celorepublikový průměr. Míra registrované nezaměstnanosti dosáhla 7,10 %, čímž se tento kraj řadí na 8. místo. Průměrná měsíční mzda dosáhla v roce 2006 18 069 Kč, jedná se o šestou nejmenší průměrnou měsíční mzdu, o 2 775 Kč je nižší než republikový průměr. V tomto kraji se nachází 97 157 ekonomických subjektů, největší podíl tvoří opět fyzické osoby.

3.2 Demografická dynamika

Demografická dynamika se zabývá demografickými a geodemografickými procesy, tedy

procesy

přirozené

reprodukce

a

mechanickým

pohybem

obyvatelstva.

Zaznamenává a analyzuje počet porodů, úmrtí, potratů, sňatků, rozvodů i migraci.

3.2.1 Přirozená reprodukce obyvatelstva Základními demografickými událostmi jsou narození a úmrtí. Musíme si všímat i dalších jevů, které reprodukci ovlivňují. Proto jsou demografickými událostmi také sňatek, rozvod, potrat, nemoc aj. Tyto události se zaznamenávají a zkoumají jako hromadné jevy, upraví se do procesu úmrtnosti, porodnosti, potratovosti, sňatečnosti, rozvodovosti, poté se analyzují, hledají se pravidelnosti a důležité charakteristiky jejich vývoje.

Mezi procesy přirozené reprodukce patří: •

úmrtnost,

•

porodnost,

•

potratovost,

•

sňatečnost,

•

rozvodovost.

- 19 -

3.2.1.1 Úmrtnost

Úmrtnost neboli mortalita (z latinského mortalis = smrtelnost) tvoří vedle porodnosti druhou základní složku procesu přirozené reprodukce obyvatelstva. Rozbor procesu úmrtnosti má v demografii dlouholetou tradici. Její počátky jsou spojeny se jménem zakladatele demografie J. Graunta, který jako první objevil obecné pravidelnosti vymírání. Úroveň a vývoj úmrtnosti jsou v jistém smyslu důsledkem vývoje nemocnosti a také důsledkem kvality životních podmínek, životního prostředí a způsobu života. Jedná se o významný ukazatel vyspělosti konkrétní společnosti. Úmrtnost je podle Sýkorové (1991) definována jako proces vymírání obyvatelstva, který je vymezen faktory biologické, sociální a ekonomické povahy (např. pohlavím, věkem, profesí, bytovými podmínkami, výživou, úrovní zdravotnictví, hygienickými poměry, životní úrovní obecně). K vyjádření úrovně úmrtnosti se používá mnoho ukazatelů, z nich nejjednodušší je hrubá míra úmrtnosti (hmú), kde D je počet zemřelých ve sledovaném roce a P střední stav obyvatel ve sledovaném roce.

hmú =

D ⋅1000 P

Celkový počet zemřelých ve sledovaném kalendářním roce znázorňuje součet zemřelých osob z jednotlivých generací, které zemřely v různém věku. Tyto počty jsou rozdílné, neboť v každém věku je jiná intenzita úmrtnosti i počty osob, vystavených riziku úmrtí. Tato míra úmrtnosti byla adekvátním ukazatelem úrovně úmrtnosti a tím i sociálního pokroku v minulosti. V současnosti ztrácí svoji vypovídací schopnost, neboť přestává být objektivním ukazatelem vývoje intenzity úmrtnosti, protože je příliš ovlivněn věkovou strukturou zkoumané populace.

- 20 -

Pro přesnější znázornění intenzity úmrtnosti se používá míra úmrtnosti dle věku (úx), jež je většinou sestavována odděleně pro muže a ženy vzhledem k lišící se intenzitě mužské a ženské úmrtnosti. Míra úmrtnosti ve věku x udává počet zemřelých ve věku x (Dx) z 1000 žijících ve věku x (Px).

úx =

Dx ⋅1000 Px

Křivka měr úmrtnosti dle věku má tvar U a má podobný průběh u všech populací. Rozdíly v úmrtnosti mužů a žen ukazují rychlejší zlepšování úmrtnosti žen než mužů s postupujícím hospodářským a společenským pokrokem.

Za nejdokonalejší nástroj analýzy úmrtnosti podle Sýkorové je považována úmrtnostní tabulka, která zachycuje průběh života fiktivní generace tvořené určitým počtem současně živě narozených osob se všemi úmrtími od vzniku souboru do jeho úplného zániku.

3.2.1.2 Porodnost

Porodnost je jedním z klíčových demografických procesů. Předmětem vědeckého zájmu se stal až koncem 19. století, od té doby studium této problematiky nabývá na významu a dnes má v demografii výrazné postavení. Analýzu porodnosti je možné začít již početím, což je spojení mužské a ženské gamety (tj. spermie a vajíčka) a vznikem zygoty (tj. oplodněného vajíčka). Početím začíná těhotenství a končí jednočetným nebo mnohočetným porodem. Úroveň porodnosti závisí na plodivosti neboli fekunditě, což je schopnost muže a ženy rodit děti. Výsledným efektem plodivosti je plodnost neboli fertilita, která vyjadřuje počet narozených dětí.

- 21 -

Nejjednodušším ukazatelem porodnosti je hrubá míra porodnosti (hmp), který se vyjadřuje v promilích. Nv je počet živě narozených dětí a P střední stav obyvatelstva.

Nv hmp = ⋅1000 P Tento ukazatel se zpřesňuje tím, že se živě narozené děti vztáhnou pouze k ženám v reprodukčním věku, čímž získáme obecnou míru plodnosti (f), definovanou jako poměr počtu živě narozených dětí (Nv) na 1000 žen v reprodukčním věku (Pž15 – 49) ve sledovaném roce.

f =

Nv ⋅1000 ž P15 −49

Při neúplné zdravotnické statistice, kdy neznáme přesný počet živě narozených, se používá významově srovnatelný index plodnosti (ip), což je poměr počtu dětí ve věku 0 – 4 roky k počtu žen ve věku 15 – 44, eventuelně 20 – 49 let.

ip =

P0−4 ⋅100 ž P15 −49

Vedle specifických ukazatelů jsou zavedeny diferenční míry plodnosti, které rozlišují fertilitu s ohledem na jiné demografické, ekonomické a sociální charakteristiky, např. plodnost různých sociálních skupin, subpopulací, městského a venkovského obyvatelstva apod. Statistika porodnosti je založena na Hlášení o narození, které obsahuje údaje o narozeném dítěti, rodičích a údaje vztahující se k porodu. Údaje pro toto hlášení jsou na matrice sbírány na základě podkladů zdravotnických zařízení, matrika dále předává hlášení Českému statistickému úřadu pro další zpracování.

