VYUŽITÍ GRAFOMETRIE V PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTICE APPLICATION OF GRAPHOMETRY IN PSYCHODIAGNOSTICS

Dalibor Kučera, Jana Havigerová, Jiří Haviger

269

VYUŽITÍ GRAFOMETRIE V PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTICE APPLICATION OF GRAPHOMETRY IN PSYCHODIAGNOSTICS Dalibor Kučera, Jana Havigerová, Jiří Haviger Psychologický ústav, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v Brně, Ústav primární a preprimární edukace, PdF, Univerzita Hradec Králové, Katedra informatiky a kvantitativních metod, PdF, Univerzita Hradec Králové, Česká republika

Abstakt: Příspěvek se zabývá aktuálním přístupem v psychologické diagnostice, počítačovou komparační grafometrií a její aplikací. Tato metoda je založená na získávání klíčových dat pomocí opticko-metrické analýzy grafického materiálu. Mimo obecných parametrů metody je pozornost věnována zejména jejímu diagnostickému potenciálu, resp. studiu souvztažnosti osobnostních charakteristik s metrickými kvalitami rukopisu. Uvedené téma vychází z disertačního výzkumu EH-IPCH (Emotions in Handwriting, Interpersonal Characteristics in Handwriting), probíhajícího od roku 2010 na Psychologickém ústavu FF MU v Brně.

Klíčová slova: grafometrie, diagnostika, psychologie, osobnost, rukopis.

Abstract: Paper deals with a current approach in psychodiagnostics, computer-based comparative graphometry, and its application. This method is based on extraction of the key information through optic-metrical analysis of graphic material. Apart from general description of the method, practical psychodiagnostic use of graphometry will be observed, e.g. correlations between personality characteristics and particular graphometric findings. The study is a follow-up to a doctoral research EH-IPCH (Emotions in Handwriting, Interpersonal Characteristics in Handwriting, since 2010) on the Department of Psychology, Faculty of Arts, Masaryk University in Brno.

Keywords: graphometry, diagnostics, psychology, personality, handwriting.

1 Rukopis jako psychologický materiál Využití rukopisného materiálu jako prostředku k popisu osobnosti pisatele je jednou z nejstarších psychologických metod. Zmínky o této praxi jsou známy už z období antiky. Zásadní rozmach ale tato disciplína zaznamenala až v 19. století, kdy bylo také poprvé využito označení grafologie (Kučera, M., 1991). Nebyl to sice jediný směr studující rukopis z psychologické perspektivy, stal se však ve své době jedním z nejdynamičtějších a nejrozšířenějších. Grafologové neváhali pomocí rukopisné analýzy diagnostikovat prakticky všechny klíčové osobnostní charakteristiky; od základního popisu osobnosti, až po ty nejpodrobnější parametry chování (Kulka, 1991). Metoda navíc výborně korespondovala s řadou dobově velmi populárních psychoanalytických teorií. A tak se grafologické profily zaplňovaly atraktivními přívlastky, jako např. „pudový“, „podvědomý“ nebo „vytěsněný“, příp. zcela mystickými spojeními „vzduch-prázdnota“ nebo „oheň-cíl“ (Fischerová, Češková, 2004). Samozřejmě se objevovaly i mnohem reprezentativnější grafologické směry, které se snažily uchopit rukopis systematicky a více vědecky. V českém prostředí je pak třeba zmínit například V. Schönfelda, R. Saudka či V. Tardyho, autory v tomto směru velmi reprezentativních publikací (Petříková, 1998). Jak bylo zmíněno, grafologie není jedinou disciplínou tzv. psychologie rukopisu (tj. skupiny, sdružující všechny disciplíny zaměřené na psychologicky relevantní přístup k rukopisnému materiálu, dále „P-R“). Než se budeme disciplínám podrobněji věnovat, je třeba tuto skupinu oddělit od jiných oborů věnujících se rukopisu, avšak nikoliv na psychologické úrovni. Takovými jsou zejména soudní písmoznalectví, grammatologie, kaligrafie a sémiotika písma. Grafologii zařazujeme do skupiny tzv. komplexních disciplín P-R, tj. směrů, které se snaží vytvořit co možná nejpřesnější popis osobnosti pisatele analýzou jeho rukopisu, v rámci graficky-expresivních projektivních metod. Přestože je grafologie značně nejednotná v oblasti definice metodologie a využívaných procedur,

