Vývoj bankovního systému v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Ekonomických a sociálních věd

Vývoj bankovního systému v České republice

Bakalářská práce

Autor:

Romana Pavlů Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. František Jirásek, CSc.

duben, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Vývoj bankovního systému v České republice“ vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

______________________ Romana Pavlů V Liberci dne 15. dubna 2009

Poděkování: Ráda bych poděkovala panu PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za poskytnuté cenné rady a odborné vedení mé závěrečné práce, za konzultace a pomoc při hledání vhodných materiálů. Velký dík patří mé rodině za jejich podpory během celé doby mého studia.

Anotace Bakalářská práce „Vývoj bankovního systému v České republice“ přináší základní přehled o bankovnictví, jeho postupném vývoji, produktech a strukturách. První část je věnována obecnému přehledu pojetí bankovnictví, bankovním produktům a bankovní soustavě. Druhá část je zaměřena na strukturu bankovního systému v České republice. Ve třetí části je analyzována situace bankovnictví v ČR z hlediska historického vývoje a současné situace. Ve čtvrté části jsou popsány bankovní produkty a vlivy působící na vývoj bankovních produktů v ČR.

Annotation This graduation theses “ The bank system development in the Czech Republic“ gives us the basic overview about banking, its progressive development, products and structures. The first part is devoted to general overview of banking concept, bank products and bank system. The second part is focused on bank system structure in the Czech Republic. In the third part, there is analysed banking situation in the Czech Republic from the point of historical development and present situation. The fourth part describes bank products and influences that have an impact on banking products development in the Czech Republic.

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1. ZÁKLADY BANKOVNICTVÍ ....................................................................................... 7 1.1. Peníze ......................................................................................................................... 7 1.1.1. Vývoj peněz ....................................................................................................... 8 1.1.2. Formy a funkce peněz .................................................................................... 10 1.1.3. Dnešní formy peněz ........................................................................................ 12 1.2. Banka ....................................................................................................................... 12 1.2.1. Historie bank .................................................................................................. 13 1.2.2. Základní funkce bank .................................................................................... 14 1.2.3. Zásady bankovních operací ........................................................................... 14 1.3. Bankovní soustava .................................................................................................. 14 1.4. Vývoj bankovní soustavy ....................................................................................... 16 1.4.1. Jednostupňová bankovní soustava ............................................................... 16 1.4.2. Dvoustupňová bankovní soustava................................................................. 16 1.5. Bankovní regulace .................................................................................................. 18 2. STRUKTURA BANKOVNÍHO SYSTÉMU V ČR..................................................... 19 2.1. Česká národní banka (ČNB) ................................................................................. 21 2.1.1. Historie centrální banky v ČR ...................................................................... 21 2.1.2. ČNB současnost .............................................................................................. 22 2.2. Obchodní (komerční) banky ................................................................................. 24 3. HISTORICKÝ VÝVOJ BANKOVNICTVÍ V ČR A SOUČASNÝ STAV ............. 27 3.1. Počátky vývoje bankovnictví na území ČR.......................................................... 27 3.1.1. Historie vývoje českého bankovnictví .......................................................... 27 3.1.2. České bankovnictví v letech 1918 – 1949 ..................................................... 28 3.1.3. České bankovnictví v letech 1950 - 1989 ...................................................... 30 3.1.4. Vývoj českého bankovnictví od roku 1990 ................................................... 32 3.1.5. Současný vývoj bankovnictví v ČR............................................................... 34 4. VLIVY NA VÝVOJ BANKOVNÍCH PRODUKTŮ V ČR ........................................ 37 4.1. Základní rysy bankovních produktů .................................................................... 37 4.2. Členění bankovních produktů............................................................................... 37 4.3. Druhy bankovních produktů................................................................................. 38 4.3.1. Bankovní účet ................................................................................................. 38 4.3.2. Platební karta ................................................................................................. 39 4.3.3. Ostatní prostředky placení nebo převodu peněz ......................................... 39 4.3.4. Vklady ............................................................................................................. 40 4.3.5. Stavební spoření ............................................................................................. 41 4.3.6. Úvěry ............................................................................................................... 42 4.3.7. Hypotéky/ Hypoteční úvěry ........................................................................... 44 4.4. Vlivy na vývoj bankovních produktů v ČR ......................................................... 45 4.4.1. Vývoj transformace bankovního sektoru ..................................................... 45 4.4.2. Bankovní krize ................................................................................................ 49 4.4.3. Vztah nákladů na nové bankovní produkty a služby.................................. 50 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 53 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 56

ÚVOD Bankovnictví je pravděpodobně nejdůležitějším prvkem v ekonomické sféře jakékoliv země. Bez bank nemohou ve vyspělém hospodářství fungovat peníze a systém placení jimi. Současný bankovní systém je výsledkem pronikání státu do měnové oblasti. V minulosti byly kapitálové a finanční trhy jednotlivých zemí navzájem izolované. Pracovaly samostatné národní burzy, peněžní trhy, bankovní systémy. Banky jsou instituce, které se neustále vyvíjejí. Jejich vývoj co do struktury složení bank i co do nabízených produktů a služeb je velmi výrazný. Proces vývoje je ovlivňován jak požadavky zákazníků, tak konkurenčním prostředím, které je neodmyslitelnou součástí finančního trhu. Ve snaze poskytnout klientům co nejširší a nejdokonalejší nabídku služeb se snaží banky provádět inovace, kterými dosáhnou nejen zvýšení počtu zákazníků, ale zároveň zvýšení zisku. Proto banky v poslední době především rozšiřují své pole působnosti na trhu bankovních služeb a tím zvyšují počty svých klientů. České bankovnictví prošlo za poslední roky velkými změnami. Díky radikální ekonomické reformě uvnitř i vně systému a dramatickému pokroku jak v technologiích, tak ve službách kráčely české banky ve šlépějích svých evropských sousedů a nyní jsou modernější, globálnější a zaměřené na potřeby zákazníka. Už od poloviny 90. let začíná být kladen čím dál větší důraz na kvalitu bankovních služeb a bankovních produktů. Po bouřlivých 90. letech, po nesnadných letech, se české bankovnictví stabilizovalo, stabilizoval se i bankovní dohled, vývoj a trendy v českém bankovnictví, které dnes odpovídají a jsou srovnatelné s vývojem evropského bankovnictví. Cílem této bakalářské práce je především shrnout a analyzovat vývoj bankovního sektoru v České republice, provést rozbor historického vývoje a současné situace tohoto velmi významného odvětví. Zaměřit se na strukturu bankovního systému v České republice a dále prozkoumat vlivy působící na vývoj bankovních produktů.

6

1.

ZÁKLADY BANKOVNICTVÍ

Bankovnictví je nejdůležitějším prvkem ekonomické sféry jakékoli země. Bez bankovních subjektů nemohou ve vyspělém hospodářství fungovat peníze a tudíž i platby penězi. To je základní důvod, proč každá země potřebuje mít spolehlivou a stabilní bankovní soustavu. Bankovnictví minulých století bylo relativně stabilní, kupní síla peněz byla také velmi stabilní a všechny mírné hospodářské výkyvy, ke kterým čas od času docházelo, byly důsledkem státních zásahů a regulací. Protože tyto státní zásahy byly - na rozdíl od dnešních obrovských rozměrů - poměrně velmi omezené. Nedestabilizovaly by fungování bankovnictví a celé ekonomiky natolik, jako tomu bylo a je ve 20. století. Už od poloviny 90. let začíná být kladen čím dál větší důraz na kvalitu bankovních služeb.

Bankovnictví můžeme rozdělit na velkoobchodní bankovnictví a maloobchodní bankovnictví. Velkoobchodní

bankovnictví

představují

služby

nabízené

podnikům,

investičním

společnostem, investičním fondům, penzijním fondům, vládním agenturám apod. Jedná se např. o poskytování úvěrů ,služby depozitáře, leasing, atd.. Maloobchodním bankovnictvím se rozumí poskytování služeb široké veřejnosti, tj. poskytování úvěrů na splátky, hypotečních úvěrů, depozitních služeb apod. V porovnaní s velkoobchodním bankovnictvím se jedná o velké spektrum činností na mnoha pobočkách.

1.1. Peníze Peníze jsou takový statek, který v určité společnosti slouží jako běžně přijímaný prostředek směny (platidlo). Jsou univerzální zboží sloužící především k vyjadřování ostatního zboží (k jeho koupi, prodeji a provádění různých plateb), sloužící k peněžnímu vyjádření hodnoty zboží1. V omezeném právním smyslu jsou peníze takovým statkem, který je definován zákonem jako tzv. zákonné platidlo. Konkrétní peněžní jednotka daného státu se označuje měna2.

1

http://penize.org/bankovky/

2

www.wikipedie.cz

7

Už v období rozkladu prvobytně pospolné společnosti se vyčleňují různá zboží (sůl, kůže, později kovy jako železo, měď, stříbro) sloužící ostatnímu zboží jako ekvivalent jeho hodnoty. Tuto úlohu nakonec přebírá v podmínkách rozvinuté směny zlato. Zlato převzalo později i další funkce a naopak některé jeho funkce později převzaly papírové nebo úvěrové peníze. Rozlišuje se proto kovový a papírový (státovkový, úvěrový) peněžní oběh.

1.1.1. Vývoj peněz První formou peněz se staly všeobecné ekvivalenty nebo také komoditní (zbožové) peníze, které byly různé pro různé části světa a různé epochy. Ve starověkém Babylóně to bylo obilí, v Číně mušličky, staří Slované používali plátno a také v současné době se lze v některých věznicích setkat s používáním cigaret jako platidla. Ovšem v průběhu historie se jako nejvhodnější komodita pro tento účel ukázalo zlato. Bylo poměrně vzácné, dobře zpracovatelné, neomezeně trvanlivé a široce akceptované. Zlato bylo jako platidlo použitelné v jakémkoli stavu, ovšem z praktických důvodů se časem rozšířily mince, jejichž ražba měla potvrzovat ryzost a hmotnost daného kusu zlatého kovu. Používání mincí se v průběhu věků stalo neefektivní pro manipulaci s většími částkami peněz, a proto se začaly používat papírové peníze – bankovky. Hodnota těchto bankovek se odvozovala od množství zlata, které reprezentovala, bankovky byly tzv. kryté zlatem (representative money). •

barterové obchody - forma výměny zboží za zboží. Jednalo se o přímou směnu bez zapojení některého všeobecného prostředku směny. Barterový způsob obchodování byl široce využíván ještě v koloniální éře a dodnes jej nelze považovat pouze za překonaný historický jev.

•

všeobecné ekvivalenty - používaly se takzvané zbožové peníze například dobytek, kožešiny, sůl kovy apod. Jednalo se stále o barterové obchody, ale s prvky měnového systému. Nevýhodou všeobecných ekvivalentů byla jejich těžká dělitelnost, skladovatelnost a někdy také malá trvanlivost.

•

kovové peníze v 7. až 6. století před našim letopočtem začaly kovové peníze (mince) nahrazovat tzv. všeobecné ekvivalenty. Mince podstatně usnadnily obchodování.

Přechod od všeobecných ekvivalentů k penězům začal tím, že obchodníci začali stříbrné, zlaté, nebo měděné slitky označovat hodnotou hmotnosti a později i různými obrazci a symboly. Ve chvíli, kdy kovový slitek označil svým výsostným znakem panovník a zaručil 8

se tak za správnou váhu a za ryzost kovu, začínáme hovořit o mincích. První české stříbrné mince (denáry) nechal razit kolem roku 970 Boleslav I. (935 - 972).

Obrázek č. 1: Boleslav I. – česká stříbrná mince •

Papírové peníze - s vývojem společnosti vzniká tlak k nahrazení kovových peněz, které přestávají uspokojovat požadavky obchodu, novým druhem platidla. V 17. století začínají prominentní bankovní domy vydávat bankovky. Bankovky mají papírovou formu a jejich podstatou je příslib, že jejich doručiteli bude vyplacena určitá suma vyjádřena množstvím drahého kovu. Záhy se papírové peníze staly samostatnou formou platidla. V Číně se ovšem začaly papírové peníze používat již od 9. století našeho letopočtu.

Peníze vznikly díky snaze o usnadnění naturální směny. Obchod se jejich vznikem rozdělil na dva samostatné akty - prodej a koupi. Před vznikem peněz byly oblíbeným platidlem drahé kovy, hlavně zlato a stříbro, které nahradily méně skladné všeobecné ekvivalenty. Důvodem velké obliby drahých kovů byla jejich snadná doprava, jednotná jakost nepodléhající zkáze, obtížnost padělání a dokonalá dělitelnost. Nejvíce se rozšířilo používání zlata, které se dodnes používá jako platidlo a jako prostředek akumulace majetku. S bankovkami byla spojena povinnost vyměnit je v případě zájmu vlastníka za zlaté peníze. Tento způsob měnové úpravy se nazývá zlatá měna nebo také zlatý standard.

9

1.1.2. Formy a funkce peněz Formy peněz Oběživo – Oběživu se říká hotové peníze, které dělíme na mince a bankovky. Hotové peníze mají dokonalou likviditu. Bezhotovostní peníze – Bezhotovostním penězům se říká deposita. Jsou to peníze, které jsou uloženy na účtech u peněžních ústavů. Využívají se při bezhotovostním platebním styku k platbám mezi bankami, podniky, placení pomocí platební karty atd. Bezhotovostní peníze a oběživo tvoří peněžní oběh nebo také peněžní zásobu (tzv. nabídku peněz). Funkce peněz •

Prostředek směny – peníze lze volně směňovat za zboží a služby.

•

Jednotka zúčtování – peníze slouží jako univerzální měřítko ceny zboží a služeb, lze jimi vyjádřit dluh.

•

Uchovatel hodnoty – peníze slouží jako forma majetku, prostředek jeho akumulace.

Mince Jsou peníze vyrobené z kovu. Velmi výjimečně se však lze setkat s porcelánovými nebo plastovými mincemi. Mince bývají na rozdíl od medailí vyráběné na státní zakázku. Mají přesně stanovené složení, hmotnost, tvar, velikost, nápis a obraz. Přední strana mince se nazývá líc - avers. Na lícové straně mince je obvykle vyražena nominální hodnota mince. Obecně se tato strana někdy nazývá panna nebo hlava. Panna podle toho, že československá korunová mince měla na líci vyobrazenou klečící ženu sázející lipovou ratolest. Hlava podle toho, že za Rakouska-Uherska tam byla hlava císaře. Zadní strana mince se nazývá rub nebo také revers. Na rubové straně bývá zobrazeno, kdo minci vydal a ručí za její hodnotu. Toto je realizováno znakem panovníka nebo státu. U českých mincí je to ta strana, kde je zobrazen státní znak - český lev. Často se tato strana v Česku nazývá orel, což je památka na zobrazení habsburské orlice na Rakousko-Uherských mincích.

