VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Vliv kognitivní rehabilitace na kvalitu života pacientů s demencí z pohledu ošetřovatelského personálu
Bakalářská práce
Autor: Jan Drápal Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Knížková Jihlava 2014
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce:
Mgr. Jaroslava Knížková vedoucí bakalářské práce
Jan Drápal Ošetřovatelství Všeobecná sestra Sesterská ošetřovatelská péče o pacienty s demencí a její specifika Cílem této práce je zjištění vlivu kognitivní rehabilitace na kvalitu života pacientů s demencí z pohledu ošetřovatelského personálu.
PhDr. Vlasta Dvořáková PhD. vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií
Anotace Bakalářská práce se zabývá vlivem kognitivních cvičení na kvalitu života pacientů s demencí. Je rozdělena do čtyř částí, teoretické, praktické, diskuze a závěru. Teoretická část se zabývá popisem kognitivních funkcí a jejich rozdělením. Dále podobami demencí a jejich rozdělením. Praktická část se věnuje rozboru získaných informací z dotazníkového šetření. V závěru bakalářské práce jsou vyhodnocené informace získané z dotazníků převedeny do podoby grafů a výsledky porovnány s hypotézami.
Klíčová slova Kognitivní rehabilitace, kognitivní funkce, demence, mozek, Alzheimerova choroba.
Annotation This bachelor thesis deals with the influence of cognitive exercises on quality of life of patients with dementia. It is divided into four parts: theoretical, practical, discussion and conclusion. The theoretical part describes the cognitive functions and their distribution. Further on forms of dementia and their division. The practical part deals with the analysis of the information obtained from the survey. In conclusion, the theses were evaluated with information obtained from the questionnaires transferred into graphs and results were compared with the hypotheses.
Keywords Cognitive rehabilitation, cognitive function, dementia, brain, Alzheimer's disease.
Poděkování Především děkuji paní Mgr. Jaroslavě Knížkové, za odborné vedení bakalářské práce, připomínky, rady, konzultace a čas, který mi věnovala. Dále děkuji všem respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ..................................................... Podpis
Obsah 1
Úvod ....................................................................................................................... 7 1.1 Cíle práce ................................................................................................................. 9 1.2 Hypotézy .................................................................................................................. 9
2
Teoretická část...................................................................................................... 10 2.1 Vymezení pojmu rehabilitace ................................................................................ 10 2.2 Kognitivní funkce .................................................................................................. 10 2.3 Klasifikace kognitivních funkcí ............................................................................. 11 2.4 Vývoj zdravého mozku .......................................................................................... 12 2.5 Vyvinutý mozek ..................................................................................................... 12 2.6 Stárnoucí mozek ..................................................................................................... 13 2.7 Kognitivní funkce a jejich poruchy ve stáří ........................................................... 14 2.8 Kognitivní rehabilitace ........................................................................................... 16 2.9 Co rozumíme pod pojmem demence ........................................................................ 17 2.10 Alzheimerova choroba ........................................................................................ 17
3
Praktická část ....................................................................................................... 20 3.1 Metodika výzkumu ................................................................................................ 20 3.2 Vzorek respondentů a výzkumné prostředí ............................................................ 20 3.3 Průběh a popis výzkumu ........................................................................................ 20 3.4 Výsledky výzkumu ................................................................................................ 21 3.5 Diskuze................................................................................................................... 35 3.6 Doporučení pro praxi ............................................................................................. 36
4
Závěr ..................................................................................................................... 37 Seznam použité literatury ........................................................................................ 38 Seznam grafů a obrázků .......................................................................................... 40 Seznam příloh .......................................................................................................... 41
