VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Vliv bazální stimulace u klientů po operaci meziobratlové ploténky

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Vliv bazální stimulace u klientů po operaci meziobratlové ploténky

Bakalářská práce

Autor: Lucie Kapustová, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Hedvika Borýsková Jihlava 2015

Anotace Bakalářská práce se zabývá vlivem bazální stimulace na pacienty po operaci meziobratlové ploténky. Cílem práce bylo zjistit, zda je na neurochirurgických pracovištích bazální stimulace začleněna do péče o pacienty po operaci meziobratlové ploténky, jaké prvky jsou nabízeny a jak na ně pacienti reagují. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části je popsána anatomie páteře a meziobratlové ploténky, onemocnění výhřezem meziobratlové ploténky, bazální stimulace a ošetřovatelská péče o pacienty s výhřezem ploténky. V praktické části jsou prezentovány výsledky dotazníkového šetření, které bylo zaměřeno na využívání prvků bazální stimulace u pacientů po operaci výhřezu meziobratlové ploténky a jejich reakci na jednotlivé prvky.

Klíčová slova: Výhřez meziobratlové ploténky, bazální stimulace, somatická stimulace, vestibulární stimulace, polohovací pomůcka

Abstract Bachelor thesis deals with the influence of basal stimulation on patients after surgery intervertebral disc. The aim of the study was to determine whether there is a neurosurgical departments basal stimulation incorporated into the care of patients after surgery of the intervertebral disc, what features are offered and how patients respond to them. The work is divided into two parts: theoretical and practical. The theoretical part describes the anatomy of the spine and intervertebral disc, slipped disc disease, basal stimulation and nursing care for patients with a slipped disc. The practical section presents the results of the survey, which focused on the use of the basal stimulation in patients undergoing a slipped disc and their response to individual elements.

Key words: Prolapse Intervertebral Disc, Basal Stimulation, Somatic Stimulation, Vestibular Stimulation, Positioning Aid

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Hedvice Borýskové za metodické vedení mé bakalářské práce, za poskytnutí cenných rad, za její čas a trpělivost. Také bych chtěla poděkovat své rodině za velkou podporu a pomoc po celou dobu mého studia. V neposlední řadě děkuji všem pacientům za spolupráci při vyplňování dotazníků, bez kterých bych svůj výzkum nemohla uskutečnit.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah 1

ÚVOD ................................................................................................................................................ 7 1.1

2

TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................................... 9 2.1

Stavba obratle ...................................................................................................................... 9

2.1.2

Meziobratlová ploténka...................................................................................................... 10 VÝHŘEZ BEDERNÍ MEZIOBRATLOVÉ PLOTÉNKY ....................................................................... 11

2.2.1

Etiologie a patogeneze ....................................................................................................... 11

2.2.2

Klinický obraz .................................................................................................................... 11

2.2.3

Diagnostika ........................................................................................................................ 12

2.2.4

Léčba.................................................................................................................................. 13

2.3

BAZÁLNÍ STIMULACE ............................................................................................................... 14

2.3.1

Historie Bazální stimulace ................................................................................................. 14

2.3.2

Současnost Bazální stimulace ............................................................................................ 15

2.3.3

Bazální stimulace v ošetřovatelské péči ............................................................................. 15

2.3.4

Základní prvky BS .............................................................................................................. 16

2.4

4

ANATOMIE PÁTEŘE .................................................................................................................... 9

2.1.1

2.2

3

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY ........................................................................................................... 8

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O PACIENTA S VÝHŘEZEM MEZIOBRATLOVÉ PLOTÉNKY .................... 21

2.4.1

Příprava pacienta před operací ......................................................................................... 21

2.4.2

Péče o pacienty po operaci ................................................................................................ 23

PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................................... 26 3.1

METODIKA VÝZKUMU ............................................................................................................. 26

3.2

CHARAKTERISTIKA VZORKU RESPONDENTŮ A VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ ............................... 26

3.3

PRŮBĚH VÝZKUMU .................................................................................................................. 26

3.4

ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT ................................................................................................. 27

3.5

VÝSLEDKY VÝZKUMU ............................................................................................................. 27

3.6

DISKUSE .................................................................................................................................. 60

3.7

NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI ............................................................................... 65

ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 67

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................... 69 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................................... 72 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................................. 73 SEZNAM POUŽÍVANÝCH ZKRATEK .............................................................................................. 74 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 75

1 Úvod Má bakalářská práce se věnuje tématu „Vliv bazální stimulace u klientů po operaci meziobratlové ploténky“. Pracuji na neurochirurgické klinice, kde se bazální stimulace v péči o pacienty používá od r. 2003. Nejprve se začlenila do péče u pacientů v těžkých stavech po operaci mozku na oddělení JIP. Později, když bylo více informací o tomto konceptu, začali jsme prvky bazální stimulaci nabízet i pacientům po operaci meziobratlových plotének na standardních odděleních. Stále více mě zajímalo, jak vlastně bazální stimulace na pacienty působí, jak ji vnímají. Rozhodla jsem se zjistit, jestli i na jiných oddělení neurochirurgie je pacientům bazální stimulace nabízena a jak jsou s ní pacienti spokojeni. Říká se, že člověk neuvěří, dokud sám nezkusí. Sama jsem si vyzkoušela v posledních měsících těhotenství, kdy je obtížné najít vhodnou polohu ke spánku či odpočinku, jak moc umí být nápomocná polohovací pomůcka. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části najdeme anatomii páteře, obratlů a meziobratlové ploténky, onemocnění výhřezem meziobratlové ploténky, její diagnostiku a léčbu. Dále koncept bazální stimulace, kde popisuji základní prvky, které jsou využívány u pacientů po operaci meziobratlové ploténky. Poslední okruh teoretické části mé práce je zaměřen na ošetřovatelskou péči o pacienty po operaci ploténky. V praktické části jsem pomocí dotazníku zjišťovala od pacientů neurochirurgických oddělení, zda jim byla bazální stimulace nabídnuta a jaké prvky byly do péče o jejich osobu zapojeny. U pacientů, jimž byla bazální stimulace nabídnuta, zjišťuji, jak jednotlivé prvky bazální stimulace vnímali. Mnohokrát jsem slyšela ze stran ošetřujícího personálu, proč u pacientů po operaci ploténky aplikovat bazální stimulaci, vždyť jsou při vědomí a v lůžku soběstační. Odpovědí na tuto otázku může být přečtení mé bakalářské práce.

7

1.1 Cíle práce a hypotézy Cíl 1 Zjistit, zda je na neurochirurgických pracovištích bazální stimulace začleněna do péče o pacienty po operaci meziobratlové ploténky. Hypotéza 1: Domnívám se, že bazální stimulace bude na každém z neurochirurgických pracovišť, nabízena po operaci meziobratlové ploténky více jak 50 % respondentům.

Cíl 2 Zjistit, jaké prvky bazální stimulace jsou pacientům nabízeny. Hypotéza 2: Předpokládám, že více jak 70% pacientům budou nabídnuty prvky vestibulární stimulace. Hypotéza 3: Předpokládám, že alespoň 50 % respondentů bude v rámci somatické stimulace nabídnuta polohovací pomůcka. Hypotéza: Myslím si, že masáž oslabené končetiny bude pacientům nabízena nejvíce ve 40 %.

Cíl 3 Zjistit, jak pacienti vnímají jednotlivé prvky bazální stimulace, které jsou jim nabízeny. Hypotéza 4: Domnívám se, že v 60 % působily polohovací pomůcky na pacienty pozitivně. Hypotéza 5:

Myslím si, že více jak 50 % pacientů uvede, že polohovací

pomůcka přispěla k lepšímu zvládnutí bolesti po operaci.

8

2 Teoretická část 2.1 Anatomie páteře Páteř

(columna

vertebralis)

tvoří

osu

skeletu

trupu.

Nese

lebku

a

jsou

k ní připevněny pletence končetin. Vzniká spojením samostatných obratlů, kosti křížové a

kostrče.

Obratle

jsou

navzájem

spojeny

pomocí

kloubů,

vazů

a meziobratlových plotének. Ty umožňují pohyb páteře a zajišťují její pružnost. Po celé délce prochází páteřní kanál (canalis vertebralis), který je tvořen těly a oblouky obratlů. Kanál chrání míchu a z ní odstupující kořeny míšních nervů. Páteř jako celek je zprohýbána ve dvou rovinách. Rozeznáváme prohnutí dopředu – lordózu. Ta se nachází v oblasti krční a bederní páteře. Dále potom kyfózu, kde je prohnutí dozadu v oblasti hrudní a křížové. Můžeme tedy říct, že páteř je dvakrát esovitě prohnutá. Prohnutí má velký funkční význam, protože umožňuje pérovací pohyby páteře (Peterová, 2005; Malinovský, 1981).

2.1.1 Stavba obratle Obratel je složen z těla (corpus vertebrae) s horní a dolní plochou pro spojení s meziobratlovými ploténkami a z obratlového oblouku (arcus verterbrae). Dorzální okraj obratle ohraničuje otvor (foramen vertebrale). Spojením otvorů vzniká páteřní kanál (canalis vertebralis), kterým prochází hřbetní mícha. Obratlový oblouk začíná zúženou částí (pediculus arcus vertebrae). Na horním a dolním okraji pediculu se nachází zářezy. Spojením se sousedními obratli dochází ke vzniku meziobratlového otvoru (foramen intervertebrale), kterým prochází míšní nerv. Obratel má 7 výběžků – nepárový trnový výběžek ( processus spinosus), který je orientovaný dorzálně, párové příčné výběžky (processus transversi) a kloubní výběžky (processus articulares superiores a inferiores). Spinální a transverzální výběžky slouží pro úpony svalů (Páč, 2009).

9

Stavba bederních obratlů Bederní obratle (vertebrae lumbales) jsou masivní a největší obratle lidského těla. Mají velká, široká a silná těla ledvinovitého tvaru. Přechod L5 v kost křížovou spolu s vysokým meziobratlovým diskem se nazývá promontorium. Foramen vertebrale je relativně malé, trojúhelníkovité. Trnové výběžky vybíhají v dlouhý processus costarius, dále v menší, processus mammilaris a větší processus accessorius (Peterová, 2005).

2.1.2 Meziobratlová ploténka Čtvrtina délky páteře je představována meziobratlovými ploténkami, které jsou přilehlé k jednotlivým obratlovým tělům od druhého krčního obratle až k sakrální kosti. Plotének je celkem 23. Ploténky mají eliptický tvar a pokrývají celou plochu obratlového těla, výjimkou jsou obratle krční páteře. V jednotlivých segmentech páteře nacházíme rozdíly ve výšce a tvaru meziobratlových plotének. Zejména v krční a bederní oblasti jsou ploténky vysoké. Mají klínovitý tvar s vyšší přední a nižší zadní hranou, který umožňuje vytvářet krční a bederní lordózu. Každá ploténka se skládá z centrálně uloženého jádra (nucleus pulposus) a z okolního vazivového prstence (anulus fibrosus)(Kasík, 2002). Anulus fibrosus je složen z kolagenního vaziva a vazivové chrupavky, je širší ventrálně než dorzálně. Jádro ploténky vzniklo ze zbytků chorda dorsalis. Jde o vazivovou chrupavku s gelatinózní konzistencí s velkým obsahem vody až 85 % (Náhlovský, 2006). Meziobratlové ploténky jsou významnou strukturální a funkční součástí páteře. Jejich hlavní funkcí je zajištění stability páteře. Flexibilita plotének umožňuje pohyby – flexe, extenze, lateroflexe a rotační pohyb oběma směry. Ploténky také působí jako tzv. tlumiče zatížení, které způsobuje jak váha těla, tak tlak i napětí svalů a vazů. Tlak je potencován zvedáním těžkých břemen, minimalizuje se v horizontální poloze (Kasík, 2002). Kolmé zatížení na plochu ploténky ani krátkodobé zatížení nevadí tolik, jako zatížení spojené s rotací. Problém nastává při dlouhodobém zatěžování, kdy dojde k deformaci ploténky a zvýšení tlaku na její hranu. Nucleus pulposus se při předklonu vytlačuje směrem k míše nebo k jejím kořenům. Takové zatížení ploténky omezuje její výživu a způsobí ztrátu její elasticity (Rašev, 1992). 10

2.2 Výhřez bederní meziobratlové ploténky Jedna z hlavních příčin ischialgie je výhřez meziobratlové ploténky. Největší výskyt výhřezů je mezi 30. - 50. rokem života člověka. Výjimkou nejsou ani případy mladších nebo naopak starších pacientů. Výhřez často postihuje jedince těžce pracující, pracovníky, kteří jsou vystaveni vibracím, ale také osoby mající sedavé zaměstnání.

