Výuka fagotové hry na základních uměleckých školách

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Studijní obor: Hra na fagot

Výuka fagotové hry na základních uměleckých školách

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Vít Procházka Vedoucí práce: doc. Mgr. Roman Novozámský Oponent práce: MgA. Jaroslav Kubita Brno 2015

Bibliografický záznam PROCHÁZKA, Vít. Výuka fagotové hry na základních uměleckých školách. [Teaching bassoon at elementary art school]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, rok. 2015 [74 s.] Vedoucí diplomové práce doc. Mgr. Roman Novozámský.

Anotace Diplomová práce „Výuka fagotové hry na základních uměleckých školách“ pojednává o možnostech studia hry na fagot na základních uměleckých školách na Moravě. První část se věnuje průzkumu možností jednotlivých základních uměleckých škol. Druhá část obsahuje rozhovory s pedagogy a jejich praktické zkušenosti s výukou. V závěru práce je uveden souhrn a rekapitulace zjištěných poznatků z průzkumu a rozhovorů.

Annotation Diploma thesis "Teaching bassoon at elementary art schools," discusses about possibilities the bassoon studies at elementary art schools in Moravia. The first part has been investigating the possibility of various elementary art schools. The second part contains interviews with teachers and their practical experience of teaching. The conclusion is a summary and recap of findings from the survey and interviews.

Klíčová slova Fagot, hra na fagot, základní umělecká škola, dotazník, rozhovor

Keywords Bassoon, play the bassoon, elementary art school, questionnaire, interview

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, 3. května 2015

BcA. Vít Procházka

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Pavlu Feldmannovi, doc. Mgr. Romanu Novozámskému, Mgr. Vladimíru Pečinkovi, Martině Olivové dipl. um., Bohuslavu Vysloužilovi, Mgr. Tomáši Kláskovi za cenné rady a poskytnutí rozhovorů a doc. Mgr. Romanu Novozámskému za konzultace a vedení práce.

Obsah PŘEDMLUVA ...................................................................................................................................... 6 ÚVOD .................................................................................................................................................... 7 1

DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ..................................................................................................... 8 1.1

2

SEZNAM OTÁZEK ...................................................................................................................... 8

ROZHOVORY S PEDAGOGY – PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................... 14 2.1

PŘEHLED OTÁZEK K ROZHOVORŮM A DOPORUČENÉ TÉMATICKÉ OKRUHY ............................. 14

2.2

MGR. PAVEL FELDMANN ROZHOVOR...................................................................................... 15

2.3

DOC. MGR. ROMAN NOVOZÁMSKÝ ......................................................................................... 22

2.4

MGR. VLADIMÍR PEČINKA ...................................................................................................... 28

2.5

MARTINA OLIVOVÁ, DIPL. UM. ............................................................................................... 33

2.6

BOHUSLAV VYSLOUŽIL .......................................................................................................... 37

2.7

MGR. TOMÁŠ KLÁSEK ............................................................................................................ 41

2.8

SHRNUTÍ ................................................................................................................................. 47

2.8.1

Výběr žáka pro hru na fagot ......................................................................................... 47

2.8.2

Správné složení, rozkládání a nošení fagotu ................................................................ 49

2.8.3

Teoretická-praktická příprava začátečníka .................................................................. 50

2.8.4

Postoj a držení nástroje při hře .................................................................................... 52

2.8.5

Nátisk............................................................................................................................ 53

2.8.6

Dýchání ........................................................................................................................ 54

2.8.7

Tvoření tónu ................................................................................................................. 56

2.8.8

Hra legáta, portamenta, staccata ................................................................................. 57

2.8.9

Hra stupnic, akordů a intervalů ................................................................................... 59

2.8.10

Odstraňování nezdařených tónů a intonačních problémů ....................................... 60

2.8.11

Výběr skladeb pro vývoj žáka .................................................................................. 61

2.8.12

Domácí příprava...................................................................................................... 63

2.8.13

Ošetřování fagotu .................................................................................................... 63

3

ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 65

4

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ..................................................................................... 71

5

SEZNAM TABULEK ............................................................................................................... 73

6

SEZNAM OBRÁZKŮ .............................................................................................................. 74

Předmluva Základní myšlenkou a impulzem pro vznik této práce byla otázka: Proč se fagot, na úrovni základních uměleckých škol, vyučuje v tak malé míře? V celé České republice je několik konzervatoří, gymnázií s hudebním zaměřením a vysokých hudebních škol. Z těchto škol každoročně odchází absolventi oboru hra na fagot. Jaký je tedy hlavní důvod, proč se fagot na základních uměleckých školách vyučuje pouze zřídka? Hlavní důvody by měl přinést dotazník, který byl rozeslán na všechny základní umělecké školy na Moravě. Na soutěžích základních uměleckých škol má člověk příležitost setkat se s mladými fagotisty, kteří výborně reprezentují, jednak tento nástroj, ale také svoji školu. Zde vzniká základní rozpor, proč se fagot nevyučuje ve větší míře, když je viditelné, že to opravdu je možné. Na tuto otázku by měli odpovědět ti nejpovolanější, tedy pedagogové, kteří mají praktické zkušenosti.

6

Úvod Diplomová práce je rozdělena do dvou základních částí. První část diplomové práce mapuje činnost základních uměleckých škol a možnosti vzdělávání v oblasti dechových nástrojů, konkrétně hry na fagot. Dotazník byl rozeslán na všechny základní umělecké školy na Moravě (kraj Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský, Moravská část Vysočiny a část Moravskoslezského kraje). Dotazník byl vytvořen k získání zkoumaných parametrů, nutných k vytvoření grafů a získání kontaktů na jednotlivé pedagogy. Dotazník obsahuje celkem devět otázek. Na většinu otázek lze odpovědět pouze „ano“ nebo „ne“. Druhá část práce je složena z rozhovorů s pedagogy, kteří mají, nebo měli praktické zkušenosti s výukou hry na fagot na základních uměleckých školách. S pedagogy byla uskutečněna schůzka a natočen rozhovor. Na základě rozhovoru, v závěru práce vznikne soupis poznatků a praktických rad, jak přistupovat k výuce fagotu na základních uměleckých školách. Otázky pro pedagogy byly systematicky seřazeny od výběru žáka, přes základy hry až po nácvik náročnějších technik. Seznam otázek pro pedagogy, byl částečně inspirován tematickými okruhy metodiky hry na fagot pro státní závěrečné zkoušky na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Některé otázky se vzájemně prolínají, u většiny z nich samozřejmě existuje univerzální metodická odpověď. Ta ovšem není hlavní podstatou práce. Hlavním úkolem je získat praktické zkušenosti s výukou a prací s dětmi.

7

1 Dotazníkové šetření Dotazník byl rozeslán elektronickou poštou. Adresován byl vedoucím oddělení, popřípadě ředitelství škol. Okruh dotazovaných škol byl vymezen na kraje Jihomoravský, Zlínský, Olomoucký, část Vysočiny a část Moravskoslezského kraje, celkem 99 škol. Dotazník ochotně vyplnilo 33 škol, což tvoří 1/3 celkového počtu dotazovaných. Návratnost dotazníku je poměrně dostačující pro naplnění požadavků této práce. Dotazník byl zpracován jednoduchým způsobem, sedm z devíti otázek formou odpovědi ano/ne, časová náročnost je maximálně pět minut. Následující část této práce zahrnuje rozbor otázek, které byly respondentům položeny. Na první otázku (zda se fagot vyučuje na jejich ZUŠ), odpovědělo kladně pouze šest pedagogů. Rozhovor se uskutečnil se šesti pedagogy (doc. Mgr. Roman Novozámský, Mgr. Pavel Feldmann, Mgr. Vladimír Pečinka, Martina Olivová dipl. um., Mgr. Tomáš Klásek, Bohuslav Vysloužil) rozhovor s panem Milanem Vysekalem (ZUŠ Hrotovice) se z jeho osobních důvodů neuskutečnil. Z výše uvedeného vyplývá, že na Moravě vyučuje fagot minimálně sedm učitelů. Šest z nich ochotně poskytlo rozhovor a jedna škola se nezúčastnila celkového průzkumu. 1.1

Seznam otázek

Otázka č. 1: Vyučuje se na Vaší ZUŠ hra na fagot? Tab. č. 1 Přehled odpovědí k otázce č. 1 Ano Ne 6 27

Vyučuje se na Vaší ZUŠ hra na fagot? Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování Obr. 1 Vyučuje se na Vaší ZUŠ hra na fagot?

Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování

8

Otázka č. 2: Vlastní Vaše ZUŠ fagot jako nástroj? Tab. č. 2 Přehled odpovědí k otázce č. 2 Ano Ne 7 26

Vlastní Vaše ZUŠ fagot jako nástroj? Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování

Na základě odpovědí na první dvě otázky lze konstatovat, že počet škol, kde se fagot vyučuje, neodpovídá počtu škol, které fagot vlastní. Z celkového počtu dotazovaných škol existují pouze čtyři školy, na kterých se fagot vyučuje a zároveň tento nástroj škola vlastní. Na třech školách se fagot nevyučuje, ale škola ho vlastní. Je možné, že se dříve vyučoval nebo je spojen s propagací na daných školách. Z dalších odpovědí je zřejmé, že tři školy fagot vyučují, ale nevlastní jej. Obr. 2 Vlastní Vaše ZUŠ fagot jako nástroj?


Otázka č. 3: Má Vaše škola zahrnutý obor Hra na fagot v ŠVP? Tab. č. 3 Přehled odpovědí k otázce č. 3 Má Vaše škola zahrnutý obor Hra na fagot v ŠVP?

Ano Ne 7 26

Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování Obr. 3 Má Vaše škola zahrnut obor Hra na fagot v ŠVP?


K tomu, aby se na škole mohl vyučovat fagot, musí mít obor Hra na fagot zahrnut v ŠVP. Z celkového počtu 33 škol má obor Hra na fagot v ŠVP zahrnuto právě 7 škol. 9

Otázka č. 4: Působí na Vaší ZUŠ kvalifikovaný pedagog, který by fagot mohl vyučovat nebo jej vyučuje? Tab. č. 4 Přehled odpovědí k otázce č. 4 Působí na Vaší ZUŠ kvalifikovaný pedagog, který by fagot mohl vyučovat nebo jej vyučuje?

Ano Ne 7 26

Obr. č. 4 Působí na Vaší ZUŠ kvalifikovaný pedagog, který by fagot mohl vyučovat nebo jej vyučuje?


Z odpovědí vyplývá, že je stejný počet kvalifikovaných pedagogů jako je počet škol, které se aktivně věnují výuce fagotu (viz otázka č. 3). Původní očekávání předpokládalo vyšší počet kvalifikovaných pedagogů, kteří by byli schopni fagot vyučovat. Vzhledem k vysokému počtu absolventů hry na fagot, je překvapivé, že existuje pouze 7 pedagogů, kteří se aktivně výuce věnují. Pokud dotazované školy odpověděly pravdivě, znamenalo by to, že na ostatních školách (kde se fagot nevyučuje) neexistuje jediný pedagog, který by byl schopen fagot vyučovat. Což je velmi nepravděpodobné, proto se dá předpokládat, že 2/3 škol, které se průzkumu nezúčastnily, mohou kvalifikované pedagogy zaměstnávat.

Otázka č. 5: Víte o tom, že fagot je v současnosti ve standardní nabídce vyučovaných nástrojů, na některých ZUŠ? Tab. č. 5 Přehled odpovědí k otázce č. 5 Víte o tom, že fagot je v současnosti ve standardní nabídce vyučovaných Ano Ne 27 6 nástrojů, na některých ZUŠ? Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování

10

Obr. č. 5 Víte o tom, že fagot je v současnosti ve standardní nabídce vyučovaných nástrojů, na některých ZUŠ?


Převážná většina škol má povědomí o tom, že výuka fagotu je ve standardní nabídce vyučovaných nástrojů na některých ZUŠ. Povědomí o nástroji lze potvrdit i hojnou účastí mladých fagotistů na nejrůznějších soutěžích, kde je možné vidět jejich výsledky.

Otázka č. 6: Chtěli byste rozšířit nabídku vyučovaných předmětů o hru na fagot? Tab. č. 6 Přehled odpovědí k otázce č. 6 Chtěli byste rozšířit nabídku vyučovaných předmětů o hru na fagot?

Ano Ne 11 16

Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování Obr. č. 6 Chtěli byste rozšířit nabídku vyučovaných předmětů o hru na fagot?

Zdroj: dotazníkové šetření

Na otázku odpovědělo 27 respondentů, z nichž 11 by chtělo nabídku vyučovaných předmětů rozšířit o hru na fagot, 16 by ji nerozšiřovalo. Otázka č. 7: Měl by fagot praktické uplatnění na Vaší ZUŠ? Tab. č. 7 Přehled odpovědí k otázce č. 7 Měl by fagot praktické uplatnění na Vaší ZUŠ? Ano, například v komorních souborech, dechovém orchestru Ne, pravděpodobně by neměl uplatnění Neodpověděli Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování

11

10 14 3

Obr. č. 7 Měl by fagot praktické uplatnění na Vaší ZUŠ?


Všech deset škol v sedmé otázce (Měl by fagot praktické uplatnění na Vaší ZUŠ?) zdůvodňovalo zájem o výuku fagotu odpovědí: využitelnost fagotu v komorním souboru popřípadě dechovém orchestru (Ano, například v komorních souborech, dechovém orchestru). 14 škol by pravděpodobně nenašlo pro fagot uplatnění a 3 neodpověděli. Otázka č. 8: Hlavní důvody, proč se fagot na Vaší škole nevyučuje? Obr. č. 8 Hlavní důvody absence fagotu na ZUŠ


12

V této otázce měl každý z respondentů možnost označit i více odpovědí nezávisle na důležitosti. Hlavní důvody proč se fagot na školách nevyučuje: nezájem žáků (17), vysoké finanční náklady (9), specifická orientace ŠVP (2), nízká atraktivita nástroje (7), relativně úzká budoucí profilace (4), absence pedagoga specialisty (5), jiné (5).

Otázka č. 9: Hlavní důvody, proč Vaše škola podporuje výuku fagotu. (Možnost označit více odpovědí) Tab. č. 8 Přehled odpovědí k otázce č. 9 Hlavní důvody, proč Vaše škola podporuje výuku fagotu. Aktivní potřeba nástroje (např. orchestr, soubory) Prestiž pro školu Vlastní iniciativa pedagoga Zájem rodičů a žáků Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování

7 4 1 1

Obr. č 9 Hlavní důvody, proč Vaše škola podporuje výuku fagotu.


V této otázce měl každý z respondentů možnost označit i více odpovědí nezávisle na důležitosti. Jako hlavní důvody, proč jednotlivé školy podporují výuku hry na fagot. Uvádí tyto důvody: Aktivní potřeba nástroje (7), Prestiž pro školu (4), Vlastní iniciativa pedagoga (1), Zájem rodičů a žáků (1).

13

2 Rozhovory s pedagogy – praktická část 2.1 Přehled otázek k rozhovorům a doporučené tématické okruhy První otázka „Výběr žáka pro hru na fagot“. V této otázce bychom se rádi zaměřili na výběr žáka s ohledem na fyziologické předpoklady, míru hudebního talentu a celkové vyspělosti. Dále zázemí v rodině, vhodný přípravný nástroj, pro hru na fagot následně i vhodný věk pro začátek studia a další elementární předpoklady pro zahájení studia. Druhá otázka „Správné složení, rozkládání a nošení fagotu“. Tato otázka by měla poskytnout zásady a postupy při skládání a rozkládání nástroje vzhledem k jeho velikosti. Vhodnost zavazadla s ohledem na fyziologický vývoj dítěte, při vyšší hmotnosti nástroje. Nošení a bezpečnost nástroje jako východisko nejrůznějších poškození. Třetí otázka „Teoretická a teoreticko-praktická příprava začátečníka“. Zde bychom se zaměřili na všeobecná dechová cvičení, přípravu čtení basového klíče, vhodnost nácviku „brčení“ na strojek, podobně jako hráči na nástroje s nátrubkem. Čtvrtá otázka „Postoj a držení nástroje při hře“. Tato otázka se týká především držení těla a postoje. Polohy rukou, zápěstí a nohou. Vytyčení opěrného bodu vzhledem k velikosti nástroje. Úhel vyklonění esa od osy nástroje a důležitost cvičení u zrcadla. Pátá otázka „Nátisk“. Okruh se zabývá polohou spodní čelisti, míry přehrnutí spodního a horního rtu přes zuby, míry zaklonění hlavy, problematiky zasunutí strojku do pusy, tvarem nátisku, uvolněním a tlakem retních svalů popřípadě nafukování tváří. Šestá otázka „Dýchání“. Vysvětlení funkce bránice a bráničního dýchání. Praktické cviky pro správné brániční dýchání spolu se zapojením bederní oblasti. Objasnění těžkostí přechodu ze zobcové flétny a jiných dechových nástrojů, otevřenost krku a uvolněnost krčních svalů, vyklenutí dutiny ústní. Problematika ucházení vzduchu v koutcích, přetlak, nevolnost a mdloby při hře, otevřenost krčních svalů při nádechu. Sedmá otázka „Tvoření tónu“. Tato otázka se zabývá problematikou vypuštění vzduchu a nasazení tónu, využití jednotlivých hlásek při nasazení, tvoření tónů a problematika polohy nátisku v různých výškách a rejstřících, korekce barevných odlišností těchto rejstříků. 14

Osmá otázka „Hra legata, portamenta, staccata“. Zde bychom se rádi zaměřili na využití a pohyb jazyku, jeho rychlost. Poloha jazyku při dotyku se strojkem a doporučená cvičení pro jednotlivé uvedené techniky. Důležitost dechové a nátiskové opory pro jednotlivé artikulační techniky. Devátá otázka „Hra stupnic, akordů a intervalů“. Doporučení pro nácvik stupnic a technická problematika. Vliv pravidelné hry stupnic na intonaci a zvuk, zdokonalování prstové techniky. Zásady pro hru stupnic, vhodnost rytmických modelů a sekvencí. Desátá otázka „Odstraňování nezdařených tónů a intonačních problémů“ řeší především problematiku intonace při hře s klavírem a hře v souboru. Nácvik problematických tónů s ohledem na kvalitu tónu a intonaci, korekce individuálních problémů a hledání alternativních hmatů jako východisko přesné intonace. Desátá otázka „Výběr skladeb pro vývoj žáka“. Otázka by měla objasnit vhodnost výběru škol a přednesů s ohledem na věk a hudební schopnosti žáka. Vhodnost a názory na vytváření transkripcí. Zhodnotit použitelnost tradičních škol a zahraniční literatury pro potřeby základních uměleckých škol. Dvanáctá otázka „Domácí příprava“. Otázka by měla přinést doporučení pro délku a pravidelnost domácí přípravy, nutnost dohledu rodičů při cvičení, systematické upevňování nabytých návyků a jejich prohlubování. Třináctá otázka „Ošetřování fagotu. Objasní základní hygienické návyky a doporučení pro čištění nástroje a strojku, péče o eso a mechaniku nástroje. Závěrečná otázka číslo čtrnáct „Osobní poznatky a zajímavosti“ je místem pro doplnění jakýchkoliv osobních poznatků, které nebyly zařazeny k některé z otázek.

