VYSOKÉ TATRY PO VĚTRNÉ ŽIVELNÉ POHROMĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Kamil ĎURAČKA

VYSOKÉ TATRY PO VĚTRNÉ ŽIVELNÉ POHROMĚ

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Alois Hynek, CSc. _________________________________________________________________________ Brno 2008

Jméno a příjmení autora:

Kamil Ďuračka

Název bakalářské práce:

Vysoké Tatry po větrné živelné pohromě

Název v angličtině:

The High Tatras after wind natural hazard

Studijní obor (směr):

fyzická geografie

Vedoucí diplomové (bakalářské) práce: Doc. RNDr. Alois Hynek, CSc. Rok obhajoby:

2008

Anotace Cílem této práce je objasnění situace větrné živelné pohromy ve Vysokých Tatrách v listopadu 2004. Podání obrazu skutečné kalamity podloženými výroky různých organizací a odborníků na ochranu přírody. Speciální pozornost je věnována revitalizaci lesních ekosystémů národního parku. Nabízí několik možností jak pokračovat v citlivé obnově lesa. Práce také poukazuje na příklad, kdy selhala ochrana přírody v nejvyšším (5.) stupni ochrany. Na příkladu Tichá a Kôprové doliny je poukázáno na potřebu vymezit jasné pravidla a pravomoci vykonávání ochrany přírody.

Annotation The main goal of this work is to bring a light into the situation of wind hazard in High Tatras in November 2004. Bringing the real picture of the calamity, sub stained by the expressions of world leading agencies and people in natural protection. Special attention is paid to revitalizing forests of national park. Comes with several solutions, how to keep going in the right direction of sustaining forest ecosystem. The work gives us an example of failure of nature protection in the highest (5.) grade of protection. On the example of Tichá and Kôprová valley is showed the need for an explanation of each zone of protection in the National park.

Klíčová slova v češtině (3-8 slov): kalamita, revitalizace, les, mediální obraz, ochrana přírody, větrná živelná pohroma

Klíčová slova v angličtině (3-8 slov): calamity, revitalize, forest, media picture, nature protection, wind natural hazard

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Student: Studijní program: Studijní obor:

Kamil Ďuračka Geografie a kartografie Geografie

Ředitel Geografického ústavu PřF MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje bakalářskou práci s tématem:

Vysoké Tatry po větrné živelné pohromě The High Tatras after wind natural hazard

Zásady pro vypracování: 1. Průběh větrné živelné pohromy (VŽP) 2. Následky VŽP 3. Opatření ke zmírnění dopadů VŽP 4. Řešení, přijímaná rozhodnutí, nápravy škod

Rozsah grafických prací:

podle potřeby

Rozsah průvodní zprávy:

cca 30-40 stran

Seznam odborné literatury: Vašečka, Michal. Niektoré spoločenské podmienky riešenia spoločenských problémov v regióne Vysoké Tatry. 1994. 112, xiv,. Studia Geographica 98. Natural Hazards in the Czech Republic. : Delicated ti the memory of Clifford Embleton, the. Brno : IOG AS ČR, 1995. 161 s. : i. ISBN 80-901522-9-5. Natural hazards : local, national, global : Stichijnyje bedstvija : izučenije i metody bor'by. Bryant, Edward. Natural hazards. 2nd ed. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. xvi, 312 s. ISBN 0521537436. Vedoucí bakalářské práce: Datum zadání bakalářské práce: Datum odevzdání bakalářské práce:

doc. RNDr. Alois Hynek, CSc. září 2007 do 16. května 2008

RNDr. Vladimír Herber, CSc. pedagogický zástupce ředitele ústavu

Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Doc. RNDr. A. Hynka, CSc. a uvedl v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje.

V Brně dne

_________________________________ Kamil Ďuračka

Děkuji vedoucímu bakalářské práce doc. RNDr. A. Hynkovi, CSc. za trpělivost a cenné rady při konzultacích, kterými se podílel na vzniku této práce.

Obsah  

1. ÚVOD................................................................................................................................9  2. TANAP, 1. NÁRODNÍ PARK NA ÚZEMÍ SLOVENSKA...........................................11  2.1 Obecná fyzickogeografická charakteristika TANAP-u .............................................11  2.1.1 Základní fakta .....................................................................................................11  2.1.2 Geologie..............................................................................................................12  2.1.3 Reliéf...................................................................................................................12  2.1.4 Půdy ....................................................................................................................13  2.1.5 Klima ..................................................................................................................14  2.1.6 Vodstvo...............................................................................................................14  2.1.7 Fauna a Flora ......................................................................................................15  3. VĚTRNÁ ŽIVELNÁ POHROMA, JEJÍ PŘÍČINY A NÁSLEDKY..............................16  3.1 Větrná živelná pohroma (VŽP) Tatry........................................................................16  3.1.1 Historie VŽP .......................................................................................................17  3.1.2 Příčiny.................................................................................................................18  3.1.3 Klimatická situace...............................................................................................19  3.1.4 Další důsledky VŽP ............................................................................................19  3.1.5 Pozitiva VŽP.......................................................................................................20  4.  STANOVISKA A NÁZORY SVĚTOVÝCH A SLOVENSKÝCH ODBORNÍKŮ A SPOLEČNOSTÍ NA VŽP ...................................................................................................21  4.1 Stanovisko WWF (World Widlife Fund) k větrné živelné pohromě.........................21  4.2 Stanovisko Dr. Rackhama na situaci po listopadu 2004............................................22  4.3 Evolučně-ekologický náhled Ing. Topercera .............................................................23  4.4 Ekologický náhled Prof. Vološčuka I. .......................................................................23  4.5 Požadavky a apel mimovládního výboru Naše Tatry ................................................24  4.6 „Lesácká“ obhajoba ...................................................................................................25  5. PROGNÓZY A ŘEŠENÍ PRO TANAP A TATRY .......................................................27  5.1 Scénáře vývoje TANAP-u a Tatranského regionu ....................................................28  5.2 Zonace NP podle Správy Národního parku Vysoké Tatry v souladu s legislativou IUCN................................................................................................................................30  5.2.1 Problematické aspekty zonace ............................................................................32  5.3 Revitalizace postižených Tater ..................................................................................33  5.3.1 Navrhovaná revitalizace podle správy TANAP-u pro zasažené území Národního Parku ............................................................................................................................33  5.3.2 Projekt revitalizace lesních ekosystémů Vysoké Tatry ......................................34  6. TICHÁ A KôPROVÁ DOLINA, SITUACE A PROBLEMATICKÉ ŘEŠENÍ .............37  6.1 Obecná charakteristika...............................................................................................37  6.1.1 NPR Tichá dolina................................................................................................37  6.1.2 NPR Kôprová dolina...........................................................................................37  6.2 Rozsah kalamity v dolinách v číslech (Tichá a Kôprová) .........................................37  6.3 Situace a řešení ..........................................................................................................38  6.3.1 Extrémní plán rozvoje.........................................................................................39  6.3.2 Nulový plán rozvoje............................................................................................39  6.3.3 Zmírněný (extrémní) plán rozvoje......................................................................40  6.4 Shrnutí kauzy „NPR Tichá a Koprová dolina“..........................................................40

7. ZÁVĚR ............................................................................................................................42  8. POUŽITÁ LITERATURA ..............................................................................................44  9. SEZNAM POUŽITÝCH SKRATEK  10. PŘÍLOHY 

1. ÚVOD „Ochrana prírody je vtedy efektívna a dobrá, keď sa o nej nepíše a nehovorí v médiách.“ (L. Miklós 2008 osobní rozhovor) Natural hazards neboli přírodní pohromy jsou ve světě na denním pořádku. Koloběh ničení a obnovení ekosystémů na Zemi trvá od jejího vzniku. Miliony let byly tyto projevy nepovšimnuty a nikdo o nich nemluvil. Protože neměl kdo. Až příchodem člověka, člověka který začal používat řeč, se o těchto pohromách začalo vědět. Nejdřív to bylo jen v blízkém okolí, ale v dnešní době, v době elektronických médií, se informace o živelné pohromě dostane do každého kouta krajiny, světa. Role medií v dnešní společnosti je dominantní. Formují a modelují lidské vnímání celého světa. V případech senzace – kalamity jsou to právě oni, reportéři, kteří přináší zaručené informace z místa činu. Platí rovnice, čím čerstvější a tragičtější informace tím lépe. V konkrétním případě větrné živelné pohromy (VŽP) ve Vysokých Tatrách sehráli důležitou roli. Informace, které podávali měli často zavádějící a matoucí charakter. Zamlčování části příběhů vedla k počátečné dezinformaci obyvatelstva. Vnímání VŽP z listopadu 2004, nejen na Slovensku, ale také v Česku bylo velice emotivní. Důkazem toho je mobilizace obyvatelstva obou států nejen formou finančních darů různým organizacím či přímo Tatrám (TANAP-u). Dnes už lze bezpochyby říci, že šlo o největší kalamitu, která v Tatrách v lidské historii byla. Kalamitou se ale táto větrná smršť stala až přičiněním člověka. Právě člověk se stal jakým akcelerátorem pohrom, která zde vznikla. Svými neuváženými kroky se přičinil o dnešní podobu TANAP-u. Cílem této práce je, porozumět situaci, která vznikla 19. 11. 2004 v Národním parku Vysoké Tatry. Připomenout fakta smrště, která se přehnala nad Tatrami, podloženou historickými událostmi stejného typu. Vnést světlo do procesů formování nové zonace, která je pro národní park jakým je TANAP potřeba co nejdříve.

9

Nejenom potřeba vymezení ochranných zón, ale také proces revitalizace poškozených biotopů, přináší sebou různá úskalí. Této problematice se věnuji ve speciální kapitole 5.3. Vycházím z prací slovenských odborníků na trvalo udržitelný rozvoj, kteří se touto problematikou zabývají už delší dobu. Posledním hlavním bodem je nepovedená a mnohými odborníky odsouzená situace v Tiché a Kôprové dolině. Neuvážená těžba v tak vzácném ekosystému vyvolala vlnu odporu.