2.2.1 Etiologie a patogeneze K výhřezu ploténky dochází nejčastěji během degenerativního onemocnění páteře. Je-li je narušena kontinuita anulus fibrosus, dochází k výhřezu ploténky do páteřního kanálu. Ten může zůstat buď pod neporušeným zadním podélným vazem (subligamentózní výhřez), nebo fragment vycestuje do páteřního kanálu (epidurální sekvestr). Často výhřez způsobí útlak nervových struktur, který vyvolá bolesti zad (Smrčka, 2005). Dle velikosti výhřezu lze rozlišit kompresi jednokořenovou nebo vícekořenovou. Nejčastěji se výhřez v bederní oblasti objevuje v úrovních plotének L4/5 a L5/S1 (až 90 %). Malé procento výskytů jsou výhřezy plotének v oblasti L3/4, ještě menší pak v oblasti L2/3 (Náhlovský, 2006).

2.2.2 Klinický obraz Bolesti vznikající útlakem nervového kořene označujeme jako ischias. Lumbago označujeme bolest, která zůstává v bederní krajině, ale při ischias bolest vyzařuje podél nervového kořene příslušného dermatomu (Smrčka, 2005). U většiny pacientů příznaky začínají náhle po mechanickém inzultu např. zvedání těžkého břemene, po nezvyklém pohybu, zakašlání, kýchnutí nebo změně polohy těla. Průběh onemocnění často probíhá v recidivách a remisích. Klinicky se výhřez ploténky projeví bolestmi zad a bolestmi v dolních končetinách – jednostranně i oboustranně, v průběhu postižených kořenů. Rozlišujeme kořenový radikulární syndrom iritační nebo zánikový. O iritačním mluvíme tehdy, když pacient udává bolesti a hyperestezie. Při zánikovém se objevuje hyporeflexie, hypestezie, svalová hypotonie až paréza. Pacient, který má postižení kořene S1, udává bolesti po zadní straně dolní končetiny do paty a malíku. Je porušeno čití ve stejné lokalizaci, objevuje se hypo- až areflexie 11

Achillovy šlachy a snížení tonu lýtkového svalstva. Pacient má oslabený až nemožný stoj na špičce postižené DK. Při postižení kořene L5 se bolest šíří po zevní straně stehna a bérce k zevnímu kotníku, na nárt a do palce DK. Při zánikovém syndromu je porušeno čití ve stejné lokalizaci, svalový

tonus

extenzorů

nohy

snížen.

Pacient

není

schopen

postavit

se

na patu. Postižení kořene L4 se projeví bolestmi na přední straně stehna a mediální straně bérce postižené DK. Ve stejné lokalizaci je porušeno čití, je hyporeflexie až areflexie patelární a je snížen tonus kvadricepsu. Nemocný nezvládne dřep (Náhlovský, 2006).

2.2.3 Diagnostika Anamnéza U každého onemocnění je odběr anamnézy základním vyšetřením. Ptáme se na vznik a průběh obtíží, na čem obtíže závisí, lokalizaci a šíření bolesti, kdy se bolest zhoršuje nebo zmírňuje. Dále zjišťujeme poruchy čití, jak probíhala dosavadní léčba a jaký měla efekt. Ptáme se také na sport, zaměstnání pacienta, traumata, operace a ostatní onemocnění (Pírková, 2010). Fyzikální vyšetření Při vyšetření je patrné vyhlazení bederní lordózy a vybočení pánve. Při pokusu o předklon se projeví kořenová bolest. Nevšímalová uvádí tzv. bolestivou zarážku (painfull arc), kdy dojde během předklonu nebo návratu z předklonu k „přeskočení z plynulého pohybu“ doprovázené bolestí (Nevšímalová, 2002). Neurologické vyšetření Útlak nervového kořene výhřezem ploténky je možno vyšetřit pomocí tzv. napínacích manévrů. Jedním z manévrů, kterým lze pacienta vyšetřit, je Lasegueův manévr. Lékař zvedá pacientovi natažené dolní končetiny k vyvolání bolesti do dermatomu postiženého kořene. Výsledek vyšetření se uvádí v úhlových stupních. Dále se provádí Thomayerův manévr, kdy předklon pacienta vede k vyvolání bolesti do dermatomu

12

postiženého kořene. Výsledkem manévru jsou centimetry vzdálenosti konečků prstů od podložky. Zobrazovací metody. Pomocným vyšetřením je RTG LS páteře v předozadní a boční projekci. Ukáže nám počet bederních obratlů, stupeň degenerativních změn a výšku meziobratlového prostoru. RTG lze doplnit o funkční snímky LS páteře (předklon a záklon se zátěží), které mohou odhalit nestabilitu v některém segmentu. Hlavní diagnostickou metodou je CT, které obvykle bývá zaměřeno na etáže L4/5 a L5/S1. Důležité jsou také boční počítačové rekonstrukce, které zobrazí stupeň prominence výhřezu do páteřního kanálu. Magnetická rezonance se k diagnostice používá také, ale hlavní přínos má u recidiv výhřezů, kdy se dobře rozliší jizevnatá tkáň od skutečné recidivy výhřezu. V případě, kdy nemůžeme provést MRI (např. při implantovaném kardiostimulátoru), provádíme perimyelografii.

2.2.4 Léčba Konzervativní léčba Terapie lumboischiadického syndromu je nejdříve konzervativní.

Pacient musí

dodržovat klid na lůžku. Lůžko by mělo být rovné, pevné a pacient by měl mít nízký polštář. Lékař ordinuje myorelaxancia, analgetika a antiflogistika. Akutní bolesti se většinou během několika dní zmírní a je možné začít s opatrnou rehabilitací, která je zaměřena

na

posilování

paravertebrálního

svalstva.

Až

u

70 %

pacientů

s lumboischiadickým syndromem je konzervativní léčba účinná. Chirurgická léčba Pokud nedochází ani po několika týdnech ke zlepšení stavu, je indikována operace. Jsou situace, kdy je nutné operaci indikovat dříve a to v případě syndromu kaudy, kdy musí být operace provedena okamžitě (Smrčka, 2005). Operační výkony, které jsou užity při výhřezu meziobratlové ploténky, nazýváme dekompresivní. Cílem těchto výkonů je odstranění útlaku míchy, míšních kořenů a cév

13

v páteřním kanálu. Operační výkon nesmí postihnout statickou a dynamickou funkci páteře, ale musí být dostatečně radikální (Czudková, 2009). Mezi tyto výkony patří: •

Transligamentózní přístup ( flavektomie) – po vytětí žlutého vazu se pronikne mezi oblouky do páteřního kanálu. Provede se exstirpace volných ploténkových hmot a exkochleace ploténky. Je to nejčastější typ operace v oblasti bederní páteře (Hrabálek, 2010).

•

„Laminektomie – snesení celého oblouku.

•

Hemilaminektomie – jedná se o snesení poloviny oblouku při kompresi nervových struktur kostními a vazivovými změnami. Může být částečná nebo kompletní.

•

Foraminotomie - snesení kostních výrůstků kolem nervového kořene při jeho vstupu do neuroforamina“ (KNTB, 2012).

2.3 Bazální stimulace „Bazální stimulace je koncept, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání. Každý člověk vnímá pomocí smyslů, smyslových orgánů, které vznikají a vyvíjejí se již v embryonální fázi a mají od narození až do smrti nenahraditelný význam. Díky smyslům můžeme vnímat sebe sama a okolní svět“ (Friedlová, 2003, str. 15). Dojde- li k poškození nebo ztrátě některého z našich smyslů, je nutné cíleně podporovat vnímání těmi smysly, které zůstaly zachovány. Smysly, které jsou poškozeny nebo ztraceny, se snažíme cílenou stimulací opět probudit (Friedlová, 2003).

2.3.1 Historie Bazální stimulace Tento koncept vypracoval Prof. Dr. Andreas Fröhlich, speciální pedagog. Pracoval od r. 1970 v rehabilitačním centru Landstuhl v Německu s dětmi, které se narodily s těžkým postižením, jak somatickým, tak i intelektu. V rámci svého doktorandského studia vypracoval koncept Bazální stimulace, který podporuje rozvoj schopností u těžce postižených dětí. U těchto dětí bylo velmi omezené navázání verbální komunikace, 14

a proto Prof. Fröhlich zvolil komunikaci na bázi somatické, vestibulární a vibrační. Dnes je Andreas Fröhlich profesorem na Katedře speciální pedagogiky na univerzitě v Landau, je autorem řady publikací a neustále pracuje na rozvoji konceptu Bazální stimulace. Do ošetřovatelské péče koncept bazální stimulaci přenesla zdravotní sestra Prof. Christel Bienstein. Pracovala mnoho let ve Vzdělávacím centru německého profesního svazu pro ošetřovatelská povolání v Essenu v Německu. Od 80. let spolupracuje s Prof. Fröhlichem v problematice péče o osoby s omezením vnímání a komunikace. Společně vypracovali koncept bazální stimulace pro ošetřovatelskou péči a systém vzdělávání lektorů bazální stimulace (Institut bazální stimulace).

2.3.2 Současnost Bazální stimulace V současnosti patří koncept Bazální stimulace v zemích EU k nejpopulárnějším konceptům v ošetřovatelství, používá se na většině pracovišť (Friedlová, 2009). V České republice jsou 4 kvalifikované lektorky – Mgr. Borýsková Hedvika, Bc. Dvořáková Helena, PhDr. Friedlová Karolina a Mgr. Žvátorová Kateřina. Tyto lektorky jsou registrovány pod mezinárodní asociací Bazální stimulace. Pořádají základní, nástavbové a prohlubující kurzy bazální stimulace.

2.3.3 Bazální stimulace v ošetřovatelské péči „Ošetřovatelská péče dle konceptu Bazální stimulace je péče vysoce profesionální vycházející z individuálních potřeb pacienta, zohledňuje maximálně jeho životní návyky a jeho jedinečnost a poskytuje mu pedagogickou podporu v běžných denních činnostech“ (Friedlová, 2003, str. 15). Ošetřující personál ve všech oborech medicíny se setkává s různými pacienty. Každý z nich je jedinečná bytost se svými návyky, životními zkušenostmi a způsobem komunikace. Náročným úkolem ošetřujícího personálu je pochopit potřeby pacienta, poznat a porozumět stylu jeho komunikace. Dále pohlížet na pacienta nezávisle vzhledem k jeho postižení a aktuálnímu tělesnému a duševnímu stavu (Friedlová, 2003). „Taková ošetřovatelská péče, která umožňuje pacientovi integraci do současného života s maximálním přihlédnutím a využitím jeho dřívějších životních návyků a zkušeností 15

a navíc akceptuje jeho budoucí životní potřeby je péče vysoce profesionální, kvalitní a humánní“ (Friedlová, 2003, str. 15). Cílem bazálně stimulující péče je, aby u pacienta docházelo k rozvoji vlastní identity, navázání komunikace se svým okolím. Dále je důležité podporovat orientaci v prostoru a čase a zlepšovat funkce organismu (Friedlová, 2009).

2.3.4 Základní prvky BS Jednotlivé prvky Bazální stimulace se orientují podle vývoje vnímání v prenatálním období (Friedlová 2009, str. 17). Nejprve se vyvíjí vnímání vlastního těla – somatické vnímání. To nás informuje o našem těle. Dále se vyvíjí vnímání chvění, vibrací – vibrační vnímání, které nás informuje o intenzitě vibrací (např. skákání, běh, vibrace při mluvení). Vnímání rovnováhy – vestibulární vnímání nám dává informace o změně polohy a postavení v prostoru (Friedlová, 2009). Z výše uvedených typů vnímání lidského těla se vytvořily základní prvky bazální stimulace – somatická, vestibulární a vibrační stimulace.

