Výskyt šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Výskyt šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením Bakalářská práce

Brno 2014

Vedoucí práce: PhDr. Dagmar Přinosilová, Ph. D.

Autor: Mgr. Jan Rudolf

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Výskyt šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením“ vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury v souladu s disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 18. 4. 2014

…………………………….. Mgr. Jan Rudolf

Poděkování: Děkuji vedoucí práce PhDr. Dagmar Přinosilové, Ph. D. za věnovaný čas, obětavou pomoc a podporu při zpracování bakalářské práce. Velký dík patří také mojí manželce Mgr. Žanetě Rudolfové za trpělivost a cenné rady při vytváření této práce.

Obsah: Úvod……………………………………………………………………………………..5 1. Šikana………………………………………………………………………………...6 1.1 Vymezení a znaky šikany, formy a fáze šikany…………………………………….6 1.2 Agresor a oběť…………………………………………………………………….11 1.3. Prevence šikany…………………………………………………………………...13 2. Vymezení pojmů – mentální postižení, tělesné postižení, ústavní péče…………16 2.1 Mentální retardace………………………………………………………………...16 2.2 Vymezení tělesného postižení……………………………………………………...19 2.3 Definice ústavní péče……………………………………………………………...19 3. Výskyt šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením………….21 3.1 Cíl, hypotézy, metodologie výzkumu ……………………………………………..21 3.2 Charakteristika cílového souboru………………………………………………...22 3.3 Výsledky výzkumu…………………………………………………………………23 3.4 Analýza výsledků a závěr výzkumného šetření…………………………………35 Závěr…………………………………………………………………………………..36 Shrnutí………………………………………………………………………………...37 Summary……………………………………………………………………………...37 Seznam použitých zdrojů……………………………………………………….........38 Přílohy…………………………………………………………………………………40

Úvod Slovo šikana je odvozeno z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné týrání, obtěžování, sužování, pronásledování či byrokratické lpění na liteře předpisů. V současné době patří šikana mezi nejzávažnější negativní jevy ve společnosti. Šikana není pouze záležitostí spadající do oblasti pedagogiky, ale jedná se o komplexní problém psychologický, sociologický a mravní. Není to pouze projev spojený se školou a netýká se jen věkové skupiny dětí a mládeže. Můžeme se s ní setkat i v rodině, v dětském domově, v ústavních zařízeních, armádě, sportovních klubech či na pracovišti. (Bendl, S., 2003). Protože pracuji již několik let v denních či pobytových zařízeních pro tělesně a mentálně postižené rozhodl jsem se pro tuto práci. Myslím si totiž, že šikana se vyskytuje i v těchto zařízení i u lidí s postižením. Cílem práce je podat podrobný obraz o šikaně, informace o mentálně a tělesně postižených lidech a jejich životě v ústavních či jiných pobytových zařízeních. Práce je strukturována do 3 kapitol, kde první kapitola pojednává o problematice šikany. Zabývá se jejími znaky, formami a fázemi, zároveň rozebírá i úlohu a pozice agresora a oběti. Nezapomínám v této kapitole ani na možnosti prevence šikany. Druhá kapitola nám podává ucelený pohled na lidi s postižením a to jak s mentálním tak s tělesným. V další části druhé kapitoly pak popisuji ústavní péči a zařízení. V třetí kapitole mé bakalářské práce předkládám výsledky výzkumného šetření, které bylo zaměřeno na výskyt šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením. Dotazník rozdaný padesáti respondentům vycházel z již použitého dotazníku M. Koláře, autora knihy Nová cesta k léčbě šikany. Výsledky výzkumného šetření jsou prezentovány v grafické podobě a opatřeny komentářem.

5

1. Šikana 1.1 Vymezení a znaky šikany, formy a fáze šikany Šikanování je všudypřítomné a může nás doprovázet celý život. Začíná v rodině, pokračuje v mateřské škole a v dalších školách, v zájmových skupinách, v zaměstnání, v partnerských vztazích atd. Vždy se jedná o převahu síly nad obětí. Tato převaha může být fyzická, kdy silnější jedinec trápí slabšího jedince, nebo se může jednat o převahu psychické síly, tzn., že psychicky odolnější jedinec trápí psychicky méně odolného jedince. Dále se ve školním prostředí setkáváme s převahou mentální síly, kdy intelektově zdatnější jedinec trápí intelektově méně zdatného. Tato převaha se často vyskytuje při integraci handicapovaných dětí. A v neposlední řadě sem patří převaha mocenské síly, což znamená, že mocnější ve škole trápí méně mocného. Jedná se o záměrné ubližování, kdy žáci vyšších ročníků ubližují žákům nižších ročníků, jelikož jsou tzv. služebně starší. Dalším znakem šikany je, že oběť vnímá útok jako nepříjemný. Útok agresora bývá často zaměřen na nejcitlivější strunky osobnosti, např. jeho rodinu. Posledním znakem šikany je, že útok může být dlouhodobý, ale i krátkodobý. (Martínek, Z., 2009) „Šikana je většinou postupně se rozvíjející negativní chování vůči spolužákovi či spolužákům, může to však být jednorázový akt, který splňuje dvě výše uvedené podmínky.“ (Martínek, Z., 2009, s.112) Další vymezení pojmu šikana je definice šikany Nicka Dubina, která má pravděpodobně největší podporu učitelů a výzkumných pracovníků, a říká, že osoba je šikanována, pokud je opakovaně a delší dobu podrobována negativním akcím ze strany jedné nebo více osob. (Dubin, N., 2007). Formy šikany Formy šikany lze rozdělit na základní a neobvyklé. Za základní formy šikany považujeme celkový vnější obraz šikany, který má významný vztah k léčbě. Neobvyklé formy šikany, které zahrnují fyzické či sexuálně brutální násilí nebo odrážejí změnu v základním schématu šikanování, vyžadují doladění základního postupu i jeho zásadnější změnu.

