Výukový text Stavitelství

Úvod do pozemního stavitelství

Výukový text Stavitelství část Úvod do pozemního stavitelství Garant: Autor:

Doc. Ing. Jan Pašek, Ph.D. Doc. Ing. Jan Pašek, Ph.D.

Studijní zátěž Prezenční studium Počet kreditů

Semestr Týden

4 -

Počet výukových hodin podle počtu kreditů 144 12

Počet výukových kontaktních hodin 36 2+1

Počet výukových hodin samostudia 108 9

Počet časových hodin samostudia 81 6,75

Kombinované studium Počet kreditů

Semestr Výuka v blocích tři bloky za semestr

4 -

Počet výukových hodin podle počtu kreditů 144 3 x 48

Počet výukových kontaktních hodin

Počet výukových hodin samostudia

Počet časových hodin samostudia

12 3x4

132 3 x 44

99 3 x 33

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství

Obsah Úvod ........................................................................................................... 4 1.

Vymezení pojmu pozemní stavitelství..................................................... 5 1.1. 1.2. 1.3.

2.

Legislativa v pozemním stavitelství....................................................... 11 2.1. 2.2. 2.3.

3.

Funkce a řešení svislých konstrukcí ................................................. 62 Zakreslování svislých konstrukcí ..................................................... 63 Zakreslování obkladů........................................................................ 64

Technické řešení a výkresy vodorovných konstrukcí ........................................... 66 8.1. 8.2. 8.3. 8.4.

9.

Funkce a řešení základů.................................................................... 55 Zakreslování výkopů ........................................................................ 56 Zakreslování plošných základů......................................................... 58 Zakreslování kanálů, prostupů a šachet ............................................ 60

Technické řešení a výkresy svislých konstrukcí .......................................... 62 7.1. 7.2. 7.3.

8.

Konstrukční varianty pozemních staveb........................................... 50 Materiálové varianty stavebních konstrukcí..................................... 53 Technologické varianty stavebních konstrukcí ................................ 54

Stavební řešení a výkresy základů ........................................................ 55 6.1. 6.2. 6.3. 6.4.

7.

Situace............................................................................................... 37 Vytyčovací výkresy .......................................................................... 41 Výkresy terénních úprav................................................................... 43

Konstrukční a materiálová řešení budov .................................................... 50 5.1. 5.2. 5.3.

6.

Základní pravidla uspořádání technických výkresů .......................... 17 Zásady tvorby stavebních výkresů ................................................... 18 Zásady zobrazování staveb ............................................................... 30

Výkresy situační...................................................................................... 37 4.1. 4.2. 4.3.

5.

Stavební legislativa........................................................................... 11 Požadavky na obsah projektové dokumentace ................................. 13 Podklady pro ocenění nemovitosti.................................................... 15

Zásady tvorby a čtení stavebních výkresů............................................ 17 3.1. 3.2. 3.3.

4.

Základní terminologie......................................................................... 5 Obory stavebnictví.............................................................................. 9 Pozemní stavby................................................................................... 9

Funkce a řešení vodorovných konstrukcí ......................................... 66 Zakreslování vodorovných nosných konstrukcí ............................... 68 Zakreslování zavěšených stropních podhledů .................................. 69 Zakreslování podlahových konstrukcí.............................................. 70

Technické řešení a výkresy schodišť a ramp ........................................... 72 9.1. 9.2.

Funkce a řešení schodišť a šikmých ramp ........................................ 72 Zakreslování konstrukcí schodišť a ramp......................................... 74

-2-

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství 10.

Technické řešení a výkresy střech..................................................... 76

10.1. 10.2.

Funkce a řešení střešních konstrukcí ................................................ 76 Zakreslování střešních konstrukcí .................................................... 79

Dodatky.................................................................................................... 82

-3-


Úvod Úvod Předmět Úvod do pozemního stavitelství je součástí bloku technických předmětů, zařazených do studijního oboru Oceňování majetku ve studijním programu Bankovnictví. Úvod do pozemního stavitelství je vyučován jako první v tomto bloku. Jedná se o předmět povinně volitelný, který má zejména studentům bez stavebně technického vzdělání či zkušeností poskytnout základní orientaci ve stavební legislativě, stavebně technické dokumentaci a terminologii. Orientace v těchto oblastech je nezbytná pro úspěšné zvládnutí navazujících technických předmětů, ale poskytuje i oporu praktické činnosti odhadce nemovitostí. Úvod do předmětu Úvod do pozemního stavitelství Předmět studentovi poskytne přehled ve 3 oblastech. První oblastí je legislativa – významné zákony, vyhlášky a normy pro stavební problematiku v rozsahu týkajícím se oceňování nemovitostí. Druhou oblastí je projektová dokumentace staveb – zásady tvorby projektové dokumentace v rozsahu nezbytném pro schopnost porozumění stavebním výkresům. Poslední oblastí jsou stavební prvky a konstrukce – odborná terminologie a základní vlastnosti stavebních prvků a konstrukcí v rozsahu nezbytném pro porozumění navazujících technických předmětů studijního oboru. Výuka předmětu obsahuje přednášky i cvičení. Ve cvičeních student na praktických příkladech prezentuje svoji schopnost orientace ve stavební dokumentaci. Závěrečné hodnocení klasifikovaným zápočtem je provedeno na základě písemného testu a pohovoru nad semestrální prací ve cvičeních. Písemný test obsahuje 2 části – jednak pro prezentaci osvojení orientace ve stavební dokumentaci, a jednak pro prezentaci základních znalostí stavebních prvků a konstrukcí. Práce s doporučenou literaturou Doporučená literatura obsahuje publikace, které jsou studentům k dispozici pro zapůjčení i zakoupení v knihovně BIVŠ, případně jsou obecně dostupné. Obě publikace poskytují dostatek informací pro úspěšné absolvování předmětu – pro práci ve cvičeních, tak při závěrečném testu. Vedle toho je doporučeno opatřit si alespoň k nahlédnutí projektovou dokumentaci několika staveb a s její pomocí si prakticky osvojit pravidla „čtení“ projektů, a dále nezbytné právní a technické předpisy pro oblast pozemního stavitelství. Jak pracovat s touto publikací Výukový text je významnou součástí distanční výuky. Jedná se o studijní materiál, umožňující osvojení látky vlastním samostudiem studenta. Současně obsahuje prvky pro kontrolu správnosti pochopení látky. Podrobnější informace k organizaci distanční výuky obsahuje pomůcka „Jak studovat v distančním vzdělávání“, který je k dispozici v IS BIVŠ. Tento text studenta mj. vede, jak se samostudiu naučit jako metodě studia. Vstupní test Předmět Úvod do pozemního stavitelství vstupní test neobsahuje. Předpokládá se, že pro značnou část studentů bude vyučovaná látka zcela novou.

-4-

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství 1. Vymezení pojmu pozemní stavitelství

1. Vymezení pojmu pozemní stavitelství

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá orientaci v oborech stavebnictví - bude schopen vymezit pojem pozemní stavitelství

Doporučená literatura: Autor Název

Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Michálek, Josef a kol. Úvod do pozemního BIVŠ, 2009 7 – 16 stavitelství Zákon ČR Zákon č. 183/2006 ČR, 2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve změně zákona č. 350/2012 Sb.

1.1. Základní terminologie V obecné mluvě jsou zavedena řada pojmů, používaných i v terminologii odborné, které jsou ovšem nesprávné. Jako typický příklad lze uvést nesprávný pojem „patro“ versus správné „podlaží“. Níže uvedené definice jsou definicemi volnými, co nejsrozumitelněji prezentujícími dané subjekty. Stavba (1) – produkt stavební činnosti, a to i nedokončený (ve stavu rozestavěnosti, kdy v případě pozemní stavby je zřetelný obrys a dispozice prvního nadzemního podlaží), nepovolený nebo nezkolaudovaný; v případě pozemní stavby může znamenat i více než jedna budova, nebo naopak část jedné budovy. Stavba může mít trvalý nebo dočasný charakter. Stavba (2) – stavební činnost, tj. aktivita směřující k vytvoření produktu – samotné stavby (1). Objekt – obecně hmotný předmět, v případě pozemních staveb – stavební objekt = stavba (1). Budova – pozemní stavba (1) prostorově soustředěná a vymezená zpravidla obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Budova je složena ze stavebních prvků a konstrukcí a technických zařízení (instalací), které vzájemným uspořádáním tvoří funkční celek. Stavební konstrukce – jsou sestaveny ze stavebních prvků, tvoří stavební část budovy. Rozlišují se prvky a konstrukce dlouhodobé životnosti – tzv. nosné prvky a konstrukce (základy, svislé nosné prvky, vodorovné nosné -5-

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství prvky, schodiště, nosné konstrukce střech), a prvky krátkodobé životnosti – výplňové a kompletační prvky a konstrukce (obvodové pláště, střešní pláště, příčky, podlahy, stropní podhledy, povrchové úpravy, výplně otvorů, atd.) – příklady viz obr. 1.

Obr. 1 Příklady prvků a konstrukcí v budově – 1 … terén, základové podloží; 2 …výkopy pro základy; 3 … základové konstrukce, základy; 4 … svislé konstrukce nosné, nenosné (příčky), obvodové; 5 … úpravy povrchů; 6 … komínové a ventilační průduchy; 7 … stropní konstrukce (stropy), stropní podhledy; 8 … podlahy; 9 …zastřešení (nosná konstrukce + střešní plášť); 10 … výplně otvorů (okna, dveře, vrata)

-6-

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Podlaží – prostorově soustředěná část budovy, horizontálně vymezená zpravidla horními plochami stropní konstrukce pod a nad příslušným podlaží, vertikálně vymezená vnějším povrchem obvodových konstrukcí budovy. Rozlišují se podlaží nadzemní – nad úrovní terénu, a podlaží podzemní – pod úrovní terénu – viz obr. 1 a příklad; jako první nadzemní podlaží se zpravidla uvádí to, ve kterém se nachází hlavní vstup do objektu. Označují se 1.NP nebo 1 (první nadzemní podlaží), 2.NP nebo 2, 3.NP nebo 3 atd., resp. 1.PP nebo 01 (první podzemní podlaží), 2.PP nebo 02 atd. – viz obr. 2. V obecné mluvě se lze setkat s termíny přízemí (= 1.NP), první patro (= 2.NP) atd., resp. první suterén (1.PP), druhý suterén (2.PP) atd.; tyto pojmy se v odborné terminologii považují za nesprávné a nepoužívají se.

Obr. 2 Označení nadzemních a podzemních podlaží ve svislém řezu budovou Rozměry budovy – vodorovné vzdálenosti mezi krajními body objektu v daném směru (délka / šířka), resp. svislá vzdálenost mezi nejvyšším bodem budovy a povrchem upraveného terénu přiléhajícího k budově (výška). Jednotka 1 m. Zastavěná plocha budovy – plocha ohraničená svislými průměty vnějšího líce svislých konstrukcí všech podlaží do vodorovné roviny upraveného terénu. Neuvažují se izolační přizdívky pod úrovní terénu. Jednotka 1 m2. Obestavěný prostor budovy – objem tělesa budovy; vypočte se jako součet obestavěného prostoro základů, spodní a vrchní části budovy a zastřešení. Obestavěný prostor základů je dán kubaturou základových konstrukcí. Obestavěný prostor spodní a vrchní části budovy a zastřešení je ohraničen vnějšími plochami obvodových konstrukcí, dole rovinou spodní úrovně podlahové konstrukce a nahoře vnějšími plochami střechy. Jednotka 1 m3. Podlahová plocha – plocha všech místností stavby nebo její části (budova, byt, kancelářská jednotka, obchodní jednotka apod.) včetně ploch balkónů, lodžií a schodišť. Do této plochy se nezapočítávají plochy konstrukcí – stěn, -7-

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství sloupů, komínů, apod., naopak se započítávají vestavěné skříně, kuchyňské linky, vany apod. Používá se i pojem užitná plocha. Jednotka 1 m2. Úroveň terénu – nadmořská výška povrchu (nivelety) terénu v daném místě; v ČR se používá systém Balt po vyrovnání – v dokumentaci se označuje Bpv. V okolí stavby se rozlišuje povrch původního terénu (před zahájením stavby) – v dokumentaci se označuje PT, resp. povrch upraveného terénu (po dokončení stavby, může být i zpevněný – chodník, komunikace apod.) – v dokumentaci se označuje UT. Jednotka m n.m. Technická zařízení budov – zařízení a profese, zajišťující technické prostředí a provoz budov. Zahrnují instalační rozvody (vytápění, vzduchotechnika, klimatizace, chlazení, rozvody plynu, vody a kanalizace, centrální vysavače), elektrotechnické rozvody (měření a regulace, elektrorozvody, zabezpečovací technika, řídicí systémy pro veškerá technická zařízení, hromosvody, telefonní rozvody, rozvody televizního signálu, počítačové sítě apod.) a další technická vybavení (výtahy, osvětlení apod.). Používá se zkratka TZB. Zdravotně technické instalace – podskupina TZB, zajišťující hygienické prostředí budov. Obsahuje vnitřní kanalizaci, vnitřní vodovod a domovní plynovod, včetně zařizovacích předmětů a plynových spotřebičů.

Příklad:

P

Podzemní nebo nadzemní podlaží?

Obr. 3 Rozdělení objektu na nadzemní podlaží a podzemní podlaží V některých případech nemusí být určení prvního nadzemního podlaží zcela jednoznačné; jedná se zejména o situace, kdy je dotčený objekt obklopen -8-

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství svažitým nebo terasovitým terénem. V takovém případě se první nadzemní podlaží může nacházet i částečně pod úrovní terénu (viz obr. 3). Úroveň podlahy 1.NP (s hlavním vstupem) na protilehlé straně objektu musí být nad úrovní UT.

1.2. Obory stavebnictví Stavebnictví se dělí na dva základní obory, každý se dále dělí na podobory: - pozemní stavby o stavby pro bydlení o stavby občanské o stavby průmyslové o stavby zemědělské o stavby ostatní - inženýrské stavby o stavby dopravní o stavby vodohospodářské o stavby pro energetiku o stavby podzemní o stavby speciální Pozemní stavitelství se zaobírá pozemními stavbami po stránce konstrukční, jejich stavebním prováděním. Produktem stavební činnosti je „stavba“, kterou je v případě pozemního stavitelství nejčastěji budova. Ta se od ostatních staveb typicky odlišuje tím, že zpravidla má vnitřní prostředí (zjednodušeně interiér), obklopené obálkou budovy. Mezi pozemní stavby ale patří např. i stavby otevřené – bez obvodových stěn, pouze se střechou. Pojem „stavba“ má ale i význam stavební činnosti, tj. aktivity směřující k vytvoření produktu – samotné stavby. Druhy stavebního záměru podle Stavebního zákona jsou následující: - nová stavba (tzv. novostavba) - změna dokončené stavby (zahrnuje stavební úpravy, rekonstrukce, modernizace, nástavba, přístavba, opravy apod.)