Somatická stimulace Kůže slouží člověku jako percepční orgán. Umožňuje pacientovi velmi dobře zprostředkovat vjemy ze svého těla a přijímat různorodé podněty okolního světa. Nejjednodušším druhem somatické stimulace je dotek, který je nejcennějším nástrojem v péči o nemocného člověka (Bienstein, 2007). Bienstein o doteku uvádí: „Berühren wir einen Menschen, so erreichen wir nicht nur die Oberfläche sondern greifen in ihn hinein“(Dotýkáním se člověka dosahujeme nejen povrchu, ale přistupujeme i do jeho nitra)(Bienstein, 2007. s. 48). Možnosti somatické stimulace: •

Iniciální dotek

•

Polohování

•

Koupele

•

Masáž stimulující dýchání

16

Dotek v ošetřovatelské péči Dotek můžeme přiřadit k pěti základním smyslům. Vedle zraku patří hmat k nejdůležitějším smyslům člověka. Dotek je nejpřirozenější způsob péče, útěchy a pomoci od bolesti. Je zdrojem mnoha podnětů a provází nás po celý život. Když je člověk nemocný, zejména pokud je v nemocničním prostředí, je vystaven dotekům cizích osob (Karmášková, 2012). „Pokud se zdravotník pacienta dotýká se soucitem a účastí, dotýká se nejen jeho těla, ale i jeho „duše“, a pomáhá mu tak znovu nalézt spojení s okolím a sám se sebou. Jinými slovy, pokud zdravotník jedná citlivě a zároveň ví, co dělá, a pacientovi celou situaci objasní, rozumí pacient ve větší míře tomu, co se s ním děje, jeho tělo mu už nepřipadá tak nesrozumitelné a cizí, protože rozumí, co se s ním děje a zažívá, že i přes „odlišnost“, kterou onemocnění způsobuje, je hodno úcty, stejně jako on sám“(Karmášková, 2012, str. 10). Routasalo a Isola vypozorovali, že dotek je nejčastěji spojován s poskytnutím pocitu komfortu a bezpečí. Také může sloužit jako pomocník při instrukcích, vysvětlování ošetřovatelských výkonů, při dotazování, zjištění orientace pacienta ohledně místa a času. Je spojen se snahou povzbudit pacienty k soběstačnosti a uklidněním neklidných pacientů (Routasalo,1998).

Bazální stimulace klade velký důraz na kvalitu doteků. Musí být zřetelné a cíleně promyšlené, aby u pacienta nevyvolaly pocit strachu a nejistoty. Velkou roli při dotýkání se druhých hraje i lokalita dotyků a jejich intenzita. Nečekané a necílené doteky mohou u pacienta vyvolat negativní pocity např. strach, ohrožení, nejistotu. Abychom zamezili těmto nepříjemným pocitům, používáme tzv. iniciální dotek (Friedlová, 2009). Tento dotek musí být vždy na stejné místo a může být doprovázen pokud možno stejnými slovy např. „Dobrý den Martino“. Je důležité, aby celý tým pečující o pacienta, ale také rodina a přátelé, prováděli tento dotek stejně. V praxi se osvědčilo umístění tabulky nad lůžko pacienta, která nás informuje o lokalizaci doteku a popř. iniciální větě. Iniciálním dotykem nemocného upozorníme na naši přítomnost a také se s ním loučíme. Tato ritualizace dotyku je pro nemocného prospěšná, protože mu pomáhá zorientovat se v situaci (Šamánková, 2011).

17

Polohování Již po 30 minutách klidného ležení se mění vnímání vlastního těla, dochází ke ztrátě pocitu uvědomění si vlastních hranic těla. Právě pomocí polohování můžeme pacientovi umožnit získání informací o svém těle. Polohováním poskytujeme pacientovi také stimulaci vestibulární, protože tím, že měníme jeho polohu, stimulujeme tím vestibulární aparát (Friedlová, 2007). „Vnímání pacienta můžeme stimulovat i minimálními změnami tělesné pozice: •

propletení prstů rukou

•

položením rukou na hrudník

•

ohnutím horních končetin k tělu

•

překřížením dolních končetin

•

polohování na různě tvrdých a měkkých matracích

•

malými změnami polohy pomocí srolovaných ručníků a malých polštářků – tzv. mikropolohování

•

polohováním pomocí perličkových polohovacích polštářů

Výraznou somatickou stimulace umožňují pacientovi polohy „mumie“ a „hnízdo“ (Friedlová, 2007 str. 92). Poloha hnízdo Tato poloha má svůj původ v neonatologii. Sloužila u předčasně narozených dětí k ohraničení jejích těla, aby jim byly vytvořeny podmínky, které měli za nitroděložního vývoje. Dnes se poloha používá u pacientů, kteří jsou delší dobu upoutáni na lůžku. Dále tam, kde hrozí riziko ztráty tělesného vnímání. Tato poloha podporuje intenzivní somatickou stimulaci (Brunner, 2009). Poloha hnízdo je využívána u pacientů k podpoře odpočinku, pro celkové zklidnění. Můžeme ji také využít po vyšetřeních či jiných nepříjemných zákrocích, k fixaci těla v určité poloze nebo po zklidňující koupeli (Friedlová, 2009).

18

Pacient v poloze hnízdo může být v pozici vleže na zádech, vleže na boku, v poloze 135° nebo v poloze na břiše. U pacientů po operaci výhřezu meziobratlové ploténky však polohování na břicho není dovoleno. Tělo obložíme srolovanými dekami nebo perličkovými polštáři, abychom pacientovi vytyčili hranice jeho těla. Další dekou pacienta přikryjeme. Je důležité zjistit v rámci biografické anamnézy důležitost přikrytí ramen, zejména při polohování večer, pokud je pacient zvyklý usínat s dekou na ramenech (Friedlová, 2010). Poloha mumie „Cílem tohoto polohování je umožnit pacientovi zprostředkování vjemů ze svého vlastního těla a umožnit mu pocítit hranice svého těla. Polohování mumie lze kombinovat s polohou hnízdo a mikropolohováním. Indikace této polohy: •

neklidní, agresivní, zmatení pacienti

•

lítostiví, depresivní pacienti

•

pacienti v dospávací fázi po anestézii

•

pacienti dlouhodobě upoutaní na lůžko, kteří ztratili vnímání hranic svého těla

Pacienta zabalíme do deky nebo prostěradla tak, že začínáme u nohou a končíme v horní části těla, kde prostěradlo nebo deku zafixujeme přeložením jejich konce pod tělo klienta. Ruce pacienta nebalíme k tělu, ale pokládáme je na hrudník. Tím mu umožníme vnímat vlastní dech a také mu poskytujeme možnost vymanit se z „mumie“, pokud bude chtít. Pacienta v poloze mumie nenecháváme déle než 20 minut“ (Friedlová, 2007 str. 99-100).

Vestibulární stimulace Zdravý člověk je stále v pohybu, mění svou polohu v důsledku různých činností, které vykonává během dne. Vestibulární aparát tak získává stálý přísun podnětů. Lidé, kteří mají omezenou pohybovou aktivitu, dostávají těchto podnětů podstatně méně. Pomocí bazální stimulace se snažíme poskytnout stimuly jejich rovnovážnému ústrojí, lepší prostorovou orientaci a vnímání pohybu (Friedlová, 2010). “Vestibulární stimulace nám umožňuje zaznamenávat lineární, rotační a statické pohyby hlavy. Informuje nás o naší 19

poloze a pohybu v prostoru“(Friedlová, 2010 str. 26). Pokud dochází ke změně polohy velmi zřídka, nastane situace, že vestibulární aparát ztrácí svou schopnost reagovat na změnu polohy. U člověka se potom objevuje kolaps, nauzea, poruchy orientace na vlastním těle a v prostoru a změny svalového napětí (Friedlová, 2010). Tuto stimulaci používáme u pacientů, kteří jsou déle jak 3 dny upoutání na lůžko, u pacientů s omezenou možností pohybu a u klientů s rozvíjející se spasticitou extenzorů a flexorů. Vestibulární stimulaci můžeme u pacienta ležícího na lůžku provádět pomocí nepatrných pohybů jeho hlavou, kterou mírně otáčíme do stran. Hlava je v neustálém kontaktu s podložkou a ošetřující ji pevně drží svýma rukama, nesmí zakrývat pacientovi obličej. Pohyb hlavou stačí provést 3 – 5x. Je vhodné vestibulární stimulaci provést před každou změnou polohy pacienta. Pokud pacienta posazujeme, můžeme vestibulární stimulaci provádět vsedě v lůžku nebo v křesle houpacími pohyby. Pacient má dlaně a plosky nohou opřené o podložku a pohybuje se pomalu ze strany na stranu. Pohyb s ním může nacvičovat ošetřující personál tzv. pohybem ovesného klasu v ovesném poli. Při této stimulace ošetřující klečí nebo sedí za pacientem, své tělo pevně fixuje na pacientovo, hlavu má opřenou o hrudník a provádí pohyb ve tvaru ležaté

osmičky.

Zde

se

spojí

stimulace

somatická,

vestibulární,

optická

a proprioreceptivní (Friedlová, 2007).

20

2.4 Ošetřovatelská péče o pacienta s výhřezem meziobratlové ploténky 2.4.1 Příprava pacienta před operací Fyzická příprava Pacienti jsou k operačnímu výkonu přijímáni většinou den předem. Při příjmu jsou poučeni operatérem o samotné operaci. V průběhu dne jej navštíví anesteziolog, který pacienta informuje o anestezii. Operace výhřezu bederní meziobratlové ploténky se nejčastěji provádí v epidurální anestezii. Příprava pacienta: •

Oholení operačního pole – holí se oblast bederní páteře v dané etáži o rozměrech asi 20x30 cm. Zvláště u mužů ve větším rozsahu z důvodu četnějšího ochlupení.

•

Vyprázdnění pacienta – večer před operací je pacientovi podán glycerinový čípek.

•

Večerní per os premedikace – dle přání pacienta.

•

Miniheparinizace – večer před operací a následující dny po operaci je pacientovi aplikována s. c. medikace k prevenci vzniku trombembolické nemoci.

•

Lačnění – pacient nesmí od půlnoci jíst, pít, kouřit.

•

Ráno před operací pacientovi podáme jeho chronickou medikaci, je nutné sundat šperky, kontaktní čočky, zubní protézu.

•

Těsně před odjezdem na operační sál jsou pacientovi navlečeny elastické punčochy k prevenci trombembolické nemoci a podána premedikace per os (FN Brno).

21

Psychická podpora pacientů před operací Chirurgický výkon je často spojován s úzkostí a se zvýšeným stresem. Hospitalizace, hlavně pacientů, kteří podstupují chirurgický zákrok, přispívá ke vzniku úzkosti na základě strachu z neznáma. Každý pacient je nervózní, prožívá úzkost a strach bez ohledu na to, jestli se jedná o malou nebo velkou operaci, v lokální nebo celkové anestezii. Pacienti často mívají strach ze ztráty kontroly, bolesti, separace od rodiny a ze smrti. Dle Janíkové, pacient s úzkostí pociťuje více bolesti, protože úzkost vede ke zvýšenému svalovému napětí a to vede ke zvýšené bolesti a zvýšení krevního tlaku. Dochází

k ovlivnění

pooperačního

průběhu,

zejména

rehabilitace,

zotavení

a někdy se může prodloužit délka hospitalizace. Pacienti, kteří trpí zvýšenou mírou předoperační úzkosti, často vyžadují větší dávky analgetik a často u nich pozorujeme delší dobu hospitalizace (Janíková, 2013). Janíková uvádí 5 nejvíce stresujících událostí u pacienta před operací: •

„čekání na operaci, výzvu z operačního sálu, odložení operace

•

nemožnost napít se

•

zákaz mít zubní protézu

•

odvoz na operační sál na lehátku

•

vstup do operačního sálu“ (Janíková, 2013 str. 85).

Doba, kdy pacient čeká na operaci, poskytuje prostor pro přemýšlení, napětí, znepokojení a obavy z blížícího se zákroku. Sestra neovlivní dobu čekání na operaci, ale může pacientovi nabídnout intervence ke zmírnění úzkosti, aby čekání nebylo pro pacienta tak stresující. Před operací úzkost zmírňujeme nejenom poskytnutím informací, posloucháním hudby nebo aplikací premedikace, ale můžeme využít další metody. Jednou z možností je pohlazení pacienta, chytit jej za ruku či za rameno. Poskytnout mu prostřednictvím doteku psychickou podporu, útěchu a pocit bezpečí. Můžeme využívat také aromaterapii, humor, reflexologii a řízené představy. Janíková uvádí, že poslouchání audiokazet s humornou tématikou bylo pro pacienty jednou z efektivních metod, jak redukovat úzkost (Janíková, 2013; Routasalo, 1998).