270

Využití grafometrie v psychologické diagnostice

na serióznější úrovni se většinou jedná o zhodnocení konkrétních a viditelných charakteristik a znaků rukopisu (Kučera, Stuchlíková, 2007). Ty mohou být posuzovány komplexně, např. harmoničnost rukopisu a logika uspořádání, nebo parciálně, např. sklon písma, síla tahu, stoupavost řádků atd. Prvky pak odkazují k obecnějším či naopak zcela specifickým rysům osobnosti pisatele, dle jejich subjektivního posouzení grafologem, přičemž postulovaná teze pracuje s myšlenkou vysoce komplexních výsledků, pohybujících se na úrovni nejkvalitnějších (nejenom projektivních) diagnostických metod. V předloženém zápisu by měl být, po důkladném rozboru, „dešifrovatelný“ velmi reprezentativní a relativně nezkreslený obraz osobnosti pisatele, postihující jeho chování, motivaci, emoce a specifické charakteristiky (např. chamtivost či shovívavost) (Kučera, M., 1991). Je zřejmé, že pokud by byly tyto předpoklady správné, jednalo by se (už jen co do množství získaných informací) o jednu z nejlepších diagnostických metod. Bohužel jsou výše uvedené výstupy více méně teoretické a nepotvrzené kvalitním výzkumem (Galbraith, Wilson, 1964). Jak shrnuje metaanalýza Geoffreye A. Deana (in Beyerstein, 1996), po posouzení výsledků cca 200 publikovaných výzkumů, týkajících se praktické diagnostické práce s grafologií, nebyl nalezen žádný jednoznačně pozitivní výsledek (!). Většina výzkumů navíc trpěla značným metodologickým deficitem, který je pro celou disciplínu velmi příznačný. Přesto je možné poukázat i na některé dílčí úspěchy, které grafologie prokázala ve vybraných výzkumech. Zajímavé jsou např. výsledky studie Burnsové-Birlinové (Burns-Birlin, 1999), která upozorňuje na neobvykle vysokou shodu ve výsledcích grafologického rozboru a testu MBTI a závěry šetření Guthke, Beckmanna a Schmidtové (Guthke, Beckmann, Schmidt, 2002), informující o podobném zhodnocení škály extroverze mezi testy NEO/PF16 a „slepým“ grafologickým rozborem (ovšem pouze při uvážení hodnot sociální desirability jako moderující proměnné). Je vhodné zmínit také domácí výzkum PORP (Kučera, Stuchlíková, 2007, viz níže) a „Test MF Dnes“, který v roce 1999 provedl Radvan Bahbouh (Bahbouh, 1999), obsahující však řadu metodických nedostatků (např. extrémně malý vzorek osob). Mimo popsaného komplexního přístupu k rukopisu, zastoupeného výše zmíněnou grafologií, se v průběhu několika minulých desetiletí zformovala také skupina dalších oborů, souhrnně nazývaných jako tzv. praktické disciplíny P-R. Tyto disciplíny sice také splňují požadavek psychologicky relevantního pohledu na rukopis, přesto jsou o poznání transparentnější a (zejména) vědecky korektní. Jednou z takových disciplín je lékařská grafologie (z orig. Medizinischen Graphologie). Lékařská grafologie je jednou z teoreticky nejnáročnějších disciplín psychologie písma. Věnuje se nejen anatomickým a neurofyziologickým předpokladům tvorby rukopisu (např. která centra se jakým způsobem podílí na tvorbě rukopisného záznamu), ale také studiem vlivu nemocí či psychoaktivních látek. Celý sledovaný komplex ilustruje kupříkladu model Ludewiga a kol. (Ludewig, Dettweiler, Stein Lewinson, 1993), znázorněný na obr. 1.

