VYUŽITÍ PŘÍRODĚ PODOBNÝCH TYPŮ TRVALKOVÝCH VÝSADEB V OBJEKTECH ZAHRADNÍHO UMĚNÍ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

VYUŽITÍ PŘÍRODĚ PODOBNÝCH TYPŮ TRVALKOVÝCH VÝSADEB V OBJEKTECH ZAHRADNÍHO UMĚNÍ Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jiří Martinek, Ph.D.

Vypracovala: Markéta Ježová

Lednice 2012

PROHLÁŠENÍ O AUTORSTVÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití přírodě podobných typů trvalkových výsadeb v objektech zahradního umění vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

Dne 8. 8. 2012 v Lednici

Podpis autora

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Ing. Jiřímu Martinkovi Ph.D. a doc. Ing. Tatianě Kuťkové, CSc. za podnětné vedení, cenné rady, ochotu a trpělivost. Také bych chtěla moc poděkovat rodině a všem blízkým, kteří mne po celou dobu studia podporovali.

Obsah 1

ÚVOD ............................................................................................................................................ 7

2

CÍL PRÁCE ...................................................................................................................................... 8

3

TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 9 3.1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................................................................ 9 3.2 KVĚTINOVÉ VÝSADBY V OBJEKTECH ZAHRADNÍHO UMĚNÍ V RÁMCI ČR ...................................................... 12 3.2.1 Středověká zahrada (5. - 15. století) .................................................................................... 12 3.2.2 Renesanční zahrada (14. – 17. století) ................................................................................. 14 3.2.3 Barokní zahrada (16. století – polovina 18. století) ............................................................. 15 3.2.4 Francouzská klasicistní zahrada (17. - 18. století) ................................................................ 17 3.2.5 Zahrada romantismu (konec 18. – 19. století), krajinářské parky ........................................ 17 3.2.6 Zahradní architektura 19. a 20. století ................................................................................. 18 3.3 PŘÍRODĚ PODOBNÉ BYLINNÉ VEGETAČNÍ PRVKY.................................................................................... 23 3.3.1 Trendy v navrhování a zakládání trvalkových záhonů ......................................................... 25

4

MATERIÁL A METODA ................................................................................................................. 28 4.1 MODELOVÝ OBJEKT........................................................................................................................ 28 4.1.1 Lokalizace ............................................................................................................................. 28 4.1.2 Klimatické poměry................................................................................................................ 28 4.1.3 Historie ................................................................................................................................. 28 4.1.4 Současný stav ....................................................................................................................... 29 4.2 METODA ..................................................................................................................................... 29

5

VÝSLEDKY .................................................................................................................................... 31 5.1 NÁVRH VÝSADBY VYTRVALÝCH BYLIN S PŘÍRODĚ PODOBNÝM CHARAKTEREM .............................................. 31 5.1.1 Společenstvo travin .............................................................................................................. 32 5.1.2 Společenstvo suchomilných druhů rostlin ............................................................................ 33 5.1.3 Podrostové společenstvo ...................................................................................................... 34

6

DISKUZE ...................................................................................................................................... 36

7

ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 38

8

SOUHRN ...................................................................................................................................... 39

9

RESUME ...................................................................................................................................... 39

10

SEZNAM ZDROJŮ......................................................................................................................... 40

11

OBRAZOVÉ TABULE ..................................................................................................................... 43

12

PŘÍLOHY ...................................................................................................................................... 44

1

ÚVOD Jen těžko bychom hledali v objektech zahradního umění atraktivnější prvek než

květinový záhon, či výsadbu. Květiny díky své široké škále barev a tvarů a díky velkému množství různorodých textur nabízejí možnost rozmanitých a zajímavých kombinací, které tak vytváří velice působivé kompoziční prvky v sadovnických úpravách.

Přestože

uplatnění

květinových

výsadeb

bylo

z určitých

důvodů

v jednotlivých etapách vývoje zahradního umění často opomíjeno a jejich významu pro zahradní architekturu se přikládala rozdílná váha, vždy se květiny do života člověka více, či méně promítaly. V současné moderní urbanizované době logicky vzrůstá touha člověka po návratu k přírodě, proto se uplatnění kvetoucích rostlin těší stále větší oblibě. Květinové výsadby jsou tak vítanou a neotřelou změnou v protikladu k mnohdy neosobnímu a chladnému okolnímu prostředí města. Do podvědomí obyvatel se stále více dostávají přístupy šetrnější k životnímu prostředí, je patrná snaha o vhodnější hospodaření se zdroji a energiemi. Právě výsadby vytrvalých bylin jsou vhodnou variantou v porovnání např. s každoročně obnovovanými porosty letniček, či cibulovin a hlíznatých rostlin. Trvalky se tedy v poslední době dostávají do popředí více než oprávněně. Jejich porosty není nutné každoročně obnovovat, jelikož na stanovišti přetrvávají i mnoho let, z čehož logicky vyplývá menší ekonomická náročnost. Dále mají vytrvalé byliny široký rozsah uplatnění, co se týče jejich života na různorodých stanovištích. Mnohdy jsou to právě trvalky, které se tak stávají díky své vysoké odolnosti k extrémním klimatickým podmínkám jedinou skupinou rostlin, jenž dokáže na extrémních stanovištích vegetovat. Zajímavým typem těchto typů výsadeb jsou přírodě podobné výsadby vytrvalých bylin, založených na přírodních procesech, kdy při správném, tedy kvalitním, odborném založení vyžadují spíše extenzivní údržbu na místo intenzivní. Do budoucna se tedy jedná o výsadby s velkým potenciálem a byla by velká škoda, kdybychom jej my, zahradní architekti nedokázali vhodně využít.

7

2

CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je zpracování literární rešerše na téma přírodě

podobných typů vegetačních prvků se zaměřením na výsadby vytrvalých bylin v objektech zahradního umění a přírodě podobné výsadby vytrvalých bylin v rámci České republiky. Práce se dále podrobněji zabývá historií tvorby těchto vegetačních prvků, jejich typologií a kompozicí, používaným sortimentem, či dalšími atributy. Praktická část je zaměřená na vlastní návrh výsadby z vytrvalých bylin s přírodě podobným charakterem v rámci zvoleného modelového objektu zahradního umění. Součástí analýzy objektu je studium archivních pramenů, případné projektové dokumentace a zejména vlastní terénní průzkum, ze kterého návrh vychází. Pojednává o jeho historii a současném stavu, vyhodnocuje jednotlivá fakta a reaguje na ně přiměřeným návrhem vycházejícím z konkrétního místa, dle specifických požadavků. Cílem této práce bylo zabývat se zakládáním a následnou péčí o navržený vegetační prvek a tuto problematiku doplnit a objasnit vhodnou a výstižnou obrazovou dokumentací.

8

3

TEORETICKÁ ČÁST

3.1 Definice základních pojmů KAVKA (1971) v Naučném slovníku zemědělském charakterizuje květiny jako: „rostliny pěstované pro výzdobu zahrad a parků, příbytků, balkonů a oken, pro řezy do váz a vazačství. Podle způsobu pěstování rozdělujeme je na k. venkovní a skleníkové.“ Květiny jako takové můžeme samostatně vyčlenit do určitých charakteristických skupin a to díky výrazným ekologicko – pěstitelským nárokům, ve kterých se značně liší. Dle těchto nároků je lze rozdělit následovně: 1) Letničky (annuely) Definuje KASPAROVÁ (1993) jako: „rostlinné druhy, které lze použít k okrasným účelům pouze v jednom vegetačním období. Jsou to jednoleté rostliny (anunuely), které v jediném vegetačním období vyklíčí, vyrostou, vykvetou, přinesou plody se semeny a celé uhynou. Jejich vegetační doba je v našich podmínkách maximálně 10 měsíců.“

2) Dvouletky (bienny) Jak uvádí KASPAROVÁ (1993) „dvouletky jsou druhy, které ke svému plnému vývinu a bohatému kvetení vyžadují zimní klidovou fázi. V polovině prvního roku vyklíčí a vytvoří listovou růžici, po přezimování – zjara druhého roku – rozkvetou a během léta dozrají. Jejich vegetační cyklus trvá 10 až 14 měsíců včetně zimního období. Typické „bienny“po dozrání semen uhynou. Jiné druhy mohou na stanovišti zůstat déle. Zpravidla však jejich mrazuvzdornost je v prvním roce největší, a proto se vysévají každoročně, podobně jako letničky, jen s určitým fázovým posunem. Vysazují se na podzim, vykvétají na jaře. V tomto časovém rozvrhu velmi vhodně doplňují letničky v uceleném cyklu celoroční výsadby.“ 3) Trvalky (pereny, ostálky) MÜLLEROVÁ (1964) uvádí, že vytrvalé byliny jsou takové rostliny, které „zůstávají na stanovišti několik let. Nepříznivým vegetačním podmínkám přes zimu odolávají však většinou jen jejich podzemní orgány, tj. kořeny, oddenky, hlízy nebo cibule, které je přečkávají ukryty v zemi. Listy, stonky a ostatní nadzemní části u většiny 9

trvalek přes zimu zahynou a vyraší vždy na jaře znovu z neporušených podzemních částí, do kterých se na podzim stáhla většina zásobních látek“. Botanicky pak charakterizuje trvalky jako „víceleté nedřevnaté rostliny, které přečkávají období nepříznivých životních podmínek většinou jenom podzemními částmi ve stavu asfyxie“.1

Dle ekologicko – pěstitelských požadavků dělí MACHOVEC (1983) vytrvalé byliny následovně: ● Oreofyty – rostliny horských stanovišť ● Xerofyty – rostliny suchých stanovišť ● Mezofyty – rostliny průměrných stanovišť, bez extrémních podmínek ● Hydrofyty – rostliny pobřežních porostů a močálů ● Hygrofyty – vodní rostliny ● Psamofyty – rostliny písčitých stanovišť ● Halofyty – rostliny zasolených stanovišť 4) Cibulnaté a hlíznaté rostliny Jak uvádí MACHOVEC (1983) cibulnaté a hlíznaté rostliny jsou v postatě „trvalky se specificky utvářenými orgány, pomocí nichž překonávají nepříznivá, zpravidla extrémně suchá období v průběhu vegetace“. Květinové

výsadby

definuje

FRÝBORTOVÁ

(2011)

jako:

„výsadby

jednoletých nebo vytrvalých rostlin, v nichž mohou nalézt své uplatnění všechny pěstitelské skupiny, to znamená letničky, dvouletky, cibulnaté a hlíznaté rostliny a trvalky, které slouží k sezónnímu či dlouhodobému okrášlení prostředí, které nás obklopuje. Charakter těchto výsadeb je určován mnoha faktory, na základě nichž nacházejí své uplatnění v městském i venkovském prostředí, ve veřejné či vyhrazené zeleni nebo soukromých objektech“.

1

Asfyxie je stav úplného klidu až strnulosti, ve kterém jsou zcela utlumeny všechny životní funkce rostliny (MÜLLEROVÁ, 1964).

10

Pojem květinový záhon definuje MAREČEK (1977) jako: „forma uplatnění květin v zahradně architektonické tvorbě. V soustavě zeleně jsou květinové záhony zpravidla vždy velmi nápadným prvkem, působícím v různé míře svojí barevností, tvarem a texturou. Prostorovému rozmístění květinového záhonu v kompozici se proto musí věnovat mimořádná pozornost. Široká škála estetické působivosti květin, pěstovaných květinových záhonů, vytváří možnost jejich použití od více méně samostatných květinových partií až k pouhým květinovým doplňkům“. PEJCHAL (2005) definuje přírodě podobný vegetační prvek takto: „svým charakterem (druhová, prostorová a případně věková struktura) se významně blíží jak rostlinným

společenstvím

přirozeného

a

polopřirozeného

charakteru,

tak

i spontánně vzniklým společenstvím rostlin přírodě vzdáleným. Vykazuje tedy z praktického hlediska již nezanedbatelný stupeň autoregulace, respektive spontaneity, dlouhodoběji se však bez cílené péče neobejde. Jeho vlastnosti a/nebo širší kontext, ve kterém se nachází, jsou též výsledkem kompozičního záměru“. Dále uvádí, že pravé přírodě podobné vegetační prvky jsou mnohdy zakládány výsevem směsi semen, či výsadbou sazenic vícero druhů dle náhodného výběru. Vhodnou volbou je kombinace těchto způsobů založení takového typu záhonu – tedy výsadbou dominantních druhů rostlin v kompozici, zbylý prostor pak založit výsevem, či výsadbou dle náhodného výběru. Pro přírodě podobné vegetační prvky jsou velmi důležité některé vlastnosti vytrvalých bylin, např. jejich schopnost zplaňování, které MÜLLEROVÁ (1964) charakterizuje jako „samovolné a rychlé rozmnožení jistého druhu“. Zároveň dodává, že: „schopnost zplanění záleží značně na vitalitě každého druhu. Různé druhy rostlin potřebují různě dlouhou dobu k tomu, aby zvětšily svůj počet, aby se rozmnožily. Trvalky k tomu mají zvlášť dobré předpoklady, neboť mají k dispozici nejen semena, ale i výběžky a oddenky, odnože a jiné orgány k vegetativnímu množení“.