- 22 -

3.2.1.3 Potratovost

Potratovost úzce souvisí s oběma základními demografickými procesy, s úmrtností (prenatální úmrtnost) i s porodností, resp. mrtvorodností. Úroveň potratovosti úzce souvisí se způsoby omezování plodnosti, s propagací a šířením antikoncepčních prostředků a s celkovým populačním klimatem v zemi.

Potrat (neboli abort) znamená vypuzení nebo vynětí plodu v době od početí do takového vývojového stádia plodu, než je plod dle platných definic považován za dítě, obvykle do 28 týdnů. Česká statistika rozlišuje miniinterrupce, jiná legální umělá ukončení těhotenství, samovolné potraty a ostatní potraty. Podkladem pro zpracování statistických údajů jsou tiskopisy Žádost o umělé přerušení těhotenství a Hlášení o potratu.

Při analýze procesu potratovosti se sleduje výskyt potratů ve vztahu k celé populaci, k ženám v reprodukčním věku nebo k živě narozeným dětem.

Nejjednodušším ukazatelem je hrubá míra potratovosti (hmpo), definována jako počet všech potratů (A) na 1000 obyvatel středního stavu (P).

hmpo =

A ⋅1000 P

Hodnosty tohoto ukazatele mají pouze orientační charakter a v porovnání s hrubou mírou porodnosti vyplývá, že v obdobích zvýšené porodnosti klesá úroveň potratovosti a naopak.

- 23 -

3.2.1.4 Sňatečnost

V demografii se soustřeďujeme na studium formování a rozpadu monogamních rodin, jejichž základem je jeden pár dvou jedinců různého pohlaví. Dochází k uzavření manželství, které je spojeno sňatkem na základě zákonem daných podmínek. Proces formování manželství neboli uzavírání sňatků se označuje jako sňatečnost. Limitujícími faktory jsou rodinný stav, minimální sňatkový věk a určitý stupeň pokrevnosti.

Množství uzavíraných manželství je závislé na velikosti souboru sňatkuschopného obyvatelstva a jeho rozdělení podle pohlaví a věku. Intenzitu sňatečnosti ovlivňují především populační politika a politické a hospodářské podmínky v zemi.

Ukazatelem intenzity sňatečnosti je hrubá míra sňatečnosti (hms), která udává počet sňatků na 1 000 obyvatel středního stavu (P) v ročním vymezení.

hms =

S ⋅1000 P

Hodnoty hrubé míry sňatečnosti reagují na změny populačního klimatu a jejích vývoj se odráží v následném vývoji porodnosti. Tento ukazatel je značně ovlivňován věkovou strukturou a sňatky vyšších pořadí, tj. sňatky osob rozvedených a ovdovělých. Proto tuto míru doplňujeme jemnějšími analytickými ukazateli.

3.2.1.5 Rozvodovost

Sýkorová (1991) definuje rozvod jako zrušení manželství za života manželů soudním rozhodnutím, které vychází z konstatování objektivní existence rozvratu a neschopnosti manželství plnit své společenské funkce.

Úroveň rozvodovosti je závislá na celé řadě společenských a sociálních faktorů (tradice, náboženství, hodnotová orientace, zaměstnanost a vzdělání žen), na úrovni sňatečnosti, populační politice a na existující rozvodové legislativě.

- 24 -

Hrubá míra rozvodovosti (hmro), nejjednodušší ukazatel rozvodovosti, je definována jako podíl rozvodů (R) na 1 000 obyvatel středního stavu (P).

hmro =

R ⋅1000 P

Jako další ukazatel rozvodovosti se používá index rozvodovosti (ir), definovaný jako poměr počtu rozvodů (R) a počtu sňatků (S) ve sledovaném roce.

ir =

R ⋅100 S

Tento index umožňuje získat obecnou představu o tom, jak velký podíl manželství by při udržení současné úrovně sňatečnosti a rozvodovosti byl rozveden.

3.2.2 Mechanický pohyb obyvatelstva Hlavní formou mechanického pohybu obyvatelstva je migrace, která má vliv na procesy přirozené reprodukce, protože souvisí s počtem, rozmístěním, koncentrací a strukturou obyvatelstva. Migrace je chápána jako prostorové stěhování mezi dvěma územními jednotkami. Podle Koschina (2005) se proces migrace skládá ze dvou procesů, jedná se o stěhování směrem do populace neboli imigraci (přistěhování) a stěhování směrem z populace, které se nazývá emigrace (vystěhování).

Vnitřní migraci definujeme jako změnu trvalého pobytu za hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce. Eviduje se v Hlášení o stěhování. Mezinárodní migrace je definována jako změna obvyklého pobytu za hranice státu, OSN stanovuje limitní hranici 1 roku pobytu za hranicemi daného státu. Lze ji dělit do dvou hlavních proudu na migraci politickou a ekonomickou.

- 25 -

3.3 Popis časových řad Časová řada

Podle Minaříka (2006) se jedná o řadu pozorovaných hodnot statistického znaku, která je obvykle uspořádaná v plynulé časové posloupnosti a směřuje od minulosti k přítomnosti. Srovnatelnost dat je podmíněna shodným věcným a prostorovým vymezením.

Časové řady se dělí na: -

úsekové,

-

okamžikové.

Úsekové časové řady

U těchto časových řad, které bývají také označovány jako intervalové, se zjištěné hodnoty vztahují k určitému časovému úseku nenulové délky. Je pro ně charakteristická sčitatelnost hodnot znaku a tedy současně možnost určit hodnotu znaku za delší časový interval sčítáním jeho hodnot za dílčí části tohoto intervalu. Konstantní délka časových intervalů je nutná pro srovnatelnost údajů.

Okamžikové časové řady

Hodnota znaku se u řad tohoto druhu vztahuje k určitému časovému okamžiku. Je pro ně typická nesčitatelnost hodnot. Okamžiky zjišťování mohou být stejné vzdálené (neboli ekvidistantní) i různě vzdálené.

