VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce
Rodinné prostředí a poruchy příjmu potravy Bakalářská práce
Autor: Martina Jelínková Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Jihlava 2017
Volná strana – vložení Listu zadání bakalářské práce
2
Copyright © 2016 Jelínková Martina
3
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práce se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci či jejího využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne
…………………………. Podpis
4
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní Mgr. Martině Černé, Ph.D. za poskytnuté rady a odborné vedení při tvorbě bakalářské práce. Dále bych také chtěla poděkovat své rodině a přátelům, kteří mi po celou dobu studia byli velkou oporou.
5
Anotace JELÍNKOVÁ, Martina: Rodinné prostředí a poruchy příjmu potravy. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016. Cílem bakalářské práce je na základě rozhovorů s nezletilými osobami se zkušeností s poruchou příjmu potravy popsat jejich rodinné zázemí a následné výstupy rozhovorů srovnat s teoriemi věnovanými v odborné literatuře možným vlivům rodiny na vznik poruch příjmu potravy. Bakalářská práce je rozdělena do části teoretické a praktické. Teoretická část se zabývá vnímáním krásy napříč historií, rozdělením poruch příjmu potravy, mentální anorexií
a mentální bulimií, jejich charakteristikou, ovlivňujícími faktory vzniku
nemoci a projevy nemoci, léčbou poruch příjmu potravy a také charakteristikou rodinného prostředí. V praktické části je použit kvalitativní výzkum, ve kterém je pomocí rozhovorů zpracován cíl práce. Rozhovory jsou uskutečněny se čtyřmi respondenty, kteří onemocněli mentální anorexií nebo mentální bulimií.
Klíčová slova Mentální anorexie. Mentální bulimie. Poruchy příjmu potravy. Rodinné prostředí.
6
Annotation JELÍNKOVÁ, Martina: Family Environment and eating disorders. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social Work. Supervisor: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Degree of qualifications: Bachor. Jihlava 2016. The aim of my bachelor’s thesis which is based on interviews with minors is describing eating disorder experienced people family background and comparison the output of talks with the literature theories about the possible family origin effects on eating disorders. The thesis consists of theoretical and practical part. The theoretical part deals with the perception of beauty throughout history, classification of eating disorders, anorexia nervosa and bulimia nervosa, their characteristics, influencing factors of the disease and the symptoms of disease, treatment of eating disorders and the characteristics of the family environment. In the practical part is used a qualitative research with conversation in which the target of my work processed through interviews. Interviews are conducted with four respondents who suffered from anorexia nervosa or bulimia nervosa.
Key words Anorexia nervosa. Bulimia nervosa. Eating disorders. Family environment.
7
Obsah Úvod................................................................................................................................ 10 1 Rozdělení poruch příjmu potravy ................................................................................ 12 1.1 Historie krásy vnímané v čase............................................................................... 13 2 Mentální anorexie ........................................................................................................ 14 2.1 Ovlivňující faktory vzniku mentální anorexie ...................................................... 14 2.2 Projevy mentální anorexie..................................................................................... 17 3 Mentální bulimie .......................................................................................................... 19 3.1 Faktory vzniku mentální bulimie .......................................................................... 19 3.2 Zdravotní projevy mentální bulimie...................................................................... 21 4 Léčba poruch příjmu potravy ....................................................................................... 22 4.1 Kognitivně-behaviorální terapie............................................................................ 22 4.2 Interpersonální terapie ........................................................................................... 23 4.3 Rodinná terapie ..................................................................................................... 24 4.4 Farmakologická léčba ........................................................................................... 25 4.5 Poradenství ve stravování ..................................................................................... 25 5 Rodinné prostředí ......................................................................................................... 26 6 Výzkum ........................................................................................................................ 28
8
6.1 Realizace výzkumu ............................................................................................... 28 6.2 Cíl práce ................................................................................................................ 28 6.3 Metodika výzkumu................................................................................................ 29 6.4 Interview (rozhovor) ............................................................................................. 29 6.5 Výzkumné otázky.................................................................................................. 29 6.6 Charakteristika respondentů .................................................................................. 31 6.6.1 Lenka .............................................................................................................. 31 6.6.2 Marika............................................................................................................. 32 6.6.3 Katka............................................................................................................... 32 6.6.4 Lucie ............................................................................................................... 33 6.7 Souhrn otázek a odpovědí ..................................................................................... 34 6.8 Vyhodnocení výzkumu ......................................................................................... 41 6.9 Diskuze.................................................................................................................. 43 Závěr ............................................................................................................................... 45 Seznam použité literatury ............................................................................................... 46 Seznam příloh ................................................................................................................. 48
9
Úvod Téma mé bakalářské práce jsem si zvolila nejen pro závažnost daného tématu, který je aktuální v celém světě, zejména mezi dívkami v období dospívání a ženami procházejícími náročnými a těžce zvladatelnými životními situacemi. S mentální anorexií jsem se setkala i v mém okolí, a proto mě tato problematika velice oslovila. Mentální anorexie i bulimie jsou nemoci, kterými osoby mohou trpět z důvodů vysokých požadavků kladených na jejich osobu i vzhled, ale také proto, aby se vyrovnali modelkám a ženám v časopisech a médiích ukazující „dokonalou“ postavu. Dalším důvodem vzniku těchto onemocnění může být i samotná rodina a její blízké okolí, které nejen vštěpuje špatné stravovací návyky, ale také kladou vysoké nároky na ještě nedospělé jedince. Samotní tito jedinci prozatím nedokážou rozlišit závažnost jejich jednání. Poruchy příjmu potravy mají následky nejen ve zdravotním stavu těchto osob, ale také v osobním životě nemocných i jejich nejbližších. Někteří z nich mohou mít problém v navazování vztahů a některým bude dělat problém i komunikace v rodině. Tato práce je rozdělena do dvou základních částí. První část se zabývá teorií čerpanou z odborné literatury, kde jednotlivé podkapitoly jsou zaměřeny na problematiku mentální anorexie a mentální bulimie. Teoretická část je vytvořena na základě použité literatury uvedené v seznamu použité literatury bakalářské práce. Hlavním zdrojem, ze kterého je čerpáno, je Spektrum poruch příjmu potravy od Hany Papežové a kol., dále také František David Krch a jeho díla Poruchy příjmu potravy a Bulimie a jak bojovat s přejídáním. Na základě získaných informací z teoretické části jsou sestaveny výzkumné otázky k rozhovorům, které budou uvedeny v praktické části. Cíl mé práce tedy bude naplněn pomocí získaných odpovědí na výše zmíněné, následně zodpovězené a vyhodnocené otázky.
10
Doufám, že výsledné zpracování této práce bude přínosem nejen mně, ale také pro osoby, které se s touto problematikou setkávají. Současně věřím, že tato práce bude užitečná také pro sociální práci a obor zdravotně sociální pracovník.
11
TEORETICKÁ ČÁST 1 Rozdělení poruch příjmu potravy Poruchy příjmu potravy jsou popisovány emoční nestabilitou, kterou jedinci trpící těmito onemocněními, řeší pomocí jídla. Ve chvílích, kdy se dostanou do pro ně neřešitelné situace, snaží se prostředkem jídla uvolnit napětí a uklidnit se. V těchto chvílích se pro jedince nestává jídlo fyziologickou potřebou nebo radostí, ale při konzumaci trpí a vidí v tom jen to špatné. (Middleton a Smith, 2010) Do skupiny těchto onemocnění řadíme mentální anorexii, mentální bulimii a také záchvatovité přejídání. Mentální anorexie je charakteristická různými dietami, které daná osoba dodržuje a ve výsledku pak váží méně než 85% svojí normální tělesné hmotnosti. Tento stav může vést až k vyhladovění. Tento pojem někdy nazýváme i sebehladověním. [http://www.nicm.cz/poruchy-prijmu-potravy-charakteristika] Další poruchou příjmu potravy je mentální bulimie. Ta je charakterizována záchvatovitým přejídáním, kdy nemocný sní velké množství jídla. Následně se ale snaží všemožnými způsoby dostat jídlo z těla tak, aby nepřibral. Třetím typem je záchvatovité přejídání se vyznačuje spotřebou obrovského množství jídla – a to především pak ve chvílích, kdy vlastně ani nemají hlad. Tomuto stavu tedy říkáme záchvatovité (někdy i nutkavé) přejídání. Ne ve všech literaturách najdeme záchvatovité přejídání uvedené jako poruchu příjmu potravy.
Vnímání vzhledu i váhy je velmi individuální. V televizi, časopisech i na internetu jsou nám podsouvány vzory toho, jak bychom měli vypadat, abychom byli dokonalí. Často pro dosažení takovýchto vzorů sklouzávají dívky i muži k poruchám příjmu potravy. Následující text z části přiblíží, jak lidé vnímali krásu napříč některými letopočty.
12
1.1 Historie krásy vnímané v čase Přijatelný vzhled u žen i mužů se měnil společně s postupem času. Ideály krásy byly v každém století pojaty jinak, pro každé období bylo charakteristické něco jiného. Následující text bude zaměřen na ženy. Zdrojem této kapitoly je video použité z internetového kanálu YouTube: Women’s Ideal Body Types Throughout History. Zatímco ve starověkém Egyptě byly krásné ženy s útlým pasem, úzkými rameny, symetrickým obličejem, v antickém Řecku ideální krása spočívala v plnějších tvarech a světlé pleti. Starověká Čína byla proslavená úzkým pasem, bledou pletí a výraznýma očima a rty. Mezi znaky krásy byla považována malá chodidla. V renesanční Itálii se opět objevují kypré tvary – převážně pak je dán důraz na boky a prsa, stejně tak i ve viktoriánské Anglii. Zde je ale důraz kladen i na úzký pas, kdy se k jeho dosažení nosí korzety. Dvacátá léta minulého století jsou charakterizovány především chlapeckým vzhledem – ženy mají ploché hrudníky a úzký pas. O deset let později, v období nazývané jinak i jako zlatá léta Hollywoodu, je opět žádoucí, aby ženy měly plné křivky. V této době jsou hlavním tvarem v ženské kráse tzv. přesýpací hodiny – tedy velké poprsí, úzký pas a plné boky. Šedesátá léta se příliš nelišila od supermodelingové éry, která vypukla o dvacet let později. Tedy zatímco v šedesátých letech byla za ideální ženskou krásu považována štíhlá postava s dlouhýma nohama a vyvíjející se postavou, v supermodelingové éře měla být žena štíhlá, vysoká a mít atletickou postavu. O desetiletí později vypadaly ženy až příliš hubeně, někdy spíše vychrtle. Tomuto období se někdy také říká drogová (modelingová) éra. Postmoderní krása žen je považována za ideální krásu od devadesátých let až do dnešní doby. Žena je hubená, ale s ženskými křivkami – větším poprsím i zadkem. Protože je ale ideál krásy nastaven zrovna takto, je velmi složité k němu dojít přirozeným vývojem těla a ženy tedy vyhledávají pomoc odborníků pro zlepšení těch částí jejich těla, která podle nich není dokonalá.