11

3.2 Květinové výsadby v objektech zahradního umění v rámci ČR Téměř u každého z kulturních národů se setkáváme se zmínkami o květinách, které svojí existencí zpříjemňují životní prostředí člověka. Zejména vytrvalé byliny jsou oblíbenou a důležitou skupinou okrasných rostlin, které mají široké spektrum využití jak v zahradách, tak i veřejné zeleni. Historie jejich používání je dozajista stejně stará, jako zahradnictví samo, jelikož si nelze představit jakoukoli zahradu bez využití květin. 3.2.1

Středověká zahrada (5. - 15. století) Po dlouhou dobu byly trvalky spolu s dřevinami ve střední a severní Evropě

jedinými okrasnými prvky středověkých zahrad. Vytrvalé rostliny se vyskytovaly v soukromých zahradách měšťanských domů, či selských usedlostech, zahrady tedy byly výhradou majetnějších vrstev obyvatel, nebo součástí zahrad klášterních (FULÍN 1925). Hradní zahrady byly limitovány dispozicí architektury sídel, zahrady proto byly povětšinou stěsnané na velmi malém prostoru, umístěné nejčastěji do hradních příkopů. MARTINEK (2004a) uvádí, že vytrvalé rostliny byly součástí převážně užitkových zahrad, jejich výběr byl však poměrně omezený, často měly náboženský, či symbolický význam. Neexistují jasná fakta o tom, že by pereny byly využívány pouze pro svoji estetickou hodnotu. Zahrady v tomto období se ubíraly spíše praktickým směrem, rostliny byly pěstovány převážně pro užitek, tzn. kořeninové rostliny, rostliny s využitím v kuchyni, dále pak rostliny pěstované pro kosmetické účely např. masti, esence a vonné oleje a další. Samostatnou

skupinou

byly

bylinky,

jenž

byly

mnohdy

vyčleněny

v samostatných zahradách, které byly rozčleněny na malé obdélníkové záhonky. Součástí zahrad byly dále tzv. růžové zahrady, nebo zahrady lásky okrasného charakteru. V českých zahradách byly pěstovány hlavně růže, většinou však rostliny léčivé a pro potřeby kuchyně. Zahrady tedy primárně sloužily jako zdroj užitku, krása a potěšení z rostlin bylo až druhotné. Užitkové rostliny tvořily v kombinaci s okrasnými rostlinami (jenž byly uplatňovány v mnohem menší míře) formální záhony pravidelného půdorysu, zásadně symetrické, zpravidla vyvýšené, jednoduchých linií, často byly vymezeny a ohraničeny stříhanými plůtky (Buxus, Myrtus). Soukromé zahrady byly podobné těm hradním, ty veřejné sloužící měšťanům se pak nacházely za hradbami

12

města, součástí byly louky využívané k promenádám a slavnostem, byly jevištěm veselic, her a slavností. Později se tento prostor vyvinul v obchodní plochu. Obdobou těchto prostorů byly panské obory vyhrazené taktéž k zábavám šlechty, či lovům ve vyhrazených oborách. Později byly zřizovány rozsáhlejší okrasné zahrady vzdálenější od obydlí, jejich prostor vymezovaly pevné, vysoké zdi. Zdobným motivem byl povětšinou okrasný záhon ohraničený nízkým plůtkem, v zahradách byla často zřizována i drnová sedátka s dřevěným hrazením, kamenné kašny, fontány a věže, které byly umisťovány ve středu, nebo okrajové části zahrady či větší stavby jako např. gloriety. Dále pak koupadla, rybníky, nebo voliéry (DOKOUPIL, 1957). Jak uvádí FULÍN (1925), zahrady byly obohacovány o exotické druhy rostlin nejprve ze zemí alpských, podkarpatských a balkánských, s nimiž byly vedeny obchodní styky, později taktéž země Orientu. Značný podíl na šíření květinářství pak mělo stěhování národů a křižácké války. Klášterní zahrady umístěné uvnitř klášterního komplexu a s nimi spojené rajské zahrady byly situovány uprostřed kláštera, na čtvercovém půdoryse obklopeném křížovou chodbou a arkádami. Měly okrasný charakter, sloužily k odpočinku a procházkám. Daly prostor kvetoucím vytrvalým rostlinám, jenž nesly náboženský význam. V těchto zahradách byly záhony vyvýšené s obrubou z desek, nebo suché zídky. Většina druhů vyžadovala samostatné oddělené záhony, proto byla celá zahrada členěna na pravidelná pole. Pereny (např. Rosa, Lilium, Convallaria, Viola) se zde často vyskytovaly i mimo záhon - v trávníkových plochách tzv. květnaté trávníky, nebo např. jako pnoucí rostliny pokrývající dřevěné treláže. Středobodem těchto zahrad byla studna, k níž se křížovitě sbíhaly cesty. Dále ke klášteru náležely užitkové zahrady s ryze praktickou funkcí. Tyto zahrady se specializovaly na pěstování ovoce a zeleniny pro potřeby kláštera, později byly doplněny o funkci rekreační – tedy k procházkám a odpočinku. Podobnou funkci měly i přilehlé sady a vinice, které byly zakládány v bezprostřední blízkosti těchto klášterů. Jejich architektonické prostředí zůstalo často zachováno vhledem k soukromému, či polosoukromému charakteru těchto staveb (DOKOUPIL, 1957). Klášterní zahrady se od tohoto období objevují paralelně i v dalších stylech zahradního umění. Napříč styly si stále ponechávají prosté, jednoduché uspořádání pravidelných polí. Složitý stavební vývoj a rozsah klášterních staveb vedl ke vzniku mnoha typů zahrad, ať už to byly specializované užitkové až po dekorativní

13

s reprezentativním charakterem, které vznikaly jak uvnitř, tak na okraji těchto komplexů. Přírodě podobné výsadby vytrvalých bylin se zde uplatňovaly ve formě již zmíněných květnatých trávníků. Jednalo se o plochy jemných druhů trav v kombinaci s planými druhy trvalek (Aquilegia, Bellis, Campanula, Convallaria, Dianthus, Fragaria, Primula, Taraxacum, Viola atd.), které se vyskytovaly v porostech pod užitkovými stromy (MARTINEK, 2004b).

3.2.2 Renesanční zahrada (14. – 17. století) Renesance se opět přiklání k antickým principům a ideálům, což značně ovlivnilo smýšlení člověka, výtvarné umění a celkové prostorotvorné zásady, byl to jakýsi myšlenkový odboj vůči středověku. Imaginární pojednání prostoru bylo nahrazeno jasnou skladbou tvarů, hmot a prostorů, pravidelným rytmem a harmonií. Kolébkou renesance je jednoznačně Itálie. Její principy do naších zemí pronikaly postupně

prostřednictvím

italských

umělců,

jenž

u nás

pracovně

působili,

nebo přes sousední a přilehlé země (např. Holandsko) a středověký ráz našich měst a vesnic se začal pozvolna přetvářet. Nutno podotknout, že zahradní umění nebylo touto významnou epochou zasaženo natolik, jako např. architektura. Gotická zahrada místy přežívala až do dob třicetileté války (1618–1648), zároveň však dozajista podléhala italským trendům, které se v našich zahradách znatelně projevily. V této době se zahrada stává plnohodnotnou, neodmyslitelnou součástí šlechtického sídla. Renesanční zahrada do určité míry přebírá pravidelné členění prostoru z gotiky vyjádřené pravidelných rozvržením cest a stavebními prvky jako byly altánky, kolonády, arkády, letohrádky, či vodní prvky v podobě kašen a vodních nádrží. Tyto stavby byly spojnicí mezi stavbou a zahradou, jenž je navzájem propojovaly v jednolitý kompoziční celek - alespoň v Itálii tomu tak nepochybně bylo. U nás z počátku tohoto období setrvává dům a zahrada ve středověké odloučenosti, během vývoje však často tvoří architektonickou jednotu. Zahrady byly často doplněny o terasy, které byly typickým znakem renesance, které byly často doplňovány systémy schodišť a ramp, lemovány balustrádou (DOKOUPIL, 1957). Kompozice zahrad byla pravoúhlá, zachovávající osovou symetrii. Zahradní parter tvořily jednotlivé záhony na pravoúhlém půdoryse, vymezené cestní sítí. Jednalo se o barevně bohaté parterové vzory s jednoduchým geometrickým vnitřním členěním, 14

doplněné o nízko stříhané živé plůtky. Zahrada byla půdorysně a prostorově přehledná i díky sloupovitým formacím vegetace. Součástí bohatých parterových vzorů byly v italské zahradě i některé vytrvalé byliny a hlíznaté rostliny v kombinaci s různými exotickými rostlinami, mnohem častěji se však pereny uplatňovaly v samostatných zahradách, jenž byly od těch reprezentačních jasně odděleny a sloužily především pro výzdobu interiérů, resp. k řezu, popř. v kombinovaných záhonech s letničkami. Záhony opět často kombinovaly užitkové rostliny s okrasnými (DOKOUPIL, 1957; MARTINEK, 2004a). DOKOUPIL (1957) uvádí, že zahradní tvorba se však neomezovala pouze na šlechtické zahrady.

Měšťanské zahrady si zachovaly především užitkový ráz.

Zahrady a vinice byly situovány na parkány a hradební příkopy. Měšťané si zřizovali zahrady také při svých domech, kde to nebylo možné, alespoň vysazovali stromy (především Tilia, Juglans, Juniperus) pod nimiž byly často kamenné stoly a květinové záhony osázeny karafiáty. Používání karafiátů společně s cypřiši je v Pražských zahradách zaznamenáno již od r. 1539. Dle MARTINKA (2004b) se v renesanční a barokní zahradě vytrvalé byliny přírodě bližším způsobem výrazně neuplatňovaly. Vytrvalé byliny se nacházeli spíše naokraji zájmu, přestože právě v těchto obdobích můžeme nalézt vznik některých typů bylinných vegetačních prvků, jak je známe dnes. Některé z vytrvalých bylin (např. Convallaria, Viola, Thymus), cibulovin (Lilium, Gladiolus, Hyacinthus) a dalších exotických rostlin byly používány v italské renesanční zahradě jako součást parterových vzorů. Přestože se renesanční zahrada dochovala v českých zemích do dnešní doby pouze v několika málo fragmentech, významně se podepsala na přínosu vývoje zahradní tvorby v naší zemi. Na začátku 17. století renesanční zahrada ztrácí na významu v důsledku nastávajícího období manýrismu a postupně se přetváří v zahradu barokní.

3.2.3 Barokní zahrada (16. století – polovina 18. století) Navazuje na období manýrismu, přechodné období mezi renesancí a barokem, které vzniká v Itálii, odkud se šíří do celé Evropy. Barokní zahrada je svébytným uměleckým architektonickým prostorem a jako taková je chápána především jako prostor reprezentační, dávající na odiv bohatství, postavení ve společnosti a moc. Oproti rytmické členitosti renesanční zahrady, která měla vždy uzavřené nádvoří je hlavním 15

motivem barokní kompozice výrazná osovost. Zámek, nebo palác s otevřeným nádvořím je vždy hlavním prvkem a zároveň konečným prvkem osy a spolu se zahradou, či parkem tvoří jednotný kompoziční celek. Je doplněn soustavou četných doprovodných užitkových staveb jako např. jízdárny, konírny, kabinety, divadla, dále míčovny a oranžérie uplatňovaných již v období renesance, které však baroko ještě více rozvíjí (DOKOUPIL, 1957). V zahradách nalézáme četné prvky, jako jsou arkády, kolonády, letohrádky, kašny, umělecká díla v podobě soch a plastik stojících v místě křížení cestních sítí, či zdůraznění významných bodů. V tomto období se výrazně rozvíjí typ italské zahrady. Ty byly často situovány ve svahu, charakteristické svým členitým, stupňovitým terénem s dalekými úzkými průhledy, které byly zakončovány kompozičním prvkem (většinou umělecké dílo) - tzv. point de vue, však již mimo uchopitelné hranice zahrady. Výběr místa byl stěžejní, byla vyhledávána místa s atmosférou, dramatickým výhledem a výrazným geniem loci. Voda se tu vždy vyskytovala v pohybu, za doprovodu jejího zvuku v různých formách. Tyto zahrady se často se rozkládaly na nevelikých plochách, zato s tvarově bohatou výzdobou záhonů a vegetace. Byla výrazným protikladem francouzského typu zahrad, jenž své principy plně rozvinula v klasicistní zahradě. Ústředním prostorem barokní zahrady je opět parter rovinného charakteru, bohatě zdobený nízkými květinami. Ten je doplněn fontánami a mnoha plastikami obklopen kulisou výrazně tvarované zeleně, tzv. boskety s četnými průhledy. Záliba v ornamentální dekoraci je přenášena na dosud netradiční zpracování parterů s bohatstvím rozvilinových křivek a brodérií. Linie jsou prolamovány v oblouky a spirály. Ornamentální partery byly inspirovány vzory orientálních koberců, dominujícím motivem byly stylizované rostlinné formy. Květinové výsadby byly okázalé, hravé a honosné, orámované nízce stříhanou stálezelenou vegetací, jenž byly často ozvláštněny barevným sypkým materiálem (např. štěrk, antuka, či písek), jenž zajímavě kontrastoval s použitou rostlinnou výsadbou, plastického charakteru (DOKOUPIL, 1957). Jak uvádí MARTINEK (2004b), významným prvkem byly tzv. plantes – bandes. Jednalo se o úzké záhony, jenž daly vzniknout rabatovým záhonům, jak je známe dnes.

