UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Vývoj a současný stav Horské záchranné služby Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. et Mgr. Miloš Fiala, Ph.D.
Barbora Táborská
Praha, srpen 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem veškeré zdroje a publikace, ze kterých jsem čerpala.
V Praze dne 24. 8. 2011
….…….….……... podpis
Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat panu Ing. et Mgr. Milošovi Fialovi, Ph.D. za odborné vedení při zpracování mé bakalářské práce a za cenné rady a připomínky.
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uţivatel svým podpisem stvrzuje, ţe tuto bakalářskou práci pouţil ke studiu a prohlašuje, ţe ji uvede mezi pouţitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Abstrakt Název:
Vývoj a současný stav Horské záchranné sluţby
Cíle:
Hlavním cílem této práce je poskytnout přehled o historickém vývoji Horské záchranné sluţby v České republice s tím, ţe budou vytyčeny nejdůleţitější mezníky, které ovlivnily další události. Stejně podrobně bude nastíněno i fungování Horské záchranné sluţby v současné době.
Metody:
Pro bakalářskou práci bude vyuţit především sběr, třídění a vyhodnocení informací. Na základě rešerše odpovídající literatury bude splněn hlavní cíl, který byl určen pro tuto bakalářskou práci.
Výsledky:
Výsledky práce potvrdily dlouholetou tradici a bohaté zkušenosti Horské záchranné sluţby v České republice, coţ se stalo velmi dobrým základem pro fungování této organizace v dnešní době. Lze shrnout, ţe členové Horské záchranné sluţby jsou dnes připraveni a vybaveni poskytnout záchranu za všech podmínek. Poskytované sluţby Horskou záchrannou sluţbou by si však zaslouţily více legislativní podpory a vyuţití v rámci IZS.
Klíčová slova: První pomoc, kynologie, lavina, horolezectví, Integrovaný záchranný systém
Abstract Title:
Development and present situation of Mountain Rescue Services
Objectives:
The main goal of the bachelor thesis is to give an overview about historical development of Mountain Rescue Services in Czech Republic and to depict the most important milestones, which influenced the following events. In detailed way will be outlined the activity of Mountain Rescue Services at present time.
Methods:
For the bachelor thesis will be used collecting, sorting and interpreting of information. Based on exploration of facts will be reached the goal, which was set for this thesis.
Results:
Results of thesis confirm the longtime tradition and rich experiences of Mountain Rescue Services in Czech Republic, what became as a good base for functioning of organisation at present. It can be said that members of Mountain Rescue Services are ready and equipped to provide rescue under all conditions. On the other hand provided services could be more supported by law and utilized in term of Integrated Rescue System.
Keywords:
First aid, Cynology, Avalanche, Mountaineering, Integrated Rescue System
Seznam symbolů a použitých zkratek ČSTV
Český svaz tělesné výchovy
FIS
Mezinárodní lyţařská federace
GPS
Global positioning system
GSM
Globální systém pro mobilní komunikaci
HS
Horská sluţba ČR
HZS
Hasičský záchranný sbor
IKAR
International Commission on Alpine Rescue
IZS
Integrovaný záchranný systém
LZS
Letecká záchranná sluţba
o.p.s.
Obecně prospěšná společnost
o.s.
Občanské sdruţení
UIAA
Union Internazionale des Associations d´Alpinisme
ZZS
Zdravotnická záchranná sluţba
Obsah: 1
ÚVOD ........................................................................................................................................... 9
2
CHARAKTERISTIKA HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY..................................................... 10 2.1 2.2
3
CÍLE A METODIKA ..................................................................................................................... 12 3.1 3.2
4
POSLÁNÍ HORSKÉ SLUŢBY ........................................................................................................... 10 ZÁKLADNÍ INFORMACE O HS........................................................................................................ 10
CÍLE A ÚKOLY .............................................................................................................................. 12 METODY....................................................................................................................................... 12
HISTORIE HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY ......................................................................... 13 4.1 PRVNÍ ZÁCHRANÁŘSKÉ SPOLKY ................................................................................................... 13 4.2 MEZIVÁLEČNÉ OBDOBÍ................................................................................................................. 14 4.3 VÝVOJ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE ....................................................................................................... 15 4.4 SJEDNOCENÍ HORSKÉ SLUŢBY ...................................................................................................... 16 4.4.1 Historie lavin ...................................................................................................................... 17 4.5 SOUČASNOST................................................................................................................................ 17 4.6 ZAJÍMAVOSTI Z HISTORIE ............................................................................................................. 17 4.6.1 Němé značky ...................................................................................................................... 17 4.6.2 Významné osobnosti HS .................................................................................................... 18
5
ORGANIZACE HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY ................................................................. 20 5.1 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA .......................................................................................................... 20 5.1.1 Horská sluţba ČR, o.p.s. .................................................................................................... 20 5.1.2 Horská sluţba ČR, o.s. ....................................................................................................... 21 5.2 FINANCOVÁNÍ .............................................................................................................................. 23 5.3 LEGISLATIVA................................................................................................................................ 24
6
ČINNOST HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY V ZIMNÍCH A LETNÍCH MĚSÍCÍCH ...... 25 6.1 PREVENTIVNÍ ČINNOST ................................................................................................................. 25 6.1.1 Lavinová prevence ............................................................................................................. 26 6.2 ZÁCHRANNÉ AKCE ....................................................................................................................... 28 6.2.1 Směrnice o vedení záchranných akcí ................................................................................. 28 6.2.2 Vybavení HS ...................................................................................................................... 28 6.2.3 Průběh vedení záchranné akce ........................................................................................... 31 6.2.4 Druhy záchranných akcí ..................................................................................................... 33 6.3 POSKYTNUTÍ ZDRAVOTNICKÉ PÉČE .............................................................................................. 35 6.4 DALŠÍ ČINNOSTI ........................................................................................................................... 35
7 ČINNOST HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY V RÁMCI INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU ............................................................................................................... 37 7.1 7.2 8
ZÁKLADNÍ INFORMACE O IZS ....................................................................................................... 37 HORSKÁ SLUŢBA V RÁMCI IZS ..................................................................................................... 38
ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 40
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................... 42 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................................. 44 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................. 45 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 46 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 47
-8-
1 ÚVOD Dnešní doba je charakteristická rychlým technologickým pokrokem a nabídkou řady příleţitostí, jak poznávat svět a získávat nové záţitky. Mnoho lidí vyhledává tyto příleţitosti v horách jak v zimním, tak v letním období. Mezi populární aktivity v zimě patří sjezdové lyţování, snowboarding nebo skialpinismus, v létě se v horách zas objevují nadšenci kvůli různým formám cyklistiky a horolezectví. Hory jsou lákavé především svou krásnou přírodou a moţností zaţít zde adrenalinové záţitky. Na druhou stranu horské podmínky dokáţou být nevyzpytatelné a nebezpečné, proto by měl kaţdý návštěvník hory respektovat a být na ně velmi dobře připraven. Právě kvůli rozsáhlému rozvoji cestovního ruchu roste význam Horské sluţby (dále „HS“) jak u nás, tak ve světě. Členové HS jsou povaţováni za osoby s největšími znalostmi, jak se chovat a pohybovat v horském terénu. Pro některé návštěvníky hor se stanou hrdiny, kteří jim zachránili ţivot. Vývoj a příběhy HS jsou velmi zajímavé a poučné, proto jsem si toto téma zvolila pro svou bakalářskou práci. Vzhledem k tomu, ţe problematika HS je široká, práce se bude zabývat jen popisem vývoje a současného stavu HS v České republice. V první kapitole bude představena HS a podány základní informace o tom, jaké je poslání a základní úkoly HS v České republice. Druhá kapitola nás seznámí s cíly této práce a metodami, které byly pouţity. Hlavní část se bude jiţ podrobně zabývat historickým vývojem a budou vytyčeny důleţité mezníky, které ovlivnily další události ve vývoji HS. Po nastínění jednotlivých historických kroků další text bude informovat, jak funguje HS v současnosti. Bude přiblíţena organizační struktura, legislativa a financování HS. V šesté obsáhlé kapitole bude podrobně popsáno, jaké všechny činnosti spadají pod HS a co vše to s sebou obnáší za povinnosti a úkoly. Tato organizace je zařazena také do Integrovaného záchranného systému (dále „IZS“), takţe budou poskytnuty informace, jaké je postavení a úloha HS mezi ostatními sloţkami IZS. V závěru se objeví krátká diskuze nad tím, zda byly splněny cíle bakalářské práce.
-9-
2 CHARAKTERISTIKA HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY HS je název pro organizaci, která působí v horách, a to především v oblastech, které jsou nejvíce turisticky vyuţívané. HS v České republice má profesionální záchranáře, ale zároveň funguje i na dobrovolnickém principu. V současné době HS působí v sedmi horských oblastech Česka, a to v Krkonoších, Jizerských, Krušných a Orlických horách, v Jeseníkách, v Beskydech a na Šumavě (URL2).
2.1 Poslání Horské služby (URL2) Mezi poslání a úkoly HS v ČR patří následující činnosti:
organizace záchranných akcí v horském terénu,
poskytnutí první pomoci a převoz zraněných,
vytvoření podmínek pro bezpečnost návštěvníků hor,
zajištění provozu stanic HS,
instalace a údrţba výstraţných a informačních zařízení,
spolupráce při vydávání a rozšiřování preventivně-bezpečnostních materiálů,
informování veřejnosti o povětrnostních a sněhových podmínkách na horách a opatřeních HS k zajištění bezpečnosti na horách,
spolupráce s orgány veřejné správy, ochrany přírody a ţivotního prostředí,
vedení statistik o úrazovosti a rozbor příčin úrazů na horách,
návrhy a doporučení opatření ke sníţení úrazovosti,
hlídková činnost na hřebenech, sjezdových tratích, pohotovostní sluţba na stanicích HS,
lavinová pozorování,
školení svých členů a čekatelů,
spolupráce s ostatními záchrannými organizacemi doma i v zahraničí.
