Výrobek paní Lucie Matouškové spolu s dalšími vánočními dekoracemi si přijďte prohlédnout na Vánoční výstavu v Infocentru do

11-12 listopad - prosinec 2006 Ročník XV

Cena 5,- Kč

Výrobek paní Lucie Matouškové spolu s dalšími vánočními dekoracemi si přijďte prohlédnout na Vánoční výstavu v Infocentru do 22.12.2006.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2007 přeje redakce Čerčanského zpravodaje.

Čerčanský zpravodaj 11-12/2006

Vážení spoluobčané, přátelé, už se nám zase blíží konec kalendářního roku. Sotva jsme se stihli probrat z letošní dlouhé zimy, museli jsme čelit nepříjemným záplavám, které citelně zasáhly několik našich čerčanských občanů i majitelů rekreačních objektů a hlavně TJ Slavoj. Škody na obecním majetku byly proti tomu zanedbatelné. Na to, že rok 2006 měl být zejména rokem oslav výročí 650 let od písemné zmínky o Čerčanech, nám příroda způsobila dost nepříjemné „rozptýlení“. Ale zvládli jsme to a zvládli jsme si i oslavit naše výročí sérií společenských akcí rozložených do všech měsíců letošního roku. Doufám, že většina z těchto oslav byla pro Vás nejen příjemnou chvílí, ale i připomínkou důležitosti vztahu každého z nás k naší obci. Nejen jsme slavili, ale i „trochu“ pracovali. Výsledkem je zejména odstranění letitého problému se zásobováním pitnou vodou v oblasti horních Čerčan. Zcela nová technologie instalovaná v armaturní komoře vodojemu, obsahující nejmodernější technické komponenty a řídící software, dává záruku dlouhodobé stability a výkonnosti. Ti z Vás, kteří znali původní zchátralé zařízení v ponuré kobce vodojemu, by novým „salónem“ byli jistě příjemně překvapeni. Dodávku pitné vody do nejvýše položených částí Čerčan pak zajišťuje nový výtlačný řad, vybudovaný od vodojemu do oblasti Bulánka. Obecní rozpočet „unesl“, kromě drobnějších akcí, ještě opravu jedné ulice, mimochodem dlouhodobě ve strašlivém stavu, a sice ulice „Pod Tratí – Jiráskova“. Myslím, že bydlící v této ulici jsou s výsledkem spokojeni. Velký objem práce si vyžádalo zajištění projektové a smluvní přípravy investičních akcí, plánovaných k provedení v roce 2007. Jedná se zejména o rekonstrukci kotelny v objektech základní školy a opravu ulice Sukovy. Tyto stavby pohltí téměř všechny volné a rezervní prostředky obecního rozpočtu r. 2007. Podzim 2006 přinesl obci komunální volby, ve kterých bylo vůlí občanů částečně obměněno zastupitelstvo obce. Patří se srdečně poděkovat nyní již bývalému týmu zastupitelů za poctivou práci v jejich volebním období a nově nastupujícím zastupitelům popřát hodně síly a nadšení. Budou potřebovat i podporu Vás všech, čerčanských občanů. Obci Čerčany a hlavně každému z Vás přeji, abyste mohli být s prací zastupitelstva spokojeni, přeji Vám stálé zdraví, osobní uspokojení ve Vašich zaměstnáních i v domácnostech. Prožijte klidné a radostné Vánoce, naplněné hlavně vzájemnou láskou, a oslavte příjemně příchod Nového roku 2007. I v roce 2007 doufám ve Vaši spolupráci a porozumění. Karel Bárta, starosta

Vážení spoluobčané, Po podzimních volbách se rozbíhá práce obměněného zastupitelstva obce a rady obce. V radě obce jsme se dohodli, že budeme pokračovat v informování o dořešených problémech života naší obce a hlavně o všem, co se v budoucnosti dotkne života občanů. Budeme nadále využívat Čerčanský zpravodaj. V měsíci prosinci nás čeká ještě jedno zasedání zastupitelstva obce, na kterém se budeme zabývat rozpočtem obce. O hlavních stavebních i ostatních akcích v naší obci v návaznosti na rozpočet obce pro rok 2007 budeme referovat v únorovém čísle Čerčanského zpravodaje. Závěrem mi dovolte popřát vám za radu obce úspěšný rok 2007. za radu obce Ing. Jan Tupý

V sobotu 28.10.2006 byl v Husově sboru slavnostně požehnán prapor obce Čerčan (zleva: Karel Bárta starosta obce, Petr Wagner - kazatel CČSH).

Informace k případným dotazům na uzavření prodejny potravin v Sokolské ul. čp. 200 (vedle Pošty Čerčany) Současný nájemce dne 9. října 2006 zažádal Radu obce Čerčany o povolení k pronajímání nebytových prostor dalšímu zájemci. Obecní nebytové prostory jsou pronajímány v zásadě přímým uživatelům, nikoliv zájemcům, kteří by tyto prostory pronajímali dalším osobám nebo organizacím. Pronájem dalším osobám nebo organizacím současnému nájemci Rada obce Čerčany neschválila a doporučila zachování prodeje ve vlastní režii. Současný nájemce se za těchto podmínek (aby zde provozoval prodej potravin sám) rozhodl prodejní činnost ukončit. -2-


Hledáme zájemce o práci na místo referenta Stavebního úřadu Čerčany.

Vzdělání: SŠ (nejlépe tech. - stavebního směru (znalost práce na PC, předpokl. nástup: únor 2007 na dobu určitou 3 roky. Vhodné i pro absolventy VŠ - získání praxe. Informace na tel.: 317 776 311.

Obecní úřad bude ve dnech 27. – 29. 12. 2006 uzavřen.

NEUVĚŘITELNÁ KRÁDEŽ V KULTURNÍM DOMĚ V ČERČANECH Zmizel plechový reliéf ze vstupní haly Kulturního domu v Čerčanech. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Od rána 8. prosince je vstupní hala čerčanského kulturního domu bez díla akademického sochaře Josefa Kříže. Vcelku rozměrnou plastiku (cca 2x1m) – reliéf musel lapka odnést v noci ze 7. na 8. prosinec. Pozoruhodná je cena reliéfu – tu si v roce 1976 tehdejší DÍLO – podnik fondu výtvarných umění cenil na 95.000,- Kč! To byla v roce 1976 opravdu velmi slušná sumička. Plastiku si určitě do obýváku nikdo nepověsí a tak je nejpravděpodobnější, že za ni zlodějíček v některých sběrných surovinách vyinkasuje ne víc než dvě, tři stovky. Dle našeho názoru je to v každém případě ztráta. Možná ani ne tak umělecká, ale spíše jako dokumentu doby. Ta plastika, ať už jsme ji vnímali pozitivně nebo naopak, o jejích uměleckých kvalitách jsme mohli lehce zapochybovat, už k čerčanskému kulturnímu domu prostě patřila... -ou-

ZMĚNA SVOZU TKO

V sobotu dne 23. 12. 2006 bude proveden svoz TKO namísto pondělí 25.12.2006. V sobotu dne 30.12. 2006 bude proveden svoz TKO namísto pondělí 1.1.2007. Oznámení o změně data svozu se týká pouze Čerčan (netýká se Vysoké Lhoty a Nového Městečka).

TŘÍDĚNÍ ODPADŮ

Upozornění na změnu v ukládání tříděných odpadů: Dle sdělení zástupce společnosti ASP Říčany, která v naší obci provádí svoz tříděných odpadů, bude od 1.1.2007 možné odkládat do nádob na plastové obaly (žlutý kontejner) nově také NÁPOJOVÉ KARTONY (TETRAPACK – obaly na mléko, víno, ovocné extrakty a pod. ). Opakovaně žádáme občany, aby při třídění odpadů ukládali do kontejnerů na separovaný odpad pouze materiály, které tam náleží, tj. plasty (nově tetrapacky), sklo nebo papír. V případě, že v kontejneru je uložený opad, pro který není určen - společnost, která svoz provádí, kontejner nevyprázdní a obec musí jeho vyprázdnění a vytřídění provést na vlastní náklady. Totéž se týká i kontejnerů na komunální odpad. Do nádob na komunální odpad nepatří zemina, větve, organický odpad, pneumatiky, části nábytku, koberce, PVC, stavební suť apod. Připomínáme, že pro uložení objemných a nebezpečných odpadů slouží občanům Čerčan a vlastníkům rekreačních nemovitostí v k.ú. Čerčany, kteří mají uhrazený poplatek za odpady, sběrný dvůr u ČOV. (sběrný dvůr bude v průběhu roku 2007 přestěhován přímo do areálu ČOV.) Provozní doba sběrného dvora je pro zimní období (tj. od listopadu do konce března) v sobotu od 10.00 - 12.00 hod. Pro ukládání zeminy a stavební suti slouží skládka Přibyšice (za Benešovem – směr Konopiště, Neveklov) po dohodě s TS Benešov – tel. 317723311. Poplatky za odpady na rok 2007 bude možné uhradit v pokladně OÚ Čerčany od 10.1.2007 do 31.3.2007 v úředních dnech, tj. pondělí a středa od 8:00 -12:00 a od 13:00 – 17:00 hod., nebo je možné zasílat platby převodem na účet č. 320 039 369/0800. Do zprávy pro příjemce uvede plátce jméno a adresu objektu, VS – 1337, specifický symbol – uvede se č.p. domu. František Pešata

ZKLIDŇOVÁNÍ DOPRAVY V ČERČANECH ANEB DOPRAVNÍ ZNAČENÍ A RADAR V OBCI Dopravní značení v Čerčanech

Obci Čerčany se podařilo zapojit v roce 2006 do projektu na obnovu a doplnění dopravního značení v obci spolu s mikroregionem Malé Posázaví v rámci žádosti o dotaci z Programu obnovy venkova na rok 2006 (neboť samotná obec je na tento druh dotací již příliš velká, a nemohla by sama žádat). Přes Malé Posázaví jsme získali na základě smlouvy se Středočeským krajem o dotaci na dopravní značení částku 75 467,66 Kč, pro obec Čerčany činí spoluúčast na projektu 50 311,77 Kč. V projektu byla navržena jak výměna vybraných značek, tak doplnění nových. Šlo především o nutnost vyměnit v souvislosti s novou dopravní legislativou týkající se povinnosti nahradit staré, nevyhovující, neodrazivé značky za značky nové, vyhovující, odrazivé. Jelikož bychom na území obce potřebovali vyměnit mnoho těchto starých značek, ale finanční prostředky jsou samozřejmě omezené, bylo navrženo dílčí řešení, po etapách. V této etapě to byly především značky upravující přednost v místech, kde -3-


navazují místní komunikace (ve správě obce) na komunikace krajské (ve správě SÚS Benešov, což jsou de facto všechny hlavní silnice v obci). Ukázkovým případem byl např. orezlý trojúhelník přibitý na telegrafním sloupu v křižovatce Družstevní – Sokolská u ZŠ. Zde tedy proběhla nutná výměna. Dalším postupem mohla být výměna dalších starých značek upravujících přednost uvnitř uličních sítí v obci, nebo jít cestou zklidňování za pomoci zóny s daným režimem přednosti. Toto se podařilo realizovat v horních Čerčanech; je projednána a vyznačena zóna s max. rychlostí 30 km/h a s předností zprava. Toto opatření je na všech možných vjezdech do zóny vymezené ulicí Masarykovou, Nádražní, Sokolskou, Plzákovou a Ke Křížku již od října tohoto roku. Na nové značení samozřejmě muselo navazovat odstranění původních značek upravujících přednost, proto se prosím nedivte, že právě v blízkosti vašeho bydliště třeba některé značky zmizely. Proto prosím respektujte ustanovení rychlosti i přednosti zprava, ať to nemusí řešit policie…

Radar u základní školy

Dlouhé jsou diskuse okolo dopravní situace před základní školou. Mají své zastánce i odpůrce. Podle některých se před školou jezdí rychle, podle jiných nikoliv, podle někoho jsou největším zlem pro bezpečnost dětí nedisciplinovaní řidiči a řidičky, kteří dovážejí děti ke škole a chovají se v časovém stresu bezohledně… Pro posílení korektních informací o reálném dopravním stavu před školou se podařilo (díky dobrým vztahům s Dopravním inspektorátem Policie ČR) zapojit obec do programu Centra dopravního výzkumu Brno pro snižování dopravních rizik v lokalitách u základních škol a do obce jsme získali na jeden měsíc k bezplatnému zapůjčení radar s indikační tabulí pro zobrazování rychlosti projíždějících vozidel v měřeném úseku komunikace. Z výsledků měření bude pro obec patrné, jaký je reálný dopravní stav před ZŠ (bez měřidla) a jaké je chování řidičů v návaznosti na zobrazenou rychlost. Již v průběhu prvních týdnů užívání radaru bylo evidentní, že je patrný vliv na snížení rychlosti projíždějících řidičů před školou. A tak se stalo, že ještě než skončilo volební období minulého zastupitelstva, na posledním veřejném zasedání zastupitelstva obce bylo stanoveno, aby byla prověřena možnost finanční rezervy v rozpočtu obce a v kladném případě, aby se pořídil nákup radaru k trvalému umístění u školy. Což se stalo a radarové zařízení je zde trvale nainstalováno, sleduje průjezdy vozidel, jejich směr a rychlost v reálném čase. Takto získaná data jsou předávána k vyhodnocení a statistickému zpracování, aby s nimi mohla obec např. lépe argumentovat pro další zlepšování a zklidňování dopravy v Čerčanech. Také je výhledově možné třeba po určité době či po vyřešení krizové lokality radar přesunout a nainstalovat jinde (v Čerčanech by stály za zmínku minimálně 2 další lokality k řešení: křižovatka Sukova – Zahradní (u mostu nedaleko ZUŠ) a na silnici II/109 – ulici Masarykově (silnice do Přestavlk), kde je navíc efekt silnice ve sklonu). Radar se tak, doufáme, stane pro obec platným pomocníkem na nesnadné cestě ke zklidňování dopravy v obci a k ohleduplnému silničnímu chování řidičů. Ing. Jana Tywoniaková (místostarostka v minulém ZO)

POLICIE INFORMUJE POUŽÍVÁNÍ PYROTECHNIKY MÁ SVÁ PRAVIDLA

Blíží se konec roku a mnozí občané nakupují zábavnou pyrotechniku, která se v posledních letech stala velmi populární. Silvestrovské veselí je již tradičně spojeno s používáním nejrůznějších dělbuchů, petard, světlic, dýmovnic a dalších předmětů. Neopatrná manipulace s nimi však může způsobit vážná zranění, která jsou často doprovázena trvalými následky. Ti, kteří si tuto pyrotechniku zakoupí, by při manipulaci s ní měli dodržovat určitá pravidla: * zábavnou pyrotechniku kupovat ve stálých prodejnách, nikoli u stánků na tržištích, i když zboží u stánků splňuje všechny podmínky k prodeji, vlhkost a mráz ho může poškodit a znehodnotit * nekupovat zboží, na kterém chybí návod v českém jazyce, označení výrobce či dovozce, označení třídy nebezpečnosti, číslo povolení k prodeji a datum použitelnosti * při používání se vždy pečlivě řídit návodem * s pyrotechnikou manipulovat zásadně na volném prostranství a nemířit na sebe ani na druhé * odpalovat by ji měl střízlivý člověk * v žádném případě nepoužívat podomácku vyrobené různé pyrotechnické předměty * kupované výrobky se nesnažit doma ještě vylepšit, riziko úrazu je příliš velké * pyrotechniku nesvěřovat do rukou dětem, nebezpečnější výrobky uskladnit tak, aby se k nim nedostaly * zakázat dětem na Nový rok sbírat nevybuchlé petardy * lidé by měli být také ohleduplní k našim zvířecím miláčkům, psi a kočky mají totiž mnohem citlivější sluch než lidé a při nadměrném hluku trpí * občané by si měli zjistit, zda v jejich obci není prodej a používání pyrotechniky omezen obecní vyhláškou

POZOR NA KAPSÁŘE !

Nadešel čas nákupu vánočních dárků. Kapsářům a zlodějům začínají zlaté časy. Každoročně v tomto období policisté prošetřují případy krádeží kabelek, peněženek, dokladů či mobilních telefonů. Člověk může být okraden kdekoli. Na ulici, v autobusu, v obchodě, na tržnici či v supermarketu. Kapsáři například využívají momentu, kdy je nakupující zaujat vybíráním zboží a nevěnuje náležitou pozornost své kabelce či nákupní tašce. Ve svém počínání jsou rychlí a šikovní. Stačí jim jen pár vteřin k tomu, aby člověka okradli. Že jejich drzost nezná mezí, o tom svědčí i některé případy, které policisté vyšetřují. 10. listopadu šetřili hned dva. V dopoledních hodinách přišla o kabelku v obchodním domě Kaufland v Benešově osmačtyřicetiletá žena. U pultu si vybírala maso. Kabelku jí někdo odcizil i přesto, že ji měla pověšenou na rameni. Kromě ní přišla ještě o peníze, doklady a platební kartu. Škodu vyčíslila na 3.650 korun. V odpoledních hodinách pak byli policisté přivolaní do prodejny na benešovském náměstí -4-


T. G. Masaryka. Pětatřicetiletá žena si při vybírání zboží kabelku odložila a nechala ji chvíli bez dozoru. Později zjistila, že v ní chybí peněženka s penězi, občanský průkaz a platební karta. Vše v hodnotě 800 korun. Podobný případ policisté řešili již počátkem měsíce listopadu v obchodním domě Hvězda, v prodejně Plus v Benešově. Okradena tam byla osmasedmdesátiletá žena z Čerčan. V kapse bundy měla uloženou peněženku s penězi a doklady. Tu ji někdo odcizil, aniž by si něčeho podezřelého všimla. Jednáním pachatele jí vznikla škoda za 2.400 korun. Proto, pokud člověk nechce být okraden, měl by dodržovat určité zásady. Sobě, svému okolí a zavazadlům věnovat náležitou pozornost. Nákupní tašky a kabelky by neměl odkládat do nákupního vozíku. Kabelky pověšené přes rameno by ženy měly nosit vždy uzavřené, těsně u těla, s rukou na zapínání. Vhodnější jsou zavazadla se složitějším způsobem uzavírání. Zloději se tím ztíží provedení krádeže nebo ho to od jeho úmyslu může odradit. Pánové by v žádném případě neměli nosit peněženky v zadních kapsách kalhot. Peníze, doklady a další cenné věci není vhodné ukládat do zadních kapes batůžků. Tato místa totiž majitel zavazadla nemá dostatečně pod kontrolou. Rovněž tak není dobré nosit u sebe zbytečně velkou finanční hotovost. Postačí jen nutná suma peněz. Pokud dojde k odcizení kreditní karty, šekové knížky či sporožirové karty, je nezbytné o tom co nejdříve informovat pobočku spořitelny nebo banky a doklady zablokovat. Lidé by neměli zapomínat ani na své mobilní telefony. I ty se stávají terčem zlodějů. Rovněž tak při rozměňování peněz by měl být člověk velmi opatrný. Špatné zkušenosti mají i některé prodavačky. Ve snaze zákazníkovi pomoci a rozměnit mu peníze nakonec zjistily, že jím byly ve skutečnosti okradeny. Každý okradený člověk prožívá velké zklamání. Proto nedávejme zlodějům šanci. por. Zuzana Stránská

NEČEKANÁ NÁVŠTĚVA Kdyby se mě někdo ptal, jaký byl letošní podzim u nás na faře, asi bych se trochu ošíval, nevěda, čím začít dřív. Abyste mi rozuměli – já podzim v Čerčanech fakt miluju. Stromy okolo kostela se nádherně vybarví a pohled do údolí (třeba ráno, když se dole převaluje mlha) se mi za ty tři roky ani náhodou neomrzel. Jenomže letos aby si člověk všímal spíš otravně praktických věcí. Během takzvaného „dušičkového týdne“, kdy je kostel otevřen téměř permanentně, aby mohl každý zajít zavzpomínat na své zemřelé příbuzné, si někdo zašel ne do kolumbária, ale do kasičky pro peníze, pak se zastavil na faře a „vypůjčil si“ odtud ještě motorovou pilu, nějaká CD a discmana. Zmizení pily mě pěkně namíchlo (a to nejen proto, že se mě někdo evidentně snaží donutit, abych začal posilovat a pořezal si dřevo na letošek ručně). Vypaření discmana ještě o něco víc - kdo mě zná, ví, že bez muziky nevydržím. Ale nedalo se nic dělat. „Návštěva“ si posloužila tím, co se jí líbilo. Jaké štěstí, že sbor ani já nejsme bohatí – možná by si toho odnesla mnohem víc. Člověk se v takovou chvíli neubrání intenzivním myšlenkám na dvoumetrovou zeď kolem fary, na bytelné mříže v oknech, dva pitbully, elektronický alarm a vodní příkop s dravými rybami. Jenomže pak se přiblížil advent a mě zase došlo, že v tomto období církevního roku jde taky o nečekanou návštěvu… Boží syn, malé děcko neočekávaně a zvláštním způsobem přichází na tento svět. Já vím, svatá rodina na dveře jen klepe, nevkrádá se dovnitř a neodnáší si pytel s lupem. Dokonce je tak neasertivní a pokorná, že končí ve stáji u hospodářských zvířat. Ale možná, když se bude moje mysl příliš zaobírat těmi zdmi, příkopy a mřížemi, zapomene pustit dovnitř Někoho, kdo by vejít měl. A na to bych si rád dal pozor, což radím i vám. Možná závidím těm, kdo mají dobře oplocený pozemek, ale rozhodně ne těm, který spolu se svým domem důkladně oplotili i svoje srdce, svůj volný čas, svůj soukromý život, svůj vztah k Bohu i k bližnímu. To je strašná škoda. Některé důležité návštěvy jsou totiž taky nečekané. Petr Wagner, kazatel CČSH Čerčany

OHLASY NA KNIHU „ČERČANY 1356 - 2006“ Kniha „Čerčany 1356 - 2006“ vyšla v září letošního roku u příležitosti hlavních oslav 650 let od první písemné zmínky o obci. Vzbudila vlnu ohlasů. Z důvodu zachování objektivity uveřejňujeme všechny ohlasy, které přišly k datu uzávěrky tohoto čísla a byly určeny ke zveřejnění. Myslíme si, že jsme nechali dostatečný časový prostor pro to, aby se ti, kdo chtějí, vyjádřili. Těmito příspěvky občanů končíme diskuzi o knize „Čerčany 1356-2006“.