Obr. 1: Experimentálně a/nebo klinicky doložené faktory, které mohou působit na vznik rukopisného záznamu. (přeloženo a upraveno podle Ludewig, Dettweiler, Stein Lewinson, 1993, s. 75) Dalším přístupem je pragmatická grafologie (z orig. Pragmatische Schriftpsychologie). V případě pragmatické grafologie je tímto rámcem nejčastěji předem určená skupina. Pro ilustraci je možné použít výzkum Wallnera a Sandahla (Wallner, Sandahl, 1993), ve kterém se výzkumníci zabývali otázkou, zda je možné nalézt společné


271

(resp. typické) písmové charakteristiky v rukopisech 204 bankovních úředníků švédské banky. Stanovili tedy celkem 13 proměnných, které reprezentují zhodnocení základních parametrů rukopisu (např. sklon, šířka, stoupavost řádků atd.), poté výsledky zpracovali za využití faktorové analýzy a identifikovali 4 základní faktory, které jsou pro danou skupinu bankovních úředníků typické. Kupříkladu faktor 2 byl reprezentován menší velikostí písma a šířkou písma. Mezi praktické disciplíny P-R zařazujeme také vývojovou grafologii. Rámec vývojové grafologie je určen především vztahem mezi vývojem jedince a souvisejícími změnami v jeho rukopisu. Ty mohou být způsobeny jeho věkem, profesí či například psychickou vyspělostí. Jednou z praktičtějších aplikací vývojové grafologie je pak zhodnocení míry školní zralosti rukopisu (zejm. ovládá-li dítě v dostatečné míře jemnou motoriku). Například Dürrová ve své studii (Dürr, 2004) popisuje celkem 7 fází vývoje rukopisu dětí ve školním věku, celkem ve třech dimenzích (míra zpevnění, charakteristika tahu a síla tlaku). Jak je zřejmé, zmíněné praktické disciplíny P-R nejsou zaměřené na podrobnější popis pisatelovy osobnosti (individuality). Jejich cílem je spíše obecné zhodnocení úrovně či popis rukopisu ve vybraném referenčním rámci (např. ve skupině testovaných subjektů). Přesto by se mohly, zejména díky svému výzkumnému zázemí a propracované teorii, stát „metodologickou inspirací“ pro všechny další disciplíny psychologie rukopisu.

2 Rukopis z pohledu grafometrie 2.1 Úvod do grafometrie Obecná grafometrie není v psychologii nikterak novým přístupem. V podstatě od první poloviny 20. století byla pevně zařazená v rámci grafologie (tedy do komplexních disciplín P-R), kdy se někteří odborníci, poněkud znejistěni diskutabilními výsledky tradičního grafologického přístupu (viz výše), začali zajímat o „hmatatelnější“ podklady k psychologické analýze rukopisu. Myšlenka byla jednoduchá: „Projevují se v rukopisu nějaké konkrétní, měřitelné a obecně platné rysy, které by souvisely s psychologickými charakteristikami pisatele?“ Jedna z prvních seriózních studií o grafometrii byla publikována roku 1957 Gerhardem Grünewaldem (Grünewald, 1957) a prakticky popsána např. Erichem Wittem (Witte, 1976). V této době se jednalo zejména o mechanické přeměřování (-metrii) konkrétních a viditelných rysů obrazového materiálu, většinou pomocí pravítka a úhloměru. Tento původní přístup byl samozřejmě od počátku konfrontován s řadou procedurálních i metodologických problémů. Prvním problémem je zejména náročnost celého měřícího procesu. Přeměřit všechny parametry rukopisu je takřka nemožné; jedná se o příliš strukturovaný a komplexní materiál. A i když si grafometrik zvolí jen několik vybraných rysů písma, musí nad jedním listem strávit celé hodiny velmi náročného měření a následného zápisu. Pokud by pak mělo rukopis (pře)hodnotit více grafometrů, byl by potřebný čas ještě znásoben. Druhým problémem je také výběr měřených parametrů rukopisu. Je jisté, že komplexní charakteristiky rukopisu (např. upravenost, čitelnost apod.) do měření zapojit nelze. I přesto je počet dalších, již měřitelných, znaků stále velmi vysoký. Například ve výzkumu PORP (Projection of Personality Traits in Handwriting; Kučera, Stuchlíková, 2007) bylo pracováno s počtem 146 parametrů. Třetím problémem jsou změny rukopisu pod vlivem situace či psychického/fyzického stavu pisatele. Jaký rukopis tedy přeměřovat a jak dosáhnout konzistence měření v rámci jedné posuzované osoby, případně celé skupiny? Dalším, čtvrtým, problematickým bodem je také rozhodnutí, s čím získané hodnoty vlastně porovnávat, tedy na čem je „ověřit“. Tato otázka sice přímo nesouvisí s grafometrií (týká se všech podobných metod), přesto je pro celý proces do značné míry klíčová. Grafometrická data jsou svým charakterem operantní, jsou výsledkem nějakého konkrétního výkonu. Pokud bychom tedy měli např. teorii, že horní délka písmene souvisí s nějakou osobnostní charakteristikou, jakým způsobem to prokážeme? Můžeme samozřejmě využít výkonové testy (např. inteligenční testy nebo testy schopností), které však nepokrývají další (možná významné) osobnostní charakteristiky a jsou relativně náročné při administraci většímu vzorku lidí. Použijeme-li naopak dotazníky, objeví se problém různých typů porovnávaných dat (operantní a Q-data). Projektivní metody nám také zcela nepomohou (navíc mají často samy značně problematickou validitu) a psychologický rozhovor nesplňuje potřebná validizační kritéria. Z předchozího textu se zdá být výčet komplikací spojených s grafometrií poměrně obsáhlý. Přesto, zmíněné problémy (zejm. procedurální) lze v současné době do značné míry překonat. Řešením může být aplikace moderních technologií, zejm. výpočetní techniky a vhodných statistických postupů.

