Využití hry k socializaci dítěte v mateřské škole

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o., Čelákovice

Využití hry k socializaci dítěte v mateřské škole

Sociální práce

Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Oberhel Vypracovala:

Jitka Ottová Říjen, 2010

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace

je hrubým

porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění k obhajobě.

Hrubý Jeseník 29. října 2010

Podpis

2

absolventské práce

Poděkování

Ráda bych poděkovala Mgr. Jaroslavu Oberhelovi, za pomoc při zpracování absolventské práce, za poskytování odborných konzultací a za cenné rady.

Díky patří i dětem z mateřské školy v Hrubém Jeseníku, které mi umožnily zpracování praktické části mé absolventské práce.

3

OBSAH Úvod............................................................................................................................... 5 1 CÍL PRÁCE ................................................................................................................ 7 2 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................ 8 2.1 Vývojová psychologie dítěte ve věku 3 – 5 let .................................................... 8 2.1.1 Tělesný vývoj ................................................................................................ 8 2.1.2 Smyslově pohybový rozvoj........................................................................... 9 2.1.3 Rozumový rozvoj ........................................................................................ 10 2.1.4 Sociální vývoj ............................................................................................. 11 2.2 Socializace dítěte ............................................................................................... 12 2.2.1 Pojem socializace ........................................................................................ 12 2.2.2 Socializace dítěte předškolního věku .......................................................... 14 2.3 Pojem dětská hra ................................................................................................ 16 2.3.1 Co je dětská hra ........................................................................................... 16 2.3.2 Podmínky pro hru ....................................................................................... 18 2.3.3 Hlavní druhy dětských her .......................................................................... 19 2.3.4 Pohybová hra a hraní .................................................................................. 20 2.3.5 Příprava na pohybovou hru ......................................................................... 20 2.3.6 Motivace k pohybové hře............................................................................ 21 2.3.7 Realizace pohybové hry .............................................................................. 22 2.3.8 Hodnocení pohybové hry ............................................................................ 24 3 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 25 3.1 Charakteristika třídy........................................................................................... 25 3.2 Hry ..................................................................................................................... 26 3.2.1 Hry pro rozvoj komunikačních schopností a sebevyjádření ....................... 26 3.2.2 Hry pro rozvoj pohybové koordinace a postřehu ........................................ 28 3.2.3 Hry pro rozvoj představivosti a logického myšlení .................................... 30 3.2.4 Hry pro rozvoj fantazie, empatie a smyslového vnímání ........................... 32 3.2.5 Hry pro rozvoj sebeovládání ....................................................................... 34 3.2.6 Hry relaxační a taktilní................................................................................ 36 3.2.7 Hry pro rozvoj fyzické zdatnosti a šikovnosti ............................................ 37 3.2.8 Hry rozvíjející volní vlastnosti a sebekázeň ............................................... 40 3.2.9 Hry podporující sebepojetí a samostatné rozhodování ............................... 41 4 DISKUSE .................................................................................................................. 44 Závěr ............................................................................................................................ 46 Summary ...................................................................................................................... 47 Bibliografie .................................................................................................................. 48 Přílohy .......................................................................................................................... 50 Příloha číslo 1 : Souhrnné hodnocení realizovaných her ........................................ 50 Příloha číslo 2 : Fotogalerie ..................................................................................... 52

4

Úvod

Hra jako součást života dětí, význam hry i soutěživosti a to vše v souvislosti se začleňováním dítěte do kolektivu, to je téma mé absolventské práce, kterou jsem se rozhodla napsat, jelikož s tímto tématem přicházím každodenně do kontaktu. Co je to hra, hranice mezi hrou a skutečností, výsledky a interpretace hry, jako podnět k další práci se skupinou - konkrétní zamyšlení týkající se mého zaměstnání. Člověk si hraje celý život, ale v předškolním věku to platí dvojnásob, proto je tento čas klasickým obdobím hry. Předškolák si hraje intenzivně a s velkou vážností a vášnivostí, dovede se do hry tak zabrat, že úplně zapomene jít na toaletu a dokonce se do ní vžije natolik, že se směje, vztekle křičí i pláče. Do doby než dítě nastoupí do školky si povětšinou hraje jen s maminkou či tatínkem, ale nástupem do školky se najednou ocitá v kolektivu dětí, s kterým si má hrát. Právě hra, jako socializační prostředek, dítěti ulehčuje vstup do tohoto kolektivu, i když zároveň na jednu stranu se musí vyrovnat s úskalími pramenících, jak ze samotného kolektivu, tak z pravidel hry, výhrami, prohrami a samotnými rolemi při hře. Proto je pro dítě velmi důležité, naučit se vycházet s ostatními dětmi, což je pro většinu dětí nemalý problém, ale tím, že her existuje nepřeberné množství, dá se dětem pomocí hry ledaco ulehčit. Samozřejmě je důležité vybrat tu správnou hru, záleží na mnoha faktorech, například na věku dítěte, na atmosféře v kolektivu, na prostoru, na počtu dětí, na náročnosti, a takto se dá vyjmenovat ještě spousta faktorů, které využití hry může omezovat. Jak již bylo zmíněno, děti hry milují, ale velice záleží na tom, jak konkrétně hru využijeme časově i prostorově. Každému z nás se vybaví první hry, co jako malé školkou povinné dítko hrál. Většinou se nám to vybavuje, když už máme své vlastní děti a s nimi tyto hry hrajeme. Snad každý z nás si pamatuje hry jako „Zlatá brána otevřená“, „Pešek“, „Pan čáp ztratil čepičku“, „Škatulata, batulata, hejbejte se“ apod. Mně se tyto hry také vybavily, když byly mé děti malé a já je s nimi hrála, ale jelikož nyní pracuji jako učitelka mateřské školy, jsou tyto hry, takříkajíc mým denním chlebem. Myslím si, že dokáži odhadnout ve

5

správný okamžik správnou volbu hry. Jelikož každý den hraji se „svými“ školkovými dětmi spousty her, dovoluji si o nich napsat tuto práci. Všichni se snažíme, aby dětství našich nejmenších bylo co nejšťastnější, a právě významným prostředkem, který přináší dětem radost, aktivizuje je a podněcuje jejich zájem, je hra. Hra je vlastně hlavním zaměstnáním dítěte, ve hře dítě ožívá a prožívá je celou svou bytostí.

Hra přispívá významným způsobem k všestrannému

rozvoji dítěte, napomáhá upevnit zdraví, rozvíjí pohybové dovednosti, rozšiřuje jejich rozumový obzor a také kladně působí na vytváření dětských charakterových a mravních rysů. V teoretické části mé práce se zaměřím na vyjasnění pojmů týkajících se vývojové psychologie, socializace a hry. Praktická část se bude týkat her v dětském kolektivu, které jsem rozdělila podle toho, co daná hra konkrétně rozvíjí a podporuje, jaké použijeme pomůcky, postup či popis hry, pro kolik dětí je hra určena a jaký má hra záměr.

6

1 CÍL PRÁCE Popsat vliv pohybových her k začlenění dítěte do kolektivu v mateřské škole.

7

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Vývojová psychologie dítěte ve věku 3 – 5 let

2.1.1 Tělesný vývoj

Tělesný vývoj je v předškolním věku pomalejší než tomu bylo doposud. Zdravě se vyvíjející dítě je charakteristické tím, že od svého narození deklaruje potřebu se pohybovat. Právě toto období je plnohodnotným věkem hry, kdy se pohybová hra ujímá výsostného postavení v životě dítěte. Pohyby jsou dokonalejší, jak v lokomoci, což je schopnost pohybu či pohyb v prostoru pomocí svalové činnosti, tak v manipulaci označující zacházení s něčím, postup nebo způsob tohoto zacházení. Zlepšuje se koordinace pohybů. Kostra je pružnější, kosti měkčí. Dítěti se mění tělesné proporce, trup se stává plošším a hruď se zřetelněji odlišuje od břicha. Svalové tkáně přibývá. Zvláště u chlapců se postava celkově protahuje, ruce i nohy se prodlužují. Hlava se v poměru k tělu zmenšuje, což ovšem platí od narození až po dokončení tělesného růstu. Na konci tohoto období je už také zřejmá dominance jedné ruky nad druhou, tedy zda je dítě levák nebo pravák, tento proces formování laterality je dynamický, je projevem odlišné činnosti mozkových hemisfér. Zásah do tohoto přirozeného vývoje může vést k různě závažným poruchám, tedy takzvané předělávání leváka na praváka není vůbec ku prospěchu dítěte. V tomto věku také dochází k posunu těžiště do oblasti pánve, což umožňuje dětem zvládat již složitější pohybové dovednosti, jako je jízda na kole nebo bruslení. Děti také začínají věnovat pozornost pohlavním orgánům druhého pohlaví, což je přirozená záležitost a na otázky týkající se rozdílnosti bychom měli odpovídat pravdivě avšak adekvátně k věku. S rozvojem manipulační zručnosti se zdokonaluje sebeobsluha, jednoduchá pracovní činnost, zdokonaluje se jemná motorika. Růst obratnosti umožňuje dítěti, aby jedlo samostatně příborem, samo se svléklo a obléklo a začíná se osamostatňovat i na toaletě.

8

Mozek ještě v podstatě dozrává, jeho nervová vlákna se opouzdřují a zvyšuje se tak rychlost vedení vzruchu. Dítě dýchá pomaleji a hlouběji, jeho srdce bije pravidelněji a pomaleji, celý organismus je výkonnější. Samotná pohyblivost se v tomto období zlepšuje zvolna, spíše než nové výkony pozorujeme větší rychlost, pohotovost a obratnost pohybů, které dítě už dovedlo dříve, a také jejich větší eleganci. I zde mají ale individuální rozdíly pro život dětí značný význam, obratnější a rychlejší dítě má lepší pozici v kolektivu.

2.1.2 Smyslově pohybový rozvoj

Tento rozvoj pokračuje ve směru větší diferencovanosti, přesnosti a koordinaci

jednotlivých funkcí, jejich větší uvědomělosti a regulovatelnosti.