13
V dalších kapitolách bude pomocí odborné literatury charakterizována mentální anorexie a mentální bulimie. Budou popsány mimo jiné ovlivňující faktory vzniku nemocí a jejich projevy.
2 Mentální anorexie Toto onemocnění se vyznačuje vědomím snižováním tělesné hmotnosti za účelem dosažení co nejlepšího vzhledu a postavy tak, aby se líbili nejen sobě, ale především pak i svému okolí. Osoby trpící tímto typem onemocnění věnují až nadmíru pozornosti svému vzhledu i váze, mají strach z toho, že ztloustnou. Záměru zhubnout dosahují nejen úpravou jídelníčku, ale následně i sportem, kde vyvíjejí co nejvyšší míru fyzické zátěže. Mentální anorexií trpí dívky i chlapci bez ohledu na věk. Osoby trpící touto poruchou mají svým způsobem jídlo rádi, ale prožívají veliké výčitky svědomí poté, co něco snědí. Nadmíra pozornosti i strachu z tělesné hmotnosti má mentální anorexie i bulimie společné, ale rozdíl je v přístupu nemocného. Zatímco anorektičce, která se snaží zhubnout (nebo alespoň nepřibrat), je tento postup přínosem, osoba trpící mentální bulimií většinou nevydrží bez jídla a spíše pak jedí více, než předtím.
2.1 Ovlivňující faktory vzniku mentální anorexie Příčiny vzniku mentální anorexie nejsou pevně stanoveny. Existuje ale mnoho faktorů, které takový vznik mohou zapříčinit. Do těchto faktorů jsou nejčastěji zařazeny faktory psychické a sociální, osobnostní, rodinné a genetické a dále také nepříznivé životní situace. 14
Psychické a sociální faktory Je vědecky dokázáno, že pravděpodobnost pro vznik mentální anorexie je u žen několikrát vyšší než u mužů. Některé studie dokonce dokazují, že je toto onemocnění 10krát častější u žen než u mužů. (Hsu, 2004, Wittchen et al., 1998) Autoři knihy Spektrum poruch příjmu potravy čerpali z výsledků výzkumu, který se zabýval vznikem anorexie u mužů v souvislosti s homosexuálním zaměřením těchto mužů. Tento výzkum ovšem neshledal žádnou spojitost mezi anorexií a homosexuální orientací. (Carlat et al., 1997) Další částí psychických a sociálních faktorů je etnický původ. V dnešní společnosti se stále věří, že anorexie je nemocí, která postihuje jen dívky bílé barvy pleti. Existují vědecky podložené studie, které s tímto tvrzením souhlasí, ale je i několik dalších, které uvádějí vyšší výskyt záchvatovitého přejídání postihující především dívky tmavé pleti. (Papežová, 2010) I přesto není jednoznačně jasné, zda etnický původ sehrává nějakou roli ve faktorech, které ovlivňují vznik tohoto onemocnění. Třetím bodem ovlivňující vznik anorexie je věk. Nejvíce ohroženou skupinou jsou mladí dospívající lidé, ale protože se stále vyvíjejí a v tomto věku mohou vznikat i další onemocnění (například duševní), není stáří osoby přímým faktorem pro poruchy příjmu potravy.
Osobnostní faktory Vznik a vývoj mentální anorexie je závislá i na psychickém stavu jedince. Na jeho stav má vliv i to, jak sám sebe vnímá, jak je spokojený sám se sebou, jestli nemá potřebu něco na sobě měnit. V dospívání je většina osob snadno zmanipulovatelná, protože se snaží zapadnout do kolektivu přátel, být součástí nějaké skupiny, mít pocit sounáležitosti a toho, že někam 15
patří. Dokazují si, že nepotřebují ke svému dospívání rodiče a více dbají na názory vrstevníků. Rodinné a genetické faktory V těchto faktorech můžeme najít určité ovlivnění při vzniku mentální anorexie především rodinou a prostředím, ve kterém nemocná dívka nebo chlapec vyrůstají. Na nemocného působí vliv rodičů i styl jejich výchovy, který ke svým potomkům zachovávají. Může zde být narušena citová vazba mezi členy rodiny, narušené nebo úplně chybějící funkce rodiny, konflikty a neřešené problémy v rodině. Samozřejmě je jedinec ovlivněn i postojem k sobě samému a vnímání vlastní osobnosti. V rodinných faktorech nalezneme jako možnost vzniku PPP nepříznivou a tíživou životní situací. Tato situace však není jen jedna konkrétní, ale jde o několik po sobě jdoucích situacích, které se na chování člověka mohou podepsat a utvářet tak nevhodným způsobem jednání osob. Ne vždy a u všech pacientů byl tento faktor nalezen. Chování matky v dětství i dospívání může být také předpokladem ke vzniku mentální anorexie u jejího dítěte. Jde tedy o přílišné očekávání a tlak ze strany matky, která chce, aby jeho dítě vynikalo – ať ve studiu, sportu, volnočasových aktivitách nebo jiných činnostech. Zjednodušeně se dá říci, že matka ventiluje svůj osobní život do svého dítěte a snaží se tak zdokonalit vlastní život bez ohledu na možné následky. (Leibold, 1995) Vznik mentální anorexie může zapříčinit i předčasný rozhovor o sexuálním životě dítěte a negativně tak ovlivnit jeho vnímání na sex a partnerství. S tímto také souvisí první pohlavní styk, který u dívky či chlapce nastal dříve, než bylo žádoucí. Se sexualitou je také spojený pohlavní styk s ženatým mužem (popřípadě vdanou ženou), nebo i první sexuální zkušenost, po které se už partner neozval. To vše řadíme do rodinných a genetických faktorů, které mohou zapříčinit rozvoj poruch příjmu potravy.
16
Nepříznivé životní situace Mezi nepříznivé životní situace patří pocity odmítnutí v partnerských vztazích, zesměšňování a urážení kvůli tělesné hmotnosti a vzhledu, neúspěchy v práci nebo v rodině, dále také možné sexuální zneužívání, zanedbávání v dětství nebo také fyzické a psychické týrání.
2.2 Projevy mentální anorexie Mezi první projevy mentální anorexie spadá změna stravovacích návyků. Nejdříve se z jídelníčku ztratí jídla, která jsou považována za kalorická či nezdravá. U anorexie jde především o potraviny obsahující tuk a také cukrovinky. Postupně vynechávají i bílé pečivo a maso. Po prvním úbytku hmotnosti se osobám trpícím anorexií zvyšuje sebevědomí a tím tak zvyšuje dobrá nálada a celková spokojenost. V této fázi jsou i společenští a přátelští, ale i toto postupem času vymizí a soustřeďují se spíše jen na sebe a začnou se uzavírat před svým okolím. V případě anorexie se mění i celkové stravovací návyky a časový rozsah, kdy osoba například ze začátku někdy vynechává obědy a později přestane v poledne jíst úplně. Tyto návyky jsou postupem času ospravedlňovány tím, že na jídlo není čas nebo chuť, ráno není dobré snídat a večer před spaním by jim bylo špatně. Všechny výmluvy jsou velmi dobře zpracované, osoba trpící anorexií je ve své lži velmi přesvědčivá. V jídle jsou vybíraví a chtějí co nejmenší porce, které dokážou jíst velmi pomalu a soustředěně, tvrdí, že si musí vše vychutnat v klidu a v pohodě, jídlo rozmělní na co nejmenší části, aby to ve výsledku opravdu nesnědli. Mezi změny ve stravování patří i hydratace organismu – někdy pijí více, než by měli, aby tak zasytili své žaludky, jindy nepijí vůbec a tím jim hrozí dehydratace. Pijí hodně kávy, často jim bývá z jídla špatně. Dále také neradi jedí ve společnosti lidí, protože mají tak pocit, že je během jídla všichni pozorují, proto bývají často strnulí, napjatí a někdy jsou i vyděšení. Dokážou 17
vyprávět o tom, kolik toho snědli a jak moc jsou najedení. Nedokážou v klidu posedět, pořád musejí něco dělat, něčím se zabavit. Rádi chodí na dlouhé procházky a nedělá jim problém posilování. Většinu času tráví před zrcadlem a pozorují svoji postavu, často se váží, nebo se naopak váze vyhýbají. Nosí velmi volné oblečení, ale někteří nosí i oblečení těsně obepínající jejich postavu, aby bylo vidět, jak moc zhubli. Následkem těchto projevů se objevují poruchy pozornosti, soustředění, objevuje se únava, apatie a celkové oslabení organismu. Také se objevují zdravotní problémy, kdy je to nejčastěji zácpa, nepravidelná menstruace a snadné promrznutí, dále jim také vypadávají vlasy a velmi rychle se kazí zubní sklovina. Začínají se vyhýbat lidem, nechtějí trávit čas ani se svojí rodinou a přáteli, snaží se izolovat od všech. Bývají velmi sentimentální nebo i vzteklí a zlostní, s čímž souvisí i zhoršení psychické a fyzické pohody. Nemocní trpící anorexií na snahu přesvědčit je, aby jedli, odpovídají výhružkami, smlouváním i vydíráním, kdy na jakýkoli důvod proč by měli začít jíst, mají výmluvy. Dokážou velmi přesvědčivě hovořit o svých pocitech spojených s jídlem, o tom, jak se cítí plné, co všechno během dne snědí a jak se při tom cítí. Během jídla podvádějí tím, že strkají jídlo do jiných talířů, aby to ostatní neviděli nebo se i snaží všemožně jídlo schovávat. (Krch, 2004) Všechny tyto příznaky jsou vysoce alarmující, a pokud si jich někdo v okolí nemocného všimne, je nutné začít okamžitě jednat. Ti, kteří trpí mentální anorexií, to nejsou schopni přiznat – spíše v opačném případě všechny argumenty popřou nebo vyvrátí. Neuvědomují si, že mají problém s jídlem a nechápou, že potřebují pomoci v návratu do běžných stravovacích návyků. Nemocnému nestačí vysvětlit, že to, co dělá, je špatné a musí opět začít pravidelně jíst, ale je třeba vyhledat odbornou pomoc. I přesto je žádoucí nevyvíjet na takovou osobu tlak, protože tím se může ještě více utvrdit v tom, že se chová a jedná správně. Pomoc by neměla být spojená ani s agresí, ani s vysmíváním se nemocnému.
