VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Úr a zy v dě tské m vě ku

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Ú r a zy v d ě t s ké m vě k u Bakalářská práce

Autor: Zuzana Trnková Vedoucí práce: Mgr. Lenka Drahošová Jihlava 2012

Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor práce:

Zuzana Trnková

Studijní program:

Ošetřovatelství

Obor:

Všeobecná sestra

Název práce:

Úrazy v dětském věku

Cíl práce:

Cílem práce je zmapovat nejčastější úrazy u dětí, zjistit věkovou skupinu, prostředí, roční období a způsob, jak úraz vznikl a zda zanechal následky, zjistit informovanost rodičů o první pomoci.

Mgr. Lenka Drahošová vedoucí bakalářské práce

PhDr. Lada Cetlová, Ph.D. vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií

Anotace Ve své výzkumné práci se zabývám tématem: „Úrazy v dětském věku“. Práce je zaměřena na zmapování dětských úrazů do 15 let. Úrazy dětí patří k závažným problémům v naší společnosti, kterým lze patřičně předcházet. Preventivními opatřeními a seznamováním se s možnými následky lze výrazně snížit počet úrazů a napomáhat tomu, aby se dané úrazy vůbec nestaly. Práce má část teoretickou a praktickou. Teoretická část obsahuje obecné informace o úrazech, poskytnutí první pomoci a prevenci vybraných úrazů. Praktická část se věnuje průzkumu úrazů, jejich četnosti, příčinám a místům vzniku úrazu a také ročním obdobím, kdy se úraz stal. Zjištěná data jsou dále interpretována v tabulkách a grafech. Zjišťuje také, zda jsou rodiče dětí dostatečně informováni o první pomoci, zda ji dokážou sami poskytnout a přivolat odbornou záchrannou službu.

Klíčová slova Úraz, příznaky, první pomoc, prevence, informovanost.

Annotation My

reserch

focused years.

work

on

a

is

engaged

description

Children

injuries

in

of

are

"Injury

in

children a

serious

Childhood".

The

thesis

is

of

15

injuries

till

the

age

problem

in

our

society,

but

we can prevent them. We can decrease the number of injuries and we can

help

and

introductions

teoretical

to

and

information againts injuries, season in

stop

other with

possibly

practical

parts.

about

chosen

injuries.

graphs

foreknowledge

and of

first

The

tables. parents

The

preventive

work

part

part

focuses

sources

thesis

detected also

ability

aid and their behaviour regarding children injuries.

to

is

and on

of

common

survey

injuries are

contains grant

of

(places, visualized

data the

in

prevention

the

data

actions

divided

contains

procedures

The

their

by

The

theoretical

and

occur.

and

future

aid

practical

injuries

the

consequences.

rootcauses

where

in

The

injuries,

frequency, etc.),

injutries

base

about first

Key words Injuries, symptoms, first aid, prevention, foreknowledge.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je p ůvodní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutí licence. V Jihlavě dne 25. 5. 2012

............................................... Podpis

Poděkování Děkuji Mgr. Lence Drahošové za odborné vedení, připomínky, rady a čas, který mi věnovala. Děkuji všem ordinacím, které mi umožnily průzkum prostřednictvím dotazníku a všem rodičům, kteří tento dotazník vyplnili.

Obsah 1

2

Úvod........................................................................................................................ 10 1.1

Cíle práce.......................................................................................................... 10

1.2

Hypotézy .......................................................................................................... 10

Teoretická část ........................................................................................................ 12 2.1

Pediatrie............................................................................................................ 12

2.1.1

Novorozenec ............................................................................................. 12

2.1.2

Kojenecké období ..................................................................................... 13

2.1.3

Batolecí období ......................................................................................... 13

2.1.4

Předškolní období ..................................................................................... 13

2.1.5

Školní období ............................................................................................ 14

2.1.6

Období dospívání ...................................................................................... 14

2.2

Úraz .................................................................................................................. 14

2.2.1

Definice úrazu ........................................................................................... 14

2.2.2

Vznik úrazu ............................................................................................... 15

2.2.2.1

Hostitelství ......................................................................................... 15

2.2.2.2

Činitelé............................................................................................... 15

2.2.2.3

Přenašeči ............................................................................................ 16

2.2.2.4

Prostředí ............................................................................................. 16

2.2.3

Následky úrazů.......................................................................................... 16

2.2.4

Definice a rozdělení prevence úrazů ......................................................... 17

2.2.5

Preventivní programy................................................................................ 18

2.3

První pomoc ..................................................................................................... 19

2.3.1

Význam a cíle první pomoci ..................................................................... 19

2.3.2

Rozdělení první pomoci ............................................................................ 19

2.3.3

Integrovaný záchranný systém.................................................................. 20

2.4

Seznam vybraných úrazů ................................................................................. 21

3

2.4.1

Otřes mozku .............................................................................................. 21

2.4.2

Zlomeniny nosu......................................................................................... 21

2.4.3

Avulze zubu .............................................................................................. 22

2.4.4

Vdechnutí cizího tělesa (aspirace) ............................................................ 23

2.4.5

Zlomeniny ................................................................................................. 23

2.4.5.1

Zlomeniny horních končetin .............................................................. 24

2.4.5.2

Zlomeniny dolních končetin .............................................................. 25

2.4.6

Pokousání zvířetem ................................................................................... 25

2.4.7

Tonutí ........................................................................................................ 26

2.4.8

Popáleniny................................................................................................. 27

2.4.9

Úraz elektrickým proudem........................................................................ 28

2.4.10

Otravy........................................................................................................ 29

2.4.10.1

Otrava potravinami ............................................................................ 29

2.4.10.2

Otrava alkoholem............................................................................... 29

2.4.10.3

Otrava léky......................................................................................... 29

2.4.10.4

Otrava oxidem uhelnatým.................................................................. 30

2.4.10.5

Otrava jinými látkami ........................................................................ 30

Praktická část .......................................................................................................... 31 3.1

Metodika výzkumné práce ............................................................................... 31

3.2

Charakteristika vzorku respondentů ................................................................. 31

3.3

Charakteristika výzkumného prostředí............................................................. 31

3.4

Průběh a popis výzkumu .................................................................................. 31

3.5

Výsledky výzkumu........................................................................................... 32

3.5.1

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 1 ...................................................... 32

3.5.2


3.5.3


3.5.4


3.5.5


3.5.6


3.5.7


3.5.8


3.5.9


3.5.10

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 10 .................................................... 42

3.5.11


3.5.12


3.5.13


3.5.14


3.5.15


3.5.16


3.5.17


3.5.18


3.6

Vyhodnocení ve vztahu k daným hypotézám .................................................. 52

3.7

Diskuze o hypotézách....................................................................................... 53

4

Závěr ....................................................................................................................... 55

5

Seznamy .................................................................................................................. 57 5.1

Seznam použité literatury ................................................................................. 57

5.2

Seznam tabulek ................................................................................................ 59

5.3

Seznam grafů .................................................................................................... 60

5.4

Seznam příloh................................................................................................... 60

5.4.1

A: Dotazník pro rodiče dětí ve věku do 15 let .......................................... 60

5.4.2

B: Souhlas lékařek s umístěním dotazníků v čekárnách ordinací ............. 60

5.4.3

C: Fotografie s preventivními opatřeními zabraňujícími vzniku úrazu .... 60

1 Úvod Úrazy v dětském věku jsou součástí života každého jed ince, s různě četným výskytem a různou mírou závažnosti úrazů. Úraz může mít krátkodobé, dlouhodobé, někdy dokonce i celoživotní následky. Nejdůležitějším okruhem v předcházení úrazů u dětí by měla být prevence. Hlavně dospělí by měli dbát na bezpečnost svěřených dětí a předvídat různé nebezpečné situace. Informovanost o prevenci mohou získat v dětských poradnách od lékařů nebo zdravotních sester. Dále také v informačních letácích, literatuře, v televizních pořadech zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví nebo na internetu (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Podle dostupných informací Ústavu zdravotnických informací a statistky České republiky počet úrazů dětí klesá, přesto je však jejich počet stále velmi vysoký (Srb, 2009). Tyto úrazy často vedou k vážnějším onemocněním či dokonce můžou mít smrtelné následky. Nejrizikovější skupinou bývají děti v předškolním věku. Každý takový úraz dítěte pro něj představuje nepřirozenou situaci, bolest, strach a další strádání. Pro rodiče takový úraz dítěte znamená stres nebo i jiné zdravotní komplikace (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Jako absolventka oboru Všeobecná sestra bych chtěla na svém pozdějším pracovišti informovat klienty a rodiče dětí o problematice dětské úrazovosti na základě zjištěných výstupních dat a informací z dotazníku.

1.1 Cíle práce Cílem praktické části práce je prostřednictvím dotazníku zmapovat, jaké úrazy v dětském věku jsou nejčastější, u kterých věkových skupin, v jakém prostředí, v kterém ročním období a jakým způsobem vznikly a zda úraz zanechal nějaké následky. Dalším cílem je zjistit informovanost rodičů o poskytování první pomoci a zjistit jejich všeobecný přehled v oblasti integrovaného záchranného systému. V tomto ohledu je nutno tento rozsah rozšířit a zlepšit, čemuž tato práce může být nápomocna.

1.2 Hypotézy Polovina úrazů vzniká v období povinné školní docházky. Úrazy jsou častěji u chlapců než u dívek. Více jak jedna čtvrtina úrazů vzniká v domácnosti z nepozornosti 10

a nedbalosti rodičů i dětí. Jedna čtvrtina ze všech úrazů zanechala dlouhodobé následky. Méně jak polovina rodičů by dokázala poskytnout první pomoc svému dítěti.

11

2 Teoretická část 2.1 Pediatrie Pediatrie je lékařský obor, který se zabývá zdravotním stavem a nemocemi dětí a dospívajících (Sedlářová a kol., 2008). Termín pediatrie pochází ze složení slov pais – dítě a iatreiá – léčení. Základní činností oboru je péče preventivní, diagnostická, rehabilitační a terapeutická. Pečováno je o děti ve zdraví i nemoci. Pediatrie se zaobírá také vlivy, které vývoj dítěte pozitivně i negativně ovlivňují nebo narušují. Vychází z poznatků o vývoji a růstu organismu dítěte, základním kamenem je také znalost prostředí, ve kterém se dítě běžně ocitá (Macurová, 2010). „Dětský věk rozdělujeme do několika období. Jsou to novorozenecké období, kojenecké období, batolecí období, předškolní období, školní období a období dospívání“ (Sedlářová a kol., 2008, s. 21).

2.1.1 Novorozenec Období od narození do 28. dne života. „Dochází k adaptaci jednotlivých tělních systémů na mimoděložní podmínky. Fyziologií i patologií tohoto období se zabývá neonatologie. Z patologických stavů je pro novorozenecké období typický výskyt vrozených vývojových vad, následků perinatální patologie, pokračování intrauterinních patologických stavů (např. infekcí) a tendence ke generalizaci infekce vzhledem k nezralosti imunitního systému. Mortalita v novorozeneckém věku je proto nejvyšší z celého dětství“ (Sedlářová a kol., 2008, s. 21). Nejtypičtějším úrazem tohoto období je pád z výšky. Páteř novorozence je sice obloukovitá, takže tyto pády jsou zaviněné druhou osobou. Úraz se může stát při přebalování, přenášením dítěte, při neopatrném zacházení nebo během koupání. V tomto věku by dítě nikdy nemělo zůstat bez dozoru (Jastrabová, 2010).

12

2.1.2 Kojenecké období Kojencem nazýváme dítě od 29. dne do prvního roku (Sedlářová a kol., 2008). Na základě zkušeností s péčí a láskou rodičů se u dítěte vytváří pocity důvěry či nedůvěry ke svému okolí (Fendrychová, Klimovič a kol., 2005). V tomto období se mění strava z tekuté na tuhou. Dítěti hrozí aspirace (vdechnutí stravy). Taktéž je velmi častý případ, kdy děti v tomto věku spolknou hračku nebo její část. Proto je nutné dobře vybírat, s jakými hračkami přijde dítě do styku (Jastrabová, 2010).