Úvod „Již od mládí je třeba mít před očima stáří.“ Gaius Lucilius Všichni jednoho dne zestárneme. I ten, kdo si myslí, že se ho stáří netýká, se pomalu a jistě blíží k obávané hranici, kdy „oficiálně“ začíná stáří. A protože existuje odklon od osobní problematiky stáří, stává se, že se zvyšuje propast mezi mládím a stářím. Člověk moderní doby prostě nechce vidět, nechce slyšet, nechce být starý. Nechce být starý fakticky, ale ani si nepřeje, aby se o stáří mluvilo. Tento ochranný postoj likviduje šance poprat se s problematikou stáří a vnitřně ji zpracovat. (Haškovcová, 2010, str. 9) Stáří se týká každého. Toto základní tvrzení je všeobecně známé a respektované. Ostatně lidé tvrdí, že proces stárnutí a stáří, tak jako smrt, jsou jedinou spravedlivou jistotou, které se nám všem dostane. Možné právě proto, o svém stárnutí a stáří většinou neuvažujeme až do doby, než začne nás nebo někoho pro nás blízkého týkat. V mládí se o stáří nezajímáme, a to i přes to, že všude kolem nás so hovoří o stárnutí společnosti a že je na čase s tím „něco“ dělat. (Haškovcová, 2010, str. 6-17) Na světě je mnoho lidí, kteří záměrně zavírají oči před stářím a jeho problémy. Je možné, že si neuvědomují, že nikdo z nás nemládne a že tento proces nelze jakkoliv ovlivnit. Já před problémy souvisejícími se stářím a stárnutím oči zavírat nechci. Toto téma jsem si vybral především proto, že je velmi zajímavé, ale také proto, že úzce souvisí s každým z nás, protože každý postupem času zestárne. V souvislosti se stárnutím populace jsou nyní často zmiňovány kognitivní poruchy a jejich důsledky a hledají se možnosti jejich ovlivnění. Zajímalo mě, do jaké míry je možno kognitivní rehabilitací přispět ke zlepšení fungování paměti tak, aby se zlepšila nálada pacientů s demencí a zvýšila se i kvalita jejich života z pohledu ošetřovatelského personálu. „Demence je čímsi komplexnějším než pouhým defektem intelektových funkcí. To co je, se popisuje lépe, než to co chybí!“(Dörner, Plog, 1999, str. 216)
7
Základním materiálem, ze kterého budu čerpat informace a který bude zároveň podkladem pro
mou
práci,
jsou
informace
získané
prostřednictvím
dotazníkového
šetření
v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod na gerontopsychiatrických odděleních, dále vlastní poznatky a materiály z odborných konzultací z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod a odborná literatura, která bude tvořit, spolu s mým vlastním zhodnocením situace, stěžejní část bakalářské práce. Psychiatrie je místem, kde je člověk obzvláště lidský. Při práci s psychiatrickými pacienty je nutné prožívat napětí mezi nelidským a nadlidským, banálním a jedinečným, povrchností a propastností, nemocí a zlem, pláčem a smíchem, životem a smrtí, bolestí a štěstím, skrýváním a odhalováním, zblouděním a nalézáním se. Otázka co znamená být psychicky nemocný? je téměř stejně všeobecná jako otázka Co znamená být člověkem? Psychiatrická péče doprovází jednotlivé pacienty na jejich cestě z individuálního stažení, nebo z jiného psychického utrpení k sociálnímu životu. Člověk nemůže být bez péče o vztahy, o bydlení, o prádlo, o tělo, o duši. Protože především péči o duši se člověk neučí snadno, je nevyhnutelné poskytovat psychosociální péči všude, kde je to možné. Všeobecné sestry, zvláště pak v psychiatrii, jsou specialisté na vnímání veškerých lidských potřeb a nezbytností. Náročnost jednotlivých činností v práci sestry je velmi variabilní jak vzhledem k diagnóze či aktuálnímu stavu pacienta, tak vzhledem k dynamice průběhu onemocnění a individuální reakci na ně. V Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod se sestry významným způsobem zapojily v rámci ošetřovatelského procesu a holistického přístupu do podpůrné psychoterapie v rámci kognitivní rehabilitace. V závěru práce bych se věnoval směrodatnosti, kvalitě a výpovědní hodnotě získaných informací, problému jejich dostupnosti a důvěryhodnosti.
8
1.1
Cíle práce
Cíl: Cílem této práce je zjištění vlivu kognitivní rehabilitace na kvalitu života pacientů s demencí z pohledu ošetřovatelského personálu.
1.2 Hypotézy Hypotéza 1: Domnívám se, že více než 50 % pacientů eviduje ošetřovatelský personál projev kladných emocí na úspěšné splnění kognitivního cvičení. Hypotéza 2: Předpokládám, že kognitivní cvičení jsou alespoň z 50 % prováděny 3 krát týdně. Hypotéza 3: Myslím si, že kognitivní rehabilitace přispěla více než 75 % pacientů ke zpomalení progrese jejich onemocnění.
9
2 Teoretická část 2.1 Vymezení pojmu rehabilitace Slovo rehabilitace pochází z latiny, kde re- je předpona pro něco opakujícího se a habilitas znamená schopnost. Jedná se o znovuzískání ztracených schopností neboli léčebná metoda směřující k opětovnému nabytí schopností ztracených nemocí, nebo úrazem; návratná péče. Komplexní proces zaměřující se na řešení obtíží ve sféře somatické, kognitivní, osobnostní, behaviorální. Rehabilitaci zajišťuje Rehabilitační tým – lékaři různých profesí, zdravotní sestry, fyzioterapeut, ergoterapeut, logoped, sociální pracovník, psycholog. Kognitivní rehabilitace se skládá z různých cvičení, která pomáhají zlepšit fungování poznávacích (kognitivních) funkcí – např. soustředění pozornosti, myšlení, paměti (zrakové i sluchové), čtení, psaní apod. Cílem je udržet jednotlivé schopnosti co nejdéle v dobré kondici a tak napomoci zkvalitnit život pacientů a zpomalit proces ubývání kognitivních schopností.
2.2 Kognitivní funkce Kognitivní funkce jsou psychické procesy a operace, které se odehrávají v nervové soustavě, jsou na ni vázány a slouží k poznávání okolního světa a sebe sama. Takto se podílejí na interakcích s okolním světem. Ve vědeckém povědomí se dostaly do popředí zejména koncem padesátých a začátkem šedesátých let minulého století v souvislosti s kritikou empirismu a behaviorismu a s rozvojem neurobiologických metod.
10
Termín kognitivní, kognice pochází z řeckého gnósis (znalost), gnósko (vím, znám) a latinského congnosco (znám, poznávám). Studium lidského jednání sahá až k Tomáši Akvinskému 1225 – 1274) a Aristotelovi, kde se chování dělilo na dva druhy:
První typ jednání založeného na poznání, znalostech a porozumění, tedy kognici.
Druhého založeného na pocitech a citech, tedy afektu.
Nově se ukazuje, že takové dělení je hrubé a umělé a hranice se postupně stírá.
2.3 Klasifikace kognitivních funkcí Seznam všech kognitivních funkcí neexistuje. Určitá shoda panuje při řazení dle funkcí, které jsou vyhrazeny relativně vyšším úrovním nervové soustavy (bez spolupráce s nějakým konkrétním efektorem – končetinou, řečí, komplexnějšími výkony):
Pozornost – koncentrace.
Myšlení; řešení problémů, logické myšlení, inteligence.
Paměť a učení.
Mnohem méně často jsou zmiňovány:
Představivost.
Vnímání.
Konstrukční schopnosti.
