Výuka klavírní hry na Janáčkově varhanické škole

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Hra na klavír

Výuka klavírní hry na Janáčkově varhanické škole

Bakalářská práce

Autor práce: Lenka Kučerová Vedoucí práce: prof. Jiří Doležel Oponent práce: doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.

Brno 2013

Bibliografický záznam KUČEROVÁ, Lenka: Výuka klavírní hry na Janáčkově varhanické škole [The Teaching of a Piano Playing at the Janáček’s Organ School]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klávesových nástrojů, 2013. 25 s. Vedoucí bakalářské práce prof. Jiří Doležel.

Anotace Práce popisuje průběh klavírní výuky na Janáčkově varhanické škole. Soustředí se zejména na osnovy předmětu a jejich změny a na studovaný repertoár. Zahrnuta je rovněž koncertní činnost školy. Součástí práce je kapitola o pedagozích klavírní hry a některých jejích absolventech.

Annotation This work describes a process of education of piano playing at the Janáček’s organ school. It’s aimed especially at curricula of the subject and at their changes and studied repertoire. Concert activities of this school are also included. A part of this work is a chapter about pedagogues of the piano playing and about some its graduates. Klíčová slova Janáčkova varhanická škola, výuka, vzdělávání, studium, hra na klavír, Brno, osnovy, předmět, obor, koncert, student, pedagog

Keywords Janáček’s organ school, teaching, education, study, piano playing, Brno, curricula, subject, branch, concert, student, pedagogue

Děkuji zejména Mgr. Ondřeji Pivodovi za zpřístupnění materiálů, bez kterých by tato práce nemohla být dokončena. Za závěrečné korektury děkuji tátovi.

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, 25. 4. 2013

Lenka Kučerová

...................................................

OBSAH 1. Úvod.............................................................................................................................. 1 2. Současný stav bádání..................................................................................................... 2 2.1. Primární prameny................................................................................................... 2 2.2. Literatura................................................................................................................ 2 3. Vznik JVŠ...................................................................................................................... 4 3.1. Vnitřní uspořádání.................................................................................................. 4 3.2. Výuka na JVŠ......................................................................................................... 5 3.2.1. Vedlejší výuka............................................................................................. 6 4. Zavedení klavírní hry.....................................................................................................7 4.1. Průběh výuky, osnovy............................................................................................ 8 4.1.1. Učební materiály, klavírní školy................................................................. 8 4.1.2. Repertoár..................................................................................................... 10 5. Koncertní činnost a veřejné aktivity JVŠ...................................................................... 13 6. Pedagogové....................................................................................................................15 7. Absolventi......................................................................................................................17 8. Převedení JVŠ na konzervatoř.......................................................................................20 9. Závěr.............................................................................................................................. 21 10. Použité zdroje................................................................................................................ 22 10.1. Primární prameny.............................................................................................. 22 10.2. Literatura........................................................................................................... 24 10.3. Internetové odkazy............................................................................................ 25 11. Seznam příloh................................................................................................................ 25

1. ÚVOD Cílem práce je popsat vývoj výuky klavírní hry na Janáčkově varhanické škole (dále jen JVŠ) a v kontextu ostatního hudebního vzdělávání v Brně ukázat význam, jakým JVŠ přispěla k úrovni v tomto oboru před založením brněnské konzervatoře. Jednotlivé kapitoly se soustředí jak na popis vnitřní organizace výuky hry na klavír, tak na její aktivity a prezentaci na veřejnosti. Vzhledem k velkému množství dosud nezpracovaného i nepublikovaného materiálu se zdálo jako nejpřínosnější zvolit za těžiště práce průběh výuky samotné (osnovy předmětu, učební materiály, studovaný repertoár atd.) a sledování veřejných produkcí školy. Jestliže se má práce zabývat výukou klavírní hry na JVŠ, je již na tomto místě potřeba přesně vymezit, co je touto výukou míněno. Za výuku klavírní hry je zde považována náplň pouze takového předmětu, který byl primárně zaměřený na kvalitu interpretace skladeb z oblasti klavírní literatury, byť se daný předmět jmenoval jakkoliv. Na JVŠ existovalo totiž také několik předmětů, ve kterých sice byla příležitost hrát na klavír, ale byly zaměřeny zcela jiným směrem. Jedná se zvl. o předměty hra partitur, methodika a improvisace.1 Zde byla klavírní hra prostředkem, nikoliv cílem.2 V práci není možné se nezmínit o instituci JVŠ jako takové. I výuka klavírní hry byla její součástí a všechny zásahy a změny, např. stěhování, zavádění vzdělávacích kurzů aj., ji bezprostředně ovlivňovaly. Proto jsou úvodní a závěrečné kapitoly věnovány stručnému výkladu o tom, v jakém prostředí tento předmět vznikal a v jakém se vyvíjel. Ústřední postavou, která je v těchto oddílech práce zmiňována, je Leoš Janáček. V této souvislosti je však nezbytné uvést, že Leoš Janáček zde figuruje jen v těchto rolích: jako jeden z těch, kteří se zasloužili o vznik JVŠ, a jako ředitel JVŠ, v jehož kompetenci bylo zavedení předmětu hra na klavír – nejdříve volitelného, později obligátního a konečně od školního roku 1916/1917 jako samostatného oboru. Jakákoliv jiná Janáčkova činnost, včetně jeho činnosti skladatelské či pedagogické,3 není v souvislosti s tématem této práce relevantní, proto je záměrně opomíjena. Na závěr práce jsou uvedeny základní informace o pedagozích JVŠ a o absolventech, kteří se po ukončení studia na JVŠ uplatnili ve hře na klavír nejlépe.

1

Přesná znění názvů předmětů jsou čerpána z předtištěných formulářů třídních knih a jsou vyznačena kurzivou. Janáček se o tom zmiňuje i ve výroční zprávě: „Připomínám toliko potřebu velké zručnosti ve hře klavírní při hře partitur (v III. ročníku).“ Cit. z: 10. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1891, JA MZM, fond JVŠ, 93.812/V 108 a, b, 4 f. Podle kolonek v třídních knihách se hra na klavír dělila na hru skladeb a hru partitur. Každá část byla samostatně klasifikována. 3 Janáček na JVŠ vyučoval pouze předměty z hudební teorie (kromě kontrapunktu). 2

1

2. SOUČASNÝ STAV BÁDÁNÍ Materiálů, které mohly být využity k sepsání této práce, existuje poměrně velké množství. Podle původu informací jsou zde rozděleny na primární prameny, tj. archiválie a dobová periodika, a na prameny sekundární, tj. literatura, která z nich vychází a je doplněna o další poznatky a závěry autorů.

2.1. PRIMÁRNÍ PRAMENY Naprostá většina pramenů tohoto typu má charakter archiválií, které dosud nebyly nikde publikovány ani jinak zveřejněny. Tento materiál je nejcennější jednak z hlediska množství informací, jednak z hlediska jejich původnosti. Jde o nikým nezpracované dokumenty, které zaznamenávali všichni pedagogové během doby svého působení na JVŠ. Pro účely této práce byly využity třídní knihy, ředitelské zápisy a katalogy žáků. Velmi podstatné jsou také výroční zprávy školy, učební osnovy a studijní plány jednotlivých učebních oborů. Všechny zmíněné dokumenty jsou dostupné v Janáčkově archivu, v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně, fondu Janáčkova varhanická škola (dále jen JA MZM, fond JVŠ). Využity byly jen ty z nich, které se týkají období, kdy byla na JVŠ vyučována hra na klavír. Z periodik se k dění na JVŠ nejčastěji vyjadřoval hudební časopis Dalibor,4 méně pak Moravské listy a Moravská orlice, příp. ještě Janáčkovy Hudební listy. Dalibor je cenný hlavně proto, že poměrně pravidelně podává informace o veřejných produkcích JVŠ včetně provedeného repertoáru. Tyto údaje jsou jinde už těžko dohledatelné. Časopis uvádí také kritiky těchto událostí.

2.2. LITERATURA Veškerou literaturu k tomuto tématu lze považovat za sekundární pramen a mezi použitými zdroji pro tuto práci tvoří pouhý zlomek. Na prvním místě je nutné zmínit monografii Ludvíka Kundery Janáčkova varhanická 5

škola. Je to jediná práce, která se zabývá touto institucí od jejího založení až po převedení na konzervatoř. Podstatná je zde kapitola Vnitřní organizace,6 koncertní činnosti se týká kapitola Veřejné podniky.7 Obsah následujících dvou kapitol, Učitelé a Žáci,8 lze dobře srovnávat se 4

Časopis Dalibor začal vycházet roku 1857. Byl to první český odborný hudební časopis. Vycházel s několika přestávkami, po obnovení vyšel I. ročník v roce 1879. 5 KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948 6 Dtto: s. 32-58. 7 Dtto: s. 59-78.