2.1.3 Batolecí období Do tohoto období zařazujeme děti od jednoho roku do tří let. V tomto věku jsou děti schopny manipulovat s věcmi a prozkoumávat své okolí, jsou zvídavé, zlepšují se v komunikaci s okolním světem a druhými osobami, nabírají jistoty v pohybu (Sedlářová a kol., 2008). U dítěte se objevuje pocit sebedůvěry a autonomie, zároveň se však mohou začít projevovat pochybnosti o vlastních dovednostech a pocit samostudu (Fendrychová, Klimovič a kol., 2005). Protože batolata v tomto období jsou velmi zvídavá a zkoumají pro ně neznámé věci, jsou nejčastějším úrazem tohoto věku otravy. Je proto nutné dobře schovat a zamezit přístup dítěte k různým chemikáliím, dezinfekčním prostředkům a lékům (Jastrabová, 2010).

2.1.4 Předškolní období Děti jsou ve věku 3-6 let. Ke konci 6. roku jsou schopny zahájit školní docházku, zvládnout učivo a začlenit se do kolektivu (Sedlářová a kol., 2008). Začínají reagovat na podněty rodičů v rámci jejich aktivity a vlastní iniciativy, objevují se pocity viny či svobody nebo i pocity, které vyvstávají při střetu se světem dospělých (Fendrychová, Klimovič a kol., 2005). U dětí v předškolním věku začínají převládat dopravní úrazy. Ty se stanou nejčastěji při hře na ulici. Jedná se zejména o pády spojené s otřesem mozku. Je nutné tyto aktivity dětí kontrolovat (Zeman, Krška, 2011).

13

2.1.5 Školní období Dítě ve školním věku je staré 6 let a většinou zahajuje povinnou školní docházku. Toto období končí většinou ve dvanácti letech, může se však lišit v závislosti na pohlaví a duševní vyspělosti. Nastupuje dospívání (Sedlářová a kol., 2008). Dítě zjišťuje, jak jsou uspořádána pravidla, řád a organizace věcí, zároveň se začíná zajímat o jejich funkci. V psychickém vývoji se projevují také úspěchy či zklamání v mimorodinných záležitostech (Fendrychová, Klimovič a kol., 2005). Nejčastěji dítě úraz utrpí při sportování. Převažují zejména zlomeniny horních a dolních končetin. Tyto sportovní hry je třeba dobře organizovat a pravidelně kontrolovat (Zeman, Krška, 2011).

2.1.6 Období dospívání Jedinci jsou ve věku 12-20 let. Počátek věku dospívání je označován pubertou. Konečná věková hranice tohoto období je u každého člověka individuální. Dívky dospívají obvykle dříve než chlapci (Sedlářová a kol., 2008). Prohlubuje se zájem o svět, zároveň musí jedinec přebírat řadu rolí, kde se jeho vlastní osobnost udržuje a zdokonaluje nebo mizí. Vzniká pocit sebejistoty nebo sebezmatku (Fendrychová, Klimovič a kol., 2005). V tomto období jsou typické úrazy spojené s neopatrnou manipulací s výbušninami. Tyto úrazy mají v mnoha případech trvalé následky (amputace, poškození zraku, spálená kůže). Dospělí by měli dodržovat pravidla, že se pyrotechnika a jiné nebezpečné látky nesmí dostat dospívajícím do rukou (Zeman, Krška, 2011).

2.2 Úraz 2.2.1 Definice úrazu Poškození organismu, ať už je úmyslné nebo neúmyslné, nazýváme úrazem. Je následkem akutní expozice energie, která může být různého původu a druhu. Jde o energii tepelnou, mechanickou, elektrickou či chemickou. Úraz může být také následkem nezbytných energetických prvků a veličin, jako jsou např. teplo nebo kyslík (Tošovský a spolupracovníci, 2006).

14

Prakticky každý den se člověk setká s nějakým lehčím úrazem, ale jen málokterý z nich si je vědom, že úrazy mohou být i vážnějšího charakteru než jen zlomeniny nebo pohmožděniny. Ve skutečnosti jsou úrazy životu nebezpečné, každý rok na jejich následky zemře 300 dětí a stávají se tím pádem nejčastější příčinou dětských úmrtí. V kulturně vyspělých státech tvoří nejméně 50 % dětské úmrtnosti úraz. Polovina úmrtí je způsobena dopravními nehodami, u druhé poloviny jsou příčinou utonutí, pády, otravy, popálení a další úrazy. Smrtelné úrazy jsou však pouze zlomkem všech úrazů, které děti utrpí. Další mohou způsobit dětem trvalé poškození (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Společnost by tak neměla podléhat názorům, že úra zy se stávají běžně a jsou součástí každodenního života, že se tyto úrazy přihodí nešťastnou náhodou a nelze jim nijak zabránit a že po úrazu lékaři zranění ošetří a vrátí dítě k normálnímu životu. Opak je pravdou. Žádný úraz se nestává náhodně a každý má své příčiny. Každému úrazu předchází riziková situace. Tato situace je rozpoznatelná a lze se jí vyhnout. Můžeme tedy úrazům předcházet (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006).

2.2.2 Vznik úrazu Čtyři základní faktory, které se podílí na vzniku úrazu, jsou hostitelství, činitelé úrazu, přenašeči a prostředí, kde k úrazům dochází (Macurová, 2010). 2.2.2.1 Hostitelství Hostitelstvím označujeme široké spektrum vlastností, které má dítě postižené úrazem. Tyto vlastnosti mohou dítě k úrazům predisponovat nebo naopak jim zabraňovat. Mezi tyto vlastnosti zařazujeme věk, pohlaví, fyzické schopnosti, stav, ve kterém se dítě nachází, vzdělání, vliv alkoholu a jiných návykových látek, rizikové chování. Riziko vzniku úrazu je také ovlivňováno stupněm psychomotorického vývoje dítěte. Taktéž sociální zařazení rodiny ve společnosti má vliv na určité druhy úrazů i na jejich počet (Macurová, 2010). 2.2.2.2 Činitelé Faktickou fyzickou příčinou vzniku úrazu je přenos neobvyklého množství energie, ať už tepelné, mechanické, kinetické, chemické nebo elektrické. Druh přenesené energie

15

výrazně ovlivňuje epidemiologii úrazovosti, v nejčastějších případech se jedná o pád dětí z výšky (Macurová, 2010). 2.2.2.3 Přenašeči Přenosu energie napomáhá nebo zabraňuje tzv. vektor, který působí na tuto energii svo jí vlastní silou. Vzhled, tvar a mechanické vlastnosti výrobku mohou velice významně ovlivňovat přenos energie. Jedná se především o bezpečnostní vybavení při silničním provozu, jako jsou např. cyklistické helmy, autosedačky, airbagy (Macurová, 2010). 2.2.2.4 Prostředí Velice významným faktorem vzniku úrazu je prostředí, ve kterém k úrazu dojde. Změna prostředí je finančně nákladná a časově velmi náročná. Proto bývá bezpečnost prostředí nahrazována prevencí, výchovou, opakováním a praktickými ukázkami zvládnutí situací, které představují riziko pro vznik úrazů (Macurová, 2010).

2.2.3 Následky úrazů Podle kolektivu autorů projektu Dětství bez úrazů zemře na následky úrazů v České republice každoročně asi 300 dětí, dalších 3 000 jich má po úrazu trvalé následky a zůstávají postižené, přibližně 30 000 dětí ročně je přijmuto do nemocnice, kde musí být operovány, léčeny nebo pozorovány, a 300 000 dětí je ambulantně vyšetřeno v případech, kdy byl příčinou úraz (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Následky úrazů můžeme rozdělit na zdravotní a psychosociální. Mezi zdravotní následky patří úmrtí, nevratné poškození mozku, ztráta končetiny či její snížená pohyblivost, ztráta důležitých smyslů, např. zraku nebo sluchu, ovlivnění růstu kostí a svalstva, dlouhodobá bolest. Do psychosociálních následků zahrnujeme narušení psychického vývoje, vyvolání velkého psychického vypětí, narušení rodinných i mimo rodinných vztahů či sociálního zařazení a dlouhodobý pobyt v léčebných zařízeních (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Následky úrazu dítěte ovlivňují i jeho rodinu, znamenají pro rodiče stresové vypětí, starosti i zvýšené finanční náklady. Mají však vliv i na celou společnost díky výjezdům záchranných složek, ošetřením a hospitalizací, finanční podporou od státu a vyplácení pojistného (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). 16

2.2.4 Definice a rozdělení prevence úrazů Systém opatření, které upevňují zdraví a také předchází úrazům a různým nemocím, nazýváme prevencí (Břendová, 2007). Rozlišujeme aktivní a pasivní prevenci. Obě tyto prevence se musí vzájemně kombinovat a doplňovat. Díky prevenci lze minimalizovat počet a závažnost dětských úrazů. V důsledku toho se snižují i finanční náklady celé společnosti na řešení problémů spojených s následky dětských úrazů (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Na aktivní prevenci se může dítě podílet samo tím, že dokáže odhadnout rizikovou situaci, nepřeceňuje své síly a poslouchá rady a ponaučení. Dítě se během svého vývoje učí rozeznávat riziková místa, předměty a situace a učí se bezpečnému chování. Je nutné vysvětlovat dítěti následky, které můžou nastat jeho neopatrným chováním. Dítě si tyto následky musí uvědomit, musí se naučit zodpovědnému chování a vážit si svého zdraví (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Za pasivní prevenci jsou pak zodpovědní zejména rodiče a ostatní dospělí. Ti jsou povinni vybavit dítě ochrannými pomůckami a vytvořit pro dítě bezpečné prostředí. To znamená odstranit z dosahu dítěte chemikálie a léky, ostré a horké předměty nebo jedovaté rostliny. Dospělí by měli zajišťovat i bezpečnost dalších míst, kde se dítě pohybuje – ve škole, ve městě, na hřišti a podobně. Mohou i změnit místní dopravní situaci nebo vybudovat bezpečná hřiště (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Dále lze prevenci rozlišit primární, sekundární a terciární. Primární prevencí rozumíme tu oblast, kde jsou řešeny události, které vedou ke vzniku úrazu. Základem je podrobný popis prostředí, příčin, rizikových aktivit i charakteristika jedinců, u nichž k úrazům došlo. Do této kategorie spadá např. zábrany v oknech, oddělení cyklistických a pěších stezek od dopravy, bariéra kolem bazénů, atd. Sekundární prevenci zastupuje záchranný systém složek, které poskytují první pomoc, minimalizují následky úrazů, urychlují návrat postižených do běžného života a předcházejí trvalým následkům. Sem jsou řazeny pomůcky jako hlásiče požárů, ochranné přilby, autopásy, apod. Do terciární prevence jsou zahrnuta opatření, které zmírňují následky úrazů a tr vale je odstraňují. Do této kategorie spadá rehabilitace, navrácení jedinců do společnosti z hlediska

17

psychického i sociálního. Postižený jedinec má tak zlepšené vyhlídky na kvalitní život a je lépe do společnosti integrován (Břendová, 2007).

2.2.5 Preventivní programy Preventivní program je sdružení aktivit, které vedou ke snížení vzniku a závažnosti úrazů. Jejich zaměření na rizikové jedince a situace vedou k dokonalé analýze úrazovosti dětí. Společnost tyto aktivity musí zaznamenat, pozitivně vnímat a změnit v tomto ohledu své názory a postoje. V ČR je několik programů zaměřených na prevenci úrazů dětí, mezi nimi lze jmenovat projekty „Dětství bez úrazů“, „Podaná ruka“, „Bezpečná komunita“ (Břendová, 2007). Projekt „Dětství bez úrazů“ je zaměřen na primární pre venci. Jeho cílem je snížit počet dětských úrazů a zmenšit jejich závažnost, učit děti ochraně před úrazy, vytvořit studijní a metodické materiály o problematice úrazů dětí pro rodiče, učitele i celou veřejnost. K jejich aktivitám patří tvorba pořadů a dokumentů v masmediích, semináře, výuka, soutěže a hry pro děti ve školách (Břendová, 2007). Program „Podaná ruka“ se snaží minimalizovat úrazovost dětí uplatněním aktivních i pasivních postupů. Dětem jsou předávány a názorně předváděny návyky a dovednosti, které děti uplatní pro vyšší obezřetnost a předvídavost. Zabývá se také bezpečností prostředí, ve kterém se děti nejčastěji pohybují, tj. škola, domov, hřiště a silnice (Břendová, 2007). Projekt „Bezpečná komunita“ zahrnuje určitou geografickou oblast a skupiny lidí, které se snaží snížit počet dětských úrazů. Program je zaměřen na určitou komunitu lidí, kteří mají kladný přístup na vytvoření podmínek zlepšení bezpečnosti. Tento přístup je kreativní ve výchově, změnách prostředí a právními úpravami. Tuto komunitu tvoří spolupracovníci, kteří mezioborově spolupracují, a tím jsou zodpovědní za aktivní prevenci. Zaměřují se na prostředí, rizikové skupiny občanů, výskyt a příčiny úrazů. Také hodnotí účinnost preventivních opatření, procesů a efektů, které způsobují trvalé změny (Břendová, 2007).