Vývoj ukazatelů bývá také znázorňován graficky. Používají se především nejrůznější typy spojnicového grafu, který je vhodný pro oba druhy časových řad. Také můžeme využít úsečkové (též hůlkové) grafy a sloupcové grafy, jež jsou vhodné pro úsekové časové řady, protože umožňují různou šířkou sloupců znázornit i různou délku časových úseků.

- 26 -

Zkoumaný znak označujeme symbolem Y a jeho konkrétní hodnoty pak y1, y2, …, yt, …, yn, kde index t = 1, 2, …, n je index označující příslušný interval nebo okamžik zjišťování a n je délka časové řady. Rozdíl n – t pro určitou konkrétní hodnotu řady se nazývá věk pozorování.

3.4 Elementární charakteristiky vývoje Mezi základní elementární charakteristiky vývoje patří:

o absolutní přírůstek – pro časovou řadu délky n lze určit n – 1 rozměrných absolutních přírůstků (diferencí) s nulovou, kladnou nebo zápornou hodnotou

d t = y t − y t −1 ,

pro t = 2, 3, ..., n

o koeficient růstu – pro časovou řadu délky n lze určit n – 1 bezrozměrných řetězových indexů kt =

yt , pro t = 2,3,..., n yt −1

o koeficient přírůstku (relativní přírůstek) – jedná se o kombinaci obou výše uvedených přístupů k měření dynamiky

δ = t

dt y −y = t t −1 = k − 1, t yt −1 yt −1

pro t = 2,3,..., n

o tempo růstu (100kt) a tempo přírůstku (100δt) – jedná se o koeficient růstu a koeficient přírůstku v procentech. Existuje mezi nimi analogický vztah 100δt = 100kt – 100.

- 27 -

o průměrný absolutní přírůstek – využívá se u delších časových řad s větším počtem výše uvedených charakteristik, je to aritmetický průměr, který lze upravit do zjednodušené podoby

d=

yn − y1 1 n ∑ dt = n − 1 t =2 n −1

o průměrný koeficient růstu – je geometrickým průměrem jednotlivých koeficientů růstu a lze jej opět modifikovat do zjednodušené podoby

n y k = n−1 ∏ kt = n−1 n y1 t =2 o průměrný koeficient přírůstku – je odvozen od průměrného koeficientu růstu a vypočítáme ho jako

k −1 Průměrné tempo růstu a průměrné tempo přírůstku nemůžeme určit přímo, ale také na bázi průměrného koeficientu růstu, který můžeme použít pouze pro monotónní časové

řady.

3.5 Měření trendu Pro měření trendu se používají tyto metody: 1) dekompozice časové řady – je založená na separaci a odděleném změření hlavních složek pohybu časové řady, 2) měření kvality vyrovnání – využívá metody minimálních čtverců, rozklad součtu

čtverců pozorovaných hodnot vede k indexu korelace a indexu determinace, 3) metodické vyrovnání – k vyrovnání časové řady se využívají klouzavé průměry, které jsou vypočteny jako prostý aritmetický průměr a umisťují se do středu klouzavé řady, 4) analytické vyrovnání – pozorované hodnoty řady jsou proloženy trendovou funkcí (spojitou funkcí času).

- 28 -

3.5.1 Analytické vyrovnání časové řady

Základní metoda, která se u analytického vyrovnání používá, je metoda minimálních

čtverců. Metoda minimálních čtverců se využívá pro lineární a nelineární funkce v parametrech. Pro nelineární funkci v parametrech musí ovšem existovat linearizující transformace.

Nezávislá proměnná se označuje jako časová proměnná, kterou je možno zavádět dvěma způsoby:

1) hodnota časové řady t = 1,2,…, n. S tímto způsobem se setkáváme například u počítačových programů pro analýzu časových řad,

2) hodnota časové řady t =

2i − n − 1 pro i = 1, 2, …, n kde platí, že ∑ t = 0. 2

Rovnice trendové přímky má tvar T = b0 + b1t , kde t je časová proměnná.

Parametry b0 a b1 získáme ze soustavy normálních rovnic: ∑ yt − nb0 − b1 ∑ t = 0 2 ∑ yt t − b0 ∑ t − b1 ∑ t = 0

Pokud je však časová proměnná zavedena způsobem druhým, parametry vypočteme vztahem:

b0 = y =

∑ yt n

a

- 29 -

b1

∑ y ⋅t 2 ∑t

4. VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Úmrtnost Důležitou roli ve snižování počtu zemřelých hraje zejména úroveň vzdělání obyvatel. Je obecně známo, že s vyšším vzděláním se intenzita úmrtnosti snižuje. Velký vliv má takové socioekonomické postavení, úroveň zdravotní péče, která se v posledních letech velmi zvýšila, životní prostředí a celková ekonomická úroveň regionu.

Ve sledovaném období, tj. od roku 1993 do roku 2005, se počet zemřelých v Jihovýchodním regionu snižuje. V roce 2005 bylo zaznamenáno 17 398 zemřelých, což znamená, že oproti počátku sledovaného období je počet zemřelých o 1469 nižší. V roce 2004 bylo nejméně zemřelých v celém sledovaném období. Pokud bychom porovnávali počet zemřelých s ostatními regiony, náleží Jihovýchodnímu regionu v roce 2005 první místo. Je to dáno tím, že se jedná o nejvíce obydlený region. Nejvyšší podíl zemřelých v obou krajích tvoří obyvatelstvo starší 65 let. Tento podíl se pohybuje mezi 75 a 79 %.

Tab. č. 1: Celkový počet zemřelých v letech 1993 – 2005 Rok 1993

Jihovýchodní Jihomoravský region kraj 18 867 13 259

Vysočina 5 608

1994

18 962

13 183

5 779

1995

18 465

12 845

5 620

1996

17 794

12 484

5 310

1997

17 858

12 356

5 502

1998

17 205

11 974

5 231

1999

17 375

12 069

5 306

2000

17 445

12 159

5 286

2001

16 847

11 726

5 121

2002

17 155

12 025

5 130

2003

17 490

12 171

5 319

2004

16 666

11 659

5 007

2005

17 398

12 059

5 339

Celkem

229 527

159 969

69 558

- 30 -

Graf č. 1: Celkový počet zemřelých Jihovýchodního regionu 20 000 18 000 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Jihomoravský kraj

Vysočina

Z tabulky č. 2 je patrné, že průměrný absolutní přírůstek je v Jihomoravském kraji vyšší než v kraji Vysočina, tzn., že v Jihomoravském kraji umírá větší počet obyvatel. Podle výpočtu průměrného koeficientu růstu zjistíme, že počet zemřelých během let ve sledovaných krajích poklesl. Vzhledem k tomu, že jsou rozdílné velikosti regionů z hlediska počtu obyvatel, je pro vzájemné porovnání změn úmrtnosti výhodnější relativní ukazatel, podle kterého dochází v Jihomoravském kraji k větší procentuální úmrtnosti.