2

seznamy pedagogů a žáků, které jsou v rukopisech uloženy v JA MZM. Tato publikace v příloze obsahuje mj. seznam koncertů JVŠ, od kterého je možné se částečně odrazit při zjišťování dalších podrobností, které se týkají veřejných produkcí školy. Vladimír Helfert vydal jen první díl z původně zamýšlené čtyřdílné práce Leoš Janáček. Obraz životního a uměleckého boje.9 Přestože tento díl, V poutech tradice, sahá jen do počátku 80. let 19. století, je cenným materiálem, který se velmi detailně věnuje popisu vzniku JVŠ (zejm. v kapitole Do života, podkapitole Pedagog a spisovatel).10 O klavírní hře se nezmiňuje, protože ta byla zavedena na JVŠ až v pozdějších letech. Výuky na JVŠ obecně se nepřímo dotýká i práce Svatavy Šenkové Význam Leoše Janáčka pro rozvoj hudební tvorby v Brně.11 Autorka v ní srovnává JVŠ s dalšími školskými institucemi a spolky, které působily ve stejném období v Brně, zejm. s Řemeslnickou besedou Svatopluk a Besedou brněnskou.12 Problematice veřejné a privátní výuky hry na klavír v českých zemích v 19. století se věnuje Jarmila Gabrielová.13 Podstatné jsou části, které se týkají klavírních škol. Všechna další literatura, která se více či méně dotýká JVŠ, vychází z materiálů, které zde byly výše popsány, proto v této práci nebude využívána.

8

Dtto: kpt. Učitelé s. 79-95, kpt. Žáci s. 96-105. HELFERT, Vladimír: Leoš Janáček: obraz životního a uměleckého boje. Díl 1. V poutech tradice. Brno: O. Pazdírek, 1939 10 Dtto: s. 270-312. 11 ŠENKOVÁ, Svatava: Význam Leoše Janáčka pro rozvoj hudební tvorby v Brně. Disertační práce. JAMU, Brno 2008 12 Dtto: s. 110-119. 13 GABRIELOVÁ, Jarmila: Výuka klavírní hry a klavírní školy v 19. století. In: BLÁHOVÁ, Kateřina – PETRBOK, Václav: Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 24. ročníku sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 4.-6. března 2004. Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2004, s. 419-429 9

3

3. VZNIK JVŠ14 Janáček se začal zabývat myšlenkou založit hudební vzdělávací instituci od konce 80. let 19. století. Coby student měl v té době již za sebou zkušenosti z varhanické školy v Praze (1874 – 1875) a z konzervatoří v Lipsku a ve Vídni (1879 – 1880). O vlastní představě o zřízení podobné školy v Brně se několikrát vyjadřoval v tisku15 a v soukromé korespondenci snoubence Zdeňce Schulzové.16 Konečná podoba JVŠ byla nakonec převzata podle vzoru pražské varhanické školy.17 Založení JVŠ předcházel vznik spolku Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě (dále jen JZCHNM). Podle §2 stanov JZCHNM ze 4. 6. 1881 „Účelem jednoty jest zvelebovati církevní hudbu.“18 Prostředkem byly k tomu podle §3 „a) varhanická škola jednotou zřízená a vydržovaná, b) sbírka církevních hudebnin se školou varhanickou spojená, c) odbývání cvičení v církevním zpěvu chorálním a provozování výtečných hudebních skladeb církevních, d) vydávání výtečných hudebních skladeb církevních tiskem, při jejichž volbě přihlížeti jest zvláště k domácím skladatelům.“19 V prosinci téhož roku byl Janáček jednomyslně zvolen ředitelem JVŠ. Ač škola fungovala už od školního roku 1881/1882, byl první rok věnován spíše přípravám. Na začátku roku 1882 Janáček vypracoval organizační statut a učební osnovy, které byly v březnu schváleny. Výuka probíhala tedy až od školního roku 1882/1883. 3.1. VNITŘNÍ USPOŘÁDÁNÍ Cíl JVŠ byl mnohem širší než jen vzdělávání varhaníků. Od počátku bylo Janáčkovou snahou zřídit instituci, která by poskytovala komplexní hudební vzdělávání ve všech oborech,

14

Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 9-14, a z: HELFERT, Vladimír: Leoš Janáček: obraz životního a uměleckého boje. Díl 1. V poutech tradice. Brno: O. Pazdírek, 1939, s. 276, 279. 15 Zvl. JANÁČEK, Leoš: Základové, jimiž se řídí vyučování na slov. průpravnách učitelských v Brně. In: Cecílie. Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 5. 7. 1877, roč. IV, č. 6-7, s. 44-46, a dtto: Pěstování zpěvu církevního. Arcidiecéze pražská. In: dtto, 5. 3. 1875, roč. II, č. 3, s. 21-22. Dále dtto: Z Brna. In: dtto, 5. 5. 1875, roč. II, č. 5, s. 38-39 – zde Janáček píše: „[...] chtěl jsem toliko poukázati názorněji na směr, kterým se oprava bráti má, jakož i na nutnost a potřebu vzdělaných hudebníků, jimiž by se nevzdělaní a neumělí říditelé kůrů zvolna nahražovali.“ 16 Zejm. Janáčkův dopis z Lipska ze soboty 29. 11. 1879 odpoledne, kde píše: „[...] myšlenka na brněnskou varhanickou školu je má idea, jíž jsem skutečně oddán již od prvních let samostatného myšlení. Již ke svým pražským studiím jsem putoval s touto ideou a v jejím uskutečnění vidím jeden ze svých největších úkolů.“ Cit. z: Dopisy Zdence. Edičně připravil, předmluvu napsal a poznámkami opatřil František Hrabal. Německý text přepsal, upravil a přeložil Otakar Fiala. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1968, s. 152-153. 17 Pražská varhanická škola byla založena roku 1830 Jednotou pro zvelebení církevní hudby v Čechách. Roku 1890 se stala se varhanním oddělením konzervatoře v Praze. 18 Cit. z: Agenda VŠ a JZCHNM – statut JZCHNM, JA MZM, fond JVŠ, 98.926/V 583. 19 Cit. z: dtto.

4

instituci, které by byla uznána úroveň dnešních akademií.20 Janáček postupně rozšiřoval náplň jednotlivých předmětů, zaváděl předměty nové (teoretické i praktické), soustavně usiloval o rozšíření o další a další obory a zdůvodňoval jejich naléhavou potřebu. Tím se snadno stalo, že absolventi z různých školních let měli dost odlišné znalosti. 3.2. VÝUKA NA JVŠ Vzdělání absolventů mělo podle původních Janáčkových záměrů trvat jeden rok. Protože nebylo možné během tak krátké doby obsáhnou potřebnou látku k výchově varhaníka, hned druhý vyučovací rok, tj. 1883/1884, byla výuka rozšířena na dva ročníky a od roku 1885/1886 na tři. Každoroční nárůst žáků způsoboval, že prostory pro vyučování byly brzy nedostatečné.21 Proto se učilo současně jen v jednom nebo ve dvou ročnících. Až po několikerém stěhování školy22 se od roku 1905/1906 učilo pravidelně ve všech třech ročnících současně.23 Absolutorium každého jednotlivého ročníku zajišťovalo kvalifikaci pro určité povolání, takže nebylo nutné studovat až do posledního ročníku. Podle osnovy z roku 190624 absolvent prvního ročníku mohl zastávat úřad varhaníka při venkovských a farních chrámech, druhý ročník uznával tuto způsobilost při městských farních chrámech a absolventovi posledního ročníku byla „[...] otevřena dráha každého hudebního povolání (ředitelů kůru, dirigentů všech odstínů, učitelů hudby, skladatelů)“.25 Toto rozdělení aprobací udává i školní řád JVŠ.26 Studium na JVŠ bylo podmíněno pouze úspěšným vykonáním přijímací zkoušky. Podle výroční zprávy z roku 191027 se např. věk studentů pohyboval mezi 16 a 50 lety.