10

V dnešní době jsou mince většinou ražené. Z minulosti se vyráběly i mince lité. Drobnými mincemi se nazývají ty, které vyjadřují zpravidla zlomky neb menší násobky peněžní jednotky. Mincemi se zabývá historická věda zvaná numismatika. Druhy používaných mincí jsou stanoveny právními předpisy, jejich porušování je trestáno. Bankovky Bankovky jsou papírové peníze, které se začaly používat okolo devátého století našeho letopočtu v Číně. Bankovky jsou v současnosti běžně užívanou listinnou formou peněz. Bankovkami bankovní ústavy od konce 17. století slibovaly, že doručiteli úpisu vyplatí určitou sumu - množství drahého kovu (zlata, stříbra), ale brzy se papírové peníze staly samostatnou formou platidla. Dnes jsou často používaným platebním prostředkem. Na bankovkách se používá řada technických prvků, které mají zabránit jejich padělání. Stejně jako u mincí se zadní (rubová) strana nazývá revers a přední (lícová) strana se nazývá avers (též averz) Bankovkami se zabývají obory numizmatika a notafilie. Obrázek č.2: Korunová bankovka - Protektorát Čech a Moravy

11

1.1.3. Dnešní formy peněz Základní komoditou dnes sloužící jako peníze jsou papírové bankovky a mince vydávané jednotlivými státy, též se hovoří o oběživu. Centrální banka (v naší zemi ČNB) disponuje tzv. emisním monopolem, což znamená, že zákon ji uděluje výhradní právo tisknout tyto bankovky, kdokoliv jiný by se stejným činem dopouštěl trestného činu padělání. Tyto peníze jsou označeny za zákonné platidlo, čímž je jejich faktická role peněz ukotvena legislativně. Jednotliví aktéři na trhu jsou povinni peníze (s jistými výjimkami) přijímat, což jim opět ukládá zákon.

Vedle těchto standardních peněz existují ještě velmi dobré peněžní substituty, které je téměř dokonale nahrazují, a sice bezhotovostní peníze. Jde fakticky o vklady u jednotlivých bank nebo jiných finančních institucí, které lze prakticky okamžitě proměnit ve standardní peníze. Makroekonomie definuje jednotlivé agregáty ve snaze popsat množství a druh těchto substitutů. Navzájem se mezi sebou liší likviditou, tedy obtížností převodu na standardní peníze. Tyto bezhotovostní peněžní substituty tvoří dnes většinu peněžní zásoby.3

1.2. Banka Český výraz banka pochází z italského slova „banca“, vzniklého z původního anglického „bench“ (lavice). Banka je instituce, která poskytuje finanční služby. Její základní činností je shromažďování dočasně volných peněžních prostředků, které formou úvěru dává k dispozici a nastavováním úroku zhodnocuje. Tímto způsobem umožňuje pohyb peněz v ekonomice a zprostředkovává využití dočasně volných zdrojů. Provozování těchto služeb je regulováno státem. Banka proto pro svoji činnost potřebuje bankovní licenci a podléhá bankovnímu dozoru, který většinou vykonává centrální banka.4 Dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, nesmí nikdo bez bankovní licence přijímat vklady od veřejnosti. Nikdo by rovněž neměl ve svém obchodním jménu užívat slovo banka, pokud nemá bankovní licenci. Udělení bankovní licence spadá 3

Holman, Robert: Makroekonomie, středně pokročilý kurz. C. H. Beck, Praha 2004, 1. vydání, ISBN 80-7179-764-2. Revenda,Z., Mandel, M., Kodera, J., Musílek, P., Dvořák, P., Brada J..Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vyd. Praha.Managament Press, 2000, str. 634, ISBN 80-726-103-17.

4

12

výlučně do pravomoci České národní banky. Zákon o bankách stanoví minimální výši pro založení banky a základní podmínky, které musejí být splněny pro udělení bankovní licence. Minimální výše základního kapitálu pro založení banky je 500 mil Kč. Základní kapitál musí být splacen v plné výši před vydáním bankovní licence. Česká národní banka prověřuje původ vkládaných prostředků do základního kapitálu banky. Další podmínkou udělení bankovní licence je odborná způsobilost, důvěryhodnost a zkušenost osob, které jsou navrhovány do vrcholového vedení. K žádosti o udělení bankovní licence se předkládá obchodní plán na tři roky. V zásadě by měl odrážet strategii budoucí banky při jejím vstupu na trh.

1.2.1. Historie bank Jako první banky sloužily v dávných dobách chrámy, kam si bohatí lidé přinášeli ukrýt svoje zásoby zlata, neboť tyto chrámy považovali za spolehlivé místo pro svoje úspory. Existují podrobné záznamy o půjčkách, které poskytovali v 18. století př. n. l. v Babyloně kněží v těchto chrámech obchodníkům. Za nejstarší bankovní dům na světě je považován chrám v Sipparu, fungující minim. od roku 1861 př. Kr.. K dalšímu rozvoji bankovnictví docházelo v antickém Řecku, kdy se bankovní operace začaly přesouvat z chrámů, ale velký rozmach zaznamenalo bankovnictví ve starověkém Římě. Ostatně i slovo banka má původ v latinském „il banco“ což znamená stůl či lavice na kterém byly prováděny operace s penězi. Ve středověké Evropě rozvoj bankovnictví narážel na církevní zákaz půjčování peněz za úplatek (na úrok). Proto se v tomto období této činnosti mohli věnovat hlavně židovští obchodníci. Tudíž zde byli lichváři. Velký rozvoj bankovních služeb pak přichází v období průmyslové revoluce, která přinesla potřebu sofistikovanějších bankovních produktů a většího počtů bankovních domů.

13

1.2.2. Základní funkce bank •

depozitní – depozitum je peněžní částka na bankovním účtu, kde si zákazník může vybrat své peníze bez předchozího oznámení bance (netermínované depozita) nebi si peníze vybírá až v dohodnutém termínu po předchozím oznámení bance (termínové depozita)

•

úvěrová – úvěr je nevratná forma poskytnutí prostředků za úrok, poskytováním úvěrů banky vytvářejí bezhotovostní peníze a tím ovlivňují nabídku peněz v ekonomice

•

zprostředkovatel plateb – bezhotovostní placení

1.2.3. Zásady bankovních operací •

bankovní likvidita – k placení je možné využít pouze likvidní prostředky, tj. peněžní hotovost (nutnost vytvářet pohotové platební prostředky)

•

bankovní ziskovost – cílem banky je dosáhnout zisk 1. výnosy – přijaté úroky z poskytnutých úvěrů, úroky z vkladů u jiných peněžních ústavů, z investic do CP, provize a poplatky za služby 2. náklady – vyplacené úroky z přijatých vkladů, prémie, výhry, odpisy, mzdy

•

bankovní jistota (nebezpečí rizika) –

úvěrové (nesplacení poskytnutého úvěru)

-

kurzové (výkyvy devizového kurzu)

-

inflační

-

politicko-ekonomické

1.3. Bankovní soustava Bankovní soustava je relativně samostatná a otevřená soustava, která je součástí finančního systému. Finanční systém rozvíjí ekonomický systém, se kterým je ve vzájemných interakcích. Finanční systém představuje souhrn finančních trhů, institucí a instrumentů, interakcí, práv, regulací a dalších prvků potřebných k realizaci finančních operací.

Bankovní soustava představuje souhrn bank působících ve státě a také pravidel a norem k usměrňování jejich vztahů. Funkce a způsob fungování bankovní soustavy je určen existujícím ekonomickým a právním systémem v dané zemi. Dalšími faktory ovlivňujícími fungování bankovní soustavy je systém vzájemných vazeb mezi jednotlivými bankami,

14

rozvinutost finančního trhu, měnová stabilita, zapojení do nadnárodních organizací, způsob regulace bank a řada dalších faktorů. Direktiva EU definuje banku jako podnikatelský subjekt k přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet.

Obrázek č. 3: Vztahy bankovní soustavy, finančního a ekonomického systému

Ekonomický systém .

Finanční systém

3 Bankovní soustava .Zákon o České národní bance č. 6/1993 Sb. ze dne 17. prosince 1992 Zdroj: Aleš Ševčík, Bankovnictví I., str.14

Instituce bankovní soustavy vstupují do vzájemných interakcí a do finančních vztahů s dalšími nebankovními subjekty finančního systému (investičními společnostmi, penzijními fondy, pojišťovnami atd.). Základním subjektem bankovní soustavy jsou banky. Banka je podnikatelský subjekt (finanční instituce), která je druhem finančního zprostředkovatele. Část obchodů bank probíhá mezi bankovními subjekty na mezibankovním trhu. K vzájemným obchodům bank dochází na zvláštním způsobem organizovaném trhu, kde jsou realizované obchody s krátkodobými instrumenty. Mezibankovní trh je krátkodobý peněžní trh mezi subjekty centrální banky a obchodními bankami, navzájem mezi obchodními bankami, popřípadě dalšími finančními institucemi. Důvody mezibankovních obchodů jsou převážně spojené se získáním potřebných finančních zdrojů, dosažení výnosů z aktivace zdrojů, udržením a obnovením likvidity bank v domácí a zahraničních měnách. Obchody mezi centrální bankou a obchodními bankami jsou obchody s krátkodobými cennými papíry, zejména ve formě repo operace, poskytnutí úvěru zajištěného převodem cenného papíru, výměny cenných papírů (switching) a primární emise (např. státní

15

pokladniční poukázky). Dále jsou to úvěry poskytované centrální bankou (refinanční, lombardní) a obchody na mezibankovním devizovém trhu. Obchody mezi obchodními bankami jsou obchody na mezibankovní depozita (volné krátkodobé zdroje bank), obchody s krátkodobými dluhopisy, zejména s pokladničními poukázkami (ČNB, FNM) a mezibankovní devizové operace obchodních bank.

1.4. Vývoj bankovní soustavy Bankovní soustava se vyvíjí v relaci obsahu a zajišťování hospodářských cílů. Z uvedeného hlediska je vývoj bankovní soustavy zkoumán v relaci: •

ekonomických funkcí,

•

institucionálních vazeb.

Z hlediska ekonomických (makro, mikro) funkcí je soustava členěna na: •

jednostupňovou,

•

dvoustupňovou.

1.4.1. Jednostupňová bankovní soustava Jednostupňová bankovní soustava je spojena s existencí jednotlivých bank, které plní všechny bankovní funkce (počátky bankovnictví). Bankovní soustavu charakterizuje stav, kdy jednotlivé banky emitují hotovostní a bezhotovostní peníze a obsluhují různý rozsah peněžního oběhu. Peníze v peněžním oběhu národní ekonomiky jsou rozdílné v rámci teritoria, ale postupně je peněžní oběh realizován kapitálově nejsilnějšími bankami. Kapitálově silná banka je podporována státem z důvodu potřeby státní půjčky, realizace plateb a vkladů a ostatní specializované banky rozvíjí speciální zaměření. Další rozvoj peněžního oběhu, koncentrace a centralizace bank si vynucuje následné změny v bankovní soustavě.

1.4.2. Dvoustupňová bankovní soustava Dva stupně vznikají vydělením jedné banky (cedulové, centrální) od ostatních obchodních bank. Obchodní banky přestávají emitovat bankovky a rozvíjí emisi bezhotovostních peněz přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů. Centrální banka emituje bankovky, přijímá vklady a poskytuje úvěry státu a obchodním bankám. Centrální banky postupně přestávají přímo úvěrovat podnikatelské subjekty. Z důvodu odlišného vývoje národních ekonomik je vznik centrálních bank značně rozdílný. Centrální banky v národních 16

ekonomikách vznikaly z původních velkých bank anebo byly založeny jako nové instituce (Bank of England). V Německu vzniká národní cedulová banka (Říšská banka v r. 1875) a stává se centrální se všemi funkcemi, podobně i federální rezervní banka v USA (r. 1913). Existují národní ekonomiky bez centrální banky (Lucembursko, Singapur...). V bankovní soustavě převládá tendence k další koncentraci a centralizaci bank. Dochází k slučování a pohlcování bank, zvětšuje se bankovní kapitál, největší obchodní banky v národních ekonomikách soustřeďují stále větší část bankovních zdrojů. Banky začínají vytvářet síť poboček v domácí ekonomice a v zahraničí . Vznikají bankovní monopoly (rozdílná forma): •

bankovní kartely,

•

bankovní konsorcia - syndikáty bank pro zajištění bankovních obchodů značného rozsahu,

•

bankovní trusty,

•

bankovní koncerny - bankovní holding, kde mateřská banka finančně řídí dceřiné banky a finanční společnosti.

V odborné literatuře je pojetí třístupňového systému takové, že za centrální banku je považován mezistupeň sdružení samostatných menších bank. soustava Také obsah bankovních operací doznává v určitém stadiu vývoje změny. Původní mobilizace volných peněžních prostředků a úspor a jejich aktivace ve formě krátkodobých úvěrů je nahrazována dlouhodobými a objemově většími úvěry, banky vstupují kapitálově do vlastnictví podnikatelských subjektů. Obrázek č. 4: Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém Bankovní systém Jednostupňový

I. stupeň

Centrální banka a ostatní banky

I. stupeň

Centrální banka

II. stupeň

Obchodní a další banky

Dvoustupňový

Zdroj: Revenda, Zbyněk.: Centrální bankovnictví

17

1.5. Bankovní regulace Důvody regulace: -

banky emitují finanční prostředky, pokud by došlo ke kolapsu systému, zkolabuje i ekonomika

-

banky provádějí platební styk, každá tržní ekonomika funguje tak dobře, jak dobře funguje platební styk

-

banky s 80% pracují s cizími zdroji, které musí pečlivě obhospodařovat

-

bankovní aktiva a pasiva mají různou časovou strukturu

-

úpadky bank mají dalekosáhlejší zásahy do ekonomiky než úpadky firem

-

bankovnictví patří k ziskovým odvětvím a z toho důvodu je zde nebezpečí proniknutí subjektu, kteří zneužijí tyto finanční zdroje a způsobí destabilizaci bankovního systému

-

bankovnictví patří k odvětví, kde vystupuje celá řada rizik

Bankovní regulace je koncipování a prosazování podmínek, pravidel a rámec činnosti bankovních institucí v dané ekonomice Bankovní dohled představuje kontrolu nad dodržováním pravidel bankovní regulace.

18

2.