18
3 Mentální bulimie Mentální bulimie je charakteristická nutkavou potřebou se najíst tak moc, až je osobě opravdu špatně – tento stav je označován jako záchvatovité přejídání. Tato věc není typická jen pro osoby trpící nadváhou, ale především pak se týká osob, které až příliš kontrolují svůj vzhled a úzkostlivě sledují svoji tělesnou váhu. Současně s tímto stavem ale mají hlad a tak zkonzumují větší množství jídla najednou. Následně mají výčitky svědomí společně s pocitem zrazení sami sebe, a tak jídlo, které předtím snědli, dostávají zpravidla zvracením z těla pryč. Následkem zvracení se cítí velmi slabí a unavení, takže i jejich denní režim se mění a věnují tak dostatek času odpočinku. Záchvatovité přejídání je odstartováno souborem několika pocitů a myšlenek, které osoby trpící mentální bulimií mají. Jedná se o chvíle, kdy se vidí v zrcadle a hodnotí svoji tělesnou váhu, mají dojem malého oblečení, zdání hladu, chvíle, ve kterých myslí jen na jídlo a také emoce, které negativně ovlivňují jejich náladu – deprese, smutek, pocit prázdnoty nebo i méněcennosti. Poté, co snědí veliké množství jídla, mají výčitky svědomí, pocit znechucení sami nad sebou a také cítí zradu vůči sobě a svému přesvědčení. Následně si pomocí prstů vyvolávají zvracení a to i několikrát za sebou, hlavně aby vše, co snědli, ze sebe dostali ven. Mimo psychických problémů prožívají i ty fyzické, kdy jim je z nenadálého přejedení těžko, cítí se plní, jsou unavení a bolí je žaludek. (Krch, 2003)
3.1 Faktory vzniku mentální bulimie „Příčiny bulimie nebyly zatím dostatečně prozkoumány a málo jim rozumíme. Přesto je zřejmé, že porucha vzniká jako interakce fyzických, psychologických a sociálních faktorů. Relativní význam těchto faktorů pro vznik bulimie se liší případ od případu.“ (Cooper, 1995, str. 51)
19
Fyzické faktory Dispozice ke vzniku tohoto onemocnění může být vrozená – je to dáno tím, že pro některé typy rodin je naprosto normální trpět touto nemocí. Další dokládající predispozicí jsou jednovaječná dvojčata – pokud jedno z dvojčat trpí bulimií, je zde pravděpodobnost, že se porucha objeví i u druhého z dvojčat. U dvouvaječných dvojčat tato teorie zatím nebyla potvrzena. Existují ale i teorie, že tyto dispozice u jednovaječných dvojčat jsou dány spíše výchovou rodiny, tradicím a hodnotám, které uznávají. Díky společnému rodinnému prostředí odkoukáváme spoustu negativních postojů a podle naučených vzorců chování k nim přistupujeme. V případě výskytu mentální anorexie i bulimie se v rodinách mohou objevovat depresivní stavy, které mají za následek vznik těchto onemocnění. Podle Coopera (1995) platí, že téměř polovina osob trpící bulimií měla před plným propuknutím nemoci mírnou nadváhu. Proto se také předpokládá, že osoby nadváhou mají větší pravděpodobnost k tomu, že svoji váhu začnou řešit záchvatovitým přejídáním a následným zvracením, aby pomocí toho dosáhli své vysněné postavy.
Psychologické faktory V některých knihách jsou uváděny případy, kdy se z mentální anorexie vyvinula mentální bulimie a to vše za předpokladu, že osoby trpící anorexií ztrácely kontrolu nad jídlem a přibývala jejich tělesná hmotnost. Některé psychické rysy vykazují náchylnost ke vzniku poruch příjmu potravy. Dalším charakterovým znakem pro rozvoj bulimie může být perfekcionalismus, přemrštěné nároky na svoje chování a vzhled, pocit nedostatečnosti a méněcennosti. Tyto osoby mohou mít pocit, že nejsou dost dobří pro svoje okolí a celkově mají malé sebevědomí. (Novák, 2010) 20
Sociální faktory V dnešní vyspělé společnosti plné nových technologií a sociálních sítí je kladen velký důraz na dokonalost a krásu. Média nám nutí nereálné obrazy štíhlých modelek, tanečnic i baletek a vnucují tak svůj pokřivený obraz všem mladým dívkám i mužům. Lidé se hodnotí podle toho, co vidí u jiných a připadá jim to tak správné, drží různé druhy diet a sportují v míře, která už je pro ně nezdravá. To vše jen proto, aby vypadali skvěle a byli štíhlé jako modelky na předních stránkách časopisů. V sociálních faktorech se odráží i vliv rodiny na vznik poruchy příjmu potravy u dcery (popřípadě chlapce). Matka může na dceru vyvíjet přehnané nároky, co se týče vzhledu, postavy, obličeje i stravy a to vše se následně podepisuje na dceru a její vnímání krásy a ideálů, kterých chce v životě dosáhnout.
3.2 Zdravotní projevy mentální bulimie Mentální bulimie s sebou nese mnoho úskalí a zdravotních rizik, kterými jsou osoby trpící touto nemocí ohroženi. Ve chvílích, kdy dojde k záchvatovitému přejedení, dochází k pocitu plnosti, k bolestem žaludku, dýchacím potížím, ale i komplikacím týkajících se nadýmání, plynatosti, zácpy nebo naopak průjmu. Nemocným je neustále zima, trpí podvýživou a nedostatečným množstvím látek v těle, které zaručují správné fungování všech orgánů i systému, oslabují se jim svaly i kosti, mají poruchy spánku a bývají velmi unavení. Dále také mívají pleť ve velmi špatném stavu – je vysušená, popraskaná a celkově má nezdravou barvu. Vlasy jsou na tom totožně jako pleť. Stejně jako u mentální anorexie jim rostou více chlupy po celém jejich těle, narušuje se jim zubní sklovina a tvoří se jim tak na zubech více kazů.
21
U dívek také vzniká nepravidelná menstruace – v závažnějších případech může přejít až do fáze, kdy nemají žádnou menstruaci, což může mít i následky do dalších let (ženy tak nemusejí být schopny reprodukce). Objevují se u nemocných problémy se srdcem, respirační problémy a celková oslabenost obranyschopnosti a také mohou trpět chudokrevností. Mezi další obtíže patří špatná funkce ledvin, jater, slinivky i močového měchýře. (Krch, 2004)
4 Léčba poruch příjmu potravy Názory na léčbu poruch příjmu potravy se liší podle jednotlivých států. V každém jsou prováděny výzkumy na tuto problematiku a snaží se co nejlépe přistupovat k osobám, které tuto nemoc prodělali. Na základě těchto výzkumů vzniká mnoho prací, které se ale ve výsledcích jednotlivých států nijak zvláště neliší. Důležitým faktorem v léčbě těchto poruch je vztah mezi terapeutickým pracovníkem (nebo také terapeutickým týmem) a pacientem. Většina pacientů s PPP jdou k lékaři především kvůli přání někoho jiného, než že by oni sami považovali léčbu za nutnou. Chtějí dokázat svému okolí, že pouze přehánějí a v podstatě hledají problémy tam, kde žádné nejsou. Je tedy žádoucí, aby terapeut poskytnul pacientovi co nejpřesnější informace a motivoval ho ke změně svých postojů a přístupů k léčbě, aby tak mohl dále rozvíjet spolupráci v dalších léčebných krocích.
4.1 Kognitivně-behaviorální terapie Kognitivně-behaviorální terapie je jednou z nejlépe prozkoumaných metod léčení mentální anorexie i mentální bulimie. V léčbě mentální bulimie má tato terapie 22
prokázané úspěšnější výsledky než u mentální anorexie. U některých pacientů dochází k úplnému vyléčení, u některých pouze k částečnému. K této terapii bylo uvedeno mnoho negativních postojů především díky svému zaměření – účinek léčby nebyl podle autorů v devadesátých letech tak kvalitní, protože se tato terapie nezabývala přímo psychickými postoji pacientů, ale pouze jejich postavou, váhou a dietami. (Papežová, 2010) V posledních letech se kognitivně-behaviorální terapie snaží zaměřovat nejen na osobu a vzhled pacienta, ale také zkoumá jeho vztahy s okolím, podněcuje motivaci k léčbě i reagování v emočně vypjatých nebo nejistých situacích, zaměřuje se na přítomnost a na stanovení konkrétních účelových cílů. (Kratochvíl, 2006) Tento typ léčby je určen především pro pacienty, kteří mají osobnostní problémy, neobvyklé rysy v chování, anebo také speciální potřeby a je nutné k nim přistupovat s ještě větším citem a opatrností. Léčba pracuje s částmi z psychologické a edukační terapie, motivační a mezilidské terapie a snaží se tak zabránit návratu nemoci.