2.2 Základní informace o HS V současné době je moţné sledovat aktuální informace a dění, které se týká HS v České republice, na internetových stránkách HS. Jsou zde zveřejněny jak aktuální případy a situace, tak různé zajímavosti o HS. Pro návštěvníky hor slouţí tento web jako
-10-
spolehlivý zdroj, který přináší informace o počasí v horách, lavinové předpovědi, pravidla, jak se chovat na sjezdových tratích a doporučení, jak zvládnout krizové situace v horách. Najdeme zde i odkazy na internetové stránky HS, které působí v jednotlivých horských oblastech v České republice. HS v České republice se skládá ze dvou organizací – Horská sluţba v ČR o.p.s. a Horská sluţba v ČR o.s. Jak bylo uvedeno výše, záchranné akce v horách zajišťují jak profesionální záchranáři, tak dobrovolníci. Právě profesionální pracovníci tvoří obecně prospěšnou společnost, svou práci vykonávají po celý rok. Tato organizace byla zaloţena Ministerstvem pro místní rozvoj a má na starosti jak výcvik, tak financování HS. Dobrovolní členové HS, kterých je asi cca 400, tvoří občanské sdruţení a doplňují profesionální pracovníky. Obě organizace mají uzavřené vzájemné dohody, na základě kterých spolupracují a zajišťují všechny odpovídající sluţby (URL3).
-11-
3 CÍLE A METODIKA 3.1 Cíle a úkoly Hlavním cílem této bakalářské práce je poskytnout kompletní přehled o tom, jak probíhal vývoj HS, jak se změnily podmínky pro působení HS a jak vypadá současný stav fungování HS v České republice. Jako dílčí úkoly této práce byly stanoveny: 1. Popis nejdůleţitějších historických událostí ve vývoji HS v České republice. 2. Charakteristika HS z pohledu organizační struktury. 3. Výčet činností, které jsou v zodpovědnosti HS. 4. Prezentace úlohy a významu HS v rámci IZS.
3.2 Metody Pro bakalářskou práci jsou pouţity metody, které umoţní splnění hlavního cíle i dílčích úkolů. Byla provedena rešerše dostupných zdrojů. V prvním kroku se uskutečnilo shromaţďování literárních pramenů, které se týkají dané problematiky. Následně proběhlo vyhledání a třídění informací. Získané údaje byly zpracovány a budou sepsány v logickém a systematickém pořadí podle předem stanovené osnovy.
-12-
4 HISTORIE HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY V této kapitole bude nastíněn vznik a vývoj HS aţ do současnosti. Za nejvýznamnější faktory, které ovlivnily vývoj HS, je povaţován neustálý nárůst návštěvnosti hor, úmrtí Bohumila Hanče a Václava Vrbaty při závodě, první a druhá světová válka a také sjednocení dvou největších záchranných organizací v zemi. Poslední část této kapitoly bude zaměřena na vývoj v současné době.
4.1 První záchranářské spolky První záchranářské spolky vznikly na základě postupného osidlování a navštěvování hor. Soustavná lidská činnost v českých horách spadá do 16. – 17. století a za první trvalé osadníky se označují tzv. budaři, kteří vyuţívali bohatého zdroje dřeva a stavěli si dřevěné chatrče. Příchod člověka nebyl ale pro hory vţdy přínosem. Kácení stromů a vyuţívání pastvin pro dobytek způsobilo postupné mizení bukových lesů, které byly později nahrazeny lesy smrkovými. Ovšem i krásné a lákající hory mají svou krutou stránku. Jiţ s prvními návštěvníky hor přišly také první oběti. Lidé poznali, jak ţivot v horách je tvrdý a jak ho nečekané zvraty počasí můţou znepříjemnit. Proto jiţ v 17. století značili obyvatelé hor cesty ke svým obydlím pomocí vysokých tyčí zapíchnutých do sněhu. (Novák, 2004) Do hor přijíţdělo čím dál víc hostů, kteří se obraceli na obyvatele hor, aby je dovedli na různá místa. To byla pohnutka pro vznik první koncesované sluţby průvodců a nosičů, podmíněna znalostí první pomoci, která nabízela tuto sluţbu za úplatu od roku 1850. S rostoucí návštěvností se zaloţila v roce 1888 turistická organizace Klub českých turistů, která se později stala jednou z největších turistických organizací. (Novák, 2004) Ke konci 19. století došlo k významnému rozvoji lyţařství, jehoţ hlavním představitelem byl Josef Rössler – Ořovský. V Krkonoších se lyţování dostalo na velmi vysokou úroveň a pravidelně se začaly pořádat lyţařské závody. S tímto pozitivním trendem vzrostla úrazovost a bylo zapotřebí mnohem častěji pomoc pro zraněné a postiţené lidi. První organizovaná záchranná akce se konala v Krkonoších v roce 1900, kdy se pod posledním členem lyţařské skupiny pod vedením Ořovského utrhla sněhová přívěj a zřítil se dolů. Zlomovou událostí byl závod na 50km, který se konal 24. 3. 1913 a při kterém zemřeli Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Ve sněhové bouři Vrbata poskytl
-13-
Hančovi část svého oděvu, ačkoli věděl, ţe nasazuje vlastní ţivot – to bylo posouzeno jako základní čin v pomoci člověka člověku v horách. Od této doby je 24. březen slaven jako Den Horské sluţby v ČR.( URL7)
4.2 Meziválečné období Po první světové válce docházelo k dalšímu mohutnému rozvoji lyţování, protoţe tato aktivita se stala mezi tehdejšími lidmi velmi oblíbenou. V té době bohuţel neexistovaly lanovky ani vleky a nebylo k dispozici detailní značení cest. Čím více nadšenců vystupovalo na hřebeny hor a učilo se lyţovat, tím častěji se ukazovala i stinná stránka hor. Sportovci velmi často zabloudili nebo přišli k úrazu, který jim nedovolil dalšího pohybu, a za to zaplatili lidským ţivotem. Nejznámějším střediskem Krkonoš byl Špindlerův Mlýn, jehoţ obyvatelé si začali uvědomovat negativní důsledky zimní turistiky a rozhodli se pro zajištění vyšší bezpečnosti lyţařů. Svou pomocí přispívali místní lékaři, dobrovolní hasiči, členové místního spolku zimních sportů atd. O bezpečnost lyţařů v horách se také začal zajímat Svat lyţařů RČS, který se zaslouţil o vznik první organizace, která byla zodpovědná za poskytnutí pomoci lidem v horách. Vzhledem k tomu, ţe bylo zjištěno, ţe v malých horských obcích byla jiţ speciálně vycvičená druţstva pro poskytnutí první pomoci, organizace záchranných skupin začala probíhat po celých Krkonoších. Před zimou roku 1934 se vytvořil v Krkonoších záchranný sbor o šesti oddílech, jehoţ největším problémem bylo nejednotné vedení. Na základě toho byla 12. 5. 1935 zaloţena první jednotná organizace Horské záchranné sluţby v Krkonoších. Předsedou se stal okresní hejtman ve Vrchlabí a bylo ustaveno pět ústředních stanic – Rokytnice nad Jizerou, Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněţkou, Malá Úpa, Janské Lázně. Organizace měla asi přes 320 výkonných členů. Vzhledem k tomu, ţe byla zaloţena pouze na dobročinné podpoře, problémem bylo nedostatečné materiální vybavení, které však bylo kompenzováno obrovskou obětavostí a kamarádstvím členů HS. (Koţík, 2006) Začátek a průběh 2. světové války vedl k tomu, ţe byla přerušena existence HS. Nicméně poskytování záchrany v srdcích jednotlivých členů zůstalo. I přesto, ţe oficiálně organizace nefungovala, podstata práce zůstala zachována. Němci převzali vše z HS a nazvali tuto organizaci jako „Bergdienst“ a hřebeny hor vyuţívali pro výcvik svých ozbrojených sil. (Novák, 2004)
-14-
4.3 Vývoj po 2. světové válce V září 1945 dochází k obnovení HS v Krkonoších. V následujících letech se postupně začaly zakládat záchranářské spolky i v jiných oblastech (Koţík, 2006): 1948 Šumava, Jeseníky 1949 Orlické hory 1951 Beskydy 1954 Jizerské hory 1955 Krušné hory Významným momentem bylo zařazení HS do Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport v Praze, které se uskutečnilo v roce 1950. Byly schváleny Stanovy HS a předsedou byl zvolen MUDr. Miroslav Ţďára a poté Otokar Štětka.(Novák, 2004) Otokar Štětka byl prvním náčelníkem HS a byl svědkem toho, jak vznikla HS v Krkonoších. Obdivoval své předchůdce, kteří pracovali za velmi drsných podmínek. Zachraňovali lidi ve sněhových bouřích, ale neměli potřebné vybavení. Oběti hor sváţeli na dřevařských saních ve vlastní výzbroji a výstroji, obětavost prostých horských lidí neznala mezí, ţebrali jen, aby mohli poskytovat kvalitní první pomoc. Na své začátky pamatoval takto (úryvek ze vzpomínek pamětníka): „Když vzpomínám na dopravní prostředky, nesmím zapomenout ani na ten první, který jsem pro služební účely dostal. Bylo to šlapací kolo, již takový dědeček, a mělo jednu zvláštnost: trubka kostry byla přeražená, takže se při jízdě natahovalo nebo smršťovalo. Po tomto kole přišel motocykl Ogar. Ten zase nesvítil a v zimě jsem na něm mrzl. Jednou jsem přijel po zledovatělé silnici do Harrachova na schůzi a zjistil jsem, že motocykl pro ztuhlost končetin neopustím. Chlapci mě sundali a v té poloze, jak jsem na motocyklu seděl, mě přenesli do tepla hotelu Praha, kde jsem pomalu roztál.“ (Novák, 2004) Období po 2. světové válce bylo také zajímavé tím, ţe se začalo s výzkumem sněhu a lavin. Bylo ustanoveno lavinové druţstvo, jehoţ úkolem bylo odhalovat v terénu lavinové nebezpečí a následně výcvik ostatních členů. (Novák, 2004)