6

Formy šikany lze nadále rozdělit do dvou skupin a to na pravou (účelovou) nebo nepravou (neúčelovou). Za pravou formu šikany považujeme takovou, která má obecnější a trvalejší význam pro léčbu. Patří sem především základní a neobvyklé formy šikany. Za nepravou formu šikany pak označujeme projevy, které nemají jednoznačný vztah k pomoci. Neodrážejí výraznější změnu v základním schématu šikany, jsou to pouze izolované dílčí prvky. Patří sem jednotlivé projevy agrese jako např. strkání, bouchání, tahání za vlasy, šeptání, urážlivé poznámky a vzkazy apod. Základní formy šikany Šikana podle typu agrese – prostředku týrání Do této skupiny řadíme šikanu fyzickou, psychickou či smíšenou. Jako specifickou formu psychické šikany sem můžeme zařadit kyberšikanu. „Je to záměrné násilné chování

prostřednictvím

moderních

komunikačních

prostředků,

především

prostřednictvím internetu a mobilu.“ (Kolář, M., 2011, s. 83) Kyberšikana má stejnou charakteristiku jako běžná psychická šikana – způsobuje trauma, které není vidět. Zvláštností kyberšikany však je, že se neděje tváří v tvář, dovoluje pronásledovat oběti kdykoliv a kdekoliv, nekončí odchodem domů či útěkem před trýznitelem, zajišťuje možnost rozsáhlého i světového publika, zajišťuje anonymitu útoku, která přináší šikanování sílu a zvyšuje pocit bezmocnosti a beznaděje. Způsoby, jak ublížit prostřednictvím internetu a mobilu jsou prakticky nevyčerpatelné. Šikana podle věku a typu školy Do této skupiny můžeme zařadit šikanu mezi předškoláky, žáky prvního stupně a druhého stupně, šikanu mezi učni, gymnazisty, vysokoškoláky apod. Šikana z genderového hlediska Sem řadíme chlapeckou a dívčí šikanu, homofobní šikanu, šikanu chlapců vůči děvčatům či šikanu dívek vůči chlapcům. Přičemž dívčí šikana se často odehrává v rámci blízkých vztahů, naproti tomu chlapci častěji šikanují chlapce, kteří nepatří do jejich okruhu přátel.

7

Šikana odehrávající se ve školách s různým způsobem řízení Škola či ústav s demokratickým vedením nebo zařízení, kde vládne tvrdý hierarchicko-autoritativní systém. V tom druhém případě je typické, že v takových zařízeních se většinou odehrávají ty nejstrašnější a nejkrutější šikany. (Kolář, M., 2011) Šikana ve školách vždy nemusí probíhat v podobě, kdy jeden žák trápí jiného žáka. Může existovat v následujících formách. Jedná se například o situaci, kdy učitel učí žáka, se kterým nemá moc dobré vztahy a který ho často, a mnohdy i neúmyslně, provokuje. Učitel má tendence na tomto žákovi vidět vše, co u ostatních žáků nevidí, dostává většinou těžší otázky a horší známky. Na druhou stranu i učitel je velmi snadnou obětí šikany ve třídě, jelikož je ve třídě sám a proti němu skupina žáků. Nastává tak poměrně často situace, kdy ho žáci naschvál vyrušují nebo provokují. Je nutno však konstatovat, že k této formě šikany jsou náchylnější dva typy učitelů. Jednak ženy učitelky, které na jakýkoliv sebemenší podnět reagují vznětlivě, nechají se snadno vyprovokovat a na třídu potom jenom křičí. Druhým typem jsou učitele trpící handicapem. (Martínek, Z., 2009) Šikana podle speciálních vzdělávacích potřeb aktérů „Do této skupiny patří šikana neslyšících, nevidomých, tělesně postižených, mentálně retardovaných žáků apod.“ (Kolář, M., 2011, s.78) Fáze šikany Ostrakismus Jedná se o první fázi, ve které agresoři neubližují fyzicky, oběť vyčlení ze svého kolektivu. (Martínek, Z., 2009) Jde o mírnou psychickou formu násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. (Kolář, M., 1997) Nikdo se s ním nebaví a je postupně vytěsňován z celého kolektivu. V ostrakismu jsou většinou mistryně děvčata. Oběť zjišťuje, že není ve třídě nikdo, kdo by s ní chtěl sedět, každý jí odmítá, ponižuje, uráží. Zpočátku se oběť brání a začíná se u ní objevovat agresivní reakce vůči spolužákům. Vrací jim nadávky, brání se vztekem, ranami apod. Agresoři tak vidí, že pomluvy fungují a zvyšují intenzitu. Nakonec oběť poznává, že odpor je marný a

8

stahuje se a uzavírá do sebe. U oběti se začnou objevovat tři základní znaky. Za prvé dojde z ničeho nic a velice rychle ke zhoršení jejího prospěchu, za druhé dojde ke zhoršení schopnosti soustředit se. “Třetím charakteristickým znakem je tendence navštěvovat nižší ročníky dané školy, kde oběť často nachází děti, které k ní vzhlíží a baví se s ní.“ (Martínek, Z., 2009, s.118) „Rozložení kolektivu třídy se v první fázi šikanujícího chování, tzn. ostrakismu rozděluje na tři části- agresor- neutrální jádro- oběti.” (Martínek, Z., 2009, s.118) Tato situace v sobě skrývá riziko dalšího negativního vývoje a představuje zárodek šikanování. (Bendl, S., 2003) Fyzická agrese a psychická manipulace Ostrakismus může přerůst do dalšího vývojového stádia šikany, přičemž důvodů může být několik. (Kolář, M., 1997) Nejčastěji tato fáze nastane, když se třída dostane do nějakého stresového napětí (konec roku, pololetí) a obětí se většinou stává již dříve ostrakizovaný jedinec. Agresoři si potřebují toto napětí vykompenzovat a oběť je dobrý prostředek. (Martínek, Z., 2009) K přitvrzování často dochází i v podmínkách, kdy spolu žáci tráví hodně času a mohou mezi sebou vytvářet hlubší vztahy, např. hory, škola v přírodě. (Bendl, S., 2003) V této fázi již začíná bití oběti, kopání, silné slovní urážky, oběť začíná být nucena k drobným úsluhám agresorů a často dochází k ničení jejího majetku. Agresoři se začínají do jisté míry stávat závislí na ubližování oběti a začínají používat různých typů manipulací, oběti vyhrožují (verbálně i neverbálně). Oběť mívá nepředstavitelný strach z ublížení a přirozenou reakcí je útěk do strachu. Ten se může projevit záškoláctvím či útěkem do nemocí, až po různé formy sebepoškozování. Prospěch ve škole a docházka jsou téměř katastrofální. Kolektiv se v tomto stádiu více dělí, neutrální jádro se většinou rozpustí. (Martínek, Z., 2009) Vytvoření jádra Tato fáze je vyústěním neřešení předchozího stadia ze strany dospělých.