10

2. TANAP, 1. NÁRODNÍ PARK NA ÚZEMÍ SLOVENSKA 2.1 Obecná fyzickogeografická charakteristika TANAP-u

2.1.1 Základní fakta Tatranský národní park byl vyhlášen zákonem Slovenské národní rady č. 11/1948 18. prosince 1948, který svojí platnost nabyl 1. 1. 1949. Po tomto datu se rozloha TANAP-u vztahovala jen na území geomorfologické jednotky Vysoké Tatry, jež tvoří Vysoké Tatry a Belianské Tatry. Teprve po 38 letech se nařízením vlády č. 12/1987 ze dne 6. února 1987 park rozrostl o území Západních Tater na dnešní rozlohu 73 800 ha. Tatranský národní park je nejstarším chráněným územím Slovenska. Nachází se zde také nejvyšší bod Slovenska Gerlachovský štít (2655 m n. m.). Park se člení na dvě základní části, na Východní (patří sem Vysoké a Belianské Tatry) a Západní Tatry. Svojí délkou přesahují 70 km východo-západním směrem. Zasahují do katastru tří okresů, a to do okresů Liptovský Mikuláš, Kežmarok a Tvrdošín. TANAP ze severní strany sousedí s polským sousedem Tatrzaňskim parkom narodowym, který je chráněn polskou legislativou. Jako chráněné území byl vyhlášen radou ministrů Polska 1. října 1954. Díky své fauně a flóře a charakteru „nejmenších velehor světa“ bylo území Tater roku 1993 vyhlášeno Biosférickou rezervací UNESCO v rámci programu Man and the Biosphere (MaB - člověk a biosféra). Celková rozloha Biosférické rezervace Tatry je 131 849 ha. Rozloha chráněných území pod patronátem UNESCO na Slovenské straně je 37 551,53 ha, což představuje 50,7% rozlohy národního parku TANAP. Patří sem 27 národních přírodních rezervací, 23 přírodních rezervací, 2 chráněné areály, 1 národní přírodní památka a 2 přírodní památky. Národní park Vysoké Tatry, jehož prioritou byla a je ochrana vzácné fauny a flóry, poskytuje možnosti i v rekreačním a léčebném sektoru. Jedinečný čistý vzduch dal v minulosti předpoklad k vybudování léčebných a ozdravovacích center pro dýchací potíže. Až 600 km turistických chodníků a stezek všech obtížností dává prostor na turistiku a sport. Není divu, že průměrná roční návštěvnost se pohybuje kolem 5 miliónů návštěvníků.

11

(Převzato: http://www.tanap.org/narodny-park.php , http://tpn.pl/index.php?&iD_arty=8&sP=arty_show&sK=moduls/arty/servis/ , FALL, J. a THIRY, 2003 ) 2.1.2 Geologie Nejvyšším pohořím západních Karpat jsou právě Tatry. Ohraničeny jsou z jihu Liptovskou kotlinou, z jihovýchodu Popradskou kotlinou, na severovýchodě Spišskou magurou a na severozápadě pak Skorušinským pohořím. Ve velké míře jsou Tatry tvořeny krystalinikem. Od západu přes sever po až severovýchodní okraj vystupuje na okrajích mezozoikum v souvislém pásu. I když jsou téměř celé Tatry tvořeny krystalinikem, ve východní části převládají granitoidní horniny. V západní jsou to naopak krystalické břidlice, které jsou prostoupeny granitoidními intruzivními tělesy. Nejrozšířenějšími jsou zde diority a granodiority. Zastoupení paleozoika na území Tater je minimální, to se váže jen na perm v sedle Kopy na severovýchodní hraně Jehněčího štítu. Výrazné rozšíření má v Tatrách také Krížňanský příkrov. Ten tvoří Belianské Tatry a po severních svazích se táhne až na západní okraj masívu. Naopak Chočský příkrov je zastoupen jen na malé ploše u západního okraje masívu Belianských Tater. (Podle: MACEK, J. a Kol., 1968) 2.1.3 Reliéf Karpaty byly vyvrásněny alpínským vrásněním koncem druhohor a začátkem třetihor. Dnešní vzhled ale dostaly až při pleistocením zalednění. Sněžná čára se pohybovala od 1600 až do 1700 m n. m. Nad těmito výškami se vyvinul glaciální reliéf s typickými kary, trogy a ledovcovými jezery. Nejdelší ledovce byly 12 – 14 km dlouhé a až 300 m hrubé. Ty se vytvářely zejména na jižních svazích, a to z důvodu vyššího úhrnu srážek. Glaciální činností pak byly vrcholy Tater zerodovány v průměru o desítky metrů. Následná větrná eroze snížila vrcholky jen nepatrně s porovnáním s glaciálními vlivy. V dnešní době můžeme stále pozorovat pozůstatky zalednění. Jedná se o vymodelována údolí do charakteristického tvaru U nebo ledovcová jezera - plesa. Horší je pozorování morénových útvarů a to z toho důvodu, že jsou převážně zarostlé vegetací, nebo byla antropogenně přeměněna. (Podle:KRÁL, V. 1999.)

12

2.1.4 Půdy

Půdu ve Vysokých Tatrách ovlivňuje celá řada faktorů. Některé z nich jsou výraznější v nižších nadmořských výškách a jiné naopak v polohách vyšších. Geologický substrát, jako jeden z nejdůležitějších faktorů, přispívá ke vzniku humusovokarbonátových půd. Naopak na nevápnitých půdách mají důležitější půdotvorní faktor klima a vegetace. Vertikálně rozčleněný reliéf ve vyšších polohách zapříčiňuje zmlazování půd a zvyšování obsahu skeletu. A právě díky tomuto jevu a chladnému klimatu přibývá s výškou obsah humusu. Je to dáno menší aktivitou a celkově nižším počtem mikroorganizmů ve vysokých nadmořských výškách. Velká vlhkost vzduchu naproti tomu přispívá k výskytu většího počtu malých jílovitých částic v půdě. Jejich počet se také zvyšuje s přibývajícími srážkami. V okamžiku, kdy se jílovité částice spojí s rozdrobeným humusem, nabývá půda na plastičnosti, a tak v oblastech s nižšími sklony může docházet velice snadno k sesuvům. (PLESNÍK, P. 1971) Rozšíření půdních typů: Kyselá reakce půd je vázána na jádrový geologický podklad. Typickými tatranskými půdami jsou hnědé lesní půdy a podzolové půdy. Takové typy půd se vyskytují na většině území jak Tater, geomorfologicky, tak na území TANAP-u. Nicméně u vodních toků, kde dochází ke kolísání hladiny spodní vody, se vyskytují i půdy glejové. Při větším a trvalejším zamokření se v okolí Starého Smokovca a Štrbského plesa vyskytují také rašeliniště. Ve vyšších nadmořských výškách je v klečovém stupni vyvinuta charakteristická rankrová struktura půdního pokryvu. Nad ní se v alpínském vegetačním stupni pod bylinným porostem vyskytují alpínské drnové půdy. 7. vegetační stupeň však není dobře rozvinut v celém pásu Vysokých Tater a je možné ho pozorovat v Belianských Tatrách. Na zbytku území, kde kleč navazuje přímo na skalní pustiny, je půda velice fragmentovaná. Díky silnému odsunu hmoty, je pouze v iniciálním stádiu vývoje. Na vápnitém geologickém podloží nejsou půdy tak pestré. Váží se na jeden druh, a to na rendziny. Ty jsou v důsledku stoupající nadmořské výšky a klesajících teplot obměňovány o svoje subtypy.(Podle: PLESNÍK, P. 1971)

13

2.1.5 Klima

Celé Tatry patří do Velehorského podnebí. Co se týče dlouhodobých průměrů, bylo ve městě Poprad průměrně naměřeno pouze 21,4 letních dní (maxt ≥ 25°C). Na Lomnickém štítu nebyl dokonce naměřen žádný letní den. Ledových dní (maxt ≤ -0,1°C) má Poprad v celkovém souhrnu 42,1 a na Lomnický štít připadá 117,2 takových dní. Ze všech klimatických jevů převažuje v zimě až ze třetiny teplotní inverze. Jedná se o jev, kdy se teplejší a ohřátý vzduch drží na vrchu a chladný vzduch se usazuje dole v kotlinách a dolinách. Teplotně se jedná o v průměru nejchladnější oblast Slovenska. Na Lomnickém štítu je průměrná lednová teplota – 10,6°C. Průměrná červencová teplota pak dosahuje 3,8°C. Největší úhrn srážek připadá na Ľadový štít, kde naprší až 1800 mm za rok. Dlouhodobé průměry se liší od orientace svahů a nadmořské výšky, a to od 600 – 700 mm v Popradě, až po 1000 – 1200 na Javořině. Absolutního maxima naměřeného na celém Slovensku dosahuje právě Zbojnícka chata ve Velké Studené dolině, kde úhrn srážek představuje 2130 mm. Sněhová pokrývka obvykle vydrží ve středních polohách až do konce dubna (okolo 1000 m n. m.) a v nadmořských výškách nad 2000 m vydrží sníh i celý rok. (Podle: KUNSKÝ, J. 1968)

2.1.6 Vodstvo Největším bohatstvím vodstva Tater jsou zejména ledovcová jezera – plesa. Na území Vysokých Tater se celkově nachází 215 ples, přičemž na Slovenské straně je jich 175. Největší a zároveň nejhlubší je Velké Hlincovo pleso s rozlohou 20,83 ha. Všechny ledovcová jezera zabírají 3 km2 s objemem vody 10 mil. m3, Řeky mající svojí pramennou oblast ve Vysokých Tatrách mají specifický charakter. Vodní režim toků, jako například Belá, Poprad nebo Čierny Váh je vysokohorský (přechodně sněhový) s maximem vody při topení sněhu na jaro, v dubnu až v červnu. Průměrný specifický odtok dosahuje 30-60 l.s-1, a koeficient specifického odtoku je mezi 70 až 80 %.

14

Na horských bystřinách se četně vyskytují vodopády. Mezi nejznámější patří soustava vodopádů na Studenovodském potoku, Kmeťou nebo Vajanského vodopád. (Převzato: http://www.lesytanap.sk/01-priroda-tanapu/ a LAUKO, V. 2003) 2.1.7 Fauna a Flora

Charakter nejmenších velehor na světě dotváří i skladba rostlinstva a živočišstva. Hlavní nosnou dřevinou v tatranských lesích je smrk ztepilý (Picea abies L.) s výrazným zastoupením také jedle bělokoré (Abies alba). Další významné jehličnany jsou borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice Limba (Pinus cembra), borovice kleč (Pinus mugo), modřín opadavý (Larix decidua). Menší zastoupení mají listnáče jako je buk lesní (Fagus silvatica) a javořiny. Vyskytuje se zde také 105 endemických druhů. Z toho počtu je 37 druhů tatranských a několik z nich spadá do kategorie vzácných glaciálních endemitů. Za zmínku stojí pryskyřník ledovcový (Ranunculus glacialis), lomikámen vždyzelený (Saxifraga aizoides L.) nebo vrba bylinná (Salix herbacea L.). Typickými představiteli živočišné říše jsou kamzík horský (rupicapra rupicapra), svišť horský (Marmota marmota) a medvěd hnědý (Ursus arctos). Žije zde i mnoho bezobratlovců, 155 druhů ptáků, 8 druhů plazů a 3 druhy obojživelníků.