18

2.3 První pomoc „První pomoc je definována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky poškození“ (Kelnarová, Toufarová, Sedláčková, Číková, 2007, s. 11).

2.3.1 Význam a cíle první pomoci První pomoc je péče nebo pomoc udělena zraněnému před příjezdem zdravotnické záchranné služby. Musí být poskytnuta včas, rychle a kvalitně (Kelnarová, Toufarová, Sedláčková, Číková, 2007). Hlavní cílem první pomoci je poskytnutí takového ošetření, aby další následky byly co nejmenší pro samotného zraněného i pro celou společnost. Poskytující první pomoci by měl především zachránit život postiženého, zabránit dalšímu zhoršení zdravo tního stavu a dalším komplikacím spojených s poraněním, urychlit ozdravovací a léčebný proces a zajistit bezpečí zraněnému, sobě a ostatním, kteří jsou úrazu přítomni (Kelnarová, Toufarová, Sedláčková, Číková, 2007).

2.3.2 Rozdělení první pomoci Základní první pomoc je poskytována i laiky. Každý poskytující ji může udělit raněnému kdykoliv a kdekoliv a to bez jakéhokoli zdravotnického vybavení. Její součástí je také přivolání odborné zdravotnické pomoci a péče o raněného, než jej převezme zdravotnická záchranná služba. Není- li záchranná služba schopna dojet k místu úrazu, pak je povinností poskytujícího první pomoc zajistit přepravu raněného na místo dostupné pro odbornou zdravotnickou pomoc (Kurucová, 2008). Rozšířená

první pomoc

na

laickou

zdravotnickou

první po moc

navazuje.

Je poskytována zpravidla záchrannou zdravotnickou službou, leteckou záchrannou službou a příslušnými dopravními prostředky (sanitní vozy a vrtulníky), které jsou vybaveny vhodnými zdravotnickými přístroji a materiály. První pomoc udělují řidiči, záchranáři a lékaři (Kurucová, 2008). Technická

první

pomoc

většinou

také

předchází

odborné

první

pomoci.

Je zprostředkována laiky i profesionálně (horská služba, vodní služby, hasičské

19

záchranné sbory). Jedná se o odstranění příčiny úrazu a vytvoření žádoucích podmínek pro poskytnutí záchranné první pomoci (Kurucová, 2008).

2.3.3 Integrovaný záchranný systém Dne 1. 1. 2001 vstoupil v platnost zákon o integrovaném záchranném systému č. 239/2000. Tento zákon byl naposledy novelizován v roce 2006 (zákony č. 186/2006 a 267/2006). Poslední stav textu je účinný od 1. 1. 2010. Tento zákon vymezuje termín integrovaný záchranný systém, jehož funkcí je koordinovaný postup při mimořádných událostech a provádění záchranných a likvidačních prací. Zajišťuje spolupráci záchranných, pohotovostních a odborných složek státní správy, fyzických a právnických osob při likvidacích, havárií, neštěstí a katastrof, kde se vyskytují ve velké míře raněné, postižené a mrtvé osoby a kde dochází k velmi těžkým ztrátám na majetku (Kelnarová, Toufarová, Sedláčková, Číková, 2007). Základními složkami integrovaného záchranného systému je zdravotnická záchranná služba, která je zodpovědná za poskytnutí první pomoci, ošetřuje zraněné, zajišťuje základní životní funkce a transportuje postižené do nemocnice. Mezi týmy zdravotnické záchranné služby patří rychlá lékařská pomoc, rychlá zdravotnická pomoc a letecká záchranná služba. Důležitou složkou integrovaného záchranného systému je hasičský záchranný sbor, který má za úkol prozkoumat prostory, v nichž k havárii došlo, zjistí, zda nebudou v ohrožení životy záchranářů, poskytuje technickou první pomoc a spolupracuje se zdravotníky na poskytování odborné první pomoci. Mezi základní složky integrovaného záchranného systému patří také policie České republiky, která místo nehody uzavře, řídí v těchto místech bezpečnost, zabezpečí ochranu majetku a identifikuje postižené. Dalšími složkami integrovaného záchranného systému mohou být i jiné organizace a služby, např. zdravotnická brigáda kynologů, která spolupracuje při vyhledávání raněných a mrtvých, vodní záchranná služba, která se podílí na záchraně tonoucích a vyhledávání utonulých, Český červený kříž a jiné (Kelnarová, Toufarová, Sedláčková, Číková, 2007). „Linky tísňového volání jsou 112 – integrovaný záchranný systém, 155 – zdravotnická záchranná služba, 150 – hasičský záchranný sbor a 158 – policie ČR“ (Kelnarová, Toufarová, Sedláčková, Číková, 2007, s. 13).

20

2.4 Seznam vybraných úrazů Mezi vážnější úrazy sledované v dotazníku jsem vybrala otřes mozku, zlomeniny nosu, avulze zubu, vdechnutí cizího tělesa, zlomeniny horních končetin, zlomeniny dolních končetin, pokousání zvířetem, tonutí, popáleniny, úrazy elektrickým proudem a otravy.

2.4.1 Otřes mozku Otřes mozku neboli komoce patří mezi nejlehčí poranění mozku, dochází k přechodným změnám některé funkce mozku. Tento stav se během několika hodin až dní postupně upraví. K základním příznakům patří bolest hlavy, pocit na zvracení (nauzea), zvracení (vomitus), únava a krátkodobá porucha vědomí. V některých případech můžeme též pozorovat na hlavě na kůži oděrky, řezné rány nebo podkožní krevní výrony (Jourová, 2001). Při otřesu mozku je nutné položit postiženého na záda, ve zvýšené poloze, zajistit protišoková opatření (ticho, transport, tekutiny, teplo, tišení bolesti) a pravidelně kontrolovat, zda je dotyčný při vědomí, pokud má nemocný nějaké poranění, ránu vydezinfikujeme, kryjeme sterilním čtvercem a zafixujeme obvazem. Vždy je nutné transportovat dítě do nemocnice (J. Kelnarová, Sedláčková, Toufarová, Číková, E. Kelnarová, 2007). V útlém věku může k otřesu mozku dojít při pádu dítěte z přebalovacího stolu nebo po pádu ze schodů. U větších dětí mohou otřes mozku způsobit pády z výšky, autonehody, pády z kola či kolečkových bruslí, rány míčem do hlavy při hrách a sportu (Jourová, 2011). Prevencí proti otřesu mozku u dětí je zajištění bezpečného domova, zamezit pádu z výšek a schodů (viz příloha C), poučit dítě o nutnosti cyklistické helmy a pravidlech silničního provozu (viz příloha C), ve vozidlech používat dětské autosedačky a dítě vždy připoutat bezpečnostním pásem. Sami rodiče by měli tato preventivní pravidla dodržovat a pravidelně děti kontrolovat (Gálová, 2007).

2.4.2 Zlomeniny nosu Jedná se o úrazové postižení kostěné a chrupavčité části nosu. Ve vážnějších případech může být poškozena i nosní přepážka. Typickými příznaky tohoto poranění jsou zduření

21

v krajině nosní, krvácení z nosních dírek, v horších případech i krevní výrony, které mohou hnisat, což se projevuje obtížným dýcháním nosem, bolestmi a zvýšenými teplotami (Tošovský a spolupracovníci, 2006). Při první pomoci zlomeninách nosu zajistíme postiženému polohu vsedě, předkloníme mu hlavu, aby mohla krev volně vytékat, tento krvácivý stav většinou rychle a samovolně ustoupí. Přiložíme studený obklad na zátylek. Při zlomeninách nosu je vždy nutné vyhledat lékařskou pomoc (Jourová, 2001). Jedná se o poměrně časté poranění u dětí způsobené při sportovních aktivitách nebo též při dětských rvačkách silným úderem do nosu (Jourová, 2001). Je nutné dodržovat při sportování pravidla hry, slušné chování vůči spoluhráčům, při hraní ve skupinkách by nemělo docházet ke sporům, které by končily násilím (Jourová, 2001).

2.4.3 Avulze zubu Poranění zubů nejsou obvykle životu nebezpečná, jedná se o uvolnění zubu ze zubní jamky. Někdy dojde k vypadnutí zubu z ústní dutiny. V tomto případě hovoříme o vyražení zubu. Vyražení zubu může doprovázet krvácení z dásně (Dostálová, Seydlová a kol., 2008). Při ztrátě mléčného zubu není nutné tento zub zachraňovat, je však vhodné informovat stomatologa, neboť následkem vypadnutí zubu se mohou ostatní zuby pokřivit. Při vyražení zubu je nutné dopravit dítě a uvolněný zub co nejrychleji k ošetření. Vyražený zub vždy uchopujeme za korunku a nijak jej nečistíme, chladíme místo poranění. Stomatolog pak vykoná potřebná ošetření (Jourová, 2001). Dítě může mít vyražený zub po úderu míčem či pěstí. Tento úraz může být způsoben i různými pády na řidítka, na prolézačkách a podobně. Častou příčinou bývají také pády na kluzkých mokrých površích (Jourová, 2001). Tomuto úrazu lze předejít zvýšenou předvídavostí, při sportování použitím ochranných pomůcek, užití protiskluzových podložek v koupelnách a bazénech a především včasné lékařské ošetření dentoalveolárních úrazů (Dostálová, Seydlová a kol., 2008).

22

2.4.4 Vdechnutí cizího tělesa (aspirace) Jedná se o úraz, který působí dušení dítěte. Jde o průnik cizího tělesa do dýchacích cest, důsledkem může být to, že dítě přestává dýchat, kašle a je úzkostné. Dochází také ke zvýšenému dechovému úsilí, při nádechu může být slyšet hluboký pískavý zvuk. Postižený se může též držet za krk (Bydžovský, 2011). U dětí do tří let se nejprve pokusíme vyvolat kašel. Pokud dítě předmět samo nevykašle, postupujeme následovně: Uložíme jej do takové polohy, kde bude jeho hlavička níže, než bude jeho hrudník. Poté jej udeříme 5x do střední části zad. Vizuálně zkontrolujeme ústní dutinu, zdali se těleso z dýchacích cest samo neuvolnilo. Pokud tomu tak není, opět obrátíme dítě do polohy, aby jeho hlavička byla níže než hrudník. Udeříme 5x do dolní části hrudní kosti a opět zkontrolujeme dutinu ústní. Pokud jsme cizí těleso neobjevili a dítě dýchá, položíme ho na bok, zajistíme jeho stabilní polohu a přivoláme záchrannou službu.

Nedýchá- li dítě,

uděláme

zkusmo

5

umělých

vdechů,

zkontrolujeme, zda jsou účinné, a voláme záchrannou službu. U větších dětí je postup prakticky totožný, přidáváme stlačení nadbřišku. Jednu ruku vložíme na střed nadbřišku, dlaní ruky druhé stlačíme ruku směrem do středu hrudníku. Záklonem hlavy a zvednutím brady se uvolní dýchací cesty a pozorujeme, zda se z nich těleso neuvolnilo (Gregora, 2007). Příčinou tohoto úrazu je vdechnutí části potravy, hračky nebo jiného drobného nespolknutelného předmětu (Bydžovský, 2011). Je třeba sledovat děti, zda si nestrkají různé předměty do úst. Malým dětem do tří let se nesmějí dostat do rukou hračky označené varováním výrobce o nevhodnosti pro děti tohoto věku. Nesmějí též dostávat tvrdé kousky potravin, oříšky, mince a jiné drobné předměty (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006).