22

2.4.2 Péče o pacienty po operaci Pacienti jsou po operaci, pokud se nevyskytnou nějaké komplikace, převezeni na standardní lůžkové oddělení. Pravidelně jsou jim měřeny fyziologické funkce dle ordinace anesteziologa. Pacient dostává 2 profylaktické dávky ATB i. v. – jednu dávku na operačním sále a druhou po převezení na oddělení. Po epidurální anestezii pacient může hned po operaci pít, jídlo se podává pacientovi dle jeho celkového stavu. Kontrolujeme stav operační rány, zda neprosakuje krytí. Pokud je zaveden Redonův drén, pozorujeme množství a charakter odvedeného sekretu. Dále je nutno kontrolovat močení do 8 hodin po operaci. S epidurální anestézií souvisí často se vyskytující pooperační porucha močení, která zpravidla odezní do 24 hodin. V případě nutnosti je třeba zavést močový katétr. U pacienta po epidurální anestezii také sledujeme hybnost a citlivost dolních končetin (Sova, 2011). Péče o polohu pacienta Pravidelné polohování pacientů, kteří nejsou schopni samostatného pohybu nebo mají omezenou pohyblivost či poruchu citlivosti určitých částí těla, je jedním z prvních terapeutických kroků (Lippetrová-Grünerová, 2005). Změna polohy u pacientů napomáhá k odlehčení kůže a zlepšuje prokrvení jednotlivých částí těla. Polohování také pomáhá eliminovat bolest a zlepšuje psychický stav. Správné polohování má zásadní vliv na pozdější funkční návrat pacienta do běžného života. Už pouhou změnou polohy vznikají různé stimuly, které jsou nápomocny návratu senzorických funkcí a tím i funkcí motorických. Je nutné vždy polohování upravit dle individuálního stavu a potřeb pacienta (Kolář, 2009). U pacientů po operaci meziobratlové ploténky je nutné, aby leželi dvě hodiny na zádech s podloženými, mírně vyvýšenými dolními končetinami. Tím se operační rána stlačuje a omezí se tím její možné krvácení. Dochází také k rychlejšímu odeznívání epidurální anestezie. Po dvou hodinách je možné otáčet se na boky. Ošetřující personál musí pacienta řádně poučit o správnosti přetáčení v lůžku. Pacient celý operační den musí strávit vleže na lůžku. Pokud nejsou žádné komplikace, vertikalizace probíhá standardně 1. pooperační den, po domluvě s operatérem (Sova, 2011). Při vertikalizaci je nutné myslet na to, že rychlá změna polohy u pacienta, který byl upoután na lůžko, může vyvolat nepříjemné pocity (točení hlavy, nauzeu, zvracení, nedostatečné dýchání, 23

celkovou slabost, hypotenzi, tachykardii). Z těchto důvodů je proto velmi účinné, zahrnout do péče právě prvky vestibulární stimulace. Během vertikalizace pacienta sledujeme – všímáme si barvy pokožky, zvýšeného pocení, známek nedostatečného dýchání a hodnot tlaku krve a pulzu (Kapounová, 2007). 3. - 4. pooperační den pacient začíná cvičit v tělocvičně (Sova, 2011). Péče o psychiku pacientů po operaci V pooperačním období je, v rámci psychologické péče, důležité opětovné navázání kontaktu s pacientem a schopnost vzájemné komunikace. Nejprve je nutno pacientovi pomoci, aby se po operaci dobře zorientoval místem i časem, aby se mohl co nejdříve zapojit do aktivního procesu léčby. Po operaci je časté, že jsou pacienti dezorientováni, bezprostředně po operaci se vyskytují stavy akutní zmatenosti, prožívání zvýšeného strachu s projevy strachu nebo nadměrné vnímavosti. Časté problémy, které se vyskytují u pacientů v pooperačním období: •

STRACH, ÚZKOST – po operaci se vyskytují často a bývají výsledkem nedostatečné předoperační přípravy. Pacient své myšlenky soustřeďuje hlavně na úspěšnost chirurgického výkonu a operační ránu. Negativně jsou prožívány

stavy

nevolnosti, poruchy

vyprazdňování nebo poruchy

fyziologických funkcí spojené s výkonem. •

BOLEST – jak pacient bude prožívat bolest, může být do jisté míry ovlivněno rozsahem předoperační přípravy pacienta a jeho edukací. Když po operaci doznívá anestezie, zvyšuje se u pacientů vnímání bolesti a to ovlivňuje prožívání pacienta. Je potřeba využít individuální přístup zdravotnického personálu k jednotlivým pacientům prožívajících bolest a zajistit tišení bolesti farmakologickými prostředky.

•

ZÁVISLOST NA OKOLÍ – především v prvních dnech po operaci je závislost na pomoci druhé osoby vnímána velmi citlivě, zejména v oblasti uspokojování biologických potřeb. V souvislosti s touto problematikou se může u pacientů objevovat odmítavý postoj ke spolupráci a pomoci, spojen s potlačováním bolesti a bagatelizujícím postojem k dané situaci.

24

Výše uvedené problémy se pacienta osobně dotýkají. Pokud pacient necítí podporu ze strany zdravotníků a svého okolí, je nucen vyrovnávat se s problémy sám. Je proto důležité, vycházet nejen z profesionální odbornosti zdravotnického personálu, ale také zvolit správný psychologický přístup k nemocnému (Zacharová, 2014). Péče o pacienta s bolestí po operaci Pooperační bolest je doprovodný jev při různých chirurgických výkonech, je následkem mechanického nebo tepelného poškození tkání. Reakce organismu na bolest mohou být u každého pacienta jiné. Může se objevit reakce dýchacího systému – sníží se vitální kapacita plic, dechový objem a zhorší se činnost bránice. Člověk se nemůže kvalitně nadechnout nebo zakašlat a dojde k tomu, že hlen stagnuje v dýchacích cestách. Ze strachu z bolesti může také dojít k omezení hybnosti. Zde je nebezpečí vzniku trombózy hlubokých žil DKK. Jedním z negativních následků bolesti je také častější zvracení, potíže s močením, hyperglykémie (Rokyta, 2009). Potřebu být bez bolesti řadíme do základního smyslového vnímání člověka. Pacient pociťující bolest, snáší bolest lépe, když ví, co je její příčinou a co ho čeká. Při bolestivých výkonech je tedy důležité poskytnout rozumovou kontrolu průběhu (Šamánková, 2011). „Pro zmírnění bolesti využíváme předchozí pacientovy zkušenosti, společně hledáme terapeutické možnosti a správné dávkování léků. Zásadou by měl být způsob dávkování tak, aby pacient do bolesti, pokud možno, vůbec neupadal. V rámci zmírnění bolesti je vhodné přikládání obkladů na bolestivá místa. Obklady mají dvojí význam – mohou pomoci jednak somaticky, ale také psychicky. Pacient totiž vnímá, že mu stojíme za „nadstandardní námahu“. Také je dobré zapojit pacienta do urychlení léčebného procesu – dodržování nařízení, vhodná poloha a cvičení“ (Šamánková, 2011. s. 22).

25

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro zpracování mé bakalářské práce jsem si vybrala metodu kvantitativního výzkumu. Ke sběru dat jsem použila dotazník (příloha č. 1). Dotazník je anonymní a obsahuje celkem 20 otázek, z toho 16 uzavřených a 4 otevřené. V úvodu jsem pro respondenty uvedla hlavní účel vyplnění mého dotazníku. Otázky v úvodu charakterizují skupinu respondentů – nemocnici, ve které jsou hospitalizováni, pohlaví a věk. Následující otázky jsou věnovány samotnému tématu. Otázky byly formulovány v návaznosti na stanovené cíle. K prvnímu cíli se vztahují otázky 4-20. K druhému cíli otázky 4, 16, 17, 19 a k třetímu cíli otázky 5 - 15, 18, 20.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Respondenty byli pacienti Neurochirurgické kliniky FN Brno, FN Olomouc a Neurochirurgického oddělení Krajské nemocnice T. Bati, a.s. (dále jen KNTB). Distribuováno bylo celkem 140 dotazníků. Návratnost byla 107 dotazníků (76 %), z nichž byly 2 vyřazeny pro neúplnost. Celkem se tedy dotazníkového šetření zúčastnilo 105 respondentů, z toho 50 mužů a 55 žen ve věku od 18 do 60 let a více.

3.3 Průběh výzkumu Nejdříve jsem oslovila náměstkyně pro ošetřovatelskou péči jednotlivých nemocnic s požadavkem, zda mohu na jejich neurochirurgických odděleních provádět dotazníkové šetření. Dokumenty o schválení z jednotlivých zdravotnických zařízení uvádím v přílohách. Dotazníky jsem následně distribuovala do výše uvedených zdravotnických zařízení osobně a prostřednictvím poštovních zásilek. Získávání dat probíhalo od března do dubna 2015. Respondenti odevzdávali vyplněné dotazníky staničním sestrám. Po ukončení dotazníkového šetření mi byly dotazníky prostřednictvím vrchních sester jednotlivých pracovišť vráceny k vyhodnocení.

26

3.4 Zpracování získaných dat Data, která jsem získala prostřednictvím dotazníkového šetření, jsem zpracovala v programu Microsoft Office Word 2003 pro psaný text. V Microsoft Office Excel 2003 jsem provedla grafické zpracování dat do tabulek a grafů.

3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1

Jsem pacientem/ pacientkou Počet respondentů v %

100% 80% 60% 44% 40% 26%

30%

FN Olomouc

KNTB

20% 0% FN Brno

Graf 1 Členění pacientů v ZZ

Mého výzkumu se celkově zúčastnilo 105 pacientů (100% dotazníků) výše uvedených nemocnic. Z FN Brno to bylo 46 pacientů (44 %), z FN Olomouc 27 pacientů (26 %) a z Krajské nemocnice Tomáše Bati, a.s. 32 pacientů (30 %).

27

Otázka č. 2

Počet respondentů v %

Pohlaví 100% 80% 52%

60%

48%

40% 20% 0% Ženy

Muži

Graf 2 Pohlaví respondentů

Graf číslo 2 ukazuje pohlaví respondentů. Žen bylo 55 (52 %) a mužů 50 (48 %). Otázka č. 3


Věk 100% 80% 60% 40%

30%

24%

26%

40-49

50-59

20%

15%

6% 0% 18-29

30-39

60 a více

Graf 3 Věk respondentů

Ze 105 respondentů bylo 6 (6 %) ve věku 18 – 29 let, 31 respondentů (30 %) ve věku 30 – 39 let. 25 respondentů (24 %) ve věku 40 – 49 let, 27 respondentů (26 %) respondentů ve věku 50 – 59 let a 16 respondentů (15 %) spadalo do věkové kategorie 60 a více let. 28

Otázka č. 4


Setkal(a) jste se během hospitalizace s polohovacími pomůckami? 100% 80% 64% 60% 36%

40% 20% 0% Ano

Ne

Graf 4 Možnosti využití polohovací pomůcky při hospitalizaci

Během hospitalizace se 67 respondentů (64 %) setkalo s možností použít polohovací pomůcky. Zbylým 38 respondentům (36 %) tato možnost nabídnuta nebyla. Dále po otázku č. 15 bude v hodnocení použit vzorek 67 respondentů (100 %). Jedná se o respondenty, kteří se setkali s polohovacími pomůckami při hospitalizaci. Pro přehlednost uvádím také rozpracované grafy, kde můžeme vidět, jak odpovídali respondenti v jednotlivých zdravotnických zařízeních (dále jen ZZ).

29


Setkal (a) jste se během hospitalizace s polohovacími pomůckami? 100% 89% 80%

70% 56%

60% 44%

Ne

40% 20%

Ano

30% 11%

0% FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Graf 5 Nabídka polohovacích pomůcek v jednotlivých ZZ

Na grafu vidíme, že nejvíce byly polohovací pomůcky nabízeny respondentům ve FN Brno z 89 % (41respondentů ze 46) , v KNTB byla polohovací pomůcka nabídnuta 56 % respondentů (18 respondentů z 32) a ve FN Olomouc byla nabídnuta 30 % respondentů (8 respondentů z 27).

30

Otázka č. 5 Můžete uvést, o jaké pomůcky se jednalo?

Tabulka 1 Použité polohovací pomůcky ve ZZ

Polohovací pomůcky

Počet odpovědí

Obyčejné polštáře různých rozměrů

26

Polštáře vyplněné pěnou

6

Polštáře s výplní kuliček

40

Jiné

0

Tabulka 2 Použité polohovací pomůcky na jednotlivých neurochirurgických pracovištích

Počet odpovědí v jednotlivých ZZ Polohovací pomůcky FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Obyčejné polštáře různých rozměrů

5

8

13

Polštáře vyplněné pěnou

1

0

5

Polštáře s výplní kuliček

40

0

0

Jiné

0

0

0

Výše uvedené tabulky nám ukazují, jaké polohovací pomůcky byly respondentům nabídnuty. U této otázky byla možnost zaškrtnout více odpovědí. Nejvíce odpovědí (40) se sešlo u odpovědi polštáře s výplní kuliček. Druhou nejčastěji používanou pomůckou byly zaškrtnuty obyčejné polštáře různé velikosti, které byly uvedeny v odpovědích 26x. Polštáře vyplněné pěnou se objevily v 6 odpovědích. V poslední možnosti jiné, kde měli respondenti možnost napsat další možné polohovací pomůcky, které jim byly nabídnuty, nebyla zaznamenána žádná odpověď.