Tab. č. 2: Výpočty elementárních charakteristik vývoje počtu zemřelých Kraj

Průměrný absolutní přírůstek

Průměrný koeficient růstu

Průměrný koeficient přírůstku

Jihomoravský

-100

0,99213

-0,00787

Vysočina

-21,42

0,99591

-0,00409

- 31 -

Tabulka č. 3 znázorňuje postup pro měření trendu pomocí analytického vyrovnání

časové řady. U dalších ukazatelů budou napsány pouze rovnice trendové přímky a k nim zobrazeny příslušné grafy.

Tab. č. 3: Vyrovnání časové řady počtu zemřelých přímkou – Jihomoravský kraj t

y

Y·t

t2

T

1993

-6

13 259

-79 554

36

12 963,593

1994

-5

13 183

-65 915

25

12 853,879

1995

-4

12 845

-51 380

16

12 744,165

1996

-3

12 484

-37 452

9

12 634,451

1997

-2

12 356

-24 712

4

12 524,736

1998

-1

11 974

-11 974

1

12 415,022

1999

0

12 069

0

0

12 305,308

2000

1

12 159

12 159

1

12 195,593

2001

2

11 726

23 452

4

12 085,879

2002

3

12 025

36 075

9

11 976,165

2003

4

12 171

48 684

16

11 866,451

2004

5

11 659

58 295

25

11 756,736

2005

6

12 059

72 354

36

11 647,022

∑

0

159 969

-19 968

182

b0 = 159 969 = 12 305,30769 13

b1 = -19 968 = -109,71429 182

T = 12 305,30769 – 109,71429 · t

Graf č. 2: Trendová přímka počtu zemřelých Jihomoravského kraje 13100 12900 12700 12500 12300 12100 11900 11700 11500 1993

1994 1995

1996

1997 1998

1999

2000 2001

Trendová přímka

- 32 -

2002

2003 2004

2005

Rovnice trendu počtu zemřelých kraje Vysočina: b0 = 69 558 = 5 350,61538 13

b1 = -7925 = -43,54396 182

T = 5 350,61538 – 43,54396 · t

Graf č. 3: Trendová přímka počtu zemřelých kraje Vysočina 5700 5600 5500 5400 5300 5200 5100 5000 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

trendová přímka

Přestože obyvatelstvo stárne, tak hrubá míra úmrtnosti klesá. Je to dáno především neustálým rozvojem v oblasti zdravotní péče, což má za následek to, že se lidé dožívají vyššího věku a prodlužuje se střední délka života. Na počátku období připadalo na 1 000 obyvatel v Jihomoravském kraji 11,55 zemřelých. V roce 2005 to bylo o něco méně, a to 10,67 zemřelých. Tento ukazatel úmrtnosti v kraji Vysočina byl v roce 1993 10,89, v roce 2005 poklesl na 10,47 zemřelých / 1 000 obyvatel. Z tabulky je patrné, že v Jihomoravském kraji je ve všech sledovaných letech vyšší úroveň úmrtnosti než v kraji Vysočina, kde je velmi kvalitní životní prostředí.

Tab. č. 4: Hrubá míra úmrtnosti Kraj

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Jihomoravský 11,55 11,47 11,18 10,88 10,78 10,45 10,54 10,63 10,34 10,64 10,78 10,32 10,67 Vysočina

10,89 11,20 10,89 10,30 10,67 10,15 10,31 10,29 10,00 10,04 10,42 9,81 10,47

- 33 -

Graf č. 4 nám podrobně ukazuje vývoj hrubé míry úmrtnosti v jednotlivých krajích a jejich trendové přímky. Rovnice trendu Jihomoravského kraje: b0 = 140,230 = 10,78692 13

T = 10,78692 - 0,0772 · t

b1 = -14,050 = -0,07720 182

Rovnice trendu kraje Vysočina: b0 = 135,441 = 10,41855 13

T = 10,41855 - 0,07319 · t

b1 = -13,321 = -0,07319 182

Graf č. 4: Vývoj hrubé míry úmrtnosti 11,70 11,40 11,10 10,80 10,50 10,20 9,90 9,60 1993

1994

Jihomoravský kraj

1995

1996

1997

Vysočina

1998

1999 2000

2001

Trend Jihomoravského kraje

2002

2003

2004

2005

Trend kraje Vysočina

4.2 Porodnost Vývoj porodnosti po roce 1989 byl charakterizován především prudkým poklesem počtu narozených dětí, který započal v roce 1992 a zastavil se až po roce 1996. Tento pokles souvisí s výraznými změnami reprodukčního chování české populace, které souvisely se změnami vnějších sociálních a ekonomických podmíněností demografické reprodukce. Tento vývoj je přikládán změnám v životních podmínkách mladých lidí, kteří odkládali vstup do manželství a založení rodiny ve vyšším věku. Nyní dochází k růstu počtu narozených dětí a úrovně plodnosti, protože jsou realizována narození dětí, která byla v devadesátých letech odložena. Úroveň porodnosti je také ovlivněna vnějšími "nebiologickými" faktory jako např. populační politika státu, bytová situace partnerů, uplatnění na trhu práce, hodnotový systém partnerů, náboženské vyznání apod.