15

3. VĚTRNÁ ŽIVELNÁ POHROMA, JEJÍ PŘÍČINY A NÁSLEDKY 3.1 Větrná živelná pohroma (VŽP) Tatry Větrná smršť se přehnala nad Vysokými Tatrami dne 19. 11. 2004 v odpoledních hodinách. Vítr dosahoval rychlostí od 90 km/h v dolinách, až po 170 km/h na hřebenech. Obecně lze říci, že zasažená plocha území je 2,5 až 5 km široká a 50 km dlouhá.

Obr. 1: Kalamitní plocha na jaře 2005 (zdroj: JANKOVIČ, J., MIKA, Ľ. 2007) Tento pás se táhl mezi obcemi Podbanské a Tatranská Lomnica, kde byl zničený až na pár solitérů celý les. Téměř všechny stromy byly vyvráceny i s celým kořenovým systémem. Pro vývrat byla charakteristická zejména monokultura smrku ztepilého (Picea abies) (85%) s občasnými příměsemi jedle bělokoré (Abies alba) a modřínu opadavého (Larix decidua). Nelze však tvrdit, že hlavní příčinou byly jen lesní monokultury smrku ztepilého. Vítr neobešel ani smíšené kultury smrku a modřínu. Stejně tak neobešel borovice, jedle a smíšené porosty břízy a olše. (KOREŇ, M., 2005) Šlo o celkovou výměru 12 – 14 000 ha, což představovalo 2 921 000m3 dřevní hmoty jak u státních, tak u nestátních majitelů lesů. Jednalo se o jednu z největších katastrof v dějinách Vysokých Tater. Kalamita otřásla nejen odbornou, ale i laickou veřejností. Následovaly také hromadné sbírky peněz a přišly i nabídky pracovní síly při pomoci v odklízení následků větrné smrště. Dalším smutným faktem zůstává, že bezprostředně poté vypukla jakási pomyslná mediální válka o to, kdo přinese nejzajímavější, nejčerstvější a bohužel také nejtragičtější záběry z místa.

16

3.1.1 Historie VŽP Větrné živelné pohromy se ve Vysokých Tatrách sledují od roku 1915. Následující pohromy dosáhly velikostí škody zničujícího charakteru.

− 18. listopad 1915: Živelná pohroma celkově zničila 400 000 m3 objemu dřeva. Jednalo se pás mezi Tatranskou Lomnicí a Starým Somokovcem dlouhý 6,6 km a nejméně 2,5 km široký. Zničená část lesa zabírala plochu asi 1265 ha. − 1. květen 1919: Zasažené plochy bylo možné najít převážně v okolí Tatranské Lomnice (150 ha) a Vyšných Hágov (320 ha). Na relativně nízké škody měla vliv předchozí vichřice a nízký věk stromů. − 3. – 6. srpen 1925: Celkové škody dosáhly 150 000 m3 zničeného porostu v katastru obcí Tatranská Polianka, Tatranská Lomnica a Podbanské. − 1. – 3. září 1941: Jedna z největších větrných pohrom v historii parku. Zasažené území se táhlo od Kôprovej doliny až k Tatranskej Polianke. Škody byly vyčísleny na 320 000 m3 zničeného dřeva. Odklízení následků trvalo až do roku 1963. Důvodem byl velký objem dřeva, který navíc napaden škodlivým hmyzem. − 24. – 25. listopad 1964: Při kalamitě o rychlosti větru 120 – 160 km/h bylo zničeno celkově 140 000 m3 dřevní hmoty. − 6. – 7. květen 1968: Poškozeny byly zejména oblasti Javorina - Podspády – Ždiar. Zde vítr při nárazech o rychlosti 209-223 km/h poničil a vyvrátil celkově 130 000 m3 stromů. − 2. – 3 listopad 1981: Kalamita byla zpracována až v roce 1983, kdy 350 lesníků odklidilo na území Tatranská Lomnica - Kežmarské Žlaby celkem 295 000 m3 dřeva. − 2002: Předposlední velká kalamita, kdy bylo zničeno 115 000 m3 dřeva. − 19. listopad 2004: Poslední a zatím největší kalamita v historii Vysokých Tater. Na zasažené ploše o výměře 12 500 ha dosáhly škody téměř 3 mil. m3. Od roku 1915 jsou kalamity písemně podloženy zpřesněnými údaji, co se týče rychlosti větru a napáchaných škod. V literatuře však najdeme zmínky o VŽP v roce 1898, kdy byl lesní porost poškozen hned na několika místech. Z vyprávění polesných

17

se zachovala ještě zmínka o sérii velkých kalamit v letech 1835 – 1855.

(Podle:

2 900

3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 400

500

320 52

150

140

295 130

115

20 04

20 02

19 81

19 68

19 64

19 41

19 25

19 19

0 19 15

Objem kalamitního dřeva v tis. m

3

JANKOVIČ, J. a kol. 2007, PLESNÍK, 1971)

Rok

Obr. 2: Významné větrné živelné pohromy ve Vysokých Tatrách od roku 1915 až po současnost.

3.1.2 Příčiny Hlavní příčinou této větrné smršti byl padavý vítr zvaný „Poljak“ (typu Bóra), který v tomto regionu není ničím ojedinělým. Stromy byly „odříznut“ ve výšce 2-7 metrů, zaleželo na stáří jednotlivých stromů. Čím starší a mohutnější strom, tím výše byl poškozen. Na některých stromech bylo vidět vytrhnutí celého kořenového systému ze země ve směru větru. Jednalo se hlavně o mladší stromy, které ještě nebyly tak dobře ukotveny v zemi. Do velké míry přispěly k vytrhnutí celých kořenových systému dlouhotrvající deště, které trvaly v období před větrnou smrští. Podmáčené mělké oglejené půdy a podzoly proto neudržely kořeny stromů. (Podle: PLESNÍK, P, 1971)

18

Obecně platí, že s rostoucí nadmořskou výškou roste i síla padavých větrů, nejvíce zasažené oblasti však nebyly na horní hranici lesa, nýbrž několik stovek metrů pod ní (obvykle 200 – 400 m). Jde o plochu, kde je ještě vítr dostatečně silný, a koruny stromů už dosahují vyšších výšek. Tím se ovšem snižuje jejich stabilita a klesá odolnost vůči vývratu. „Větry typu bóra vznikají hlavně v zimě při přetékání studeného vzduchu přes horské překážky.“ (cit: NETOPIL, R. 1984) Studený akumulovaný vzduch se hromadí, až dosáhne sedel a průsmyků, potom začíná přetékat velikou rychlostí. 3.1.3 Klimatická situace Situace v Tatrách byla ovlivňována přechodem studené fronty, kdy na jejich území začal proudit studený arktický vzduch. Výrazná tlaková níže byla doprovázena silným větrem. Při dosažení hřebenů Tater se nahromadila vzduchová hmota a začala přetékat ze severozápadního směru na jihovýchod. Průměrná rychlost větru byla 90 km/h, kdy na horní hranici lesa při nárazech dosahoval místy až 230 km/h. Tato rychlost byla naměřena na observatoři na Lomnickém štítě. „Charakteristickým znakem „tatranské bóry“ je, že přeskočí nejvýše položené strmé stráně skloněných reliéfových forem Tatranského podhůří a Podtatranské kotliny. Vždy ušetří převážnou část lesů 7. vegetačního stupně i část lesů na kontaktu lesní a zemědělské krajiny v podtatranské kotlině.“ (cit. KOREŇ, M., 2005) Padavé větry nejsou žádnou výjimkou na území vysokých Tater. V roce 1971 se ve své knize „Horná hranica lesa“ věnuje této problematice také PLESNÍK. Ten v obecné části své práce nazvané Větrné poměry uvádí, že jsou tyto situace normální a ničím nezvyklé. Jako maximální sílu a rychlost padavých větrů udává 240 km/h. Taková rychlost byla naměřena na Skalnatém plese. 3.1.4 Další důsledky VŽP Dalším velkým důsledkem větrné živelné pohromy na Tatranský národní park byl dopad na ekosystém. Ten byl poškozen tak, že dočasně utrpěl zvuk a percepce krajiny. Důležitým krokem k obnově a uchování rozmanitosti ekosystému je proto zejména odsouhlasení nové zonace Národního parku. Tím, že bylo poškozeno velké množství lesa, došlo k vytvoření ploch, kde v současné době není lesní porost. Pro další generaci turistů, milovníků přírody nebo

19

přírodovědců tak nastane období, kdy krásný vzrostlý tatranský les, v poškozených oblastech, budou znát již pouze z fotografií, povídání nebo filmů. Hoteloví hosté, kteří tak čekají výhledy do lesa, dostanou pouze výhled na plochu, kde se postupně probouzí „život lesa“. Hluk od silnic, který byl blokován hradbou stromů, teď bude slyšet i ve vzdálenějších oblastech.

3.1.5 Pozitiva VŽP Hlavním přínosem pro tatranský les bude bezpochyby omlazující účinek VŽP. Nové světlomilnější druhy dřevin budou mít prostor na vývoj a nebudou zastiňovány smrkem, jak tomu bylo doposud. V praxi se tak bude moci ověřit pravdivost tvrzení o „bezbukovosti“ Tater. Buk se v Tatrách totiž doposud vyskytoval jen v minimálním procentuálním zastoupení. Alespoň na některých místech bude mít les svůj vlastní vývoj a tím má možnost se stát odolnějším proti příštím větrným živelným pohromám, které jistě ještě Tatry potkají.

20

4. STANOVISKA A NÁZORY SVĚTOVÝCH A SLOVENSKÝCH ODBORNÍKŮ A SPOLEČNOSTÍ NA VŽP

4.1 Stanovisko WWF (World Widlife Fund) k větrné živelné pohromě Každý rok se v Evropě vyskytne případ, kdy větrná smršť zničí lesní porost ve zničujícím a někdy i katastrofickém rozsahu. V okamžiku, kdy smršť zasáhne území chráněné legislativou WWF, stát, na jehož území došlo ke kalamitě, by se měl řídit podle dvou ekologických pravidel, která navrhuje WWF. Tato pravidla by měla být zohledněna před tím, než se začne se samotným procesem revitalizace území: 1. Větrné kalamity jsou hnacím mechanizmem, které uvádějí do pohybu přírodní dynamiku krajiny a biodiverzitu přirozeného lesa. 2. Čím více je les přirozený, tím je odolnější vůči větrným kalamitám a také se rychleji a přirozeněji se přizpůsobuje kalamitě.