31

V tabulce 2 jsem uvedla, jak odpovídali respondenti v jednotlivých ZZ. Je zřejmé, že polštáře s výplní kuliček jsou nejvíce používány ve FN Brno, obyčejné polštáře různých rozměrů pak v KNTB.

32

Otázka č. 6


Byl Vám šetřujícím personálem objasněn význam použití polohovacích pomůcek? 100% 80%

70%

60% 40% 21% 20%

9%

0% Ano

Ne

Nevím

Graf 6 Objasnění významu použití polohovací pomůcky

Byl Vám ošetřujícím personálem objasněn význam jejich použití?


100%

80%

60%

73%

72% FN Brno

50%

FN Olomouc 37%

40% 20%

KNTB 17%

20%

7%

13% 11%

0% Ano

Ne

Nevím

Graf 7 Objasnění významu použití polohovací pomůcky v jednotlivých ZZ

V otázce č. 6 jsem se ptala na objasnění významu použití polohovací pomůcky. 46 respondentů (70 %) uvedlo, že jim byl objasněn význam použití pomůcky. 14 respondentů (21 %) zvolilo odpověď ne. 6 respondentů (9 %) neví, zda jim byl význam pomůcek objasněn.

33

Graf 7 ukazuje, že informovanost pacientů o použití polohovací pomůcky je v FN Brno 73 % (30respondentů z 41) a KNTB 72 % (13 respondentů z 18). Ve FN Olomouc bylo informováno 50 % respondentů (4 respondenti z 8).

34

Otázka č. 7


Měl(a) jste možnost polohovací pomůcky využívat 100% 81% 80% 60% 40% 18% 20% 0%

1%

Pouze v den operace

V den operace a následující den

0% Až po operaci

Po celou dobu hospitalizace

Graf 8 Možná délka využití polohovací pomůcky

Z grafu 8 můžeme vyčíst, jak dlouhou dobu měli respondenti možnost využívat polohovací pomůcku. 54 respondentů (81 %) uvedlo, že mohli mít polohovací pomůcku po celou dobu hospitalizace.

Až po operaci mělo pomůcku 12 respondentů

(18 %) a 1 respondent (1 %) uvedl, že mohl mít pomůcku v den operace a následující den. Pouze v den operaci ji neměl žádný respondent.

Měl (a) jste možnost polohovací pomůcky používat 100%


88% 80%

94%

73%

60%

FN Brno FN Olomouc KNTB

40% 25% 20%

12% 0% 0% 0%

2% 0% 0%

Pouze v den operace

V den operace a následující den

6%

0% Až po operaci

Po celou dobu hospitalizace

Graf 9 Možná délka využití polohovací pomůcky v jednotlivých ZZ

35

Na tomto grafu 9 je patrné, že největší možnost používat polohovací pomůcky po celou dobu hospitalizace měli respondenti v KNTB - 94 % (17 respondentů z 18), dále pak ve FN Olomouc - 88 % (7 respondentů z 8) a ve FN Brno - 73 % (30 respondentů z 41). Až po operaci použilo pomůcky 25% respondentů z FN Brno (10 respondentů z 41), ve FN Olomouc 12 % (1respondent z 8) a v KNTB 6 % respondentů (1 respondent z 18). Odpověď v den operace a následující den zvolily 2 % respondentů (1 respondent z 41) FN Brno.

36

Otázka č. 8

Byly polohovací pomůcky povlečené? Počet respondentů v %

100%

93%

80% 60% 40% 20% 3%

4%

Ne

Nevím

0% Ano

Graf 10 Povlečení polohovacích pomůcek

Graf 10 ukazuje, jak odpovídali respondenti na otázku týkající se povlečení polohovacích pomůcek. 62 respondentů (93 %) odpovědělo, že jejich pomůcka byla povlečená. 2 respondenti (3 %) uvedli, že pomůcku povlečenou neměli a 3 respondenti (4 %) neví, zda byla pomůcka povlečená.

Byly polohovací pomůcky povlečené? 100% 100% 100%


88% 80%

60%

FN Brno FN Olomouc KNTB

40%

20% 5%

7% 0%

0%

0%

0%

0% Ano

Ne

Nevím

Graf 11 Povlečení polohovacích pomůcek v jednotlivých ZZ

37

V tomto grafu jsou zobrazeny odpovědi z jednotlivých ZZ. 100 % respondentů FN Olomouc (8 respondentů) a KNTB (18 respondentů) uvedlo, že měli polohovací pomůcky povlečené a 88 % respondentů (36 respondentů z 41) FN Brno. Ve FN Brno dále respondenti uvedli v 5 % (2 respondenti z 41), že jejich pomůcky povlečené nebyly a 7 % respondentů (3 respondenti z 41), neví.

38

Otázka č. 9 Co Vám pomůcka poskytovala?

Tabulka 3 Pocity při použití polohovacích pomůcek

Pocity

Počet odpovědí

Pocit bezpečí a jistoty

29

Pocit jako v „peřince“

31

Stísněnost a omezení

0

Nepříjemný pocit

1

Pocit „studena“

0

Zvýšené pocení

3

Byla překážkou

4

Nic

3

Jiné

4

39

Tabulka 4 Pocity při použití polohovacích pomůcek v jednotlivých ZZ

Počet odpovědí v jednotlivých ZZ Pocity FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Pocit bezpečí a jistoty

16

3

10

Pocit jako v „peřince“

22

5

4

Stísněnost a omezení

0

0

0

Nepříjemný pocit

0

1

0

Pocit „studena“

0

0

0

Zvýšené pocení

1

0

2

Byla překážkou

3

0

1

Nic

1

0

2

Jiné

3

0

1

U této otázky bylo možno zaškrtnout více odpovědí. Na otázku co poskytovala respondentům polohovací pomůcka, bylo nejvíce tj. 31 odpovědí u možnosti pocit jako v „peřince“, dále pak 29 odpovědí u pocitu bezpečí a jistoty. Nepříjemný pocit byl uveden v jedné odpovědi, zvýšené pocení 3 odpovědi. Pomůcka byla překážkou ve 4 odpovědích. Že pomůcka neposkytla nic, jsem zaznamenala ve 3 odpovědích. V možnosti jiné bylo možné napsat vlastní odpověď. Odpovědi byly celkem 4 a mezi nimi respondenti uvedli „pohodlí“, „lepší pocit při čtení a sledování televize“, „větší pohodlí při četbě“, „zmírnění bolestí a opora“.

40

Otázka č. 10


Uvědomoval (a) jste si nějaký rozdíl, když jste polohovací pomůcku už neměl (a)? 100% 80% 60% 40% 40%

25%

28%

20%

7%

0% Cíti(a) jsem se lépe

Cítil(a) jsem se hůře

Cítil(a) jsem se stejně

Bylo mi to jedno

Graf 12 Pocity respondentů bez polohovací pomůcky

V grafu 12 vidíme pocity respondentů, když polohovací pomůcku již neměli. 19 respondentů (28%) se cítilo lépe bez polohovací pomůcky, 27 respondentů (40 %) se cítilo hůře, 16 respondentů (25 %) se cítilo stejně a 5 respondentům (7 %) to bylo jedno.

Uvědomoval (a) jste si nějaký rozdíl, když jste plohovací pomůcku už neměl (a)?


100% 80% FN Brno

60% 40%

39% 37% 29%

44%

25% 28%

FN Olomouc

38%

KNTB

24% 17%

20%

11%

7% 0%

0% Cíti(a) jsem se lépe Cítil(a) jsem se hůře

Cítil(a) jsem se stejně

Bylo mi to jedno

Graf 13 Pocity respondentů bez polohovací pomůcky v jednotlivých ZZ

41

Respondentů, kteří se cítili lépe bez pomůcky, bylo ve FN Brno 29 % (12 respondentů z 41), ve FN Olomouc 25 % (2 respondenti z 8) a v KNTB 28 % (5 respondentů z 18). Cítil (a) jsem se hůře uvedlo ve FN Brno 39 % (16respondentů z 41), ve FN Olomouc 37 % (3respondenti z 8), v KNTB 44 % respondentů (8 respondentů z 18). Stejně se cítilo ve FN Brno 24 %, (10 respondentů z 41) ve FN Olomouc 38 % (3 respondenti z 8) a v KNTB 17 % respondentů (3 respondenti z 18). Možnost bylo mi to jedno, zaškrtlo ve FN Brno 7 % respondentů (3 respondenti z 41), ve FN Olomouc žádný respondent, v KNTB 11 % respondentů (2 respondenti z 18).

42

Otázka č. 11


Polohovací pomůcka mi pomohla lépe zvládnout pobyt v nemocnici 100% 80% 60%

45%

40%

33%

22% 20% 0% Ano

Ne

Nedokáži posoudit

Graf 14 Vliv polohovací pomůcky na hospitalizaci

Podle grafu 14 zjišťuji, jestli polohovací pomůcka pomáhá respondentům lépe zvládat hospitalizaci. Z odpovědí vyplynulo, že 30 respondentům (45 %) pomůcka pomáhá lépe zvládnout

hospitalizaci.

15

respondentů

(22

%)

uvedlo,

že

nepomáhá

a 22 respondentů (33 %) nedokáže posoudit vliv pomůcky na hospitalizaci.

Polohovací pomůcka mi pomohla lépe zvládnout pobyt v nemocnici


100% 80% 61% 60% 40%

FN Brno 39% 37%

FN Olomouc

38%

37% 25% 28%

24% 20%

KNTB

11%

0% Ano

Ne

Nedokáži posoudit

Graf 15 Vliv polohovací pomůcky na hospitalizaci u respondentů v jednotlivých ZZ

43

Z grafu 15 vyplývá, že lepší zvládnutí hospitalizace díky polohovací pomůcce udává ve FN Brno 39 % respondentů (16 respondentů z 41), ve FN Olomouc 37 % (3 respondenti z 8) a v KNTB 61 % respondentů (11 respondentů z 18). 24 % respondentů FN Brno (10 respondentů z 41), 38 % FN Olomouc (3 respondenti z 8) a 11 % KNTB (2 respondenti z 18) nepomohla polohovací pomůcka lépe zvládat hospitalizaci. Možnost, kde nedokážou posoudit vliv pomůcky na hospitalizaci, uvedlo ve FN Brno 37 % (15 respondentů z 41), ve FN Olomouc 25 % (2 respondenti z 8) a v KNTB 28 % respondentů (5 respondentů z 18).

44

Otázka č. 12


Pomohla Vám polohovací pomůcka lépe najít vhodnou polohu, která Vám ulevila od bolesti? 100% 82% 80% 60% 40% 15%

20%

3% 0% Ano

Ne

Nedokáži posoudit

Graf 16 Vliv polohovací pomůcky na bolesti

Graf 16 zobrazuje názor respondentů na to, jestli si s pomocí polohovací pomůcky našli lépe polohu, která jim ulevila od bolesti. Z výsledků vyplývá, že 55 respondentům (82 %) pomohla pomůcka k nalezení úlevové polohy. 10 respondentů (15 %) zaškrtlo odpověď ne a 2 respondenti (3 %) odpověděli, že to nedokáží posoudit.

Pomohla Vám polohovací pomůcka lépe najít vhodnou polohu, která Vám ulevila od bolesti? 100%


89% 80%

80% 75%

60%

FN Brno FN Olomouc

40%

KNTB 20%

25%

20%

11% 0%

0%

0%

0% Ano

Ne

Nedokáži posoudit

Graf 17 Vliv polohovací pomůcky na bolesti u respondentů v jednotlivých ZZ

45

V jednotlivých ZZ byly odpovědi následující. Pomůcka pomohla najít lépe úlevovou polohu ve FN Brno 80 % (33 respondentů z 41), ve FN Olomouc 75 % (6 respondentů z 8) a v KNTB 89 % respondentům (16 respondentů z 18). Vhodnou polohu nenašlo s pomůckou 20 % respondentů ve FN Brno(8 respondentů z 41) a 25 % respondentů v FN Olomouc (2 respondenti z 8). Respondenti, kteří nedokázali posoudit, zda jim pomůcka pomohla najít vhodnou polohu, tvořili 11 % v KNTB (2 respondenti z 18).

46

Otázka č. 13 Jak na Vás působila barva povlaku polohovací pomůcky?