STRUKTURA BANKOVNÍHO SYSTÉMU V ČR

Banky a jejich služby jsou nedílnou součástí finančního trhu. Hlavním úkolem těchto institucí je přerozdělení finančních zdrojů mezi subjekty, které nabízejí dočasně volné peníze a mezi ty, kteří je momentálně potřebují zejména k investování. Vymezení banky je zakotveno v zákoně č. 21/1992 Sb. o bankách, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého musí bankovní subjekty splňovat tyto podmínky: •

právnická osoba, a.s., se sídlem v ČR

•

přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry

•

zprostředkovává platební styk

•

k výkonu svých činností musí mít status banky od ČNB (udělení licence), žádost o licenci musí obsahovat: o základní kapitál 500 mil. Kč, o odborná způsobilost managementu, o obchodní plán na 3 roky dopředu, o technické a materiálové zabezpečení banky.

Bankovnictví v ČR je upraveno zejména těmito právními normami: -

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky: (postavení ČNB) zde je zakotvena existence ČNB jako centrální banky státu, jejíž postavení státu upravuje zvláštní zákon.

-

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů: stanoví hlavní cíl centrální banky, tj. zabezpečení stability měny a různé pravomoci, které ji umožňují zabezpečovat její poslání.

-

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů: upravuje činnost bank, jako zvláštních podnikatelských subjektů. Tento zákon již prošel řadou změn.

-

Některými ustanoveními obchodního zákoníku, občanského zákoníku i dalších zákonů (směnečný a šekový zákon)

Všechny banky na území České republiky, včetně centrální banky, tvoří tzv. bankovní systém. Bankovní soustava v ČR je rozvíjená jako otevřená a dvoustupňová soustava s převahou universálních bankovních subjektů.

19

Do ledna 1990 byla bankovní soustava v České republice jednostupňová. Jelikož zde existoval centralistický typ ekonomického systému, banky stály až v druhé řadě. Dominantní roli hrála státní monobanka (měla své pobočky v krajských a okresních městech), která v sobě spojovala plnění úkolů centrální banky s činností komerční banky a to i včetně devizové banky. Banka sama odpovídala za sestavení a realizaci tzv. měnového plánu, který byl určující i pro všechny existující peněžní ústavy, které přijímaly vklady a poskytovaly úvěry. Od 2. 1. 1990 začala fungovat nová dvoustupňová soustava bankovnictví. Která je tvořena centrální bankou na prvním stupni a obchodními bankami a spořitelnami na stupni druhém. Funkci centrální banky (ústřední banky státu) plní Česká národní banka se sídlem v Praze; funkci obchodních bank plní KB, ČSOB, Expandia banka...V této dvoustupňové soustavě přestavují obchodní banky a spořitelny výkonnou složku, se kterou přijdou do styku klienti (tj. fyzické a právnické osoby). ČNB plní funkci ústředního orgánu v oblasti bankovnictví.Činnost bank a spořitelen je většinou univerzální, neboť poskytují veškeré bankovní služby pro své klienty. Klienti mohou libovolně zvolit kteroukoliv obchodní banku nebo spořitelnu. Banky i spořitelny jsou při tom povinny dodržovat bankovní tajemství o poskytnutých bankovních službách a obchodních operací. Činnost bank a spořitelen se řídí Zákonem o bankách a spořitelnách. Bankovní soustava ČR je složená z následujících bankovních institucí: •

centrální banka – funkci centrální banky (ústřední banky státu) plní Česká národní banka se sídlem v Praze. ČNB plní funkci ústředního orgánu v oblasti bankovnictví. Nepodnikatelský subjekt s makroekonomickou funkcí.

•

obchodní banky – funkci obchodních bank plní KB, ČSOB, atd. Obchodní banky představují výkonnou složku, se kterou přijdou do styku klienti (tj. fyzické a právnické osoby). Podnikatelské subjekty s mikroekonomickými funkcemi.

20

Obrázek č.5: Bankovní systém jako otevřený systém; Zdroj : upraveno podle Revenda

VĚŘITELÉ: Domácnosti Podnikatelé Státní sektor Vláda Orgány místní správy Zahraniční sektor

DLUŽNÍCI: CENTRÁLNÍ BANKA

BANKOVNÍ SYSTÉM

FINANČNÍ TRH

Nebankovní finanční zprostředkovatelé

Domácnosti Podnikatelé Státní sektor Vláda Orgány místní správy Zahraniční sektor

2.1. Česká národní banka (ČNB)5 2.1.1. Historie centrální banky v ČR Za první centrální banku, která vznikla na našem území, lze považovat centrální banku vzniklou na území tehdejší Rakousko-Uherské monarchie. Byla to Privilegovaná Rakouská národní banka a vznikla jako soukromá akciová společnost k 1. červnu 1816. Později v roce 1878 byla založena nová centrální banka Rakousko-Uherská banka a současně se stala výsadním emitentem hotovostních peněz na celém území. Po vzniku samostatné Československé republiky vykonávalo některé funkce centrální banky ministerstvo financí, a to až do roku 1926, kdy zahájila činnost Národní banka Československá. V roce 1950 byla její činnost ukončena a funkce centrální banky začíná od 1. července 1950 plnit Státní banka československá /SBČS/. V roce 1989 po změně systému zaznamenaly zásadní obrat v postavení činnosti SBČS, která byla rozdělena na tři subjekty: „novou“ SBČS a dvě obchodní banky (Komerční banka Praha a všeobecnou úvěrovou banku Bratislava). Po rozdělení Československa došlo rovněž k republikovému dělení SBČS a na našem území vzniká k 1. 1. 1993 Česká národní banka (ČNB). Její povinnosti, práva, rámec a cíle činnosti, organizační struktura, emisní politika, bankovní dohled a další záležitosti jsou 5

http//www.cnb.cz

21

upraveny zákonem. ČNB můžeme označit za centrální banku standardního typu. Je pověřena funkcemi, provádí operace a používá nástrojů své politiky stejně tak jako centrální banky ve vyspělých tržních ekonomikách.

2.1.2. ČNB současnost ČNB je centrální bankou českého státu. Má postavení ústředního orgánu státní správy v oblasti měny, bankovnictví a vydávání obecně závazných předpisů. Je právnickou osobou, která usměrňuje peněžní trh z měnových hledisek, reguluje činnost bank a spořitelen bankovními ekonomickými nástroji, emituje peníze a hospodaří podle zásad stanovených vládou. Její postavení a funkce jsou především měnově řídící a nikoliv podnikatelské, ČNB nepracuje na komerčních principech. Je to tedy nepodnikatelský subjekt, tzn. že jejím základním úkolem není dosahovat zisk. Její činnost se řídí zákonem č. 6/1993 Sb., České národní rady ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, s účinností ode dne 1. ledna 1993.

Mezi nejdůležitější funkce a cíle ČNB patří: •

Zajištění měnové stability - ta má dimenzi vnitřní (cenová stabilita) a vnější (kurzová stabilita). Zásadní je především zajištění cenové stability, tj. udržení nízké inflace.

•

Podpora hospodářské politiky vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu.

•

Podpora otevřeného tržního hospodářství.

•

Určování měnové politiky.

•

Emise bankovek a mincí.

•

Správa měnové rezervy ve zlatě a devizách.

•

Řízení oběhu peněz, platebního styku a zúčtování bank, zajištění rozvoje a efektivnosti platebních systémů.

•

Vedení účtů státního rozpočtu, spravování státního dluhu.

•

Rozvoj bankovního systému v ČR, vykonávání dohledu nad činností bank, poboček zahraničních bank a konsolidačních celků.

•

Spolupráce s ústředními bankami jiných států a mezinárodními organizacemi z finančního sektoru.

•

Obchod na finančních trzích, především se státními cennými papíry.

Při prodeji deviz centrální bankou dochází ke stahování českých korun z oběhu a zpomaluje se oběh peněz, při nákupu deviz se české koruny přilévají do oběhu. 22

Měnová politika centrální banky Měnová politika představuje regulaci množství peněz v ekonomice za určitými cíli, mezi něž patří především podpora stability cenové hladiny /makroekonomická funkce/. Nemusí to však být jediný cíl, dalšími by byly: podpora ekonomického růstu, podpora zaměstnanosti, stabilita měnového kursu atd. Tyto cíle se však mohou v krátkodobém horizontu dostávat do vzájemných rozporů v tom smyslu, že jejich dosažení může vyžadovat protikladná řešení. V těchto případech musí dojít k preferenci splnění jednoho či více cílů na úkor jiných cílů. Centrální banka, která provádí měnovou politiku, má na výběr mezi: •

restriktivní měnovou politikou, při které se zpomaluje tempo růstu množství peněz v oběhu

•

neutrální měnovou politikou v podobě stabilizace „rozumného“ tempa růstu množství peněz v oběhu

•

expanzivní měnovou politikou kdy se zvyšuje tempo růstu množství peněz v oběhu Cíl měnové politiky vnitřní stabilita měny – boj proti inflaci podpora ekonomického růstu podpora zaměstnanosti rovnovážnost běžného účtu platební bilance stabilita měnového kursu stabilizace úrokových sazeb stabilita finančních trhů

Charakter měnové politiky - restriktivní nebo neutrální - expanzivní - expanzivní - restriktivní nebo neutrální - restriktivní nebo neutrální - neutrální - neutrální nebo expanzivní

V posledních letech se ve vyspělých tržních ekonomikách stále více prosazují názory o jednoznačné prioritě vnitřní stability měny jako jediného hlavního cíle měnové politiky. O hypotetické druhé místo se dělí podpora ekonomického růstu a stabilita měnového kursu. Podpora zaměstnanosti a rovnovážnost běžného účtu platební bilance stojí v pozadí jako „doprovodné“ cíle ekonomického růstu, resp. měnového kursu. Česká národní banka je do značné míry nezávislá na politických institucích, aby mohla volně realizovat měnovou politiku vedoucí k dlouhodobé cenové stabilitě a neinflačnímu hospodářskému růstu. Její nezávislost je zakotvena v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona jmenuje a odvolává sedmičlennou bankovní radu v čele s guvernérem národní banky (v současnosti Doc. Ing. Zdeněk Tůma,

23

CSc.) prezident republiky bez asistence vlády, bankovní rada nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta, vlády, parlamentu či jiných subjektů. Svůj hlavní měnový cíl vykonává banka zcela autonomně, kurzovní režim stanovuje po projednání s vládou. Finanční nezávislost spočívá v zákazu přímého financování veřejného sektoru, rozpočet ČNB je schvalován bankovní radou. Po skončení hospodářského roku zpracovává banka účetní uzávěrku ověřovanou externím auditorem. Z té pak vychází roční zpráva o výsledku hospodaření, která je předkládána parlamentu. ČNB je také povinna pravidelně zveřejňovat výkazy o své finanční situaci. I přes značnou nezávislost musí být politika ČNB stále průhledná a veřejnost a politické subjekty jsou o ní průběžně informovány. Banka pořádá četné přednášky, přispívá do odborného i laického tisku a vydává pravidelnou zprávu o inflaci. Důležité informace jsou přístupné i na její webové prezentaci (www.cnb.cz). Stabilní ekonomiku nelze v bankovním sektoru zajistit pouhými tržními mechanismy, proto je činnost bank regulována množstvím právních předpisů, tzv. bankovními regulacemi. Dozor nad dodržováním těchto pravidel je nazýván bankovním dohledem. Bankovní dohled nad ČNB a ostatními bankami podporuje zdravý rozvoj finančního sektoru, tržní disciplínu a konkurenceschopnost bank, předchází systémovým krizím, posiluje důvěru veřejnosti v bankovní systém a ochraňuje drobné klienty bank. Účelem bankovní regulace není však zachraňovat jednotlivé banky před bankrotem nebo vyřizování stížností klientů bank.

2.2. Obchodní (komerční) banky6 Obchodní (komerční) banky vystupují na finančním trhu jako finanční zprostředkovatelé. Jedná se o podnikatelské subjekty a jejich hlavní činností je obchodování s penězi. Každá banka musí mít licenci (oprávnění k provádění bankovních operací). U nás jsou obchodní banky ze zákona soukromými společnostmi (akciová společnost). Získání licence je spojeno s několika podmínkami – schopnost složit stanovený základní kapitál ( v ČR 500 mil. Kč). Licenci uděluje centrální banka tj. ČNB v podmínkách ČR. Každá obchodní banka se musí řídit třemi základními zásadami: •

pravidlo likvidity – likvidita banky se zakládá na její schopnosti kdykoli dostát svým závazkům (splatit své dluhy, vyplatit klientům jejich vklady).

6

Revenda, Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví 2005, str. 117

24

•

pravidlo výnosnosti (rentability) – výnosnost obchodní banky odvozujeme od výše dosahovaného zisku. Zisk je zde také hlavní motivací podnikání. je to rozdíl mezi výnosy a náklady. Základem bankovního zisku je úroková marže (rozdíl mezi průměrnými úrokovými sazbami z poskytovaných úvěrů a průměrnými úrokovými sazbami vyplacenými z vkladů).

•

pravidlo bezpečnosti – bezpečnost je založena na dodržování zásad likvidity, solventnosti, výnosnosti banky a počítání s řadou rizik (riziko úvěrové a měnové).

Obchodní banky lze rozčlenit do následujících kategorií: •

Univerzální banky, které nabízejí širokou nabídku bankovních produktů a služeb ( přijímání vkladů nebo depozit, poskytování úvěrů, zprostředkování platebního styku, obchodování z cennými papíry). Tvoří značnou část bankovního trhu. Tento typ v našem bankovním sektoru převládá. Mezi univerzální banky řadíme: Česká spořitelna, Československá obchodní banka, Komerční banka.

•

Specializované banky, disponují omezenou bankovní licencí od centrální banky a zaměřují se na určité vybrané bankovní produkty. Patří sem: 1) Stavební spořitelny: smějí se zabývat výhradně stavebním spořením. Přijímají účelové vklady a poskytují v návaznosti na ně, při splnění stanovených podmínek, účelové stavební úvěry. Nejvýznamnější stavební spořitelny v ČR: Všeobecná stavební spořitelna, Komerční banka, Českomoravská stavební spořitelna, Wüstenrot. 2) Hypotéční banky: Omezují se na poskytování hypotéčních úvěrů a emise vlastních hypotéčních zástavních listů. Hypotéční úvěr je účelovým úvěrem, určený k financování do nemovitostí a je zajištěn zástavním právem k nemovitosti tzv. hypotékou.

V ČR

má

speciální

licenci

na

vykonávání

hypotéky

např.