4.2 Interpersonální terapie Tato terapie se nezaměřuje přímo na problémy s přijímáním potravy. Používala se především v léčbě depresí. Dnes tuto terapii můžeme rozdělit do tří částí. V první se jedná o identifikaci mezilidských vztahů, které zapříčinily vznik nemoci a které nemoc dále posilují. Druhá část se zaměřuje na dohodu o změně těchto vztahů. V poslední části je nutné vyřešit a následně také ukončit interpersonální terapii. (Krch, 2004) Přestože je interpersonální terapie považována za účinnou, není dobré se v její prospěch vzdát kognitivně-behaviorální terapie. Ta by měla být využita primárně díky rychlejší účinnosti na poruchy příjmu potravy. Interpersonální terapie je určena především pro pacienty trpící mentální bulimií, kterým KBT nepomáhala tak, jak měla a také při tom
23
měli problémy v mezilidských vztazích. V případě přetrvávajících problémů u pacientů trpících mentální anorexií, by měla být využita tato terapie v dlouhodobém intervalu.
4.3 Rodinná terapie Rodinná terapie nachází využití u mladších osob trpících PPP a zároveň také těch, kteří žijí společně se svojí rodinou. Někdy se také užívá společně s interpersonální terapií jako doplňková léčba u starších pacientů. Tato terapie není stěžejní pro léčbu PPP, ale jistě najde své místo po boku ostatních terapií. Zaměřuje se na rodinné prostředí a jeho zkoumání, pomocí pozorování získává poznatky o fungování domácnosti a rodiny celkově. Terapeuti zaměřující se na tuto léčbu věří, že poruchy v příjmu potravy vznikají v rodině, v rolích, které dotyčná osoba zaujímá, ve vztazích, které mezi sebou členové mají, i konflikty, které s těmito vztahy mohou být spojeny. Důležité je podporovat rodinu jako celek, zachovávat vztahy a vazby mezi členy. V případě hospitalizace tedy hrozí vytržení pacienta z rodiny a systémů vazeb, na který je zvyklý. Rodinná terapie se zaměřuje nejen na pacienta, ale i na jeho rodinu, která v této situaci sama potřebuje podporu a pomoc. Rodiče nemocné osoby mohou potřebovat poradit s přístupem, který by měli v léčbě zaujmout, protože sami situaci nemusejí zvládat. Tato léčba může být i dlouhodobějšího charakteru. S touto formou léčby se také rozvíjí možnost vícerodinné terapie, kde se navštěvují rodiny osob, které trpí mentální anorexií. Jde o setkávání osob se stejnými problémy bez toho, aby je někdo jiný odsuzoval. Mohou si sami sdělovat své poznatky, zkušenosti a podporovat se. Předcházejí také sociálnímu vyloučení a izolaci od okolního světa. Je zde poskytnuta pro rodiny pomoc, naděje i solidarita.
24
4.4 Farmakologická léčba Famakoterapie skvělým doplnění léčby mentální anorexie i mentální bulimie, ale je nutné tuto terapii zkombinovat společně s nutričním poradenstvím, kognitivně – behaviorální terapií, rodinným poradenstvím a dalšími skupinami psychoterapií, které jsou k celkovému vyléčení podstatné. Tento typ léčby je nutné zahrnout do života pacientek ve chvíli, kdy jsou schopny spolupracovat a mají chuť i sílu změnit svůj život. Podle prováděných studií je možné pomocí některých léků zvýšit váhu nemocných, ale nejdříve je potřebné změnit pohled a vnímání pacienta na své tělo. Studie byla prováděna především u pacientů trpících mentální bulimií, jelikož ti jsou k výzkumům otevřenější a „mají chuť“ se studií zúčastnit. (Papežová, 2010) Mezi využívané léky ve farmakoterapii patří například antidepresiva nebo antipsychotika.
4.5 Poradenství ve stravování Nutriční poradenství je nezbytnou součástí léčebného plánu u pacientů s poruchami příjmu potravy. Správnou hmotnost zjistíme spočítáním BMI (Body mass index), což je ukazatel pro zjištění ideální tělesné váhy. Je nutné přizpůsobit hmotnost nemocných k jejich výšce a související potřebné váze. Mezi hlavní úkoly stravování v případě PPP patří podporování zdravého přístupu k jídlu, zavedení správného stravovacího chování, vytvoření reakcí na hlad i nasycení a také podporování přísunu potřebných zdrojů k růstu a vývoji osob – především pak v mladším věku. (Krch, 2004) Nutriční specialista by měl úzce spolupracovat s psychologem nebo psychiatrem nemocného. Samotné onemocnění poruch příjmu potravy se nedá řešit pouze poradenstvím ve stravování, ale také zahrnutí psychoterapií a případnou hospitalizací. 25
Dosažením správných stravovacích návyků většinou dochází ve spolupráci pacienta a specialisty na tuto problematiku. Ve většině případů se jedná o jakýsi kompromis mezi tím, co by nutriční specialista považoval za žádoucí a tím, co si přeje sám pacient.
5 Rodinné prostředí Rodinné prostředí a vztahy mezi členy mají obrovský vliv na vývoj dítěte. Jeho mentální zdraví ovlivňuje komunikace v rodině, to, jak jsou členové schopni řešit nastalé problémy i to, jak tráví volný čas. Podle prováděných studií má na vzniku mentální anorexie i vliv chování ambiciózní matky nemocného, která vyvíjí na svého potomka vysoké nároky ať už v oblastech studia, pracovních možností nebo také koníčků. Zjednodušeně se dá říci, že si takovéto matky ventilují svůj vlastní život do svých dětí a chtějí, aby ony stihly to, co samy matky nezvládly. Jde o dlouhodobé chování rodiče, který vývoj PPP může způsobit. Propuknutí mentální anorexie může zapříčinit i vznik špatných stravovacích návyků, které dítě odkoukalo od svých rodičů, i přílišné zaměření se na vzhled a postavu sebe sama. V některých případech můžou přispět ke vzniku mentální anorexie i prarodiče, kteří neustále poukazují na tloušťku postavy dítěte, nebo samo dítě, které neustále řeší svoji postavu. Velice často získávají osoby trpící PPP zkreslený pohled na vnímání krásy svého těla díky časopisům a médiím. Pomocí studií prováděných v minulých letech se dá usuzovat, že podíl na vznik PPP má i vztah mezi sourozenci. Někdy se osoba snaží onemocněním PPP získat pozornost jejich rodičů. Děje se tak v případě, kdy sourozenec nemocného trpí dlouhodobě nějakým typem onemocnění a on se tak snaží upoutat zájem na svoji osobu. Určitou souvislost můžeme najít i v případě dětí narozených jako první nebo i poslední, stejně tak v rodinách, kdy má jedna dívka více bratrů.
26
U rodin s nemocným členem je otec charakterizován jako dominantní člen rodiny, ale někdy ho můžeme popsat spíše jako někoho, kdo nerad ukazuje své pocity i city, chová se netečně a v podstatě ho zajímají jen určité věci. V případě mentální bulimie je otec v raném dětství největším přítelem dcery, mají blízký vztah, který se ale v průběhu puberty postupně vytrácí.
27
PRAKTICKÁ ČÁST 6 Výzkum 6.1 Realizace výzkumu V teoretické části této práce bylo specifikováno rozdělení poruch příjmu potravy, historie vnímání ideálů krásy, vymezení pojmů mentální anorexie a mentální bulimie a dále také léčba poruch příjmu potravy. Praktická
část
je
zpracována
metodou
kvalitativního
výzkumu,
formou
polostrukturovaného rozhovoru. Je uskutečněn se čtyřmi nezletilými dívkami, které v období dospívání onemocněli mentální anorexií nebo mentální bulimií. Mým záměrem bylo provést rozhovor i s muži, kteří onemocněli PPP, ale nepodařilo se mi nikoho takového zkontaktovat. Respondentky se mi podařilo nalézt díky mé rodině a přátelům, kteří se s dívkami osobně znají. Rozhovory byly zpracovány pomocí hlasového audio záznamu a poznámek. Respondentky byly obeznámeny s anonymitou a zároveň souhlasili se zpracováním těchto údajů pro účely mé bakalářské práce. Rozhovory byly zrealizovány v období od srpna do listopadu roku 2016.
6.2 Cíl práce Cílem je na základě rozhovorů s nezletilými osobami se zkušeností s poruchou příjmu potravy popsat jejich rodinné zázemí a výstupy rozhovorů srovnat s teoriemi věnovanými v odborné literatuře možným vlivům rodiny na vznik poruch příjmu potravy.
28
6.3 Metodika výzkumu Tento typ výzkumu byl proveden kvalitativní výzkumnou metodou, která byla pro tuto problematiku přijatelnější. Výhoda kvalitativního výzkumu je především v osobním kontaktu a lepšímu porozumění, které vzniká mezi respondentem a osobou provádějící rozhovor.
6.4 Interview (rozhovor) Rozhovor je jedním z nejnáročnějších ale zároveň nejspolehlivějším metodám, pomocí kterých můžete získat kvalitativní data. Pro provádění rozhovoru je nutné mít sociální dovednosti a empatii, ale také zdokonalení všech schopností pozorovatele. Jedná se tedy o propojení všech těchto schopností. U rozhovoru je důležité dodržet počet členů, kteří se ho zúčastní – maximální počet jsou tři lidé. Pokud se zapojí více osob, mluvíme pak o skupinovém rozhovoru. Polostrukturovaný rozhovor Jedním ze tří typů interview je polostrukturovaný rozhovor. Ten je náročnější především kvůli přípravě, která je nutná před samotným zjišťováním. Je nutné si předem vytvořit okruh otázek, na které se výzkumník bude ptát. Během rozhovoru je možné otázky různě přehazovat a doplňovat, aby byla udržena plynulost. (Milovský, 2006) Prostředí, ve kterém je rozhovor prováděn, by mělo vyhovovat všem zúčastněným. Vždy je žádoucí mít klid a určité soukromí, ve kterém se dotazovaný nebude nijak zdráhat s odpověďmi a bude se celkově cítit v pohodě.
6.5 Výzkumné otázky Na základě teoretické části byly sestaveny čtyři výzkumné otázky pro téma Rodinné prostředí a poruchy příjmu potravy: 29
I.
Jsou otcové respondentek dominantnější než matky? 1. Kterým onemocněním z PPP jste se setkala? 2. Kterého z vašich rodičů považujete za dominantnějšího? 3. Umí vaše matka projevit svůj názor? 4. Kdo rozhoduje o důležitých věcech ve vaší rodině? (např. prodej majetku, nákup vybavení domácnosti,…) 5. Pokud má vaše matka udělat nějaké rozhodnutí, je schopna ho udělat sama, nebo si nechává od někoho poradit?