V pohybových činnostech je dítě výkonnější, obratnější a zručnější. Úkony se stávají běžnými a jsou stále dokonalejší (oblékání, svlékání, obouvání, zavazování, zapínání apod.) Vyšší úroveň pohybových schopností a manipulace s předměty se využívá a uplatňuje ve větší náročnosti všech denních činností. S rozvojem manuální zručnosti souvisí i zdokonalování konstruktivních schopností dítěte. Z nich vyplývá záliba v konstruktivních hrách – stavění z kostek, skládání, vystřihování, modelování apod. Zážitky dítěte se stávají obsažnějšími, zkušenosti bohatšími a to díky přesnější činnosti všech smyslů. Dítě je pokročilejší ve zrakovém vnímání, pozná a umí pojmenovat základní a některé doplňkové barvy, postihuje jejich rozlišuje základní geometrické tvary

sytost (tmavá, světlá), všímá si tvaru a

(kruh, trojúhelník, čtverec), i když má ještě

problémy s jejich pojmenováním. Dítě přesněji analyzuje sluchové podněty jakými jsou řeč lidí, hudba, zpěv nebo pouliční hluk. Lépe se orientuje i v čichových a chuťových podnětech, začíná přesněji určovat a pojmenovávat chuťové kvality (sladké, kyselé, slané). Jemnější hmat mu zase umožňuje získat přesnější informace o specifických vlastnostech předmětů, které se učí i slovně vyjadřovat (tvrdý, měkký, hladký, drsný, studený, teplý apod.). V tomto věku pozorujeme individuální zvláštnosti vnímání jednotlivých dětí. Projevují se v odlišné kvalitě vjemů způsobené převahou funkce některého analyzátoru, nebo naopak jeho nedostatečností. Například jedno dítě může být zvlášť vnímavé na zrakové podněty – barvu, tvar, a jiné na sluchové podněty –

9

hudba, zpěv. Tyto děti dosahují výraznějších úspěchů v činnosti odpovídajících těmto schopnostem – výtvarná výchova, hudební výchova. Zvláštností dětí v tomto věku je ve vnímání prostoru - dítě má tendenci přeceňovat prostor co do velikosti a nevnímá třetí rozměr (kresba je bez hloubky), rovněž vnímání času dělá ještě dětem potíže. [Bělinová, Metodika výchovné práce v jeslích a mateřských školách, s.75]

2.1.3 Rozumový rozvoj

Smyslová činnost zůstává nadále nepostradatelným základem rozumového rozvoje. Připojují se k ní další pokroky v činnosti paměti, představivosti, myšlení a řeči. Vzrůstá trvanlivost i rozsah paměti, přibližně v tomto věku se začíná tvořit řetěz vzpomínek dítěte. Konkrétnost a citlivost jako jeho současná charakteristická vlastnost, se uplatňuje ve všech funkcích paměti. Vyžaduje aby informace, poučení, požadavky měly pro dítě jasný a konkrétní obsah, aby byl formulovaný přitažlivě, zajímavě a navozoval příjemnou citovou odezvu. Novou kvalitou v rozvoji paměti jsou první projevy záměrnosti – úmyslnosti. Základem úmyslné paměti je, že se dítě vlastní vůlí vědomě přičiňuje, aby si určité poznatky vštípilo do paměti, podrželo v ní, respektive vybavilo, připomenulo. Do jisté míry můžeme zvyšovat nároky na výkony paměti dítěte, na druhé straně však musíme mít na zřeteli, že ochota dítěte vyvíjet volní úsilí na paměť je podmíněna přitažlivostí materiálu, který má zpracovat. Vzhledem k celkové převaze spontánnosti jsou možnosti úmyslné paměti ještě velmi ohraničené. Důležitou podmínkou rozumového rozvoje je i vyšší úroveň představ. Dítě si už dokáže vytvářet nejen přesnější, ale i trvalejší obrazy o věcech a jevech dosahu vlastní životní zkušenosti. Vzrůstající zkušenost podporuje i vyšší všestrannost představ, které dítě zvláštním způsobem zpracovává – spojuje, porovnává, uspořádává a uplatňuje ve své fantazii i v myšlení. Rozvoj fantazie umožňuje dítěti představit si i takové věci a jevy, které přesahují jeho zkušenost. Nejvýrazněji se uplatňuje ve hrách, které nabývají převážně námětový ráz, dítě si v nich podle vlastních představ upravuje skutečné situace a předměty, s kterými ve hře zachází. Výrazným rysem dětské fantazie je její podřízenost citu. Radost, touha, strach, zvědavost podněcují dítě k vymýšlení fiktivních obrazů a ke 10

zkreslování skutečné situace. Tyto zvláštnosti často vyúsťují do originálních dětských lží. Dítě ještě není natolik rozumově vyspělé, aby dokázalo kriticky posoudit rozdíl mezi výmyslem a skutečností. Většinou je přesvědčené, že to co tvrdí, je pravda. Další pokroky v rozumovém rozvoji se týkají nejen rozšiřování zkušeností, ale především jejich hlubšího zpracování myšlením. Dítě začíná pronikat do vnitřních souvislostí mezi věcmi a jevy, což umožňuje uspořádávat vlastní zkušenosti, třídit a vytvářet pojmy. Zachází s pojmy na různé úrovni, chápe například, že jednotlivé věci je možné označit společným názvem a naopak, že obecná pojmenování představují jednotlivé konkrétní věci. Rozvoj myšlení se odráží v řeči dítěte rostoucím počtem slov, která prakticky používá. Jejich význam se každodenní zkušeností ověřuje, zpřesňuje, doplňuje. Pokud s dítětem hodně mluvíme, čteme mu pohádky, odpovídáme na jeho nekonečné otázky, bude na konci tohoto období schopno užívat dvou a půl tisíce slov a rozumět bude – více nebo méně dokonale – dalším tisícům slov.

2.1.4 Sociální vývoj

Sociální rozvoj je v tomto období chápán ve významu rozvoje vztahů mezi jedinci, vztahů jedince k určitému společenství a naopak. [Bělinová, Metodika výchovné práce v jeslích a mateřských školách, s.78] V celkovém chování dítěte je evidentní vyšší úroveň uvědomělého sebeusměrňování a kontroly. Živelnost i impulsívnost zůstává sice nadále dominantní, ale stále vzrůstá celkový podíl úmyslného jednání. Ve vyhraněných rysech se projevují základní kvality osobnosti, jako je temperament, vůle, sociabilita. Vývoj v citové oblasti se týká zvláště regulace citových projevů, klesá frekvence citových výbuchů. Rozvíjí se sociálně morální city, zvláště přátelství, družnost, ochota pomáhat jiným, radost ze společného úspěchu. Tyto osobnostní kvality podněcují významně život dítěte v kolektivu a rozvíjejí komunikaci. Dítě získává zkušenosti sociální interakce a komunikace s vrstevníky a se všemi, kteří jej obklopují. Sociálním učením si osvojuje normy chování - tím, že rodiče odměňují jeden způsob chování a „trestají“ jiný. Napodobuje tak chování dospělých včetně situací, kdy volí mezi postupem v souladu s normou a proti ní. Pozoruje, jak je 11

schvalováno nebo postihováno chování jiných ( sourozenci, ostatní děti, postavy v televizi...). Tím vším se formuje vnitřní autoregulační systém - svědomí, zatím v elementární formě. Morální vývoj tedy záleží na způsobu výchovy, zvláště emočním klimatu v rodině. Hlavním znakem tohoto období je iniciativa. Zdravé dítě je převážně aktivní, za příznivých podmínek je iniciativní. Přitom se jeho aktivita a iniciativa regulují v tom směru, aby byla účelná a nenarušovala normy společného soužití. Dítě začíná regulovat své chování podle norem. Za nepříznivých podmínek ( absence kladného emočního vztahu, extrémně silné řízení ) se aktivita tlumí a vzniká pocit viny, nedostatečnosti, hříšnosti, případně vyrůstá mravokárce, jako jeho rodiče. Adekvátním odrazem rozvoje osobnosti jsou hry. V tomto období dochází k obohacování škály hravých námětů i ke způsobu jejich realizace. Přibývají fantastické prvky, vzrůstá respektování pravidel i počet hráčů. Evidentní bývá pokles nedorozumění a konfliktů, spolupráce dětí se stává častější a pozitivnější. Hry poskytují neomezené možnosti k citlivému a nevtíravému usměrňování dětí v zájmu jejich kladného mravního vývoje. Děti mají ve hře mnoho různých příležitostí k sociálnímu učení.

2.2 Socializace dítěte

2.2.1 Pojem socializace

Tento pojem známe již od 19. století a teoretické koncepty lidské socializace vznikly v první polovině 20. století především v USA ze spojení teorie učení, sociologických a kulturně-antropologických přístupů. Nejdříve byl lidský vývoj nahlížen ze společenské perspektivy jako proces sociálního začlenění, kterému je jedinec vystaven celkem pasivně. Poté toto mechanistické chápání tohoto procesu bylo postupně nahrazeno koncepty zastávajícími názor, že jedinec získává sociálně relevantní způsoby chování a zkušenosti aktivním kontaktem s druhými osobami. [ROSEOVÁ, WEISSOVÁ, Rozvíjíme sebedůvěru dětí, s.21]

12

Člověk je tvorem společenským a všechny jeho potřeby jsou uspokojovány prostřednictvím společnosti. Dítě by se bez společenského prostředí nestalo člověkem. Socializace je celoživotní proces, proces, kdy se dítě postupně stává členem lidské společnosti, musí se učit mluvit, chodit, ovládat kulturu jídla a pití, ovládat se apod. Socializací se rozumí přebírání typických způsobů chování, názorů a hodnot určité skupiny lidí jedincem. Pokaždé, když se jednotlivec musí přizpůsobovat standardům skupiny, dochází k procesu socializace. Na člověka působí mnoho vlivů, jako je v první řadě rodina a dále škola, třída, kamarádi, učitelé, zájmy a v neposlední řadě též hromadné sdělovací prostředky. Podstatou socializace je osvojení takového chování, které určitá historická společnost vyžaduje na svých členech. Samozřejmě, že hlavní roli hraje rodina, ale postupně

dochází

k rozšiřování

sociálních

vlivů,

čímž

dochází

k rozvoji

sebeuvědomování, k utváření myšlení, cítění a jednání. Existují tři způsoby socializace. Prvním je sympatie a citová nákaza, kdy jde o to, jak jsme ovlivněni a co to v nás vyvolává. Druhým způsobem je nápodoba, která neprobíhá mechanicky, ale výběrově, to znamená, že ne vždy napodobujeme to, co je společensky žádoucí a tudíž i prospěšné. Posledním způsobem je sugesce a autosugesce, tedy přejímání názorů. [CHAUVELOVÁ, MICHELOVÁ,Náměty pro stolní hry dětí : rozvoj vynalézavosti, myšlení, obratnosti a komunikace dětí od 3 let, s.38+ Socializaci můžeme

chápat ze dvou hledisek. A to buď z hlediska

fylogenetického nebo ontogenetického. V prvním případě jde o to, jak se člověk během svého historického vývoje polidšťoval a zespolečenšťoval, bez socializace by lidský rod nepřežil a nemohl by se zformovat do dnešní podoby. V druhém případě, ontogeneze, jde o to, jak jedinec ve svém vývoji získal lidské znaky, v podstatě se jedná o sociální vývoj jedince. Podstata socializace spočívá v tom, že se člověk stává společenskou bytostí aktivním stykem se společenským prostředím. Socializace je podmínkou zlidštění. Samotný proces umožňuje, aby se lidský jedinec postupně přeměnil z biologické bytosti, kterou je při narození, v bytost sociální v dospělosti. Tato přeměna se právě uskutečňuje pod vlivem dlouhodobého působení lidské společnosti. V celém průběhu socializace se za příznivých okolností utvářejí především společensky žádoucí činnosti a vlastnosti, relativně trvalé vztahy k lidem a ke kultuře. 13

Často důležitou roli v procesu socializace hraje strach, který je jednou ze základních lidských emocí. Je důvodem pro to, že se člověk vyhýbá mnoha způsobům chování a určitým situacím. Strach se přirozeně objevuje jako nepodmíněná reakce na bolest či leknutí. Obecně je strach subjektivní pocit, který můžeme objektivně sledovat. Jedním z nejdůležitějších cílů socializace je, aby se mladý člověk dokázal co nejlépe orientovat v daném sociálním a kulturním prostředí a našel v něm vhodné sebeuplatnění.