9

(Martínek, Z., 2009) Pokud se tak nepostaví pevná hráz manipulaci a fyzické agresi, často se utvoří skupinka agresorů, tzv. úderné jádro. Zde nastává důležitý moment, zda se počáteční stádium přehoupne do pokročilého stádia. Skupina je už v hrubých obrysech strukturována na podskupiny. (Bendl, S., 2003) „Agresoři si začínají uvědomovat, že mají jasnou převahu nad obětí, mohou si s ní dělat, co chtějí, a nikdo na to nepřijde. Začínají rovněž silně ovlivňovat celý kolektiv – buď budete na naší straně nebo se také stanete obětí.“ (Martínek, Z., 2009, s.121-2) Vzniká tzv. pyramida šikanování. Na jejím vrcholu stojí hlavní agresoři. Ti mají k své „službě“ další spolužáky. Oběť stojí na samotné základně pyramidy a pozornost ubližování celé třídy se soustřeďuje na ni (popř. ně). Spolužáci jejímu ubližování přihlíží a nikdo se oběti nezastane. Agresoři jsou na ubližování závislí, jakmile jsou ve stresu či jiné tíživé situaci, vybíjí si tento stav na oběti. V tomto stádiu vyhledávají i tzv. hlídače, kteří sledují pohyby učitelů. Oběť je v bezvýchodné situaci. V této fázi je již celý kolektiv zodpovědný za chování, které vůči oběti probíhá. Všichni o šikanování vědí, ale není nikdo, kdo by se oběti zastal. Při vytvoření jádra se fyzické i psychické ataky stále zvyšují a ubližování se na oběť nabaluje tzv. efektem sněhové koule. Často se objevuje i psychická hra na hodného a zlého. V chování oběti se začíná objevovat další specifický znak a to, že začíná vyhledávat přítomnost učitele, ale nikdy s ním nenavazuje kontakt. (Martínek, Z., 2009) Vytváření norem V případě, že není ve skupině silná pozitivní podskupina, činnost agresorů může pokračovat. (Kolář, M., 1997) Pokud tedy není šikana zastavena ani ve třetím stádiu, přechází do čtvrté fáze, kterým je vytváření norem. Oběť je více tlačena do podřízené úlohy, třída je rozdělena na „vládnoucí“ a „poddané“. Oběť je již tak silně zasažena, že se na šikanujícím chování stává závislá a přijímá svoji úlohu jako normální. Ubližování se nebrání a v určitých případech své trýznitele i obdivuje.

10

Charakteristickým znakem tohoto stádia je, že i z jedinců, kteří původně šikaně pouze přihlíželi, se stávají agresoři a oběť tzv. šikanují „aktivně – pasivně“. Začínají vymýšlet způsoby trápení, aby se zavděčili hlavnímu agresorovi a pokud jsou pobídnuti hlavním agresorem, aby oběti ublížili, zcela se samozřejmostí tak činní. „Dalším typickým znakem je i fakt, že se ve třídě objevuje slovník nadřazenosti a podřazenosti.” (Martínek, Z., 2009, s.125) Agresoři jsou již zcela závislí na šikanujícím chování, mají radost, že se oběť bojí, často ubližují pouze z nudy a pro své pobavení. U oběti se mohou objevovat prvky posttraumatické stresové poruchy

Totalita Jedná se o konečné a poslední stádium. V podstatě se jedná o neřešitelné stádium šikanujícího chování – normy jsou jasně nastaveny, v kolektivu vládnou agresoři, ostatní poslouchají, všichni je brání, včetně oběti. V takovém prostředí nemá učitel šanci, celá třída poslouchá pouze agresory. Agresoři jsou zcela opojení svojí mocí a v extrémních případech hrozí i těžké ublížení na zdraví, v nejhorším případě i smrt oběti. Oběti jsou většinou ve stádiu, kdy dochází k tzv. Stockholmskému syndromu – svůj život si bez agresorů nedovedou představit. (Martínek, Z,. 2009) Oběť se nespokojí pouze s tím, že svého agresora omlouvá a ručí za něj, dokonce se s ním může i ztotožnit. (Bourcet, S., Gravillonová, I., 2006) Oběti jsou zcela závislé na šikanujícím chování. Kolektiv třídy se zcela běžně a aktivně podílí na ubližování. (Martínek, Z., 2009)

1.2 Agresor a oběť Agresor hrubý, fyzický Jedná se o jedince, který k týrání své oběti používá fyzické převahy a síly. Oběti jsou často mláceny, páleny, škrceny. Ve většině případů se jedná o člověka, který i doma od svých rodičů zažívá podobné chování. (Martínek, Z., 2009, s. 136) Vyrůstají

11

většinou v dysfunkčních, nešťastných nebo neúplných rodinách. Sami na sobě zažili násilí či šikanu a naučili se tak, že šikanovat je v pořádku. (Fieldová, M. E., 2009) Agresor jemný, kultivovaný Jedná se o jedince, který se k dospělým lidem a především k učitelům chová velice slušně, je vždy ochoten pomoci, v očích vyučující se často stává sociometrickou hvězdou třídy. Jakmile učitel ze třídy odejde, spouští výše uvedený jedinec poměrně tvrdou šikanu, ovšem nikdy neubližuje oběti sám. Většinou stojí v pozadí jako „šedá eminence“, má své pomahače, kteří plní jeho příkazy. (Martínek, Z., 2009, s. 137)

Agresor srandista Jedinec, který si nepřipouští žádnou zodpovědnost a žádné starosti, životem proplouvá bez výraznějších překážek. Do nudných hodin pronést vtip, který všechny pobaví, je pro něj vše legrace. Zcela mu uniká, že útok byl oběti nepříjemný a byla zde převaha síly. Agresor spouštějící ekonomickou šikanu Jde o děti, jejichž rodina ve výchově preferuje nadbytek materiálních věcí. Jedinec má každou novinku, ve společnosti nezaostává, má maximální podporu rodiny. (Martínek, Z., 2009) Často se jedná o rodiny, které se rychle společensky vyšvihly, celková kulturní a etická úroveň je většinou však nízká. S tím bývá spojeno celkové výchovné zanedbání dítěte. Rodiče na ně nemají čas a snaží se jim vše vynahrazovat luxusem. (Říčan, P., Janošová, P., 2010) Od rodičů jim však chybí cit a opravdové rodičovské souznění. Majetek agresorům potom slouží k rozvrstvení třídy, kdy v třídní hierarchii nezastávají vedoucí místo děti, které něco umí a jsou prospěchově dobré, ale děti, které vlastní nejmodernější mobil, značkové oblečení apod. (Martínek, Z., 2009, s. 138) Oběť na první pohled Jedinci, kteří sami o sobě vysílají do okolí signály slabosti. Už jejich