2.2 Mgr. Pavel Feldmann rozhovor Mgr. Pavel Feldmann studoval hru na fagot na brněnské konzervatoři v letech 1970 až 1976 u Jaroslava Hýla a Mgr. Jiřího Nykodýma. Později na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Františka Svobody v letech 1976 až 1980. Později byl členem Vojenského uměleckého souboru Bratislava. Následně působil v operním orchestru v Opavě (1981 až 1982), Janáčkově filharmonii Ostrava (1982 až 1985) a od roku 1985 až doposud je členem orchestru Národního divadla v Brně. Pedagogicky působil na Lidové škole umění v Háji ve Slezsku, Lidové škole umění 15

Ostrava-Přívoz, Lidové škole umění Oslavany a do roku 1997 na Základní umělecké škole Vítězslavy Kaprálové v Brně, kde vyučuje zobcovou flétnu a fagot. Jeho žáci se pravidelně účastní českých celostátních soutěží, na kterých získávají přední ocenění. Premiéroval skladbu Richarda Mayera, Sága severské noci pro fagot a mezzosoprán (1980) a Sólo pro fagot, Aloise Háby (1983). Je zakladatelem souboru Carmina Vocum, který provozuje renesanční a barokní hudbu.1

1. Výběr žáka pro hru na fagot. Dle mého názoru úplně to nejdůležitější, v začátcích, je naučit žáka pravidelně se připravovat, to je alfa a omega. Samozřejmě, že fyziologické předpoklady jako výška a určitá stavba těla, talent jsou důležité. Ale úplně nejdůležitější je naučit to dítě aby se pravidelně a pečlivě se připravovalo. Na druhou stranu, učitel musí dávat přesně vymezené úkoly, nepřehnaně rozsáhlé a trvat na tom aby se beze zbytku plnily. Aby se plnili z hodiny na hodiny. Malé úkoly a malé krůčky. To je podobná metoda jakou vyvinul pan Suzuki. Systematické úkoly, které se vrství, neustále malé krůčky, z hodiny na hodinu. Důležité je dítě k nástroji přivést a následně motivovat k tomu, aby se pravidelně připravovalo. Vypadá to banálně, ale je to nemírně důležité. Když se povede to, co popisuju a jsou tam předpoklady, fyziologické, mentální, hudební celková vyspělost, to co máme pod pojmem nadání tak je z půli vyhráno. Práce je daleko jednodušší. Výběr žáka na fagot by měl být velmi pečlivý. Složitost nástroje je enormní. Učím zobcové flétny a fagot, složitost těchto nástrojů se nedá vůbec porovnat. Téměř každou druhou hodinu opravujeme fagot, děláme strojky, zejména u těch nejmenších. Tam ulítne rožek, strojek praskne a to zabírá tolik času, což si málokdo uvědomuje. To se s učením zobcové flétny vůbec nedá porovnat. Další věc je uplatnění fagotu, které třeba není až takové jako u klarinetu. Můj názor, když vybírám žáka, tak opravdu s tím že se připravuje na konzervatoř, nebo je to mimořádný talent a vidina, že bude hrát i do budoucna. Brát fagot jenom tak, to je příliš práce. Hodinu máme 45 minut, než si rozbalí, než rozmočí strojek, něco opravíte, strojek upravíme, zbude nám 20 minut na hraní. Investice času a sil je tak obrovská, že je potřeba velmi důkladně vybírat. Ovšem těch, kdo by na fagot chtěli hrát, není tolik, takže ten výběr se značně zužuje. Když mám dobrého žáka na 1

Životopis zdroj: http://www.zus-vk.cz/CZ/Hudebni-obor/vyucujici-hudenmiho-oboru/Feldmann-

Pavel 11.2.2015 20:55

16

zobcovou flétnu, vidím předpoklady, co jsem zmínil, v tu chvíli nabízím fagot. Žákovy dám fagot do ruky, ať zkusí vyloudit tón. Co je zajímavé, hned v prvním okamžiku vidíte nátiskový předpoklad. Toto se mi opravdu v mnoha případech potvrdilo. To první uchopení do rukou a do pusy hodně předznamenalo. Zázemí v rodině, když zázemí je tak je to úžasná věc. Je to nesmírně důležité! Jak jsme mluvili o důležitosti přípravy a návyků, tak domácí zázemí je druhá nesmírně důležitá složka. A to ve smyslu náročnosti přípravy. Fagot je fyzicky namáhavý nástroj. Když není podpora v rodině, kde dítě jen cvičí, v rodině ho nepochválí je to zlé. Pochválit i za to že zahraje byť jen jeden krásný tón. Podpora ve cvičení, neustálá podpora v tom, že se vaše dítě zdokonaluje, jsou vidět pokroky, to je moc důležité. Radost ze hry musí mít i rodiče. Ti musí pochopit, že pro dítě je to nemírně náročné, nesmírně namáhavé. Pochvala, to že se naučí, jeden, druhý, třetí krásný tón je strašně důležitá. Z toho vyplývá i komunikace mezi učitelem a rodiči. V počátečních etapách výuky, je z mé strany dokonce vyžadována přítomnost rodičů na hodinách. Většinou se to daří. Mám i rodiče, kteří chodí s bločkem a dělají si sami poznámky při výuce. Z počátku je těch poznatků nesmírně mnoho. Vše jim zapíšu do žákovské knížky ale podpora v tomto, že rodič ví co má dítě dělat je úžasná. I pro mě je to velká radost, když tu rodič sedí a dělá si poznámky. A je to znát i v pokrocích. U mě je to 45 minut. Respektive 45 a 20 minut, protože se scházíme 2x týdně. Týden je delší a ten čas je potřeba využít doma právě pro samostudium. Domácí příprava je nezastupitelná. 2. Správné složení, rozkládání a nošení fagotu. Jsme muzikanti a chceme hrát. Na vysvětlování není moc času, ale toto se rozhodně podcenit nesmí, je to moc důležité. K přenášení fagotu jsem dřív doporučoval kufr. Vejdou se tam noty a všechno okolo, ale teď už žákům dávám „batoh“. Vypadá to moderně a víc se to líbí. Na záda je batoh lehčí a celkově praktičtější. Děti mají prázdné ruce, je tam kapsa pro noty, vejde se tam zkrátka vše, co potřebují. To vše jsou výhody, samozřejmě to má i svoje nedostatky. Hlavně při zasunování částí dovnitř, kde se může klapka zaseknout nebo ohnout. Jak jsem zmiňoval, často opravujeme nástroj. Moc důležité je, aby si žák vytvořil vztah k nástroji. Aby ho měl rád a vážil si jej. Když jsem začínal fagot učit, nemyslel jsem si, že v tomto směru to bude až tak náročné. Občas se cítím jako řemeslník co opravuje nástroje. U nejmenších dětí musí být čepy a korky udělané tak, aby to dokázaly vůbec složit a 17

rozložit. Když jim to nepůjde, tak jsme zase u toho, velká síla rovná se ohnuté klapky. Korky musí být trochu volnější a pořád mazat. Mladší žáci nemají tak velkou dlaň aby to chytili společně, takže systém skládání je: křídlo do boty, „basovka“ a korpus. U větších žáků určitě zasouvat společně, ono si to celkově líp sedne. 3. Teoretická a praktická příprava začátečníka. Toto je otázka, která souvisí především s inteligencí žáka. V jednom roce jsem měl žáka, který během školního roku přešel ze sopránové flétny in C na altovou flétnu, ladění v F a jiné hmaty, a potom začal na fagot. Z toho vyplývá enormní nasazení a zájem o nástroj. A s nějakým klíčem nebyl problém. Chytrý kluk ale ne každý to pochytí. Podle mě se to může naučit každý. Pořád se ale bavíme o výběru žáka, kde musí být předpoklad inteligence a to nejen hudební. Brčení na strojek zkoušíme, nijak zvláště to neakcentuji. Když udělám nový strojek, trochu si sedne a žák pochopí principy, jak strojek vlastně funguje. 4. Postoj a držení nástroje při hře. Myslím si, že ideální a normální je mít nohy vedle sebe. V literatuře se popisuje i mírný předklon ale přikláněl bych se k rovnému a hlavě přirozenému držení těla. Když se dítě předkloní tak veškerá tíha nástroje mu tlačí na záda. To není dobré, enormně se tím přetěžuje svalstvo. Záklon a vyvalovat bříško v žádném případě. Je to neestetické a evidentně to tak být nemá. Opěrný bod vyplyne samovolně. Správně nastavím eso a strojek. Eso musíme vyhnout lehce vpravo, to je kvůli stékání vody, aby to „nebublalo“. Je dobré mít vyvažovák. Bod opření vyjde sám, to ani neřeším. Shrnuto, nastavím vše na puse a víc nemá cenu řešit. V případě že bych měl hodně malého žáka, asi dovolím nějaké kompromisy. Co se týče rukou, zaměřuju se na lokty, aby nebyly příliš u těla. Mám zkušenost a nejen z fagotu, když jsou lokty příliš u těla člověk křečovití. Začne tlačit a „tvrdne“. Když žák hraje, neustále kolem něj chodím a kontroluju, jestli to má vše volně. Hlavně žádná křeč, toto okamžitě řeším. Princip je ten že, musí být pevné břicho, kde musí vznikat tlak. Od prsou nahoru by to mělo vše být uvolněné. Dobrá teorie ale není to tak jednoduché. Hlídat ramena při nádechu, aby je nezvedala. Jak se zvednou ramena, to si může každý zkusit, okamžitě se zatínají svaly a chybí uvolněnost. Paže a ramena tlačit směrem dolů, hlavně uvolňovat. Toto je opět běh na dlouhou trať. Někomu to jde hned, někomu hůř ale striktně na tom trvat. Cvičení u zrcadla jednoznačně, v začátcích

18

nejdůležitější. Třeba dva měsíce hrajeme zpaměti a bez not jenom u zrcadla. Jak začnou noty, už se všechno hůř hlídá. 5. Nátisk Preferuju velkou přirozenost, ale je to hodně individuální. Důležitý je tvar svalstva jako při vyslovení hlásky „O“. Naše generace se učila, že nátisk má být jako „slepičí prdelka“. Neměl by být velký tlak ze spodní čelisti. Tlak by se měl vyrovnat, jak z vrchu tak ze spodu. Ostatně strojky se taky dělají souměrně vyškrabané z obou stran. Čím se teď zabývám, je nádech spodním rtem. Obě dvě metody nádechů mají své klady i zápory. Nádech spodním rtem pomůže spodní ret uvolnit. Zespodu se většinou tlačí a ten spodní ret se víc unaví. Míra přehrnutí rtů je zase individuální. Hodně přehrnuté rty nejsou tak citlivé, velké pnutí míru flexibility podstatně snižuje. Ten tvar pusy jednoznačně „O“, to se mi osvědčilo nejvíc. Nafukování tváří, to neexistuje, okamžitě řešit a trvat na tom. Svaly jsou napnuté a zbytečně se unavují. Celá hra je o uvolněnosti. Čím je člověk uvolněnější a má stejné motorické schopnosti, tím je schopen rychlejší hry. 6. Dýchání Zobcová flétna nemá oproti fagotu žádný odpor, pro ty děti je to ze začátku nesmírně namáhavé. Opakuju, zobcová flétna nemá odpor, správné dýchání se u ní dá naučit poměrně snadno. Fagot, u toho je potřeba vyvinout určitý tlak aby se nástroj rozezvučel a pěkně rezonoval. Tady je potřeba opět neustále myslet na spodní, poctivé brániční dýchání. Jakmile se dýchá vrchem do prsou, nabíhá krk a je to zase křeč a křeč, všechno je to propojené. Hlavní zásada je pořád dbát na uvolněnost! Při nádechu hlavně hlídat ramena aby se nezvedala. Když zvednete ramena a to si každý může zkusit, je okamžitě cítit jak se zatínají svaly a přijde křeč. Od prsou nahoru, paže a ramena tlačit dolu a uvolňovat. Opět je to teorie a je to běh na dlouhou trať. U někoho je potřeba to pořád hlídat a upozorňovat na ten problém, někdo to má celkem dáno. 7. Tvoření tónu Toto je syntéza nátisku a dýchání. Snažit se jednotlivě vyřešit tyto dva elementy. Bohužel se to nedá nacvičovat odděleně, vezme se nástroj a ten právě klade odpor. V letech kdy jsem studoval, se striktně trvalo na hlásce „T“. V počátcích, kdy s fagotem začínáme, taktéž vyžaduju „T“. Později na tom tolik nebazíruju. Způsobů jak nasazovat je mnoho. Jako je frázování, například Barokní, Romantické, tak je 19

potřeba ovládat tvrdost a charakter nasazení. Hláska „T“ je výborná, má konkrétní začátek, hláska „D“ není vůbec na škodu. Na začátku fráze potřebujeme nasadit tón, který drží intonaci od začátku do konce a má průběh. V tomto případě nám „T“ naprosto vyhovuje. Samozřejmě nesmí to být úplně tvrdé „T“, že je to spíš kopanec než nasazení. Když mluvíme o nasazení tak třeba staccato s tím souvisí, v dobách mého studia byly pověry, že dvojité staccato rozbijí jednoduché a podobně. Je to ale nesmysl. Naopak si myslím, že čím dřív se začne s dvojitým staccatem, tím je dokonalejší. S tímto mám opravdu dobrou zkušenost. U dvou žáků se mi to povedlo a mají úžasné dvojité staccato. Když má žák zvládnuté základy, tak k dvojitému staccatu přistoupit. Opět za předpokladu, že má žák už usazený a slušný nátisk. Čím dřív, tím líp a proč? Osobně jsem přesvědčený, že se z toho nesmí dělat věda. Je to jeden ze způsobů hry, jako je „TYTY“, tak je „TYKYTYKY“. Začít pomalu ale bez předsudků a okolků, že je to těžké. Dlouhé tóny, hlídat rovnoměrnost a tvrdost nasazení obou těchto hlásek, síly úderu jazyka. Barevné odlišnosti rejstříků řešíme ale hlavně je potřeba řešit každý tón. Když se vyřeší intonace jednotlivých tónů, tak korekce rejstříků je daleko jednodušší. Nesmírně dbám na kvalitu tónu, ale opravdu každý tón. Jakmile je jeden tón jiný než druhý tak okamžitě zastavuju a řešíme to. Častokrát stačí jen upozornit na problém, a žák si to obvykle sám najde. Většinou stačí upozornit na to, že tady je barva jiná. Žák si to sám snaží porovnat. To je zvuková sebekontrola. Některé problémy nejdou vyřešit hned ale upozorňovat na problémy a systematicky je řešit. Stejné je to u hry spojů. Každý spoj se musí hned řešit. Poloha nátisku v jednotlivých rejstřících, v základech doporučuju hrát spíš u špičky strojku, na spodní rejstřík povolit nátisk a protáhnout bradu. Směrem nahoru hrát blíž k drátku. Moc se mi líbila idea pana Koyamy, s nátiskem pracovat co nejmíň a všechno držet na dechu. Dech je moc důležitý, řekl bych primární! Všechno držet na dechu. Ideální je, když nátisk skoro nepracuje. To je ideál, ale u dětí je moc kompromisů. 8. Hra legáta, portamenta, staccata. Z počátku je moc důležité hrát legato, při této technice je slyšet každá prstová nepřesnost. Nepřesnost prstů a technické problémy se vždy v legatu projeví. Nejdůležitější je nácvik v pomalém tempu. Při pomalé hře je možné myslet na všechno a žáci si vše můžou vypozorovat. Každý špatný spoj, který se přejde, se mnohonásobně v budoucnu vrátí. Čili je to od první hodiny důsledná práce. Jakmile 20

je něco špatně, okamžitě vymýšlet cvičení. Když nějaký spoj nebo takt nejde, okamžitě od not a pomalu a zpaměti, na různé způsoby. To je návod pro každého, aby doma mohl kvalitně cvičit a věděl jakým způsobem cvičit. Co se týče jazyka, tak nechávám ho přirozeně. Snažím se, aby žák nasazoval spíš špičkou jazyka a vyvíjel co možná nejmenší pohyb jazyka. V tomto směru se přikláním k metodice zobcových fléten, která je mnohonásobně lépe zpracovaná než fagot. Nácvik u fléten vypadá tak, že se boční okraje jazyka opřou na horní stoličky. V tu chvíli se rozpohybuje pouze špička jazyka. Největší problém je poskakování hrtanu a kořene jazyka. Je to tím, že se pohybuje celý jazyk, celá plocha jazyka. Tyto metody a cvičení se snažím převádět i na žáky fagotu. Když je zapotřebí akcent nebo tvrdší nasazení, tak samozřejmě ale to je zase ono, je potřeba umět více technik. V rychlé hře jazyk nemůže poskakovat a mlátit celou plochou do strojku. 9. Hra stupnic, akordů a intervalů. Stupnice a akordy samozřejmě hrajeme. Osobně používám trochu jinou metodu. Nepostupujeme podle kvart-kvintového kruhu, ale hrajeme podle rozsahu. Například začneme F dur, potom přejdeme na G dur, může následovat klidně E dur, Es dur. To je pouze příklad. Toto je zase o psychice, nezabývám se tím, že je něco těžké, že E dur má čtyři křížky. Prostě tam jsou čtyři křížky, naučíme se hmaty a je to. To že hrajeme F dur a hned E dur se může zdát trochu divné, ale jak říkám, děláme to hlavně kvůli rozsahu. Je to dobré i v tom, že žáci později nemají strach z více křížků a béček. Na druhou stranu je to hmatově obtížnější, což shledávám jako jedinou nevýhodu. Stupnice hrajeme nasazovaně a legato. Z akordů tónický kvintakord a dominantní septakord. U menších dětí to je někdy problém. Dominantní septakord a u mollových tónin zmenšené septakordy, to není jednoduché. Vše hrajeme dle rozsahu a zásadně zpaměti, rozvíjení hudební představivosti je moc důležité. U starších začínáme hrát duoly, trioly, kvartoly a lomené stupnice. Stupnice zaberou spoustu času. Jelikož s fagotisty mám dvě hodiny týdně, je na to dostatek času a jsou vidět ohromné pokroky v technice. Stupnice řeší spoustu problematik, nasazení, délky not, upevňuje se nátisk. Na stupnicích se projeví samozřejmě intonační nedostatky a ty okamžitě odstraňovat. 10. Odstraňování nezdařených tónů a intonačních problémů. Je potřeba znát pomocné hmaty. Čím víc jich znáš tolikrát si člověkem. V technice to někdy ani nejde ale i v jednoduchých přednesech je potřeba hrát dynamicky a proto 21

hledat ladící hmaty na piano. Do souboru s flétnami je potřeba aby fagot pořád ladil. Hledat hmaty, jestli neexistuje nějaký lepší. A existuje spousta alternativních hmatů. Ale zase jsme u toho, poslouchat se a vědět jestli jsem vysoko nebo nízko, nebo i znát nedokonalosti nástroje. Dopředu vědět a dechem tónu pomoci. 11. Výběr skladeb pro vývoj žáka. Pro začátečníky není skoro nic. Osobně přepisuju noty, děláme transkripce. Hodně přepisuju z altové flétny, jelikož má F ladění. V historii to byla běžná praxe. Transkripce hrajeme do doby, než se zvětší rozsah. Trend transkripcí neodsuzuju, naopak na můj vkus se to rozmohlo až moc. Transkripce akceptuji pouze, když to dobře zní. Nebo když opravdu není dostatek literatury, kterou bychom momentálně potřebovali. Opakuji, musí to hlavně dobře znít. Musí si to užít jak hráč, tak i posluchač. Hrajeme pro posluchače. Ze škol používám Weissenborna2 a vybíráme z Pivoňky3. 12. Domácí příprava. Naprosto elementární, naučit to dítě pracovat ale to jsme myslím dostatečně probrali v úvodu. 13. Ošetřování fagotu. Hlavně mazat korky, otírat mechaniku, samozřejmě vylívat vodu 14. Osobní poznatky a zajímavosti. Ve svém okolí vím o pěti, šesti fagotistech, co učí na základních uměleckých školách. Nikdo se výukou fagotu moc nezabývá a je to škoda. Hlavním důvodem bude asi to, že je to dost náročné. Zabezpečení nástroje, strojky…