2.2.2 Socializace dítěte předškolního věku

Dítě se postupně začleňuje do společenských struktur, osvojuje si kulturní způsoby chování odpovídající jeho měnící se společenské roli a stává se tak součástí daného sociokulturního systému. Ve velké množství změn v chování dítěte, které jsou důsledkem procesu socializace, je i celá řada „samozřejmostí“, které si děti osvojují v předškolním období, a které většinou s procesem socializace ani nespojujeme, ale měli bychom. Mezi tyto samozřejmosti patří třeba hygienické návyky, způsob chování při jídle, zdravení, respektování příkazů od dospělých, poděkování i prosba. Dlouhodobý a náročný proces socializace je zapotřebí k tomu, aby dítě pochopilo, že je potřeba se naučit sebeovládat, respektovat názory a potřeby druhých, řešit konflikty. Některé sociální a kulturní vlivy jsou ale dány předem pro všechny členy společnosti a působí na ně tak, že nemají možnost volby. Podstatná část se však uskutečňuje učením, které probíhá spontánně a živelně a to jak ze strany dítěte, tak ze strany socializačních činitelů, jako jsou rodiče. Zajímavé je, že tento způsob učení je velmi účinný, přirozený, přijatelný a i příjemný. Činitelem je i prostředí, ale rozhodující funkci mají lidé, jsou jimi rodiče, širší rodina, ale i další osoby, s nimiž dítě přichází do styku. Socializace dítěte v prvních šesti letech probíhá za normálních okolností hlavně v rodině. Její výchovné působení dále doplňují jiná zařízení pro předškolní děti, mající různě velký vliv a význam. Ale rodina zůstává základním činitelem socializace, protože zprostředkovává první kontakty dítěte s různými oblastmi života a kultury dané společnosti. Je pro dítě primární skupinou, v níž má možnost sledovat a být účastníkem 14

sociálních interakcí všech jejích členů. Dítě si tak přirozeně osvojuje způsoby chování v rozmanitých situacích, přichází do styku s širokým okruhem jevů ve svém okolí a přejímá postoje a hodnoty sdílené členy rodiny. Na rodině a její kulturní úrovni závisí do značné míry vklad, s jakým dítě vstoupí do života. Doba trvání dětství je proměnlivá. Neurčují ji pouze biologické faktory, ale závisí i na úrovni celkového vývoje společnosti. Dětství trvá v každé společnosti tak dlouho, dokud se u mladých jedinců nevytvoří předpoklady potřebné k plnění úkolů nezbytných k fungování společnosti. První zkušenosti dítěte, ty počáteční, děti považují za obecně platné, vyvolávají v nich silné citové zážitky a bývají natrvalo zapamatovány, což si občas dospělí lidé plně neuvědomují. Přitom zážitky a zkušenosti z ranného dětství jsou mimořádně významné pro další vývoj a život každého člověka. [ ŘÍČAN, P. Cesta životem : vývojová psychologie, s 72] Děti velmi touží podobat se dospělým, tak alespoň si na dospělé hrají v různých hrách, které si pohotově vymýšlejí. Čím je společnost vyspělejší, tím větší význam tyto hry mají, zejména pro průběh socializačního procesu. Příprava dětí v různých typech škol představuje prostředek pro zabezpečení úspěšného průběhu socializace. V mateřské škole je jedním z nejvýznamnějších a nejefektivnějších prostředků výchovy hra. Hru je třeba široce a promyšleně využívat tak, aby plnila všechny svoje funkce. Všechny druhy her mají rozhodující výchovný, ale i vzdělávací význam v tomto období. Svým obsahem, úkolem a pravidly přispívají hry k rozvoji dětí a formují jejich vztah k učení, ovlivňují zájmy a motivují je. Dítě při hře procvičuje tělesné funkce, zaměřuje se na konstrukci nových věcí, používá předměty v přeneseném významu a přeměňuje svět podle své představy. Specifickou motivací

v tomto věku jsou vývojové potřeby dětí, které

způsobují, že děti neustále usilují o určité sebepřekonávání, a to objevováním stále něčeho nového a nacházením nových možností, jak zvládat okolí. Ve hře se v tomto období projevuje schopnost symbolizace, kdy hra je radostnou aktivitou s mnoha stupni volnosti. Děti vědomě rozlišují mezi realitou a hrou, ale i vytvářejí fantazijní témata a vytvářejí vědomě pravidla pro své sociální interakce. Hra tak dítěti dovoluje experimentovat se sociálními rolemi a pravidly a přitom kooperovat s ostatními. Kromě toho, hra umožňuje dítěti zpracovat své obavy a konflikty, případně uspokojit jinak nesplnitelná přání a fantazie. 15

V procesu socializace dítěte sledujeme tři úrovně. Nejdříve se dítě orientuje na druhé lidi a jeví o ně velký zájem. Později přebírá mnohé nápady a způsoby chování, takže nakonec získá dovednosti, které mu umožní kontakty s druhými lidmi vytvářet, udržovat nebo je přerušit. Vyvíjet se sociálně neznamená pouze začlenit se do společnosti, znamená to také, že se vůči ostatním členům společnosti vymezíme, najdeme vlastní místo v sociální struktuře a vlastní identitu.

2.3 Pojem dětská hra

2.3.1 Co je dětská hra

Pojem hra není dosud jednoznačně vymezen, ale jde o termín užívaný běžně. Pojem dětská hra nám dává dojem, že jde o zcela jasnou činnost, která je uznávána za hlavní a nejvýznamnější aktivitu v tomto období vývoje jedince. Všechny teorie podstatu hry zjednodušovaly a snažily se vysvětlit její principy pomocí jiných vědních oborů, oborů jako je biologie, fyziologie, fyzika nebo historie. Ale v podstatě ani jedna teorie nepostihovala její vnitřní smysl. Tento vnitřní smysl spočívá v tom, že právě prostřednictvím hry se vyjadřuje dítě k okolnímu světu nezávisle, samostatně a s fantazií. Hra je jeho dobrovolnou, spontánní činností a svobodným sebeuplatněním. Hrou se u dětí může stát činnost zaměřená na jakýkoliv druh objektů. Dítě si může hrát s nejrůznějšími věcmi, hračkami, se zvířaty, s rostlinami, s jinými dětmi, se svým tělem, řečí a dalšími. Právě rozmanitost objektů dětských her považujeme za specifický znak. Dítě si hraje převážně tak, jak samo chce, kdy chce a s čím chce. Můžeme mu sice ve hře bránit, ale nikdy ho nemůžeme přímo donutit, aby se proti své vůli hrálo. Spontánnost, pocit volnosti a dobrovolnosti jsou dalším charakteristickým znakem hry. Děti si hrají také proto, že jim to přináší radost a potěšení a mohlo by se tak zdát, že se hra stává samoúčelnou. Ovšem hra má svůj cíl, který je obsažen v činnosti samé, v úsilí a pozornosti, kterou je potřeba hře věnovat a také ve zkušenostech získaných v jejím průběhu. Hra je nejcennější svým průběhem a ne výsledkem. To, že jde

16

hlavně o průběh a ne o výsledek se projevuje v tom, že dítě výsledek své hry zcela spontánně a bez váhání likviduje (např. rozboření postavené věže nebo bábovičky a vzápětí nové postavení téhož). Děti si hrají především proto, že mají potřebu účasti na životě dospělých, hra jim pomáhá zmocnit se světa, porozumět mu a pochopit ho. Jedná se o symbolické hry, kde děti předstírají provádění různých činností, ale zobrazují je velmi zkráceně bez ohledu na výsledky, které by se jimi měly realizovat ( např. dělají, že jako pijí čaj z prázdných hrnečků nebo jedou ve vlaku, když sedí na židličkách a napodobují zvuk vlaku). Hra vyplývá z naléhavé potřeby dítěte orientovat se ve světě dospělých v rámci svých sil a možností. Tím je mu přinášen příjemný duševní stav a maximální citové uspokojení, které je potřeba pro zdravý vývoj osobnosti. Dětské hry vycházejí ze skutečných zážitků, jsou do jisté míry jejich přímým odrazem. Dítě v nich řeší úkoly reálného světa v představovaných podmínkách a s použitím různých předmětů a nástrojů, proto pro něj existuje určitý řád odpovídající jeho možnostem a stupni pochopení okolního světa. Právě symboličnost, spontánnost, bezcílnost a fantastičnost jsou důkazem, že dítě své reálné zážitky dovede volně kombinovat a podle svých zkušeností přetvářet tak, aby tvořila spojení mezi jeho představou, chtěním a realitou. Hra napomáhá navazovat kontakt s dospělými i s vrstevníky, vede ke spolupráci, modeluje reálné sociální situace. Přispívá tak k utváření rolí, zvnitřňování sociálních norem, pomáhá ovládat a rozlišovat sociální city, uvolňovat a vyrovnávat napětí a tím vším ovlivňuje pojetí sebe samého. V životě dítěte je hra hlavní činností, což znamená, že díky ní se nejplněji a nejpevněji rozvíjejí první vztahy a svazky, podporují jeho psychickou rovnováhu, přináší mu klid a vyrovnanost. Hra se také může stát alternativním způsobem komunikace dítěte, v němž se vyjadřuje prostřednictvím hračky, loutky nebo fiktivního kamaráda. Docela často se stává, že děti nekomunikují ani s učitelkou ani s ostatními dětmi, ale jsou ochotny mluvit s maňáskem nebo plyšákem, čímž si vytvářejí prostor pro delší navázání kontaktu a pozdější vzájemnou komunikaci. Mimořádně významným znakem her motivovaných vývojovými potřebami je to, že v jejich průběhu dochází k učení i k vývojovým změnám, aniž si to dítě uvědomuje 17

a aniž o to záměrně usiluje. Dítě je zaujato pouze hrou jako takovou, která mu navíc působí radost, zatímco její vývojové účinky, které si neuvědomuje, se dostavují jakoby sami od sebe. Obsahová náplň her přispívá k všestrannému rozvoji dětí, děti tak využívají každou příležitost ke svému vývoji. Nakonec lze hru shrnout do několika základních bodů. A těmi je, že hra je svobodná, není obyčejnou a neprožívá vlastní život, ale naopak je uzavřená a ohraničená, lze ji opakovat, má svůj řád, spojuje i rozděluje a nakonec obsahuje určité napětí. [ŠIMANOVSKÝ, Hry pro zvládání agresivity a neklidu, s. 21]

2.3.2 Podmínky pro hru

Hra se může úspěšně rozvíjet pod vlivem několika faktorů, faktorů psychologických, pedagogických, zdravotních, estetických a v neposlední řadě také sociálních. Na prvním místě je však to, aby hra vycházela z potřeb dítěte, odpovídala jeho zájmům a byla svým obsahem i formou společensky žádoucí. Proto je úkolem dospělého umět pohotově reagovat na vlivy okolí, které se do her promítají jak kladně, tak i záporně. *BARTUNĚK, Hry v přírodě s malými dětmi, s. 13] Specifickým momentem je prožitek času a prostoru ve hře, která je omezena svým začátkem a koncem. Vlastní prožitek podtrhuje přítomný okamžik a budí zdání nepřerušeného trvání. Proto také přerušování hry působí dětem často nepříjemné zážitky. Pokud jde o prostor, existuje vazba mezi prostorem pro hru a její kvalitou. Optimální prostor je 1,5 až 2 m2 na dítě, pokud je tento rozměr zachován, nedochází k snižování sociální interakce. Bohužel se zmenšující se plochou herního prostoru, v něm stoupá antisociální a agresivní chování. Prostoru pro hru musíme věnovat velkou pozornost a musíme se snažit o vytvoření vhodných podmínek pro dynamický, ale zároveň bezpečný pohyb. Upravenost prostředí, ve kterém se dítě pohybuje, patří k estetickým zřetelům a je také důležitým prvkem. Nároky na vzhled a kvalitu hraček a materiálů je proto vysoká.

18

Pro správné vytvoření podmínek pro hru samozřejmě patří lidský faktor. Učitelka mateřské školy je tak integrujícím činitelem, který přetváří současnou kulturu, techniku a civilizaci v důvěrně známou atmosféru dětského světa. Je potřeba její spontánnost, uvolněné jednání, přístupná a radostná nálada. Vztah učitelky a dítěte v herní situaci by neměl být formální, manipulativní, necitlivý, netrpělivý a bez pochopení, ale naopak by měla být dítěti skutečným partnerem, který získává autoritu svými nápady, zkušenostmi i dovednostmi během hry.