Mezinárodní organizace WWF upozorňuje konkrétně na dva chybné postupy, ke kterým dochází při odstraňování následků kalamity a které mohou způsobit další problémy. Jedná se o nevhodný způsob zpracování a samotné zpracování dřeva. Nesprávná manipulace s technikou a nadměrné zpracování dřeva může přinést narušení biodiverzity a často také ekonomické ztráty. Nesprávné postupy mohou tedy v konečném důsledku znamenat mnohem větší dopad na ekosystém, než VŽP samotná. Mrtvé dřevo je podle WWF nutno ponechat ležet nejen v oblasti s nevyšším stupněm ochrany, ale také v navrhovaných zónách B a C. Zde však není potřeba nechávat v celém, ale aspoň v nadpolovičním množství. WWF naopak tvrdí, větrná smršť je dokonce pro les v určitém smyslu přínosem a jen podporuje jeho ekologickou stabilitu v přírodě. WWF upozorňuje také na další fakt. Každý ze zainteresovaných subjektů (podnikatelé, vláda, ochranáři, lesní správa) si chce totiž „ukrojit co největší krajíc“ ve svůj prospěch. Proto také poukazují na nadměrný a v některých případech nesmyslný rozvoj cestovního ruchu, rozšiřování stávajících kapacit a budování nových lyžařských středisek.

21

Zpráva WWF byla zveřejněna v prosinci 2004, tedy ihned po vichřici. Dnes už víme, které body se nedodržely a které naopak ano. Poznatky a pohledy na situaci jsou podpořeny také sérií publikací a výzkumů. Odborníci z celého světa se v publikaci Dead wood-Living forest z roku 2004 shodli na základním poznatku, že nedostatek mrtvého dřeva vede k zeslabení stability lesa.

4.2 Stanovisko Dr. Rackhama na situaci po listopadu 2004 S podobným názorem, jako vydalo ve svém vyhlášení WWF, přišel také anglický vědec Dr. Rackham. Ten přijal pozvánku od TANAP-u na zhodnocení následků vichřice z 19. listopadu 2004. Hlavní nosnou myšlenkou zprávy, kterou po svém návratu do Anglie zaslal na Správu NP je, že „Vichřice nejsou kalamity.“ Odvážné a zároveň zajímavé tvrzení vychází z dlouholetých zkušeností s obdobnými případy z Anglie a USA. Větrné živelné pohromy jsou normální přírodní události, které patří do dynamiky lesa a jeho ekosystém je adaptován na obnovu jejich následků. Vichřice jsou pro přírodu přímo vynikající a ve většině případů pomáhají místům, které byly dlouhodobě zastíněny. Ve své zprávě uvádí, že vichřice poškodila les, ve kterém věk stromů zpravidla nepřesahuje jednu generaci. Statisticky také vypočítal, že zůstalo stát až 54 % modřínů a jen 2 % smrků (to ale nepotvrzuje mediální teorii, že šlo čistě o smrkové lesy). Za hlavní příčinu nepředpokládá ani tak sílu větru, jako nestabilní strukturu lesa. Hlavní doporučení a stanoviska ze zprávy Dr. Rackhama se dají sepsat do několika bodů: − zdůrazňuje, že vichřice nejsou kalamity − vichřice umožňuje zvrátit a napravit nevhodné plánování a řízení krajiny/lesa − těžba popadaných stromů podle Dr. Rackhama zapříčinila více škod na dřevní hmotě, jako samotná vichřice a do budoucna by se mělo více pozornosti soustředit na dozor nad jednáním během povichřicové situace − uvádí doporučení na vybudování více travnatých a lučních ploch na úkor lesa, které by přispěli k estetičtější krajině − TANAP je podle Dr. Rackhama chudý na staré stromy a mrtvé dřevo − lýkožrout a vichřice jsou součástí přirozené ekologie smrku ztepilého (Picea Abies)

22

4.3 Evolučně-ekologický náhled Ing. Topercera Mezi množstvím odkazů na stránce www.tanap.org se také nachází svým způsobem odlišná reakce na situaci, která panovala v Tatrách v listopadu 2004. Autorem této reakce je Ing. Ján Topercer. Ten poskytuje evolučně-ekologický pohled na situaci, jež nastala po samotné VŽP. Nosnou myšlenkou je v podstatě odsouzení těžby kalamitního dřeva ze zasaženého území. Ing. Topercer však poukazuje a vyzdvihuje také na stanovisko většiny „lesáků: „Ani tie najprísnejšie a najväčšie chránené časti divej prírody nie sú v stave manažovať sa samy (autoregulačne).“(cit. TOPERCER. J, 2005) Z reakce Ing. Topercera pak vyplývají následující argumenty: − čemu je potřeba „pomáhat“, to není ani tak příroda, jako spíše lidské zásahy do ní − že nepříznivé lidské zásahy do ekosystému může spíše než příroda efektivněji napravit opět pouze „člověk“ Ing. Ján Topercer také zdůrazňuje, že spadlé stromy a větve mají daleko větší schopnost regulace topení sněhu, zpomalovaní odtoku, vsakování vod a živin do země a lepší plnění retenční funkce, než holá vytěžená plocha, která je ve většině případů narušena vodní, větrnou nebo sněhovou erozí. Ke konci ještě dodává, že pozornost veřejnosti (také odborné) může být svým způsobem odvedena k jinému bodu zájmu než by měla. Množství informací, které se dozvídáme, mohou být více či méně skresleny jednou či druhou stranu.

4.4 Ekologický náhled Prof. Vološčuka I. Stanovisko Prof. Vološčuka s názvem Ekologický prístup, které je také zveřejněno na oficiálních stránkách TANAP-u, rozděluje zasažené území podle už dříve navrhovaných zón nové ochrany přírody (více o zonaci a rozdělení TANAP-u na zóny viz kapitola 5.2). V 8% zasažené 1 zóny národního parku požaduje Prof. Vološčuk ponechat biomasu na samorevitalizační proces. „Je potrebné celú biomasu ponechať v porastoch. Táto má nenahraditeľnú úlohu nielen v tvorbe humusu a v prirodzenej obnove lesa, ale aj v udržaní retenčnej schopnosti pôdy a v eliminovaní erózie pôdy vplyvom povrchovo tečúcej vody, ktorá môže vyvolať pôdne straty väčšie, ako je intenzita tvorby pôdy.“ (cit. : VOLOŠČUK, I. 2005)

23

V navrhovaném ochranném pásmu zóny B doporučuje 50 % biomasy vhodné na zpracování (kmeny stromů, které jsou málo nebo téměř nepoškozené) zpracovat a zbytek ponechat jako podklad pro další generaci stromů. Doporučuje také těžbu na postižených územích vykonávat lehkými mechanizmy anebo koňským zápřahem Ty jsou totiž mnohem šetrnější k půdnímu pokryvu a neurychlují tedy případnou erozi. Stojaté stromy by se měly ponechat kvůli semenům a jednoduššímu přirozenému rozmnožování. V C zóně je třeba vytěžit všechno vhodné dřevo a „odpad“ (odřezky větví, příp. shnilé konce stromů) ponechat ležet. Další postup by měl směřovat k trvale udržitelnému rozvoji, a to jak na úrovni NP, tak na úrovní Vlády a ministerstev.

4.5 Požadavky a apel mimovládního výboru Naše Tatry Apely na tehdejší vládu SR přicházely z několika stran. Členové a zástupci mimovládního výboru Naše Tatry a lesoochranářského sdružení Vlk vyslali celou řadu dopisů, ve kterých formulovali své požadavky. Výběr z požadavků mimovládního výboru Naše Tatry: − odmítnutí snížení stupně ochrany přírody v lyžařském areálu Tld. a.s. až po Lomnické sedlo, a to z důvodu neúměrné zátěže na ekosystém; s budoucím ne zcela ohraničeným rozvojem rekreačních a sportovních zařízení nelze ohrožovat jedinečný ekosystém − přehodnotit rozšiřování turistických chodníků a zajištění jejich stability „moderními geotechnologickými technologiemi“ - dnešní hustota turistických chodníků je dostačující pro reprezentativní nauku o světu NP − návrh města Vysoké Tatry vybudovat vedle cesty Slobody 8000 ha rozlehlý lesopark přehodnotit a případně zmenšit jeho rozlohu; alternativou by byl 430 ha malý lesopark na už zmíněném místě a dalších 2600 ha na lesopark na místě jiném Těchto pár bodů představuje výhrady mimovládního výboru k řešení už zmiňovaných problémů, návrhů, projektů a různých dalších rozvojových teorií. Hlavní snahou tohoto výboru nadále zůstává zachování biodiverzity a rozmanitosti krajiny.

24

4.6 „Lesácká“ obhajoba Reakce vedení Tatranského národního parku a lesníků pracujících přímo v terénu na sebe nenechala dlouho čekat. Různá ekologická sdružení a ochranářské společnosti obviňovaly TANAP především z nešetrného používání těžké techniky. Navíc se v médiích začaly čím dál častěji objevovat zprávy, které byly často tendenčně zaměřeny právě proti lesní správě TANAP-u. Tato vyhlášení v periodikách i na televizních kanálech ještě více zvýšila frustraci lidí, kteří pracovali přímo v terénu. Média navíc vytvořila v očích obyčejných lidí takový obrázek, že „ochranář“ a „lesák“ spolu nemohou vést konstruktivní rozhovor, a dokonce představují jakési protipóly. Dne 5. 11. 2005 proto Ing. Milan Koreň vydal a uveřejnil na internetových stránkách www.lesytanap.sk jakousi obhajobu státních lesů TANAP-u. Nevyslovuje zde jasné závěry kolik procent z chráněných území má a kolik nemá být zpracováno. Reaguje především na obvinění z používání těžké techniky na postižených územích. Použití takové techniky obhajovali efektivností, rychlostí a šetrností práce těchto strojů. Například „harvestry“ stroje používané na odstranění větví od kmene, jsou rychlejší co se týče zpracování kalamitního dřeva za den a nemusí tedy tolikrát vyjet do zasaženého území. Také disponují širšími pneumatikami, tj. nepoškozují půdní pokryv natolik, jako je tomu u traktorů. Může také ořezané kmeny stromů skládat na úhledné hromady, ke kterým je poté snadnější přístup při odvážení. Prohlášení státních lesů Tatranského národního parku se dá shrnout nakonec do několika bodů: − na postiženém území se nenacházely pouze smrkové monokultury zpřed 80 let − vítr si nevybíral stromy podle věku a síly, ale zasáhl porosty jak mladé a zdravé, tak starší − už od 19. století jsou vysazovány takové lesy, které jsou blízké Tatranským přírodním podmínkám; nejedná se pouze o monokultury, ale také smíšené lesy, jelikož poznatky z minulosti ukázaly, že právě tyto jsou odolnější vůči klimatickým změnám a výkyvům (nejsou však zcela imunní) − navrhují přehodnotit jak území (výměry jednotlivých zón), tak samotný způsob ochrany chráněných území na Slovensku a opatrnou importaci mezinárodních ochranných tendencí do lokálního prostředí Tater.