-15-
4.4 Sjednocení Horské služby V roce 1954 dochází ke sjednocení dvou největších záchranných organizací – Horské záchranné sluţby a Tatranské horské sluţby. Byla ustavena HS s celostátním působením a vytvořily se oblastní komise. V roce 1957 se zrušil Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport a vytvořil se Československý svaz tělesné výchovy, kam spadá i HS v celé republice. (Koţík, 2006) Od této doby nastává velký rozvoj. Velmi intenzivně se rozmohla turistika a sportovní činnosti v horách a v reakci na to se zahájila stavba ubytovacích zařízení a sportovní středisek. Se zvýšením úrovně HS se zlepšilo i materiální vybavení záchranných stanic – k dispozici byly svozné prostředky, lyţařská a horolezecká výstroj, oblečení pro členy, zdravotnický materiál, pomůcky pro záchrannou preventivní činnost. V poválečném období byla významně podporována i spolupráce s mezinárodními organizacemi. V důsledku toho bylo zavedeno mezinárodní značení tratí a lyţařských cest a začaly se pouţívat SOS telefony a radiostanice v záchranné hlídkové činnosti. (Novák, 2004) Postupem času se stává HS velmi dobře vybavenou organizací. Pouţívaly se sněhové skútry, ve Vysokých Tatrách pro zásobování a výstavbu nových chat a lanovek dokonce vrtulník. HS konkurovala podobným organizacím v zahraničí. Pravidelně se účastnila zasedání a kongresů IKAR – Mezinárodní federace záchranných sluţeb při UIAA, coţ vedlo k tomu, ţe se HS ČSSR stala součástí IKAR, kde jiţ byly zařazené záchranné spolky Švýcarska, Rakouska, SRN, Itálie, Francie, Jugoslávie, Lichtenštejnska, Bulharska, Kanady, Švédska a Španělska. Mnozí členové HS dostali šanci se účastnit horolezeckých expedic do nejvyšších hor světa. (URL7) Na konci šedesátých let se uskutečnila přestavba celé tělovýchovné organizace a s tím vznikly nové národní organizace HS ČSR a HS SSR. Ve stejném roce 1969 byla schválena Rada HS jako nejvyšší orgán. Další změna statutu HS proběhla v roce 1975 a v roce 1986 byl nahrazen statutem novým. Povinnosti HS však zůstaly pořád stejné. Kromě organizované záchrany musela HS vykonávat také politicko-výchovné činnosti. Uţ v této době si členové HS uvědomovali, jak důleţitá je prevence. Proto kromě záchrany ţivotů HS uţ v této době organizovala pravidelné hlídky, odstraňovala překáţky z tratí a sledovala sjízdnost sjezdovek apod. (Novák 2004)
-16-
4.4.1 Historie lavin Od sjednocení HS se její členové intenzivně věnovali soustavnému pozorování a zaznamenávání lavinových sesunů. Od této doby do konce roku 2003 bylo spatřeno 727 lavin, v nichţ bylo zasypáno 41 lidí. O úspěchy v této činnosti se nejvíce zaslouţili Vrba, Kácovský, Urbánek a Spusta. Ve čtyřicátých a padesátých letech chodili členové HS na lavinové akce pěšky s lopatou, na konci padesátých let byly zavedeny a pouţívány pátrací sondy a systém orientačního a přesného sondování. V šedesátých letech se na záchranných akcích objevili lavinoví psi. (Novák, 2004) Pro lavinové záchranné akce v Krkonoších a Vysokých Tatrách se pořídili němečtí ovčáci. Po lavinové tragédii v roce 1968 se lavinový pes osvědčil, a tak se začal podporovat chov a výcvik psů pro tyto účely. Členové HS se účastnili výcvikových škol psovodů a lavinových psů. (URL7)
4.5 Současnost V roce 1990 bylo zaloţeno Sdruţení horských sluţeb v ČR, o něco později se zahájila i výuka oboru „Záchranář“ na vyšších odborných zdravotních školách (Koţík 2006). Kdyţ došlo k rozdělení Československa, rozpadla se i HS na dvě organizace, obě dvě působí v IKAR. V druhé polovině devadesátých let HS začala působit a pomáhat při povodních, zemětřeseních v zahraničí a při organizaci různých závodů. V roce 2001 vzniká jeden právní subjekt Horská sluţba ČR se sídlem v Praze. O dalším organizačním vývoji HS pojednává aţ další kapitola.
4.6 Zajímavosti z historie K historickému vývoji HS patří také zajímavost, která se týká němých značek, a představení nejvýznamnějších osobností HS. 4.6.1 Němé značky Němé značky tzv. „muttichovky“ vznikly v roce 1923, jsou typické pro pohoří Krkonoše a jsou raritou v péči HS. Jsou to turistická orientační označení vyřezaná z plechu do příslušného tvaru a červeně natřená. Pouţívají se v kombinaci s tyčovým značením. Významné horské chaty, vrcholy, sídla a další místa v Krkonoších mají vlastní červený symbol. Svou funkci plní především v zimě, určují pouze směr, nikoliv vzdálenost a jsou umisťovány tak, aby byly lidem na očích, i kdyţ napadne vysoká vrstva sněhu. O zaloţení němých značek se zaslouţil Svaz lyţařů Republiky
-17-
československé a realizátorem byl malíř, výtvarník a lyţař Camill Orfano Muttich. Většina němých značek si zachovala svou podobu dodnes, o jejich existenci se po celou dobu starala a stará HS. (Novák, 2004) Obrázek č. 1: Němé značky Krkonoš
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/ 4.6.2 Významné osobnosti HS Následující tabulka nám poskytuje přehled všech náčelníků HS od samého začátku aţ do současnosti. Tabulka č. 1: Šéfové Horské sluţby ČR Dr. Vladimír Vaina MUDr. Miroslav Ţďára Otokar Šťětka Jiří Fryč Petr Nehasil Václav Marek Jaroslav Koldovský Rudolf Chlad Jiří Dunka Rudolf Chlad Jiří Dunka Milan Gracias Rudolf Chlad Jiří Broţek
1934 – 1938 1951 – 1952 1952 – 1967 1967 – 1980 1980 – 1986 1986 – 1990 1990 – 1991 1991 – 1994 1994 – 1997 1997 – 1999 1999 – 2000 2000 – 2001 2001 – 2002 2002 – současnost
Zdroj: NOVÁK, T. V. Proti rozbouřeným živlům. Praha: Revue, 2004. ISBN 80-900803-4-0
-18-
Vzpomínka na Otokara Štětku Pocházel z Jilemnice a byl horský nadšenec. Horská služba, Krkonoše, Oťan. To jsou pojmy, které spolu splývají. Měl nesmírně rád hory a měl rád Horskou službu a dával jí všechno. Jeho skromnost, vytrvalost, přístup k lidem mu získaly vážnost a důvěru mezi pracovníky HS v celé republice. Jeho zásluhou ale je, že je Horská služba v Krkonoších tak pevná. (Otakar Hanuš) Vzpomínka na Jaroslava Koldovského Byli jsme rádi, že to byl on, i když přišel v takové blbé době, v roce, kdy se nám dva kluci zabili na Sněžce a O. Štětka umřel. Jeho otec zakládal Horskou službu ještě za 1. republiky v Rokytnici. Jarda byl dlouho činný. A byl dobře zapsaný, protože původně dělal ve fabrice, což pro tu dobu bylo důležité. Vyhnuli jsme se tím tomu, aby nám dosadili náčelníka odněkud ze shora, jako se stalo Slovákům. Byl jeden z nás, všichni ho znali. To byla pro nás výhoda. (Otakar Hanuš)
-19-
5 ORGANIZACE HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY V této kapitole bude přiblíţeno, jak probíhal organizační vývoj HS v posledních letech a jak vypadá situace v současnosti. Po celou dobu existence HS jsou největším problémem materiální a finanční potíţe a nedostatečná uzákoněná pravidla, ale to vše je vyrovnáno nemalou obětavostí a skromností členů HS.
5.1 Organizační struktura HS byla do roku 1990 začleněna do struktury ČSTV a po tomto roce se stává speciální záchranářskou organizací. Do roku 1993 byla HS zastřešena Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy ČR a v následujícím roce uţ spadala do resortu zdravotnictví. Hlavním důvodem bylo to, ţe činnost HS je převáţně záchranářská a preventivní. V roce 2001 vznikl právní subjekt „Občanské sdruţení Horská sluţba Česká republika“, který byl financován Ministerstvem zdravotnictví. (URL3) Posledním důleţitým mezníkem byl rok 2004, kdy došlo k vzájemné dohodě ministerstev, ţe HS bude spadat pod Ministerstvo pro místní rozvoj s tím, ţe bude podporovat rozvoj cestovního ruchu.
Zároveň byla vytvořena organizace obecně
prospěšná společnost - Horská sluţba ČR, o.p.s., která má za úkol převzít činnost HS v České republice. (URL3) 5.1.1 Horská služba ČR, o.p.s. (URL8) Zaloţení obecně prospěšné společnosti bylo odsouhlaseno Vládou České republiky 1. září 2004, která navíc určila, ţe funkci zakladatele bude vykonávat Ministerstvo pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj zaloţilo Horskou sluţbu ČR, o.p.s. zakládací listinou ze dne 19. listopadu 2004. Kromě úkolů, které byly vyjmenovány v kapitole 2.1, má HS ČR, o.p.s. ještě povinnosti ve vztahu k občanskému sdruţení Horské sluţby ČR: provádí a zajišťuje školení členů HS ČR, o.s. a dalších osob, které se účastní záchranných a pátracích akcí, zajišťuje materiální a technické vybavení pro HS ČR, o.s., podporuje činnost a spolupráci s HS ČR, o.s.