11
2.4 Vývoj zdravého mozku Vývoj zdravého mozku začíná tzv. neurogenezí. Dříve bylo mylně považováno období v prvních letech po narození za dobu, kdy se tvorba nových neuronů zastavuje. V současnosné době je známo, že neurogeneze pokračuje celý život, i když ne sice tak bouřlivě jako v nejranějších obdobích. Vzniklé neurony pak cestují na své správné místo v mozku a začínají se mezi nimi generovat spoje, které vytváří výběžky mezi dendrity a axony vystupujícími z jiných neuronů, nastává synaptogeneze. Na vzniku neuronálních struktur se podílí i eliminování nadbytečných neuronů, dendritů a synapsí. Tento ději označujeme jako apoptóza. Neurony nejsou jedinou buňkou mozku, tvoří asi 1/3 všech jeho buněk. Zbylé 2/3 jsou buňky gliové (astrocyty, oligodendrocyty a mikroglie). Oligodendrocyty pokrývají dlouhé axony, tvoří jim myelin, který je bělavý, zde vznikl název bílá hmota. Jako šedá hmota jsou označovány nemyelinizované místní krátké dráhy a neurony. Myelin usnadňuje přenos signálu axonem, zvyšuje a zlepšuje přenos informací mezi velkými, funkčně koordinovými neuronálními soubory. Dramatický příbitek váhy mozku v průběhu prvního roku života je z velké části důsledek myelinizace. Mozkové struktury nejsou plně funkční do doby, než jsou axony plně myelinizované. Nejdéle trvá myelinizace čelní kůry, protahuje se až do pozdní adolescence a rané dospělosti, asi do věku třiceti let. Toto období odpovídá přibívání objemu bílé hmoty, je dobou velkých proměn vzniku mozku. Dochází ke koncentraci základního souboru znalostí a dovedností a k tvorbě vlastní identity.
2.5 Vyvinutý mozek Období zralosti je definováno menší mírou změn a větší stabilitou mozkových struktur. Je možné ho označit za dobu tvůrčí činnosti. Děje se proměna v tom smyslu, že člověk se participuje na utváření světa skrze svou profesi a odborné znalosti.
12
2.6 Stárnoucí mozek Mozek ovlivňuje stárnutí, a to i v případě úspěšného a zdravého stárnutí. Každých deset let se dospělý mozek zmenší asi o 2 %. Komory mozku se rozšiřují. Rýhy mezi závity mozkové kůry jsou hlubší. Tyto změny potvrzují zmenšování objemu mozkové tkáně neboli jeho atrofii. Dojde k zániku některých spojení mezi nervovými buňkami, snižuje se hustota synapsí, jak jsou označována místa chemického přenosu signálů mezi neurony. (Goldberg, 2006, str. 112) V průběhu života část neuronů zaniká (asi kolem 10–15 %), ubývá synapsí a nervové buňky se zmenšují. Tyto změny ovlivňují léky, alkohol, sedavý způsob života, srdeční onemocnění, deprese, nedostatek podnětů a špatná výživa než samo stárnutí. (Suchá, 2007, str. 74) Stárnutí degeneruje šedou i bílou hmotu. V bílé hmotě se začínají tvořit malá ložiska poškození, odpovídající postižení cév, a mohou také odpovídat demyelinizaci nervových drah, s vyšším věkem jejich počet roste. Vztah mezi těmito ložiskovými změnami bílé hmoty není lineární, je spíše prahovou záležitostí. Do jisté úrovně nevadí, jakmile však celkový objem přesáhne určitou hranici, začne se úroveň poznávacích funkcí zhoršovat. Stárnutí ovlivňuje řadu korových a podkorových struktur. Platí pravidlo, že evolučně nejmladší část mozkové kůry, která se objevila v pozdějších stádiích lidského vývoje – asociační kůra je v průběhu stárnutí poškozena nejvíc. Fylogeneticky starší části, které zpracovávají smyslové informace, jako i hybná kůra, jsou poškozeny stárnutím nejméně. (Goldberg, 2006, str. 115)
13
2.7 Kognitivní funkce a jejich poruchy ve stáří Kognitivní funkce jsou veškeré myšlenkové procesy, které nám dávají možnost rozpoznávat, pamatovat si, učit se a přizpůsobovat se neustále se měnícím podmínkám prostředí. (Jirák, Koukolík, 2004, str. 85) Pojmem kognitivní funkce označujeme fatické funkce, praktické dovednosti, poznávací funkce, také exekutivní funkce neboli abstraktní myšlení a rozhodování, chápání souvislostí, plánování a organizaci činnosti a orientaci v čase a prostoru. (9) Poruchy kognitivních funkcí mohou vznikat izolovaně nebo jako poškození více funkcí, potom jde o globální kognitivní poruchu. Závažnost a rozsah postižení mohou být různé a bývají doprovázeny poruchami osobnosti, afektivity a chování. (8) V souvislosti s „normálním“ stárnutím jsou poškozeny pouze určité složky paměti především vštípivost a výbavnost, zatímco jiné kognitivní schopnosti bývají zachovány. (9) Dojde-li k poškození korové činnosti, dochází k fatickým poruchám, dysgrafiím, dyslexiím, dyskalkuliím, poruchám praxie (naučených pohybových dovedností, využívání předmětů, pohybových stereotypů i konstrukčních schopností) či smyslových agnozií (například neschopnost rozeznávat obličeje – prozopagnozie). (8) Funkční důsledky ztrát v určitých oblastech nejsou pouze důsledkem chybějících či změněných funkcí, ale spíše jsou důkazem toho, jak je jedinec schopen adaptovat se na změny ve svých schopnostech nebo je kompenzovat. (8) Mezi příčiny, které vedou ke vzniku kognitivních poruch, patří strukturální změny mozku primárně neurodegenerativní (např. Alzheimerova nemoc, Parkinsonova choroba), či sekundární (vaskulární demence, intrakraniální expanze). U tranzitorních a reverzibilních poruch (hypotyreóza, delirium) se jedná o funkční postižení neuronu. (8) Mluvíme-li o kognitivních poruchách, myslíme tím především paměť.
14
Nejzávažnější kognitivní poruchou je demence, kdy v důsledku organického poškození mozku dochází ke snížení až ztrátě intelektových dovedností v důsledku organického postižení mozku.