25

− zpráva nakonec uvádí, že by bylo nerozumné a maximálně nevhodné zapomenout na základní snahy ochrany přírody v TANAP-u, které tu byly před listopadem 2004 a zůstávají dodnes. − k dosažení závěrů, které budou směřovat k trvale udržitelnému rozvoji Tater, je zapotřebí dialogů všech zainteresovaných stran.

26

5. PROGNÓZY A ŘEŠENÍ PRO TANAP A TATRY Výrazné změny lze očekávat především v hydrologických poměrech v Tatrách. Na kalamitní ploše má půda sníženou retenční vlastnost, tj. hůře udrží přijatou vodu ve formě atmosférických srážek. Jedna z prognóz například uvádí, že pravděpodobně nastane rozkolísaní průtoků, bystřin a říček stékajících po Tatranském předhůří. V některých obdobích nebude výjimkou překroční kapacity řečiště. V ostatním případě budou zase půdy delší dobu pod vlivem sucha a slunka, což vyústí v následný nedostatek vody. Extrémy a vybočování z průměru se stanou běžnou realitou. Pokud se však vybudují v dostatečném množství zavodňovací koleje, zejména na více ukloněních a oglejných svazích, tak se mohou předpokládané problémy zmenšit, případně eliminovat. Důležitá však není jenom samotná výstavba těchto „děl“, ale i údržba, a s tím spojené čištění a opravování stávajících a poškozených kolejí. „Možno vysloviť prognózu, že po smršti v Tatrách 19. 11 .2004 v dôsledku viacerých vplyvov, vrátene globálného oteplovania Zeme, dôjde k zvyšovaniu aridídnosti klímy.“ (cit.: HÚSENICA, J. 2005) Čtyři roky poté, co vichřice „přeletěla“ nad Tatrami, se opět otevřel problém pitné vody v Liptovské a Popradské kotlině. Vysoká rozkolísanost průtoků přes rok nedávala moc pozitivní rozhled do budoucnosti, co se týče dostatečné zásoby pitné vody pro tento region. Na jaře a v létě byl dostatek vody, ale v zimě a v brzkých jarních měsících, kdy se ještě voda drží v podobě sněhu, je vody poměrně málo. Tento jev poznamenává jak domácí obyvatele tak turisty, kteří sem každý rok přijíždí na zimní rekreaci. Při dnešním tempu renovování a stavění nových ubytovacích kapacit, s kterými také roste spotřeba vody na obyvatele, je nutno uvažovat i o „rezervoárech“ na vodu, které se budou ve vlhčích měsících napouštět a naopak v sušším období vpouštět do systému. Samotná vichřice v roce 2004 tento jev pouze posílila a to už již zmíněnou sníženou retenční schopností udržet vody v půdě.

27

5.1 Scénáře vývoje TANAP-u a Tatranského regionu Z velkého množství návrhů, připomínek a prognóz lze vybrat čtyři scénáře budoucího vývoje Tatranského národního parku. Ty vycházejí z dodržování nebo případného nedodržování trvale udržitelného rozvoje pro tento region. a)

Ponechání součastného trendu vývoje (před kalamitou 19. 11. 2004) „Scénár predpokladajúci pokračovanie doterajšieho vývoja, čiže prolongácia

sučastného vývoja územia, ktorý nemá jasne stanovené pravidlá, nemá jasnú víziu ani dohodové ciele a ktorý predstavuje živelný, neriadený vývoj, spojený s vysokým rizikom rastúcej „neudržateľnosti smerom do budúcnosti.“ (cit. HUBA, M. a kol., 2005). Hlavním problémem tohoto scénáře je jeho vlastní nepřehlednost v jednotlivých rozhodnutích a usneseních. Konflikty a spory uvnitř ochrany přírody (Správa TANAP-u a Štátné lesy TANAP-u) oslabují její pozici proti vnějším tlakům od podnikatelských subjektů, města Vysoké Tatry, obcí ležících na území NP a poblíž. Mnohonásobná byrokracie je v konečném důsledku roztříštěná, protože konečná pravomoc vyslovit definitivní ano či ne patří několika subjektům. Zákaz budování na jedné „frontě“ nemusí znamenat přiblížení ke konečnému cíli – trvalé udržitelnosti. b)

Extrémní předpoklady s důležitostí pro dlouhodobý vývoj Jinak řečeno jedná se konzervativní scénář vývoje. Prioritou jsou zde zájmy

ochrany přírody a veškeré jiné vlivy se odsouvají na vedlejší úroveň. Šlo by o téměř 100 % odstranění lidských vlivů v navrhovaných zónách A a B a odstranění téměř celé infrastruktury budov vystavěných na osvětu, záchytných parkovišť, sjezdovek a hotelů, které by byly „přesunuty“ za hranice parku. Zavedlo by se vstupné v souladu se standartami v EU. Na územích s nejvyšším stupněm ochrany (4. a 5 stupeň ochrany) by byly úplně a v okrajových částech téměř úplně omezeny veškeré sportovně-rekreační aktivity. S nadstandardními nařízeními a regulemi by přišlo i zvětšení ochranného pásu parku a v případě porušení zákona by se trestalo striktně a přísně. Toto by přineslo větší pravomoc ochráncům přírody a strážcům uvnitř NP.

28

c)

Krátkodobá perspektiva s vidinou rychlých zisků Charakteristickým slovním spojením v tomto scénáři je rychlý ekonomický růst

v neprospěch ochrany přírody. Střednědobě a dlouhodobě je plán neudržitelný! Zisky by se hrnuly do podnikatelských skupin a navíc by směrovaly mimo region. Zvýšil by se tlak na enviromentální aspekty přírody, na její ochranu a snížení biodiverzity. To by se projevilo v rozšíření kapacit na ubytování a parkování. Nastalo by rozšiřování intravilánů stávajících obcí a také rozšiřování sportovně-rekreačních zařízení na úkor lesních a lučních porostů. Přelidněním NP by utrpěl nejen ekosystém, ale i služby, které poskytuje. Rehabilitačně-rekreační funkce krajiny by po samotné přírodě trpěla nejvíce. Aby mohlo dojít k těmto zásahům, bylo by nutno snížit na některých cestách NP stupeň ochrany na druhý. Tím by se posílila fragmentace jádrové zóny ochrany, která patří k mezinárodně uznávaným chráněným lokalitám, jenž jsou chráněné nejen národní legislativou. d)

Pomyslný konsensuální vývoj Jedná se o dlouhodobě udržitelný rozvoj TANAP-u ve prospěch všech, kdy je

aplikovaná důsledná ochrana přírody, avšak ne za cenu sankcí a nesmyslných omezení. Je třeba vydefinování jasných hranic, jak už chráněných území, tak i partnerských vztahů. Hlavním principem je snaha o přínos pro všechny zainteresované strany na základě konsensuálního rozhodnutí, kdy se nezasáhne do jádrové zóny, ale nebude se ani křečovitě chránit smrková monokultura ve třetím stupni ochrany. (Podle: cit. HUBA, M. a kol., 2005)

29

Obr. 3: Předpokládané přetvoření krajiny podle scénářů vývoje TANAP-u do budoucna (Zdroj: data: HUBA, M. a kol., 2005 autor: Kamil ĎURAČKA)

5.2 Zonace NP podle Správy Národního parku Vysoké Tatry v souladu s legislativou IUCN Od listopadu 2004 se po kalamitě znovu otevřela otázka zonace NP Vysoké Tatry. Bylo to dlouhou dobu velmi diskutované téma především mezi odbornou veřejností. Na stůl se dostalo mnoho návrhů. Jeden z těch lepších, co se týče ochrany přírody, má vycházet z principů biosférických rezervací UNESCO a systému kategorizace IUCN (zóny A,B,C,D). Musí však být zachovány tradiční hodnoty TANAP-u. V žádném případě by neměl být změněn předmět ochrany, případně pozměněna působnost ochrany přírody na „vyvolených“ lokalitách.

