VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Zkušenosti všeobecných sester s ošetřovatelskou péčí o drogově závislé pacienty

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Zkušenosti všeobecných sester s ošetřovatelskou péčí o drogově závislé pacienty

Bakalářská práce

Autor: Veronika Majorová Vedoucí práce: Mgr. Petra Vršecká Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na ošetřovatelskou péči o drogově závislé pacienty. Práce se skládá ze současného stavu problematiky a z výzkumné části. V části zabývající se současným stavem problematiky je popsána definice toxikomanie, historie drog, faktory, které přispívají ke vzniku toxikomanie, prevence, represe, drogová situace v České republice a léčba drogové závislosti. Ve výzkumné části jsme dotazníkovou formou zjišťovali, jak všeobecné sestry pohlížejí na ošetřování drogově závislých pacientů. Klíčová slova Toxikomanie, závislost, droga, komplikace, léčba Abstract My bachelor thesis is focused on nursing care about drug addicts. The thesis are divided into acurrent state of problem and the research part. In the part dealing with the current state of problem we will get to know the definition of drug addiction, history of drugs, causes of drug addiction, prevention, repression, situation in Czech republic, and treatment. In the research part we are solving due to questionnaire view of general nurses of nursing care about drug addicts. Key word Drug addiction, addiction, drug, complication, treatment

Poděkování Tímto děkuji vedoucí práce Mgr. Petře Vršecké, za odborné vedení, trpělivost, cenné rady a ochotu při vedení mé bakalářské práce. Také bych ráda poděkovala náměstkyni

ošetřovatelské péče paní Veronice Něničkové za povolení realizace mého výzkumu v nemocnici Kyjov. Všem mockrát děkuji. Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 15. 4. 2016 ...................................................... Podpis

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 1

Současný stav problematiky ................................................................................... 10

1.1

Definice ................................................................................................................ 10

1.2

Historie drog ........................................................................................................ 10

1.3 Toxikomanie ............................................................................................................. 11 1.4

Hlavní rysy drogové závislosti ............................................................................ 12

1.5

Faktory podílející se na vzniku závislosti ............................................................ 12

1.6

Dělení drog .......................................................................................................... 13

1.7

Účinky drog ......................................................................................................... 14

1.7.1 Opioidy a opiáty..................................................................................................... 14 Farmaka s psychotropním účinkem ................................................................................ 14 Konopné drogy ............................................................................................................... 15 Halucinogeny .................................................................................................................. 15 Psychomotorická stimulancia ......................................................................................... 16 Těkavé látky .................................................................................................................... 16 MDMA a taneční drogy .................................................................................................. 17 1.8 Alkohol a kouření ..................................................................................................... 17 1.9

Somatické komplikace užívání drog .................................................................... 20

1.9.1 Lokální komplikace spojené s užíváním drog ....................................................... 21 1.9.2 Orgánová a systémová poškození .......................................................................... 21 1.10 Psychické komplikace užívání drog .................................................................... 23 1.11 Prevence drogové závislosti................................................................................. 24 1.11.1

Primární prevence ............................................................................................ 24

1.11.2 Sekundární prevence ............................................................................................ 25 1.11.3 Terciární prevence ............................................................................................... 25

1.9

Represe................................................................................................................. 25

1.10 Drogová situace v České republice ...................................................................... 26 1.11 Léčba .................................................................................................................... 27 1.12 Hodnotový systém člověka .................................................................................. 29 2

Výzkumná část ........................................................................................................ 31 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky .......................................................................... 31

2.2 Metodika výzkumu ................................................................................................... 32 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .................................. 32 2.4 Průběh výzkumu ....................................................................................................... 32 2.5 Zpracování získaných dat ......................................................................................... 32 2.6 Výsledky výzkumu ................................................................................................... 33 2.6 Diskuze.................................................................................................................. 47 2.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi......................................................................... 51 Závěr ............................................................................................................................... 52 Seznam použité literatury ............................................................................................... 54 Seznam tabulek a grafů ................................................................................................... 57 Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 58 Seznam příloh ................................................................................................................. 59

Úvod Je známo, že již ve starověkém Řecku byly drogy pokřtěny termínem „ Phármakon „ což znamená jed, ale i léčivo. Záleží pouze na samotné osobě a okolnostech, zda se jedno promění ve druhé. Na osobnosti člověka a samozřejmě i na droze samotné závisí, zda bude léčit, nebo pouze škodit. Drogy jako takové existují všude, jsou na celém světě a jsme jimi obklopeni a ať už chceme, nebo ne, pravda je taková, že jich bude zítra více, než je jich dnes. Faktem je, že tyto látky jsou mnohdy schopny navodit velmi příjemné pocity, stavy opojení, povzbuzení, či útlumu a zkrátka si s nimi člověk dokáže vytvořit jakoukoli náladu, která by se mu v určitý okamžik líbila. Není tedy divu, že je mezi námi nemalé množství jejich konzumentů. Hlavní příčinu užívání drog, jejich distribuce a tím způsobený nárůst kriminality je třeba hledat ve stavu společnosti (Mahdalíčková 2014). V bakalářské práci se budeme zabývat drogami jako takovými, převážně těmi nelegálními, které zpravidla nikdy neslouží v náš prospěch, i když se to tak v některých případech zpočátku může zdát. Užívání drog je globální problém, který se, ač chceme, nebo ne stále rozrůstá, jelikož po drogách je den ode dne větší a větší poptávka. Je třeba poukázat na to, že první zkušenosti s drogami mají stále mladší generace. Jsem toho názoru, že dříve tomu tak nebylo hlavně z toho důvodu, že tehdejší mládež měla naprosto odlišný životní styl od té dnešní. Zkrátka tehdejší mladiství měli neustále co na práci, ať už se jednalo o nejrůznější činnosti v domácnosti, nebo o jejich koníčky, záliby, sporty, jednoduše nebyl čas na nějaké experimenty s drogami. Pokud byl nějaký problém, vždy se dal nějak vyřešit, bez drog. V současnosti je tomu bohužel jinak. Mnoho lidí řeší své problémy a starosti útěkem k drogám. Stejně tak, nemalé procento nejen mladistvých, co neví, jak naložit se svým volným časem, sáhne po droze s očekáváním, že jim tato látka přinese něco nového, nepoznaného, zpestří jim život. Ono tak tomu obvykle zpočátku opravdu je, ale co si budeme nalhávat, zřídkakdy to končí šťastným koncem. Většina těchto „nevinných“ experimentátorů končí buď v léčebnách, ve věznicích, či podlehnou nějaké infekční nemoci spojené s užíváním drog. Zbývá tedy otázka: Co dělat, abychom tomuto zabránili? Dle mého názoru nestačí pouze represe, jak se někteří domnívají, myslím, že 8

nejdůležitější je primární prevence a tím je myšleno, že je třeba začít již u dětí na základních školách, zaměřit se na děti, které se nezřídka již v tomto věku s drogou setkávají poprvé, vysvětlit jim škodlivost omamných látek, závažnost jejich užívání a především se je snažit navést na tu správnou cestu, měly by mít své koníčky, zájmy, zkrátka nemít čas vyhledávat zábavu u drog, či zahánět jimi nudu. Bakalářská práce se dělí na část s názvem současný stav problematiky a část výzkumnou. V části současného stavu problematiky se dozvíme něco z historie drog, jaké jsou příčiny užívání drog, jaká je situace v České republice, důležitost prevence, represe a samozřejmě také léčbu závislosti na těchto látkách. Ve výzkumné části budeme dotazníkovou formou zkoumat pohled všeobecných sester na ošetřovatelskou péči o drogově závislé pacienty. Vyhodnocení tohoto šetření bude zobrazeno v grafech s jednotlivým popisem výsledků.

9

1 Současný stav problematiky 1.1 Definice „Slovo „droga“ pochází z arabského slova durana, což je výraz pro léčivo“ (Mahdalíčková, 2014, str. 9). V minulosti byl termín „droga“ užíván pro každou látku rostlinného nebo živočišného původu používanou jako léčivo. Ještě v dnešní době je tento pojem udržen mezi lékárníky a farmaceuty. Z širokého povědomí veřejnosti však již byl v podstatě odstraněn. Od roku 1969 je dle definice světové zdravotnické organizace za drogu považována jakákoli substance (přírodní, či uměle vytvořená, mající i nemající status léku), která je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu, nebo více funkcí. Protože společným znakem všech drog je hlavně manipulace mozkem, jsou drogy, jakožto látky ovlivňující nervový systém a jeho funkce od roku 1971 v odborné terminologii označovány jako omamné a psychotropní látky (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009).

1.2 Historie drog Podle antropologických výzkumů byly halucinogenní látky užívány již v Neolitu. Využívalo se hlavně silně halucinogenních účinků muchomůrky červené, durmanu obecného, rulíku zlomocného, či blínu černého. Tenkrát byly tyto látky velmi oblíbené především u šamanů, kteří je využívali k nejrůznějším náboženským rituálům či léčení nemocí. Nehrozilo tedy jejich zneužívání, jako je tomu dnes. Je ale třeba podotknout, že i v dnešní době jsou tyto drogy stále v některých oblastech používány ke stejným účelům jako tenkrát u indiánů v Jižní Americe. První písemné zmínky o drogách pochází ze třetího tisíciletí před naším letopočtem ze starověkého Sumeru, kdy se používal pro znak „radost“ makovice. Řecký bůh spánku jménem Hypnos bývá zobrazován jako nádherný okřídlený mladík, který si u čela drží ve svých rukou makovou tobolku. Podobně je tomu i v Babylonii, ve starém Egyptě, či na Krétě. Opojení drogou zde bylo chápáno pouze jako náboženský prožitek. O zmínkách užívání psychoaktivních hub se můžeme 10

dočíst v eposech jak v Evropě, tak v Asii. Drogy byly Hippokratem a Galénem označeny jako látky, které místo aby byly tělem „přemoženy“ tedy stráveny jako běžný pokrm, jsou naopak schopny „přemoci“ tělo a vyvolat velké jak tělesné, tak duševní změny. V Hippokratově škole byly drogy používány k léčení. Hippokrates vždy zdůrazňoval, že je velmi nutné správné dávkování (Mahdalíčková, 2014). V Československé republice se obchod s návykovými látkami začal rozvíjet v letech 1920-1925, tedy přišel s koncem první světové války. Tenkrát se Československo stalo významnou zemí pro dovoz nejrůznějších nelegálních drog z okolních států především díky své poloze v centru Evropy. V této době si narkomani ve většině případů museli pro svou dávku až do hlavního města, tedy do Prahy, zatímco dnes je většina drog k dostání po celé České republice (Matoušková, 2013).

1.3 Toxikomanie Toxikomanie je dle světové zdravotnické organizace z roku 1969 definována jako psychický a někdy také fyzický stav vyplývající ze vzájemné interakce mezi organismem a drogou, charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují potřebu brát určitou látku stále nebo opakovaně pro její účinky na psychiku, někdy také ze strachu před vznikem velmi nepříjemných abstinenčních příznaků. Pojem „toxikomanie“ se skládá z řeckých slov toxikon-jed a mania-šílenost, nadšení. Tohoto termínu se v dnešní době ve většině případů používá pro označení fenoménu a osob užívajících nealkoholové drogy, i když přesnější by v tomto případě mělo být „nealkoholová toxikománie“ (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009). „Pojem „narkomanie“ je užší. Správné je jeho užití pouze v souvislosti s narkotiky, tj. látkami tlumícími bolest, majícími uspávací a uklidňující účinky“ (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009, s. 59). Ačkoliv psychika a tělesnost spolu velmi úzce souvisí, z praktických důvodů rozlišujeme závislost psychickou, neboli duševní, která je považována za nejsilnější faktor, který vede k nutkavému opakujícímu se užívání drogy a dále závislost fyzická neboli tělesná či somatická, která je po vysazení drogy

11

projevována fyzickými abstinenčními příznaky jako je bolest kloubů atp. (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009). Za nejrizikovější období, v němž je největší pravděpodobnost, že člověk podlehne návykovým látkám, považujeme období mezi 15-25 lety (Štefan, Mach, 2005).