Tabulka 5 Působení barvy povlaků na respondenty

Pocity

Počet odpovědí

Vesele

14

Vzbuzovala klid

19

Připomínala domov

32

Nepříjemně

0

Znervózňovala mě

1

Nevím

9

Jiné

0

Tabulka 6 Působení barvy povlaků na respondenty v jednotlivých ZZ

Počet odpovědí v jednotlivých ZZ Pocity FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Vesele

14

0

0

Vzbuzovala klid

11

1

7

Připomínala domov

19

5

8

Nepříjemně

0

0

0

Znervózňovala mě

1

0

0

Nevím

3

3

3

Jiné

0

0

0

47

V otázce č. 13 mě zajímalo, jak na respondenty působila barva povlaků polohovacích pomůcek. Nejvíce respondentům (32 odpovědí) barva povlaků připomínala domov. Dále pak vzbuzovala klid (19 odpovědí) a působila vesele (14 odpovědí). Barva povlaku znervózňovala v jedné odpovědi a 9x se sešla odpověď, kdy respondenti nevěděli, jak na ně povlak působí.

48

Otázka č. 14


Polohovací pomůcka, dotýkající se části těla, napomáhá uvědomovat si lépe své tělo. Měl(a) jste také takový pocit? 100% 80% 60% 43% 40%

30%

27%

Ano

Ne

20% 0% Nedokáži posoudit

Graf 18 Lepší uvědomění si těla s pomocí polohovací pomůcky

V grafu 18 je možné zjistit názor respondentů, zda polohovací pomůcka pomáhá k lepšímu uvědomení si svého těla.

20 respondentům (30 %) pomohla pomůcka

k lepšímu vnímání svého těla, 18 respondentů (27 %) odpovědělo ne a 29 respondentů (43 %) nedokáže vliv pomůcky posoudit.

Polohovací pomůcka, dotýkacící se části těla, napomáhá uvědomovat si lépe své tělo. Měl (a) jste také takový pocit?


100% 80% 60% 46% 40% 20%

39% 29%

FN Brno

50%

FN Olomouc

38% 28%

24%

33%

KNTB

13%

0% Ano

Ne

Nedokáži posoudit

Graf 19 Lepší uvědomění si těla u respondentů v jednotlivých ZZ

49

46 % respondentů FN Brno (19 respondentů z 41), 50 % respondentů FN Olomouc (4 respondentů z 8) a 33 % respondentů KNTB (6 respondentů z 18) nedokázalo posoudit vliv pomůcky na lepší vnímání těla. Lepší vnímání svého těla udává 29 % respondentů FN Brno (12 respondentů z 41), 13 % respondentů FN Olomouc (1 respondent z 8) a 39 % KNTB (7 respondentů z 18).

50

Otázka č. 15


Způsobilo Vám Vaše onemocnění nějaké ochrnutí těla, tj. oslabení části těla? 100% 80%

65%

60% 35%

40% 20% 0%

Ano

Ne

Graf 20 Oslabení části těla u respondentů

Otázku č. 15 již vyplňovalo všech 105 respondentů. Z grafu 20 vyplývá, že oslabení části těla mělo 37 respondentů (35 %) a 68 respondentů (65 %) bylo bez oslabení.

Způsobilo Vám Vaše onemocnění nějaké ochrnutí těla, tj. oslabení části těla?


100% 78%

80% 60%

72%

48%

52%

Ano Ne

40%

28% 22%

20% 0% FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Graf 21 Oslabení části těla u respondentů v jednotlivých ZZ

Nejvíce respondentů s oslabením části těla bylo ve FN Brno a to u 48 % respondentů (22 respondentů z 46). Nejméně respondentů bez oslabení bylo ve FN Olomouc, u 78 % respondentů ( 21 respondentů z 27). 51

Otázka č. 16


Měl (a) jste možnost tuto oslabenou část těla vypodložit a ohraničit polohovací pomůckou? 100% 80% 57% 60% 43% 40% 20% 0% Ano

Ne

Graf 22 Možnost ohraničení oslabené části těla polohovací pomůckou

Na otázku č. 16 odpovídalo celkem 37 respondentů, kteří uvedli v předchozí otázce, že mají oslabení části těla. 21 respondentů (57 %) mělo možnost vypodložit a ohraničit si oslabenou část těla polohovací pomůckou. 16 respondentů (43 %) tuto možnost nemělo.

Měl (a) jste možnost tuto oslabenou část těla vypodložit a ohraničit polohovací pomůckou? 100%


100%

89%

91%

80% 60%

Ano Ne

40% 20%

11%

9% 0%

0% FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Graf 23 Možnost ohraničení oslabené končetiny polohovací pomůckou v jednotlivých ZZ

52

Graf 23 ukazuje, že 91 % respondentů ve FN Brno (20 respondentů z 22) a 11 % respondentů KNTB (1 respondent z 9) s oslabením části těla měli možnost použít k ohraničení a vypodložení této postižené části polohovací pomůcku. Nemělo možnost využití pomůcky 9 % respondentů FN Brno (2 respondenti z 22), 100 % respondentů FN Olomouc (6 respondentů) a 89 % respondentů KNTB (8 respondentů z 9).

53

Otázka č. 17


Měl (a) jste možnost využít před vstáváním z lůžka masáž oslabené končetiny rehabilitačním míčkem? 100% 80%

65%

60% 35% 40% 20% 0% Ano

Ne

Graf 24 Masáž oslabené části těla rehabilitačním míčkem

Na tuto otázku také odpovídalo pouze 37 respondentů, kteří měli oslabení části těla. Z grafu 24 lze vyčíst, že masáž oslabené končetiny mělo možnost využít 13 respondentů (35%) a zbylých 24 respondentů (65%) tuto možnost nemělo.

Měl (a) jste možnost využít před vstáváním z lůžka masáž oslabené končetiny rehabilitačním míčkem? 100%


100%

89%

80% 60%

55% Ano

45%

Ne

40% 20%

11% 0%

0% FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Graf 25 Masáž oslabené části těla rehabilitačním míčkem v jednotlivých ZZ

54

Na jednotlivých pracovištích mělo možnost využít masáže 55 % respondentů s oslabením ve FN Brno (12 respondentů z 22) a 11 % respondentů v KNTB (1 respondent z 9). Ve FN Olomouc nemělo možnost využít masáže 100 % respondentů, v KNTB 89 % (8 respondentů z 9) a ve FN Brno 45 % respondentů (10 respondentů z 22).

55

Otázka č. 18 Vnímal (a) jste nějakou změnu po masáži rehabilitačním míčkem?

Tabulka 7 Změna po masáži RHB míčkem

Pocity

Počet odpovědí

Lepší citlivost končetiny

9

Zlepšení pohybu končetiny

0

Postupně mizí brnění, mravenčení v končetině

6

Žádnou změnu jsem nepociťoval (a)

0

Tabulka 8 Změna po masáži RHB míčkem v jednotlivých ZZ

Počet odpovědí v jednotlivých ZZ FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Lepší citlivost končetiny

8

0

1

Zlepšení pohybu končetiny

0

0

0

6

0

0

0

0

0

Pocity

Postupně mizí brnění, mravenčení v končetině Žádnou změnu jsem nepociťoval (a)

Celkem 13 respondentů odpovědělo, že měli možnost využít masáže oslabené části těla rehabilitačním míčkem. Otázka 18 byla právě pro tyto respondenty. Chtěla jsem zjistit, zda po masáži míčkem vnímali nějakou změnu. Zde byla možnost zaškrtnout více odpovědí. 9 odpovědí se sešlo u možnosti lepší citlivost končetiny a 6x bylo zaškrtnuto, že postupně mizí brnění, mravenčení v končetině.

56

Otázka č. 19


Byl (a) jste informován (a) ošetřujícím personálem, že pomalé otáčení hlavy ze strany na stranu se zastavením na středu před vstáváním z lůžka může eliminovat vznik závratí? 100% 80% 58% 60%

42%

40% 20% 0% Ano

Ne

Graf 26 Edukace respondentů o eliminaci vzniku závratí

Graf 26 zobrazuje výsledek otázky č. 19, kde jsem se ptala, jestli byli respondenti edukováni o eliminaci vzniku závratí před vstáváním z lůžka. Na tuto otázku odpovídalo všech 105 respondentů. 61 respondentů (58 %) bylo informováno, jak předcházet závratím a 44 respondentů (42 %) informováno nebylo.

Byl (a) jste informován (a) ošetřujícím personálem, že pomalé otáčení hlavy ze strany na stranu se zastavením na středu před vstáváním z lůžka může eliminovat vznik závratí? Počet respondentů v %

100% 80%

70%

70%

66%

60% 40%

Ano 34% 30%

Ne

30%

20% 0% FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Graf 27Edukace respondentů o eliminaci vzniku závratí v jednotlivých ZZ

57

Největší informovanost respondentů byla ve FN Brno, kde bylo edukováno 70 % respondentů (32 respondentů z 46), dále pak v KNTB 66 % (21 respondentů z 32) a ve FN Olomouc 30 % respondentů (8respondentů z 27).

58

Otázka č. 20 Využil (a) jste této informace? 98%


100% 80% 60% 40% 20% 2% 0% Ano

Ne

Graf 28 Využití informace o prevenci vzniku závratí

Na otázku č. 19 navazovala otázka č. 20, na kterou odpovídali pouze respondenti, kteří byli o eliminaci vzniku závratí poučeni. 60 respondentů (98 %) využilo této informace před vertikalizací, 1 respondent (2 %) informace nevyužil.

Využil (a) jste této informace?

počet respondentů v %

100%

100%

97%

100%

80%

60% Ano Ne 40%

20% 3%

0%

0%

0% FN Brno

FN Olomouc

KNTB

Graf 29 Využití informace o prevence vzniku závratí v jednotlivých ZZ

Z grafu je patrné, že v 100% využili informaci, jak eliminovat vznik závratí ve FN Olomouc a KNTB, ve FN Brno byla informace využita u 97 % respondentů (31 respondentů z 32).

59

3.6 Diskuse Práce se zaměřuje na aplikaci konceptu bazální stimulace u pacientů po operaci meziobratlové ploténky. V úvodu jsem stanovila hypotézy: 1. Domnívám se, že bazální stimulace bude na každém z neurochirurgických pracovišť nabízena po operaci více jak 50 % respondentům. K této hypotéze se vztahují otázky č. 4, 17 a 19. Z výsledků vyplývá, že v rámci somatické stimulace byly

nabízeny

polohovací pomůcky

pacientům nejvíce

ve FN Brno. Zde mělo k dispozici polohovací pomůcku 89 % respondentů. V KNTB to bylo 56 % respondentů, kteří uvedli, že měli možnost použít polohovací pomůcku. Ve FN Olomouc byla polohovací pomůcka nabídnuta jen 30 % respondentů. Vestibulární stimulace byla začleněna do péče u pacientů ve FN Brno v 70 %, ve FN Olomouc v 30 % a v KNTB v 66 %. Bazální stimulace nám poskytuje široké spektrum možností, co všechno můžeme pacientovi v péči nabídnout. V mé práci jsem se zaměřila především na využívání polohovacích pomůcek a vestibulární stimulaci. Bazální stimulace byla nejčastěji nabízena pacientům ve FN Brno. Na tomto výsledku se jistě podílí to, že FN Brno integrovala bazální stimulaci do péče již před 12 lety a dlouhou dobu na neurochirurgii působila nynější lektorka bazální stimulace. Bazální stimulace je nabízena téměř každému pacientovi, protože je personál pravidelně proškolován. Kurzy bazální stimulace jsou pořádány od roku 2002 a každé zdravotnické zařízení má možnost, nechat své zaměstnance proškolit. Myslím si však, že stále není mezi zdravotníky dostatečné povědomí o bazální stimulaci a proto na některých pracovištích není bazální stimulace do péče začleněna tak, jak by si zasloužila. Hypotéza 1 se potvrdila. 2. Předpokládám, že více jak 70% pacientů budou nabídnuty prvky vestibulární stimulace. Tato hypotéza je zjišťována otázkou 19 a 20. Výsledky ukázaly, že pacientům byl tento prvek nabídnut jen v 58 %. Domnívám, že informovat pacienta o eliminaci závratí 60

při vstávání z lůžka, kdy otáčíme hlavou do stran se zastavením na středu, je jednoduchý prvek a zvládne jej provádět i člověk, který neprošel kurzem bazální stimulace. Proto má hypotéza byla postavena na vysokém procentu respondentů, kteří by tento prvek přijímali. Velmi mě překvapilo, že se hypotéza nepotvrdila. Otázkou je, proč tento prvek, ač není nikterak složitý, není pacientům nabízen častěji. Možná se sestry domnívají, že pacient po operaci ploténky nemusí být vestibulárně stimulován, protože jeho upoutání na lůžko je jen na krátkou dobu. Další možností může být, že tento prvek vůbec neznají a proto jej do péče nezahrnují. Hypotéza 2 se nepotvrdila. 3. Předpokládám, že alespoň 50% respondentů bude v rámci somatické stimulace nabídnuta polohovací pomůcka. K této hypotéze se vážou otázky č. 4, 5, 6 a 7. Polohovací pomůcky, které umožnily pacientům zajistit si v lůžku větší pohodlí, mělo možnost využít při hospitalizaci 64 % pacientů. Na otázku č. 4 navazovala otázka č. 5, kde pacienti uváděli, jakých polohovacích pomůcek se jim dostalo. Nejvíce byly uváděny (40 odpovědí) polštáře s výplní kuliček, které dostávají pacienti ve FN Brno. Dalšími hojně používanými jsou obyčejné polštáře různých velikostí, které uvedli pacienti v 26 odpovědích, a pěnové pomůcky se objevily v 6 odpovědích. Bazální stimulace nám umožňuje využívat různých pomůcek. Na trhu je dnes velké množství pomůcek k polohování bohužel, ne všechny pracoviště mají finanční možnosti k jejich pořízení. Je však důležité, aby pacientům byla vůbec nějaká polohovací pomůcku nabídnuta. I obyčejný polštář či srolovaná deka může zajistit v lůžku lepší pohodlí. Pacienti si s nimi mohou ohraničit své tělo a cítit se tak bezpečněji. Dle mého názoru by procento užívání pomůcek mohlo být ještě vyšší. Tématem použití polohovací pomůcky u pacientů se zabývaly ještě otázky č. 6. a 7. V otázce 6 jsem se ptala, zda byl pacientům vysvětlen význam použití polohovací pomůcky. 70 % pacientů odpovědělo ano. Tento výsledek byl pro mě milým překvapením. Pokud bych tento výzkum opakovala, zaměřila bych své otázky ještě na zjištění, jak byl pacientům objasněn význam použití pomůcky. Zda všechny sestry podávají pacientů stejné informace.