Místo recenze

Na zářijových oslavách jsme si koupili knihu Čerčany 1356 - 2006; knížka je napohled velice vyvedená. Pěkné i praktické (v případě nehody můžete svůj výtisk i omýt) lamino, vazba sladěná s tiskem, vkusný zlom. Výroba knížky také stála dost peněz. – Zkusili jsme ji ovšem nejen obdivovat, ale také přečíst: jsou v ní pasáže plné zajímavých informací a zároveň pěkně i srozumitelně napsané. A jsou v ní bohužel i četné pasáže, o nichž se mnoho pochvalných slov napsat nedá. Dobře chápeme, co knížka má v základním plánu: ohlédnutí, zamyšlení, trochu víceméně oprávněné hrdosti. Zrovna tak dobře chápeme, že knížka i v té podobě, ve které spatřila světlo světa, stála krom peněz i mnoho nehonorovaného a úctyhodného úsilí. – Hůře však chápeme, proč to úsilí přišlo nazmar; proč z knížky dnes nemůžeme mít jen radost; proč je v ní tolik stylistických i gramatických selhání. Proč ke konečné její redakci nebyli přizváni spoluobčané, o jejichž svrchované jazykové i stylistické vybavenosti se v obci ví?! Podobný problém publikace tohoto typu ohrožuje vždycky: mnozí autoři předpokládají, že napsat stránku dá takovou práci jako si ji přečíst a že k oběma činnostem, tedy ke čtení i ke psaní, je zapotřebí zhruba stejného vybavení. Lidé této ražby bývají navíc přesvědčeni, že to, co oni sami nevědí nebo neumí, svět nepotřebuje. Není to pravda. Otevřeme knihu na straně sedm a hned čteme: “S okolními obcemi jsou Čerčany spojeny silnicemi, některé i železnicí, což pro ně znamená možnost využívat čerčanské instituce...” Slyšíme, -5-


že něco není v pořádku; ono je Čerčan víc, když některé i železnicí? Přesně pro tuto hloupou otázku je publikovaná věta vhodná. Přijali bychom “Okolní obce jsou s Čerčany spojeny silnicemi, některé i železnicí”, nebo “S okolními obcemi jsou Čerčany spojeny silnicemi, s některými i železnicí”. – “Hlavní tratí, tzv. IV. železniční koridor, je trať Praha – České Budějovice...” je také hrůza; přístavek (ten koridor) musí stát až za větným členem, který rozvíjí, takže je nutné: “Hlavní tratí je trať Praha – České Budějovice, tzv. IV. železniční koridor,” (místo čárek bych spíš doporučil závorky). Jinak se čtenář zarazí nebo rovnou ošklíbá. “Byl zde historický a poměrně používaný brod...” Tady bez mučení přiznejme, že nevíme, co ve zvoleném kontextu pohledává slovo “historický”; rádi se necháme poučit. Než k poučení dojde, navrhneme pro totéž sdělení jednoduchou variantu: “Odedávna tu byl brod, poměrně používaný...” a své pocity nad spojením “poměrně používaný brod” raději ventilovat nebudeme. – Když si čtenář dá práci, nakonec napsanému nějak porozumí, ale je to tak trochu, jako když přinesete domů nákup a on se vám nelíbí: maso není vyloženě čerstvé, mezi bramborami je pár nahnilých… I čeština může smrdět, přátelé! Věděli jste to? Všechny tyto krásy lze opravdu najít hned na straně sedm. Takže dál jen namátkou: na straně šedesát jedna “... řádka zajímavých staveb pro oko milovníka architektury...” Co znamená, když se řekne “zajímavá stavba pro oko milovníka”? Zní to zase hrozně. Je asi míněna “stavba zajímavá pro oko milovníka”, a my se ptáme: proč to není napsané tak, jak to bylo myšlené? Volnější slovosled našeho rodného jazyka umožňuje formulace dostatečně jemně odstíněné. – Na straně šedesát dva “lze ještě spatřit skromný, až romanticky opuštěný, domeček č.p. 5...” Když chceme přívlastek od řídícího členu oddělit čárkami, musíme jej umístit za ten člen; už jsme to dnes probírali. A nad přívlastkem “romanticky opuštěný” si zase říkáme, že blábol nezná hranic. Se skřípěním zubů bychom přijali “romanticky osamělý”. – Kdo je, proboha, “ideový příznivec obce Čerčan” (strana šedesát pět)? Je to zřejmě člověk, který s Čerčany souhlasí především v jejich idejích, a tady zase žádáme vysvětlení: které vy jste, ideje čerčanské? – V těchto pasážích je knížka vysloveně odbytá: doslova na každé stránce by korektorova tužka dostala příležitost k zásahu. Má vůbec smysl pokračovat dál? Ještě snad posměšek do vlastních řad: zatrhli jsme si původně i “schvácenou kozu” (strana sedmdesát osm), a neměli jsme pravdu; Pravidla připouštějí kozu “zchvácenou” i “schvácenou”, takže proč o tom mluvíme? Protože zmýlit se nebo nevědět něco přesně může každý. Ale každý také může zvednout zadek ze židle a jít se do těch Pravidel podívat. – Zatelefonovali jsme do nakladatelství, které knížku vydalo, a řekli: “Hoši a děvčata, vy přece máte určité jméno a chcete vypadat seriózně; jak jste mohli takové věci pustit?” A hoši i děvčata odpovídali: “O problému víme a moc nás trápil; ale při šibeničním termínu, který jsme na vyřízení objednávky měli, jsme zkrátka nestihli udělat víc.” Opravdu se práce okolo knížky nedaly organizovat s větším rozmyslem? – Pokud knížka někde selhává v takříkajíc věcné správnosti, mějme na paměti, že historie je beztak většinou “děj, který se nikdy nestal, zapsaný člověkem, který u toho nebyl”. Tady je prominutí, o něž nás žádají autoři v Doslovu, bianco uděleno. Doufáme však, že nejsme žádáni o shovívavost ke šlendriánu slovesnému; autoři na sebe vzali jakési břemeno, a jestli břemeno neunesli, je správné to o nich nahlas říct. Jak bychom asi v běžném životě naložili s řemeslníkem, kdyby skrz novou střechu na několika místech teklo, on by nám s milým úsměvem řekl: “To víte, pokaždé se všechno nepovede…” a zároveň položil na stůl fakturu? Jak bychom naložili s číšníkem, který by donesl jídlo a řekl: “Asi vám to nebude chutnat; tak promiňte...”? Už v duchu slyším obvyklé námitky: že “vlastně o nic nejde”, že “jazyk primárně slouží k dorozumění” a že “jsou to nakonec jenom slova”. Tímto přístupem i lidé velice schopní a inteligentní pomáhají vytvářet dnešní klima, ve kterém slova opravdu nic neznamenají, sama o sobě také za nic nestojí a po jinak milých a pěkných knížkách se nerušeně rozlézá Nevzdělanost i její rodný bratr Žvást. Jeden žvást mě rozzuřil velmi: na straně čtyřicet šest se praví, že roku 1993 “došlo k demokratickému rozdělení Československa”. Nemíním tady upozorňovat na fakt, že k rozdělení “došlo” v roce předchozím a od roku 1993 rozdělení pouze platilo; ale když už tomu rozdělení musí autorka dávat nějaké přívlastky, co znamená přívlastek “demokratický”? Je tím snad neobratně učiněn pokus tvrdit nám, že rozdělení vzešlo “z vůle lidu” a že ta “vůle” byla předem zkoumána? Všichni si přece pamatujeme něco úplně jiného! – Ale možná jde opravdu zase jen o nějaký přibližný blábol, nad kterým se nepřemýšlí; který se prostě kydne na papír, protože papír snese všecko. Je nás víc, kteří máme nad knížkou rozporuplné pocity. Na druhou stranu uznáváme, že lidí s podobnými nároky postupně ubývá, takže je možné brát na nás čím dál menší zřetel. Za nějaký čas vymřeme úplně; pořád je nač se těšit, přátelé! – V dřívějších dobách, když si nějaká inspirovaná parta usmyslela projekt (třeba zrovna knižní), ptala se napřed sama sebe: “Budeme to umět?” Dnes se podobná parta ptá především, zda na to bude mít, a má na mysli peníze. Je to posun správným směrem? Je pěkná dřina naučit se vyjadřování, které není založeno na frázi, a češtině správné i pěkné. Je to zrovna taková dřina jako přiučit se dovednostem manuálním, a my, kteří máme k manuálním dovednostem daleko, nezazlíváme nikomu, když má právě tak daleko ke správné a pěkné češtině. Ale v okamžiku, kdy se rozhodneme něco napsat a napsané publikovat, na určitou úroveň příslušné schopnosti přece dostat musíme! Jinak budeme jen za burany, kteří na to v peněžence mají. Obec sehnala a na výrobu knížky vydala hromadu peněz. Pak ji prodávala a možná stále prodává za cenu pro čtenáře velmi výhodnou. Ne každý čtenář má však právě tyto priority; ušetřené stokoruny stejně nakonec utratíme, většinou za hlouposti, zatímco knížka tady zůstane. Nejen jako ohlédnutí za naší minulostí, ale i jako svědectví o naší přítomnosti. Kdo si za čas vzpomene, kolik stála? – Ale citované i necitované nesmysly budou z jejích stránek křičet pořád. Slušný autor (ne že by jich po vlastech běhalo nějak moc) funguje zhruba takto: ani kdybychom ho natáhli na mučidla, nevzpomene si, za kolik se která z jeho knížek prodávala; prostě ho to nebere. Ovšem jakákoli, třeba i mikroskopická hloupost, kterou při korekturách v textech zapomněl opravit, mu zkazí náladu na celý den, kdykoli si na ni vzpomene... Kdyby to tak autorům knížek pokaždé někdo řekl včas! Michal Matoušek -6-


Vážený pane Matoušku,

my se spolu osobně neznáme, tak dovolte, abych se Vám představil. Jmenuji se Miloslav Musil, jsem členem autorského kolektivu, který spáchal tu "hrůzu" - publikaci "Čerčany 1356-2006" - a mám několik poznámek k Vašemu kritickému článku v Čerčanském zpravodaji. Nejdříve bych se Vás chtěl zeptat: kdepak jste se ukrýval, když se formoval autorský kolektiv a horko-těžko se hledali lidé, ochotní jít do toho a nést vlastní kůži na trh? Proč jste nepřišel a neřekl: "Hoši a děvčata v autorském kolektivu, umím výjimečně dobře česky, mohu pomoci například s korekturami - jsem tady a hlásím se do práce!?" A hoši a děvčata by Vás uvítali s otevřenou náručí, protože právě korektury rukopisů byly největší bolestí - časový tlak se na nich nutně trochu podepsal. Kritizovat se dá různými způsoby - od kritiky bez posmívání a zesměšňování, kritiky s určitým nadhledem a s viditelnou snahou pomoci dobré věci, až po kritiku, hemžící se posměšky a bulvárními výrazy, jako například "hrůza", "blábol", "žvást", "se skřípěním zubů", "šlendrián", "obrovské zklamání", "burani" a tak podobně. Bulvární způsob je ovšem přitažlivější pro čtenáře i pro kritika; kritik, ačkoliv sám nevytvořil nic, může hlasitě a bombasticky zveličit třeba i jen drobné chyby, pohanět práci druhých a možná si přitom tak trochu vyřídit osobní účty. A čtenář si obdivně povzdechne: "Ten jim to panečku natřel!" Aby nedošlo k omylu - i my v autorském kolektivu samozřejmě vidíme různé nedostatky, které na nás z knížky volají o opravu, ať už gramatickou, obsahovou či stylistickou - nebo o lepší uspořádání textů či zařazení dalších statí. Některé chyby vznikly i při počítačovém zpracování textů v redakci vydavatelství (např. při lámání do odstavců a sloupků, a tím i při rozdělování slov). Za tyto závady se čtenářům velice omlouváme. Myslím ale, že kniha nemůže být dokonalá nikdy, vždy bude možné něco napsat lépe. Už také i proto, že každý čtenář si do ní promítne své vlastní představy, jak by měla vypadat. Přesto Vaši kritiku bereme vážně a pro případné další vydání vítáme Váš návrh pozvat ke spolupráci někoho, kdo češtinu dokonale zná a dá všechno do pořádku ( i když to není pro nás myšlenka nová - některé části knihy takovou korekturou prošly). A tak Vás tedy z pověření redakční rady publikace zvu a prosím Vás o provedení korektury pro případné další, opravené vydání. Knihu jste si koupil, potřebné vědomosti máte také, takže máte vlastně vše, co k tomu potřebujete. Budeme se těšit. Bohužel Vám ale nemohu slíbit, že na tom vyděláte "balík" - ani autoři příspěvků nepožadovali žádné autorské honoráře nebo dividendy. A nejen to, většinou si hradili z vlastní kapsy i výdaje za jízdenky, za benzin, za internet, za papíry pro osobní tiskárny, za diskety nebo CD disky apod. Tady Váš zdroj informací poněkud pokulhává. Diplomaticky řečeno: v této souvislosti by se "o správnosti Vašich informací dalo s úspěchem pochybovat". Ještě v něčem s Vámi musím souhlasit. Také jsme se totiž - dost naivně - domnívali, že redakce vydavatelství je instituce, kde každý rukopis, určený k vydání, pečlivě prohlédnou a nepustí dál žádnou gramatickou, nebo u lepších redakcí ani stylistickou chybu. Bohužel teď už víme, že to nemusí být vždy pravda. Na omluvu redaktorů vydavatelství ale musím uznat, že jsme jim z různých důvodů (viz "Otevřený dopis..." v Čerčanském zpravodaji č. 7-8) nevytvořili zrovna výborné podmínky pro klidnou a pečlivou práci. Chtěl bych věřit tomu, že jste Vaši kritiku myslel dobře - jen ji neumíte dát najevo vhodným způsobem. Ale třeba se to ještě naučíte. Na závěr bych Vám chtěl doporučit, abyste tu knihu raději nečetl "se skřípěním zubů" - brzy byste totiž potřeboval zubní protézu a to není, jak Vám mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, nic zvlášť příjemného. A potom - jen si to představte: bezzubý kritik...!? S pozdravem Miloslav Musil

Vážení čtenáři!

Otvírám knihu „Čerčany 1356-2006“. Pročítám velmi zajímavé články. Některé úryvky se pro mne stávají magnetem. V duchu rozmlouvám s redakčním kolektivem a s těmi, kteří napsali různé příspěvky. Děkuji panu Mgr. M. Nešutovi za krásný nadčasový znak obce, děkuji všem, kteří se podíleli na sepsání této knihy. Připomínají mi výtvarníky, kteří sestavovali mozaiku z kousků různobarevných kamenů, mramoru i z jiných materiálů. Skládali je do obrazů. V pozdní době římské byly mozaiky zdobeny i drahokamy. V raně křesťanském a byzantském umění se začaly krášlit zlatými destičkami (plátkovým zlatem). Vážení čtenáři, doplňte tuto mozaiku drahokamy a zlatými destičkami! - Poklaďte svým perem krásné Posázaví! Mgr. Vlasta Apltauerová Při čtení knížky o Čerčanech, kde jsem se narodila, se mi vybavilo moje dětství a mládí. Bylo to pro mne milé vzpomínání na řeku, všechna známá místa, dětské hry, procházky a události. Můj domov je v Příbrami, ale moje kořeny zůstaly v Čerčanech. Kniha mne svým obsahem překvapila. Plně si uvědomuji, kolik mravenčí práce dalo autorům vyhledávání všech podkladů. Děkuji jim za trpělivost, vytrvalost a volný čas, který přípravě knížky věnovali. Z jejich záslužné práce vzniklo hezké, obsáhlé a milé čtení o Čerčanech doby minulé, které potěší nejen všechny pamětníky, ale má velký význam i pro současné obyvatele Čerčan a také pro budoucnost. -7-


Při vzpomínání jsem prohlížela staré album fotografií a objevila v něm dnes již historický obrázek obchodu a domu mých rodičů (čp. 70 v Masarykově ulici), tak jak vypadal v roce 1932 (viz obr. na předchozí straně). V oplocení současného domu je dosud zachována pamětní deska spisovatele a novináře Karla Půlpána. Historický obrázek je přes své stáří tak pěkný, že jsem se rozhodla poslat ho jako pozdrav a vzpomínku všem bývalým spoluobčanům z horních Čerčan. Jana Adamová, roz. Geislerová, Příbram

Ohlas na publikaci

Z Českých Budějovic přišel od paní Miluše Tesařové, roz. Klimešové, čerčanské rodačky, tento telefonický vzkaz: "Knihu o Čerčanech jsem už přečetla třikrát a nemohu se od ní odtrhnout. Když je mi těžko na duši, otevřu ji, čtu a vzpomínám. Na Čerčany nemůžu zapomenout. Díky!" Miluše Tesařová, České Budějovice Dopisy k publikaci "Čerčany" chodí nejen redakci knížky, ale i autorům některých statí. Toto je dopis, který dostala Nina Musilová, členka redakční rady, ke zmínce o rodině Moravcových v příspěvku paní Ing. Jany Tywoniakové na str. 251:

Milá Nino,

moc jsem toho nového o rodině Moravcových nezjistila, ale co vím, to Ti píši. Moravcovi neměli v Čerčanech žádný majetek - myslím tím dům nebo byt - a jezdili sem pouze na návštěvu ke svým známým rodinám Poubových a Kovářů. Josef Kovář - můj otec - sloužil na dráze a tak se poznal s panem Moravcem, který bydlel v Praze a pracoval jako přednosta stanice v Říčanech. Rovněž pan Pouba byl jejich známý ze služby u ČSD. Moravcovi měli dva syny: Mirka a Vlastíka (Aťu). Mirek emigroval do Anglie, kde sloužil u letectva zde možná byl začátek kontaktu parašutistů, připravujících atentát na Reinharda Heydricha, s Moravcovými v Praze, kteří je v době před atentátem ukrývali. Moravcovi se stýkali a přátelili s Poubovými - jejich dcera Hanička Poubová přišla jednou k Moravcovým na návštěvu a ti ji ani nepustili dovnitř, aby neviděla parašutisty, kteří tam právě připravovali bombu (a zničili při tom dokonce povlečení postele). Mladší syn Aťa pak nosil po atentátu do krypty pravoslavného kostela v Resslově ulici parašutistům jídlo. K prozrazení úkrytu byl pak donucen gestapem drastickým způsobem, když mu ukázali useknutou hlavu jeho matky, paní Moravcové. Tato skutečnost nebyla dlouho známa, teprve nedávno ji zveřejnil Ivan Stehlík, historik, syn spisovatele Ladislava Stehlíka, který do Čerčan jezdil na rodinnou chatu. (Ivan Stehlík napsal i knihu o Lidicích.) Lituji, ale víc už opravdu nevím. Eva Kottová - Kovářová, Benešov

Vážená paní Frídová,

reaguji na Vaši výzvu v posledním čísle Čerčanského zpravodaje k napsání "Kam nejdále, případně nejvýše se publikace o Čerčanech dostala", a sděluji Vám, že dva výtisky této knihy jsou už na Slovensku. Není to sice příliš daleko, ale zůstávají tam trvale. Jeden je v Bratislavě v rodině Mirka a Věry Vitáčkových. Doložit fotografií to nemohu. Snad postačí ocitování z dopisu mé sestry: "Mirek právě pročítá ty Čerčany. Jsem Ti moc vděčna a moc Ti děkujeme oba. Vzpomínáme, opakujeme si, objevujeme zapomenuté - prostě je to moc pěkné, zajímavé, milé..." Že kniha nezůstane jenom v rukou těchto dvou, ale přečte si ji určitě jejich dcera, která tu jako dítě často bývala u babičky a má k Čerčanům stále vřelý vztah, i známí z řad Čechů, žijících v Bratislavě, to je samozřejmé. Druhá publikace je v Ružomberoku. Tu jsem obstarala a předala čerčanské rodačce Jarče Kubelkové, roz. Šmejkalové. Jezdí vždy na přelomu října a listopadu ke své dceři do Mirošovic. V Čerčanech má řadu známých, a tak sem zajíždí. Byla i 28.10. ve sboru na požehnání praporu. Líbilo se jí to, ale velmi kriticky se vyjádřila k malé účasti Čerčaňáků. Z knihy měla velkou radost a ještě večer před svým odjezdem do Ružomberoku mi telefonovala, jak se jí kniha líbí a jak bylo moudré rozhodnutí pojmout její zpracování ne jako pouhý výčet historických dat, ale jako osobní prožitky a vzpomínky pamětníků i pohledy na současné dění. Tak vidíte, paní Frídová, "Čerčany" jsou známé a čtené i na Slovensku. Pokud jde o mne, tak já jsem knihu prolítla - či jak se říká zhltla - hned po jejím zakoupení a teď ji čtu důkladně a soustředěně a porovnávám své vzpomínky s tím, co napsali autoři. Stále více si vážím jejich práce a vůbec nápadu takovou publikaci vydat, příspěvky nashromáždit, vytřídit a především lidi pro takovouto práci získat a zaujmout. A tak vřelé díky celé redakční radě! Také zvláště za to, jaký styl pro zpracování zvolila. Díky za doslov kolektivu autorů a zakončení knihy citováním krásného poselství prvního čerčanského kronikáře, vzácného člověka, pana řídícího Hataše, který nezapomenutelně ovlivnil první léta školní docházky nás, dosud žijících pamětníků. S pozdravem Jarmila Fatková

Ohlas na publikaci

Od mého přítele jsem dostal knihu "Čerčany", vydanou k 650. výročí první zmínky o obci. Postupně, jak jsem četl stránku za stránkou, vracel jsem se víc a víc do doby svého mládí, které jsem prožil právě v Čerčanech. Kniha mi v jednotlivých kapitolách připomíná množství událostí, na které nelze ani v mém pokročilém věku zapomenout. Každé jméno, každý obrázek je tak trochu spojen i s mými zážitky. Když se mluví o konci války, i já jsem zažil na nádraží odstraňování tabulí s německým označením stanice "Tschertschan", při kterém na mně důstojník SS vytáhl pistoli. Naštěstí ho zadrželi lidé ze stojícího vlaku. A do dnešního dne je -8-


možná ještě někde ve dveřích na balkoně Pařízkovy vily zarytá kulka, kterou na mě v posledních dnech války vypálil německý voják. Když čtu o čerčanských živnostnících, mezi něž patřil i můj otec, u každého z nich se mi vybaví chvíle, strávené v jejich obchodě či dílně. Byli to lidé, které jsme osobně znali, a někdy jsme je i zlobili, jako například když jsme na oznámení na dveřích mlékárny pana Šilínka "Jsem na hřbitově" připsali "Odpočívej v pokoji!" Potěšila mě i část knihy o sportu. Oživily se mi vzpomínky na obdivované fotbalové hráče, jakými byli pánové Kuzba, Domáček, Škvor, Svoboda, Mrnka. Na fotografii žákovského "mužstva" jsem našel i sám sebe - to jsme byli právě v dresech, které nám z prostěradel ušila moje maminka. Bylo to za války vypomáhali jsme si, jak to jen šlo. Nejvíc mě však zaujala kapitola o skautingu - to bylo největší dobrodružství našeho mládí. Byly to nádherné chvíle na táborech, pro které jsme si museli v průběhu roku vše připravit sami. Podmínky pobytu na táborech byly opravdu dost drsné, ale nezapomenutelné. Obdivoval jsem, s jakým přístupem byly zpracovány kapitoly o historických začátcích spolků a organizací v Čerčanech. Potěšilo mě, jak často je v knize zmiňován první starosta Čerčan, pan Josef Doleček, který byl dědečkem mé ženy. Každá část knihy mě velice zaujala a probudila ve mně mnoho sentimentálních vzpomínek. Jsem nesmírně vděčný autorům za jejich iniciativu. Odměnou je jim jistě značný zájem obyvatel Čerčan i nás "poločerčaňáků" jako jsem já, o knížku, která byla ihned vyprodána. Věřím, že její dotisk bude krásným vánočním dárkem těm, na které se v prvním vydání nedostalo. Se srdečným pozdravem Ing. Jiří Kott, Benešov

Ohlas na publikaci

Po vydání knížky "Čerčany" došlo na adresu redakce několik dopisů od čerčanských rodáků. Mezi nimi je i dopis pana JUDr. Josefa Šilínka, který prostřednictvím pana starosty posílá některé doplňující informace: Ke stati o počátcích školství v Čerčanech připomíná, že v úplném začátku (kolem roku 1925) se učilo nejen v soukromém domku pana Františka Šilínka v čp. 118 (Plzákova ul.), ale ještě předtím také v rodinném domku jeho staršího bratra pana Josefa Šilínka, obuvníka, v čp. 110. Manželé Josef a Marta Šilínkovi pronajali tehdy obci pro školní účely jednu místnost, kde se učili žáci první třídy. (Odtud pramení i nynější název ulice "Komenského".) Tady se trochu liší informace v obecních, školních a farních kronikách a vzpomínky přímých pamětníků, což bylo pravděpodobně zaviněno stejným jménem "Šilínek" a možností snadné záměny popisného čísla obou zmíněných domů. Další vzpomínka patří přívozu přes Sázavu (str. 82) a jeho neslavnému konci. Jednou přívozník špatně odhadl možnosti svého plavidla - na prám naložil nákladní automobil a ten se i s prámem do řeky potopil. Nikomu se nic nestalo, ale toho dne přívoz přes Sázavu svou činnost ukončil. (Datum v dopise není uvedeno.) Ještě jednu neradostnou událost pan JUDr. Šilínek připomíná k 31. straně publikace: "Stopy tzv. transportu smrti se táhly i podél železniční trati ve směru na Benešov. Z vlaku, který odjížděl z Čerčan do Benešova mezi sedmou a osmou hodinou ranní, se cestujícím naskýtal stejně otřesný pohled, jaký měli v ono krvavé ráno lidé na nádraží v Čerčanech. Na čerstvě napadaném sněhu stopy lidských nohou, které končily tu blíž, tu dál od trati v kaluži krve zastřeleného člověka. Zoufalí, hladoví a téměř zmrzlí lidé z transportu se snažili zachránit svůj život skokem z vagonu do tmy v krajině pro ně neznámé a mezi neznámé lidi, u nichž doufali nalézt záchranu. To byl můj vlastní válečný zážitek." Redakce knihy děkuje touto cestou panu JUDr. Josefu Šilínkovi za tyto (a i některé další) doplňující informace, které opět do větších podrobností zmapovaly další střípky čerčanské historie. Je potěšující vidět, že knížka pronikla do širokého okruhu čtenářů a nenechala je lhostejnými. Redakce Čerčanského zpravodaje

Skandál! Skandál! Skandál!