1.3. Pozemní stavby Pro účely oceňování nemovitostí je třeba výše uvedené podobory pozemních staveb podrobněji specifikovat. Na základě obecně používaných členění lze skupiny pozemních staveb specifikovat následovně: - stavby pro bydlení – rodinné domy, bytové domy, stavby pro individuální rekreaci - stavby občanské – stavby pro administrativu, zdravotnictví, sociální péči, školství, sport, výzkum, kulturu, osvětu, služby, obchod, dočasné ubytování (např. hotely), dopravu, spoje - stavby průmyslové – stavby pro výrobu, skladování, energetiku - stavby zemědělské – stavby pro živočišnou a rostlinnou výrobu - stavby ostatní – např. rozhledny

-9-


Příklad:

P

A co stavby sloužící dvěma nebo více účelům? Představme si nijak výjimečný případ šesti podlažního podsklepeného domu, který má v suterénu obsaženu restauraci, v přízemí obchody a kanceláře a ve vyšších podlažích byty. Rozhodnutí o začlenění se pak provádí na základě nejvyššího počtu měrných jednotek, příslušejících jednotlivým způsobům využití. Měrnými jednotkami jsou nejčastěji m2 podlahové nebo celkové plochy, nebo m3 obestavěného prostoru. V daném případě by se tedy jednalo o stavbu obytnou, protože byty v horních podlažích z hlediska obou měrných jednotek převažují nad využitím spodních podlaží.

S

Shrnutí Odhadce nemovitostí by měl být obeznámen se základní legislativou v pozemním stavitelství, stejně jako s odbornou terminologií v požadovaném rozsahu.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – pozorujte stavby ve svém okolí a zatřiďte je do příslušné skupiny pozemních staveb. 2. Námět – pozorujte stavby ve svém okolí a klasifikujte je dle jejich podlažnosti.

- 10 -


2. Legislativa v pozemním stavitelství

2. Legislativa v pozemním stavitelství

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá orientaci v základních právních a odborných předpisech pro oblast pozemního stavitelství - získá orientaci v obsahovosti projektové dokumentace staveb


Zákon ČR

Vyhláška MPO

Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Zákon č. 183/2006 Sbírka zákonů, Sb., o územním 2006 plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve změně zákona č. 350/2012 Sb. Vyhláška č. 499/2006 MPO, 2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.

2.1. Stavební legislativa V právním řádu České republiky je zavedena následující hierarchie právních předpisů – právních norem: - Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony; - zákony, zákonná opatření – schvalované zákonodárným sborem; - nařízení – vydávané vládou, obcemi nebo kraji; - vyhlášky – vydávané ústředními orgány státní správy (např. ministerstvy) nebo jinými zmocněnými úřady, obcemi nebo kraji. Vedle právních norem existují technické normy – předpisy, stanovující důležité parametry či vlastnosti materiálů, výrobků, součástí nebo pracovních postupů. České státní normy se označují ČSN XX YYZZ, kde XX je číselné označení třídy technické normy, označující oblast dané problematiky. V ČR technické normy vydává Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Základním předpisem stavební legislativy ČR je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) s účinností k 1.1.2007, ve změně zákona č. 350/2012 Sb. s účinností 1.1.2013. Zákon č. 183/2006 Sb. nahradil dlouhodobě překonaný starý stavební zákon č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který byl po roce 1990 celkem 23x novelizován. Nicméně v souladu s požadavky starého zákona a jeho prováděcích vyhlášek byl - 11 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství realizován obrovský objem stavebního fondu, proto je v souvislosti s oceňováním nemovitostí třeba vnímat i dnes již zrušené základní předpisy. Z hlediska prodeje nebo pronájmu nemovitosti je významný zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 318/2012 Sb., resp. novela vyhlášky č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov. Tyto předpisy mj. stanovují povinnost hodnocení energetické náročnosti vybraných budov a jejich částí nově realizovaných, podléhajících rekonstrukci, při prodeji nebo pronájmu. K tomuto účelu se zpracovává průkaz energetické náročnosti budovy (dále jen PENB). Z hlediska oceňování nemovitostí je zásadním předpisem Zákon č. 151/1997 Sb. (zákon o oceňování majetku) ve znění pozdějších předpisů, resp. jeho prováděcí vyhláška č. 3/2008 Sb. (oceňovací vyhláška včetně příloh) ve znění pozdějších předpisů. Vedle výše uvedených zákonů je výstavba pozemních staveb a nakládání s nemovitostmi podřízena i dalším zákonům – např. zákon vodní, energetický, katastrální, o ochraně ovzduší a mnoho dalších, jejichž vyjmenování v tomto textu není účelné. K platnému stavebnímu zákonu se vztahuje balík prováděcích vyhlášek a vyhlášek obcí, přičemž z hlediska technických požadavků na pozemní stavby jsou nejvýznamnější následující: - vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb., - vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb., - vyhláška č. 298/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, - vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž v případě obrovského počtu dalších vyhlášek vztažených k problematice pozemních staveb není snaha o jejich vyjmenování v tomto textu účelná. Problematiky pozemních staveb se dotýkají české státní normy zejména v následujících třídách (XX): - 01 Obecná třída - 72 Stavební suroviny, materiály a výrobky - 73 Navrhování a provádění staveb - 74 Části staveb a v přiměřené míře i dalších. České technické normy nejsou obecně závazné, ČSN tedy nejsou právními předpisy a není stanovena povinnost jejich dodržování. Nicméně povinnost dodržovat požadavky uvedené v českých technických normách může vyplývat z jiného právního aktu – může být stanovena zejména: - právním předpisem; - smlouvou uzavřenou mezi smluvními stranami; - pokynem nadřízeného; - rozhodnutím správního orgánu.

- 12 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Technické předpisy ve výstavbě jsou v ČR navázány na náš právní systém na základě prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby. Zdůrazňuje se zde nutnost splnit základní požadavky na stavby, a tedy také normové hodnoty. Normová hodnota se definuje jako konkrétní technický požadavek, zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení, obsažené v příslušné české technické normě, jehož dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétního ustanovení této vyhlášky. V souladu s praxí v EU se v ČR zavádí pojem harmonizované normy. Harmonizovanou českou technickou normou je taková norma, která ve vztahu ke konkrétnímu technickému předpisu obsahujícímu obecné vymezení technických specifikací obsahuje úpravu, jejíž splnění se bude považovat za splnění požadavků technického předpisu. Existence takových norem je nezbytná pro to, aby právní předpisy České republiky nebyly neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků. Z hlediska platnosti ČSN je tedy třeba rozlišovat výrobkové normy, zejména harmonizované, od kterých se nelze odchýlit a normy ostatní. Ovšem pokud se na jejich některá ustanovení odkazují právní předpisy, pak odchylka rovněž není možná. Odchýlit se od ČSN je možné na vlastní zodpovědnost – v takovém případě by měl např. projektant prokázat, že jím zvolené řešení je stejně nebo více spolehlivé, než je uvedeno v ČSN.

2.2. Požadavky na obsah projektové dokumentace Platný stavební zákon definuje postup projekční přípravy a schvalovacího (povolovacího) řízení staveb v závislosti na jejich rozsahu, společenskému významu, vlivu na okolí a charakteru lokality. Té zpravidla předchází tzv. předprojektová přípravy stavby, během které je zpracována dokumentace pro vymezení základní koncepce a parametrů stavby a jejího souladu s místně platnými regulativy. Podle charakteru stavby mohou být v této fázi vypracovány podklady ke zpracování investičního záměru a studie stavby. Samotná projektová příprava stavby nebo změny stavby nebo odstranění stavby může sestávat z níže uvedených fází pro příslušný stupeň řízení. Rozsah a obsah projektové dokumentace stanoví vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.: 1.a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo zjednodušeného územního řízení (např. o umístění stavby nebo zařízení, o změně stavby, o změně vlivu stavby na využití území atd.), nebo 1.b dokumentace pro vydání územního souhlasu, nebo 1.c dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení; 2. dokumentace pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení; 3. dokumentace pro provádění stavby; 4. dokumentace skutečného provedení stavby nebo zjednodušená dokumentace (pasport stavby); 5. dokumentace bouracích prací. Z výše uvedeného přehledu je u stávajících staveb, které jsou předmětem ocenění, zpravidla k dispozici projektová dokumentace k fázi č. 2. Tuto - 13 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství dokumentaci je vždy vhodné ověřit alespoň základním přeměřením dotčené stavby, protože skutečné provedení stavby se od projektu může lišit. Z tohoto důvodu je nejideálnější disponovat projektovou dokumentací pro provedení stavby, ovšem ta se zpracovává ve velmi malém počtu případů. S ohledem na rozdílnost obsahovosti projektové dokumentace k uvedeným fázím je dále pro informaci uveden pouze rozsah projektové dokumentace pro ohlášení nebo povolení stavby tak, jak je specifikován v příloze č. 5 k vyhlášce č. 499/2006 Sb.: A. Průvodní zpráva A.1 Identifikační údaje A.2 Seznam vstupních podkladů A.3 Údaje o území A.4 Údaje o stavbě A.5 Členění stavby na objekty a technologická zařízení B. Souhrnná technická zpráva B.1 Popis území stavby B.2 Celkový popis stavby B.3 Připojení na technickou infrastrukturu B.4 Dopravní řešení B.5 Řešení vegetace a souvisejících terénních úprav B.6 Popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana B.7 Ochrana obyvatelstva B.8 Zásady organizace výstavby C. Situační výkresy C.1 Situační výkres širších vztahů C.2 Celkový situační výkres stavby C.3 Koordinační situace C.4 Katastrální situační výkres C.5 Speciální situační výkresy D. Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení E. Dokladová část E.1 Závazná stanoviska, stanoviska, rozhodnutí, vyjádření dotčených orgánů E.2 Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury E.3 Geodetický podklad pro projektovou činnost zpracovaný podle jiných právních předpisů E.4 Projekt zpracovaný báňským projektantem E.5 Průkaz energetické náročnosti budovy podle zákona o hospodaření energií E.6 Ostatní stanoviska, vyjádření, posudky a výsledky jednání vedených v průběhu zpracování dokumentace Naprostá většina staveb pozemního stavitelství během své historie projde stavebními úpravami a změnami různého rozsahu a různé závažnosti. Z tohoto důvodu se lze u takové stavby setkat s projektovou dokumentací z různých časových období – pro novostavbu a poté i opakovaných stavebních úprav. Přestože nejzásadnější je ta nejvíce aktuální, i projektové dokumentace starších stavebních úprav poskytují odhadci nemovitostí závažné informace potřebné pro objektivní stanovení hodnoty takové stavby.

- 14 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Současnému stavebnímu zákonu č. 183/2006 Sb. předcházel stavební zákon č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jehož prováděcí vyhlášky se v jeho historii obměňovaly, včetně vyhlášek stanovujících rozsah projektové dokumentace pro jednotlivé fáze projektové přípravy. Jiné požadavky na projektovou dokumentaci stanovovaly i předpisy předcházející minulému stavebnímu zákonu. Z tohoto důvodu je možné se u starších staveb setkat s projektovou dokumentací značně rozdílného obsahu od výše uvedeného. Pokud se vůbec dochovala kompletní. Pokud se projektová dokumentace oceňované stavby nedochovala, je podle zákona o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. ve znění zákona č. 318/2012 Sb., nutné provést zaměření stavby a vypracovat alespoň zjednodušenou dokumentaci skutečného stavu (pasport stavby). Důvodem je požadavek na předložení PENB zájemci o koupi nebo pronájem stavby. Právě pasport stavby je nezbytný pro zpracování PENB. Část D.1 výše uvedeného přehledu obsahuje přílohy, jejichž účelem je specifikace architektonického, stavebního a technického řešení stavby. Jedná se zejména o textové přílohy (zprávy) a výkresové přílohy – půdorysy, řezy, pohledy, výkresy profesí (technická zařízení budov). S ohledem na závažnost této části je nezbytné, aby odhadce nemovitostí disponoval schopností čtení technických výkresů. Nácviku čtení technické dokumentace je dále věnována vysoká pozornost.

P

Příklad: Typické výkresové přílohy pro stavbu běžného rodinného domu Projektová dokumentace rodinného domu zpravidla obsahuje následující výkresové přílohy – situace, půdorys základů, půdorys podzemního podlaží, půdorys prvního nadzemního podlaží, půdorys podkroví, půdorys krovu střechy, půdorys střechy, příčný řez, podélný řez, technické pohledy, schéma zdravotně technických instalací, dále textové přílohy.

2.3. Podklady pro ocenění nemovitosti Podstatným faktorem ovlivňujícícm objektivitu ocenění nemovitosti jsou podklady, které měl odhadce při ocenění k dispozici. Vedle příslušných legislativních podkladů jsou to podklady fyzické, vztažené k dotačné nemovitosti. Jedná se zejména o: - výpis z katastru nemovitostí - snímek mapy katastru nemovitostí / geometrický plán - projektová dokumentace minimálně v rozsahu: o půdorysy o svislé řezy o technické / architektonické pohledy o průvodní / souhrnná technická / technická zpráva o celková situace - nabývací titul/y - nájemní smlouvy / přehled nájmů - stavební povolení / kolaudační rozhodnutí - smlouva o dílo / rozpočet stavby - 15 -


Příklad:

P

Hlavní hodnotvorné faktory, stanovené z podkladů, při ocenění stavby. Pro popis oceňované nemovitosti jsou hlavními hodnotvornými faktory zejména velikost, stáří, stavebně technický stav, historie, účel využití, technická specifikace, dispoziční řešení stavby, její připojení na sítě a nově i energetická náročnost apod.

Shrnutí

S

Legislativa pro oblast pozemního stavitelství je tvořena balíkem řady právních předpisů a norem. Odhadce nemovitostí musí disponovat schopnostmi orientace jednak ve vybraných právních a technických předpisech, a jednak ve stavebně technické dokumentaci k oceňované stavbě.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – pro informaci si zjistěte, jaké podklady existují k nemovitosti, kterou obýváte nebo užíváte, a seznamte se s jejich přílohami.

- 16 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství 3. Zásady tvorby a čtení stavebních výkresů

3. Zásady tvorby a čtení stavebních výkresů

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá orientaci ve výkresových přílohách projektové dokumentace pozemních staveb, požadovanou pro odhadce nemovitostí (pro potřeby např. projektanta nebo stavbyvedoucího níže uvedená charakteristika zdaleka není vyčerpávající)


Toman, Josef

Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu ČNI, 2000

ČSN EN ISO 9431 Výkresy ve stavebnictví – Plochy pro kresbu, text a popisové pole na výkresovém listu ČSN 01 3406 ČNI, 1988 Výkresy ve stavebnictví. Označování stavebních hmot v řezech ČSN 01 3420 ČNI, 2004 Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů stavební části Technické kreslení Montanex, 1995 ČSN a podle mezinárodních norem, díl II. – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství

3.1. Základní pravidla uspořádání technických výkresů Rozvržení zovrazení, popisů a údajů na výkrese musí umožňovat snadnou a rychlou orientaci. Obrazy včetně kót a popisů musejí být umístěny tak, aby je bylo možno číst při pohledu na výkres zdola a zprava. Pokud některé grafické nebo písemné značky mají na výkresu předepsanou polohu (např. značky a kóty na mapách a vytyčovacích výkresech), musí se tato poloha dodržet i tehdy, pokud to neodpovídá zásadám směrům čtení výkresů. Výkresy jsou uspořádány do formátů, dle zvyklosdtí je zavedena hlavní řada ISO-A. Všechny základní formáty si jsou geometricky podobné, mají stejný stejný poměr stran. Jednotlivé formáty se označují písmenem A a arabskou číslicí dle počtu počtu postupných dělení výchozího formátu (například - 17 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství čtvercovým postupným půlením výchozího formátu vznikne formát A4). Vedle základních formátů pro výkresy běžně A0 až A4 se používají formáty upravené – prodložené nebo zvláštní. V každém případě by měl být výkres složen na formát A4 tak, aby tabulka (popisové pole) s identifikačními údaji výkresu byla na čelní straně. Předmětný objekt – stavba, její část, vybraná podrobnost, situace lokality – se na výkrese zpravidla zobrazuje v odlišné velikosti. Poměr rozměrů prvku na výkrese vůči rozměrům skutečným se nazývá měřítko výkresu (např. 1:50 znamená, že 1 cm délky na výkrese znamená 50 cm délky skutečného objektu). Měřítko výkresu je specifikováno v popisovém poli. Měřítka výkresů staveb se obvykle volí dle následujících zásad (tučně zvýrazněná měřítka se používají přednostně): - 1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro situační výkresy a situační schémata; - 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro celkové dispoziční výkresy a schémata staveb; - 1:200, 1:100, 1:50, 1:25 pro výkresy dispozice staveb, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy; - 1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 pro zobrazování podrobností (detailů). Mimo výše uvedených měřítek se používají specifická měřítka pro mapy katastru nemovitostí nebo evidence nemovitostí – 1:2880 nebo 1:1440, jejichž původ je ve starých délkových mírách.