272


2.1 Počítačová komparační grafometrie Počítačová komparační grafometrie (CCG, Computer-based Comparative Graphometry) je moderní metoda, založená na získávání klíčových dat pomocí softwarové opticko-metrické analýzy grafického materiálu. Umožňuje jednak podrobné studium specifických rysů písemného projevu (jeho měřitelných charakteristik), jednak zpracování velkého množství metrických informací, využitelných při diagnostice pisatele Metoda CCG se obsahově příliš neodlišuje od svého „mechanického“ předchůdce, – obecné grafometrie. Pracuje v podstatě na stejném principu; změřit co nejpřesněji co největší množství rukopisných parametrů a umožnit podrobnou práci se získanými daty (zejm. statistickou). Výhodou moderního přístupu je však především vysoká přesnost měření (nesrovnatelná s tradičním přístupem), maximální transparentnost (výsledky měření je možné libovolně prohlížet a revidovat) a nezávislost na osobě grafometra (na jeho hodnocení, zkušenostech apod.). Vzhledem k parametrům grafometrického modelu navíc nezáleží na tom, jaký grafický materiál budeme hodnotit (jestli tedy budeme přeměřovat latinku nebo např. arabské písmo).

Obr. 2: Ukázka grafometrického procesu Přestože metoda CCG není schopna odstranit všechny komplikace spojené s využitím grafometrie, pomáhá odstranit ten nejvýznamnější; tj. náročnost získávání rukopisných dat, náročnost jejich záznamu a zpracování.

2.2 Aplikace modelu počítačové komparační grafometrie ve výzkumu EH-IPCH Představený model CCG byl plně využitý ve výzkum EH-IPCH (Emotions in Handwriting, Interpersonal Characteristics in Handwriting), který od roku 2010 probíhá v rámci disertační práce na Psychologickém ústavu FF MU. EH-IPCH tematicky navazuje zejména na grafologicky zaměřený výzkum PORP (Projection of Personality Traits in Handwriting), který poukázal na určitý diagnostický potenciál rukopisné analýzy v oblasti charakterizace interpersonálních a emocionálních dimenzí osobnosti (Kučera, Stuchlíková, Havigerová, 2010). Je nutné poznamenat, že cílem výzkumu EH-IPCH v tomto případě není tradiční (projektivní) psychodiagnostika, tj. zjišťování konkrétních psychologických charakteristik z písma, zejména s ohledem na momentální absenci propracované grafometrické teorie a na samotný výzkumný design, porovnávající rozdílné typy dat (viz níže).