V etiopatogenezi demence se uplatňují genetické, vaskulární,
metabolicko-toxické a lékové vlivy, neuroinfekce a další faktory. (8) U mírné kognitivní poruchy, která nedosahuje rozsahu a intenzity demence, se předpokládá, že jde o časné stadium demence, protože se v 50 – 80 % případech zvrhne v průběhu několika let v demenci. Pro depresi je charakteristický vystupňovaný smutek, který je často následován poruchou paměti a bradypsychismem. Dellirium (akutní stav zmatenosti) je náhle vzniklá tranzitorní globální porucha kognitivních funkcí. Vzniká v průběhu několika hodin a dochází ke kolísání kognitivní poruchy (zhoršení paměti, dezorganizované myšlení, dezorientace) v průběhu dne. Dojde ke kvalitativnímu porušení vědomí, pozornosti a myšlení, je zvýšená psychomotorická aktivita, dostavuje se neklid, agitovanost nebo naopak útlum a proměnlivost příznaků. Benigní porucha paměti je mírná porucha vštípivosti a výbavnosti získaných informací. Porucha je benigního charakteru, což znamená, že přechod v demenci není častější než u běžné populace. (Zgola, Koukolík, 2003, str. 168) Vedle patofyziologických pochodů je příčinou zhoršující se paměti seniorů také její zanedbávání při běžných denních úkonech. Velký význam při předcházení vzniku těchto potíží má právě kognitivní rehabilitace, tj. procvičování paměti, pozornosti a dalších kognitivních funkcí za účelem zlepšení nebo alespoň udržení dosavadního stavu. (Suchá, 2007, str. 69)
15
2.8 Kognitivní rehabilitace Součástí celkové rehabilitace je neuropsychologická rehabilitace, která bývá často užívána jako synonymum pro kognitivní rehabilitaci. Jedná se o intervenci, při níž klient a jeho rodina spolupracují s odborníky na restaurování nebo kompenzaci kognitivních deficitů za účelem zlepšit klientovu každodenní výkonnost. Kognitivní rehabilitace představuje široký pojem, zatímco kognitivní trénink znamená opakovaný nácvik se snahou zlepšit kognitivní činnosti. (Preiss, Přikrylová Kučerová, 2006, str. 35) Základní rozdělení rehabilitace je schematicky znázorněno na obrázku č. 1.
Obrázek č. 1: Základní rozdělení rehabilitace
Zdroj: (4)
16
2.9 Co rozumíme pod pojmem demence Demenci tvoří skupina duševních poruch, jejichž primární charakteristický rys je získaný zásadní deficit kognitivních funkcí, nejvíce paměti a intelektu, jako důsledek specifického onemocnění mozku. Demence je syndrom, do kterého spadají různé druhy symptomů, a to nejen z oblasti kognitivních funkcí. Výsledkem je pak celkový deficit duševních činností postiženého, ubývajících schopností běžných denních aktivit a nakonec ztráta schopnosti samostatné existence. (8)
2.10 Alzheimerova choroba Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou vzniku syndromu demence, poruchy kognitivních funkcí, soustředění, myšlení, paměti, orientace v čase a prostoru, řeči, schopnosti soustředění a funkcí exekutivních (schopnosti plánovat a organizovat). Toto onemocnění bylo popsáno Aloisem Alzheimerem v prvním desetiletí dvacátého století. (Baštecký, Kümpel, 1994, str. 214) Jedná se o onemocnění, které bylo nejdříve zajímavé zejména pro odbornou veřejnost, ale po dlouhou dobu se mu nepřikládal velký význam, jaký by si ve skutečnosti zasluhovalo. Pozornost byla věnována především těm případům Alzheimerovy nemoci, které přicházely v mladém věku. Demence, která se dostavovala v pozdějším věku, byla podceňována a lidé si mysleli, že je součástí stáří, hovořilo se o nejčastěji o „skleróze“. Teprve později, tedy až v devadesátých letech minulého století se začalo hovořit o Alzheimerově chorobě také u starších lidí, a nejen to. Ukázalo se, totiž že Alzheimerova choroba se u starých lidí vyskytuje nejčastěji, že častost její incidence (počet nových případů onemocnění), i revalence (počet nemocných v populaci) s věkem přímo roste. Jde se o onemocnění, které úzce souvisí s lidským věkem. Zatímco se vyskytuje u několika procent seniorů starších šedesáti let (nejčastěji se uvádí asi 1%), postihuje již téměř třetinu lidí starších osmdesáti let a více. Jde tedy o onemocnění, které se vyskytuje častěji v pokročilém věku. Nejedná se o normální symptom stáří. To je nejčastější mýtus o této nemoci. Dalším nepravdivým mýtem je, že nemocným není pomoci. Naopak. Stárnutí určitě není synonymem pro demenci, ale se zvyšujícím
se
věkem
roste
pravděpodobnost
17
onemocnění
touto
chorobou.
V souvislosti se zvyšováním průměrné délky života a snížením porodnosti se neustále urychluje proces stárnutí populace. S tím souvisí zvýšení výskytu demence. Alzheimerova choroba je příčinou přibližně v 50–70 % případů demencí. (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007, str. 96) Ve světě trpí Alzheimerovou chorobou zhruba 25 milionů lidí, v Evropě 5,4 milionu. (11) V České republice se počet odhaduje na 100 000 nemocných. Alzheimerova choroba je 4. nejčastější příčinou úmrtí v civilizovaných zemích, po ICHS, nádorových onemocněních a cévních mozkových příhodách. (Holmerová, Jarolímová, Suchá, 2007, str. 49) S pomalým stárnutím evropské populace se však pozvolna stává jedním z nejzávažnějších problémů, před které jsou zdravotní a sociální systémy vyspělých zemí postaveny, na řešení problematiky demencí jsou ve většině rozvinutých zemí světa vynaloženy větší prostředky než na řešení kardiovaskulárních či onkologických onemocnění. Postižení demencí má zásadní vliv na nejen na kvalitu života nemocného, ale také na kvalitu života celé jeho rodiny. Demence se týká vždy nejméně dvou lidí – nemocného se stoupající závislostí a jeho pečovatele. Demence patří mezi tzv. organická mozková onemocnění. Jde se o onemocnění, která mozkovou tkáň různým způsobem poškozují, může jít jednak o degenerativní proces, jak je tomu např. u Alzheimerovy choroby, tak o důsledek vaskulárních, metabolických, traumatických změn a podobně. Kognitivní a jiné poruchy, které demenci provázejí, zapříčiňují významné problémy ve společenském i pracovním životě nemocného člověka a postupně progredují.