20

Viz zejm. stať JANÁČEK, Leoš: Tož přece aktuelní! In: Hudební listy, 1. 2. 1887, roč. III, č. 8, s. 57-58. K počtu žáků v jednotlivých školních letech viz Přílohu č. 1. 22 Zpočátku sídlila JVŠ v místnostech českého učitelského ústavu v Brně na Klášterním (nyní Mendlově) nám. č. 2. V roce 1886 se škola stěhovala do Domu u Modré koule na Starobrněnské 7. Zde měla už své varhany i klavír. Od roku 1896 si pronajímala JVŠ jedno parto o čtyřech místnostech v rožním domě Jakubské č. 1 a Rudolfské (nyní České) ulice. V centru města ale jednak studenti rušili okolí v době cvičení na nástroje, jednak hluk okolí znepříjemňoval výuku. Od 15. 8. 1908 škola definitivně přesídlila do vlastní budovy, tzv. Řecké vily na rohu Giskrovy (nyní Kounicovy) a Seminářské (nyní Smetanovy) ulice. K tomu Janáček poznamenává: „Není již na obličeji elevů i učitelů mračných stop vlivu tmavých učazených místností.“ (Cit. z: 26. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1907, JA MZM, fond JVŠ, 93.825/V 121, 8 f.). Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 15, 21-24. K jednotlivým budovám viz mapky v Příloze č. 3. 23 K vyučovaným ročníkům v jednotlivých školních letech viz Přílohu č. 1. 24 Učebná osnova VŠ v Brně, JA MZM, fond JVŠ, 99.081/V 0.738, 9 f. 25 Cit. z: dtto. 26 Školní řád JVŠ otiskuje i Dalibor např. 5. 9. 1907, roč. XXIX, č. 44, s. 350, dále 4. 9. 1909, roč. XXXI, č. 4445, s. 338, aj. 27 29. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1910, JA MZM, fond JVŠ, 93.828/V 124 a, b, c, 6 f. 21

5

Janáček píše jen o jednom závazku: „Elev varhanické školy i desetiměsíčního kursu je povinen míti ku svojí potřebě klavír ve svém bytě.“28 3.2.1. VEDLEJŠÍ VÝUKA29 Bylo by chybou se domnívat, že si Janáček na své škole vystačil s takovým uspořádáním výuky po celých čtyřicet let jejího trvání. Aby vyhověl požadavkům těch uchazečů, kteří z nejrůznějších důvodů nechtěli nebo nemohli nastoupit jako řádní studenti na JVŠ, organizoval kromě výše popsaného základního trojročního cyklu (zde pracovně nazvaný jako hlavní výuka) ještě řadu kurzů (zde pracovně nazvané jako vedlejší výuka). Některé kurzy se neosvědčily a existovaly jen krátce, např. jeden školní rok, jiné se staly důležitou součástí JVŠ. Hra na klavír se vyučovala v několika z nich a v každém měla různou váhu. V roce 1905 byl zavedený desetiměsíční kurs pro venkovské varhaníky. Byl zaměřený na vzdělání varhaníků, kteří působili na vesnicích; Janáček zřejmě počítal s tím, že se absolventi hlavní výuky uchytí především ve větších městech. Hra na klavír v tomto kurzu nehrála příliš důležitou roli. Byla zaměřená spíše pro praktické potřeby varhaníků. Podstatně jiná byla situace v kursu vyspělosti, který na JVŠ probíhal od roku 1913. Byl určený těm, kteří se po ukončení JVŠ chtěli dál vzdělávat ve hře na varhany, na klavír nebo na housle. Tento kurz byl jakýmsi předstupněm k tomu, aby později mohly být tyto obory zcela osamostatněny.

28

Cit. z: 24. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1905, JA MZM, fond JVŠ, 93.823/V 119 a, b, 5 f. 29 Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 45-48.

6

4. ZAVEDENÍ KLAVÍRNÍ HRY Před vznikem brněnské konzervatoře v roce 1919 existovalo v Brně několik možností, jak studovat klavírní hru. Kromě soukromé výuky (mimochodem velmi konkurenceschopné) poskytovaly toto vzdělání české spolky Beseda brněnská a Řemeslnická beseda Svatopluk a německý Brünner Musikverein.30 Z těchto spolků je s Janáčkovým jménem spjata zejm. Beseda brněnská, kde Janáček jako součást její hudební školy zřídil instrumentální oddělení. Po definitivním rozchodu s Besedou v roce 1889 se rozhodl postupně rozšiřovat učební osnovu na JVŠ o instrumentální hru. Hra na klavír byla zahrnuta do osnov jako první, a to ve školním roce 1891/1892. O zavedení tohoto předmětu Janáček informuje ve výroční zprávě z roku 1891: „Poprvé vyučováno hře na klavír jakožto závaznému předmětu, o jehož všestranné důležitosti a prospěšnosti netřeba zdlouha se zmiňovati.“31 O tři roky později přistoupila hra na housle.32 K oběma předmětům (zatím ještě předmětům, nikoliv samostatným oborům) byla zanedlouho připojena metodika (přesně methodika, návod k vyučování zpěvu, hře na varhany a na klavír). Roku 1907/1908 navázalo zavedení obligátní hry na dechový nástroj33 a ještě později orchestrální hra a mužský a smíšený sbor. JVŠ tak „[...] pod výborným vedením Janáčkovým rozkvétá znenáhla v úplnou konservatoř. Mimo skladbu, varhany a klavír zavedeno nyní i vyučování zpěvu sólovému, hře na nástroje smyčcové a dřevěné dechové. Tedy jen malé doplnění a změnu jména a budeme míti druhou českou konservatoř – dřív než druhou universitu.“34 Ne všechny uvedené předměty se však udržely v osnovách až do zániku JVŠ, zvl. během válečných let bylo vyučování některých z nich dočasně přerušeno, jiné, např. mužský sbor, zanikly úplně.35 Janáček měl v úmyslu postupně osnovy praktických předmětů rozšiřovat a upravovat je podle osnov na konzervatořích. V roce 1903 se zmiňuje o sjednocení s osnovami

30

Beseda brněnská fungovala v letech 1861 – 1919. Vlastní hudební školu zřídila v roce 1882 a hra na klavír se zde vyučovala od roku 1885. Svatopluk byl založený roku 1868, jeho hudební škola vznikla v roce 1895. V tomto roce se také začalo vyučovat hře na klavír. Spolek Brünner Musikverein vyvíjel svou činnost mezi léty 1862-1939, hudební škola fungovala od roku 1866 a hra na klavír se tu učila od roku 1889. Více o jednotlivých spolcích viz práci BAJGAROVÁ, Jitka: Hudební spolky v Brně a jejich role při utváření „hudebního obrazu“ města 1860 – 1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 31 Cit. z: 10. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1891, JA MZM, fond JVŠ, 93.812/V 108 a, b, 4 f. 32 Viz 23. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1904, JA MZM, fond JVŠ, 93.822/V 118, 4 f. 33 Viz Dalibor, 5. 12. 1908, roč. XXXI, č. 9, s. 72, a dále 27. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1908, JA MZM, fond JVŠ, 93.826/V 122 a, b, c, 8 f. 34 Cit. z: Dalibor, 13. 2. 1909, roč. XXXI, č. 19, s. 147. 35 Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 40-44.

7

konzervatoře vídeňské a pražské36 a dva roky nato píše: „Ve hře na varhany, na klavír, na housle a ve zpěvu jest učebná látka rozvržena souhlasně jako na všech konservatořích hudby, na šest kursů i může dospěti elev k plné virtuositě ve hře ve zmíněných předmětech.“37 4.1. PRŮBĚH VÝUKY, OSNOVY Osnovy předmětu hra na klavír byly oproti změnám v osnovách jiných (zejména teoretických) předmětů poměrně stabilní. Klavíru se věnovaly ve všech ročnících dvě hodiny týdně38 a výuka probíhala pro tuto dobu typicky – skupinově, někdy až po osmi žácích.39 4.1.1. UČEBNÍ MATERIÁLY, KLAVÍRNÍ ŠKOLY Už při přijímacích zkouškách do prvního ročníku byla požadována znalost elementárních základů klavírní hry, tj. „ovládání aspoň jednoho sešitu některé z běžných klavírních „škol“.“40 Janáček žádá přesně „elementární zručnost ve hře na klavír (sehraná „škola“ hry klavírní).“41 Bohužel není uvedený žádný konkrétní název, autor ani úroveň. Na pozvánce k přijímací zkoušce na JVŠ se v časopise Dalibor z roku 1897 doporučuje alespoň úroveň Clementiho Sonatin, op. 36.42 V materiálech JVŠ, použitých v této práci, se objevuje ještě jeden konkrétní titul: Köhlerova klavírní škola.43 V roce 1905 k II. dílu této školy44 údajně „ve hře na klavír dospěli všichni“.45 Kdo jsou tito všichni? Pro který ročník byla škola určena? Nicméně dobový odborný tisk statěmi o metodických poznámkách a školách hry na klavír jen hýří a materiálů je tolik, že by jistě vydaly na samostatnou práci. Koneckonců tento jev je pro sledované období celkem příznačný; česky psaných klavírních škol vydaných

36

Čerpáno z: 22. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1903, JA MZM, fond JVŠ, 93.821/V 117 a, b, 5 f. 37 Cit. z: 24. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1905, JA MZM, fond JVŠ, 93.823/V 119 a, b, 5 f. 38 Čerpáno z: pozvánky k přijímací zkoušce v tisku, např. Dalibor, 5. 9. 1907, roč. XXIX, č. 44, s. 351, nebo Dalibor, 4. 7. 1908, roč. XXX, č. 44, s. 349, aj. 39 Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 42. 40 Cit. z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 40-41. 41 Cit. z: 24. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1905, JA MZM, fond JVŠ, 93.823/V 119 a, b, 5 f. Pozn.: Proč Janáček uvádí slovo škola v uvozovkách? 42 Čerpáno z: Dalibor, 11. 9. 1897, roč. XIX, č. 39-40, s. 306. 43 Louis Köhler (1820 – 1886), německý klavírista, skladatel a kritik. Věnoval se zejména pedagogické činnosti; v oblasti klavírní hry vydal řadu teoretických a metodických děl. Pravděpodobně se jedná o jeho práci Systematische Lehrmethode für Clavierspisel und Musik, vyd. v Lipsku 1857. Čerpáno z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/45526?q=Louis+K%C3%B6hler&search=qui ck&pos=1&_start=1#firsthit (15. 4. 2013). 44 II. díl má název Musiklehre – Tonschriftwesen – Metrik – Harmonik. Čerpáno z: dtto. 45 Čerpáno a cit. z: 24. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1905, JA MZM, fond JVŠ, 93.823/V 119 a, b, 5 f.