-20-
Statutárním orgánem HS ČR, o.p.s. je Správní rada, která se skládá z 9 členů. Mezi hlavní činnosti Správní rady patří:
dbá na zachování účelu, pro který byla společnost zaloţena,
vydává Statut společnosti a rozhoduje o změnách,
schvaluje rozpočet společnosti,
rozhoduje o předmětu a rozsahu doplňkových činností,
jmenuje a odvolává ředitele společnosti a dohlíţí na jeho činnost,
uděluje předchozí souhlas k právním úkonům učiněným ředitelem, je-li hodnota závazku společnosti od 500 000 Kč do 2 000 000 Kč bez DPH,
rozhoduje o termínu zveřejnění výroční zprávy,
rozhoduje o zřízení poradních orgánů společnosti,
rozhoduje o zásadách tvorby cen.
Kontrolním orgánem HS ČR, o.p.s. je Dozorčí rada, která má 7 členů. Dozorčí rada kontroluje roční účetní závěrku a výroční zprávu společnosti, musí alespoň jednou ročně předkládat Správní radě zprávu o svých výsledcích. Dalším hlavním úkolem je dohlíţení nad dodrţováním zákonů, Zakládací listiny a Statutu společnosti. Zároveň je oprávněna svolávat mimořádná jednání Správní rady. Vedoucím pracovníkem a výkonným orgánem společnosti je ředitel, který se nazývá tradičně „Náčelník Horské sluţby ČR“. Je odpovědný Správní radě. Základní organizační jednotkou je oblast, která nemá právní subjektivitu. Ředitelem společnosti je jmenován a odvoláván Náčelník oblasti, který zodpovídá za činnost oblasti a za to, aby vše bylo v souladu s obecně právními předpisy, Statutem společnosti, Zakládací listinou a vnitřními předpisy společnosti. Mezi oblasti v ČR patří Šumava, Krkonoše, Beskydy, Krušné hory, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky. 5.1.2 Horská služba ČR, o.s. (URL9) Horská sluţba, o.s. sdruţuje dobrovolné členy. Organizace má svoje Stanovy, Statut a má vymezené své činnosti, práva a povinnosti svých členů a pravidla pro vznik a ukončení členství. Na základě poţadavků s HS ČR, o.p.s. provádí Horská sluţba ČR, o.s. stejné úkoly a činnosti jako HS obecně. Co se týče organizační struktury, HS ČR, o.s. se dělí na oblasti a jejich okrsky. Oblast jako vyšší organizační celek se skládá z několika okrsků a plně a samostatně zabezpečuje výkon působnosti HS ČR na svém území. Okrsek je základním článkem -21-
příslušné oblasti. V čele okrsku je vedoucí, kterého si mezi sebou volí a odvolávají členové v daném okrsku. Mezi hlavní orgány HS ČR, o.s. patří Valná hromada, Rada HS ČR a Předseda Rady. Valná hromada je nejvyšším orgánem. Dalším orgánem je Rada oblasti, která se skládá z vedoucích okrsků a členů HS ČR, o.p.s. HS ČR, o.s. se skládá z čekatelů, dobrovolníků, čestných členů a lékařů. Pro vznik členství jsou nutné určité podmínky a postup. Čekatel musí splňovat následující:
fyzická zdatnost,
morální a charakterové vlastnosti pro člena HS,
znalost terénu, kde bude přijímán,
znalost lyţařské a horolezecké techniky,
potvrzení lékaře o způsobilosti výkonu v HS,
max. stáří 35 let v den podání přihlášky,
dosaţitelnost pro záchrannou činnost v příslušné oblasti,
písemná ţádost o přijetí s doporučením 2 členů HS, kteří jsou nejméně 4 roky členové HS,
čekatel nesmí vykonávat činnost HS samostatně.
Z čekatele, který v této formě členství setrval min. 1 rok a max. 4 roky, se můţe stát dobrovolník, ale musí absolvovat školu HS a splnit slib do rukou Předsedy Rady HS ČR. Po dlouhodobé aktivní sluţbě u HS můţe být dobrovolník následně jmenován čestným členem. V týmu HS samozřejmě nesmí chybět lékař. Kaţdý rok se musí členové podrobit různým testům, lékařským prohlídkám a absolvovat výcviky a školení. Členové HS ČR pouţívají při své činnosti jednotný stejnokroj, zpravidla v kombinaci barev červené a modré a se znakem HS. Povinností čekatelů, členů a lékařů HS je zejména: dodrţovat Stanovy, Statut a další předpisy HS ČR, dbát o dobré jméno HS ČR, svědomitě plnit všechny svěřené úkoly a aktivně se účastnit záchranných akcí, pečovat o svůj zdravotní stav a udrţovat si dobrou fyzickou kondici, nejméně jedenkrát ročně absolvovat lékařskou prohlídku, účastnit se všech předepsaných školení a prověrek praktických a teoretických dovedností, nosit stejnokroj, odznak a průkaz,
-22-
poskytnout kaţdému pomoc v případě ohroţení ţivot a zdraví, zachovávat mlčenlivost o skutečnostech v souvislosti s výkonem činnosti HS, chránit majetek, který mu byl svěřen a na vlastní náklady provádět opravy, vykonávat funkci, do které byl zvolen, dodrţovat provozní řád stanic HS.
5.2 Financování (URL10) Zdrojem financování HS je její majetek, který tvoří především dotace z veřejných prostředků, hodnota darů a odkazů od třetích a osob a vlastní zdroje. Pro rok 2010 byl schválen rozpočet 130 mil. Kč, z toho 110 mil. Kč tvořily dotace. Vlastní zdroje představují příjmy ze sluţeb, které poskytuje HS ČR. Obrázek č. 2: Rozpočet HS ČR v roce 2010
Zdroj: Výroční zpráva 2010 Horská služba ČR. [online]. 2010, [cit. 2011-06-30]. Dostupné z: http://www.hscr.cz/attachments/Vyrocni_zprava_2010.pdf
-23-
5.3 Legislativa HS pokračuje v profesionalizaci své činnosti. Základnu tvoří zaměstnanci a jsou podporováni dobrovolníky. HS se podařilo zajistit techniku a materiál, který je nezbytný pro vykonávání své činnosti, ale bohuţel se nepodařilo udělat velký krok v zanesení práv a povinností a způsobu financování do zákonných norem. První právní úprava v zákoně pro HS byla zakotvena aţ v roce 2009 s platností od 1. 1. 2010. Bohuţel tato norma, která je součástí novely o cestovním ruchu, dává HS pouze oficiální statut HS a popisuje jejich práci, kterou dosud HS vykonávala. HS usilovala několik let, aby mohla mít pravomoc zasahovat, pokud návštěvníci hor neuposlechnou jejich doporučení. Týká se to především lyţařů, kteří se chovají na sjezdovce nebezpečně nebo popíjejí alkohol na sjezdovce. HS nemá právo takové lidi vykázat. Tím je „Desatero pro chování na sjezdových tratích“ opravdu jen doporučením, takţe nedodrţení těchto pravidel nevede k ţádnému postihu. (URL1) Další normy, které se vztahují na HS jsou normy, které upravují pravidla pro obecně prospěšné společnosti (Zákon č. 248/1995Sb., o obecně prospěšných společnostech) nebo pro Integrovaný záchranný systém (Zákon č.239/2000Sb., o integrovaném záchranném systému).
-24-
6 ČINNOST HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY V ZIMNÍCH A LETNÍCH MĚSÍCÍCH 6.1 Preventivní činnost Základním posláním HS je péče o bezpečnost lidí pohybujících se v horách. Velmi důleţitou součástí je prevence, která můţe zabránit důsledkům nepříznivých vlivů hor. Vzhledem k rostoucímu cestovnímu ruchu a zájmu o adrenalinové sporty se prevence nesmí podceňovat a je třeba dbát na včasné a účinné předcházení nebezpečí v horách. Preventivní činnost spadá do základních úkolů HS. Velkou roli zde hraje včasné informování a seznamování návštěvníků hor se zásadami bezpečného pohybu v horách. Poskytování informací lze provádět několika způsoby: besedy a přednášky HS, instalace a údrţba výstraţných a informačních zařízení, vydávání a rozšiřování preventivně-bezpečnostních materiálů. HS zdůrazňuje také zásady pro bezpečné chování ve volném terénu a na sjezdových tratích. Tyto zásady jsou zveřejňovány jako „Deset zlatých pravidel pro pohyb ve volném terénu“ a „Deset pravidel FIS pro chování na sjezdových tratích“. Podrobné informace lze získat také na internetových stránkách HS o tom, jak se orientovat v horách a jak pouţívat mapu a GPS. Dále je moţné nastudovat, jakým způsobem sledovat počasí a v jaký okamţik je vhodné do hor vyrazit. Velký důraz se tu také klade na správné horolezecké vybavení a na to, jak nejvhodněji se obléct. Pro zimní měsíce je určen text o lavinách. Kromě poskytování informací se do preventivní činnosti HS řadí hlídky v terénu a pohotovostní sluţby. Hlídky se soustřeďují do míst, kde se nejvíce koncentrují turisté. Jsou to turistické a běţkařské cesty, hřebeny hor, lyţařská střediska. V těchto oblastech hrozí také největší riziko vzniku úrazu. Hlavní význam hlídek spočívá v tom, ţe členové HS jsou v bezprostředním kontaktu s turisty, mají přehled o tom, v jakém stavu se nachází turistické cesty a lyţařské tratě. V případě vzniku úrazu HS můţe poskytnout okamţitou první pomoc a přivolat záchranný tým. Zároveň lze rychle předat informace jak samotným turistům, tak stanicím HS.