Českomoravská hypotéční banka, Hypotéční ústav KB, Creditanstalt. 3) Úvěrová družstva: V ČR označována jako spořitelní a úvěrová družstva a nebo družstevní záložny. Malé instituce založené na družstevních principech: přijímají vklady, poskytují úvěry a ostatní bankovní služby pouze svým členům. Obvykle nabízejí vyšší úrokové sazby z vkladů a nižší úrokové sazby z úvěrů než obchodní banky.

25

Bankovní kapitál 1) hledisko přístupu ke kapitálu banky •

kvalitativní (kapitál je zdroj, který vkládají majitelé /akcionáři/ do banky při založení)

•

kvantitativní (kapitál je rozdíl mezi celkovou hodnotou aktiv a výší závazků)

2) hledisko způsobu tvorby kapitálu •

externí (kapitál se vytváří od investorů nákupem nových akcií a dluhopisů)

•

interní (zahrnuje formy kapitálu, které vznikají uvnitř banky z vytvořeného zisku.

Funkce bankovního kapitálu souvisí se založením a rozvojem obchodních banky. Představuje zdroje refinancování aktivních obchodů bank a krytí ztrát. Zisk a rentabilita banky je hlavním motivem bankovního podnikání. Rozhodujícím faktorem nákladů a výnosů banky jsou úroky. Obchodní banka sleduje změny zisku prostřednictvím výkazu zisku a ztrát za dané období.

BILANCE (ROZVAHA) OBCHODNÍ BANKY Aktiva - Pokladní hotovost - Cenné papíry (směnky, st. pokl. pouk.) - vklady u jiných peněžních ústavů - úvěry zákazníkům - cenné papíry a účasti - budovy a zařízení - ostatní aktiva

Pasiva Cizí zdroje: - vklady (depozita) - úvěry od jiných bank a ČNB - emitované obligace - ostatní cizí zdroje Vlastní zdroje: - základní jmění - rezervní a jiné fondy - nerozdělný zisk

26

3.

HISTORICKÝ VÝVOJ BANKOVNICTVÍ V ČR A SOUČASNÝ STAV

3.1. Počátky vývoje bankovnictví na území ČR 3.1.1. Historie vývoje českého bankovnictví Vznik prvních českých peněz se datuje od 2. poloviny 10. století, jednalo se o stříbrné denáry ražené za vlády Boleslava I., které měly nahradit oběh cizích mincí na našem území, zejména keltských, byzantských a římských. Tyto peníze byly používány hlavně pro potřeby dálkového obchodu. V roce 1210 za vlády Přemysla Otakara I. Byl zaveden nový typ mince – brakteát. K výrazné reformě došlo v roce 1300 za vlády Václava II., kdy došlo k zavedená grošové měny. Mince se razily z kutnohorského stříbra v Kutné Hoře. Přesto, že základem měny bylo až do 19. století na našem území stříbro, v roce 1325 začal razit Jan Lucemburský zlaté mince florény dle italského vzoru, později razil Karel IV. zlaté dukáty. Tyto peníze našly své uplatnění zejména v mezinárodním obchodě. V průběhu husitských válek došlo k rozvratu peněžního oběhu, zvyšovala se peněžní potřeba na krytí válečných výdajů, upadala těžba stříbra a nedostatek české měny nahrazovaly peníze z ciziny. České země do příchodu Habsburků v roce 1526 na český trůn, byly v oblasti bankovnictví mimo hlavní pozornost, neboť v této době banky v Čechách téměř neexistovaly. Ve Vídni vznikaly pobočky velkých Evropských bank, základem měny se stala vídeňská hřivna, v Čechách však byla zřizována pouze jejich detašovaná pracoviště, určená k upokojení finančních potřeb místní šlechty. Za vlády Marie Terezie došlo v naší zemi poprvé k zavedení papírových peněz – bankocetlí. V roce 1762 je začala uvádět do oběhu Vídeňská městská banka. V roce 1816 byla založena Privilegovaná Rakouská národní banka, která měla vydávat své bankovky kryté stříbrnými mincemi. Cílem měnové politiky bylo zastavení inflace a přechod k měnové stabilitě. Dosavadní papírové peníze stahované z oběhu byly kryty vládními obligacemi. Ke splacení obligací však nikdy nedošlo. Představitelé českého hospodářství spatřovali v činnosti Rakousko-Uherské banky diskriminační tendence. Český průmysl měl významné

postavení v celé monarchii. Před 1. světovou válkou tvořil 75% veškerého

průmyslu rakouské části monarchie. Tomu však neodpovídal počet filiálek centrální banky

27

v českých zemích a její úvěrová politika nestačila krýt zvýšené požadavky úspěšně se rozvíjejícího českého průmyslu a obchodu. Důsledkem diskriminační politiky RakouskoUherské banky bylo vytváření moderního a silného českého bankovnictví a vznik několika významných českých bank. Národnostně český bankovní kapitál dosáhl vysokého stupně centralizace

a

vytvořil

základ

pro

úspěšný

rozvoj

bankovnictví

v samostatném

Československé státě po skončení 1. světové války. České bankovnictví se začalo formovat ve 2. polovině 19. století vznikem zemských a akciových bank, družstevních záložen a soukromých bankovních domů na našem území. V roce 1868 vznikla nejvýznamnější česká obchodní akciová banka - Živnostenská banka pro Čechy a Moravu, jako ústředí českých a moravských záložen. Významně přispěla nejen k hospodářskému rozvoji českých zemí, ale i k formování české bankovní kultury. Tabulka č.1: České a německé banky se sídlem v českých zemích k 31. 12. 1918 Banky

Počet

České Německé Celkem

14 8 22

Rezervy (mil. K)

Akciový kapitál (mil. K) 391 138 529

135 62 197

Vlastní prostředky (mil. K) 39 25 64

Bilanční úhrn (mil. K) 4 789 1 872 6 661

Pramen: VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z., NOVOTNÝ, J., PŮLPÁN, K., DVOŘÁK, P., a kol.: Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vyd. Praha; Bankovní institut, 2000. 594 stran. ISBN 80-7265-030-0, s. 230.

3.1.2. České bankovnictví v letech 1918 – 1949 Za počátek českého bankovnictví lze považovat období rozpadu Rakouska – Uherska v letech 1918 – 1919, kdy Československo přebíralo soustavu Rakousko – Uherských bank, které byly z větší části na principu tzv. nuceného odkupu a převzetí většiny kapitálu českými firmami a institucemi. Od počátku vzniku samostatné československé soustavy hrála hlavní roli Živnostenská banka. Po 1. světové válce se stala prioritou Československá náprava rozvrácených peněžních poměrů, odluka peněžního oběhu od ostatních nástupnických států monarchie, postupné zvyšování vnitřní i vnější kupní síly nové československé měny zlatého standardu. 10. dubna 1919 vznikla nová československá měna a během dalších čtyř let se měna výrazně upevnila a to především zásluhou tehdejšího ministra financí Aloise Rašína. Díky úspěšné emisní politice a kvalitním platidlům byla možná příprava na oddělení výkonné státní moci od emisních funkcí a roku 1926 mohlo dojít ke vzniku Národní banky československé jako 28

centrální emisní banky státu, založená jako akciová společnost z jedné třetiny vlastněná státem. Tabulka č. 2: Akciové banky v českých zemích ke konci roku 1922 Banky Banky české Banky česko-německé Banky německé Celkem

počet akciový kapitál (mil. Kč) vlastní prostředky (průměr mil. Kč) 27 5 7 39

1 105 525 275 1 905

57 147 55 68

Pramen: VENCOVSKÝ F.: Vzestupy a propady československé koruny. 1. vyd. Praha; Vysoká škola ekonomická, 2003. 248 stran. ISBN 80-245-0497-9, s. 67.

Akciové banky představovaly nejdůležitější článek bankovního systému jak výší kapitálů, tak rozsahem činností. Jednalo se o univerzální obchodní banky zaměřené na depozitní a úvěrové obchody pro domácí průmyslové podniky, zajišťování finančních transakcí v zahraničním obchodě, operace se státními obligacemi, zakladatelskou činnost. Kapitálová provázanost bank a průmyslových podniků vedla ke vzniku bankovních koncernů. Mezi deset největších akciových univerzálních obchodních bank v tomto období patřila Živnobanka, Anglopragobanka, Česká eskontní banka, Česká banka Union, Česká průmyslová banka, Banka pro obchod a průmysl, Moravská banka, Agrární banka, Tatrabanka a Legiobanka. Významnou součástí bankovní soustavy byly zemské a hypoteční banky, veřejnoprávní peněžní ústavy, které poskytovaly dlouhodobé úvěry především pro rozvoj infrastruktury. Jednalo se o Zemskou banku v Praze, Hypoteční banku českou v Praze, Hypoteční a zemědělskou banku moravskou v Brně a Slezský pozemkový a komunální úvěrní ústav v Opavě. V roce 1937 tedy před vznikem 2. světové války bylo v Československu 2000 peněžních ústavů, z toho 106 akciových společností a společnosti s ručením omezeným, 156 spořitelních institucí a 2083 malých spořitelen. Během let 1939 – 1945 tedy během let německé okupace byla Česká národní banka změněna na Národní banku pro Čechy a Moravu a Slovenskou národní banku. Finanční instituce byly

29

zákonně nuceny k ukládání části svého kapitálu do vládních cenných papírů a celý bankovní systém byl podřízen německému vlivu. K dalšímu zásadnímu zvratu v českém bankovnictví došlo bezprostředně po skončení II.světové války v roce 1945, kdy bylo hlavním úkolem obnovit rozvrácené hospodářství, zavést jednotnou československou měnu a založit jednotnou měnovou politiku, která odstraní inflační přebytek kupní síly. Bankovní systém tvořila Národní banka československá, akciové obchodní banky, soukromé bankovní domy, zemské banky, reeskontní a lombardní ústav, poštovní spořitelny a družstevní záložny. Vývoj bankovnictví po roce 1945 byl ovlivněn novou politickou a hospodářskou orientací Československa, vedoucí ke znárodnění bank, centralizaci bankovního systému a vzniku monobanky podle sovětského vzoru. Stejně jako ve většině zemí tehdejšího socialistického bloku byl bankovní systém i v Československu jednostupňový.

3.1.3. České bankovnictví v letech 1950 - 1989 V jednostupňovém bankovním systému socialistického Československa se funkce centrální a komerční banky sloučily do Státní banky československé (SBČS) v roce 1950. Ostatní banky, které v ekonomice působily, nebyly podnikatelskými subjekty, ale spadaly pod direktivní řízení této monobanky. Národní banka československá byla přeměněna z akciové společnosti na ,,veřejný ústav“ s emisní funkcí, funkcí řízení peněžního oběhu uvnitř státu a peněžního styku se zahraničím. Dalším finančním ústavem byla Poštovní spořitelna, která se starala o šeková vyúčtování a současně plnila funkci ústředí lidového peněžnictví. V této době působilo na území českých zemí osm a na Slovensku šest znárodněných bank, mimo tyto banky vykonávaly na území Československé republiky svou činnosti četné instituce tzv. lidového peněžnictví.

30

Tabulka č. 3: Bankovní systém Československé socialistické republiky k 31. 12. 1989 Státní banka československá

Živnostenská banka

Investiční banka

Česká státní spořitelna Slovenská státní spořitelna Československá obchodní banka

Byla založena na základě zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, v roce 1950 převzala pohledávky a závazky Národní banky československé, Tatrabanky, Živnostenské banky a Poštovní spořitelny. Byla podřízena ministerstvu financí. Prvním generálním ředitelem byl jmenován Otakar Pohl.Vykonávala funkce centrální banky a obchodní banky pro podniky, řídila ostatní banky pomocí měnového, úvěrového, pokladního a devizového plánu. Od roku 1958 také poskytovala dlouhodobé investiční úvěry Byla znárodněna v říjnu 1945. Prováděla platební a zúčtovací operace se zahraničím pro drobnou soukromou klientelu. Od roku 1957 vedla tuzexové účty čs. občanům. Prostřednictvím své pobočky v Londýně vykonávala částečně podnikatelskou činnost, a to vedení účtů pro zahraniční peněžní ústavy, eskont zahraničních směnek, zajišťování platebního styku s cizinou, udržování korespondenčních styků se zahraničními bankami. Vznikla v roce 1948. Na základě zákona č. 183/1948 Sb., o Investiční bance, převzala pohledávky a závazky Československého reeskontního a lombardního ústavu, Zemské banky pro Čechy, Zemské banky pro Moravu a Slezsko a Slovenské hypotéční a komunální banky. Do roku 1958 se specializovala na poskytování dlouhodobých investičních úvěrů, potom byla pověřena úschovou a správou cenných papíru s výhledem na pozdější likvidaci. Vznikla rozdělením státní spořitelny v roce 1969, specializovala se na depozitní a úvěrové operace pro obyvatelstvo na území České socialistické republiky. Vznikla rozdělením státní spořitelny v roce 1969, specializovala se na depozitní a úvěrové operace pro obyvatelstvo na území Slovenské socialistické republiky. Vznikla v roce 1964 jako akciová společnost s majoritním podílem SBČS, specializovala se na úvěrové, platební a zúčtovací operace se zahraničím pro podniky. Počáteční akciový kapitál ve výši 500 mil. Kč byl rozdělen do pěti tisíc akcií.

Pramen: www.wikipedia.cz

Roku 1953 došlo k přeměně tzv. lidového peněžnictví na státní spořitelny, které byly podřízeny ministerstvu financí. V 50-tých letech mimo Státní banky Československé v českém bankovnictví působily tyto banky: •

Investiční banka - financující a úvěrující investiční výstavbu národních podniků a družstev.

•

Živnostenská banka s reprezentací v Londýně - zajišťující platební a zúčtovací styk se zahraničím.

31

•

Československá obchodní banka, a.s., která od roku 1965 převzala od státní banky československé mezinárodní platební, zúčtovací a úvěrový styk a další činnosti související s devizovým hospodářstvím.

Vzhledem k politickým poměrům v zemi v letech 1968 – 1969 se nepodařilo prosadit plánované bankovní reformy. Od poloviny 80. let 20. století se připravovala bankovní reforma, která navazovala na myšlenky bankovní reformy z konce 60. let. Základní principy stanovilo usnesení vlády ČSSR č. 196/1988 o opatřeních k oddělení emisní a úvěrově obchodní funkce bankovní soustavy a pravidlech úvěrové emise. Prosazoval se vliv poznatků z bankovních systémů ve vyspělých tržních ekonomikách s tím, že byl zdůrazňován záměr přispět uskutečněním reformy k plánovitému zabezpečování zbožně peněžní rovnováhy a stability kupní síly. Reforma uskutečňovaná ve smyslu kombinování centrálního plánu a tržních nástrojů však neměla naději na úspěch. Přínosem pro pozdější polistopadový vývoj bankovnictví v demokratickém státě bylo přijetí nového zákona o Státní bance československé, který umožnil vznik dvoustupňového bankovního systému. Listopadová revoluce v roce 1989 přinesla změnu politické a hospodářské orientace Československa. Výsledkem bankovní reformy, připravované koncem 80. let 20. století byly dva zákony, přijaté Federálním shromážděním ČSSR, a to zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé a zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách, s účinností od 1. ledna 1990.