2.4.5 Zlomeniny Příčinou zlomeniny je působení hrubé síly a silného tlaku na kost. Rozeznáváme traumatické zlomeniny, kdy je poškozena zdravá tkáň zevním násilím, patologické, kde již malý traumat poškozuje zdravou tkáň, a únavové, kdy je poškozena nemocná tkáň dlouhodobým přetěžováním. Zlomeniny mohou být úplné, kde úlomky zůstávají v linii lomu, neúplné tzv. infrakce a dislokace, kde dochází k posunu úlomků.

23

Zlomeniny můžeme též rozdělit na uzavřené a o tevřené, podle toho, zda byla porušena kůže nad zlomeninou. Obecnými příznaky zlomenin jsou bolest v místě poranění, zduření, otok, hematom, deformace končetiny a její nepřirozená pohyblivost, krepitace, u otevřené zlomeniny vyčnívající úlomek kosti nebo i ztráta funkce končetiny (J. Kelnarová, Sedláčková, Toufarová, Číková, E. Kelnarová, 2007). Při zavřené zlomenině zabráníme pohybu zlomené části, tuto část kosti zafixujeme a zajistíme převoz postiženého do nemocnice. Postiženého ošetřujeme vleže na zádech, případně vsedě s oporou zad. Zavřené zlomeniny ošetřujeme přes oděv. Při otevřené zlomenině nejprve zastavíme krvácení a zabráníme infekci rány. Omezíme pohyb postižené končetiny a zajistíme převoz raněného do zdravotnického zařízení. U otevřené zlomeniny nad zraněným místem oděv roztrhneme. Vyčnívající kost ošetříme tak, že ji obložíme věnečkem z gázy, podložené místo překryjeme a obvážeme obvazem (J. Kelnarová, Sedláčková, Toufarová, Číková, E. Kelnarová, 2007). Zlomeniny u dětí nastávají především pády z výšek, náhodné pády ze stromů, skoky do vody na neznámých místech, při sportu (lyžování, míčové hry), dopravní nehody, při nadměrném přetěžování končetin (Jourová, 2001). Malé děti nelze nechávat bez dohledu, nemohou být v místnostech s otevřenými okny, měly by při sportu dodržovat pravidla a mít vzájemnou úctu a respekt ostatním, používat chrániče a jiné ochranné pomůcky určené pro sport. Měly by být také poučeny o pravidlech silničního provozu a nosit oblečení s reflexními značkami (Tošovský, 2006). 2.4.5.1 Zlomeniny horních končetin Musíme rozlišit, která kost končetiny byla zlomena. Zlomenina klíční kosti vzniká při přímém násilí na kost nebo po pádu na rameno či na napnutou horní končetinu. Zlomeniny lopatky jsou v dětském věku velmi vzácné. Naopak velmi časté jsou zlomeniny kosti pažní (humeru). V raném věku vznikají poranění v oblasti epifýzy, velmi často k němu dochází během porodu. V pozdějším věku dochází taktéž k poranění epifýzy pažní kosti, toto je však podstatně složitější. Ke zlomenině diafýzy humeru dochází při sportovních aktivitách. Velmi často dochází ke zlomeninám předloktí. V těchto případech bývají poraněné obě kosti předloktí. Zlomeniny

24

zápěstních kůstek a ruky lze pozorovat při úrazech dětí v pozdějším věku (Šnajdauf, Cvachovec, Trč, et al., 2002). 2.4.5.2 Zlomeniny dolních končetin Tyto zlomeniny dělíme taktéž podle místa vzniku. Zlomeniny pánve bývají u dětí velmi zřídka, dojde- li však k nim, jedná se o velmi těžké poranění v důsledku dopravní nehody či pádu z výšky. Ke zlomenině stehenní kosti (femuru) dochází u dětí méně často než u dospělých osob díky elastičnosti a pevnosti vazů a kloubních pouzder. Výjimečně může u dětí nastat zlomenina diafýzy bérce. Také poranění nohy není díky pružnosti příliš časté. Nejčastěji můžeme pozorovat zlomeniny na mediální straně hlezna (Šnajdauf, Cvachovec, Trč, et al., 2002).

2.4.6 Pokousání zvířetem Největší podíl těchto poranění zaujímá pokousání psem na druhém místě kočkou. Tato poranění jsou nebezpečná zejména tím, že se do rány mohou dostat patogenní mikroorganismy, které se běžně vyskytují v orální flóře těchto zvířat. Po vypuknutí infekce lze sledovat septické stavy a pneumonie. Nebezpečné mohou být také přenosy jiných nemocí, zejména vztekliny. Při silném pokousání může nastat ztráta krve a přerušení životně důležitých cév. Většinou jsou obětí děti do deseti let. Převážná zranění způsobují zvířata chovaná v domácnostech (Tošovský a spolupracovníci, 2006). Ze zvířat žijících volně u nás v přírodě jsou nejnebezpečnější kousnutí zmijí obecnou. Zmije při kousnutí vypouští do rány toxický jed. V místě poranění pokožky při kousnutí zvířetem lze sledovat krvácení zrány, zarudnutí, otisky zubů a tkáňové poškození části těla. Po uštknutí zmijí se za 30 minut až 2 hodiny objevuje zvracení, bolest břicha, průjem, otok, u těžkých otrav i snížená teplota, zrychlený tep až poruchy vědomí (Jourová, 2001). Při pokousání domácím zvířetem ránu vydezinfikujeme, překryjeme sterilním čtvercem a zafixujeme obvazem. Poté vyhledáme lékařské ošetření, zjistíme proočkování zvířete proti vzteklině, při nejistém výsledku zahajujeme léčbu tohoto virového onemocnění (Bydžovský, 2011). Při uštknutí zmijí obecnou zajistíme postiženému absolutní klid. Ránu vydezinfikujeme, sterilně přikryjeme, napadenou končetinu obvážeme elastickým obinadlem od rány

25

k tělu. Končetinu znehybníme a chladíme. Uštknutého dopravíme k lékaři (Bydžovský, 2011). Při soužití lidí se zvířetem je třeba znát jeho biologické a sociální zákonitosti života. To zajistí dospělí výchovou a předáváním poznatků o chování zvířat. Zárove ň učí děti zachovávat základní pravidla při soužití s domácími zvířaty. Rizikové chování zvířete lze minimalizovat i výchovou a vedením. Při pořizování psa musí člověk zvážit své fyzické sociální možnosti, dává důraz na volbu vhodného plemene, agresivní chování, obavu dítěte ze psů, nenechávat děti se psem o samotě. Dítě by se mělo naučit také tomu, že se cizí psi nehladí, před psy se neutíká, nemazlit se se psem, který dítě před tím neočichal, a tak dále (Tošovský a spolupracovníci, 2006). Prevencí proti uštknutí hadem je nedráždit plazy při setkání s nimi, nenechávat děti bez dozoru při hraní na slunných místech, procházkách lesem (Jourová, 2001).

2.4.7 Tonutí Tonutím nazýváme stav, kdy dochází k uzavření dýchacích cest v důsledku ponoření do vody. Postižený vdechne vodu do plic, při suchém tonutí dojde k podráždění hlasivek vodou. Tento stav ohrožuje každého jedince na životě a je spojený se ztrátou vědomí, případně i srdeční zástavou. Příznaky jsou podobné jako u dusících se osob, šedomodré zabarvení akrálních částí těla. Dochází také k podchlazení organismu (Bydžovský, 2011). Tonoucího se snažíme co nejrychleji vytáhnout z vody, uložíme ho tak, aby měl hlavu mírně skloněnou a otočenou na stranu. Z velkých dýchacích cest může vytéci voda. Pokud utonulý nedýchá, vyčistíme mu ústní dutinu, zakloníme hlavu a zahájíme dýchání z úst do úst. Zastaví- li se srdeční činnost, započneme nepřímou masáž srdce. Pokračujeme v resuscitaci do té doby, než utonulý začne dýchat. Vždy voláme záchrannou službu. Utonulému též zajistíme suché a teplé prostředí (Rotes Kreuz Oberösterreich, 2012). Dítě se může utopit i v malém množství vody. Hrozí mu nebezpečí ve vaně, kde může uklouznout a vdechnout vodu, může se též naklánět do nádob s vodou, do kterých přepadne a nedostane se ven. Nebezpečný může být také spadnutí dětí do bazénů, nádrži a přírodních vodních ploch (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006).

26

Při předcházení utonutí dětí je nejdůležitější nenechávat je samotné ve vaně, u bazénu nebo vodní nádrže. Při koupání ve vaně je vhodné používat protiskluzové podložky, v bazéně je vhodné používat pomůcky, které brání tonutí, jako jsou plavací kruh, rukávky nebo plavací vesta (viz příloha C). Musí se dbát také na to, aby byly dostatečně zabezpečené bazény, jímky a nádrže na vodu (Gregora 2007).

2.4.8 Popáleniny Popáleninou se rozumí poranění tkáně, které bylo způsobeno horkou kapalinou, ohněm, stykem s tělesem o velmi vysoké teplotě. Při popáleninách jsou poškozeny zejména buňky kůže v různém rozsahu. Podle rozsahu poškození je dělíme do tří stupňů. Při popálenině prvního stupně dochází k poškození povrchových vrstev kůže (hlavně epidermis). Poranění je pouze místní, destrukce pokožky může být způsobena i nepřímým kontaktem. Funkce pokožky jako bariéry však zůstává zachována. Při druhém stupni popáleniny je narušena epidermis i dermis, projevit se může i lehčími otoky, puchýři nebo bolestí. Pokud jsou zničeny senzitivní neurony, je bolest nižší než u prvního stupně. Ochranná funkce pokožky mizí. Při popáleninách třetího stupně dochází k narušení všech vrstev kůže až do podkoží. Popáleninou může být zasažen sval, kost a vmezeřená tkáň. Třetí stupeň popálenin je charakterizován otoky, dojde k poničení pružnosti kůže, puchýře se však už neobjevují. Popálenina může mít též za důsledek systémovou reakci, která může ovlivnit i některé tělesné funkce (Kolektiv autorů, 2008). Při poskytnutí první pomoci chladíme popálená místa studenou vodou asi 20 minut. Před chlazením je třeba sundat ozdoby, šperky, oděv a obuv z popáleného místa, pokud nejsou přiškvařené. Potom přikryjeme místo

nepřilnavým materiálem (obvaz,

mikrotenový sáček, potravinová folie). Zajistíme protišoková opatření a následné převezení ke konečnému ošetření (Dobiáš, 2006, 2007). Nejčastějším místem v domácnosti, kde k popálení dojde, je kuchyně. Dítě může při chůzi zavadit o kabel od spotřebičů, které jsou naplněny horkými tekutinami. Může na sebe strhnout ubrus s horkým nápojem nebo polévkou. Může se též popálit o sporák, kamna nebo gril. Je nebezpečné ponechat zápalky nebo pyrotechniku v dosahu dítěte (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006).

27

V kuchyni je doporučeno používat indukční varné desky, u starších spotřebičů přikrýt rozpálená místa bezpečnostní folií. Na stůl nedávat ubrus, který může dítě strhnout a nenechávat děti bez dozoru u rozpálených ploch (Gálová, 2007).