1.4 Hlavní rysy drogové závislosti Mezi hlavní rysy drogové závislosti řadíme především „Craving“, což je úmorná touha brát drogu opakovaně a bez přerušení. Dále je to pokračující zneužívání drogy, přesto, že si je dotyčný vědom škod, které droga způsobuje na jeho tělesném zdraví, i v jeho osobním a společenském životě. Mezi další známky drogové závislosti neodmyslitelně patří nutkání postupně zvyšovat dávku k vůli vzniklé toleranci na její účinky. U závislých pacientů zájem o drogu evidentně převažuje nad ostatními původními zájmy, snižují se jeho společenské schopnosti, dotyčný má problémy navazovat vztahy s lidmi, kteří nejsou drogově závislí. Má pocit, že mu tito lidé nerozumí. Narkoman droze věnuje čím dál více času, stává se z něho takzvaný „ toxikoman na plný úvazek“- v tomto stádiu většinu času dotyčnému zabírá shánění drogy, či zotavování se z jejích účinků. Především na tzv. „dojezdu“ uživateli zabere mnoho času nezbytný spánek (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009). Výzkumy ukázaly, že osoby, u kterých byla diagnostikována nějaká návyková porucha, mají velké riziko, že se u nich v budoucnu vyvine i nějaká jiná návyková porucha. Ve většině případů jde o kombinaci závislosti látkové a behaviorální. Například u osob závislých na pervitinu je velmi časté, že se začnou také vášnivě věnovat gamblingu. Užívání některých drog také může vést k hypersexualitě (Blinka a kol., 2016).

1.5 Faktory podílející se na vzniku závislosti „Drogy jsou sázka s vaší myslí.“ Jim Morrison

12

Mezi faktory, které se podílejí na vzniku závislosti, řadíme především farmaceutické vlastnosti drogy a náročnost její aplikace. Dále je to osobnost a charakter (genetické a biologické dispozice) člověka, a samozřejmě na tom má svůj velký podíl i společenská situace, psychosociální vlivy, provokující a vyvolávající činitelé (Čevela, Čeledová, Dolanský, 2009).

1.6 Dělení drog Podle mezinárodní klasifikace drog, která vychází ze závěrů mezinárodních konvencí OSN, dělíme drogy na narkotika neboli omamné látky a na látky psychotropní. Narkotika lze rozdělit do čtyř skupin. Jedná se o léky s návykovými vlastnostmi, které představují závažné riziko zneužívání jako je například cannabis, kokain, opium, morfin, metadon, či heroin. Dále jsou to látky normálně užívané pro lékařské účely s menším rizikem zneužití, do této kategorie lze zařadit například Kodein. Následují přípravky vyrobené z látek ve druhé skupině, například z Kodeinu, morfinu, či opia a nejnebezpečnější látky vyjmenované v prvním seznamu, které jsou obzvláště škodlivé a jejich lékařská nebo terapeutická hodnota je značně omezená- heroin, cannabis, cannabisová pryskyřice, acetorfin a jiné. Konvence dává zúčastněným stranám možnost uvalit úplný zákaz na produkci, výrobu, užívání, vlastnictví a další nakládání s těmito látkami. Podléhají zvláštním kontrolním opatřením, smluvní strany jsou povinny zakázat nakládání s nimi včetně držby (Mahdalíčková, 2014). Do klasifikace psychotropních látek dle OSN řadíme halucinogeny, například LSD, DMT, Psylocibin, THC, MDMA (extáze), Meskalin- látky, které představují vysoké riziko zneužití a zvláště vážnou hrozbu pro veřejné zdraví a které mají velmi malou, nebo žádnou terapeutickou hodnotu. Dále sem patří stimulancia amfetaminového typu - tyto látky představují riziko zneužití, vytvářejí vážnou hrozbu veřejnému zdraví a mají nízkou, nebo žádnou terapeutickou cenu. V neposlední řadě jsou to barbituráty. Jsou to látky představující riziko zneužívání, vytvářejí vážnou hrozbu veřejnému zdraví a mají poměrně malou, nebo vysokou terapeutickou hodnotu. Také sem patří sedativa, analgetika, narkotika, což jsou látky představující riziko zneužití a

13

menší hrozbu pro veřejné zdraví s vysokou terapeutickou hodnotou (Mahdalíčková. 2014). Za zmínku také rozhodně stojí rozdělení drog podle toho, zda jsou legální, či nelegální. Tato otázka je však velmi rozporuplná z toho důvodu, že například vysoce návykové a zdraví škodlivé tabákové výrobky či alkohol jsou legální. To platí také o lécích obecně a nejrůznějších rozpouštědlech, ředidlech, jejichž prodej je také velmi složité zakázat (Geisslerová, 2012).

1.7 Účinky drog 1.7.1 Opioidy a opiáty Látky opiátového typu označujeme jako tlumivé látky, které mají vysoký euforický účinek. Název je odvozen od slova opium, což je šťáva z nezralých makovic. Mezi nejvýznamnější zástupce řadíme především alkaloidy, morfium, kodein, metadon, heroin a Braun. Hlavní účinek těchto látek je sedace organismu, navození pocitů euforie, analgezie, ale také útlum dechového ústrojí. K euforickým pocitům se většinou přidávají velmi příjemné pocity tepla. Častá a pravidelná aplikace vede k toleranci a poté při vynechání dávky k těžkým odvykacím stavům. Dochází k poškození organismu (Kalina a kol., 2008).

Farmaka s psychotropním účinkem Účinek psychotropních látek závisí na typu preparátu a způsobu podání. Doba účinku může být krátká, například po aplikaci hypnotika trvá účinek několik hodin, nebo dlouhodobá po aplikaci Diazepamu. Ta může trvat až jeden den. Intoxikace se velmi podobá stavu opilosti. Tyto látky navozují celkové zklidnění organismu. Intoxikovaný je utlumen jak po fyzické, tak po psychické stránce. Typické je snížené svalové napětí. Mezi další účinky bezpodmínečně patří únava, snížení afektu vzteku a agresivity, porucha koordinace pohybu, časté jsou také poruchy paměti a stavy zmatenosti (Kalina a kol., 2008).

14

Konopné drogy Účinek konopných drog závisí na množství aplikované látky. Podobně jako je tomu i u jiných halucinogenů. Mezi hlavní očekávané účinky však lze zařadit pocit euforie, celkové zklidnění, veselou náladu a zostřené smyslové vnímání. Průběh intoxikace se skládá z několika fází. V první fázi je většinou intoxikovaný úzkostný a uzavřený do sebe, pokud jde o méně zkušeného konzumenta. Ve druhé fázi se většinou dostavuje očekávaný pocit zklidnění, euforie a blaženosti. Velmi obvyklý je neutěšitelný smích. Při odeznívání účinku konopí se mnohdy dostavuje únava, zmatenost a otupělost. Obvyklé nežádoucí účinky jsou hlad, sucho v ústech, poruchy krátkodobé paměti, nepříjemné vtíravé myšlenky a zhoršení jemné motoriky. V některých případech se objevují pocity paniky, deprese až halucinace. Nejznámějšími zástupci této drogové skupiny jsou marihuana, hašiš a hašišový olej (Kalina a kol., 2008).

Halucinogeny Jedná se o skupinu přírodních a syntetických látek vyvolávajících různorodé změny chování. Může se objevit pouze zostření, ale také halucinace. Tyto látky

mají

velmi

dlouhou

historii.

Ovlivňují

serotoninergní

neurotransmiterový systém. Pro tyto látky je typická variabilita účinku, která závisí jak na podaném množství látky, tak na psychickém stavu člověka. Intoxikovaný mívá změny vnímání, dostavují se vizuální, či sluchové halucinace, při zavření očí intoxikovaný většinou vidí nejrůznější barevné obrazce. Nevnímá čas, prostor. Myšlení bývá iracionální, chování uživatele je často velmi nelogické. Stavy bývají provázeny euforií. U některých uživatelů se může dostavit takzvaný „bad trip“, což je velmi nepříjemný průběh intoxikace projevující se úzkostí, paranoiou a panickými stavy. Dále můžeme u intoxikovaného zaznamenat hypertenzi, zrychlený srdeční pulz, pocení, bolesti hlavy a také není výjimkou pocit nevolnosti a zvracení. Mezi dlouhodobé účinky pak lze zařadit přetrvávající depresivní a psychotické stavy, změny osobnosti či tzv. „flashback“, což je návrat do stavu intoxikace bez aplikace látky (Kalina a kol., 2008).

15

Psychomotorická stimulancia Psychomotorická stimulancia způsobují celkové povzbuzení organismu. Uživatel se cítí plný energie, cítí se povzbuzen jak po fyzické, tak po psychické stránce. Zvyšují výkon konzumenta ve všech směrech. Mezi nejznámější zástupce patří pervitin, MDMA a kokain. Tyto látky odstraňují únavu, zrychlují myšlení a soustředění se, evidentní je nadměrná hovornost, dotyčný je velmi mluvný, s každým si najednou rozumí, vše ho baví, má pocit nadměrné energie a síly. Stimulancia také odstraňují chuť k jídlu, dotyčný má pocit, že k životu jídlo vůbec nepotřebuje, z tohoto důvodu dochází ke snížení hmotnosti. Obvyklé jsou ale také nežádoucí a nepříjemné účinky jako je sucho v ústech, pocení, tachykardie, bolesti na hrudi až riziko srdečního selhání, pohybové stereotypy mnohdy označované jako tzv. „vykroucenost“, pocity pronásledování, paranoia, nadměrné soustředění se na nějakou nesmyslnou činnost. Mezi dlouhodobé účinky neodmyslitelně patří velmi nápadné zhubnutí, vznik psychické závislosti, bludy, halucinace (Kalina a kol., 2008).

Těkavé látky Jedná se o chemické substance, cyklické, alifatické, aromatické uhlovodíky. Mají narkotické účinky. Typickým zástupcem je toluen, aceton či chloroform. Často inhalována jsou také nejrůznější lepidla a rozpouštědla. Tyto látky mají podobné účinky jako alkohol, z toho důvodu je také intoxikace mnohdy velmi podobná stavu opilosti. Po požití těchto látek se objevuje excitace, poté následuje euforie s poruchou vnímání, nejrůznější zrakové i sluchové halucinace a v konečné fázi se dostavuje spánek, poté nastoupí kocovina. U krátkodobých účinků můžeme zaznamenat nevolnost, útlum centrální nervové soustavy, porucha srdečního rytmu. Při dlouhodobém užívání těkavých látek dochází k poškození mozku, agresivitě, ztrátě zájmů, poklesu výkonnosti, změně osobnosti a výjimkou není poškození ledvin, jater a poleptání dýchacích cest (Kalina a kol., 2008).