61

Otázka č. 7 řešila, jak dlouho měli pacienti možnost využívat polohovací pomůcky. Celých 81 % pacientů uvedlo, že měli pomůcky po celou dobu hospitalizace, 18 % pacientů dostali polohovací pomůcku až po operaci. 1 % pacientů uvedlo, že měli pomůcku v den operace a následující den. Myslím si, že doba, kterou mohou mít pacienti pomůcky u sebe, závisí velkou měrou na vybavenosti pracoviště. Jelikož velké množství pacientů v dotazníku uvedlo, že polohovací pomůcky mohli využívat po celou dobu

hospitalizace,

domnívám

se,

že

vybavenost

pomůckami,

alespoň

na neurochirurgických pracovištích, je dostatečná. Hypotéza 3 se potvrdila. 4. Myslím si, že masáž oslabené končetiny bude pacientům nabízena nejvíce ve 40 %. Hypotézu zkoumala otázka č 15, 17 a 18. Pacienti s oslabením části těla nebývají na neurochirurgických oddělení výjimkou. Ze 105 respondentů v mém šetření trpělo oslabením části těla i po operaci 37 dotázaných (35 %). 13 pacientů (35 %) mělo možnost před vstáváním z lůžka využít masáž postiženého místa rehabilitačním míčkem. Malé procento těchto pacientů si vysvětluji tím, že ošetřující personál nemá dostatečné informace o bazální stimulaci a techniku vnímá jako rehabilitaci, která spadá do rukou fyzioterapeutů. Je možné, že tato činnost je u sester neoblíbená, a proto prvek pacientům nenabízí. V otázce č. 18 měli pacienti zaškrtnout, jestli cítili nějakou změnu po masáži rehabilitačním míčkem. Pacienti uváděli v 9 odpovědích „zlepšení citlivost končetiny“ a 6 odpovědí se sešlo u možnosti „postupně mizí brnění a mravenčení v končetině“. Je tedy vidět, že masáž míčkem pacientům pomáhá lépe aktivizovat oslabenou část těla. Hypotéza 4 se potvrdila. 5. Domnívám se, že v 60 % působily polohovací pomůcky na pacienty během hospitalizace pozitivně. K této hypotéze se vztahovaly otázky č. 8, 9, 10, 11 a 13. Otázka č. 9 hledala odpověď na to, co pacientům polohovací pomůcka poskytovala. V dotazníku měli pacienti možnost

zaškrtnout

více

odpovědí

popř.

dopsat

vlastní

odpověď.

Nejvíce

odpovědí - 31 se sešlo u odpovědi pocit jako v „peřince“ a 29 odpovědí u pocitu bezpečí a jistoty. Pomůcka byla překážkou ve 4 odpovědích a zvýšené pocení 62

způsobovala pomůcka ve 3 odpovědích. 3x byla vybrána odpověď, že pomůcka nic neposkytovala. Stísněnost a omezení nebo pocit „studena“ jsem nezaznamenala v žádné z odpovědí.

Dopsání

vlastní

odpovědi

využili

pacienti

ve

4

dotaznících.

Mezi odpověďmi bylo „pohodlí“, „lepší pocit při čtení a sledování TV“, „větší pohodlí při četbě“, „zmírnění bolesti a opora“. Pocity, jenž byly zaškrtnuty jsou převážně pozitivní. Otázky č. 8 a 13 na sebe měly návaznost. Otázka č. 8 zjišťovala, zda byly polohovací pomůcky povlečené. Povlečenou pomůcku dostalo 62 pacientů (93 %). Nepovlečenou pomůcku měli 2 pacienti (3 %) a 3 pacienti (4 %) nevěděli, zda byla či nebyla pomůcka povlečená. V otázce č. 13 jsem se ptala, jak na pacienty působila barva polohovací pomůcky. Zde bylo na výběr opět více odpovědí k zaškrtnutí. 32x se objevila odpověď, že polohovací pomůcka připomínala domov, v 19 odpovědích vzbuzovala klid a ve 14 odpovědích působila na pacienta vesele. Některý z pacientů také uvedl, že ho barva pomůcky znervózňuje. Odpověď nevím byla zaškrtnuta 9x. Vyhodnocením těchto otázek můžeme říct, že barvu pomůcky vnímali pacienti spíše pozitivně. Dostanou-li se pacienti do nemocnice, očekávání i strádání každého z nich bude jiné. Určitě bychom se ale shodli, že při hospitalizaci nám bude scházet rodinné prostředí. Jsem velmi ráda, že se do nemocnic dostává, ač pomalu, domáčtější prostředí. Výmalba pokojů již není striktně bílá, jako bylo v minulosti zvykem, ale stále častěji můžeme vidět pastelové barvy na stěnách pokoje. I taková maličkost působí na psychiku člověka. A právě další „maličkostí“, kterou jsem se zabývala je barva povlaků. Člověk se cítí lépe, když má kolem sebe příjemné prostředí. Pokud pacienti musí po operaci ležet, tak se jejich prostředí často soustředí právě jen na lůžko. Myslím, že není nic jednoduššího, než posílit pozitivní emoce pacientů tak, že jim vytvoříme příjemné prostředí. Sami pacienti uvádí, že povlak jim připomínal domov. Taková zpětná vazba od pacientů by měla být pro nemocnice výzvou, aby se pokoušeli udělat nemocniční prostředí pro pacienty více domáčtější a příjemné. Otázka č. 10 se zabývala pocity pacientů, když polohovací pomůcku již neměli. Bez pomůcky se cítilo lépe 19 pacientů (28 %), hůře se cítilo 27 pacientů (40 %), stejně se cítilo 16 pacientů (25 %). Odpověď „bylo mi to jedno“, uvedlo 5 pacientů (7 %). Při vyhodnocování dotazníků mě některé odpovědi na tuto otázku překvapily. Všimla jsem si, že někteří odpovídali velmi kladně na ostatní otázky týkající se polohovacích pomůcek a přitom v této otázce zvolili odpověď, cítil (a) jsem se lépe. 63

Myslím si, že někteří pacienti si otázku špatně přečetli nebo jí špatně porozuměli. Na pacienty, kteří se cítili bez pomůcky lépe, mohlo vlivem používání pomůcky působit větší teplo a způsobovat zvýšené pocení. Možností také může být, že jim pomůcka v lůžku překážela.. Počet pacientů, kteří rozdíl necítili nebo jim bylo jedno, zda pomůcku již nemají, mě vede k zamyšlení. Pacienti možná měli pocit, že nejsou nemocní natolik, aby jim pomůcka pomohla lépe zvládat pooperační období i samotnou hospitalizaci. Otázkou č. 11 jsem zjišťovala, jestli polohovací pomůcka pomáhá zvládat lépe pobyt v nemocnici. 30 pacientů (45 %) odpovědělo ano, 15 pacientů (22 %) ne a 22 pacientů (33 %) toto nedokáže posoudit. Hypotéza 5 se potvrdila částečně. 6. Myslím si, že více jak 50 % pacientů uvede, že polohovací pomůcka přispěla k lepšímu zvládnutí bolesti po operaci. Tuto hypotézu zkoumala otázka č. 12. Otázkou jsem se ptala pacientů, zda jim polohovací pomůcka pomohla najít vhodnou polohu, která by jim ulevila od bolesti. 55 pacientů (82 %) odpovědělo ano, 10 pacientů (15 %) odpovědělo ne a zbylí 2 pacienti (3 %) nedokázali posoudit, jestli měla pomůcka vliv na lepší zvládnutí bolesti. Každý člověk má jiný práh bolesti a proto je i zvládání bolesti u každého individuální záležitostí. Nabídnout pacientovi polohovací pomůcku nás nic nestojí a z výsledků je patrné, že pacientům pomáhá zvládnout bolesti. Pokud nám není dobře, většinou si lehneme a schoulíme se do klubíčka. Může to pomoci každému z nás. Je to pocit, který jsme zažili v prenatálním vývoji, schoulení „ u maminky v bříšku“ jsme se cítili bezpečně. Možná i proto pacientům byla pomůcka nápomocná ve zvládání bolesti. Měli možnost k něčemu se přivinout, mít u sebe něco, co je příjemné. Hypotéza 6 se potvrdila.

64

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Ačkoli se bazální stimulace začíná čím dál víc začleňovat do péče o pacienty, stále je co zlepšovat. Proto navrhuji tato doporučení: •

Proškolení managementu oddělení – absolvovat základní a nástavbový kurz bazální stimulace pod vedením certifikované lektorky

•

Proškolení ošetřujícího personálu – absolvovat alespoň základní kurz bazální stimulace pod vedením certifikované lektorky v počtu 24 hodin.

•

Pravidelné pořádání seminářů pro sestry v rámci kliniky či oddělení, jejichž náplní by bylo prohlubování znalostí a praktický nácvik poskytování jednotlivých prvků bazální stimulace.

•

Vhodné uspořádání polohovacích pomůcek na pracovišti, nejlépe na pokoji pacientů nebo v jejich těsné blízkosti.

•

Zajištění dostatečného množství pomůcek, aby měl každý pacient možnost polohovací pomůcky využít.

•

Dle možností pracoviště, použití barevných povlaků pro lepší komfort pacientů a navození domáčtějšího prostředí.

•

Zajistit více rehabilitačních míčků, aby každý pacient s oslabením části těla mohl mít po celou dobu hospitalizace míček u sebe.

•

Zjišťování zpětné vazby od pacientů, jak prvky bazální stimulace vnímají, co je jim příjemné, a co naopak ne, abychom měli motivaci dále bazální stimulaci nabízet

•

Na pracovištích, které s bazální stimulací pracují, navrhuji každého pacienta při příjmu seznámit s tím, že oddělení pracuje s daným konceptem, co to bazální stimulace je, a co mu můžeme při hospitalizaci nabídnout. Dále navrhuji vytvoření edukačního materiálu pro pacienty a jejich příbuzné. Edukační materiál by obdržel každý pacient, aby měl informace týkající se bazální stimulace stále u sebe

65

•

Rozšířit hodinové dotace na výuku bazální stimulace na školách se zdravotnickým zaměřením.

•

Každý pedagog, který by vyučoval bazální stimulaci na zdravotnických školách, by musel nejdříve projít alespoň základním kurzem bazální stimulace.