Ptáte se jaký? Žádný. Jen jsem se pokusil vytvořit skandálnější titulek než jaký vymyslela paní Klára Gočárová a aférku větřící žurnalista pan Roubíček. Jen nevím, jestli se v Čerčanském zpravodaji najde dost místa, aby můj skandální titulek mohl být alespoň dva palce vysoký a palec tlusťoučký, jako ten v Benešovském deníku. A proč ta snaha dosáhnout absolutně skandálního titulku? Snad jen pro můj pocit, že bylo ublíženo dobré věci. Před dvěma měsíci mi kamarád zaslal jeden list Benešovského deníku, jemuž vévodil nadpis „Proč obsahuje kniha o obci vážné chyby?“ s podtitulem „Kdo nese za výtisk odpovědnost?“ Ano, myslíte si správně. Vše se týká nové knížky o Čerčanech vydané k 650. výročí jejich existence. V článku se pak popisuje zdrcení paní Gočárové nad tím, že zde chybí zmínka o ní a jejím manželovi, který přeci natočil seriál v Benešově! Navíc ona je vnučka slavného architekta a zbytečně, protože se o tom v knize také nepíše. Hořkost této křivdy znemožnila paní Gočárové několik dní spát a zřejmě to ji vedlo k tomu, vypovídat se do notýsku novináře a ten pak udělal “svou práci”. Vždyť jí jde jen o zjednání nápravy. No ne snad? Každý má dnes právo říci svůj názor a zvolit si i formu jemu blízkou pro jeho sdělení, to je nezpochybnitelné. Nezpochybnitelné je i to, že nová kniha není dokonalá a skutečně obsahuje řadu chyb a nepřesností, ovšem vezmu-li v potaz, že je napsána poměrně početným kolektivem autorů, jež většinou s takovouto prací neměli větší zkušenosti, myslím, že jde o knížku dobrou, pro Čerčany ojedinělou svou komplexností. Snad i to mě nutí ke shovívavosti k nepřesnostem a k úctě ke knize jako celku. Bohužel jsem se přesvědčil, že článek paní Gočárové zbytečně pošpinil nejen knížku, jméno obce, ale především nezištnou a dobrovolnou práci několika lidí. Chtěl bych se tímto jejich práce zastat a říci jim, ať si nedají -9-


zkazit dobrý pocit z toho, že udělali něco pro ostatní. Je velmi mnoho lidí, kteří se nad článkem paní Gočárové a jeho nešťastnou formou pousmějí. Prostě zas někdo honem střílel kanónem na brabce, ale tentokrát bylo dělo z papíru, střelným prachem byla ješitnost a zmatená obsluha pekelného stroje mířila do vlastních řad. Na čerčanské patrioty. Vlastislav Elstner

Vysvětlení

Mám takový neodbytný pocit, že dlužím čerčanským občanům malé vysvětlení. Když v sále kulturního domu probíhal křest publikace o Čerčanech, nevzala hlavní redaktorka knihy dostatečně vážně moje varování, že nerad mluvím na veřejnosti (každý nemůže umět všechno!), a když na mně moderátor programu nečekaně chtěl vědět, jak vlastně došlo k napsání příspěvků o řemeslnících a obchodnících v Čerčanech, byl jsem, přiznávám se, na něj i na čerčanské občany poněkud strohý. Teprve potom jsem si uvědomil, že čerčanská veřejnost si to ode mě nezaslouží. Proto chci ještě dodatečně vysvětlit, jak ke vzniku článků o řemeslnících pro publikaci vlastně došlo. Bylo takhle jednou ošklivé nedělní odpoledne a venku lilo jako z konve. Seděli jsme s manželkou doma, nechtělo se nám nic dělat, v televizi byl program jako obvykle, tedy pod psa, nebavilo nás ani číst a tak jsme se nudili. A když se dva důchodci nudí, mají jen dvě možnosti. Buď mohou probírat své nemoci ale ty už my máme dávno zmapované a žádná nová, zajímavá, se na obzoru zrovna neobjevila; nebo je tu druhá možnost - vzpomínat na své mládí. Začal jsem tedy vzpomínat na moje rodiče. Bydleli jsme tehdy v malém domku č. 162 v dnešní Sokolské ulici. Otec byl krejčí, maminka švadlena a k tomu měla další malou živnost - mandlování prádla. V tomtéž domě ve sklepní místnosti byla ještě lakýrnická dílna. Bydlel s námi i můj děda, šikovný kameník v důchodu, po jehož vlastnoručně vytesaných schodech z mračské (či požárské?) žuly ještě dnes chodí pan Ing. Novák, nynější majitel domu. Napadlo mě, že pod jednou střechou se sešlo vlastně pět řemeslnických profesí. No a od toho už byl jen krůček k tomu, že jsme začali se ženou probírat jednotlivé domy v ulici od nás směrem k nádraží a počítat řemeslníky a obchodníky, kteří se tam v té době (zhruba v létech 1935 1950) vyskytovali. Dopočítali jsme se až k číslům přes dvacet. Zpět od nádraží domů jsme se v duchu vraceli ulicí pod školou, kolem pekárny pana Ježka a krámku paní Horáčkové. A tehdy jsem si vzpomněl na to, jak jsem jako školák dostal od otce pěkně na zadek, když se nám spolu s mým kamarádem a spolužákem, vnukem paní Horáčkové, povedlo vypumpovat benzin ze sudu na jejím dvorku do odpadové jámy. Když jsem to své ženě vyprávěl, řekla najednou: "Co kdybys to hodil na papír?" Manželce se, jak je obecně známo, nemá odporovat, jsem zvyklý doma poslouchat a plnit všechna její přání - tak jsem to tedy "hodil na papír". Vzniklo z toho kratičké minipovídání o pekařství a hokynářství v domě čp. 145. Moje žena to přečetla - a asi žárlila, jak se mi to pěkně povedlo, protože si rychle přinesla papír a tužku a začala vypočítávat zemědělce, řemeslníky a obchodníky kolem návsi. Nemohl jsem si to jen tak nechat líbit a trumfoval jsem článečkem o malíři pokojů panu Františku Pokorném. Žena to pak vzala přes Bulánku do Masarykovy ulice - no a tak to pokračovalo, až vznikl náš příspěvek o řemeslnících, obchodnících a zemědělcích v Čerčanech v polovině minulého století, který pak byl otištěn ve výroční publikaci. Dodatečně se k nám připojil svými vzpomínkami i pan Nossberger z Nového Městečka. Články ale nemají v žádném případě za úkol zachytit úplnou historii čerčanských řemeslníků - jsou to jen vzpomínky pamětníků na určité období. Z toho všeho vyprávění tedy vidíte, že tou úplně nejprvnější příčinou napsání článku o čerčanských řemeslnících bylo vlastně to, že jedné pochmurné neděle v Čerčanech lilo jako z konve a dva důchodci se spolu nudili. Miloslav Musil

POLE POD SÍDLIŠTĚM KONEČNĚ OŽILO Největší atrakcí pro čerčanské kluky (ale i pro mnohé dospělé) se od poloviny letošního října stalo pole pod sídlištěm. Východní část pole u garáží ležící několik let ladem konečně ožila stavebním ruchem. A bylo se na co dívat. Na zprvu nesmělé práce malým nakladačem, který odhrnoval ornici a upravoval plochu pro umístění staveništních buněk, brzy navázaly zajímavější činnosti. Nejprve přijela malá vrtná souprava, která během krátké chvíle vyvrtala jámy pro osazení sloupů oplocení – to aby v budoucnu žádní neopatrní zvědavci nespadli do výkopu nebo se nestřetli s nějakým strojem. A pak již nastoupil pořádný bagr. Ten nejprve shrnul ornici co nejvíce ke kraji, neboť na závěr stavby se ornice využije na nezastavěnou část pozemku pro její zúrodnění. A pak se již zakousl do zemních vrstev. Zprvu to bylo snadno těžitelné zemina, v hloubce 4 metrů však žulový masiv nebyl již tak zvětralý a strojník musel vynaložit všechnu svou zručnost, aby odkousl přiměřený kus těžko rozpojitelné horniny. Mezitím vyvstal známý nerudovský problém, jen místo slamníku začala na poli strašit pořádná hromada vytěžené zeminy. Z přibližně 4.000 m3 by se dal postavit pěkně rozsáhlý pískový hrad. Poté, co bylo dno výkopu pěkně urovnáno do definitivní roviny, začal bagr vytvářet prapodivné bludiště. Někomu to připadalo spíše jako archeologické vykopávky, ale budoucí základové pasy již jasně ukazovaly, jak bude půdorys stavby vypadat. Jednoho listopadového rána pak na staveniště přijel zvláštní pavouk. Když se pěkně usadil, začal ze sebe soukat dlouhou hadici. Byl to šving, tedy pumpa na beton. V zápětí se objevil velký autodomíchávač betonu neboli mix, za ním druhý, třetí a čtvrtý. Celý den tekl beton do připravených rýh, a tak druhý den se kolemjdoucím naskytl opět nový pohled na dno výkopu. - 10 -


Všem je již jistě jasné, že se jedná o základy tak dlouho připravované stavby hospice. Po mnoha letech urputných snah a žádostí se konečně podařilo získat od ministerstva zdravotnictví rozhodnutí o účasti státního rozpočtu ve výši 50 mil. Kč na stavbu hospice v Čerčanech. Škoda jen, že toto rozhodnutí přišlo až těsně před zimou. Nejen že betonáž v zimě není možná, ale peníze byly určeny pro r. 2006. Jejich převod do příštího roku je naštěstí určitým způsobem možný - neprostavěné finance se převedou do rezervního fondu a musíme jen doufat, že v resortu zdravotnictví nevyvstanou žádné akutní potřeby tyto prostředky čerpat pro jiné účely. Mnozí obyvatelé Čerčan při pohledu na zmiňované pole již v poslední době značně pochybovali o tom, že stavba bude opravdu realizována. I my sami jsme někdy propadali pesimismu, když po mnohaletém úsilí se stále nedařilo z ministerstva získat potřebný obnos – ostatní dotační zdroje přicházely v úvahu pouze v tom případě, že základní financování bude zajištěno z ministerstva zdravotnictví. V současné době tedy můžeme konstatovat, že kromě zmíněné částky 50 mil. Kč je přislíben příspěvek od Středočeského kraje ve výši 20 mil. Kč a ze soukromých zdrojů (většinou nadací) dalších 20 mil. Kč. Tím je pokryta finanční potřeba na vlastní stavbu, zbývá zajistit prostředky na potřebné zařízení a vybavení objektu. Nakonec jsme byli sami zastiženi nepřipraveni, neboť termín zahájení stavby byl stále nejistý, takže jsme neměli ujasněno, kam s vytěženou zeminou. Protože se jedná o čistou zeminu, kterou by bylo zbytečné ukládat na skládku a zatěžovat tím životní prostředí, bylo nutné vhodnou lokalitu hledat až v době, kdy bude jasný termín zemních prací. Lokalitu se nakonec podařilo najít: s pomocí obce a dalších soukromých subjektů je v plánu využít zeminu k vybudování freestylového hřiště vedle Prefy. Zemina tak bude smysluplně využita pro základ hřiště, které by v budoucnu mělo sloužit pro mládež všech věkových kategorií. K hřišti vedle obecního úřadu pro malé děti by tak přibyl prostor, kde by mohly být bezpečně provozovány sporty a aktivity, které potřebují větší prostor, specifický povrch a zařízení. Závěrem se omlouváme všem obyvatelům Čerčan, zejména majitelům přilehlých garáží, pokud jsou v těchto dnech stavbou omezováni více, než jsou běžně zvyklí. Vzhledem k tomu, že odvoz zeminy je plánován na zimní měsíce, kdy nebude hrozit nanášení bláta na komunikace, věříme, že dopad nebude nikterak dramatický a že bude všemi obyvateli přijat s pochopením. Děkujeme tímto všem, kteří po dobu přípravy stavby nás jakýmkoli způsobem podpořili a pomohli nám překonat různé problémy, které jsme až dosud museli řešit. Bez Vaší pomoci bychom nemohli stavbu hospice realizovat. Věříme, že výsledné dílo a služby v nich poskytované budou odměnou Vám všem, kteří jste ochotni dle svých možnosti vypomoci řešit absenci těchto zařízení ve středních Čechách. O dalším postupu stavby Vás budeme samozřejmě průběžně informovat. Ing. Jiří Pech

ZPRÁVY ZE ZÁKLADNÍ ŠKOLY VZDĚLÁVACÍ PROJEKT

Ve čtvrtek 16. listopadu měli žáci jedinečnou příležitost zhlédnout v místním kině úspěšné filmové představení „Síla lidskosti“ o skromném Nicholasi Wintonovi, který v roce 1939, v tehdejším nacisty okupovaném Československu, osobně zachránil životy 669 českých a slovenských dětí. Tento film je součástí vzdělávacího programu, jenž přináší hlavně mladým lidem současného hektického života poselství založené na solidaritě a ochotě překonat překážky a pomoci tak člověku v nouzi. Žáci byli o postavě tohoto jedinečného člověka a myšlence českého dokumentu informováni již v hodinách občanské výchovy, kdy se snažili odhalit rozdíl mezi pasivním a aktivním zlem. Film tak vnímali jako symbol toho, jak nasazení a pomoc jednoho člověka může do značné míry ovlivnit historii a zasáhnout tak pozitivně do osudu lidí. Při sledování tohoto příběhu se mladí diváci neubránili dojetí, mnohé oči nezůstaly suché. Po doznění posledních slov filmového svědectví následovala beseda, kdy měli žáci možnost klást otázky dramaturgovi dokumentu oceněného mnoha cenami. Děti se zaujetím poslouchaly odpovědi a stále silněji si uvědomovaly odkaz tvůrců a důsledky činů jediného člověka. Čtyři žáci měli štěstí a kromě dojmů si odnesli také knihu zachycující okamžiky z počátku druhé světové války. Kterýkoli žák může také přispět svým slohovým zpracováním do internetové soutěže a pokusit se vyhrát jednu z pěkných cen.

POMÁHÁME PŘÍRODĚ

V průběhu října a listopadu proběhl na škole každoroční sběr kaštanů a žaludů. S organizací ochotně pomáhaly dívky ze 6.B. Celkem žáci přinesli přes 1000 kg. Nejlepším sběračem se stal Filip Nohejl ze 6.B, který nasbíral neuvěřitelných 133 kg. Na druhém místě se 112 kg se umístila Eliška Regentíková ze 3.A a třetí místo obsadil díky nasbíraným 92 kg David Schlőgl ze 7.B. - 11 -


Všechny děti, které se sběru zúčastnily, obdržely jako symbol poděkování pěkné věcné ceny. Ti nejlepší se mohli radovat ze skutečně bohatého ocenění, které zahrnovalo knížku nebo hru, kalkulačku, CD, propisovací tužky, sešity, přívěsky a bonbony. Věříme, že žáky ceny potěšily a že se staly příjemnou motivací mnohým budoucím sběračům v příštím školním roce.

BEZPEČNOST SILNIČNÍHO PROVOZU

Dne 24. 11. 2006 se žáci 4. tříd naší školy zúčastnili besedy o bezpečnosti silničního provozu. Dozvěděli se, jak se mají jako účastníci silničního provozu chovat, kdo má přednost na křižovatce, jaká je povinná výbava jízdního kola. Dále se seznámili s některými dopravními značkami. Žáci nás mile překvapili svými bohatými znalostmi pravidel silničního provozu a dopravních značek.

SPORT NA ZŠ

Ve dnech 9. – 13. října se uskutečnil sportovní týden u příležitosti 650. výročí založení obce. Jednalo se o velmi zdařilou akci s velkým zájmem našich žáků. Je pravděpodobné, že obdobnou akci na jaře opět zopakujeme. Soutěžilo se v těchto disciplínách: přetah lanem, kopaná, atletika, přehazovaná, stolní tenis a dovednostní soutěže. Této aktivity se zúčastnil I. i II. stupeň. Dne 18. října se naši mladší i starší žáci zúčastnili přeboru ve stolním tenise konaném ve Vlašimi. I když jsme ostudu neudělali, na umístění na stupních vítězů jsme se nedostali. 24. října jsme se zúčastnili plaveckých přeborů v benešovském bazénu. Dosáhli jsme vynikajících výsledků. Jako škola jsme skončili na 3. místě z jedenácti škol. V individuálních disciplínách je pak nutné vyzvednout tyto žáky: Pondělíčková (7.A) – 4. místo – 25 m kraul, Barták (8.A) – 7. místo – 50 m kraul, Kašparová (7.A) – 6. místo – 50 m prsa, Marek (8.A) – 4. místo – 50 m prsa, Zelenková (8.B) – 2. místo – 100 prsa, Slanec (9.B) – 7. místo – 50 m prsa, Richter (9.A) – 1. místo – 100 m prsa. Dne 31. října jsme se zúčastnili šachového turnaje v Benešově. Družstvo ve složení Schlőgl, Tománek, Hradečný (7.B), Pantoflíček (9.A) a Dvořáček (3.A) obsadilo v konkurenci dvanácti škol 8. místo. Příslibem je věk hráčů, čímž máme stabilní družstvo na léta dopředu. Ve dnech 20. a 28. listopadu se naše starší dívky zúčastnily florbalových turnajů v Neveklově, resp. Ve Vlašimi. V Neveklově skončily na 5. – 6. místě a ve Vlašimi na 5. místě. Družstvo hrálo ve složení: Vnoučková, Radová, Zahradníková, Růžičková, Řezbová, Slancová (9.B), Hrůzová, Hoffingerová, Jelínková (9.A), Vnoučková (7.A), Zelenková (8.B). 28. listopadu jsme se zúčastnili fotbalového turnaje na Střední zemědělské škole v Benešově. Tvoříme nové družstvo s výhledem na několik let dopředu, a proto dáváme příležitost žákům 5. a 6. tříd. Na turnaji jsme skončili na 4. místě. -zs-

V úterý 5.12. vtrhli do třídy 1.B pí učitelky Renaty Šestákové čerti a za nimi přišel Mikuláš s krásným andělem.

Mikuláš nevynechal ani třídu 1.A pí učitelky Báry Valentové. Zlobivým dětem mázli čerti saze na nos a pak se odebrali řádit do ostatních tříd školy.