Příklad:

P

Měřítka výkresové dokumentace rodinného domu. Typická projektová dokumentace rodinného domu sestává z výkresů následujících měřítek – situace katastru nemovitostí 1:2880, celková situace stavby 1:500, půdorysy + řezy 1:50, technické pohledy 1:100, podrobnosti 1:5.

3.2. Zásady tvorby stavebních výkresů Stavba nebo její část je zpravidla třírozměrným (3-D) objektem. Vedle toho výkres je zobrazením do plochy – roviny (2-D zobrazovací plocha). Výkresová dokumentace je tedy transformací 3-D objektu do 2-D zobrazení. Aby byla tato transformace dostatečně vypovídající, používá se systém vzájemně kolmých zobrazení objektu – v horizontálních řezech (tzv. půdorysy) a vertikálních řezech (tzv. svislé řezy a technické pohledy) – viz obr. 4. Základním vyjadřovacím prostředkem jsou čáry, v závislosti na jejich významu lišících se druhem a tloušťkou. Dalšími vyjadřovacími prvky jsou šrafury, grafické značky, kóty, popisy a odkazy. Čáry Z hlediska druhů se ve stavebně technických výkresech rozlišují čáry: - plné (nepřerušované), - přerušované – čárkované, tečkované, - střídavé – čerchované (čárka – tečka), čerchované s dvěma tečkami. Podle tloušťky se ve stavebně technických výkresech rozlišují čáry tenké – tlusté – velmi tlusté. - 18 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Grafickou podobu a použití čar podle jejich druhu a tloušťky ve stavebně technických výkresech uvádí tab. 1.

Tab. 1 Druhy čar a jejich použití ve výkresech pozemních staveb Šrafury Šrafurou se rozumí grafické označení materiálu použitého ve stavbě, uvedené v plochách konstrukcí zobrazených v řezu. Podrobnější údaje o druhu materiálu se uvádějí v popisech nebo legendě příslušného výkresu. Převládající materiál se na výkresu nemusí graficky značit, popř. lze plochu v řezu označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami bez ohledu na druh - 19 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství materiálu. Konstrukce určené k vybourání se šrafují tečkováním. Grafické řešení šrafur a jejich použití uvádí tab. 2.

Obr. 4 Principy transformace 3-D objektu do 2-D zobrazení – půdorysu a řezu Grafickou značku šrafury je možné doplnit (nebo nahradit) barevným vyplněním šrafované plochy. Barevné označení materiálů a jejich použití rovněž uvádí tab. 2. V případě stavebních úprav se šrafury mohou doplnit barevným označením (viz obr. 5) následovně: - konstrukce stávající ponechané – šedou barvou nebo bez výplně, - konstrukce stávající k vybourání – žlutou barvou, - konstrukce nové – červenou barvou.

Tab. 2a Šrafury a jejich použití ve výkresech pozemních staveb – 1. část

- 20 -


Tab. 2b Šrafury a jejich použití ve výkresech pozemních staveb – 2. část Grafické značky Grafické značky se používají zejména pro vyznačení typu a pozice technických zařízení nebo vybavení staveb. Jedná se o: - rozvody TZB (vodovod, kanalizace, plynovod, elektro, vytápění apod.) – viz obr. 6, - tzv. zařizovací předměty – viz tab. 3, - mobiliář, obvykle vybavení nábytkem – viz tab. 4.

- 21 -


Obr. 5 Příklady zakreslení stavebních úprav objektu s použitím barevného označení materiálů

Obr. 6 Příklady grafických značek pro rozvody TZB

- 22 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Zařizovací předměty jsou prvky zdravotních instalací, vytápění a elektrických rozvodů, pevně spojené se stavbou a zpravidla připojené na jeden nebo několik rozvodů TZB. Ve výkresech půdorysů se zobrazují jejich zjednodušeným obrysem v měřítku výkresu, bez tvarových podrobností – v souladu s tab. 3 – následovně: - plnou čarou – předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá; - čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách po nimiž se prostor provozně využívá; - čárkovanou čarou – předměty, popř. části předmětu, zakryté jinými předměty, kreslenými plnou čarou.

Tab. 3a Grafické značky pro zařizovací předměty – 1. část

- 23 -


Tab. 3b Grafické značky pro zařizovací předměty – 2. část Druhy zařizovacích předmětů se ve stavebních půdorysech rozlišují: - číslem položky, popř. i referenčním označením; - grafickými značkami viz tab. 3; - kombinace výše uvedených dvou způsobů. Používání grafických značek pro nábytek se ve stavebních půdorysech obvykle nepoužívá, setkat se s nimi lze ve výkresech architektonických. Pro informaci jsou jejich příklady uvedeny v tab. 4.

Tab. 4 Příklady grafických značek pro zařizovací předměty - 24 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství V souvislosti s počítačovým zpracováním projektové dokumentace staveb se lze setkat s mnoha modifikacemi výše uvedených značek. Projektovací programy (užívaná zkratka CAD) používají vlastní typy grafických značek, některé i velmi reálně odpovídající tvaru skutečných zařizovacích předmětů. Příklad rozvodů TZB a připojení zařizovacích předmětů ukazuje obr. 7.

Obr. 7 Příklady výkresu rozvodů TZB a připojených zařizovacích předmětů Kóty Kótováním se rozumí označování rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného objektu nezávisle na měřítku, v němž je objekt zobrazen. Pojem zahrnuje zapsání kót (číselné hodnoty), nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek (u délkových kót hraniční úsečka, u úhlových kót hraniční šipka) – viz obr. 8. Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují: - délkové rozměry v milimetrech (jednotka se neuvádí); - výškové úrovně ploch nebo hran (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná místa (jednotka se neuvádí – například 437,000; +5,876), za výchozí vodorovnou vztažnou (základní rovinu) (±0,000) se u stavebních objektů volí zpravidla úroveň povrchu podlahy prvního nadzemního podlaží; - rovinné úhly ve stupních (úhlových), jednotky se ke kótám vždy připisují (například 1°15´23“); je-li úhel menší než 1°, píše se před údaj minut vždy 0°; - sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se připisují za číselný údaj.

- 25 -


Obr. 8 Kompletní kóta délkového rozměru a rovinného úhlu Výškové kóty se uvádějí: - v absolutních hodnotách (nadmořských výškách), vyjádřených v metrech a vztažených k použitému výškovému systému; - v relativních hodnotách, vyjádřených v metrech, relativní výška se vztahuje ke zvolené základní rovině označené ±0,000; úrovně nad zvolenou základní rovinou se označí kótou se znaménkem +, úroveň pod základní rovinou se označí kótou se znaménkem –. V půdorysech se výškové kóty: - vodorovných ploch – vepisují se do obdélníků, nakreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře (viz obr. 9); - vodorovných hran – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od hrany (viz obr. 10); - bodů – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek (viz obr. 11).

Obr. 9 Výškové kóty vodorovných ploch

Obr. 10 Výškové kóty vodorovných hran

Obr. 11 Výškové kóty bodů

- 26 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Ve svislých řezech, ve sklopených průřezech, v podélných profilech a v technických pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky (viz obr. 12).

Obr. 12 Výškové kóty ve svislých řezech, sklopených průřezech, podélných profilech a technických pohledech Popisy a odkazy Popisy výkresů stavebních objektů se provádějí písmem kolmým, a to písmem velké abecedy a arabskými číslicemi. Vztahuje-li se popis ke konkrétní části zobrazovaného objektu, uvede se na odkazovou čáru – viz obr. 13. Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry: - jednoduché, odkazující na jeden popis, nebo jeden obraz (obr. 13a – e); - sdružené, odkazující současně na více různých popisů (obr. 13f).

Obr. 13 Příklady odkazových čar Jako odkazovou čáru lze použít i čáru nebo osu, která se na jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem (viz obr. 14).

- 27 -


Obr. 14 Příklady odkazových čar s kroužkem pro odkaz Typickým popisem v půdorysu je popis prostorů a místností v objektu. Jednotlivé prostory (místnosti) v půdorysech podlaží se mají označovat takto: - číselně s odkazem na legendu – podle následujícího odstavce, nebo - slovně (název) přímo do obrazu – například KUCHYŇ, SKLAD, popř. - kombinací číselného a slovního označení – například 3.22 SKLAD. Při změnách stavby (rekonstrukce, adaptace, modernizace) lze zachovat číslovaní místností (prostorů) podle výkresů skutečného stavu stavebního objektu. Čísly, psanými arabskými číslicemi, se jednotlivé prostory (místnosti) označují takto: - u jednopodlažních budov pořadovým číslem místnosti – například: 1, 3, 87, 102; - u několikapodlažních budov se před pořadovým číslem místnosti uvede číslo podlaží a oddělí tečkou, přitom pořadová čísla prostorů (místností) ve všech podlažích musí mít stejný počet míst – například pro o 1. nadzemní podlaží 1.01 až 1.99 nebo 1.001 až 1.999, o 10. nadzemní podlaží 10.01 až 10.99 nebo 10.001 až 10.999. Je-li místnost (prostor) na výkresu nebo obrazu označen jen číselně, musí se její (jeho) název uvést v legendě. V legendě se současně uvádějí další údaje o místnosti (prostoru) – viz tab. 5. Při návrhu stavebních úprav se místnosti nově vzniklé rozdělením místností stávajících rozlišují připsáním písmen abecedy za pořadové číslo, například 167A, 167B. Při navrženém sloučení dvou místností do jedné nové se ponechává nově vzniklé místnosti číselné označení obou původních místností, například 235,236. Plochy (plošný obsah) jednotlivých částí objektu (místností, prostorů) se uvádějí na výkresech kreslených v měřítku 1:100 a větším (v půdorysu, v legendě apod.) v m2 s přesností na dvě desetinná místa s připsáním značky jednotky, například 67,87 m2 – viz tab. 5. V legendě se na výkresu zpravidla uvádí: - vysvětlení grafických nebo písmenných zkratek použitých na výkresu; - údaje, které nelze vepsat do obrazu (např. popis účelu místností). Legenda obvykle obsahuje i specifikaci výrobků a prací, například specifikaci druhů podlah a úprav povrchů stěn i stropů – příklad legendy viz tab. 5. Legenda se sestavuje do tabulky, kde v prvním sloupci se musí uvést odkaz vepsaný do obrazu, tj. odkaz podle něhož se údaje v legendě vyhledávají.

- 28 -


Tab. 5 Příklad legendy místností v objektu Další typy legend, vztaženým k odkazům ve výkresech půdorysů, se mohou týkat podrobné specifikace výrobků dílčích řemesel – např. prvky zámečnické, klempířské, truhlářské atd. Tyto legendy mohou být buď přímo součástí příslušného půdorysu, nebo jsou obsaženy v samostatné příloze. Tab. 6 uvádí příklad legendy, specifikující výplně okenních otvorů.

Tab. 6 Příklad legendy truhlářských výrobků – výplní okenních otvorů Dalším typem popisu technických výkresů jsou tzv. poznámky. V poznámce k výkresu se zpravidla uvádějí: - doplňující slovní údaje ke konstrukcím nebo k částem stavebního objektu (popis druhu konstrukce, údaje o použití materiálu apod.); - údaje, které nelze jednoznačně graficky vyjádřit v obrazu; - vysvětlení označení použitých v obrazu, která nejsou normalizována a nejsou uvedena v legendě.

- 29 -


Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – z podkladů k nemovitosti, kterou obýváte nebo užíváte, vyčtěte základní informace o jejích rozměrech a vybavení zařizovacími předměty.

3.3. Zásady zobrazování staveb Stavební objekty se zobrazují pravoúhlým promítáním na několik průměten jako průměty myšlených horizontálních nebo vertikálních řezů (půdorysy, svislé řezy) a jako pohledy, popř. jejich kombinace. Podle potřeby se objekty mohou zobrazovat i prostorově, např. axonometrickým promítáním, středovým promítáním apod. Půdorysy Půdorysy se zobrazují: - jako pravoúhlé průměty myšlených vodorovných řezů objektem na půdorysnu; - jako pohledy shora na zobrazovanou konstrukci (např. půdorysy výkopů, základů, střech); - kombinace obou předchozích případů. Roviny myšlených vodorovných řezů se vedou tak, aby bylo možné jimi zobrazit co možná nejvíce konstrukcí, otvorů a objemů v jejich charakteristickém tvaru, velikosti a poloze i jejich provozní souvislosti v rámci zobrazovaného podlaží. Poloha řezových rovin je: - asi v jedné třetině výšky podlaží (nad úrovní parapetu), nebo - u objektů o několika úrovních v rámci jednoho podlaží asi 1 m nad zobrazovanou úrovní (podlahou daného podlaží), nebo - okenními otvory, pokud se nacházejí výše než uvádí oba předchozí případy, nebo - nad úrovní stěn a dalších konstrukcí, pokud nesahají až ke stropu, nebo - u objektů bez rozlišování podlaží (např. u věžových objektů) ve stanovených a na výkresech svislých řezů vyznačených výškových intervalech, nebo - u schodišť a šikmých ramp ve 2/3 výšky podlaží tak, aby případné mezipodlažní podesty byly pod řezovou rovinou. V objektu s podlažím se výkres půdorysu každého podlaží vztahuje pouze k příslušnému podlaží (části objektu nad a pod tímto podlaží se nezahrnují). Zobrazované podlaží je výškově vymezeno: - běžné podlaží vícepodlažních objektů – vrchním lícem nosné konstrukce stropu podlaží nižšího a vrchním lícem konstrukce stropu zobrazovaného podlaží (viz obr. 15a); - nejnižší podlaží vícepodlažních objektů – vrchním lícem vodorovné hydroizolace a vrchním lícem konstrukce stropu zobrazovaného podlaží (viz obr. 15b); - nejvyšší podlaží vícepodlažních objektů – vrchním lícem nosné konstrukce stropu podlaží nižšího a vrchním lícem nosné střešní konstrukce bez střešního pláště (viz obr. 15c a 15d); - jednopodlažní objekt – vrchním lícem vodorovné hydroizolace a vrchním lícem nosné střešní konstrukce bez střešního pláště (viz obr. 15e). - 30 -


Obr. 15 Výškový rozsah podlaží zobrazeného v příslušném půdorysu Výkres půdorysu se může doplnit dílčími sklopenými (vkreslenými) průřezy. Jedná se o zájmovou část svislého řezu (ve vertikální rovině), pootočený (sklopený) do horizontální roviny a vkreslený do půdorysu. Pro vkreslení sklopeného průřezu se obraz půdorysu zpravidla nepřerušuje – viz obr. 16.