16

MDMA a taneční drogy Jedná se o syntetické látky. Mezi hlavní zástupce patří extáze, neboli MDMA a látky jí podobné. Tyto substance ovlivňují serotoninergní, adrenergní, dopaminergní a noradrenergní neurotransmiterový systém. Po užití této drogy se ve většině případů v první fázi dostavuje zmatenost a neklid, ve druhé fázi tyto nepříjemné pocity většinou ustupují a přichází pocit klidu, pohody, zlepšuje se nálada, intoxikovaný má pocity lásky, empatie a porozumění k okolnímu světu. Halucinace jsou málo pravděpodobné, většinou se dostavuje jen mírně zostřené vnímání a celková stimulace organismu. Nežádoucími účinky jsou nevolnost, zvracení, zvýšené svalová tenze, při pohlavním styku může klesnout erekce u mužského pohlaví a bývá oddálena ejakulace, dále je typické sucho v ústech, snížená potřeba spánku, pocení, tachykardie, mydriáza a pocení. Tyto látky také mohou vyvolat různé duševní poruchy, nezřídka mívají anxiózní neboli úzkostný účinek. MDMA může také poškodit imunitní systém a serotoninová nervová zakončení (Kalina a kol., 2008). S drogami tohoto druhu se nejčastěji setkáváme u mladých lidí ve věku okolo dvaceti let, kteří navštěvují nejrůznější párty doprovázené elektronickou hudbou. Tyto akce se mnohdy konají na odlehlých místech, na loukách, či polích, často jsou tyto akce pořádány nelegálně. Nutno podotknout, že na taková místa se většina zúčastněných dostaví svými automobily a posléze, když chtějí jet po párty domů, usednou stále ještě pod vlivem drog za volant a nezřídka bývají velmi nebezpeční nejen sobě, ale i svému okolí (Blažejovský, 2015)

1.8 Alkohol a kouření Alkohol je nejčastěji užívaná droga. V každé zemi má své stabilní příznivce. Společně s barbituráty ho řadíme mezi tlumivé látky. Účinek alkoholu závisí na mnoha faktorech. Velký vliv na jeho účinek má vypité množství, psychický a fyzický stav člověka a jeho nálada. V dnešní době se bohužel stále snižuje věk konzumentů alkoholu. Riziko návyku na alkoholu je

17

poměrně vyšší než u jejich vrstevníků z jiných zemí Evropy (Plevová a kol., 2011). Podle WHO rozlišujeme závislost na alkoholu a zneužívání alkoholu. Zneužívání alkoholu spojujeme s příznaky jako je zanedbávání domácích a pracovních povinností, konzumování alkoholu v situacích, které poté vedou k velmi nepříznivým psychickým změnám a pokračování v konzumaci alkoholu i přes mezilidské a profesní problémy, způsobené jeho konzumací. Pro závislost na alkoholu neboli alkoholismus máme mnoho nejrůznějších definic. Například definice alkoholika dle WHO z roku 1952 zní následovně: „Alkoholici jsou excesivní pijáci, jejichž závislost na alkoholu dosáhla takového stupně, že se u nich vyvinuly zřetelné poruchy a konflikty týkající se jejich tělesného a duševního zdraví, jejich mezilidských vztahů, jejich sociálních a hospodářských funkcí, anebo že se ukazují prodromy takového vývoje“ (Kasper, 2015, str. 81). Po odnětí alkoholu u závislých konzumentů se v první řadě projevuje tzv. „akutní syndrom z odnětí“, ale i po dlouhé době odnětí alkoholu obvykle přetrvává tzv. „craving“, neboli bažení, velká chuť a touha po alkoholu (Kasper, 2015). Fyzická závislost na alkoholu se projevuje tak, že po odnětí alkoholu tělo reaguje například pocením a třesem, zatímco psychická závislost pouze vnitřním tlakem a velkým nutkáním napít se alkoholu k zamezení psychosomatických stresových stavů. Dle Jelínka definujeme alkoholismus jako: „Každé požívání alkoholických nápojů, které poškozuje jednotlivce, společnost anebo oba, přičemž nezáleží na tom, zda je, nebo není přítomna závislost na alkoholu anebo některá forma chorobné touhy po konzumu alkoholu“ (Kasper, 2015, str. 81). Podle častosti užívání alkoholu a příčiny konzumace lze rozdělit konzumenty na několik typů. Prvním typem je typ Alfa, což jsou konzumenti, kteří pijí alkohol z důvodu ulehčení nějakých problémů, pomáhá jim zvládat nejrůznější náročné situace. Další typ jsou pijáci typu Beta, které lze označit jako tzv. „víkendové pijáky“, pijí jen příležitostně. Více nebezpečným a 18

závažnějším typem jsou pijáci typu Gama, což jsou pijáci velmi náruživí, s psychickou i fyzickou závislostí na alkoholu, nemají nad pití kontrolu a nikdy nevydrží jen u malých dávek. Mezi další typ patří typ Delta, což jsou konzumenti, kteří pijí tzv. „ze zvyku“, jsou neschopní abstinence. Posledním typem jsou konzumenti typu Epsilon, kteří mají pravidelné pijácké excesy, bývají označování jako tzv. „Kvartální pijáci“ (Kasper, 2015). Na vzniku závislosti na alkoholu se podílí mnoho faktorů. Mezi nejhlavnější patří především genetika, psychosociální vlivy, neurologické a molekulárně biologické. Existují důkazy o existenci jistých genů, umístěných na různých chromozomech- „alcoholism-vulnerability genes“, které údajně zvyšují riziko stát se závislým na alkoholu. Také výzkumy v rodinách dosvědčují, že děti alkoholiků mají pětkrát vyšší riziko, že budou v budoucnu také alkoholici (Kasper, 2015). Závislost na alkoholu lze léčit buď ambulantně, nebo ústavně. Při této léčbě jsou často používány antidepresiva, která mají velmi pozitivní účinek na bažení, neboli craving. Dále se poměrně často podává antabus, což je látka, která při požití alkoholu působí na organismus toxicky, dotyčnému je najednou velmi zle, obvykle se zvýší tlak, zrychlí se pulz, uživatel zrudne apod. Tyto účinky mohou při požití velkého množství alkoholu být až životu nebezpečné. Pro chronické alkoholiky je rozhodně vhodnější tzv. Léčba ústavní, z toho důvodu, že pacient je stále pod dohledem. Tato léčba obvykle trvá minimálně tři měsíce (Hosák, Hrdlička a kol., 2015). Další velmi častou legálně užívanou drogou jsou cigarety neboli nikotin. Nikotin aktivuje tzv. “systém odměny“, což podporuje vznik závislosti (Lullmann, Mohr, Hein, 2012, str. 114). Kouření cigaret lze považovat za naučené, osvojené chování. Tento návyk si osvojujeme pomalu, většinou se jedná o několik měsíců až let. Z tohoto důvodu posléze také není vůbec snadné s kouřením přestat. Ve většině případů k úplnému odvyknutí je také potřeba alespoň několik měsíců (Králíková, Kozák, 1997). Co se týče historie cigaret, jedna pověst praví, že cigarety vynalezli žebráci v Seville. Říká se, že sbírali nedopalky doutníků a balili je do papírků. Hotové cigarety byly úplně poprvé k prodeji v Londýně v druhé polovině 19. 19

století. V roce 1880/1881 vynalezl Američan Bonsack stroj na výrobu cigaret. Tou dobou se pak cigarety začaly velmi masivně šířit, nastala tabáková pandemie. V roce 1913 představil R. J. Reynolds první moderní cigaretu, kterou známe ještě dnes – Camel. Cigarety, co jsou na trhu dnes, jsou sofistikovaným výrobkem zaměřeným hlavně na to, jak nejrychleji dostat do mozku kuřáka co nejvyšší dávku nikotinu. Kouř vznikající pálením tabáku obsahuje více než 4000 nejrůznějších látek, z toho asi 100 kancerogenů, dále pak mutageny, alergeny, toxické látky, oxid uhelnatý. Látka, která způsobuje závislost je alkaloid nikotin působící na nikotinové receptory. Léčba závislosti na nikotinu se obecně rozděluje na nefarmakologickou a farmakologickou. Oba přístupy jsou velmi efektní. Čím intenzivnější léčba je, tím vyšší bývá její úspěšnost. Terapie závislosti na tabákových výrobcích je, co se týče vynaložených nákladů jednou z nejvýhodnějších intervencí v celé medicíně (Králíková a kol., 2013).

1.9

Somatické komplikace užívání drog

Nejdříve se zaměříme na somatické komplikace užívání drog. U experimentátorů a neinjekčních uživatelů jsou somatická onemocnění méně častá. Nejčastější jsou komplikace akutní související se specifickými účinky látky nebo nevhodnou aplikací. U injekčních uživatelů drog se jedná zejména o nakažení se nejrůznějšími infekčními chorobami jako je například HIV, HCV. Dále pak v tomto případě nejsou výjimkou lokální komplikace. U dlouhodobých uživatelů jsou časté místní i celkové infekce, podvýživa, vážné poškození cévního systému a interních orgánů. Mezi nejběžnější nákazy patří chronická hepatitida typu C, infekce HIV není tak častá (Kalina a kol., 2008). Nejrůznější somatické potíže se můžou také dostavovat při pokusech o abstinenci, odvykacích stavech. Pokud je tělo najednou bez látky, na kterou bylo delší dobu navyknuto, může nezřídka reagovat negativně, mnohdy dochází k nejrůznějším zdravotním komplikacím, často jsou přítomny velmi nepříjemné až bolestivé křeče (Kelnarová, Matějková, 2014).

20

1.9.1 Lokální komplikace spojené s užíváním drog Příčinou místních komplikací bývá nejčastěji injekční aplikace látky, ale velmi škodlivé může být i opakované užívání drogy nosem, či ústy. U komplikací per os to může být například krvácení žaludku. U nazálního podání se často setkáváme s poškozením nosní sliznice. Injekční aplikace je někdy složité sledovat, protože někteří zkušení narkomani si vpichy umějí velmi dobře ukrýt. Častá je aplikace do třísla, či do krku. Obvykle dochází k tvorbě krvavých krust a k atrofii sliznice. Také není neobvyklé postižení čichu. Mezi další somatické komplikace zcela jistě patří nejrůznější hnisavé procesy. Obvykle vznikají jako následek infekčního užití drogy. (např. zarudnutí, ulcerace, impetigo, otok, abscesy, flegmóny, či záněty.) Mezi celkové příznaky pak řadíme horečku, septické stavy projevující se například zvýšenou dechovou a tepovou frekvencí, či tvorbou vzdálených ložisek infekce. U těžké sepse se můžou projevit i poruchy vědomí, může vést až k celkovému selhání organismu (Kalina a kol., 2008)

1.9.2 Orgánová a systémová poškození U narkomanů se nejčastěji se setkáváme s onemocněním kardiovaskulárního systému. K poškození cévního systému vede injekční aplikace. Například při aplikaci nesterilních roztoků může dojít k tromboflebitidě, která se projevuje jako zatvrdnutí postižené žíly. Poškození žilního systému na dolních končetinách může vést až k bércovým vředům. Tato komplikace se pak hojí až 6 týdnů. Příčinou pomalého hojení je špatná trofika tkáně. Další velmi nebezpečná komplikace je bakteriální endokarditida, která má opět spojitost s injekčním užíváním drogy. Jedná se o mechanické poškození chlopní způsobené pevnými částečkami v látce, na poškozeném místě vzniká trombus. Nejvíce postižena bývá trikuspidální chlopeň. Endokarditida je vždy provázena septickým stavem. Velmi vážná komplikace dále nastává při embolizaci infekčních trombů. Vede k abscesům ve vnitřních orgánech (Kalina a kol., 2008).