II.
Snažily se respondentky poruchou příjmu potravy upoutat pozornost rodiny na svoji osobu? 6. Co bylo podle vás spouštěčem, který u vás mentální anorexii/bulimii vyvolal? (tlak ze strany rodiny nebo okolního prostředí, přátelé, známí, škola, práce, nebo jiné zdravotní problémy,…) 7. Držela jste nějakou dietu před začátkem nemoci, protože váš rodič chtěl, abyste vypadala jako někdo jiný? (např. rodinná kamarádka, nějaká herečka nebo modelka) 8. Dělala jste na přání vaší matky nějaký sport před začátkem nemoci? 9. Máte pocit, že jste sebevědomá a cílevědomá žena? 10. Mohla jste se bez obav svěřovat s čímkoli, co se týkalo vašeho života, vašim rodičům? 11. Pokud máte sourozence, zajímali se o vaše onemocnění a snažili se vám nějakým způsobem pomoci (mluvili s vámi, trávili volný čas, podporovali v léčbě, hledali informace o vaší nemoci,…)? 12. Pokud máte sourozence, byl někdy vážně nebo dlouhodobě nemocný?
III.
Trávily rodiny respondentek společně se svými dcerami volný čas? 13. Bylo podle vás vaše dětství hezké? 14. Věnovali se vám rodiče? 15. Jezdili jste s rodiči na výlety nebo rodinné dovolené? 16. Umíte spolu řešit běžné věci týkající se vašeho osobního života, práce, studia a dalšího? 17. Podporovala vás rodina při hledání koníčků před propuknutím nemoci?
30
18. Bývali pravidelné chvíle, kdy jste se jako rodina scházela? (např. u nedělního obědu, u večeře, návštěvy kina apod.)
IV.
Zažily respondentky špatnou sexuální zkušenost? 19. Mluvila jste s matkou nebo otcem o sexualitě? 20. Kdy jste měla první pohlavní styk? 21. Zažila jste špatnou zkušenost v souvislosti se sexem? 22. Byl váš partner ve stejném věku nebo byl starší? 23. Jak dlouho jste se znali, než k pohlavnímu styku došlo?
6.6 Charakteristika respondentů Pro větší anonymitu respondentů jsou pozměněna jejich jména. Všechny další poskytnuté informace jsou ponechány tak, jak mi byla sdělena. Výzkumný soubor nezletilých osob jsou 4 ženy. Následné údaje byly získány pomoci rozhovoru s respondentky a také za pomoci pozorování. Všichni dotazovaní byli seznámeni s výzkumem, jeho cílem a následným zpracováním všech údajů, které mi poskytnou. Všichni vědomě ústně souhlasili s využitím poskytnutých informací v rámci bakalářské práce.
6.6.1 Lenka Věk: 17 let Diagnóza: mentální anorexie Sociální anamnéza: Lenka v měsíci prosinci oslaví osmnácté narozeniny. Žije s matkou v panelákovém bytě na okraji Žďáru nad Sázavou. Má mladšího bratra. Ukončila střední školu a momentálně začala pracovat jako zdravotní sestra na místní poliklinice. Zatím neplánuje další studium. Lenka je uzavřená a tichá dívka. Působila nervózně a lehce rozpačitě, což se dalo vzhledem k situaci pochopit. 31
S Lenkou mě seznámila moje teta, která ji učila na střední škole a o jejích problémech s nemocí věděla. Dívka si prošla mentální anorexií, která ji, jak mi sama řekla, „donutila se koukat na svět jinak.“ Pro její větší pohodlí probíhal rozhovor u ní doma.
6.6.2 Marika Věk: 17 let Diagnóza: mentální bulimie Sociální anamnéza: Bydlí společně s rodiči v Brně v luxusním panelákovém bytě (5+1), sourozence nemá. Protože se nemohla rozhodnout pro to, co by chtěla v životě dělat, začala navštěvovat gymnázium. Studium ale musela kvůli nemoci přerušit, a proto bude maturovat o rok později. Ráda by poté studovala návrhářství a módu. S Marikou jsme si rozuměly, byla otevřená a usměvavá už ve chvíli, kdy jsme se seznámily. Sama mi ale přiznala, že dříve byla samotářská, milovala ticho, klid a samotu. Čas nejradši trávila čtením knih. S Marikou jsem se seznámila za pomoci mojí kamarádky, která mi rozhovor s ní zprostředkovala. Marika onemocněla mentální bulimií chvíli poté, co nastoupila na Gymnázium v Brně. Na žádost respondentky rozhovor probíhal v jedné malé, útulné a klidné kavárně na okraji Brna.
6.6.3 Katka Věk: 17 let Diagnóza: mentální anorexie Sociální anamnéza: Katka bydlí s rodiči v rodinném domě v malé vesnici nedaleko Brna. Má dva starší bratry - jeden je starší o 10 let a druhý o 8 let. Dívka za dva měsíce oslaví osmnácté narozeniny. Podle poznatků byla neplánované dítě. Vystudovala 32
gymnázium a momentálně si hledá práci jako sekretářka nebo asistentka v kanceláři. Je to veselá dívka plná elánu. Miluje tanec a hudbu, ráda navštěvuje posilovnu, kde si může formovat postavu podle svých představ. Je hlasitá, její smích okamžitě naplní místnost. Působí sebevědomě a cílevědomě a přiznává, že má ráda výzvy. S Katkou jsem se seznámila na základní škole, kdy jsme několik let navštěvovaly společnou třídu. V době, kdy u ní probíhala mentální anorexie, jsme nebyly v kontaktu. Na žádost dívky probíhal rozhovor u ní doma.
6.6.4 Lucie Věk: 17 let Diagnóza: mentální bulimie Sociální anamnéza: Momentálně Lucie bydlí v pronajatém panelákovém bytě jen se svojí matkou, rodiče jsou rozvedení. I přesto se s otcem stýká o víkendech. Sourozence nemá. Momentálně studuje střední školu se zaměřením na ekonomiku. Lucie působila jako pohodová mladá žena. Podle toho, jak mluvila a jak se vyjadřovala, nemá problémy v začlenění se v kolektivu. Lucii jsem poznala díky Katce, která mi nabídla pomoc při hledání dalšího respondenta. Poznaly se na jednom internetovém fóru, kdy je „sblížila“ zkušenost s poruchami příjmu potravy. Onemocněla mentální bulimií poté, co jí fotograf řekl, že není dostatečně hubená a atraktivní pro předvádění oblečení. Lucie bydlí ve Znojmě, takže vzhledem ke vzdálenosti a nedostatku času jsme se dohodly na komunikaci za pomoci skypu a facebooku.
33
6.7 Souhrn otázek a odpovědí Polostrukturovaný rozhovor se skládal z 23 otázek, které byly sestaveny na základě 4 výzkumných otázek. Tyto výzkumné otázky jsou uvedeny na začátku praktické části. Otázka č. 1: Se kterým onemocněním z PPP jste se setkala? První otázka byla zaměřena na zjištění nemoci – tedy zda se respondentka setkala s mentální anorexií nebo mentální bulimií. První slečna na tuto otázku odpověděla, že se léčila s mentální anorexií. Druhá respondentka se léčila s mentální bulimií. Třetí respondentka přiznala: „Setkala sem se s mentální anorexií a záchvatovitým přejídáním.“ Respondentka č. 4 mi na tuto otázku odpověděla stejně jako druhá, tedy že se léčila s mentální bulimií.