Obr. 16 Zásady tvorby sklopeného průřezu a jeho zobrazení v půdorysu Svislé řezy Svislé řezy se zobrazují jako průměty myšlených svislých řezů objektem na nárysnu. Řezová rovina pro zobrazení svislého řezu se vede zpravidla schodištěm, a to tak, aby poskytla možnost co nejúplnějšího zobrazení

- 31 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství schodiště. Poloha svislé řezové roviny se kreslí a označuje do půdorysu, může se podle potřeby v prostoru zalamovat (viz obrázek 17), nesmí však vzniknout nelogický a nesouvislý obraz (např. zalomení nesmí procházet konstrukcí). Rovina myšleného svislého řezu se nesmí vést v podélném směru tyčovými prvky (sloupy, trámy, průvlaky apod.) ani podélně stěnou.

Obr. 17 Vedení a vyznačení řezové roviny v půdorysu Technické pohledy Pohledy na průčelí objektu se zobrazují jako svislý řez, jehož vertikální řezová rovina je vedena těsně před rovinou průčelí. Pro jednotlivá průčelí objektu se doporučuje používat názvy světových stran, k nimž jsou průčelí obrácena (například POHLED OD JIHU, POHLED ZÁPADNÍ apod.). Schématické výkresy V měřítku 1:500 (popř. menším) se zpracovávají schématické výkresy celkové koncepce stavby, jejího prostorového a dispozičního řešení, popř. další architektonické charakteristiky a provozních souvislostí. Stavební objekt se v půdorysech a svislých řezech kreslí schématicky. Svislé i vodorovné konstrukce zobrazené v řezu se kreslí velmi tlustou plnou čarou bez ohledu na jejich skutečný rozměr. Hrany viditelných obrysů konstrukcí zobrazených v pohledu se kreslí tenkou plnou čarou. Výkresy zpracovávané v měřítku 1:200 mají zpravidla určit provozní zásady, architektonické řešení, celkové dispoziční a konstrukční charakteristiky stavby. Jsou zpravidla podkladem pro územní řízení a pro zpracování dalších stupňů dokumentace. V půdorysech a řezech se v měřítku 1:200 kreslí: - obrysy konstrukcí zobrazených v pohledu – tenkou plnou čarou, - obrysy konstrukcí zobrazených v řezu, a to těmito variantami: o schematickým obrysem tenkou plnou čarou a plocha řezu se vyčerní (viz obr. 18a), nebo o schematickým obrysem tlustou plnou čarou a plocha v řezu se šrafuje (viz obr. 18b), nebo o schematickým obrysem velmi tlustou plnou čarou a plocha v řezu se nevyčerní ani nešrafuje(viz obr. 18c). - 32 -


Obr. 18 Zásady kreslení obrysů konstrukcí zobrazených v řezu v měřítku 1:200

P

Příklad: Princip vytvoření půdorysu, svislého řezu a technického pohledu objektu pozemního stavitelství Na obr. 19 jsou uvedeny principy generování půdorysu, svislého řezu a technického pohledu z reálného 3-D objektu – objektu pozemního stavitelství.

Obr. 19 Principy generování půdorysu, svislého řezu a technického pohledu z reálného 3-D objektu – objektu pozemního stavitelství. Jedná se o transformaci hran a obrysů do 2-D zobrazovací plochy.

- 33 -


P

Příklad: Příklad výkresu půdorysu, svislého řezu a technického pohledu Na následujících obrázcích (obr. 20, 21, 22) jsou uvedeny příklady zakreslení kompletního půdorysu, svislého řezu a technického pohledu rodinného domu, s aplikací zásad pro použití příslušných typů a tlouštěk čar, grafických značek, kótování, šrafování, popisů a odkazů. Půdorys obsahuje sklopené průřezy stropní konstrukcí (v místnostech 1.01 a 1.02) a vyznačené myšlené roviny svislých řezů A-A, B-B, C-C. Pod obrazem půdorysu objektu je umístěna legenda se specifikací použitých materiálů.

Obr. 20 Příklad kompletního půdorysu rodinného domu – 1. nadzemní podlaží

- 34 -


Obr. 21 Příklad kompletního svislého řezu rodinným domem – příčný řez A-A

Obr. 22 Příklad kompletního technického pohledu na rodinný dům

- 35 -


Shrnutí Kompletní informace o zobrazovaném objektu poskytuje vedle samotného obrazu řada doplňkových informací. Při jejich vypracování se postupuje podle zásad, stanovených v příslušných předpisech. Odhadce majetku by měl být s těmito zásadami obeznámen.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – zorientujte se v podkladech k nemovitosti, kterou obýváte nebo užíváte.

- 36 -


4. Výkresy situační

4. Výkresy situační

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá orientaci ve výkresech situačních a výkresech úprav terénu; - získá schopnost rozeznat značky mapových podkladů; - získá orientaci ve značkách inženýrských sítí


ČSN 01 3410 ČSN 01 3411

Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu ČNI, 1990 ČNI, 1989

4.1. Situace Situační výkres (zkráceně situace) je výkres, který určuje prostorový vztah projektovaného stavebního díla (navrhované stavby, objektu apod.) vzhledem k polohově určujícímu okolí (dosavadnímu stavu). Tento stav se do situace přejímá zpravidla z map velkých měřítek nebo z map vzniklých na jejich podkladě, popř. z map vzniklých pro daný účel jako původní (např. mapa vyhotovená podle zásad níže uvedených z přímého šetření a měření pro určitou stavbu). Pro projektování staveb lze tyto mapy označit společným názvem „mapový podklad". Mapou velkého měřítka se rozumí mapa v měřítku 1:5000 a větším (měřítkové číslo M < 5000); touto mapou může být: - základní mapa, tj. mapa se základním, všeobecné využitelným obsahem, stanoveným příslušnými technickými předpisy; - účelová mapa, tj. mapa obsahující kromě prvků základní mapy další předměty měření a šetření stanovené pro daný účel (např. technická mapa města). V situačních, vytyčovacích a podobných výkresech se v souladu s ČSN 73 0401 používá pro označení bodů polohového, výškového a tíhového bodového pole těchto závazných písmenných zkratek: - Bpv – Baltský výškový systém – po vyrovnání; - ČSNS – Česká státní nivelační síť - ČSTS – Česká státní trigonometrická síť - JTSK – Jednotná trigonometrická síť katastrální - S-JTSK – Souřadný systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální (Křivákův systém) - HVB – Hlavní výškový bod - PBPP – Pevný bod podrobného (polohového bodového) pole - ZVBP – Základní výškové bodové pole Předměty, jejichž rozměry dovolují zřetelné zobrazení v mapě (jsou dostatečně velké pro dané měřítko), se zobrazují obrysovou čárou (obrysem půdorysu), i když je pro ně stanovena značka. V takovém případě se značka - 37 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství zakreslí i uvnitř obrazu předmětu, není- li druh předmětu zřejmý již z kresby nebo popisu. Není-li možno předmět pro jeho malé rozměry zobrazit obrysem, zobrazí se jen značkou. Značky se orientují (pokud u příslušné značky není stanoveno jinak): - kolmo na osu k dolnímu okraji mapy (ve směru sever-jih), nebo - ve směru čárových prvků polohopisu nebo kolmo na něj (dopravní síť, vedení apod.). Stavební objekty (budovy, přemostění mezi budovami, mosty, podzemní objekty a prostory apod.) a podzemní vedení se zobrazují v pohledu shora a kreslí se: - viditelné obrysy tenkou plnou čarou; - neviditelné obrysy tenkou přerušovanou čarou. Pozemní stavby se zobrazují jen obrysem, tj. vnějším obvodem v průniku s terénem nebo u netypických objektů průmětem vnějšího obvodu do horizontální roviny. Tento způsob zobrazení lze doplnit i zakreslením neviditelného průniku s terénem (zakrytý vnějším obvodem budovy) nebo průmětem obvodu vyšších a užších částí budovy; tohoto doplňujícího způsobu zobrazení se použije tehdy, probíhá-li vlastnická (uživatelská) hranice v průniku s terénem, který je zakryt částí budovy. V účelových mapách lze pozemní stavby označit barevně nebo šrafováním (postačí jen lemovkou). U budov obytných se zpravidla uvedou popisná, evidenční, popř. orientační čísla, která se uvedou ve tvaru zlomku, kde v čitateli je číslo popisné nebo evidenční a ve jmenovateli je číslo orientační (např. 1415/23). Čísla se píší rovnoběžně se vstupním průčelím budovy tak, aby se četla od dolního nebo pravého okraje mapy. U silničních komunikací (dálnic, silnic, místních komunikací apod.) se kreslí vlastnická hranice nebo hranice užívací, hrany koruny, obrysy chodníků, dělicích pásů a dopravních ostrůvků (pokud jsou na mapě zobrazitelné). V sídlištích se komunikace (ulice) popisují názvem, který se umístí do koruny komunikace, rovnoběžně s její osou. Výtisky základních situací (map) se vyhotovují jednobarevně – černě. Obsahuje-li základní mapa výškopis, vyhotovuje se dvoubarevné, a to polohopis černě, výškopis s jeho číselným popisem hnědě. Účelové mapy se mohou vyhotovovat (kresba i popis) podle potřeby i vícebarevné s použitím barev: - černá – polohopis na povrchu; - hnědá – výškopis; - světle zelená – vodovodní potrubí; - žlutá – plynovodní potrubí a potrubí technického plynu; - červená – tepelné potrubí; - hnědá – kanalizační stoka; - světle modrá – potrubí stlačeného (zředěného) vzduchu; - červenofialová – elektrické vedení silové; - modrofialová – elektrické vedení sdělovací. Při tomto barevném rozlišení druhu vedení je možno v účelových mapách kreslit podzemní vedení plnou tenkou, popř. tlustou čarou (místo čarou čárkovanou) a značka druhu vedení se umístí do přerušené čáry. Jsou-li vedení různého druhu vyznačena jen jednou osou vedení, kreslí se tato osa černě čárkovanou čarou a značky druhu vedení a popisy se kreslí v příslušné barvě.

- 38 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Pro zobrazování a kreslení projektovaného řešení (stavebních objektů, potrubních a kabelových rozvodů apod.) v situacích se doporučuje postupovat podle následujících zásad. Situace se kreslí: - jednobarevně o mapový podklad (dosavadní stav) i navrhovaný stav černě; nebo - dvoubarevně o mapový podklad černě, o navrhovaný stav červeně; nebo - tříbarevně o polohopis mapového podkladu černě, o výškopis mapového podkladu hnědě, o navrhovaný stav červeně; nebo - vícebarevně o polohopis a výškopis mapového podkladu černě, popř. černě a hnědě (viz.předchozí odstavec), o navržené potrubí a kabelová vedení (podzemní i nadzemní) i jejich zařízení a objekty barevně – viz výše seznam barev pro účelové mapy, o navržené porosty a zeleň sytě zeleně, o ostatní části návrhu (navržený stav) červeně. Navrhovaný stav (stavební objekty, komunikace, oplocení, opěrné zdi, potrubní a kabelová vedení apod.) se zobrazují podle příslušných zásad s použitím příslušných značek, s tím rozdílem, že - průměty hran tvořících vnější obrysy stavebních objektů se kreslí o jsou-li viditelné shora velmi tlustou plnou čarou, o nejsou-li viditelné shora (podzemní objekty, popř. částí objektu) velmi tlustou čárkovanou čarou; - u stavebních objektů se uvede základní (nulová) úroveň ±0,000 absolutní výškovou kótou s uvedením tří desetinných míst (např. ±0,000 = 466,270) psanou do rámečku; - základní rozměry objektů a jejich poloha vzhledem k nejbližšímu okolí se určí délkovými, popř. i výškovými kótami; - u silničních komunikací se kreslí osa komunikace tenkou čerchovanou čarou. V projektech samostatných inženýrských staveb se situace navrhovaných vedení kreslí podle příslušných technických norem, např. - vodovody podle ČSN 01 3462; - kanalizace podle ČSN 01 3463; - plynovody podle ČSN 01 3464; - silniční komunikace podle ČSN 01 3466.

P

Příklad: Příklad výkresu situace Obr. 23 zobrazuje příklad jednobarevného situačního výkresu osazení novostavby do terénu (výškopis vyznačen vrstevnicemi) a stávající zástavby, včetně jeho připojení na veřejné sítě a komunikace. Obr. 24 zobrazuje příklad dvoubarevného situačního výkresu osazení novostavby do terénu a stávající zástavby, včetně jeho připojení na veřejné sítě a komunikace. Rozlišen je stávající stav (černá) a navržený stav (červená).

- 39 -


Obr. 23 Příklad situačního jednobarevného výkresu

Obr. 24 Příklad situačního dvoubarevného výkresu

- 40 -


4.2. Vytyčovací výkresy Součástí projektové dokumentace pozemních staveb mohou být výkresy, sloužící jako podklad během realizace stavby k jejímu přesnému osazení do prostoru – vytýčení polohy stavby. Tyto výkresy při ocenění nemovitosti zpravidla nemají zásadní význam, proto je jejich další charakteristika pouze stručná. Z hlediska druhu vytyčení objektů a konstrukcí pozemních staveb se vytyčovací výkresy třídí na: - vytyčovací výkresy prostorové polohy, tj. vytyčovací výkresy umožňující vytyčit prvky prostorové polohy objektu, tzn. určit polohu objektu v souřadnicovém a výškovém systému nebo vzhledem k dosavadním technickým objektům, popř. u objektů bez širší návaznosti na okolí k topografickým objektům; - výkresy podrobného vytyčení, tj. vytyčovací výkresy umožňující vytyčit na základe vytyčovacích prvků rozměr a tvar objektu a polohu konstrukčních částí uvnitř objektu. Tyto výkresy je možno spojit za předpokladu, že výkres bude jasný a přehledný zejména je třeba rozlišit prvky vytyčení prostorové polohy od prvků podrobného vytýčení). Ve vytyčovacích výkresech prostorové polohy se vyznačí: - prvky, které jsou předmětem vytyčení (vč. vytyčovacích sítí); - poloha objektu: o souřadnicovým kótováním, tj. pravoúhlými nebo polárními souřadnicemi k bodům a stranám vytyčovací sítě, nebo v souřadnicovém systému, popř. řetězcovým (délkovým) kótováním nebo kótováním od základny, o nadmořskými nebo relativními výškami, k pevným bodům určujícím výškový systém; - vytyčovací i dosavadní a topografické objekty. Ve vytyčovacích výkresech se vyznačí (pokud se vyskytují): - geodetické, popř. i jiné body, s uvedením písmenného označení a čísla; - viditelné hranice pozemků, druh pozemku, zpevněné plochy, oplocení apod., popř. s uvedením parcelních čísel; - stavební objekty, komunikace, vodstvo a vodohospodářské stavby, stromy - s uvedením orientačního popisu (popř. název ulice, druh stromu), orientačních nebo popisných čísel stavebních objektů apod.; - potrubní a elektrické vedení; - strany polygonového pořadu, měřické přímky, kolmice apod.značkami, se souřadnicovým (geodetickým) určením polohy bodů; - orientace k severu - značkou severky. Pro každý místopis se uvede popisem: - souřadnice bodu a jeho nadmořská výška a souřadnicový a výškový systém, pokud se určují; - orientační určení bodu, například katastrální území, název obce, popis místa bodu a jeho označení (stabilizace), popř. další údaje usnadňující orientaci.