18
Demence je vždy výsledkem chorobného procesu. Není považována za fyziologickou součástí stárnutí, jak jsem již uvedl výše. Pojem „senilní demence“ je proto téměř vždy mylný a zavádějící. Stáří (senium) nepřináší automaticky kognitivní poruchu či demenci. Pojem senilní demence je validní jen tehdy, když jím označujeme demenci, která nastala v důsledku pokročilého věku, seniu (65+) a když demenci (určitého typu) rozlišujeme tímto označením od demence presenilní, tedy té, která vznikla v preseniu, věku mladším.
Demence může také výjimečně vzniknout již v dětství, dostaví se například v důsledku agresivní léčby cytostatiky, především hematologických onemocnění. Pokud jde ale porucha intelektu, která je vrozená (nebo pokud vznikla do dvou let věku dítěte), nejedná se o demenci ale o oligofrenii.
19
3
Praktická část
3.1 Metodika výzkumu Metodika mé bakalářské spočívá ve formě kvantitativního výzkumu. Sběr dat proběhl pomocí anonymních dotazníků vlastní tvorby.
Dotazník byl sestaven z 12 otázek. Na
začátku dotazníku jsem se zaměřil na otázky ohledně pohlaví a délky zdravotnické praxe. Otázky jsem soustředil na určené cíle a hypotézy. Ze všech dotazníků, které jsem obdržel, jsem posoudil všechny odpovědi respondentů a zjistil, zdali pacienti s onemocněním demence se cítí lépe a dávají najevo pozitivní emoce po absolvování kognitivních cvičení.
3.2 Vzorek respondentů a výzkumné prostředí Respondenti mého výzkumu byli zaměstnanci Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod. Speciální kritéria nebyla stanovena. Mezi zaměstnance bylo rozdáno 100 dotazníků. K dalšímu zpracování jsem získal zpět 100 dotazníků. Návratnost tedy byla z celkového množství 100 %.
3.3 Průběh a popis výzkumu Abych ověřil stanovené, cíle a hypotézy své bakalářské práce jsem použil dotazník, který jsem sám vytvořil. Následně jsem dotazníky roznesl na jednotlivá oddělení Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod. Celková doba sběru informací a hodnocení dat trvala od 4. dubna do 29. dubna 2014. Otázky jsem jednotlivě vyhodnotil, vytvořil k nim graf a slovně je okomentoval.
20
3.4 Výsledky výzkumu Otázka: Jaké je Vaše pohlaví?
Pohlaví 84% 90% 80% 70% 60% 50% 40%
16%
30% 20% 10% 0%
Žena
Muž Graf 1 Pohlaví respondentů
Z celkového počtu 100 (100 %), bylo 16 % mužů a 84 % žen.
21
Otázka: Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví?
Délka zdravotnické praxe 58%
60% 50% 40% 30%
24%
15%
20%
3%
10% 0%
Méně než 2 roky
2 - 4 roky
4 - 6 let
6 let a více
Graf 2 Délka zdravotnické praxe
Zde je zobrazena délka zdravotnické praxe zdravotnického personálu, z nichž 58 % má více než 6 let. Další skupinou je délka praxe v délce 4 - 6let s 24 %. Třetí skupinou s 15 % jsou zdravotničtí pracovníci s praxí méně než 2 roky. Poslední skupinou jsou pracovníci s délkou praxe 2 – 4 roky s 3 %.
22
Otázka č. 1 Slyšel/a jste už někdy termín „kognitivní rehabilitace?“
Znalost termínu kognitivní rehabilitace 91% 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30%
9%
20% 10% 0%
Ano
Ne
Graf 3 Znalost termínu kognitivní rehabilitace
Tyto odpovědi jasně dokazují, že většina zdravotníků již termín „kognitivní rehabilitace“ zná. Je vyjádřena hodnotou 91 %. O termínu nikdy neslyšelo téměř zanedbatelné množství, tj. 9 %.
23
Otázka č. 2 Myslíte si, že všeobecná sestra je dostatečně kvalifikovaný pracovník k provádění kognitivní rehabilitace?
Kvalifikace 39% 40% 35%
26%
30% 25%
15%
20% 15% 10% 5% 0%
Ano
Ne
Nevím
Graf 4 Kvalifikace
Graf 4 zobrazuje, kolik zdravotnických pracovníků si myslí, že všeobecná sestra je dostatečně kvalifikovaná k provádění kognitivní rehabilitace. 39 % respondentů si myslí, že je dostatečně kvalifikovaná, dalších 26 % se domnívá, že není. Zbylých 15 % neví.
24
Otázka č. 3 Měl/a byste zájem se podílet na kognitivní rehabilitaci s pacienty?
Zájem podílet se na kognitivní RHB 57% 60% 50%
34%
40% 30% 20%
9%
10% 0%
Ano
Ne
Nevím
Graf 5 Zájem podílet se na kognitivní RHB
V tomto grafu odpovědi ukazují, zda by se dotazovaní zdravotničtí pracovníci chtěli podílet na kognitivní rehabilitaci s pacienty. Nadpoloviční většina zodpověděla Ano tj. 57 %, 9 % nechtělo a 34 % dotázaných nevědělo.
25
Otázka č. 4 Myslíte si, že je na Vašem oddělení možnost provádět kognitivní rehabilitaci s pacienty?