2.3.3 Hlavní druhy dětských her

Hry dětí jsou velice rozmanité, a proto určit jejich základní druhy je složitý a doposud ne přesně vyřešený problém. Jelikož pro děti se může proměnit ve hru jakýkoliv druh činností, který jinak plní určitou životní funkci, hra tak nepředstavuje druh činnosti s vymezenou obsahovou náplní, ale je jen určitou formou činnosti, jejíž obsah je proměnlivý. Dětské hry lze třídit z několika hledisek a v literatuře je uváděno třídění různé. Zatím neexistuje jednotné obecně platné rozdělení, ale mezi nejvíce užívané patří následující 1. podle subjektu hry, kdy záleží na tom, kdo si hraje (člověk, zvíře, mládě, ...) 2. podle objektu hry, tedy s čím si hrajeme (hračky, zvířata, vlastní tělo,....) 3. podle způsobu zacházení s objektem hry, tedy co při hře děláme 4. podle motivace a významu hry [Opravilová,Gebhartová, Zima v mateřské škole, s.29] Další dělení může být podle počtu osob na hru, to znamená ve dvojicích, ve skupinách, či hromadně. Podle místa například venku, ve třídě, ve vodě a jinde. Podle ročního období na jarní, letní, zimní a podzimní hry. Podle pohlaví účastníků na dívčí a chlapecké, ale tohle rozdělení se v dnešní době již nepoužívá. Dále se hry mohou dělit na hry s říkadly, či bez nich, na hry manipulační, soupeřivé, napodobivé, hry náhod, zážitkové a jiné.

19

2.3.4 Pohybová hra a hraní

Pohybové hry chápeme jako pohybovou aktivitu, která nám přináší radost, pohodu, uspokojení a motivuje nás. Pod tímto pojmem rozumíme záměrnou pohybovou aktivitu jednoho či více dětí, v prostoru a čase, bez složitých pravidel. [TATROVÁ, Pohybové hry v mateřské škole, s. 17+. Tato pravidla do jisté míry závisí na věku dítěte, kdy čím starší dítě, tím obsahově pestřejší a náročnější hra s náročnějšími pravidly. Vhodné jsou hry se slovním doprovodem, kdy slova jsou signálem k provedení určitého pohybu a zároveň nám pomáhají plnit pravidla a objasňovat obsah hry. Také platí, že čím starší dítě, tím více můžeme do hry zapojovat prvek soutěživosti. Z počátku jen individuálního, kdy dítě závodí jen samo za sebe, ale postupně zařazujeme kolektivní závodění, kdy výsledek jednoho dítěte ovlivní výsledek celého družstva. Do hry také zařazujeme náročnější činnosti a přesnost prováděného. A samozřejmě klademe důraz na pravidla, vytrvalost, soustředění, pozornost nebo hbitost. Pohybová hra je charakterizována vysokou motivací k činnosti, napětím a uplatněním získaných dovedností, kdy v průběhu můžeme spolupracovat i soutěžit a také je jako každá pohybová aktivita zdrojem citů a emocí. Pocity radosti a prožitku nás motivují k zopakování činnosti. [TATROVÁ, Pohybové hry v mateřské škole, s. 17+. Hlavní zásadou by tedy mělo být, že není podstatné, aby se děti učily velké množství her, ale to, aby si základy jednotlivých her děti dobře osvojily, oblíbily, a také zvládaly.

2.3.5 Příprava na pohybovou hru

Příprava na hru je velmi důležitou součástí, kterou nesmíme v žádném případě podcenit. Někdy příprava zabere více času a námahy nežli hra samotná, ale bez nutné přípravy, kterou hra vyžaduje, není možné hru vůbec uskutečnit. V první řadě je nejvíce nároků kladeno na vedoucího hry, který musí vzbudit zájem dětí, motivovat je, udržovat je v pozornosti a stále mít na paměti zásady bezpečnosti. Vedoucí musí přihlížet k dennímu režimu dětí, brát v úvahu souvislosti s únavou, spaním a jídlem, také musí znát vhodné nároky na pohybový aparát dětí a vhodnost her pro určitý věk dětí, ohledy musí též brát na zdravotní stav dětí. 20

Každý začátek je důležitý, a proto věnujeme velkou pozornost výběru hry. Touto hrou navazujeme kontakt, získáváme důvěru i pozornost. Ve školce je výběr hry zaměřen stejným směrem jako tématický blok a správná hra ve správný okamžik navodí nejen atmosféru, ale i požadovaný efekt pro další prácí. Úspěšnost hry závisí také na jejím uvedení, a proto bychom ho neměli podceňovat. Existuje mnoho způsobů a přístupů, jak hru uvést a vždy záleží na vedoucím, jak se úkolu zhostí. Nejlepší samozřejmě je, pokud už sám hru hrál a má s ní zkušenosti, pak dokáže lépe a přesněji

převést důležité momenty hry přímo na

účastníky. Neméně důležitým parametrem hry je zadání pravidel. Ta formulujeme jednoznačně, jednoduše, srozumitelně, tak aby byla všem jasná. Vždy před začátkem hry pravidla zopakujeme a odpovíme na případné dotazy. V průběhu hry bychom pravidla již měnit neměli a pokud ke změně dojde, měla by být opodstatněná a samozřejmě srozumitelná. U mladších dětí by pravidla neměla být složitá. Na začátku hry samozřejmě pravidla vysvětlíme a popřípadě předvedeme. Také si s malými dětmi můžeme hru zahrát takzvaně „nanečisto“, kdy pravidla objasňujeme přímo během akce. Některé hry totiž vypadají svým zadáním složitě, ale při praktické ukázce je zřejmá jejich jednoduchost. Her existuje veliké množství a k jejich realizaci je potřeba různých pomůcek, od papíru na psaní, tužky, pastelek, různých kartiček až po všelijaké sportovní náčiní.

2.3.6 Motivace k pohybové hře

Motivace je jedna z důležitých zásad pro provádění her. Představuje soubor vnitřních podnětů, se kterými hráč vstupuje do hry, v závislosti na ní se může hra rozběhnout patřičným směrem. Představuje stejně důležitý moment jako hra sama. [Bartuněk, Hry v přírodě s malými dětmi+ Motivace ovlivňuje celkovou úspěšnost hry z velké části, pomáhá z ní vytěžit maximum zážitků, prožitků i zkušeností jak pro účastníky hra, tak pro vedoucího hry. Pomůže jim zaměřit se na momenty, o které jde především. Existuje veliký rozdíl mezi

21

hrou, která byla vhodně motivována, a hrou bez jakékoliv motivace, protože úkolem motivace je vzbudit zájem účastníků a naladit je na to, co je ve hře čeká. Výběr vhodné motivace přináší do hry větší zájem aktérů a pomáhá lépe nastínit pravidla a záměry uváděné hry. Jedním z nejpoužívanějších způsobů motivace je předčítání nebo vyprávění legendy či příběhu. Jejím obsahem mohou být, jak opravdová fakta, tak báje, pověsti, vymyšlené příběhy, dokonce i recese. Úkolem předčítání nebo vyprávění je vyjádřit zápletku, uvést účastníky do děje a částečně či zcela představit pravidla. Samozřejmě důležitým faktorem je přednes, vyprávění či předčítání, čím dramatičtější přednes, tím lépe. Legenda ovšem může být dočtena i po skončení hry a tím ji uzavřeme a dáme prostor pro zhodnocení. Důležitým motivačním pomocníkem je tedy slovní projev. Pomocí změny tónu, hlasitosti a melodie hlasu se snažíme slovně nastínit pravidla i zápletku. Pro tento druh motivace je vhodné, aby všichni účastníci věnovali pozornost vedoucímu tím, že ho pozorně vyslechnou. K navození správné atmosféry můžeme také zápletku hry sehrát jako scénku, pak je také vhodné ale i konec hry završit závěrečnou scénkou. Neméně zajímavé je zhlédnout filmovou ukázku jako motivaci k dané hře. Jedním z dalších druhů motivace je využití hudby, kdy zesíleného efektu dosáhneme, využitím změny osvětlení. Hudbu můžeme využít i v průběhu a závěru hry. Zajímavou motivací je pouštění mluveného slova. Velmi motivující a nalaďující je volba vhodného prostředí, kdy čím více netradiční místo, tím větší zájem a chuť do hry.

2.3.7 Realizace pohybové hry

Pro realizaci některých her je důležitým faktorem vytvoření skupin nebo týmů a existuje mnoho způsobů, jak skupinu rozdělit, například losováním, rozpočítáváním, apod. Vždy ale v průběhu hry sledujeme jak všechny děti v celku, tak i jednotlivce a během hry se svým živým zájmem a laskavým tónem snažíme podporovat radostnou náladu, vynalézavost i iniciativu dětí. Způsoby organizace dětí při pohybové hře jsou rozličné. Hru můžeme hrát se všemi dětmi najednou nebo jen s částí, tj. menší skupinou, vše to závisí na charakteru 22

hry a vytyčených cílech. Menší skupina dětí je vhodná u her, kdy chceme zapojit pasivnější děti, slabší děti anebo nejmenší děti. Tyto děti se totiž v menším kolektivu lépe orientují, lépe najdou své místo a lépe si osvojí pravidla hry. Nejlepší ovšem je, když můžeme do hry zapojit všechny děti. Při samotné hře je třeba dbát na to, aby se pokud možno všechny děti pohybovaly a zbytečně dlouho nebyly v nečinnosti, aby se tím neztrácel zájem o hru. Také je-li zapotřebí během hry dávat různé povely pro změnu činnosti, použijeme různých signálů. Výrazným okamžikem při realizaci hry je rozdělení jednotlivých úloh, které můžeme vybrat několika způsoby, a to např. dítě si samo vybere, vybere ho vedoucí, rozpočitadlem, apod. Vždy je ale nutno výběr uvážit a to proto, aby

dítě svými

vlastnostmi a schopnostmi na úlohu stačilo. Při realizaci hry nesmí být samotná hra ani prostředí, v němž se hraje, nebezpečné životu a zdraví dětí. Hra má vést k duševnímu a tělesnému osvěžení, nesmí děti vyčerpat. Při hře je dobré využít soutěžení, které ale nesmí vést k řevnivosti či jakémukoli vzniku sporů či problémů. Ve školce se učitelka přidává ke hře dětí, hraje s nimi nebo má hlavní úlohu, přitom však hru zároveň řídí a sleduje plnění pravidel. Existují určité zásady pro organizování her, mezi tyto zásady patří: 1.

mít po ruce zásobu her pro každou příležitost,

2.

umět vybrat správnou hru, ve správný okamžik a ve vhodném prostředí

3.

vyložit jasně a srozumitelně pravidla

4.

rozdělit úkoly, povinnosti

5.

dbát na stejnou naději na vítězství u soupeřících stran

6.

zajistit spravedlivé rozhodování

7.

ukončit hru v nejlepším

8.

provést zhodnocení hry

9.

nenechat se odradit neúspěchem

10.

opakovat osvědčené hry [Chauvelová a Michelová, Náměty pro stolní hry dětí : rozvoj vynalézavosti, myšlení, obratnosti a komunikace dětí od 3 let. ]