- 41 -


Příklad:

P

Příklad vytyčovacího výkresu Obr. P7 zobrazuje příklad vytyčovacího výkresu prostorové polohy novostavby pozemní stavby, včetně komunikací a podzemních sítí.

Obr. 25 Příklad vytyčovacího výkresu prostorové polohy novostavby pozemní stavby, včetně komunikací a podzemních sítí

- 42 -


4.3. Výkresy terénních úprav Součástí projektové dokumentace mohou být výkresy terénních úprav, provedené před zahájením stavby a po dokončení stavby. Tyto výkresy při ocenění nemovitosti zpravidla nemají zásadní význam, poskytují spíše podružnou informaci o uspořádání povrchu terénu a na něm umístěných prvcích, kterou je stejně nutné ověřit v reálném prostředí. Z uvedeného důvodu je další charakteristika tohoto typu výkresů pouze stručná. Na výkresech pozemních staveb a na výkresech souvisejících s výstavbou pozemních stavebních objektů se zobrazuje: - hrubá úprava terénu (HUT), tj.změna úrovně povrchu terénu zemními pracemi zpravidla před zahájením výstavby objektu pozemních staveb (popř. i pozemních komunikací apod.), s přihlédnutím k umístění hornin vytěžených v průběhu výstavby (např. při zemních pracích); - konečná úprava terénu (KUT), tj. změna úrovně terénu zemními pracemi zpravidla po dokončení výstavby pozemních stavebních objektů, silničních komunikací, podzemních i nadzemních inženýrských sítí.

Poznámka: Na výkresech konečné úpravy terénu se obvykle kreslí kromě urovnání terénu zemními pracemi, též komunikace pro pěší, zpevněné plochy (hřiště, terasy atd.), rovněž i některé stavební objekty a konstrukce (venkovní schodiště, opěrné a ohradní zdi atd.), popř. i rozprostření humusu (ornice) – pokud není součástí výkresu vegetačních úprav – v té části terénu, kde proběhnou vegetační úpravy. Výkresy konečné úpravy terénu nezahrnuji řešení vegetačních úprav území ani řešení silničních komunikací. Konečné úpravy terénu lze kreslit i v několika souborech výkresů, např. podle druhů stavebních objektů (pro pěší komunikace a hřiště, pro opěrné a ohradní zdi. schodiště apod.) nebo podle určených dodavateli stavebních prací. Výkresy úpravy terénu se zpracovávají zpravidla jednobarevné – černě. Při dvoubarevném provedení se původní stav (mapový podklad) kreslí černě a navržené úpravy terénu červeně.

Situace hrubé úpravy terénu Pro výkres situace hrubé úpravy terénu se zpravidla použije mapový podklad, do kterého se kreslí a označí (viz obr. 27): - obrysy navržených úprav terénu, včetně trvalých i dočasných skládek výkopku – tlustou plnou čarou; - svahy s předepsaným sklonem větším než 1:3,5 (29 %) o označením technickými šrafami podle tabulky normy, nebo o předpisem velikosti sklonu poměrem výšky k délce (měřené vodorovně), popř. procenty nad šipkou označující směr sklonu; - rozhraní mezi výkopem a násypem – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami; - obrys plochy určené pro sejmutí ornice – tlustou čárkovanou čarou s grafickou značkou dle normy, kreslenou tlustou čarou; - obrys polohy odstranění souvislého lesního porostu – tlustou čárkovanou čarou s grafickou značkou dle normy, kreslenou tlustou čarou; - 43 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství -

-

-

-

-

-

-

-

výškové úrovně upraveného terénu - absolutními výškovými kótami v metrech s uvedením dvou desetinných míst (např. 212,35); pokud lze výškové úrovně jednoznačně rozlišit, může se počet číslic před desetinnou čárkou zmenšit zapsáním pouze první číslice před desetinnou čárkou (např. 2,35); úrovně se označí: o u bodů – křížkem tenkou plnou čarou s připsáním číselné hodnoty kóty, o u rohu, koutu (upraveného terénu) – připsáním číselné hodnoty kóty, těsně u kótovaného rohu (koutu), o kromě určení jednotlivými body lze výškové úrovně úpravy terénu vyjádřit vrstevnicemi, kreslenými plnými čarami v intervalu zpravidla 0,5 m nebo 1,0 m; odvodnění (trativod), které je trvalou součástí úpravy terénu – grafickou značkou, kreslenou v ose potrubí, s příslušným popisem (druh trubek a jejich rozměr, sklon potrubí atd.) s odkazem na zobrazení (zpravidla na příčný řez) tvaru rýhy trativodu a vrstev pod a nad drenážním potrubím, popř. i s odkazem na specifikaci trativodních trubek; odvodňovací (trativodní) šachtice – grafickou značkou bez ohledu na skutečný tvar, s připsáním písmenného označení ŠT, popř. i pořadového čísla (např. ŠT3) nebo odkazem na výkres podrobnosti; zjednodušený obrys průniku nadzemní části navrženého pozemního stavebního objektu s terénem – tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami; navržená nadzemní a podzemní vedení (potrubní a elektrická), která mají vliv na hrubé úpravy terénu avšak nejsou jeho součástí – značkami podle tabulky na obrázku 63a-m tenkou čarou, popř. i s popisem; zjednodušený obrys navržených silničních komunikací, které nejsou součástí terénu – obrysem tenkou plnou čarou; osy navržených silničních komunikací – tenkou čerchovanou čarou; označení polohy ploch profilu (řezů) – tlustou čerchovanou čarou, kterou lze kreslit jen v úseku mimo obraz upravované plochy; směr pohledu na myšlenou plochu řezu se označí šipkou; u rovnoběžných profilů stačí označit směr pohledu jen na jednom z nich; číslování profilu (řezů) pořadovými čísly psanými arabskými číslicemi na koncích grafického označení ve směru pohledu na myšlenou plochu pro zobrazení profilu; čísla lze vepisovat do kroužků (pro rozlišení od jiných značení, pro zvýraznění apod.); vazba profilů (řezů) - souřadnicovým kótováním nebo délkovým kótováním k určené vytyčovací ose; rozměry a poloha jednotlivých částí úpravy terénu (včetně polohy sejmutí ornice) – délkovými kótami vztaženými k vytyčovací síti apod., nebo souřadnicemi v použitém souřadnicovém systému, popř. vytyčovacími údaji.

Poznámka: Pro sejmutí ornice (kulturní vrstvy půdy), popř. i pro odstranění souvislého lesního porostu lze kreslit samostatný výkres, který se kreslí a označí podle výše uvedených zásad. Hrubou úpravu terénu lze namísto profilem (s převýšením) zobrazit .svislým řezem (bez převýšení), zejména při zobrazování krátkých úseků členitého

- 44 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství terénu, kde kreslení převýšeného obrazu (profilu) není vhodné. Údaje ve svislém řezu se kreslí a označí podle výše uvedených zásad platných pro profily.

Obr. 27 Příklad výkresu situace hrubé úpravy terénu Situace konečné úpravy terénu Výkres situace konečné úpravy terénu zpravidla obsahuje (viz obr. 27): - konečné úpravy terénu (zpevněné plochy, např. hřiště, nástupní plochy pro požární vozidla, terasy, které nejsou součástí navrženého - 45 -


-

-

-

-

-

-

stavebního objektu), komunikace pro pěší (chodníky, stezky, nadchody atd.), rigoly, obrubníky apod. – obrysem tenkou plnou čarou; objekty, popř. stavební konstrukce, které jsou součástí konečné úpravy terénu (opěrné a ohradní zdi, odvodňovací kanály, rigoly, objekty pro popelnice, klepáče a věšáky pro prádlo apod.) – obrysem zobrazujícím objekt (konstrukci) v pohledu shora, tenkou plnou čarou s odkazem na příslušný výkres (podrobnost) nebo na katalog apod.; venkovní schodiště a rampy, které nejsou součástí stavebního objektu – dle ČSN 01 3420 Kreslení schodišť (na začátku výstupní čáry se ale nekreslí kroužek); navržený pozemní stavební objekt nad upraveným terénem – vnější obrys v úrovni průniku s upraveným terénem tlustou plnou čarou; navržené vpusti, hydranty, šoupátka (podzemní) – značkami podle tab. 7; navržené šachty v situacích: o v měřítku 1:200 (1:250) – skutečným obrysem poklopu, větrací mříže apod. tenkou plnou čarou, popř. i s uvedením rozměru a označením podle příslušné dokumentace (např. podle projektu kanalizace), o v měřítkách 1:500 až 1:2000 značkami podle tabulky 7; plochy (svahy), včetně zpevněných ploch, s předepsaným sklonem: o zpravidla větším než 1:3,5 (29 %) – označením technickými šrafami, popř. šipkou, tenkými plnými čarami, o zpravidla menší než 1:3,5 (29 %) – šipkou tenkou plnou čarou (technické šrafy se zpravidla nekreslí), o velikost sklonu lze předepsat poměrem výsky k délce (měřené vodorovně) nebo procenty nad šipkou označující směr sklonu, o s proměnným sklonem (např. při návrhu zborcených ploch), kde určení výškové úrovně jednotlivými hody i vrstevnicemi dostatečně nevystihuje tvar navrženého terénu, lez použít pro objasnění průběhu sklonu sklopené průřezy, kreslené obrysem a šrafováním tenkou plnou čarou; rozměry úpravy terénu – délkovými kótami v metrech s uvedením dvou desetinných míst; středové úhly oblouků se vymezí tenkými tečkovanými čarami; poloměry kruhových oblouků s připsáním písmene R na kótovací čáře, nebo nad tečkovanou čarou vymezující středový úhel oblouků; výškové úrovně upraveného terénu – absolutními výškovými kótami v metrech s uvedením dvou desetinných míst (např. 233,88); pokud lze výškové úrovně jednoznačně rozlišit, může se počet číslic před desetinnou čárkou zmenšit zapsáním pouze první číslice před desetinnou čárkou (např. 8,89); výškové úrovně se označí: o u vodorovných ploch – kótami vepsanými do obdélníků, o u bodu – křížkem tenkou plnou čarou s připsáním číselné hodnoty kóty, o u rohu, koutu – připsáním číselné hodnoty kóty těsně u kótovaného rohu (koutu), popř. na odkazovou čáru vycházející z tohoto rohu, o u vrchního líce poklopů (šachet, hydrantů, šoupátek), mříží atd. – připsáním číselné hodnoty kóty na odkazovou čáru;

- 46 -


o úroveň základní (nulové) roviny (±0,000) navrženého stavebního objektu – absolutní výškovou kótou v metrech s uvedením tří desetinných míst (±0,000 = 253,820), vepsanou do obdélníčku v ploše objektu; o druh a provedení úpravy terénu – číslem psaným arabskými číslicemi, popř. kombinací čísel a písmen, vepsaným obvykle do kroužku; číslo odkazuje na příslušný vzorový řez nebo na výkres podrobnosti.

Tab. 7 Grafické značky pro situace konečných úprav terénu

P

Příklad: Příklad výkresu konečných úprav terénu Obr. 27 uvádí příklad výkresu konečných úprav terénu, zahrnující mj. polohu navrženého objektu a doplňkových staveb včetně délkových kót, vodorovné povrchy terénu včetně výškových kót, vyznačení svahování šikmých ploch (rovnoběžné čáry, střídání delší / kratší čára), zpevněné plochy včetně spádování a výškových kót ve vybraných bodech, odkazy na popis umístěných prvků a povrchů atd.

- 47 -


Obr. 27 Příklad výkresu situace konečné úpravy terénu

Shrnutí Situační výkresy poskytují informace o polohovém a výškovém umístění daného objektu do prostoru, včetně doplňkových staveb (přípojky na veřejné sítě, chodníky, přístupové komunikace, oplocení atd.), povrchových úpravách

- 48 -


okolního terénu apod. V tomto duchu poskytují odhadci nemovitostí podpůrné informace o vybavenosti okolí objektu.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – seznamte se se situačními výkresy v projektové dokumentaci k nemovitosti, kterou obýváte nebo užíváte. Porovnejte řešení navržené v projektové dokumentaci se skutečností. 2. Námět – případné odchylky skutečnosti od návrhu zakreslete (naskicujte) do kopie situačního výkresu.

- 49 -


5. Konstrukční a materiálová řešení budov

5. Konstrukční a materiálová řešení budov

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - bude obeznámen s konstrukčním řešením pozemních staveb - bude obeznámen s materiálovým řešením konstrukcí pozemních staveb - bude rozlišovat prvky dlouhodobé a krátkodobé životnosti


Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Michálek, Josef a kol. Úvod do pozemního BIVŠ, 2009 79 – 143 stavitelství