Možnost kognitivní RHB na oddělení 74% 80% 70% 60% 50% 40% 30%
9%
20%
15%
10% 0%
Ano
Ne
Chod našeho oddělení to neumožňuje
Graf 6 Možnost kognitivní RHB na oddělení
Na otázku ,,Myslíte si, že je na Vašem oddělení možnost provádět kognitivní rehabilitaci s pacienty? “ Odpovědělo 74 % respondentů Ano, 9 % odpovědělo Ne. Zbylých 15 % si myslí, že na jejich oddělení to není funkčně možné.
26
Otázka č. 5 Jak, podle Vašeho názoru, ovlivňuje kognitivní rehabilitace progresi pacientova onemocnění?
Ovlivnění progrese onemocnění 85% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20%
9%
6%
10% 0%
Urychluje progresi Zpomaluje progresi
Nemá na onemocnění vliv
Graf 7 Ovlivnění progrese onemocnění
Tyto odpovědi ukazují, kolik respondentů si myslí, že onemocnění lze ovlivnit kognitivní rehabilitací, 6 % se domnívá, že urychluje progresi. 85 % označilo, že kognitivní rehabilitace zpomaluje progresi. Zbývajících 9 % zaškrtlo, že kognitivní rehabilitace nemá žádný vliv.
27
Otázka č. 6 Provádíte Vy nebo jiný zdravotnický pracovník na Vašem oddělení kognitivní rehabilitaci s pacienty?
Kognitivní RHB na oddělení 48% 50%
43%
45% 40% 35% 30% 25% 20%
9%
15% 10% 5% 0%
Ano
Ne
Nevím
Graf 8 Kognitivní RHB na oddělení
V tomto grafu je zobrazeno, že 43 % zdravotnických pracovníků tvrdí, že na oddělení prováděna kognitivní RHB. Naopak na 48 % tázaných udalo, že kognitivní RHB prováděna není. Zbylých 9 % patří těm, kteří nevěděli, zda je na jejich oddělení kognitivní RHB prováděna.
28
Otázka č. 7 Jak často provádíte kognitivní rehabilitace na Vašem oddělení?
(otázka navazuje na předchozí otázku č. 6)
Četnost provádění kognitivní RHB 50% 50% 45% 40% 35%
28% 22%
30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
1krát týdně
3krát týdně
Každý den
Graf 9 Četnost provádění kognitivní RHB
Zde je zobrazena četnost provádění kognitivní RHB na oddělení. Z celkového počtu respondentů tj. 43, kteří na předchozí otázku č. 6 odpověděli Ano, v tomto grafu je konkrétně zobrazeno, jak často probíhá kognitivní RHB. V polovině případů je prováděna denně, v 28 % 1krat v týdnu a ve 22 % 3krát týdně.
29
Otázka č. 8 Jaké, podle Vás, mají pacienti pocity po úspěšném dokončení kognitivních cvičení?
Pocity pacientů po dokončení cvičení 67% 70% 60% 50% 40%
33%
30% 20%
0%
10% 0%
Únava
Radost
Nuda
Graf 10 Pocity pacientů po dokončení cvičení
Z výsledku vyplývá, že ošetřovatelský personál pozoruje po dokončení kognitivních cvičení u většiny pacientů projevy radosti, tj. 67 %. Druhá část, která je charakterizována 33 % se domnívá, že u pacientů kognitivní cvičení vyvolávání únavu.
30
Otázka č. 9 Myslíte si, že lze provádět kognitivní rehabilitaci s každým pacientem?
Vhodnost pacienta pro kognitivní RHB 82% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
12%
Ano, s každým
6%
Ne, záleží na zdravotním stavu pacienta
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel/a
Graf 11 Vhodnost pacienta pro kognitivní RHB
Z celkového počtu respondentů 82 % je přesvědčeno o tom, že při kognitivních cvičeních je brán ohled na zdravotní stav pacienta. 12 % tvrdí, že s každým pacientem lze provádět kognitivní cvičení. 6 % nad tímto problémem nikdo nepřemýšlelo.
31
Otázka č. 10 Je, podle Vás, respektován zájem nebo nezájem pacienta o kognitivní rehabilitaci?
Respektování zájmu nebo nezájmu pacienta 82% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
9%
Ano, vždy
9%
Měl by být respektován
Ne, léčba je pacientovi vnucena, děláme to přeci pro jeho dobro
Graf 12 Respektování zájmu nebo nezájmu pacienta
V této otázce jsem zjistil, že 82 % dotázaných se domnívá, že by zájem nebo nezájem pacienta o kognitivní cvičení měl být respektován. Další dvě možnosti získaly stejné procento odpovědí tj. 9 %.
32
Otázka č. 11 Zkoušel/a jste někdy vy sám/a nějaký druh kognitivních cvičení?
Vlastní zkušenost s kognitivním cvičením 48% 50% 45% 40%
30%
35% 30%
22%
25% 20% 15% 10% 5% 0%
Ano
Ne
Nevzpomínám si
Graf 13 Vlastní zkušenost s kognitivním cvičením
Na otázku ,,Zkoušel/a jste někdy vy sám/a nějaký druh kognitivních cvičení? “ Odpovědělo 48 % respondentů Ano, již měli zkušenost s kognitivním cvičením. 30 % respondentů se kognitivním cvičením zatím nesetkalo a 22 % si nevzpomíná.
33
Otázka č. 12 Jaký druhy kognitivních cvičení podle Vás nejvíce vyhovuje pacientům s demencí?
Nejvhodnější druh kognitivního cvičení pro pacienty s demencí 57% 60% 50% 40% 30%
16%
24%
20%
3%
10% 0%
Memorování
Logická úvaha Grafomotorika
Vizuální představivost
Graf 14 Nejvhodnější druh kognitivního cvičení pro pacienty s demencí
Z výsledku vyplývá, že podle ošetřovatelského personálu je nejhodnější metodou memorování s 57 %. Druhou vizuální představivost s 24 %. Téměř zanedbatelnou hodnotou je charakterizována poslední položka grafomotorika s 16 %.