66

4 Závěr Ve své bakalářské práci se zabývám možností využití bazální stimulace u pacientů po operaci meziobratlové ploténky. Pozornost soustředím hlavně na použití polohovacích pomůcek, které nám umožňují u pacientů aplikovat somatickou stimulaci. I když pacienti po operaci ploténky nutně polohovací pomůcky nepotřebují, mohou se díky nim cítit lépe a komfortněji. V rámci vestibulární stimulace jsem do výzkumu zařadila pouze pohyb hlavy ze strany na stranu, protože další rotační pohyby nejsou z důvodu pooperačního režimu u pacientů po operaci meziobratlové ploténky dovoleny. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je popsána

anatomie

páteře

a

meziobratlové

ploténky,

onemocnění

výhřezem

meziobratlové ploténky včetně příznaků, diagnostiky a léčby. Dále popisuji koncept bazální stimulace, jeho historii, současnou situaci a základní prvky bazální stimulace. Následující podkapitola se zabývá ošetřovatelskou péči o pacienta po operaci meziobratlové ploténky. Na teoretickou část navazuje část praktická, která se zabývá samotným výzkumem. Pomocí dotazníků jsem si ověřovala stanovené cíle a hypotézy. Hlavní část je věnována výsledkům výzkumu. Do výzkumu byly zařazeny 3 neurochirurgické pracoviště z FN Brno, FN Olomouc a KNTB, u kterých nebyla známa úroveň používání bazální stimulace. Celkem bylo vyhodnoceno 105 dotazníků, které vyplňovali pacienti na zmiňovaných pracovištích. Výzkumem bylo dosaženo všech cílů. Hypotézy č. 1, 3, 4, 6 se potvrdily. Hypotéza č. 5 se potvrdila částečně hypotéza č. 2 se nepotvrdila. Z výsledků mé práce je patrné, že více jak polovině pacientů po operaci meziobratlové ploténky byly nabídnuty prvky bazální stimulace. Nejvíce nabízenými byly polohovací pomůcky, dále pak prvek vestibulární stimulace a v menším procentu masáž končetiny rehabilitačním míčkem. Při hodnocení jednotlivých prvků jsem dospěla k závěrům, že většina pacientů měla polohovací pomůcku povlečenou. Povlaky působily na pacienty vesele, připomínali domov a vzbuzovali klid. Pacienti měli možnost používat polohovací pomůcky po celou dobu hospitalizace. Pocity, které převažovaly u pacientů při použití pomůcek byly převážně pozitivně laděné. Velmi potěšující byla informace, že polohovací pomůcka pomohla 82 % pacientů ulevit od bolesti tím, že si s její pomocí 67

lépe našli úlevovou polohu. Pokud byl do péče začleněn prvek vestibulární stimulace, většina pacientů informaci, jak eliminovat vznik závratí, využila a omezil se tím výskyt komplikací, které mohou nastat při vertikalizaci nemocného. Doufám, že výsledky výzkumu by se mohly stát pro nemocnice motivací, aby bazální stimulace byla využívána v péči o pacienty nejen v těžkých stavech. Myslím si, že začlenit bazální stimulaci do péče není těžké, pokud je personál správně motivován. Pacient pak bude mít pocit, že se mu dostalo něčeho navíc, že není jen jeden v množství našich pacientů, ale osobnost, kterou respektujeme, a zajímají nás jeho potřeby.

68

Seznam použité literatury 1. BIENSTEIN, CH., FROHLICH, A. Basale stimulation in der Pflege – die Grundlagen. 7. přepracované vydání. Bern: Verlag Hans Huber, 2012. 289s. ISBN 978-3-456-85110-5 2. BRUNNER,

W.

Pflegekonzepte

Körperwahrnehmungsstörungen.

[online]

bei

Menschen

Innsbruck:

Lagerung

mit in

Neutralstellung, 2009 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.linarge.de/bilder/pdf/Pflegekonzepte_bei_%20Patienten_Todeschini.pdf 3. CZUDKOVÁ, D. Léčebně-rehabilitační plán a postup po operaci meziobratlové ploténky. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, 2009 4. FN BRNO. Pracovní postup péče o pacienta s výhřezem meziobratlové ploténky. Interní dokument. Brno: FN Brno, 2009 5. FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace pro učitele předmětu ošetřovatelství 1. a 2. díl. 3. vydání. Frýdek – Místek: Institut bazální stimulace, 2009. 100s. ISBN 80-239-6132-2 6. FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace – Skriptum pro akreditovaný vzdělávací program Základní kurz bazální stimulace Základní modul I. 9. přepracované vydání. Frýdek – Místek: Kleinwächter, 2010. 31s. ISBN nemá 7. FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v práci sestry. Sestra. Praha: Mladá fronta, 2003. roč. 13, č. 1. s. 15-17. ISSN 1210-0404 8. FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 170 s. ISBN 978-80-247-1314-4 9. HRABÁLEK, L. Degenerativní onemocnění páteře. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 27s. ISBN 978-80-244-2531-3 10. INSTITUT BAZÁLNÍ STIMULACE. Historie konceptu Bazální stimulace. [online] [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.bazalni-stimulace.cz/obazalni-stimulaci/historie/

69

11. JANÍKOVÁ, E., ZELENÍKOVÁ, R. Ošetřovatelská péče v chirurgii pro bakalářské a magisterské studium. 1. vydání. Praha: Grada, 2013. 256s. ISBN 978-80-247-4412-4 12. KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 368s. ISBN 978-80-247-1830-9 13. KARMÁŠKOVÁ, J. Hodnota doteku v práci všeobecné sestry. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2012

14. KASÍK,J. Vertebrogenní a kořenové syndromy. 1. Vydání. Praha: Grada, 2002. 224s. ISBN 80-247-0142-1 15. KNTB. Průvodce pacienta operační léčbou degenerativního onemocnění páteře.

[online].

2012

[cit.

2014-10-13].

Dostupné

z:

http://www.kntb.cz/pruvodce-pacienta-operacni-lecbou-degenerativnionemocneni-patere 16. KOLÁŘ et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2010. 714s. ISBN 978-80-7262-657-1 17. LIPPERTOVÁ-GRUNEROVÁ, M. Neurorehabilitace. 1. vydání. Praha: Galén, 2005. 350s.ISBN 80-7262-317-6 18. MALINOVSKÝ, L. Základy systematické anatomie člověka – Anatomie pohybového systému. 1. vydání. Praha: SPN, 1981. 197s. ISBN nemá 19. NÁHLOVSKÝ, J. Neurochirurgie. 1. vydání. Praha: Galén, 2006. 581s. ISBN 80-7262-319-2 20. NEVŠÍMALOVÁ, S. Neurologie. 1. vydání. Praha: Galén, 2002. 367s. ISBN 80-7262-160-2 21. PÁČ,L. Anatomie pohybového systému člověka. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 146s. ISBN 978-80-210-4953-6 22. PETEROVÁ, V. Páteř a mícha, Praha: Galén, 2005. 188s. ISBN 80- 7262336-2

70

23. PÍRKOVÁ, M. Moderní přístupy kinezioterapie po operaci hernie disku v úseku krční, hrudní a bederní páteře. Bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010 24. RAŠEV, E. Škola zad (nejen bolesti zas vás zbaví). 1. Vydání. Praha: Directa, 1992. 222s. ISBN 80-9002726-1 25. ROKYTA, R. a kol. Bolest a jak s ní zacházet. 1. vydání. Praha: Grada, 2009. 184s. ISBN 978-80-247-3012 26. ROUTASALO, P., ISOLA, A. Touching by Skilled Nurses in Elderly Nursing Care. In Scand J Caring Sci. Scandinavian University Press, 1998. roč. 12, č. 3. s. 170- 178. ISSN 1471- 6712 27. SMRČKA, M. Vybrané kapitoly neurochirurgie pro studenty lékařské fakulty.

1.

vydání.

Brno:

Masarykova

univerzita,

2005.

98s.

ISBN 80-210-3788-1 28. SOVA,M. Výhřez meziobratlové ploténky. 2011. [online] [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.fnbrno.cz/nemocnice-bohunice/neurochirurgickaklinika/informace-pro-pacienty/t2374 29. ŠAMÁNKOVÁ, M. a kol. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském

procesu.

1.

vydání.

Praha: Grada,

2011.

136s.

ISBN 978-80-247-3223-7 30. ZACHAROVÁ, E., GULÁŠOVÁ, I. Přístupy při ošetřování v chirurgické ošetřovatelské praxi. [online] [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: https://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/dokument/.../zacharova.pdf

71

Seznam grafů Graf 1 Členění pacientů v ZZ ..................................................................................................... 27 Graf 2 Pohlaví respondentů ........................................................................................................ 28 Graf 3 Věk respondentů ............................................................................................................. 28 Graf 4 Možnosti využití polohovací pomůcky při hospitalizaci ................................................ 29 Graf 5 Nabídka polohovacích pomůcek v jednotlivých ZZ ....................................................... 30 Graf 6 Objasnění významu použití polohovací pomůcky ......................................................... 33 Graf 7 Objasnění významu použití polohovací pomůcky v jednotlivých ZZ ............................ 33 Graf 8 Možná délka využití polohovací pomůcky ..................................................................... 35 Graf 9 Možná délka využití polohovací pomůcky v jednotlivých ZZ ....................................... 35 Graf 10 Povlečení polohovacích pomůcek................................................................................. 37 Graf 11 Povlečení polohovacích pomůcek v jednotlivých ZZ ................................................... 37 Graf 12 Pocity respondentů bez polohovací pomůcky ............................................................... 41 Graf 13 Pocity respondentů bez polohovací pomůcky v jednotlivých ZZ ................................. 41 Graf 14 Vliv polohovací pomůcky na hospitalizaci ................................................................... 43 Graf 15 Vliv polohovací pomůcky na hospitalizaci u respondentů v jednotlivých ZZ .............. 43 Graf 16 Vliv polohovací pomůcky na bolesti ............................................................................ 45 Graf 17 Vliv polohovací pomůcky na bolesti u respondentů v jednotlivých ZZ ....................... 45 Graf 18 Lepší uvědomění si těla s pomocí polohovací pomůcky .............................................. 49 Graf 19 Lepší uvědomění si těla u respondentů v jednotlivých ZZ ........................................... 49 Graf 20 Oslabení části těla u respondentů .................................................................................. 51 Graf 21 Oslabení části těla u respondentů v jednotlivých ZZ ................................................... 51 Graf 22 Možnost ohraničení oslabené části těla polohovací pomůckou .................................... 52 Graf 23 Možnost ohraničení oslabené končetiny polohovací pomůckou v jednotlivých ZZ ..... 52 Graf 24 Masáž oslabené části těla rehabilitačním míčkem ........................................................ 54 Graf 25 Masáž oslabené části těla rehabilitačním míčkem v jednotlivých ZZ .......................... 54 Graf 26 Edukace respondentů o eliminaci vzniku závratí .......................................................... 57 Graf 27 Edukace respondentů o eliminaci vzniku závratí v jednotlivých ZZ ............................ 57 Graf 28 Využití informace o prevenci vzniku závratí ................................................................ 59 Graf 29 Využití informace o prevence vzniku závratí v jednotlivých ZZ ................................. 59

72

Seznam tabulek Tabulka 1 Použité polohovací pomůcky ve ZZ ......................................................................... 31 Tabulka 2 Použité polohovací pomůcky na jednotlivých neurochirurgických pracovištích .... 31 Tabulka 3 Pocity při použití polohovacích pomůcek ................................................................ 39 Tabulka 4 Pocity při použití polohovacích pomůcek v jednotlivých ZZ ................................... 40 Tabulka 5 Působení barvy povlaků na respondenty .................................................................. 47 Tabulka 6 Působení barvy povlaků na respondenty v jednotlivých ZZ ..................................... 47 Tabulka 7 Změna po masáži RHB míčkem ............................................................................... 56 Tabulka 8 Změna po masáži RHB míčkem v jednotlivých ZZ ................................................. 56

73

Seznam používaných zkratek CT

-

počítačová tomografie

DK

-

dolní končetina

FN

-

fakultní nemocnice

KNTB

-

Krajská nemocnice T. Bati, a.s.

LS

-

lumbosakrální

MRI

-

magnetická rezonance

RTG

-

rentgen

ZZ

-

zdravotnické zařízení

74

Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Žádost o umožnění dotazníkového šetření ve FN Olomouc Příloha č. 3: Žádost o umožnění dotazníkového šetření v KNTB Příloha č. 4: Žádost o sběr dat/ poskytnutí informací pro studijní účely v souvislosti se závěrečnou diplomovou prací studentů škol ve FN Brno Příloha č. 5: Stavba bederního obratle Příloha č. 6: Meziobratlová ploténka Příloha č. 7: Fotografie - uložení pacientky těsně po operaci meziobratlové ploténky s pomocí perličkového polštáře Příloha č. 8: Fotografie - uložení pacientky po operaci – poloha na boku s vypodložením přední části těla Příloha č. 9: Fotografie - uložení pacientky po operaci – poloha na boku s vypodložením zadní části těla Příloha č. 10: Fotografie - masáž oslabené končetiny rehabilitačním míčkem

75

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Vliv bazální stimulace u klientů po operaci meziobratlové ploténky

Recommend Documents