Otázky 2 – 5 jsou zaměřeny na 1. Výzkumnou otázku: Jsou otcové respondentek dominantnější než matky? Otázka č. 2: Kterého z vašich rodičů považujete za dominantnějšího? Tato otázka byla už cíleně zaměřena na první výzkumnou otázku, která se zaměřuje na otce, který by podle uvedené literatury měl být dominantnější než matka. První respondentka uvedla, že: „Dominantnější je u nás rozhodně matka.“ Druhá respondentka Marika řekla: „Za dominantnějšího v naší rodině považuju matku.“ Podle Katky je v jejich domácnosti převládající pozice matky. Čtvrtá respondentka uvedla: „Dominantnější v naší rodině byl vždycky otec.“
Otázka č. 3: Umí vaše matka projevit svůj názor? U této otázky odpověděly tři respondentky stejně: „Ano, umí.“ Jen respondentka č. 2 řekla: „Myslím, že by ho zvládla projevit.“
34
Otázka č. 4: Kdo rozhoduje o důležitých věcech ve vaší rodině? (např. prodej majetku, nákup vybavení domácnosti,…) Respondentka č. 1 na tuto otázku odpověděla: „Po vzájemné diskuzi rozhoduje rodina jako celek.“ Marika uvedla: „Důležité věci řeší rodiče spolu. Na můj názor se ptají v případě, že se ta věc týká i mě.“ Třetí slečna stručně a jasně řekla: „Otec.“ Poslední respondentka Lucie mi na tuto otázku odpověděla: „Rodiče jsou rozvedení, takže si každý rozhoduje o těchto věcech sám.“
Otázka č. 5: Pokud má vaše matka udělat nějaké rozhodnutí, je schopna ho udělat sama, nebo si nechává od někoho poradit? Lenka bez zaváhání odpověděla: „Schopna rozhodnout se sama určitě je, ale v rozhodnutích, která se týkají i ostatních, to s náma konzultuje.“ Druhá respondentka Marika rozpačitě prohlásila: „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela,“ a po odmlce dodala „Myslím, že je schopná se sama rozhodnout.“ Podle Katky dokáže matka dělat rozhodnutí sama. Čtvrtá respondentka Lucie uvedla: „Záleží, čeho se to týká. Když si s něčím není jistá, zeptá se na radu.“
Otázky 6 – 12 se týkají 2. Výzkumné otázky: Snažily se respondentky poruchou příjmu potravy upoutat pozornost rodiny na svoji osobu? Otázka č. 6: Co bylo podle vás spouštěčem, který u vás mentální anorexii/bulimii vyvolal? (tlak ze strany rodiny nebo okolního prostředí, přátelé, známí, škola, práce, nebo jiné zdravotní problémy,…) První respondentka měla pocit, že její okolí nebylo spokojené s jejím vzhledem: „Tlak okolního prostředí – prvotně jsem chtěla hlavně zhubnout, což se pak celkem vymknulo kontrole.” Druhá respondentka Marika nebyla spokojena s tím, jak vypadala. Tvrdí, že měla malé sebevědomí a byla bez kamarádů: „Myslím si, že hlavním spouštěčem byla nespokojenost s vlastním tělem a vzhledem. Nelíbila sem se sama sobě, měla sem malé 35
sebevědomí a žádné kamarády.“ Podle Katky mělo na vznik mentální anorexie vliv především rodinné prostředí a stejně jako u Mariky pocit méněcennosti: „Zpětně mám pocit, že hlavním spouštěčem bylo prostředí u nás doma. A taky pocit méněcennosti.“ Poslední respondentka si stejně jako Marika myslela, že není dostatečně hezká a hubená: „Bulimie se u mě rozvíjela pomalu. Hlavně to bylo kvůli jednomu fotografovi, co mi řekl, že nejsem dost hezká a hubená pro předvádění oblečení.“
Otázka č. 7: Držela jste nějakou dietu před začátkem nemoci, protože váš rodič chtěl, abyste vypadala jako někdo jiný? (např. rodinná kamarádka, nějaká herečka nebo modelka) Lenka uvedla, že dietu držela: „Dietu jsem držela, nicméně to ale bylo spíš čistě z vlastního rozhodnutí. Rodina mě nabádala, ať „neblbnu“.“ Marika na tuto otázku reagovala jinak: „Jo, dietu sem držela, ale spíš na své přání než na to někoho jiného. Nejdřív sem se snažila snížit přísun jídla, ale když to nepomáhalo, držela sem dietu podle krevní skupiny, omezovala tuk a jedla hodně bílkovin, ovoce a zeleniny.“ Třetí respondentka uvedla: „Ano, zkoušela jsem různé diety. Chtěla jsem vypadat jako modelky, co se hlásí na MISS.“ Lucie na tuto otázku odpověděla, že dietu nedržela. Omezovala jídlo a počítala kalorie, aby nepřibrala: „Ne, dietu sem nedržela. Omezovala sem jídlo, hodně mě zajímaly kalorie, abych nepřibrala.“
Otázka č. 8: Dělala jste na přání vaší matky nějaký sport před začátkem nemoci? Lenka v dětství hrála volejbal a gymnastiku. Tu podle vlastních slov dělala na přání matky: „Ano, dělala jsem v dětství volejbal a gymnastiku. Co se týče gymnastiky, to bylo čistě na přání matky, jelikož mi byly asi 3 roky. Volejbal jsem pak dělala ze své vůle.“ I Marika měla v dětství oblíbené sporty: „Bavil mě street-dance, chodila jsem občas na aerobik. Nevzpomínám si, jestli to bylo přání mojí matky nebo mé vlastní.“ Třetí respondentka odpověděla na tuto otázku odlišně než dívky před ní: „Nedělala jsem
36
žádný sport, radši jsem trávila čas doma.“ Lucie už od základní školy hrála košíkovou. „Před začátkem bulimie jsem hrála košíkovou, k té mě přivedla učitelka tělocviku.”
Otázka č. 9: Máte pocit, že jste sebevědomá a cílevědomá žena? U této otázky se všechny čtyři dámy shodly, že jsou sebevědomé a cílevědomé ženy.
Otázka č. 10: Mohla jste se bez obav svěřovat s čímkoli, co se týkalo vašeho života, vašim rodičům? Bez jakéhokoli zaváhání mi první respondentka stručně a jasně odpověděla slovíčkem „Ano, mohla.“ se svým rodičům svěřovat s čímkoli potřebovala. Druhá respondentka Marika byla sdílnější v odpovědi: „Ano, mohla, ale rodiče byli často dlouho do noci v práci, takže to bylo komplikované. Neměli na mě moc čas, ale snažili se mi dát vše, co jsem potřebovala.“ Třetí v pořadí – Katka, uvedla, že se rodičům nesvěřovala. Při doplňující otázce proč ne, pokrčila rameny a řekla, že neměla potřebu jim cokoli říkat: „Ne, rodičům jsem se nesvěřovala. Nechtěla jsem jim nic říkat, radši jsem to v sobě držela, nebo se svěřila kamarádce.“ Čtvrtá respondentka se rodičům svěřovala, pokud potřebovala: „Jo, věděla jsem, že se jim můžu svěřit, s čímkoli budu chtít.“
Otázka č. 11: Pokud máte sourozence, zajímali se o vaše onemocnění a snažili se vám nějakým způsobem pomoci? (mluvili s vámi, trávili volný čas, podporovali v léčbě, hledali informace o vaší nemoci,…) Marika a Lucie jsou jedináčci, takže na tuto otázku neodpověděly. První respondentka Lenka má mladšího bratra, který v době nemoci byl ještě velmi mladý a podle Lenky nechápal, co se děje kolem něj. „Sourozence sice mám, ale v době mojí nemoci byl ještě příliš mladý, aby to chápal.“ Katka při této odpovědi vypadala lehce dojatě, když
37
říkala: „Informace měl tehdy jen jeden sourozenec ze dvou. Všechno se snažil řešit konstruktivně jen můj otec a nejstarší brácha.“
Otázka č. 12: Pokud máte sourozence, byl někdy vážně dlouhodobě nemocný? Tato otázka se opět netýkala druhé a čtvrté respondentky. Lenka i Katka se shodly na tom, že jejich sourozenci dlouhodobě nemocní nebyli.
Otázky s číslem 13 až 18 jsou zaměřeny na zodpovězení 3. Výzkumné otázky: Trávily rodiny respondentek společně se svými dcerami volný čas? Otázka č. 13: Bylo podle vás vaše dětství hezké? Na tuto otázku první respondentka se tvářila spokojeně, když odpovídala: „Jo, bylo. Jezdili sme s rodiči na výlety a dovolené, měla sem pár kamarádů, se kterýma sem si chodila hrát před dům na hřiště.“ Odpověď Mariky je téměř totožná: „Ano, bylo. Měla jsem všechno, co jsem chtěla. Mohla jsem dělat, co mě bavilo, měla jsem babičku, která mě hlídávala.“ I třetí respondentka uvedla, že její dětství bylo hezké a bez problémů: „Ano, bylo hezké. Byla jsem první holka v rodině, takže si mě hýčkali.“ Poslední respondentka Lucie měla na rozdíl od dívek jinou zkušenost. Zareagovala trochu zamračeně: „Rodiče se občas hádali a křičeli na sebe,“ po kratičké chvíli dodává „I tak se ale snažili, abych měla všechno, co sem potřebovala.“
Otázka č. 14: Věnovali se vám rodiče? Lenka, Lucie i Katka na tuto otázku odpověděly jednoznačným „Ano, věnovali.“ Druhá respondentka Marika odpověděla odlišně. Více času jí věnovali prarodiče: „Jak už sem řekla, rodiče na mě neměli moc čas, pracovali dlouho do noci. Když jsem byla hodně malá, hlídali mě prarodiče.“ 38
Otázka č. 15: Jezdili jste s rodiči na výlety nebo rodinné dovolené? Všechny čtyři respondentky se shodli na společných výletech i rodinných dovolených. Nejčastěji trávili léto u moře.
Otázka č. 16: Umíte spolu řešit běžné věci týkající se vašeho osobního života, práce, studia a dalšího? První respondentka odpověděla, že vždy všechny věci, které se týkaly jejího života, řešila s rodinou. V poslední době spíš mluví se svým přítelem než rodiči. „Ano, umíme. Vždy jsem svým rodičům říkala o svých plánech. Dnes ale tyhle věci spíš řeším s přítelem než s rodiči.” Podle Mariky zvládají jako rodina řešit vše bez konfliktů: „Myslím, že to zvládáme v pohodě. Snažíme se o společně strávený čas a hodně mluvíme o věcech, který se nás týkají.“ Podobný názor jako Marika má i třetí respondentka Katka: „Podle mě umíme. I komunikace se u nás za poslední roky dost zlepšila.“ Lucie žije jen s matkou a tak uvádí: „Jo, umíme. S mamkou si fakt rozumím, takže v pohodě všechno vyřešíme.“
Otázka č. 17: Podporovala vás rodina při hledání koníčků před propuknutím nemoci? Lenka mi na tuto otázku odpověděla kladně – rodiče ji plně podporovali a snažili se, aby trávila smysluplně svůj volný čas. „Jo, podporovali mě. Nechtěli, abych se někde jen tak flákala.“ Druhá dotazovaná na tom byla obdobně, její matce záleželo na tom, aby měla koníček: „Ano, hlavně máma chtěla, abych si našla koníčky, které mě budou bavit a hlavně mi vydrží delší dobu než jen pár týdnů.“ Katka jako třetí v pořadí na tuto otázku reagovala negativně. Rodiče moc nezajímalo, jak tráví volný čas. „Ani ne, bylo jim jedno, jak se zabavím.“ Lucie oproti Katce uvedla, že s matkou společně navštěvovaly kurzy tance: „S mámou sme navštěvovaly večerní kurzy tance.“
39
Otázka č. 18: Bývaly pravidelné chvíle, kdy jste se jako rodina scházela? (například u nedělního obědu, u večeře, návštěvy kina apod.) Tato otázka je poslední vztahující se ke třetí výzkumné otázce. První z dotazovaných Lenka uvedla, že pravidelně společné chvíle trávili převážně o víkendech: „Během pracovního týdne příliš ne, spíše o víkendu – společné obědy téměř vždy, občas výlety, grilování a tak podobně.” Druhá respondentka trávila společné chvíle se svojí rodinou jen na dovolené u moře. „Společné chvíle byly jen ty dovolené u moře. Když jsem byla malá, jezdili sme společně po republice po památkách.” Katka jako malá jezdila s rodiči na chatu, kterou měli kousek od domu. Navštěvovali zoologické zahrady i kina, ale nebylo to nijak pravidelné. “Jo, jezdili sme celkem často na chatu a občas do zoo nebo do kina, ale nebylo to tak každý víkend.“ Lucie odpověděla podobně jako Lenka: „Ano, trávili sme spolu oslavy svátků, narozenin. Nedělní snídaně a obědy byly na denním pořádku.“
Poslední otázky s čísly 19. až 23. se vztahují k poslední 4. Výzkumné otázce: Zažily respondentky špatnou sexuální zkušenost? Otázka č. 19: Mluvila jste s matkou nebo otcem o sexualitě? Tato otázka byla zodpovězena přesně na půl – zatímco Lenka i Lucie o sexualitě se svými rodiči mluvily, Marika s Katkou o tomto tématu s rodiči vůbec nemluvily. Podle Mariky: „Rodiče asi spoléhali na to, že nám všechno vysvětlí ve škole.“
Otázka č. 20: Kdy jste měla první pohlavní styk? Lenka na tuto otázku odpověděla pevným hlasem, že její první pohlavní styk byl v 17 letech. Druhá i třetí respondentka měly první pohlavní styk v patnácti letech. Lucie rozpačitě přiznává, že pohlavní styk doposud neměla. „Zatím jsem žádný neměla.“ Uklidnila jsem ji slovy, že není kam spěchat a sama pozná správný čas, kdy se to stane.