23

2.3.8 Hodnocení pohybové hry

Hra je pomůckou, nástrojem k rozvoji osobnosti dítěte – hráče. Výsledky a výstupy hodnotíme a komentujeme vždy s ohledem na sebeúctu a sebevědomí dětí. Kladné i záporné hodnocení může vést jak k většímu snažení dětí, tak ale i k demotivaci, proto musíme vždy hru hodnotit adekvátně s přihlédnutím ke všem okolnostem. Necitlivá, přísná kritika narušuje bezpečný prostor, deprimuje a zraňuje. Také s novou skupinou dětí hrajeme spíše jen pro vzrušení a radost ze hry samé, nežli pro nějaké výrazné zhodnocení. Velice efektivní je poskytovat dětem pozitivní stimuly, jako jsou kladné body, pochvaly či odměny již během hry. Trocha kritiky prezentovaná s mírným humorem je s ohledem na situaci též pozitivním přínosem. Optimální je vítěze hry pochválit, odměnit a i popřípadě ho pověřit organizováním jiného úkolu, zároveň musíme, ale povzbudit poražené. Hodnocení hry, nebo-li reflexe,

se dá nazvat závěrečnou částí cvičebního celku a

zahrnuje povídání si o tom, jak se nám hra líbila, co se nám dařilo či naopak nedařilo a hlavně se dělíme o své pocity ze hry. Samozřejmě, že velice důležitou součástí této závěrečné fáze

je také

hodnocení samotnými dětmi. V podstatě se jedná o takovéto, povídání si dětí mezi sebou, jaká hra se jim líbila a proč. Důležitým aspektem je také to, že oblíbené hry děti chtějí hrát neustále dokola, a to buď na svá přání anebo na otázku učitelky : „Tak děti, co si dnes zahrajeme?“

24

3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Charakteristika třídy Mateřská škola, ve které pracuji, a o které pojednává moje absolventská práce, byla postavena v roce 1975 jako školka jednotřídní s celkovou kapacitou 25 dětí. Nachází se v samostatné budově, její třída je účelově uspořádána, je bez stálé ložnice a s vlastním hygienickým zařízením. Součástí je také výdejna stravy. Třída má prostory pro umístění pomůcek, nábytek je starší, průměrně opotřebovaný, stolky, židličky a lehátka jsou nová. Vybavení hračkami a pomůckami je průměrné, jejich uložení je přehledné. Průběžně se odstraňují nevhodné hračky, rozbité nebo poničené a doplňují se za nové. Uspořádání prostorů je dobré, poskytuje možnost skupinovým i individuálním činnostem. Na úpravě a výzdobě se podílejí samy děti svými výrobky, které jsou tak přístupné rodičům. Zahrada je vybavena průlezkami, kolotočem, houpačkami, skluzavkou, dětským altánem a pískovištěm. Filozofií Mateřské školy je rozvíjet samostatné a zdravě sebevědomé děti cestou přirozené výchovy, položení základů celoživotního vzdělávání všem dětem podle jejich možností, zájmů a potřeb, nadále rozvíjení péče o děti se specifickými vzdělávacími potřebami – děti postižené a talentované. Veškeré snažení všech zaměstnanců směřujeme k tomu, aby zde dítě bylo co nejvíce spokojené. Mateřská škola je věkově smíšená, navštěvují ji děti od 2 do 7 let. Témata jsou zpracována podle „Barevných kamínků“, kde jsou zakomponovány hlavní cíle v pěti oblastech rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Vzdělávací program je časově rozvržen do témat i podtémat. Vlastní činnosti vedoucí k naplňování cílů jsou upraveny dle konkrétních potřeb dětí ve třídě a slouží k naplňování průběžných i specifických cílů. Jsou jimi různé činnosti a příležitosti, např.: - sebeobslužné činnosti

25

- situace přispívající k osvojování návyků zdravého životního stylu - sympatizující a přijímací prostředí, vstřícná a citlivá komunikace - činnosti zajišťující spokojenost, radost,pohodu - podpora důvěry dětí ve vlastní síly - přiměřené činnosti a úkoly umožňující dítěti dosáhnout úspěchu - činnosti umožňující samostatné vystupovaní, vyjadřování vlastních názorů - příležitosti a hry vyžadující vůli, vytrvalost - cvičení organizačních schopností - hry na téma rodiny, přátelství - sledování pohádek a příběhů obohacující citový život - dostatek pozitivních příkladů prosociálního chování - sociální a interaktivní hry - společná setkání, podpora dětského přátelství - příležitosti poznávat hodnotu věcí a lidské práce - přípravy společných zábav a slavností ( oslavy, kulturní akce ……)

3.2 Hry V jednotlivých podkapitolách se budu věnovat konkrétním hrám, které jsou zaměřené na určitou oblast, vždy na rozvoj určité nebo určitých vlastností dítěte. Těmto hrám předchází předmluva v podobě charakteristiky daných her, charakteristiky dětí, pro které jsou hry určené především a také vhodné formy přístupu k dětem i hrám.

3.2.1 Hry pro rozvoj komunikačních schopností a sebevyjádření

V tomto případě se jedná o hry posilující sebevědomí a důvěru. Jsou vhodné zvláště pro děti uzavřené, málomluvné, zadumané. V těchto hrách se snažíme povzbuzovat v dětech aktivitu a celkově kladný vztah k životu. Snažíme se o zapojení dětí do skupiny vrstevníků, což je vhodným způsobem komunikace.

26

JAK ROSTOU STROMY Počet hráčů: 3 a více Záměr: sebevyjádřit se pohybem a slovy Pomůcky: v herně na koberci Popis: S dětmi se schoulíme na zemi do klubíčka, představujeme kaštánky nebo oříšky a čekáme. Přichází jaro a my v sobě cítíme větší a větší sílu, kterou nám dává slunce. Vystrčíme klíček (prst, dlaň a celou ruku nahoru). Postupně za ní vstáváme, napřimujeme se, zesilujeme a rosteme. Odtlačujeme při tom kamínky a kořeny jiných rostlin a směřujeme stále nahoru ke světlu. Nakonec se postavíme rovně a zpříma a doširoka rozevíráme korunu stromu (paže). Po hře je vhodné si povědět, jak se skutečné stromy asi cítí a co by nám možná řekly, kdyby uměly mluvit. Zhodnocení hry : Děti reagovaly na hru kladně, měly velmi bohatou pohybovou fantazii. Při hře byla ve třídě uvolněná atmosféra a slyšet smích dětí.

KRESLÍME SI NA ZÁDECH Počet hráčů : libovolný Záměr : podporovat fyzický kontakt mezi dětmi, schopnost se koncentrovat, podporovat fantazii Pomůcky: v herně na koberci Popis : Sedneme si na koberec do dvojic a vždy jeden zvolna kreslí druhému ukazováčkem na záda. Vybíráme si jednoduché motivy (domeček, sluníčko, strom) anebo starší děti zkouší „psát“ číslice, geometrické tvary, písmena. Když dítě pozná, co je mu na záda kresleno, vymění se. Zhodnocení hry : U této hry záleželo na věku, starší děti zkoušely složitější tvary a tím bylo obtížnější je i uhádnout. Občas kreativita dětí byla nadstandardní, ale většině dětí se líbil kontakt i pocit, který při psaní na zádech vznikl.

27

HÁDEJ, HÁDEJ POHÁDKU Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat komunikaci a myšlení, rozvíjet slovní zásobu, podněcovat postřeh, humor a odvahu Pomůcky: v herně na koberci Popis: Jedno dítě nebo paní učitelka si v duchu vzpomene na nějakou známou pohádku a ostatní otázkami zjišťují, o kterou jde, ale odpovídat se zpočátku smí pouze ano/ne. Postupně, ale můžeme být konkrétnější a odpovídat ve větách. Příklad: myslím na Červenou karkulku Děti se ptají – Jsou v té pohádce zvířátka? ANO Čteme si tu pohádku před spaním? ANO Jsou v té pohádce děti? ANO, JEDNO Je to holka nebo kluk? HOLKA Jaké zvířátko je v té pohádce? VLK Má ta holčička červenou čepičku? ANO Děti velice brzy dokáží uhodnout pohádku, stačí jim pár otázek. Zhodnocení hry : Tato hra se stala velice jednoduchou pro děti, jelikož klasické české pohádky velice dobře znají. Tomu napomáhá i pravidelné čtení těchto pohádek před odpoledním odpočinkem. Stačilo vždy jen pár otázek a odpovědí a děti velice rychle uhádnou, o jakou pohádku jde. Tuto hru s oblibou hrají před obědem, kdy zbývá pár minut, než je jim podáváno jídlo a oni již sedí u stolů s umytýma rukama.

3.2.2 Hry pro rozvoj pohybové koordinace a postřehu

Tyto hry podporují aktivitu dětí, jejich zvídavost, čilost, jsou tedy nejvhodnější pro pomalé děti, ale i děti nemotornější. Tyto děti se obtížně zapojují mezi vrstevníky, bývají sice hodné, ale ne příliš oblíbené, jsou to takoví „loudalové“ při mluvení, oblékání a občas i v chápání. Proto se snažíme najít aktivity a hry vhodné pro dané dítě, ale v tomto případě je důležité, aby se nejednalo o hry zaměřené na výkon a soutěživost.

28

NA KUKAČKU Počet hráčů: dva, kteří se obměňují Záměr: rozvíjet postřeh, pohyb, rychlost, soustředění i schopnost reakce, podporovat spontaneitu Pomůcky: v herně na koberci, šátek, měkký míček Popis: Jedno dítě má oči zavázané šátkem, v rukou drží měkký míček a sedí nebo stojí uprostřed herny. Druhé dítě (kukačka) zatím „poletuje“ kolem. Chvílemi na požádání zakuká, může měnit hlas a dítě se zavázanýma očima podle zvuku zamíří, hodí domnělým směrem na kukačku a snaží se jí trefit. Když se mu to povede, kukačka ohlásí trefa a úlohy se mění. Zhodnocení hry : Velice oblíbená hra u dětí, kdy důvodem je určitě možnost měnit hlas, vznikají tak zajímavé hlasové projevy. Také možnost házení míče po ostatních, někdy „bohužel“, zvyšovala oblíbenost u této hry.

NA SLEPOU BÁBU Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat pohybovou koordinaci, schopnost reakce, odvahu, sluch Pomůcky: v herně na koberci, šátek Popis: Jedno dítě má zavázané oči a ve vymezeném prostoru zkouší chytit někoho z ostatních dětí. Hra začíná tak, že ten kdo má zavázané oči, je chvilku otáčen dokolečka a je při tom odříkávána básnička: Děti: „Slepá bábo, kam tě vedu?“ Bába: „Do kouta.“ Děti: „Co v tom koutě?“ Bába: „Kohouta.“ Děti: „A co v tom kohoutovi?“ Bába: „Zlatá nit.“ Děti: „Tak si mě, slepá bábo, chyť!“ Nato pustíme bábu z otáčení a ta se hned dává do chytání. 29

Zhodnocení hry : Tuto hru i s říkankou si děti rychle osvojily. Do hry se zapojily i děti méně pohybově zdatné, hra se líbila nejen dětem tříletým, ale i dětem v předškolním věku. Děti se při této hře uvolnily a odreagovaly. Hru si chtěly několikrát zopakovat a během dne si ji říkaly a ukazovaly i samy v malých skupinkách.

NA ČERTÍKY Počet hráčů: libovolný Záměr: podněcovat pohybové schopnosti, postřeh, rychlost, obratnost a odvahu Pomůcky: v herně na koberci, šátky Popis: Všem dětem rozdáme stužku, kterou si zastrčí ze zadu za kalhoty (jako ocásek) a tak představují čertíky s ocásky. Jejich úkolem je si chránit svůj ocásek (nesmí si jej, ale držet) a snažit se ukrást ostatním dětem ten jejich ocásek. Hra končí, když jsou všichni čertíci bez ocásků. Vyhrává ten, který má nejvíce ocásků a ten, kterému ocásek vydrží nejdéle. Zhodnocení hry : Děti hru bez problémů pochopily. Pro mladší děti bylo obtížné hlídat si svoji stuhu a zároveň ji brát ostatním. Do hry se zapojily skoro všechny děti bez problémů. Dvě děti se zapojily, ale nesnažily se brát ocásky, pouze běhaly a radostně výskaly.