2.3 doc. Mgr. Roman Novozámský doc. Mgr. Roman Novozámský se narodil ve Vyškově v roce 1969. První hudební vzdělání získal na tehdejší Lidové škole umění v Bučovicích ve třídě Josefa Novozámského (shoda jmen). V roce 1990 absolvoval Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži, kde studoval pod vedením Mgr. Jaroslava Hýla, a Zdeňka Škrabala. JAMU v Brně dokončil ve třídě prof. Františka Svobody v roce 1994. V roce 1993 se stává členem Státní filharmonie Brno, na postu sólofagotisty působí v letech 1996-2004. S tímto tělesem koncertoval v řadě zemí celého světa, 2

WEISSENBORN, Julius, Fagottstudien op. 8, vol. 1, Edition Peters

3

PIVOŇKA, Karel, Škola hry na fagot, Editio Supraphon 1989

22

podílel se na řadě rozhlasových, televizních a CD nahrávek. V roce 1994 byl členem Pražské komorní filharmonie. V roce 1995 stál u obnovení činnosti fagotového kvarteta Fagoti Brunenses, působil v něm do roku 2000. S tímto souborem získal v roce 1996 na světové soutěži fagotových kvartetů v Postupimi 2. místo. Od roku 1996 pravidelně vystupuje jako 1. fagotista s komorním orchestrem Čeští komorní sólisté. V letech 1998 – 2006 byl 1. fagotistou v komorním orchestru Czech Virtuosi. Od roku 1993 je členem Brněnského dechového kvinteta, od roku 2000 Filharmonického dechového tria a Harmonie brněnských filharmoniků. S těmito soubory pořídil několik studiových a živých rozhlasových nahrávek pro rozhlasovou stanici Vltava. Od roku 2011 je členem souboru Camerata Brunae. Od roku 2008 hledá nové talenty pro hru na fagot na ZUŠ Bučovice.4

1. Výběr žáka pro hru na fagot Věk žáka se asi nedá se paušalizovat, děti jsou v různém věku v různém stupni vývoje. Při dnešních možnostech nemusíme čekat, jestli nám žák vyroste, jestli bude mít dostatečně velké ruce, narážím na možnosti fagotina. Hlavně, aby byly v pořádku zuby, což je to nejdůležitější. Žák musí být celkově zdravotně v pořádku, můžeme začít v nižším věku. Momentálně učím žáka ve třetí třídě, celkově menšího vzrůstu ale má o fagot velký zájem. V tuto chvíli jej neodrazoval, naopak se snažil jeho zájem co nejvíc podpořit a u nástroje udržet. Dle mého názoru hlavně získat zájem žáka, pokud není žák úplně fyzicky dozrálý, začít na fagotino a potom přejít na fagot. Nástroj vhodný k přechodu na fagot asi nelze přímo definovat. Zobcová flétna vytvoří určité návyky ale přechod na jakýkoliv „dospělý“ nástroj, jako klarinet, saxofon, fagot bude zpočátku vždy doprovázen určitými problémy, se kterými se žák brzy vyrovná. Ze zobcové flétny jsou dobré návyky jako plynulé čtení not, domácí příprava, celkový náhled na hudbu. Dýchání žákovi už vysvětlím pomocí cvičení a hlavně příkladem. Rozhodně ale neopomíjet nebo nepřecházet brániční dýchání. Co se týče hudební inteligence, nazval bych to spíš mírou hudebního talentu, nadání. To je vždy nutné realisticky posoudit, což by absolvent konzervatoře nebo vysoké školy měl dokázat. Dobrým předpokladem je základní rytmické a melodické cítění, což je dobré vyzkoušet. 4

Životopis: http://www.janacekensamble.cz/soubor/ 26-1-2015 10:58

23

2. Správné složení, rozkládání a nošení fagotu Co se týče zavazadla, je určitě lepší batoh na záda než klasický kufr do ruky. Kufr je zátěž pro ruku a s batohem je celkově lepší manipulace. Skládání fagotu je u dětí vždy trochu náročnější, starší literatura popisuje spojení „basovky“ a křídla dohromady pomocí zámku a vložení do boty. U dětí, které nemají tak velkou ruku to může být problém. Radši doporučuji: sednout si, batoh mezi nohy a skládat po částech. Začít botou, tu opřít o koleno a nasadit křídlo, až potom „basovku“ a korpus. Zamezí se tím i například to, že nějaký díl spadne na zem a ohne se klapka. Jednotlivé části mají určitou váhu, nutné je naučit systém skládání. Nošení nástroje doporučuji jednoznačně nošení na „kšandách“. Popruh na krk je dnes přežitek, hodně to odlehčí zádům. 3. Teoretická-praktická příprava začátečníka Basového klíče bych se nebál, pracovat podle školy, neučit dopředu. Hlavně nikoho nestrašit, je to pouze trochu jiný zápis. Nenastiňovat případné možné problémy, které můžou přijít. Brčení na strojek podle mě úplně význam nemá. Je ale možné si tímto způsobem demonstrovat, jak to strojek funguje. Pozitivní vliv spíše shledávám v kladné motivaci, je to zajímavost, pro lepší pocit motivovat, třeba touto cestou, takže určitě ano. Dechová cvičení jsou naprosto nezbytná, neřešit až ve chvíli, kdy má žák fagot v ruce ale se značným předstihem. Až bude mít dítě v ruce fagot, bude řešit úplně jiné problémy. Dech bude to první, na co zapomene. Na dechu pracovat hodně dopředu, mít vyřešeno je ideální stav. V tomto ohledu pomůže právě přípravný nástroj. Dech je potřeba řešit systematicky a intenzivně, rozhodně nepřecházet tento problém, neustále pracovat a zdokonalovat. Když se dech zanedbá, tak se to sekundárně mnohonásobně vrátí později. 4. Postoj a držení nástroje při hře Pivoňka ve fagotové škole popisoval: pravá noha mírně nakročená a mírně rozkročeno, což bylo myšleno dobře. V dnešní době kdy máme vyvažovák a popruhy už je to trochu překonané, nehraje to až takovou roli. Když budu mít menší dítě a fagot, nebál bych se začít hrát v sedu. Samozřejmě s dodržením všech zásad dýchání. Postoj by měl být co nejpřirozenější, nezaklánět se a fagot přizpůsobit. Rozhodně se nepřizpůsobovat nástroji. Poloha rukou, zde je nutná volnost, ruce určitě nemít úplně u těla. Naopak když budou moc od těla, nebude to přirozené. Řešit individuálně, hlavně přirozenost. Opěrný bod, ve své podstatě vyplyne sám. Správná poloha 24

strojku v puse, vyklonění esa, vyřešit polohu rukou a opěrný bod vyplyne naprosto přirozeně. Sledovat u zrcadla a naučit i dítě samotné aby se v tomto směru naučilo sebereflexi. 5. Nátisk Úplně z počátku je potřeba pečlivě vysvětlit co to nátisk vlastně je. Vysvětlit to, že na zavřený strojek nelze hrát, nemůže do něj proudit vzduch, to je logické. A tím se dostat k poměru sil čelisti, versus napětí na rtech. Hlavní problém u dětí je v tom, že si pletou stisknutí čelistí s nátiskem. Vyvarovat se extrémů v nátisku, zejména velký předkus, hodně protažená brada, hodně přehnuté rty, hluboké vkládání strojku do pusy. Vhodná hláska na nasazení je opět otázkou velmi individuální, souvisí hlavně s polohou nátisku. Osobně preferuju uvolněnou bradu, a rty jako při vyslovování hlásky „Ó“, v tom případě hláska vhodná k nasazení musí být měkčí, například jako při vyslovování německého přehlasovaného „Ö“. Naopak nátisk do úsměvu, tam je možně využít tradiční tvrdou hlásku „TÁ“. Nafukování tváří rozhodně není ku prospěchu věci. Důležité je, vědomě na tomto problému pracovat, tváře nenafukovat a věřím, že existuje jen malé procento dětí, které nedokážou tento problém odstranit. 6. Dýchání V počátcích hraní je nejen vhodné ale i nutné provádět dechová cvičení. Hlavně zkoušet, jestli tomu děti rozumí a reálně dokážou tyto cviky použít. Ve chvíli, kdy má dítě nástroj v ruce, zákonitě první na co zapomene, bude dýchání. Zpočátku se zaměřit na první nádech před samotným nasazením a ten zkoušet samostatně. Potom přikročit k nádechu s nástrojem a první tóny. Uvedu příklad: přechod zobcová flétna, klarinet a potom fagot je v podstatě velmi jednoduchý, pouze se zaměřit na nátisk ale dechová technika jako taková už je celkem rozvinutá. Přechod zobcová flétna, fagot je komplikovanější. Práce s dechem je u fagotu daleko složitější a hlavně toho dechu je daleko víc. Na druhou stranu přechod z flétny na fagot je lepší v tom, že některé chyby nebo špatné návyky z hry na klarinet se zde nebudou projevovat. Velký dluh většiny metodik a škol je v tom, že nikdo nepopisuje, jak rychle se nadechnout. Později z toho vznikají problémy. Potřeba otevřeného krku, ve zlomku vteřiny se nadechnout, což ve finále souvisí i s frázováním, tempem. Výdech i nádech je potřeba tvořit otevřeným krkem, podobně jako když dýcháme na sklo. To je u dětí většinou nejlepší příměr jaký používám, nebo hra na zatajený dech. U dětí to může být složitější ale rozhodně na to dbát a neopomíjet. Je potřeba vysvětli i to, že nesmí 25

hrát ze zbytkového vzduchu, tam už není tlak svalů, nemá na co působit, první co přestane fungovat je pusa a krk. Což se dá samozřejmě lehce vypozorovat, kdy dítě začne rudnout a hraje z posledních sil. 7. Tvoření tónu Tvoření tónu je v zásadě to, o čem jsme již mluvili. Synchronizace nátisku, dechu, a hláska pro tvoření tónu. Proto je potřeba všechny elementy procvičovat a důkladně vysvětlit. Samostatně nacvičit a po jejich zvládnutí přejít k praxi. Ideální je žákovi ukázat jak to má vypadat, mít po ruce fagot, předvést. Žák se snaží napodobit. V počátcích je ideální začínat tónem „f“ a pokračovat směrem dolů do „F“, s rozsahem alespoň jedné oktávy už se dá pracovat, později samozřejmě rozšiřovat směrem nahoru až „f¹“. Ve vyšší poloze už je to ale otázka vyspělosti a techniky práce s dechem a nátiskem. Ovšem na rozsah úplně nespěchat, radši ustálit a zafixovat základní tóny a až potom rozšiřovat rozsah. Korekce barevných odlišností rejstříků spíš kompenzovat kvalitou strojků, které nebudou zvukově ostré. Představu tónu neustále rozvíjet, chodit na koncerty, poslouchat, předvést jak má fagot znít. 8. Hra legáta, portamenta, staccata Nácvik jednotlivých technik není až tak složitý. Nejdůležitější je naučit nezastavovat dech a pořád foukat. Základem jsou dlouhé tóny a dlouhé nasazované čtvrťové noty na každém tónu. Cvičení u zrcadla je hlavně proto, aby žáci nehýbali bradou. Nejzákladnější princip: dech se neseká a nezastavuje. Žák stojí a hraje jeden tón, nejprve dlouhý na čtyři doby a potom stejný tón ve čtvrťových hodnotách, ale dlouze, nezastavovat. Z mého pohledu metodická chyba většiny škol je, že moc brzo přistupují k nácviku staccata. Staccato u menších dětí spíš rozhodí nátisk. Legato je vhodná technika na procvičení dechu, a rozvoj techniky, kdy musí být přesná výměna prstů. Co se týče nasazení, tak 2/3 strojku do pusy, a dotyk jazyku horní stranou u špičky. 9. Hra stupnic, akordů a intervalů Hru stupnic určitě neopomíjet a věnovat se jí. Stupnice hrát nasazovaně i legato, a lehčí vzory. Z akordů tónický kvintakord a dominantní septakord. Určitě můžu doporučit vysvětlit, proč hrajeme stupnice. U klavíru vysvětlit, proč hrajeme akordy a jejich funkce. Stupnice mají efekt jak pro rozvoj techniky, tak na intonaci. V dnešní době chytrých telefonů není problém stáhnout aplikaci ladička a cvičit s ní, kontrolovat základní intervaly. Akordy, pokud se hrají pečlivě, vyřeší částečně 26

problémy s intonací a vazby. U stupnic se zaměřit na průběh a kvalitu zvuku a rytmickou stránku. Na základní úrovni, třeba právě ZUŠ klidnější tempo a první tón jako čtvrťová hodnota. Následně osminové noty, pro představu tempa. Samozřejmě co jde žákovi dobře, hraje rychle, co hůř hraje pomalu. Ideálně sjednotit i v tomto ohledu. Ve všem nacházet řád a jednotu. 10. Odstraňování nezdařených tónů a intonačních problémů Neustálá kontrola a opravování nezdařených tónů a kazů. Hledání a kontrola správných hmatů. Stupnice a využití ladičky. U většiny dětí jsou dva základní problémy. První je příliš fixní nátisk a neschopnost práce s ním. Druhý problém je využití dechu a celkově dechová opora. Co se týče problematických tónů, doba i v tomto směru pokročila a kvalitní nástroje už jsou intonačně celkem srovnané. Intonačně dokonalé nejsou, ale většinu nemocných tónů můžeme kompenzovat mnoha alternativními hmaty. Jelikož mám možnost srovnání žáků základních uměleckých škol, konzervatoře a škol vysokých, je pěkně vidět, že tento problém je především v psychice. Žák na základní umělecké škole bez přemýšlení vezme alternativní hmat a relativně ladí. Student konzervatoře jej vezme taky, ale kdesi v hlavě má zafixováno, že tento tón je intonačně labilní, dá mu víc práce jej ustálit. Správný hmat, otevřený krk, správná hláska a vhodná dechová technika většinou vyřeší intonační problémy. 11. Výběr skladeb pro vývoj žáka V začátcích lze doporučit Weisenborna op. 8, popřípadě transkripce ze zobcových fléten. Rozhodně lze doporučit zahraniční školy především z Anglie a Německa, kde je metodika pro začátečníky podchycená podstatně lépe než u nás. 12. Domácí příprava Rozhodně žáka ani rodiče nešokovat přehnanými nároky na x hodin cvičení denně. Vzhledem k problematice nátisku, v začátcích 10 minut denně dlouhé tóny ale opravdu každý den. Cvičení nemusí být intenzivní, hlavně pravidelné a systematické. V úvodní fázi poprosit o spolupráci rodiče, kteří jsou samozřejmě vítáni na hodinách ale přítomni hlavně u cvičení. Později naopak podpořit samostatnost, vytvořit kvalitní a pozitivní návyk, který si žák udrží a později bude sám cvičit. 13. Ošetřování fagotu

27

Vytvořit určité návyky, mazání korků, otírání mechaniky. Údržba strojků, proplachovaní esa. Například doma nechávat pootevřený kufr ať nástroj vysychá a větrá. 14. Osobní poznatky a zajímavosti Zlomit v sobě zažitou teorii, že na „zuškách“ se fagot neučí a jít do toho naplno. Přináší to několik drobných komplikací navíc ohledně zajištění nástroje a strojků ale jinak je to nástroj jako jakýkoliv jiný.

2.4 Mgr. Vladimír Pečinka Mgr. Vladimír Pečinka se narodil v roce 1972. První hudební vzdělání získal na Lidové škole umění v Letovicích v letech 1979 až 1986. Zde se nejprve hrál na zobcovou flétnu a později klarinet. V letech 1984 až 1986 se na stejné škole věnoval hře na fagot. V letech 1986-1992 studoval na Státní konzervatoři v Brně, fagotová třída Mgr. Jiří Nykodýma. V letech 1993-1997 studoval na Janáčkově akademii múzických umění. Během studií byl členem mnoha komorních souborů například Classic kvintet, dechový oktet JAMU a prestižní fagotový kvartet Fagotti Brunenses. Od roku 1998-2004 působil jako fagotista Národního divadla Brno a Státní filharmonie Brno. Od roku 1990 až doposud pedagogicky působí na ZUŠ v Letovicích. Vyučuje fagot, zobcové flétny a souborové hry různých nástrojů. Od roku 2005 až doposud je členem dechového tria Cantorum, v letech 2007-2012 založil při ZUŠ Letovice dechové okteto Ad libitum.