16

3.2.4 Francouzská klasicistní zahrada (17. - 18. století) Tento umělecký směr vzniká ve Francii za absolutistické vlády Ludvíka XIV., odkud se šíří do celé Evropy, kde silně ovlivňuje zahradní umění. Někdy tento styl bývá nazýván barokním klasicismem. Jelikož se jednotlivé prvky baroka a klasicismu dosti mísí, často bývá uváděn jako jeho součást. Zahrady se vyznačovaly neobvyklými dimenzemi a měřítkem, postrádaly lidské měřítko. Nebyly pouze komorním prostorem, ale reprezentovaly svého panovníka, dávaly na odiv jeho moc a majetek. Utváření prostoru bylo dokonale promyšlené a rafinované, palác se zahradou tvořily jeden ucelený koncept, kdy palác byl vždy hlavním a nadřazeným prvkem dominujícím celému prostoru zahrady a okolní krajině, dominujícím hlavním pohledům, od něj se odvíjel krajinný průhled a naopak i zpětně uzavíral perspektivu hlavní osy. Iluzivní nekonečno zahrad bylo vytvořeno mistrnou prací s terénem a perspektivou v kombinaci s vodními prvky, krajina se zde přizpůsobovala zahradě. Významnou osobností této doby byl zahradní architekt André le Nôtre, tvůrce proslulých zahrad ve Versailles. Vegetace je tu přísně upravena, má jasný řád, linie a kontury např. v podobě stříhaných bosketů, udržované travnaté partery v kontrastu s jemnými brodériemi a rozvilinovými křivkami, popínavé rostliny doplňují treláže, které jsou oblíbenou součástí zahrad. Není dogmatem, že součástí záhonů jsou pouze okrasné květiny, v záhonech

se

vyskytují

i v kombinaci

s užitkovými

rostlinami

a

bylinkami

(DOKOUPIL, 1957). 3.2.5 Zahrada romantismu (konec 18. – 19. století), krajinářské parky Původně vázaná a přísně komponovaná soustava barokní zahrady ztrácí svůj formální řád pod tíhou množství požadavků společnosti. To vedlo k roztříštění původních velkorysých myšlenek, jenž zásadně mění dosavadní architekturu zahrad. Idea o kompozici zahrady 19. století je zásadně odlišná od dosavadního historického vývoje. Jako protipól přehledných květinových parterů, společenským terasám a mnohým stavbám, nastupuje přírodní prostor charakteristický svými průhledy k vyhlídkovým glorietům a zasněnými zákoutími. Velkorysé měřítko zahrad mnohdy zůstává zachováno, zvláště pak, pokud parková úprava pouze upravuje původní barokní dispozici. Přírodní krajinářství do našich zemí proniká prostřednictvím Anglie, Německa a k nám povolaným odborníkům. Po jejich vzoru vznikají přirozené přírodní scenérie, kde je architektura je pouze jakýmsi akcentujícím prvkem, dotvářejícím okolní krajinu (DOKOUPIL, 1975). 17

Jak uvádí FULÍN (1925), z Anglie se potom tento trend zahrad začal rozšiřovat do ostatních zemí Evropy, čímž se přirozeně zvyšovala touha a poptávka získávat nové, dosud nepoužívané druhy rostlin. Poznáváním severních států amerických, vědeckými výpravami do střední Asie a výstupy na ledovce se dostalo zahradám dosud až netušeného bohatství rostlin, zejména pak peren. Podstatou tohoto stylu byly rozsáhlé úpravy založené na přirozeně modelovaných travnatých plochách doplněných vodními plochami a stromy, jenž byly sázeny solitérně, či ve skupinách, trvalky se však v těchto velkorysých úpravách příliš nevyskytovaly. Protikladem byl ferme ornéé – tzv. okrasný statek, vyskytující se zejména v druhé polovině 18. století v Anglii. Zde se používaly vytrvalé rostliny ve formě záhonů jako předsadba živých plotů a skupin keřů, nebo ve formě popínavých rostlin (MARTINEK, 2004a). Významnými zahraničními osobnostmi, které se výrazně podílely na utváření podoby parků, či zahrad v tomto období byl např. Joseph Spence, který se znovu zasadil o uplatňování vytrvalých bylin, zejména domácích druhů rostlin v zahradách. Inspiroval také další autory, jenž jeho myšlenky a principy přebírali a rozvíjeli dál ve svých knihách (např. Thomas Whately a Sir William Chambers). Dále to byl Jonh Claudius Loudon, jenž utvořil nový zahradnický styl a preferoval exotické druhy rostlin, tento počin však použití přírodně podobných typů trvalkových výsadeb spíše popírá. Tato doba se vyznačuje zvýšeným zájmem o jednotlivé druhy rostlin, jejich texturu, barvu apod. Roste rovněž vliv tzv. cottage garden – staré anglické venkovské zahrady. Anglie se díky vhodným podmínkám pro pěstování trvalek stala kolébkou klasických trvalkových záhonů (tzv. perennial borders), průkopníkem v jejich použití se stal Shirley James Hibberd. Předcházel myšlenkám Williama Robinsona, který přišel se zcela novým konceptem přírodní zahrady – tzv. wild garden, kde prosazoval přírodní zahrady s prvními náznaky použití planých rostlin a přírodních procesů. Jeho tvorba hledala vzor v přírodě, propagoval zahradničení na ekologických principech (MARTINEK, 2004a). 3.2.6 Zahradní architektura 19. a 20. století 19. století je stoletím veřejného parku, reakcí na sociální potřeby společnosti, konkrétně na potřeby hygienické – těla i ducha, potřeby rekreace a reprezentace. Tyto souvislosti si vyžádaly zásadní změny vývoje města - fortifikace svírající město vůči okolní krajině byly bořeny, vznikaly tak okružní třídy, jakési zelené prstence lemující 18

město např. po vzoru vídeňské Ringstrasse, či přestavby Paříže. Na plochách bývalých hradeb jsou zakládány veřejné parky (např. jako první v ČR park Lužánky v Brně), aleje, promenády a doprovodné stavby zajišťující rekreační program. Taktéž soukromí majitelé zahrad, jako byla šlechta a bohaté měšťanstvo zpřístupňují zahrady veřejnosti. Tímto počinem se význam zahradního vývoje přiklání z velkých soukromých parkových úprav i na veřejné sady a tím se zvyšuje zájem nejširších vrstev, zeleň se tak stává organickou součástí městské urbanistické struktury (DOKOUPIL, 1925). Jak uvádí FULÍN (1925), sortiment vytrvalých rostlin v Česku byl do 50. let 18. století velice omezený, výrazný posun v českých zemích nastal až v polovině 19. století. Inspiračním zdrojem byla Anglie a Německo, významné byly zejména publikace Williama Robinsona a Willyho Langa. Do zmiňované poloviny 19. století byly spíše upřednostňovány na údržbu náročné letničkové záhony, trvalkové záhony v menší míře. Trvalkové výsadby se v zahradách objevovaly v podobě klasických, trvalkových záhonů - dříve nazývané plnosadby, dále pak jako obruby keřových skupin, trvalky jako solitéry, trvalkové skupiny vysázeny v kruhovitých záhonech volně v trávníku, či jejich kombinace. Další významnou zahraniční osobností této doby je Gertruda Jekyll a její trvalkový záhon založený na ekologických principech a sestavený tak, že se jednotlivé vývojové cykly navzájem doplňovaly a vznikly tak vysoce esteticky působící záhony. Vytrvalé byliny často pro větší efekt doplňovala navíc dřevinami, letničkami, cibulovinami a hlíznatými rostlinami apod. V německých zemích je to Willy Lange často nazýván jako zakladatel nového zahradního stylu v Německu. Jeho záhony byly vytvořené na ekologickém základě, rostliny třídil dle ekologických stanovišť, od kterých se odvíjí specifické nároky. Myšlenky přírodní zahrady se začaly uplatňovat také v Americe, zejména od 80. let 19. století, např. Frank Lloyd Wright, Jense a Frederic Law Olmsted Jensen – uplatňující ve svých návrzích hlavně domácí druhy rostlin (MARTINEK, 2004a). Taktéž v českých zemích nalezneme osobnosti uplatňující ve svých návrzích trvalky. V 1. polovině 19. století to byl např. František Thomayer, kdo se zasadil o prosazení peren v Čechách. Jeho tvůrčí invence byla netradiční, nepřeberná (např. florální ornamenty, či národní znaky ve formě motivu lva, či koruny), dokázal mistrně pracovat s rostlinami. Květinové partery které navrhoval, často korespondovaly s prvky architektonického slohu okolních budov a výtvarných objektů. Jedinečná je taktéž jeho práce s terénem a jeho netradičními modelacemi. Jeho návrhy, potažmo realizace, 19

na nichž se i velmi často aktivně podílel, jsou vesměs krajinného rázu s vysokým zastoupením vytrvalých rostlin, jenž byly používány v přírodním stylu (KUBEŠA, 2009; STEINOVÁ, 2008). Dalším významným zahradním architektem první republiky byl Josef Kumpán, jenž se věnoval projektům veřejných parků, soukromých zahrad, zámeckých zahrad a hřbitovů. Byl taktéž autorem odborných publikací o zahradách. Další osobností tohoto období byl Martin Fulín, jehož hlavní náplní jeho životní práce byla v odborné literární činnosti, která byla velkým přínosem v literatuře zabývající se zahradní a krajinářskou problematikou, ale i pro laickou veřejnost (FRÝBORTOVÁ, 2011). Od poloviny 19. století se výrazně zvýšily aktivity botanických společností, přírodovědeckých klubů, výzkumů týkajících se domácích druhů rostlin a odborných publikací. Ty se po vzoru ze zahraničí detailně zabývaly trvalkami, resp. jejich rozdělením, způsobem uplatnění dle jejich nároků, pěstováním a množením, či chorobami a škůdci. Součástí těchto publikací jsou aktuálně pěstované rody a jejich důkladný popis, např. Fulínova kniha Květiny zahradní v zimě venku vytrvalé se zdařilými ilustracemi. Významnou knihou této doby byl také Prodomus květeny Čech a Moravy od profesora Čelakovského. S pronikáním domácích druhů trvalek v českých zemích stále stoupala obliba horských rostlin vyznačujících se miniaturním vzrůstem, které však bylo velice obtížné pěstovat. Známým obdivovatelem a sběratelem právě těchto rostlin byl hrabě A. Silva-Tarouca, jenž vytvořil ve své zámecké zahradě v Průhonicích nejkrásnější alpinum u nás ve své době. Mimo jiné byl také spisovatelem a nadšeným zahradníkem. Ilustrovanou publikací Dendrologické společnosti v Praze, na které se podílel a jenž se opírá o zkušenosti a výzkumy, se snažil o propagaci peren v parcích a zahradách. Vytrvalými bylinami se v českých zemích zabývalo i mnoho dalších zahradníků. V zahradách se postupem času začal rozšiřovat exotický rostlinný materiál z různých zemí světa např. Severní a Jižní Amerika, východní Asie, Balkánu, Kavkazu a dalších. Úroveň trvalkových výsadeb v meziválečném období 20. století byla srovnatelná se sousedními zeměmi. Import rostlin do českých zemí byl realizován také především díky řadě botanických zahrad a arboret zabývajících se introdukcí např. Arnold Arboretum v Bostonu, Edinburgh, Kew, Les Barres Francie, Morton Arboretum (Lisle, Illinois) a dalších (MARTINEK, 2004 a). Nové architektonické slohy 20. století se výrazně promítají taktéž do zahradního umění. Období secese, jenž se datuje koncem 19. století a začátkem 20. století ( ve světě nazývána art noveau) se vyznačuje dekorativností, ornamentálností, barevností 20