8

knižně je naprostá menšina.46 Častým autorem příspěvků z oblasti metodiky je Marie Hulakovská (1864 – 1943).47 Píše o tehdejších způsobech vyučování hry na klavír48 a podává návod ke klavírní hře.49 Kateřina Emingrová (1856 – 1934)50 vydává na pokračování článek Nové směry ve vyučování hře na klavír.51 Občas se objeví i zmínky o vyučovacích metodách zahraničních pedagogů, kteří přijeli učit na kurzy do českých zemí, např. o Marii Blanche Selvě (1884 – 1942), která vedla klavírní interpretační kurzy na pražské konzervatoři.52 Na choroby pianistů upozorňuje lékař Jan D. Panýrek,53 píše se také o záhadných mechanických strojích, které, poháněné vzduchem, měly zajistit přesnou klavírní hru.54 Nutno podotknout, že na JVŠ se nepoužívaly. Co se škol týče, tisk několikrát upozorňuje na dvoudílnou klavírní školu Základové hry klavírní55 autorů Hanuše Jana Trnečka (1858 – 1914)56 a Karla Hoffmeistera (1868 – 1952),57 které „[…] byly jednomyslně profesorským sborem pražské konservatoře schváleny a oficiálně co jediná klavírní škola na konservatoři zavedeny.“58 Tehdejší Ministerstvo kultu je v roce 1905 schválilo i pro vyučování na ústavech učitelů a učitelek.59 Před nimi plnila stejnou funkci Theoreticko-praktická škola na piano60 autorů Jana Maláta (1843 – 1915)61 a Jana Jaromíra Maška (1841 – 1922),62 první tištěná klavírní škola v českém jazyce.63 Je

46

Srov. GABRIELOVÁ, Jarmila: Výuka klavírní hry a klavírní školy v 19. století. In: BLÁHOVÁ, Kateřina – PETRBOK, Václav: Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 24. ročníku sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 4.-6. března 2004. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2004, s. 420. 47 Viz ŠTĚDROŇ, Bohumír: Hulakovská Marie. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 522. 48 Dalibor, 4. 2. 1905, roč. XXVII, č. 10-12, s. 79-82. 49 Dalibor, 2. 9. 1905, roč. XXVII, č. 35-36, s. 273-275. 50 O jejích dalších pracích a pedagogických zásadách viz ŠTĚDROŇ, Bohumír: Emingrová Kateřina. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 296-297. 51 Dalibor, 4. 6. 1920, roč. XXXVII, č. 1, s. 7-8, dále Dalibor, 30. 6. 1920, roč. XXXVII, č. 2, s. 18, a dále Dalibor, 30. 7. 1920, roč. XXXVII, č. 3, s. 26. 52 Dalibor, 28. 9. 1921, roč. XXXVII, č. 13-14, s. 105-106. O M. B. Selvě viz http://www.blanche-selva.com 53 Dalibor, 4. 5. 1901, roč. XXIII, č. 18, s. 141-143. 54 Dalibor, 30. 1. 1909, roč. XXXI, č. 17, s. 132. 55 Práci Základové hry klavírní vyd. Mojmír Urbánek v Praze v roce 1903. 56 O jeho dalších pracích a pedagogických zásadách viz ČERNUŠÁK, Gracian: Trneček Hanuš. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M-Ž. Praha, 1965, s. 790-791. 57 O jeho dalších pracích a pedagogických zásadách viz ŠTĚDROŇ, Bohumír: Hoffmeister Karel. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 451-453. 58 Cit. z: Dalibor, 6. 5. 1905, roč. XXVII, č. 26, s. 206, dále o této škole viz Dalibor, 3. 6. 1905, roč. XXVII, č. 30, s. 238. Podle upoutávky je tato škola v každém ohledu dokonalá a nejlevnější (viz Dalibor, 22. 6. 1907, roč. XXIX, č. 42, s. 335. 59 Čerpáno z: Dalibor, 29. 12. 1905, roč. XXVIII, č. 1, s. 9. 60 Práci Theoreticko-praktická škola na piano se zvláštním zřetelem k ústavům učitelským vyd. F. A. Urbánek v Praze v roce 1880. 61 O jeho dalších pracích a pedagogických zásadách viz ŠTĚDROŇ, Bohumír: Malát Jan. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M-Ž. Praha, 1965, s. 33-34. 62 O jeho dalších pracích a pedagogických zásadách viz ŠTĚDROŇ, Bohumír: Mašek Jan Jaromír. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M-Ž. Praha, 1965, s. 61.

9

možné předpokládat, že se podle těchto klavírních škol učilo i na JVŠ? Dalibor uvádí i další tituly, např. Novou školu stupnicové hry64 Josefa Jiránka (1855 – 1940), žáka B. Smetany.65 H. J. Trneček a J. Jiránek jsou autoři, kteří vydali řadu dalších pedagogických prací z oblasti klavírní hry.66 Byly to snad ve své době uznávané autority, jejichž práce byly při výuce běžně využívány? Je s podivem, že o české Velké theoreticko-praktické škole pro piano Jana Maláta a Zdeňka Fibicha, která začala vycházet v Praze v roce 1883, nejsou v materiálech JVŠ žádné zmínky. Cenné informace podává Z. A. Schütz67 v Postupu učiva klavírního.68 Úroveň klavírní hry rozděluje do šesti stupňů a ke každému doporučuje repertoár. Některé ze zde uvedených skladeb je možné najít i v zápiscích v třídních knihách JVŠ a tím lze přibližně určit vyspělost žáků.

4.1.2. REPERTOÁR Na rozdíl od klavírních škol, konkrétní studovaný repertoár žáků JVŠ je možné dobře dohledat v časopise Dalibor (uvádí programy veřejných produkcí JVŠ), v třídních knihách (uvádí i repertoár, který nebyl veřejně proveden) a částečně v Kunderově monografii. Zpočátku bylo pro první ročník předepsáno studium Mozarta, Haydna, Clementiho a Dusíka. Ve druhém se hrál Beethoven a Mendelssohn a ve třetím Chopin, Schumann, Weber a Dvořák.69 Stejné údaje uvádí i pozvánky k přijímacím zkouškám v tisku.70 Nicméně pokud nejsou známy přesné názvy skladeb těchto autorů, je takový výčet bezvýznamný. V třídních knihách je zaznamenaný následující repertoár:71 v hodinách klavíru v I. ročníku se hrály téměř na každé hodině stupnice a dále skladby Berensovy,72 Czerného,

63

Čerpáno z: GABRIELOVÁ, Jarmila: Výuka klavírní hry a klavírní školy v 19. století. In: BLÁHOVÁ, Kateřina – PETRBOK, Václav: Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 24. ročníku sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 4.-6. března 2004. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2004, s. 423. 64 Práce Nová škola stupnicové hry pro klavír vyšla v roce 1905 v Lipsku. 65 Čerpáno z: Dalibor, 12. 1. 1906, roč. XXVIII, č. 2, s. 14-15. Viz též ŠTĚDROŇ, Bohumír: Jiránek Josef 2). In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 609-610. 66 H. J. Trneček vydal dále Novou školu zručnosti, op. 70, J. Jiránek např. Novou školu zběhlosti, Technická cvičení a mnoho dalších. Uveřejňoval i hudebně-teoretické práce (O klavírním přednesu aj.). 67 Bohužel se nepodařilo zjistit, o kterého Z. A. Schütze se jedná. Jeho jméno neuvádí žádný dostupný hudební slovník ani Jarmila Gabrielová (viz GABRIELOVÁ, Jarmila: Výuka klavírní hry a klavírní školy v 19. století. In: BLÁHOVÁ, Kateřina – PETRBOK, Václav: Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 24. ročníku sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 4.-6. března 2004. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2004, Příloha 1. s. 426-427). 68 Dalibor, 21. 6. 1912, roč. XXXVI, č. 34-36, s. 257-259. 69 Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 41. 70 Např. Dalibor, 10. 9. 1898, roč. XX, č. 37-38, s. 291. 71 Pokud není uvedeno jinak, veškerý repertoár je čerpaný z: Varhanická škola v Brně, třídní kniha šk r. 1892/1893, II. roč., 1893/1894, III. roč., JA MZM, fond JVŠ, 92.864/V 9, 87 f., dále z: Varhanická škola v Brně,