12

fyziognomie je někdy nápadná – slabé, vytáhlé, zvláštní barva vlasů, v obličeji zrcadlí slabost a bojácnost. Ve třídě se neumí prosadit, často sedí zamlklé a osamocené. Pokud se stávají terčem posměchu, neumí se bránit. (Martínek, Z., 2009) Oběti setrvávající dlouhou dobu pod ochranitelskými křídly matek nebo babiček Sem patří opatrné, citlivé děti, které mají těsný vztah k matce a citově vzdáleného, odtažitého otce. Chovají své dítě jako v bavlnce. (Fieldová, M. E., 2009) Rodiče (především matky a babičky) si nedokáží připustit, že jejich děti se stávají samostatné. Mají pocit, že za ně musí stále něco vyřizovat a mít nad nimi dohled. Chování těchto rodičů je pro ostatní spolužáky velice silně provokující. Handicapované děti Vzhledem k tomu, že dnešní školství volá po integraci postižených dětí do základních škol, stávají se tyto děti velice snadnými obětmi. (Martínek, Z., 2009) Handicap dělá z dítěte vítaný terč agrese. Patří sem závažné, objektivně sociálně znevýhodňující vnější znaky, jako je rozštěp patra či invalidita. Ale může to být třeba i koktavost nebo jiná tělesná slabost. Určitým handicapem může být i rasová odlišnost. O rasovou šikanu jde tehdy, jestliže je jedinec opakovaně bezbrannou obětí většiny, nikoliv při rasově motivovaných jednorázových útocích. (Říčan, P., Janošová, P., 2010) Učitelské děti Jedny z nejčastějších obětí, zvláště v případech, kdy rodič učí na stejné škole, v nejhorším případě pokud dítě sám učí. (Martínek, Z., 2009).

1.3 Prevence šikany Jak uvádí P. Říčan. s P. Janošovou (2010, s. 111) „prevence školní šikany zahrnuje řadu aktivit a opatření na různých úrovních. Některé z nich se týkají speciálně šikany. Jiné prospívají obecně kvalitě školní práce a uvádíme je proto, že jsou často opomíjeny, nebo se nechápe jejich souvislost se šikanou.

13

První podmínkou pro zdařilou prevenci je vzájemná solidarita pedagogických pracovníků. To platí i v případě, kdy k šikaně dojde. Je důležité, zda se pedagogický pracovník může spolehnout na spolupráci vedení, nebo je naopak tendence problémy „zametat pod koberec“. Další podmínkou je organizace a hustota dozoru. Je to jednoduchý, ale účinný preventivní prostředek. Nejde jen o to, aby žáci nebo klienti různých škol a zařízení byli neustále pod dozorem, ale jde spíše o techniku a účinnost dozoru. Nezůstávat pouze na jednom místě, kde by „hlídka“ mohla dát včas signál k „úklidu“, ale dávat pozor i na méně frekventovaná místa, popř. tam zakázat žákům či klientům samostatný přístup. Školní nebo jakýkoliv jiný řád pravidel pobytu v určitém zařízení by měl obsahovat obecné zásady solidarity, ohleduplnosti a ochrany slabých, stejně tak jako zákaz fyzického násilí a dalších způsobů jednání, jež zahrnujeme pod pojem šikany (Říčan, P., Janošová P., 2010). Dle P. Říčana s P. Janošovou (2010, s. 112) „etická výchova aplikovaná na šikanu spočívá v podstatě v tom, že dětem vštěpujeme základní hodnoty, na nichž naše společnost stojí (úcta ke každé lidské bytosti, solidarita, soucit, obětavost, čest atd.) Pro prevenci šikany je velmi významná myšlenka úcty ke každé lidské bytosti (nebo i ke každému živému tvoru, koneckonců k přírodě vůbec) Prevence by měla být sledována také na úrovni jedinců, kdy je potřeba sledovat ty žáky a klienty, kteří se již v minulosti stali obětí. Osvědčily se také pravidelné individuální rozhovory se všemi žáky a klienty nebo různé herní techniky a programy ve skupině. (Říčan, P., Janošová P., 2010). „Programy primární prevence šikany jsou zaměřeny na podporu dobrých vztahů ve skupině, vymezení přijatelného a správného jednání. Seznámení s projevy chování agresora, pocity agresora i oběti.“ (Pedagogicko psychologická poradna Plzeň [on-line])

14

Šikana se vyskytuje ve všech prostředích a věkových kategoriích. Při šikaně nastává situace, kdy silnější jedinec-agresor zneužívá svou převahu vůči oběti. Z hlediska forem šikany rozlišujeme šikanu základní a neobvyklou, dále šikanu účelovou a neúčelovou. Při šikanování dochází k několika fázím: Ostrakismu, fyzické agresi a psychické manipulaci, následně se vytvoří „jádro“ a dochází k vytvoření jádra, norem skupiny až k totalitě, což je závažný stav šikany. Setkáváme se s několika typy agresorů i obětí. Důležitá je i prevence šikany, abychom vůbec šikaně předcházeli.

15

2. Vymezení pojmů – mentální postižení, tělesné postižení, ústavní péče 2.1 Mentální retardace Mentální retardace není nemoc, je to trvalý stav, který je způsoben nedostatečností nebo poškozením mozku. (Švarcová, I., 2003) I. Švarcová (2003, s. 29) definuje mentální retardaci jako „trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku poškození mozku nebo nedostatečné funkce centrální nervové soustavy“. Dle S. Fischera a J. Škody (2008, s. 91) je postižení definováno jako „neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje (méně než 70 % normy), přestože byl takový jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován.