1. Výběr žáka pro hru na fagot Věkově bych to úplně neohraničoval. Samozřejmě, určitá tělesná konstituce je důležitá. Momentálně mám žáka, který je ve třetí třídě, trochu podsaditější. Slyšel mě hrát, nástroj se mu zalíbil a začali jsme fagot zkoušet. Je fakt, že například třetí třída je ještě trochu problémová v tom, že žáci jsou hodně malí. Zkoušíme velký fagot, protože naše hudební škola zatím nemá fagotino. Trošku se trápíme v tom, že prstíky jsou zatím dost krátké. Od „f“ po „c“ je to celkem v pohodě. Jakmile se zapojuje pravá ruka, tak bych přeci jenom doporučil, ještě nějakou dobu vydržet. I když je dítě fyzicky vyspělé tak je zapotřebí i mentální dozrání. Optimálně věk začátek studia bych viděl na pátou třídu. Nebo začít dřív ale na fagotino, které se těm menším moc líbí. Jsou to přeci jenom menší děti. Váha nástroje, přenášení, všechno je pro ně dost 28

těžké. Co se týče zázemí v rodině, prvotně chci poznat rodiče a teprve potom nástroj dítěti nabídnu. Rodiče ze začátku musí chodit s žákem do hodiny, to je moje podmínka. Hodina by měla mít 45 minut, jeden krát za týden. My hrajeme 25 minut ale každý den a fagot si první dva až tři měsíce nechávají děti ve škole. Vždy přijdou, opakujeme jak fagot složit a rozložit. To abych věděl, že po nějaké době až přijdou domů, tak ho umí správně poskládat a starat se o něj. Pokud není podpora ze strany rodičů, bohužel to nemá moc cenu. Altovou flétnu bych viděl jako vhodný přípravný nástroj. Třeba už kvůli hmatům. Náročnost flétny není až tak vysoká a proto se během krátké doby dá vyřešit intonace, dech, rytmus nasazení, prostě základní principy. Potom se získané návyky pouze převezmou na fagot. Když je žák větší, vůbec bych to neřešil sopránovou flétnou ale přímo altovou. V případě, že by byla možnost i basová flétna a následně fagot. 2. Správné složení, rozkládání a nošení fagotu Z prvopočátku to řešíme ve třídě na zemi. Poskládáme všechny díly na koberci, tak jak mají být a potom všechno spojíme. Díly pěkně promazat ať se nedřou korky. A tímto způsobem jsem nezaznamenal problém. To samé i rozkládání. V dnešní době, děti v první řadě řeší design, batoh jednoznačně na záda, pokud možno barevný. Batoh je jednoznačně nejrozumnější volba. 3. Teoretická-praktická příprava začátečníka Když dětem řeknu pojem brániční dýchání, většinou se zaleknou. V tomto se snažím jít příkladem, říkám nedýchat „nahoru“. Jaký je rozdíl v tom, pokud se nadechnu podklíčkově nebo bráničně? Rozdíl je ve výdechu a délce fráze. Zahraju jeden obyčejný tón a při nevhodném nádechu je to pár vteřin. Při správném nadechnutí je tón podstatně déle. Na této ukázce si uvědomí, že správný nádech je nesmírně důležitý. Většinu dětí, které mám, učím už od školky. Ve školkách neučím primárně proto, aby se rychle naučili x tónů. Dělám s dětmi hlavně dechová cvičení a to hravou formou. Když přijdou do základní umělecké školy, mají správné základy dýchání. Dost na tom bazíruju. Většinou sami časem pochopí, že to co jsem říkal má své opodstatnění. Na začátku hodiny je potřeba žáky rozdýchat. Kolikrát přiběhnou od autobusu nebo z tělocviku. Klidně ať se položí na koberec a uděláme pár hlubokých nádechů, aby se dýchání zklidnilo. Tímto hodinu zahájíme, zklidníme se. Ze začátku po dětech nechci, aby hráli z not. Obvykle jsou fixovaní na houslový klíč. Mají návyky čtení not z jiného nástroje. Fagot je z počátku jeden z netěžších 29

nástrojů. Musí se hlídat dýchání, držení, nasazení a ještě jim zpočátku plést hlavu basovým klíčem… to určitě ne. První půlrok pouze opakujeme, po nějaké době, kdy získají jistotu, kdy řeknu, zahraj a, b, prázdné f a to plynně ovládají, ukážu jim vše v notách a vysvětlím, jak to funguje. 4. Postoj a držení nástroje při hře Moc důležitá věc je hra u zrcadla, které jsem pořídil hlavně kvůli fagotistům. Děti si nástroj zavěsí na popruh a různě se začnou nahýbat a křivit. Z vlastní zkušenosti vím, jak je důležitá volba šňůry a postoj. Dá se tím předejít spoustě zdravotních komplikací. Čím méně se na to dbá v mládí, tím víc se to ozve v pokročilejším věku. Žáčka postavím před zrcadlo. Postavím se za něj, položím mu ruce na ramena a kontroluju ho. Samozřejmě pořád s ním hraji, aby měl kontrolu intonace a představu o tom jak má tón vypadat. V zrcadle zároveň vidí on mě a dělá si představu, co vlastně má dělat. V podstatě neexistuje, že by žák hrál sám, pořád hrajeme spolu. I proto je v začátku zbytečné řešit hraní z not. Když před sebou má noty, nesleduje se v zrcadle. První tři až čtyři měsíce hrajeme pouze před zrcadlem. Nejdůležitější je stát volně, nezvedat ramena. Opření nástroje u menších dětí je až někde na stehně a to se mění s tím, jak dítě roste. Bod opření se postupně posouvá směrem nahoru. Neustále myslet na zdravotní hledisko. Při hře se nijak nedeformovat a nekroutit. 5. Nátisk Když jsem byl ve škole, můj učitel mi vysvětloval, že pusa musí být jakoby našpulená. Když to takto vysvětluji žákům, našpulí pusu a ozve se většinou tón o tón níž, než chceme hrát. Našpulenou pusu určitě ano ale koutky lehce zpevnit. Co se osvědčilo mě, je přítlak spodního rtu. Hlavně u menších dětí. Řekneš jim, že pusu musí uvolnit, hrajeme spolu ale intonace žáka je někde úplně jinde. To znamená, snažím se jít po intonaci ale zároveň uvolněnost, jak má být. U menších je to problém, starší to zvládají lépe. Malé děti hrají na lehounké strojky, které jsou lehké natolik, že intonace je zkrátka problém. Je to strojek od strojku, človíček od človíčka, ale je to jak jsem naznačil. Velký nádech do břicha, zpevněné koutky, přítlak spodního rtu, hrát spolu a poslouchat se. Častá otázka je, pane učiteli jak daleko ten strojek do pusy… Ihned je vše slyšitelné, zahraj na špičce strojku a ten se zahltí vzduchem a nehraje, když je moc v puse u drátku tak to zase brčí, takže kompromisy a pořád zkoušet. Ten tón se musí líbit, nesmí to být škaredé nebo se neozývat. Když necvičí a hrají delší dobu tak nafukují tváře, vyvalují oči. Zastávám názor, hrajme po 30

chvilkách, odkládejme fagot, žádné hraní na sílu. Hrajeme touto formou, po chvilkách, povídáme si, pouštíme si hudbu. U starších to chce samozřejmě trochu dril a trošku zadupat. 6. Dýchání Velmi důležité je uklidnění na začátku hodiny. Dýchání má samozřejmě souvislost i s nasazením. Tak jako u zobcové flétny nikdy nenasazovat přímo do štěrbiny, u fagotu je to samozřejmě opak. Toto je naopak potřeba říct hned v začátcích, že špička jazyka jde natvrdo do strojku. Z dechových cvičení používám hluboký nádech s pocitem, jako když přivoníš ke kytičce. Hodně používám cviky v lehu. Rychle se nadechnout nosem a mám jistotu, že nádech šel opravdu až dolů do břicha. Samozřejmě praxe s nástrojem by měla být stejná. Žák se ale nadechuje pusou a ne nosem. Vysvětluji jim to i takto: natáhněte se večer před spaním v posteli těsně, před spaním se párkrát zhluboka nadechnout nosem, bude se Vám krásně spát a ještě uděláte něco pro správné dýchání. Dýchání do bederní oblasti s těma nejmenšíma nemá moc cenu řešit, to spíš u starších a ve sboru u zpěváků. 7. Tvoření tónu. K nasazení tónu používám a učím hlásku „T“, aby bylo slyšet to lupnutí, konkrétní začátek. Podle mě je zbytečné mluvit v pojmech bránice, nátisk. Ze začátku hlavně potřebujeme, aby se tón pěkně ozval, ladil a uvolněnost. Zpočátku co nejjednodušší popis toho, co dělat a hlavně všechno prakticky. 8. Hra legáta, portamenta, staccata. Osvědčilo se mi hodně hrát legato, to je totiž na jednu stranu lehká technika kdy stačí dýchat a hlídat prsty, na druhou stranu v legatu se ukážou všechny nedostatky dechu a prstů. U legata se děti krásně rozdýchají. Portamento je zase důležité pro nácvik vyslovení a nasazení. Staccato je problematická technika. Když řeknu, zahraj to krátce, jsou to strašně ostrá staccata. Proto chci, aby i velmi krátké noty měly dozvuk. První čtyři roky toto nemá cenu řešit, radši hrát všechno trochu delší. 9. Hra stupnic, akordů a intervalů. Když mi přijdou děti, tak se zeptám, jestli vůbec ví proč vlastně stupnice a akordy hrajeme. Snažím se vysvětlit, že tím nechceme nikoho obtěžovat a zabíjet hodinu. Za prvé je to nejlepší způsob jak se rozehrát. Za druhé veškeré Baroko jsou stupnicové běhy, Klasicismus rozložené akordy. V hodinách hrajeme stupnice a tónický

31

kvintakord. Vzory a všechny akordy co se hrávají. S nejmenšími dětmi to nemá cenu řešit, to až u těch starších. 10. Odstraňování nezdařených tónů a intonačních problémů Už když hrajeme dlouhé tóny, snažím se, aby žáci pochopili, co který tón vlastně potřebuje. Toto řešíme, ještě než začneme hrát s klavírem. U klasicky problematických tónu se snažím, individuálně podle nástroje, najít pomocný hmat. Neřeším to z počátku, prvně kvalitní základ a potom hledáme náhradní hmaty nebo možnosti práce s těmito tóny. Jak se člověk moc začne pitvat v dokonalé intonaci, opět mluvím o těch mladších, ztratí se tón, fráze celkový hudební projev… U dětí je to opravdu o nadšení. Musí je to bavit. Na bolavé tóny neupozorňuju předem, časem to stejně slyší, že intonace má být někde jinde. Když jsem studoval, všechno bylo daleko striktnější, ale dneska je doba jiná. Je spoustu možností a dá se učit zábavnou formou. Celková pohoda, když to tak nefunguje, žáci ti utečou. Snažím se jít i s dobou a dětem doprovody nahrávám, posílám to přes mail. Trend komunikace a práce s elektronikou. V hodině hrajeme, natočím jim to a pošlu nahrávku. Většinou mi přijdou pěkně připravení, protože mají zpětnou kontrolu. Můžou si zpětně poslechnout to, co jsem jim v hodině řekl. To samé platí o chytrých telefonech, není problém si stáhnout ladičku, metronom. Je doba elektronická a je potřeba ji využít ku prospěchu. 11. Výběr skladeb pro vývoj žáka. Ze začátku jdeme tón po tónu a bez not, aby měli správný základ. Poté se ptám, jakou mají rádi písničku. Tu rozepíšu v lehčí úpravě pro fagot. Doplňuji je školou Weisenborna, který jde ze začátku rozumným tempem. Zpočátku se osvěží to, co jsme hráli u zrcadla. Když začneme hrát z not, je čas se pochlubit babičkám nějakou písničkou a ten poměr písniček a etud rozumně kombinovat. Školu pana Pivoňky pro účely ZUŠ nevyužívám. Je to pro mě taková dynamická „rychloškola“. V současnosti, ve školství je trend začínat co nejdřív, dříve byl cyklus čtyřletý, dneska sedmiletý. To znamená, když žák začne hrát v páté třídě, bude absolvovat na střední škole. 12. Domácí příprava Zpočátku za mnou žáci chodí na 25 minut každý den. Opět se vrátím k chytrým telefonům. Máme ladičku, metronom, ale je tam i budíček. Nastavíme na šestou

32

hodinu a uděláme si svůj rituál. Stačí deset minut, ale udělat si z toho pravidelnost. V neděli pauzu ale jinak každý den. 13. Ošetřování fagotu Vysvětluji, že fagot rozkládejte pouze, když ho někam přenášíte, jinak opřít do koutu, dírkami naopak kvůli vodě. Když už fagot rozdělají, tak si zaslouží vytřít, utřít mechaniku, promáznout korky. 14. Osobní poznatky a zajímavosti Fagot je pro mě nejkrásnější nástroj a tímto způsobem je potřeba ho i prezentovat. Když se to umí správně podat, člověk by mohl mít plnou třídu fagotistů. Výuka fagotu na zuš má rozhodně význam ale je to mnohem náročnější, než třeba výuka flétničky.

2.5 Martina Olivová, dipl. um. Narodila se 6. srpna 1978 v Novém Městě na Moravě. Hudební vzdělání získala na Konzervatoři v Brně ve fagotové třídě Mgr. Jiřího Nykodýma v letech 1995 až 2001. Následně studovala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor Obecná teorie dějin umění a kultury, Hudební věda. V letech 2008-2009 absolvovala kurz „Výuka dechových nástrojů na ZUŠ a Středních uměleckých školách“ na Konzervatoři Brno, později 2009 až 2014 kurz „Metodika výuky dřevěných dechových nástrojů I. až V. pro ZUŠ a SUŠ“. Od roku 1996 až doposud působí na ZUŠ Bystřice nad Pernštejnem. Vyučuje dřevěné dechové nástroje (zobcovou flétnu, příčnou flétnu, klarinet, saxofon, hoboj a fagot), obligátní klavír, komorní hru, souborovou hru a dramatický kroužek. Od roku 2000 až doposud zaznamenala mnoho pedagogických úspěchů (umístění žáků v Národní soutěži ZUŠ, přijetí žáků ke studiu hry na příčnou flétnu, klarinet, hoboj a fagot na brněnskou konzervatoř, přijetí žáka ke studiu hry na saxofon na konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, reprezentace žáků na soutěži Concertino Praga). V letech 2012 až 2014 vyučovala na Základní škole v Bystřici nad Pernštejnem, jako učitelka hudební výchovy pro 2. stupeň. V letech 2013 a 2014 úspěšně uvedla představení Zlatovláska a Jak se stát Muzikantem. Umělecky působí v Komorním orchestru Cordial, je členkou Dechového kvarteta, dechového noneta Wind Ensamble, a uměleckou vedoucí orchestru Divadla Beze Jména. 33

1. Výběr žáka pro hru na fagot V tomto směru mám obrovské štěstí a žáci za mnou přijdou sami, že by chtěli hrát na fagot. Na druhou stranu moc vybírat nemůžeme, když někdo chce, je to super. Fyzické předpoklady žák musí mít. S nejmladšími začínám ve třetí třídě, protože mám k dispozici fagotino. Jednoznačně, a to ke všem dechovým nástrojům, je zobcová flétna ideální jako přípravný nástroj. Když se zvládnou základy na flétnu, tak pokroky na fagot jsou daleko znatelnější a rychlejší. Na zobcové flétně se vyřeší noty, rytmus. Celkově myšlení, postoj, držení těla, čtení not. Hudební základ se přenáší ze zobcové flétny. U všech nástrojů, nejen u fagotu, je nutné zázemí v rodině. Pokud rodiče nejeví zájem, dítěti se nevěnují, nepodpoří ho, tak se to na dítěti vždycky podepíše. Po letech praxe už míru talentu moc neřeším. Děti v první třídě vyzkoušíme ze zpěvu a rytmu. Ne všichni v tomto věku ale pochopí, co po nich vlastně chceme. Neumí například pracovat s hlasem. Žáky si vybírám podle temperamentu,

nemám

moc

ráda

introvertní

děti,

ze

kterých

nebudou

„exhibicionisti“. U mě třeba už po měsíci hraní na fagot, děti hrají na koncertě. I kdyby měli hrát jeden tón, doprovodím je. Už od začátku si zvykají na publikum, následně nemám problém s tím, že by někdo nechtěl vystupovat. Talent se rozvine. 2. Správné složení, rozkládání a nošení fagotu Snažím se dbát na všechno, takže i tuto otázku řeším. Od mala děti učím jak fagot složit, musí se čistit, musí se mazat, musí se uklízet. Vytvořit pravidla, systém a ten dodržovat. Nejmenší mají fagotino, proto se skládáním není problém. Velký fagot dostanou v páté třídě a to už mají ruce dost velké. Proto není problém spojit „basovku“ a křídlo dohromady. Nejlepší zavazadlo je batoh, je to lehčí na záda než kufr. Neustále připomínám, že na nástroj musí být opatrní 3. Teoretická-praktická příprava začátečníka Čtení not a hru začínáme klasicky od „f“. Pouze vysvětlím, že v basovém klíči je to napsáno takhle. Ze začátku na strojek cvičíme. Hned v úvodu žáky nutím, aby pracovali s nátiskem. Snaží se na strojek zahrát nějakou snadnou písničku. Je to spíš forma hry, ale jednoduché to určitě není. 4. Postoj a držení nástroje při hře Velice důležité, pořád postoj se musí hlídat, upozorňovat, korigovat. Děti mají tendence se neustále zaklánět nebo předklánět. Mám pomůcku, připadat si jako 34

loutka, hlavu trochu vytahovat a jít za nástrojem celým tělem. Pěkně vyrovnané eso a sami už musí přemýšlet, jestli stojí správně. Hodně cvičíme u zrcadla. Postoj by měl být přirozený, praxe s lehce nakročenou nohou opravdu funguje. Ruce hodně uvolnit, hlídat palce které si rádi někde opírají. Držení ruky cvičíme na jablíčku, tvar dlaně a prstů přeneseme na fagot. Levý palec centralizujeme většinou na “a“ klapku. Jelikož děti pořád rostou tak opěrný bod se mění, hlavně ať to mají správně na puse, uvolněné ruce a ten bod vyjde pěkně sám. 5. Nátisk Už jsem sama vystřídala mnoho technik nátisku, ale nejvíc se mi osvědčilo a tak to i učím, hrát co to jde u špičky strojku. Lehké předsazení horního rtu pro korigování intonace. Zase upřednostňuju přirozený nátisk, každý tu pusu má trochu jinou. Když je pěkný tón a vše se ozývá, tak do nátisku moc nezasahuju, pouze koriguju. Hláska „O“ jako základ. U fagotu se s nafouklými tvářemi moc nesetkávám, tento problém jsem zatím neřešila. 6. Dýchání Dechových cvičení máme a děláme strašně moc. Ta začínáme už u zobcové flétny, kdy děti nastoupí v první třídě. Nelíbí se mi megalomanie pana Žilky, 30 hrajících dětí byla otázka ochrany před respiračními chorobami. Podle jeho knížky „Veselé pískání, zdravé dýchání“ učím a přebírám metodické postupy. Pořádám kurzy o správném dýchání a hlavně zapojuji do výuky jeho cvičení. 7. Tvoření tónu Zpočátku si vše teoreticky řekneme, vše vysvětlím. Potom žáka nechám fouknout a dívám se, co a jak dělá. Říkáme si, co udělat jinak a hlavně jak. Potom žákům zahraju, aby věděli jak má tón znít a zkouší mě napodobovat. Co se týče nasazení, začínáme hláskou „TÝ“. Začínáme tvrdě, aby jazyk opravdu bouchl do strojku. Postupně nasazení zjemňujeme na „DÝ“ až po velmi jemné nasazení do spodního rtu. Snažím se, aby žáci pořádně foukali a radši hráli hlasitěji, než je nutné. Hlavně proto, aby si vytvořili a zapamatovali pocit tlaku a toho, že musí hodně foukat. Zpočátku všechno hrají ve forte a rozšiřujeme rozsah. Ve skladbách s klavírem obvykle začnou na dynamice ubírat sami. 8. Hra legáta, portamenta, staccata

35

Legato je pro mě úplný základ. Zpočátku hrajeme pouze dlouhé tóny a legato. Hlavně proto, aby se naučili pracovat s dechem. Nasazení a staccato ve finále není tak usekané a krátké. Legato moc pomůže a zdokonalí výměny prstů. 9. Hra stupnic, akordů a intervalů Jakmile dosáhneme rozsahu jedné oktávy tak začínáme hrát stupnice. Stupnice hrajeme tenuto a legato, potom přidáváme staccato. Vzory hlavně po dvou a po třech. U starších přidávám tercie, kvarty, sekvence. Z akordů hrají tónický kvintakord v obratech po třech, čtyřech opět tenuto, legato a staccato. Dominantní septakord a další akordy přidávám až v případě, že mají zájem o studium na konzervatoři. Tuto otázku obvykle řešíme v šesté třídě. U akordů kontroluji hlavně intonaci, speciálně ve vyšší poloze a kvalitu spojů. 10. Odstraňování nezdařených tónů a intonačních problémů Víme, že na fagotu je pár problematických tónů. Od začátku k tónu „g“ bereme klapku a trvám na tom, že ten hmat bude vypadat takto. Když ladíme s klavírem tak s nejmenšíma na „f“, u starších „a“. 11. Výběr skladeb pro vývoj žáka Podle škol Pivoňky a Weisenborna učím přibližně ve třetím ročníku. Bohužel moc se toho na základních uměleckých školách použít nedá, tyto školy postupují velmi rychle. Učím podle ruské školy R. Těrechina – Škola igry na fagotě. V této škole jsou skladby přímo s doprovodem klavíru. Od současného skladatele Ladislava Němce, hrajeme výběr ze 30 snadných skladbiček. Momentálně sama píšu fagotovou školu pro začátečníky, tam používám i lidové písničky a jednodušší skladby. 12. Domácí příprava Vyžaduji pravidelnou přípravu, 15 minut denně a v neděli volno. Snažím se, aby si vypěstovali návyk. 13. Ošetřování fagotu Opět je potřeba vytvořit návyk. Hlavně mazat korky, pravidelně vylévat vodu a protahovat vytěrákem. 14. Osobní poznatky a zajímavosti Pořád žáky motivovat, aby se na fagot hlásili sami. To znamená pořád hrát, ve městě, ve škole kde člověk učí, děti dávat na koncert, propagovat a představit fagot jako nástroj. V povědomí lidí je fagot škaredý bručoun a přitom je to krásný nástroj. Začít

36

učit fagot je super. Časem jsem si z práce udělala koníček, nestojí to nic navíc. Přichází úspěchy na soutěžích a to je super. Když je chuť, jsou i výsledky.