- 12 -


AEROBIKOVÝ MARATON

Dne 18. listopadu 2006 proběhl v tělocvičně v Čerčanech aerobikový maraton. Soutěž se velmi vydařila, cvičenci se snažili a vydrželi cvičit tři hodiny v ostrém tempu (půlhodinové bloky s pětiminutovými přestávkami). Poděkování patří TJ – Sport pro všechny, která zapůjčila aparaturu k ozvučení tělocvičny a především paní Janě Barkové a Vladimíře Veselé, které předcvičovaly. Soutěžící zvládli základní aerobikové kroky a jejich variace, posilovací část a zkusili si i základy kickboxu. Soutěžili: Matěj Bareš, Veronika Kodetová, Eliška Vlasáková, Markéta Smetáková, Jana Bambasová, Lenka Brychová a Klára Masnicová. Hosté: Markéta Honzíková, Martina Basovníčková a Denisa Basovníčková. ZŠ

Ukázka z žákovské práce:

„Konečně je sobota a s ní i aerobikový maraton. Strašně se těším, neboť se na něj kromě mě přihlásila ještě velká část naší třídy. Jednu hodinu po poledni už netrpělivě přešlapuji před tělocvičnou. Sama. Všichni, kteří se mnou měli jít, nakonec odřekli. Nejistě vstupuji dovnitř a čekám, co bude následovat. Ale moje nervozita pomalu opadá, vidím stále více známých tváří a mezi nimi samozřejmě paní učitelku Barešovou. Převlékli jsme se do sportovního a po zapsání do seznamu dostáváme barevnou mašli na ruku. Krátké seznámení s pravidly a může se začít. Cvičíme půlhodinu a poté následuje krátká, leč potřebná pětiminutová přestávka. Tento blok se opakuje ještě pětkrát. V třetí půlhodině jsem už dezorientovaná, ale vydržela jsem až do přestávky. Opravdová krize pro mě nastává ve čtvrté části. Opravdu už mám pocit, že každou chvíli musím padnout k zemi. Jakmile se podívám vedle sebe na malého veselého človíčka hopsajícího bez starostí na jednom místě, nic mi nedovolí přestat a dostávám novou dávku energie. Hurá, poslední:-)! Úspěšně jsme téměř všichni zdolali sobotní dávku pohybu! Dostáváme diplom a sladkou odměnu. Ještě pomoci se sklízením, převléci se a honem domů. Jsem ráda, že se tato soutěž uskutečnila. Zažili jsme mnoho legrace a ten, kdo nepřišel, určitě prohloupil a měl by to někdy napravit, protože takhle strávená sobota opravdu stála za to!“ Veronika Kodetová

ŽÁCI SE DOZVĚDĚLI O PŘÍBĚHU „VÁLEČNÉHO HRDINY“ Ve čtvrtek 16. prosince 2006 se v místním kině promítala dvě dopolední představení téhož filmu, na kterých se vystřídaly téměř čtyři stovky žáků základních škol (Čerčany, Týnec nad Sázavou, Krhanice). Jednalo se o dokumentární snímek slovenského režiséra Mateje Mináče „Nicholas Winton – Síla lidskosti“, který pojednává o uchvacujícím činu jednoho mladého Angličana před začátkem druhé světové války. Tento nenápadný Brit dokázal zachránit šest set šedesát devět československých dětí před téměř jistou smrtí v některém z německých koncentračních táborů. Právě tento (málem zapomenutý) čin podnítil Mináčův zájem o Wintonův život a jeho „československou misi“. Zmiňované dílo, které rozplakalo nejednoho mladého diváka, získalo v roce 2002 prestižní cenu International Emmy Award. Po skončení filmu následovala beseda, kterou vedl organizátor akce Zdenek Tulis, v níž se mohli školáci dotazovat na vše, co je k tomuto tématu zajímalo. V závěru Tulis rozdal několika šťastlivcům z řad mladistvých studentů knižní publikace „Loterie života Nicholase Wintona“, na jejíž zadní straně se skrývá motivující a morálně hodnotný úryvek z Wintonova dopisu z roku 1939: „Podle Sir Nicholas Winton mého názoru nestačí pouze vést vzorný život a v čistě pasivním smyslu nedělat nic špatného. SÍLA LIDSKOSTI vybízí člověka aktivně pomáhat lidem v nouzi…“ Více informací o tomto projektu (včetně stavu petice pro udělení Nobelovy ceny za mír siru Wintonovi) naleznete na internetové adrese http://www.wintonfilm.com. - tm-

Chcete kupovat kosmetické a úklidové prostředky se slevou? Nabízím spolupráci nebo případně jen výrobky firem:

AVON EURONA

-

kosmetické zboží a doplňky ekologické, účinné úklidové prostředky bez fosfátů, formaldehydů a chlóru

Ing. Jana Norková

605 82 10 55 - 13 -

[email protected]


RODIČE S DĚTMI POMÁHAJÍ ŠKOLE Ještě máme v paměti krásné dny letošního září, kdy Čerčany slavily 650. výročí první písemné zmínky o obci. Oslavy se skutečně vydařily, včetně koncertu a jarmarku pod kaštany u kulturního střediska. Děti ZŠ Čerčany a jejich maminky spojily příjemné s užitečným a využily této příležitosti k pomoci školní družině. Toto zařízení v současné době navštěvuje 90 žáků, což v některých ohledech zdaleka přesahuje jeho prostorové možnosti. Po dohodě s panem ředitelem, vedoucí družiny a školskou radou se SRPŠD prozatím rozhodlo řešit nedostatek úložného prostoru v šatně. Po vzoru našich západních sousedů, kde je aktivní pomoc rodičů škole běžným jevem, maminky a děti vlastnoručně napekly a ozdobily perníčky a jejich prodejem se snažily získat alespoň nějaké prostředky na výrobu skříněk na aktovky. Cena byla dobrovolná, ale díky dobré vůli návštěvníků oslav a schopnosti prodejců (žáci vyšších ročníků roznášeli perníčky i po obci) vynesl prodej téměř 400 perníčků neuvěřitelných 8.400,-Kč. To zaslouží velký dík všem zúčastněným! Cena pěkných skříněk na aktovky je však pochopitelně vyšší, a proto je třeba shánět prostředky dál. Vzhledem k úspěšnosti akce chtějí rodiče s dětmi využít předvánoční čas k dalšímu prodeji. Nejen perníčky, ale i milé vánoční ozdoby bude možné zakoupit na Mikulášská besídce v KD Čerčany 10.12. a také v Infocentru u příležitosti předvánoční výstavy. Proto neváhejte, přijďte podpořit dobrou věc a udělejte radost dětem i sobě. Za SRPŠD přejí hezké Vánoce E. Hemplová, R. Jiroušková a M. Volfová.

KNIHOVNA-INFOCENTRUM ČERČANY INFORMUJE: Otevírací doba Knihovny: Pondělí: 9.00 - 12.00 Úterý: Středa: zavřeno Čtvrtek: 9.00 - 12.00 Pátek: zavřeno Otevírací doba Infocentra: Pondělí: 9.00 - 12.00 Úterý: 9.00 - 12.00 Středa: zavřeno Čtvrtek: 9.00 - 12.00 Pátek: 9.00 - 12.00

13.00 – 17.00 12.00 – 17.00 (pouze děti) 13.00 – 17.00

13.00 – 17.00 13.00 – 17.00 13.00 – 17.00 13.00 – 17.00

Mimo otevírací dobu je Knihovna i Infocentrum pro veřejnost uzavřena. Adresa: Knihovna-Infocentrum Čerčany, Sokolská 28, tel. 317776154 E-mail knihovny: [email protected] (Helena Ratajová) E-mail infocentra: [email protected] (Mgr. Renata Frídová, Eva Masopustová) www.cercany.cz

KURZ ANGLIČTINY POKRAČUJE !!!

Pravděpodobně od února 2007 začne další blok výuky angličtiny pro dospělé - mírně pokročilé až pokročilé v Infocentru Čerčany. Výuka probíhá semestrálně vždy ve středu od 18.30 hod. - jeden semestr má 10 lekcí vždy v rozsahu 2 hodin. Tento kurz není určen pro začátečníky. Jestli se chcete přidat k dobré partě a nejste si jisti, zda vaše úroveň znalosti jazyka je dostatečná, můžete to konzultovat s lektorkou pí Helenou Parmovou (tel. 317 776 270). Další informace získáte v Infocentru u pí. R. Frídové, tel. 317 776 154, [email protected]) Souběžně by mohl probíhat kurz angličtiny pro dospělé - začátečníky, pokud se sejde dostatečné množství zájemců. Tento kurz by byl také ve středu, ale už od 17.00 hod. Zájemci hlaste se v Infocentru u pí. R. Frídové, tel. 317 776 154, [email protected]). -hp-

DOTISK KNIHY „ČERČANY 1356-2006“

V Infocentru Čerčany je již od počátku prosince k prodeji dotisk knihy „Čerčany 1356-2006“. První náklad, který byl k dispozici v hlavní den oslav 9.9.2006 stál díky dotačnímu titulu pouze 100,-Kč. Na dotisk se již dotace nevztahují, takže se jeden výtisk prodává za již normální tržní cenu, tedy 230,-Kč. Knihu můžete zakoupit buď v Infocentru Čerčany nebo v knihkupectví Daniela v Benešově. V dotisku jsou již - 14 -


opraveny některé chyby, které byly včas objeveny. Jedná se pouze o drobné opravy. Různá doplnění a uvedení nových skutečností, které se objevily až po vydání knihy, bude možné snad někdy v budoucnu zapracovat do tzv. rozšířeného vydání. Kniha „Čerčany 1356 – 2006“ se dostala díky kazateli CČSH Petru Wagnerovi až do Jeruzaléma, kam ji přivezl kazateli Davidu Smetanovi. Domníváme se, že kniha o Čerčanech se může stát vhodným dárkem pod vánoční stromeček. Podobně jako např. trička s vyšitým znakem obce Čerčany v barvě žluté nebo černé různých velikostí, které jsou taktéž stále ještě v prodeji v Infocentru Čerčany v ceně 150,-Kč za jeden kus.

OTEVÍRACÍ DOBA O SVÁTCÍCH:

(Redakce oslovila prodejny potravin, zveřejněny jsou pouze informace, které byly zjištěny do data uzávěrky, v ostatní dny otevřeno dle obvyklé otevírací doby) Potraviny vedle pošty: od 11.12.2006 - zavřeno Obchodní středisko K+K - potraviny: 24.12.-26.12. – zavřeno 31.12.-1.1.2007 - zavřeno Prodejna potravin na návsi: 23.12. - 7.00-11.00 24.12. - 26.12. - zavřeno 30.12. - 7.00-11.00 31.12. - 1.1. - zavřeno Minimarket K+K: 24.12. - 8.00-11.00 25.12. - zavřeno 26.12. - 8.00-11.00 31.12. - 8.00-11.00 1.1. - zavřeno Ovoce-zelenina (vedle pošty): 24.12. - zavřeno nebo jen dopoledne otevřeno 25.12. - zavřeno 26.12. - zavřeno 31.12. - 1.1.2007 - zavřeno Veterinář - Vysoká Lhota: (ostatní dny viz webové stránky Čerčan - www.cercany.cz, ) od 23.12. do 31.12. - zavřeno

OHLÉDNUTÍ ZA VÝSTAVOU „HRÁTKY S LÁTKOU“ Od 12.11. do 1.12.2006 proběhla ve výstavní síni Infocentra Čerčany prodejní výstava „Hrátky s látkou“ olomoucké výtvarnice Táťány Baštanové. Dětem i dospělým se velmi líbily nápadité textilní hračky, kapsáře, polštáře a patchworkové deky. V neděli 12.11. proběhla slavnostní vernisáž. U dobrého vína a koláčků, které napekla sama autorka výstavy, se v nedělním odpoledni sešlo na 50 lidí, kteří si navíc poslechli několik příjemných písní v podání Ivy Schlőglové (kytara), Katky Schlőglové (zobcová flétna) a Tomáše Gergelitse (basa). -rfVernisáž výstavy: 2.zprava autorka výstavy PaeDr. Taťána Baštanová

OHLÉDNUTÍ ZA TÝDNEM KNIHOVEN

Začátkem října se naše knihovna, tak jako každý rok, připojila k celostátní akci zvané Týden knihoven. Celý týden se mohli čtenáři zdarma přihlašovat do knihovny, odpuštěny byly hříšníkům veškeré - 15 -


pokuty a resty. Děti se mohly zdarma podívat na dětské webové stránky a také pro dospělé byl jeden den přístup na internet zdarma. S velkým ohlasem se, jako každý rok, setkala dražba vyřazených knih. Celková vydražená částka byla opravdu úctyhodná – už za ni byly do knihovny nakoupeny nové knížky. V pátek 6.října knihovna otevřela své dveře všem zájemcům, od nejmenších až po seniory, a uspořádala Den s knihovnou. Během tohoto dne se mohly seznámit s knihovnou maminky se svými ratolestmi, na besedu přišli žáci základní školy, odpoledne byla pro školáky uspořádaná soutěž – vítěz každé kategorie získal sladkou odměnu - obrovskou Studentskou pečeť. Rodiče a prarodiče mohli využít příležitosti a vyslechnout přednášku dětské lékařky MUDr Zuzany Zelené věnovanou prevenci chorob a úrazů u malých dětí. S největším ohlasem se setkalo zahájení kurzu Počítače pro seniory. Zájemců o tento cyklus bylo tolik, že nakonec jsme mohli uspokojit jen některé z nich (kurs probíhá v počítačové učebně základní školy pod vedením p. uč. Jana Pošty). Podzimní běh se setkal s velkým zájmem účastníků a dokonce byl prodloužen o další lekce. Zahájení nového cyklu plánujeme na jaro příštího roku. -hrÚvodní hodina kurzu pro seniory proběhla v prostorách dětského oddělení Knihovny Čerčany

DĚTSKÉ ODDĚLENÍ KNIHOVNY MÁ NOVÉ ŠATY

Na letošní rok jsme na vybavení knihovny získali grant Středočeského kraje. Nebylo úplně jednoduché se rozhodnout, jak peníze využijeme, ale nakonec jsme se rozhodli pořídit nějaký nový nábytek do dětského oddělení. Mateřská škola věnovala knihovně židličky a pak už jsme se obrátili na pana Zahradníka s prosbou o vyrobení stolečků a ještě několika židliček. Ty bude ještě potřeba natřít, ale domeček, který úžasný pan Zahradník vyrobil potom, je už úplně celý. Dětem se moc líbí. Je to místečko, kde se mohou schovat a číst si nebo třeba jen povídat s kamarády. Domeček je teď navíc zútulněn i krásnými polštářky výtvarnice Táni Baštanové, která u nás měla výstavu. Zkrátka, v knihovně je dobře. Přijďte se podívat.

ZDOBENÍ PERNÍČKŮ V KNIHOVNĚ

Jak se již pomalu stává tradicí, i letos v pátek před Mikulášem měly děti možnost ozdobit si pod vedením paní Niny Musilové svého perníkového čerta a Mikuláše. Obětavá paní Musilová napekla z perníku figurky, připravila sklenici polevy a spoustu papírových kornoutků a děti se mohly pustit do tvoření. Ten, kdo by nezvládal malování kornoutkem, mohl si svou figurku zdobit pomocí štětečku. Plně soustředěné děti pečlivě malovaly a zdobily a pokud ty krásně vonící postavičky nesnědly hned, mohly si odnést domů vlastnoručně ozdobenou předzvěst Vánoc. Helena Ratajová

NOVÉ KNIHY V ČERČANSKÉ KNIHOVNĚ Beletrie:

Bajev, Hassan – Přísaha – chirurg pod palbou Dr. Bajev během války opustil slibnou kariéru, aby pomáhal svým čečenským krajanům... Bažant, Jan – Knihovna Detektivní román

Borská, Ilona – Kdo zachránil jeden život Životopisný román o MUDr. Františku Hamzovi, Bretton, Barbara – Na druhý pokus Román pro ženy. Cauvin, Patrick – Taťka Střihoun Dětské srdce toužící po lásce - 16 -

a pohlazení, ale i taje otcovské lásky Denker, Henry – Robert, můj syn Příběh adoptivního syna. Doubeková, Katja - Kateřina Keplerová Matka slavného astronoma obviněna z čarodějnictví... Dreyer, Eileen – Hříšníci a světci

Napínavý detektivní příběh sleduje pátrání hlavní hrdinky po nezvěstné sestře. Fousek, Josef – Buďme k sobě vlídní Spisovatel, písničkář a básník uspořádal to nejlepší ze svých vystoupení v rozhlase. Geritsen, Tess – Dvojče Detektivní román . Gordimerová, Nadine – Poutníci Román nositelky Nobelovy ceny Hofmannová, Corinne – Shledání v Barsaloi Další osudy Bílé Masajky. Hollinghurst, Alan – Linie krásy „Homosexuální“ román. Horáková, Naďa – Hrob třinácté panny Detektivka. Jackson, Lisa – Nezvaný host Jeanna netuší, že má v patách svého nejoddanějšího fanouška... Keleová-Vasilková, Táňa – Květiny pro Lauru Román pro ženy. Kelly, Cathy – Jednou provždy Tři kamarádky změní svůj život – jednou provždy... Kundera, Milan – Nesnesitelná lehkost bytí Slavný román Milana Kundery vychází poprvé v České republice... Kudynová, Věra – Zrcadlo v koupelně Čtivé povídky plné emocí, lásky a četných variant vztahů mezi mužem a ženou Legátová, Květa – Nic není tak prosté Detektivní povídky. Meek, James – Sibiřské drama Syrový milostný příběh z období ruské revoluce. Moore, Christopher – Nejhloupější anděl Laskavý příběh vánočních hrůz. Parrish, P.J. – Vražedný déšť Detektivka spojuje motivy dysfunkční rodiny, lásky, a bezohledné honby za mamonem. Reidová, Carmen – Recept na štěstí Nenechala si Eve až příliš snadno upláchnout největší lásku svého života? Rudiš, Jaroslav – Grandhotel. Román nad mraky Podle námětu knihy vznikl scénář pro film Davida Ondříčka See, Lisa – Tajemství hedvábného vějíře Čína 19. století. Příběh o ženách a pro ženy. Smith, Wilbur – Nářek vlků Dravá italská vojska ohrožují bezbranný lid Habeše, dnešní Etiopie... Swannová, Leonie - Glennkill – Ovce vyšetřují Jednou najdou ovce pastýře mrtvého. Nejchytřejší ovce,slečna Maplová zahajuje vyšetřování. Šabach, Petr – Občanský průkaz Autor v hrůze vzpomíná na léta perzekuce Šmíd, Zdeněk - Jak jsme se nedali, aneb Kapitoly z dějin národního úpění Humorně laděný pohled na mýty české historie a českého vlastenectví Šťastné a veselé Kdo by si takové nepřál? Povídky.

Uris, Leon – Exodus Monumentální román o tragických osudech židovského národa během 20.století. Váňová, Magda – S tváří beránka Román pro ženy Větvička, Václav – Moje růžová dobrá jitra Již třetí kniha vyprávění, vzpomínek a zamyšlení známého oblíbeného autora. Vineová, Barbara – Osudný zvrat Psychologický román o zločinu autorky píšící rovněž pod jménem Ruth Rendellová. Weinerová, Jennifer – “Dobrý“ v posteli Je opuštěná, rozzlobená a – tlustá. Přesto neztrácí smysl pro humor. Weisbergerová, Lauren – Ďábel nosí Pradu Tento bestseller ze světa módy byl rovněž zfilmován s Meryl Streep v hlavní roli. Žídková, Anna – Devětkrát jeden vrah Devět pohledů na jeden zločin.

Naučná literatura:

52 nápadů na každý týden v roce To nejlepší z nápadů pro každou roční dobu a příležitost. Aspinwall, Jim – Osobní počítač na maximum Kniha obsahuje 100 triků a návodů, Blaha, Martin – Omítky Druhy, provádění, opravy. Brýdová, Monika – 100 a jeden nápad na originální tričko Více než sto nápadů na vytvoření originálního trička pomocí nejrůznějších technik. Budinský, Libor – Svět na dosah Soubor unikátních reportáží ze zemí Asie, Afriky a Evropy. Conradi, Peter – Hitlerův pianista Vzestup a pád Ernsta Hanfstaengla, Hitlerova důvěrníka a Rooseveltova spojence. Frouzová, Magdalena – Mříže v ráji Ženy – muslimky v Evropě. Greenová, Miranda – Keltské mýty Stručné a hutné uvedení do keltské mytologie Hageneder, Fred – Moudrost stromů Stromy a člověk patří k sobě odjakživa... Hrčková, Naďa – Dějiny hudby VI. Dvacáté století v hudbě Jones, Robert – Make-up současnosti Mezinárodně uznávaný vizážista nabízí několik desítek proměn ženské tváře Korán Posvátná kniha muslimů Koukolík, František & Drtilová, Jana – Vzpoura deprivantů V době svého prvního vydání se kniha stala kultovní četbou. Küng, Hans – Po stopách světových náboženství Nauky různých náboženství, ale i aktuální podoby života jejich vyznavačů. Lenderová, Milena & Rýdl, Karel – Radostné dětství? Dítě v Čechách 19.století Lukavská, Lenka & Harmáček, - 17 -

Čerčanský zpravodaj 11-12/2006 Jaroslav – Kuchyně Tato kniha může být návodem či inspirací na zařízení kuchyně. Lunde, Paul – Islám. Víra, kultura, dějiny. Němcová, Marie – Moderní žena Každá žena se může změnit v dokonalou dámu. Jen vědět, jak na to! Novotný, Karel & Kufnerová, Zlata – Člověk Edvard Beneš Osobní portrét prezidenta Beneše. Pekařová, Lidmila – Jak žít a nezbláznit se Psychologie dítěte od předškolního věku do dospělosti. Růžičková, Gisela & Svobodová, Sylva – Podlahy Materiály, výběr, údržba. Šmikmátorová, Michala – Tvoříme z přírodních materiálů Přírodní materiály jsou krásné, vkusné, dobře dostupné a hlavně nic nestojí... Toulky minulostí světa 8 Osídlení Nového světa, vznik Spojených států, dějiny Latinské Ameriky a Austrálie. Třeštíková, Helena & Třeštík, Michael – Manželské etudy Jedinečný dokumentární cyklus Heleny Třeštíkové vychází v knižní podobě. Zemanová, Hana – Biokuchařka Hanky Zemanové Ojedinělá česká kuchařka vás naučí zařazovat biopotraviny do jídelníčku

Beletrie pro děti a mládež:

Carman, Patrick – Elyonova země 2. Trnité údolí Druhý díl fantasy. Defoe, Daniel – Robinson Crusoe Nezkrácený text známého příběhu o trosečníkovi na opuštěném ostrově. Havel, Jiří – Ježek v kalhotách Z edice Malované čtení. Pro děti od pěti let. Jelínková, Hanka - Šimon a štěňátko Bára Pojďte si číst se Šimonem a jeho psí kamarádkou Bárou. Junková, Šárka – Intimníček 2 Knížka příběhů o důvěře, domácím násilí, šikaně, lásce, sexu, AIDS. McCombie, Karen – Alice a Dóóóst dobrej hepáč Čtrnáctý díl dóóóst dobrého vyprávění o Alici a jejích přátelích McCombie, Karen – Alice a Dóóóst dobrý Vánoce Alice má pro vás speciální dóóóst dobrý vánoční příběh Nordqvist, Sven – Jak byl Fiškus malý a ztratil se Děda Pettson žil sám. Jednou mu ale sousedka přinesla malého kocourka... Procházková, Iva Konec kouzelného talismanu Anna dostane k narozeninám od své tety kouzelný váček ze sobí kůže... Simonová, Francesca – Pomsta darebáka Davida Veselé příběhy nenapravitelného Darebáka Davida. Svěrák, Zdeněk & Uhlíř, Jaroslav – Mám v hlavě myš Lenku Písničky s notami a akordy pro děti i dospělé.

Čerčanský zpravodaj 11-12/2006 Verne, Jules – Dvacet tisíc mil pod mořem Dobrodružný román o podmořské cestě kolem světa

Naučná literatura pro děti a mládež:

Bäck, Sören – Fotbalové hvězdy 2007 50 nejlepších fotbalistů světa doplněných o 20 fotbalistů z Česka a Slovenska. Ball, Johnny – Mysli si číslo Opravdu si myslíte, že jsou čísla nudná? Glover, David – Z čeho to je? Jednoduché a zábavné pokusy Janouch, Kateřina & Lindman, Mervi – Jak jsem přišel na svět

Co se celých devět měsíců děje u maminky v bříšku? Kuntzmannová, Miroslava – Kluci, holky, kastrůlky Jednoduché recepty pro dětské vaření jsou doplněny výstižnými fotografiemi. Neobyčejná místa na Zemi Parthenon, Stonehenge, Mount Everest, Velká čínská zeď, pyramidy... Protiklady Leporelo. Pitro, Martin – Pyskatí Habsburkové Děsivá pravda o členech habsburského rodu Seiler, Signe – Divoký západ Napínavé příběhy o dobytí Severní Ameriky.