2.3 Cíle a průběh výzkumu EH-IPCH I. Vývoj funkční metodiky CCG Primárním cílem výzkumu bylo navrhnout funkční metodiku ke grafometrickému zhodnocení rukopisného materiálu. Její parametry byly stanoveny následovně: (1) Zhodnocení 225 metrických parametrů rukopisu, rozdělených do celkem 14 kategorií (např. úhel sklonu, spodní délky písmene apod.); (2) výběr 5 vzorků (listů) rukopisu na osobu, konkrétně 4 rukopisy psané pod vlivem MIPs (Mood Induction Procedures), jeden vytvořený v klidovém stavu pisatele; (3) využití pevné textové šablony pro posuzovaný text (probandi opisovali stejný text o 131 znacích).

Obr. 3: Grafometrická šablona (školní písemná předloha)


273

II. Popsání vztahů mezi výsledky psychodiagnostických testů (dotazníků) a výsledky grafometrického měření. Výsledky grafometrie byly porovnány s výsledky testové baterie, resp. psychodiagnostických testů TCI-R (Temperament and Character Inventory Revised; Cloninger, 2008), SSI (Social Skills Index; Riggio, 2005) a ICL (Interpersonal Check List; Leary, 1954). Testy byly vybrány zejména s ohledem na předpokládanou souvztažnost rukopisu s některými interpersonálními a emočními charakteristikami pisatele (viz výše).

III. Popis vlivu a působení MIPs na podobu rukopisného materiálu. Probandi byli v průběhu psaní čtyř rukopisů podrobeni MIPs, tedy technikám emoční indukce. Pomocí různých postupů (manipulativní techniky, expozice audiovizuálního materiálu apod.) v nich byla navozena cílová emoce (strach, hněv, radost, smutek) a v průběhu tohoto stavu byl také vyhotoven jejich rukopisný materiál. Podle evaluace výsledků sebeposuzovacích škál byla tato indukce do značné míry úspěšná.

IV. Shrnutí diagnostického potenciálu metody grafometrie Zpracování výsledků a definice klíčové teorie, vztahující se ke souvztažnosti sebeposouzení s charakteristikami rukopisu (resp. s výsledky grafometrie).

2.4 Podrobné parametry výzkumu EH-IPCH I. Účastníci výzkumu (probandi) Výzkumu se zúčastnilo celkem 42 studentů pedagogiky na Západočeské univerzitě v Plzni, konkrétně 20 studentů humanitního směru (Bc. psychologie) a 22 studentů technického směru (Bc. informatika). Průměrný věk probandů byl 21 let, poměr obou pohlaví pak 22 žen a 20 mužů.

II. Grafometrické zpracování rukopisů Za pomocí grafometrického softwaru bylo zpracováno celkem 210 stran rukopisného materiálu, na každé straně provedeno 225 měření, celkem tedy bylo získáno 47250 rukopisných charakteristik.

III. Zpracování dat a statistické operace Pomocí programu SPSS bylo zpracováno více než 4000 výsledků dotazníkových položek a 47250 grafometrických informací. Operace s daty byly zaměřené zejména na souhrnnou faktorovou analýzu, na výpočet reliability grafometrických skupin (Cronbach’s Alpha), pair samples t-test, na clusterovou analýzu položek a na výpočet korelací (Pearson).

Obr. 4: Grafometrické měření ve výzkumu EH-IPCH (ukázka)

2.5 Předběžné výsledky výzkumu EH-IPCH Při přípravě tohoto příspěvku ještě nebyly k dispozici finální výsledky. Přesto je možné uvést několik předběžných poznatků a závěrů, které z šetření vyplynuly. 1) CCG je prakticky použitelnou metodou při analýze rukopisného materiálu. Rozsah hodnotitelných parametrů rukopisu je na vysoké úrovni. Lze popsat velkou část metrických kvalit písma. Výjimku tvoří jen tlakové charakteristiky písma, na které by bylo třeba použít speciální techniku (např. kameru s řízeným osvitem). 2) Předběžné výsledky naznačují přítomnost 8 faktorů (víceméně snadno logicky odvoditelných; např. průměrná šířka slova silně korelující se vzdáleností mezi písmeny), které se víceméně ve stejných proporcích projevují v rukopisu všech probandů. 3) Předběžné výsledky poukazují na velmi nízkou průměrnou rozdílnost mezi rukopisy psanými v rámci emoční indukce (MIPs) a rukopisy vyhotovenými za normálních, klidových, podmínek. Podrobnější pohled pak odhalil, že v rámci pair samples t-testu sice byly nalezeny statisticky významné tendence rukopisných změn (např. že se některý rukopisný znak pod vlivem emoce v celé skupině probandů mění stejným způsobem), přesto se tyto posuny pohybovaly v řádu desetin milimetru. V každém případě, pokud se tento