3.2.3 Hry pro rozvoj představivosti a logického myšlení

Tyto hry jsou určené pro všechny děti, ale obzvláště jsou vhodné pro děti nadměrně aktivní a činorodé, pro děti se slabší sebekontrolou. Zde jde především o hry, které děti dostatečně zaměstnají, ale nesmíme zapomenout na některé důležité aspekty, jako je důslednost a určitý režim. Pro dítě by mělo být samozřejmé, že co bylo jednou řečeno nebo domluveno, to bude také platit. Samozřejmě že je nejlepší provádět činnosti i hry spolu s dítětem, protože dítě, se kterým si hrajeme, vydrží u hry či činnosti mnohem déle a zpravidla si i lépe vyhraje. Těmito hrami se snažíme podporovat i vnitřní kázeň.

30

NA AUTA Počet hráčů: libovolný Záměr: podněcovat pohybové schopnosti, postřeh, rychlost, rozpoznávání základních barev, ohleduplnost, opatrnost Pomůcky: v herně na koberci, 4 barevné kruhy, 4 barevné karty Popis:. Děti rozdělíme do čtyř skupin. Každá skupina je v jednom rohu, kde leží barevný kruh (modrý, červený, zelený, žlutý). Každé dítě představuje auto, kruhy představují garáže. Podle toho, ve kterém kruhu dítě stojí (modrý, červený…), tak má barvu i jeho auto. Učitelka má čtyři barevné kartičky. Podle toho, kterou kartičku s barvou zvedne nad hlavu, tak auta té barvy mohou vyjet ze své garáže a projíždět se kolem ní. Při schování karty musí děti zpět do své garáže. Učitelka může zvednout i dvě barvy, děti musí dávat pozor na ostatní děti, aby do sebe nenarazily. Pro lepší orientaci barev můžeme rozdat dětem malé kruhy stejné barvy, jako je jejich garáž. Děti je využijí jako volanty. Zhodnocení hry : Mladší děti měly problém s rozeznáním barev. Dětem se hra líbila a bylo vidět, že se snaží běhat opatrně, aby „nenabouraly“. Nejvíce ale ocenily možnost mít volant a vydávat i zvuky jako opravdová auta.

ROBOTI Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat přemýšlení, sebepoznání, kontrolovat pohyb a rytmus Pomůcky: v herně na koberci, metronom, hudba z CD Popis: Roboti dělají stále stejnou naprogramovanou činnost a my si představíme, že jsme roboti. Proto se tak začneme i pohybovat (pomalu s trhanými pohyby). Vymyslíme si téma, v jehož duchu se budeme chovat – robot zalévající květiny, robot utírající prach, atd. Můžeme si k tomu pustit vhodnou hudbu nebo použít metronom. Zhodnocení hry : Po hře jsme si popovídali o tom, jaké je to být strojem – robotem a jednat stále stejně, stereotypně. Hra se líbila všem dětem, ale starší děti byly dokonalými roboty se svými pohyby a tuto hru jsme často využívali s obměněnými druhy chování. 31

VLK A OVEČKY Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat koncentraci, schopnost reakce, pohybové schopnosti, postřeh Pomůcky: v herně na koberci, švihadlo Popis: Nejdříve označíme švihadlem prostor pro domeček, do kterého se děti budou schovávat. Děti chodí po herně jako po louce a pasou se (lezou po čtyřech). Učitelka nebo vybrané dítě stojí opodál a napodobuje hlasy různých zvířat. Děti – ovečky nesmí vzhlédnout při zaznění žádného hlasu, jenom když zavyje vlk, v tom případě se musí rychle schovat do domečku. Pokud se ovečka splete a zvedne hlavu při jiném zvířecím hlase, vypadává ze hry. Zhodnocení hry : Náročnější hra pro menší děti, které mají neustále tendenci hlavu zvedat a pozorovat okolí i samotného vlka. Starší děti hru hrají rády, občas ale musíme napovědět hlasy zvířat, aby se neustále neopakoval pes, kočka, kráva či koza.

3.2.4 Hry pro rozvoj fantazie, empatie a smyslového vnímání

Úkolem těchto her je nabídnout zajímavé a atraktivní činnosti, které jsou pro dítě přitažlivé. Přitažlivé tak, aby to bylo patrné na první pohled, to znamená nic nevnucovat. Tyto hry jsou nejvhodnější pro děti skoro až apatické a bez zájmu, což může být spojeno s únavou buď z přemíry nebo naopak z nedostatku podnětů. Proto se snažíme tímto způsobem rozvíjet kladné sebepojetí, důvěru, pocit zodpovědnosti nebo schopnost přirozeného průchodu citů.

NA KOČKU A NA MYŠ Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat radost ze hry, slovní projev, představivost Pomůcky: v herně na koberci Popis: Děti se chytí za ruce a vytvoří kruh (domeček pro myšku). Vybereme jedno dítě, které bude představovat myšku a stoupne si dovnitř kruhu. Vybereme ještě jedno dítě, které 32

bude představovat kočku a bude stát mimo kruh. Kočka s myší se domlouvají pomocí jednoduchého textu. Kočka: „Myšičko, myš, pojď ke mně blíž!“ Myš: „Nepůjdu kocourku nebo mě sníš!“ Po té myš vyběhne z kruhu a snaží se oběhnout kruh, aniž by ji kočka chytila a vrátit se do svého domečku, kam kočka nemůže. Zhodnocení hry Děti se aktivně hlásily na roli kočky i myšky. Zpočátku jsem musela dětem s textem pomáhat, ale brzy si jej osvojily. Do hry se zapojily všechny děti a hra je nejvíce oblíbená u menších dětí.

NA RYBÁŘE Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat koordinaci, pohyb, radost ze hry Pomůcky: v herně na koberci Popis: Jedno z dětí je rybář a je na jedné straně místnosti. Ostatní děti jsou rybičky a jsou na druhé straně místnosti. Na zavolání rybáře „Rybičky, rybičky, rybáři jedou!“ rybičky přebíhají z jedné strany místnosti na druhou. Proti nim postupuje rybář, který se snaží dotykem rybičky chytit a vyřadit tak ze hry, ale ten se nesmí vracet. Chycené rybičky vytvoří s rybářem síť, pomocí chycení za ruce. Vyhrává poslední rybička, která není chycena. Zhodnocení hry Hra probíhala za velkého nadšení dětí. Děti se vyhýbaly rybáři a snažily se co nejdříve dostat na druhou stranu. Mladší děti měly problém udržet se za ruce v síti a často se pouštěly. Po opětovném hraní se děti už lépe domlouvaly, koho budou chytat. Není také vhodné vybrat za rybáře dítě, které je moc malé a pomalé. Děti pokud nikoho nemohou chytit, ztrácí motivaci. Starším dětem je nutno vysvětlit, že menší děti nejsou tak rychlé a musí na ně dávat pozor.

33

VŠECHNO LÍTÁ, CO PEŘÍ MÁ Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat koncentraci, přemýšlení, rozvahu Pomůcky: v herně na koberci Popis: Děti poslouchají, jak nahlas říkáme různá větná spojení „Všechno lítá, co peří má – letadlo, pták, kytka, slon“! Děti nemluví, jen zvedají ruce na vše, co létá. Když ale řekneme něco, co nelétá, musí děti nechat ruce dole a nesmí je zvednout. Zhodnocení hry Opět oblíbená hra u dětí, ale opět menší děti mají problém s „neposlušnýma“ rukama, kdy reagují úplně na vše a ruce zvedají pořád. Starší děti jsou šikovné a reagují správně, i samy se rády stávají vedoucími hry a vymýšlejí nová slovní spojení, co může a co nemůže létat.

3.2.5 Hry pro rozvoj sebeovládání

Jelikož není výchova dětí sprint, ale běh na hodně dlouhé trati, tak týden nebo měsíc není žádná míra. Teprve když se ohlédneme o rok, o dva zpět, je naděje, že spatříme efekt našeho působení. V tomto případě je na prvním místě trpělivost spojená s důsledností, protože děti, pro které jsou tyto hry vhodné, jsou často impulsivní a cesta i čas od myšlenky k činu je u nich neobyčejně krátká.

OBR A PALEČEK Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat koncentraci, přesnost pohybů, domluvu s kamarádem Pomůcky: v herně na koberci, malý a větší míč Popis: Děti sedí nebo stojí v kruhu. Na povel si co nejrychleji podávají míče v určeném směru. Cílem hry je, aby velký míč (obr) se snažil co nejdříve dostihnout malý míč (prchající Paleček). Jestliže se to podaří, hru zastavíme a honba začne nanovo opačným směrem.

34

Zhodnocení hry Je vhodné malé děti posadit mezi velké děti. Míče je dobré střídat podle velikosti od pingpongového míčku po velký nafukovací míč. Starší děti se snažily pěkně předávat míče mladším dětem. Pro mladší děti je velmi složité přebírání i podávání malého míčku.

PLESKANÁ Počet hráčů: dva Záměr: podporovat koncentraci, sebeovládání, postřeh Pomůcky: v herně na koberci Popis:. Dvě děti stojí proti sobě a jeden jako by si hřál ruce nad ohněm a druhý jako by mu je zespodu podepíral otevřenými dlaněmi. Dlaně se však nesmí dotýkat, jsou jen těsně u sebe, ve vzdálenosti asi jednoho centimetru. Děti si navzájem dívají do očí a v nestřežené chvíli se pokusí ten, kdo má ruce vespod, rychle plesknout druhého, ale shora, přes prsty. Oběma rukama tedy rychle opíše vnější oblouk. Druhé dítě musí pohotově reagovat a uhnout. Zhodnocení hry Poměrně náročná hra na pozornost a soustředění, u nás se osvědčila spíše u starších dětí, které byly schopny toto udržet.

MRKANÁ Počet hráčů: dva Záměr: podporovat koncentraci, sebeovládání, důvěru Pomůcky: v herně na koberci Popis: Dva hráči si sednou pohodlně naproti sobě a volně dýchají. Dívají se jeden na druhého do očí a ten, kdo první neudrží víčka a mrkne, prohrává. Zhodnocení hry Jedna z nejjednodušších her, u které se ale zažilo moc legrace. Vhodné i pro nejmenší děti. Tuto hru, kromě dvou hlavních protihráčů, hrají i ostatní děti a to tak, že velice bedlivě pozorují, kdo dříve mrkne a posléze je mrknutí doprovázeno výbuchem smíchu a usvědčením mrkajícího. 35

3.2.6 Hry relaxační a taktilní

Taktilní hry, to znamená hry spojené s dotekem a hry relaxační jsou určitě vhodné pro úplně všechny děti, ale obzvlášť pro děti se sklonem k nervozitě a úzkostnosti. Tyto děti mohou totiž propadat panice, zmatkují, mívají obavy z některých situací nebo postrádají odvahu k výraznějšímu projevu.

Snažíme se proto dítě

nevystavovat zbytečně náročným situacím, ale na druhou stranu se snažíme o „přiměřené otužování“, které časem vede k tomu, že dítě nezraňují ani případné žerty na dříve citlivé téma.

SIAMSKÝ DŘEP Počet hráčů: dvojice Záměr: podporovat pohyb, spolupráci, důvěru Pomůcky: v herně na koberci Popis: Dvě děti si stoupnou zády k sobě, opřou se o sebe a zaklesnou se navzájem paže. Takto opřeni se pomalu pokusí společně usednout do podřepu a opět vstát. Zhodnocení hry Na pravidla velice jednoduchá hra, ale složitá na provedení samotných dvojic. Pro tento druh pohybu je potřeba vybrat zhruba stejně vysoké děti do dvojic a pak už záleží na šikovnosti a pohyblivosti dětí.