a stylizací přírodních motivů. Doba trvání secese nebyla příliš dlouhá, její epocha končí s příchodem I. světové války. Hlavním motivem je složitá křivka uplatňující se na fasádách, malbách, obrazech dalších uměleckých dílech. Výrazně ovlivnila trvalkové výsadby a jejich podobu. Bohatá květinová výsadba působila zásadně plošně, vertikály se zde téměř neuplatňovaly, soustředěna byla do nepravidelných skupin. Období moderny bylo charakteristické spíše svojí jednoduchostí konceptu, čistotou linií, účelností a funkčností. Dekorativní prvky většinou chybí. Po I. světové válce ve 20. letech 20. století vniká styl architektonický sloh nazývaný jako funkcionalismus. Vegetace a architektura je svázána jednotným konceptem, tvořící harmonický celek, oba prvky se navzájem doplňují, nekonkurují si navzájem. Květinové výsadby jsou střídmé, většinou formální, pravidelné. Tento styl přetrvává až do 70. let. Velmi uznávaným a úspěšným zahradním architektem této doby byl Josef Vaněk. Za dobu svého života byl velice aktivní v projekční činnosti. Hojně publikoval podrobné plány, které jsou v současnosti cenným zdrojem informací pro studium jeho tvorby. Taktéž se významně věnoval literární činnosti, která zásadně ovlivnila tehdejší i nastávající úroveň sadovnických úprav (FRÝBORTOVÁ, 2011). Ačkoli se Markéta Müllerová nezapsala do podvědomí veřejnosti natolik, jako např. jména výše zmíněných českých zahradních architektů, přesto byla ve své době významnou osobností zabývající se problematikou trvalek. Inspirativní byla zejména její publikační činnost se zaměřením na moderní metody zplaňování trvalek v přírodě blízkých úpravách i její tvorba (byla spoluautorkou zahrady u vily Tugendhat, navrhla perenetum a obnovu trvalkového rabata na hlavním parteru v Lednici, návrh sadovnických úprav Arboreta a botanické zahrady Mendelovy univerzity v Brně atd.), (SKALSKÝ, 2011). Výrazná změna v používání trvalek nastává po II. světové válce, kdy došlo k rapidnímu útlumu z důvodu ekonomického úpadku a nedostatku financí pro realizaci květinových výsadeb. Do pozadí se dostaly taktéž záhonové trvalky, upřednostňovány byly především záhony se sníženými nároky na údržbu. Ruční práce byla co nejvíce eliminována a nahrazována mechanizací, což snižovalo finanční náročnost. Zakládání trvalkových záhonů ve veřejné zeleni mělo tedy zcela jiné zásady, nežli záhony v soukromých zahradách (MARTINEK, 2004a; SKALSKÝ, 2008). 50. – 60. léta jsou jakousi renesancí v použití vytrvalých rostlin ve městech. Pereny se opět pomalu začínaly stávat součástí soukromých zahrad a veřejných parků a zaujímat svoje nepostradatelné místo v prvcích zahradní architektury. Květinové 21

výsadby, které často vyžadovaly vysokou úroveň údržby, tedy výsadby s vyšší finanční náročností se uplatňovaly především na reprezentačních místech. Do úprav veřejné zeleně tedy používaly méně náročné trvalkové úpravy, které spočívaly v záhonech s uplatněním menšího počtu druhů rostlin. Často používaným typem záhonů jsou volné skupiny trvalek charakteristické svojí nepravidelností, ekologickým přístupem a rozvolněnou kompozicí. Této problematice se svými příspěvky věnovala Markéta Müllerová, např. v knize Naše trvalky (1964), kterou vydal F. Machala a kolektiv (SKALSKÝ, 2008). V porovnání s ostatními zeměmi Evropy se v České republice tolik neprojevovalo ekologické smýšlení a to ve smyslu začleňování domácích druhů vytrvalých bylin a snahu vytvářet přírodě podobné výsadby. K výraznému rozvoji ekologických přístupů dochází v 60. - 70. letech 20. století spojené s tzv. Hnutím přírodních zahrad zejména v Německu a Holandsku. Vzorem pro naše země nám v té době bylo nepochybně Německo, konkrétně „trvalkáři“ Karl August Foerster, prof. Dr. Josef Sieber a prof. Richard Hansen, (MARTINEK, 2004a). HANSEN a STAHL (1993) se významně podíleli na používání vytrvalých bylin v přírodě podobných úpravách. Předkládají členění trvalek dle stanovištních okruhů (navázali a rozvinuli Foesterovo rozčlenění). Toto členění významně přispělo k způsobu použití vytrvalých bylin. V 90. letech se projevují výrazné nedostatky v trvalkových školkách v našich zemích – např. nevhodná skladba rostlinného materiálu, nedostatečná nabídka trhu a neznalost vlastností nabízeného sortimentu. V nynějších dobách se však úroveň školkařských výpěstků výrazně zlepšila, sortiment druhů rostlin je nepřeberný. Nyní se použití trvalek u nás po vzoru ze zahraničí zaměřuje především na racionalizaci výsadeb a jejich vhodnost použití v městském prostředí. Obliba trvalek v soukromých i veřejných úpravách výrazně narůstá (MARTINEK, 2004a). Příklady objektů zahradního umění jednotlivých stylů jsou uvedeny v obrazových tabulích č. 1-7

22

3.3 Přírodě podobné bylinné vegetační prvky Ke konci 20. století bylo publikováno mnoho prací, zabývající se touto problematikou se snahou uplatnit tyto typy vegetačních prvků s ohledem na výše uvedené požadavky v objektech zahradního umění. Jde zejména o zahraniční publikace (Hansen a Stahl, 1993; Hitchmough, 1995; Kingsbury, 1995; Dunnet, 1997 a další), které jsou však významnou předlohou i pro naše země. I díky těmto publikacím se přírodě podobné výsadby vytrvalých bylin prosadily v zahradních úpravách i v rámci ČR. Současnou tvorbu založenou na ekologických principech je poměrně obtížné nějakým způsobem dělit. DUNNET a HITCHMOUGH (2004) ji dělí do šesti stupňů, dle jejich blízkosti k přírodě a to následovně: 1. Formální výsadby (angl. formality) - přesné rozmístění rostlin podléhající kompozici, geometrický charakter, velmi náročné na údržbu 2. Monokulturní výsadby (angl. mass planting) - založené na malém počtu druhů rostlin se širokou ekologickou amplitudou 3. Tradiční neformální výsadby (angl. conventional informal planting) - zakládání po jednotlivých solitérách, nebo malých skupinách, přírodní principy nejsou tolik uplatňovány (např. samovolný výsev) 4. Stylizovaná příroda (angl. stylised nature) - uplatnění přírodních principů, inspirace přírodními společenstvy, dynamika společenstva (samovolný výsev některých druhů), avšak jde o komponované výsadby 5. Biotopová výsadba (angl. biotope planting) - založená na přírodních principech, kterým se podobají svoji strukturou a dynamickým vývojem, výběr druhů rostlin zohledňuje dané stanoviště a estetické souvislosti, extenzivní stupeň údržby 6. Obnova přirozeného stanoviště (angl. habitat restoration) - založená na snaze dosáhnout společenstva co nejblíže k přírodě, určitého klimaxového stádia, extenzivní stupeň údržby V současné době začínají přírodě podobné vegetační prvky nacházet v zahradní tvorbě svoje místo. Rozmáhající se zájem veřejnosti o životní prostředí, snaha o šetrnější využívání přírodních zdrojů a nabízející se využití potenciálu přírody dává 23

vyniknout

těmto

typům

vegetačních

prvků.

Tyto

přístupy

popisuje

např.

MACHÁTOVÁ (2011) v již zmiňovaném Hnutí přírodních zahrad. Jejich myšlenka má své kořeny v Rakousku, kde má více než desetiletou tradici. Jejich principy jsou nyní uplatňovány taktéž u nás, velkou oblibu našlo zejména na Vysočině. Do našich zemí se toho hnutí dostalo teprve před pár lety na rozdíl od zmiňovaného Německa, či Holandska uplatňující tyto zásady již několik desítek let. Neopomenutelným kladem, často ovlivňujícím výběr daného vegetačního prvku je taktéž finanční stránka, respektive snížení vstupů energií. Na rozdíl od formálních, ornamentálních letničkových záhonů uplatňovaných zejména při historických objektech charakteristických svým řádem, přesným osazovacím plánem a vysokými náklady na založení a následnou péči, nabízí přírodě podobné výsadby vytrvalých bylin zajímavou alternativu. Výhodou přírodně podobných výsadeb vytrvalých bylin je často extenzivní péče namísto péče intenzivní, to však neznamená, že jsou zcela bezúdržbové. Za předpokladu odborně a kvalitně založené výsadby v porovnání s klasickými vegetačními prvky se rozsah následné údržby znatelně snižuje, naopak odborné požadavky na založení a následnou péči se bezpochyby zvyšují. Takto založené výsadby jsou dlouhodobě atraktivní, jejich životnost bývá i zpravidla vyšší, nežli u klasických trvalkových výsadeb. Tyto typy záhonů můžeme nalézt i na extrémních stanovištích a doposud netradičních místech k výsadbě rostlin (např. osázení kruhových objezdů, ostrůvků při přechodech pro chodce, nebo podél silnic a chodníků). Jak uvádí DUNNET a HITCHMOUGH (2004), městské prostředí je charakteristické ztíženými podmínkami pro život rostlin (extrémní klimatické podmínky, změny vodního režimu, degradovaná půda, exhalace, devastace atd.), přesto při správném založení a následné péči mohou dobře prosperovat i na těchto místech a takovéto plochy se stávají místy esteticky hodnotnými. Takovéto výsadby jsou charakteristické svojí individualitou, rozdílným charakterem rostlin a uplatňují všechny jejich životní fáze. Zajímavé jsou změny rostlin během dne, roku i průběhu let dodávající záhonu dynamiku. S rozvojem urbanizace měst a s ní spojenou touhou po návratu k přírodě se poptávka po těchto typech vegetačních prvků stále zvyšuje, jejich příklady můžeme nalézt jak v soukromé, tak i veřejné zeleni (BAROŠ a MARTINEK, 2011). Dle KLIMOVÉ (1987) mají trvalky vhodné ke zplanění v této souvislosti nepostradatelný význam. Právě trvalky se k tomuto účelu hodí mnohem lépe, než ostatní skupiny rostlin, jelikož mají schopnost vytvářet drny, které nepotřebují takovou míru údržby, jako jiné typy vegetačních prvků, rozrůstají se totiž samovolně. 24

Jak uvádí MÜLLEROVÁ (1964), ke zplanění jsou používány převážně trvalky, které se samy dobře rozmnožují a mají k dispozici nejen semena, tedy generativní orgány, ale taktéž vegetativní orgány jako výběžky, oddenky, odnože, či jiné orgány k množení. K zplanění se nejlépe hodí původní, neprošlechtěné druhy trvalek, nejlépe pak domácí druhy. Je sporné, zda je správné uplatňovat cizokrajné rostliny ke zplanění do našich lesoparků a volné krajiny. Často je tak stírán původní krajinný ráz a původní druhy rostlin přirozeně se v daném společenstvu vyskytující mohou být potlačovány, až zcela vytlačeny. Je vhodné tedy řádně ovládat, či prostudovat fytocenologii a využívat zejména tu květenu, která na daném místě převládá. Schopnost zplanění značně taktéž záleží na vitalitě každého druhu. Tato schopnost, významná esteticky, ale i prakticky je tedy určena nejen druhem, ale i podmínkami, ve kterých má zplanět. Vzorem pro vytváření těchto typů záhonů je příroda a její zákonitosti. Není záměrem vytvořit záhon, jenž bude oslňovat nápadnými barvami a nepřetržitým kvetením. Tento způsob osázení dává naopak vyniknout rostlině jako celku, její stavbě, struktuře a textuře a více, či méně výrazným detailům. Dle MÜLLEROVÉ (1964) je žádoucí vysazovat vytrvalé byliny jako trvalkový drn, tedy v plochách, po více kusech daného druhu. Jednotlivé druhy se vzájemně doplňují, dávají jeden druhému vyniknout. Tvar je dobře rozpoznatelný a je taktéž dobře pozorovatelná fáze rostliny. Způsob této výsadby vznikl pravděpodobně z minulých dob, kdy byly solitéry vysazovány přímo do trávníku. To bylo značně náročné na údržbu, zejména důkladné obrývání. Vzhledem ke svému charakteru, jsou výsadby přírodě podobných vegetačních prvků významné taktéž z důvodu podpory biodiverzity. Do porostů těchto výsadeb není v průběhu roku zasahováno z důvodu zmiňované údržby natolik, jako u ostatních vegetačních prvků, proto zde může své životní útočiště nalézt mnoho živočichů (BAROŠ a MARTINEK, 2011).