Stewart, Robert - Záhady historie Poznatky o klíčových osobnostech a událostech od doby faraonů k dnešním prezidentům Tajné knihy W.I.T.C.H. – 100 čarodějných způsobů, jak objevit svůj půvab ....a cítit se krásná v každé situaci. Tvary Leporelo. Weinlich, Robert – Sirkové hlavolamy Různorodé úlohy, hlavolamy, příklady a skládanky. Winston, Robert – Co dělá tebe tebou? Kniha provede čtenáře stavbou lidského těla či jeho smysly.

NOVÉ KNIHY V ČERČANSKÉ KNIHOVNĚ – VÝMĚNNÝ FOND

Knihy jsou zapůjčeny na půl roku z benešovské knihovny v rámci výměnného fondu. Pokud máte zájem si některé z těchto knih půjčit, můžete si je zamluvit. (tel.317 776 154, e-mail: [email protected])

Beletrie

1. Booth, Stephen – Černý pes Detektivní román. 2. Coulterová, Catherine – Tvrdohlavá nevěsta Román pro ženy. 3. Crombie, Deborah – Případ nezvěstných žen Detektivka. 4. Eco, Umberto – Tajemný plamen královny Loany Kniha o lidské odvaze i strachu, slabosti a síle, o ideologii a propagandě. 5. Ephronová, Amy – Jednoho nedělního rána Společenský román. 6. Feuchtwanger, Lion – Po sezoně a jiné povídky Bilingvní vydání. 7. Fridrich, Milan – Mazlení s vepři Kniha o cestách Evropou a zajímavých setkáních. 8. Hooper, Kay – Dům stínů Detektivní román. 9. Hůlová, Petra – Umělohmotný třípokoj Čtvrtý román mladé české prozaičky (Paměť mojí babičce) 10. Jamesová, P.D. – Potomci lidí Soumrak lidstva v roce 2021. 11. Jamesová, P.D. – Vraždy podle návodu Adam Dalgliesh znovu na scéně. 12. Javořická, Vlasta – Spasení domu Pýchova Příběh lásky, která i přes věkový rozdíl dojde naplnění. 13. Javořická, Vlasta – Vítězná láska Poslední literární dílo Vlasty Javořické. 14. Kovaříková, Blanka – Herecké balady Volné pokračování úspěšného titulu Herecké romance . 15. Kundera, Milan – Kastrující stín svatého Garty Kniha přináší texty Milana Kundery věnované Franzi Kafkovi. 16. Lanczová, Lenka – Čas něhy Román pro dívky.

17. Lindseyová, Johanna – Zamilovaný ničema Román pro ženy. 18. McNaught, Judith – Whitney, moje láska Román pro ženy. 19. Nunn, Judy – Bouřlivá země Příběh o australském severu a lidech, kteří si troufají tam žít. 20. Pratchett, Terry – (Faust) Erik Fantasy. 21. Sayersová, Dorothy – Příliš mnoho svědků Peter Wimsey řeší další záhadu... 22. Smith, Sarah - Záhadné dědictví Přežil svědek brutální vraždy milionáře? 23. Weinerová, Jennifer – Malá zemětřesení Román o matkách pro matky.

Naučná literatura

1. Butler, Rupert – Hitlerovi šakali Příběh tří evropských států, které spolupracovaly s Hitlerem na jeho plánu na ovládnutí světa. 2. Freeman, Roger A. – Bombardování říše Spojenecká strategická bombardovací ofenzíva v Evropě. 3. Gergelyová, Anikó – Culinaria Maďarsko Maďarská kuchyně. 4. Chittyová, Dorothy – Máte šestý smysl? Jednoduchá duchovní cvičení. 5. Chvilka pro zdraví 15 minut denně stačí. 6. Jahoda, Petr – Žijící lidé pravěku Nejdivočejší místa světa. 7. Johnson, Paul – Dějiny renesance Všechny důležité osobnosti a charakteristiky tohoto období. 8. Křížová, Markéta – Inkové Kniha nastiňuje kulturní tradici v oblasti And. 9. Kuchyně Plánování, montáže a modernizace kuchyní. 10. Ruppová, Petra – Zdravý dům a byt

- 18 -

Jak poznáme a odstraníme škodliviny a jedy v domácnosti. 11. Simon, Herta – Letničky Nejkrásnější letničky a dvouletky. 12. Smith, Graham & Hogg, Ian V. – Vojenské ruční palné zbraně Tři století vojenských palných zbraní. 13. Toufar, Pavel – Kruté příběhy z české historie Poutavé příběhy z české historie, které prosluly svou krutostí. 14. Tucker, Jim B. - Život před životem Dají se výskyty údajného převtělení daly vysvětlit vědeckým způsobem?

Beletrie pro děti a mládež

1. Brezina, Thomas – Ostrov netvorů Erik, Tina, Dominik a Patti na prázdninách v Řecku. 2. Březinová, Ivona – Žofinka Ofinka Žofinka Ofinka ve školce. 3. Lindgrenová, Astrid – Kajsa Nebojsa Deset povídek 4. Milbourneová, Anna – Ezopovy bajky Znáte je? 5. Miler, Zdeněk & Lovis, Kateřina – Krtek a jaro Leporelo.

Naučná literatura pro děti a mládež

1. Crummenerl, Rainer – Moře a oceány Z edice Co – jak – proč. 2. Fučíková, Renata – Tomáš Garrigue Masaryk Životní příběh prvního československého prezidenta. 3. Gálová, Irena – Život není peříčko Povídání o ptácích. 4. Kampwerth, Karin – Jak přežít školní léta Tipy na přežití nejtvrdší doby života. 5. Kludas, Arnold – Lodě Z edice Co – jak – proč. 6. Űbelacker, Erich – Planety a lety do vesmíru Z edice Co – jak – proč.


INFOCENTRUM ČERČANY INFORMUJE Kulturní akce Čerčany: 15.12.2006 Třídní přehrávky ZUŠ Čerčany - Kulturní dům Čerčany, v 17.00 hodin 16.12.2006 Předvánoční besídka - pod vedením pí V. Apltauerové vystoupí ve 14.00 hod děti v KD Čerčany 11.-22.12.2006 Vánoční výstava - nové originální výrobky profesionální aranžérky-vazačky J. Dvořáčkové, manželů Musilových a dalších šikovných žen z Čerčan a okolí, ZŠ a ZUŠCerčany. Některé výrobky bude možno zakoupit nebo objednat. Infocentrum Čerčany, otevírací doba: Po-Pá: 9-12, 13-17, So 16.12. od 9-12 hod. 22.12.2006 Krátké zastavení v předvánočním čase v duchu tradičního svátečního slova u ozdobeného stromu - na závěr Vánoční výstavy v Infocentru Čerčany - v 17.00 hod. 8.1.- 31.1.2007 Projekty čerčanské aneb o budoucnosti obce - výstava projektů, které se nějak dotýkají Čerčan (studie, projektové dokumentace, modely, fotografické zákresy staveb a záměrů současných a budoucích, reálných i nereálných. Modernizace železničního koridoru, hospic, mimoúrovňové křižovatky na Pyšelce, možného centra před nádražím, přestavby kulturního domu, nástavby ZŠ, budoucího centra obce u školy, nízkoenergetických činžovních domů u nádraží atd. Organizace výstavy: Ing. Jana Tywoniaková. Infocentrum Čerčany, Otevírací doba: Po, Út, Čt, Pá: 9-12, 13-17, St:zavřeno. 5.2.-2.3.2007 „Krásy kolem nás“ - výstava pražské fotografky Drahuše Šmídové, Infocentrum Čerčany, otevírací doba: Po, Út, Čt, Pá: 9-12, 13-17, St: zavřeno. Tel.: 317 776 154, [email protected] Plesová sezóna v Čerčanech - Kulturní dům: 13.1.2007 Ples Tříkrálový - k tanci hraje skupina Klub Čerčany, předtančení, tombola, začátek v 19.30 hod. Vstupné: základní 70,-Kč, sleva 40,-Kč. 26.1.2007 Fotbalový ples TJ Slavoj Čerčany 17.2.2007 Jezdecký ples JK Atrej Čerčany 18.2.2007 Dětský maškarní ples 2.3.2007 Hasičský ples: 17.3.2007 Ples ZUŠ Cerčany Kulturní akce Benešov: 14.12.2006 Žákyně emeritní sólistky opery Národního divadla - paní Marie Veselé - staročeské koledy, vánoční písně, začátek v 18.00 hod. Sbor Znovuzrození, Čechova 433 Benešov. 15.12.2006 Vánoční jarmark - v budově základní a mateřské školy Na Karlově. Benešov, 14-17 hod. 15.12.2006 Vánoční koncert Sukova komorního sboru - začátek v 19.00 hod., Šímova síň v Muzeu umění v Benešově. 17.12.2006 Vánoční koncert Pěveckého sboru benešovských učitelek - s uvedením České mše vánoční J.J.Ryby. Městské divadlo Na Poště v 19.00 hod. 19.12.2006 Folklórní soubor Benešáček - vánoční vystoupení, Městské divadlo Na Poště v 19.00 hod. 21.12.2006 Swingové bohoslužby - Sbor znovuzrození, Čechova 433 Benešov, v 18.00 hod. do-30.12.2006 Salon architektury - Městská výstavní síň u polikliniky, otevřeno: Po-Pá: 7-18, So: 8-12 hod. do 30.12.2006 Bienále výtvarníků Benešovska - Muzeum umění, Malé nám. 74, tel.: 317 724 601, 317 729 112, www.muzeum-umeni-benesov.cz do 30.12.2006 „Zemana Josefa a Vaculíka Ludvíka cesta někam“ - fotografie málo známého fotografa Benešovsku objevil český publicista Ludvík Vaculík. Jde o dobové snímky ze 60.let 20.stol. Muzeum umění, Malé nám. 74, tel.: 317 724 601, 317 729 112, www.muzeum-umeni-benesov.cz do 22.12.2006 „Kouzlo Vánoc“ - výstavní síň DDM, začátek v 8.00 hod., vstupné zdarma 25.12.2006 Vánoční koncert duchovní hudby - kostel sv. Mikuláše na Karlově v 16.00 hod. 6.1.2007 Nové hvězdy světlo - koncert vokálního souboru Quakvartet, kostel sv. Anny Benešov, v 16.00 hod. 7.1.2007 Tříkrálový koncert - Sukův komorní sbor - kostel sv. Anny Benešov v 16.00 hod. Kulturní akce Benešovsko: 16.12.2006 Týnec n.S.: Rock in Tynec - Společenské centrum - velký sál, vstupné: 70,-Kč., ve 20.00 hod. 16.12.2006 Rataje n.S.: Strašidelný zámek v Ratajích n.S. - zimní noční prohlídky zámku za přítomnosti místních strašidel a ohnivců. Ve 20.00 hod. Vstupenky předem zajistit na tel.: 723 583 458. Děti do 6 let zdarma, do 14 let 30,-Kč, ostatní 70,-Kč. V ceně vstupenky je horký čaj. 16.12.2006 Jílové: Vánoční předváděcí dny - Regionální muzeum - předvádění tradičních vánočních dovedností - zdobení perníčků, výroba ozdob, malba na hedvábí atd. Otevřeno: 9-16 hod. 16.12.2006 Jemniště: Betlémský příběh - divadelní představení na zámku Jemniště, v 16.00 hod. 17.12.2006 Pyšely: Adventní neděle - přijďte na pyšelské náměstí nasát vánoční atmosféru a trochu čaje! V 16.00 hod. 17.12.2006 Týnec n.S.: Taneční odpoledne s dechovkou - od 15.00 hod. Velký sál Společenského centra Týnec, vstupné: 20,-Kč.Vystoupení mažoretek. 17.12.2006 Týnec n.S.: 3.adventní neděle na týneckém hradě - 14-18: tradiční vánoční trhy v muzeu, od 16 hod.: Advent v lidové tradici a křesťanství od A do Z..., od 17.30 hod. Adventní koncert v rotundě - Sbor. sv. Jiří z Vraného nad Vltavou - vánoční písně a koledy 17.12.2006 Velké Popovice: Vánoční koncert - smíšený komorní sbor Cantio Antiqua a flétnový - 19 -


17.12.2006 19.12.2006 20.12.2006 21.12.2006 21.12.2006 23.12.2006 23.12.2006 24.12.2006 24.12.2006 24.12.2006 25.12.2006 26.12.2006 26.12.2006 29.12.2006 30.12.2006 30.12.2006 31.12.2006 do 6.1.2007 16.1.2007

soubor Flautissimo Piccolo - skladby pozdního středověku, A.V.Michna z Otradovic, koledy. V 16.00 hod., nová knihovna. Jílové: Tradiční vánoční zastavení s jílovským pěveckým sborem - sál KIC radnice, v 17.00 hod. Štiřín: Vánoční flétnový koncert - flétnový soubor Flauti Piccoli a pěvecký sbor. Zámecká kaple v 18.00 hod. Info.: KC Kamenice 323 672 643, [email protected] Týnec n.S.: Vánoční koncert Agnathy - v 18.00 hod. v rotundě týneckého hradu. Vlastní tvorba, spirituály, vánoční písně a koledy. Mnichovice: Předvánoční zpívání a setkání v Informačním centru v 15.00 hod. Vlašim: Gran Duetto Concertante - vánoční koncert (flétna, kytara, umělecký přednes), Muzeum Podblanicka, v 19.00 hod. Říčany: České Vánoce - setkání obyvatel města, zpívání koled, vánoční obyčeje a dobroty. Masarykovo nám. v 17.00 hod. Ledce: Adventní koncert - kostel sv. Bartoloměje v Ledcích, v 18.00 hod., benefiční koncert na záchranu kostela - gotická a renesanční hudba. Pyšely: Adventní neděle na pyšelské Loretě - ve 13.30 hod. Týnec n.S.: 4. adventní neděle je Štědrý den - Vánoční mše - kostel Šimona a Judy a v kapli rotundy CČSH. Chvojen: Staročeské Vánoce na Chvojně - kytarový soubor kostel sv. Jakuba a Filipa na Chvojně, 11.00 hod. Štiřín: Sukův hudební Štiřín - koncert Josefa Suka (housle) a Mariána Lapšanského (klavír), program: Bach, Schubert, Suk, Mendelssohn, Bartholdy., info. a předprodej vstupenek: recepce hotelu Zámek Štiřín, tel.: 255 736 111, [email protected] Pyšely: „Na správné adrese“ - premiéra divadelního představení pyšelských ochotníků v sokolovně. Senohraby: Otevřený turnaj v ping-pongu - sokolovna Senohraby Říčany: Vánoční bleskový turnaj - v šachu pro veřejnost, 2.patro MěKS Říčany, v 18.00 hod. Pyšely: repríza divadelního představení „Na správné adrese“ - pyšelští ochotníci, sokolovna. Pyšely: Svíčková - se svíčkami po svíčkách tajemnými zákoutími Pyšel. V 16.00 hod. Pyšely: Ohňostroj na Loretě - ve 24.00 hod. Mnichovice: Živý betlém - ve chlévě na Šibeničním vrchu. Kamenice: Čechomor - koncert folk-rockové kapely, Kulturní centrum Kamenice, Ringhofferovo nám. 434, tel.: 323 672 643, [email protected] od 19.30 hod., vstupné: 250,-Kč.

Plesy v Kamenici - Kulturní centrum Kamenice - tel.: 323 672 643, [email protected]: 2.2.2007 Sportovní ples 10.2.2007 Myslivecký ples 17.2.2007 Kamenický ples 2.3.2007 15.reprezentační ples podnikatelů a přátel tance 21.1.2007 18.2.2007

Štiřín: Sukův hudební Štiřín - koncert Jitky Hosprové (viola) a Kateřiny Englichové (harfa), program: Marais, Eccles, Ravel, Smetana, Paganini. info. a předprodej vstupenek: recepce hotelu Zámek Štiřín, tel.: 255 736 111, [email protected] Štiřín: Sukův hudební Štiřín - Saxofonové Kvarteto Bohemia - soprán, alt, tenor a baryton saxofon). Program: Martinů, Suk, Janáček, Dvořák. info. a předprodej vstupenek: recepce hotelu Zámek Štiřín, tel.: 255 736 111, [email protected]

Kulturní akce Praha : do 26.2.2007 Život je jen náhoda - výstava ke 100.výročí narození Jaroslava Ježka, České muzeum hudby (Praha 1, Karmelitská 2/4, denně mimo Út 10-18 hod. 11.-14.1.2007 Regiontour a GO Brno 2007 - veletrh cestovního ruchu na brněnském výstavišti. Nezapomeňte navštívit webové stránky obce www.cercany.cz. Užitečné informace získáte také na adrese www.posazavi.com Občanské sdružení Tři - www.centrum-cercany.cz, http://cercanyhospic.hospice.cz Občanské sdružení Posázavský pacifik - www.posazavsky-pacifik.cz Oddíl dětí a mládeže ČDOPBVVT- www.cdopbvvt.zde.cz ZŠ Čerčany - zs.cercany.indos.cz ZUŠ Čerčany - http://home.tiscali.cz/zus.cercany/ Ochotnický divadelní spolek Nula Morčat - www.cu.wz.cz Čerčanský hokejový tým Alexandra - www.hpl.cz/hcalexandra Hudební kapela Klub - www.sweb.cz/kapelaklub Country kapela Bessoni - www.bessoni.wz.cz Husův sbor Čerčany - www.sborcercany.blog.cz Sdružení Tři - www.centrum-cercany.cz SHŠ Mračtí (šermíři) - www.mracti.cz Zámek Štiřín - www.stirin.cz www.blanicti-rytiri.cz, www.zborenykostelec.cz, www.parnijizdy.xf.cz, www.sdruzeni-ledce.cz, www.laduvkraj.cz, www.csopvlasim.cz, www.mestotynec.cz, www.pysely.cz, www.muzeum-umenibenesov.cz, www.ddmbenesov.com - 20 -


VÝZVA Při přípravě výstavy fotografií a obrazů k příležitosti 650. výročí první písemné zmínky o obci Čerčany jsme zjistili, že mezi námi žije spousta čerčanských občanů, kteří mají šikovné ruce a že by tudíž stálo za to, příští rok (2007) uspořádat výstavu prací dalších tvořivých autorů z Čerčan. Již teď se můžete hlásit v Infocentru (adresa, telefon a co byste chtěli vystavovat) nebo zanechte tip na někoho o kom víte, že něco umí (kutit, paličkovat, vyřezávat, malovat, fotografovat, háčkovat, drátovat apod.). Podrobnosti k výstavě budeme včas inzerovat na stránkách Čerčanského zpravodaje.

MULTIMEDIÁLNÍ STUDIO POSÁZAVÍ Formou krátkých reportáží mapuje kulturní, společenské a sportovní dění regionu Posázaví včetně regionálních historických památek. Tyto reportáže jsou vysílány na www.posazavi.com v sekci internetové televize. Jednou měsíčně jsou zpracovány do půlhodinového magazínu S kamerou regionem, který odvysílá regionální kabelová televize. Magazín je též distribuován na DVD nosičích do Infocenter, knihoven a na městské úřady regionu Posázaví.

UKÁZKA VÝROBY VÁNOČNÍCH DEKORACÍ V pátek 8.12.2006 v podvečer se sešla v Infocentru Čerčany parta šikovných ženských, které se chtěly naučit vytvářet originální vánoční dekorace. Profesionální aranžérka a vazačka paní Jitka Dvořáčková z Nového Městečka byla prostě úžasná. Téměř dvě hodiny s lehkostí a šarmem předváděla, jak lze rychle a krásně zhotovit opravdu nápadité vánoční svícny, věnce na dveře, různé závěsy s využitím přírodnin a jednoduchých aranžérských komponentů. Odcházela jsem domů s přesvědčením, že krásné věci lze vyrobit opravdu snad ze všeho, co se kolem nás nachází. Kolik parády např. udělala obyčejná kůra z mandarinek pokrájená na kousky, prázdné pistáciové skořápky, v savu vyšisované větve a desítky dalších nápadů. Vyrobené dekorace budou součástí Vánoční výstavy, na kterou se určitě přijďte podívat, protože jako každý rok bude stát za to! Renata Frídová