- 34 -

Počet živě narozených v Jihovýchodním regionu od roku 1993 značně klesl. Zatímco v roce 1993 se narodilo v Jihovýchodním regionu 20 289 dětí, v roce 2001 už jen 14 194, což je pokles o 6 095 živě narozených. O roku 2003 už je opět vzrůstající trend. Jestliže se podíváme na počet živě narozených podle pohlaví, tak se ve sledovaných letech rodilo více chlapců než děvčat v průměru o 2,56 % více v Jihomoravském kraji a o 3,12 % v kraji Vysočina. V průběhu sledovaných let došlo k přesunu většího počtu narozených do starší věkové skupiny žen. Věk matek 19 – 24 má klesající charakter, zatímco u matek starších 25 let můžeme pozorovat nárůst. Pokud sledujeme počet narozených podle rodinného stavu, obecně platí, že nejvyšší podíl zaujímají vdané matky, ovšem můžeme zaznamenat vzrůstající trend narozených mimo manželství.

Tab. č. 5: Celkový počet živě narozených v letech 1993 – 2005

1993


Vysočina 6 633

1994

17 602

11 796

5 806

1995

15 624

10 387

5 237

1996

14 700

9 838

4 862

1997

14 667

9 748

4 919

1998

14 642

9 779

4 863

1999

14 207

9 599

4 608

2000

14 328

9 617

4 711

2001

14 194

9 685

4 509

2002

14 822

10 131

4 691

2003

14 782

10 072

4 710

2004

15 479

10 720

4 759

2005

16 219

11 149

5 070

Celkem

201 555

136 177

65 378

- 35 -

Graf č. 5: Počet živě narozených Jihovýchodního regionu

20 000 15 000 10 000 5 000 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Jihomoravský kraj

Vysočina

Když porovnáme hodnoty jednotlivých krajů uvedené v tabulce č. 6, je patrné, že v Jihomoravském kraji je průměrný absolutní přírůstek podstatně vyšší než v kraji Vysočina. Průměrný koeficient růstu je v Jihomoravském kraji o 0,538 vyšší než v kraji Vysočina. Díky průměrnému koeficientu přírůstku vidíme, že počet živě narozených ve sledovaných letech poklesl. Rychlejší změna nastala v kraji Vysočina.

Tab. č. 6: Výpočty průměrných elementárních charakteristik vývoje počtu živě narozených Kraj




Jihomoravský

-208,91667

0,98324

-0,01676

Vysočina

-130,25000

0,97786

-0,02214

V grafech č. 6 a 7 je znázorněno analytické vyrovnání počtu živě narozených pomocí trendové přímky. U každého grafu jsou uvedeny rovnice trendu.

Rovnice trendu živě narozených Jihomoravského kraje: b0 = 136 177 = 10 475,15385 13

b1 = - 21 091 = -115,88462 182

T = 10 475,15385 – 115,88462 · t

- 36 -

Graf č. 6: Trendová přímka živě narozených Jihomoravského kraje 11300 11100 10900 10700 10500 10300 10100 9900 9700 9500 1993

1994 1995

1996

1997 1998

1999

2000 2001

2002

2003 2004

2005

Trendová přímka

Rovnice trendu živě narozených v kraji Vysočina: b0 = 65 378 = 5 029,07692 13

b1 = -21 091 = -100,03297 182

T = 5 029,07692 – 100,03297 · t

Graf č. 7: Trendová přímka počtu živě narozených kraje Vysočina 5800 5600 5400 5200 5000 4800 4600 4400 4200 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Trendová přímka

- 37 -

2001

2002

2003

2004

2005

I když se hrubá míra porodnosti v jednotlivých krajích liší, můžeme sledovat podobný vývoj. Od počátku sledovaného období až do roku 1999 můžeme sledovat klesající trend. Ovšem od roku 2000 můžeme zaznamenat nárůst, který je zřejmě dán tím, že se do plodného období dostaly silné ročníky dívek z druhé poloviny 70. let.

Tab. č. 7: Hrubá míra porodnosti Kraj

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005


12,88 11,26 10,15 9,43 9,54 9,44 8,95 9,17 8,81 9,18 9,23 9,33 9,94

Graf č. 8 zobrazuje vývoj hrubé míry porodnosti v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina vyrovnaný trendovou přímkou.

Rovnice trendu Jihomoravského kraje: b0 = 127,310 = 9,793077 13

T = 9,793077 - 0,18379 · t

b1 = -33,450 = -0,18379 182


T = 9,793077 - 0,18379 · t

b1 = -33,450 = -0,18379 182

Graf č. 8: Vývoj hrubé míry porodnosti 14,00 13,00 12,00 11,00 10,00 9,00 8,00 7,00 1993

1994

Jihomoravský kraj

1995

1996

1997

Vysočina

1998

1999 2000

2001

2002


- 38 -

2003

2004

2005


4.3 Potratovost Vývoj počtu potratů a potratovosti lze označit jako příznivý. To svědčí o zásadní změně v přístupu partnerských párů a zejména žen k antikoncepci. V roce 2003 užívala antikoncepci téměř polovina žen ve fertilním věku.

Jak je patrné z údajů v tabulce, v posledních 13 letech došlo k radikálnímu snížení potratů. Zatímco v roce 1993 v Jihovýchodním regionu potratilo 12 282 žen, v roce 2005 pouze 5 621, což je o více než poloviční pokles. Největší podíl tvoří umělé přerušení těhotenství, v Jihomoravském kraji i kraji Vysočina byl v roce 2005 vyšší než 60 %. K úbytku potratů přispěla částečně finanční úhrada zákroku, ale hlavní příčinou je využívání modernější antikoncepce (zejména hormonální).

Tab. č. 8: Celkový počet potratů v letech 1993 – 2005

1993


Vysočina 3 536

1994

9 229

6 295

2 934

1995

8 413

5 790

2 623

1996

8 412

5 842

2 570

1997

7 734

5 294

2 440

1998

7 614

5 274

2 340

1999

7 221

5 002

2 219

2000

6 488

4 525

1 963

2001

6 146

4 315

1 831

2002

6 002

4 144

1 858

2003

6 000

4 170

1 830

2004

5 646

3 956

1 690

2005

5 621

3 893

1 728

Celkem

96 808

67 246

29 562

- 39 -

Graf č. 9: Počet potratů v Jihovýchodním regionu 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Jihomoravský kraj

Vysočina

Z výpočtů v tabulce č. 9 je zřejmé, že pokles počet potratů. V Jihomoravském kraji ve sledovaném období průměrně o více než 404 potratů za rok, na Vysočině o téměř 151 potratů za rok. Pokud se podíváme na průměrný koeficient růstu, zjistíme, že v Jihomoravském kraji došlo k rychlejší změně.