-25-
Třetím neméně podstatným bodem prevence je výstavba a vyuţívání zařízení k preventivním účelům. Kaţdý turista v horách určitě zaregistroval tyčová značení, která slouţí pro případ, ţe nastane velmi špatné počasí a sníţená viditelnost. Dále HS zajišťuje označení lavinových svahů a nebezpečných míst v horách. 6.1.1 Lavinová prevence Typickou preventivní činností HS je předcházení lavinového nebezpečí. Tuto činnost je moţné rozdělit do několika skupin:
prognózní činnost,
označování výstraţnými tabulemi,
umělé uvolňování lavin,
budování protilavinových zábran.
HS v pravidelných intervalech provádí měření na lavinových svazích. Mezi základní ukazatele, které se hodnotí, patří průkop sněhovou pokrývkou, druh sněhu, velikost krystalů, průnikový odpor kladivovou sondou, teplota sněhových vrstev, specifická váha, vlhkost sněhu, tvrdost a vodní hodnota. Získané údaje je třeba zakreslit do mapy. Následně se zpracují celkové výsledky a určí se předpověď lavinového nebezpečí aţ na několik dnů. Tato závěrečná zpráva se zveřejní prostřednictvím sdělovacích prostředků, aby široká veřejnost měla dostatečné informace o případném hrozícím nebezpečí. (URL7) Sněhem se kromě formy pevných atmosférických sráţek rozumí jednotlivá navrstvení na zemi tzv. sněhový profil. Termodynamickými procesy uvnitř sněhové pokrývky a výměnou energie a hmoty mezi sněhovou pokrývkou a půdou se mění tvary krystalů a vznikají tak vrstvy s rozdílnými vlastnostmi. Rozlišují se tři základní procesy přeměny: 1. Bortící přeměna – tento děj lze nazývat i rozklad, kdy záleţí především na teplotě a působení větru. Tento proces začíná ihned po navrstvení nového sněhu. 2. Výstavbová přeměna – dochází k tvorbě nových krystalů uvnitř sněhové pokrývky. Čím větší je teplotní rozdíl, tím rychlejší je výstavba. 3. Tavící přeměna – vlivem tání a opětovného zmrznutí vzniká hrubozrnný sníh. V případě intenzivního tání to můţe vést aţ k tomu, ţe pod tvrdou vrstvou se nachází nesoudrţný a vlhký sníh, coţ dává předpoklad základovým lavinám. (URL4)
-26-
Označování míst výstraţnými tabulemi, kde hrozí lavinové nebezpečí, je také zodpovědností HS. Tabule se objevují nejčastěji na stanicích HS, na horských chatách a na rozcestích. Nejrizikovější jsou svahy, kde se laviny vyskytují jednou či vícekrát do roka a kde jsou ohroţeny komunikace, turistické cesty a přechody. Všude ve světě se realizuje odstřel sněhových vrstev. K této akci se přistupuje v případě, ţe je nutné, aby rizikový svah mohl být přístupný návštěvníkům a HS. Vyuţívá se k tomu granát, raketomet a další. Dále se budují různé protilavinové zábrany z dřeva, ţeleza či betonu. Nejlepší zábranou je les, ale zalesnění lavinových svahů je většinou obtíţné. V ČR se umělé uvolňování lavin neprovádí ani se nestaví protilavinové zábrany. (URL7) Následující text se bude zabývat detailněji lavinovou prevenci HS v České republice. Mezi klasické lavinové katastry patří Krkonoše a Jeseníky, zatímco Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Orlické hory a Beskydy jsou označeny jako netradiční lavinové dráhy. Do lavinové prevence HS v České republice se zahrnují následující základní činnosti (URL7): lavinová předpověď – na webových stránkách HS ČR se kaţdý den vytváří předpověď formou lavinového bulletinu pro kaţdou lavinovou oblast, lavinová pozorování – HS nestále monitoruje lavinovou aktivitu a snaţí se o záznamy kaţdého sesuvu, měření sněhového profilu – v rizikových oblastech se pravidelně měří stabilita sněhové pokrývky, meteorologická pozorování – další nezbytnou činností pro lavinovou prevenci je sledování vývoje počasí, v České republice HS obsluhuje meteorologickou stanici na Luční boudě v Krkonoších, lavinové výstrahy a upozornění – jakékoli místo, kde hrozí lavina, je označeno tabulemi. Oblasti s lavinovým stupněm 4 a 5 jsou nejnebezpečnější, proto jsou zcela uzavřeny, tvorba lavinového katastru, spolupráce s IKAR se zabývá lavinou problematikou, HS ČR se účastní kaţdoročních zasedání IKAR,
-27-
metodika, kurzy – na základě mezinárodních doporučení se HS ČR zabývá tvorbou lavinové metodiky a seznamuje s lavinovou problematikou veřejnost.
6.2 Záchranné akce Vedení záchranných akcí je stěţejní aktivitou HS, při které mnoho návštěvníků hor ocení existenci HS a uvědomí si, jak velký význam má činnost HS. Tato kapitola bude pojednávat o organizaci, průběhu a vedení záchranných a pátracích akcích. Na veškerou výzbroj a výstroj jsou kladeny jasně stanovené poţadavky, které definuje tzv. Materiálová komise. 6.2.1 Směrnice o vedení záchranných akcí Pro zkvalitnění rozhodovacího procesu při záchraně osob v horách byla vydána Směrnice pro vedení záchranných akcí, která platí pro všechny členy HS. První část směrnice řeší příjem tísňové výzvy. Bezprostředně po přijetí výzvy je nutné rozhodnout, zda se jedná o zásah pro HS nebo pro jinou sloţku IZS nebo o ţádost o nasazení HS mimo horské oblasti v rámci IZS. V druhém kroku je třeba zpracovat a vyhodnotit informace. Jedná-li se o zásah v horách, příjemce výzvy musí zjistit lokalitu, informace o volajícím a postiţeném a další informace související s poţadavkem na zásah. Na základě získaných údajů se určí, o jaký druh a místo zásahu jde. Další článek směrnice shrnuje postupy pro různé druhy záchranných akcí: pohřešování, zbloudění, uvíznutí, náhlá porucha zdraví, ohroţení ţivota nemocí nebo úrazem, lavinová nehoda, smrtelná nehoda. Součástí směrnice jsou také pravidla pro pouţití vrtulníku a stanovení způsobů vyţadování vrtulníku pro HS. Poslední články směrnice se dotýkají postupů a zásad komunikace při tísňovém volání a povinnosti pro vedoucího zásahu a záchranáře. (URL7) 6.2.2 Vybavení HS Předpokladem úspěšné akce je dobře vyškolený záchranný tým a technické vybavení. Na kaţdé akci by se měli nejvíce podílet profesionální členové HS, kteří jsou podporováni základnou dobrovolných členů. Záchranný materiál se vyuţívá dle druhu akce a je nutné udrţovat jeho dobrý technicky stav. Při práci v terénu se HS neobejde bez dokonalé znalosti terénu a map. Mapy jsou pouţívány k seznámení s terénem, k určování vzdáleností, výšek, úhlů, k pohybu za sníţené vzdálenosti nebo ve volném terénu bez cest, k určení vlastního stanoviště.