Mentální retardace tedy představuje snížení úrovně rozumových

schopností, které se v psychologii označují jako inteligence - schopnost učit se a přizpůsobovat se novým životním podmínkám a situacím. Klasifikace mentální retardace Jak už výše bylo definováno, mentální retardace představuje výrazně sníženou úroveň inteligence. V současné době se ke klasifikaci užívá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě, která je platná od roku 1992. Podle této klasifikace můžeme mentální retardaci rozdělit do šesti základních kategorií: lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká mentální

retardace,

hluboká

mentální

retardace,

jiná

mentální

retardace,

nespecifikovaná mentální retardace. (Švarcová, I., 2003) Lehká mentální retardace, IQ 50 – 69 (F70) Lehká mentální retardace se do 3 let projevuje lehkým opožděním nebo zpomalením psychomotorického vývoje. Mezi 3. a 6. rokem se začínají objevovat nápadnější problémy např. malá slovní zásoba, opožděný vývoj řeči a komunikativních dovedností, nedostatečná zvídavost, stereotyp ve hře. (Pipeková, J., 2006) Hrubá a jemná motorika je lehce opožděna. Při učení se projevuje snížená rozumová kapacita a

16

nácvik dovedností trvá mnohem delší dobu. Pozornost je krátkodobá a nestálá. Myšlení je jednoduché, konkrétní, nesamostatné a nepřesné, s infantilními znaky. V emocionální oblasti je patrná nezralost, nízká sebekontrola a značná sugestibilita. Jedinci s lehkou mentální retardací jsou schopni v nejlepším případě uvažovat na úrovni dětí středního školního věku. Nejsou schopni uvažovat abstraktně, užívají jen konkrétní označení. Jsou schopni výuky v základní škole praktické nebo základní škole speciální. (Vítková, M., 2004) Jedinci jsou schopni vykonávat jednoduchá zaměstnání pod dohledem. V sociálním prostředí se dokáží pohybovat bez závažnějších omezení či problémů. Výchovné prostředí má tak u těchto jedinců velký význam. (Valenta, M., Müller, O., 2003) Nikdy však nedosáhnou úplné nezávislosti v péči o vlastní osobu a v praktických domácích dovednostech. (Fischer, S., Škoda, J., 2008) Nejsou schopni se vyrovnat s požadavky manželství nebo výchovy dětí, nedokáží samostatně řešit problémy jako je zajištění bydlení, zdravotní péče apod. (Vítková, M., 2004) Středně těžká mentální retardace IQ 35-49 (F 71) Uvažování lze přirovnat k myšlení předškolního dítěte. Učení je limitováno na mechanické podmiňování, k zafixování čehokoli je třeba četného opakování. (Fischer, S., Škoda, J., 2008, s. 98) Myšlení i řeč jsou výrazně omezené, slovník obsahově chudý. Tvoří pouze jednoduché věty nebo slovní spojení. Vývoj jemné a hrubé motoriky je zpomalen, celkově jsou neobratní a neschopní jemných úkonů. (Pipeková, J., 2006) Jsou však schopni zvládnout běžné návyky, především v oblasti sebeobsluhy. Myšlení je stereotypní, nepřesné, ulpívající na nepodstatných, ale nápadných detailech. Paměť má malou kapacitu. Emocionálně jsou labilní a nevyrovnaní, charakteristický je infantilismus. Častá je i dráždivost a výbušnost. (Vítková, M., 2004) Někteří jedinci se středně těžkou mentální retardací jsou schopni při odborném vedení navštěvovat program základní školy speciální. Mohou vykonávat i jednoduché pracovní úkony, které nevyžadují přesnost a rychlost, s trvalým dohledem. (Fischer, S., Škoda, J., 2008)

17

Nejsou schopni samostatně řešit náročnější situace, u některých je nutno i provést zbavení svéprávnosti nebo omezení v právních úkonech. (Vítková, M., 2004) Retardace je často kombinovaná s epilepsií, autismem, neurologickými, tělesnými a dalšími duševními poruchami. (Valenta, M., Müller, O., 2003) Těžká mentální retardace IQ 20-34 (F 72) Osoby s tímto stupněm handicapu jsou v dospělosti schopny chápat jen základní souvislosti a vztahy, uvažují na úrovni batolete. Omezení je zřejmé i v oblasti řeči, naučí se nanejvýš jen několik špatně artikulovaných slovních výrazů, které navíc používají nepřesně. Někdy nemluví vůbec. Často jde o již kombinované postižení, mnozí z nich mají postiženu i motoriku, trpí epilepsií apod. (Fischer, S., Škoda, J., 2008, s. 98) Možnosti vzdělávání u těchto osob jsou značně omezené. Většinou nejsou schopni udržet tělesnou čistotu ani v dospělosti, při dlouhodobém tréninku však může dojít k osvojení základních hygienických návyků. Typická je i nestálost nálad a impulzivita. Při soustavné výchovné péči jsou schopni vykonávat jednoduché úkony, je tu celoživotní závislost na péči jiných osob. (Vítková, M., 2004) Hluboká mentální retardace IQ pod 20 (F 73) Ve většině případů jde o kombinované postižení, neurologické nebo tělesné, které má vliv na hybnost. Jedinci jsou těžce omezeni ve své schopnosti komunikovat, ale i porozumět požadavkům a instrukcím. Jedinci nejsou schopni ani základní sebeobsluhy, vyžadují péči ve všech základních životních úkonech. Výchova a vzdělávání jsou velice omezené. (Vítková, M., 2004) Obvykle bývají umísťování do domovů pro osoby se zdravotním postižením. (Fischer, S., Škoda, J., 2008) Jiná mentální retardace (F 78) Označení touto kategorií se používá pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné, např. u

18

nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem či u těžce tělesně postižených. Nespecifikovaná mentální retardace (F79) Používá se, pokud je mentální retardace prokázána, ale není dostatek informací, k zařazení pacienta do jedné z výše uvedených kategorií. Zahrnuje mentální retardaci nervové soustavy, mentální subnormalitu nervové soustavy, (Švarcová, I., 2003)

2.2 Vymezení tělesného postižení S. Fischer a J. Škoda (2008, s. 33, 34) definují tělesné postižení „ jako jednu z forem zdravotního postižení,“ a „ vymezují tělesné postižení jako přetrvávající nebo trvalé nápadnosti v pohybových schopnostech se stálým nebo značným vlivem na kognitivní, emocionální a sociální výkony.“ Základním symptomem tělesného postižení je tedy porušení motoriky, jedná se o viditelné postižení dolních či horních končetin. Tato tělesná postižení přitom mohou být vrozená nebo získaná. V současné době je dětská mozková obrna (DMO) nejvýznamnější příčinou tělesného postižení. Klienti s DMO tvoří velkou část všech klientů v domovech pro osoby se zdravotním postižením. (Fischer, S., Škoda, J., 2008) Dětská mozková obrna „Dětská mozková obrna (DMO) je zastřešující pojem pro označení skupiny chronických onemocnění charakterizovaných poruchou centrální kontroly hybnosti, která se objevuje v několika prvních letech života.“ (Fischer, S., Škoda, J., 2008, s. 38) Příznaky DMO jsou individuální a mohou se v průběhu času různě měnit. Nejcharakterističtější projevy syndromu centrální parézy jsou poruchy svalového tonusu (hypertonie, hypotonie, střídavý tonus) nebo svalové koordinace. Formy dětské mozkové obrny lze rozdělit na spastické a nespastické. (Fischer, S., Škoda, J., 2008)