3.3.1 Trendy v navrhování a zakládání trvalkových záhonů Jedním z trendů je zakládání zjednodušených forem trvalkových výsadeb. Základním principem je založení vysoce esteticky působícího záhonu bez přesného osazovacího plánu, který je zakládán podle vědecky ověřeného plánu vhodnosti použití daných typů rostlin a výsadbového sponu. Kompozice záhonové výsadby je spíše nahodilá, důraz je kladen na vizuální stránku a to především barevnost, vysokou působivost záhonu po celou dobu vegetace, texturu a strukturu rostlin. Významným 25

aspektem je taktéž redukce údržby a s ní spojená nižší finanční náročnost a především ekologické hodnoty. Takovéto výsadby vnášejí do městských prostor neotřelou organickou dynamiku a jsou odpovídající alternativou klasickým květinovým záhonům (MARTINEK, 2004a) Jak uvádí KUŤKOVÁ (2007), trendem dnešní doby je snižování finančních nákladů spojených s výsadbami vytrvalých bylin jak při jejich zakládání, tak i následné péči o ně. Mění se poměr záhonových trvalek ve prospěch divoce rostoucích trvalek se záhonovým charakterem nebo divoce rostoucích trvalek. Trvalkové záhony dělí následovně: ● Záhon s převahou záhonových trvalek ● Záhon s převahou divoce rostoucích trvalek záhonového charakteru (společenstvo záhonového charakteru) ● Společenstvo přírodě blízkého (podobného) charakteru V současnosti jsou často používané tzv. integrované systémy rostlin – optimalizované bylinné směsi z trvalek divoce rostoucích, nebo divoce rostoucích se záhonovým charakterem. Tyto směsi byly vyvinuty v rámci projektu Optimalizace trvalkových výsadeb ve veřejné zeleni, který vznikl r. 1997 v Německu. Cílem bylo vyvinutí směsi trvalek pro použití v městském prostředí s možností opakovaného použití na mnoha místech, jenž by dala vzniknout společenstvu, které by byly vytrvalé, druhově bohaté a dynamické. Jde o kombinaci trvalek s různými vzhledovými a růstovými vlastnostmi, jenž se ve společenstvu navzájem doplňují. V současnosti se tyto směsi začínají uplatňovat čím dál častěji i u nás. Podrobněji o těchto výsadbách informuje HLŮŽOVÁ (2007). Příkladem takové směsi je např. „Silbersommer“ - Stříbrné léto, což je první směs trvalek vhodná pro suchá a slunná stanoviště pro volné, otevřené plochy ve městech. Dalším typem květinových směsí je např. „Perennemix“, která navazuje na projekt Silbersommer. Jde o směs trvalek s vysokou estetickou a ekologickou hodnotou pro různé typy stanovišť s minimalizací nákladů na péči. Skladba rostlin je zvolena tak, aby tvořila stabilní, dynamické společenstvo na přírodních principech. Tato směs je dále rozvíjena dle různých typů stanovišť a pod různými názvy. Dále jsou to např. travobylinná společenstva inspirovaná stepmi Severní Ameriky - prérijní společenstva a další směsi. Výše uvedené směsi trvalek tak mohou být zajímavou alternativou 26

současných městských výsadeb (KUŤKOVÁ, 2007; MARTINEK a HLŮŽOVÁ, 2007a, b). V procesu plánování těchto typů bylinných vegetačních prvků je žádoucí posoudit vhodnost stanoviště pro cílovou skupinu rostlin (požadavky na sucho, slunce apod.) a dále vhodnost konkrétního typu výsadby pro vybrané místo (zda-li se na dané stanoviště esteticky hodí). Dle stanoviště zvolíme vhodné složení bylinné směsi. Vhodné je taktéž informovat veřejnost o typu výsadby s objasněním cíle a principů výsadby (např. ve formě informačních tabulí) KUŤKOVÁ (2007). Co se týče zakládání, výsadba je možná pouze do půdy dokonale zbavené od plevelnatých rostlin. Následuje příprava stanoviště, kde existuje několik možných variant – úplná výměna substrátu, vylepšení stávajícího substrátu a bez vylepšení stávajícího substrátu. Dále je vhodné vytyčení plochy do rastru 1 x 1 m pro usnadnění výsadby. Ta spočívá v rozmístění a výsadbě rostlin v záhonu, výsadbě cibulovin a následném zalití rostlin. Vhodné je záhon opatřit vrstvou mulče (nejčastěji štěrk, kačírek apod.). Záhon je možné založit jak výsadbou, tak výsevem, či kombinací obou způsobů (KUŤKOVÁ, 2007). HLŮŽOVÁ (2007) uvádí, že správná péče o výsadby je jedním z klíčových předpokladů správného fungování a dlouhodobé atraktivity. Není pravdou, že by přírodě podobné typy trvalkových výsadeb založených více, či méně přírodních principech byly bezúdržbové. Do jisté míry údržbu nepochybně potřebují, přestože v menší míře, než je tomu u klasických formálních trvalkových výsadeb. Za předpokladu kvalitního, odborného založení je údržba těchto porostů víceméně minimální. Zvýšená péče je zejména v prvních dvou letech, poté se podíl údržby snižuje. Následnou péči o výsadbu by měly provádět proškolené kvalifikované osoby. Ta spočívá v průběžném odstraňování náletů plevelů bez okopávky (ta by mohla naopak jejich přítomnost podpořit), případné zálivce a to pouze za předpokladu extrémního sucha v prvním roce. Přihnojovat je vhodné pouze na extrémně chudých půdách. Před vyrašením cibulovin je prováděno posečení rostlinné hmoty (sekačkou, křovinořezem, popř. ručně).

27

4

MATERIÁL A METODA

4.1 Modelový objekt Pro tuto práci byl vybrán historický park na Obilním trhu v Brně, který se nachází mezi ulicemi Gorkého a Údolní v těsné blízkosti Fakultní porodnice v blízkosti hradu Špilberk. 4.1.1 Lokalizace Bližší specifikace umístění objektu je uvedena na obrazové tabuli č. 8. 4.1.2 Klimatické poměry Modelové území leží v teplé klimatické oblasti - okrsek A3, mírně suchý s mírnou zimou. Lokalita je charakteristická dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím jara a podzimu a mírně teplou a suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrný roční úhrn srážek činí 509 mm a průměrná roční teplota je 8,4 °C (AIRPORT BRNO, 2008) 4.1.3

Historie Park na Obilním trhu byl založen v letech 1906–1907 na území vytěžené

a zasypané cihelné jámy na konci 19. století. Dříve se zde v letech 1868 – 1870 nacházelo tržiště, kde se prodávalo maso, později i zemědělské plodiny, odkud vnikl i název, který park nese až do dnešní doby. Jako park tedy začalo prostranství sloužit až v roce 1907, kdy bylo osázeno stromořadím a kruhovitými záhony. Park byl vždy pravidelně členěn do podoby rastru, který byl tvořen četnými výsadbami dřevin a travnatými plochami ohraničenými nízkými plůtky. V roce 1939 byly založeny první ornamentální výsadby v parku, jenž měly podobu dlouhých a úzkých pásovitých záhonů umístěných v travnatých plochách. Tyto záhony podélně lemovaly cestní síť doprovázenou četnými lavičkami. Cestní síť byla pravidelně, formálně členěna, téměř v nezměněné podobě je zachována i do dnešní doby. V roce 1947 zde bylo vystavěno dětské hřiště (ENCYKLOPEDIE DĚJIN MĚSTA BRNA, 2011). Historický vývoj řešeného území je zdokumentován na obrazové tabuli č. 9.

28

4.1.4

Současný stav V současnosti je park oblíbeným místem navštěvovaný lidmi všech věkových

kategorií. Nabízí využití pro děti, využívající dětské hřiště, dorost a dospělé - často využívající centrální travnaté plochy, důchodce i pejskaře. Dále je často využíván taktéž studenty z nedaleké Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Formální členění parku je z větší části zachováno, cestní síť zůstává téměř nepozměněna. Park nabízí poměrně veliké množství travnatých ploch, které jsou lemovány jednořadou alejí po stranách (Acer platanoides), doplněnou ostatními dřevinami, které jsou však relativně špatné sadovnické kvality, ať pro svůj vysoký věk, či jiné nedostatky. Podrost aleje je tvořen zejména druhem Taxus baccata doplněný o další druhy keřů. Dále se v parku nacházejí solitérní rostliny, významným kompozičním prvkem je Corylus colurna, umístěná ve středu parku. Zajímavým vegetačním prvkem je letitý porost druhu Juniperus sabina, jenž tvoří zelený prstenec okolo sochy (viz inventarizace dřevin). Na okraji parku v jeho jižní části se nachází tramvajová zastávka městské hromadné dopravy (v současnosti zdevastovaná), jež byla původně projektována arch. Oskarem Pořískou jako drobná funkcionalistická užitná stavba s moderním veřejným podzemním WC. Dále se v parku nachází fontána v podobě mísy - dnes už taktéž nefunkční a plastika nymfy, neznámého autora a datace. Fontána je doplněna o půlkruhový záhon, který bývá na jaře osazován letničkami (Tagetes patula, Plectranthus fosteri). Bohužel i tento nepříliš vydařený příklad květinového detailu v parku je ničen veřejností a psy. V severní části se nachází oplocené dětské hřiště, které je hojně využíváno. Fotodokumentace současného stavu je uvedena v obrazových tabulích č. 10 -14. 4.2

Metoda Při výběru vhodného objektu zahradního umění byl zvolen objekt, kterému jsem

se věnovala již v minulosti v rámci předmětu Ateliér ZAKA III. vedeného doc. Dr. Ing. Danou Wilhelmovou. Pro tento modelový objekt byla navržena studie řešení parku na Obilním trhu v Brně. V této bakalářské práce je koncept rozšířen a doplněn o konkrétní návrh přírodě podobné výsadby vytrvalých bylin. V rámci této práce jsem po studii historických podkladů provedla vlastní terénní průzkum objektu, který jsem si řádně prošla a prostudovala, pořídila potřebnou fotodokumentaci a zapsala několik nejdůležitějších nápadů a postřehů. Nashromážděné poklady a informace jsem poté vyhodnotila a konkrétní fakta a specifika daného objektu zformulovala do konceptu možného řešení. Byly taktéž zpracovány dílčí analýzy. Dále 29

následovalo vypracování detailnější rozpracování samotného návrhu přírodě podobného vegetačního prvku. Byly vybrány takové druhy rostlin, které nejvíce vyhovují danému stanovišti a splňují očekávané požadavky. Vzniklo tak několik výstupů prokazující tento návrh

v grafické

a tabulkové

podobě.

Grafickou

podobu

jsem

zpracovávala

v počítačových programech Sketch up a Photoshop, používána byla také ruční kresba. Tabulky poté byly vypracovány v programu Microsoft Office Excel.

30

5

VÝSLEDKY

5.1 Návrh výsadby vytrvalých bylin s přírodě podobným charakterem Záměrem bylo vytvořit otevřený přehledný prostor městského parku se zohledněním historické kompozice. Inspirativní pro mne byla návaznost na Špilberk, kterou jsem využila a propojila tak oba tyto prostory pomocí pěší lávky (s možným napojením na plánovaný projekt lanovky do budoucna). Ta dala vzniknout prostoru kavárny, nacházející se v prostoru pod ní. K prosklené budově s vyhlídkou navazuje venkovní zahrádka s posezením. Prostor je oživen vodními střiky a trvalkovými záhony, vizuálně oddělující prostor a jehlou linii vozovky. Součástí je petangové hřiště. Důležitým požadavkem bylo naplnění plnohodnotné funkce parku, který by byl atraktivní pro všechny věkové kategorie, při zachování funkce dětského hřiště, které je v současnosti plně využíváno. Park je po svém obvodu tvořen linií stromů, respektive dvěma dvouřadými alejemi z druhu Acer platanoides, jenž nabízí možnost posezení ve stínu jejich korun. Dalším významným vegetačním prvkem je Corylus colurna, dominující pobytovému trávníku, který v linii navazuje na celek středových trvalkových xerofytních záhonů, jejichž okraje jsou uzpůsobeny jako sedací prvky. Uprostřed těchto dvou záhonů se nachází čtvercový bazén s vodními střiky pro vnesení pohybu a zvuku do daného prostoru. Nejpodstatnějšími nedostatky aktuálního řešení parku byl nežádoucí povrch pochůzných ploch, který byl nahrazen velkoformátovou dlažbou v kombinaci s mlatem v méně frekventovaných částech, dále pak neprůchodnost vedlejších cest, která je v návrhu taktéž řešena. Historicky významná zastávka MHD zůstává zachována za předpokladu rekonstrukce. V rámci této bakalářské práce jsem se blíže věnovala návrhu výsadby vytrvalých bylin s přírodě podobným charakterem vhodných pro dané území. Celkově zde můžeme nalézt celkem 3 typy společenstev, které se od sebe navzájem liší svými charakteristikami. Společenstvo travin a suchomilných druhů rostlin jsem umístila na otevřené slunné a sušší stanoviště, které rostlinám vyhovuje. Tyto dva vegetační prvky jsou umístěny tak, aby byl umožněn bezprostřední kontakt s návštěvníky parku, jsou proto tvořeny zajímavými druhy rostlin nejrůznějších barev, textur a vůní. To platí i pro třetí navrhovaný vegetační prvek – podrostové společenstvo, které je však zcela odlišného charakteru. Je situováno v klidovější části parku pod korunami alejových stromů, poskytující stín. Byly zvoleny vytrvalé byliny vhodné pro tyto specifické podmínky. Jelikož pod korunami stromů vzniká v kořenové sféře konkurenční boj 31

o přísun vody, z tohoto důvodu výsadba vyžaduje odpovídající závlahový systém, který by tento nedostatek řešil.