-28-
K určování světových stran se nabízí kompas a buzola. Kompas primárně slouţí k určování stran a k orientaci mapy. S buzolou lze navíc přenášet směry z mapy do terénu a naopak a měřit vodorovné úhly, které udávají hodnotu magnetických azimutů. V dnešní době je k dispozici také GPS. Jedná se celosvětový druţicový navigační systém, pomocí něhoţ lze určit přesnou geografickou polohu prakticky kdekoli na Zemi. GPS však zcela nenahradí mapu. (URL7) Horolezecká výzbroj je také nezbytnou součástí HS. Nejdůleţitější část výzbroje je lano, které se vyuţívá k jištění lezců, slaňování, vytahování, spouštění. Statická lana, která mají nízkou průtaţnost, jsou vhodná pro práce ve výškách, v záchranářství a speleologii. Naopak dynamická lana jsou pruţná a v případě pádu zachytí lezce. Do bezpečnostního řetězce dále patří prsní, sedací nebo celotělové úvazy. Karabiny jsou jistícím a kotvícím prostředkem, jejichţ hlavní funkcí je spojování jednotlivých částí řetězce. Prostředky na slaňování, spouštění a jištění fungují na principu lanové brzdy, jedná se např. o osmy, kyblíky. Je třeba zmínit i blokanty, coţ je zařízení, které lze po nasazení na vhodně silné lano jedním směrem volně posouvat, zatímco v opačném směru blokuje lano sevřením. Kladky se pouţívají při vytahování postiţených osob, lezců, materiálu, slouţí k transportu po lanovém přemostění atd. Zimní horolezectví se neobejde bez cepínů a stoupacích ţelez. (URL7) Laviny jsou hrozbou pro všechny návštěvníky hor, kteří se pohybují především ve volném terénu. Doporučuje se odpovídající lavinové vybavení, kterým disponuje kaţdý tým HS. Lavinový vyhledávač je elektronický přístroj, který po zapnutí vysílá signál. Podmínkou je, ţe tento přístroj musí mít u sebe i zasypaný. Ti, co zasypané hledají, si přístroj zapnou do reţimu vyhledávání. Je prakticky nemoţné najít zasypaného bez vyhledávače. Lavinová sonda slouţí k přesnému dohledání a ověření nálezu. Stejně důleţitá je lopata, která umoţňuje rychlé vyhrabání. HS má vţdy v batohu i záchranný materiál jako bivakovací vak a lékárničku. (URL4) Řízení záchranných akcí je podmíněno rychlým přenosem informací, coţ umoţňují radiostanice. Radiostanicím je přikládán velký význam, protoţe spojení při pátracích akcích, koordinace záchranářů při sluţbách, objednání sanitního vozu, spojení s leteckou sluţbou a řízení akcí v exponovaném terénu by se bez radiokomunikačního prostředku neobešlo.( URL3)
-29-
Členové HS musí pokrýt při své činnosti i území s velmi krkolomným terénem. K tomu pouţívají odpovídající vozové prostředky. V letních měsících nebo na začátku nebo na konci zimní sezóny HS jezdí s čtyřkolkou Bombardier Traxter. Pro nejtěţší terény a do různých povětrnostních podmínek je připravené vozidlo Land Rover Defender. Do lehčího terénu a na silnice zas vyjíţdí dodávka VW Transporter. V zadní části dodávky je prostor pro záchranný materiál a nosítka, vozidlo je vybaveno světelnou a zvukovou signalizací. (URL2) Při nočních podmínkách a sníţené viditelnosti se záchranáři neobejdou bez osvětlovacích prostředků. V záchranářské praxi se vyuţívají čelové svítilny s dvojím zdrojem světla. Pouţívají se i ruční svítilny, které mají svítivost několikrát větší, a studené světlo, které vyzařuje tlumené světlo několik hodin. Pro osvětlení ploch pak HS vyuţívá světel aut, čtyřkolek nebo skútrů. Při denním světle slouţí HS zvuková, světelná nebo kouřová signalizace. Tyto signalizace označují průjezd techniky k místu zásahu, přistávání vrtulníku atd. (URL7) Mezi pevné letní transportní prostředky HS zařazuje evakuační sedačku, v které pacient bude transportován vsedě, proto je určen pro evakuaci osob bez váţnějších zranění. Transportní vak Vakuform VM114 je lehký transportní prostředek pouţívaný v kombinaci s vakuovou matrací a určený především pro záchranu osob v obtíţném terénu. Jako univerzální prostředek jsou určena košová nosítka Ferno, která především slouţí pro transport pacienta z podzemí, horského a skalního terénu. Pro transport pacienta z vodní plochy a v zimních podmínkách je nutné tento prostředek doplnit plováky respektive taţnými rukojetěmi. Velmi jednoduchý a přitom lehký transportní je prostředek Sked Vakuform RS100, který je určen pro transport pacienta nesením, taţením, vytahováním, spouštěním ve vertikální a horizontální poloze a v závěsu pod vrtulníkem. Horská nosítka LECCO „KONG“ byla vyvinuta pro horskou záchranu. Jejich nespornou předností je způsob transportování. Nosidla jsou totiţ opatřena dvěma páry anatomicky tvarovaných a polstrovaných rukojetí, jeţ se nasazují na ramena. Dva záchranáři jsou tak schopni, relativně pohodlně, transportovat postiţeného po úzkém a exponovaném chodníku. HS pro své akce pouţívá i rakouský vozík Tyromont pro transport těţce zraněných v terénu, kdy nelze pouţít kolovou techniku. ( URL7) Pro zimní měsíce HS obstarala sněţný skútr Bombardier, jehoţ výhodou je rychlý přesun ke zraněnému především do odlehlejších míst. Nevýhoda můţe být poměrně velká hmotnost skútru, tak hrozí „zahrabání“ na tvrdém sněhu. V Krkonoších a
-30-
Krušných horách se pouţívá sněhová rolba Kassbohrer 100. Za pevné zimní prostředky se povaţují Kanadské saně, člun Akia nebo saně Fjelpulken. (URL2) Pro profesionály, kteří zasahují v náročném horském terénu za kaţdého počasí, je kvalita oblečení velmi důleţitá. Oblečení záchranáře lze rozdělit do tří kategorií: zateplené zimní oblečení – pouţívá se při sluţbě na sjezdových tratích a při jízdě na sněţném skútru, vícevrstvé celoroční oblečení – kombinují se tři základní vrstvy (funkční termoprádlo, zateplovací vrstva, nepromokavé svrchní oblečení), sluţební oblečení – to se nejvíce uplatní na stanicích HS při administrativní práci nebo při vystupování na veřejnosti. (URL4) 6.2.3 Průběh vedení záchranné akce Jakmile je ohlášena nehoda, je potřeba zjistit co nejvíce informací. Měla by se prověřit pravdivost informací i totoţnost osoby, která nehodu ohlásila. Pro zajištění hladkého průběhu akce a dosaţení úspěšného výsledku je nezbytné mít k dispozici co nejvíce informací: místo, kontakt, počet zraněných, pohlaví, věk, druh zranění, zdravotní indispozice atd. Záchranná akce by měla postupovat v následujících krocích (URL7): 1.
2.
Postup přípravy:
zpracování údajů o nehodě,
rozhodnutí o rozsahu akce,
podání informací na Ústředí HS,
vyhlášení akce podle poplachového plánu,
určení místa a hodiny srazu,
vydání pokynů ohledně výzbroje a výstroje podle charakteru záchranné akce,
podle potřeby informovat policii, IZS, nemocnice.
Sraz zachránců:
kontrola osobní výstroje a výzbroje,
podrobné seznámení s údaji a charakterem záchranné akce,
rozdělení funkcí a úkolů,
vybavení záchranným materiálem,
vytvoření seznamu účastníků akce, -31-
určení postupových cest, dopravy,
určení radiospojení,
přidělení
speciálního
vybavení
(osvětlovací
technika,
signalizační
prostředky). 3.
4.
5.
Postup v terénu:
určit pořadí druţstev,
rozhodnout o rychlosti postupu,
zatíţení zachránců, střídání, odpočinek.
Postup na místě nehody:
disciplinovaný příchod,
zajištění místa nehody,
okamţitá první pomoc, lékař,
dle podmínek vyproštění zraněného,
dle potřeby zajištění policie,
soupis věcí postiţeného,
dokumentace nehody (nákres, foto),
zvolení postupu při transportu,
kontrola při odchodu z místa nehody,
vedoucí akce řídí postup a sleduje stav záchranářů.
Transport:
určení transportního prostředku, sestavy druţstev a trasy transportu,
určení způsobu střídání členů transportního druţstva,
kontrola zdravotního stavu zraněného,
kontrola zdravotního stavu a stavu výstroje a výzbroje zachránců,
předání postiţeného s informací o jeho stavu zdravotnímu personálu nebo jiné kompetentní osobě.
6.
Ukončení záchranné akce:
zhotovení základní dokumentace zásahový lístek zdravotního stavu zraněného (časové údaje, podané léky, resuscitace, stavy vědomí, masivní krvácení, škrtidla apod.),
předání věci postiţeného (rodině, policii),
kontrola, ošetření a uloţení záchranného materiálu,
kontrola stavu zachránců a jejich výstroje a výzbroje, -32-
krátké zhodnocení akce, poděkování, občerstvení,
doplnění kompletní dokumentace a vypsání protokolu o záchranné akci (hledačka, lavinová akce),
7.
případné hlášení policii.
Protokol - musí obsahovat chronologický záznam všech událostí při záchranné akci:
jmenný seznam všech účastníků akce,
seznam pouţitého nebo poškozeného materiálu,
zdravotní dokumentaci zraněného,
jiné zúčastněné organizace (mimo HS),
případně přiloţení fotodokumentace.
Protokol i zásahový lístek musí být veden s vědomím, ţe se můţe stát podkladem pro vyšetřování policie a následné soudní jednání, případně pro posudky pojišťovnám a podkladem pro vymáhání finanční náhrady. 6.2.4 Druhy záchranných akcí (URL7) Rozlišují se následující druhy záchranných akcí:
turistický, lyţařský, cyklistický úraz,
záchranná akce v exponovaném terénu, horolezecká nehoda,
záchrana ze sedačkové lanovky,
evakuace (transport),
hledačka (můţe probíhat i s jinou sloţkou IZS).
V případě případu pohřešování HS postupuje standardně s tím, ţe je třeba získat co nejvíce informací - jméno a příjmení, aktuální stav postiţeného, druh zranění, mechanismus úrazu, věk, státní příslušnost, trvalé bydliště, místo ubytování v horské oblasti, čas a místo odchodu, popis trasy a případné její změny, místo posledního pohybu, popis postavy, oblečení, co měl u sebe, odborná horská způsobilost, schopnost orientace v terénu, znalost terénu. Pokud je osoba zbloudilá, jsou důleţité údaje jako popis místa, kde se postiţený nachází, jednoznačné určení posledního známého místa a následný směr pohybu. Na základě těchto údajů HS rozhodne, zda postiţený bude postupovat dál samostatně na základě konzultace a pokynů HS nebo zda postiţený zůstane na místě a HS bude postupovat jako při pohřešování nebo uvíznutí dle druhu terénu.
-33-
Při lavinové nehodě jsou získané informace stejně cenné jako u jiného druhu záchranné akce, HS se především zaměřuje na místo nehody, počet zasypaných, počet ostatních svědků, čas nehody, velikost laviny, vybavenost zasypaných lavinovými přístroji. Ihned poté HS předává instrukce svědkům, jak mají dále postupovat:
posouzení dalšího nebezpečí,
označení místa, kde byli postiţení naposled viděni,
označení místa strţení lavin,
upozornění na případné znečištění dalšími pachy,
hledání postiţených.