- 21 -


JEZDECKÉMU SPORTU, NAZDAR! Tímto oficiálním jezdeckým pozdravem byl zahájen již 3. ročník čerčanské Hubertovy jízdy, který proběhl 7.10.2006 v JK Atrej Čerčany. Hubertovy jízdy vznikly z bývalých parforsních honů, při kterých byla vypuštěna liška a jezdci ji pronásledovali se smečkou psů. Kdo ji dostihl, stal se vítězem tohoto honu. Dnes se tyto hony jezdí pouze v Pardubicích, jinde byly nahrazeny právě Hubertovými jízdami, kdy jde o setkání jezdců k ukončení sezóny. Skoky nahrazují překážky (kmeny apod.), které dřív jezdci museli v honu na lišku překonávat v přírodě. Finále tvoří doběh za liščím ocasem, který nahrazuje chycení živé lišky. Jsou dvě varianty tohoto honu. Buď jede s liščím ocasem na rukávu jezdec a ostatní ho pronásledují a snaží se ho dopadnout a nebo námi používaný způsob, kdy se liščí ocas zavěsí na provaz a formou dostihu za ním jezdci vyrazí. Vítězem se stává ten, komu se podaří ho utrhnout. Letos bylo 30 účastníků, což je ideální počet pro takovou akci. Byli rozděleni do 3 lotů (lot – skupina, kterou vede master). První lot je nejobtížnější, druhý má možnost dohody s masterem o tom, co a jak se bude skákat – středně obtížné a třetí lot je pro začátečníky, poníky, mladé koně a děti. První lot jsem „mástrovala“ já a ostatní dva loty členky našeho oddílu (2. lot Andrea Neradová a 3.lot Petra Petráňová), byla to jejich premiéra, kterou velice dobře zvládly. Zahájení je vždy na pronajatém pozemku JK Atrej za statkem, pak se pokračuje za hájenku a do tzv. „roklí“ a pak následuje přesedliště, kde si koně odpočinou a jezdci se občerstvují. Po přesedlišti následují skoky ve vápence v Mezihoří, cesta na vrstevnici Chlumu a finále je Hon na lišku, který probíhá u hřbitova na poli, kde jezdci loví liščí ocas. Večer je zakončení – zábava pro jezdce, při které probíhá „soud Hubertovy jízdy“ – počítají se hříchy, které jezdci provedli. Na začátku jízdy hlavní master přečte Hubertův zákon, kterého by se jezdci měli držet. Následuje volná zábava na oslavu ukončení sezóny. Letos jsme byli v restauraci na Palubě. Děkujeme tímto personálu a manželům Musilovým za zprostředkování a za výdrž. Hubertovou jízdou jsme ukončili letošní úspěšnou sezónu. V letošní sezóně soutěžily děti i dospělí. První úspěchy začaly již na halových závodech, kde byla Andrea Neradová čtvrtá s koněm Leon (kategorie pony B) v Herouticích. Andrea pak skončila s koněm Sir na 2. místě Mistrovství Středočeského kraje dětí ve skocích. V květnu proběhly skokové závody v Louňovicích pod Blaníkem, kde se Petra Petráňová umístila s poníkem Leon na 7. místě. Zajímavé na tom je, že se takto umístila mezi 45 velkými koňmi. V soutěži všestrannosti na Pecínově v květnu 2006 se stala vícemistryní Středočeského kraje a na 3. místě celkově v soutěži Andrea Neradová s poníkem Tony. Mezi dospělými výborně reprezentovala na veřejných trénincích Barbora Vítková se svojí klisnou Anny chval, kde spolu s Petrou Petráňovou na této klisně získaly několik vítězství. Na Pecínově se kvalifikovala Andrea Neradová na finále do Humpolce, kde sice nevyhrála, ale svého poníka předvedla velice dobře. Poslední velmi pěkné výsledky jsme získali na veřejném tréninku v Březové. Na prvních závodech naši členové vyhráli tři soutěže ze čtyř pořádaných a to Barbora Vítková, Petra Petráňová a Andrea Neradová a na druhých závodech tři soutěže z pěti (opět výše jmenované jezdkyně). O adrenalin se postaraly děvčata v poslední soutěži mini-max, kde se soutěžilo ve skoku do výšky.Vybojovaly první tři místa. Andrea s Tonym zvítězila na výšce 130cm, možná to není moc, ale s ponym, který měří 145cm, je to krásný výsledek, protože všechny velké koně vyřadila už v prvním kole na 115cm. Tato tři nejčastěji zmiňovaná děvčata se postarala o to, že v tomto roce žádná Extraliga 2006 - 3.zprava Andrea Neradová s Tonym soutěž nezůstala „bez mašle“. Poslední zúčastněné závody se pro nás staly i nejúspěšnějšími v této sezóně, kdy se Andrea Neradová s poníkem Tony pokusila o kvalifikaci v Pony extralize (celostátní soutěž pro pony do 148 cm a jezdce od 12 do 16 let). V 5. kvalifikačním kole jsme se umístili na výborném 3. místě a spolu s 6. kolem nasbírala body na postup do finále. Finále se účastní pouze 4 nejlepší jezdci extraligy v republice. Probíhá s tzv. „výměnou koní“, kdy každý jezdec jede na svém koni, ale také na koních ostatních tří soutěžících. Na tomto finále jsme se probojovali na celkové 3. místo, což je zatím největší úspěch v působení JK Atrej. I ostatní členové JK Atrej se zúčastňovali závodů, kde také nedělali ostudu, ale vzhledem k jejich začátkům se na vítězství musí ještě hodně zlepšit. Noví členové, kteří získali licenci jsou: Barbora Vítková, Diana Šmejkalová, Jitka Wágenknechtová, Tereza Šmídová a Michaela Tatrová. Nutno podotknout, že mezi adepty na příští rok jsou i dva mladíci, což je vzácné. - 22 -


Dva členové nás opustili, přestoupili do jiného oddílu. Jiné akce se letos nekonaly, protože bylo třeba dořešit záležitosti dalšího fungování ve stávajících prostorách. Doufáme, že v příštím roce budeme moci divákům nekoňákům nabídnout spoustu dalších akcí pro děti i dospělé. Pořádání našich akcí a vůbec fungování celého oddílu a výsledky jezdců vyžadují finanční zajištění, a proto bychom se znova chtěli obrátit na případné sponzory, kteří by chtěli buď finančně nebo jinak pomoci zlepšit činnost jezdeckého klubu. Domníváme se, že by to pomohlo přispět ke zvýšení počtu členů z řad dětí a mládeže, kteří stále přibývají. Mají u nás příležitost vhodným a zajímavým způsobem trávit volný čas. I tím, že pracují se zvířaty, se velice dobře učí zodpovědnosti do dospělosti. V současné době je v JK Atrej ustájeno 8 koní. Děti i dospělí, kteří se mohou přihlásit do klubu, zde mají možnost připravit se na zkoušky základního jezdeckého výcviku a po jejich úspěšném absolvování se zúčastňovat soutěží. Mimo sportovní ježdění provozuje klub i rekreační, a to v anglickém stylu. Pro zájemce, kteří se chtějí naučit o něco více, nabízí výcvik pod odborným dohledem.

V úterý 5.12. tradičně projížděl obcí mikulášský průvod na koních. Jezdci v maskách Mikuláše, anděla a čertů jeli potěšit a jen trochu postrašit čerčanské děti.

Na závěr bychom chtěli poděkovat za rok 2006 v první řadě členům JK Atrej za zodpovědnou a dobrou práci v oddíle, dále lidem, kteří nám pomáhají na akcích, hlavně Michalu Pěknému a Pavlu Škvorovi a v neposlední řadě Pavlu Holíkovi, díky jeho dopravě se můžeme zúčastňovat závodů a dosahovat dobrých výsledků. Dík patří také mému příteli Martinu Povrovi za celoroční trpělivost a výbornou sedlářskou práci v našem oddíle. Osobně bych chtěla poděkovat Tereze Šmídové a Andree Neradové za záchranu mého života a dodání chuti a motivace do další práce v našem klubu. Navštivte naše webové stránky: www.jkatrej.websnadno.cz Andrea Červenková-Zajíčková

Zveme všechny na

COUNTRY-DISCO PLES JK ATREJ který se uskuteční 17.2.2007 ve 20.00 hod. v KD Čerčany. Hraje skupina Bessoni a dj Michal Pěkný.

RYTMUS 2006 Mnozí už nás znáte, mnozí už jste si také zvykli na to, že jsme mezi Vámi. Někteří z Vás využili nebo dosud využívají naše služby, někteří se nás třeba chystají oslovit. Není divu, vždyť jsme tu již tři roky. Najdete nás v Benešově na Masarykově náměstí, v budově bývalé Piaristické koleje za kostelem sv. Anny. Na dveřích máme napsáno RYTMUS. Za těmito dveřmi pak naleznete Agenturu pro podporované zaměstnávání. Pro ty, kdo o nás třeba ještě neslyšeli malé vysvětlení: Podporované zaměstnávání je služba určená lidem, kteří chtějí pracovat v běžném pracovním prostředí, ale pro získání a udržení zaměstnání potřebují dlouhodobou individuální podporu. Našimi uživateli jsou lidé se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. Největší skupinu pak tvoří lidé s mentálním postižením. Za tři roky našeho působení v Benešově se agentura viditelně rozrostla – o tři pracovníky a jednu novou kancelář. Za mnohem důležitější ale považujeme výsledky naší práce. Velmi nás těší stále kvalitnější a hlubší vztahy s partnerskými organizacemi. Dobře se rozvíjí spolupráce s Úřadem práce, se zaměstnavateli a s poskytovateli návazných služeb. Nejdůležitější jsou ale pochopitelně spokojení klienti. Těch prošlo v roce 2006 naší agenturou 62, z toho polovina pracovala nebo dosud pracuje na běžném placeném pracovním místě. Letošní rok jsme v naší agentuře prožili ve velmi rychlém tempu. První pololetí proběhlo ve znamení projektu „Ze školy do práce“, jehož ukončení připadlo na 30.6. Projekt měl dva cíle – rozšířit na Benešovsku tzv. Tranzitní program a zahájit kurs „Základní obsluha PC“ pro naše uživatele. Tranzitní program je určen mladým lidem s postižením nebo jiným znevýhodněním, kteří končí školní - 23 -


docházku a předpokládá se, že budou potřebovat zvýšenou podporu při hledání práce. V rámci zmiňovaného projektu využilo službu 6 mladých lidí. V průběhu školního roku chodili jednou týdně na praxe na běžná pracoviště, kde se s podporou pracovního asistenta naučili mnohým dovednostem, potřebným pro své budoucí zaměstnání. Praxe pokračují i v letošním školním roce a jsou obohaceny o exkurze studentů na dalších vybraných pracovištích. Kurs „Základní obsluha PC“ získal akreditaci MŠMT jako rekvalifikační kurs. Již má své první absolventy. V současné době jednáme o dalším využití kursu s benešovským Úřadem práce. Pro účely kursu jsme vydali vlastní výukový materiál, přizpůsobený potřebám uživatelů. Projekt Ze školy do práce byl nominován do soutěže Dobrá rada nad zlato, kterou vyhlašuje Národní vzdělávací fond. Jsme rádi, že se podařilo překonat všechny překážky (zejména opožděné financování z Evropských fondů) a akci zdárně dovést do cíle. Měsíc duben se nesl ve znamení „Zaměstnavatele roku“. Jedná se o soutěž, jejímž cílem je ocenit zaměstnavatele, kteří zaměstnávají lidi s postižením a svým přístupem jdou v tomto směru ostatním příkladem. Letošní druhý ročník soutěže měl poprvé svá regionální kola. Ve Středočeském kraji byli oceněni Pivovar Benešov, Město Říčany a jako vítěz pak Nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo 25.4. v aule benešovského gymnázia a bylo skutečně reprezentativní. V září jsme se účastnili konference „Ohlédnutí se za SROP“, kterou ve Vlašimi pořádalo občanské sdružení Podblanickem. Na této konferenci jsme prezentovali zmiňovaný projekt Ze školy do práce. Září pro nás znamenalo zároveň počátek Komunitního plánování sociálních služeb na okrese Benešov. Jelikož jsme se účastnili již přípravy projektu, která probíhala od roku 2005, bylo pro nás samozřejmostí, že se do celého procesu aktivně zapojíme. A tak se také stalo. A ještě jednou září. Ve dnech 12. a 13.9. proběhl v naší agentuře audit kvality poskytovaných služeb. Inspekci provedlo Sdružení pro Cenu ČR za jakost. Výsledkem je Osvědčení o propůjčení práva k užívání značky „Podporované zaměstnávání – vynikající kvalita“, kterého si velmi vážíme. Na prosinec připravujeme již tradiční předvánoční setkání – „Vánoční dílny“, které se uskuteční ve středu 13. prosince od 9:00 do 12:00 hodin v prostorách agentury. Srdečně zveme všechny, kdo mají chuť si něco malého vyrobit nebo si jen tak užít adventního času. Navštívit nás ale samozřejmě můžete v průběhu celého roku. Máte-li pocit, že naše služby mohou podpořit Vás nebo Vaše blízké, obraťte se na nás na výše uvedené adrese. Těšíme se na Vás! Na závěr bychom pak všem rádi popřáli krásné Vánoce a do nového roku mnoho úspěchů, radosti a pohody v zaměstnání i v osobním životě. Rytmus Benešov

OLDŘICH KARÁSEK Český fotograf Oldřich Karásek zahynul v říjnu tohoto roku při dopravní nehodě v horské oblasti v Ugandě. Oldřich Karásek se narodil 30.11.1939. Studoval fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Praze. Prvního úspěchu dosáhl v roce 1966, kdy získal cenu ve fotosoutěži filmového festivalu Cannes. V roce 1968 začal fotografovat filmové hvězdy pro italskou agenturu Vita Press. Během roku 1969 několikrát fotografoval Beatles. Fotografoval také posádku kosmické lodi Apollo 11, herce Marcella Mastroianniho, Petera Sellerse, Richarda Burtona, Sofii Lorenovou a Elizabeth Taylorovou či prince Charlese a anglickou královnu Alžbětu II. Od roku 1989 se specializoval na záběry nejkrásnějších míst naší planety. a proslul jako fotograf nádhernými snímky z cest po světě. Fotil např. v Patagonii, Číně, Arizoně, Himálaji či Jižní Africe. Těžko najít místo, kde nebyl. Jeho fotografie přiblížila řada publikací, např. Praha v proměnách světla, Symfonie pro 100 věží, Bílou stopou, USA českýma očima, 101 nejkrásnějších měst ČR. Jeho bratr Svatopluk Karásek je známý jako nekomforní kněz, umělec a politik. Oldřich Karásek měl vztah k Čerčanům, kde strávil část svého dětství. Nekrolog: Drazí pozůstalí a vážení přítomní, dovolte nám, Oldovým kamarádům, abychom si teď s ním tady na chvilku trochu popovídali a rozloučili se s ním. Vlastně, Oldo, nebudeme se ještě loučit, pojďme se teď spolu trochu ohlédnout zpátky, což jsme doposud nějak nestačili a ani nás vlastně ještě nenapadlo to udělat. Kdybychom bilancování měli shrnout do jedné stručné věty, zněla by: „Měl jsi krásný život, bohatý na zážitky“. Zasloužil ses o to sám, snad jen sudičky Ti trochu pomohly v první fázi, že Ti přidělily bezvadný rodiče a správný dva bráchy. Ten starší, Milan, Vás bohužel opustil už před dávnými lety a ten mladší, Sváťa, je tu dnes také s Tebou a laskavě se ujal úkolu za nás, Tvé kamarády, přetlumočit, co jsme Ti napsali. Od rodičů se Ti dostalo dobré výchovy do doby, kdys byl ještě vychovatelný, pak už ses svými vlastními dobrými volbami na životních křižovatkách postaral o svůj úspěšný život sám. První Tvá správná volba byla stát se fotografem. Možná Tě zde ještě trochu ovlivnil Tvůj otec Pedro, - 24 -


sám výborný fotograf. Ty jsi dospěl pak ve svém oboru k těm nejvyšším metám, ale o tom nám zde nepřísluší hovořit. O Tvé práci zde jistě ještě mnohé uslyšíme z úst daleko povolanějších. Druhá Tvá životní volba se týkala výběru životní partnerky. Přistupoval jsi k tomu velmi zodpovědně, něco na způsob výběrového řízení či výzkumného úkolu na mnoha testovaných vzorcích. Dal sis, pravda, hodně na čas, ale výsledek stál zato. Ve své Evě jsi nalezl báječnou a oddanou manželku a spolu jste utvořili dokonalý pár. Prožívali jste krásné manželství, z něhož vzešly Zuzanka a Ondřej, děti, které se Vám mimořádně vyvedly. Ti Vás již oba obdařili dohromady čtyřmi roztomilými vnoučaty. Početná milující rodina a milovaná úspěšná práce. Co víc si ještě přát! A přece! K plnému životu patří ještě záliby a přátelé. Tvou velkou zálibou od chlapeckých let byl sport. Již jako kluk jsi dobře lyžoval a zkoušel jsi snad všechny tehdy dostupné sporty. Byly to klukovské olympiády v Čerčanech, ping-pong, badminton, baseball, volejbal až nakonec v již dospělém věku se Tvůj sportovní koníček vyhranil do sjezdového lyžování a tenisu. Díky Tvé charismatické a družné povaze i osobitému humoru jsi nikdy neměl nouzi o přátele s podobnými sportovními zájmy. Ty sám jsi byl kamarád stálý a věrný, takže někteří z nás měli to štěstí, že Tě mohli provázet s Tvými zálibami téměř celým životem. Asi nejvíce jsi miloval lyže a hory. Často jsme si Tě na horách dobírali, když jsi přijel s brašnou, jestli jsi tu pracovně či na dovolené. Odpovídal jsi úplně vážně, že pracuješ vlastně pořád i při lyžování, jelikož současně vyhledáváš a připravuješ si vhodné záběry. Usmívali jsme se a mysleli si svoje, ale pak přišel ten správný fotografický den D, kdy nastala s Tebou nečekaná změna. Přivstal sis, tvářil ses, jako bys nás nepoznával, sbalil nádobíčko a rychle vyrazil neznámo kam. Když jsme se náhodou připletli do míst, kde jsi fotografoval, naskytl se nám nevídaný pohled. Ty, obvykle se pohybující velmi rozvážně a úsporně, jsi lítal s foťákem z jednoho kopce na druhý z našeho pohledu zcela nesmyslně a vydával jsi tolik energie, až jsme žasli. Tenkráte jsme pochopili, jaký je vlastně Tvůj životní koníček číslo jedna... Chtělo by se vzpomenout všech společně prožitých příhod a akcí: nespočetné lyže a tenisy, čerčanský starý mladý, dětský vody, pololetky, kola, Dvořiště, Čerčany open, čtvrteční hospody, karty, prasátka a další. Pro nezúčastněné to zní možná jak málo srozumitelná hesla, pro nás, kteří jsme tam byli s Tebou, to představuje báječné zážitky, které budiž uchovány v naší paměti. Nelze se nezmínit zvlášť o památných slonech, jež přetrvali dodnes. Není snad třeba v tomto sále vysvětlovat oč jde. Byl jsi to Ty, Oldo, kdo převzal sloní zájezdy od čerčanské party a načasoval jsi je do předvánoční doby. Měl jsi na to úsměvnou teorii, že v době, kdy maminy pečou cukroví a gruntujou, taťkové se doma jen pletou a pro rodinu udělají nejvíc, když odjedou s kamarády na hory, kde se přes den vyřádí na sjezdovkách a po večerech pobaví při flaštičkách, aby se pak osvěženi na těle i duchu vrátili v dobrém rozmaru právě včas na Vánoce k rodinám. Letos, holt, Oldo, budeš na slonech pauzírovat. Odešel jsi rychle, na pracovní cestě, přesně, jak by sis jistě sám přál, jen ten timing, tak zoufale předčasný, Ti nevyšel. Ze společných debat o životě a smrti víme, že se Ti vůbec nechtělo stárnout (A komu by se ostatně chtělo!) a za žádnou cenu bys nedopustil dožít se stavu závislosti na pomoci bližních. To bereme, ale přece jen jsi tu s námi ještě měl nějaký čas pobejt. Ještě dlouho bys nám na sjezdovkách ukazoval záda a na kurtech hrál vyrovnanou hru s mnohem mladšími partnery. Ale osud neúprosně zasáhl. Ty teď budeš, jak Tě známe, odněkud shůry, zpočátku s mírnou škodolibostí, sledovat, jak rok od roku na lyžích zpomalujeme a na kurtech přestáváme dobíhat balony. Později si asi s účastí, na kterou Ti ale budeme kašlat, budeš pozorovat, jak postupně dále stárneme a chátráme na duchu i na těle. A nebude to trvat dlouho, vždyť už máme všichni ukrojenej převážnej kus z lidskýho věku, a my tam za Tebou postupně začneme přicházet. Ty zatím, Oldo, tam někde nahoře obstarej ten nejlepší kurt a krásně vysněžený hory a až se tam nakonec s Tebou všichni sejdeme, oproštěni od svých zdevastovaných tělesných schránek, pak teprve společně sehrajeme ty nejlepší tenisový mače a sklouzneme ty nejprudší černý sjezdovky. Do té doby ale Ty budeš stejně tady s námi alespoň v našich myslích a srdcích. To Ti slibujeme! Kamarádi

TURISTICKÉ CESTOVÁNÍ K ZÁMKU KAMENICE A OKOLÍ Na závěr letošního souboru článků o rodu Ringhofferů a jejich panství - s několika zámky - při putování v této části Posázaví - s průmyslovou a hospodářskou základnou jejich podnikání v Kamenici a s několika zajímavostmi v blízkém okolí. Na konci roku 2006 a také na konci našeho turistického cestování se zajdeme podívat na Ringhofferovu hrobku, což je vskutku symbolické zakončení. Kdo s námi cestoval v průběhu letošního roku, má již dobrou představu o možnostech dopravy autobusy linkovými nebo příměstské dopravy řady 300 a 400. Ve středověku byla Kamenice vladyckým zbožím s tvrzí, která stála na místě nynějšího zámku. Jako první držitel je znám r. 1266 Ratmír z Kamenice. V pozdější době získala Kamenici obec Nové Město pražské, ale r. 1547 o ni přišla konfiskací. Tehdejší panovník prodal Kamenici svému úředníkovi Janu Freynárovi z Branova. Roku 1860 koupil zdejší velkostatek Kamenice pražský průmyslník František Ringhoffer. Jeho otec Josef Ringhoffer už dávno předtím přeměnil zdejší horní mlýn na měděný hamr a začal tu vyrábět měděné kotle aj. Provozní objekty byly postupně rozšířeny o válcovnu měděných plechů, o dolní hamr pod novou vodní nádrží a o dolní válcovnu. Výroba se dále rozšířila o měděné trubky, tažené tyče, lokomotivní topeniště a posléze o bezešvé trubky se zcela novou moderní výrobní technologií. Rodina baronů Ringhofferů tu měla významné podnikatelské úspěchy. Starý malý zámek vzniklý z původní tvrze, který byl předtím oblíbeným letním sídlem pražských arcibiskupů, byl přestavěn v r. 1875 až 1880 v pseudogotickém slohu na reprezentační sídlo. Nynější zámek v Kamenici je jednopatrová stavba s obdélníkovým půdorysem a v průčelí s plochým rizalitem, s předloženou - 25 -


otevřenou předsíní. Rizality jsou ukončeny atikou s cimbuřím. Při boční fasádě je hranolovitá čtyřpatrová věž (architekt J. Stibral). Z opevnění tvrze se dochovala jen šestiboká bašta před zámkem, v r. 1897 upravená v pseudogotický pavilonek. Naproti zámku je kostel, původně raně gotický, přestavěný r. 1797 a upravený r. 1898 architektem J.Stibralem. Uvnitř jsou fresky od G.Doveria (kolem r. 1750). Oltář je klasicistní z konce 18. stol. Význačný je empírový náhrobek arcibiskupa Viléma ze Salmu, který se kdysi vracel z cesty do Říma a zde v Kamenici při zpáteční cestě náhle zemřel a byl tu také v kostele pohřben. Nad hrobkou je plastická alegorie z r. 1827. Okolní krajina byla přetvořena ve veliký lesopark s typickými lipovými a kaštanovými alejemi podél silnic i jiných cest. Tak na Zaječí vrch vede cesta pěknou alejí ze vzrostlých stromů k hrobce Ringhofferovy rodiny podle projektu architekta J.Stibrala z r. 1887 až 1892 - venku v parčíku při hrobce je socha Ukřižovaného od významného českého sochaře Josefa Václava Myslbeka z r. 1890. Při návštěvě Prahy se na ni zajel podívat slavný francouzský sochař Rodin, který toto sochařské dílo vysoce ocenil a prohlásil, že je to nejzdařilejší sochařské ztvárnění Ukřižovaného (na kříži) z celé Evropy. S historickými památkami v Kamenici a blízkém okolí jsme se seznámili a ještě uvedeme, že obec Kamenice též zahrnuje několik okolních osad. Zámek Kamenice - poměrně rozsáhlá stavba - byl po mnohá léta využíván jako školní budova. Můžeme se též podívat na zdejší kulturní dům i na moderní sídliště. Zdatní turisté by se ještě mohli zajít podívat z Kamenice do sousední vsi Kostelec u Křížku po modré turistické značce. Na pahorku nad obcí je starobylý a památný kostel sv. Martina, původně románská rotunda s apsidou asi z 2.pol.12. stol. Uvnitř jsou obrazy od Karla Škréty z r. 1665 a od Josefa Helicha z r. 1858. Dále můžeme pokračovat hezkou cestou od rybníka v Kamenici proti proudu potoka lučinami po modré turistické značce kolem rybníka u Olešovic a dále po břehu Struhařovského rybníka po pěšince až k zámku Štiřín. (Turistická mapa č. 40 „Benešovsko“, měřítko 1:50 000, vyd. KČT- Klub českých turistů)