40
Otázka č. 21: Zažila jste špatnou zkušenost v souvislosti se sexem? První respondentka reagovala na tuto otázku s úsměvem a jednoduchým slovem: „Ne.“ Obdobně reagovala i Marika, která také odpověděla negativně. Třetí dotazovaná řekla, že žádnou špatnou zkušenost neměla. „Ne, nezažila. Všechno bylo moc fajn.“ Lucie na tuto otázku neodpovídala.
Otázka č. 22: Byl váš partner ve stejném věku nebo byl starší? Odpověď Mariky a Katky byla totožná – obě měly první partnery ve stejném věku jako ony samy. Lenka uvedla: „Přítel byl o 2-3 roky starší jak já.“ Lucie se tento dotaz opět netýkal.
Otázka č. 23: Jak dlouho jste se znali, než k pohlavnímu styku došlo? Na poslední otázky opět neodpovídala čtvrtá dotazovaná. Lenka s úsměvem podotýká, že si už nevzpomíná, jak dlouho se před stykem znali: „Tak to už fakt nevím, ale na prvním rande to rozhodně nebylo.” Marika se si to pamatuje celkem přesně, když odpovídá: „Znali sme se asi necelého půl roku, než k něčemu došlo.“Katka je na tom stejně jako Marika: „Randili jsme spolu tak půl roku.“
6.8 Vyhodnocení výzkumu První výzkumná otázka zněla: Jsou otcové respondentek dominantnější než matky? Odpovědi na tuto otázku ukázaly, že u třech respondentek byla dominantnějším rodičem matka, podle čtvrté respondentky je v jejich rodině dominantnější otec. Všechny čtyři slečny také uvedly, že jejich matky jsou schopné projevovat vlastní názor a nebojí se zeptat na radu, pokud si v něčem nejsou jisté. Dvě respondentky uvedly, že o důležitých 41
věcech týkající se rodiny rozhodují vždy společně, u jedné rozhoduje sám otec a rodiče čtvrté respondentky jsou rozvedení a každý rozhoduje o důležitých věcech samostatně. Druhá výzkumná otázka zněla: Snažily se respondentky poruchou příjmu potravy upoutat pozornost rodiny na svoji osobu? Respondentky uvedly, že si nepřipadaly dostatečně hezké a hubené a proto držely různé diety, hlídaly si tuky v jídle a jedly hodně zeleniny. Jedna respondentka uvedla, že se cítila méněcenná a spouštěčem v její nemoci bylo hlavně prostředí u ní doma. Tři ze čtyř respondentek před začátkem nemoci navštěvovaly sportovní kroužky a stejně tak se mohly s čímkoli svěřit své rodině, jen jedna se v případě potřeby obracela na kamarádku. Momentálně se slečny považují za cílevědomé a sebevědomé. Pomocí otázek zaměřených na vztah se sourozenci nebylo zjištěno, že by vnik nemoci byl ovlivněn rivalitou a snahou o pozornost mezi sourozenci. Třetí výzkumná otázka zněla: Trávily rodiny respondentek společně se svými dcerami volný čas? Tři ze čtyř respondentek uvedly, že měly moc hezké dětství, rodiče se o ně zajímali, starali a jezdili s nimi na výlety. Pouze jedna nevzpomíná na své dětství v hezkém kvůli hádkám a křiku vzájemně mezi rodiči. V dospívání se dívkám rodiče věnovali, pouze o jednu slečnu se starali prarodiče kvůli pracovní vytíženosti vlastních rodičů. Všechny čtyři respondentky si myslí, že umí řešit běžné věci, které se týkají osobního života, práce, studia i ostatních věcí. Tři slečny podporovaly jejich rodiny při hledání koníčků před propuknutím nemoci, podle jedné respondentky její rodiče nezajímalo, jak tráví svůj volný čas. Slečny společně se svými rodinami trávily dovolené, různé výlety a společenské akce. Čtvrtá výzkumná otázka zněla: Zažily respondentky špatnou sexuální zkušenost? Dvě respondentky společně s rodiči mluvily o sexualitě, další dvě toto téma s rodiči vůbec neprobíraly. Jedna z respondentek uvedla, že zatím žádný pohlavní styk neměla, u dvou proběhl v 15ti letech a čtvrté slečně bylo v době prvního pohlavního styku 17 let. Na otázku, zda zažily v souvislosti se sexem špatnou zkušenost, reagovaly všechny
42
slečny jednoduchým slovem ne. Dvě respondentky měly poprvé stejně staré partnery, jedna měla přítele o 2-3 roky staršího než byla ona sama. Uvedená doba, po které došlo k pohlavnímu styku, je přibližně půl roku.
6.9 Diskuze Mentální anorexie a mentální bulimie jsou velmi závažnými onemocněními, která naprosto změní pohled na svět. Setkat se osobně s dívkami, které si prošly touto nemocí a následnou léčbou, byl pro mě opravdu silným zážitkem. Jak mi samy sdělily, je to něco, co vás navždy ovlivní, změní, zformuje a udělá z vás tak někoho jiného. Nemoc a její následky ovlivní nejen toho, kdo si nemocí prošel, ale samozřejmě i jeho okolí. Cílem této bakalářské práce bylo na základě rozhovorů popsat rodinné zázemí dívek, které onemocněly poruchou příjmu potravy a výstupy těchto rozhovorů následně srovnat s teoriemi uvedenými v odborné literatuře. Teoretická část obsahuje samostatnou kapitolu s názvem Rodinné prostředí, kde je uvedeno, že na vznik PPP mají vliv ambiciózní matky, které vyvíjejí na své potomky vysoké nároky. V provedených rozhovorech se ukázalo, že v rodině byla matka tím, kdo se snažil nalézt dceři sport a umožnit jí trávit svůj volný čas jinak než doposud. Matky respondentek se nebojí projevovat vlastní názory a sama rozhodovat o různých důležitých věcech. Ve třech odpovědích ze čtyř se ukázalo, že dominantnějším rodičem v rodině nemocného byla právě matka. Dívky před propuknutím PPP zkoušely různé diety, kterými by si upravily váhu a vzhled. Stravovací návyky, které by mohly dívky odkoukat od rodičů a mohly by pro ně být škodlivé, zaznamenány nebyly. Také se neprokázala souvislost mezi vznikem mentální anorexie nebo mentální bulimie a chováním prarodičů respondentek. V odborné literatuře je uvedena také možnost, že na vznik poruch příjmu potravy má vliv vztah mezi sourozenci, kdy vzájemně soupeří o pozornost svých rodičů. Tato teorie se neprokázala, protože dvě z dotazovaných jsou jedináčci, u jedné byl sourozenec značně mladší a nechápal nemoc svojí sestry. Čtvrté respondentce její starší bratr 43
pomáhal při léčbě. Tato část souvisí s druhou výzkumnou otázkou a je tedy pomocí provedených rozhovorů odpověď ne. Respondentky se nesnažily upoutat pozornost na svoji osobu tím, že onemocní PPP. Je zde ale určitá spojitost mezi vznikem PPP a dívkou, která má v rodině více bratrů. Jedna z respondentek v rozhovoru uvedla, že v době vzniku nemoci žila se dvěma staršími bratry, druhá slečna má v rodině bratra mladšího. Tuto teorii můžeme tedy považovat za platnou. V rozhovorech se slečnami, které prodělaly mentální bulimii, nebylo prokázáno, že by v jejich raném dětství měly blízký vztah se svým otcem. Také se na vzniku nemocí neprokázalo, že by u dívek propuklo onemocnění na základě špatných sexuálních zkušeností.
44
Závěr Poruchy příjmu potravy jsou závažným onemocněním, které je stále více aktuální. Toto onemocnění se objevuje nejčastěji v období dospívání a jeho vznikem jsou ohroženy nejen dívky, ale i chlapci. Mezi hlavní důvody vzniku můžeme zařadit nespokojenost s vlastním vzhledem, srovnávání se s různými idoly v médiích, pocity méněcennosti nebo také strachu z přibrání na váze. Tato bakalářská práce je zaměřena na Rodinné prostředí a poruchy příjmu potravy. Je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část obsahuje rozdělení PPP a hlavní charakteristiku mentální anorexie a mentální bulimie. Následně jsou u každého onemocnění uvedeny ovlivňující faktory vzniku nemoci a její projevy. Na konci této části nalezneme léčbu onemocnění a na základě odborné literatury popsané rodinné prostředí osob, které jsou tímto typem onemocnění nejvíce ohroženi. Celá tato část je základem pro praktické zpracování práce. Cílem této práce bylo popsat rodinné prostředí osob se zkušeností poruch příjmu potravy a výstupy rozhovorů srovnat s teoriemi poukazujícími vliv rodiny na vznik mentální anorexie nebo mentální bulimie. U každé respondentky byly uvedeny základní údaje, jako jsou jméno, věk, sociální a osobní anamnéza. Pomocí rozhovorů se ukázalo, že dominantnější roli v rodině zaujímá právě matka, která je cílevědomou ženou s vlastním názorem a odpovědností. Oslovené dívky také uvedly, že se před propuknutím nemoci snažili svoji váhu zredukovat pomocí diet, hlídání tuků ve stravě a zvýšením poměru zeleniny a ovoce. I přesto se ale nejedná o stravovací návyky, které by získaly od svých rodičů. Na základě uvedené teorie se nepotvrdila souvislost mezi vznikem PPP a sourozeneckou rivalitou. Jedna z dívek dokonce uvedla, že ji její starší bratr při léčbě pomáhal z celé rodiny nejvíce. U dívek, které onemocněly mentální bulimií, se neprokázal blízký vztah s otcem v raném dětství dívky. Na základě provedeného vyhodnocení výzkumu byl cíl této práce naplněn.