Pro tento druh záchranné akce jsou osloveni psovodové. HS začala pouţívat psy hlavně při vyhledávání osob zasypaných v lavinách. Po několika neštěstích byli do oblastí s výskytem lavin pořízeni psi (plemeno německého ovčáka) a začalo se s jejich výcvikem. Jako vzor byla pouţita metodika z alpských zemí, která se postupně přizpůsobovala podmínkám v našich horách. Prvními psovody v českých horách byli pánové W. Berger, M. Sitte a současný vedoucí kynologické brigády Karel Novák. V roce 1993 se při lavinové komisi IKARu zaloţila subkomise lavinových psů, kdy se postupně dokázala sjednotit metodika výcviku lavinových a pátracích psů. Bohuţel se však v praxi HS začalo postupně vyskytovat mnohem víc pátrání po pohřešovaných a zbloudilých osobách neţ lavinových akcí. A tak je u psů HS v současné době kladen také důraz na plošné vyhledávání osob v horském terénu. Záchrannou činností s využitím vrtulníku se rozumí činnosti přímo související se záchranou nebo ochranou lidských ţivotů, pomocí zraněným v těţko dostupných nebo odlehlých místech, odvrácením škody značného rozsahu za vyuţití základní lanové nebo speciální techniky, která je obsluhována vyškolenými pracovníky. Před leteckou záchranou členové HS zjišťují údaje o nebezpečných meteorologických jevech, jako je náhlá sněhová přeháňka, turbulence, oblast zastínění, námraza, krupobití, pád kamenů. Záchranné lety se dělí na:
pátrací lety,
primární záchranné lety,
sekundární transporty pacientů,
lety s nasazením psů,
výcvikové lety.
-34-
6.3 Poskytnutí zdravotnické péče Na HS v České republice se dnes hledí jako na profesionální organizaci, která je součástí IZS a očekává se od ní poskytnutí zdravotnické péče ve velkém rozsahu. Problémem je, ţe nejsou stanoveny jasné předpisy, do jaké míry mají a mohou záchranáři zasahovat z pohledu zdravotnictví. Pro HS je nezbytné, aby její členové v místě zásahu spolupracovali a orientačně znali jednotlivé lékařské postupy. (URL7) Členové HS musí být zvlášť dobře připravení na poskytnutí zdravotní péče, protoţe hory jsou těţko dostupnou oblastí a nelze zde dodrţet dojezdovou dobu na místo k raněnému do 15 minut. HS nevyjíţdí pouze k návštěvníkům hor, kteří utrpěli při své aktivitě lehčí zranění nebo se jim udělalo nevolno. Záchranáři musí být připraveni i na komplikovanější zdravotní stavy nebo úrazy. Mezi časté příčiny výjezdu patří infarkt myokardu, embolizace plic, dušení nebo úraz jako mozkolebeční poranění, šokové stavy apod. I v horských oblastech v České republice má HS nemalé zkušenosti s resuscitací jak v zimních tak v letních měsících. Přes rozsáhlé preventivní akce, kdy HS upozorňuje a radí, za jakých podmínek vyráţet do hor, se kaţdoročně realizují stovky zásahů. HS se přivolává nejvíce při lyţovém sjezdování a nejčastějším zraněním je zlomenina nebo poranění kloubu. (URL3)
6.4 Další činnosti Veřejnost má HS spojenou především se zimním obdobím, protoţe záchranáře potkává na sjezdových tratích a lze spatřit více zásahů neţ v jiném období. Záchranné akce a zásahy v zimě jsou pouze jednou částí pracovní náplně HS. Členové HS mají spoustu práce i v létě, která je stejně důleţitá. V září se uskutečňuje letní mezinárodní soutěţ HS, která se koná v Jizerských horách. Závody prověří soutěţící jak po stránce odborné, tak fyzické. Během etapy musí závodníci absolvovat několik horolezeckých disciplín a v závěru prokázat znalosti z první pomoci při ošetření simulovaného zranění. HS se účastní také zimních mezinárodních soutěţí HS. (URL6) V průběhu letních měsíců se realizuje několik školení, výcviků, metodických akcí atd. Ve spolupráci s Policií ČR se cvičí noví letečtí záchranáři HS, kteří doplňují stav lidí, kteří mohou byt nasazeni pro transport zraněného z nepřístupného terénu. Instruktoři a cvičitele HS během léta provádí výcvik budoucích zdravotních záchranářů, kteří se
-35-
seznamují s prací členů HS. Také se pořádají odborné semináře pro členy HS zaměřené na nové trendy v oblasti zdravotní pomoci a novinky o materiálech a technikách, které HS pouţívá při své činnosti. Profesionálové absolvují doškolení, na kterém se zdokonalují v základních odbornostech. Pro nové zájemce o práci v HS se organizuje tzv. „letní škola HS“. (URL5) Dalším zásadním úkolem HS po skončení zimy je údrţba a oprava prostředků, které se pouţívají pro záchranu na sjezdových tratích i v terénu - sněţné skútry, svozné prostředky, terénní vozidla. Dále je třeba zabezpečit údrţbu budov HS. V terénu se opravují poškozená tyčová značení. (URL5) Členové HS musí pravidelně absolvovat zdravotní prohlídku se zátěţovým testem a fyzickou prověrku. Součástí tohoto programu je i metodické školení. V jednotlivých oblastech se účastní akcí, na kterých HS prezentuje svou práci, techniku a vybavení. Jsou to většinou různé dny IZS, akce pro veřejnost nebo školy. Celoročně je HS připravena pro případ, ţe bude poţádána pořadateli různých sportovních akcí o spolupráci při zajištění zdravotního zabezpečení a technické pomoci. V letním období se také připravuje finanční rozpočet a probíhají výběrová řízení na nákupy vybavení a techniky pro HS. Po skončení léta je nutné připravit stanice HS na náročnější zimní období. (URL5)
-36-
7 ČINNOST HORSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY V RÁMCI INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU HS je zařazena mezi ostatní sloţky IZS v České republice, proto se nesmí zapomínat ani na význam této úlohy. Další text přiblíţí princip fungování IZS a roli HS v rámci IZS.
7.1 Základní informace o IZS IZS je efektivní systém vazeb, pravidel spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních sloţek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací a přípravě na mimořádné události. Tak aby stručně řečeno „nikdo nebyl opomenut, kdo pomoci můţe a vzájemně si nikdo z nich nepřekáţel“. (URL12) Základní složky IZS jsou: Hasičský záchranný sbor České republiky, Jednotky poţární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami poţární ochrany, Zdravotnická záchranná sluţba, Policie České republiky. Ostatní složky IZS: vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné sluţby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdruţení občanů, která lze vyuţít k záchranným a likvidačním pracím.
-37-
Mezi ostatní sloţky jsou tímto zařazeni Svaz záchranných brigád kynologů, Vodní záchranná sluţba, Český červený kříţ, Česká speologická společnost – Speologická záchranná sluţba a Horská služba. Základním právním předpisem pro IZS je zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2000 Sb. Zákon je rozdělen do 38 §. S tím souvisí i právní předpisy, které regulují především činnost jednotlivých sloţek IZS, tj. Hasičského záchranného sboru, jednotek poţární ochrany zařazených do jednotek do plošného krytí kraje jednotkami poţární ochrany, zdravotnické záchranné sluţby, Policie České republiky a také činnost ostatních sloţek IZS, jako je Horská sluţba. (URL13) Páteří IZS je HZS, který koordinuje záchranné a likvidační práce. Toto platí zejména, kdyţ zasahuje více sloţek IZS, pak na daném místě to řídí příslušník HZS. Na strategické úrovni je pak IZS koordinován krizovými orgány krajů a Ministerstva vnitra. Dle zákona o IZS velitel zásahu má při provádění záchranných a likvidačních prací rozsáhlé pravomoci. Můţe mj. zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu, nařídit evakuaci osob nebo stanovit jiná dočasná omezení k ochraně ţivota, zdraví, majetku a ţivotního prostředí, velitel zásahu je rovněţ ze zákona oprávněn vyzvat právnické a fyzické osoby k poskytnutí osobní nebo věcné pomoci. Firmy a občané mají ze zákona povinnost tuto ţádost o pomoc při řešení mimořádné události vyslyšet. (URL12) I v minulosti vţdy existovala nějaká forma spolupráce při vzniku mimořádné události. Ve veřejném zájmu bylo, aby proběhla rychlá záchrana a likvidace mimořádné události. Základy IZS byly poloţeny v roce 1993 a systém byl vytvořen pro kaţdodenní spolupráci hasičů, zdravotníků, policie a dalších sloţek při řešení poţárů, dopravních nehod atd.
7.2 Horská služba v rámci IZS Spolupráce HS a dalších sloţek IZS většinou vyplývá z charakteru záchranných akcí. Při záchraně je HS pokaţdé připravena k poskytnutí první pomoci a velmi často také dochází k zajištění základního ošetření. Následně je třeba zraněného přepravit a předat lékaři, aby mu byla zajištěna plnohodnotná lékařská péče. Z toho lze usoudit, ţe HS velmi často spojí své síly se ZZS.