2.6 Bohuslav Vysloužil Narodil se 14. května 1952 v Novém městě na Moravě. Školní léta prožil na Valašsku v Brumově-Bylnici, kde docházel do hudebního lidového kurzu na akordeon (učitel Stanislav Matějíček). Po několika letech projevil zájem o studia na konzervatoři. Později nastoupil na gymnázium (tehdejší SVVŠ) do Valašských Klobouk a současně také do Lidové školy umění, kde se připravoval na zkoušky na konzervatoř. Zkoušky vykonal ze hry na akordeon, s tím že by na konzervatoři rád studoval fagot. Na Konzervatoři P. J. Vejvanovského studoval v letech 1970-1975 a 1992-1993. První dva roky u pana Miroslava Šenkýře, fagotisty Gottwaldovské filharmonie, další tři roky u Jaroslava Hýla, poslední šestý ročník dokončil u Petra Tiona (fagotista Filharmonie Bohuslava Martinů). Během studií působil jednu sezónu v Lázeňském orchestru v Luhačovicích, dále několik let v Křesťanském symfonickém orchestru v Ostravě. Po přestěhování do Jihlavy následovalo působení v Horáckém symfonickém orchestru. Souběžně s tímto tělesem účinkoval jako fagotista v Malém symfonickém orchestru Pěveckého sdružení Campanula v Jihlavě. Jako učitel hudby začal vyučovat od roku 1994 v ZUŠ Polná a od roku 1999 v ZUŠ Jihlava až do současnosti.

1. Výběr žáka pro hru na fagot Žák by měl být pro hru na fagot dostatečně fyzicky, duševně i mentálně vyspělý. Pokud tyto předpoklady jsou zjevné i v mladším věku, žák může začít hrát na fagot, ale na menší nástroj, tzv. fagotino. Zpočátku učím na zobcovou flétnu. Ve druhém ročníku, pokud vyjde nalevo, že žák je nadaný a pilný, navrhnu mu, že by mohl zkusit hrát na fagot. Pokud by se ukázalo, že dítě na nástroj nestačí, na konci školního roku pokus ukončím a žák v dalším ročníku pokračuje v zobcové flétně. Zázemí v rodině hraje velmi významnou roli. Když rodiče nechtějí poslouchat cvičení svého potomka, sami jeho studium ukončí. Na druhé straně podporující rodiče mohou pomoci svému dítěti překonat krizové období, pokud toto nastane. Zázemí a pochopení rodičů je stejně důležité, jako chuť žáka hrát. 37

2. Správné složení, rozkládání a nošení fagotu Je dobré, aby si žák osvojil zavedený postup skládání a rozkládání nástroje. Když přestane hrát, sundá strojek a eso dá do korpusu. Při skládání nasadí napřed křídlo a pak basovou trubici. Pokud je fagot postaven do kouta, je dobré dát pod botu kousek gumové položky, aby se zamezilo pádu nástroje na zem. Co se týká nošení fagotu, dávám přednost kufru před batohem. Kufr je pevnější a bezpečnější. 3. Teoreticko – praktická příprava začátečníka Pokud zjistím u žáka předpoklady pro hru na fagot, začínám s přípravou. V první řadě je to hluboké brániční dýchání s potřebným tlakem vzduchu. Až je toto dýchání zvládnuté, začínám s nácvikem vibráta. Je potřeba, aby si žák osvojil dýchání shora, měl zahnuté prsty, vědomě umístěné nad dírkami a klapkami. Žáka vedu k tomu, aby si opticky představil, kde prsty mají být, i když na ně nevidí. Pokud je žák dostatečně vyspělý a má potřebnou inteligenci, čtení basového klíče jde dobře. I hra z houslového klíče na fagot je vhodná, občas se může hodit. Zkoušíme i chrčení na strojek. Žák se učí, jak strojek má znít a jak má uzpůsobit rty. 4. Postoj a držení nástroje při hře Dobrá opěrná pozice je mírně rozkročeno a nakročeno. Nástroj má určitou váhu, proto je stabilita důležitá. Je to základní výchozí postoj. Každý žák si ho může upravit trochu podle sebe. Hodně zvednuté ruce považuji za zbytečný výdej energie. Zastávám názor přirozeného držení rukou. Ruce jsou umístěny podél těla tak, aby se zápěstí neohýbala příliš do oblouku, tzn. aby byla přibližně v takové poloze, jako když jsou ruce volně svěšeny dolů. Při zavěšení fagotu na ramenou mám dobrou zkušenost se saxofonovým postrojem SH 40 SH. Pokud by byl nástroj zavěšen na krku, řemen postroje by tlačil stále na jedno místo a to by mohlo mít u některého žáka negativní zdravotní dopad. 5. Nátisk Žák položí strojek na spodní ret, vrchní ret pouze lehce přiklopí. Důvod, proč je základní poloha strojku na spodním rtu, je fyziologický. Do spodního rtu jdou dvě větve trojklaného nervu, do vrchního pouze jedna, proto je spodní ret citlivější. Žáka upozorním, jak má na strojku najít to správné místo. Míru zasunutí strojku v ústech vymezuji podle oktáv. Jedna třetina velkou oktávu, druhá třetina na malou oktávku. V třetí třetině, u drátku, se hrají pouze vysoké tóny. Žákovi, který účinkuje v nějakém souboru a má při hraní unavený nátisk, doporučím, aby si vycvičil ještě 38

jeden, vedlejší nátisk, a to vpravo nebo vlevo od hlavního nátisku. Nafukování tváří při hraní nedoporučuji, zbytečně to uvolňuje lícní svaly a následně i svaly retního kruhového svalstva obepínajícího strojek. 6. Dýchání U hry na zobcovou flétnu vedu žáka k tomu, aby hrál plným, silným tónem. To ho nutí, aby se více nadechoval, a tak nevědomě začne používat bránici. Vibrato učím zpočátku na způsob „sova“ nebo „meluzína“. Jde tedy o zvyšování a snižování toku vzduchu. Tento způsob může pomoci odstranit psychickou bariéru přechodu na vědomé, brániční vibrato. 7. Tvoření tónu Jako základ pro nasazení tónu používám hlásku „T“. Jde o jasný, zřetelný zvuk. Důležitý je začátek i ukončení tónu jazykem tak, aby se konec tónu nerozplynul pod vlivem poklesu tlaku vzduchu. Toto považuji za základ. Na druhé straně je však možné za účelem dosažení určité barvy a nálady zvuku použít i jiný způsob nasazení a ukončení tónu. 8. Hra na legata, portamenta, staccata Hru legata, tenuta a staccata žák nacvičuje na stupnicích na zobcové sopránové flétně. Po zahrání těchto tří variant následuje kombinační rozklad tónického kvintakordu, tak je uveden ve 2. dílu Školy hry na sopránovou zobcovou flétnu od Ladislava Daniela. Při hře stupnic zpaměti žák může občas zrakem také zkontrolovat zahnutí prstů nad zobcovou flétnou. Výše uvedené je základem hry těchto způsobů na fagot.

9. Hra stupnic, akordů a intervalů. Stupnice na fagot hrajeme v legatu, staccatu a následně pak tónický kvintakord s obraty. Tenuto na rozdíl od zobcové flétny nehrajeme, protože zpomaluje tempo stupnic a v rychlém tempu se stejně téměř podobá staccatu. Na rozdíl od zobcové flétny hrajeme všechny noty stejně dlouhé. Hra akordů v legatu je důležitá pro nácvik spojů. Hned od začátku žák hraje chromatiku v rozsahu, který zná. U začátečníků nehrajeme rytmické modely ani sekvence. 10. Odstraňování nezdařených tónů a intonačních problémů

39

Intonační problémy mohou být zapříčiněny buď technickou nedokonalostí nástroje, nebo nějakým nedostatkem ze strany žáka. Na „problematické tóny“ dopředu neupozorňuji. Žák musí ladit na všech tónech, to je jeden ze základních požadavků. Když se vyskytne nějaký problém, vyřešíme to hned na místě. Při hře s klavírem ladíme na tónu „a“. U malých dětí je lepší ladit na více tónech, aby se před vystoupením uvědomily barvu nástroje. 11. Výběr skladeb pro vývoj žáka Výběr skladeb se odvíjí od technické zdatnosti žáka a šíře zvládnutého rozsahu. Jako základ studia používám Školu hry na fagot od Julia Weissenborna, jako doplněk Školu hry na fagot od Karla Pivoňky. Jakmile to znalost rozsahu dovolí, žák hraje lidové písně a drobné skladbičky. Pokud bych neměl dostatek fagotových not, bylo by možné přistoupit i na transkripce. 12. Domácí příprava Doporučuji cvičit šest dnů v týdnu, žák může jeden den vynechat. Je dobré, aby cvičení bylo rozděleno do tří častí s přestávkami, a to – a, stupnice, b, etudy, c, přednes. Látku je potřeba si přehrát nejméně třikrát. Poprvé žák čte noty, přičemž se čtení not den ze dne zlepšuje. Podruhé se dostane na úroveň včerejšího dne a teprve potřetí /počtvrté… / trénuje do budoucna. Těžší místa jej potřeba procvičit vícekrát. Hraní je zábava, ale i povinnost. Žák má vědět, že musí cvičit, ale má mít dobrý pocit z toho, že má „odpracováno“. Takto je sám sobě vychovatelem. 13. Ošetřování fagotu Vodu z kolínka je potřeba správně vylévat tak, aby nezatékala do dírek ani do dírek s klapkami. Pak se nástroj vysuší vytěrákem. Občas je dobré trochu namazat korek mezi jednotlivými díly. 14. Osobní poznatky Žáky učím tzv. „katastrofickou kapitolu“, neboli jak se při vystoupení zachovat, kdyby nastala chyba. I když je žák důkladně připraven, pochybení může nastat. V první řadě nesmí dát najevo, že něco zahrál špatně. Poklesla by jeho koncentrace a v důsledku toho by mohly následovat další chyby. Následující věty nejsou omluvou pro nedostatečnou a ledabylou přípravu, ale malým návodem jak se zachovat, kdyby se něco nepovedlo. Většina lidí nepozná, co má být jinak, obzvláště když zvuk zazněl v souladu s danou harmonií. Je škoda těmto posluchačům kazit dojem rozmazáním chyby ze strany vystupujícího žáka. Jestliže bylo něco zahráno jinak než 40

má, tak to tam v tu chvíli prostě patří. Pak je skladba v žákově podání „ originál “. Když hlava vše řídí, pak je hra uvolněná a žák může dát i průchod svému srdci. Fagot je nádherný nástroj – ať jeho hra vzkvétá!

2.7 Mgr. Tomáš Klásek Studoval hru na fagot na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V současnosti působí na základní umělecké škole Žerotín Olomouc jako vedoucí oddělení pedagog hry na zobcovou flétnu a fagot.

1. Výběr žáka pro hru na fagot …z mé praxe a v mém případě je tzv. výběr žáka na fagot v drtivé většině přes hru na jiný nástroj – zobcovou flétnu. Zásadní ke hře je, nejenom dostatečná délka prstů, vyspělejší dýchací aparát, ale především hudební inteligence, nejen rychlé se učení notových délek a hmatů, správné pochopení postoje, ale především úchop nástroje a tvorba natvarování rtů – nátisku, viz klasická metodika. Zázemí – podpora v rodině je primární, nástroj není příliš frekventovaný, spíše se vyskytuje jen v orchestrech, je o něm malé povědomí zejména oproti klavíru, zpěvu, bicím, saxofonu a kytary a flétnám a.j. Chce to zvláště odvahu rodičů a žáka dělat něco neobvyklého – nezvyklého. Přípravný, nebo spíše přechodný nástroj pro menší vzrůst a délku prstů používám quintfagot (tzv. fagotino), nejen vzhledem k poloviční velikosti, ale především atraktivnější podobě a pohodlnější přepravě. Méně komfortní je však nátisková zátěž. První možná stupnice F dur zní na quintfagot v C dur, čemuž odpovídá i pevnost úchopu rty a koncentrace dechové opory. Při dosažení znějícího tónu e1 (hmat a malé oktávy) obvykle s žákem přecházím na „velký“ fagot, kde žák okamžitě pozná a kvituje komfortnější nátiskovou hru a větší plnost tónu. Novým problémem je širší rozmístění prstů. Pokud je ruka stále menší, osvědčil se nástroj s klapkou na křídle, na vývrtu otvoru c malé (nástroj AMATI - školní model). Myslím, že u nadanějších žáků může pomocí quintfagotu začít výuka už v osmi letech. S dřívějším začátkem nemám zkušenosti. Troufám si však tvrdit, že až na vzácné výjimky by výuka byla v tomto věku spíše kontraproduktivní. 2. Správné složení, rozkládání a nošení fagotu

41

V dnešní době, kdy je možnost koupit pohodlný futrál na záda se zvyšuje atraktivita nástroje, včetně dalších estetických vylepšení. Například fa G. Wolf u dětských modelů lakuje nástroj na tzv. Tiger (pruhy – černá/žlutá). 3. Teoretická-praktická příprava začátečníka Příprava začátečníka: tzv. brčení na strojek procvičovat, pak postupně přidávat další díly z nástroje, velmi se mi osvědčilo eso, nakonec i křídlo, protože už tyto součásti dokážou vyprodukovat slušný tón a v případě hry na křídlo i pár tónů. S výukou basového klíče netřeba otálet, v začátcích nezatěžovat žáky obtížnými melodiemi a rytmy, musí se spíše soustředit na tvorbu tónu, výslovnost a držení nástroje. Hra jednoduchých a známých melodií je významnou pomůckou, pokud vázne čtení not. 4. Postoj a držení nástroje při hře Výuka začátečníka primárně ve stoje. Postoj vzpřímený, zejména ramena rovně a bez tenze. Nohy pevné, ne však propnuté, pouze vyvážit těžiště a navodit pocit zakořenění do země. Mírně se rozkročit, špičky směřovat jako by do rohů místnosti. Poloha ruky tzv. kolty, lokty přiměřeně oddálit od těla. Sklon esa je dán výrobcem, úhly bývají mírně rozdílné, nutno vyzkoušet co více vyhovuje, jedná se o ryze individuální záležitost, především jde o to, aby se jazyk dotýkal hlasivky v poloze přirozené, což pozná pedagog na výslovnosti – nasazení. Vyklonění esa je limitováno klapkou zakrývající pianomechaniku, ale přesto určitá vůle tam je. Vyklonění nastaví pedagog s ohledem ke hře nejnižších tónů a k poloze zápěstí a to primárně pravé ruky. Cvičení u zrcadla je doplňkovou záležitostí, především to může odhalit náklon fagotové hlasivky, potažmo hlavy na některou ze stran, nutná následná korekce. 5. Nátisk Když fagotista ladí, je schopen dynamických odstínů, má spolehlivé nasazení a nečiní mu potíže rychlejší výslovnost v celém rozsahu nástroje, je nátisk a s tím spojené brániční dýchání v pořádku, Takový nátisk může vypadat (vzhledem k rozdílné fyziologii) u každého trochu jinak. V zásadě by měly být správně zainteresované retní „svaly“ a jejich síla koncentrovaná do středu, od toho nám pomůže představa tvorby vokálu „U“ nebo „O“. Vznikne tak mírné napětí u kořene nosu. Aby byla efektivně využita jejich „síla“ rty se „obalují“ kolem zubů, něco jako pocit nasátí rtů. Nutně dojde k povolení spodní čelisti, tedy brada se obvykle mírně zatáhne. Pozice hlavy vůči fagotové hlasivce je v mírném úhlu v závislosti na tvaru 42

esa a úchopu nástroje. Především jde o to, aby hráč měl dobrý – přirozený pocit při vyslovení tónu a byl schopen tónové modulace. K nafukováním tváří dochází obvykle při tvorbě cirkulovaného dýchání, které je velmi obtížné, ne však nezvládnutelné. Pokud se tváře nafukují mírně a je vidět že pracují ve prospěch kvality tónu je to možno považovat, jako alternativní techniku v tvorbě tónu. Základní je však tváře v případě žáka nenafukovat. 6. Dýchání K vysvětlení bráničního dýchání se v mé praxi osvědčilo psychologicky navodit pocit nádechu až od země, nebo také ze země. Správný nádech se projevuje vydutím břicha, bočních a bederních (zádových svalů). Rovnoměrný výdech pod tlakem mají na svědomí shora zmíněné části těla, primárně však bránice. Zapojení bránice a její funkce se žákům vysvětluje obtížně, jako vhodnější poslouží vysvětlení nádechu „do břicha“. Myslím, že nejvhodnějším cvikem pro zapojení bránice jsou dlouhé tóny (tónová cvičení). Ideální je okamžitá intonační konfrontace s doprovodným nástrojem (např. klavír, fagot). Příklad hry učitele na tentýž nástroj je nenahraditelný. Existují jisté cviky na uvědomění si správnosti a směru nádechu, které se dají použít separátně – tzv. dechová gymnastika. Vhodnost jejich použití určuje pedagog, zejména jsou důležité v případě větších problémů – zlozvyků ve vedení dechu. Správné tvoření dechové opory je dlouhodobý proces, podobně, jako u jiných dechových nástrojů. Jeho progresi by měl pedagog sledovat a vyžadovat. Přechody mezi nástroji z hlediska dechu v případě správného používání bráničního dýchání v mé praxi nečinily žákům žádné obtíže. Otevřenost krku (uvolněnost hrtanu) je velmi důležitá pro plnější nádech a následné tvoření kvalitního tónu v polohách tomu odpovídajících (spodní rejstřík). K dosažení takového uvolnění slouží navodit pocit zívání, kdy je hrtan nejuvolněnější. Samotné zívání dokážeme přivodit uměle a toto žákům předvedeme, což obvykle velmi dobře zopakují. Zvýšený tlak a následné ucházení vzduchu v koutcích rtů má nejspíš více příčin. Velmi jemný strojek, nátisk „naplacato“, unavený nátisk či nějaká fyziologická nesrovnalost. Pokud se jedná o ucházení vzduchu, které je občasné a neruší hru, není potřeba se znepokojovat. Pokud však ano, je potřeba analyzovat přesnou příčinu a najít vhodný postup k nápravě. Mdloby a „návaly“ tlaku do hlavy při hře, zejména dlouhých pasáží má obvykle za následek obecně špatná ergonomie nádechů. Je důležité ovládat tzv. zkažený vzduch (předechnutí) a vést nádechy 43