30

Zóna A by měla být kompaktní, a to za účelem co nejlepší ochrany biodiverzity (ne fragmentovaná). Tato oblast odpovídá 5. stupni ochrany podle zákona č. 543/2002 Z.z. o Ochraně přírody a krajiny. Spadá sem území, které je chráněno nejvíce a zásahy člověka nebo techniky jsou zde minimální až žádné. Zóna B představuje tzv. „ochrannou zónu“, kdy se na tomto chráněném území z hlediska starostlivosti vyžadují určitá opatření k posílení ekologické stability. V praxi to znamená, že je zde povolen omezený přerub, případně ojedinělé zásahy průmyslové techniky do přírody. Základem by však měla být dynamičnost a rozvoj daného ekosystému. V legislativě se jedná o 4. stupeň ochrany podle zákona č. 543/2002 Z.z. o Ochraně přírody a krajiny. C zóna jako území se stupněm ochrany číslo 3 (vyrovná se ochraně Chráněných krajinných oblastí - CHKO) představuje oblast, v němž se umožňují větší zásahy člověka a techniky do ekosystémů. Dá se říci, že hlavní poslání této zóny je rekonstrukce poškozených ekosystémů a ochrana těch stávajících natolik, aby výstavbou příp. jinou obdobnou činností nebyly zničeny. (Podle: VOLOŠČUK, I., HALADA, L a kol. 2004) Co se týče TANAP-u je důležité podotknout, že nová zonace je „potřebná jako sůl“. Různé zásahy do přírody po kalamitě na odlišných místech i s největším stupněm ochrany vynesly tuto problematiku napovrch. Ale při dodržení základních principů ochrany přírody lze říci, že jistý konsenzus je možné najít, i když půjde v některých případech o uškrcení investic do rozvoje cestovního ruchu. Bylo nutno tyto zóny sladit jak s nařízeními IUCN, tak s ohledem na soustavu Evropské unie NATURA 2000. O jistém konsensu se dá mluvit také v případě vyjmutí některých už zastavěních oblastí z nejvyššího stupně ochrany. Jsou to už stávající lyžařské areály a jejich těsné okolí. Právě tento krok umožňuje další investice do cestovního ruchu. Urychlené vyřešení zonace na území Vysokých Tater bylo požadováno od začátku, tj. hned po kalamitě v listopadu 2004. Koncepce vypracována v roce 2003, ve které spadalo do A zóny 41 459 ha, zóna B: 13 515 ha, zóna C: 18 826 ha, se příliš nezměnila ani do dnešní doby. Byly však přijaty připomínky z různých stran (Podle: Správa mimovládní výbor NAŠE TATRY)

31

5.2.1 Problematické aspekty zonace V dnešní době je cestovní ruch ve Vysokých Tatrách vysokým zdrojem financí nejen do státní pokladny (formou daní). Je však důležité položit si otázku, zda je třeba rozšiřovat stávající lyžařská a rekreační zařízení nebo stavět nové. Tato otázka je aktuální nejen kvůli ochraně přírody, ale také díky neustále se zvyšující průměrné roční teplotě. V důsledku toho dochází k úbytku sněhu a zvyšování teplot ve vyšších nadmořských výškách, což ohrožuje právě lyžařské areály. Například nejmenovaná velice vlivná finanční skupina sídlící na Slovensku se rozhodla z rekonstruovat sjezdovky a lanovkový systém od Lomnického sedla ve výšce 2196 m n.m. až po Tatranskou Lomnici (850 m n.m.). Jde o převýšení více než 1300 m a to je číslo, za které by se nemuselo stydět ani lepší alpské lyžařské středisko. Jde však o výrazné zásahy do křehkého ekosystému lesního, klečového a skalního terénu. Jednalo by se o navýšení kapacity střediska, co by na jedné straně přineslo zkvalitnění služeb, ale na straně druhé mnohem více turistů – lyžařů, což by mělo neblahý dosah na prostředí. Je nutno dodat, že středisko se z části nachází v navrhované A zóně a téměř celé leží v B a C zóně. Toto není ale jen případ pod Lomnickým štítem. Obdobné problémy se budou muset řešit v dohledné době i na Štrbském plese, pod Soliskem a na Hrebienku. Nakonec je na místě položit si další otázky: Kolik turistů snesou Tatry? Je dnešní roční návštěvnost přes 5 miliónů návštěvníků málo nebo hodně? Je prostor na rozšiřování? A když ano, tak za jakou cenu? Bohužel hlavně na příkladu Vysokých Tater nelze jednoznačně říci - rozšiřovat stávající lyžařská střediska. Je to problematika, která tu bude ještě dlouhou dobu a vyřeší jí až čas. Tlak investorů je však často mnohem vyšší než zájem a pravomoci ochranářů.

32

5.3 Revitalizace postižených Tater 5.3.1 Navrhovaná revitalizace podle správy TANAP-u pro zasažené území Národního Parku − v navrhované A zóně nového členění NP (dnešní 5. stupeň ochrany) 100% ponechání biomasy; na území ponechaném samovývoji představuje objem kalamitní hmoty 77 241 m3; je však potřebné nainstalovat feromonové lapače proti lýkožroutovi smrkovému (Ips typographus L.) − v navrhované B zóně nového členění NP (dnešní 4. stupeň ochrany) 30% ponechání biomasy; tento objem kalamitní hmoty představuje 150 000 m3; ochranné prostředky jsou zde již zmiňované feromonové lapače a odstranění kůry z ponechané dřevné hmoty − v navrhované C zóně nového členění NP (dnešní 3. stupeň ochrany) 10 % ponechání biomasy; v oblasti se 3. stupněm ochrany ponecháno 25 000 m3 kalamitní hmoty; následná ochrana ponechané hmoty je prováděna feromonovými lapači a odstraněním kůry ze stromů Vymezení bezzásahového území (procent území z postižené oblasti), na kterém se kalamitní hmota těžit nebude, bylo určováno na základě toho, aby nedošlo k nadměrnému přemnožení škodlivým hmyzem a aby byla hlavně v 5. stupni ochrany zachována biodiverzita a nepoškození okolního prostředí. (Podle: VANČURA, T., CELER, S., KALISKÝ, K., 2005) V navrhované A zóně NP se nachází pouze 8 % z celkové plochy, která byla zasažena vichřicí. Zbylých 39% se nachází v rezervacích a 61% mimo území rezervací. Nejvíce diskutovaným územím je 118 ha velká oblast v 5. stupni ochrany, kde se nachází kalamitní hmota o výměře 38 370 m3. Jedná se o území Tiché a Kôprové doliny. Podle už zmiňovaného klíče by se v těchto oblastech nemělo těžit kalamitní dřevo a ponechat území samovolnému vývoji. Porosty na tomto území jsou mladé a nezajímavé pro škodlivý hmyz napadající vegetaci (o situaci v Tiché a Kôprové doliny viz kapitola 5). (Podle: VANČURA, T., CELER, S., KALISKÝ, K., 2005)

33

5.3.2 Projekt revitalizace lesních ekosystémů Vysoké Tatry Pro kvalitní a trvalou revitalizaci lesa v TANAP-u je důležité vycházet z minulosti a poučit se z chyb, které byly na tomto území napáchány. Už před 200 lety byly položeny základy určité trvalé udržitelnosti lesa. Tehdy se spíše jednalo o trvalou dřevní výnosnost lesa, kdy byl les „pěstován“ v takovém cyklu, aby každoročně přinášel požadovaný objem dřeva. Postupem času ale trvalá udržitelnost a program starostlivosti přinesl změny a hlavní pozornost se přesunula ze stromů na celkový ekosystém lesa. Začalo se dbát více na půdní pokryv, na křovinný podrost a na vazby v systému. Bohužel však nelze říci, že se les před kalamitou alespoň přibližoval k jakémusi stádiu sukcese. Převážně se jednalo o les vysázený uměle, který představoval jisté dědictví po hospodářsky upravovaných Tatrách. V případě nedávné větrné živelné pohromy lze mluvit o sekundární sukcesi velkého generačního cyklu vývoje lesa. Velký cyklus započíná v našem případě větrnou kalamitou, která prakticky zničí les, který se nacházel na daném území. Nastupuje fáze pionýrských dřevin, které se sem dostávají náletem. Tyto jsou poměrně rychle nahrazeny stínumilnými dřevinami, které se poté vyvíjejí do klimaxového stádia v podobě vícegeneračního lesa. Jedna z nejschůdnějších cest pro TANAP je vytvoření mozaikového lesa podle teorie, kterou publikoval AUBREVILLE v roce 1938. Ta spočívá ve střídání struktur lesa. Čím více je toto střídání realizované na menších plochách, tím lépe se les vyvíjí a je stabilnější a odolnější vůči živelným pohromám. Les díky odlišné rychlosti růstu dřevin nabývá na stabilitě. Celkový čas pro dosažení klimaxového stádia se tím sice prodlužuje, ale za cenu toho, že nový les bude odolnější a trvalejší než ten před ním. (Podle: JANKOVIČ, J. a kol., 2007) Stupně naléhavosti zalesnění Z hlediska protipovodňové ochrany byla vypracována studie stupňů naléhavosti zalesnění (Obr. 3). Potřebu zalesnit území, která jsou nejvíce ohrožena, je nutno provést v horizontu 5 let. Tyto plochy jsou označeny stupněm 1.

34

Obr. 4: Kalamitní plocha podle stupně ohrožení a podle potřeby zalesnění (Zdroj: JANKOVIČ, J. 2007) Jankovič

také

prosazuje

tvrzení:

„Vytvorenie

ekologicky

stabilných

lesných

ekosystémov schopných plniť požadované funkcie.“ (cit. JANKOVIČ a kol., 2007) Taková je představa o budoucího Tatranského lesa. Následovně vyvozené cíle k tomuto směřování myšlenku jen doplňují: − Na celém území je potřeba zabezpečit mozaiku lesních porostů různého stáří a v různých fázích vývoje. Posílení pružnosti dřevin by mělo být provázeno větším dlouhodobým zastoupením mladších dřevin a tímto způsobem dosáhnout výraznější výškovou a prostorovou rozmanitost lesa. − Nutnost dodržovat vhodnost stanovišť dřevin a společenstev. − Racionálně využívat přírodní procesy (sukcese). − Cíleně a ve prospěch lesa využívat autochtonní dřeviny ve smyslu očekávané změny klimatu.

35

Z těchto pravidel vyplývají potřeby na dodržování ustanovení, managementových opatření, racionálního využívání přírodních zdrojů (zákaz nesmyslné těžby a odstraňování mrtvých stromů) a podrobný a dlouhodobý monitoring ekosystému a jeho stavu. (Podle.: JANKOVIČ a kol. 2007) Hlavním cílem revitalizace je dosažení mozaikového uspořádání lesa, který se skládá z různě starých porostů. Vícegenerační les dává dobrý předpoklad vyvinutí přirozené sukcese a následně na to dosažení klimaxového stádia ve vývoji lesa. Tento jev je ale důležité docílit za pomoci přírodních procesů a nebrat je jako doplňkové, nýbrž hlavní a vůdčí. Revitalizaci je však třeba začít na všech frontách, tedy jak na státním vlastnictví tak na soukromém. Revitalizace vodních toků, ochrana mokřadů a mechanické zábrany před poškozováním mladých stromků zvěří již začala. Jedním ze závažných problémů samotného procesu obnovení ekosystému Tater je popletenost pravomocí a neujasnění jednotlivých oblastí působnosti. TANAP jako Národní park ale i jako Biosférická rezervace v síti MaB potřebuje dlouhodobou perspektivu vývoje. (VOLOŠČUK, I. 2000). Zapotřebí je aktivita všech vládních a mimovládních sektorů i vlastníků majících určitý „kapitál“ v TANAP-u.