2.4.9 Úraz elektrickým proudem Tyto úrazy vznikají, pokud se osoba stane součástí elektrického okruhu nebo pokud je zasažena velkou vlnou tepla poblíž elektrického oblouku. Podle způsobu vzniku můžeme tato poranění rozdělit na způsobené bleskem, vysokým nebo nízkým napětím střídavého proudu anebo také mohou být zapříčiněné proudem jednosměrným. Úraz bleskem nastane, je- li jedinec v okolí místa úderu blesku. Při úrazech střídavým proudem vysokého napětí je často příčinou dotyk předmětu s vodivými vlastnostmi s vedením vysokého napětí. Pokud je člověk v době spojení těchto vodičů uzemněný, nastává úraz elektrickým proudem. Úraz střídavým proudem nízkého napětí je zpravidla způsoben dotykem přímo s vodičem nebo spotřebičem pod napětím. Jednosměrný proud může způsobit úraz při nechtěném dotyku s vedením nad železniční tratí. Tento elektrický okruh úplně zuhelnatí svalstvo a způsobí silné elektrické popáleniny. Po spojení s elektrickým proudem nastávají různé stavy: popáleniny, zástava srdce, bezvědomí, rány, zástava dýchací činnosti a zlomeniny (Dobiáš, 2006, 2007). Prvním krokem při udělování první pomoci je odstranění raněného z dosahu elektrického proudu. To lze udělat jeho vypnutím vypínačem, jističem, vytáhnutím zástrčky, přerušením vodiče. U jedinců, u kterých nastala zástava dýchání a činnosti srdce, musíme raněného resuscitovat. Má- li jedinec popáleniny nad úrovní krku, potřebuje okamžitý přísun kyslíku, neboť má zřejmě poškozené dýchací cesty. Při zjištění vedlejších poranění postupujeme obdobně jako u zranění zapříčiněné jinými podněty (Dobiáš, 2006, 2007). Nejčastější příčinou těchto úrazů je přímý dotyk s vodičem, který má porušenou izolaci, děti často zkoumají elektrické zásuvky, hrají si v blízkosti trans formátorů, lezou na sloupy s vysokým napětím nebo na vagóny, nad kterými se pnou troleje (Kolektiv autorů projektu Dětství bez úrazů, 2006). Při bouřce by se děti neměly zdržovat na otevřeném prostranství, nestát v blízkosti vysokých stromů, nebýt v okolí vyšších kovových předmětů. Měly by být poučeny o možnostech příčiny vzniku úrazu elektrickým napětím. V domácnosti by se neměly

28

používat spotřebiče, které propouští elektrický proud a nejsou chráněné zemněním. Je vhodné použít i krytky elektrických zásuvek (viz příloha C) (Dobiáš, 2006, 2007).

2.4.10 Otravy Otravy dělíme dle jejich příčiny. Těmi mohou být potraviny, alkohol, léky, oxid uhelnatý a jiné toxické látky (Beránková, Fleková, Holzhauserová, 2002). 2.4.10.1 Otrava potravinami Velmi často se nejedná o pravé otravy, jde spíše o podráždění trávicího ústrojí. Otrava jídlem je z velmi velké části způsobena houbami např. muchomůrkami, lysohlávkami. Příznaky otravy závratě, poruchy ostrosti zraku, zažívací potíže, bolesti hlavy a břicha, pocity horka, poruchy vědomí (J. Kelnarová, Sedláčková, Toufarová, Číková, E. Kelnarová, 2007). 2.4.10.2 Otrava alkoholem Otrava alkoholem vznikne při požití nápoje, ve kterém je alkohol, který se následně dostává do krevního oběhu. Podle obsahu alkoholu v krvi rozlišujeme, lehkou otravu (0,5 až 1 ‰), střední otravu (1 až 2 ‰) a těžkou otravu (2 až 3 ‰). Tolerance k alkoholu je ovlivněna různými faktory, např. pohlavím, hmotností těla, zdravotním stavem, kombinací s léky nebo obsahem tuku. Z dechu opilého jedince je cítit alkohol, může zvracet, upadat do bezvědomí. Chování takového dítěte může být odlišné od normálního, je apatické, plačtivé nebo agresivní. Tep je zrychlený těžko hmatatelný, v obličeji je oteklé a jeho dýchání je mělké (Beránková, Fleková, Holzhauserová, 2002). 2.4.10.3 Otrava léky Otrava léky je nejčastější příčinou vzniku otrav v domácnosti. Dítě se většinou otráví v nestřeženém okamžiku, kdy dosáhne na místo, kde jsou léčiva uložena. Příznakem otravy léky je zrychlený tep, rozšířené zorničky, pocit zmatení, nízký krevní tlak, poruchy termoregulačního systému, střevní potíže (J. Kelnarová, Sedláčková, Toufarová, Číková, E. Kelnarová, 2007).

29

2.4.10.4 Otrava oxide m uhelnatým Tento plyn je obsažen ve výfukových a kouřových plynech, ve svítiplynu, vzniká také nedokonalým spalováním zemního plynu a ropných produktů. Příznakem této otravy je dechová tíseň, neboť oxid uhelnatý se naváže na hemoglobin a tím je zabráněno transportu kyslíku. Dalšími příznaky je bolest hlavy, závratě, nepravidelný rychlý pulz, barva kůže je výrazně růžová (Beránková, Fleková, Holzhauserová, 2002). 2.4.10.5 Otrava jinými látkami Jedná se o příznaky, které jsou podobné jako u alkoholové otravy, dostavují se křeče, postižený upadá do bezvědomí, je apatický, může zvracet. V domácnostech nejčastěji dochází k otravě napitím fridexu, benzínu, pěnotvorných látek (saponáty) (J. Kelnarová, Sedláčková, Toufarová, Číková, E. Kelnarová, 2007). Obecný postup při poskytování první pomoci při otravách je následující: Detoxikaci střev docílíme podáním aktivního uhlí, které se na toxiny naváže a zamezí jejich vstřebávání do organismu. Tato látka se podává ústy do 60 minut po požití jedu. Ve výjimečných případech je žaludek vyplachován, zejména po požití leptavých látek nebo po otravě houbami. Při vážných otravách lze vyvolat exkreci. Vždy je dobré konzultovat léčebný postup a první pomoc s toxikologickými centry (O’Callaghan, Stephenson, 2005). Léky a desinfekční prostředky by měly být uloženy mimo dosah dětí a ty by nikdy neměly léky užívat samy. Děti nesmějí mít přístup k alkoholu, čistidlům, hnojivům a dalším chemikáliím. Všechny tyto prostředky by měly být opatřeny bezpečnostním uzávěrem. Do lednice nepatří žádné nepoživatelné věci. Děti nesmějí samy sbírat a trhat houby, plody, rostliny (Kolektiv autorů dětství bez úrazů, 2006).

30

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumné práce Použité údaje byly získány z vytvořeného dotazníku. Dotazník byl zcela anonymní, otázky v něm byly uzavřené, polouzavřené i otevřené (viz příloha A). Otázky a odpovědi byly písemné, lze takto získat velké množství dat za relativně krátko u dobu a tato forma není finančně nákladná. Dotazník obsahoval 18 otázek týkajících se úrazovosti dětí, poskytování první pomoci a osobních dat respondentů. U otázek, které se týkaly druhů úrazů, prostředí, kde úraz vznikl, a následkům úrazu, bylo možné označit více odpovědí, případně odpověď doplnit. Otázky zaměřené na poskytnutí první pomoci mohly být označeny z nabízených možností, stejně tak u otázek, kdo byl přítomen úrazu a kdo volal záchrannou službu. Dále byly položeny otázky, ve kterých rodiče uváděli postup první pomoci při vybraných úrazech a otázky týkající se důležitých telefonních čísel záchranných složek. Tyto otázky byly otevřené. Poslední tři otázky dotazníku se týkaly pohlaví, věku a vzdělání respondentů.

3.2

Charakteristika vzorku respondentů

Dotazníky byly rozdány do čekáren jihlavských ordinací praktických lékařů pro děti a dorost. Byly zaměřeny na rodiče dětí ve věku do 15 let. Rodiče je dobrovolně vyplňovali při návštěvě lékaře. Vyplněné dotazníky vhazovali do zapečetěných boxů.

3.3 Charakteristika výzkumného prostředí Dotazníky byly rozdány v čekárnách praktických lékařek pro děti a dorost v Jihlavě. Jednalo se o ordinace MUDr. Aleny Vondráčkové, MUDr. Jitky Cvrčkové a MUDr. Sylvy Lerchové. Jmenované lékařky písemně souhlasily s umístěním dotazníků v čekárnách svých ordinací (viz příloha B).

3.4 Průběh a popis výzkumu Průzkum probíhal v období od 10. 2. 2012 do 2. 4. 2012. V čekárnách bylo rozdáno dohromady 160 dotazníků, vyplněných jich bylo vráceno 107, z toho použitelných 100,

31

neboť zbylé dotazníky nebyly zcela vyplněny, nebo odpovědi v nich nebyly úplně jasně označené. Celková návratnost dotazníků byla tedy 62,5 %. Výsledné odpovědi označené či vyplněné v dotaznících byly ručně sečteny a jejich grafické a tabulkové vyhodnocení bylo provedeno v programu Microsoft Office Excel 2007. V tabulkách jsou uvedeny hodnoty absolutní a relativní četnosti, v grafickém zpracování bylo použito vyhodnocení odpovědí v procentech.

3.5 Výsledky výzkumu 3.5.1 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 1 Jaké nejčastější úrazy se vyskytují u Vašeho dítěte? Tabulka 1: vyhodnocení odpovědí respondentů na otázku č. 1 (Zdroj: vlastní výpočty) Druh úrazu Odřeniny Pohmožděniny Řezné rány Tržné rány Boule Celkem

Počet odpovědí Procenta 82 61,66 % 39 29,32 % 5 3,76 % 6 4,51 % 1 0,75 % 133

100 %

70,00%

60,00% 50,00%

40,00% 30,00%

20,00% 10,00% 0,00% Odřeniny

Pohmožděniny Řezné rány

Tržné rány

Boule

Graf 1: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 1 (Zdroj: vlastní výpočty)

32

Na tuto otázku odpovědělo 61,66 % rodičů, že nejčastějším úrazem, který se vyskytne u jejich dětí, jsou odřeniny. 29,32 % respondentů uvedlo, že velmi častým úrazem jsou pohmožděniny. Tržné rány, řezné rány a ostatní zranění se vyskytují v menší míře. Několik rodičů označilo v dotaznících více odpovědí. Jeden z rodičů uvedl v dotazníku i jinou než nabídnutou odpověď. Do kolonky byla napsána odpověď boule.

3.5.2 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 2 Utrpělo Vaše dítě vážnější úraz? Pokud ano, označte jaký. Tabulka 2: vyhodnocení odpovědí respondentů na otázku č. 2 (Zdroj: vlastní výpočty) Druh odpovědi Počet odpovědí Procenta Ano 50 50 % Ne 50 50 % Celkem

100

100 %

Ano 50

50

Ne


33

Tabulka 3: vyhodnocení odpovědí na druh vážnějšího úrazu (Zdroj: vlastní výpočty) Druh vážnějšího úrazu Otřes mozku

Počet odpovědí

Procenta 7

10,14 %

Zlomenina nosu Vyražené zuby Vdechnutí cizího tělesa Zlomeniny horních končetin Zlomeniny dolních končetin

2 4 2 21 16

2,90 % 5,80 % 2,90 % 30,43 % 23,19 %

Pokousání zvířetem Tonutí Popáleniny Úraz elektrickým proudem Otrava

6 1 8 1 1

8,70 % 1,45 % 11,59 % 1,45 % 1,45 %

69

100 %

Celkem

35,00% 30,00% 25,00% 20,00%

15,00% 10,00% 5,00% 0,00%


Přesně jedna polovina respondentů odpověděla, že jejich dítě utrpělo vážnější, v dotazníku uvedený úraz. Někteří označili v dotaznících více úrazů. Z vybraných úrazů byly nejčastějším úrazem zlomeniny horních končetin (30,43 %) a zlomeniny končetin dolních (23,19 %). Poměrně častými úrazy dětí jsou též popáleniny (11,59 %), otřes mozku (10,14 %), zvířecí pokousání (8,70 %) a vyražené zuby (5,80 %). Ostatní uvedené úrazy se u dětí vyskytují méně často (do 5 %). Každý z uvedených úrazů byl však označen alespoň jednou.

34

3.5.3 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 3 Pohlaví dítěte, které utrpělo výše uvedený úraz, je? Tabulka 4: vyhodnocení odpovědí na pohlaví dítěte (Zdroj: vlastní výpočty) Pohlaví dítěte Počet dětí Procenta Ženské 27 54 % Mužské 23 46 % Celkem

50

46%

100 %

Ženské 54%

Mužské


Z odpovědí respondentů je zřejmé, že nezáleží na pohlaví dítěte, stane- li se mu úraz. Poměr obou pohlaví je téměř stejný. 54 % dětí, které utrpěly vážnější úraz, byla děvčata a 46 % byli chlapci.