21

Další častou komplikací užívání drog je arytmie. Arytmie vznikají především u závislostí na psychostimulačních látkách. Kardiovaskulární systém je ovlivněn stimulancii a může vést až k hypertenzní krizi. (Kalina a kol., 2008) Další velmi časté komplikace užívání drog se projevují na dýchacím systému. Dochází k poškození plic, a to vede k hypoxii a tím i k poškození ostatních orgánů, či možnému úmrtí. Vlivem opiátů někdy dochází i k zástavě dechového automatismu, což někdy vede až k úplné zástavě dechu či k mechanickému uzávěru dýchacích cest. Mezi další komplikace dechového systému řadíme aspirační pneumonii, ke které dochází většinou u předávkování opiáty nebo těžkou otravou tlumivými substancemi. Uživatelé opiátů trpí výskytem pneumonií velmi často, dochází k nim vlivem hypoventilace plicních okrsků. Dále se setkáváme s akutním plicním otokem, jinak nazývaným syndrom heroinové plíce nebo s embolizací plicních kapilár vlivem cizorodých částic v plicích, které vyvolávají zánětlivé reakce. Dochází k omezení funkční kapacity plic (Kalina a kol., 2008). Vážné infekční komplikace nezřídka postihují také oči. Nejčastější bývají plísňové infekce. Embolizace očních vlásečnic může vést k poruchám sítnice neboli retinopatiím, tento stav je bohužel nevratný (Kalina a kol., 2008) Pokud je řeč o alkoholu, nejvíce konzumací této látky jednoznačně „trpí“ gastrointestinální trakt. Nejčastěji se u alkoholiků setkáváme s gastritidou, kolorektálním karcinomem, který je způsoben převážně pitím piva, a samozřejmě s onemocněním jater, jedná se zejména o alkoholickou hepatitidu a jaterní cirhózu (Kalina a kolektiv, 2008). V neposlední řadě je nutno zmínit neurologické komplikace u uživatelů alkoholu. Časté pití alkoholu se projevuje v mnoha oblastech CNS. Velmi častý je tvz. Korsakův amnestický syndrom (amnézie, dezorientace, halucinace, konfabulace), Wernickeovy encefalopatie (poškození mozkové tkáně vyvolané nedostatkem vitamínu A) alkoholové demence a jiné (Kalina a kol., 2015).

22

1.10 Psychické komplikace užívání drog Duševní poruchy jsou v souvislosti s užíváním drog velmi časté. Ve většině případů se jedná o onemocnění méně vážná, ale nejsou výjimkou ani nejrůznější nebezpečné psychózy (Látalová, 2013). Jednotlivé duševní poruchy, které se objevují v důsledku užívání návykových látek, většinou bývají dobře a jednoduše diagnostikovatelné (Ocisková, Praško, 2015). Ve většině případů se u uživatelů drog setkáváme s depresemi, úzkostmi, poruchami zájmu, paměti, vůle, pozornosti, často se projevuje citová labilita. V závažnějších případech se setkáváme s již zmiňovanými psychózami, změnami osobnosti neboli psychopatizací až poruchami intelektu. Každá droga však způsobuje jiné psychické následky. Například u dlouhodobého užívání barbiturátů se u uživatelů můžeme setkat s poruchami vůle, pasivitou až úbytkem funkční mozkové tkáně, která vede k následné invaliditě. Látky opiového charakteru většinou způsobují poruchy vědomí, vůle, úzkost, ztrátu odpovědnosti až úplný úpadek osobnosti. U uživatelů kokainu lze často pozorovat silné deprese, úzkosti, které mnohdy vedou až k suicidálním myšlenkám, často tito konzumenti trpí paranoiou, pocitem, že je někdo neustále pronásleduje. Konopné drogy jako například marihuana způsobují především poruchy v citové oblasti, snižují pozornost člověka, zhoršují krátkodobou paměť, nezřídka tito uživatelé trpí nespavostí, střídáním dobré a špatné nálady, v některých případech dochází až k poruchám osobnostischizofrenii, agresi vůči okolí, poruchám imunitního a endokrinního systému. Další velmi nebezpečnou drogou způsobující nepříjemné psychické obtíže jsou amfetaminy. Také se u uživatelů látek tohoto typu často setkáváme s poruchami vnímání, agresivitou, poruchami nálady, paranoiou, úzkostí až schizofrenickými

stavy.

U

látek

halucinogenního

typu

je

velmi

pravděpodobný vznik psychóz, konzument bývá mnohdy agresivní, mohou se objevovat až sebevražedné sklony. Další skupinou jsou těkavé látky, jejichž pravidelné užívání může způsobit poruchy vůle, agresivitu, poruchy osobnosti, vztahovačnost, apatii a podobné velmi nepříjemné duševní komplikace. Stává se, že se uživatel těchto látek ani nedožije psychických poruch způsobených dlouhodobým užíváním, protože zemře během akutní 23

fáze v důsledku selhání dechového či oběhového systému nebo se udusí. (Riesel, 1999).

1.11 Prevence drogové závislosti „Pojem prevence pochází z latinského slova praeventus-zákrok předem. Znamená

předcházení

nežádoucího

jevu

a

ochranu

před

ním“

(Mahdalíčková, 2014, str. 78). Drogovou problematiku považujeme za problematiku celosvětovou. Velmi důležitá jsou opatření jednotlivých zemí a také významných celosvětových organizací, mezi něž patří například Organizace spojených národů a evropské unie. Tato opatření vždy vedou k zajištění primárních nebo sekundárních prevencí (Emanuel Pecka, 2009). Včasná prevence má daleko větší efekt než samotná léčba jako taková. Pokud by nebyla využívána intenzivní prevence a nebudeme se snažit zastavit či alespoň zredukovat zneužívání drog, hrozí nám, že se vytvoří paralelní existence dvou světů, světu bez drog a druhého, který by tvořil drogovou filosofii života. Tato hrozba by neexistovala, kdyby nebyly návykové látky tak lehce k dostání jako jsou dnes. Bohužel to má co dočinění s mezinárodním obchodem s drogami a velkou poptávkou po nich (Riesel, 1999).

1.11.1 Primární prevence Primární prevence je zaměřena na snížení zájmu o konzumaci a vyhledávání návykových látek. Cílem primární prevence je ovlivnit životní prostředí a hlavně chování lidí, aby zájem o drogu byl nepatrný (Emanuel Pecka, 2009) Primární prevence je především součást rodinné výchovy. Rodina by měla dítě odmalička edukovat o škodlivosti návykových látek. Dítě by mělo vědět, že je droga velmi škodlivá. Dále je důležité, aby dítě mělo nějaké záliby, koníčky, aby smysluplně trávilo volný čas a v neposlední řadě by se v dítěti mělo „pěstovat“ sebevědomí a zodpovědnost. Jedna z dalších možností jsou například preventivní programy, ve kterých působí proškolení vrstevníci (Kopecká, 2015).

24

1.11.2 Sekundární prevence Sekundární prevence se zaměřuje na vyhledávání, rozbor a zajištění léčby těchto již existujících potíží. Cíle jednotlivých institucí po celém světě jsou totožné. (Emanuel Pecka, 2009). U sekundární prevence je důležité zejména rozpoznání ohrožení dotyčného drogou. Ukazatelem je především zhoršený prospěch ve škole, změna kamarádů, neobvyklé chování, krádeže, úbytek tělesné hmotnosti, změněná je také vizuální stránka, dále nejsou neobvyklé nejrůznější konflikty s policí, na těle uživatele můžeme pozorovat například vpichy, zarudlou kůži (Kopecká, 2015).

1.11.3 Terciární prevence Mezi terciární prevenci se řadí samotná léčba závislosti. Ta musí vždy začínat detoxikační léčbou, což je zbavení těla drogy. Patří do ní také léčba ostatních somatických onemocnění vzniklých během závislosti (Kopecká, 2015) Po absolvování léčby je také velmi důležité klientovi pomoci znovu se začlenit do společnosti, najít si práci, bydlení, pokud možno zajistit kontakt s rodinou. Tato prevence má také za úkol předcházet vzniku nejrůznějších infekčních onemocnění jako je například HIV, Hepatitida. K tomuto napomáhají výměnné programy stříkaček a jehel. Neméně důležitá je také psychologická podpora zahrnující například skupinové poradenství, různé motivační tréninky (Kamil Kalina a kol., 2008).

1.9

Represe

Represi definujeme jako soubor donucovacích opatření, které směřují k zabezpečení celospolečenského zájmu. Prevenci nelze považovat jako opozici represe, z toho důvodu, že pokud chceme zabránit dotyčné osobě v nežádoucím chování, je nutno stanovit určitá pravidla jednání, čímž máme na mysli zákony a vyhlášky. V případě jejich porušení jsou stanoveny určité tresty a postihy. Osoba, která pravidla poruší, si musí být vědoma toho, že bude potrestána. V tomto směru je represe chápána zároveň jako prevence. 25

Mezi preventivní prvky represe lze zařadit například alternativní tresty či výchovná opatření při trestání mladistvých. Jedná se o systém, který lze nazvat jako tzv. systém zákonné prevence. Tento systém se považuje za nejúčinnější v prevenci drogové kriminality. Také z ekonomického hlediska jsou alternativní sankce velmi výhodné. V Evropě se klade důraz na tzv. liberální přístup, který především klade důraz na prevenci, avšak represivní opatření proti osobám, které neoprávněně nakládají s návykovými látkami, je zachováno. Ani jeden z těchto přístupů není sám o sobě stoprocentně účinný. Je nezbytné hledat rovnováhu mezi represí, léčbou a prevencí (Mahdalíčková, 2014). Individuální prevence je nezbytná hlavně proto, že slouží především jako výchova pachatele k řádnému životu, jeho navrácení do společnosti a ovlivnění jeho chování, aby bylo v souladu s právním řádem a aby se vyvarovalo nejrůznějším protispolečenským trestným činům (Šámal a kol., 2014).

1.10 Drogová situace v České republice V naší zemi máme plně rozvinutou drogovou scénu, jsme zemí, do které je pravidelně dodáván heroin především z východu, kokain z Jižní Ameriky a kanabinoidy převážně z Afriky. Bohužel jsme cílovou zemí pro nejrůznější druhy psychotropních

látek.

V České

republice

je

nejužívanější

a

nejprodávanější drogou marihuana a pervitin. Trestní činnost páchána organizovanými skupinami je různá, avšak nejčastěji jde o prodej drog, jelikož tento obchod je pro ně nejvýhodnější a nejvíce jim vynáší. Nejčastěji se do výrob a distribuce drog zapojují albánští a kosovští obyvatelé, avšak v poslední době se začínají zapojovat i vietnamské a české komunity. V současné době některé jazyky tvrdí, že je Česká republika tzv. drogový ráj, hned po Holandsku, začínáme být jeho nástupnickým státem. Příčinou jsou především zdejší právní zákony, které jsou velmi benevolentní. Hlavně to především přispívá k výrobě pervitinu a pěstování marihuany. Tyto produkty jsou pak převáženy do okolních zemí, ve kterých jsou mnohem přísnější pravidla a tresty za výrobu a distribuci drog. V České republice je ve varnách vyrobeno za jeden rok asi 6 tun pervitinu. Jeho konzumenty jsou z většiny 26

Češi, ale šíří se samozřejmě i do jiných států Evropy jako je například Slovensko, Bavorsko a Sasko. Hlavním rysem drogové kriminality je vysoká skrytost neboli latence. Velmi negativním jevem je také vědomí, že pod vlivem drog jsou často páchány nejrůznější trestné činy, které mají většinou násilnický, či majetkový charakter. Nutno poznamenat, že drogová situace v České republice se stále zhoršuje. Zvýšil se nárůst pěstování konopí od roku 2007 a velkoobjemová výroba pervitinu od roku 2009. Řadíme sem i trestnou činnost spojenou s potřebou opatřit si drogu, jako jsou nejrůznější krádeže či loupeže. Za posledních 5 let vzrostl počet trestných činů spojených s užíváním drog o více než dvě třetiny (Mahdalíčková, 2014). V první polovině 21. století se do obchodu s drogami v České republice aktivně začaly zapojovat také vietnamské komunity, a to především z toho důvodu, že v jejich zemi je zneužívání a distribuce drog všeobecně velmi odsuzována a odmítána. Hlavním předmětem obchodování je především heroin, pervitin, taneční drogy jako MDMA, ale také látky opiového typu či marihuana. Hlavním zdrojem dovážky heroinu jsou pro ně kosovští Albánci. Naopak pervitin si často vietnamské skupiny vyrábí buď samy, nebo často spolupracují s českými vařiči. Popularita vietnamských dealerů je u narkomanů v České republice poměrně hodně vysoká. Přestože se po roce 2005 díky zásahům české policie poměrně snížila, v poslední době lze pozorovat opět vzrůstající tendenci, největší nárůst lze zaznamenat u produkce marihuany (Nožina, Kraus, 2009). „Náklady na léčení závislých lidí se podobají nákladům na léčení onkologicky nemocných pacientů: Jsou vysoké. S rostoucí mírou chemické závislosti v populaci je spjata rostoucí míra kriminality. Jedinec závislý na tvrdých drogách potřebuje na jejich nákup 20-50000 Kč měsíčně. Legálně je nedokáže získat“(Mahdalíčková, 2014, str. 17).