5.1.1

Společenstvo travin Toto společenstvo se nachází v blízkosti navržené kavárny. Jde o výsadby ve

formě úzkých pásů cca 70 cm širokých o různých délkách. Vyskytují se zde druhy různých výšek, textur a barev. Společenstvo je atraktivní po celý rok, v zimě je dekorativní díky květenství, které je ponecháno. Zvolené rostliny preferují sušší, slunná a propustná stanoviště bez zvláštních nároků na půdu. Jedná se o druhy rostlin stanovištního prostoru „Volné plochy“ („Freiflächen“) (HANSEN a STAHL, 19993). Záhon je založen formou výsadby, která respektuje vymezený tvar záhonu. Jde o otevřenou plochu na slunném, sušším stanovišti bez zdroje závlahy.

Druhy rostlin: - společenstvo je inspirováno suchými trávníky -

Achnatherum calamagrostis, Calamagrostis x acutiflora ´Karl Foester´, Festuca

punctoria, Helictotrichon sempervirens, Koeleria glauca, Sesleria nitida, Stipa capillata atd. Technologie založení: ● Příprava stanoviště - bez výměny substrátu, využití stávajícího půdního profilu - chemické odplevelení totálním herbicidem (Roundup) 2x - obdělání půdy kultivátorováním - založení záhonu pro výsadbu rostlin -uhrabání ● Založení výsadby - vytyčení plochy - vyhloubení jamek - rozmístění a výsadba trvalek - zálivka vysazených rostlin - mulčování drceným štěrkem v tloušťce 60 mm, frakce 8/16 mm

32

Technologie údržby: Prováděna proškolenými kvalifikovanými osobami: - odstranění náletů plevelů bez okopávky (4x/rok) - odstranění rostlinné hmoty v předjaří - bez nutnosti zálivky

5.1.2 Společenstvo suchomilných druhů rostlin Nachází se na dvou vyvýšených plochách ve středové části parku. Jde o otevřenou plochu na slunném, sušším stanovišti bez zdroje závlahy. Jedná se o druhy rostlin stanovištního prostoru „Volné plochy“ („Freiflächen“) (HANSEN a STAHL, 1993). Pro tyto plochy byla navržena směs „Silbersommer“ v doporučeném a již ověřeném složení (viz směs Stříbrné léto varianta Lednice, BAROŠ a MARTINEK, 2011). Jde o trvalkovou směs druhově bohatou, výrazných barev a struktur s uplatněním stříbrné barvy na olistění a světlých barev květů, jenž dala směsi svoje typické jméno. Jedná se o spolehlivě rostoucí společenstvo vytrvalých bylin s jednoduchou údržbou. Vrchol kvetení začíná počátkem léta, na podzim je záhon atraktivní intenzivním zbarvením, v zimě strukturami odkvetlých květenství, které je záměrně ponecháno, významný je taktéž aspekt jarních cibulovin.

Druhy rostlin: - Perovskia atriplicifolia,Festuca mairei, Filipendulina vulgaris, Nepeta nervosa, Euphorbia polychroma, Sedum telephinum, Anemone sylvestris, Geranium sanguineum, Thymus puleigodes, Linum perenne, Knautia macedonica, Allium nigrum, Muscari armeniacum atd. Technologie založení: ● Příprava stanoviště - založení záhonu pro výsadbu rostlin ● Založení výsadby - vytyčení plochy do rastru 1x 1m - vyhloubení jamek - rozmístění a vysazení trvalek

33

- podzimní výsadba cibulovin – do hnízd - zálivka vysazených rostlin - mulčování drceným štěrkem v tloušťce 60 mm, frakce 8/16 mm Technologie údržby: Prováděna proškolenými kvalifikovanými osobami: - zálivka pouze při založení, popř. při extrémním suchu - přihnojování na extrémně chudých půdách - odstranění náletů plevelů bez okopávky (4x/rok) - posečení a odstranění rostlinné hmoty před vyrašením cibulovin - potřeba péče v minutách 5-10 min/m²/rok (nejvyšší po založení)

5.1.3 Podrostové společenstvo - rozpracováno do podoby prováděcího projektu Společenstvo se nachází v rámci aleje pod korunami stromů, kterou tvoří jedinci druhu Acer platanoides. Půda je zde bohatá na živiny, díky rozkládající se hmotě listů a přiměřeně vlhká – je použito taktéž závlahy. Tyto trvalky snesou zástin během vegetačního období. Jedná se o druhy rostlin stanovištního prostoru „Podrost dřevin“ („Gehölz“) a „Okraj dřevinných porostů“ („Gehölz – Rand“) (HANSEN a STAHL, 1993). Porost je založen kombinovanou metodou – tedy kombinace výsadby a výsevu. Pro založení není stanovený přesný osazovací plán, pouze jakési doporučení, jakým způsobem by plochy mohly být vysázeny. Dominantní solitérní a skupinové trvalky jsou nepravidelně vysazovány pro efekt přírodního záhonu a zbytek je pojednán výsevní směsí vytrvalých bylin.

Druhy rostlin: - viz tabulka č. 1 Technologie založení: ● Příprava stanoviště - bez výměny substrátu, využití stávajícího půdního profilu - chemické odplevelení totálním herbicidem (Roundup) 2x - obdělání půdy kultivátorováním - obdělání půdy rytím 34

- založení záhonu pro výsadbu rostlin -uhrabání ● Založení výsadby - vytyčení plochy do rastru 1x1m - vyhloubení jamek - rozmístění a vysazení solitérních a skupinových trvalek - zálivka vysazených rostlin - vysetí pokryvných a vtroušených trvalek - viz tabulka č. 4 Technologie údržby: Prováděna proškolenými kvalifikovanými osobami: - odstranění náletů plevelů bez okopávky (3x/rok) - odstranění rostlinné hmoty v předjaří (1x/ rok) Přestože podrostové společenstvo tvoří ve výsledku jeden ucelený vegetační prvek, ve skutečnosti je děleno na jednotlivé dílčí plochy. Tyto plochy jsou založeny na principu střídání 3 typů modulů, z nichž každý má svoji vlastní charakteristiku. Liší se určitým poměrem vysázených a vysetých rostlin, v jednotlivých typech modulu se mění jak počty rostlin, tak gramáž osiva na m² (viz tabulková část). V prvním modulu převažují vysazované vytrvalé byliny, v druhém vyseté vytrvalé byliny a v posledním jsou poměry vyrovnané. Moduly se v rámci plochy podrostového společenstva rytmicky střídají. Díky těmto principům je podrostové společenstvo dynamické, jednotlivé druhy rostlin se zde samovolně rozrůstají, přesévají, mohou tedy zplaňovat. Postupem času se jednotlivé poměry přirozeně mění, invazivní druhy se ve společenstvu stávají dominantními, krátkodobé trvalky, nebo trvalky málo vitální naopak mohou ze společenstva zcela vymizet. Může se taktéž částečně změnit původní kompozice a to vlivem vysemenění, kdy se daný taxon objeví na zcela jiném místě, nežli byl původně vysazen. Navržené výsadby mají daný prostor zatraktivnit, doplnit jej a zvýšit estetickou úroveň. Svým nekonvenčním charakterem kontrastují s moderní, strohou architekturou a zpevněnými plochami. Protože v současnosti parku chybí odpovídající vegetační prvek ve formě květinového detailu, návrh proto může být jakousi předlohou, či inspirací do budoucna. 35

6

DISKUZE Již v prvopočátku zpracování teoretické části bakalářské práce jsem narazila

na komplikace s dostupnou literaturou. Vzhledem k tomu, že zpracované historické přehledy pro květinové trvalkové a přírodě podobné typy trvalkových výsadeb měly být zpracovány pro objekty zahradního umění v rámci České republiky, literatury a použitelných informací bylo minimální množství. V minulosti se ekologické přístupy založené na přírodních procesech bohužel významným způsobem v naší zemi neuplatňovaly, což se v absenci literatury jasně projevilo. Literatury je nepochybně dostatek, avšak pojednává o této problematice v globálním měřítku v rámci zahraničí, což pro moji práci nemá takový význam, přesto je možné z této literatury čerpat souvislosti a pozorovat pronikání jejich principů do našich zemí. Zahraniční literatura tedy byla jakousi předlohou a inspiračním zdrojem. Důležitými předlohami pro zpracování práce byla zejména literatura starší datace. Praktická část práce řeší modelový objekt formou studie se zaměřením na návrh výsadby z vytrvalých bylin s přírodě podobným charakterem. Navrhla jsem takové typy výsadeb, které by korespondovaly s okolním prostorem, na konkrétní místo se hodily a dobře na daném stanovišti prosperovaly. V návrhu řešení můžeme nalézt celkem 3 typy společenstev, a to společenstvo travin, společenstvo suchomilných rostlin a podrostové společenstvo, které je rozpracováno do podoby prováděcího projektu. Podrost dřevin je založen kombinací výsadby a výsevu. Při zpracování tohoto společenstva jsem se potýkala s mnohými komplikacemi. Velice cenným výchozím bodem v procesu navrhování jsou však katalogy a publikace nabízející široké spektrum druhů trvalek, nespočet jejich kultivarů a novinky uváděné na trh. Taktéž kvalitní literatury, která je často podložena dlouholetými zkušenostmi autorů je v souvislosti se záhony zakládanými výsadbou jistě dostatek a předkládá spoustu užitečných postupů a rad, jak tyto porosty zakládat. Bohužel literatury, která by se v tomto směru věnovala výsevům vytrvalých bylin pro dané společenstvo je naprostý nedostatek jak v domácích, tak i zahraničních publikacích. Z tohoto důvodu bylo velice obtížné sehnat potřebné informace nutné k vypracování projektu, resp. stanovení vyvážené směsi osiva. Zejména stanovení výsevku a procentuálního zastoupení jednotlivých druhů ve směsi bylo velice složité, jelikož s takovými postupy nemám zkušenosti a nedostalo se mi takové literatury, kterou by bylo možné se inspirovat, popř. porovnat jednotlivé druhy. Pokud jsem přeci jen dohledala několik málo informací, 36

nezřídka jsem se potýkala s velice odlišnými údaji, které se často výrazně rozcházely. Při procentuálním stanovení jednotlivých druhů ve směsi jsem se tedy často odkazovala na materiály z předmětu květinářství a to zejména na vlastnosti vytrvalých bylin jako např. sociabilita, délka života jednotlivých druhů, vitalita, schopnost rozšiřování, dostupnost osiva apod. a dle těchto aspektů navrhla konkrétní zastoupení daných druhů. I zkušení odborníci, jako je např. Ing. Adam Baroš působící v Průhonicích mi potvrdil, že si nemohou být ani na základě vlastních bohatých zkušeností s touto problematikou zcela jisti, že směs bude fungovat dle požadavků a očekávání.Mnohdy je velice obtížné odhadnout, jak se dané druhy na konkrétním stanovišti budou vyvíjet, zda-li budou dobře prosperovat, samovolně se rozšiřovat apod. Nikdy tedy zcela nelze vývoj společenstva dopředu odhadnout. Tento fakt je v případě mého návrhu o to více umocněn značnými rozměry navrhovaného vegetačního prvku. Nepochybně jsem se inspirovala přírodními společenstvy, avšak do takové míry, kterou umožňuje městské prostředí. Záměrem tedy nebylo vytvořit kopii přírodního společenstva, avšak určitým způsobem v kompozici uplatnit právě přírodní procesy, které není nikdy zcela možné dopředu s určitostí odhadnout a které do kompozice vnáší výraznou dynamiku. Mým cílem bylo sestavit návrh tak, aby z těchto procesů vycházel a vzniklo tak přirozeně působící společenstvo, které by s daným prostorem korespondovalo.

37

7

ZÁVĚR Jen těžko bychom mohli pochopit současnou zahradní architekturu a její podoby

bez jakékoli znalosti jejího historického vývoje a okolních souvislostí. Současná tvorba se leckdy o historické principy opírá a inspiruje se jimi. Vytrvalé byliny byly v zahradní architektuře používány již od prvopočátku a tento post si zachovaly až do dnešních dob. Významným obdobím pro jejich používání byl středověk, v následujících obdobích tedy renesanci a baroku se dostaly spíše do pozadí, v dobách romantismu se však pomalu začínaly stávat oblíbenou skupinou rostlin. Od 19. století obliba vytrvalých bylin značně stoupala, k úpadku v jejich používání nastává v době první a druhé světové války. Opětovný rozkvět použití trvalek přichází v 50. – 60. letech, který přetrval až do dnešní doby, kdy je používání těchto typů výsadeb stále oblíbenější. V současnosti, kdy lidstvo uvědoměle tíhne k ekologičtějším a ekonomičtějším přístupům, narůstá obliba výsadeb s nižším stupněm údržby a tedy s ní spojenou nižší finanční náročností a do popředí se dostávají přírodě podobné typy výsadeb vytrvalých bylin. Současná tvorba se zaměřuje na používání zjednodušených forem trvalkových výsadeb, důraz je kladen na vizuální stránku a to především barevnost, vysokou působivost záhonu po celou dobu vegetace, texturu a strukturu rostlin. Takové typy výsadeb do urbanizovaného prostoru vnáší „opravdovou, živou a nespoutanou“ přírodu a jsou odpovídající alternativou klasickým květinovým záhonům. Můžeme hovořit o jakémsi kontrastu těchto prvků svým nekonvenčním živelným charakterem vůči okolní, moderní a strohé architektuře. S rozvojem urbanizace měst a s ní spojenou touhou po návratu k přírodě se poptávka po těchto typech vegetačních prvků stále zvyšuje, jejich příklady můžeme nalézt jak v soukromé, tak i veřejné zeleni, avšak stále nedosahují v zahradních úpravách takového zastoupení, kterého by si jistě zasluhovaly.