19

2.3 Definice ústavní péče Jak uvádí O. Matoušek a kol. (2011, s. 106, 107) i „zákon o sociálních službách (108/2006Sb.) definuje již jen dvě kategorie těchto ústavních zařízení. Jsou to domovy pro osoby se zdravotním postižením a domovy se zvláštním režimem (pro osoby chronicky duševně nemocné, závislé a návykových látkách, osoby s demencí).” Ústavní péče je poskytována dětem od tří let až do skončení povinné školní docházky, nejvýše však do 26 let, a jednak v zařízeních pro dospělé. Pro lidi s mentálním postižením se zřizují zařízení s denním, týdenním a celoročním pobytem, které poskytují osobám s mentálním postižením komplexní péči. Některá zařízení jsou pouze pro dívky, jiné pro chlapce, a další jsou smíšené, což je přirozenější. Chlapci a dívky tak spolu mohou komunikovat a navazovat přátelství a vztahy.

(Švarcová, I.,

2003) Například posláním Domova pro osoby se zdravotním postižením v Ústavu sociální péče Křižanov je poskytování nezbytné podpory lidem s mentálním postižením na cestě k běžnému způsobu života s ohledem na jejich individuální potřeby a možnosti. (ÚSP Křižanov [on-line])

Snížení rozumových schopností a inteligence, které je trvalé, nazýváme mentální retardací. Podle Světové zdravotnické organizace rozlišujeme lehkou mentální retardaci, středně těžkou mentální retardaci, těžkou mentální retardaci, hlubokou mentální retardaci, jinou mentální retardaci a nespecifikovanou mentální retardaci. Tělesným postižením rozumíme porušení motoriky horních nebo dolních končetin. Ústavní péče je poskytována pro osoby s mentálním postižením a je kladen důraz na takovou péči, která bere ohled na jejich individuální potřeby a možnosti.

20

3. Výskyt šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením 3.1 Cíl, hypotézy, metodologie výzkumu Cíl Cílem práce je zjistit výskyt šikany v zařízeních pro lidi s tělesným a mentálním postižením. Hypotézy: 1) V zařízeních pro lidi s tělesným a mentálním postižením v mikroregionu Velkomeziříčsko-Bítešsko budou častěji šikanovat chlapci než dívky. 2) V zařízeních pro lidi s tělesným a mentálním postižením v mikroregionu Velkomeziříčsko-Bítešsko

bude

častějším

způsobem

psychická

šikana

(nadávky, pomluvy, apod.) než fyzická šikana. Metodologie výzkumu Informace potřebné pro zpracování bakalářské práce byly získány prostřednictvím studia odborných materiálů a technikou dotazníkového šetření. Cílová skupina respondentů byla tvořena klienty s mentálním nebo tělesným postižením, kteří žijí v zařízeních s týdenním či celoročním pobytem. Pro zmapování výskytu šikany v těchto zařízeních byl proveden kvantitativní výzkum. Sběr dat byl realizován metodou dotazování, technikou dotazníku (viz. příloha 1). Tento dotazník byl upraven podle Depistážního dotazníku šikanování II dle Michala Koláře (viz. příloha 2). Dotazník, zaměřený na respondenty cílové skupiny, byl anonymní a skládal se ze 2 sociodemografických otázek a 20 otázek. Dotazník obsahoval otázky uzavřené, polouzavřené a filtrační. Respondenti si vždy vybírali některou z uvedených variant nebo odpovídali ano - ne.

21

Úvodní otázky směřovaly k zjištění sociodemografických údajů o jedinci, jako je věk a pohlaví. Dalšími otázkami byl již zjišťován samotný výskyt šikany, přičemž jedinci na některé otázky dále odpovídali pouze v případě, že se s daným problémem setkali. 3.2 Charakteristika cílového souboru Základní soubor byl tvořen vzorkem jedinců s mentálním nebo tělesným postižením v mikroregionu Velkomeziříčsko-Bítešsko. V tomto mikroregionu se nacházejí dvě ústavní zařízení s týdenním či celoročním pobytem pro výše uvedené jedince -

Dětské středisko Březejc pro děti a mládež s mentálním a tělesným

postižením a Ústav sociální péče Křižanov. Během měsíce února 2014 byli požádáni respondenti o účast v dotazníkovém šetření. Celkem bylo rozdáno 50 dotazníků a návratnost byla 48 dotazníků. Celková návratnost byla tedy 96 %. Z celkového počtu 50-ti rozdaných dotazníků bylo pak kompletně vyplněných a pro výzkum použitelných 45 dotazníků. Dotazníky byly zpracovány do grafů a čísla jsou uváděna v absolutních hodnotách.

22

3.3 Výsledky výzkumu Základní údaje Graf A: Rozdělení dle pohlaví (v absolutních číslech)

pohlaví 30

25

20

20 10 0 chlapci(muži)

dívky(ženy)

Zdroj: Vlastní výzkum V grafu je uvedeno pohlaví respondentů. Z celkového počtu 45 dotázaných bylo 20 chlapců (mužů) a 25 dívek (žen). Graf B: Věk respondentů

Zdroj: Vlastní výzkum Graf znázorňuje věkové rozpětí u respondentů. To se pohybovalo od 18 let do 56. Nejvíce respondentů bylo ve věku 39 let (5) dále pak 28 (4). Shodně po třech (3) respondentech bylo také u věku 19,21,24,35. Ostatní věkové kategorie byly zastoupeny pouze 1 dotázaným

23

Graf č.1: (Otázka č.1)

Zdroj: Vlastní výzkum Z grafu vyplývá, že 37 respondentům se v zařízení líbí a 8 uvedlo, že ne. Graf č.2: (Otázka č.2)

Zdroj: Vlastní výzkum Z grafu je jasné, že všech 45 respondentů odpověděli na tuto otázku ano

24

Graf.č.3: (Otázka č.3)

Zdroj: Vlastní výzkum Na tuto otázku, jak vidíme na grafu, odpovědělo 16 respondentů ano a 29 ne. Graf č.4: (Otázka č.4)

Zdroj: Vlastní výzkum V grafu vidíme, že 21 dotázaných vidělo, že by někdo kamarádovi nebo kamarádce ubližoval a 24 respondentů ne.