10

Pischny, Clementiho, Trnečka a Cramera.73 Veřejně v tomto ročníku vystoupily mimo jiné Zdeňka Illnerová74 se Schumannovou Sonátou g moll, op. 22, a Beethovenovou Sonátou f moll, op. 2 č. 1, a L. Urbánková, která hrála Schumannovu Melodii z Alba pro mládež.75 K dalším z provedených Beethovenových sonát patří Sonáta Es dur, op. 31 č. 3.76 Hrál se i Chopinův Smuteční pochod, Mendelssohnovy Písně beze slov nebo Nápravníkovo La Chasse z cyklu Hudební obrazy pro klavír, op. 43.77 Také ve vyšších ročnících se celkem často hrály Beethovenovy sonáty (např. Sonáta G dur, op. 14, c moll, op. 13, E dur, op. 14), méně už sonáty Mozarta a Haydna.78 Nechyběli ani čeští skladatelé. Ze Smetanových děl se hrál Furiant z Českých tanců nebo Koncertní fantazie na české národní písně, z Dvořáka např. U mohyly z Poetických nálad. Tradičně se objevují skladby Schuberta (Moment musical f moll, op. 94, Impromptu As dur, op. 142, Impromptus op. 90 a Sonatina A dur, op. 137), Mendelssohna (Rondo capriccioso, op. 14, a zejm. Písně beze slov) a Chopina (Valčík Des dur, op. 64, Smuteční pochod, Polonéza cis moll, op. 26, Nokturno f moll, op. 55, Berceuse, op. 57, Mazurka gis moll, op. 33, aj.). Běžnou součástí hodin ve vyšších ročnících byly chromatické stupnice. Oproti současnému repertoáru se hrály skladby, které jsou dnes již méně známé, např. Ljadovův Malý valčík, op. 26, některé skladby Paderewského a N. Rubinsteina, Kuhlauovo Allegro burlesco, op. 88, nebo Fieldova Nokturna. Také zazněl Griegův Papillon z Lyrických kusů, op. 43.79 Překvapuje zastoupení tehdy soudobé americké hudby: ze skladeb MacDowela se hrál Tanec víl (pravděpodobně jde o Witch‘s Dance z cyklu Two Fantastic Pieces, op. 17, z roku 1884) a Při západu slunce (v originálu Sunset, část klavírního cyklu Woodland Sketches, op. 51, z roku 1896). V dalším období se repertoár nijak podstatně neměnil. Byli zařazeni opět autoři dnes už téměř neznámí (Adolf Jensen (1837 – 1879), Józef Nowakowski (1800 – 1865), Adolf von Henselt (1814 – 1889), Pavel Pabst (1854 – 1897)) nebo ti, jejichž jména jsou dnes spojena třídní kniha šk. r. 1914/1915, III. roč., JA MZM, fond JVŠ, 92.908/V 53, 73 f., a dále z: Varhanická škola v Brně, třídní kniha šk. r. 1918/1919, I., II. a III. roč., JA MZM, fond JVŠ, 92.910/V 55, 89 f. 72 Hermann Berens (1826 Hamburk – 1880 Stockholm), švédský skladatel německého původu, byl známý především díky svým kompozicím pro klavír. Některé z nich byly zařazeny i do osnov stockholmské konzervatoře. Ve své době byla populární zejm. jeho Etuda a moll, op. 61 č. 32. Čerpáno z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/02758?q=berens&search=quick&pos=1&_sta rt=1#firsthit (15. 4. 2013). 73 Bohužel nejsou uvedeny přesné názvy. 74 Více o Zdeňce Illnerové viz kapitolu Absolventi. 75 Dalibor, 2. 2. 1895, roč. XVII, č. 7, s. 54-55. 76 Dalibor, 5. 2. 1896, roč. XIX, č. 1-2, s. 7. 77 Dalibor, 30. 5. 1896, roč. XVIII, č. 26, s. 198. 78 Opět chybí konkrétní označení Mozartových a Haydnových sonát. 79 Dalibor, 16. 1. 1897, roč. XIX, č. 8-9, s. 63.

11

spíše s koncertní nebo pedagogickou činností, např. klavírista Sigismond Thalberg (1812 – 1871) nebo již zmíněný Louis Köhler (1820 – 1886), autor teoretických prací, podle kterých se učilo na JVŠ. Některé skladby se na programech veřejných produkcí JVŠ objevují ještě jednou o rok nebo o dva později. Je tedy pravděpodobné, že bylo běžné se k nastudovaným skladbám znovu vracet. Z uvedeného výčtu autorů a jejich děl lze vyvodit poměrně jednoznačné závěry. Je vidět, že už v této době byl zformovaný jakýsi základní repertoár, kterým museli studenti na JVŠ projít. Zahrnoval sonáty tzv. vídeňských klasiků (Haydn, Mozart, Beethoven), Chopinova díla a z české hudby skladby Dvořáka a Smetany. Snad je možné sem zařadit i Mendelssohna a Schuberta. Další skupinu by mohli tvořit autoři, kteří se dnes na programech objevují velmi spoře. Přitom je nápadné, že téměř všichni z nich žili kolem poloviny a na konci 19. století a mnozí z nich by mohli být na koncertech JVŠ ještě přítomni. Naopak se může zdát, že studium děl skladatelů žijících a tvořících v 17. a 18. století bylo zanedbáváno. Od školního roku 1903/1904 byl zavedený do studijních osnov také Dobře temperovaný klavír J. S. Bacha80 a dokonce ani po této změně není patrné, že by studium děl tohoto autora bylo běžnou součástí hodin, tím méně veřejných produkcí. Nicméně v širším kontextu tomu tak není. Je potřeba brát v úvahu, že JVŠ byla primárně zaměřená na výchovu varhaníků a ti díla z tohoto období měli v repertoáru běžně.

80

Viz KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 41.

12

5. KONCERTNÍ ČINNOST A VEŘEJNÉ AKTIVITY JVŠ Vystupování studentů JVŠ se realizovalo prostřednictvím veřejných školních produkcí a povinných závěrečných zkoušek na konci každého roku. Kromě toho Janáček organizoval v rámci JVŠ mnoho další koncertů (sólových, komorních, orchestrálních, tematicky zaměřených...) a přednášek (zejm. sonátové hodiny, které byly považovány za „povinný předmět“ pro všechny studenty JVŠ) a při jejich provedení spolupracoval i s dalšími institucemi, např. s Národním divadlem nebo Klubem přátel umění. Všechny uvedené aktivity byly veřejnosti volně přístupné. Veřejné produkce studentů byly pořádány většinou v budově školy, někdy v učitelském ústavu. Jejich náplň byla prostá: „V domácích produkcích hrají se nacvičené skladby (zpěvu, hry na varhany, na klavír, na housle).“81 Přitom „Od každého eleva žádá se stálá pohotovost ke hře při domácí produkci.“82 Konaly se s různou frekvencí, někdy jen dvakrát za školní rok,83 mezi léty 1895 a 1902 se jich podle Kundery uskutečnilo čtyřicet sedm.84 Vystupovali na nich studenti všech ročníků i oborů. Zněly skladby sólové i komorní, větší část tvořila varhanní čísla. Každé takové produkci předcházela krátká teoretická přednáška pedagogů JVŠ nebo hostů.85 Témata přednášek se někdy týkala skladeb, které byly následně prakticky provedeny, někdy byla více teoretická, jako např. referát M. Kuhlové o metodických pokynech při vyučování klavírní hry.86 M. Kuhlová zvala po svých přednáškách studenty JVŠ na hospitaci do vlastního hudebního ústavu.87 Datum a místo konání zveřejňoval časopis Dalibor, stejně jako program. Ohlasy těchto koncertů byly vesměs pozitivní, píše se o pěkném všeobecném pokroku,88 o velmi uspokojivých výsledcích produkce,89 jindy o korektní hře.90 A kladná

81

Cit. z: 24. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1905, JA MZM, fond JVŠ, 93.823/V 119 a, b, 5 f. 82 Cit. z: dtto. 83 Dvě veřejné produkce se odehrály např. ve školním roce 1892/1893. Čerpáno z: 11. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1892, JA MZM, fond JVŠ, 93.813/V 109 a, b, c, 5 f. 84 Viz KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 59. 85 Janáček o tom píše: „Úvodem ku každé domácí produkci jest přednáška, jíž se v prvé řadě doplňuje rozsah učiva jednotlivých učebných předmětů novými časovými vzhledy. Přednášky rázu methodického, historického a aesthetického postupují v promyšlené osnově themat. Přednášejí všichni členové sboru učitelského a zvou se ku přednáškám i vynikající členové sborů učitelských konservatoří hudebních, jakož i vynikající hudebníci a aesthetikové vůbec.“ Cit. z: 25. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1906, JA MZM, fond JVŠ, 93.9824/V 120 a, b, c, 8 f. 86 Čerpáno z: dtto. 87 Čerpáno z: 16. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1897, JA MZM, fond JVŠ, 93.817/V 113 a, b, c, 5 f. 88 Dalibor, 8. 2. 1896, roč. XVIII, č. 8 a 9, s. 60-61. 89 Dalibor, 8. 9. 1894, roč. XVI, č. 35-37, s. 282. 90 Dalibor, 18. 12. 1897, roč. XX, č. 8-9, s. 65.