1.11 Léčba Léčba závislosti na droze je většinou zahájena tzv. Detoxifikací, což je odstranění abstinenčních příznaků. Ty jsou vždy různé a závisí na druhu psychoaktivní

látky.

Začíná

buď

urgentně,

což

je

nejčastěji

při

sebevražedném chování v době intoxikace, při těžkých odvykacích stavech, 27

deliriu a podobně. Volba léčby závisí na psychickém a fyzickém stavu pacienta. Nejčastěji se snažíme vykompenzovat tělesný stav podáváním elektrolytů a tekutin. Úkolem detoxifikace je eliminovat komplikace odvykání a měla by vést až k úplné abstinenci. Ve většině případů jsou používány farmakologické postupy. Zpravidla trvá detoxifikační proces 2-3 týdny. U většiny případů jsou k léčbě závislostí používány tzv. Substituční léky, u kterých se postupně snižuje dávkování, až se vysadí úplně. Při úzkostných stavech pacientů a poruchách spánku jsou podávána sedativa, u etyliků ordinujeme diazepam. U pacientů v deliriu je indikován klomethiazol. Pacientům závislým na opioidech či metamfetaminu podáváme diazepam v kombinaci s tiapridem. Neustále je potřeba monitorovat jak psychický, tak fyzický stav pacienta. U některých závislostí například u závislosti na alkoholu je mnohdy dostačující pouze ambulantní léčba, pokud se nejedná o těžké stavy. Ústavní léčbu indikujeme, pokud ambulantní není dostačující a nevede k žádnému úspěchu. Například při špatné sociální situaci nemocného nebo při poruchách osobnosti. Nejzákladnější metodou je psychoterapie a edukační terapie, kdy se snažíme pacienta o všem poučit, podáváme pacientovi informace o jeho závislosti a příbuzných tématech. Při psychoterapii se mnohdy setkáváme s nejrůznějšími formami psychologické obrany, jako je například popírání daného problému, podceňování problému či obviňováním ostatních. Velmi důležitá je motivace, psychosociální rehabilitace a pomoc navrátit pacienta do života bez návykových látek a fungovat v něm bez nich. Ústavní odvykací léčba většinou trvá 3 měsíce. Doléčování však trvá i několik let. Většinou pacient dochází na psychiatrickou ambulanci či do nejrůznějších poraden (Hosák, Hrdlička, Libiger a kol., 2015) Představa, že každé zneužití drog vede k drogové závislosti, není správná, ale závislost na drogách vzniká jen u těch, kteří drogy zneužívají. Kdyby se nám podařil snížit počet těch, kteří příležitostně či pravidelně užívají návykové látky, vytvořili bychom podmínky pro výrazné snížení počtu závislých. Proces léčby, resocializace a rehabilitace není jen záležitost lékařská nebo psychiatrická. Zasahují do ní i faktory nemedicínské, jako je právní opatření, sociální, nemocenské dávky, ekonomické a tak dále. Má se za to, že prvořadým krokem při léčbě narkomana je rozpoznání příčin, vedoucích 28

k rozvoji jeho závislosti na droze a dále pak vhodně zvolená již zmiňovaná rehabilitační metoda. V některých státech je užívání určitých drog legální a společensky uznávané. Například v Asii je povoleno užívání opia, žvýkání listů koky, v Jižní Americe je běžné žvýkání koky, jinde zase kouření hašiše. V zemích, kde se toleruje užívání opia, se často setkáváme i s rostoucím počtem lidí, kteří jsou na něm závislí. Samotné užívání opia však není pokládáno za návyk. V takových podmínkách je poté volen speciální druh léčby. Je zapotřebí vypracovat takové preventivní zásahy, které jsou schopny změnit postoje společnosti k užívání drog. Léčebná opatření v boji proti závislostem na drogách mají ve všech zemích jistou tradici a tím byly získány i určité zkušenosti. V České republice se nejčastěji setkáváme se závislostí na alkoholu, proto máme i velmi bohaté zkušenosti s léčbou tohoto charakteru. Po druhé světové válce byl založen systém komplexní péče o závislé na alkoholu, poté se tyto metody začaly užívat i u závislostí na jiných látkách. V té době se závislosti objevovaly u mladých lidí velmi zřídka, ve většině případů se jednalo o narkomany ve středním věku života. V České republice se léčba závislostí uskutečňuje v psychiatrických nemocnicích, ty mají většinou vyhrazená samostatná oddělení pro léčbu nejrůznějších závislostí (Janík, Dušek, 1990).

1.12 Hodnotový systém člověka „Hodnotou je to, co je považováno za důležité, čemu jednotlivec, či skupina přikládá význam, co je pro jednotlivce, nebo skupinu explicitně, či implicitně žádoucí, a co ovlivňuje výběr z možných způsobů, nástrojů a cílů činnosti“(Lukášová, Nový a kol., 2004, str. 16) Jednou z věcí, které jsou velmi důležité pro duševní rozvoj člověka a jsou nezbytné pro dosažení našich cílů jsou hodnoty, které člověk vyznává a kterými se řídí. Udávají nám, na čem stojí náš život, jak přistupujeme ke svému okolí a celkově, jak pohlížíme na svět a čemu dáváme v životě přednost. Díky naším hodnotám si samy určujeme naši životní cestu. Hodnot může být několik a jejich definice není úplně jednoduchá. Lze je rozdělit na 29

duchovní, intelektuální, citové, fyzické, morální a vitální. Hodnotový systém člověka vychází především ze zkušeností z dětství a puberty. Čím je však člověk starší, tím se jeho hodnotový systém v průběhu jeho života mění (Béreš, 2013) Hodnoty člověka jsou spjaty s teorií potřeb, které v roce 1954 rozvinul představitel humanistické psychologie Abraham Maslow. Vytvořil tzv. pyramidu lidských potřeb, kde na spodu pyramidy uvedl fyziologické, nejzákladnější potřeby člověka, tedy potřebu jíst, pít, dýchat apod. Dále pak uvedl potřebu bezpečí, ochrany, ve třetím „patře“ pyramidy je potřeba sounáležitosti, kontaktu s lidmi, další políčko se týká potřeby uznání a úcty a na vrcholku pyramidy je uvedena potřeba seberealizace. Všechny tyto hodnoty jsou pro člověka velmi důležité a měly by být vždy uspokojovány (Schranner, 2011)

30

2 Výzkumná část

2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky

Cíl 1: Zmapovat zkušenosti všeobecných sester s ošetřovatelskou péčí o drogově závislé pacienty.

Výzkumné otázky: 1) Jak často se všeobecné sestry setkávají s drogově závislými pacienty? 2) Na jakých odděleních se všeobecné sestry nejčastěji setkávají s drogově závislými pacienty? 3) Jaké mají všeobecné sestry zkušenosti s praxí v zařízeních pro drogově závislé pacienty? Cíl 2: Zjistit míru profesionality všeobecných sester v ošetřovatelské péči o drogově závislé pacienty.

Výzkumné otázky: 1) Chrání všeobecné sestry dostatečně samy sebe před rizikem nákazy infekční chorobou při ošetřování drogově závislých pacientů? 2) V čem všeobecné sestry spatřují největší riziko při ošetřování drogově závislých pacientů? 3) Jak všeobecné sestry pohlíží na ošetřování pacientů, kteří jsou nakaženi nějakou závažnou infekční chorobou?

31

2.2 Metodika výzkumu Pro sběr informací jsem využila kvantitativní výzkum formou dotazníku, protože je práce s dotazníky pro výzkumníka pohodlná a poměrně snadno, rychle a s nízkými náklady získá dobře zpracovatelné informace od velkého počtu respondentů. Vhodně sestavený dotazník s jednoduše formulovanými otázkami málo zatěžuje respondenty a jeho vyplnění je časově nenáročné, což zvyšuje ochotu ke spolupráci. Můj dotazník byl zcela anonymní a obsahoval celkem 14 otázek. Z toho 9 bylo otevřeného typu a 5 uzavřeného. Byl určen pro všeobecné sestry na nejrůznějších odděleních.

2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Výzkum byl určen pro všeobecné sestry z oddělení nejrůznějšího typu. Jako sledovaný vzorek respondentů byly osloveny všeobecné sestry v nemocnici Kyjov. Rozdáno bylo celkem 115 dotazníků a vrátilo se mi jich 103.

2.4 Průběh výzkumu Výzkum probíhal v období od Ledna 2015 do Dubna 2015. Dotazník byl respondentům odevzdán 15. 1. 2016. Všichni respondenti byli instruováni a poučeni o způsobu vyplňování dotazníku, o zaručení jejich anonymity a dobrovolné povaze dotazníku.

2.5 Zpracování získaných dat Ke zpracování získaných dat jsem použila počítačový program Microsoft Office Word 2013 pro text. A Microsoft Office Excel 2013 pro zpracování tabulek a matematické výpočty. Výsledky jsou uvedeny v procentech (%).

32

2.6 Výsledky výzkumu

Otázka v dotazníku č. 1: Kolikrát v životě jste se v souvislosti s vaším povoláním setkala s drogově závislým pacientem?

14%

1x-5x 6x-10x

21%

více než 10x

65%

Graf 1 Počet setkání s drogově závislými pacienty

Z grafu 1 vyplývá, že většina respondentů, tedy 65 %, se v rámci své profese setkalo s drogově závislým uživatelem 1x-5x za život. 21% se s drogově závislým pacientem setkalo 6x-10x a pouze 14 % více než 10x v životě.

33

Otázka v dotazníku č 2: Na jakém oddělení se nejčastěji setkáváte s drogově závislými pacienty?

14%

chirurgie interna

86%

Graf 2 Oddělení, na nichž se všeobecné sestry nejčastěji setkávají s drogově závislými uživateli

Z grafu 2 vyplívá, že většina všeobecných sester, tedy 86 % se s drogově závislými uživateli nejčastěji setkává na odděleních chirurgického typu. Pouze 14 % respondentů odpovědělo, že se nejčastěji setkávají s drogově závislými uživateli na odděleních typu interního.

34

Otázka v dotazníku č. 3: Pracovala jste někdy ve specializačním zařízení pro drogově závislé pacienty?

5%

ne ano

95%

Graf 3 Práce ve specializačních zařízeních pro drogově závislé pacienty

Z grafu č. 3 můžeme vyčíst, že pouze 5 % všeobecných sester někdy pracovalo ve specializačních zařízeních pro drogově závislé pacienty a 95 % sester nemá žádnou zkušenost s praxí ve specializačních zařízeních pro drogově závislé pacienty.

35

Otázka v dotazníku č. 4: Pokud jste na předchozí otázku odpověděla ano, na kterém pracovišti jste pracovala?

K-centrum 23%

lůžkové od. 77%

Graf 4 Práce ve specializačních zařízeních

Graf č. 4 nám říká, že 5 % z mých dotazovaných odpovědělo, že ve svém životě pracovali na lůžkovém oddělení pro drogově závislé, 2 % z mých respondentů pracovalo v K-centrech a zbylých 93 % ve specializačních odděleních pro drogově závislé pacienty nikdy nepracovalo.