TĚSTO A KUCHAŘ Počet hráčů: dvojice Záměr: podporovat pozitivní kontakt, aktivní relaxaci, důvěru Pomůcky: v herně na koberci Popis: S dětmi si představíme, že jeden z dvojice je kuchařem a druhý těstem. Ten, co představuje kuchaře, těsto zpracovává – masíruje a hněte druhému ramena, šíji, krk, hlavu i končetiny.

36

Zhodnocení hry Masáž je sama o sobě zdravá a příjemná, přispívá k odstranění napětí. Doteky kamaráda mají pozitivní vliv, pomáhají vytvářet pocit důvěry a bezpečí. Přesně takovýto účinek měla tato hra na děti. Ještě jsme ji vylepšily o správné metody, jak masírovat děti, které jsme si našly v knihách.

MRUČENÍ Počet hráčů: dvojice Záměr: podporovat spolupráci, důvěru, vnitřní harmonii, fonaci Pomůcky: v herně na koberci Popis: Dvojice si sedne nebo klekne proti sobě a opře si hlavy čelem o čelo. Oba dva se zhluboka nadechnou a začnou polohlasem mručet, klidně a co možná nejdéle. Zhodnocení hry Toto cvičení přispívá k vnitřnímu vyladění a k pocitu dobré nálady, což u dětí bylo vidět. Jelikož se jedná o vysloveně relaxační hru, je potřeba i klidná a spíše tišší atmosféra ve třídě a pak dochází k tomu, že vnímáme i brnění a rezonanci hlavy. Tato hra se nám osvědčila při zklidňování dětí po nějaké náročnější akci.

3.2.7 Hry pro rozvoj fyzické zdatnosti a šikovnosti

Tyto hry se snaží zmírňovat trému a obavy tím, že podporují rozhodnost a vůli k sebeprosazení se. Toto vše souvisí se zvyšováním sebevědomí a zlepšováním sebehodnocení. Je proto potřeba, aby dítě cítilo podporu, uznání, úctu, respekt a hlavně lásku blízkých osob. Důležitý také ovšem je nácvik potřebných dovedností k získání zdravého pohledu na sebe sama a to vše v souvislosti s akceptováním své osoby.

BRAMBORA Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat smysl pro humor, fyzickou zdatnost, sebedůvěru Pomůcky: v herně na koberci

37

Popis: Děti jsou rozmístěny volně po ploše. Děti sedí v sedu na patách před paní učitelkou. Říkají říkanku a současně provádí jednoduché pohyby. Učitelka hraje hru s dětmi. Říkanka:

Pohyb:

Koulela se ze dvora,

motání rukama před tělem

takhle velká brambora.

vzpažit ruce

Neviděla,

zakrýt si oči

neslyšela,

zakrýt si uši

spadla na ni závora.

ze vzpažení položit natažené ruce před sebe na zem

Kam se koukáš, závoro?

hrození prstem

Na tebe ty bramboro!

ukazování prstem

Kdyby tudy projel vlak,

dělání kruhů, jako pohyb vlaku

byl by z tebe bramborák.

tleskání

Zhodnocení hry Děti na předvedení hry reagovaly kladně. Hru i s říkankou si rychle osvojily. Do hry se zapojily i děti méně pohybově zdatné a hra se líbila nejen dětem tříletým, ale i dětem v předškolním věku. Hru bych hodnotila velmi pozitivně, děti se při ní uvolnily a odreagovaly. Hru si chtěly několikrát zopakovat a během dne si ji říkaly a ukazovaly i sami v malých skupinkách.

NA KUNY A VEVERKY Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat pohyb, rychlost, obratnost, bojovnost, Pomůcky: v herně na koberci, míčky Popis: Uprostřed místnosti rozložíme lano do kruhu, jakoby hnízdo. Do něj vložíme míčky, které představují oříšky. Dvě až tři děti představují kuny a jsou v hnízdě, ostatní děti jsou veverky, které stojí okolo hnízda. Kuny se dostaly do hnízda veverek, a aby získaly hnízdo pro sebe, musí se zbavit všech oříšků (míčů), každá kuna po jednom oříšku (v

38

ruce pouze jeden míček) vyhazuje z hnízda pryč. Veverky jim v tom zabraňují tím, že oříšky sbírají a navrací zpět do hnízda. Zhodnocení hry Jde o hru s velmi intenzivním zatížením. Můžeme ovlivnit průběh hry volbou počtu kun a počtem připravených zásob. Hra je velmi oblíbená. Děti hru snadno pochopily a s plným nasazením ji hrály. Všechny děti se chtěly vystřídat v roli kun. Po této hře je dobré zařadit nějaký druh relaxace na zklidnění dětí.

HONIČKY Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat fyzickou zdatnost, obratnost, ohleduplnost Pomůcky: v herně na koberci Popis: V této hře jde o různé proměny klasické hry „na babu“: Zadková – babu si předáváme lehkým dotekem zadků Šlapaná – babu předáváme klasicky rukou, ale neběháme, pouze rychle chodíme Čapí – skáčeme po jedné noze, ty můžeme střídat Krabí – lezeme po čtyřech zády k zemi Zpětná – chodíme nebo běháme jenom pozpátku Medvědí – lezeme po čtyřech čelem k zemi Dále můžeme hrát honičky se „záchranou“, což znamená, že se před babou lze určitým způsobem zachránit : Dřevěná, železná, kamenná – doběhnout k něčemu, co je z daného materiálu a chytneme se toho. Barevná – určíme jednu barvu a zachráníme se tak, že se chytneme předmětu dané barvy. Žabí – ten, kdo nechce dostat babu, musí udělat dřep. Mrazíková – ten, kdo je babou - Mrazíkem chycen zmrzne (zastaví se) a čeká na spoluhráče, který mu musí prolézt mezi nohama, aby ho oživil, poté může pokračovat ve hře. Anglická baba – za každé místo, kterého se baba dotkne, se musíme držet až do konce hry. Čím více je těch míst, za která se držíme, tím je hra obtížnější, baba se tak může 39

předávat, jak je to možné – kolenem, hlavou, loktem,...Kdo se už nemůže vůbec pohybovat, vypadává ze hry. Zhodnocení hry Tato hra je klasickou hrou, kterou pamatuje většina z nás ze svého dětství, ale pro větší zájem dětí i atraktivnost hry často tuto hru obměňujeme a hrajeme na všechny možné způsoby, jelikož je jednou z nejvíce hranou žádanou dětmi.

3.2.8 Hry rozvíjející volní vlastnosti a sebekázeň

V mateřské škole se můžeme setkat s přecitlivělými dětmi, které opakovaně a mnohdy až přehnaně prožívají a projevují svoje různé citové stavy. Pak tyto hry jsou ideálním prostředkem k posílení schopnosti autentické „neteatrální“ komunikace, k podpoře smyslu pro humor a to hlavně ve vztahu k sobě samému. V takovýchto situacích určitě dítě neobviňujeme ze „simulantství“, ale naopak mu budeme věnovat zájem a pozornost i v situacích, kdy mu nic není.

KUBA ŘEKL Počet hráčů: libovolný Záměr: podněcovat pozornost, sebekázeň, pohotovou reakci pohybem Pomůcky: v herně na koberci Popis: Dáváme dětem různé pokyny : Udělej dřep. Předpaž. Zvedni pravou nohu, .....Děti mají ale uposlechnout jen v případě, když začneme svůj pokyn větou : „Kuba řekl ....“. Začneme-li jiným jménem : Petr, Tomáš, Honza ... řekl, děti stojí bez hnutí a pokud to spletou, vypadávají ze hry. Zhodnocení hry Klasická hra s manipulativním prvkem, která je u dětí velice oblíbená bez rozdílu věku, jelikož má jednoduchá a srozumitelná pravidla.

40

TLESKAČKA Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat pohyb, pozornost, postřeh, pohybovou koordinaci Pomůcky: v herně na koberci, míčky Popis: Dítě si samo hází míčkem do vzduchu, ale nežli míček chytne, musí tlesknot – nejprve jednou, potom může zkusit zvýšit počet tlesknutí na dvě, tři. Zhodnocení hry Velice jednoduchá hra na uvolnění atmosféry, ale zároveň na schopnost se na chvíli plně soustředit. Určitě je hra vhodnější pro starší děti, u menších se zaměřujeme na samotné chytání míčku oběma rukama.

PŘEHAZOVANÁ Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat pohyb, rychlost, obratnost, spolupráci Pomůcky: v herně na koberci, papírové koule Popis: Děti rozdělíme do dvou početně stejných družstev. Každé družstvo stojí na své polovině herní plochy rozdělené čarou nebo lanem. Každé družstvo má stejný počet papírových koulí. Na signál děti odhazují všechny koule na stranu soupeře tak, aby na jejich polovině bylo co nejméně koulí. Za určitou dobu zastavíme hru jasným signálem. V tuto chvíli už děti nesmí odhodit žádnou kouli. Spočítáme koule a družstvo, na jehož polovině je méně koulí, zvítězí. Zhodnocení hry Dětem se hra zalíbila, a i když některá skupinka nezvítězila, s nadšením hru zopakovali s větší motivací, že se budou více snažit a zkusí vyhrát napodruhé. Do hry se zapojily všechny děti, mladší i starší.

3.2.9 Hry podporující sebepojetí a samostatné rozhodování

Tyto hry se snaží posilovat schopnost navazovat kontakty, schopnost komunikace a empatie, smysl pro humor. Podporují to ve významu omezovat závislost 41

dítěte na něčem, co už je škodlivé. Předškolní věk je sice charakteristický tím, že dítě je na dospělých – rodičích závislé, což je závislost přiměřená, ale musíme se snažit podporovat a akceptovat stále větší samostatnost dítěte.

SOUBOJ VE ZPĚVU Počet hráčů: dvojice Záměr: podporovat hlasovou odvahu, bojovnost, sebeprosazení se Pomůcky: v herně na koberci Popis: Každý z dvojice si zvolí jinou lidovou písničku a tu pak oba hráči začnou současně zpívat. Každý svůj zpěv zdůrazňuje hlasitostí, gesty, tleskáním a dupáním. Úkolem je splést toho druhého, aniž by sám přestal zpívat. Kdo vydrží déle, ten vyhrává. Zhodnocení hry Velice „živá“ hra náročná na sluch, jelikož děti umí svá vystoupení velice dobře zdůrazňovat. Vždy je nutné ale vybírat věkově stejně staré děti do dvojice a pomoct těm mladším s výběrem lehčí písně.

NA KOHOUTY Počet hráčů: dvojice Záměr: podporovat komunikaci, obratnost, bojovnost Pomůcky: v herně na koberci, křída, provázek Popis: Vyznačíme si na zemi křídou nebo provázkem kruh o poloměru pěti až sedmi kroků a dva hráči vstoupí dovnitř. Ruce mají založené na prsou a poskakují na jedné noze a snaží se jeden druhého postupně vystrkat a vytlačit tělem mimo kruh. Zhodnocení hry Celkem živá hra, kde je velice dobře vidět, které dítě je „agresivnější“ a bojovnější. V této hře je obzvlášť nutné vybírat dvojice, které k sobě jdou nejen postavou, ale i povahou.

42

ŽHAVÉ MEDÚZY Počet hráčů: libovolný Záměr: podporovat pohyb, hrubou motoriku, orientaci v prostoru Pomůcky: v herně na koberci Popis: Děti se stanou žahavými medúzami a jakýkoli jejich vzájemný dotek pálí jako od kopřivy. V určeném prostoru se tedy děti snaží pohybovat, aniž by se vzájemně dotkly. Prostor pro pohyb postupně zmenšujeme, děti se tak musí pohybovat stále šikovněji. Zhodnocení hry Děti hru rychle pochopily a stala se pro ně oblíbenou. Největší legraci zažívají, když se prostor začne víc a víc zmenšovat. Zajímavé byly reakce starších dětí, které braly ohled na ty menší.