3.1.4. Vývoj českého bankovnictví od roku 1990 K 1. lednu 1990 došlo k oddělení emisní a úvěrově obchodní činnosti SBČS. Komerční aktivity byly převedeny na Komerční banku, Všeobecnou úvěrovou banku a Investiční banku.

Přijetím nových zákonů roku 1990 došlo k těmto institucionálním změnám: • Státní banka československá byla ponechána jako výhradně emisní s nepřímými nástroji ovlivňování bankovního sektoru. • ze stávající sítě SBČS byly zákonem vyčleněny 3 nové univerzální obchodní banky s postavením ,,státních peněžních ústavů“ a v plném vlastnictví státu. Byly to Komerční banka, Všeobecná úvěrová banka na území Slovenské republiky a Investiční banka. • byla zachována existence stávající České státní spořitelny, Slovenské státní spořitelny, Československé obchodní banky a Živnostenské banky 32

•

byl umožněn vznik nových obchodních bank. V roce 1990 byly uděleny licence 23 novým bankám celé tehdejší ČSFR a do konce roku 1992 ji bylo uděleno celkem 57 licencí z čehož 45 na území ČR. Mimo obchodní banky vznikly i specializované banky jako Českomoravská záruční a rozvojová banka, akciová společnost a Konsolidační banka, státní peněžní ústav.

Přijetím zákona č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, došlo k 1. lednu 1993 k rozdělení Československa na dva samostatné státy, zániku společné centrální banky a vývoji samostatného českého bankovnictví. Toto rozdělení sebou přineslo řadu změn: -

rozdělení měn nových států

-

rozdělení bankovních soustav a Státní banky československé na Českou národní banku a Národní banku Slovenska

Na začátku roku 1993 vznikla nová česká měna a v následujících létech došlo k zavedení stavebních spořitelen, hypotéčního bankovnictví, spořitelních a úvěrových družstev, zvýšení minimální výše základního kapitálu bank a korporativní pojištění vkladů fyzických osob. 7 Tabulka č.4: Banky v České republice v letech 1990 – 1992 Banky Státní peněžní ústavy Banky se stání účastí Banky s rozhodující českou účastí Banky s rozhodující zahraniční účastí Pobočky zahraničních bank Banky v nucené správě Celkem činných bank

1990 4 1 4 0 0 0 9

1991 4 1 15 4 0 0 24

1992 1 4 21 9 2 0 37

Pramen: REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha; Management Press, 2001., 782 stran. ISBN 80-7261-051-1, s. 584.

Vstup ČR do EU neměl na tuzemské banky žádný bezprostřední dopad, neboť jejich integrace do evropského finančního systému probíhala postupně již v minulých letech, zejména po dokončení privatizace velkých bank. Řada zahraničních bank navíc využila možnosti jednotné licence a oznámila poskytování svých bankovních služeb také v ČR. Ke konci roku 2004 to bylo 63 zahraničních bank, z českých bank tuto možnost využila jedna banka.

7

kolektiv autorů, Bankovnictví, Bankovní institut, a.s., 5. přepracované vydání, Praha,2005, str.9-13, ISBN: 80-7265-080-7

33

Vlastnická struktura bankovního sektoru je již několik let stabilní, přičemž zahraniční akcionáři prostřednictvím přímého a nepřímého podílu kontrolují téměř celý domácí bankovní sektor. Bankovní sektor České republiky byl k 31. 12. 2004 tvořen 35 bankami a pobočkami zahraničních bank. Počet bank se proti konci roku 2003 nezměnil, členění sektoru na 26 bank a 9 poboček zahraničních bank se v průběhu roku rovněž nezměnilo.8 V tuzemském bankovním sektoru je i v roce 2004 rozhodující skupina velkých bank. Mezi velké banky jsou zařazeny bankovní subjekty s bilanční sumou převyšující 100 mld. Kč. Tuto velikost aktiv splňuje celkem pět bank. V českém bankovním sektoru v souladu s vývojem v evropském, resp. světovém bankovnictví pokračuje proces budování finančních skupin, který stále více prochází napříč širokým spektrem finančního sektoru. Nejvýznamnějšími bankovními finančními skupinami v tuzemsku jsou skupiny Československé obchodní banky, České spořitelny a Komerční banky, které jsou současně členy zahraničních finančních skupin svých mateřských bank.

3.1.5. Současný vývoj bankovnictví v ČR9 V roce 2004 jsme se stali členy EU a jedním z předpokladů úspěšného začlenění do struktur evropského finančního trhu je konkurenceschopný a stabilní bankovní sektor, který rozhodujícím způsobem ovlivňuje kvalitu celého finančního sektoru. A podle ČNB jej lze dnes označit za stabilizovaný a s dostatečnou kapitálovou vybaveností k pokrytí podstupovaných rizik. Jeho podobu a strukturu ovlivnila zejména probraná privatizace státních podílů ve velkých českých bankách, dále situace kolem IPB a také vstup ČR do EU a s tím související harmonizace české bankovní legislativy s předpisy ES/EU. Výsledkem je stav, kdy více než 96 % celkových aktiv sektoru je přímo či nepřímo kontrolováno zahraničními vlastníky. Z hlediska příslušnosti k jednotlivým zemím je struktura vlastníků diverzifikovaná, což příznivě omezuje případné negativní dopady rizika nákazy ze zahraničí na tuzemský sektor.

8 9

http://www.czech.cz/cz/ekonomika-podnikani-veda/vseobecne-informace/hospodarstvi-rust-a-potencial/sluzby/bankovnictvi vychází z údajů na stránkách ČNB

34

Významným faktorem rozvoje nejen českého bankovního sektoru je fungující konkurenční prostředí založené na diverzifikované činnosti bank. To se projevuje rozšiřováním nabídky služeb zákazníkům a novými produkty bank s využitím inovovaných procesů obsluhy klienta a nových distribučních kanálů. Jednotlivé banky působící v konkurenčním prostředí jsou nuceny své produkty a distribuční kanály trvale inovovat, což přináší klientům kromě pestré nabídky jak stále vyšší komfort, tak rovněž tlak na snižování cen bankovních služeb. Tento tlak se však objevuje až v posledních letech, kdy se média živě zajímají o bankovní sektor jako celek a hlavně o výši poplatků, čímž pozitivně působí na chování tuzemských bank.

V rámci očekávání pokračovala v loňském roce také konsolidace trhu, vyvolaná fúzemi na nadnárodní úrovni i realizací konsolidačních a akvizičních strategií domácích subjektů. Lze s jistotou říci, že další vývoj v naší zemi bude výrazně ovlivňovat další konsolidace sektoru finančních služeb na globální i evropské úrovni.

Mezi další trendy, jak v ekonomice tak v bankovnictví, patří sekuritizace a globalizace. Za hlavní příčinu těchto tendencí je považován zejména rychlý proces deregulace, privatizace a odstraňování či omezování monopolního charakteru některých odvětví v jednotlivých zemích i ve světové ekonomice. Svět se pomalu stává jedním velkým bankovním trhem. Výsledkem je větší bezpečnost větších subjektů s dobrým jménem. Na druhé straně klade velká společnost větší nároky na efektivní management.

Pokud budou banky nuceny neustále optimalizovat a zdokonalovat své interní procesy a technologie a budou nuceni neustále držet krok s vysokou dynamikou trhu posunou se o stupínek výš k většímu komfortu svých klientů a tím i ke své další a lepší existenci.

35

Tabulka č.5: Počet bank podle vlastnictví (banky, které zahájily činnost pro klientelu)

Stav k 31.12.

Banky celkem

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

52 55 55 53 50 45 42 40 38 37 35 35 36 37 37

Státní peněžní ústavy

1 1 1 1 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0

Banky s rozhodující českou účastí Banky se Banky státní s rozhodující účastí českou účastí

4 4 6 6 6 5 4 4 3 2 2 2 2 2 2

28 28 25 18 15 14 10 8 8 9 7 7 7 7 6

Banky v nucené správě

1 1 0 5 4 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0

Banky s rozhodující zahraniční účastí Banky Pobočky s rozhodující zahraničních zahraniční bank účastí

12 13 13 14 15 15 17 16 16 17 17 17 15 15 15

6 8 10 9 6 10 10 10 10 9 9 9 12 13 14

Pramen:http//www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_sektor/zakl_uk_bank_sekt/ download/ukazatele.xls

Graf č.1: Přehled počtu bank s rozhodující českou účastí v ČR Vývoj počtů bank s rozhodující českou účastí V ČR 40 35

počet bank

30 25 20 15 10 5

1. 31 1. 1 . 1 99 0 2 31 . 1 . 1 99 0 31 2. 1 . 1 99 1 2 31 . 1 . 1 99 2 31 2. 1 9 .1 2 93 31 . 1 . 1 99 4 31 2. 1 . 1 99 5 2 31 . 1 . 1 99 6 31 2. 1 . 1 99 7 31 2. 1 . 1 99 8 2 31 . 1 . 1 99 9 31 2. 2 0 .1 2 00 31 . 2 . 1 00 1 31 2. 2 . 1 00 2 2 31 . 2 0 .1 03 31 2. 2 . 1 00 4 2 31 . 2 0 .1 0 2. 5 31 20 . 3 06 .2 00 7

0

období

Zdroj: statistiky ČNB

36

4.

VLIVY NA VÝVOJ BANKOVNÍCH PRODUKTŮ V ČR

4.1. Základní rysy bankovních produktů10 Bankovnictví patří do sféry služeb a jednotlivé služby nabízené bankami klientům se nazývají bankovní produkty. Jelikož se mohou jednotlivé druhy bankovních produktů odlišovat, můžeme najít rysy pro všechny bankovní produkty společné: -

Nemateriální (nehmotný) charakter

a z něj vyplívající tři významné vlastnosti.

Bankovní produkty nejsou skladovatelné a tudíž se jimi banka nemůže „předzásobit“. Jsou abstraktní, tedy neviditelné, a proto je pro úspěšnost banky nezbytná kvalitní reklama. Nejsou patentovatelné, nelze je tedy patentově chránit. -

Dualismus. Většina peněžních činností, včetně bankovních produktů jsou spojením hodnotové a věcné stránky. Hodnotová stránka bankovního produktu je dána jeho finančním objemem (např. objem bankovního převodu) a věcná stránka vyjadřuje počet jednotlivých produktů (např. počet bankovních převodů).

-

Vzájemná propojenost a podmíněnost bankovních produktů vyplývá z vlastní podstaty některých produktů, kdy jeden produkt nemůže existovat bez druhého (banka např. nemůže provádět bezhotovostní platební styk bez existence vkladových účtů). Dochází však i k záměrnému propojování bankovních produktů s cílem vytvořit co nejlepší bankovní prostředí pro klienta.11

4.2. Členění bankovních produktů12 Hledisko podle jejich odrazu v bilanci banky: -

Aktivní – odrážejí se v aktivech bilance banky, banka při nich vystupuje v úloze věřitele, bance při nich vznikají různé pohledávky např. při poskytování úvěrů nebo nákupů dluhopisů nebo určitá vlastnická práva při zakoupení akcií.

-

Pasivní – nacházejí odraz v pasivech bilance banky. Jedná se především o obchody, kdy banka získá na úvěrovém základě cizí kapitál. Např. příjem vkladů, emise vlastních dluhopisů. Banka při nich vystupuje v úloze dlužníka, vznikají ji různé závazky.

10

Revenda, Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha 2005, str. 132 Revenda, Zbyněk a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. ISBN 80-7261-132-1. str. 132-133 12 Revenda, Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví 2005, str. 133 11

37

-

Neutrální – tyto obchody se neobjevují v bilanci banky, banka při nich nevystupuje přímo ve věřitelském ani v dlužnickém postavení. Jedná se např. o produkty související se zprostředkováním platebního styku.

Moderní přístupy systematizují produkty primárně z pohledu banky a podstatou je bilanční odraz daného produktu. Protože se banky orientují na potřeby svých klientů, přizpůsobují tomu svou činnost a tomuto cíly také přizpůsobily systematizaci svých produktů. Ty se třídí z hlediska funkce, kterou plní pro klienta, do pěti základních skupin: -

bankovní finančně úvěrové produkty – umožňují klientům získat finanční prostředky

-

depozitní (vkladové) bankovní produkty – poskytují možnost vložit finanční prostředky

-

platebně zúčtovací bankovní produkty – týkají se platebního a zúčtovacího styku za pomoci banky

-

produkty investičního bankovnictví – souvisí s investováním na peněžním a kapitálovém trhu, poradenskou činností apod.

-

pokladní a směnárenské produkty – poskytují služby v operacích s hotovými penězi a směnu hotových peněz z jedné směny do druhé.

V této základní segmentaci jsou zahrnuty i produkty, které mají pouze podpůrnou funkci, avšak s daným druhem souvisí či ji doplňují. Přesto nejsou v praxi hranice mezi těmito skupinami zřetelné. Rozlišování na základě klientské segmentace je pro banku důležité kvůli nastavení produktů podle daných skupin a přizpůsobit jim i postupy při poskytování a zpracování.