různou intenzitou, obvykle v souvislosti s délkou fráze (vědět, kdy a jak moc se nadechnout). Velmi nepoddajná fagotová hlasivka, zejména při nedostatečné kondici může způsobit stejné projevy. 7. Tvoření tónu Nejrychlejší způsob k vysvětlení tvoření a plnosti tónu je na základě častého předehrávání učitele. Využití hlásek je v souvislosti s rejstříkem, kde se hráč pohybuje, obecně: čím nižší je tón, tím pomalejší je výdech, tudíž otevřenější krk a obráceně. Obecně pro začátky hry, které se odvíjí od střední nástrojové polohy je nejvhodnější výslovnost „T“ v představě tvoření vokálu „A“. Tedy nejpoužívanější, známé a ověřené „TÁ“. Poloha fagotové hlasivky v ústech je odvislá od nástrojové polohy, v tomto případě, čím nižší poloha je, tím méně hlasivka je založena v dutině ústní a obráceně. Korekce barevných odlišností je dána akustickými parametry nástroje, jsou tóny s rozdílným rozložením svrchních částkových tónů tzv. alikvótů, tudíž s různou tónovou barvou. Z praxe je známo, že existují tóny jaksi ve zvuku ostřejší (např. H¹, Fis, fis) či tóny naproti tomu zastřenější (např. cis, as, es¹). Vyspělejší hráč tyto specifika, nejen u tohoto nástroje může regulovat zvýšeným či sníženým dechovým napětím, podobně jako u klavíristů, kteří si musí např. dávat pozor na úhoz palce, který je ze své fyziologické podstaty silnější. Už od začátku vedu žáky k dechové korekci těchto tónů, samozřejmě v rámci jejich možností. 8. Hra legáta, portamenta, staccata Rozvíjení hry výše uvedených technik je z praxe ověřeno hrou stupnic, kdy žák není zatížen čtením notového zápisu, dodržováním metrických délek, proměnlivé dynamiky a agogiky. Správná funkce jazyka je tehdy, když nemá hráč významnější omezení ve hře staccato. Správná funkce pohybu, pružnosti hrtanu (krku) se nejčastěji ověří na legátových spojích, zejména při hře akordů, či speciálních cvičení k tomu určených (etudy). 9. Hra stupnic, akordů a intervalů Hra stupnic a akordů tvoří nedílnou součást rozvíjení nástrojové techniky. Obecně oblíbenost hry stupnic a příslušných akordů je u žáků minimální, avšak zisk v případě procvičování je maximální. Je stěžejní tuto neoblíbenou činnost žáku představit, tak, aby pochopil její důležitost a následné výhody. Stále se vyplatí připomínat, k čemu všechna tato nezáživná cvičení slouží. Osvobozující je zakoušení, že tu stupnice jsou pro nás a ne mi pro stupnice. 44

Jako rozšiřující prostředek poslouží hraní takzvaných "vzorů". Nejrozšířenější a nejosvědčenější jsou vzory po třech, po čtyřech, případně po osmi notách vždy sekvencovitě vrstvených. Důležitá je také občasná obměna způsobu hry (legato, staccato a jejich kombinace), či rytmu (například hra tečkovaným rytmem). Z dalších vzorů se mi osvědčila s žáky hra "po terciích", zřejmě proto, že se jedná o melodickou záležitost, která navíc bezvadně připraví na hru akordů. Hra akordů utužuje a rozšiřuje harmonické cítění a navíc procvičuje už zmíněné terciové postupy, dále pak kvarty a v případě obratů po čtyřech i jiné intervaly. Předně je tedy potřeba udělat ze hry stupnic kreativní záležitost, což vyžaduje osobitý přístup učitele, pedagogické zkušenosti + dar nezáživné věci podat tak, že neodradí žáka, aby v této činnosti vytrval. Zásadní je žáku, dokázat trefně podat předložit fakta a důvody způsobem pro něho pochopitelným. S vysvětlením, že zautomatizováváme posloupnosti hmatů, nebo fixujeme prstové spoje, či memorujeme hmatové spoje (hmatová paměť) většinou u žáků moc neuspějeme. Je potřeba nejprve k zdárnému objasnění rozlišovat, komu to říkám (dívka, chlapec), ctít jeho věk, znát jeho zájmy a orientovat se v rodinném prostředí. Pak nám stačí příklad pro chlapce: …"je potřeba si vyjezdit dráhu, podobně jako závodník a věděl dopředu, co ho čeká, jel bez kolizí a zároveň rychle" …nebo, jako "maminka, která řídí auto a má vyjeté cesty do práce, obchodu, školy jede klidně, svižně a bezpečně" …např. "gymnasté či bojové sporty mají sestavy, které se skládají s mnoha dílčích cviků (úkonů), ty však tvoří jeden celek, musí to být v oněch jednotlivostech po technické stránce vypilované, k následnému zúročení v praxi" Podobně postupujeme u vysvětlení pohotovějšího čtení notového zápisu, které můžeme nahradit atraktivnějším: rychlejší čtení not bez předchozí přípravy, či hra z listu… Prsty nás vedou v rámci dané tóniny (naučené stupnice), tudíž nečteme jednotlivé noty, ale celá spojení, podobně jako při čtení textu, kdy jsou základním kamenem písmenka a hlásky. Čteme přece celá slova a věty. Velkou již zmíněnou výhodou je, že při nácviku stupnic se můžeme soustředit jen na technickou stránku věci, nezatíženi přednesem. Případná dynamika, agogika, je zde pouze přidanou hodnotou, nehledě o rytmu a souhře. Stupnice tříbí a rozšiřují také sluchovou představu a paměť, zejména při realizaci obratů akordů. Nespornou výhodou je také, že při procvičování využíváme celý zvládnutý nástrojový rozsah, 45

což ne vždy v etudách a přednesu je možné. U začínajících žáků se mi většinou vyplatilo hraní stupnic podle zápisu, zejména, aby pochopili obraty kvintakordů a septakordů. Je to však velmi individuální, jsou žáci s velmi vyvinutým sluchem a pamětí, kterým noty tzv. zavazí. Noty jsou v počáteční fázi nácviku nepostradatelné pro obraty akordů jiných stupňů, než jsou základní tónický kvintakord a dominantní septakord. U pokročilejších žáků ještě využívám septakordy (v dur) II., IV. a VII. stupně, u molových stupnic (harmonické) III. a VII. stupně. Tím jsou využity z harmonického hlediska veškeré možné tvary akordu. Je potřeba počítat s tím, že takto hrané stupnice, příslušné akordy a obraty nám zaberou větší část školního roku. Do plánované učební látky je potřeba počítat s maximálně 4 stupnicemi za rok 11. Výběr skladeb pro vývoj žáka Výběr, vkus, cílenost zadávané látky (etudy a přednesové skladby) tvoří významnou, téměř stěžejní část pedagogické práce. Výběrem vhodných, kvalitních, žákovi vkusem blízkých skladeb rozněcujeme chuť k soustavné práci. Již zde se dá poznat, nakolik se učitel dál vyvíjí a sebevzdělává, vyhledává nové možnosti a rozšiřuje svoji zásobu vhodných skladeb, zejména pro začínající žáky. Těchto možností není mnoho, ale v zahraničí máme možnost bohaté inspirace od nakladatelství Boosey and Hawkes. Mnoho obsažených skladeb jsou transkripcemi, protože, až na kusé výjimky neexistují originální skladby pro začínajícího žáka na fagot. Je to úplně jiná situace, než je tomu např. u klavíru, flétny, zpěvu a jiných oborů. Zdánlivá nevýhoda je pro učitele fagotu výzvou, aby nejčastěji pomocí elektronických médií začali intenzivně hledat vhodnou literaturu. V neposlední řadě se učitel uchýlí k vlastní skladatelské tvorbě, či aranžování a přepisu skladeb. Použití harmonie, vhodného vedení hlasů a instrumentace nám pomůže teoreticky studované obory na konzervatořích uvádět do praxe. Velkou výzvou je zvládnutí zápisu do notových programů (např. Sibelius; Finale; Capella atp.) k následnému ulehčení použití skladeb (transpozice do jiné tóniny, případné úpravy, vytvoření samostatného partu, použití klíčů a dalších). Z mé praxe je to velmi užitečná záležitost zejména pro ansámblové hraní. Z vhodných škol pro postupný žákův rozvoj máme několik možností. Musíme předně zohlednit, pro jaký typ žáka školu hry potřebujeme (starší, mladší, s hudební průpravou na jiném nástroji, či bez průpravy). Ze své praxe učitele na ZUŠ se mi nejvíce oplatilo použití školy Romana Pavloviče Těrechina: Škola igry na fagotě (Moskva 1981). Tato škola má v sobě univerzální rozměr. Počítá s opravdovým 46

začátečníkem, protože je tomu uzpůsoben velmi postupný vývoj nejen v oblasti rytmu. Naučí žáka téměř plnému nástrojovému rozsahu (B¹-c²). Komplexnost spatřuji v obsahu nejen vhodných cvičení, ale především v uvádění přednesových skladeb odpovídající náročnosti spolu s klavírním doprovodem. Tato škola má pár nedokonalostí, ale jen z pohledu dnešních, jinak metodicky vystavěných škol. Trendem dnešních učebnic je v začátku kapitoly či lekce studovanou záležitost popsat detailněji včetně např. vyobrazení hmatu, což by naplnila škola Petera Wastalla: Learn as you play (1989), která však obsahuje látku pouze do tónu f¹. Pokračování této školy jsem nedohledal, tak používám tuto literaturu pouze jako podpůrný prostředek zejména v začátcích hry. Velkou výzvou pro všechny zúčastněné je u zahraničních škol zvládnutí jazyka, s rozšířenou angličtinou přes méně frekventovanou němčinu Werner Seltmann/ Günter Angerhöfer: Das Fagot I. (1977) a Julius Weissenborn: Fagott-Schule (1952) až k čtení a pochopení ruského jazyka ve zmíněné škole R. Těrechina. Zatím jediná učebnice v českém jazyce od Karla Pivoňky: Škola hry na fagot (1970) počítá se starším hráčem dobře připraveným v oblasti metrických délek na nástroji jiném.

2.8 Shrnutí 2.8.1 Výběr žáka pro hru na fagot Mgr. Pavel Feldmann -výběr žáka: výhledově perspektivní žák, příprava na konzervatoř nebo mimořádný talent - fyziologické předpoklady: výška a stavba těla -mentální předpoklady: talent, hudební vyspělost a celková inteligence -zázemí v rodině: vyhodnocuje jako základní aspekt pro úspěch studia (podpora ve cvičení a pozitivní motivace) -v počátcích studia nutnost naučit žáka pravidelně, pečlivě a systematicky se připravovat -přípravný nástroj: zobcová flétna -dítě k nástroji přivést a následně motivovat -komunikace mezi učitelem a rodiči: „V počátečních etapách výuky, je z mé strany dokonce vyžadována přítomnost rodičů na hodinách“ -učitel musí dávat přesně vymezené úkoly 47

-osobní poznatek: „je zajímavé, hned v prvním okamžiku je viditelný nátiskový předpoklad“.

doc. Mgr. Roman Novozámský -fyziologické předpoklady: jako nejdůležitější předpoklad shledává celkový zdravotní stav a zuby -předpoklady pro studium: hudební inteligence, míra hudebního talentu, kterou je vždy nutné realisticky posoudit -věk pro zahájení studia: nechce paušalizovat, „děti jsou v různém věku v různém stupni vývoje“. -přípravný nástroj: k přechodu na fagot asi nelze definovat. Uvádí možnosti hry na fagotino. Konstatuje, že přechod na fagot, z jakéhokoliv jiného nástroje, bude zpočátku vždy doprovázen určitými problémy, se kterými se žák brzy vyrovná. -vzhledem k možnostem vyučovat fagotino nejsou fyziologické předpoklady a věk hlavní podmínkou zahájení studia

Mgr. Vladimír Pečinka -věk pro začátek studia: nechce ohraničovat, ale pátou třídu ZŠ shledává jako optimální, v nižším věku odkazuje na možnosti hry na fagotino -fyzické předpoklady: tělesná vyspělost a mentální dozrálost -zázemí v rodině: prvotně chce poznat rodiče, ze začátku studia vyžaduje přítomnost rodičů ve výuce. Akcentuje nutnost podpory a motivace v rodině. -přípravný nástroj: zobcová flétna, nejlépe altová popřípadě basová (především kvůli hmatové podobnosti)

Martina Olivová dipl. um. -fyzické předpoklady -začátek studia: třetí třída ZŠ (má k dispozici fagotino), velký fagot v páté třídě ZŠ -přípravný nástroj: zobcová flétna (nácvik problematiky čtení not a rytmu) -zázemí v rodině: nezájem o dítě shledává jako silně negativní vliv pro rozvoj nejen při studiu hudby -výběr žáka: především podle temperamentu, preferuje extrovertní povahy, hudební předpoklady neshledává jako primární 48

Bohuslav Vysloužil -výběr žáka: dostatečná fyzická, duševní i mentální vyspělost -přípravný nástroj: zobcová flétna popřípadě fagotino -zázemí v rodině: přisuzuje mu významnou roli: „…pokud rodiče nechtějí poslouchat cvičení svého potomka, sami jeho studium ukončí…“, rodiče mohou pomoci dítěti v překonávání krizových období.

Mgr. Tomáš Klásek -výběr žáka na fagot: většinou přes hru na jiný nástroj, zobcovou flétnu -fyziologické předpoklady: dostatečná délka prstů, vyspělejší dýchací aparát, hudební inteligence -zázemí v rodině: shledává jako primární: „…nástroj není příliš frekventovaný, Chce to zvláště odvahu rodičů a žáka dělat něco neobvyklého – nezvyklého…“ -přechodný nástroj: pro menší vzrůst a délku prstů používá quintfagot (tzv. fagotino), -věk pro začátek studia: pomocí quintfagotu může výuka začít už v osmi letech. S dřívějším začátkem nemá zkušenosti: „…Troufám si však tvrdit, že až na vzácné výjimky by výuka byla v tomto věku spíše kontraproduktivní“.

2.8.2 Správné složení, rozkládání a nošení fagotu Mgr. Pavel Feldmann - nošení nástroje: dřív doporučoval kufr, nyní preferuje „batoh“, (lehký, praktický, moderní vzhled) -skládání nástroje: systém skládání je usazení křídla do boty, poté basová roura, na závěr korpus a eso. „…větších žáků, jelikož mají větší dlaň, je možné zasouvat basovku a křídlo společně, ono si to celkově líp sedne“.

doc. Mgr. Roman Novozámský - nošení nástroje: batoh na záda, klasický kufr je zbytečnou zátěží pro ruku - skládání nástroje: „…sednout si, batoh mezi nohy a skládat po částech. Začít botou, tu si opřít o koleno a nasadit křídlo, až potom basovku a korpus“. -zavěšení a přenášení nástroje: doporučuje nošení na „kšandách“ odlehčí krku a zádům oproti popruhu na krk 49

Mgr. Vladimír Pečinka -nošení nástroje: batoh na záda, zmiňuje důležitost designu -skládání nástroje: položit všechny díly na koberec, tak jak mají být za sebou, následně vše spojit

Martina Olivová dipl. um. -nošení nástroje: batoh -skládání nástroje: u fagotina skládání řešit nemusíme, „velký“ fagot žákům dává v páté třídě, vzhledem k velikosti dlaní nemají problém spojit basovou rouru a křídlo dohromady, důležité je vytvořit pravidla

Bohuslav Vysloužil -nošení nástroje: kufr (pevnost a bezpečnost nástroje) -skládání nástroje: upevňovat zavedený postup a návyk skládání a rozkládání nástroje, skládání v pořadí bota, křídlo, basová roura

Mgr. Tomáš Klásek -nošení nástroje: pohodlný futrál na záda a z toho vyplývající atraktivita nástroje (pzn. fa G. Wolf u dětských modelů lakuje nástroj na tzv. Tiger, pruhy černá/žlutá)

2.8.3 Teoretická-praktická příprava začátečníka Mgr. Pavel Feldmann -v této otázce nevyzdvihuje žádný konkrétní metodický postup, pouze odkazuje na otázku výběru žáka a předpokladů pro hru na fagot, tedy talent a inteligence. -„brčení“ na strojek s žáky zkouší, především kvůli představě, jak má zvuk strojku znít a z důvodu prověření kvality hlasivky

doc. Mgr. Roman Novozámský -doporučuje pracovat systematicky, podle zvolené školy a studijních materiálů, resp. nenastiňovat problematiku předem (např. čtení basového klíče) -„brčení“ na strojek neshledává úplně významným, ale přisuzuje mu pozitivní vliv především z hlediska motivace žáka a možný způsob demonstrace fungování hlasivky 50

-dechová cvičení shledává jako naprosto nezbytná a doporučuje procvičovat se značným předstihem

Mgr. Vladimír Pečinka -propaguje a s dětmi aktivně procvičuje dechová cvičení. Tato cvičení považuje za elementární návyk pro hru na dechové nástroje (rozdýchání na začátku hodiny atp.). -zmiňuje fixaci žáků na houslový klíč, přechod na basový klíč provádí formou nácviku jednotlivých tónů, jejich zápis v notovém textu a následné procvičování s nástrojem

Martina Olivová dipl. um. -zápis a čtení not začíná od tónu „f“ vysvětlením problematiky posunu v basovém klíči -nátiskem procvičuje hrou snadných písniček pouze na strojek

Bohuslav Vysloužil -pomocí dechových cvičení procvičuje hluboké brániční dýchání s potřebným tlakem vzduchu -po zvládnutí bráničního dýchání začíná s nácvikem vibráta -prosazuje optickou představu o umístění prstů nad nástrojem -ve čtení basového klíče neshledává zásadní problém -uvádí myšlenku důležitosti čtení klíče houslového -„chrčení“ na strojek zkouší z důvodu představy o zvuku hlasivky a poloze rtů na strojku

Mgr. Tomáš Klásek -připravuje žáky tzv. „brčením“ na strojek, postupně přidávat další díly z nástroje -výuku basového klíče zahajuje poměrně brzy, v začátcích nezatěžuje žáky obtížnými melodiemi a rytmy, spíše se soustřeďuje na tvorbu tónu, výslovnost a držení nástroje -hra jednoduchých a známých melodií považuje za významnou pomůckou

51

2.8.4 Postoj a držení nástroje při hře Mgr. Pavel Feldmann -postoj: rovné a hlavně přirozené držení těla, lokty mírně od těla -nezvedat ramena při nádechu a snažit se je tlačit směrem dolů -snaha o celkovou uvolněnost -sledování těla při cvičení u zrcadla -opěrný bod vyplyne samovolně při správném nastavení esa a strojku -eso musí být lehce vykloněné na pravou stranu

doc. Mgr. Roman Novozámský -postoj: poloha rukou a paží by měla být co nejpřirozenější -vhodnost využití „vyvažováku“ a popruhů -u menších dětí začít hrát například v sedu, samozřejmě s dodržením všech zásad dýchání -fagot a jeho části přizpůsobit postoji -opěrný bod nástroje, při správné poloze strojku a vyklonění esa, vyplyne přirozeně -důležitost cvičení u zrcadla