36

Otázka v dotazníku č. 5: Jaké výkony jste u těchto pacientů nejčastěji prováděla?

odborné výkony

Zajištění správné výživy a hygieny

33%

67%

Graf 5 Výkony nejčastěji prováděné u drogově závislých pacientů

Z grafu č. 5 můžeme zjistit, že 67 % dotazovaných provádělo u drogově závislých pacientů většinou výkony týkající se zajištění správné výživy a hygieny a pouze 35 % u těchto pacientů provádělo výkony odborné, jako je například odběr krve, měření FF apod.

37

Otázka v dotazníku č. 6: Používáte ochranné pracovní pomůcky a prostředky, např. Rukavice při každém kontaktu s drogově závislým pacientem?

11%

7%

ne ano ne vždy

82%

Graf 6 Užívání pracovních ochranných pomůcek při kontaktu s drogově závislým uživatelem

Z grafu č. 6 vyplývá, že většina všeobecných sester tedy 82 % používají ochranné pracovní pomůcky a prostředky při každém kontaktu s drogově závislým uživatelem. 11 % z mých respondentů odpovědělo, že ne vždy používají ochranné pomůcky při kontaktu s drogově závislými pacienty a 7 % z dotazovaných odpovědělo, že ochranné pomůcky při kontaktu s těmito pacienty nepoužívá.

38

Otázka v dotazníku č. 7: Pokud se stane, že se omylem píchnete o jehlu použitou od pacienta, o kterém víte, že užívá drogy, jak se zachováte? Ihned po poranění nechám ránku vykrvácet, abych snížila riziko nákazy,ranku ošetřím desinfekčním prostředkem, za několik dnů si nechám udělat testy, zda nejsem něčím nakažená. V první řadě si vydezinfikuji místo poranění dezinfekčním roztokem s virucidním účinkem, zajistím spontánní krvácení, poranění nahlásím vedoucímu pracovníkovi, zaznamenám do dokumentace, dle potřeby zajistím imunoprofylaxi, pacientovi odebereme krev na vyš

5%

95%

Graf 7 Reakce na píchnutí o jehlu od pacienta užívající drogy

Z grafu 7 zjišťujeme reakce všeobecných sester na píchnutí se o jehlu od drogově závislého pacienta. 95 % respondentů odpovědělo správně, tedy by si v první řadě místo poranění vydezinfikovali roztokem s virucidním účinkem, poté by zajistili spontánní krvácení, poranění by nahlásili vedoucímu pracovníkovi, uvedli by záznam do dokumentace, zajistili by imunoprofylaxi a poté odebrali krev pacientovi na vyšetření, zda není nakažen nějakou infekcí. Pouze 5 % z dotazovaných odpovědělo nesprávně, tedy že by ihned po poranění nechali ranku vykrvácet, aby snížili riziko nákazy, poté ranku ošetřili desinfekcí a za několik měsíců by si nechali udělat testy, zda nejsou něčím nakaženi

39

Otázka v dotazníku č. 8: Provádíte HDR po každém kontaktu s drogově závislým pacientem?

5%

4%

ne ano ne vždy

91%

Graf 8 HDR při kontaktu s drogově závislým pacientem

Graf číslo 8 znázorňuje, že 91 % všeobecných sester provádí hygienickou desinfekci rukou při každém kontaktu s drogově závislým pacientem. 5 % dotazovaných sester odpovědělo, že ne vždy provádí hygienu rukou při kontaktu s drogově závislým a pouze 4 % odpovědělo, že HDR vůbec neprovádí.

40

Otázka v dotazníku č. 9: Když pečujete o drogově závislého pacienta, o kterém víte, že je nakažen nějakou vážnou kapénkovou infekcí, použijete ústenku?

7%

ano ne vždy

93%

Graf 9 Používání ústenky při péči o drogově závislého pacienta nakaženého kapénkovou infekcí

Z grafu č. 9 vyplývá, že většina všeobecných sester, tedy 93 % používá ústenku, v případě, že pečují o pacienta, o němž vědí, že je nakažen nějakou vážnou kapénkovou infekcí a pouze 7 % odpovědělo, že ne vždy by v tomto případě ústenku použilo.

41

Otázka v dotazníku č. 10: V čem podle vás spočívá největší riziko při ošetřování drogově závislých pacientů? V agresivním chování od drogově závislého a možnosti použití násilí V nakažení se nějakou infekcí ( HIV, TBC a jiné) 6%

94%

Graf 10 Největší riziko při ošetřování drogově závislých uživatelů

Z grafu číslo 10 můžeme vyčíst, že největší riziko v péči o drogově závislého pacienty všeobecné sestry spatřují v možnosti nakažení se nějakou infekcí například HIV, TBC a jiné. Pouze 6 % odpovědělo, že největší riziko spatřují v možnosti agresivního chování tohoto pacienta.

42

Otázka v dotazníku č. 11: Jakých následků se nejvíce obáváte po nakažení se infekční chorobou od uživatele drog? snížená kvalita života

společenské odloučení

zdravotní následky

16%

7%

77%

Graf 11 Největší obavy po nákaze infekční chorobou od uživatele drog

Graf č. 11 nám popisuje obavy všeobecných sester po potencionálním nakažení se nějakou infekční chorobou od drogově závislého pacienta. Většina všeobecných sester, tedy 77 % odpověděla, že by se nejvíce obávala zdravotních následků, 16 % má strach ze společenského odloučení a 16 % z dotazovaných odpovědělo, že by měli obavy ze snížení kvality jejich života.

43

Otázka v dotazníku č. 12: Chováte se jinak při ošetřování potencionálně zdravého pacienta a při ošetřování pacienta nakaženého nějakou závažnou nakažlivou infekcí například virem HIV? Ano, k vůli strachu z nákazy používám více ochranných pomůcek Ano, snažím se o co nejmenší fyzický kontakt Ne, mé chování se nijak neliší 10% 8%

82%

Graf 12 Rozdíly v péči o potencionálně zdravého pacienta a o pacienta nakaženého nějakou závažnou infekcí

Graf č. 12 nám popisuje, že 82 % z dotazovaných dělá rozdíl v péči o potencionálně zdravého pacienta a o pacienta, který je nakažen nějakou vážnou infekcí v tom, že kvůli strachu z nákazy používají u nakaženého pacienta více ochranných pomůcek. 8 % respondentů odpovědělo, že se snaží o co nejmenší fyzický kontakt a 10 % dotazovaných odpovědělo, že se jejich chování nijak neliší.

44

Otázka v dotazníku č. 13: Odmítla byste někdy ošetřit drogově závislého pacienta nakaženého nějakou vážnou infekční chorobou?

29%

NE ANO SPÍŠE NE

8%

63%

Graf 13 Odmítnutí ošetření pacienta nakaženého vážnou infekční chorobou

Z grafu č. 13 vyplývá, že 63 % všeobecných sester by nikdy neodmítlo ošetřit drogově závislého pacienta nakaženého nějakou vážnou infekční chorobou, 29 % odpovědělo spíše ne a pouze 8 % z mých respondentů odpovědělo, že by odmítli ošetřit drogově závislého pacienta nakaženého nějakou infekcí.

45

Otázka v dotazníku č. 14: Jak zareagujete, pokud se vám drogově závislý pacient bude chovat agresivně, slovně, či fyzicky vás napadat?

Celkem Nebudu s ním bojovat, při slovním napadání se budu snažit zachovat si klidnou hlavu, neargumentovat ho a při fyzickém násilí neprodleně zavolám pomoc ostatního personálu. Nechám se napadat a budu doufat, že ho agresivní nálada brzy přejde rozhodně mu to vrátím, líbit si to nenechám 2%

4%

94%

Graf 14 Reakce na agresivní chování od drogově závislého pacienta

Z grafu č. 14 vyplývá, že 94 % všeobecných sester, tedy většina by při slovním napadení od drogově závislého pacienta reagovali tak, že by s ním nebojovali, snažili by se zachovat si klidnou hlavu, neargumentovali by ho a při fyzickém násilí by neprodleně zavolali pomoc ostatního personálu. 4 % z respondentů odpovědělo, že by si to rozhodně nenechali líbit a agresivnímu pacientovi by to nějakým způsobem vrátili a 2 % z dotazovaných by se nechalo napadat a doufali by, že pacienta agresivní nálada přejde.

46

2.6 Diskuze Výzkum jsem zpracovala na základě dotazníkového šetření v nemocnici Kyjov. Dotazník mi správně vyplnilo 102 sester. Na začátku výzkumu jsem si stanovila dva cíle. Prvním cílem bylo zjistit, jaké mají všeobecné sestry zkušenosti s ošetřovatelskou péčí o drogově závislé pacienty a druhým cílem bylo zjistit míru jejich profesionality v ošetřovatelské péči o drogově závislé pacienty. K těmto cílům jsem si stanovila výzkumné otázky. K prvnímu cíli se vztahovaly 3 výzkumné otázky a to: Výzkumná otázka č. 1 - Jak často se všeobecné sestry setkávají s drogově závislými pacienty? K této výzkumné otázce se vztahuje otázka z dotazníku č. 1. Pomocí této otázky jsem zjistila, že se úplně všechny mé respondentky minimálně jednou za život v souvislosti s jejich povoláním setkali s drogově závislým pacientem. Což jsem nepředpokládala. 65 % mých respondentů odpovědělo, že se s drogově závislým uživatelem setkalo 1x-5x za život, 21 % odpovědělo, že se s drogově závislým pacientem setkalo 6x-10x za život a pouze 14 % se s drogově závislým pacientem setkalo více než 10x. Výzkumná otázka č. 2 - Na jakých odděleních se všeobecné sestry nejčastěji setkávají s drogově závislými pacienty? K této výzkumné otázce se vztahuje otázka z dotazníku č. 2. Touto otázkou jsem zjišťovala, na jakých odděleních se všeobecné sestry s drogově závislými pacienty nejčastěji setkávají. Vyšlo mi, že nejčastěji se s nimi setkávají na odděleních chirurgického typu, celých 86 % respondentů takto odpovědělo, což jsem také předpokládala vzhledem k časté potřebě chirurgického zásahu u nejrůznějších komplikací injekčního užívání drog. Pouze 14 % dotazovaných odpovědělo, že se s těmito pacienty častěji setkávají na odděleních typu interního. Výzkumná otázka č. 3 - Jaké mají všeobecné sestry zkušenosti s praxí v zařízeních pro drogově závislé pacienty? K této výzkumné otázce se vztahuje otázka z dotazníku č. 3, 4 a 5. Pomocí této výzkumné otázky jsem došla k tomu závěru, že pouze 5 % z dotazovaných již někdy pracovalo ve specializovaných zařízeních pro drogově závislé pacienty. Ve většině 47