4.3. Druhy bankovních produktů13 4.3.1. Bankovní účet Běžný účet - je takový účet u banky, který má svému majiteli nebo osobám, které jeho majitel určí, sloužit pro bezhotovostní finanční operace. Lze na něj (v jeho prospěch) převádět peníze v hotovosti prostřednictvím pokladny banky nebo bezhotovostně z jiných finančních a nefinančních institucí a na základě pokynů jiných osob. Tyto operace se nazývají kreditní. Nebo naopak z něj provádět platby a převody peněz ve prospěch jiných účtů. Tyto operace se nazývají debetní. 13

http://www.financnivzdelavani.cz/webmagazine/subcategories.asp?idk=307

38

Jiné bankovní účty - vedle běžného, který slouží hlavně k platebním účelům, existují i další typy účtů. Tak např. vkladové a spořící účty slouží k ukládání vašich peněz, pokud jste se rozhodli zhodnotit své peníze úroky, které banky poskytují. Naopak úvěrové účty slouží k čerpání a evidenci úvěrů, které jste si od banky vzali. S těmito účty není většinou možné provádět platební operace, k tomu slouží účet běžný (nebo jiný jemu na roveň postavený). Příkaz k úhradě Příkaz k inkasu

4.3.2. Platební karta Bankovní platební karta je kousek plastiku, nesoucí řadu grafických symbolů, neviditelných dat a v poslední době i speciální elektronický čip, který umožňuje pohotový přístup k penězům svému držiteli, tj. tomu, na jehož jméno a identitu byla karta vystavena. Pokud lze kartou čerpat jen peníze vlastní, uložené na účtu v bance, která kartu vystavila, pak hovoříme o kartě debetní. Pokud lze kartou čerpat úvěr poskytnutý bankou nebo kreditní společností, pak jde o kartu kreditní. Význačnou vlastností klasické platební karty je její svázanost s identitou jejího držitele. Karta nesoucí jeho jméno a podpis je nepřenosná. Podle zákona je neoprávněné držení či použití platební karty jinou osobou než jejím oprávněným držitelem posuzováno jako trestný čin. K jednomu účtu lze vydat více platebních karet, majitel účtu může povolit vydání karet i pro další osoby, např. rodinné příslušníky, na jejich jména. I platební karty sloužící pro nakládání s finančními prostředky organizace tj. platební karty služební, nesou vždy jméno osoby, která je zaměstnavatelem k takovým platbám oprávněna.

4.3.3. Ostatní prostředky placení nebo převodu peněz Šek - je jedním z nejstarších platebních instrumentů, se kterým se lze setkat ještě i dnes. V České republice není jeho používání moc rozšířené, avšak v některých zemích, jako je Francie, Irsko, Malta nebo USA, je více než 50% všech transakcí za rok provedeno právě šekem. Šek je cenný papír obsahující bezpodmínečný příkaz výstavce šeku šekovníkovi (tj. bance), aby zaplatila za tento šek částku na šeku uvedenou. Částka může být vyplacena v hotovosti

39

nebo bezhotovostně (převodem na účet příjemce peněz), pokud hotovostní výplatě výstavce šeku zabránil poznámkou na šeku „jen k zúčtování“.

Směnka - Směnka může sloužit jako platidlo, anebo třeba posloužit k poskytnutí úvěru. Jde o písemný slib výstavce směnky zaplatit držiteli směnky nějakou částku peněz (v tomto případě se jedná o směnku vlastní), anebo příkaz výstavce určité osobě, většinou bance, aby tuto částku zaplatila určité třetí osobě (v tomto případě se jedná o směnku cizí). Směnka je zákonný cenný papír, v němž osoba oprávněná ze směnky převádí práva na dalšího nabyvatele formou rubopisu. Směnka je i v současnosti používaným instrumentem, avšak pro potřeby široké nepodnikatelské veřejnosti a v porovnání s moderními formami placení a úvěru ji lze považovat za poměrně komplikovaný instrument. Její nespornou výhodou je mnohem rychlejší soudní řízení, pokud není honorována (vyrovnán závazek z ní vyplývající). Soudy totiž v případě předložení směnky zkoumají pouze, zda má všechny náležitosti, poté ihned vystavují platební příkaz. Směnka je tedy vhodnější než pouhá dohoda o půjčce a podnikatelské subjekty ji často k těmto dohodám připojují jako jistou formu zajištění. Jelikož ale směnka musí splňovat výše uvedené náležitosti, je lépe ji přijmout jen po poradě s právníkem.

4.3.4. Vklady Pojem „depozitní produkty“ zahrnuje celou škálu vkladových účtů, na které si klient může ukládat svoje volné finanční prostředky. O založení vkladového účtu musí být vždy uzavřena písemná smlouva mezi bankou a klientem. Vkladovými účty přitom jsou běžné účty, spořící účty a termínované klady. Osoby, které nemohou číst nebo psát (např. nevidomé osoby), nebo které nemají oprávnění k právním úkonům (nezletilé děti nebo nesvéprávné osoby), musí být při podpisu smlouvy zastoupeny svým zákonným zástupce (rodičem) nebo opatrovníkem. Depozitní produkty jsou bankami nabízeny všem klientům (fyzickým i právnickým osobám, tuzemcům i cizozemcům) v českých korunách i cizích měnách – konkrétní podmínky pro jejich vedení se liší podle typu produktu a podle banky, která je poskytuje.

40

Vklady včetně úroků jsou povinně pojištěny (dle zákona o bankách č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Nejčastěji využívanými depozitními produkty v tuzemsku jsou: •

Běžné účty patří mezi tzv. vklady na viděnou, tzn. že s prostředky na něm uloženými může klient v kterémkoli okamžiku, tj. bez výpovědních lhůt, disponovat. Smyslem těchto účtů je mít prostředky kdykoli k dispozici, zejména pro potřeby platebního styku, a to jak hotovostního, tak i bezhotovostního. Většinou nenesou žádný nebo jen nízký úrok.

•

Spořící účty spojují výhody běžného a termínovaného účtu, tj. prostředky jsou klientovi rychle k dispozici (jako u běžného účtu) a zároveň jsou výhodněji úročeny než běžné účty.

•

Termínované vklady jsou vhodné pro ty, kteří mají volné finanční prostředky (které nemíní použít ) a přejí si je zhodnotit, získat jistý výnos v zásadě bez rizika ztrát . Jsou úročeny výhodněji než běžné nebo spořící účty (některé banky, ale mohou mít spořící účet úročený výhodněji, než jiné banky termínovaný vklad).

•

Vkladní knížky jsou spořícím produktem, který není určený pro platební styk. Místo písemné smlouvy je klientovi vydána vkladní knížka.

Banky tyto depozitní produkty nabízejí v různých kombinacích a k depozitním službám připojují různé další služby v rámci tzv. „balíčků služeb“. Jedná se o více produktů a služeb najednou, které banka v rámci balíčku nabízí za zvýhodněnou cenu oproti ceně, kterou by klient musel zaplatit, kdyby si tyto produkty kupoval samostatně. Vedle běžných účtů bývají součástí „balíčků služeb“ také např. platební karta a vybraný produkt tzv. přímého bankovnictví (např. internetové bankovnictví nebo služby telefonního centra). Za předpokladu, že klient všechny služby a produkty nabízené v některém balíčku skutečně potřebuje, může pro něj být toto řešení výhodnější. Není tomu tak v případě, pokud bude využívat malý počet produktů. Pak se většinou vyplatí omezit se jen na konkrétní službu nebo produkt.

4.3.5. Stavební spoření Stavební spoření je finanční produkt, který v sobě zahrnuje dvě na sebe navazujících fáze: •

období spořící – kdy klient spoří, ukládá většinou pravidelně určité částky na účet stavebního spoření a stát mu k nim poskytuje (při splnění stanovených podmínek) státní podporu. Vklady a státní podpora na účtu stavebního spoření jsou úročeny.

41

•

období úvěrové – když klient požádá o úvěr. Pokud splní podmínky, je mu poskytnut výhodný úvěr ze stavebního spoření na bytové potřeby.

4.3.6. Úvěry Úvěr z kreditní karty Při vydání kreditní karty stanoví banka svému klientovi úvěrový rámec, do jehož výše může úvěr čerpat. V případě úvěru z kreditní karty odpadá nutnost podávání žádosti o každou půjčku. Majitel karty má stále k dispozici celý úvěrový rámec a jen na něm záleží, kdy a jak rychle ho vyčerpá. Peněžní prostředky jsou tedy klientovi k dispozici okamžitě, stačí jen použít kartu u obchodníka nebo vybrat hotovost v bankomatu. Úroková sazba z úvěru z kreditní karty bývá stanovena jako měsíční, tj. obsahuje zkratku p.m.. Kreditní karta je především určena k bezhotovostním transakcím, tj. k bezhotovostním platbám u obchodníků. U těchto plateb je u každé banky možno využívat bezúročné období. Pokud klient v bezúročném období (nejčastěji v rozpětí 40-55 dnů) úvěr splatí, neplatí z úvěru žádný úrok. Po uplynutí tohoto období bývá úrok poměrně vysoký. Pokud klient čerpá úvěr z kreditní karty v hotovosti (tj. vybere-li si hotovost v bankomatu), většina bank klientovi neumožní využít pro danou částku bezúročného období. Kontokorent Kontokorent je bankovní produkt, který kombinuje běžný účet s možností čerpat úvěr. Kontokorentní úvěr je čerpán tak, že klient, který si ho s bankou dohodne, může z běžného účtu čerpat i v případě, že na něm už nemá vlastní prostředky, a to do stanoveného limitu (běžný účet může klesnout do záporných hodnot, nejvýše však do úrovně tohoto limitu). Od toho okamžiku klient čerpá od banky úvěr a platí za něj úroky. Jedná se o neúčelový úvěr, což znamená, že na co úvěr použijete, záleží jen na vašem uvážení. Klient, který si kontokorent s bankou dohodne a dodržuje stanovené podmínky, jej má k dispozici „na neurčito“. Kontokorent je dnes v nabídce téměř každé banky a banky jej často nabízejí „automaticky“ v rámci tzv. balíčků služeb. Splácení kontokorentu (kontokorentního úvěru) probíhá automaticky připsáním jakékoli platby, došlé na váš účet. Důležité pro vás je dodržet termín, kdy musíte kontokorent splatit, tj. do kdy musíte obnovit kladný zůstatek na svém účtu. Tento termín závisí na dohodě 42

s bankou, resp. na jejích obchodních podmínkách. Následně můžete kontokorentní úvěr opět do stanoveného limitu a po stanovenou dobu čerpat. Spotřebitelské nebo též spotřební úvěry Spotřebitelské úvěry jsou úvěry, které obchodní banky (a nejen ony, ale i nebankovní splátkové společnosti) poskytují občanům k financování jejich nepodnikatelských potřeb, k nákupu spotřebního zboží nebo k financování různých služeb (jako jsou např. školné nebo dovolená). Spotřebitelský úvěr se poskytuje na základě písemné smlouvy, jejíž součástí jsou podmínky pro poskytnutí, čerpání a splácení úvěru. Poskytnutí některých spotřebitelských úvěrů může (ale nemusí) být vázáno na vedení běžného účtu v bance, u které o něj klient žádá. Výše úrokové sazby závisí na výši úvěru, na tom, zda-li je úvěr poskytovaný jako účelový nebo neúčelový, na době splatnosti úvěru, na ocenění schopnosti klienta splácet úvěr (tzv. scoring – provádí banka), případně i na jiných okolnostech, které poskytovatel při stanovení úrokové sazby zohledňuje. Jednoznačnou a největší výhodou spotřebitelského úvěru je okamžité uspokojení současných potřeb klienta bez nutnosti předem spořit. Spotřebitelský úvěr má však i své nevýhody, kterými jsou zejména: •

klient zaplatí více, většinou o hodně více, než si půjčí (půjčená částka + úrok + nejrůznější poplatky)

•

klient většinou musí prokázat, že má pravidelný příjem a jeho výši

•

banky obvykle vyžadují další různá potvrzení a doklady

•

někdy klient musí mít ručitele, nebo se musí za splacení spotřebitelského úvěru zaručit svým majetkem

•

vyřízení tedy může trvat i delší dobu, ale pokud je úvěr k dispozici rychle, je dražší

Pokud klient chce požádat o poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl by se hlavně zajímat o hodnotu RPSN (roční procentní sazby nákladů). Klient se může pojistit pro případ, že by nebyl schopen spotřebitelský úvěr splácet.

43

4.3.7. Hypotéky/ Hypoteční úvěry Hypoteční úvěr je dlouhodobý úvěr, jehož splacení je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, a to i rozestavěné resp. nedokončené. Toto zástavní právo musí být zapsáno v katastru nemovitostí. Zastavená nemovitost se musí nacházet na území České republiky, jiného členského státu Evropské unie nebo státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor. Hypoteční úvěry mohou být poskytnuty jako: Účelové hypoteční úvěry Účelové hypoteční úvěry může klient použít jen na účely, uvedené v úvěrové smlouvě, tj. nejčastěji na nákup nemovitosti, kterou klient může (ale nemusí) mít v osobním vlastnictví. Lze ho ale také použít na splácení jiného úvěru či půjčky, tj. k refinancování dřívější investice do nemovitosti, nebo získání vlastnického podílu na nemovitosti (vypořádání společného jmění manželů nebo vypořádání dědictví) apod. Hypotéční úvěr se poskytuje na základě písemné smlouvy uzavřené mezi bankou a klientem. Splacení hypotečního úvěru (a to včetně úroků a souvisejících bankovních poplatků) si banka jistí zástavním právem k nemovitosti. Žádost o poskytnutí úvěru začíná banka posuzovat až po tom, kdy jí klient dodá všechny nutné podklady – příprava těchto dokumentů může tedy trvat déle než vlastní rozhodování banky, zda úvěr poskytne nebo neposkytne. Účelové hypoteční úvěry banky poskytují obvykle do výše 60 – 80 %, někdy až do výše 100 % hodnoty nemovitosti (resp. nemovitostí – může jich být i více), na kterou je zástavní právo zřízeno. Doba splatnosti se pohybuje od 5 až do 40 let, v ČR se většinou využívá lhůta 20 let. Částku zaplacenou na úrocích z účelového hypotečního úvěru lze každý rok odečíst od základu daně z příjmu, a to až do určité výše stanovené v zákoně. Odpočet může provést osoba, která je účastníkem úvěrové smlouvy – je-li účastníků více, odpočet provádí jen jedna z nich nebo každá z nich rovným dílem. Neúčelové hypoteční úvěry - americké hypotéky Neúčelové hypoteční úvěry, tj. tzv. americké hypotéky, nemají z hlediska použití zapůjčených prostředků žádná omezení. Záleží jen na klientovi, na co prostředky z úvěru použije. Jejich výhodou je především možnost získat velkou sumu peněz (i miliony) na nákup libovolného zboží a delší doba splatnosti než u klasických spotřebitelských půjček a tím menší zatížení 44

klienta při měsíčních splátkách. Nevýhodou amerických hypoték je nutnost ručení za úvěr nemovitostí (o kterou může klient přijít, pokud úvěr nesplatí). Také poplatky, spojené s pořízením americké hypotéky a s vedením účtu bývají poměrně vysoké. Banky většinou požadují, aby se klient pojistil pro situaci, že by nebyl hypoteční úvěr schopen splácet (úmrtí, nemoc, ztráta zaměstnání).