43

4 DISKUSE Malé dítě je otevřené poznatkům, neučí se však záměrně, na základě logického uvažování, ale praktickým zkoušením a prožíváním. Nestačí ovšem poznatky zprostředkovávat a předávat pouze obrazem nebo slovem, dítě si totiž vše potřebuje prakticky vyzkoušet a prožít. Vlastní praktickou aktivitou se v každé situaci učí různým dovednostem, poznatkům, osvojuje si hodnoty a vlastní postoje. Jeho učení je aktivní, prožitkové, situační a komplexní a ovlivňuje dítě trvale – pozitivně či negativně – jako celistvou osobnost. Každý, kdo má zkušenost s dítětem v předškolním věku ví, kolik energie a sil takovéto dítě má. Předškolní období je charakteristické tím, že dítě se chvíli nezastaví, stále hledá další a další činnosti, objevuje a ptá se a stačí mu krátká chvíle klidnější hry, aby se zotavilo a vrhlo se do nových dynamických činností nebo her. Pohyb je základní potřebou dítěte a je spojen s vývojem tělesným, psychickým i sociálním. Praktické zprostředkování velkého množství životních kompetencí se děje v pohybové hře, a to ve hře spontánní nebo více či méně ve hře navozené a řízené. Pohybové činnosti jsou neopominutelné a nezastupitelné pro zdravý tělesný vývoj, pro pěstování kondice, pro ovládání vlastního těla a jeho kultivaci, i pro získání různých životně běžných i specifických dovedností a znalostí. Všechny hry popsané v této práci jsou vyzkoušené a dětmi oblíbené. Těmito hrami je usnadněno učení, které přechází od intuitivního poznávání k dokonalejší znalosti vlastního těla. Také toto učení pomáhá ovládat pohyby, emoce a soustředění se u dětí. Napodobování různých věcí v okolí pomáhá najít různé způsoby, jak uvolnit tělo, umět se přizpůsobit nové situaci, rozvíjet schopnost žít ve společnosti a také vyjadřovat se. Hra není pro dítě jen dětskou kratochvílí, ale vyžaduje aktivitu, podporuje komunikaci, simuluje sociální procesy, obohacuje životní zkušenosti, rozvíjí osobnost, odráží duševní procesy a měla by být hlavně zábavou. Nejlepší je, když klademe velký důraz na kreativitu, využíváme prostor a neobvyklé možnosti, využíváme legraci nebo i nová pravidla, pak můžeme poznat, jak zábavné může být učení.

44

Platí ovšem, že hra nikdy neprobíhá neměnným způsobem ani nepůsobí naprosto stejným vlivem. Téměř pokaždé ji hrají jiné děti s jinými zkušenostmi. Tatáž hra může mít v různých chvílích odlišný význam, každému dítěti přináší něco jiného. Dochází k individuálnímu působení, tedy na každé dítě jinak. Kromě předpokládaných vlivů hry se při hraní vyskytují další konkrétní a neopakovatelné situace, které význam hry ještě rozšiřují a násobí, například diskuse o pravidlech, kolize nebo konflikt mezi dětmi, aj. Všechny tyto vlivy nelze ani popsat, ale v praxi se je snažíme pozitivně využívat. Je proto možné na základě jedné hry vytvořit varianty podle potřeby dané situace. Vždy ale sledujeme jediný cíl, a tím cílem jsou veselé, zdravé, sebevědomé a odpovědné děti. Důležitou součástí her je hodnocení dětí a sebehodnocení. Výsledky takovýchto hodnocení jsou podkladem pro další práci a také pro výběr dalších vhodných a přiměřených činností. Jediným hlediskem pro hodnocení vlastní práce při hře jsou reakce dětí. Reakce dětí na hry, popsané v této práci, byly kladné a děti všechny tyto hry s oblibou hrají a vyhledávají, což mám praxí potvrzené.

45

Závěr Pohybové hry rozvíjí nenásilně vztahy mezi dětmi a komunikaci mezi nimi. Pokud není v mateřské škole respektována potřeba pohybu, pokud nejsou vytvořeny podmínky pro hru, pak lze pozorovat zvýšený neklid a postupné zvyšování agresivity mezi dětmi. A to je logické, neboť i většina dospělých, pokud pociťuje nějaký nedostatek, reaguje podrážděně. Pohyb je základní životní projev i základní biologická potřeba dítěte. V teoretické části jsem se zabývala všemi stránkami hry : co je dětská hra, podmínky pro hru, druhy her, pohybová hra, příprava na pohybovou hru, motivace na pohybovou hru, realizace pohybových her a zhodnocení her. Dále jsem se věnovala obecně socializaci a poté konkrétně socializaci předškolního dítěte. Znalost vývoje dítěte nejen v předškolním věku je velmi důležitým kritériem pro správný výběr pohybové hry, proto jsem se také zaměřila na vývojovou psychologii právě předškolního období, konkrétně na tělesný vývoj, smyslově-pohybový vývoj, rozumový vývoj a sociální vývoj. Úkolem praktické části bylo ověřit několik pohybových her, zda jsou vhodné pro děti předškolního věku a zda v nich probíhá socializace. Výše uvedené hry splnily mé očekávání, byly pro děti zajímavé, hratelné, inspirativní a děti při nich prožívaly radost. Z mého hlediska všechny pohybové hry, alespoň z části, jsou socializační a dítě se pomocí nich začleňuje mezi ostatní děti, učí se s nimi komunikovat a spolupracovat, což je důležitým, možná nejdůležitějším momentem pro dítě v tomto věku. Všechny hry plně využívám během své práce a snažím se v této oblasti vzdělávat dále, proto jsem absolvovala již několik akreditovaných kurzů na téma her. Například : Využití šátků při hře, Školka plná pohody I. a II. nebo Hrajeme divadlo. Všechny poznatky z těchto kurzů jsou pro mne inspirací, a proto je plně využívám.

46

Summary

The Use of a Game in Children´s Socialization in Nursery School The assignment is focused on a game as the part of children´s lives, the importance of a game and competition, all in connection with integrating the child into the group of children. The person plays the whole life, but especially in the childhood that represents a characteristic period for playing. The game as a means of socialization makes the entrance to the group of children easier despite the fact that the child must cope with the difficulties resulting from the group of children itself as well as the rules of a game, winning and losing games, finally from the role playing. It is therefore very important for children to learn to get along with other children. This fact represents quite a big problem for most children. There exist lot of games that may help children to socialize more easily. The importance of choosing an adequate game is at the first place. The choice of a game depends on many factors such as the age of children, the atmosphere in the group, the space, the number of children, the demands on the child etc. As it has already been mentioned, enjoyment of children to play a game may be used as a beneficial means for their development. The list of the most important factors was created in order to make the childhood of our youngest as happy as possible. Exactly it is the game that may bring the joy to children’s lives as well as activates and stimulates their interests. The game is actually the main activity of the child, the child activates itself in the game. It is also experiencing its being in reality. To sum up, the game may significantly contribute to the development of children, help to strengthen their health, develop physical skills, broaden their intellectual horizons, and have a positive impact on children's character and moral qualities.

Key words: socialization, game, motivation, methodology, nursery school ¨

47

Bibliografie BARTUNĚK, D. Hry v přírodě s malými dětmi. 1. vydání. Praha : Portál, 2001. 160 s. ISBN : 80-7178-539-3

BĚLINOVÁ, L. a kol. Metodika výchovné práce v jeslích a mateřských školách. 1. vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p. , 1986. 200 s. SPN 681 8001.

CHAUVELOVÁ, D. a MICHELOVÁ, V. Náměty pro stolní hry dětí : rozvoj vynalézavosti, myšlení, obratnosti a komunikace dětí od 3 let. 1. vydání. Praha : Portál, 1999. 112 s. ISBN 80-7178-353-6

KLEPLOVÁ, V. a PILNÁ, D. Našemu sluníčku – Buď fit od narození po školu. ANAG 2006. 207 s. ISBN : 80-7263-357-0

KOŤÁTKOVÁ, S.Hry v mateřské škole v teorii a praxi. 1. vydání. Grada Publishing. 184 s. ISBN : 80-247-0853-3

OPRAVILOVÁ, E. a GEBHARTOVÁ, V. Zima v mateřské škole. 1. vydání. Praha : Portál, 1998. ISBN : 80-7178-268-8

ŘÍČAN, P. Cesta životem : vývojová psychologie. 2. vydání. Praha : Portál, 2006. 390 s. ISBN: 80-7367-124-7

ROSEOVÁ, A. a WEISSOVÁ, L. Rozvíjíme sebedůvěru dětí. 2. vydání. Praha : Portál 2003. 162 s. ISBN : 80-7178-775-2

ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 2. vydání. Praha : Portál, 2008. 175 s. ISBN: 978-80-7367-426-7.

48

ŠIMANOVSKÝ, Z. a MERTIN, V. Hry pomáhající s problémy. 1. vydání. Praha : Portál, 1996. 159 s. ISBN : 80-8582-93-3

TATROVÁ, H., Pohybové hry v mateřské škole. 5. vydání.Praha : SPN, 1977. 104s. č. publikace 73-0-41

Informatorium. Časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v mateřských školách a školních družinách. Vydává Portál. ISSN: 1210-7506.

49

Přílohy Příloha číslo 1 : Souhrnné hodnocení realizovaných her OBLÍBENOST DĚTÍ

NÁZEV HRY

ZAMĚŘENÍ

OBTÍŽNOST

Jak rostou stromy Kreslíme si na zádech Hádej, hádej pohádku

kreativita

*

1

kontakt

*

1

komunikace

**

1

Na kukačku

smysly

*

1

Na slepou bábu

koordinace

*

1

Na čertíky

postřeh

**

1

Na auta

koordinace

**

2

Roboti

sebeovládání

***

2

Vlk a ovečky

myšlení

***

2

Na kočku a na myš

paměť

**

1

Na rybáře Všechno lítá, co peří má

ohleduplnost

*

1

myšlení

**

2

Obr a paleček

koordinace

***

2

Pleskaná

sebeovládání

***

2

Mrkaná

kontakt

**

2

Siamský dřep

pohyb

***

3

Těsto a kuchař

kontakt

*

1

Mručení

relaxace

*

2

Brambora

paměť

***

1

Na kuny a veverky

obratnost

**

1

Honičky

pohyb

**

1

Kuba řekl

pozornost

**

2

Tleskačka

koordinace

***

1

Přehazovaná

spolupráce

*

1

Souboj ve zpěvu

odvaha

***

2

Na kohouty

pohyb

***

1

Žhavé medúzy

motorika

**

1

50

U

Vysvětlivky : Obtížnost: * nejsnadnější ** středně obtížné *** vyžaduje určitý stupeň dovedností

Oblíbenost u dětí: 1 oblíbená, děti rády hrají 2 neutrální, děti hrají občas 3 neoblíbená, nevyhledávaná,

51

Příloha číslo 2 : Fotogalerie

Obrázek 1 – Honička (krabi)

Obrázek 2 - Rybičky, rybičky rybáři jedou

52

Obrázek 3 - Těsto a kuchař

Obrázek 4 - Obr a paleček

53

Obrázek 5 - Kreslíme si na zádech

Obrázek 6 - Všechno lítá, co peří má ¨

54

Prohlášení

Ilustrační fotografie použité v mé absolventské práci byly mnou uskutečněny se souhlasem zákonných zástupců focených dětí, kteří současně vyslovili souhlas s publikací těchto fotografií v mé absolventské práci.

55