35

3.5.4 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 4 Kolik let bylo Vašemu dítěti, když tento úraz utrpělo? Tabulka 5: vyhodnocení odpovědí na věk dítěte (Zdroj: vlastní výpočty) Věková kategorie Kojenec Batole Předškolní Školní Dospívání

Počet odpovědí

Celkem

2 6 13 22 7

Procenta 4% 12 % 26 % 44 % 14 %

50

100 %

50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

Kojenec

Batole

Předškolní

Školní

Dospívání


Odpovědi byly rozděleny do věkových kategorií. Z uvedených odpovědí plyne, že nejčastěji k úrazům dětí dochází ve školním věku, kdy jsou děti staré 7-12 let (44 %). V předškolním věku, tzn. 4-6 let, nastane úraz také velmi často (26 %). Úraz však může nastat v kterémkoli období dítěte od novorozeneckého věku do období dospívání. Nejméně je úrazů v kojeneckém věku, v batolecím věku počet úrazů prudce roste, v předškolním věku mírně klesá, v období školní docházky pak stále roste, až dosáhne vrcholu v období 13-14 let (Nejčastější dětské úrazy, 2010). Z počtu odpovědí z dotazníků se potvrdilo, že u kojenců dochází nejméně často k úrazům a že poté počet úrazů u batolat stoupá. Nepotvrdilo se, že v předškolním věku je úrazů méně a že nejvyšší počet úrazů je v období dospívání.

36

3.5.5 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 5 Jakým způsobem úraz vznikl? Tabulka 6: vyhodnocení odpovědí, jakým způsobem úraz vznikl (Zdroj: vlastní výpočty) Způsob vzniku úrazu Nepozornost Nedbalost Zavinění druhou osobou Sport, hry Spánek

Počet úrazů Procenta 24 48 % 8 16 % 12 24 % 5 10 % 1 2% 50

Celkem

100 %

60% 50% 40%

30% 20% 10% 0% Nepozornost

Nedbalost

Zavinění druhou osobou

Sport, hry

Spánek


Z grafu vyplývá, že nejčastěji úraz vznikne nepozorností (48 %). Velmi často dochází k úrazům vinou jiné osoby (24 %) nebo nedbalostí (16 %). V dotaznících byla označena také v 10 % případů možnost vzniku úrazu při sportování a hrách. Jedna odpověď (2 %) na otázku vzniku úrazu byla, že k tomuto úrazu došlo ve spánku. Odpověď sportování a hry byly do dotazníku dopsány, tato odpověď v nabídce nebyla. Lze z toho usoudit, že při těchto aktivitách je riziko úrazu také velmi vysoké. Odpověď spánek byla také dopsána.

37

3.5.6 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 6 V jakém ročním období došlo k úrazu? Tabulka 7: vyhodnocení odpovědí, v jaké roční době k úrazu došlo (Zdroj: vlastní výpočty) Roční období Jaro Léto Podzim Zima

Počet úrazů

Celkem

7 20 13 18

Procenta 12,07 % 34,48 % 22,41 % 31,04 %

58

100 %

12,07% 31,04%

Jaro Léto 34,48%

Podzim Zima

22,41%


Nejčastějším obdobím, kdy dochází k úrazům dětí, je léto (34,48 %) a zima (31,04 %). To jsou období dlouhých prázdnin, kdy děti nechodí do školy. K úrazům dochází i na podzim (22,41 %) a na jaře (12,07 %), děti tedy mohou úraz utrpět v kteroukoli roční dobu.

38

3.5.7 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 7 V jakém prostředí došlo k úrazu? Tabulka 8: vyhodnocení odpovědí, v jakém prostředí došlo k úrazu (Zdroj: vlastní výpočty) Prostředí vzniku úrazu Počet odpovědí Procenta Škola 7 11,29 % Domov 20 32,26 % Silnice 7 11,29 % Hřiště 10 16,13 % Sjezdovka 3 4,84 % Voda 6 9,68 % Příroda 8 12,90 % Tělocvična 1 1,61 % Celkem

62

100 %

35,00% 30,00% 25,00% 20,00%

15,00% 10,00% 5,00% 0,00%


Nejvíce úrazů nastává v domácím prostředí (32,26 %). Dalšími místy, kde k úrazům dětí dochází, je hřiště (16,13 %), příroda (12,90 %), škola (11,29 %) a silniční prostředí (11,29 %). K úrazům může dojít i u vody (9,68 %), na sjezdovce (4,84 %) nebo v tělocvičně (1,61 %). K úrazu tedy může dojít v jakémkoli prostředí. Odpověď tělocvična byla do dotazníku doplněna ručně.

39

3.5.8 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 8 Bylo nutné volat zdravotnickou záchrannou službu? Tabulka 9: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 8 (Zdroj: vlastní výpočty) Druh odpovědi Ano Ne

Počet odpovědí

Procenta 7 14 % 43 86 % 50

Celkem

100 %

14%

Ano Ne

86%


V převážné většině (86 %) případů nebylo nutné volat zdravotnickou záchrannou službu.

40

3.5.9 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 9 Kdo byl úrazu přítomen? Tabulka 10: vyhodnocení odpovědí respondentů, kdo byl úrazu přítomen (Zdroj: vlastní výpočty) Osoba Rodič Jiný dospělý Jiné dítě Nikdo

Počet odpovědí

Celkem

25 12 11 8

Procenta 44,64 % 21,43 % 19,64 % 14,29 %

56

100 %

50,00% 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

Rodič

Jiný dospělý

Jiné dítě

Nikdo


V necelé polovině případů (44,64 %) byl u úrazu dítěte přítomen alespoň jeden z rodičů. Jiní dospělí byli přítomni 21,43 % úrazů, jiné děti byly svědky 19,64 % úrazů. U 14,64 % úrazů nebyla přítomna žádná jiná osoba.

41

3.5.10 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 10 Kdo dítěti poskytnul první pomoc? Tabulka 11: vyhodnocení odpovědí, kdo dítěti poskytnul první pomoc (Zdroj: vlastní výpočty) Osoba Rodič Jiná osoba Zdravotník Nikdo

Počet odpovědí Procenta 29 54,72 % 13 24,53 % 8 15,09 % 3 5,66 % 53

Celkem

100 %

60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

Rodič

Jiná osoba

Zdravotník

Nikdo


Ve více než jedné polovině (54,72 %) případů udělil první pomoc sám rodič. První pomoc často musel poskytnout i jiný dospělý (24,53 %) nebo zdravotník (15,09 %). V 5,66 % případů neposkytnul první pomoc vůbec nikdo.

42

3.5.11 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 11 Má Vaše dítě po úrazu trvalé následky? Tabulka 12: : vyhodnocení odpovědí na trvalé následky po úrazu (Zdroj: vlastní výpočty) Odpovědi Ne Jizva Zaražený zub Lepený zub Změna povrchu kůže

Počet odpovědí Procenta 43 86 % 4 8% 1 2% 1 2% 1 2% 50

Celkem

100 %

100% 90% 80% 70%

60% 50% 40% 30% 20% 10%

0% Ne

Jizva

Zaražený zub

Lepený zub

Změna povrchu kůže


V drtivé většině případů (86 %) nemá dítě po úrazu žádný trvalý následek. Odpovědi, kde byly označeny trvalé následky, musely být slovně doplněny. Nejčastěji byla dopsána odpověď jizva (8 %), po jedné odpovědi (2 %) byly doplněny zaražené zuby v dásni, lepené zuby a změna povrchu kůže. Tyto odpovědi byly vesměs ve vazbě s úrazy popálenin a vyražených zubů.

43

3.5.12 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 12 Máte dostatek informací o poskytnutí první pomoci dětem? Tabulka 13: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 12 (Zdroj: vlastní výpočty) Odpověď Ano Ne

Počet odpovědí Procenta 70 70 % 30 30 % 100

Celkem

100 %

30%

Ano Ne 70%


Z většiny odpovědí rodičů (70 %) vyplývá, že jsou přesvědčeni, že mají dostatek informací o poskytování první pomoci dětem. Pouze 30 % se domnívá, že tyto informace nemají úplné.

44

3.5.13 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 13 Jakým způsobem byste uvítali informace od sestry o první pomoci? Tabulka 14: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 13 (Zdroj: vlastní výpočty) Odpověď Ústně v ordinaci Veřejná přednáška Letáček Videoukázka Instruktáž

Počet odpovědí Procenta 32 24,61 % 15 11,54 % 43 33,08 % 38 29,23 % 2 1,54 % 130

Celkem

100 %

35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00%

5,00% 0,00% Ústně v ordinaci

Veřejná přednáška

Létáček

Videoukázka

Instruktáž


Nejčastější odpovědí (33,08 %) bylo pomocí informačního letáčku, relativně častou odpovědí bylo též ústně při návštěvě v ordinaci (24,61 %) a videoukázka v čekárně (29,23 %). Někteří rodiče by uvítali získávání informací o první pomoci formou veřejné přednášky (11,54 %) anebo instruktáží (1,54 %). Odpověď instruktáž nebyla nabídnuta a do dotazníků byla ve dvou případech dopsána. Někteří rodiče o značili v dotaznících více odpovědí. Každý z rodičů by uvítal jinou formu získávání těchto informací.

45

3.5.14 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 14 Dokázali byste v uvedených případech poskytnout první pomoc? Jaký je postup? a) Otevřená zlomenina dolní končetiny Tabulka 15: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14a (Zdroj: vlastní výpočty) Odpověď Zcela správně Téměř správně Částečně Špatně nebo vůbec

Počet odpovědí Procenta 25 25 % 36 36 % 19 19 % 20 20 % 100

Celkem

100 %

40% 35% 30% 25% 20% 15% 10%

5% 0% Zcela správně

Téměř správně

Částečně

Špatně nebo vůbec

Graf 15: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 14a (Zdroj: vlastní výpočty)

Odpovědi byly doplňovány slovně, vyhodnocení bylo zpracováno ručně a rozděleno do kategorií zcela správná odpověď, téměř správná odpověď, částečná znalost odpovědi a špatná nebo vůbec žádná odpověď. Více než polovina (61 %) respondentů dokáže v případě otevřené zlomeniny dolní končetiny poskytnout účinnou první pomoc. 19 % ji dokáže poskytnout částečně a 20 % rodičů by nedokázalo udělit správnou první pomoc.

46

b) Záchrana tonoucího Tabulka 16: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14b (Zdroj: vlastní výpočty) Odpověď Zcela správně Téměř správně Částečně Špatně nebo vůbec

Počet odpovědí Procenta 60 60 % 16 16 % 5 5% 19 19 % 100

Celkem

100 %

70% 60%

50% 40%

30% 20% 10%

0% Zcela správně

Téměř správně

Částečně


Graf 16: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 14b (Zdroj: vlastní výpočty)

Odpovědi byly doplňovány slovně, vyhodnocení bylo zpracováno ručně a rozděleno do kategorií zcela správná odpověď, téměř správná odpověď, částečná znalost odpovědi a špatná nebo vůbec žádná odpověď. 60 % respondentů zná postup při poskytnutí první pomoci u záchrany tonoucího. 16 % by zřejmě bylo schopno zachovat základní životní funkce postiženého, ve čtvrtině případů by byli postižení v ohrožení života, neboť 24 % respondentů nedokázalo poskytnout účinnou první pomoc.

47

c) Krvácení z nosu Tabulka 17: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14c (Zdroj: vlastní výpočty) Odpověď Zcela správně Téměř správně Částečně Špatně nebo vůbec

Počet odpovědí Procenta 48 48 % 26 26 % 13 13 % 13 13 % 100

Celkem

100 %

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Zcela správně

Téměř správně

Částečně


Graf 17: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 14c (Zdroj: vlastní výpočty)

Odpovědi byly doplňovány slovně, vyhodnocení bylo zpracováno ručně a rozděleno do kategorií zcela správná odpověď, téměř správná odpověď, částečná znalost odpovědi a špatná nebo vůbec žádná odpověď. U tohoto lehčího druhu úrazu by dokázala téměř polovina (48 %) rodičů poskytnou správnou první pomoc. 26 % respondentů odpovědělo na tuto otázku téměř správně, 13 % okrajově správně a 13 % rodičů by si při krvácení z nosu nedokázali s tímto úrazem poradit.

48

3.5.15 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 15 Znáte telefonní čísla na níže uvedené záchranné složky? Tabulka 18: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 15 (Zdroj: vlastní výpočty) Záchranné složky Hasiči Zdravotnická záchranná služba Policie Městská policie Integrovaný záchranný systém

Správná odpověď Špatná odpověď 96 4 98 2 95 5 61 39 90 10

98 respondentů zná číslo na záchrannou zdravotnickou službu, 96 zná telefonní číslo hasičů, 95 jich dokáže zavolat policii, 90 ví číslo záchranného integrovaného systému a pouze 61 rodičů zná telefonní číslo městské policie. Důležitá telefonní čísla záchranných složek zná valná většina (vždy přes 90) dotazovaných. Počet dotazovaných na telefonní čísla byl 100.