4.4. Vlivy na vývoj bankovních produktů v ČR 4.4.1. Vývoj transformace bankovního sektoru Po roce 1989 se v Československu změnil politický systém, kdy proběhla transformace ze socialistické země na demokratický stát. V souvislosti s touto změnou došlo i ke změně ekonomického systému, který zásadním způsobem zasáhl do struktury, postavení a úlohy bankovního sektoru v celém národním hospodářství. Podstatou transformace bankovního sektoru byl přechod z jednostupňové bankovní soustavy na dvoustupňovou, což znamenalo především oddělení emisní a obchodní činnosti a vznik nových obchodních bank. První změny v bankovním systému se objevily již ve druhé polovině osmdesátých let, kdy se začala

připravovat

bankovní

reforma

vytvářející

dvoustupňový

bankovní

systém

socialistického typu. Události z listopadu roku 1989 tedy zastihly bankovní sféru relativně připravenou na novou situaci a bylo možné necelý měsíc po listopadové revoluci přijmout příslušné zákony, které vytvořily legislativní rámec skutečné realizace dříve jen proklamovaných cílů. Byly to: zákon o bankách a spořitelnách, který upravoval oblast obchodního bankovnictví a zákon o Státní bance československé, který upravoval centrální bankovnictví. Tyto zákony přinesly výrazné věcné změny a můžeme tedy říci, že od 1. 1. 1990 se začíná psát novodobá historie českého komerčního bankovnictví. V roce 1990 byl vytvořen kompletně nový právní rámec pro bankovní prostředí. Nejpodstatnější změnou bylo vůbec umožnění vzniku nových obchodních bank s univerzálním působením ve formě akciových společností nebo družstev. Působit na bankovním trhu od té doby mohou také zahraniční banky. Všichni klienti si nově mohli vybírat banky a bankovní produkty podle vlastního rozhodnutí bez ohledu na sídlo firmy.

45

Tyto změny poskytly dostatečné podmínky pro rozvoj českého bankovnictví. Období po roce 1990 se vyznačovalo kvantitativním rozvojem bankovnictví, kdy výrazně narostl počet bank a velké státní banky začaly úspěšně fungovat jako standardní akciové společnosti. Další období je označováno jako zrání českého bankovnictví. Hlavním tématem se stala obezřetnost při bankovních obchodech a ochrana bank před rizikem z důvodu nárůstu problematických a nedobytných úvěrů v jejich bilancích. Svou roli sehrála nepřehlednost vlastnických poměrů, rozklad tradičních trhů a nízká kvalita podnikatelských záměrů. Některé banky tuto situaci neustály a přešly do nucené správy, likvidace a konkurzů. Tato situace donutila orgány provádějící dozor nad bankami k přehodnocení kroků ochrany před rizikem. Vytvořil se systém klasifikace úvěrů a systém povinného pojištění vkladů a začal fungovat mechanismus vytváření rezerv. Od roku 1997 se projevovala snaha stabilizaci našeho bankovnictví. V roce 1998 nabyly účinnost dvě novely o bankách, které omezily propojení bank s podnikovou sférou a rozšířily informační povinnost bank vůči veřejnosti. Dále pak rozšířily systém pojištění vkladů a umožnily výměnu informaci o neseriózních klientech, což omezilo úvěrové riziko. Privatizace českých bank Privatizace bank byla problémem diskutovaným od začátku transformace. V rámci kuponové privatizace byly privatizovány podíly v Komerční bance, Investiční bance, České spořitelně a Živnostenské bance. Živnostenská banka byla plně privatizována ke dni 1. 3. 1992, stala se akciovou společností s majoritní zahraniční majetkovou účastí. V ostatních bankách si držel majoritní podíl stát. ČSOB nebyla do kuponové privatizace vůbec zapojena. Ke dni 1. 1. 1994 byly v České republice čtyři banky se státním podílem, k jejichž privatizaci došlo v letech 1998 až 2001. Jednalo se o tyto banky: Komerční banka, Česká spořitelna, Československá obchodní banka a Investiční a Poštovní banka. Tyto banky měly dominantní postavení v českém bankovním systému zejména z důvodu konkurenční výhody v podobě jistoty, že stát poskytne v případě problémů pomoc. Privatizaci bank předcházelo posílení kapitálu a očištění portfolií bank od nekvalitních pohledávek z prostředků státního rozpočtu. Otázkou zůstává, jaké by byly výnosy z prodeje státních podílů bez poskytnutí této pomoci. Prodej velkých bank zahraničním subjektům 46

umožnil získání potřebného know-how, zvýšil kvalitu práce jejich managementu, kapitálovou vybavenost a efektivnost činnosti. Problémy v IPB způsobené nezodpovědným přístupem akcionářů a managementu byly vyřešeny zavedením nucené správy 16. 6. 2000 a následným prodejem Československé obchodní bance. V letech 1995, 1996 a 1999 prošel bankovní sektor v České republice poměrně bouřlivými obdobími svého vývoje – některé banky zkrachovaly, ať již z důvodu nekompetence vedení či z důvodu kriminálních aktivit na jiné banky byla uvalena nucená správa a další byly sloučeny se silnějšími či zdravějšími bankami. Obdobím nejvýraznějšího úbytku bank byl rok 1998, kdy banky ukončovaly svou činnost v důsledku špatného hospodaření. ČNB neudělovalo bankovním subjektům licence ani renomovaným zahraničním bankám, tento stav pokračoval v letech 1998-2004, kdy nebyla udělena žádná nová licence.14 Již v roce 1998 měl výrazný podíl zahraniční kapitál ve vlastnické struktuře bankovních subjektů v ČR a docházelo k poklesu soukromého českého kapitálu. Celkový počet 45 bank tvořilo 25 bank s rozhodující zahraniční účastí a 20 bank s rozhodující účastí českou.15 Od roku 2000 se snižování počtu bank zpomalilo. Začalo docházet k fúzím, které se objevovaly v důsledku světového trendu koncentrace kapitálu bank, vliv měly také reorganizační snahy po privatizacích, kdy noví vlastníci bank spojovali zprivatizované banky se svými pobočkami, např. sloučení Erste Bank Sparkassen (CR) a České spořitelny v roce 2000. V roce 2001 došlo ke snížení bankovních licencí na počet 38, což bylo nejméně od roku 1993. Svou činnost ukončil jediný státní peněžní ústav Konsolidační banka a transformovala se na Konsolidační agenturu. Nadále pokračoval trend slučování, tentokrát mezi HypoVereinsbank CZ a Bank Austria Creditanstalt Czech Republic. Od roku 2004 po vstupu České Republiky do Evropské Unie vznikla možnost zahraničních bank vstoupit na český trh v rámci jednotné bankovní licence ve všech zemích Unie. Ke konci roku 2004 oznámilo ČNB poskytování některých či všech vzájemně uznávaných bankovních činností v rámci příhraničního poskytování bankovních služeb na území ČR 63 zahraničních bank z členských států, na konci roku 2005 jich bylo již celkem 106 a v roce 2006 jejich počet 14 15

Polouček, S. a kol.: Bankovnictví, 2006, str. 41 ČNB - Zpráva o dohledu nad finančním trhem 2006

47

vzrostl na 137. České banky tuto možnost nevyužívají, což je způsobeno zejména jejich zaměřením na tuzemský trh. Střední banky jsou významné prosazováním inovací produktů a využíváním elektronických cest komunikace s klienty. Tyto banky se po roce 2000 začaly přeorientovávat z přehlceného trhu velkých podnikatelských subjektů a movitých klientů na drobnou klientelu. Významné je také jejich zaměření na mezibankovní trh, zejména v rozsahu derivátových operací. V roce 2005 nabral na síle vývojový trend spočívající v konsolidaci16 bankovního sektoru, který ovlivňoval tuzemský bankovní sektor zejména v důsledku fúzí a akvizic mateřských bank sídlících v zahraničí prostřednictvím jejich dceřiných bank působících na tuzemském bankovním trhu. Vznikají finanční a bankovní holdingy, kde se spojují banky, pojišťovny, fondy, leasingové společnosti apod. Dochází k propojení na úrovni majetku a řízení dříve samostatných společností. Tím získávají tyto finanční skupiny výhody ve formě přístupů na nové trhy, nových možnostech diverzifikace a strukturování portfolií. Na druhou stranu vznikají jim nová rizika a nutnost regulace finančních toků mezi jednotlivými subjekty holdingu. K tomuto propojování dochází nejen na úrovni zemí, ale i mezinárodně. Konsolidace bankovních trhů vyžaduje novou koncepci ve formě jednotného institucionálního dohledu nad finančními trhy. Významným motivem fúzí je snaha získat do své nabídky nový produkt, službu nebo nový distribuční kanál. Dalším důvodem fúzí bývá také zájem o získání nových technologií a postupů či know-how. Velice častým důvodem fúzí je teritoriální expanze a posílení pozice na trhu. Nejvýznamnější bankovní finanční skupiny v tuzemsku včele s velkými banky jsou skupiny Československé obchodní banky, České spořitelny a Komerční banky, které zároveň patří do zahraničních finančních skupin svých mateřských bank. Tyto finanční skupiny přicházejí na trh s diferencovanou nabídkou finančních služeb. U bankovních finančních skupin je základ tvořen nabídkou bankovních produktů a služeb, kterou doplňuje nabídka investičních příležitostí do investičních fondů, penzijních fondů a dále produktů pojišťoven, 16

„Konsolidace na finančním trhu znamená integraci finančních zdrojů a investic do velkých finančních společností. Důsledkem je pokles počtu společností na finančních trzích a růst průměrné velikosti bilanční sumy společností.“

48

faktoringových a leasingových společností a poradenských firem. Obvykle je součástí finanční skupiny stavební spořitelna. Struktura finančních služeb se optimalizuje, a to rovněž z hlediska nadnárodní finanční skupiny mateřské banky a jejího záměru v rámci působení na tuzemském trhu, resp. další expanze činnosti zejména v regionu zemí střední a východní Evropy. 17

4.4.2. Bankovní krize V České republice došlo při transformaci ekonomiky, deregulací a s ní souvisejících reformách v první polovině 90. let k bankovní krizi, která se navenek projevila krachem několika menších bank. Trh ale opustilo i několik bank na české poměry relativně velkých (AB Banka, Agrobanka). Zkušenost z bankovní krize v České republice potvrzuje, že příčiny bankovních krizí jsou komplexního charakteru a zahrnují především: • nekvalitní úvěry, • ztráty z investic do cenných papírů, • nutnost přecenění aktiv při poklesu cen nemovitostí • nedostatečnou zkušenost managementu. Nekvalitní úvěry jako hlavní příčina krizí Klasifikované úvěry tvoří jednu z rozhodujících příčin bankovní krize v ČR. Problémy s klasifikovanými úvěry tížily v podstatě všechny banky vlastněné domácím kapitálem. Většina z bank byla založena po roce 1990 a nebyla proto zatížena rizikovými úvěry z minulosti. Ohromný rozmach podnikatelské činnosti, tlak veřejného mínění a zřejmě i určité nedostatky v přístupu vlád měly vliv na fakt, že se banky klasifikovaným úvěrům nevyhnuly. Velké banky se značné části klasifikovaných úvěrů zbavily, neboť tyto úvěry byly převedeny do Konsolidační banky. Po očištění portfolií velkých bank od úvěrů z dob komunismu v Konsolidačním programu 1 se v roce 1993 snížil objem klasifikovaných úvěrů v bankovním sektoru (bez Konsolidační banky) na 24 %. Klasifikované úvěry získaly velké banky také pozdější špatnou úvěrovou politikou. Přes konzervativní úvěrovou politiku většiny českých bank dochází v letech 1997-1998 k dalšímu výraznému zvýšení objemu klasifikovaných úvěrů na celkových úvěrech. Vysoký objem má řadu příčin, včetně neschopnosti bank uspokojovat pohledávky realizací přijatých 17

ČNB: Zpráva o bankovním dohledu, 2005, str. 14

49

zástav a držbou klasifikovaných úvěrů v bilanci. Podle údajů z roku 1999 přesáhl podíl klasifikovaných úvěrů ve velkých bankách 40 %, u malých bank dokonce 50 % celkových úvěrů. V průměru za celou oblast bankovnictví se jednalo o podíl ve výši 32 %.

4.4.3. Vztah nákladů na nové bankovní produkty a služby Rostoucí konkurence a její všeobecná agresivita vytvářejí tlak na neustálou tvorbu nových bankovních produktů a služeb. Jednou z možností je inovace bankovních produktů a služeb s tím, že nám inovace přinese nové klienty. Banky a instituce jsou nuceny věnovat stále více času tvorbě a vývoji novým produktům a službám. Klient má možnost z výběru produktů, a tím lépe může uspokojovat své potřeby. Společným problémem všech finančních inovací je velmi snadná možnost jejich napodobení. Přes všechny problémy, které jsou s vývojem nových produktů a služeb s inovací spojeny je jejich vývoj, i když na krátkou dobu, nezbytný pro rozvoj finančních společností a bank, neboť právě jejich vývoj vytváří jejich postavení na trhu.