13

vyjádření nebyla samozřejmostí. Podle uvedených kritik produkcí jiných hudebních škol byla JVŠ svou úrovní skutečně vysoko nad průměrem. Závěrečné komisionální zkoušky se týkaly pouze studentů v posledním ročníku a budily na veřejnosti vždy velkou pozornost. Skládaly se z předmětů teoretických i praktických. Od roku 1889 se konaly pravidelně na konci školního roku a měly vysokou úroveň. Zpočátku se zkoušelo ze všech předmětů najednou, od roku 1903 chtěl Janáček přezkušování rozložit do 14 dnů, protože „Obtížné závěrečné zkoušky pozbyly by tím u žáků vší hrůzy.“91 Od roku 1909/1910 zavedl Janáček tzv. sonátové hodiny. Náplň byla podobná jako na veřejných produkcích. Sonátové hodiny byly zaměřené více instruktivně.92 Janáček dokonce zamýšlel uspořádat na JVŠ jakési masterclass. Přizvaný byl klavírní virtuos Bohumír Fialka (1873 – 1901),93 který právě podnikal koncertní turné, „aby na svých cestách v Brně se zastavil a pokročilejším žákům varhanické školy dal praktické pokyny při hře moderních mistrů (Chopina, Schumanna, Rubinsteina, Liszta).“94 Nakonec z návštěvy bohužel sešlo.

91

Čerpáno a cit. z: 22. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1903, JA MZM, fond JVŠ, 93.821/V 117 a, b, 5 f. 92 Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 68. 93 Více o něm viz ŠTĚDROŇ, Bohumír: Fialka Bohumír. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 312. 94 Čerpáno a cit. z: 17. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1898, JA MZM, fond JVŠ, 93. 818/V 114 a, b, c, 5 f.

14

6. PEDAGOGOVÉ95 Janáček se pro školu snažil získat umělecké osobnosti, které se svojí koncertní činností aktivně podílely na tehdejším kulturním životě v Brně. O jejich výběru se radil jak u odborníků (mj. u K. Hoffmeistera, J. Káana, J. Jiránka), tak u svých bývalých žáků (např. u A. Klanga, učitele na Musikvereinschule). Pedagogové se svým působením na JVŠ nezavazovali jen k výuce; museli také pravidelně vystupovat na koncertech pořádaných JVŠ. Prvním pedagogem klavíru byla Marie Kuhlová (1862 – 1951, roz. Jelínková). Hudební vzdělání ukončila na konzervatoři ve Vídni v roce 1883 a poté začala pedagogicky působit v rodném Brně. Zásluhou Janáčka vyučovala mezi léty 1887 – 1891 na hudební škole Besedy brněnské a po zavedení klavírní hry na JVŠ v roce 1891 ji Janáček získal také pro tuto školu. Zde byla pedagogicky činná do roku 1909. Mimo to učila na vlastním soukromém ústavě.96 Byla velmi žádanou kantorkou. Mezi její žáky patřily osobnosti, které se později zasloužily o rozvoj hudebního života v tehdejším Brně, např. V. Kaprál, J. Kunc, J. Kvapil nebo V. Petrželka.97 Od roku 1909 převzala výuku česko-bulharská sopranistka a pianistka Ludmila Prokopová (1888 – 1959), absolventka pražské konzervatoře u K. Hoffmeistera. Na JVŠ působila jen dva roky, poté se věnovala více pěvecké kariéře.98 Do roku 1916 vedla výuku vynikající klavírní virtuoska Marie Dvořáková (1887 – 1953).99 Absolventka T. Leschetitzkého ve Vídni v roce 1913 byla u nás první, která učila podle jeho metody. Sama se však považovala spíše za výkonnou umělkyni; již před příchodem do Brna měla za sebou koncertní turné v cizině a pravidelně koncertovala ve Vídni, Bělehradě, Anglii a v českých zemích, později též v USA. Jako první uvedla Janáčkův klavírní cyklus V mlhách.100 Vynikala také jako komorní hráčka. K jejím žákům na JVŠ patřili mj. J. Blatný a B. Bakala.101

95

Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 86-88, 94-95, 99. Přehled viz v Příloze č. 2 96 O veřejné produkci klavírní školy Marie Kuhlové viz např. Dalibor, 1. 7. 1893, roč. XV, č. 32-36, s. 259-260, nebo Dalibor, 5. 6. 1901, roč. XXIII, č. 25, s. 200. 97 Čerpáno též z: ŠTĚDROŇ, Bohumír: Kuhlová Marie. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 782-783. 98 Čerpáno též z: ČERNUŠÁK, Gracian: Prokopová Ludmila. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M-Ž. Praha, 1965, s. 376. 99 Podle 35. výroční zprávy odešla v říjnu 1916 pro nemoc (viz 35. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1916, JA MZM, fond JVŠ, 93.834/V 130, 9 f.). 100 Premiéra Janáčkova klavírního cyklu V mlhách se uskutečnila v rámci III. symfonického koncertu JVŠ 24. 1. 1914. 101 Čerpáno též z: ŠTEDROŇ, Bohumír: Dvořáková Marie. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 287-288.

15

Za války vypomáhala s učením Ludmila Tučková (1882 – 1960), absolventka JVŠ (1897 – 1900) a poté pražské konzervatoře u J. Jiránka. Před začátkem války působila na hudebním učilišti v Chersonu. Od mládí koncertovala na brněnských pódiích, premiérovala Janáčkovu Sonátu 1. X. 1905.102 Po založení brněnské konzervatoře v roce 1919 pokračovala ve své pedagogické činnosti na této instituci.103 Do roku 1917 se kromě Tučkové podílel na výuce klavírní hry Jan Syrůček,104 původně učitel hudby v Rusku. V dalším období až do konce trvání JVŠ převzala výuku opět Tučková, které v posledním roce JVŠ vypomáhali Irena Kafková105 a varhaník Eduard Tregler (1868 – 1932).106

102

Koncert proběhl 27. 1. 1906 v Klubu přátel umění. Čerpáno též z: ČERNUŠÁK, Gracian: Tučková Ludmila. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M-Ž. Praha, 1965, s. 800. 104 Jeho jméno není uvedené v žádném dostupném hudebním slovníku. 105 Její jméno není uvedené v žádném dostupném hudebním slovníku. 106 Více o něm viz ČERNUŠÁK, Gracian: Tregler Eduard. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M-Ž. Praha, 1965, s. 788-789. 103

16

7. ABSOLVENTI JVŠ nebyla primárně zaměřena na výchovu koncertních umělců, ale na výchovu varhaníků a skladatelů. Výuka instrumentální hry byla na JVŠ považována alespoň v počátečních letech spíše jako doplňující, přesto však nezbytné vzdělání ke zmíněným dvěma zaměřením, a stále více nabývala na významu. Bylo stanoveno nezbytné penzum znalostí, které musel každý absolvent ovládat, a čím více se zdálo být založení brněnské konzervatoře realističtějším plánem a čím více bylo patrné, že tamější obor hra na klavír převezme učební osnovy právě od JVŠ, tím byly požadavky vyšší. Z absolventů JVŠ (pokud je považován za absolventa ten, kdo úspěšně ukončil studium na JVŠ po prvním, druhém nebo třetím ročníku hlavní výuky, případně ten, kdo byl později absolventem samostatného oboru hra na klavír) se nikdo neuplatnil jako výlučně koncertní pianista. Mezi absolventy zvučných jmen jsou v literatuře tradičně uváděni např. B. Bakala, J. Blatný, O. Chlubna, V. Kaprál, J. Kunc, J. Kvapil, V. Petrželka a řada dalších, kteří jsou dnes nesporně a právem považováni za významné osobnosti, jež svým dalším působením pozvedly kulturní život města Brna, svou uměleckou i lidskou činností se zasloužily o realizaci mnoha smělých plánů, navazovaly na tradici svých učitelů, otců a dědů a vychovaly řadu žáků, kterým po desetiletí předávaly své kvality. Tyto zásluhy jim jistě nebudou nikdy upřeny. Při vší květnatosti předchozích vět je nutné brát v úvahu následující: výše jmenovaní jsou sice absolventy JVŠ, ale každý z jiného roku. Každý tedy vyšel z poněkud jiného prostředí, protože, jak již bylo uvedeno, osnovy výuky na JVŠ byly značně proměnlivé, a proto i vzdělání absolventů, byť stejného ročníku ale v jiném školním roce, mohlo být velmi odlišné. Ne všichni měli možnost např. absolvovat některé z kurzů vedlejší výuky, ve kterých by se mohli věnovat hlouběji klavírní interpretaci, protože v době jejich studia prostě neexistovaly. Zadruhé je nutné u všech zmíněných kriticky zhodnotit význam této studijní specializace. Byla klavírní interpretace jejich hlavním studijním záměrem na JVŠ? Jaký podíl měla klavírní interpretace mezi dalšími (hudebními) aktivitami, kterým se dotyční věnovali? Jak velký přínos měla jejich pianistická činnost pro tehdejší Brno / Moravu / české země? Odpověď bude zřejmě pro každého poněkud rozdílná. A konečně, někteří vynikající klavíristé z řad absolventů JVŠ neprošli sítem času a přestože ve své době byli jako výkonní umělci velice ceněni, dnes jsou jejich jména zcela zapomenuta. Dobrým příkladem může být Zdeňka Illnerová nebo Anna Seidlová. Asi je zřejmé, že je náročné stanovit kritérium, na základě kterého na tomto místě někteří absolventi budou respektive nebudou uvedeni. Jako vodítko mohou snad posloužit 17