5.1. Konstrukční varianty pozemních staveb Objekt pozemního stavitelství tvoří stavební konstrukce a prvky, lišící se konstrukčním řešením, materiálovým a technologickým provedením, funkcí atd. Základní členění prvků a konstrukcí pozemních staveb je do dvou skupin: - prvky a konstrukce primárně nosné (nosné prvky a konstrukce), zvané prvky dlouhodobé životnosti (předpokládá se, že během celého životního cyklu budovy nedoznají zásadnějších změn); - prvky a konstrukce primárně nenosné (kompletační prvky a konstrukce), zvané prvky krátkodobé životnosti (během životního cyklu budovy obvykle dojde k jejich výměně nebo alespoň obnově, a to i opakovaně). Nosné konstrukce jsou části staveb, které primárně zajišťují spolehlivé přenášení zatížení, působící na stavbu, postupně až do základového podloží (zemin nebo hornin pod stavbou). Současně se podílejí na zajištění tuhosti celých objektů nebo jejich částí proti působení tzv. silovým zatížením. Naopak někdy mohou vykazovat nadměrnou tuhost při působení zatížení nesilových (např. teplotními změnami) – v takovém případě se budovy nebo jejich části rozdělují na menší celky vložením tzv. dilatačních spár. To jsou např. mezery nebo „měkká“ místa konstrukce, pohlcující nadměrné deformace vyvolané nesilovými zatíženími. Primárně nosné konstrukce sestávají z nosných prvků a společně tvoří nosný (konstrukční) systém budovy. Kromě primárně nosné funkce mohou plnit i funkce další – prostorově dělící, vizuálně dělící, tepelně izolační, akusticky izolační, estetickou atd. Nosné konstrukce se rozdělují do následujících skupin a sestávají z těchto prvků: - základové konstrukce – plošné a hlubinné základové prvky; - svislé nosné konstrukce – stěny, sloupy, pilíře; - vodorovné nosné konstrukce – stropní desky, trámy, průvlaky atd.; - schodišťové konstrukce – schodišťové desky, schodnice, trámy atd.; - nosné konstrukce zastřešení – střešní vazníky, prvky krovu apod. - 50 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství V závislosti na uspořádání nosných konstrukcí se rozlišují následující varianty konstrukčních systémů pozemních staveb: - stěnový konstrukční systém – svislé nosné konstrukce tvoří stěny – o podélný – nosné stěny jsou orientované zejména v podélném směru budovy, o příčný – nosné stěny jsou orientované zejména v příčném směru budovy, o obousměrný – nosné stěny jsou orientovány v obou směrech; - sloupový konstrukční systém = skelet – svislé prvky tvoří sloupy – o podélný – primárně nosné vodorovné prvky (stropů) jsou orientované zejména v podélném směru budovy, o příčný – primárně nosné vodorovné prvky (stropů) jsou orientované zejména v příčném směru budovy, o obousměrný – primárně nosné vodorovné prvky (stropů) jsou orientovány v obou směrech; - kombinovaný konstrukční systém – svislou nosnou konstrukci tvoří stěny i sloupy, příp. pilíře. Příklady variant konstrukčních systémů pozemních staveb uvádí obr. 28 – 30. Pokud není zřejmý rozdíl mezi podélným a příčným směrem (objekt má čtvercový půdorys – podélná i příčná osa jsou stejně dlouhé), má se za to, že podélná osa objektu je rovnoběžná s průčelím, ve kterém se nachází hlavní vstup do objektu. Prvky a konstrukce kompletační jsou obvykle podpírány nosným systémem, nejsou určeny k primárnímu přenášení zatížení nebo k zajištění tuhosti objektu. V případě potřeby se toho dosahuje i částečným nebo úplným oddělením primárně nenosné konstrukce od konstrukce nosné vložením dilatační spáry. Jedná se zejména o následující prvky: - obvodové pláště; - střešní pláště; - příčky; - podlahy; - stropní podhledy; - výplně otvorů (okna, dveře, vrata); - povrchové úpravy; - zámečnické prvky (kovové); - klempířské prvky (zejména plechové a plastové); - truhlářské prvky (dřevěné). Funkce, které kompletační prvky a konstrukce ve stavbě plní, jsou zejména tyto: - prostorově dělící, - vizuálně dělící, - tepelně izolační, - akusticky izolační, - estetická atd. Stavební část objektu dále doplňují prvky TZB a vnitřního resp. vnějšího vybavení (nábytek, výrobní linka, jeřábová dráha, skladovací technologie atd.), zajišťující plnění funkcí spojené s účelem objektu, jeho komfort, bezpečnost atd.

- 51 -


Obr. 28 Příklady konstrukčních systémů stěnových – podélný, příčný, obousměrný

Obr. 29 Příklady konstrukčních systémů skeletových – podélný, příčný, obousměrný

Obr. 30 Příklad konstrukčního systému kombinovaného - 52 -


Příklad:

P

Funkce výplňové stěny – příčky. Typickým reprezentantem kompletační konstrukce je příčka. Primárně není určena k přenášení zatížení (kromě své vlastní tíhy a zatížení na ní bezprostředně působícího). Příčka prostorově i vizuálně rozděluje vnitřní prostor budovy na jednotlivé místnosti (může být i prosklená – potom umožňuje vizuální propojení obou přilehlých prostorů má tedy funkci pouze prostorově dělící), podle požadavků na komfort přilehlých místností může být doplněna tepelnou nebo akustickou izolací, může být řešena jako stěna s požární odolností, nebo může být doplněna dalšími prvky pro dosažení požadovaného estetického (architektonického) výrazu.

5.2. Materiálové varianty stavebních konstrukcí Materiálovou bázi pro stavební konstrukce lze rozdělit do 3 základních skupin: - tradiční materiály s obecným použitím: o dřevo a materiály na bázi dřeva, o kámen a materiály na bázi kamene, o keramické materiály a materiály s jejich zastoupením, o beton, železobeton a materiály s jejich zastoupením, o kovy a materiály s jejich zastoupením; - materiály s omezeným použitím (např. pouze pro kompletační konstrukce): o sklo a materiály na bázi skla, o plasty a jejich modifikace, o asfalty a jejich modifikace, o chemické pěny a jejich modifikace, o textilie, tkaniny a jejich modifikace; - materiály netradiční nebo historické: o rákos, sláma, konopí a další materiály rostlinné báze, o jíl, zemina, štěrk, vápno, sádra apod., o kůže, srst, zvířecí krev, močovina apod.

P

Příklad: Kompozitní materiály Ve výstavbě jsou čím dál častěji používány materiály, ve kterých jsou zastoupeny 2 nebo více složek z výše uvedeného přehledu. Tradičním kompozitem je zdivo – je složeno z kusových staviv (cihel, tvárnic, kamenných bloků apod.) a pojiva (malty, stavebního lepidla, pěny). V současné době jsou to mj. betony, do kterých se vedle běžných složek (štěrkopísku, cementu a vody) přidávají i další přísady pro úpravu vlastností – např. chemická aditiva (urychlení tvrdnutí, dosažení zpracovatelnosti i za velmi nízkých teplot) nebo plniva (zvýšení pevnosti, snížení tepelné vodivosti, zvýšení odolnosti proti prostupu záření, snížení objemové hmotnosti atd.).

- 53 -


5.3. Technologické varianty stavebních konstrukcí Technologickou bázi pro stavební konstrukce tvoří následující 3 postupy provádění: - zdění – pro provádění konstrukcí složených z kusových staviv nebo malorozměrových dílců spojených maltou, stavebním lepidlem nebo stavební pěnou; - zmonolitnění (z řeckého „monolit“ = jeden kámen) – pro provádění konstrukcí přímo na stavbě z materiálu, nalitého do formy (bednění) kde ztvrdne a tvoří jednolitý (monolitický) celek; typickým příkladem je betonová monolitická konstrukce vzniklá zatuhnutím betonové směsi v bednění, které se následně demontuje; - prefabrikace (volně z latinského prae + fabrikace = předem vyrobeno v továrně) – pro provádění konstrukcí, montovaných z předem vyrobených stavebních dílců (prefabrikátů), vzájemně spojenými ve stycích; typickým příkladem jsou panelové domy. Během provádění pozemních staveb je typická kombinace dvou nebo i všech uvedených technologií. Pro klasifikaci objektu se pak používá technologický postup při provádění nosných konstrukcí budovy.

Příklad:

P

Kombinované technologie provádění stavby. Jako příklad kombinovaného provádění staveb lze uvést rodinný dům s nosnými stěnami zděnými z keramických tvárnic na stavební lepidlo, a nprefabrikovanými panelovými stropy. Specifickým příkladem jsou tzv. filigránové konstrukce pro stropní i stěnové konstrukce. Jsou provedeny z železobetonových prefabrikovaných dílců tvořících ztracené bednění (nedemontuje se, zůstane součástí stavby), do kterého se nalije betonová směs. Vznikne tak prefamonolitická konstrukce, spřažená z části prefabrikované a části monolitické.

Shrnutí

S

Klasifikace objektu pozemních staveb sestává ze zatřídění konstrukčního řešení nosného systému, materiálového a technologického provedení – např. železobetonový prefabrikovaný podélný skeletový systém. Ten je doplněn prvky kompletačními, TZB a vybavení.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – s použitím dostupných podkladů a vizuální prohlídky proveďte konstrukční, materiálové a technologické zatřídění objektu, který obýváte nebo užíváte.

- 54 -


6. Stavební řešení a výkresy základů

6. Stavební řešení a výkresy základů

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - bude obeznámen s konstrukčním řešením základových konstrukcí - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o konstrukčním a materiálovém řešení základů


Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Michálek, Josef a kol. Úvod do pozemního BIVŠ, 2009 79 – 88 stavitelství Toman, Josef Technické kreslení Montanex, 1995 podle ČSN a mezinárodních norem, díl II. – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství ČSN 01 3420 ČNI, 2004 Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů stavební části

6.1. Funkce a řešení základů Základové konstrukce slouží k přenášení zatížení z nosného systému budovy do základového podloží, a naopak reakci základového podloží do nosného systému (což bývá častou příčinou konstrukcí stavby). Rozlišují se 2 skupiny konstrukčních varianty základů: - plošné základy, přenášející zatížení do podloží rozšířenou kontaktní plochou: o základové pasy, o základové rošty, o základové patky, o základové desky, o prostorové základové konstrukce; - hlubinné základy, přenášející zatížení do větších hloubek podloží zpravidla kombinací třením po délce pláště a kontaktní plochou: o základové piloty a mikropiloty, pilotové rošty, o základové šachtové pilíře, o základové kesony, o základové studny. Provedení plošných základů předcházejí výkopy, sestávající z tzv. hlavních figur a vedlejších figur. Pro hlubinné základy se rovněž mohou provádět výkopy, běžnější jsou ale zemní vrty. - 55 -


6.2. Zakreslování výkopů Půdorys výkopu se zobrazuje v pohledu shora a v půdorysu výkopu se kreslí: - obrys dna hlavních figur – velmi tlustou plnou čarou, přičemž hlavní figurou se rozumí výkop (jáma, rýha apod.) hloubený od pracovní plochy; - obrys dna dílčích figur (tj. figur, jejichž dno leží níže než je dno hlavní figury), dáte průniky šikmých ploch výkopu a horní obrys výkopu se šikmými stěnami – tlustou plnou čarou; - označení směru sklonu šikmých ploch výkopu – svahovými šrafami, nebo šipkami; - odvodnění (drenáž) ve výkopu, které bude trvalou součástí stavebního objektu – tlustou čárkovanou čarou s vloženou grafickou značkou, s doplněním příslušným popisem; - trvalé šachtice (drenážní) nebo jímky pro čerpání vody ve výkopech (popř. v dokončeném objektu) – schematickým obrysem tlustou plnou čarou a s odkazem na výkres podrobnosti apod.; - vnější obrys obvodových stěn, obvodových pilířů a sloupů nad základy – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami; - vztažné přímky modulové sítě. V půdorysu výkopů se kótují: - půdorysné rozměry jednotlivých figur, vazba ke vztažným přímkám a k prvkům vytýčení – délkovými kótami; - velikost sklonu šikmé stěny výkopu – poměrem výšky k délce psaným nad šipkou; - úroveň dna jednotlivých částí výkopů (figur) – relativním výškovými kótami, úroveň dna hlavní figury rovněž absolutní výškou. V půdorysu výkopu se hlavní a dílčí figury označí pořadovým číslem psaným arabskou číslicí u výškové kóty (popř. u velikosti sklonu); pořadové číslo hlavní figury se píše písmem alespoň o jeden stupeň větším než kóta. Ve svislém řezu výkopu se kreslí: - obrys stěn i dna figur výkopu a obrys pracovní plochy navazující na prostor výkopu – velmi tlustou plnou čarou; - obrysy stěn i dna figur, které leží nejblíže k řezové rovině o viditelné obrysy za řezovou rovinou – tlustou plnou čarou, o zakryté obrysy za řezovou rovinou – tlustou čárkovanou čarou; - obrys původního povrchu pracovní plochy v místě prostoru výkopu (např. uvnitř stavební jámy) – tenkou čerchovanou čarou s 2 tečkami; - úroveň hladiny podzemní vody – tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami, s doplněním výškovou kótou a grafickou značkou; - rozhraní hornin různých tříd těžitelností – tenkou tečkovanou čarou s připsáním písmenného označení TR a třídy těžitelnosti podle ČSN 73 3050; namísto třídy těžitelnosti lze podle potřeby shodným způsobem zakreslit rozhraní skupin zemin zatříděných podle ČSN EN ISO146881 s příslušným popisem; - označení horniny (zeminy) – graficky podle ČSN 01 3406; - vztažné přímky modulové sítě; - vnější obrysy obvodových konstrukcí objektu – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami. - 56 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Ve svislém řezu nebo v průřezu se jednotlivé výškové úrovně figur, terénu, hladiny podzemní vody apod. kótují výškovými kótami (absolutními nebo relativními). Konstrukce pro zabezpečení stěn výkopu proti sesuvu, které budou trvalou součástí stavebního objektu, se v půdorysu i ve svislém řezu kreslí schematicky velmi tlustou čárkovanou čarou s odkazem na výkres podrobnosti apod.

P

Příklad: Příklady zakreslování výkopů – výseky půdorysů a řezů.

Obr. 31 Příklad půdorysu výkopů základových pasů

Obr. 32 Příklad popisu výkopů

Obr. 33 Příklad půdorysu výkopů základových patek

- 57 -


Obr. 34 Příklad svislého řezu výkopů se svahovanými stěnami

Obr. 35 Příklad svislého řezu výkopů se svislými stěnami

6.3. Zakreslování plošných základů Půdorys plošných základů (dále jen základů) se zobrazuje v pohledu shora (hornina ani zásypový a obsypový materiál obklopující základ se nekreslí). V půdorysu základů se kreslí: - vnější obrys základu v úrovni základové spáry – velmi tlustou plnou čarou; - ostatní hrany základu viditelné v pohledu shora – tlustou plnou; - vnější obrys základu v úrovni základové spáry zakrytý jinou konstrukcí (neviditelný v pohledu shora) a změna výškové úrovně základové spáry (spodní úrovně základu) – velmi tlustou čárkovanou čarou; - obrysy stavebních konstrukcí pokračujících nad základy – tlustou čerchovanou čarou; - podkladní vrstvy a podsypy pod základy – tlustou čárkovanou čarou; - prostupy v základech – čárkovanou čarou; - sklon šikmých ploch základových spár – šipkami ve směru spádu – tenká plná čára; - vztažné přímky modulové sítě – tenká čerchovaná čára na konci ukončená kroužkem, do kterého se vepíše písmenné a číselné označení.

- 58 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství U opakujících se stejných základů (např. patek) lze zobrazit jen jeden základ a u ostatních kreslit jen polohové vazby (průsečíky os základů) označené křížky kreslenými velmi tlustou plnou čarou s příslušným odkazem. V půdorysu základů se kótují: - půdorysné rozměry základů a jejich umístění vzhledem ke vztažným přímkám, k vytyčovací síti a ke konstrukcím pokračujícím nad základy – délkovými kótami; - úrovně základové spáry, popř. i úrovně horních ploch základu – relativními výškovými. Ve svislém řezu (průřezu) základem se kreslí: - vnější obrysy konstrukcí zobrazených v řezu o tlustou plnou, pokud se plocha řezu graficky označuje – šrafuje, o velmi tlustou plnou, pokud se plocha řezu graficky neoznačuje; - viditelné obrysy za řezovou rovinou (jen ve svislém řezu) a rozhraní mezi jednotlivými materiály (i ve styku s horninou) – tlustou plnou čarou; - obrysy konstrukcí zakrytých (jinou konstrukcí, nebo horninou) – tlustou čárkovanou čarou; - prostupy v základech – čárkovanou čarou; - označení materiálu základu, horniny (zeminy), zásypového i obsypového materiálu – graficky podle ČSN 01 3406. Ve svislém řezu (průřezu) základem se kótují: - jednotlivé části řezu nebo změny výškové úrovně tvaru konstrukce základu – délkovými kótami; - úrovně základové spáry i horního líce základu, úrovně podlahy nad základem apod. – relativními výškovými kótami.

Příklad: Příklady zakreslování základů – výseky půdorysů a řezů.