50

ZÁVĚR V rámci předkládané bakalářské práce byly shromážděny informace o bankovnictví v ČR, jeho historii a současném stavu, bankovním systému a bankovních produktech a vlivech, které na ně během vývoje bankovnictví působí. Historické kořeny v bankovnictví se nacházejí již v daleké minulosti. V počátcích jako prostředek směny sloužilo zboží, zlato, maso, aj.. Již dříve lidé hledali úkryty pro své peníze. Počátky bankovnictví pocházejí již z období starověkého Říma. Banka jako kontrolovaná úvěrová instituce je považována až ve 20. století. Banka je finanční instituce, která se vyznačuje tím, že obchoduje na peněžním trhu. Také přijímá a opatruje peněžní vklady nebo půjčuje peníze. Ani tyto subjekty se neobešly bez problémů, jak o tom svědčí mnohé bankovní krize, které byly odrazem vývoje ekonomických a politických poměrů v naší zemi. K bankovním krizím docházelo z různých důvodů. Před rokem 1989 u nás existoval centralizovaný systém bankovnictví. Dominantní postavení měla Státní banka československá, vedle ní Spořitelna, Pojišťovna, Živnobanka, Československá obchodní banka. Po roce 1989 je v ČR ustanovena tzv. dvoustupňová bankovní soustava, kdy jeden stupeň tvoří ČNB, druhý obchodní banky CB. Česká Národní Banka má za úkol dohlížet na stabilní cenovou hladinou (aby nebyla inflace) a kontrolovat obchodní banky. Druhým úkolem pak komerční banky, které se snaží o maximální zisk, a specializované finanční instituce. Ty poskytují jen jeden určitý typ služeb, například hypoteční banky, spořitelny nebo kampeličky. Obchodní banky přijímají vklady, poskytují úvěry a zprostředkovávají platební styk. Hlavním motivem bank v tržní ekonomice je zisk a rentabilita. Vývoj v 1. polovině 90. let minulého století byl poznamenán vznikem velkého počtu nových bank. Nevyhovující

legislativa,

značný objem úvěrů

poskytnutých v období centrálně

plánované ekonomiky v portfoliích bank a chyby v řízení vedly k závažným problémům v bankovním sektoru, jejichž náprava si vyžádala nemalé prostředky ze státního rozpočtu.V současné době lze považovat bankovní sektor za stabilní. Vlna bankovních krizí doprovázející počáteční období transformace ekonomiky a zájem o začlenění do evropských struktur byly silnými podněty pro zpřísnění pravidel regulace, dohledu bank a harmonizaci bankovní legislativy s právem Evropských společenství. Dokončení privatizace bank a vstup

51

strategických zahraničních vlastníků má vliv na dosahování dobrých hospodářských výsledků, silné kapitálové vybavení a zkvalitnění know-how jak v oblasti bankovních produktů, tak v oblasti řízení rizik. Bankovní sektor byl dlouhá desetiletí značně konzervativní. V poslední době se však zejména vlivem konkurence nebankovních subjektů a s vidinou snížení nákladů a zatraktivnění služeb pro klienty otevírá novým technologiím, přístupům i změnám v nabídce obchodních produktů. Celkově lze vysledovat důraz na zjednodušování produktů a cestu jejich distribuce. Dá se říci, že dnes už banky nezavádějí žádné novinky v oblasti bankovních produktů a služeb, kombinují pouze víceméně mezi sebou ty stávající, rozšiřují je o možnosti zapojení moderních technologií do jejich struktury, zkvalitňují obsluhu a distribuci. V konkurenčním boji přestává rozhodovat, kdo má širší nabídku, ale jakou přidanou hodnotu nabízí. Nezlepšují se tak pouze procesy při získávání klienta a uzavírání smluv, ale i následující kroky. Aby se těchto efektů dosáhlo, je nutné postihnout potřeby zákazníka. Banky se tedy rozhodly orientovat se dále ne podle nabízených produktů, ale podle potřeb a zájmu svých klientů. Vytvořily novou segmentaci trhu z hlediska zákazníků, kdy převládá jejich klasické rozdělení na drobnou klientelu, malé a střední podniky a velké podniky. Tento způsob dělení pomáhá bankovním institucím včas podchytit trendy v jednotlivých skupinách a přizpůsobit jim svou nabídku a služby.

52

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. HOLMAN, Robert. Makroekonomie, středně pokročilý kurz. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2004. s. 424 ISBN 80-7179-764-2. 2. KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví. 5. přepracované vyd. Praha: Bankovní institut Praha, a.s., 2005. s. 280 ISBN 80-7265-080-7. 3. PETRJÁNOŠOVÁ, Božena. Bankovní management. 1. vyd. Brno: ESF-MÚ Brno, 2005. 124 s. ISBN 80-210-3481-5. 4. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2001. 782 s. ISBN 80-7261-051-1. 5. REVENDA, Zbyněk; MANDEL, M.; KODERA, J.; MUSÍLEK, P., BRADA, J..Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vyd. Praha: Managament Press, 2000. 634 s. ISBN 80-726-10317. 6. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha: Management Press, 1999. 735 s. ISBN 80-85943-89-1. 7. REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. s. 632. ISBN 80-7261-132-4. 8. ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví I. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 146 s. ISBN 80210-3649-4. 9. VENCOVSKÝ, František, JINDRA, Z., NOVOTNÝ, J., PŮLPÁN, K., DVOŘÁK, P. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 2000. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 10. VENCOVSKÝ, František. Vzestupy a propady československé koruny. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2003. 248 s. ISBN 80-245-0498-9.

Odborné časopisy a články WAWROSZ, P., KŘÍŽ, M.: Příkazy z ložnic. Ekonom, 1998, č. 46, s. 14. Panorama, 2006, 2007,2008 Bankovnictví, 2004, 2005, 2006, 2007

Použité zákony Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.

53

Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, dále jen zákon o platebním styku Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o ochraně osobních údajů Ústavní zákon č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky.

Internetové odkazy http://www.bydletvpanelu.cz/finance/finance-jake-bankovni-produkty-nas-dnes-lakaj.html http://penize.org/bankovky/ http://www.trendybydleni.cz/ http://www.czech.cz/cz/ekonomika-podnikani-veda/vseobecne-informace/hospodarstvi-rusta-potencial/sluzby/bankovnictvi http://www.financnivzdelavani.cz/webmagazine/subcategories.asp?idk=307 http://www.wikipedie.cz/ http://www.cnb.cz/ http://www.kb.cz/ http://www.csob.cz/ http://www.csas.cz/

54

OBRÁZKY Obrázek č.1: Boleslav I. – česká stříbrná mince……………………………………… s. 9 Obrázek č. 2: Korunová bankovka – Protektorát Čech a Moravy……………………… s. 11 Obrázek č. 3: Vztahy bankovní soustavy, finančního a ekonomického systému………. s. 15 Obrázek č. 4: Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém………………………. s. 17 Obrázek č. 5: Bankovní systém jako otevřený systém…………………………………. s. 21

TABULKY Tabulka č. 1: České a německé banky se sídlem v českých zemích k 31. 12. 1918…… s. 28 Tabulka č. 2: Akciové banky v českých zemích ke konci roku 1922………………….. s. 29 Tabulka č. 3: Bankovní systém Československé socialistické republiky k 31. 12. 1989.. s. 31 Tabulka č. 4: Banky v České republice v letech 1990 - 1993…………………………. s. 33 Tabulka č. 5: Počet bank podle vlastnictví……………………………………………… s. 36

GRAFY Graf č. 1:

Přehled počtu bank s rozhodující českou účastí v ČR……………………. s. 36

55

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Výzkum pro Zlatou korunu společností Ipsos Tambor Příloha č. 2 Vývoj počtu bank podle vlastnictví v letech 1990-2007 Příloha č. 3 Bilance ČNB v mil. Kč k datu 31. 3. 2009 (1. čtvrtletí 2009)

56

Příloha č. 1 Výzkum pro Zlatou korunu společností Ipsos Tambor Kolik bankovních produktů současně využívá průměrný Čech? Podle exkluzivního výzkumu, ze dne 02.03.2009, který pro Zlatou korunu provedla společnost Ipsos Tambor vyplynulo, že 56 procent lidí uvažuje o tom, že si v nejbližší době pořídí další finanční produkt k těm, které již mají. Naopak 44 procent dotázaných o dalším produktu zatím neuvažuje. Výzkum dále zjistil, že z těch, kteří by si nějaký produkt pořídili, většina sází spíše na jistotu a na to, jak se lépe zabezpečit před dopady ekonomické krize anebo jak výhodně v současné době umístit finanční prostředky. O jaké finanční produkty je největší zájem? Převažuje zájem o penzijní připojištění, které chce uzavřít 12 procent a o stavební spoření, pro které se vyslovilo 11 procent dotázaných. O spořícím účtu nebo termínovaném vkladu uvažuje 10 procent dotázaných. U pojištění převažuje zájem o pojištění majetku (12%) a o úrazové pojištění (10%). Uzavřít životní pojištění plánuje pouze 9 procent dotázaných. O tom vzít si hypotéku uvažuje 8 procent lidí a o úvěru 7 procent. Nejméně v kurzu jsou nyní podílové fondy, o které projevují zájem 4 procenta dotázaných a stejné procento by využilo leasing nebo splátkový prodej. Průměrný Čech využívá devět finančních produktů Výzkum proběhl v druhé polovině ledna a zúčastnilo se ho 1000 respondentů reprezentujících statistický vzorek populace ČR starší 18 let. Jedním ze zajímavých zjištění je, že průměrný Čech v současné době využívá 9 finančních produktů, což je vysoké číslo. Přitom jen necelá 2 procenta dotázaných uvedla, že nevyužívají žádný finanční produkt. Naopak více než 2 procenta uvedla, že využívají 16 produktů. Výzkum také zjišťoval, jaké finanční produkty lidé v současné době využívají. Největší podíl podle výsledků získaných v tomto výzkumu zaujímají bankovní produkty. Běžný účet udává 84 procent lidí, platební karty používá 80 procent lidí, elektronické bankovnictví 47 procent, tedy již téměř polovina české populace. Bankovní karty využíváme častěji Bankovnictví v posledních letech rostlo nejvýrazněji. Například počet uživatelů bankovních karet vzrostl jen za minulých pět let o čtvrtinu, z 60 na 80 procent. Rychlý vývoj však v sobě skrývá i úskalí, zejména v tom, že lidé se v produktech obtížně vyznávají. Ukázal to již loňský výzkum Ipsos Tambor, který překvapivě zjistil, že mnoho lidí vůbec neví, jakou kartu používá. Dvě třetiny si pletou pojmy a zaměňují funkci debetní karty s kartou kreditní.

57

Naproti tomu kreditní karty jsou nejčastěji zaměňovány s kartami úvěrovými, jak výzkum zjistil u 54 procent dotazovaných. Pojištění příliš neláká Oproti bankovním produktům mnohem menší zájem, a to i ve srovnání s vyspělými zeměmi, projevují Češi o pojišťovací produkty. Dokládají to nejnovější čísla z výzkumu, podle kterého životní pojištění má uzavřeno 56 procent lidí, úrazové pojištění 55 procent, nemovitost má pojištěnu 47 procent, havarijní pojištění má 38 procent a cestovní pojištění uzavírá jen 24 procent lidí. Oblast pojištění má největší předpoklady k růstu. Obavy z krize, zvláště bude-li mít delší průběh, mohou změnit hodnotový systém a vyvolat zájem o větší ochranu dosažené životní úrovně před nenadálými jevy a událostmi. Pojišťovny by v tomto směru měly být aktivnější a nabízet více produktů diferencovaných podle potřeb zákazníků. Tlak na kvalitu Určitá opatrnost na straně klientů v důsledku postupující krize může při pořizování finančních produktů i podle analytiků vyvolávat větší tlak na kvalitu. Více šancí budou mít produkty srozumitelné a pro klienty snadno dostupné. Takové produkty jsou také pravidelně nejlépe hodnocené v rámci soutěže Zlatá koruna. Část výzkumu byla zaměřena právě na to, jak lidé hodnotí soutěže tohoto typu. Výsledky ukázaly, že pro 78 procent lidí, kteří znají soutěž Zlatá koruna, jsou finanční produkty oceněné v této soutěži zárukou důvěryhodnosti a serióznosti v porovnání s ostatními finančními produkty. Podle téměř poloviny těchto lidí (49%) výsledky soutěže Zlatá koruna mají vliv na jejich rozhodování při pořizování finančního produktu. Většina z dotázaných (80%) si rovněž myslí, že soutěž Zlatá koruna přispívá k větší informovanosti veřejnosti o finančních produktech. Více než polovina (52%) uvedla, že soutěž je motivuje k vyhledávání podrobnějších informací o jednotlivých finančních produktech, které jsou na trhu. Zdroj: http://www.trendybydleni.cz/

58

Příloha č. 2 Vývoj počtu bank podle vlastnictví v letech 1990-2007

Počet bank podle vlastnictví (banky, které zahájily činnost pro klientelu)

v tom: banky s rozhodující zahraniční účastí

banky s rozhodující českou účastí

Kromě toho Banky banky banky banky s banky banky s celkem státní pobočky bez se rozhodující v rozhodující celkem peněžní celkem zahraničních licence státní českou nucené zahraniční ústavy bank účastí účastí správě účastí

1/1990 12/1990 12/1991 12/1992 12/1993 12/1994 12/1995 12/1996 12/1997 12/1998 12/1999 12/2000 12/2001 12/2002 12/2003 12/2004 12/2005 12/2006 9/2007

5 9 24 37 52 55 55 53 50 45 42 40 38 37 35 35 36 37 38

5 9 20 26 34 34 32 30 26 20 15 14 12 11 9 9 9 9 8

4 4 4 1 1 1 1 1 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0

1 1 1 4 4 4 6 6 6 5 4 4 3 2 2 2 2 2 2

0 4 15 21 28 28 25 18 15 14 10 8 8 9 7 7 7 7 6

0 0 0 0 1 1 0 5 4 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0

0 0 4 11 18 21 23 23 24 25 27 26 26 26 26 26 27 28 30

0 0 4 9 12 13 13 14 15 15 17 16 16 17 17 17 15 15 16

0 0 0 2 6 8 10 9 9 10 10 10 10 9 9 9 12 13 14

x x x x x 2 5 7 11 18 22 24 26 28 30 30 31 31 31

Zdroj: ČNB, dostupné na adrese: http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_sektor/zakl_uk_bank_sekt/uk azatele_tab07.html

59

Příloha č. 3 Bilance ČNB za 1. čtvrtletí 2009 Bilance ČNB v mil. Kč AKTIVA

31.3.2009 794 26 099

Rozdíl ve srovnání s minulou dekádou

1. 2. 3.

Zlato Pohledávky vůči MMF Pohledávky vůči zahraničí včetně CP

748 077

-32 290

3.1

Vklady v zahraničních peněžních ústavech a institucích Cenné papíry Ostatní pohledávky vůči zahraničí Pohledávky vůči tuzemským bankám Pohledávky vůči státu Hmotný a nehmotný majetek Ostatní aktiva Ostatní finanční aktiva Oceňovací rozdíly Ostatní AKTIVA CELKEM

3 930 731 183 12 964 5 651 0 5 166 11 497 3 106 3 407 4 984 797 284

1 381 -34 806 1 135 5 651 0 -34 1 348 -186 553 981 -25 560

PASIVA Peníze v oběhu Závazky vůči MMF Závazky vůči zahraničí Přijaté úvěry ze zahraničí Ostatní závazky vůči zahraničí

386 575 22 300 2 326 0 2 326

-7 936 0 1 577 -209 1 786

Závazky vůči tuzemským bankám Přijaté úvěry Povinné minimální rezervy

399 381 350 208 25 548

3 605 -2 236 -17 761

23 625

23 602

89 622 8 619 236 9 480 17 678 -170 555 31 622 797 284

7 455 143 -19 0 1 081 0 -31 466 -25 560

3.2 3.3 4. 5. 6. 7. 7.1 7.2 7.3

1. 2. 3. 3.1 3.2 4. 4.1 4.2 4.3 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Ostatní závazky vůči bankám Závazky vůči státu a ostatním veřejným institucím Ostatní pasiva Rezervy Základní kapitál a rezervní fondy Oceňovací rozdíly Zisk nebo ztráta z předchozích období Zisk nebo ztráta za účetní období PASIVA CELKEM

Zdroj: ČNB, dostupné na adrese: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/cnb_bilance.html

60

0 -235