274


závěr potvrdí, mohlo by se jednat o překvapivé zjištění, vztahující se k vysoké metrické stabilitě rukopisného záznamu. 4) A konečně, klíčový záměr výzkumu, tedy porovnání naměřených grafometrických hodnot s výsledky testové baterie, přinesl velmi slibné předběžné výsledky. Celkem 55 grafometrických parametrů korelovalo s položkami dotazníků v míře vyšší než 0.35 (~ sign. 0,015). Dalším významným poznatkem byl samotný charakter jednotlivých dotazníkových položek, se kterými grafometrie korelovala. Vysoká míra souvztažnosti s rukopisem byla zjištěna např. ve škálách vytrvalosti (TCI-R), emočních škálách (SSI) a ve škálách agresivity, konformity a protektivity (ICL). Konkrétní výsledky jsou však ve fázi zpracování a budou předmětem dalšího (samostatného) článku.

3 Závěr a diskuse Využívání analýzy rukopisu v rámci psychologické diagnostiky je směrem s dlouhou tradicí a vývojem. Je proto překvapující, že se úroveň poznání v tomto oboru za poslední desetiletí v podstatě nezměnila. Důsledkem chybějícího výzkumného zázemí a kvalitní teorie došlo spíše k izolaci psychologie rukopisu a osamostatnění dílčích disciplín (viz praktické disciplíny). Psychologie písma jako taková už dlouho není součástí uznávaných psychodiagnostických metod a dostává se tak do rukou rozličných společností či školitelů, kteří často nemají žádné psychologické vzdělání ani vědecký přehled. Můžeme si například povšimnout, že i v publikaci Psychologická diagnostika dospělých (Svoboda, 2005) není o psychologii písma (resp. grafologii) žádná zmínka, přestože jinak kniha věnuje projektivním metodám poměrně velký prostor. Důsledkem tohoto stavu je samozřejmě nízká kvalita celé současné grafologické literatury, pohybující se téměř výhradně v oblasti neodborných textů. Přes všechny spekulace a teorie zároveň stále nebyla uspokojivě zodpovězena otázka, týkající se samotného diagnostického potenciálu rukopisného materiálu. Je jisté, že faktická podoba rukopisu je informačně bohatá a rozmanitá a její popis obecně vysoce průkazný (grafické prvky jsou viditelné, měřitelné a trvalé). Navíc může být téměř jakýkoliv konkrétní znak bez problémů porovnáván s původní školní písemnou předlohou a je tak možné zachytit přesný charakter odlišností v projevu pisatele od výchozí normy. Například také tím se metoda odlišuje od jiných projektivních technik; má jednoznačně stanovený a kodifikovaný vzor standardního projevu, víceméně zvládnutý každým gramotným člověkem (alespoň v období školního věku). Podobných výlučných charakteristik bychom při pohledu na grafologii nalezli nepochybně mnohem více. Cestou k věcnému uchopení problematiky psychologie písma by tedy mohla být právě počítačová komparační grafometrie. Metoda, která je plně transparentní, vědecky korektní a nespoléhá na subjektivní hodnocení a zkušenosti diagnostika. Za současné situace, kdy psychologii rukopisu zoufale chybí základní výzkumné a teoretické zázemí, by mohl být tento kvantitativní a ryze metrický přístup vítaným nástrojem, usnadňující poznání elementárních souvztažností mezi rukopisným materiálem a osobnostními charakteristikami jeho pisatele. Předběžné výsledky metody ve výzkumu EH-IPCH jsou v tomto směru více než povzbudivé.