Obr. 36 Příklad zakreslení základových konstrukcí

- 59 -


6.4. Zakreslování kanálů, prostupů a šachet V půdorysu základů se kreslí: - vnější a vnitřní obrysy stěn kanálu (šachty) zobrazených v řezu i hrany viditelné pod řezovou rovinou (např. změna úrovně dna kanálu) – tlustou plnou čarou; - obrysy základu; - rozhraní mezi materiály zobrazenými v řezu – tlustou plnou čarou; - označení jednotlivých druhů materiálů konstrukce – graficky podle ČSN 01 3406; - hrany konstrukcí nad řezovou rovinou (obrys konstrukcí, popř. krycích desek, poklopů apod.) – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami. V půdorysu základů se kótuje: - rozměry kanálu (šachty) a jeho umístění ve vztahu k základu délkovými kótami; - vodorovné úrovně dna kanálu (šachty) - relativními výškovými kótami (úroveň hotového povrchu dna kanálu v horní části obdélníku a úroveň spodního líce konstrukce kanálu v dolní části obdélníku); - sklon dna kanálu – šipkou s uvedením sklonu poměrem, procentem nebo ve stupních. V svislém řezu (sklopeném průřezu) základů se kótuje: - jednotlivé úrovně konstrukce zpravidla od úrovně podlahy nad kanálem (šachtou) – délkovými kótami; - výškové úrovně vodorovných konstrukcí kanálu (šachty) a jejich vztah ke konstrukci přilehlého základu, např. úroveň základu v základové spáře, dno kanálu, povrch podlahy – relativními výškovými kótami.

P

Příklad: Příklady zakreslování kanálů, prostupů a šachet ve výkresu základů.

Obr. 37 Příklad zakreslení kanálu ve výkresu půdorysu základů

- 60 -


Obr. 38 Příklad zakreslení kanálu ve výkresu svislého řezu základy

S

Shrnutí Základové konstrukce přenášejí tíhu budovy do podloží. Volba typu základu závisí na konstrukčním řešení objektu, velikosti zatížení a charakteru podloží. Při zakreslování základových konstrukcí se postupuje dle běžných zásad pro použití tlouštěk a typů čar.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – s použitím dostupných podkladů charakterizujte konstrukční řešení základů objektu, který obýváte nebo užíváte.

- 61 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství 7. Technické řešení a výkresy svislých konstrukcí

7. Technické řešení a výkresy svislých konstrukcí

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o konstrukčním a materiálovém řešení konstrukčního systému - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o svislých nosných konstrukcích


Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Michálek, Josef a kol. Úvod do pozemního BIVŠ, 2009 89 – 91 stavitelství Toman, Josef Technické kreslení Montanex, 1995 ČSN a podle mezinárodních norem, díl II. – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství ČSN 01 3420 ČNI, 2004 Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů stavební části

7.1. Funkce a řešení svislých konstrukcí Svislé konstrukce se rozdělují na nosné konstrukce (stěny, sloupy, pilíře) a na nenosné konstrukce (příčky, stěnové výplně aj.). Svislé nosné konstrukce podepírají stropní konstrukce a tvoří tak společně s nimi rozhodující část nosného systému budovy. Z hlediska tvaru a konstrukčního řešení se svislé nosné konstrukce rozdělují na: - sloupy – převažuje výška nad půdorysnými rozměry, - stěny – plošné prvky – převažuje výška a délka nad tloušťkou, - pilíře – sloupy s většími půdorysnými rozměry (masivní sloupy). V závislosti na určení svislé nosné konstrukce mohou tyto plnit jednu nebo více následujících funkcí: - primárně nosnou, - ztužující - prostorově dělící, - vizuálně dělící, - požárně dělící, - tepelně izolační, - akusticky izolační, - estetickou atd.

- 62 -


Příklad:

P

Příklady druhů a funkcí svislých konstrukcí.

Obr. 39 Příklad druhů a funkcí svislých konstrukcí

7.2. Zakreslování svislých konstrukcí Pro kreslení svislých konstrukcí v půdorysu se řezová rovina vede: - u svislé stěny (neproměnné, konstantní tloušťky) a u pilíře, popř. sloupu (s neproměnným průřezem) podle běžných zásad; - u šikmé stěny nebo u stěny s proměnnou tloušťkou, popř. sloupu (pilíře) s proměnným průřezem vždy pod spodním lícem stropu zakreslovaného podlaží, bez ohledu na otvoru ve stěně; v těchto případech se konstrukce (včetně otvorů) po řezovou rovinou kreslí zjednodušeným obrysem, a půdorys se doplní svislým řezem, popř. pohledem. V půdorysu se kreslí: - obrys stěny a sloupu (pilíře), které protíná řezová rovina – tlustou plnou čarou se šrafurou, nebo velmi tlustou plnou bez šrafury;

- 63 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství obrys stěny a sloupu pod řezovou rovinou – tlustou čárkovanou čarou; obrys stěny, která nedosahuje ke stropu – tlustou plnou čarou s označením; - obrys stěny nad řeznou rovinou (nezačíná na úrovni podlahy) – tlustou čerchovanou čarou. Pro kreslení svislých konstrukcí ve svislém řezu se řezová rovina vede podle běžných zásad. Ve svislém řezu se obrysy stěn, které protíná řezová rovina, kreslí podle kapitoly tlustou plnou čarou se šrafurou, nebo velmi tlustou plnou bez šrafury. Obrysy stěn, popř. sloupů (pilířů) viditelných v pohledu se kreslí tlustou plnou čarou. Sloupy (pilíře) se zobrazují pouze v pohledu (řezová rovina je neprotíná). Rozměry a poloha stěn a sloupů (pilířů) se v půdorysu a ve svislém řezu kótují zpravidla délkovými kótami. U konstrukce stěny, nedosahujících až ke stropu, se v půdorysu připíše do okrouhlých závorek kóta, udávající výšku nad úrovní povrchu podlahy. Otvory ve svislé konstrukci se v půdorysu kótují koordinačním rozměrem otvoru na kótovací čáře. Nad kótovací čáru se píše šířka a pod výška otvoru, za kterou se v okrouhlé závorce uvede výška případného parapetu od úrovní podlahy. Rozměry průřezu sloupů (pilířů) se mohou v půdorysu kótovat též na odkazové čáře, a to součinem rozměrů, kdy na prvním místě se uvede rozměr té strany, od které vychází odkazová čára, nebo průměrem u kruhových průřezů. -

P

Příklad: Příklady zakreslování svislých konstrukcí a otvorů v nich.

Obr. 40 Příklady zakreslení svislých konstrukcí a otvorů v nich

7.3. Zakreslování obkladů Pro kreslení, kótování a označování v půdorysu platí tyto zásady: - obklady se kreslí jednou velmi tlustou čerchovanou čarou nezávisle na počtu vrstev; - půdorysný rozměr obkladu se kótuje délkovými kótami;

- 64 -


výška obkladu se uvede kótou psanou do okrouhlých závorek, která se připíše k jeho zobrazení nebo pod kótovací čáru, přitom: o u obkladu, který začíná u podlahy, ale nedosahuje celé výšky zobrazovaného podlaží, označuje kóta celkovou výšku obkladu nad úrovní hotové podlahy; o u obkladu, který nezačíná u podlahy, určují kóty výšku obkladu a vzdálenost mezi úrovní hotové podlahy a dolní hranou obkladu. Na prvním místě se uvádí výška obkladu; - druh obkladu (popř. i nosné konstrukce obkladu) se označí odkazem. Ve svislém řezu se obklady stěn a stropů (např. kontaktně lepené podhledy) kreslí jednou velmi tlustou čerchovanou čarou nezávisle na počtu vrstev nebo konstrukci. Druh obkladu se označí odkazem. V pohledu na vnější nebo vnitrní svislou konstrukci se obrys obkladu, popř. rozhraní jednotlivých druhů obkladů, kreslí tlustou plnou čarou. Jednotlivé plochy obkladů se označí odkazem.

Příklad:

P

Příklady zakreslování obkladů stěn a stropů.

Obr. 41 Příklady zakreslení obkladů stěn a stropů

Shrnutí

S

Svislé konstrukce plní v budově i několik funkcí. Při jejich zakreslování se postupuje dle běžných zásad pro použití tlouštěk a typů čar.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – s použitím dostupných podkladů charakterizujte svislé konstrukce v objektu, který obýváte nebo užíváte.

- 65 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství8. Technické řešení a výkresy vodorovných konstrukcí

8. Technické řešení a výkresy vodorovných konstrukcí

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o konstrukčním a materiálovém řešení konstrukčního systému - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o svislých nosných konstrukcích



8.1. Funkce a řešení vodorovných konstrukcí Stropní konstrukce jsou zpravidla horizontální nosné konstrukce, rozdělující budovu po výšce na jednotlivá podlaží a vytvářející podporu a rovinu pro uvažovaný provoz a pro další konstrukce nutné k jeho zajištění (příčky, technická vybavení aj.). Strop se po výšce skládá z - podlahového souvrství, - nosného systému stropu, - stropního podhledu nebo jiné úpravy spodního líce stropu. Vodorovné konstrukce zpravidla zajišťují některé z následujících funkcí: - primárně nosnou a ztužující, - prostorově a vizuálně dělící, - požárně dělící, - tepelně izolační, - akusticky izolační, - estetickou. Materiálově a konstrukčně se vodorovné konstrukce obvykle provádějí jako: - zděné, monolitické nebo prefabrikované klenby; - trámové nebo povalové dřevěné stropy; - deskové nebo trámové železobetonové stropy monolitické, prefabrikované nebo prefamonolitické; - 66 -


P

prefamonolitické železobetonové vložkové stropy betonové, keramickobetonové, plastbetonové apod.; deskové nebo žebírkové sklobetonové stropy; deskové nebo nosníkové ocelové stropy a ocelobetonové stropy; deskové nebo klenbové stropy kombinující keramiku, ocel a beton.

Příklad: Příklady druhů vodorovných konstrukcí.

Obr. 42a Příklady druhů stropních železobetonové, keramickobetonové - 67 -

konstrukcí

–

klenby,

dřevěné,


Obr. 42b Příklady druhů stropních konstrukcí – sklobetonové, ocelové a ocelobetonové, kombinované

8.2. Zakreslování vodorovných nosných konstrukcí Konstrukce stropu se v půdorysu zobrazovaného podlaží stavby zobrazuje podle zásad zobrazování konstrukcí nad řezovou rovinou a v případě potřeby podrobnějšího vysvětlení i sklopenými průřezy, vkreslenými do půdorysu. V půdorysu podlaží se konstrukce stropu zpravidla kreslí pouze na části půdorysu, a to: - osy nosníků, trámů, průvlaků apod. – tenkou čerchovanou čarou; - zdola zakryté obrysy (hrany) plošných vodorovných stropních prvků (např. panely)- tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami; - zdola viditelné obrysy konstrukce stropů (např. trámů, průvlaků) při nerovném podhledu – tlustou čerchovanou čarou; - sklopené průřezy konstrukce stropu – podle zásad kreslení (tenkou čarou, bez šrafur materiálů, dle potřeby kótováno).

Řezová rovina svislého řezu stropem se nesmí vést podélně trámem, nosníkem nebo průvlakem – vždy mezi nimi nebo kolmo na ně, případně šikmo. - 68 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Ve svislém řezu stropem se zakreslují: - vnější obrys konstrukcí zobrazených v řezu – podle zásad kreslení obrysu konstrukcí zobrazených v pohledu (tlustou plnou resp. velmi tlustou plnou čarou); - rozhraní jednotlivých materiálů zobrazených v řezu – tlustou plnou čarou; Konstrukce a skladba stropu se označí odkazem pro specifikaci jednotlivých vrstev. V půdorysu a řezech stropem nebo ve sklopených průřezech se kótují: - délkovými kótami – rozměry konstrukcí stropu (trámů, panelů apod.), jejich rozmístění a uložení; - relativními výškovými kótami – úroveň horního a spodního povrchu nosné konstrukce stropu, úroveň horního líce podlahy, úroveň spodního líce stropního podhledu (pokud je proveden).

Příklad: Příklady zakreslování stropních konstrukcí v půdorysech se sklopenými průřezy a ve svislých řezech.

Obr. 43 Příklady zakreslení stropních konstrukcí v půdorysech se sklopenými průřezy a ve svislých řezech

8.3. Zakreslování zavěšených stropních podhledů Konstrukce zavěšeného podhledu se v půdorysu zobrazovaného podlaží zakresluje takto: - obrys podhledu po obvodě, s odstupem od stěn, čerchovanou čarou se dvěma tečkami, plocha podhledu proškrtnutím úhlopříčkou tenkou čarou čerchovanou se dvěma tečkami, nebo - podle zásad pro zakreslování stropních konstrukcí, přičemž - v obou případech lze konstrukci stropního podhledu označit odkazem. Ve svislém řezu se zavěšený stropní podhled zakresluje v souladu se zásadami pro zakreslování stropních konstrukcí. - 69 -


8.4. Zakreslování podlahových konstrukcí Konstrukce podlahy se v půdorysu zobrazovaného podlaží zakresluje takto: - změna úrovně podlahy, dilatační spáry v podlaze i v konstrukci stropu viditelně v pohledu shora – tlustou plnou čarou; - dilatační spáry v podlaze zakryté jinou konstrukcí – tlustou čárkovanou čarou; - průnik rovin sklonité podlahy – tenkou plnou čarou, s vyznačením sklonu šipkou; - rozhraní různých druhů nášlapné vrstvy podlahy v jedné místnosti – tlustou plnou čarou; - konstrukce a provedení podlahy (druh a úprava podlahy, lišty, sokly, dilatace apod.) se označí odkazem. Ve svislém řezu se zakresluje zpravidla celková tloušťka konstrukce podlahy, bez rozlišování jednotlivých vrstev a bez grafického označení materiálů. Zakresluje se: - vnější obrys konstrukcí zobrazovaných v řezu – velmi tlustou plnou čarou bez šrafování použitého materiálu, nebo tlustou plnou čarou s vyznačením použitých materiálů šrafurou; - vnější obrys konstrukcí zobrazených v pohledu – tlustou plnou čarou; - rozhraní jednotlivých materiálů zobrazených v řezu – tlustou plnou čarou; - skladba vrstev konstrukce se označí odkazem.

Příklad:

P

Příklady zakreslování podlahových konstrukcí a jejich úprav v půdorysech a svislém řezu.

Obr. 44 Příklady zakreslení podlahových konstrukcí a jejich úprav v půdorysech a svislém řezu - 70 -


S

Shrnutí Vodorovné konstrukce sestávají až ze tří funkčních vrstev, plní v budově i několik funkcí. Při jejich zakreslování se postupuje dle běžných zásad pro použití tlouštěk a typů čar.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – s použitím dostupných podkladů charakterizujte vodorovné konstrukce v objektu, který obýváte nebo užíváte.