3.5.16 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 16 Jaké je Vaše pohlaví? Tabulka 19: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 16 (Zdroj: vlastní výpočty) Pohlaví Ženské Mužské Celkem

Počet odpovědí Procenta 81 81 % 19 19 % 100

100 %

49

19%

Ženské Mužské

81%


Z této otázky vyplývá, že s dětmi navštěvují lékaře více ženy (81 %) než muži (19 %).

3.5.17 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 17 Kolik je Vám let? Tabulka 20: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 17 (Zdroj: vlastní výpočty) Věkové rozmezí 21-25 26-30 31-35 36-40 41-45 46-50 Celkem

Počet respondentů

Procenta 9 12 20 29 21 9

9% 12 % 20 % 29 % 21 % 9%

100

100 %

50

35%

30% 25% 20% 15% 10%

5% 0% 21-25

26-30

31-35

36-40

41-45

46-50


Věkové rozmezí rodičů dětí do 15 let odpovídá Gaussově křivce, jejíž vrchol je v bodě, který odpovídá věku 36-40 let.

3.5.18 Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 18 Jaké máte nejvyšší vzdělání? Tabulka 21: nejvyšší vzdělání respondentů (Zdroj: vlastní výpočty) Vzdělání ZŠ Vyučen SŠ VOŠ VŠ Celkem

Počet odpovědí

Procenta 2 18 59 2 19

2% 18 % 59 % 2% 19 %

100

100 %

51

70%

60% 50% 40% 30% 20%

10% 0% ZŠ

Vyučen

SŠ

VOŠ

VŠ


Nejvíce odpovědí na nejvyšší dosažené vzdělání respondentů bylo středoškolské s maturitou (59 %). Dále bylo nejvyšším vzděláním vysokoškolské (19 %), odborné učiliště bez maturity (18 %), základní (2 %) a vyšší odborná škola (2 %).

3.6 Vyhodnocení ve vztahu k daným hypotézám Bylo stanoveno pět základních hypotéz. První z nich byla, že polovina úrazů v dětském věku vzniká v období povinné školní docházky. Ve školním věku (7-12 let) došlo k úrazům ve 44 % případů, v období dospívání (12-15 let) ve 14 % případů. V období, kdy děti musí chodit do školy (7-15 let), dojde k více než polovině úrazů (58 %). Tato hypotéza se potvrdila. Druhou hypotézou bylo mínění, že u chlapců dochází k úrazům častěji než u dívek. Podle výzkumu však úrazy postihují chlapce (46 %) stejně často jako děvčata (54 %). Tato hypotéza se nepotvrdila. Další hypotézou bylo, že alespoň jedna čtvrtina úrazů se stane v domácnosti a to v důsledku nepozornosti či nedbalosti. Podle výzkumu se v domácnostech stala 32,26 % dětských úrazů. Následkem nepozornosti byla způsobena 48 % úrazů dětí, z nedbalosti bylo zaviněno 16 % případů, kdy se dětem stal úraz. V domácnostech se tedy stane jedna třetina všech dětských úrazů a téměř dvě třetiny úrazů dětí se stanou nepozorností a nedbalostí. Tato hypotéza se nepotvrdila.

52

Čtvrtou hypotézou bylo, že jedna čtvrtina dětských úrazů zanechá na jedinci nějaké trvalé následky. Z dotazníků však vyplývá, že celých 86 % dětských úrazů nezanechá na postižených žádné trvalé následky. Tato hypotéza se rovněž nepotvrdila. Poslední hypotézou byla domněnka, že méně než polovina rodičů by nedokázala udělit dítěti správnou první pomoc. Ve třech konkrétních případech, které byly do dotazníku vybrány, však rodiče odpovídali na postup při poskytnutí první pomoci zcela správně či téměř správně v 61 % případů u otevřené zlomeniny dolní končetiny, v 76 % odpovědí u záchrany tonoucího a v 74 % případů u krvácení z nosu. Tato hypotéza se také nepotvrdila.

3.7 Diskuze o hypotézách Hypotéza, že polovina dětských úrazů vzniká v období povinné školní docházky, se potvrdila. Nejvíce úrazů se stane dětem ve věku 7-12 let (44 % případů). To znamená, že více dětí postihne úraz v době, kdy chodí na první stupeň základní školy. V tomto období děti zjišťují, jak jsou uspořádána pravidla, řád a organizace věcí, zjišťují jejich funkce a z této zvědavosti může docházet k úrazům. Hypotéza, že úrazy postihují častěji chlapce než dívky, se nepotvrdila. V 54 % případů se dokonce stalo, že úraz postihl děvče. Protože je poměr úrazů chlapců a dívek téměř vyrovnaný, lze říci, že úraz dítěte nezávisí na jeho pohlaví. Rozdíly v chování a obezřetnosti dívek a chlapců v dětském věku nejsou. Hypotéza, že jedna čtvrtina úrazů se stane v domácnostech, se potvrdila. V dotaznících bylo touto odpovědí označeno 32,26 % případů, kdy nastal úraz. Z nedbalosti či nepozornosti však bylo zapříčiněno 64 % úrazů. Domácí prostředí je tedy velmi rizikové vzhledem k četnosti dětských úrazů. Děti jsou přesvědčené, že domácnost dobře znají a že se jim zde nemůže nic stát. Obezřetnost ve všech činnostech, které dítě provádí je nejdůležitější prevencí před vznikem úrazů. Také dbaní všech pravidel, předpisů a rad je dobrým předpokladem pro to, aby úraz nenastal. Domněnka, že jedna čtvrtina úrazů zanechá trvalé následky, se také nepotvrdila. V 86 % případů nezanechal úraz žádný následek, ve zbylých případech se jednalo o jizvy, změny povrchu kůže, ulomené či zaražené zuby. Tyto následky nejsou považovány za nijak závažné a lze s nimi dále normálně žít bez jakéhokoli omezení.

53

Dále byla domněnka, že polovina rodičů nedokáže správně poskytnout první pomoc. V konkrétních případech, které byly vybrány (otevřená zlomenina dolní končetiny, záchrana tonoucího, krvácení z nosu), dokázali rodiče odpovědět na postup při poskytnutí první pomoci vesměs správně v 61 %, v 76 % a v 74 % případů. Toto zjištění je velmi potěšující. Na druhou stranu by každý z rodičů měl umět dítěti poskytnout první pomoc v jakýchkoli případech.

54

4 Závěr Tato bakalářská práce se zabývá úrazy v dětském věku. Zjišťuje informovanost o této problematice, mapuje úrazy dětí, zjišťuje, v jakém prostředí, věku a době se nejčastěji stávají. Také se zabývá informovaností rodičů o první pomoci a o tom, jak dobře ji oni sami dokážou poskytnout. V teoretické části je popsáno rozdělení dětského věku do jednotlivých období. Každé období je popsáno charakteristickými projevy vývoje a chování. Dále je zde popsána definice úrazu, jeho vznik, následky a prevence týkající se především úrazů dětí. Je zde také zmínka o preventivních programech. Dále je zde definována první pomoc, její význam a rozdělení a také lze seznámit s jednotlivými složkami záchranného systému.

V teoretické

části

jsou

vybrané

úrazy

popsány,

jednotlivě

jsou

charakterizovány svými projevy, příčinami, následky a je zde také u každého zmínka o prevenci a o poskytnutí první pomoci V praktické části bakalářské práce je popsána metodika výzkumu, vzorek respondentů, prostředí, průběh a popis výzkumu. Jednotlivé otázky jsou zpracovány a graficky vyhodnoceny. Výsledky jsou porovnány s danými hypotézami a v závěru je krátká diskuze. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zmapování dětských úrazů. Nejčastějším běžným úrazem, který se u dětí vyskytuje, jsou odřeniny (61,66 % případů). Vážnější úraz utrpěla přesně jedna polovina dětí dotazovaných. Z těchto úrazů byly nejčastějším úrazem zlomeniny horních a dolních končetin (dohromady 53,62 % případů). Na pohlaví dítěte, které utrpělo vážnější úraz, nezáleží. Nejčastěji utrpí dítě úraz, nachází- li se v období školního věku 7-12 let (44 % případů). Nejběžnějším způsobem vzniku úrazu je nepozornost (48 % úrazů). Nejrizikovějším ročním obdobím vzhledem ke vzniku úrazu dětí je léto (34,48 % úrazů). Nejčastěji k úrazu dojde v prostředí domova (32,26 % případů). V 86 % případů nebylo nutné volat zdravotnickou záchrannou službu. Nejčastěji je u úrazu přítomen sám rodič (44,64 % úrazů) a ten většinou poskytl předlékařskou první pomoc (54,72 %). V 86 % úrazů nemají děti trvalé následky. Dalším cílem bakalářské práce bylo zjištění o informovanosti rodičů ohledně poskytnutí první pomoci dětem. 70 % rodičů se domnívá, že má dostatek informací o poskytnutí

55

první pomoci, většina z nich by uvítala získávání těchto informací pomocí informačního letáčku (33,08 %). Rodiče u vybraných úrazů ovládají poskytnutí první pomoci, u otevřené zlomeniny dolní končetiny v 61 % odpovědí, u záchrany tonoucího v 76 % odpovědí a u krvácení z nosu 74 % odpovědí. Rodiče v naprosté většině případů znají telefonní čísla záchranných složek (hasiči 96 %, zdravotnická záchranná služba 98 %, policie 95 %, městská policie 61 % a integrovaný záchranný systém 90 %). V poslední části byl zjišťován popis vzorku respondentů. 81 % dotazníků vyplňovaly ženy, věk respondentů byl většinou v rozmezí 36-40 let (29 %) a jejich vzdělání středoškolské (59 %). V bakalářské práci na téma „Úrazy v dětském věku“ bylo zajímavé zjistit, kolik dětí u nás utrpí během života vážný úraz, kdy a jak k úrazům dochází, a zda jsou rodiče dostatečně informováni o poskytnutí první pomoci dětem. Musíme si uvědomit, že dětským úrazům nelze úplně zabránit, ale lze jejich počet a riziko výrazně snížit. Také rodiče by měli být dostatečně informování o možných rizicích a následcích úrazů dětí. Měli by pomáhat dětem nejen po úrazech, ale i před nimi varováním, radou, ins truktáží a vůbec všeobecnou prevencí. Každý rodič je zodpovědný za své děti a může svým vlastním přičiněním omezit riziko vzniku úrazu. Ani ostatní by dětským úrazům neměli být lhostejní a snažit se taktéž vzniku dětských úrazů předcházet.

56

5 Seznamy 5.1 Seznam použité literatury [1].

BERÁNKOVÁ, Monika, FLEKOVÁ, Anna a HOLZHAUSEROVÁ, Blanka. První pomoc: pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: INFORMATORIUM, 2002, 199 s. ISBN 80-860-7399-8.

[2].

BŘENDOVÁ, Bc. Marie. Význam edukace v prevenci dětských úrazů v domácím prostředí [online]. České Budějovice, 25. 8. 2007 [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: https://wstag.jcu.cz/portal/prohlizeni/index.jsp. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc.

[3].

DOSTÁLOVÁ, Taťjana a SEYDLOVÁ, Michaela. Stomatologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 193 s. ISBN 978-80-247-2700-4 (BROž.).

[4].

FENDRYCHOVÁ, Jaroslava, KLIMOVIČ, Michal a KOLEKTIV AUTORŮ. Péče o kriticky nemocné dítě. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2005, 414 s. ISBN 80-7013427-5.

[5].

FRIŠOVÁ, Lenka. Úrazy dětí. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, 36 s. ISBN 80-869-9172-5.

[6].

GÁLOVÁ, Radmila. Bezpečný domov pro dítě. 1. vyd. Brno: ERA, 2007, 125 s. Zdravá rodina (ERA). ISBN 978-807-3660-963.

[7].

GREGORA, Martin. Péče o dítě od kojeneckého do školního věku. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007, 139 s. Pro rodiče. ISBN 978-80-247-2030-2 (BROž.).