Mgr. Vladimír Pečinka -postoj: volně a nezvedat ramena -při hře se nedeformovat a vyvarovat se nepřirozenému postoji -vhodnost zavěšení nástroje („kšandy“ nebo „šňůru“), které předchází nejrůznějším zdravotním komplikacím -důležitost hry u zrcadla

Martina Olivová dipl. um. -postoj: přirozený, mírně nakročeno -cvičení u zrcadla, pomůcka „…připadat si jako loutka“ -vyrovnané eso a samostatnost při kontrole postoje -uvolněnost rukou a hlídání palců, které se často opírají v místech, kde by být neměly -levý palec centralizuje většinou na oktávovou “a“ klapku

52

Bohuslav Vysloužil -postoj: mírně rozkročeno a nakročeno, hodně zvednuté ruce považuje za zbytečný výdej energie -zastává názor přirozeného držení rukou -pro zavěšení nástroje používá saxofonový postroj SH 40 SH

Mgr. Tomáš Klásek -hra primárně ve stoje -postoj vzpřímený, zejména ramena rovně a bez napětí -nohy pevné, ne však propnuté, pouze vyvážit těžiště „…navodit pocit zakořenění do země“. -mírně rozkročit, špičky směřovat jako by do rohů místnosti -poloha ruky tzv. kolty, lokty přiměřeně oddálit od těla -cvičení u zrcadla považuje za doplňkovou záležitostí, která může odhalit náklon fagotové hlasivky, potažmo hlavy na některou ze stran

2.8.5 Nátisk Mgr. Pavel Feldmann -nutnost individuálního přístupu v postavení nátisku -tvar svalstva stejný, jako při vyslovení hlásky „O“ -vyrovnanost tlaku horní a dolní čelisti -individuální míra přehrnutí rtů přes zuby -nevhodnost nafukování tváří

doc. Mgr. Roman Novozámský -důležitost pečlivého vysvětlení co je nátisk -vztah parametrů strojku a nátisku -poměr sil čelistí a napětí na rtech -vyvarovat se extrémů v nátisku -vhodná hláska nasazení se odvíjí od polohy nátisku -uvolněnost brady, tvar rtů jako při vyslovení hlásky „Ó“ -při využití hlásky „Ó“, musí být hláska k nasazení měkčí, například jako při vyslovování německého „Ö“ -při nátisku do úsměvu „Í“ je možně využít tradiční tvrdou hlásku nasazení„TÁ“ 53

-nevhodnost nafukování tváří

Mgr. Vladimír Pečinka -nátisková uvolněnost -mírně našpulená pusa, koutky zpevněné -přítlak spodního rtu pro korekce intonace

Martina Olivová dipl. um. -vhodná poloha rtů na strojku je co nejvíce u špičky strojku -předsazení horního rtu pro korigování intonace -hláska „O“ jako základní poloha nátisku

Bohuslav Vysloužil -položení strojku na spodní ret, vrchní ret pouze lehce přiklopit -míru zasunutí strojku v ústech vymezuje podle oktáv -nedoporučuje nafukování tváří při hře -vytvoření tzv. vedlejšího nátisku

Mgr. Tomáš Klásek -zainteresované retní „svaly“ a jejich síla koncentrovaná do středu -představa tvorby vokálu „U“ nebo „O“ -vznik mírného napětí u kořene nosu -při povolení spodní čelisti se obvykle brada mírně zatáhne -správný nátisk vykazuje dobrý pocit při vyslovení tónu a schopnost tónové modulace -základem je nenafukovat tváře

2.8.6 Dýchání Mgr. Pavel Feldmann -základem dýchání je „spodní“ brániční dýchání -neustále dbát na uvolněnost -při nádechu nezvedat ramena -paže a ramena, tlačit dolu a uvolňovat 54

doc. Mgr. Roman Novozámský -základem jsou dechová cvičení -zkoušet zda děti cvičením rozumí a dokážou tyto cviky použít -velký dluh většiny metodik a škol shledává v tom, že nikdo nepopisuje, jak rychle se nadechnout -výdech i nádech je potřeba tvořit otevřeným krkem („…jako když dýcháme na sklo“)

Mgr. Vladimír Pečinka -základem jsou dechová cvičení -hluboký nádech s pocitem: „…jako když chceme přivonět ke kytičce“ -používá dechová cvičení v lehu -při rychlém nádechu nosem je jistota bráničního nádechu -přenášení teoretických poznatků ze cvičení do praxe s nástrojem -nádech pusou, nikoliv nosem

Martina Olivová dipl. um. -dechová cvičení dle Václava Žilky, Veselé pískání, zdravé dýchání

Bohuslav Vysloužil -hra silným tónem -po zvládnutí základní dechové techniky učí vibrato na způsob „sova“ nebo „meluzína“

Mgr. Tomáš Klásek -brániční dýchání: psychologicky navodit pocit nádechu až od země, nebo ze země -správný nádech se projevuje vydutím břicha, bočních a bederních zádových svalů -rovnoměrný výdech pod tlakem mají na svědomí shora zmíněné části těla, primárně bránice -bránice a její funkce se vysvětluje obtížně, jako vhodnější poslouží vysvětlení nádechu „do břicha“ -nejvhodnějším cvikem pro zapojení bránice jsou dlouhé tóny (tónová cvičení)

55

-ideální je okamžitá intonační konfrontace s doprovodným nástrojem (např. klavír, fagot) -při nádechu otevřenost krku (uvolněnost hrtanu) je důležitá pro plnější nádech a následné tvoření tónu -k dosažení uvolnění slouží navodit pocit zívání (pro žáky dobře pochopitelný popis) -mdloby a „návaly“ tlaku do hlavy má obvykle za následek špatná ergonomie nádechů

2.8.7 Tvoření tónu Mgr. Pavel Feldmann -tvoření tónu: syntéza nátisku a dýchání -nasazení tónu: pomocí hlásky „T“, dle potřeby a charakteru hudby hláska „D“ -zvuková sebekontrola a kontrola intonace -poloha nátisku v jednotlivých rejstřících: v základech doporučuje hrát u špičky strojku, na spodní rejstřík povolení nátisku a protažení brady, hra ve vyšší poloze vyžaduje přiblížení rtů ke drátku -s nátiskem pracovat co nejméně intonaci držet na dechu -po zvládnutí základů a usazení nátisku vyučuje dvojité staccato, které považuje za jednu z technik hry

doc. Mgr. Roman Novozámský -tvoření tónu: synchronizace nátisku a dechu -začínat tónem „f“ a pokračovat směrem dolů do „F“ -nespěchat na rozsah, raději ustálit a zafixovat základní tóny -barevné odlišnosti rejstříků kompenzovat kvalitou strojků -rozvíjet představu tónu (např. návštěvou koncertů, poslechem nahrávek)

Mgr. Vladimír Pečinka -nasazení tónu: hláska „T“ -pojem bránice, nátisk atp. můžou být pro žáky abstraktní, snaží se o pojmenování a vysvětlení srozumitelnou formou -zpočátku je hlavní uvolněnost, intonace a nasazení tónu

56

Martina Olivová dipl. um. -teoretické vysvětlení jak tón tvořit -forma hry napodobování mezi učitelem a žákem -nasazení tónu: hláskou „TÝ“, postupně nasazení zjemňujeme na „DÝ“ -zpočátku radši silnější tón, než je nutné

Bohuslav Vysloužil -nasazení tónu: hláskou „T“ - důležitost začátku i ukončení tónu jazykem -za účelem dosažení určité barvy a nálady jsou možné i jiné způsoby nasazení a ukončení tónu

Mgr. Tomáš Klásek -využití hlásek se odvíjí od rejstříku, kde se hráč pohybuje -střední nástrojová poloha: nejvhodnější výslovnost „T“ v představě tvoření vokálu „A“ (tedy nejpoužívanější „TÁ“) -poloha fagotové hlasivky v ústech je odvislá od nástrojové polohy -čím nižší poloha je, tím méně je hlasivka založena v dutině ústní a naopak -korekce barevných odlišností je dána akustickými parametry nástroje, „…vyspělejší hráč tyto specifika může regulovat zvýšeným či sníženým dechovým napětím, od začátku vedu žáky k dechové korekci těchto tónů, samozřejmě v rámci jejich možností“.

2.8.8 Hra legáta, portamenta, staccata Mgr. Pavel Feldmann -důležitost hry legato -vhodnost vymýšlení individuálních cvičení -nácvik problematických spojů hrou pomalu a zpaměti, na různé způsoby -poloha jazyka by měla být přirozená -nasazení špičkou jazyka a co možná nejmenší pohyb jazyka („…metodika zobcových fléten: boční okraje jazyka se opřou na horní stoličky, v tu chvíli se rozpohybuje pouze špička jazyka“)

57

doc. Mgr. Roman Novozámský -nasazování tónů pod jedním dechem -základem jsou dlouhé tóny a dlouhé nasazované čtvrťové noty na každém tónu -metodickou chybu většiny škol shledává v brzkém přechodu na nácvik hry staccata -legato je vhodná technika na procvičení dechu, a rozvoj techniky, kdy musí proběhnout přesná výměna prstů. -při nasazení tónu jsou 2/3 strojku v puse -nasazení tvoříme horní stranou špičky jazyka

Mgr. Vladimír Pečinka -při hře legato se projeví všechny nedostatky dechu a techniky prstů -legato je vhodná technika pro rozdýchání -portamento: nácvik vyslovení a nasazení jazykem -staccato je problematická technika, obvykle žáci hrají tóny příliš krátké a ostře -důležitost dozvuku i u metricky krátkých notových hodnot

Martina Olivová dipl. um. -legato je základní technika, zpočátku hrajeme pouze dlouhé tóny -důležitost práce s dechem při hře legato -legato jako prostředek pro zdokonalení výměny prstů -po zvládnutí dechové techniky a legata obvykle tenuto a staccato není „ostré“

Bohuslav Vysloužil -hru legata, tenuta a staccata žák nacvičuje na stupnicích při studiu sopránové zobcové flétny

Mgr. Tomáš Klásek -rozvíjení hry tenuto, legata a staccato je z praxe ověřeno hrou stupnic -správná funkce jazyka je tehdy, když nemá hráč významnější omezení ve hře staccato -správná funkce pohybu, pružnosti hrtanu (krku) se nejčastěji ověří na legátových spojích, zejména při hře akordů.

58

2.8.9 Hra stupnic, akordů a intervalů Mgr. Pavel Feldmann -postupuje podle rozsahu, nikoliv podle kvart-kvintového kruhu (například začne F dur, potom přejde na G dur, následuje např. E dur, Es dur) -nácvik stupnic: nasazovaně a legato -akordy: tónický kvintakord a dominantní septakord -mollové tóniny: tónický kvintakord a zmenšené septakordy -nácvik dle rozsahu a zásadně zpaměti (především z důvodu hudební představivosti) -u pokročilých rytmické modely (duoly, trioly, kvartoly a lomené stupnice)

doc. Mgr. Roman Novozámský -stupnice: nasazovaně, legato a lehčí vzory -efekt cvičení stupnic: rozvoj techniky a intonace -akordy: tónický kvintakord a dominantní septakord -vhodnost vysvětlení, proč se stupnice hrají -u klavíru vysvětlit akordy a jejich harmonické funkce -pečlivá hra akordů částečně vyřeší problematiku intonace a vazeb -u stupnic se zaměřit na průběh a kvalitu zvuku, taktéž na rytmickou stránku -zvolit klidnější tempo, první tón jako čtvrťová hodnota, následně osminové noty

Mgr. Vladimír Pečinka -nutnost vysvětlit proč se stupnice hrají -hra stupnic je nejlepší způsob jak se rozehrát -stupnice, akordy, vzory a všechny akordy co se hrávají

Martina Olivová dipl. um. -při rozsahu jedné oktávy začínáme hru stupnic -stupnice: tenuto a legato, později přidává staccato -vzory: po dvou a po třech, u pokročilých přidává tercie, kvarty, sekvence -akordy: tónický kvintakord v obratech (po třech, čtyřech opět tenuto, legato a staccato) -dominantní septakord a další akordy přidává v případě zájmu o studium na konzervatoři 59

-při hře akordů kontroluje především intonaci ve vyšší poloze a kvalitu spojů

Bohuslav Vysloužil -stupnice: legato, staccato -akordy: tónický kvintakord s obraty -důležitost hry akordů v legatu pro nácvik spojů -chromatiku v rozsahu, v rámci individuálních možností žáka -začátečníci nehrají rytmické modely ani sekvence

Mgr. Tomáš Klásek -oblíbenost hry stupnic a příslušných akordů je u žáků minimální, zisk v případě procvičování je maximální -představit tuto neoblíbenou činnost žákům tak, aby pochopil její důležitost a následné výhody -stupnice: dur a moll, vzory po třech, čtyřech, případně po osmi, hra tercií a kvart -akordy: tónický kvintakord a dominantní septakord -u pokročilejších žáků septakordy (v dur) II., IV. a VII. stupně, u mollových stupnic (harmonické) III. a VII. stupně -obměna způsobu hry (legato, staccato a jejich kombinace), či rytmu (například hra tečkovaným rytmem)

2.8.10

Odstraňování nezdařených tónů a intonačních

problémů Mgr. Pavel Feldmann -znalost pomocných hmatů a nedokonalostí nástroje -rozvíjení sluchové analýzy žáků

doc. Mgr. Roman Novozámský -intonační problémy odstraňovat pomocí stupnice a využitím ladičky -systematická kontrola a opravování nezdařených tónů a kazů -kontrola správnosti hmatů a hledání jejich alternativ -u dětí se vyskytují dva základní problémy: první je příliš fixní nátisk a neschopnost práce s ním, druhý problém práce s dechem a dechová opora 60

-vzhledem ke kvalitě moderních nástrojů už nenajdeme tolik „nemocných“ tónů -většinu „nemocných“ tónů můžeme kompenzovat mnoha alternativními hmaty -správný hmat, otevřený krk, vhodná hláska a dechová opora většinou vyřeší intonační problémy

Mgr. Vladimír Pečinka -při nácviku dlouhých tónů intonační kontrola a korekce kazů -problematické tóny individuálně kompenzovat alternativními hmaty -nejprve kvalitní základ a až později hledání náhradních hmatů -intonační korekce u dětí musí být přiměřená -na „nemocné“ tóny neupozorňovat předem - využití aplikací pro „chytré telefony“ např. ladička, metronom

Olivová dipl. um. -ladění s klavírem: u mladších „f“, u starších „a“ -základní hmat „g“ používá přidanou „dis“ klapku a trvá na stálosti tohoto hmatu

Bohuslav Vysloužil -intonační problémy mohou být zapříčiněny buď technickou nedokonalostí nástroje, nebo nedostatkem ze strany žáka -na „problematické tóny“ dopředu neupozorňuje -žák musí ladit na všech tónech -při hře s klavírem ladíme na tónu „a“ -u mladších žáků raději ladit na více tónech, pro uvědomění barvy nástroje

2.8.11

Výběr skladeb pro vývoj žáka

Mgr. Pavel Feldmann -dělá transkripce, hlavně přepisy z altové zobcové flétny -transkripce akceptuje pouze při nedostatku literatury, kterou by momentálně potřeboval -školy: Julius Weissenborn a výběr Škola hry na fagot, Karel Pivoňka

doc. Mgr. Roman Novozámský -školy: Julius Weissenborn 61

-transkripce ze zobcových fléten -doporučuje zahraniční literaturu především z Anglie a Německa

Mgr. Vladimír Pečinka -škola Julia Weisenborna -jednoduché úpravy oblíbených písniček pro fagot

Martina Olivová dipl. um. -školy: Karel Pivoňka a Julius Weisenborn -ruské škola R. P. Těrechin, Škola igry na fagote. V této škole jsou skladby přímo s doprovodem klavíru. -Ladislava Němce, Výběr ze 30 snadných skladbiček -Momentálně sama píše fagotovou školu pro začátečníky, kde používá lidové písničky a jednodušší skladby

Bohuslav Vysloužil -výběr literatury se odvíjí od technické zdatnosti žáka a šíře zvládnutého rozsahu -Školu hry na fagot od Julia Weissenborna -doplňuje Škola hry na fagot od Karla Pivoňky. -žák dle rozsahu hraje lidové písně a drobné skladbičky -v případě nedostatku potřebné fagotové literatury, by bylo možné přistoupit na transkripce

Mgr. Tomáš Klásek -důležitost výběru vhodných, kvalitních, žákovi vkusem blízkých skladeb -inspirace od nakladatelství Boosey and Hawkes, mnoho obsažených skladeb jsou transkripcemi, až na výjimky neexistují originální skladby pro začínajícího žáka na fagot -Roman Pavlovič Těrechin: Škola igry na fagotě (Moskva 1981) -Peter Wastall: Learn as you play (1989) -Werner Seltmann/ Günter Angerhöfer: Das Fagot I. (1977) -Julius Weissenborn: Fagott-Schule (1952) -Karel Pivoňka: Škola hry na fagot (1970) zatím jediná učebnice v českém jazyce 62

2.8.12 Domácí příprava Mgr. Pavel Feldmann -elementární pro úspěšný vývoj studia, viz rozhovor

doc. Mgr. Roman Novozámský -vzhledem k problematice nátisku doporučuje 10 minut denně dlouhé tóny -cvičení nemusí být intenzivní ale hlavně pravidelné a systematické -v úvodní fázi poprosit o spolupráci rodiče -vytvoření kvalitního a pozitivního návyku, který si žák udrží a později bude sám cvičit

Mgr. Vladimír Pečinka -cvičení deset minut denně, ale hlavně pravidelně, jeden den volno -zpočátku chodí žáci na hodinu 25 minut každý den -využití telefonu (budík)

Martina Olivová dipl. um. -pravidelná příprava 15 minut denně a v neděli volno -snaha o vypěstování návyku

Bohuslav Vysloužil -doporučuje cvičit šest dnů v týdnu -vhodnost rozdělení cvičení do tří častí s přestávkami a, stupnice, b, etudy, c, přednes

2.8.13

Ošetřování fagotu

Mgr. Pavel Feldmann -mazání korků, otírání mechaniky, vylívání vody

doc. Mgr. Roman Novozámský -vytvoření návyků -mazání korků, otírání mechaniky -ošetřování strojků, proplachovaní esa -doma nechávat pootevřený kufr ať nástroj vysychá a větrá 63

Mgr. Vladimír Pečinka -fagot rozkládejte pouze, když ho někam přenášíte -opřít dírkami naopak kvůli vodě -vysoušení vlhkosti, utřít mechaniku, promazat korky

Martina Olivová dipl. um. -je potřeba vytvořit návyk -mazat korky, pravidelně vylévat vodu a protahovat vytěrákem

Bohuslav Vysloužil -vodu z kolínka je potřeba správně vylévat tak, aby nezatékala do dírek ani do dírek s klapkami -nástroj vysoušet vytěrákem -mazání korků mezi jednotlivými díly

64

3 Závěr Dotazovaní pedagogové vědí o možnostech hry na fagotino, což je vzhledem k menší velikosti tohoto nástroje vhodná alternativa pro studium fagotu v nižším věku. Vzhledem k finanční náročnosti na pořízení tohoto nástroje jej využívají jen některé školy. Všichni respondenti se shodují na důležitosti nejen sociálního aspektu a funkce rodiny ale i na důležitosti fyziologických předpokladů, mentální vyspělosti a míře talentu. Mgr. Klásek jako konkrétní fyziologický předpoklad pro hru na fagot zmínil vyspělost dýchacího aparátu a dostatečnou délku prstů. Zobcová flétna byla nejčastěji označena jako vhodný přípravný nástroj. Mgr. Vladimír Pečinka odkazuje na altovou popřípadě basovou flétnu, vzhledem k podobnosti hmatů. Martina Olivová dipl. um. vybírá své žáky především dle temperamentu, a to extrovertní povahy, které se nebudou bát veřejného vystupování. Nejnižší věková hranice, označená jako vhodná pro začátek studia, byla 3. třída ZŠ, tedy asi v devíti letech. Doc. Mgr. Novozámský zmínil nutnost přihlédnout k individuálnímu vývoji každého žáka a různé stupně vývoje vzhledem k věku. Mgr. Tomáš Klásek dokonce označuje začátek studia před 8 rokem „spíše za kontraproduktivní“. Z rozhovorů vyplývá i nutnost pozitivní motivace a kladný přístup k nástroji vzhledem k jeho náročnosti. Mgr. Pečinka a Mgr. Feldmann vyžadují přítomnost rodičů na hodinách v počátcích hry na fagot. V otázce přenášení nástroje a vhodného zavazadla se většina učitelů shoduje na vhodnosti batohu na záda. Batoh doporučují především ze zdravotních důvodů, tedy odlehčení rukám a zádům. Bohuslav Vysloužil oponuje bezpečností a pevností klasického kufru. Názory na postup skládání nástroje se liší. V této otázce je nutností opět individuální přístup. Metoda spojení basové roury a křídla do boty je vhodná především pro žáky s dostatečně velkou dlaní nebo nástroj opatřený tzv. zámkem. Postup samostatného vložení křídla do boty, až posléze zasunutí basové roury, je vhodnější pro mladší žáky, kteří nemají tak velkou dlaň. Martina Olivová dipl. um. a Bohuslav Vysloužil zmiňují důležitost systému a návyku skládání a rozkládání nástroje. Doc. Mgr.