- 71 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství9. Technické řešení a výkresy schodišť a ramp

9. Technické řešení a výkresy schodišť a ramp

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o konstrukčním a materiálovém řešení konstrukčního systému - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o schodištích a šikmých rampách



9.1. Funkce a řešení schodišť a šikmých ramp Schodiště a šikmé rampy jsou konstrukce vzájemně spojující různé výškové úrovně v budovách nebo i mimo ně, nejčastěji jednotlivá podlaží. Každé podlaží budovy a každý užitný půdní prostor musí být přístupné alespoň jedním schodištěm (hlavní schodiště). Další schodiště (pomocná) se navrhují především při řešení únikových, popřípadě zásahových cest, nebo z provozních důvodů. Šikmé rampy jsou sklonité stavební konstrukce určené k překonávání rozdílu výškových úrovní chůzí nebo pojížděním. Tvoří je šikmá nebo zakřivená plocha. Schodiště a v přiměřené míře i šikmá rampa se skládá z těchto prvků (viz obr. 45): - schodišťové rameno – šikmá konstrukce, která má nejméně 3 stupně a spojuje dvě různé výškové úrovně; nástupní rameno (4) je to, na kterém se při výstupu nastupuje z úrovně podlaží, výstupní rameno (3) je to, kterým se na úroveň podlaží vstupuje; - schodišťový stupeň – část schodišťového ramene – konstrukční prvek umožňující překonávat určitou výšku jedním krokem; - podesta (dříve odpočívadlo) je vodorovná plošná konstrukce spojující schodišťová ramena ve stejné úrovni; hlavní podesta (2) je umístěna v úrovni podlaží, vedlejší podesta (1) v jiné výškové úrovni; - 72 -


zrcadlo (7) je volný prostor mezi schodišťovými rameny a podestami; zábradlí (6) ohraničuje volné strany schodišťových ramen a podest, zabraňuje pádu a slouží jako opora; výstupní čára je myšlená čára, spojující přední hrany schodišťových stupňů v teoretické ose výstupu; sklon schodišťového ramene je úhel mezi vodorovnou rovinou a výstupní čárou. Je určen poměrem výšky a šířky schodišťových stupňů.

Obr. 45 Uspořádání schodišťových prvků Schodiště zpravidla zajišťují některé z následujících funkcí: - primárně nosnou, - vizuálně dělící, - komunikační a evakuační, - estetickou. Z hlediska konstrukčního řešení se rozlišují tyto skupiny schodišť: - vřetenová, - visutá a konzolová, - schodnicová, - pilířová, - desková, - zavěšená, - kombinovaná z výše uvedených. - 73 -


P

Příklad: Příklady schodišťových konstrukcí.

Obr. 46 Příklady schodišťových konstrukcí

9.2. Zakreslování konstrukcí schodišť a ramp Zakreslování schodišť i šikmých ramp je principiálně shodné, dále jsou tedy uváděny pouze zásady pro schodiště. V půdorysu zobrazovaného podlaží stavby se kreslí: - místo průniku řezové roviny schodištěm, které překonává celou výšku podlaží – tenkou plnou čarou napříč schodišťovým ramenem; - viditelné hrany stupňů a obrysy schodišťových ramen pod řeznou rovinou – tenkou plnou čarou; - viditelné obrysy schodišťových ramen nad řeznou rovinou – tenkou čerchovanou čarou; - výstupní čára schodišťového ramene – tenkou plnou čarou. - 74 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Ve svislém řezu objektem se kreslí: - ramena schodiště i podesty zobrazené v řezu – schematicky bez zakreslení stupňů a plocha konstrukce zobrazená v řezu se zpravidla vyčerní; - ramena schodiště, popř. i podesty zobrazené v pohledu – schematicky obrysem dvěma tenkými plnými čarami (bez zakreslení stupňů); - zábradlí – schematicky obrysem tenkou plnou čarou.

P

Příklad: Příklad zakreslení schodiště v půdorysech a ve svislých řezech.

Obr. 47 Zakreslení schodiště v půdorysech a svislém řezu

Shrnutí

S

Konstrukce schodišť a šikmých ramp jsou primárně určeny k bezpečnému spojení různých výškových úrovní, v případě potřeby k rychlé evakuaci objektu. Při jejich zakreslování se postupuje dle běžných zásad pro použití tlouštěk a typů čar.

Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět – s použitím dostupných podkladů charakterizujte schodiště v objektu, který obýváte nebo užíváte.

- 75 -


10. Technické řešení a výkresy střech

10. Technické řešení a výkresy střech

C L

Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o konstrukčním a materiálovém řešení konstrukčního systému - získá schopnost z projektové dokumentace stavby vyčíst informace o plochých a šikmých střechách


Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Michálek, Josef a kol. Úvod do pozemního BIVŠ, 2009 109 – 115 stavitelství Toman, Josef Technické kreslení Montanex, 1995 podle ČSN a mezinárodních norem, díl II. – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství ČSN 01 3420 ČNI, 2004 Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů stavební části

10.1. Funkce a řešení střešních konstrukcí Střecha chrání budovu před klimatickými vlivy, zejména před nepříznivými účinky deště, větru a sněhu, a obvykle plní i funkci tepelně izolační. Na správné funkci střechy závisí do velké míry životnost celé budovy. Volba typu konstrukce zastřešení a jeho tvaru podstatným způsobem ovlivňuje celkový estetický a architektonický výraz exteriéru i interiéru budovy. Konstrukci zastřešení tvoří tři základní části: - nosná konstrukce zastřešení, - střešní plášť, tj. vnější ochranné souvrství se střešní krytinou na vnější straně, - podhled střechy, tj. spodní líc. Podle tvaru se rozlišují střechy: - pultové, - sedlové, - valbové, - polovalbové, - stanové, - mansardové, - věžové, - pilové, - zakřivené – báně, kopule, sférické apod. - 76 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Podle sklonu střešního pláště se rozlišují střechy: - ploché (sklon do 3 %), - šikmé (sklon do 45°), - strmé (sklon větší než 45°). Nosné konstrukce pro ploché i šikmé střechy se dělí podle konstrukčního řešení na: - plošné konstrukce stropu (pod plochými nebo pultovými střechami), - krovy, - vazníky, - tlačené oblouky, - lomenice, - skořepiny, - tažené konstrukce (membránové a lanové). Horní vrstvu střešního pláště tvoří střešní krytina. Volba jejího konstrukčního, materiálového a barevného provedení se volí zejména podle sklonu střechy a požadovaného vzhledu objektu. Střešní krytiny se rozdělují do dvou základních skupin: - skládané, u kterých se vodonepropustnost zajišťuje přesahem nebo zámkem ve stycích; patří sem: o betonové nebo keramické tašky nebo tvarovky, o břidličné a vláknocementové šablony, o přírodní došky a dřevěné šindele, o tvarovky a vlnité desky ze skla, polykarbonát, plechu apod.; - povlakové, u kterých se vodonepropustnost nebo i částečná vodotěsnost zajišťuje svařením, slepením, letováním, zatěsněním nebo zámkem ve spojích; patří sem: o hladké plechy, o hydroizolační pásy na bázi asfaltů, plastů apod.

P

Příklad: Příklady tvarů šikmých, strmých a zakřivených střech.

Obr. 48 Příklady tvarů šikmých, strmých a zakřivených střech - 77 -


P

Příklad: Příklad nosné konstrukce šikmé střechy – dřevěný krov.

Obr. 49 Příklad nosné konstrukce šikmé střechy – dřevěný krov

P

Příklad: Příklady skladeb souvrství šikmé střechy, nesené střešním krovem.

Obr. 50 Příklady skladeb souvrství šikmé střechy, nesené střešním krovem

- 78 -


Příklad:

P

Příklady skladeb souvrství ploché střechy, podepřené stropní konstrukcí nejvyššího podlaží.

Obr. 51 Příklady skladeb souvrství ploché střechy, podepřené stropní konstrukcí nejvyššího podlaží

10.2. Zakreslování střešních konstrukcí Střechy se zobrazují obvykle dvěma výkresy půdorysů - zakreslením půdorysu nosné konstrukce střechy, - zakreslením pohledu shora na dokončený tvar střechy, doplněné dle potřeby svislými řezy v příčném a podélném směru. Půdorys nosné konstrukce jednoplášťové ploché střechy tvořené stropem se kreslí podle zásad pro konstrukce stropu. V případě nosné konstrukce tvořené važníky nbebo jinými prutovými noisnými prvky, postupuje se dle zásad zobrazení nosné konstrukce tvořené vazníky. Nosná konstrukce dvouplášťové ploché střechy se zakresluje zpravidla s použitím dvou půdorysů, a to půdorysem konstrukce spodního pláště (podle stejných zásad jako u jednoplášťové střechy) a půdorysem horního pláště. Půdorys horního pláště se zakresluje jako pohled shora po odkrytí střešního souvrství. V případě tří- a víceplášťových střech se zpracovává samostatný půdorys pro každý plášť. Půdorys nosné konstrukce střechy tvořené krovem se zakresluje jako pohled shora na konstrukci po odkrytí střešního souvrství. Kreslí se: - vodorovné prvky a čela svislých prvků viditelná v pohledu shora – obrysem tlustou plnou čarou; - prvky uložené ve sklonu (krokve, vzpěry, pásky apod.) a výměny krokví – tenkou čerchovanou čarou v ose, konec vzpěry, námětku nebo pásku se označí tenkou úsečkou kolmo na osu; - svislé prvky (sloupky) zakryté v pohledu shora (vaznicemi) – tlustou plnou čarou obrysem průřezu a úhlopříčným křížkem; - šikmá čela kleštin, popř. hambalků – obrysem velmi tlustou plnou čarou; - průniky střešních rovin, okapy bez žlabů – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami;

- 79 -


-

-

konstrukce nevystupující nad úroveň vnějšího povrchu střešního pláště, zobrazené vodorovnou řezovou rovinou vedenou přibližně v úrovni průniku konstrukce střešním pláštěm kotvení pozednic – schematicky tlustou plnou čarou; poklopy, střešní okna apod. v průmětu do horizontální roviny – obrysem tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami a v ploše úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami; vikýře a vikýřová okna: o vodorovné – obrysem tlustou plnou čarou; o svislé – tlustou plnou čarou obrysem průřezu a úhlopříčným křížkem; o obrysy střešních ploch vikýře – tlustou plnou čarou.

Příklad: Příklad zakreslení konstrukce šikmé střechy v půdorysu.

Obr. 52 Příklad zakreslení konstrukce šikmé střechy v půdorysu

- 80 -


Shrnutí Zastřešení budov primárně slouží k ochraně interiéru stavby před vnějším prostředím a současně je významným činitelem ovlivňujícím estetiku a architekturu celé budovy. Při jejich zakreslování se postupuje dle běžných zásad pro použití tlouštěk a typů čar.

Kontrolní otázky a náměty: 2. Námět – s použitím dostupných podkladů charakterizujte zastřešení objektu, který obýváte nebo užíváte.

- 81 -


Dodatky Seznam doporučené literatury: Autor Michálek, Josef a kol. Toman, Josef

Název Vydavatel a rok vydání Úvod do pozemního BIVŠ, 2009 stavitelství Technické kreslení podle Montanex, 1995 ČSN a mezinárodních norem, díl II. – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství

Seznam tabulek: Tab. 1. Tab. 2. Tab. 3. Tab. 4. Tab. 5. Tab. 6. Tab. 7.

Druhy čar a jejich použití ve výkresech pozemních staveb Šrafury a jejich použití ve výkresech pozemních staveb Grafické značky pro zařizovací předměty Příklady grafických značek pro zařizovací předměty Příklad legendy místností v objektu Příklad legendy truhlářských výrobků – výplní okenních otvorů Grafické značky pro situace konečných úprav terénu

Seznam obrázků: Příklady prvků a konstrukcí v budově Označení nadzemních a podzemních podlaží ve svislém řezu budovou Rozdělení objektu na nadzemní podlaží a podzemní podlaží Principy transformace 3-D objektu do 2-D zobrazení – půdorysu a řezu Obr. 5. Příklady zakreslení stavebních úprav objektu s použitím barevného označení materiálů Obr. 6. Příklady grafických značek pro rozvody TZB Obr. 7. Příklady výkresu rozvodů TZB a připojených zařizovacích předmětů Obr. 8. Kompletní kóta délkového rozměru a rovinného úhlu Obr. 9. Výškové kóty vodorovných ploch Obr. 10. Výškové kóty vodorovných hran Obr. 11. Výškové kóty bodů Obr. 12. Výškové kóty ve svislých řezech, sklopených průřezech, podélných profilech a technických pohledech Obr. 13. Příklady odkazových čar Obr. 14. Příklady odkazových čar s kroužkem pro odkaz Obr. 15. Výškový rozsah podlaží zobrazeného v příslušném půdorysu Obr. 16. Zásady tvorby sklopeného průřezu a jeho zobrazení v půdorysu Obr. 17. Vedení a vyznačení řezové roviny v půdorysu Obr. 18. Zásady kreslení obrysů konstrukcí zobrazených v řezu v měřítku 1:200 Obr. 19. Principy generování půdorysu, svislého řezu a technického pohledu z reálného 3-D objektu Obr. 20. Příklad kompletního půdorysu rodinného domu – 1. nadzemní podlaží Obr. 1. Obr. 2. Obr. 3. Obr. 4.

- 82 -

Jan Pašek Stavitelství – část Úvod do pozemního stavitelství Obr. 21. Příklad kompletního svislého řezu rodinným domem – příčný řez A-A Obr. 22. Příklad kompletního technického pohledu na rodinný dům Obr. 23. Příklad situačního jednobarevného výkresu Obr. 24. Příklad situačního dvoubarevného výkresu Obr. 25. Příklad vytyčovacího výkresu prostorové polohy novostavby pozemní stavby, včetně komunikací a podzemních sítí Obr. 26. Příklad výkresu situace hrubé úpravy terénu Obr. 27. Příklad výkresu situace konečné úpravy terénu Obr. 28. Příklady konstrukčních systémů stěnových – podélný, příčný, obousměrný Obr. 29. Příklady konstrukčních systémů skeletových – podélný, příčný, obousměrný Obr. 30. Příklad konstrukčního systému kombinovaného Obr. 31. Příklad půdorysu výkopů základových pasů Obr. 32. Příklad popisu výkopů Obr. 33. Příklad půdorysu výkopů základových patek Obr. 34. Příklad svislého řezu výkopů se svahovanými stěnami Obr. 35. Příklad svislého řezu výkopů se svislými stěnami Obr. 36. Příklad zakreslení základových konstrukcí Obr. 37. Příklad zakreslení kanálu ve výkresu půdorysu základů Obr. 38. Příklad zakreslení kanálu ve výkresu svislého řezu základy Obr. 39. Příklad druhů a funkcí svislých konstrukcí Obr. 40. Příklady zakreslení svislých konstrukcí a otvorů v nich Obr. 41. Příklady zakreslení obkladů stěn a stropů Obr. 42. Příklady druhů stropních konstrukcí Obr. 43. Příklady zakreslení stropních konstrukcí v půdorysech se sklopenými průřezy a ve svislých řezech Obr. 44. Příklady zakreslení podlahových konstrukcí a jejich úprav v půdorysech a svislém řezu Obr. 45. Uspořádání schodišťových prvků Obr. 46. Příklady schodišťových konstrukcí Obr. 47. Zakreslení schodiště v půdorysech a svislém řezu Obr. 48. Příklady tvarů šikmých, strmých a zakřivených střech Obr. 49. Příklad nosné konstrukce šikmé střechy – dřevěný krov Obr. 50. Příklady skladeb souvrství šikmé střechy, nesené střešním krovem Obr. 51. Příklady skladeb souvrství ploché střechy, podepřené stropní konstrukcí nejvyššího podlaží Obr. 52. Příklad zakreslení konstrukce šikmé střechy v půdorysu

- 83 -

Výukový text Stavitelství

Recommend Documents