[8].

JASTRABOVÁ, Olga. Úrazy novorozenců, kojenců a batolat. Zdrave.cz [online]. 18. srpen, 2010. 2010 [cit. 2012-05-14]. Dostupné z: http://urazy.zdrave.cz/urazydeti/

[9].

JOUROVÁ, Iveta. První pomoc při úrazu dítěte. 1. vyd. Praha: Computer Press, 2001, 92 s. ISBN 80-722-6376-5.

57

[10]. KELNAROVÁ, Jarmila,

TOUFAROVÁ, Jana, SEDLÁČKOVÁ,

Jana a

ČÍKOVÁ, Zuzana. První pomoc I: pro studenty zdravotnických oborů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 109 s. Sestra. ISBN 978-802-4721-828. [11]. KELNAROVÁ, Jarmila, TOUFAROVÁ, Jana, SEDLÁČKOVÁ, Jana, ČÍKOVÁ, Zuzana a KELNAROVÁ, Eva. První pomoc II: pro studenty zdravotnických oborů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 183 s. Sestra. ISBN 978-802-4721-835. [12]. KOLEKTIV AUTORŮ. Sestra a urgentní stavy. 1. české vyd. Překlad Libuše Čížková. Praha: Grada, 2008, 549 s. Sestra. ISBN 978-802-4725-482. [13]. KURUCOVÁ, Andrea. První pomoc: pracovní sešit pro studenty SZŠ a zdravotnických lyceí. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 136 s. ISBN 978-802-4721682. [14]. MACUROVÁ, Simona. Úrazovost dětí ve školním věku [online]. Pardubice, 23. 4. 2010

[cit.

Dostupné

2012-03-11].

z: http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/37063/1/MacurovaS_Urazovostdeti_MT _2010.pdf. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, fakulta zdravotnických studií. Vedoucí práce Mgr. Eva Hlaváčková. [15]. Nejčastější dětské úrazy. Primazena.cz [online]. 13. května 2010 [cit. 2012-0514].

Dostupné

z:

http://www.primazena.cz/domov/rodina/clanek/nejcastejsi-

detske-urazy/ [16]. O'CALLAGHAN, Christopher a STEPHENSON, Terence. Pediatrie do kapsy. 2., zcela přeprac. vydání. Překlad Jana Bíbová. Praha: Grada, 2005, 434 s. ISBN 80247-0933-3. [17]. Rotes Kreuz Oberösterreich: Ertrinken. ÖSTERREICHISCHES ROTES KREUZ. Rotes

Kreuz

Oberösterreich

[online].

[cit.

2012-03-22].

Dostupné

z: http://www.roteskreuz.at/ooe/kurse-aus-weiterbildung/fuer-diebevoelkerung/erste-hilfe/erste-hilfe-tipps/ertrinken/ [18]. SEDLÁŘOVÁ, Petra a KOLEKTIV. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 248 s. ISBN 978-802-4716-138. [19]. SRB, Tomáš. Úrazovost dětí a mladistvých do roku 2009. Úrazovost dětí a mladistvých do roku 2009 | ÚZIS ČR [online]. 2011, roč. 11, č. 24, s. 17, 17. 58

Červen

2011

[cit.

2012-03-22].

Dostupné

z:

http://www.uzis.cz/rychle-

informace/urazovost-deti- mladistvych-roku-2009 [20]. ŠNAJDAUF, Jiří, CVACHOVEC, Karel a TRČ, Tomáš. Dětská traumatologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, 180 s. ISBN 80-726-2152-1. [21]. TOŠOVSKÝ, Václav a SPOLUPRACOVNÍCI. Chraňme děti před úrazy: prevence úrazů dětí a mládeže. Praha- východ [Dobřejovice]: Alfa-Omega, 2006, 191 s. Odborná a populárně- naučná literatura. ISBN 80-863-1879-6. [22]. ZEMAN, Miroslav a KRŠKA, Zdeněk. Chirurgická propedeutika. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2011, 512 s. ISBN 978-802-4737-706.

5.2 Seznam tabulek Tabulka 1: vyhodnocení odpovědí respondentů na otázku č. 1 ...................................... 32 Tabulka 2: vyhodnocení odpovědí respondentů na otázku č. 2 ...................................... 33 Tabulka 3: vyhodnocení odpovědí na druh vážnějšího úrazu......................................... 34 Tabulka 4: vyhodnocení odpovědí na pohlaví dítěte ...................................................... 35 Tabulka 5: vyhodnocení odpovědí na věk dítěte ............................................................ 36 Tabulka 6: vyhodnocení odpovědí způsobena vznik úraz .............................................. 37 Tabulka 7: vyhodnocení odpovědí, v jaké roční době k úrazu došlo.............................. 38 Tabulka 8: vyhodnocení odpovědí, v jakém prostředí došlo k úrazu ............................. 39 Tabulka 9: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 8........................................................... 40 Tabulka 10: vyhodnocení odpovědí respondentů, kdo byl úrazu přítomen .................... 41 Tabulka 11: vyhodnocení odpovědí, kdo dítěti poskytnul první pomoc ........................ 42 Tabulka 12: : vyhodnocení odpovědí na trvané následky po úrazu ................................ 43 Tabulka 13: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 12....................................................... 44 Tabulka 14: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 13....................................................... 45 Tabulka 15: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14a ..................................................... 46 Tabulka 16: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14b..................................................... 47 Tabulka 17: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14c ..................................................... 48 Tabulka 18: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 15....................................................... 49 Tabulka 19: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 16....................................................... 49 Tabulka 20: vyhodnocení odpovědí na otázku č. 17....................................................... 50 Tabulka 21: nejvyšší vzdělání respondentů .................................................................... 51

59

5.3 Seznam grafů Graf 1: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 1 .......................................................... 32 Graf 2: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 2 .......................................................... 33 Graf 3: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 2 .......................................................... 34 Graf 4: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 3 .......................................................... 35 Graf 5: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 4 .......................................................... 36 Graf 6: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 5 .......................................................... 37 Graf 7: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 6 .......................................................... 38 Graf 8: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 7 .......................................................... 39 Graf 9: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 8 .......................................................... 40 Graf 10: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 9 ........................................................ 41 Graf 11: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 10 ...................................................... 42 Graf 12: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 11 ...................................................... 43 Graf 13: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 12 ...................................................... 44 Graf 14: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 13 ...................................................... 45 Graf 15: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 14 a................................................... 46 Graf 16: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 14 b ................................................... 47 Graf 17: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 14 c................................................... 48 Graf 19: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 17 ...................................................... 51 Graf 20: zobrazuje grafické znázornění otázky č. 18 ...................................................... 52

5.4 Seznam příloh 5.4.1

A: Dotazník pro rodiče dětí ve věku do 15 let

5.4.2

B: Souhlas lékařek s umístěním dotazníků v čekárnách ordinací

5.4.3

C: Fotografie s preventivními opatřeními zabraňujícími vzniku úrazu

60

Příloha A Příloha A: Dotazník pro rodiče dětí ve věku do 15 let Vážení rodiče, jmenuji se Zuzana Trnková a studuji obor Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Chtěla bych Vás požádat o pravdivé vyplnění dotazníku, který se zabývá Úrazy v dětském věku. Dotazník je zcela anonymní, získané informace nebudou nikde zveřejňovány ani zneužity, poslouží pouze k přípravě absolventské práce a studijním účelům. Vámi vybrané odpovědi zakroužkujte nebo doplňte vlastním slovem. Děkuji za spolupráci a vyplnění dotazníku. Zuzana Trnková Studentka VS VŠPJ 1. Jaké nejčastější úrazy se vyskytují u Vašeho dítěte? a) Odřeniny b) Pohmožděniny c) Řezné rány d) Tržné rány e) Jiné, uveďte jaké ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………. 2. Utrpělo Vaše dítě vážnější úraz? Pokud odpovíte ne, pokračujte otázkou číslo 12. a) Ano, označte jaký 1) Otřes mozku 2) Zlomenina nosu 3) Vyražené zuby 4) Vdechnutí cizího tělesa 5) Zlomeniny horních končetin 6) Zlomeniny dolních končetin 7) Pokousání zvířetem

Příloha A 8) Tonutí 9) Popáleniny 10) Úraz elektrickým proudem 11) Otrava b) Ne 3. Pohlaví dítěte, které utrpělo výše uvedený úraz, je? a) Ženské b) Mužské 4. Kolik let bylo Vašemu dítěti, když tento úraz utrpělo? Doplňte odpověď. …………… let 5. Jakým způsobem úraz vznikl? a) Nepozornost b) Nedbalost c) Zavinění druhou osobou d) Jinak, uveďte jak ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… …………………………………… 6. V jakém ročním období došlo k úrazu? a) Jaro b) Léto c) Podzim d) Zima 7. V jakém prostředí došlo k úrazu? a) Škola b) Domácí prostředí c) Silnice d) Hřiště

Příloha A e) Sjezdovka f) Voda (moře, rybník, řeka, bazén, …) g) Příroda h) Jinde, uveďte kde ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………. 8. Bylo nutné volat zdravotnickou záchrannou službu? a) Ano b) Ne 9. Kdo byl úrazu přítomen? a) Rodič b) Jiný dospělý c) Jiné dítě d) Nikdo 10. Kdo dítěti poskytnul první pomoc? a) Rodič b) Jiná osoba c) Zdravotník d) Nikdo 11. Má Vaše dítě po úrazu trvalé následky? a) Ano, uveďte jaké ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………. b) Ne

Příloha A 12. Máte dostatek informací o poskytnutí první pomoci dětem? a) Ano b) Ne 13. Jakým způsobem byste uvítali informace od sestry o první pomoci? a) Ústně, při návštěvě v ordinaci b) Formou veřejné přednášky c) Pomocí informačního letáčku d) Videoukázka v čekárně e) Jinak, uveďte jak ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………. 14. Dokázali byste v uvedených případech poskytnout první pomoc? Jaký je postup? Doplňte odpověď. a) Otevřená zlomenina dolní končetiny ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………. b) Záchrana tonoucího ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………. c) Krvácení z nosu ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… …………………………………….

Příloha A 15. Znáte telefonní čísla na níže uvedené záchranné složky? Doplňte odpověď. Hasiči ……………… Zdravotnická záchranná služba ……………… Policie ……………… Městská policie ……………… Integrovaný záchranný systém ……………… 16. Jaké je Vaše pohlaví? a) Ženské b) Mužské 17. Kolik Vám je let? Doplňte odpověď. …………… let 18. Jaké máte nejvyšší vzdělání? a) ZŠ b) Vyučen c) SŠ d) VOŠ e) VŠ f) Jiné, uveďte jaké ……………………………………………………………………………… ………….

Příloha B Příloha B: Souhlas lékařek s umístěním dotazníků v čekárnách ordinací Souhlasím s tím, aby v čekárně mé ordinace byly umístěny dotazníky pro rodiče dětí ve věku do 15 let zabývající se Úrazy v dětském věku. Autorkou dotazníků je studentka 3. ročníku oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické Jihlava Zuzana Trnková. Tyto dotazníky poslouží k přípravě její absolventské práce a studijním účelům. MUDr. Alena Vondráčková V Jihlavě dne …………….. 2012 Razítko, podpis ………………………………………………………………………..

MUDr. Jitka Cvrčková V Jihlavě dne …………….. 2012 Razítko, podpis ………………………………………………………………………..

MUDr. Sylva Lerchová V Jihlavě dne …………….. 2012 Razítko, podpis ………………………………………………………………………..

Příloha C Příloha C: Fotografie s preventivními opatřeními zabraňujícími vzniku úrazu

Obrázek 1: Ochranné pomůcky proti tonutí (Autor: Zuzana Trnková)

Obrázek 2: Ochranné pomůcky proti tonutí (Autor: Zuzana Trnková)

Příloha C

Obrázek 3: Ochranné pomůcky proti odřeninám a otřesu mozku (Autor: Zuzana Trnková)

Obrázek 4: Zábrana na schodiště proti pádu (Autor: Zuzana Trnková)

Příloha C

Obrázek 5: Kryt do zásuvky proti zasažení elektrickým proudem (Autor: Zuzana Trnková)

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Úr a zy v dě tské m vě ku

Recommend Documents