Tab. č. 9: Výpočty elementárních charakteristik vývoje počtu potratů Kraj




Jihomoravský

-404,41667

0,93477

-0,06523

Vysočina

-150,66667

0,94208

-0,05792

Grafy č. 10 a 11 nám znázorňují analytické vyrovnání počtu potratů v jednotlivých krajích Jihovýchodního regionu. Pro lepší názornost jsou u každého grafu uvedeny ještě parametry trendové přímky.

Rovnice trendu počtu potratů Jihomoravského kraje: b0 = 67 246 = 5 172,76923 13

b1 = -55 094 = -302,71429 182

T = 5 172,76923 – 302,71429 · t

- 40 -

Graf č. 10: Trendová přímka počtu potratů Jihomoravského kraje 7500 7000 6500 6000 5500 5000 4500 4000 3500 3000 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

trendová přímka

Rovnice trendu počtu potratů v kraji Vysočina: b0 = 29 562 = 2274 13

b1 = -23 971 = 131,70879 182

T = 2274 – 131,70879 · t

Graf č. 11: Trendová přímka počtu potratů kraje Vysočina 3500 3000 2500 2000 1500 1000 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Trendová přímka

Z údajů v tabulce č. 10 je patrné, že v Jihomoravském kraji je vyšší hrubá míra potratovosti. V obou krajích má ale klesající vývoj. Zatímco v roce 1993 dosahovala hrubá míra potratovosti v Jihomoravském kraji 7,62, resp. v kraji Vysočina 6,86, na konci sledovaného období nabýval tento ukazatel mnohem nižších hodnot, a to 3, 44,

- 41 -

resp. 3,39. Tento pokles je dán hlavně přístupem žen k modernějším metodám antikoncepce a přístupem věřících obyvatel, kteří jsou v těchto dvou krajích nadprůměrně zastoupení.

Tab. č. 10: Hrubá míra potratovosti Kraj

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005


6,86 5,69 5,08 4,98 4,73 4,54 4,31 3,82 3,58 3,64 3,58 3,31 3,39

Graf č. 12 znázorňuje časovou řadu vývoje hrubé míry potratovosti v obou krajích Jihovýchodního regionu v období 13 let. Hrubá míra potratovosti je zde analyticky vyrovnána pomocí trendové přímky. Rovnice trendu Jihomoravského kraje: b0 = 57,510 = 4,42385 13

T = 4,42385 - 0,25143 · t

b1 = -45,760 = -0,25143 182

Rovnice trendu kraje Vysočina: b1 = -46,920 = -0,2578 T = 4,52923 - 0,2578 · t 182

b0 = 58,880 = 4,52923 13

Graf č. 12: Vývoj hrubé míry potratovosti 8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1993

1994

Jihomoravský kraj

1995

1996

1997

Vyšočina

1998

1999

2000

2001


- 42 -

2002

2003

2004

2005


4. 4 Sňatečnost Poslední desetiletí 20. století je charakterizováno značnými společenskými změnami, jež se projevily i v postojích obyvatelstva k manželství. Velmi významně se na počtu uzavřených manželství podílela také možnost podnikat a svobodně cestovat. Také pro většinu mladých manželství bylo získání vlastního bydlení finančně nedostupnou záležitostí. Počet sňatků se ve sledovaných letech až na výjimky snižoval a tento vývoj stále pokračuje. Snižování počtu sňatků je sice doprovázeno vyšší mírou neformálních soužití, nicméně sekundárně se promítá i do ovlivnění úrovně plodnosti.

Zatímco v roce 1993 bylo v Jihovýchodním regionu sezdáno 10 574 párů, v roce 2005 se počet sňatků snížil o 2 454 na hodnotu 8 121, což je pokles o více než 23 %. Nejnižší počet uzavřených manželství byl zaznamenán v roce 2003. Průměrný věk ženichů a nevěst ve sledovaném období výrazně stoupl. V roce 1993 byl průměrný věk ženicha v Jihomoravském kraji 27, 3 let a nevěsty 24,2 let, v roce 2005 už dosáhl průměrný věk ženicha 32,4 let a nevěsty 29,4. V kraji Vysočina je tento věk o něco nižší. Na počátku sledovaného období měl ženich průměrný věk 26 let a nevěsta 23 let. V roce 2005 byl zaznamenán nárůst průměrného věku o 5,3 let u ženichů a 5,6 let u nevěst.

Tab. č. 11: Celkový počet sňatků v letech 1993 – 2005

1993


Vysočina 3 370

1994

9 060

6 248

2 812

1995

8 599

5 990

2 609

1996

8 307

5 644

2 663

1997

8 825

6 085

2 740

1998

8 448

5 778

2 670

1999

8 431

5 819

2 612

2000

8 709

6 084

2 625

2001

8 162

5 646

2 516

2002

8 228

5 662

2 566

2003

7 839

5 471

2 368

2004

8 082

5 688

2 394

2005

8 121

5 693

2 428

Celkem

111 385

77 012

34 373

- 43 -

Graf č. 13: Počet sňatků v Jihovýchodním regionu 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Jihomoravský kraj

Vysočina

Tabulka č. 12 nám ukazuje průměrný vývoj sňatků ve sledovaném období v jednotlivých krajích. Je očividné, že poklesl počet sňatků. V kraji Vysočina nastala rychlejší změna. Jelikož je v každém kraji odlišný počet obyvatel, je pro porovnání změn sňatečnosti výhodnější relativní ukazatel.

Tab. č. 12: Výpočty elementárních charakteristik vývoje počtu sňatků Kraj




Jihomoravský

-125,91667

0,98057

-0,01943

Vysočina

-78,50000

0,97305

-0,02695

Z grafů č 14 a 15, kde je znázorněno analytické vyrovnání počtu sňatků pomocí trendové přímky, je zřejmé, že trend sňatků má klesající charakter.