informace o absolventech z Kunderovy monografie, Janáčkovy záznamy a vyjádření o vyspělosti studentů samotných pedagogů klavírní hry. K tomu je nezbytné ještě dodat, že je potřeba chápat zcela odděleně aktivity, které se týkaly výlučně interpretační činnosti těchto absolventů, a aktivity, kterými vynikali jakožto skladatelé, dirigenti atd. Na význam jejich klavírních děl zde tedy nebude brán zřetel. O Zdeňce Illnerové (1877 – 1962), která na koncertě JVŠ interpretovala mj. Schumannovu Sonátu op. 22, se Dalibor vyjadřuje jako o značně pokročilé pianistce.107 Byla především významnou brněnskou pedagožkou. JVŠ navštěvovala v letech 1894 – 1896, ale už od roku 1889 učila hru na klavír v hudební škole Marie Kuhlové, v období od 1897 – 1918 v hudebním odboru Vesny a poté v Besedě brněnské. Jako interpretka se věnovala skladbám F. Chopina, A. Dvořáka, L. Janáčka a V. Nováka.108 Vilém Petrželka (1889 – 1867) studoval na JVŠ mezi léty 1905 – 1908. Za pobytu v Praze (1913 – 1914) bral hodiny klavíru u Karla Hoffmeistera. Po návratu do Brna vyučoval klavír a teoretické předměty v Besedě brněnské (1915 – 1919). Na brněnské konzervatoři a na JAMU vyučoval skladbu.109 Jaroslav Kvapil (1892 – 1958) po absolutoriu JVŠ (studoval v letech 1907 – 1909) odešel na konzervatoř do Lipska, kde byl jeho klavírním pedagogem Robert Teichmüller. Před první světovou válkou koncertoval na Moravě a v Polsku, po založení brněnské konzervatoře se zde stal profesorem klavírní hry. Současně byl korepetitorem opery brněnského Národního divadla a vyučoval na hudební škole Besedy brněnské. Zde se uplatnil také jako pianista. Jeho repertoár byl zaměřený nejvíce na českou klavírní modernu; uváděl díla Vítězslava Nováka (cyklus Pan a Sonatu eroicu, op. 24), Josefa Suka (cyklus O matince) a klavírní skladby Leoše Janáčka. Zasloužil se o šíření klavírního díla Bedřicha Smetany. Doprovázel tenoristu Karla Buriana a jeho bratra, barytonistu Emila Františka Buriana, dále také houslistu Františka Ondříčka. Jako interpret spolupracoval s Českým a Pražským kvartetem. Vyučoval teoretické předměty na konzervatoři a na JAMU. Mezi jeho žáky v oboru skladby patří např. Miloslav Ištván, Ctirad Kohoutek a František a Theodor Schäfer. Jako dirigent a sbormistr provedl mnoho premiér děl autorů české soudobé hudby.110

107

Dalibor, 2. 2. 1895, roč. XVII, č. 7-8, s. 55. Čerpáno z: ŠTĚDROŇ, Bohumír: Illnerová Zdeňka. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 549. 109 Čerpáno z: ČERNUŠÁK, Gracian: Petrželka Vilém. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M-Ž. Praha, 1965, s. 284-286. 110 Čerpáno z: ŠTEDROŇ, Bohumír: Kvapil Jaroslav. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 797-799. 108

18

Václav Kaprál (1889 – 1947) absolvoval JVŠ v roce 1910. V roce 1911 ukončil studia klavírní hry v Brně u Klotyldy Schäfrové. Po válce se v Praze seznámil s metodou Adolfa Mikše a v letech 1923 – 1924 si doplnil vzdělání na interpretačních kurzech u Alfreda Cortota v Paříži. Od roku 1911 vyučoval hru na klavír na vlastní hudební škole v Brně – Králově Poli. Vyučoval rovněž teoretické předměty na brněnské konzervatoři. Jako klavírista se sólově příliš neuplatňoval, vystupoval jako komorní hráč, od roku 1922 zejména v klavírním duu s Ludvíkem Kunderou.111 Anna Seidlová (1895 - ?), studentka JVŠ v letech 1911 – 1913, ukončila tamější vzdělání až po absolvování kurzu vyspělosti (1914). I když její jméno není uvedeno v žádném dostupném hudebním slovníku, Marie Dvořáková, její pedagog v klavírní hře na JVŠ, hodnotila interpretační úroveň velmi vysoko. Svědčí o tom i to, že v roce 1914 na veřejném koncertu JVŠ spolu provedly Rachmaninovovu Fantazii pro dva klavíry.112 Břetislav Bakala (1897 – 1958) studoval na JVŠ mezi léty 1913 – 1915. Poté se stal soukromým žákem klavírní hry Viléma Kurze. Jeho umělecké působení je spojeno především s Brnem. Byl korepetitorem Národního divadla (1920 – 1925), poté pianistou a dirigentem brněnské pobočky Československého rozhlasu (od roku 1926). Stal se vyhledávaným doprovázečem, umělecky spolupracoval např. se svou ženou, sopranistkou Marií Bakalovou, a dále doprovázel violoncellistu Hanse Kindlera nebo pěvce Otakara Mařáka a hrál v klavírním duu s pianistou Anatolijem Nikolajevičem Alexandrovem, absolventem moskevské konzervatoře. Jako klavírista premiéroval Janáčkův Zápisník zmizelého.113 V roli dirigenta se proslavil u nás i v zahraničí (Rusko, Rumunsko, Bulharsko, Polsko) a byl horlivým propagátorem české soudobé hudby.114 Mezi absolventy JVŠ patří i Ludmila Tučková (studovala zde 1897 – 1900), která na JVŠ později klavír také vyučovala. Její pedagogická a koncertní činnost proto byla již uvedena v kapitole Pedagogové.

111

Čerpáno z: ŠTĚDROŇ, Bohumír: Kaprál Václav. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 643-644, a z: http://www.musica.cz/skladatele/kapral-vaclav.html (7. 4. 2013). 112 Čerpáno z: 33. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1914, JA MZM, fond JVŠ, 93.832/V 128a, b, c, 10 f. Pozn.: Z uvedeného nevyplývá, jestli se jedná o Rachmaninovu Fantazii pro dva klavíry op. 5 nebo op. 17. Zmíněná výroční zpráva pochází z roku 1914, proto chronologicky přicházejí v úvahu obě (Rachmaninovův op. 5 vznikl v roce 1893 a jeho op. 17 v roce 1900). Nicméně v programu jsou upřesněny části Fantazie takto: Barkarola, Noc a láska, Slzy a Vzkříšení, z čehož je jasné, že se jedná o Fantazii č. 1, op. 5. 113 Premiéra proběhla v brněnské Redutě 18. 4. 1921. 114 Čerpáno z: ŠTĚDROŇ, Bohumír: Bakala Břetislav. In: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L. Praha, 1963, s. 41-42, a z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=127 5 (7. 4. 2013).

19

8. PŘEVEDENÍ JVŠ NA KONZERVATOŘ115 Podstatná změna na JVŠ nastala už ve školním roce 1916/1917. Dosavadní předměty byly rozděleny do tří samostatných oborů: houslového, klavírního a skladatelskovarhanického. Ti, kteří byli dosud studenty JVŠ, byli zahrnuti do oboru skladatelskovarhanického, a do dalšího školního roku se přijímalo pro každý obor zvlášť. Tím se velmi zvýšil zájem mezi uchazeči o studium na této škole a především se tak vytvořil základ pro vznik těchto oborů na budoucí konzervatoři.116 Janáček o tom píše: „Rosteme v jarním slunci našeho českého státu. Po 37 letech vývinu varhanické školy v Brně dospějeme v brzku zakončení organisace její v konservatoř rázu vysokoškolského.“117 Na jaře roku 1919 Janáček vypracoval učební osnovy jednotlivých oborů a předmětů a v září byla zřízena Státní hudební a dramatická konzervatoř (nyní Konzervatoř Brno) jako soukromý ústav.118 V listopadu byla zestátněna.119 Přestože instituce vznikla sloučením JVŠ a spolků Beseda brněnská a Vesna, předpokládalo se, že na post ředitele nastoupí tehdejší ředitel JVŠ. Nicméně Janáček nikdy nebyl do této funkce oficiálně zvolen120 a ředitelem se stal Jan Kunc. V říjnu 1920 došlo ke sjednocení osnov všech předmětů s pražskou konzervatoří.