36

6. TICHÁ A KôPROVÁ DOLINA, SITUACE A PROBLEMATICKÉ ŘEŠENÍ

6.1 Obecná charakteristika

6.1.1 NPR Tichá dolina Za Národní přírodní rezervaci bylo toto území vyhlášeno 15. 1. 1991 vyhláškou Slovenské komise pro životní prostředí č. 166/1991 Z. z. Celková chráněná plocha ve 4. a 5. stupni ochrany činí 5 966,64 ha. Předmětem ochrany je příkrovová stavba Tater, vysokohorský kras a pramenná oblast řeky Belá. Oblast mimo jiné patří do soustavy chráněných území UNESCO a NATURA 2000. Vyskytují se zde vzácné endemity a relikty fauny i flóry.

6.1.2 NPR Kôprová dolina Za Národní přírodní rezervaci byla dolina vyhlášena 15.1.1991 vyhláškou Slovenské komise pro životní prostředí č. 166/1991 Z. z. Celková chráněná plocha ve 4. a 5. stupni ochrany činí 3 220,92 ha. Dolina tvoří hranici mezi východními a západními Tatrami. Levá, východní strana doliny, má původní strukturu, nenarušené lesy a klečové porosty. V Jižní části se nachází v Tatrách vzácný buk. Celé území nese znaky glaciálního reliéfu. Celková plocha chráněného území obou NPR činí 9 187,56 ha.

6.2 Rozsah kalamity v dolinách v číslech (Tichá a Kôprová) Z celkové výměry lesa 8 663,20 ha (zbytek tvoří 8. klečový vegetační stupeň a vzácný 9. stupeň alpínských luk) bylo VŽP přímo zasaženo 232,93 ha, což činí 2,54 % z ochranného pásma NPR. Objem kalamitní dřevní hmoty činí 58 100 m3.

37

Obr. 5: Zasažené území v jednotlivých stupních ochrany po VŽP v NPR Ticha a NPR Koprová dolina.(Zdroj: www.sopsr.sk)

6.3 Situace a řešení Celkové a důkladné posouzení situace v obou NPR je ztíženo legislativou. Nejenom že se jedná o chráněné území s nejvyšším stupněm ochrany v národní legislativě, ale také se jedná o významnou evropskou lokalitu chráněnou hned dvěma směrnicemi: směrnicí Rady č 79/409/EHS z 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků a směrnicí Rady č. 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Jakákoliv aktivita mimo tyto směrnice a zákony může mít následky. V případě NPR Tichá a Kôprová dolina šlo o porušení již opomínaných směrnic o NATUR-e 2000 (viz níže). Podle zprávy sestavené kolektivem autorů (JANKOVIČ, J., MIKA, Ľ. 2007) se na řešení situace dají použít dva, případně tři plány/alternativy budoucího vývoje a zásahů do přírody.

38

Naskytují se možnosti odtěžit všechnu kalamitní dřevnou hmotu nebo ji neodstranit vůbec. Poslední třetí možností je určité zmírnění první varianty, kdy se neodtěží celá zasažená plocha, ale jen její část (asi 30%).

6.3.1 Extrémní plán rozvoje Vzhledem ke stávající ochraně TANAP-u je tento plán z lesnické praxe nejblíže skutečnosti. Ovšem díky medializaci sporu a prosakování informací na veřejnost to nebude tak snadné. Plán je postavený na principu odtěžení 100 % (232,93 ha) kalamitního dřeva. Samotná těžba by si vyžádala vybudování polní cesty z důvodu přístupnosti technikou. V plánu se počítá také s asanací stromů napadených kůrovcovou kalamitou. Tento plán je na území TANAP-u vyzkoušen. Od jeho založení byla tato „cesta“ provozována v několika případech. Historické zkušenosti vypovídají o tom, že vytěžení celého obejmu dřeva pomáhá předejít/zmírňuje kůrovcovou kalamitu výrazným procentem. Nikdy však nebylo zasaženo výrazně tak velké území, a navíc téměř celé v území s 5. nejvyšším stupněm ochrany. „Pri splnení týchto zásad je možné prehlásiť, že takýto manažment a to ani v kombinácií s inou činnosťou nespôsobí podstatné zmeny v biologickej rozmanitosti, štruktúre a vo funkcii ekosystémov a preto ho nie je potrebné posudzovať podľa zákona EIA.“ (cit.: JANKOVIČ, J.,MIKA, Ľ.a kol. 2007). Jistým protipólem alternativy tohoto rozvojového plánu je expertní posudek vydán v roku 2007 pány Balážem a Fialou. Uvádí se v něm mimo jiné protiprávnost těžení kalamitního dřeva na území NPR Tichá a NPR Koprová dolina. „Ťažba dreva jednoznačne znižuje štrukturovanosť kalamitných plôch. Pritom vetrové polomy a lykožúty sú súčasťou prirodzeného vývoja smrekových lesov a jeho veľmi dôležtým vývojovým šádiom“ (cit.: BALÁŽ, E.- FIALA, J. 2007)

6.3.2 Nulový plán rozvoje Jde o pasivní plán rozvoje, kdy se ekosystému ponechá jeho samovývoj (bez zásahu) a nebude se korigovat ani další vývoj území. V případě kůrovcové kalamity by se mohli použít feromonové lapače, nikoli insekticidy. Aplikace podobné metody na tak velkém území v SR nebyla doposud provedena. Ponechání samovývoje s tím, že se dřevní

39

hmota neodtěží, však s sebou přináší i svoje negativa. Les je náchylnější na požírání kůrovcem a mrtvé stromy ležící na zemi jsou mnohem více hořlavé. Zásah do přírody by se omezil na vybudování nárazníkové zóny o šířce 300 – 1000m. Plán je nejvíce schůdný v ekologicky orientované komunitě. 6.3.3 Zmírněný (extrémní) plán rozvoje Jak už napovídá samotný název plánu, jde o zmírnění prvního plánu. Zpracováno by mělo být 174,80 ha což představuje 43 600 m3 kalamitního dřeva. Ponechané mrtvé stromy by tvořily útržkovité ostrůvky na území s nejvyšším stupněm ochrany. Plán byl sestaven na základě požadavků jednotlivých obcí a jejich žádostí o výjimky ze zákona na odstranění kalamitního dřeva. Spíše než o plán péče se jedná o kumulaci žádostí na těžbu dřeva ze strany jednotlivých právních či soukromých subjektů.

6.4 Shrnutí kauzy „NPR Tichá a Koprová dolina“

Ministerstvo poľnohospodárstva SR

Ochranářské sdružení a spolky

ŠL-TANAP Tichá a Kôprová dolina

UCHO

Ochrana přírody SR

Ministerstvo živoného prostredia SR

Jednosměrný tok (ovlivňování)

Oboustranný tok (dialog)

Obr. 6: Aktéři a jejich vlivy na „kauzu“ Tichá a Kôprová dolina.

40

Na jednoduchém schématu je vidět hlavní vztahy a hlavní aktéry při odklízení (resp. neodklízení) dřevné hmoty z Tiché a Kôprové doliny. Ihned po započatí těžby dřeva Státními lesy TANAP-u se začalo angažovat a „bít na poplach“ lesoochranářské sdružení VLK Vyhlášením námitky a podáním žaloby na evropské úrovni donutili jednotlivé rezorty státní správy konat. Mezi tím než se vydalo oficiální vyjádření jak se bude postupovat v inkriminovaných dolinách, lidé pod „vedením“ VLK-a vyhlásili z Tiché a Kôprové doliny UCHO – Území chráněno občany. Svůj nesouhlas s postupem ŠLTANAP-u vyjadřovali blokádami přímo na místě vstupu do dolin. 26. 4. 2007 došlo k úplnému zastavení těžby na chráněném území v těchto dolinách. ŠL-TANAP-u nebylo umožněno ani odvést už pokácené stromy. Konečné nařízení o pozastavení těžby pak bylo vydáno po dialogu Ministerstva životního prostředí SR a Ministerstva zemědělství SR. Po zprávě (JANKOVIČ, J., MIKA, Ľ. 2007) vydané společně Slovenskou akademií věd a lesním výzkumním centrem následovala těžba kalamitního dřeva v Tiché a Kôprové dolině. Těžba započala hned po zimě 2006/2007, ale pod vlnou protestů byla ukončena. Protesty vycházely jak z řad národních, tak i mezinárodních a nadnárodních organizací. Spor vzrostl až na úroveň Evropské komise, která těžbu také odsoudila. Ta byla nerozumná a neuvážená. Faktem však zůstává skutečnost, že lesnická praxe z Tater nařizovala ŠLTANAP konat a těžit dřevo. Tento smutný příklad poukazuje na to, jak se v Tatrách doposud hospodařilo a také proč byl les ve stavu v jakém ho „nachytala na hruškách“ sama příroda.

41

7. ZÁVĚR Větrná živelná pohroma ve Vysokých Tatrách v roce 2004 byla kalamitou. Ovšem nezpůsobila to jen silná bóra zvaná „Poljak“. Podpis na tomto vyobrazení nese, možná i větším dílem, sám člověk. Ihned „po“ se zvedla vlna mediálního zájmu. Dnes, téměř 3 a půl roku po VŽP, vychází na povrch objektivní skutečnosti, které se nejvíce přičinili o aktuální obraz Tater a samotné kalamity. Člověk a příroda za tento čas vyformovali křehký, mladý ekosystém. Zájem vědců z celého světa o tuto problematiku (problematiku živelných pohrom - větrných) neutichá, ale bití na poplach je stále zřetelnější a hlasitější. Bezpochyby zato může i globální oteplování. Jakožto časté výkyvy a extrémy klimatických prvků nutí lidi se připravit na častější „kalamity“. Ovšem názory na „pokalamitní“ situaci, těžbu, resp. ne těžbu dřevní hmoty, jsou vesměs stejné. Vymyká se pár názorů, které například u lesní správy vychází z dlouholeté zkušenosti. Odborná veřejnost se však shodla a odsoudila těžbu kalamitního dřeva na většině území TANAP-u. Expresní těžba těžkými stroji poškodila půdní pokryv, tím také přispěla k snížení retenční schopnosti. Bylo navrženo několik scénářů na vývoj a zpracování kalamity od ponechání celého popadaného stavu po kompletní odtěžení. Bylo vzneseno několik námitek na postup těžebních prací, zasláno značné množství doporučení a naléhání. Vysoké Tatry si však šli vlastní cestou. Právě historická „výmluva“, že vesměs jde o les vysazený člověkem, tak se o něj člověk musí i starat vedla „lesníky“ už k zmiňovaným zásahům. Avšak v dnešní době je lepší se zamyslet nad budoucím vývojem Vysokých Tater a nezalamovat ruce nad tím co se udělalo špatně. Důležité studie jako například „Smerom k trvalo udržiteľnému tatranskému regiónu“ jsou potřeba pro vývoj a regeneraci tatranského ekosystému. V dnešní době se v TANAP-u míchají vlyvy od různých stran. Každá zájmová skupina osob má jiný cíl s Tatrami. Průměrná roční návštěvnost kolem 5 miliónů lidí nenechává lhostejným ani „podnikavější“ jedince. Rekonstrukce a výstavba nových rekreačních kapacit nepřispívá k zdravé revitalizaci ekosystému. Tato oblast je asi pod nejvyšším tlakem a je nutné najít do budoucnosti řešení, které umožní Tatrám trvale udržitelný rozvoj. Achillovou patou revitalizace Tater je vymezení hranic působnosti jednotlivých složek působících na území TANAP-u. Mezi hlavní body v tomto programu patří i nové vymezení ochranných pásem národního parku. Určením pravomocí a přesným vymezením hranic, kdy se jaká činnost považuje v souladě s legislativou a kdy ne, je potřebné pro