ČERČANSKÝ KALENDÁŘ TURISTICKÝCH DÁLKOVÝCH POCHODŮ 25.listopadu: Draháňským údolím 7, 15, 25, 35, 50 km Start: Sídliště Bohnice, konečná BUS 200, 7-10 hod., KČT Střížkov, inf. Pavel Černý, 182 00 Praha 8, Ptáčnická 543/4, tel.: 602 380 281, [email protected]/kct-strizkov 1.prosince: Pražská stovka 15, 25, 35, 50 km Start: Praha dle propozic, cíl: totéž, KČT Šluknov, Olafplaz Praha, inf.: Olaf Čihák, 110 04 Praha 4, Modřany, Pajevové 3133/28, tel.: 241 763 075, 724 276 313, [email protected] 16.prosince: Vánoční pochod 12, 22, 35 km Start: Kolín-nádražní hala 8-10 hod., cíl: Kolín-Restaurace U Radnice 11-19 hod., KČT Lokomotiva Kolín, inf.: Miloš Hukauf, 280 02 Kolín, Kmochova 951, tel.: 604 389 876, 321 724 606 Informace a propozice pochodů si mohou zájemci vyžádat min. 14 dnů předem na adrese uvedené u každého pochodu (přiložte obálku se známkou na odpověď). Další podrobnosti o turistických dálkových pochodech - Ing. Jaroslav Šidák, CSc., tel.byt 257 325 953. Ing. Jaroslav Šidák, CSc., vedoucí turistického oddílu KČT

JEDNA KRÁSNÁ PÍSEŇ „A už je tady zas ten sychravý čas“, to si říkáme každý rok v tuhle dobu. Vzpomínám si, bylo to někdy v šestašedesátém roce minulého století, ne tady v Posázaví, ale prozměnu kousek nad Berounkou, v Podbrdí. Bez rozdílu vyznání i sociálního zařazení, jeden inženýr, druhej zedník, další lakýra, prostě pestrá parta v soukromém životě. Jeden měl na zádech U.S.tornu z 2. světové války, další teletinu a ten třetí G.B., výstroj z britské armády a jinak vesměs v maskáčích. Tato parádní sestava si to šinula od řevnického nádraží kolem domu T.G.Masaryka a potom doleva do kopce směrem na brdský hřeben. Zde jsou teplá zákoutí, než člověk dojde na hřebeny. Hluboká údolí, hodně potoků (většinou pitných, protože pramení přímo v brdských lesích a nad nimi není žádné stavení. Zde vznikaly první trampské osady už po první světové válce a za první republiky jako „El Paso“, „Westend“ a „Údolí hadrů“. Na toto pojmenované údolí vznikla písnička, kterou jsme rádi zpívali u táboráku na potlachu - výročí osad a taky když jsme kráčeli husím pochodem z Brd do Řevnic na nádraží je to mírně z kopečka. Do kopce by se to špatně zpívalo! A tak v zimním povětří a metelici úryvkovitě bylo slyšet: „ V hustém šeru v podvečeru čuby vyjou na Měsíc, v ostrém tempu národ trempů šine si to do Řevnic. Kytáry vesele hlaholí, písnička jásavá letí do okolí a tam v kruhu věrných druhů přivítá tě údolí. Že údolí hadrů je nejkrásnější z celého světa, s písní jásavou tě přivítá vždy po léta. Tam vždy okřeje a zasměje se každý,kdo je mlád, i věrný kamarád, že Údolí hadrů ze všeho na světě nejvíc má rád. Až tě třeba boj o chleba do Afriky zanese, touha ti zachvátí osrdí, vrátíš se poklusem zpátky do Podbrdí, a tam v kruhu věrných druhů přivítá tě údolí. Že Údolí hadrů ze všeho na světě nejvíc mám rád.“ Country ještě v té době nebylo, začínalo o rok dýl a to jsem šel na vojnu. Tady na Sázavě se pěla oblíbená trampská písnička: - 26 -


„Sázavské boudy mám tak rád, o Sázavě si zpívám, ráno a večer, když jdu spát ve snách je vídávám. A nikdy jsem střízlivej nebyl, v těch boudách na Sázavě, ať ležím na sněhu či na trávě...“ Plno takových starých trampských písniček úplně zaniklo a upadlo v zapomnění. Nebyly to písně jen o našich řekách a údolích, ale též o námětech z Divokého západu, o zlatokopech a dalekých mořích, jako třeba „Japonečka! (Jokohama), Malajka atd. Z této naší romantiky česko-slovenského trampingu vyrostlo plno vynikajících osobností, jako třeba vynikající akademický malíř Zdeněk Burian, herec Karel Efa, herec a humorista písničkář Jarda Štercl, písničkář Jarda Motl, romanopisec o Divokém západě Bob Hurikán (civilním jménem Peterka) a plno dalších. A tak všem příznivcům přírody a romantiky v roce 2007 přejí suchou stezku a hodně toulek naší přírodou Rudi a Linda Kaiserovi

OCHOTNICKÝ PODZIM – V RÁMCI OSLAV 650 LET OBCE ČERČANY Během této podzimní přehlídky ochotnických souborů z Posázaví se jich představilo na prknech čerčanského kulturního domu několik: Ochotníci z Pyšel, Divadelní spolek Svatopluk Benešov, Nula Morčat, divadlo BANDA z Benešova. A kdo přišel, ten si užil, neboť dnešní ochotníci již nehrají jen Naše furianty či Lucernu, ale valnou většinou „dělají“ vlastní autorské divadlo, často i s vlastní originální hudbou. Klasické ochotnické divadlo zahrál 15.10.2006 Divadelní spolek Svatopluk z Benešova; nejprve odpoledne pohádku pro děti „Líný Honza“, večer komedii pro dospělé od Heinricha von Kleista - „Rozbitý džbán“. Skvělí kolegové z Pyšel opět pod vedením pana Bohumila Gondíka pěli a hráli jako o život; a tentokrát to bylo „po francouzsku“, na motivy staré francouzské poezie a lidových písní, leckdy velmi rozverných…11.11.2006 - „Víno, ženy a… zpěvy staré Francie“. Čerčanské generační divadlo Nula Morčat si již vypěstovalo věrné posluchače nejen mezi domácími. Poslední autorská hra, která se odehrává vskutku v morbidních Ochotníci z Pyšel měli již tradičně výtečně "naladěno" - zazpívali kulisách pitevny a hřbitova, Vás nicméně a zahráli na motivy francouzské poezie nenechá téměř oddychnout od smíchu "Víno, ženy a… zpěvy staré Francie" (11.11.2006) z groteskní reality. „HaHaMlet“ - 25.11.2006 Bohužel pro onemocnění jednoho z protagonistů Komorního studia ÁČKO sešlo z plánované hry „Tři veteráni“. Ale podařilo se sehnat kvalitní zástupce, také z Benešova, soubor s názvem BANDA (Benešovské Amatérské Nezávislé Divadlo Autorské). V roce 2006 se zúčastnili 76. Jiráskova Hronova s černou komedií „Tak takhle to bylo aneb Život je jen náhoda...“ a tuto komedii odehráli dne 3.12.2006 v KD Čerčany jako derniéru. Pořádáno v rámci: „Čerčany 2006 – rok oslav 650 let obce“

- jt -

VĚRA CHYTILOVÁ: „JSEM NESNESITELNÁ OSOBA!“ Čerčanské kino v sobotu 2. prosince 2006 vpodvečer přivítalo hvězdu české režie Věru Chytilovou. Ta sem přijela na besedu spojenou s promítáním svého nejnovějšího filmu „Hezké chvilky bez záruky“. Spolu s ní do malého biografu zavítala i herečka Věra Uzelacová. Ta si v režisérčině filmu zahrála jednu z menších rolí. Škoda jen, že si cestu do kina nenašlo více diváků. Kapacita kina byla totiž využita méně než z jedné třetiny. V devatenáct hodin odstartovala připravovaná beseda. Jejího moderování se ujali herci z čerčanského decentně obscénního divadla Nula morčat Filip Nerad a Vlastislav Elstner. Během hodinové diskuze měli možnost klást oběma dámám otázky nejenom moderátoři, ale i samotní diváci. „Všichni jste herci, pouze jste nebyli ještě obsazeni do žádné role,“ oznámila potom všem režisérka překvapivý fakt. Odpovědi na dotaz týkající se rozdílnosti natáčení u nás a v zahraničí se ujala Věra Uzelacová. Ta si totiž v několika cizích snímcích zahrála. „Hlavní rozdíl je v honoráři, který je asi pětkrát vyšší,“ uvedla se smíchem. Také vás na plac, který je od vašeho vozu vzdálen nanejvýš dvě stě metrů, vozí autem,“ přidala další zajímavost Uzelacová. A co dodala režisérka Chytilová k samotnému filmu? „Byla bych ráda, kdybyste se v něm každý poznal.“ -tm- 27 -


ŠIROKOÚHLÉ KINO ČERČANY MOBIL: 723 756 257 16.12. sobota

16.00 h. Vstupné 69 + 1 Kč 16.12. sobota

19.00 h. Vstupné 69 + 1 Kč

POZOR

17.12. neděle

19.00 h.

PROSINEC

2006

TEL: 317 777 280

Rodinný animovaný v českém znění

USA 91 min., mládeži přístupno

V TOM DOMĚ STRAŠÍ

Zaklepejte s námi na dveře záhadného domu.

USA 152 min., mládeži do 12 let nepřístupno

SKRYTÁ IDENTITA

Kde jsou hranice oddanosti? A lze je překročit? Bostonský tajný policista (Leonardo DiCaprio) je pověřen úkolem infiltrovat zločineckou síť, které předsedá boss Costelco (Jack Nicholson).

-

MIMOŘÁDNÉ

NEDĚLNÍ

Komedie

PŘEDSTAVENÍ

ČR 104 min., mládeži do 12 let nepřístupno

RO(C)K PODVRAŤÁKŮ

Vstupné 69 + 1 Kč Film Karla Janáka o muzice, penězích a gangsterech amatérech.

\\\ DOVOLENÁ OD 18.12.2006 DO 11.1.2007 [[[ LEDEN 13.1. sobota



19.00 h. Vstupné 69 + 1 Kč 26.1. pátek

10.00 h. Vstupné 30 Kč

2007

Dokument o revolučním a kontroverzním vzestupu snowboardingu v 80. a 90. letech USA 110 min. mládeži do 12 let nepřístupno

EXTRÉMNÍ SVAHY

Sjezd na hraně života. Pět nejlepších prknařů světa, hory, adrenalin, riziko... Animovaná rodinná komedie v českém znění

USA 87 min., mládeži přístupno

LOVECKÁ SEZÓNA

Co se stane, když si medvěd navykne na televizi a sladkosti? Bondovka USA,Anglie 147 min., mládeži do 12 let nepřístupno

CASINO ROYALE

James Bond přichází do kin pojedenadvacáté... Ale zároveň poprvé. V podání nováčka Daniela Craiga teprve získá své zabijácké ostruhy. DĚTSKÉ PŘEDSTAVENÍ

ČR 61 min., mládeži přístupno

PŮLNOČNÍ PŘÍHODA Pět pohádek pro nejmenší.

FPNF - Filmové pátky nekomerčních filmů - KINOKLUB

26.1. pátek

19.00 h.

Romantický hudební příběh

Španělsko, Kuba,Francie 110 min, mládeži do 15 let nepřístupno

HAVANA BLUES

Film v rytmu moderního kubánského rocku zobrazuje život v Havaně Vstupné 69 + 1 Kč a všechny pochybnosti a rozhodnutí, která zde lidé musí udělat. 27.1. sobota


19.00 h. Vstupné 69 + 1 Kč

Animovaný dobrodružný film v českém znění

ASTERIX A VIKINGOVÉ

Asterix s Obelixem dostávají přetěžký úkol: udělat z šéfova synovce Zničehonixe pravého muže. Horor USA 91 min., mládeži do 15 let nepřístupno

TEXASKÝ MASAKR MOTOROVOU PILOU: POČÁTEK

Každá série vražd má svůj počátek. Příslušnou pilou tentokrát máchá monstrum známé pod jménem Leatherface. Staňte se svědky zrození strachu...

ÚNOR 3.2. sobota



19.00 h.

Francie 79 min., mládeži přístupno

Shakespearova komedie

KUPEC BENÁTSKÝ

2007 USA,Itálie,Anglie 132 min., mládeži do 12 let nepřístupno

Al Pacino, Jeremy Irons, Joseph Fiennes v adaptaci slavné hry Williama Shakespeara. Animovaný dobrodružný film v českém znění USA 108 min., mládeži přístupno

HAPPY FEET

Pokud nedovedete zpívat, jste mezi tučňáky z arktických plání nikým. Tučňák Brumla je bohužel nejhorším zpěvákem na celém širém světě. Český psychothriller

PRAVIDLA LŽI

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA ! Předprodej vstupenek u pokladny kina. Pokladna kina je otevřena 1 hodinu před zahájením každého představení. Večerní představení jsou mládeži přístupná pouze v doprovodu rodičů.

- 28 -


POZVÁNKA DO KINA FPNF - Filmové pátky nekomerčních filmů - KINOKLUB

pátek 26. 1 od 19:00 hod.

HAVANA BLUES

Jak už název napovídá, je Havana Blues hudební film. Fanoušky tohoto žánru ale hned na počátku zklameme. Žádné pomalé kvílivé rytmy kubánských Ericů Claptonů nečekejte. Snímek je totiž překvapivě o rockových muzikantech. Ústřední dvojici tvoří Ruy a Tito, kteří mají společnou kapelu a společný sen konečně se proslavit. Zatím se však protloukají v havanském undergroundu a hrají, kde se dá. Právě ve chvíli, kdy shánějí aparaturu pro koncert v polorozpadlém divadle, které se bude zanedlouho bourat, přichází jejich životní šance. Do Havany přijíždějí španělští producenti a hledají talenty, kterým zajistí natočení desky a turné po Španělsku a Jižní Americe. Ruy a Tito chytnou šanci za pačesy, dělají Španělům společnost po havanských klubech, hospodách, sklepech i půdách – tedy všude, kde se hraje ideologicky nežádoucí, ale o to kvalitnější hudba. Když už mají smlouvu v kapse, objevuje se nový zádrhel. Ruy má dvě děti a ženu, s níž se sice rozvádí, ale rodinu opustit nechce. Ve filmu Havana Blues nalezneme několik podobností se slavným dokumentem Wima Wenderse Buena Vista Social Club, který před pár lety odstartoval celosvětový zájem o kubánskou hudbu. Tento snímek španělského režiséra Benita Zambrana sice asi proslulost svého předchůdce nepřekoná, odhaluje však diváků další neznámou stránku života obyvatel karibského ostrova, kde stále věří, že zítra se bude tančit všude. Obývají ho však i lidé, jež chtějí tančit podle jiných not, než které napsal hlavní dirigent.

PODĚKOVÁNÍ Dne 13.9.2006 se u nás v Čerčanech konal „Freestyle motocross“ v areálu u Prefy a já, jako správný fanda motorismu, jsem chtěl být u toho, a tak s obrovskou vervou a rychlým krokem jsem vtrhl do areálu. V tom shonu jsem si ani neuvědomil, že jsem přišel o cosi cenného, a to o moji peněženku. Nebylo v ní sice moc peněz, ale ztráta dokladů by pro mne byla velkou katastrofou. A tímto bych rád alespoň prostřednictvím tohoto časopisu poděkoval neznámé a velice laskavé paní, která mi moji peněženku vrátila s celým obsahem. Ještě jednou mnohokrát děkuji !!! Tomáš Rada, Čerčany

ČDOPBVVT V ROCE 2006 Žijeme v době statistik. Kdo není zachycen v patřičné kolonce, uveden ve správném přehledu, jako by ani nežil. Pro vytváření a zpracovávání statistik si zřizujeme spoustu jistě nepostradatelných úřadů. Protože si však nejsme jisti, zda i naše maličkosti a dění spjaté s naším oddílem jsou zahrnuty ve výkazech toho nejdůležitějšího z nich, Českého statistického úřadu, musíme se této povinnosti zhostit sami. Zkrátka budeme manifestovat své bytí. Připravte se na spoustu čísel a údajů důležitých nejen pro růst hrubého domácího produktu. Čerčanský dětský oddíl pro boj ve vysoké trávě sdružuje cca 15 dětí a 10 dospělých jedinců, většinou bývalých členů oddílu. Pod tímto názvem funguje již patnáctou sezónu. Každé je věnována celoroční hra. Nedávno jedna nazvaná „Od kamene s ...“ skončila. V současnosti hrajme hru „S Emilem“ o českém cestovateli Emilu Holubovi. Oddílový rok 2006 se skládal z osmi hlavních výletů. V lednu jsme jeli na sjezdovky do Krkonoš, v dubnu na jarní výlet k Ledči nad Sázavou. V květnu jsme si prošli ráj a to ten Český, od Mnichova Hradiště velkým obloukem do Turnova. V červenci jsme se projeli na kolech z Havlíčkova Brodu do Frýdlantu nad Ostravicí. Naším cílem bylo podívat se na Lysou horu v Beskydech a své přání jsme si splnili. Ten samý měsíc jsme pobývali na táboře nedaleko Litomyšle. V září jsme si spluli Vltavu z Vyššího Brodu až do Boršova u Českých Budějovic. Podzimní prázdniny jsme strávili nedaleko Pacova. V prosinci pojedeme na běžky do Krušných hor. Z menších vícedenních akcí je třeba uvést čarodějnice, rozlučku s letními prázdninami a vánoční besídku. Mimo to se každý pátek scházíme na schůzkách u staré hasičárny v Čerčanech. Komu je 6 až 15 let a chtěl by se k nám přidat, je vítán. Převedeno do řeči čísel to vše znamená, že v právě končícím roce jsme uspořádali (nebo uspořádáme) 11 vícedenních Adam nám přednáší o Alexandrijském oddílových výletů. Mimo ně pro větší členy oddílu a pro širší okruh majáku na „vědecké konferenci“ konané v Abertamech v Krušných horách rodičů a přátel jsme připravili dalších osm, a až na jednu, taktéž - 29 -


vícedenních akcí. Spočítáme li průměr, pak se jedná o 1,5833 výletů na měsíc. Dál se však bude řeč pouze o oddílových výletech. Zatím se sedmi hlavních výletů zúčastnilo dohromady 150 výletníků, což je průměrně 21,428 na jeden výlet. Kdo se zúčastní všech výletů za rok 2006 stráví s oddílem rovných 54 a půl dne, což činí bez jedné desetiny celých 15% roku. Děti, respektive jejich rodiče, přijde 54 volných dní na celkem 10 010 Kč počítáno na jednoho potomka. V přepočtu na den se jedná o částku 184 Kč. Slovo celkem je trošku zavádějící, protože nezahrnuje kapesné. Zde selhala metodika a předávání dat, ale již podnikáme patřičné kroky, abychom za rok mohli čtenáře Čerčanského zpravodaje plně informovat. Závěrem bych se chtěl omluvit všem statistikům tělem a duší, že jsem jejich vědu představil pouze prachobyčejnými součty a průměry. Stydím se! Odcházím si hned přečíst knihu o této vzrušující vědecké disciplíně. Michal Tupý, vedoucí oddílu

TRABANT, NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA, ANEB BOHOUŠI, ZABER! 3. závěrečná část

Ve dvou předchozích částech jsem seznámil své čtenáře se zážitky jedné party venkovských muzikantů z Votic. Party veselých chlapíků, se kterou jsem hrál na kytaru a zpíval asi šest let, až do jejího rozpuštění na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Měl jsem veliké štěstí na výbornou partu kluků, dobrých kamarádů a vynikajících muzikantů od kterých se bylo co naučit, a kteří nikdy nešetřili sil druhému pomoci, když to bylo potřeba. Nyní se opět pomyslně přenesme do ledna roku 1977 na požárnický bál do nádherného, ale drsného kraje České Sibiře, do vesničky Arnoštovice. Nahlédněme do života svérázných a zajímavých lidiček té doby, doby, která rozhodně nebyla lehká, ale do doby, ve které se ještě dokázali lidé normálně veselit a zabavit u vesnické muziky. Dát si zahrát svoji oblíbenou písničku nebo si nechat vytroubit sólo pro sebe a svoji vyvolenou, a také možnost si i s kapelou na podiu zazpívat, bylo v té době docela normální a každá kapela hrající na vesnici to velice ráda dělala. Protože na laskavost a vstřícnost k obyčejným lidem, kteří se přišli k naší muzice pobavit a zapomenout na každodenní starosti a strasti, jsme nikdy nezapomínali! Upozorňuji, že vyprávění je upraveno do podoby povídky a tudíž není žádnou historickou freskou dané doby. Slouží pouze k pobavení čtenářů a nemá žádnou literární hodnotu. Seděli jsme ve výčepu, ládovali se gulášem a zalévali jsme jej dobře vychlazeným benešovským pivem. Čtyři hodiny nepřetržitého hraní od osmé hodiny večerní až do půlnoci nám dalo řádně zabrat. Měli jsme všichni hlad. Poctivé podomácku uvařené jídlo velmi dobré chuti nám udělalo dobře. U večeře jsme s kolegy vedli převážně hovor na téma vánice a jak se odsud dostat zpět do Votic. Z Arnoštovic do Votic to není příliš daleko, za dobrého počasí se to dá zvládnout pěšky asi za hodinu, a to se jde skoro pořád z kopce. Ale za takovéhoto počasí, co je tady na kopcích nyní, Bůh ví! „Kolik je tam sněhu, kluci?“ zeptal se kapelník a otočil se na přítele Františka a na mě. „No, já to šéfe šacuju, na takových dvacet čísel prašanu,“ odvětil František. Právě šel kolem našeho stolu hostinský a já se ho při té příležitosti zeptal: „Bylo-li by tam ještě trochu toho vynikajícího guláše?“ „Ale jistě, jistě, mládenci, je ho v kuchyni ještě dost, já vám přinesu kastrol s gulášem a ještě nějaký knedlíky,“ pravil ochotně hostinský. „Já vám s tím pomůžu,“ řekl jsem, vstal a šel jsem s hostinským do kuchyně. Kuchařka mi nandala jídla plné ruce. Když jsem v kuchyni „fasoval mináž“, telefonoval z kuchyně nějaký funkcionář JZD z Miličína, který tu byl na bále se svojí ženou nějakému svému podřízenému: „Hele Jarouši, musíš vylézt z postele … co? … ale nech bábu bábou … voblíkni se, vezmi ve dvoře na farmě traktor, hlídač ti dá klíče…jo, ví o tom, už jsem mu taky volal. Nasadíš radlici … cože sám? ... Hlídač ti to pomůže zapojit a protáhneš radlicí silnice, je tady hodně sněhu, dej pozor, ať nikde nezapadneš! … Jo, to víš, že to dostaneš zaplaceno, pitomče! My bychom se jen velmi těžko dostávali, jak vodsud z Arnoštovic, tak ráno ženský do kravína … no dobrý ... hlavně už jeď!“ skončil hovor funkcionář JZD. „Děkuju, paní Vnoučková, kdyby mě po telefonu ještě někdo sháněl, tak na mě houkněte do sálu.“ „Buďte bez starosti pane vedoucí!“ „Pánové, tady je ještě gábl“ a položil jsem na stůl kastrol s gulášem a mísu s knedlíky. Kluci se na jídlo vrhli, jako kdyby týden nejedli. Nandali si ještě knedlíků a omáčky, že jim pomalu přetékaly talíře. S jídlem se nemá váhat, jak se říkalo na vojně: „Kdo zaváhá, tak nežere!“ Samozřejmě jsem si nandal druhý talíř guláše až po okraj také. Pouze trumpetista Hubálek „jí měl“, věren své tradici, opět jak „z praku“ a tudíž nejevil o jídlo příliš velký zájem. Neustále vyvíjel různé teorie o účinku alkoholu na lidský organismus, vydával hlasitá prohlášení o škodlivosti tohoto nápoje a ještě hlasitěji nám mladším u stolu kázal, abychom si z něho nebrali příklad, že pije jen proto, aby nám mohl na sobě „demonstrovat,“ jak takové nestřídmé pití vypadá v praxi. Nechtěli jsme mu kazit radost a dělali jsme na „oko“, že si jeho poučení bereme vážně k srdci. Vždyť jeho „opice“ nebyly nikdy agresivní a většinou to byla velká legrace. Přítel František, Ládík Slabý a já, jsme byli skutečně věkově o nějaký rok mladší, jen něco málo přes - 30 -