25

Graf č.5: (Otázka č.5)

Zdroj: Vlastní výzkum Tento graf navazuje na předchozí otázku, jestli někteří z respondentů viděli, že by někdo ubližoval druhému. V této otázce jsme zjišťovali, kdo byl ten, kdo jinému ubližoval. Ve 13 ti případech respondenti uvedli jako osobu, která ubližovala dívku, 7 odpovědělo, že to byl chlapec, 2 dotázaní zaškrtli odpověď někdo jiný a 1 odpověď vychovatel/ka. Někteří respondenti uvedli více možností, resp., že ten, kdo ubližoval, byl jak dívka, tak chlapec.

26

Graf č.6: (Otázka č.6)

Zdroj: Vlastní výzkum V tomto grafu vidíme, že osoba, která někomu druhému ubližovala je dle 12 ti odpovědí respondentů „z vašeho zařízení“. 7 odpovědělo, že je přímo z „vaší skupiny“ a 2 respondenti uvedli odjinud. Graf č.7: (Otázka č.7)

Zdroj: Vlastní výzkum Na otázku počtu těch, kteří někomu ubližují nebo ubližovali, odpověděli respondenti následovně: 9 uvedlo jednu osobu, která ubližovala. 3 respondenti uvedli osoby dvě, 4 respondenti osoby tři a 5 respondentů více než tři.

27

Graf č.8: (Otázka č.8)

Zdroj: Vlastní výzkum Na otázku „Ubližoval nebo ubližuje někdo v zařízení tobě?“ jak je vidět v grafu, odpovědělo 17 respondentů ano a 28 ne. Respondenti, kteří v této otázce odpověděli ano jsou klíčovým vzorkem pro otázky č.9-20. Graf č. 9: (Otázka č. 9)

Zdroj: Vlastní výzkum Tato otázka navazuje na otázku č.8, resp. na její kladnou odpověď. Respondenti uvedli, v 10 případech jako osobu, která ubližovala dívku, v 7 chlapce a ve 2 vychovatele. Někteří respondenti uvedli více možností, resp., že ten, kdo ubližoval, byl jak dívka, tak chlapec.

28

Graf č. 10: (Otázka č. 10)

Zdroj: Vlastní výzkum V grafu vidíme, že 10 respondentů odpovědělo, ten kdo ubližuje je „z vašeho zařízení“, 4 uvedli, že je přímo z „vaší skupiny“ a 3 zaškrtli možnost odjinud. Graf č. 11: (Otázka č. 11)

Zdroj: Vlastní výzkum Na otázku počtu těch, kteří ubližují odpovědělo 10 respondentů, že jim ubližoval jeden člověk, 2 odpověděli, že jim bylo ubližováno dvěma osobami, 4 dotázaní uvedli tři osoby a 1 respondent označil možnost více než tři

29

Graf č.12: (Otázka č.12)

Zdroj: Vlastní výzkum Z grafu je patrné, že nejčastější odpovědí respondentů na tuto otázku byly nadávky (17), dále posmívání (10) a pomluvy (10). Bití (veškeré fyzické násilí) bylo označeno 7 respondenty. Dále následovalo braní peněz (5), braní nebo ničení věcí (4) a ponižování (3). V jednom případě respondenti uvedli jako ubližování nevšímavost (1) a braní svačiny (1). Jednou uvedli i o možnost jinak (1).

30

Graf č. 13: (Otázka č.13)

Zdroj: Vlastní výzkum Na četnost ubližování byla zaměřena otázka č.13. Většina respondentů (týká se těch, kterým bylo ubližováno) se s ubližování setkala asi jednou do měsíce(8), téměř každý týden pak 7 dotázaných. Téměř každý den se s ubližováním setkávají dle odpovědí 2 respondenti. Graf č. 14: (Otázka č. 14)

Zdroj: Vlastní výzkum Na otázku děje se to stále odpovědělo 6 respondentů ano a 11 ne.

31

Graf č. 15: (Otázka č. 15)

Zdroj: Vlastní výzkum V grafu vidíme, že 14 respondentů se s ubližováním setkalo v zařízení. 5 také v šatně, 2 ve škole, 2 v tělocvičně. Po jedné odpovědi označili dotazovaní možnosti na chodbě (1), na hřišti (1) a na pokoji (1). Graf č. 16: (Otázka č. 16)

Zdroj: Vlastní výzkum 16 respondentů uvedlo, že o ubližování někomu řeklo. 1 odpověděl ne

32

Graf č. 17: (Otázka č. 17)

Zdroj: Vlastní výzkum Na tuto otázku odpovědělo všech 17 respondentů ano. Graf č. 18: (Otázka č. 18)

Zdroj: Vlastní výzkum Na tuto otázku odpovědělo 14 respondentů ano, 3 ne.

33

Graf č. 19: (Otázka č. 19)

Zdroj: Vlastní výzkum Jak vidíme z grafu, 15 respondentů odpovědělo na otázku č. 19 ano, 2 ne. Graf č. 20: (Otázka č. 20)

Zdroj: Vlastní výzkum Na tuto otázku odpovědělo 10 respondentů ano a 7 ne.

34

3.4 Analýza výsledků a závěr výzkumného šetření Cílem bakalářské práce bylo zjistit výskyt šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením. Pro zmapování výskytu šikany byl proveden kvantitativní výzkum podle upraveného Depistážního dotazníku šikanování II dle Michala Koláře. Dotazník je zaměřen na šetření výskytu šikany ve školním zařízení, a proto byl upraven pro potřeby našeho výzkumu a aplikován v zařízeních pro lidi s mentálním a tělesným postižením v mikroregionu Velkomeziříčsko-Bítešsko. V tomto mikroregionu se nachází pouze dvě zařízení tohoto typu. Upravený dotazník, který obsahoval 20 otázek zjišťujících, zda někdo někomu ubližuje, pomohl odhalit výskyt šikany v těchto zařízeních. Na začátku výzkumu byly stanoveny dvě hypotézy a to: 1) V zařízeních pro lidi s tělesným a mentálním postižením v mikroregionu Velkomeziříčsko-Bítešsko budou častěji šikanovat chlapci než dívky. 2) V zařízeních pro lidi s tělesným a mentálním postižením v mikroregionu Velkomeziříčsko-Bítešsko bude častějším způsobem fyzická šikana než psychická šikana (nadávky, pomluvy, apod.). Cíl práce byl splněn, jelikož se podařilo na základě zpracovaného výzkumu šikanu v zařízeních prokázat. Na základě výsledků otázek č.5 a č.9, které zkoumaly, kdo ubližuje se hypotéza č.1 pro náš vzorek nepotvrdila, jelikož výzkumem bylo prokázáno, že více ubližují dívky než chlapci. Hypotéza č.2 se zabývala formou ubližování. V dotazníku se touto problematikou zabývala otázka č.12, která zjišťovala jakým způsobem je respondentovi ubližováno. Na základě výzkumu bylo zjištěno, že převažuje psychická forma šikany nad fyzickou, z čehož vyplývá, že se hypotéza č.2 pro náš vzorek respondentů potvrdila. Výsledky výzkumu mohou sloužit jako informační materiál pro pracovníky těchto zařízení, případně i pro další pedagogické pracovníky.