Rovnice trendu počtu sňatků v Jihomoravském kraji: b0 = 77 012 = 5924 13

b1 = -14 460 = -79,45055 182

T = 5924 – 79,45055 · t

- 44 -

Graf č. 14: Trendová přímka počtu sňatků Jihomoravského kraje 6600 6400 6200 6000 5800 5600 5400 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

trendová přímka

Rovnice trendu počtu sňatků v kraji Vysočina: b0 = 34 373 = 2644,07692 13

b1 = -9 490 = -52,14286 182

T = 2644,07692 – 52,14286 · t

Graf č. 15: Trendová přímka počtu sňatků v kraji Vysočina 3000 2900 2800 2700 2600 2500 2400 2300 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

trendová přímka

Hrubá míra sňatečnosti ve sledovaném období má až na drobné výjimky klesající trend. Zde se podle mého názoru projevuje změna životního stylu. Lidé dávají přednost kariéře, cestování a praxi a sňatek odkládají na pozdější věk. K úbytku manželství mohla také přispět zlepšující se úroveň antikoncepce, protože klesl počet nechtěných

- 45 -

těhotenství. Velmi zřetelným fenoménem je odklad sňatků provázený posunem maximální plodnosti do vyššího věku.

Tab. č. 13: Hrubá míra sňatečnosti Kraj

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005


6,54 5,45 5,06 5,16 5,32 5,18 5,07 5,11 4,92 5,02 4,64 4,69 4,76

Pro větší názornost vývoje hrubé míry sňatečnosti Jihomoravského kraje a kraje Vysočina je zobrazen graf č. 16. Zde je hrubá míry sňatečnosti vyrovnána pomocí trendové přímky. Rovnice trendu Jihomoravského kraje: b0 = 67,520 = 5,19385 13

b1 = -10,990 = -0,06038 182

T = 5,19385 – 0,06038 · t


b1 = -17,450 = -0,09588 182

T = 5,14769 - 0,09588 · t

Graf č. 16: Vývoj hrubé míry sňatečnosti 6,70 6,40 6,10 5,80 5,50 5,20 4,90 4,60 4,30 4,00 1 993 1 994 1 995 1 996 1 997 1 998 1 999 2 000 2 001 2 002 2 003 2 004 2 005 Jihomoravský kraj

Vysočina


- 46 -


4.5 Rozvodovost

Rozvodovost v Jihovýchodním regionu značně kolísá. Můžeme si všimnout, že v roce 1999 se prudce snížil počet rozvodů v tomto regionu i celé České republice. Zapříčinila to legislativní změna, protože novela zákona o rodině upravila podmínky, za kterých může být rozvod uskutečněn. Nejčastější příčinou rozvodů byl rozdíl povah, názorů a zájmů, dalšími důvody byly také nevěra a alkoholismus. Nejvíce manželských párů se rozvedlo až po 15 letech společného soužití. V roce 2005 obsadil Jihovýchodní region 2. místo v počtu rozvodů ihned za Severovýchodním regionem. Když srovnáme kraje České republiky, tak se v roce 2005 Jihomoravský kraj umístil na 4. místě v počtu rozvedených manželství, ale kraj Vysočina se nachází na 2. místě z hlediska nejméně proběhlých rozvodů.

Tab. č. 14: Celkový počet rozvodů v letech 1993 – 2005

1993


Vysočina 1 178

1994

3 986

2 922

1 064

1995

4 203

3 051

1 152

1996

4 371

3 156

1 215

1997

4 249

3 090

1 159

1998

4 117

3 138

979

1999

3 264

2 326

938

2000

4 076

2 928

1 148

2001

4 295

3 113

1 182

2002

4 295

3 125

1 170

2003

4 445

3 210

1 235

2004

4 510

3 304

1 206

2005

4 401

3 154

1 247

Celkem

54 549

39 676

14 873

- 47 -

Graf č. 17: Počet rozvodů v Jihovýchodním regionu 5 000 4 500 4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Jihomoravský kraj

Vysočina

Z tabulky č. 15 je patrné, že v Jihomoravském kraji poklesl počet rozvodů, ale v kraji Vysočina vzrostly rozvody o 0,475 %. Ale pro měření úrovně rozvodovosti je lepší použít relativní ukazatele, protože v těchto krajích je rozdílný počet obyvatel.

Tab. č. 15: Výpočty elementárních charakteristik vývoje počtu rozvodů Kraj




Jihomoravský

-0,41667

0,99987

-0,00013

Vysočina

5,75000

1,00475

0,00475

Z grafů č. 18 a č. 19 je zřejmé, že rozvodovost v obou sledovaných krajích roste.

Rovnice trendu počtu rozvodů v Jihomoravském kraji: b0 = 39 676 = 3052 13

b1 = 2259 = 12,41209 182

T = 3052 + 12,41209 · t

- 48 -

Graf č. 18: Trendová přímka počtu rozvodů Jihomoravského kraje 3150 3130 3110 3090 3070 3050 3030 3010 2990 2970 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

trendová přímka

Rovnice trendu počtu rozvodů v kraji Vysočina: b0 = 14 873 = 1 144,07692 13

b1 = 1536 = 8,43956 182

T = 1 144,07692 + 8,43956 · t

Graf č. 19: Trendová přímka počtu rozvodů kraje Vysočina 1200 1180 1160 1140 1120 1100 1080 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

trendová přímka

Rozvodovost v jednotlivých sledovaných letech spíše kolísá, ale z dlouhodobého pohledu lze říci, že od roku 1999 roste. I zde jako u sňatečnosti se projevila změna životního stylu. Stále více lidí dává přednost kariéře před rodinou. Pozdní příchody domů ze zaměstnání, neustálý stres a psychické napětí se musí projevit ve vztazích v rodině.

- 49 -

Když srovnáme hrubou míru rozvodovosti ve sledovaných krajích, zjistíme, že v Jihomoravském kraji je více rozvodů než v kraji Vysočina. V roce 2004 byla dokonce rozvodovost na Vysočině nejnižší ze všech krajů. Je to způsobeno zejména náboženskou a sídelní strukturou kraje.

Tab. č. 16: Hrubá míra rozvodovosti Kraj

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005


2,29 2,06 2,23 2,36 2,25 1,90 1,82 2,23 2,31 2,29 2,42 2,36 2,45

V grafu č. 20 je časová řada hrubé míry rozvodovosti vyrovnána analyticky pomocí trendové přímky. Rovnice trendu Jihomoravského kraje: b0 = 34,810 = 2,67769 13

T = 2,67769 + 0,01588 · t

b1 = 2,890 = 0,01588 182


T = 2,22846 + 0,01901 · t

b1 = 3,460 = 0,01901 182

Graf č. 20: Vývoj hrubé míry rozvodovosti 3,10 2,90 2,70 2,50 2,30 2,10 1,90 1,70 1,50 1993

1994

Jihomoravský kraj

1995

1996

1997

Vysočina

1998

1999

2000

2001


- 50 -

2002

2003

2004

2005


5. ZÁVĚR V této práci jsem provedla analýzu demografické dynamiky v krajích Jihovýchodního regionu, kterými jsou Jihomoravský kraj a kraj Vysočina. Zaměřila jsem se na období od roku 1993 do roku 2005.