45
Seznam použité literatury Tištěné zdroje
COOPER, Peter J. Mentální bulimie a záchvatovité přejídání: jak se uzdravit. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-85885-97-2.
KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5., přeprac. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-122-0.
KRCH, František David. Bulimie: jak bojovat s přejídáním. 2. dopl. vyd. Praha: Grada, 2003. Psychologie pro každého. ISBN 80-247-0527-3.
KRCH, František David. Poruchy příjmu potravy. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2004, 255 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0840-X.
LEIBOLD, Gerhard. Mentální anorexie: příčiny, průběh a nové léčebné metody. Přeložil Lidia BĚHOUNKOVÁ. Praha: Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0.
MIDDLETON, Kate a Jane. SMITH. First steps out of eating disorders. Chicago, IL: Distributed by Marston book Services, 2010. ISBN 0745955207.
MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1362-4.
NOVÁK, Michal. Společnost, kultura a poruchy příjmu potravy. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-7204-657-7.
PAPEŽOVÁ, Hana (ed.). Spektrum poruch příjmu potravy: interdisciplinární přístup. Praha: Grada, 2010. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2425-6.
Internetové zdroje BuzzFeedVideo. Women's Ideal Body Types Throughout History. In: Youtube [online]. Zveřejněno
26.01.2015
[cit.
2016-11-07].
Dostupné
z:
http://www.youtube.com/watch?v=Xrp0zJZu0a4&t=45s
46
ŽÁKOVÁ, Markéta. Poruchy příjmu potravy - charakteristika. In: Nicm [online]. Zveřejněno 14.7.2015 [cit. 2016-11-07]. Dostupné z: http://www.nicm.cz/poruchyprijmu-potravy-charakteristika
47
Seznam příloh Příloha č. 1: Výzkumné otázky a samotné otázky určené k rozhovorům s respondentkami Příloha č. 2: Přepis rozhovoru s jednou respondentkou
48
Příloha č. 1: Výzkumné otázky a samotné otázky určené k rozhovorům s respondentkami
Výzkumné otázky do BP 1. Jsou otcové respondentek dominantnější než matky? 2. Snažily se respondentky poruchou příjmu potravy upoutat pozornost rodiny na svoji osobu? 3. Trávily rodiny respondentek společně se svými dcerami volný čas? 4. Zažily respondentky špatnou sexuální zkušenost?
Otázky do BP 1. Kterým onemocněním z PPP jste se setkala? 2. Kterého z vašich rodičů považujete za dominantnějšího? 3. Umí vaše matka projevit svůj názor? 4. Kdo rozhoduje o důležitých věcech ve vaší rodině? (např. prodej majetku, nákup vybavení domácnosti,…) 5. Pokud má vaše matka udělat nějaké rozhodnutí, je schopna ho udělat sama, nebo si nechává od někoho poradit? 6. Co bylo podle vás spouštěčem, který u vás mentální anorexii/bulimii vyvolal? (tlak ze strany rodiny nebo okolního prostředí, přátelé, známí, škola, práce, nebo jiné zdravotní problémy,…) 7. Držela jste nějakou dietu před začátkem nemoci, protože váš rodič chtěl, abyste vypadala jako někdo jiný? (např. rodinná kamarádka, nějaká herečka nebo modelka) 8. Dělala jste na přání vaší matky nějaký sport před začátkem nemoci? 9. Máte pocit, že jste sebevědomá a cílevědomá žena? 10. Mohla jste se bez obav svěřovat s čímkoli, co se týkalo vašeho života, vašim rodičům?
49
11. Pokud máte sourozence, zajímali se o vaše onemocnění a snažili se vám nějakým způsobem pomoci (mluvili s vámi, trávili volný čas, podporovali v léčbě, hledali informace o vaší nemoci,…)? 12. Pokud máte sourozence, byl někdy vážně nebo dlouhodobě nemocný? 13. Bylo podle vás vaše dětství hezké? 14. Věnovali se vám rodiče? 15. Jezdili jste s rodiči na výlety nebo rodinné dovolené? 16. Umíte spolu řešit běžné věci týkající se vašeho osobního života, práce, studia a dalšího? 17. Podporovala vás rodina při hledání koníčků před propuknutím nemoci? 18. Bývali pravidelné chvíle, kdy jste se jako rodina scházela? (např. u nedělního obědu, u večeře, návštěvy kina apod.) 19. Mluvila jste s matkou nebo otcem o sexualitě? 20. Kdy jste měla první pohlavní styk? 21. Zažila jste špatnou zkušenost v souvislosti se sexem? 22. Byl váš partner ve stejném věku nebo byl starší? 23. Jak dlouho jste se znali, než k pohlavnímu styku došlo?
50
Příloha č. 2: Přepis rozhovoru s jednou respondentkou
1. Kterým onemocněním z PPP jste se setkala? „S mentální bulimií.“ 2. Kterého z vašich rodičů považujete za dominantnějšího? „Za dominantnějšího v naší rodině považuju matku.“ 3. Umí vaše matka projevit svůj názor? „Myslím, že by ho zvládla projevit.“ 4. Kdo rozhoduje o důležitých věcech ve vaší rodině? (např. prodej majetku, nákup vybavení domácnosti,…) „Důležité věci řeší rodiče spolu. Na můj názor se ptají v případě, že se ta věc týká i mě.“ 5. Pokud má vaše matka udělat nějaké rozhodnutí, je schopna ho udělat sama, nebo si nechává od někoho poradit? „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Myslím, že je schopná se sama rozhodnout.“ 6. Co bylo podle vás spouštěčem, který u vás mentální anorexii/bulimii vyvolal? (tlak ze strany rodiny nebo okolního prostředí, přátelé, známí, škola, práce, nebo jiné zdravotní problémy,…) „Myslím si, že hlavním spouštěčem byla nespokojenost s vlastním tělem a vzhledem. Nelíbila sem se sama sobě, měla sem malé sebevědomí a žádné kamarády.“ 7. Držela jste nějakou dietu před začátkem nemoci, protože váš rodič chtěl, abyste vypadala jako někdo jiný? (např. rodinná kamarádka, nějaká herečka nebo modelka) „Jo, dietu sem držela, ale spíš na své přání než na to někoho jiného. Nejdřív sem se snažila snížit přísun jídla, ale když to nepomáhalo, držela sem dietu podle krevní skupiny, omezovala tuk a jedla hodně bílkovin, ovoce a zeleniny.“ 8. Dělala jste na přání vaší matky nějaký sport před začátkem nemoci? „Bavil mě street-dance, chodila jsem občas na aerobik. Nevzpomínám si, jestli to bylo přání mojí matky nebo mé vlastní.“ 9. Máte pocit, že jste sebevědomá a cílevědomá žena? „Ano, mám ten pocit.“
51
10. Mohla jste se bez obav svěřovat s čímkoli, co se týkalo vašeho života, vašim rodičům? „Ano, mohla, ale rodiče byli často dlouho do noci v práci, takže to bylo komplikované. Neměli na mě moc čas, ale snažili se mi dát vše, co jsem potřebovala.“ 11. Pokud máte sourozence, zajímali se o vaše onemocnění a snažili se vám nějakým způsobem pomoci (mluvili s vámi, trávili volný čas, podporovali v léčbě, hledali informace o vaší nemoci,…)? „Nemám sourozence, jsem jedináček.“ 12. Pokud máte sourozence, byl někdy vážně nebo dlouhodobě nemocný? Marika na tuto otázku neodpovídala. 13. Bylo podle vás vaše dětství hezké? „Ano, bylo. Měla jsem vše, co jsem chtěla. Mohla jsem dělat, co mě bavilo, měla jsem babičku, která mě hlídávala.“ 14. Věnovali se vám rodiče? „Jak už jsem řekla, rodiče na mě neměli moc čas, pracovali dlouho do noci. Když jsem byla hodně malá, hlídali mě prarodiče.“ 15. Jezdili jste s rodiči na výlety nebo rodinné dovolené? „Ano, každý rok jsme s rodiči jezdili k moři, abychom strávili nějaký čas jen spolu.“ 16. Umíte spolu řešit běžné věci týkající se vašeho osobního života, práce, studia a dalšího? „Myslím, že to zvládáme v pohodě. Snažíme se o společně strávený čas a hodně mluvíme o věcech, který se nás týkají.“
17. Podporovala vás rodina při hledání koníčků před propuknutím nemoci? „Ano, hlavně máma chtěla, abych si našla koníčky, které mě budou bavit a hlavně mi vydrží delší dobu než jen pár týdnů.“ 18. Bývaly pravidelné chvíle, kdy jste se jako rodina scházela? (např. u nedělního obědu, u večeře, návštěvy kina apod.) „Společné chvíle byly jen ty dovolené u moře. Když jsem byla malá, jezdili sme společně po republice po památkách.“ 19. Mluvila jste s matkou nebo otcem o sexualitě? „Ne, nemluvila. Připadala bych si hrozně trapně.“
52
20. Kdy jste měla první pohlavní styk? „V patnácti letech.“ 21. Zažila jste špatnou zkušenost v souvislosti se sexem? „Ne.“ 22. Byl váš partner ve stejném věku nebo byl starší? „Byl stejně starý jako já.“ 23. Jak dlouho jste se znali, než k pohlavnímu styku došlo? „Znali sme se necelýho půl roku, než k něčemu došlo.“
53