4 Literatura BAHBOUH, R. (1999). Vývoj grafologie v kostce. [cit.2010-01-07]. BEYERSTEIN, B. (1996). How Graphology Fools People. The Encyclopedia of the Paranormal. NY: Prometheus Books. BURNS-BIRLIN, A. (1999). Graphologische Aussagen im Verglech mit computergestützen Personlichkeitsprofilen (INSIGHT). Zeitschrift für Menchkunde, 63, 29–45. CLONINGER, C. R. (2008). The Psychobiological Theory of Temperament and Character: Comment on Farmer and Goldberg. Psychological Assessment, Sep2008, Vol. 20 Issue 3, p292–299, 8p, 3 Charts. DÜRR, E. (2004). Hochbegabte Kinder aus graphologischer und schriftpsychologischer Sicht. Zeitschrift fuer Schriftpsychologie und Schriftvergleichung, 68(2) 2004, 84–97. FISCHEROVÁ K., V., ČEŠKOVÁ L., D. (2004). Grafologie. Havlíčkův Brod: Grada. GALBRAITH, D., WILSON, W.(1964). Reliability of the Graphoanalytic Approach to Handwriting Analysis. Perceptual And Motor Skills, 19(2), 615–618. GRÜNEWALD, G. (1957). Handwriting size changes over a period of 25 years. Zeitschrift für Diagnostische Psychologie und Persönlichkeitsforschung, 5, 1957. 81–100.


275

GUTHKE, J., BECKMAN, J. F., & SCHMIDT, G.(2002). Ist an der Graphologie doch etwas dran? Untersuchungen zur Uebereinstimmung von Graphologenurteil und psychometrischen Persoenlichkeitstests. Zeitschrift für Personalpsychologie, 1(4), 171–176. KUČERA, D. STUCHLÍKOVÁ, I. (2007). Projekce osobnostních rysů v písmu (Projection of Personality Traits in Handwriting), diplomová práce. České Budějovice: PF JU, DP011749. KUČERA, D., STUCHLÍKOVÁ, I., & HAVIGEROVÁ, J. (2010). Diagnostický potenciál rukopisného záznamu. Sociální procesy a osobnost 2009: Sb. příspěvků. Brno: PsÚ AV ČR, v.v.i., 199–205. KUČERA, M. (1991). Mluví písmo: Proč, kdy, jak a ke komu. Praha: Avicenum. KULKA, J. (2001). Grafologie : systém a technické termíny. Brno: Arcana, 2001. KULKA, J. (1991). Grafologie. Brno: Svatá Mahatma. 33. LEARY, T., LAFORGE R. L., SUCZEK, R. F. (1954). Dotazník interpersonálnej diagnózy ICL. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy. LUDEWIG, R., DETTWEILER, C., & STEIN-LEWINSON, T. (1993). Möglichkeiten und Grenzen der Medizinischen Graphologie. Zeitschrift für Menschenkunde, 57(3), 178–191. LUDEWIG, R., DETTWEILER, C., & STEIN-LEWINSON, T. (1993). Möglichkeiten und Grenzen der Medizinischen Graphologie (Teil II). Zeitschrift für Menschenkunde, 57(2), 70–86. PETŘÍKOVÁ, J. (1998). Grafologie – mýtus a realita. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity Studia minora facultatis philosophicae universitatis brunensis. Brno: FF MU. 123–129. RIGGIO, R. E. (2005). The Social Skills Inventory (SSI): Measuring Nonverbal and Social Skills. In: The sourcebook of nonverbal measures: Going beyond words. Manusov, Valerie (Ed.). Mahwah, NJ, US: Lawrence Erlbaum Associates Publisher, 2005. 25–33. SVOBODA, M. (2005). Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál. WALNER, T., SANDAHL, C. (1993). Pragmatische Schriftpsychologie in der Praxis. Zeitschrift für Menschenkunde, 57 Jg., Heft 2, 87–101. WITTE, E. H., HORSTMANN, H. (1976). Canonical correlation analysis: Similarities to other methods and examples for possible application taken from research on graphometry and personality. Psychologische Beitrage, Vol 18(4), 1976. 553–570.

VYUŽITÍ GRAFOMETRIE V PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTICE APPLICATION OF GRAPHOMETRY IN PSYCHODIAGNOSTICS

Recommend Documents