35

Závěr Bakalářská práce se věnovala problematice šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením. Vymezili jsme si pojem šikana, její specifické druhy a průběh šikany. Zaměřili jsme se také na typologii agresora i oběti, jakožto i na různá prostředí, ve kterém se s ní setkáváme. Šikanování se vyskytuje více či méně všude, i tam, kde bychom to nečekali, např. ve školce, mezi prvňáčky, mezi tělesně postiženými, v křesťanské škole apod. Šikanování je nebezpečně rozbujelou sociální nemocí ve společnosti, jejímž důsledkem je poškozování zdraví jednotlivce, skupin a společnosti vůbec. (Kolář, M., 2001) Zabývali jsme se také obecně mentálním a tělesným postižením. V praktické části práce jsme se snažili zjistit výskyt šikany v pobytových zařízeních pro lidi s tělesným a mentálním postižením v mikroregionu Velkomeziříčsko-Bítešsko. Výzkum probíhal formou dotazníku od. M. Koláře upraveného pro potřeby této práce. S problematikou šikany se mnozí klienti mezi sebou setkali a ví, co znamená. Klienti také vědí na koho se obrátit s pomocí. Pokud byli šikanováni, problém byl řešen. Cíl práce byl splněn a výsledky v práci obsažené vedou k závěru, že problematika šikany se nevyhýbá ani těmto zařízením a lidem s postižením. Záleží pak na všech pracovnících, jestli dokáží veškeré impulsy směřující k šikaně včas rozpoznat a zabránit jim.

36

Shrnutí Bakalářská práce se věnuje problematice šikany v zařízení pro lidi s tělesným a mentálním postižením. Práce je strukturována do 3 kapitol, kde první kapitola pojednává o problematice šikany. Druhá kapitola se zabývá pojmy mentální a tělesné postižení a pojmem ústavní péče. Třetí kapitola prezentuje samotný výzkum a jeho grafické a slovní zhodnocení.

Summary This Bachelor Thesis deals with the issue in institution for physically and intellectually disabled people. The work is structured into three chapters, where the first chapter deals with the issue of bullying. Second chapter is concerned with terms: intellectual and physical impairment and term institutional care. Third chapter present research itself and its graphical and verbal evaulation.

37

Seznam použité literatury BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. 196 s. ISBN 80-86642-08-9 BOURCET, S., GRAVILLONOVÁ, I. Šikana ve škole, na ulici, doma. Jak bránit své dítě… Praktický průvodce pro rodiče, pedagogy a vychovatele.

Vyd. 1. Praha:

Albatros, 2006. 70 s. ISBN 80-00-01552-8 FIELDOVÁ, M. E. Jak se bránit šikaně. Praktický rádce pro děti, rodiče i učitele. Vyd. 1. Praha: Euromedia Group, k.s. - Ikar, 2009. 312 s. ISBN 978-80-249-1176-2 FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika: edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008. 205 s. ISBN 97880-7387-014-0 KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 255 s. ISBN 80-7178-513-X KOLÁŘ, M. Nová cesta k léčbě šikany. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 336 s. ISBN 97880-7367-871-5 KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Příčiny, diagnostika a praktická pomoc. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997. 127 s. ISBN 80-7178-123-1 MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. 152 s. ISBN 978-80-247-2310-5 MATOUŠEK, O. A KOL. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 200 s. ISBN 978-80-262-0041-3 PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Vyd. 2. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315-120-0 ŘÍČAN, P., JANOŠOVÁ, P. Jak na šikanu. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-2991-6 ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 192 s. ISBN 80-7178-821-X VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. Vyd. 1. Praha: Parta, 2003. 443 s. ISBN 80-7320-039-2

38

VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika: integrace školní a sociální. Vyd. 2. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9 Pedagogicko psychologická poradna Plzeň, Prevence šikany a agresivního chování [online],

dostupné

z WWW:

http://www.kapezet.cz/index.php?object=General&articleId=154&leveMenu=0 [citace: 18. 3. 2014] ÚSP Křižanov, Domov pro osoby se zdravotním postižením [online], dostupné z WWW:

http://www.uspkrizanov.cz/domov-pro-osoby-se-zdravotnim-postizenim

[citace: 19. 3. 2014]

39

Přílohy 1.Depistážní dotazník šikanování 2.Depistážní dotazník šikanování II podle Michala Koláře

40

Milí klienti, jmenuji se Jan Rudolf a studuji speciální pedagogiku na Masarykově universitě v Brně. V současné době pracuji na bakalářské práci na téma šikany. Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně, ubližuje druhým. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co je ti nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává ti věci, bije tě. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě. Šikanování se děje skrytě a my se o něm můžeme dozvědět pozdě nebo vůbec ne. Rád bych Vás tedy požádal o pomoc při realizaci tohoto výzkumu, a proto Vás prosím o vyplnění následujícího dotazníku. Dotazník je anonymní, proto se nikam nepodepisujte. Vaše odpovědi nebudou nijak zneužity, budou sloužit pouze pro potřebu mé bakalářské práce. Postup při vyplňování dotazníku je jednoduchý. U většiny otázek jsou možnosti odpovědí na výběr. Vyberte příslušnou variantu a označte ji. U některých otázek máte možnost odpověď doplnit. Kde to není výslovně napsáno, tam to prosím nedělejte. Odpovídejte prosím pravdivě. Po vyplnění všech otázek, vraťte, prosím, dotazník přímo mně či pověřené osobě. Děkuji za vyplnění dotazníku.