38

8

SOUHRN Tato bakalářská práce předkládá ucelený přehled historie květinových výsadeb,

zejména pak vytrvalých bylin v objektech zahradního umění, který nabízí náhled skrze jednotlivé styly zahradní architektury v rámci České republiky. Přibližuje vizuální stránku těchto objektů a aplikování charakteristických principů tvorby v daných obdobích. Dále se zaměřuje na přírodě podobné výsadby vytrvalých bylin a řeší obdobnou problematiku včetně zamyšlení se nad možností vhodné implementace těchto typů vegetačních prvků zahradních úprav. Druhá, praktická část práce se zabývá vlastním návrhem, konkrétně jde o výsadbu

z vytrvalých

bylin

s přírodě

podobným

charakterem

v návaznosti

na konkrétní modelový objekt zahradního umění s určitými charakteristikami, jenž bylo v návrhu nutné zohlednit a pružně tak na ně reagovat. Komplexně o objektu pojednává, informuje o něm jak v historických, tak i současných souvislostech a vyhodnocuje tato fakta prostřednictvím analýz a grafických výstupů na základě vlastního průzkumu. Taktéž následně řeší problematiku zakládaní a následné péče o danou výsadbu. 9

RESUME The coherent overview of history of flower plantations, especially perennial

herbs in objects of horticulture art, which offer view through particular styles of horticulture architecture, is given in this bachelor thesis. It explains visual feature of these objects and application of characteristics principles of creation in relevant periods. It is also aimed at natural-like plantations of perennial herbs and solves similar issues, including reflection of possibility of appropriate implementation of these types of vegetation elements of holticulture arrangements. The second, practical part of work is aimed at individual project. The plantation of perennial herbs with natural like character in concrete model object of holticulture art was solved. The typical attributes of this object and changes during designing were flexibly taken in consideration. Thesis describes studied object in historical and contemporary connections and evaluate facts through analyses and graphical outputs on the base of own exploration. It also solves problems of plantings and subsequent care of this plantation. 39

10 SEZNAM ZDROJŮ LITERATURA: BAROŠ, Adam; MARTINEK, Jiří. Trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou: plánování, zakládání, údržba, doporučené směsi: certifikovaná metodika. Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2011. ISBN 978-80-85116-88-5. BRADNA, Bohumil; NIKODÉMOVÁ, Zdeňka. Ročenka o květnatých loukách 2008. Planta Naturalis: Specializované pěstování osiv a sadby přírodních rostlin, produkce sušených léčivých bylin, 2008. DOKOUPIL, Zdeněk, et al. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1957. DUNNETT, Nigel; HITCHMOUGH, James. The dynamic landscape: design, ecology, and management of naturalistic urban planning. New York: Spon Press, 2004. ISBN 04-152-5620-8. FRÝBORTOVÁ, Oldřiška. Květinové výsadby v objektech zahradní a krajinářské tvorby. Bakalářská práce. Lednice: MZLU v Brně, 2011. FULÍN, Martin. Květiny zahradní venku v zimě vytrvalé (pereny či ostálky): Návod ku pěstění a použití jich v zahrádkách, zahradách i sadech. Rujověť prokaždého milovníka zahradnictví a přátele květin. Praha: Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1925. HANSEN, Richard; STAHL, Friedrich. Perennials and their garden habitats. 4th ed. New York, N.Y.: Cambridge University Press, 1993. ISBN 05-213-5194-4. HLŮŽOVÁ, Eva. Možnosti a hranice použití přírodě blízkých vegetačních prvků v zahradní a krajinářské tvorbě. Diplomová práce. Lednice:MZLU v Brně, 2004. KASPAROVÁ, Hana; VANĚK, Vlastimil. Letničky a dvouletky. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1993. ISBN: 80-209-0247-3 Katalog popisů a směrných cen stavebních prací: 823-1 Plochy a úprava území, 823-2 Rekultivace. Praha: ÚRS, 2011. KAVKA, Bohumil. Květiny. In STEHLÍK, Václav, et al. Naučný slovník zemědělský: 3 k-l. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1971. KLIMOVÁ, Alena. Navrhování, výsadba a udržování trvalkových záhonů metodami blízkými přírodním podmínkám. Diplomová práce, 1987. KUBEŠA, Petr. Stručný životopis a přehled díla zahradního architekta Františka Thomayera. In STEINOVÁ, Šárka, et al. Prameny a studie 42 : Odkaz zahradního architekta Františka Thomayera. Praha: Národní zemědělské muzeum, 2009.

40

KUŤKOVÁ, Tatiana. Květinový záhon – trendy v použití trvalek, In produkce okrasných rostlin II. Sborník přednášek. Lednice: MZLU Brno, 2007. ISBN 978-807375-085-5. MACHOVEC, Jaroslav. Sadovnické květinářství: Byliny v sadovnické tvorbě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. MAREČEK, Jiří. Květinový záhon. In MAREČEK, František. Zahradnický slovník naučný. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. MARTINEK, Jiří. Historie používání přírodě blízkých bylinných vegetačních prvků. In Management sídelní zeleně, Luhačovice 2004. 1. vyd. Praha: SV, s.r.o., 2004 a. ISBN 80-902910-7-4. MARTINEK, Jiří; HLŮŽOVÁ, Eva. Trvalkové stříbrné léto 1.: Zajímavá alternativa pro extrémní stanoviště. Zahrádkář. 2007a. sv.39, č.8.ISSN 0139-7761. MARTINEK, Jiří; HLŮŽOVÁ, Eva. Trvalkové stříbrné léto 2.: Alternativa pro extrémní stanoviště. Zahrádkář. 2007b. sv.39, č.9.ISSN 0139-7761. MARTINEK, Jiří; PEJCHAL, Miloš. Bylinné lemy dřevinných vegetačních prvků: problematika navrhování, zakládání a následné údržby. Disertační práce. Lednice: MZLU v Brně, 2004 b. MÜLLEROVÁ, Markéta. Definice trvalek. In MACHALA, František et al. Naše trvalky. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1964. PEJCHAL, M. Přednášky a materiály k přednáškám z předmětu Použití rostlin, obor ZaKA. Ústav biotechniky zeleně, Lednice: MZLU v Brně, 2005. SKALSKÝ, Radoslav. Používánie vytrvalých bylín v historických objektoch zahradného uměnia v ČR. Bakalářská práce. Lednice: MZLU v Brně, 2008. SKALSKÝ, Radoslav. Život a dielo významnej osobnosti českého trvalkárstva Markéta Müllerová. Diplomová práce. Lednice: MZLU v Brně, 2011. SOLILOVÁ, Jarmila, et al. Katalog trvalek: Svaz školkařů České republiky. Litomyšl, nedatováno. STEINOVÁ, Šárka; KOLÁŘ, Michal; FENCL, Petr. František Thomayer: Život a dílo zahradního architekta. Praha: Národní zemědělské muzeum, 2008. ISBN: 97880-86874-09-8

41

INTERNETOVÉ ZDROJE: Airport Brno: Klimatické podmínky [online]. 2008 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://www.airport-brno.cz/index.php?id=22&lang=cs Encyklopedie dějin města Brna: Park na obilním trhu [ online]. 2011 [cit. 2012-0702]. Dostupné z :http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_domu&load=478 MACHÁTOVÁ, Iveta. Svazvt: Přírodní zahrada [online]. 2011 [cit. 2012-0322]. Dostupné z: http://www.svazvt.cz/aktuality/prirodni_zahrady_dopis.pdf Pereny: Ceník [online]. 2012 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: http://www.pereny.cz/download/PERENY-cenik.pdf

42

11 OBRAZOVÉ TABULE SEZNAM POUŽITÝCH ILUSTRATIVNÍCH TABULÍ: Tabule 1: Středověká zahrada Tabule 2: Renesanční zahrada Tabule 3: Barokní zahrada Tabule 4: Francouzská klasicistní zahrada Tabule 5: Zahrada romantismu, krajinářské parky Tabule 6: Zahradní architektura 19. a 20. století I Tabule 7: Zahradní architektura 19. a 20. století II Tabule 8: Lokalizace modelového objektu Tabule 9: Historický vývoj Tabule 10: Fotodokumentace současného stavu I Tabule 11: Fotodokumentace současného stavu II Tabule 12: Fotodokumentace současného stavu III Tabule 13: Fotodokumentace současného stavu IV Tabule 14: Fotodokumentace současného stavu V Tabule 15: Analýzy I Tabule 16: Analýzy II Tabule 17: Inventarizace dřevin Tabule 18: Perspektivy I Tabule 19: Perspektivy II

43

SEZNAM TABULEK: Tabulka 1: Specifikace rostlin Tabulka 2: Rostlinný materiál Tabulka 3: Rostlinný materiál – rozpočet Tabulka 4: Technologie založení – rozpočet

12 PŘÍLOHY Příloha 1: Současný stav - situace M 1:500 Příloha 2: Navrhovaný stav – situace M 1:500 Příloha 3: Podrostové společenstvo – moduly M 1:400

44

KVĚTINOVÉ VÝSADBY V OBJEKTECH ZAHRADNÍHO UMĚNÍ V RÁMCI ČR

Obr. 1 Středověká zahrada na hradě Svojanov (Zdroj: www.svojanov.cz, 2008)

Obr. 2 Středověká zahrada v Brtnici (Zdroj: http://borusik-silvex.cz, 2010) Tabule 1: Středověká zahrada

Obr. 3 Královská zahrada v Praze (Dokoupil, 1957)

Obr. 4 Zámecká zahrada v Telči (Dokoupil, 1957)

Tabule 2: Renesanční zahrada

Obr. 5 Valdštejnská zahrada v Praze (Dokoupil, 1957)

Obr. 6 Zámecká zahrada v Děčíně (Dokoupil, 1957) Tabule 3: Barokní zahrada

Obr. 7 Květná zahrada v Kroměříži (Dokoupil, 1957)

Obr. 8 Zámecká zahrada v Holešově (Dokoupil, 1957)

Tabule 4: Francouzská klasicistní zahrada

Obr. 9 Háj bardů v zámecké zahradě, Vlašim (Dokoupil, 1957)

Obr. 10 Čínský pavilon v zámecké zahradě, Vlašim (Dokoupil, 1957)

Obr. 11 Lednice, zámecký park (Dokoupil, 1957)

Tabule 5: Zahrada romantismu, krajinářské parky

Obr. 12 Sady na Petrově Brno (Dokoupil, 1957)

Obr. 13 Stromovka, Praha (Zdroj: http://foto.mapy.cz, 2007)

Tabule 6: Zahradní architektura 19. a 20. století I

Obr. 14 Vila Tugendhat, Brno (Zdroj: http://maps.google.cz, 2012)

Obr. 15 Jurkovičova vila, Brno (Zdroj: http://www.moravska-galerie.cz, 2010)

Tabule 7: Zahradní architektura 19. a 20. století II

LOKALIZACE

Obr. 16 Lokalizace (Zdroj: http://www.mapy.cz, 2011)

Obr. 17 Širší vztahy – Obilní trh (Zdroj: http://www.mapy.cz, 2011)

Tabule 8: Lokalizace modelového objektu

HISTORIE

Obr. 18- 27 Obilní trh a jeho vývoj (Zdroj:www.vilemwalter.cz/mapy, 2008; www.brno.cz, 2012; www.mapy.cz, 2011)

Tabule 9: Historický vývoj

FOTODOKUMENTACE

Pohled do parku z ulice Údolní

Travnatý parter

Květinový záhon s kašnou

Obr. 28 – 30 Fotodokumentace (Zdroj: autorka, 2012) Tabule 10: Fotodokumentace současného stavu I

Travnatý parter, porost dřevin

Hlavní parter

Hlavní parter se sochou

Obr. 31 – 33 Fotodokumentace (Zdroj: autorka, 2012) Tabule 11: Fotodokumentace současného stavu II

Pohled z hlavního parteru k ulici Údolní s kašnou

Pohled z hlavního parteru na dětské hřiště

Dětské hřiště

Obr. 34 – 36 Fotodokumentace (Zdroj: autorka, 2012) Tabule 12: Fotodokumentace současného stavu III

Pohled od dětského hřiště směrem k hlavnímu parteru

Pohled na porost dřevin a javorovou alej, směr ulice Údolní

Pohled na porost dřevin a javorovou alej, směr ulice Gorkého

Obr. 37 – 39 Fotodokumentace (Zdroj: autorka, 2012) Tabule 13: Fotodokumentace současného stavu IV

Pohled na javorovou alej a podrost dřevin, směr ulice Údolní

Obr. 340 – 42 Fotodokumentace (Zdroj: autorka, 2012) Tabule 14: Fotodokumentace současného stavu V

ANALÝZY

Obr. č. 43 Kompoziční rozbor (Zdroj: autorka)

Obr. č. 44 Funkční analýza (Zdroj: autorka)

Tabule 15: Analýzy I

Obr. č. 45 Provozní analýza (Zdroj: autorka)

Obr. č. 46 Pasport zeleně, technická vybavenost (Zdroj: autorka) Tabule 16: Analýzy II

INVENTARIZACE

Obr. č. 47 Inventarizace (Zdroj: autorka, 2010)

Inventarizace proběhla v roce 2010 a do dnešního dne žádné změny v počtech dřevin nenastaly.