34
3.5 Diskuze Tato výzkumná práce byla zpracována na základě dotazníkového šetření v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Zodpovězené dotazníky jsem získal zpět v kompletním počtu 100 kusů, což odpovídá 100 respondentům. Z toho bylo 84 % žen a 16 % mužů, s nejčastější délkou zdravotnické praxe 6 a více let, jež jsou zaměstnanci PN Havlíčkův Brod. U otázky č. 2 26% dotázaných uvedlo, že všeobecná sestra není dostatečně kvalifikovaná k provádění kognitivní rehabilitace, dalších 15 % nevědělo. Jirák a Koukolík ve své literatuře uvádějí, že všeobecná sestra se podílí na kognitivní rehabilitaci, proto její kvalifikace pro provádění kognitivní rehabilitace by měla být dostačující.
Hypotéza č. 1 Více než 60 % dotázaných odpovědělo, že kognitivní rehabilitace přináší dementním pacientům radost. K této hypotéze se vztahovala otázka číslo 8. Hypotéza č. 1 se potvrdila.
Hypotéza č. 2 K této hypotéze byla přiřazena otázka č. 7, na niž odpovídalo 43 % dotázaných. Celkově tak tedy hodnota prováděných kognitivních cvičení 3krát týdně dosáhla pouze 22,3 %. Hypotéza č. 2 se nepotvrdila.
Hypotéza č. 3 Podle dotazníkového šetření, si ošetřovatelský personál myslí, že kognitivní rehabilitace přispěla ke zpomalení progrese onemocnění. O této skutečnosti vypovídá hodnota 85%. Hypotéza č. 3 se potvrdila.
35
3.6 Doporučení pro praxi Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že povědomí o kognitivní rehabilitaci u pacientů s demencí je mezi ošetřovatelským personálem známé téma a téměř každý již s ním přisel do kontaktu. Většina odpovědí na otázku, zda má ošetřovatelský pracovník zájem se aktivně podílet na kognitivní rehabilitaci, byla kladná. Doporučil bych všem svým kolegyním a kolegům, kteří by rádi uplatnili svůj zájem, aby se aktivně zapojily a pomohly tak pacientům zvládat, a jak dokazuje i toto dotazníkové šetření, ovlivnit vývoj jejich onemocnění. Přispět jak se říká svou „troškou do mlýna.“ Jsem si vědom i toho faktu, a 15 % z dotázaných to dokazuje svými odpověďmi, že někdy může být těžké si na pacienta vyhranit čas a najít v sobě dostatek odhodlání.
36
4 Závěr Bakalářská práce se zabývá vlivem kognitivní terapie na kvalitu života pacientů s demencí z pohledu ošetřovatelského personálu. Opírá se o vývoj problematiky stáří a hlavní část práce je postavena na šetření míry ovlivnitelnosti onemocnění pacienta s demencí sestrou při kognitivní rehabilitaci. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. V teoretické části práce jsem se věnoval mozku, orgánu, který velice úzce souvisí s tímto tématem. Dále jsem se zaměřil na definici kognitivních funkcí, rehabilitaci obecně a její nejčastější podoby. S demencí velice úzce spjaté onemocnění Alzheimerova choroba, o jejím průběhu a výskytu v ČR a ve světě. Teoretické poznatky, získané zpracováním této práce mě obohatily o mnoho nových poznatků, které jsem využil při vytváření výzkumného dotazníku. V praktické části jsem se zaměřil, na ošetřovatelský personál na odděleních v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod, kde jsou hospitalizovaní pacienti s demencí. Otázky byly formulovány tak, aby na ně ošetřovatelský personál byl schopen odpovědět za pacienty. Výsledky dotazníkového šetření, jsem přehledně znázornil v grafech a doplnil krátkým komentářem. Některé odpovědi mě příjemně překvapily, například na otázku č. 6 Četnost provádění kognitivní RHB na odděleních, kde 50 % respondentů odpovědělo, že provádějí kognitivní RHB denně. Práce bude poskytnuta gerontopsychiatrickým oddělením Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod. Bude rovněž podkladovým materiálem pro výuku na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické Havlíčkův Brod.
37
Seznam použité literatury 1. GOLDBERG, Elkhonon a František KOUKOLÍK. Paradox moudrosti: (jak být duševně výkonnější, přestože mozek stárne). 1. české vyd. Překlad František Koukolík. Praha: Karolinum, 2006, 285 s. ISBN 80-246-1090-6. 2. ZGOLA, Jitka M a František KOUKOLÍK. Úspěčná péče o člověka s demencí: (jak být duševně výkonnější, přestože mozek stárne). 1. vyd. Překlad František Koukolík. Praha: Grada, 2003, 226 s. ISBN 80-2470183-9. 3. SUCHÁ, J. Cvičení paměti pro každý věk. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 97880-7367-199-0 4. PREISS, Marek a Hana PŘIKRYLOVÁ KUČEROVÁ. Neuropsychologie v psychiatrii: (jak být duševně výkonnější, přestože mozek stárne). Vyd. 1. Překlad František Koukolík. Praha: Grada, 2006, 411 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 80-247-1460-4. 5. JIRÁK, Roman a František KOUKOLÍK. Demence: neurobiologie, klinický obraz, terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2004, 335 s. ISBN 80-726-2268-4. 6. BAŠTECKÝ, Jaroslav, Q KÜMPEL a Miroslav VOJTĚCHOVSKÝ. Gerontopsychiatrie. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-716-9070-8. 7. HOLMEROVÁ, Iva, Eva JAROLÍMOVÁ a Jitka SUCHÁ. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Praha: Pro Gerontologické centrum vydalo EV public relations, 2007, 299 s. Vážka. ISBN 978-80-254-0177-4. 8. Diferenciální diagnostika kognitivních poruch ve vyšším věku [online]. 2005 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:http://www.cls.cz/dokumenty2/postupy/t271.rtf 9. Kognitivní poruchy ve stáří [online]. 2005 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=1774 10. Kognitivní funkce [online]. 2013 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://www.poranenimozku.cz/nasledky-a-rehabilitace/kognitivni-funkce/
38
11. Alzheimer's Disease International. World Alzheimer Report 2012 [online]. 2012 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:http://www.alz.co.uk/research/WorldAlzheimerReport2012.pdf 12. PIDRMAN, Vladimír. Demence. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 183 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 978-802-4714-905. 13. REKTOROVÁ, Irena. Kognitivní poruchy a demence. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2007, 190 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 978-807-3870-171. 14. POWELL, Trevor J a Hana PŘIKRYLOVÁ KUČEROVÁ. Poškození mozku: praktický průvodce pro terapeuty, rodinné příslušníky a pacienty. Vyd. 1. Překlad Magda Wdowyczynová. Praha: Portál, 2010, 197 s. Rádci pro zdraví. ISBN 978807-3676-674. 15. BARTOŠ, Aleš a Martina HASALÍKOVÁ. Poznejte demenci správně a včas: příručka pro klinickou praxi. 1. vyd. Překlad Magda Wdowyczynová. Praha: Mladá fronta, 2010, 181 s. Rádci pro zdraví. ISBN 978-802-0422-828. 16. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Vyd. 2., podstatně přeprac. a dopl. Praha: Havlíček Brain Team, 2010, 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9. 17. DÖRNER, Klaus a Ursula PLOG. Bláznit je lidské: učebnice psychiatrie a psychoterapie. Vyd. 1. Překlad Jan Lorenc. Praha: Grada, 1999, 353 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 80-716-9628-5.