42

případné budoucí kalamity. Přestože je v platnosti součastná legislativa pro ochranu přírody a krajiny, vyskytly se různé nedostatky, které jen potvrzují tvrzení o nutnosti zavedení nové zonace. Jedním z takovýchto problému je právě kauza Tiché a Kôprové doliny. Dodatečná těžba v 5. (nejvyšším) stupni ochrany, rozpoutala bouřlivou diskuzi o pravomocích Státních lesů TANAP-u. Využití lesní techniky na tomto území je navíc protizákonné a bylo podáno několik žalob proti vykonavateli těžby. Toto nedorozumění je nepotřebné a navíc škodlivé pro tak křehký ekosystém, jaký představují již zmiňované doliny. Zahraniční spolupráce a sledování vývoje Tater do budoucna však přináší mnohé užitečné myšlenky a varování i pro ostatní podobná území na celém světě. „Pštrosí efekt“ kdy si člověk sleduje jen vlastní území a neimplementuje poznatky ze zahraničí, se v dnešní, moderní a rychle se rozvíjející ochraně přírody nevyplácí. Proto je nutné si vzít ponaučení ze situace z Tater a nadále jí sledovat. V České republice se nachází nejedno území, které může být ovlivněno podobnou situací. Jsou dokonce jasné příklady a porovnání kalamity v Tatrách a na Šumavě. Ochránci přírody vychází z porovnání a snaží se předejít stejným chybám. Je ovšem důležité tyto principy zakořenit do samotného procesu ochrany přírody.

43

8. POUŽITÁ LITERATURA Knihy a časopisy FALL, J. a THIRY, E.:Five Transboundary Reserves in Europe. Biosphere Reserves Technical Notes, UNESCO, 2003. 98 s. HÚSENICA, J.:Prognostické postrehy po veternej smršti vo Vysokých Tatrách. Veronica, 2005, roč. 16, č. 5, s. 11-14. CHYTRÝ,M., KUČERA,T., KOČÍ,M. a kol.: Katalog biotopů České republiky. 1.vydání.Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,Praha,2001.307s. KOREŇ, M.:Vznik a krajinnoekologické důsledky studených padavých vetrovv tatranskej oblasti.Veronica,2005, roč. 16, č. 5, s. 16-18. KRÁL, V.: Fyzická geografie Evropy. 1.vyd., ACADEMIA, Praha, 1999. 348 s. ISBN 80200-0684-2 KUNSKÝ, J.:Fyzický zeměpis Československa. 1.vydání, Státní pedagogické nakladatelstvo, n.p., 1968. s. 424 – 434. LAUKO, V.: Fyzická geografia Slovenskej republiky. Učebné texty, Mapa Slovakia, 2003, Bratislava, 2003, 106 s. MACEK, J. a Kol., Československá vlastivěda díl I, Svazek I, Geologie Fyzický zeměpis.Orbis, Praha, 1968. 852 s. MRKVA, R.:Jak dále v Tatranském národním parku.Veronica,2005, roč. 16, č. 5, s. 13-15. NETOPIL, R. a kol.: Fyzická geografie I. SPN, Praha, 1984, s. 272 PLESNÍK, P.: Horná hranica lesa.1.vydání,Neografia, Martin.1971. 28-30, 107-111. RIZMAN, I.:Je koncepcia trvaloudržiteľného obhospodarovania lesovv rozpore s princípmi ochrany prírody?.Veronica,2005, roč. 16, č. 5, s. 9-12. UNESCO: Five transboundary biosphere reserves in Europe.Biosphere reserve technical, notes-UNESCO, 2003, Paris, 98 s. ZACHOVAL, D.:Pomůžou si Tatry samy?.Veronica,2005, roč. 16, č. 5, s. 1-9.

44

Elektronické zdroje BALÁŽ, E. a FIALA, J.: Odborný posudok týkajúci sa poru.enia § 12 a § 35 zákona 543/2002 Z.z. v NPR Tichá dolina a NPR Kôprová dolina v .tvrtom stupni ochran.2007, Dostupný na WWW <www.ticha.sk/ExpertnyPosudok.pdf> HUBA, M. a kol.: Smerom k trvalo udržateľnému tatranskému regiónu (nezávislá štúdia strategického charakteru). 2005, Dostupný na WWW < http://www.rec.sk/DOCUMENTS/Strategia%20Tatier/Tatry_text_final.pdf> JANKOVIČ, J. a kol.: Projekt revitalizácie lesných ekosystémov na území Vysokých Tatier postihnutom veternou kalamitou dňa 19. 11. 2004. Národné lesnické centrum, 2007. Dostupný na WWW: < http://www.nlcsk.org/images/docs/Projekt_revitalizacie_VT.pdf> JANKOVIČ, J.,MIKA, Ľ. a kol.: NPR Tichá a Kôprová Štúdia posúdenia vplyvu navrhovaném činnosti na priaznivý stav predmetu ochrany.Štátna ochrana prírody, 2007, Dostupný na WWW < www.sopsr.sk/aktuality/ticha_dolina/ studia_ticha_koprova.pdf> KOREŇ, M.: Vetrová kalamita 19. novembra 2004 - Nové pohľady a konsekvencie.2005, Dostupný na WWW: Správa mimovládní Výbor NAŠE TATRY: 2004, Dostupný na WWW < http://www.tanap.org/kalamita-nase-tatry.php> ŠVAJDA, J.: Rozhovor s Ing. Tomášom Vančurom. Tatranský národný park, 2006, řoč. 1, č.1, s. 1-7,Dostupný na WWW ŠVAJDA. J.:Vichřice z pohľadu anglického vedca. Životné prostredie, 2005, roč. 36, č. 5, s. 276-277. TANAP.: Zonácia národného parku. Tatranský národný park, 2006, řoč. 1, č.2, s. 2-3, Dostupný na WWW TOPERCER, J.: Ponovembrové Tatry evolučnoekologicky.2005 Dostupný na WWW URL: [cit. 2007-06-04] URL: < http://www.sme.sk/c/3411874/eu-skuma-zasah-lesnikov-v-tatrach.html > [cit. 2007-06-27] URL: < http://www.lesytanap.sk/01-priroda-tanapu/> [cit. 9. 5. 2008]   VANČURA, T., CELER, S., KALISKÝ, K.: Kalamita - návrh riešenia. 2005, Dostupný na WWW  

45

VOLOŠČUK, I.: Ekologický prístup k riešeniu následkov novembrovej biologickej katastrofy v lesoch Tatranského národného parku. 2005, Dostupný na WWW VOLOŠČUK, I., HALADA, L a kol.: Odporúčania Slovenskej ekologickej spoločnosti pri Slovenskej akadémii vied. 2004, Dostupný na WWW, WWF1: Vetrová kalamita v Tatranskom národnom parku. 2004, Dostupný na WWW, <www.tanap.org/download/wwf-kalamita.pdf> WWF2.: Deadwood - living forest. 2004, Dostupný na WWW, < assets.panda.org/downloads/deadwoodwithnotes.pdf >

46

9. SEZNAM POUŽITÝCH SKRATEK EIA - Environmental Impact Assessment (Vyhodnocení vlivů na životní prostředí) CHKO – Chráněná krajinná oblast IUCN - International Union for Conservation of Nature and Natural Resources(Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů) MaB – Man and biosphere NP – Národní park NPR – Národní přírodní rezervace S TANAP-u - Správa Tatranského národního parku ŠL TANAP- u - Štátne lesy Tatranského národního park TANAP – Tatranský národný park UCHO – Území chráněno občany UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) VŽP – Větrná živelná pohroma WWF – World Wildlife fund

10. PŘÍLOHY Příloha 1: Ortofotomapa zasaženého území. Východní část Tater. Příloha 2: Ortofotomapa zasaženého území. Západní část Tater. Příloha 3: Mapa zasaženého území podle druhu využívání. Příloha 4: Celkový pohled na zasažené území Tater. Příloha 5: Mapa srovnávající různé návrhy na novou zonaci NP. Příloha 6: Mapa přirozených lesní porostů a jejich překryv z navrhovanou A zónou ochrany Příloha 7: Mapa prognózy napadení Tiché a Kôprové doliny kůrovcem pro rok 2007 Příloha 8: Příklad rozvoje lyžařského střediska pod lomnickým štítem.

Příl.1. Zasažené území Větrnou živelní pohromou – východní část (Zdroj: sažp)

Příl.2.Zasažené území Větrnou živelní pohromou – západní část (Zdroj: sažp)

Příl.3. Zasažené území VŽP podle druhu užívání (Zdroj: www.tanap.org)

Příl.4. Postižené území VŽP, celkový pohled (Zdroj: www.tanap.org)

Příl.5. Srovnání různých návrhů na novou zonaci (Zdroj: www.sopsr.sk)

Příl.6.Přirozenost lesních porostů a jejich překryv s navrhovanou A zónou ochrany (Zdroj: sažp)

Příl.7. Podrobná prognoza napadení porostů kůrovcem v oblastech Tichej a Kôprovej doliny pro rok 2007 (riziko napadení: modrá – kleč/porosty bez rizika, zelená – porosty s nízkým rizikem, žlutá – porosty s vysokým rizikem, oranžová – kalamitní plochy, červená a černá – předpokládané oblasti vysokého výskytu kůrovce, bílá – bezlesí).

Příl.8,9.Příklad rozvoje lyžařského areálu pod Lomnickým štítem (nahoře plán rozvoje, dole dbnešní stav) (Zdroj: www.tldtatry.sk)