případů se jednalo o práci v lůžkových zařízeních pro drogově závislé pacienty. Pouze 2 % dotazovaných pracovala v K-centrech. Nejčastěji prováděné výkony byly u těchto pacientů zjištěny výkony v oblasti zajištění správné výživy a hygieny u drogově závislých, tyto výkony nejčastěji provádělo celých 67 % a pouze 33 % respondentů odpovědělo, že u drogově závislých pacientů nejčastěji prováděli spíše výkony odborné, jako jsou odběry krve, měření fyziologických funkcí apod. Ve výzkumu Venduly Hanzalové se můžeme dozvědět, že nejvíce využívané služby od pacientů navštěvujících různá specializační zařízení pro drogově závislé jsou především výměnné programy, dále testování nejrůznějších infekčních onemocnění, poradenství v sociální oblasti, drogové poradenství a využívání hygienického a potravinového servisu. (Hanzalová, 2014). Sztarsichová ve svém výzkumu uvádí, že v jejích rozhovorech sestry uvedly, že specifikem v ošetřovatelské péči o intoxikovaného pacienta je zajištění pacienta, proti dalšímu ublížení nebo intoxikaci, jinak se ošetřovatelská péče nemění od ošetřovatelské péče na standartních odděleních. (Sztarsichová, 2015). K cíli 2. Tedy ke zjištění míry profesionality všeobecných sester v péči o drogově závislé pacienty, jsem si opět stanovila 3 výzkumné otázky. Výzkumná otázka č. 1 - Chrání všeobecné sestry dostatečně samy sebe před rizikem nákazy infekční chorobou při ošetřování drogově závislých pacientů? K této výzkumné otázce se stahují dotazníkové otázky č. 6, 7, 8 a 9. Pomocí této výzkumné otázky jsem došla k názoru, že ne všechny sestry se dostatečně chrání před potencionálním nakažením se nějakou infekcí od drogově závislého pacienta. Ochranné pracovní pomůcky používá při kontaktu s pacientem 82 % všeobecných sester, což je dle mého názoru málo, protože riziko nákazy při jakémkoli kontaktu s drogově závislým je poměrně vysoké. 7 % z dotazovaných odpovědělo, že ochranné pracovní pomůcky vůbec nepoužívá a 11 % odpovědělo, že ne vždy tyto pomůcky používají. Další otázkou v mém dotazníku jsem zjišťovala, zda všeobecné sestry vědí, jak zareagovat při píchnutí se o jehlu od potencionálně nakaženého pacienta užívajícího drogy. 95 % respondentů vědělo, jak zareagovat a odpovědělo správně, 5 % odpovědělo špatně a v této situaci by se tyto sestry nezachovaly profesionálně. Dále jsem díky této výzkumné otázce také zjistila, že 91 % sester provádí hygienickou 48

desinfekci rukou po kontaktu s drogově závislým pacientem, 5 % odpovědělo, že ne vždy tuto hygienu provádí a 4 % odpověděla, že HDR v této situaci vůbec neprovádí, což mě opět velmi nemile překvapilo. Ve výzkumu Ludmily Duškové z roku 2012, se můžeme dozvědět, že z celkového počtu 392 odpovědí, kdy odpovídalo 106 respondentů, 104 dotazovaných označilo, že HDR provádí pouze po kontaktu s pacientem. 85 respondentů vybralo možnost, že HDR provádí po rizikovém kontaktu s tělními tekutinami pacienta. 83 dotazovaných provádí HDR před aseptickými výkony, 67 respondentů označilo možnost, že HDR provádí pouze před kontaktem s pacientem a 53 dotazovaných zvolilo variantu po kontaktu s prostředím pacienta (Dušková, 2012). Poslední věc vztahující se k této výzkumné otázce, která mne zajímala byla, zda všeobecné sestry použijí ústenku při ošetřování drogově závislého pacienta, o němž vědí, že trpí nějakou vážnou kapénkovou infekcí. Zjistila jsem, že 93% v tomto případě ústenku použije, 7 % odpovědělo, že ne vždy použije ústenku v takové situaci a 9 % odpovědělo, že ústenku nepoužije. Bodkin ve své knize udává, že je naprosto nezbytné provádět ochranná opatření při každém kontaktu nejen s rizikovým pacientem, například důkladné mytí rukou a dezinfekce by měla být nezbytností. Pokud pacient produkuje nějaké sekrety či nejrůznější biologický materiál, měla by sestra použít ochrannou zástěru. Znečištěné prádlo od pacientů by mělo být rozděleno podle znečištění a pacientova zdravotního stavu do pytlů a posléze vypráno v prádelně. Pacienti s AIDS a podobně závažnými infekcemi by měli být ošetřováni v samostatném pokoji s univerzálními pomůckami a preventivními opatřeními proti možné kontaminaci krví a ostatními sekrety. (Bodkin, 2006) Alena Kučírková ve svém výzkumu uvádí, že se všichni respondenti shodli na zvýšeném používání ochranných pomůcek nebo alespoň jejich řádném dodržování (Kučírková, 2014). Podobně odpovídali i dotazované sestry v mém výzkumu. Výzkumná otázka č. 2 - V čem všeobecné sestry spatřují největší riziko při ošetřování drogově závislých pacientů? K této výzkumné otázce se vztahují dotazníkové otázky č. 10 a č. 11. Zde jsem zjistila, že největší riziko při péči o drogově závislého pacienta spatřují všeobecné sestry z většiny tedy z 94 % v možnosti nakažení se nějakou infekční chorobou. Pouhých 6% se nejvíce obává možného agresivního chování tohoto pacienta. S těmito pacienty je však více pravděpodobné se setkat na psychiatrických odděleních a zařízeních pro 49

drogově závislé pacienty. Petr a Marková ve své literatuře uvádějí, že mnoho takto nemocných pacientů bývá velmi agresivních, odmítají poskytovanou péči, jsou vůči personálu nedůvěřiví a spolupráce s nimi může být velmi obtížná. Zachování odpovídajícího přístupu a zároveň zajištění důstojného zacházení s těmito pacienty klade vysoké nároky na osobnost zdravotníka. Dále udávají, že pro snazší vyrovnání se s těmito komplikovanými pacienty je důležitá např. dobrá atmosféra ve zdravotnickém týmu, dostatek času na odpočinek, péče o duševní hygienu a možnost ventilovat emoce, které péče o komplikované pacienty vyvolává. (Petr, Marková a kol., 2014). Dále jsem ve svém výzkum zjistila, že se všeobecné sestry při potencionální nákaze od drogově závislého pacienta nejvíce obávají zhoršeného zdraví, tedy vážných zdravotních následků. Takto odpovědělo celých 77 % z mých respondentů. Zbylých 16 % se obávají snížené kvality jejich života a 7 % z dotazovaných odpovědělo, že by mělo největší strach ze společenského odloučení. Sztarsichová ve svém výzkumu uvádí, že většina sester považuje za nejčastější a nejobávanější problém agresivitu, nespolupráci a obtížnou komunikaci při ošetřovatelské péči o intoxikované pacienty. (Starsichová, 2015) Výzkumná otázka č. 3 - Jak všeobecné sestry pohlíží na ošetřování pacientů, kteří jsou nakaženi nějakou závažnou infekční chorobou? Pomocí této výzkumné otázky jsem zjistila, že rozdíly v ošetřovatelské péči o potencionálně zdravého pacienta a závislého pacienta nakaženého nějakou infekční chorobou dělá celých 82 % všeobecných sester, a to převážně rozdíly takové, že kvůli strachu z nakažení se nějakou infekcí používají více ochranných pracovních pomůcek. 10 % respondentů odpovědělo, že se jejich chování nijak neliší, což mi moc profesionální nepřijde, protože v tomto případě je rozhodně potřeba více se chránit a mít se více na pozoru než při ošetřování pacienta „zdravého“. 8 % dotazovaných odpovědělo, že se v tomto případě snaží o co nejmenší fyzický kontakt, což rozhodně také není správně, protože ve většině případů je ten fyzický kontakt s pacientem potřeba. Dále jsem se dozvěděla, jak by reagovaly všeobecné sestry na agresivní chování od závislého pacienta a zjistila jsem, že 94 % respondentů by reagovalo správně, tedy při slovním napadení by se snažili zachovat klid, neargumentovat pacienta a při fyzickém útoku by neprodleně zavolali pomoc ostatního personálu. 4 % z oslovených sester odpověděly, že by si to nenechaly líbit a pacientovi by se to snažili nějakým způsobem vrátit, což je dle mého názoru nesmysl a rozhodně by to nevedlo o 50

ničemu dobrému. 2 % sester odpověděla, že by se nechala napadat a počkaly by, než agresivního pacienta jeho nálada přejde, což také není nejchytřejší přístup, protože ho samozřejmě přejít vůbec nemusí a může to gradovat a dopadnout velmi špatně.

2.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Díky svému výzkumu jsem zjistila, že ne všechny všeobecné sestry jsou důsledně informované v oblasti ošetřovatelské péče o drogově závislé pacienty. Co mě nejvíce překvapilo je fakt, že celých 100 % z mých respondentů odpovědělo, že se v životě minimálně jednou setkalo s drogově závislým pacientem, ale téměř čtvrtina odpověděla, že ne vždy používá ochranné pracovní pomůcky, jako jsou rukavice apod. při kontaktu s těmito rizikovými pacienty. Domnívám se, že někteří zdravotníci si riziko možnosti nákazy od těchto pacientů pořádně neuvědomují a nechtějí si ho připouštět. Mnohokrát ve své praxi v nemocnici jsem se setkala s tím, že sestry prováděly nejrůznější výkony, ať už se jednalo o odběr krve, moče a podobně, vůbec nepoužívaly rukavice. Ne jednou to bylo na specializačních odděleních pro pacienty závislé na drogách, či alkoholu. Myslím si, že tímto sestry opravdu velmi riskují a hazardují se svým zdravím. Na druhou stranu celých 94 % sester odpovědělo, že největší riziko při ošetřovatelské péči o drogově závislého pacienta spatřují v možnosti nakažení se nějakou infekční chorobou. Možná řešení tohoto problému respektive nedostatku by mohla být možnost občasných přednášek pro zdravotnické pracovníky, tedy v našem případě pro všeobecné sestry, zaměřená na důležitost ochrany před nejrůznějšími nákazami při ošetřovatelské péči nejen o rizikové pacienty, dostupná literatura na toto téma, osvěta, nejrůznější výstražné letáky na nástěnkách v nemocnicích, semináře, studium odborné literatury a v neposlední řadě bych navrhovala zpřísnění používání ochranných pomůcek od vedení oddělení. Staniční sestry by na tuto problematiku měly dle mého názoru více dohlížet.

51

Závěr Ve své bakalářské práci jsem se snažila přinést informace o drogové problematice. V teoretické části s názvem Současný stav problematiky, jsem se zaměřila na drogy, jako takové, mohli jste se v ní dozvědět něco z historie drog, jaké je jejich dělení, účinky, co je to represe, jaká je prevence drogové závislosti, dále je v mé bakalářské práci popsána drogová situace v České republice a ke konci jste se dozvěděli, jaká je možná léčba jednotlivých závislostí. Při psaní teoretické části mé práce, tedy současného stavu problematiky, jsem čerpala z mnoha nejrůznějších zdrojů, aby byla má práce objektivní. Ve výzkumné části jsem se chtěla především dozvědět, jak bohatou praxi mají všeobecné sestry s ošetřováním drogově závislých pacientů a jak se v těchto situacích chovají, zda vědí, jak postupovat co se týče péče o drogově závislého pacienta, jestli jednají profesionálně a především, zda dostatečně chrání samy sebe, aby se vyhnuly potencionální nákaze od pacienta nakaženého nějakou infekční chorobou. Výsledky byly většinou dle mého názoru docela přijatelné. Ve své bakalářské práci jsem si stanovila dva cíle. Prvním cílem jsem měla zmapovat zkušenosti všeobecných sester s ošetřovatelskou péčí o drogově závislé pacienty. Díky výzkumným a dotazníkovým otázkám vztahujících se k tomuto cíli jsem zjistila, že se všechny dotazované sestry, tedy 100 %, v jejich životě v rámci zdravotnické kariéry minimálně jednou za život setkaly s drogově závislým pacientem. Nejčastěji se tyto sestry s drogově závislými setkávají na odděleních chirurgického typu, což jsem také předpokládala. 7 % dotazovaných sester již někdy pracovalo ve speciálních zařízeních pro drogově závislé pacienty. Převládala lůžková oddělení. Pouze 2 % respondentů odpověděla, že mají zkušenost s prací v K-centrech. Pomocí stanoveného cíle č. 2, tedy zjistit míru profesionality všeobecných sester v ošetřovatelské péči o drogově závislé pacienty, jsem přesto zjistila, že jisté a relativně vysoké procento dotazovaných respondentů, tedy 18 % odpovědělo, že ne vždy používá ochranné pracovní pomůcky při kontaktu s drogově závislými pacienty, což mi přijde velmi riskantní, protože nikdy nemůžeme vědět, zda není pacient nakažený nějakou přenosnou chorobou. Také mě to překvapilo především z toho důvodu, že při zjišťování největších obav sester v ošetřovatelské péči o tyto pacienty, celých 94 % odpovědělo, že mají největší strach z možného přenosu nějaké infekční choroby, přesto se 7 % z nich dostatečně nechrání. 52

Co se týče reakcí na agresivní chování drogově závislého pacienta, 94 % respondentů by reagovalo správně, tedy by se snažili zachovat klid, nijak by pacienta neargumentovali, nehádali se s ním a při fyzickém napadání by neprodleně zavolali pomoc ostatního personálu. Překvapilo mě však, že zbylých 6 % by reagovalo velmi riskantně a neprofesionálně. Tedy, že by si to nenechali líbit a že by to pacientovi chtěli nějakým způsobem vrátit, bránit se, nebo by se na druhou stranu nechali napadat a doufali, že s agresivním přístupem pacient brzy spontánně skončí. Myslím si, že některé sestry mají k této problematice hodně laxní přístup a neuvědomují si, jaké by jejich nerozvážné a především neprofesionální chování mohlo mít následky. Pevně doufám, že si časem nejen sestry, ale všichni zdravotničtí pracovníci uvědomí především důležitost používání ochranných pracovních pomůcek a zajištění dostatečné hygieny.