39
Seznam grafů a obrázků
Obrázek č. 1: Základní rozdělení rehabilitace ........................................................................16 Graf 1 Pohlaví respondentů ....................................................................................................21 Graf 2 Délka zdravotnické praxe ......................................................................................... 22 Graf 3 Znalost termínu kognitivní rehabilitace ................................................................... 23 Graf 4 Kvalifikace ............................................................................................................ 24 Graf 5 Zájem podílet se na kognitivní RHB ...................................................................... 25 Graf 6 Možnost kognitivní RHB na oddělení .................................................................... 26 Graf 7 Ovlivnění progrese onemocnění ............................................................................... 27 Graf 8 Kognitivní RHB na oddělení ...............................................................................28 Graf 9 Možnost kognitivní RHB na oddělení.........................................................................29 Graf 10 Pocity pacientů po dokončení cvičení ....................................................................... 30 Graf 11 Vhodnost pacienta pro kognitivní RHB.................................................................. 31 Graf 12 Respektování zájmu nebo nezájmu pacienta........................................................... 32 Graf 13 Vlastní zkušenost s kognitivním cvičením ............................................................ 33 Graf 14 Nejvhodnější druh kognitivního cvičení pro pacienty s demencí ........................... 34
40
Seznam příloh
Dotazník .................................................................................................................................. 42 Žádost o dotazníkové šetření ..................................................................................................44
41
Příloha 1 Dotazník Vážená kolegyně, vážený kolego, Jmenuji se Jan Drápal, jsem studentem Vysoké školy polytechnické Jihlava, katedry zdravotnických studií, oboru všeobecná sestra. Obracím se na Vás prosbou o vyplnění dotazníku pro moji bakalářskou práci, která se zabývá vlivem kognitivní rehabilitace na kvalitu života pacientů s demencí. Dotazník a údaje, které vyplníte, budou určeny pouze k účelům bakalářské práce. Dotazník je anonymní. Jan Drápal Jaké je Vaše pohlaví?
3. Měl/a byste zájem se podílet na kognitivní rehabilitaci s pacienty? o Ano o Ne o Nevím
o Muž o Žena
Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví? o o o o
4. Myslíte si, že je na Vašem oddělení možnost provádět kognitivní rehabilitaci s pacienty? o Ano o Ne o Chod našeho oddělení to neumožňuje
Méně než 2 roky 2 – 4 roky 4 – 6 let 6 a více let
1. Slyšel/a jste už někdy termín „kognitivní rehabilitace?“ o Ano o Ne
5. Jak, podle Vašeho názoru, ovlivňuje kognitivní rehabilitace progresi pacientova onemocnění? o Urychluje progresi o Zpomaluje progresi o Nemá na onemocnění vliv
2. Myslíte si, že všeobecná sestra je dostatečně kvalifikovaný pracovník k provádění kognitivní rehabilitace? o Ano o Ne o Nevím
42
6. Provádíte Vy nebo jiný zdravotnický pracovník na Vašem oddělení kognitivní rehabilitaci s pacienty? o Ano o Ne o Nevím
10. Je, podle Vás, respektován zájem nebo nezájem pacienta o kognitivní rehabilitaci? o Ano, vždy o Měl by být respektován o Ne, léčba je pacientovi vnucena, děláme to přeci pro jeho dobro
7. Pokud jste odpověděli na předchozí otázku Ne, tuto prosím vynechte. Jak často provádíte kognitivní rehabilitace na Vašem oddělení? o 1krát týdně o 3krát týdně o Každý den
11. Zkoušel/a jste někdy vy sám/a nějaký druh kognitivních cvičení? o Ano o Ne o Nevzpomínám si
8. Jaké, podle Vás, mají pacienti pocity po úspěšném dokončení kognitivních cvičení? o Únavy o Radosti o Nudy
12. Jaký druhy kognitivních cvičení podle Vás nejvíce vyhovuje pacientům s demencí? o Memorováním (např. říkanky, písničky, recepty a jiné) o Logickou úvahou (číselné řady, symboly) o Grafomotorikou (obkreslování, krasopis) o Vizuální představivost (interpretace obrázků)
9. Myslíte si, že lze provádět kognitivní rehabilitaci s každým pacientem? o Ano, s každým o Ne, záleží na zdravotním stavu pacienta o Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel/a
43
Příloha 2
44