Novozámský upozornil na důležitost vhodného zavěšení

nástroje při hře na popruh přes záda, nikoliv pouze na krk. Na problematiku přípravy začátečníků se každý z pedagogů dívá odlišně. Obecně lze říci, že nikdo z pedagogů neshledává čtení basového klíče jako zásadní problém. Každý z nich používá jiné metody vysvětlení. Bohuslav Vysloužil zmiňuje 65

vhodnost procvičování nejen basového, ale i čtení houslového klíče. Všichni pedagogové se shodují na důležitosti přípravy dechových cvičení. Doc. Mgr. Novozámský doporučuje dechová cvičení procvičovat se značným předstihem: „…když bude mít dítě fagot v ruce, tak dech bude to první, na co zapomene,… ideální stav je, dech mít vyřešený“. Mgr. Pečinka považuje dlouhé tóny a dechová cvičení za nejlepší formu rozdýchání na začátku hodiny. „Chrčení“ na strojek víceméně používají všichni z dotázaných, ovšem každý touto technikou sleduje jiného cíle. Mgr. Feldmann mu přisuzuje hlavně náslech vhodného zvuku chrčení hlasivky. Doc. Mgr. Novozámský jej považuje, mimo jiné, za pozitivní motivaci a kladný přístup k nástroji. Martina Olivová dipl. um. využívá „chrčení“ strojku k procvičení nátisku, formou hry, s žáky na strojek „píská“ jednoduché písničky. Všichni pedagogové se v otázce postoje shodují na přirozenosti držení těla. Poloha rukou by měla být přirozená a bez náznaků křečovitého držení. Nohy by měly být mírně rozkročené, mírně nakročeno. Všichni se víceméně shodují na důležitosti cvičení u zrcadla, tudíž sebereflexi samotného žáka. Doc. Mgr. Novozámský zmiňuje možnost hraní v sedu, u menších dětí, samozřejmě při dodržení všech zásad správného dýchání. Důležité je i povědomí v oblasti využívání tzv. popruhů („kšand“) a zdravotních rizicích hry s tzv. uzdou na krk. Vytyčení opěrného bodu nástroje dotazovaní určují až po vyhovujícím nastavení esa a strojku, kdy bod opření vyplyne samovolně. Martina Olivová dipl. um. upozorňuje na důležitost umístění palců a samostatnost kontroly postoje. Doc. Mgr. Novozámský poukazuje na vhodnost využití vyvažováku. Pokud k nástroji není přiložen od výrobce, je možnost si jej vyrobit samostatně. Všichni dotazovaní, svými poznatky na téma nátisk poukazují na důležitost vědomého a koncentrovaného tvoření nátisku s ohledem na individuálnost a fyziologické odlišnosti každého žáka. Tvar svalstva by měl mít podobný tvar jako při vyslovení hlásky „O“. Mgr. Pavel Feldmann odkazuje na vyrovnání tlaku spodní a horní čelisti, jako příměr použil souměrnost vyškrabání hlasivky. Mgr. Pečinka a Olivová dipl. um. doporučují přítlak spodní čelisti z důvodu držení intonace. Doc. Mgr. Novozámský uvádí příklady tvoření tónu za použití různých typů nátisku. Zmiňuje dvě alternativy nátisku. Tvar uvolněný a tvar protažený do úsměvu, k nim individuální hlásku nasazení. Nafukování tváří všichni považují za nevhodné. Mgr.

66

Tomáš Klásek popisuje správný nátisk jako nátisk, který je schopný tón tvořit a modelovat jej. Všichni dotazovaní se shodují na důležitosti procvičovat dechová cvičení. Získané návyky bráničního dýchání se snažit převést do hry. Pedagogové se shodují na vhodnosti obrazných příměrů jak se nadechnout, které děti snáze pochopí (dýchání na sklo, přivonění ke květu, nádech až ze země, pocit zívání atp.). Mgr. Feldmann upozorňuje na důležitost neustálé kontroly uvolněnosti a to především v oblasti ramen a paží. Bohuslav Vysloužil po zvládnutí bráničního dýchání přistupuje k nácviku vibrata. Mgr. Pečinka uvádí příklad na rychlém nádechu nosem, který zaručí tzv. brániční nádech. Doc. Mgr. Novozámský upozorňuje na to, že většina škol přechází problematiku rychlosti samotného nádechu. Mgr. Tomáš Klásek a doc. Mgr. Novozámský se shodují na důležitosti „otevřeného“ a uvolněného krku, který ovlivňuje plnost a hloubku nádechu, sekundárně i tvoření a barvu tónu. Pedagogové se shodují na vhodnosti hlásky „T“ při nasazení tónu. Mgr. Feldmann a Martina Olivová dipl. um. při výuce využívají např. i hlásky „D“ jako alternativu nasazení a to především ke zjemnění nasazení. Bohuslav Vysloužil upozorňuje na důležitost jak začátku, tak ukončení tónu jazykem. Poloha strojku v puse je odvislá od rejstříků, ve kterém se žák pohybuje. Mgr. Tomáš Klásek vysvětluje nasazení ve střední poloze (kde se žáci zuš nejčastěji pohybují) jako spojení hlásky „T“ pro nasazení a vokálu „Á“, tedy „TÁ“. Zajímavostí je využití pojmenování „vokál“, který je většinou spojen s pěveckou technikou, ta ovšem koresponduje s využitím dechové techniky při hře na fagot. Doc. Mgr. Novozámský barevné odlišnosti rejstříků, při hře žáků, kompenzuje kvalitou strojků, což odkazuje na důležitost vzdělání pedagoga v oblasti výroby a především úpravy strojků. Dále doporučuje rozvíjet tónovou představu žáků návštěvou koncertů a poslechem nahrávek. Samozřejmostí by měla být hra pedagoga v hodinách (předehrávání a např. jednoduché dvojhlasy). Všichni pedagogové se shodují na důležitosti hry legato. Tato technika je vhodná z hlediska práce s dechem a pro nácvik spojů. Legato je jednou z nejobtížnějších technik a je zapotřebí věnovat jí dostatek času. Při hře legato se projeví veškeré nedostatky v technice. Doc. Mgr. Novozámský poukazuje na důležitost hry dlouhých tónů a nasazovaných čtvrťových not pod jedním dechem. Tok vzduchu přerušuje dotyk horní strany, špičky jazyka. Tenuto je technika 67

založená na práci jazyka a dechu. Nasazování jednotlivých tónů by mělo probíhat pod jedním dechem, pouze přerušováním proudění vzduchu. Bohuslav Vysloužil s žáky jednotlivé techniky (legato, portamento a staccato) procvičuje na stupnicích při studiu sopránové zobcové flétny. Doc. Mgr. Romana Novozámský upozorňuje na problematiku hry staccato. Konstatoval, že ve většině škol přichází nácvik velmi brzy, aniž by byly zafixovány techniky jako legato nebo portamento, které jsou technicky a dechově velmi obtížné. Staccato bývá velmi ostré, krátké a bez dozvuku na což upozorňuje Mgr. Pečinka. Všichni dotazovaní pedagogové se shodují na důležitosti hry stupnic a akordů, ačkoliv mezi žáky nepatří mezi nejoblíbenější. Jejich procvičováním se zdokonaluje technika, nátisk, dechová ekonomie, sluchová představivost, intonace atp. S žáky je vhodné procvičovat stupnice dur i moll, včetně různých vzorů a to především obraty po dvou, třech čtyřech, lomené stupnice po osmi a chromatiku. Z intervalů to jsou především tercie, kvarty a oktávy. V případě akordů dur tónický kvintakord, dominantní septakord. U mollových tónin, tónický kvintakord a septakord zmenšený. U vyspělejších žáků Mgr. Tomáš Klásek využívá septakordy (v dur) II., IV. a VII. stupně, u molových stupnic (harmonické) III. a VII. stupně. Doc. Mgr. Novozámský doporučuje vysvětlení akordů a jejich harmonických funkcí u klavíru. Mgr. Klásek a Mgr. Pečinka se shodují na důležitosti vysvětlení žákům, proč se stupnice hrají. Při hře stupnic se zaměřit na kvalitu zvuku a rytmickou přesnost. Mgr. Pavel Feldmann ve výuce stupnic postupuje dle rozsahu a tónů, které žák zná, nikoliv podle kvart-kvintového kruhu. Problematická intonace může být zapříčiněna mnoha faktory. Doc. Mgr. Novozámský upozornil na možnost kompenzace intonačních problémů díky strojkům a alternativním hmatům, ovšem hlavní problém shledává v technice hry. Tu je zapotřebí systematicky rozvíjet, podobně jako sluchovou analýzu, a to především dechovou technikou, otevřeností krku a vhodnou hláskou pro nasazení tónu. Představu o správnosti intonace rozvijí užívání ladičky a hra u klavíru. Mgr. Vladimír Pečinka odkazuje na možnosti dnešní doby a to především užití ladičky a metronomu, v „chytrých“ telefonech. Většina základních škol pravděpodobně nemá finanční prostředky na nákup profesionálních nástrojů, proto mohou být intonační problémy částečně způsobeny kvalitou nástroje. Dotazovaní se shodují na nevhodnosti upozorňování na „nemocné“ tóny. Mgr. Feldmann v rozhovoru zmínil 68

důležitost znalosti co největšího množství alternativních hmatů a snahu o rozvoj sluchových dispozic žáků. Mgr. Pečinka je zastáncem především hmatů originálních a během hudebního vývoje nacházení hmatů pomocných. Při ladění s klavírem se nejčastěji využívá standardizované „a“, popřípadě „f“ a dalších tónů. Ladění na více tónech prosazuje Bohuslav Vysloužil, především proto, aby si žáci uvědomili barvu nástroje. V současnosti neexistuje žádná česká škola hry na fagot pro úplné začátečníky. Dotazovaní pedagogové se shodují na vhodnosti školy Julia Weissenborna, Fagott-Studien, op. 8. Vol. 1. Jedinou českou školu napsal Karel Pivoňka, Škola hry na fagot. Tato škola ovšem postupuje velmi rychlým tempem a pro potřeby základních uměleckých škol není zcela vhodná. Mgr. Klásek a Martina Olivová dipl. um. vyučují podle Romana Pavloviče Těrechina: Škola igry na fagote (Moskva 1981). V otázce literatury pro ZUŠ Mgr. Tomáš Klásek popsal školu Petera Wastalla: Learn as you play (1989) a Werner Seltmann/Günter Angerhöfer: Das Fagot I. (1977). Martina Olivová výuku doplňuje o Výběr ze 30 snadných skladbiček od Ladislava Němce. K výuce se používají různé transkripce a to především ze zobcové altové flétny. Domácí příprava je nedílnou součástí hry na nástroj. Univerzální návod jak cvičit nebo kolik času strávit domácí přípravou neexistuje. Dotazovaní pedagogové se u začátečníků shodují na délce od 10 do 30 minut denně. Doc. Mgr. Roman Novozámský zmínil nutnost hry dlouhých tónů a to především pravidelně. Základní pravidla pro domácí přípravu: pravidelnost, pozitivní návyk a systematická práce. Podobně jako v jiných oblastech hry na fagot, tak i v otázce údržby nástroje je vhodné vytvořit pravidelné návyky. Především: mazání korků, vysušování jednotlivých dílů vytěrákem, otírání mechaniky. Omývání strojků, které může prodloužit jejich životnost a čištění esa. Z dotazníku určeného pro vedení škol i rozhovorů s pedagogy je patrné, že na Moravě existuje skupina pedagogů, kteří se snaží šířit povědomí o fagotu. Důkazem mohou být například setkání na Konzervatoři Brno, tzv. Dechové soboty5. Což jsou kurzy určené pro pedagogy základních uměleckých škol a jejich žáky. Na kurzech 5

vzdělávací program akreditovaný MŠMT pro metodické přednášky na vybraná témata a konzultační

hodiny

určené

pro

učitele

a

žáky

http://konzervatorbrno.eu/index.php?m=181)

69

základních

uměleckých

škol

(zdroj:

mají pedagogové možnost konzultovat problematiku fagotové hry. Například v září 2014 přednáška doc. Mgr. Roman Novozámský: Fagotová dílna, v listopadu 2014 a březnu 2015, Mgr. Michael Verner: Barokní hudba a její interpretace na fagot I. a II. Z historického pohledu má hoboj a fagot v českých zemích nebývale velkou tradici. Momentálně jsou tyto nástroje v pozadí oproti sousedním státům jako Polsko a Maďarsko, kde je v současnosti značně velká nástrojová základna. Trendem mnoha základních uměleckých škol je odklon od klasické hudby a přechod k hudbě nonartificiální. Taneční skupiny a jazzové orchestry školy považují za nedílnou součást jejich reprezentace. V tomto uměleckém směru fagot ani hoboj většinou nenajdou uplatnění a povědomí o těchto nástrojích upadá a to pouze protože „nejsou vidět“. Je nesmírně důležité vážit si všech pedagogů, kteří se věnují výuce a propagaci fagotu.

70

4 Použité informační zdroje DANIEL, Ladislav. Flauto dolce - Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu (1. díl). SCHOTT MUSIC PANTON s.r.o., 2003. 40 p. ISBN 9790205004804

DIKOV, B. Metodika vyučování na dechové nástroje. 1. vydání. Moskva: Státní hudební nakladatelství, 1962. 144 s.

KOŘÍNEK, Lukáš. Fagot (1). Podpora ZUŠ. [online]. 2013 [cit. 2015-03-05]. Dostupné z: http://www.nidv.cz/cs/download/pzus/materialy/Fagot-1.pdf

KOŘÍNEK, Lukáš. Fagot (2). Podpora ZUŠ. [online]. 2013 [cit. 2015-03-05]. Dostupné z: http://www.nidv.cz/cs/download/pzus/materialy/Fagot-1.pdf

KVAPIL, Jan. KVAPILOVÁ, Eva. Flautoškola 1-Metodický sešit pro učitele. Praha, Bratislava: Wingra s.r.o. 2003. ISMN: M-706526-03-4.

PIVOŇKA, Karel. Škola hry na fagot. 3. vydání. Praha: Supraphon, 1983. 86 s. ISBN 01-027-83. TĚRECHIN, Roman. Pavlovič. Škola igry na fagote; Muzgiz, 1954.

WEISSENBORN, Julius. Fagottstudien, op. 8, heft 1.; Edition Peters,

ŽILKA, Václav. VESELÉ PÍSKÁNÍ - ZDRAVÉ DÝCHÁNÍ, 1995th ed.; SCHOTT MUSIC PANTON s.r.o., ISBN 80-7039-062-X

Rozhovory FELDMANN, Pavel, ZUŠ Vítězslavy Kaprálové, Palackého třída 70, Brno, 12. 11. 2014, ústní sdělení.

71

KLÁSEK, Tomáš, Výuka fagotové hry na základních uměleckých školách [elektronická pošta]. Message to: prochá[email protected]. 21. 4. 2015 11:09 [cit. 2015-05-01]. Osobní komunikace.

NOVOZÁMSKÝ, Roman, Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Komenského náměstí 6, Brno, 5. 11. 2014, ústní sdělení.

OLIVOVÁ, Martina, Konzervatoř Brno, tř. Kpt. Jaroše 1890/45, Brno, 22. 11. 2014, ústní sdělení.

PEČINKA, Vladimír, Konzervatoř Brno, tř. Kpt. Jaroše 1890/45, Brno, 22. 11. 2014, ústní sdělení.

VYSLOUŽIL, Bohuslav, ZUŠ Polná, Zámek 485, Polná, 1. 12. 2014, ústní sdělení.

72

5

Seznam tabulek

Tab. č. 1 Přehled odpovědí k otázce č. 1 ...................................................................... 8 Tab. č. 2 Přehled odpovědí k otázce č. 2 ..................................................................... 9 Tab. č. 3 Přehled odpovědí k otázce č. 3 ...................................................................... 9 Tab. č. 4 Přehled odpovědí k otázce č. 4 ................................................................... 10 Tab. č. 5 Přehled odpovědí k otázce č. 5 .................................................................... 10 Tab. č. 6 Přehled odpovědí k otázce č. 6 .................................................................... 11 Tab. č. 7 Přehled odpovědí k otázce č. 7 .................................................................... 11 Tab. č. 8 Přehled odpovědí k otázce č. 9 .................................................................... 13

73

6 Seznam obrázků Obr. 1 Vyučuje se na Vaší ZUŠ hra na fagot? ............................................................. 8 Obr. 2 Vlastní Vaše ZUŠ fagot jako nástroj? ............................................................... 9 Obr. 3 Má Vaše škola zahrnut obor Hra na fagot v ŠVP? ........................................... 9 Obr. č. 4 Působí na Vaší ZUŠ kvalifikovaný pedagog, který by fagot mohl vyučovat nebo jej vyučuje?........................................................................................................ 10 Obr. č. 5 Víte o tom, že fagot je v současnosti ve standardní nabídce vyučovaných nástrojů, na některých ZUŠ? ...................................................................................... 11 Obr. č. 6 Chtěli byste rozšířit nabídku vyučovaných předmětů o hru na fagot? ........ 11 Obr. č. 7 Měl by fagot praktické uplatnění na Vaší ZUŠ? ......................................... 12 Obr. č. 8 Hlavní důvody absence fagotu na ZUŠ ....................................................... 12 Obr. č 9 Hlavní důvody, proč Vaše škola podporuje výuku fagotu. .......................... 13

74

Výuka fagotové hry na základních uměleckých školách

Recommend Documents