53

Seznam použité literatury

MAHDALÍČKOVÁ, J. Víme o drogách všechno? Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-589-4 ČEVELA R. a kol. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2860-5 MATOUŠKOVÁ, I. Aplikovaná forenzní psychologie. Praha: Grada, 2013. ISBN 97880-247-4580-0 ŠTEFAN J. a kol. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada, 2005. ISBN 8024709317 BLINKA l. a kol. Online závislosti. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-247-5311-9 GEISSLEROVÁ E. Mít přehled. Praha: Národní institut pro další vzdělávání, 2012. ISBN 8087449029 KALINA K. a kol. Klinická adiktologie. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4331-8 BLAŽEJOVSKÝ M. Drogy v dopravě. Čr: Wolters kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478903 PLEVOVÁ I. Ošetřovatelství 1. Praga: Grada, 2011, ISBN 978-80-247-3558-0 KASPER H. Výživa v medicíně a dietika. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4533-6 HOSÁK L. a kol. Psychiatrie a pedopsychiatrie, Praha: Karolinum, 2015. ISBN 9788024629988

LÜLLMANN H. a kol. Barevný atlas farmakologie, Praha: Grada: 2012. ISBN 978-80247-3908-3 KRÁLÍKOVÁ E a kol. Jak přestat kouřit? Praha: Pragma, 1998. ISBN 80-85800-62-4

54

KRÁLÍKOVÁ E. a kol. Závislost na tabáku. Praha: ADAMIRA, 2013. ISBN 978-80904217-4-5 KALINA K. a kol. Klinická adiktologie. Praha: GRADA, 2008. ISBN 8024714116 KELNAROVÁ J., MATĚJKOVÁ E. Psychologie 2. díl. Praha: Grada, 2014. ISBN 97880-247-3600-6 LÁTALOVÁ K. Agresivita v psychiatrii. Praha: GRADA, 2013. ISBN 978-80-2474454-4 OCISKOVÁ M. a kol. Stigmatizace a sebestigmatizace u psychických poruch. Praha: GRADA, 2015. ISBN 978-80-247-5199-3 RIESEL P. Lesk a bída drog. Praha: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-348-9 PECKA E. Sociologie politiky. Praha: Grada, 2009. ISBN 9788024727936 KOPECKÁ I. Psychologie 3. Díl. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-3877-2 ŠÁMAL P. a kol. Trestní právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-807478-616-7 NOŽINA M., KRAUS F. Kriminální sítě ve vietnamské diaspoře. Praha: ÚSTAV MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ, 2009. ISBN 978-80-86506-82-1 JANÍK A., DUŠEK K. Drogy a společnost. Praha: Avicenum, 1990. ISBN 80-2010087-3 LUKÁŠOVÁ R. a kol. Organizační kultura. Praha: Grada, 2004. ISBN 8024706482 BÉREŠ M. Kouč vlastního života. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4689-0 SCHRANNER M. Umění vyjednávat a přesvědčit v obtížných situacích. Praha: Grada, 2011. ISBN 9788024736099 HANZALOVÁ V.: Specifika sociální práce u klientů s drogovou závislostí. České Budějovice, 2014. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta Katedra sociální práce. Vedoucí práce: PhDr. David Urban, Ph.D.

55

SZTARSICHOVÁ B.: Ošetřovatelská péče o intoxikované paciety. České Budějovice, 2015. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Fakulta zdravotně sociální, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence. Vedoucí Mgr. Zdeňka Pavelková. BODKIN C. The pocket guide for HIV and AIDS Nursing care. South Africa: JUTA and co. Ltd, 2006. ISBN 978-0721-71932 KUČÍRKOVÁ A.: Infekční rizika při práci sester na lůžkových odděleních. České Budějovice, 2014. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta Katedra ošetřovatelství a porodní asistence. Vedoucí Mgr. Alena Polanová. PETR T., MARKOVÁ E. Ošetřovatelství v psychiatrii: Praha: Grada, 2014. ISBN 97880-247-4236-6

56

Seznam tabulek a grafů

Graf 1 Počet setkání s drogově závislými pacienty ....................................................... 33 Graf 2 Oddělení, na nichž se všeobecné sestry nejčastěji setkávají s drogově závislými uživateli ........................................................................................................................... 34 Graf 3 Práce ve specializačních zařízeních pro drogově závislé pacienty .................... 35 Graf 4 Práce ve specializačních zařízeních.................................................................... 36 Graf 5 Výkony nejčastěji prováděné u drogově závislých pacientů .............................. 37 Graf 6 Užívání pracovních ochranných pomůcek při kontaktu s drogově závislým uživatelem ....................................................................................................................... 38 Graf 7 Reakce na píchnutí o jehlu od pacienta užívající drogy ..................................... 39 Graf 8 HDR při kontaktu s drogově závislým pacientem .............................................. 40 Graf

9 Používání ústenky při péči o drogově závislého pacienta nakaženého

kapénkovou infekcí ......................................................................................................... 41 Graf 10 Největší riziko při ošetřování drogově závislých uživatelů ............................. 42 Graf 11 Největší obavy po nákaze infekční chorobou od uživatele drog ...................... 43 Graf 12 Rozdíly v péči o potencionálně zdravého pacienta a o pacienta nakaženého nějakou závažnou infekcí................................................................................................ 44 Graf 13 Odmítnutí ošetření pacienta nakaženého vážnou infekční chorobou ............... 45 Graf 14 Reakce na agresivní chování od drogově závislého pacienta ........................... 46

57

Seznam použitých zkratek

CNS- Centrální nervová soustava DMT- Dimethyltryptamin FF- Fyziologické funkce HCV- Hepatitis C Virus HDR- Hygienická desinfekce rukou HIV- Human Immunodeficiency Virus LSD- Diethylamid kyseliny lysergové MDMA- metylendioxy-N-metylmetamfetamin OSN- Organizace spojených národů TBC- Tuberculosis THC- Tetrahydrocanabiol WHO- World hospital organization

58

Seznam příloh

Příloha 1 .......................................................................................................................... 60 Příloha 2 .......................................................................................................................... 63

59

Příloha 1

Vážení respondenti, jmenuji se Veronika Majorová a jsem studentkou Vysoké školy Polytechnické Jihlava, oboru Všeobecná sestra. Zpracovávám bakalářskou práci na téma Zkušenosti všeobecných sester s ošetřovatelskou péčí o drogově závislé pacienty a byla bych velmi ráda, kdybyste si našli pár minut svého času a vyplnili jste několik otázek v dotazníku níže. Velmi děkuji za Váš čas, který si pro tento dotazník uděláte. Dotazník je zcela anonymní a výsledky budou použity pouze pro zpracování mé bakalářské práce. Správnou odpověď prosím zakroužkujte. Děkuji

1) Kolikrát za život jste se v souvislosti s vaším povoláním setkala s drogově závislým pacientem? a) Nikdy b) 1-5x c) 6x-10x d) Více než 10x

2) Na jakém oddělení se nejčastěji setkáváte s drogově závislými pacienty? a) Na pracovištích chirurgického typu b) Na pracovištích interního typu

3) Pracovala jste někdy ve specializovaném zařízení pro drogově závislé pacienty? a) Ano b) Ne

4) Pokud jste na předchozí otázku odpověděl (a) ano, na kterém pracovišti jste pracovala? a) b) c) d)

Ambulance Lůžkové oddělení K- centrum Jiné (doplňte)

60

5) Jaké výkony jste u těchto pacientů nejčastěji prováděla? a) Odborné výkony (odběr krve, aplikace injekcí) b) Zajištění správné výživy a hygieny pacienta

6) Používáte ochranné pracovní pomůcky a prostředky, např. rukavice při každém kontaktu s drogově závislým pacientem? a) Ano b) Ne c) Ne vždy

7) Pokud se stane, že se omylem píchnete o jehlu použitou od pacienta, o kterém víte, že užívá drogy, jak se zachováte? a) Ihned po poranění nechám ranku vykrvácet, abych snížila riziko nákazy, ranku ošetřím desinfekčním prostředkem, za několik dnů si nechám udělat testy, zda nejsem něčím nakažená. b) V první řadě si vydezinfikuji místo poranění dezinfekčním roztokem s virucidním účinkem, zajistím spontánní krvácení, poranění nahlásím vedoucímu pracovníkovi, zaznamenám do dokumentace, dle potřeby zajistím imunoprofylaxi, pacientovi odebereme krev na vyšetření, zda netrpí nějakou infekční chorobou. c) Nebudu dělat vůbec nic a budu doufat, že pacient nebyl ničím nakažen.

8) Provádíte HDR (hygienická dezinfekce rukou) po každém kontaktu s drogově závislým pacientem? a) Ano b) Ne c) Ne vždy

9) Když pečujete o drogově závislého pacienta, o kterém víte, že je nakažen nějakou vážnou kapénkovou infekcí, použijete ústenku? a) Ano b) Ne c) Někdy

10) V čem podle vás spočívá největší riziko při ošetřování drogově závislých pacientů? a) V nakažení se nějakou infekcí jako je HIV, Hepatitida B, Tuberkulóza a jiné b) V agresivním chování u drogově závislého a možnosti použití násilí c) Jiné (dopište)

11) Jakých následků se nejvíce obáváte po nakažení se infekční chorobou od uživatele drog? 61

a) b) c) d)

Společenské odloučení Zdravotní následky Snížená kvalita života Jiné (dopište)

12) Chováte se jinak při ošetřování potencionálně zdravého pacienta a při ošetřování pacienta nakaženého nějakou závažnou nakažlivou infekcí například virem HIV? a) Ano, k vůli strachu z nákazy používám více ochranných pomůcek b) Ano, snažím se o co nejmenší fyzický kontakt c) Ne, mé chování se nijak neliší

13) Odmítla byste někdy ošetřit drogově závislého nakaženého nějakou vážnou infekční chorobou?

pacienta

a) Ano b) Ne c) Spíše Ne

14) Jak zareagujete, pokud se k Vám bude drogově závislý pacient chovat agresivně, slovně, či fyzicky Vás napadat? a) Rozhodně mu to vrátím, líbit si to nenechám. b) Nebudu s ním bojovat, při slovním napadání se budu snažit zachovat si klidnou hlavu, neargumentovat ho a při fyzickém násilí neprodleně zavolám pomoc ostatního personálu. c) Nechám se napadat a budu doufat, že ho agresivní nálada brzy přejde.

Zdroj: Vlastní

62

Příloha 2

Zdroj: Vlastní 63