Tato práce obsahuje přehled poznatků, které jsem získala studiem uvedené literatury. Dále jsou zde uvedeny základní nástroje, které slouží pro analýzu. Zařadila jsem sem jak demografické tak statistické ukazatele.

Vlastní analýza je zaměřena na přirozenou reprodukci obyvatelstva, kam náleží úmrtnost, porodnost, potratovost, sňatečnost a rozvodovost. K těmto ukazatelům byly vypočteny hrubé míry, průměrné elementární charakteristiky vývoje a pro měření trendu bylo provedeno analytické vyrovnání časové řady.

Demografický vývoj je stále více diskutovaným tématem. Nabývá na vážnosti jak z celorepublikového tak z regionálního hlediska. Sledování má význam především na národní hospodářství. Obyvatelstvo je zdrojem pracovní síly a složení obyvatelstva má vliv na ekonomickou situaci v zemi. Pro oblast školství a zdravotnictví je velmi důležitá porodnost kvůli zvyšování či snižování kapacity škol a počtu zdravotnických zařízení pro děti. Pro pojišťovny a penzijní fondy jsou podstatné ukazatele úmrtnosti.

První ze sledovaných ukazatelů, což je úmrtnost, lze charakterizovat snižujícím se trendem. Pokles počtu zemřelých je dán především úrovní vzdělání, dostupnou zdravotní péčí, zdravějším způsobem života. V Jihomoravském kraji byla ve sledovaném období vyšší hrubá míra úmrtnosti než v kraji Vysočina. V roce 2005 připadalo na 1 000 obyvatel v Jihomoravském kraji 10,67 zemřelých a v kraji Vysočina 10,47 zemřelých, což je o 0,88, resp. 0,42 (pro kraj Vysočina) méně než v roce 1993.

Vývoj porodnosti po roce 1989 byl charakterizován prudkým poklesem počtu narozených dětí. Souvisí to s výraznými změnami reprodukčního chování populace, kdy mladí lidé odkládali vstup do manželství a plánovali založení rodiny ve vyšším věku. V současné době dochází k růstu počtu narozených dětí, protože jsou uskutečňována

- 51 -

narození dětí, které byla v devadesátých letech odložena. Nejvhodnějším ukazatelem pro sledování porodnosti je hrubá míra porodnosti, u které můžeme v obou krajích sledovat podobný vývoj. Od roku 2000 můžeme zaznamenat růst, který je dán tím, že se do plodného období dostaly silné ročníky dívek narozené v druhé polovině 70. let. V roce 2005 byla v kraji Vysočina vyšší hrubá míra porodnosti než v kraji Vysočina, která dosahovala 9,94 počtu živě narozených dětí na 1 000 obyvatel. V Jihomoravském kraji tento ukazatel měl hodnotu 9,86 živě narozených na 1 000 obyvatel.

Vývoj počtu potratů lze označit jako příznivý. V posledních 13 letech došlo k radikálnímu snížení potratů, což je dáno především přístupem žen k moderní antikoncepci a také náboženským myšlením obyvatel sledovaného regionu. Oproti roku 1993 klesl počet potratů v roce 2005 o více než polovinu. V roce 2005 byla hrubá míra potratovosti v Jihomoravském kraji 3,44 potratů na 1 000 obyvatel a v kraji Vysočina 3,39 potratů na 1 000 obyvatel.

Počet sňatků se ve sledovaném období až na výjimky snižoval a tento vývoj stále pokračuje. Tento trend je doprovázen vyšší mírou neformálních soužití, ale sekundárně se promítá i do ovlivnění úrovně plodnosti. Podle mého názoru se zde projevuje změna životního stylu, kdy lidé dávají přednost kariéře a cestování a sňatek odkládají až do vyššího věku. V Jihomoravském kraji je hrubá míra sňatečnosti v roce 2005 5,04 sňatků na 1 000 obyvatel, kdežto v kraji Vysočina pouze 4,76 sňatků na 1 000 obyvatel. Tento rozdíl je dán věkovou strukturou, protože v kraji Vysočina je vyšší podíl starších obyvatel.

Rozvodovost v jednotlivých letech spíše kolísá, ale z dlouhodobého pohledu lze říci, že od roku 1999 roste. Rok 1999 znamenal prudké snížení rozvodů jak v krajích tak celé

České republice. Zapříčinila to novela zákona o rodině, která upravila podmínky, za kterých může být rozvod uskutečněn. Porovnáním hrubé míry rozvodovosti bylo zjištěno, že v Jihomoravském kraji se rozvádí více občanů než na Vysočině, kde byla v roce 2004 nejnižší rozvodovost ze všech krajů. Je to způsobeno zejména sídelní a náboženskou strukturou obyvatelstva.

- 52 -

6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1) KALIBOVÁ, K. Úvod do demografie. 2. vydání. Praha: Univerzita Karlova, 2005. 52 s. ISBN 80–246–0222-9. 2) KOLEKTIV AUTORŮ. Základy demografie. 1. vydání. Praha: Academia, 1986. 736 s. Bez ISBN. 3) KOSCHIN, F. Demografie poprvé. 2. vydání. Praha: VŠE, 2005. 122 s. ISBN 80-245-0859-1. 4) MINAŘÍK, B. Statistika I. Popisná statistika (2. část). 2. vydání. Brno: MZLU, 2006. 107 s. ISBN 80-7157-929-7. 5) ROUBÍČEK, V. Úvod do demografie. 1. vydání. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 352 s. ISBN 80-85963-43-4. 6) SÝKOROVÁ, D. Úvod do demografie. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 56 s. ISBN 80-7067-984-0.

Internetový zdroj: http://www.czso.cz

- 53 -

Vývoj charakteristik demografické dynamiky v krajích Jihovýchodního regionu České republiky

Recommend Documents