115

Čerpáno z: STEIMNETZ, Karel: Role některých bývalých žáků z varhanické školy v tzv. „Janáčkově případu“. In: ZENKL, Luděk – MAZUREK, Jan: Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). 1. vyd., Ostrava: Ostravská univerzita, 2000, s. 73-78. 116 Čerpáno z: KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948, s. 45 117 Cit. z: 37. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1918, JA MZM, fond JVŠ, 93.836/V 132, a, b, c, d, 4 f. 118 Tj. výnos č. 44224/4852 n. o. ze dne 25. 9. 1919, s účinností od 1. 9. 1919. 119 Právo veřejnosti pro školní rok 1919/1920 bylo Státní hudební a dramatické konzervatoři uděleno 19. 11. 1919. 120 Byl však z této funkce oficiálně odvolán, a to 6. 10. 1920.

20

9. ZÁVĚR Dané téma je jistě možné zpracovat z mnoha různých úhlů pohledu. Tím, že do centra pozornosti je zde postavena JVŠ, výuka klavírní hry je logicky sledována spíše v kontextu dění na této instituci. Velká výhoda tohoto nazírání je v tom, že existuje poměrně hodně dochovaných materiálů, které se týkají JVŠ, ať jde o záznamy uložené v JA MZM nebo informace v dobovém tisku. Proto lze dané téma zpracovat vcelku přehledně a srozumitelně. Jako nevýhoda se naopak může zdát, že klavírní hra je vytržena z kontextu ostatního vyučování tohoto předmětu na jiných vzdělávacích ústavech podobného typu v tomto období. Styčným bodem jsou zde pedagogové klavírní hry, kteří kromě JVŠ vždy působili i na jiných hudebních školách. Stejně tak by bylo zajímavé zabývat se klavírní hrou v rámci výuky ostatních nástrojů, které se na JVŠ vyučovaly: sledovat, nakolik spolu jednotlivé obory spolupracovaly, věnovat se podrobněji koncertním aktivitám JVŠ a zaměřit se více např. na takové produkce, kde zazněly komorní a orchestrální skladby. Jestliže Janáček měl opravdu takové ambice a počítal s tím, že JVŠ se jednou stane konzervatoří, a jestliže od konzervatoří opravdu přebíral učební osnovy pro předměty na této škole, stálo by jistě za úvahu porovnat studijní plány interpretačních oborů např. s pražskou nebo vídeňskou konzervatoří. Snad by někoho mohla inspirovat kapitola o absolventech k tomu, aby uvedené osobnosti chápal nejen v rámci takového hudebního zaměření, v jakém je jejich činnost běžně známá a uznávaná (dirigování, skladba, pedagogická činnost…), ale také jako výborné klavírní interprety, kteří mnohdy premiérovali dnes velmi známá díla českých autorů – tehdejších současníků. Jak je vidět, návrhů na další zpracování tématu nebo jeho dílčích částí je celá řada. Způsob, jakým je předkládaná práce zpracována, je pouze jedním z mnoha možných a jakékoliv další pohledy mohou být velmi přínosné a obohacující, aniž by se přitom navzájem vylučovaly. Proto tato práce rozhodně není a nemůže být vyčerpávající.

21

10. POUŽITÉ ZDROJE 10.1. PRIMÁRNÍ PRAMENY Tisk •

Dalibor, ročníky XV – XXXVII

•

JANÁČEK, Leoš: Pěstování zpěvu církevního. Arcidiecéze pražská. In: Cecílie. Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 5. 3. 1875, roč. II, č. 3, s. 21-22

•

JANÁČEK, Leoš: Tož přece aktuelní! In: Hudební listy, 1. 2. 1887, roč. III, č. 8, s. 57-58

•

JANÁČEK, Leoš: Z Brna. In: Cecílie. Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 5. 5. 1875, roč. II, č. 5, s. 38-39

•

JANÁČEK, Leoš: Základové, jimiž se řídí vyučování na slov. průpravnách učitelských v Brně. In: Cecílie. Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 5. 7. 1877, roč. IV, č. 6-7, s. 44-46

Archiválie Třídní knihy •

Varhanická škola v Brně, třídní kniha šk r. 1892/1893, II. roč., 1893/1894, III. roč., JA MZM, fond JVŠ, 92.864/V 9, 87 f.

•

Varhanická škola v Brně, třídní kniha šk. r. 1912/1913, JA MZM, fond JVŠ, 92.902/V 47, 79 f.

•

Varhanická škola v Brně, třídní kniha šk. r. 1914/1915, III. roč., JA MZM, fond JVŠ, 92.908/V 53, 73 f.

•

Varhanická škola v Brně, třídní kniha šk. r. 1918/1919, I., II. a III. roč., JA MZM, fond JVŠ, 92.910/V 55, 89 f.

Katalogy žáků •

Katalog žáků 1890/1891 – 1904/1905, JA MZM, fond JVŠ, 92.946/V 91, 212 f.

•


•


Výroční zprávy •

9. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1890, JA MZM, fond JVŠ, 93.811/V 107, 6 f.

•

10. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1891, JA MZM, fond JVŠ, 93.812/V 108 a, b, 4 f.

22

•

11. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1892, JA MZM, fond JVŠ, 93.813/V 109 a, b, c, 5 f.

•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


23

•


•


•


•


•


•


•

37. výroční zpráva Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě za spolkový rok 1918, JA MZM, fond JVŠ, 93.836/V 132 a, b, c, d, 4 f.

•


•


Ostatní •

Agenda VŠ a JZCHNM – statut JZCHNM, JA MZM, fond JVŠ, 98.926/V 583

•

Učebná osnova VŠ v Brně, JA MZM, fond JVŠ, 99.081/V 0.738, 9 f.

10.2. LITERATURA •

BAJGAROVÁ, Jitka: Hudební spolky v Brně a jejich role při utváření „hudebního obrazu“ města 1860 – 1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005

•

BÖHMOVÁ-ZAHRADNÍČKOVÁ, Zdeňka: Slavní čeští klavíristé a klavírní pedagogové z 18. a 19. století (do založení klavírního oddělení pražské konzervatoře roku 1888). Praha: Editio Supraphon, 1986

•

ČERNUŠÁK, Gracian – NOVÁČEK, Zdenko – ŠTĚDROŇ, Bohumír: Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A-L, Praha, 1963, sv. 2. M-Ž, Praha, 1965

•

Dopisy Zdence. Edičně připravil, předmluvu napsal a poznámkami opatřil František Hrabal. Německý text přepsal, upravil a přeložil Otakar Fiala. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1968

24

•

GABRIELOVÁ, Jarmila: Výuka klavírní hry a klavírní školy v 19. století. In: BLÁHOVÁ, Kateřina – PETRBOK, Václav: Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 24. ročníku sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 4.-6. března 2004. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2004, s. 419-429

•

GREGOR, Vladimír – SEDLICKÝ, Tibor: Dějiny hudební výchovy v českých zemích a na Slovensku. 2. dopl. vyd. Praha: Supraphon, 1990

•

HELFERT, Vladimír: Leoš Janáček: obraz životního a uměleckého boje. Díl 1. V poutech tradice. Brno: O. Pazdírek, 1939

•

KUNDERA, Ludvík: Janáčkova varhanická škola. Olomouc: Velehrad, 1948

•

ŠENKOVÁ, Svatava: Význam Leoše Janáčka pro rozvoj hudební tvorby v Brně. Disertační práce. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2008

•

The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Edited by Stanley Sadie. Macmillian Publishers limited. London, 2001

•

TYRRELL, John: Janáček: Years of a Life. Volume 1 (1864-1914) “The Lonely Blackbird”, London: Faber and Faber, 2006

•

ZENKL, Luděk – MAZUREK, Jan: Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé: sborník z 22. ročníku muzikologické konference Janáčkiana (Ostrava 4. a 5. června 1998). 1. vyd., Ostrava: Ostravská univerzita, 2000

10.3. INTERNETOVÉ ODKAZY •

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik (7. 4. 2013)

•

http://www.imslp.org (15. 4. 2013)

•

http://www.musica.cz/skladatele (7. 4. 2013)

•

http://www.oxfordmusiconline.com (15. 4. 2013)

•

http://www.vilemwalter.cz/mapy (17. 4. 2013)

11. SEZNAM PŘÍLOH •

Příloha č. 1: Počty žáků a vyučované ročníky................................................... i – ii

•

Příloha č. 2: Pedagogové klavírní hry................................................................iii

•

Příloha č. 3: Sídla JVŠ....................................................................................... iv – vi

25

Výuka klavírní hry na Janáčkově varhanické škole

Recommend Documents