-38-
Při akcích, kdy jde o váţnější zranění, se HS obrací na LZS, Polici ČR nebo Armádu ČR. HS vyuţívá vrtulník z několika důvodů. Dle naléhavosti případu se HS obrací na ZZS a LZS s ţádostí o vyuţití vrtulníku pro přepravu zraněného. Nebo HS ţádá Policii ČR o zajištění vzduchové podpory při rozsáhlé pátrací akci. Tětí moţností je zajištění vrtulníku pro technický zásah, coţ se děje ve spolupráci s Policií ČR a Armádou ČR. Vzájemná spolupráce HS a IZS probíhá i tak, ţe HS je poţádána o zásah při mimořádných událostech, které se mohou ale i nemusí vyskytovat v horském terénu. HS má profesionály, psy s nejvyšší atestací i nejmodernější techniku, dále jsou velkou výhodou znalosti a zkušenosti členů HS v oblasti horolezectví, práce ve výškách a dobré spolupráci s LZS. Policie ČR se obrací na HS velmi často při hledání pohřešovaného, ať uţ případ nastal v horách nebo mimo. Klíčovou záleţitostí při spolupráci jednotlivých týmů je komunikace. Často se stává, ţe záchranáři pracují v určité vzdálenosti od sebe, proto vyuţívají různých spolehlivých komunikačních prostředků. Komunikace je udrţována pomocí lehkého přenosného radiopřijímače a pevného vysílače, který je umístěn ve vozidle a na stanici HS. Pro zajištění bezproblémové komunikace jsou zřízeny postupy pro pouţívání a kontrolu radiových systémů. Samotní členové HS také vyuţívají mobilní telefony a doporučují to i návštěvníkům hor, aby ho měli vţdy s sebou. Výhodou je, ţe mobilní telefon má dnes skoro kaţdý a částečně ho lze vyuţít k lokalizaci. Největší komplikací je, ţe existují místa, která nejsou pokryta signálem GSM. Přes všechny zmíněné principy spolupráce sloţek IZS se členové HS domnívají, ţe sluţby, které nabízejí, nejsou pro záchranné akce vyuţívány efektivně. Profesionální záchranáři, moderní vozidla, vycvičení psi by mohli být velkým přínosem. Dle slov náčelníka HS Krkonoše se HS dovídá o záchranných a likvidačních akcí s prodlením a málokdy je vyzvána k zásahu. I přesto, ţe HS nepatří k primárním sloţkám IZS, tak vybavení, kterým disponuje, by mohlo výrazně pomoci při pátraní po pohřešovaných osobách, při povodních atd. Lavinoví psi zvládají pátrání na plochách i v sutinách. Záchranáři z HS jsou právě zapojováni především do případů, kdy je podezření, ţe pohřešovaný se můţe vyskytovat v horách. (URL14)
-39-
8 ZÁVĚR Vzhledem k tomu, ţe s vzrůstající návštěvností hor se také zvyšuje počet nehod a úrazů, HS hraje v horách velmi významnou roli. Cílem této práce bylo zjistit, jakým způsobem se vyvíjela organizovaná záchrana v horách a jak fungují záchranáři HS v současné době. Zpracované informace dokazují, ţe HS je organizací, která má za sebou bohatou historii a která je ve své práci nezastupitelná. Vyhodnocení dílčích úkolů toto tvrzení podporuje a rozšiřuje. 1. Popis nejdůleţitějších historických událostí ve vývoji HS v České republice. 2. Charakteristika HS z pohledu organizační struktury. 3. Výčet činností, které jsou v zodpovědnosti HS. 4. Prezentace úlohy a významu HS v rámci IZS. Vývoj HS byl poznamenán několika událostmi. I přesto, ţe některá období jako druhá světová válka nebyla pro vývoj HS příznivá, členové HS dokázali díky své loajalitě, skromnosti a odhodlanosti čelit všem negativním vlivům. Tyto vlastnosti jsou pro záchranáře v rámci HS typické dodnes. Druhým úkolem byla charakteristika HS z pohledu organizační struktury a přiblíţení problematiky týkající se legislativy a financí. Po několika změnách je dnešní HS v České republice pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj a od roku 2010 je působení HS upraveno dle novely zákona o cestovním ruchu. Tato novela není však zcela dostačující a HS neustále bojuje za uzákonění více pravidel. I třetí úkol lze povaţovat za splněný, v práci je uveden seznam různých činností, za které zodpovídá HS. Realizace záchranných akcí, při kterých HS poskytuje také první pomoc a základní ošetření, je rozhodně klíčovou činností, protoţe díky kvalitě poskytovaných sluţeb HS je zachráněno mnoho ţivotů. Je třeba si však uvědomit, ţe stejně důleţitá je i preventivní činnost, kterou se HS zabývá. Prevence je základ pro to, aby návštěvníci hor eliminovali své chyby a nevystavovali se zbytečným nebezpečím. Posledním bodem bylo zhodnotit úlohu HS v rámci IZS. HS jako sloţka IZS je připravena nabídnout své sluţby v podstatě pro různé mimořádné události. Bohuţel i zde se rozcházejí názory mezi IZS a HS. V případě událostí mimo horský terén, není HS
-40-
obvykle ihned povolána, protoţe není primární sloţkou IZS. HS se domnívá, ţe by se jednotlivé týmy a existující vybavení v rámci IZS mohlo vyuţívat efektivněji. Dá se stručně shrnout, ţe HS je vzhledem k dlouholetým zkušenostem schopna a dobře vybavena organizovat jakékoliv zásahy v jakoukoliv roční dobu. Na tuto skutečnost by však neměli spoléhat ti, co se chystají do hor a měli by se stejně spolehlivě jako členové HS na horské podmínky připravit, aby zásah HS nebyl nutný. HS reaguje nejen na aktuální případy, ale snaţí se o realizaci různých inovací. Do budoucna se počítá s modernizací komunikačních prostředků v rámci celé IZS. Dále se pracuje na vylepšení mapových podkladů a lavinové techniky. Rozvoj je zaznamenán i v rámci zahraniční spolupráce, kdy organizace IKAR se všemi svými členy vylepšuje kvalitu sluţeb a reaguje na novinky v oboru horské sluţby.
-41-
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knihy: 1. BÍCA, M. Jizerská vyprávění. Praha: Revue, 2004. ISBN 80-900803-4-0 2. KOŢÍK T, F. Synové hor. 4.vyd. Miloš Vognar – M&V, 2006. ISBN 80-8677113-X 3. NOVÁK, T. V. Proti rozbouřeným živlům. Praha: Revue, 2004. ISBN 80900803-4-0 4. SCHIMANSKI, CH. Risks in Mountain Rescue. Mountain Rescue Asocciations, 2008. 5. SUCHL, J. Vteřiny mezi životem a smrtí. 3. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1989. 288s. 6. VRBA, M. V lavinách a vánicích. Vsetín: Altituda, 2003. ISBN 80-86743-01-2 Elektronické dokumenty: URL1:http://www.ct24.cz/domaci/76818-horska-sluzba-je-konecne-ukotvena-vzakone-ovsem-bez-pravomoci/, [cit. 2011-07-08]. URL2: http://www.hscr.cz/attachments/HS-1-2008.pdf, [cit. 2011-06-30]. URL3: http://www.hscr.cz/attachments/Horska-sluzba-2-2009.pdf, [cit. 2011-06-30]. URL4:http://www.hscr.cz/attachments/Horska_sluzba_doporuceni-a-informace_032009_10_72dpi.pdf, [cit. 2011-06-30]. URL5:http://www.hscr.cz/attachments/Horska-sluzba-4-2010-pro-web.pdf,[cit. 201106-30]. URL6: http://www.hscr.cz/attachments/HS-5-final.pdf, [cit. 2011-06-30]. URL7: http://mail.kallib.cz/hs/index.php, [cit. 2011-06-30]. URL8: http://www.hscr.cz/attachments/Statut-22-6-2011-_2_.pdf, [cit. 2011-06-30]. URL9: http://www.hscr.cz/attachments/02_Statut-2010.pdf, [cit. 2011-06-30]. URL10:http://www.hscr.cz/attachments/Vyrocni_zprava_2010.pdf, [cit. 2011-06-30].
-42-
URL11:http://www.mmr.cz/Cestovni-ruch/Pravo-Legislativa/Pravnipredpisy/Novela-zakona-c--159-99-Sb--o-obsahu-cinnosti-a-vy, [cit. 2011-06-30]. URL12:http://www.hzscr.cz/clanek/integrovany-zachranny-system.aspx, [cit. 201108-01]. URL13:http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_ s.155/701?PC_8411_l=239/2000&PC_8411_ps=10#10821, [cit. 2011-08-01]. URL14:http://zpravy.idnes.cz/horska-sluzba-jsme-profici-a-mame-techniku-mimohory-nas-ale-ignoruji-1je-/domaci.aspx?c=A101213_160048_domaci_taj, [cit. 201108-01].
-43-
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Šéfové Horské sluţby ČR ......................................................................18
-44-
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Němé značky Krkonoš ............................................................................18 Obrázek č. 2: Rozpočet HS ČR v roce 2010 .................................................................23
-45-
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Logo HS ČR .............................................................................................. 47 Příloha č. 2: Desatero pro chování na sjezdových tratích .............................................47 Příloha č. 3: Desatero pro pohyb v horském terénu ...................................................... 48
-46-
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Logo HS ČR
Zdroj: http://www.hscr.cz/index.php?option=com_custompages&Itemid=12
Příloha č. 2: Desatero pro chování na sjezdových tratích Desatero pro chování na sjezdových tratích 1. Ohled na ostatní lyžaře - kaţdý lyţař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohroţoval nebo nepoškozoval někoho jiného. 2. Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy - kaţdý lyţař nebo snowboardista musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakoţ i hustotě provozu. 3. Volba jízdní stopy - lyţař nebo snowboardista přijíţdějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohroţoval lyţaře jedoucího před ním. 4. Předjíždění - předjíţdět se můţe seshora nebo zespodu, zprava nebo zleva, ale vţdy jen s odstupem, který poskytne předjíţděnému lyţaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru. 5. Vjíždění a rozjíždění - kaţdý lyţař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, ţe to můţe učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.
-47-
6. Zastavení - kaţdý lyţař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdrţoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyţař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji. 7. Stoupání a sestup - lyţař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí pouţívat okraj sjezdové tratě. 8. Respektování značek - kaţdý lyţař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci. 9. Chování při úrazech - při úrazech je kaţdý lyţař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc. 10. Povinnost prokázání se - kaţdý lyţař nebo snowboardista, ať svědek, nebo účastník, ať odpovědný, nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje. Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/76818-horska-sluzba-je-konecne-ukotvena-v-zakoneovsem-bez-pravomoci/
-48-
Příloha č. 3: Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu
Zdroj: www.hscr.cz/www/prilohy/file45865b51c7cdf.pdf
-49-