Tabule 17: Inventarizace dřevin

STUDIE ŘEŠENÍ OBILNÍHO TRHU V BRNĚ

Obr. č. 48 Perspektiva – pohled z lávky směrem na ulici Gorkého (Zdroj: autorka, 2010)

Obr. č. 49 Perspektiva – pohled na kavárnu s lávkou (Zdroj: autorka, 2010)

Tabule 18: Perspektivy I

Obr. č. 50 Perspektiva – pohled alejí směrem na ulici Gorkého (Zdroj: autorka, 2010)

Obr. č. 51 Perspektiva – pohled od kavárny na záhony a vodní prvek (Zdroj: autorka, 2010)

Tabule 19: Perspektivy II

Tabulka 1: Specifikace rostlin

SPECIFIKACE ROSTLIN č.

název

barva

doba kvetení

výška III

IV

1 Alchemilla mollis ŽZ 30 - 40 15 - 20 2 Anemone nemorosa B 16 - 20 3 Anemone ranunculoides Ž 4 Aquilegia vulgaris FB 15 - 30 Aruncus vulgaris až 200 5 B 60 - 80 6 Athyrium filix femina 50 7 Brunnera macrophylla M 8 Campanula rapunculoides MF 30-50 20 - 70 9 Carex sylvatica 10 - 20 10 Convallaria majalis B 50 - 100 11 Deschampsia caespitosa 50 - 80 12 Digitalis lutea Ž 15 - 20 13 Galeobdolon luteum Ž 30 - 60 14 Geranium pratense F 40 - 80 15 Helleborus foetidus Z 40 16 Hosta sieboldiana F 25 - 40 17 Luzula sylvatica 50 - 120 18 Lysimachia vulgaris Ž 80 - 100 19 Molinia caerulea 30 - 40 20 Polypodium vulgare 30 - 40 21 Primula japonica B 15 - 20 22 Primula vulgaris Ž 23 Pulmonaria officinalis MF 10 - 35 Thalictrum aquilegiifolium 40 - 100 24 B 25 Tiarella cordifolia BR 15 - 30 5 - 10 26 Violla odorata F počet druhů kvetoucích v daném období 4

8

Zdroj: Solilová (nedatováno)

v cm

V

VI

VII

14 15 10

VIII

IX

4

3

Tabulka 2: Rostlinný materiál

ROSTLINNÝ MATERIÁL: modul A 80% výsadba : 20% výsev

Výsadba počet ks

cena v Kč

plocha v m²

počet ks

cena v Kč

rostlin na m²

za ks

celkem

rostlin celkem

celkem

7 2 3 6 12 10 4 4 3 14 65

15 15 21 15 16 21 33 23 24 16

5,17 1,48 2,22 4,43 8,86 7,38 2,95 2,95 2,22 10,34 48,00

36 3 7 27 106 74 12 12 7 145 3120

540 45 147 405 1696 1554 395 276 168 2320 7546

název

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Aquilegia vulgaris Aruncus vulgaris Athyrium filix femina Campanula rapunculoides Convallaria majalis Geranium pratense Helleborus foetidus Hosta sieboldiana Polypodium vulgare Tiarella cordifolia

Výsev HTS

cena v Kč

ks semen

% zastoupení počet g semen

cena v Kč

(g)

za 1 g

v1g

ve směsi

ve směsi

celkem

0,5 0,05 0,05 6 0,6 0,2 0,1 0,8 0,3 0,3 1 1,2 1,2 5 1,5 1,8

25 30 30 15 12 2 5 20 12 8 1,5 6 6 25 18 25

2000 20000 20000 167 1667 5000 10000 1250 3333 3333 1000 833 833 200 667 556

10 10 5 5 6 3 5 3 7 3 10 5 10 5 8 5 100

2,40 2,40 1,20 1,20 1,44 0,72 1,20 0,72 1,68 0,72 2,40 1,20 2,40 1,20 1,92 1,20 24,00

60 72 36 18 17 1 6 14 20 6 4 7 14 30 35 30 371

název

a b c d e f g h i j k l m n o p

Alchemilla mollis Anemone nemorosa Anemone ranunculoides Brunnera macrophylla Carex sylvatica Deschampsia caespitosa Digitalis lutea Galeobdolon luteum Luzula sylvatica Lysimachia vulgaris Molinia caerulea Primula japonica Primula vulgaris Pulmonaria officinalis Thalictrum aquilegiifolium Violla odorata

Celková plocha modulu Celková cena za modul (Kč bez DPH) Cena za m² (Kč bez DPH)

60 m² 7917 132

ROSTLINNÝ MATERIÁL: modul B 20% výsadba : 80% výsev

Výsadba počet ks

cena v Kč

plocha v m²

počet ks

cena v Kč

rostlin na m²

za ks

celkem

rostlin celkem

celkem

7 2 3 6 12 10 4 4 3 14 65

15 15 21 15 16 21 33 23 24 16

1,3 0,4 0,6 1,1 2,2 1,8 0,7 0,7 0,6 2,6 12,00

9 1 2 7 27 18 3 3 2 36 107

135 15 42 105 432 378 99 69 48 576 1899

název

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Aquilegia vulgaris Aruncus vulgaris Athyrium filix femina Campanula rapunculoides Convallaria majalis Geranium pratense Helleborus foetidus Hosta sieboldiana Polypodium vulgare Tiarella cordifolia

Výsev HTS

cena v Kč

ks semen

% zastoupení počet g semen

cena v Kč

(g)

za 1 g

v1g

ve směsi

ve směsi

celkem

0,5 0,05 0,05 6 0,6 0,2 0,1 0,8 0,3 0,3 1 1,2 1,2 5 1,5 1,8

25 30 30 15 12 2 5 20 12 8 1,5 6 6 25 18 25

2000 20000 20000 167 1667 5000 10000 1250 3333 3333 1000 833 833 200 667 556

10 10 5 5 6 3 5 3 7 3 10 5 10 5 8 5 100

9,60 9,60 4,80 4,80 5,76 2,88 4,80 2,88 6,72 2,88 9,60 4,80 9,60 4,80 7,68 4,80 96,00

240 288 144 72 69 6 24 58 81 23 14 29 58 120 138 120 1483

název

a b c d e f g h i j k l m n o p

Alchemilla mollis Anemone nemorosa Anemone ranunculoides Brunnera macrophylla Carex sylvatica Deschampsia caespitosa Digitalis lutea Galeobdolon luteum Luzula sylvatica Lysimachia vulgaris Molinia caerulea Primula japonica Primula vulgaris Pullmonaria officinalis Thalictrum aquilegiifolium Violla odorata

Celková plocha modulu Celková cena za modul (Kč bez DPH) Cena za m² (Kč bez DPH)

60 m² 3382 56

ROSTLINNÝ MATERIÁL: modul C 50% výsadba : 50% výsev

Výsadba počet ks

cena v Kč

plocha v m²

počet ks

cena v Kč

rostlin na m²

za ks

celkem

rostlin celkem

celkem

7 2 3 6 12 10 4 4 3 14 65

15 15 21 15 16 21 33 23 24 16

3,2 0,9 1,4 2,8 5,5 4,6 1,8 1,8 1,4 6,5 30,00

23 2 4 17 66 46 7 7 4 90 267

345 30 84 255 1056 966 231 161 96 1440 4664

název

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Aquilegia vulgaris Aruncus vulgaris Athyrium filix femina Campanula rapunculoides Convallaria majalis Geranium pratense Helleborus foetidus Hosta sieboldiana Polypodium vulgare Tiarella cordifolia

Výsev HTS

cena v Kč

ks semen

% zastoupení počet g semen

cena v Kč

(g)

za 1 g

v1g

ve směsi

ve směsi

celkem

0,5 0,05 0,05 6 0,6 0,2 0,1 0,8 0,3 0,3 1 1,2 1,2 5 1,5 1,8

25 30 30 15 12 2 5 20 12 8 1,5 6 6 25 18 25

2000 20000 20000 167 1667 5000 10000 1250 3333 3333 1000 833 833 200 667 556

10 10 5 5 6 3 5 3 7 3 10 5 10 5 8 5 100

6,00 6,00 3,00 3,00 3,60 1,80 3,00 1,80 4,20 1,80 6,00 3,00 6,00 3,00 4,80 3,00 60,00

150 180 90 45 43 4 15 36 50 14 9 18 36 75 86 75 927

název

a b c d e f g h i j k l m n o p

Alchemilla mollis Anemone nemorosa Anemone ranunculoides Brunnera macrophylla Carex sylvatica Deschampsia caespitosa Digitalis lutea Galeobdolon luteum Luzula sylvatica Lysimachia vulgaris Molinia caerulea Primula japonica Primula vulgaris Pullmonaria officinalis Thalictrum aquilegiifolium Violla odorata

Celková plocha modulu Celková cena za modul (Kč bez DPH) Cena za m² (Kč bez DPH)

60 m² 5591 93

Uvedené ceny jsou bez DPH.

Zdroj: Planta naturalis (2008); Pereny: Ceník (2012) Dodavatel: výsadbový materiál výsevní materiál

Pereny (Pešičková) Planta naturalis

Tabulka 3: Rostlinný materiál - rozpočet

ROSTLINNÝ MATERIÁL - rozpočet Modul A B C

Poměr výsadba : výsev 80:20 20:80 50:50

Celkem modulů na plochu 9 9 10

Celkem plocha ( m² ) 540 540 600 1 680

Celková cena ( Kč bez DPH) 71253 30438 55910 157601

Výsadba Modul A B C

Modul A B C

Poměr výsadba : výsev 80:20 20:80 50:50

Celkem modulů na plochu 9 9 10

Celkem kusů rostlin v modulu 3120 107 267

Celkem kusů rostlin na plochu 28080 963 2670 31713

Poměr výsadba : výsev 80:20 20:80 50:50

Celkem modulů na plochu 9 9 10

Celkem m² v modulu 48 12 30

Celkem m² na plochu 432 108 300 840

Výsev Modul A B C

Modul A B C

Poměr výsadba : výsev 80:20 20:80 50:50

Celkem modulů na plochu 9 9 10

Celkem gramů osiva v modulu 24 96 60

Celkem gramů osiva na plochu 216 864 600 1680

Poměr výsadba : výsev 80:20 20:80 50:50

Celkem modulů na plochu 9 9 10

Celkem m² v modulu 12 48 30

Celkem m² na plochu 108 432 300 840

pozn: Plocha 1 modulu Plocha celkem

60 m² 1680 m²

Tabulka 4: Technologie založení - rozpočet

TECHNOLOGIE ZALOŽENÍ - rozpočet číslo

184 80-2111

název položky

Chem.odplevelení před založením postřikem na široko

MJ

cena/MJ v Kč

počet MJ

četnost

(počet výměr)

opakování

cena celkem

m²

1,79

1680

2

6014

l l

199,00 0,057

0,7 26,04

2 2

279 3

m²

0,94

1512

1

1421

m²

17,8

168

1

2990

m²

11,70

1680

1

19656

m² m² ks ks

2,67 1,00 5,32 4,10

1680 1680 31713 31713

1 1 1 1

4486 1680 168713 130023

ks

0

31713

0

14109

m²

5,92

840

1

4973

g m²

0 0,35

1680 840

0 1

2781 294 357423 213

Specifikace: Roundup Klasik 5 l /1 ha Voda 200 l / 1 ha

183 40-3114 183 40-3131 183 20-5111

Obdělání půdy kultivátorováním (90% celkové plochy) Obdělání půdy rytím do hl. 200mm (10% celkové plochy) Založení záhonu pro výsadbu rostlin s urovnáním

183 40-3153 Uhrabání - celoplošně Vytyčení výsadby

183 10-1111 Vyhloubení jamek do 0,01 m³ 183 20-4112 Výsadba trvalek se zalitím Specifikace: Trvalky

180 40-1211

Založení podrostu výsevem (položka:založení trávníku lučního výsevem)

Specifikace: Směs osiva

183 40-3161 Uválení (oseté plochy)

cena celkem v Kč ( bez DPH) cena za m² v Kč (bez DPH) Uvedené ceny jsou bez DPH.

Zdroj: Katalog popisů a směrných cen stavebních prací (2011)