třicítku. Kapelníkovi, Dohnalovi, Hubálkovi a učiteli Říhovi do čtyřicítky moc nechybělo. Byli jsme, co se vzdělání týče a dáli se to tak říci na tehdejší dobu intelektuální kapela. Čtyři vysokoškoláci, dva maturanti a jeden vyučený. Po chvilce ticha, když si dal s prohlášeními Hubálek chvilku pokoj, aby si zapálil cigaretu, a my „zpracovali“ plný huby guláše, vyrazil také s prohlášením náš kapelník: „ Když se vožere normální blbec, tak se buďto popere nebo pos…! Jinej si třeba někam zaleze a vychrápe se z toho, ale jakmile se namaže študovanej inteligent, tak to je hotový neštěstí!“ pravil a pokračoval dále: „Poslechni Hubálku, ty si člověče dokážeš to svoje chlastání tak vědecky zdůvodnit, že by to byl úplnej protistátní čin ti ty tvá rumová moudra vyvracet.“ „Soudruhu kapelníku, život není žádné peříčko, co si budeme namlouvat, a mě to přímo žere!“ pravil a ihned na to rázně vykřikl: „Proto s plnou rozhodností a odpovědností tvrdím, že v tomhle režimu je hanba vystřízlivět!“ Bubeník Slabý byl takovým smíškem naší kapely a smál se s chutí a nahlas kdejaký hovadině, kterou kdo prohlásil. Zvláště těm, které vycházely z úst a hlavy našeho milého trumpetisty Hubálka. Že to opravdu byly někdy „pecky,“ není třeba dokládat. Že Slabý dělal Hubálkovi vděčné publikum bylo všeobecně známo a hlavně to věděl i sám „autor“, kterého to dozajista velice těšilo. Jenže tentokrát smíšek Slabý svoji hubu věčně náchylnou ke smíchu neukočíroval a po výroku o střízlivosti a režimu mu smíchy přímo explodovala! Za normálních okolností by to proti němu sedící Hubálek přijal s velkým zadostiučiněním, ale smíšek Slabý měl v ten nešťastný okamžik plná ústa lahodného guláše. Sevřené rty a zuby křeč smíchu neudržely a strašlivý tlak vyrazil proti Hubálkovi gejzír chutné paprikomasové načervenalé směsi. To už jsme řvali smíchy všichni a stali se rázem terčem pozornosti celého výčepu. Když jsme spatřili takto nečekaně vyšperkovaného našeho trumpetistu, předtím sice nalitého, ale ještě do tohoto kritického okamžiku decentně čistého ve sněhobílé košili ze širokou žlutou „exportní“ vázankou s vyobrazením polonahé krasavice, na kterou byl náležitě hrdý. Ovšem nyní zkoprnělého, čučícího do blba, neschopného jakéhokoliv pohybu. Jeho obličej s brýlemi, zrzavý plnovous, bílá košile a erotická vázanka, zvláště exportní polonahá krasavice, dostala svůj „díl“ a byla dokonale nahozena nevábnou kapající hmotou. Láďa Slabý se samozřejmě svému idolu nesmírně omlouval, a říkal, že ho dá okamžitě do bezvadného stavu v jakém byl před tím, ale sám dobře věděl, že je to zhola nemožné. Kupodivu, postižený byl z nás jediný, který zachoval absolutní klid a nehnul ani brvou. Když ustal hurónský řev, tak se Hubálek, náležitě „vyšperkovaný“, poloslepý, se zapatlanými brýlemi pomalu postavil a na celý výčep za ohromné pozornosti nejen nás muzikantů, ale i okolo stojících prohlásil: „Vážení přítomní, zde máte přímo čítankový příklad toho, jaká je síla slova nebo myšlenky. Já jsem zde konstatoval jistý názor nebo myšlenku, za kterou bych byl na jiném místě pohnán před soud. Už v tomto malém prostoru výčepu útulné vesnické restaurace, jediné slovo okamžitě roztrhlo hubu mému kolegovi a já schytal první „honorář“ za svůj kritický postoj. A jak tu stojím a skoro nic nevidím, přesto vidím do budoucnosti. Jednou si bude moci na veřejnosti říkat svůj názor kde kdo, ale bude si muset dát pozor na to, aby se mu někdo za to nevyblil do ksichtu! Ládíku!...hanbi se! Howgh!...skončil jsem.“ Dokončil svoji filosofickou úvahu s vnitřním uspokojením. Hubálek, který byl v okruhu svých známých veden jako kritik režimu a ani se s tím netajil a mnohokrát si pouštěl po hospodách hubu na špacír. V televizi byl velice ceněn jako návrhář různých dekorací pro natáčení inscenací a divadelních her. Musím ovšem prozradit, že byl také trochu ješitný. Tady na venkově se často děvčatům chlubil, že pracuje v televizi a ukazoval jim svůj služební průkaz s fotografií. Dlužno ovšem podotknout, že byl v mnoha případech při takovém navazování známostí velice úspěšný. Kulturní dům Čerčany Ovšem pro úplnost musím také s politováním kompletní kosmetické služby, ošetření akné, barvení obočí a řas, depilace teplým konstatovat, že kádrově voskem, trvalá na řasy, zábaly (léčba celulitidy, zpevnění), parafínové zábaly, masáž ve svém zaměstnání, jak rukou, speciální ošetřovací kúry, líčení, prodej kosmetiky, samoopalovací kůra Fake Bake. jsme se dozvěděli, byl na tom dosti mizerně. Kdyby Do 31.12.2006 sleva 10% na suché uhličité koupele CO2 neměl „těsnější styky“ Platí při zakoupení celé kůry 10-ti koupelí s manželkou postaršího stranického funkcionáře komplexně regenerují lidský organismus, pomáhají při srdečních potížích, normalizují z televize, která nad ním krevní tlak, zlepšují prokrvení končetin, působí proti infarktu, mozkovým mrtvicím, zřejmě držela ochrannou trombózám, embolům, revmatickým nemocím, výrazně aktivují imunitní systém, což se ruku, tak už pro svoje projevuje rychlejším hojením pooperačních ran, podporují protizánětlivé a hojivé negativní postoje procesy, výrazně léčí kožní nemoci z televize dávno vylít. Hubálek byl v jádru nesmírně hodný Alena Čeljusková 602287094 člověk a měli jsme ho

Kosmetický Salon Konstance

- 31 -


všichni moc rádi, i přes jeho „úlety“. (Myslím, že se tenkrát na Ládíka v žádném případě nezlobil, ba naopak, mám dojem, že mu tento malý incident spíše nahrál, že měl opět své obecenstvo a mohl se zviditelnit a být středem pozornosti…) „Pane muzikante, jděte do kuchyně, manželka s kuchařkou vás dají do gala, abyste mohl zase hrát“, pravil hostinský a uklidil ten prasečinec, který jsme svojí hlaholivou večeří po sobě zanechali. „Tak pánové, doufám, že se to stalo naposledy, co jsme se takhle vycajchnovali a chovali se na veřejnosti jako prasata, někdo víc, někdo míň! Moje vina je v tom, že jsem to dřív nezarazil!... A jde se hrát! Než přijde Hubálek, tak si dáme nějakou modernu“, zavelel kapelník a vyhnal nás na podium. V sále to jen hučelo. U stolů se většinou zpívalo a kdekdo byl nalit jak se sluší a patří. „Kluci, trošku to rozparádíme po tý půlnoční pauze. Ne?.. Říha, přidej na varhanách, Franto a Pepíku, zesilte kytary a zahrajeme nějakej bigbít,.. né?“ Na takový rozkaz od našeho kapelníka jsme docela rádi reagovali a nutno říci, že jsme se na něj skoro každou zábavu těšili. Mohli jsme do toho pořádně „šlápnout“ a udělat taky trochu rámusu. Zvukovou aparaturu jsme na tehdejší dobu měli poměrně slušnou a výkonnou. Kapelník nás při hraní většinou „brzdil!, abychom nebyli moc hluční a nepřehlušovali ostatní nástroje, zvláště ty neelektrické. Věděl, co dělá, zvukovou akustiku měl rozhodně lépe zažitou než my. Svižné a líbivé skladby od skupin Beatles, Shadows nebo Olympic, udělaly na sále své. Tančit a nevázaně blbnout na parket šel kdekdo, i ti, kterým bysme to raději moc nedoporučovali… Ti nejvíc nalití! Na parketě se také objevil náš kamarád Strouhal, kterého jsme na parketě delší dobu postrádali. Zřejmě si měli co říkat s Mařkou, jinak zvanou „Judy“. Podle mých předpokladů a několikaletých zkušeností s lidmi z tohoto kraje, byl Strouhal, věren své tradici opět „vykropenej“ pod obraz Boží. K tanci ho vehementně poháněla jeho přítelkyně „Judy“, která tanec nesmírně milovala. Stále na něho něco nesrozumitelného pokřikovala a šermovala mu před očima rukama. Vencovi to bylo jedno, vrávoral, a potácel se na všechny světové strany a křičel: „Už ani ta přiblblá Mařka mě nemá ráda a nechce se mě oddat!“ Ušmudlané sako už na sobě neměl, motal se po sále v ušmudlané modré košili a špinavých kalhotách a neustále vyřvával: „Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená … proč mají všichni tam, tak studený kolena?…zapřáhněte své voly … přejeďte mě všemi koly ... Pojedu na hřbitov mezi své mrtvoly.“ Nalitý Strouhal neustále vyřvával svoji ne příliš optimistickou odrhovačku stále dokola. „Judy“ se na něho vykašlala a Venca si ustlal v prachu u kamen. Pod hlavu si dal dubové poleno a usnul. Musím samozřejmě pro úplnost poznamenat, že „Judy“ také sněhobílou čistotou už nezářila! Její bílé šatečky byly samá černá šmouha, a to hlavně na zádní části lehkého oblečku, kde všechny ženy bez rozdílu rasy a náboženství mají zadnici, tam měla mírně duševně postižená „Judy“ viditelné černé otisky velkých pracek Venci Strouhala. Hlad po tanci lehce postižené „Judy“, rytmus moderních skladeb vyvolával ďábelskou těžko ukojitelnou touhu se s někým pořádně vydovádět. „Judy“ někde v koutě lokálu „ulovila“ ke svému bezuzdnému tanečnímu šílenství, které bylo zřejmě posilněno i trochou alkoholu, postaršího strejce v požárnické uniformě s několika rudými metály na prsou. Postarší zavalitý strýc nebyl zřejmě žádný velký tanečník. Možná něco věděl o polce, valčíku, nebo tangu, ale o rock and rollu a skladbách od Olympicu věděl „ulovený“ nepříliš střízlivý dědula „lauter bobek!“ Ometálovaný strejc se se svou rozvášněnou do ruda rozpálenou tanečnicí pustil do šíleného víru velmi rytmického tance. Své rock and rollové figury omezil pouze na jakési těžkopádné podupávání na místě s mírným otáčením trupu a rukama ve stylu „hände hoch,“ aneb „figura medvěd na zadních“. Zato rozparáděná „Judy“ kroužila s vytřeštěnýma očima do kruhu kolem „zmedvědovatělého“ tanečníka jak lítá saň! Metala neskutečné figury, při kterých házela hnátama na všechny možné strany a stehny neustále zvedala svojí kraťounkou sukýnku, a tak umožňovala dědulovi a okolo tančícím pohled na své krásně tvarované štíhlé - 32 -


nohy a na růžové, nyní již ušmudlané bombarďáčky s podvazkovým pasem a s punčochami, které již na mnoha místech pouštěly svá oka. Dědulu již řádně zpěněného zřejmě pohled do tohoto poměrně mladého ženského záhanbí nesmírně zajímal, a pro nic jiného neměl oči! Tanec gradoval ke svému vyvrcholení a při poslední sloce velmi rytmické skladby „Želva“ od skupiny Olympic se strýcovi zatočila hlava a plácnul sebou na parket. Jako správný požárník nebyl žádná bábovka a měl smysl pro legraci. Zůstal ležet na zádech, kopal rytmicky nožičkama a ručičkama do vzduchu jako brouk Pytlík. „Judy“ se nad ním rozkročila a kroutila se v rytmu jako kobra v koši orientální pištce. Dědulovi se zřejmě tato taneční figura nesmírně zalíbila, poněvadž mu umožnila pohled ze žabí perspektivy přímo vzhůru, pod sukénky svíjející se tanečnice. Hudba dohrála a „Judy“ navíc ještě vysekla tři gymnasticky perfektní hvězdy k pobavení obecenstva, za která sklidila ohromný aplaus. Pomohla na nohy svému tanečníkovi, který jí za tento výkon upřímně objal a odvedl ji do výčepu. Šílenství tanečníků na parketě ještě ani zdaleka neskončilo. Obecenstvo si hlasitým pokřikem žádalo tanec s názvem „Ptáčci“. Tanec v té době velice populární a na velmi hezkou melodii, který umožňoval tanečníkům dokonale se vyřádit. Série skladeb, která způsobila na parketu hotové šílenství, skončila za ohromného aplausu obecenstva. Nás tato divoká série dokonale propotila, takže jsme se velice rychle sháněli po nějakém pití. Dlužno poznamenat, že naše žízeň byla hašena již jenom limonádami nebo sodovkou, poněvadž nás čekala cesta v autech do Votic na sněhu a pít pivo před ukončením bálu, by bylo dosti nerozumné. Kolem druhé hodiny ranní se sněhová vánice utišila, přestal padat i sníh a obloha se rozzářila hvězdami, jak jsme se mohli s Fanoušem přesvědčit při následné přestávce. Naše auta byla romanticky zasypána vrstvou prachového sněhu. Když bylo něco před půl třetí hodiny ranní, přijel před hospodu již zmíněný traktorista z JZD Miličín a svému nadřízenému zahlásil, že silnice kolem Arnoštovic a přilehlého okolí řádně protáhl a jsou sjízdné. Když jsme se dozvěděli, že do Votic je silnice v pořádku, tak nás to potěšilo. Dělali jsme si během bálu velké starosti, ale ovšem nic nezabránilo tomu, že jsme si zaparkovaná auta museli po skončení bálu vyhrabat ze sněhu sami. Na konec mého vyprávění o bále v Arnoštovicích, o tamních lidech, o hezké a drsné přírodě, musím ještě pro úplnost napsat pár posledních řádek. Bál to byl hezký a lidem se velice líbil, jako mnoho dalších bálů, které jsem odehrál za ta dlouhá léta na Voticku. Hubálka daly ženský v kuchyni za jeden a půl hodiny do perfektního stavu. Košili a kravatu okamžitě vypraly a daly sušit nad kamna. Hubálek se také mohl vysprchovat, a tím svoje předchozí alkoholické omámení eliminovat na minimum. Rozhodně to jeho bezpečnému návratu autem na chatu u Votic jedině prospělo. Na podium přišel „vyfiklej“ jak ze žurnálu, v ruce si držel velký hrnec s černou kávou, ihned se chopil trumpety a s bohorovným klidem Angličana prohlásil: „Že si myslel, že to bez něho nepůjde, a co se to prý děje, že se tak dlouho nehraje???“ Kapelník, který se často dokázal dopálit, zůstal kupodivu naprosto klidný a pravil: „Mládenci, zahrajeme poslední sérii lidovek a budeme končit, budou pomalu tři hodiny ráno a než se odtud vyhrabeme budou čtyři.“ Kapelník, pokud se týče času, se trefil přesně na „chlup!“ Když jsme s Fanoušem vyhrabali našeho drahého trabanta, Fanda spustil své benzínové topení, které tiše bzučelo a rozmrazovalo sníh na sklech vozu. Nanosili jsme do vozu reproduktorové bedny a příslušná zařízení, a pohodlně se usadili v příjemně vytopeném voze. Fanda nastartoval a poplácal palubní desku trabanta se slovy: „Tak, Bohouši, zaber!“ Za našimi zády zůstala ve sněhovém hávu už jen spoře osvětlená hospoda v Arnoštovicích... Konec Josef Šimánek Tato povídka je věnována všem amatérským hudebníkům na okrese Benešov, a zvláště těm, kteří se mnou na Voticku hráli v kapele Synkopy74. Jmenovitě pak: Františku Neradovi, Ing. Pavlu Dohnalovi, plk v zál. Janu Novákovi, Láďovi Slabovi, Ing.Jiřímu Kubálemu /im.mem./ a Mgr. Josefu Říhovi /im.mem./ - 33 -


PF 2007 OBČANSKÉ SDRUŽENÍ CHLUM ČERČANY děkuje všem dětem, kamarádům, známým, příznivcům a návštěvníkům akcí za účast a podporu a přeje všem malým i velkým občanům do roku 2007 mnoho zdraví, štěstí, spokojenosti a krásných zážitků Jana Tywoniaková, předsedkyně sdružení

STANICE PRO HANDICAPOVANÉ ŽIVOČICHY POMÁHÁ JEŽKŮM V NOUZI S příchodem prvních mrazů a celkově chladnějšího počasí nastává pro mnoho mláďat ježků krušné období. Aby mohla přečkat zimu zimním spánkem nebo-li hibernací, potřebují mít hmotnost alespoň 700 gramů. Pokud ji nyní nemají, už ji letos pravděpodobně nezískají, neboť jejich potravy – hmyzu a malých bezobratlých živočichů – začíná být v chladném počasí kritický nedostatek. Pro mnoho mláďat ježků je tak jedinou nadějí na přežití lidská pomoc. „V současné době pečujeme o 13 mláďat ježků. Jejich počet ale rychle narůstá, téměř každý den přijímáme dalšího ježka“, uvádí Lenka Šafránková, vedoucí Stanice pro handicapované živočichy Českého svazu ochránců přírody ve Vlašimi. Od začátku roku přitom ve Stanici nalezlo pomoc už přes 60 ježků. Většina z nich byla malá nesamostatná mláďata, která byla přijata do Stanice koncem srpna nebo během září a byla již dokrmena na potřebnou hmotnost a vypuštěna zpět do přírody. Mláďata, která se ale do Stanice dostávají nyní, už tady přezimují a budou vypuštěna do přírody až na jaře. Péče o ježky je přitom poměrně náročná na čas, prostor i finance. Každý ježek potřebuje dostatečně velký výběh, který musí být umístěn ve vytápěné místnosti. Protože ježek patří mezi hmyzožravce, potřebuje masitou potravu, například vařené drůbeží nebo hovězí maso či kočičí konzervy a granule. Musí být také odblešen a odčerven. Ježci, kteří jsou do Stanice přijímáni nyní, ji opustí až na jaře příštího roku a stráví tak ve Stanici nejméně 6 měsíců. Tato péče přijde Stanici v průměru na 500 – 1000 Kč na jednoho ježka. Pokud chcete Stanici pro handicapované živočichy ve Vlašimi finančně pomoci s péčí o ježky, můžete jí poslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI VLASIM na číslo 87777 (účtování DMS: 30,Kč, příjemce obdrží nejméně 27,- Kč). Nebo můžete s péčí o ježky pomoci prakticky. Máte-li vhodné podmínky, můžete si jednoho či dva ježky ze Stanice vzít domů a pečovat o ně. Pracovníci Stanice Vám rádi poradí, jak se o ježky vhodně postarat. Pokud ale vhodné podmínky nemáte a malého ježka naleznete, ve Stanici se ho rádi ujmou. Pohotovostní číslo na vedoucí Stanice je 777 800 460. Ing. Zuzana Pokorná Fotodokumentaci ježků ze Stanice Vám rádi na požádání zašleme. Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim Tel./fax: 317 845 169, 317 845 965 E-mail: [email protected], URL: http://www.csopvlasim.cz Pohotovostní telefon Stanice pro handicapované živočichy: 777 800 460 (Lenka Šafránková)

MOŽNOST PŘEDPLATNÉHO ČERČANSKÉHO ZPRAVODAJE Vážení čtenáři, vzhledem k Vašemu zájmu Vám nabízíme možnost si Čerčanský zpravodaj předplatit. Cena jednoho výtisku včetně balného a poštovného bude 22,-Kč. V roce 2007 vyjde celkem 6 dvojčísel, takže by se jednalo o částku 132,-Kč za celý příští ročník. Předplatné můžete uhradit hotově v Infocentru Čerčany nebo složenkou na číslo účtu: 320 039 369/0800, variabilní symbol platby: 33492111 a konstantní symbol platby: 2140.

MOŽNOST PLACENÉ INZERCE V ČERČANSKÉM ZPRAVODAJI Místní tiskovina „Čerčanský zpravodaj“, vychází v nákladu cca 500-650 výtisků jedenkrát za 2 měsíce a je distribuována ve správním obvodu OÚ Čerčany. Reklamu je možné otisknout jednorázově v jednom čísle Čerčanského zpravodaje nebo může být otištěna opakovaně v několika dohodnutých číslech, které budou vycházet v průběhu kalendářního roku. Podklady k tisku je možné předat vydavateli nejlépe - 34 -


v digitální podobě - na disketě nebo e-mailem na adresu: [email protected], nebo i v podobě psané či tištěné předlohy k tisku, kterou však bude nutné pro tisk redakčně zpracovat a převést do digitální podoby za smluvní poplatek. Řádková inzerce (max. 2 řádky) za 50,-Kč. Rozsah - plocha pro tisk reklamy:

170 x 250 mm A4 cca 425 cm2

170 x 125 mm A5 cca 212 cm2

85 x 125 mm A6 cca 106 cm2

Smluvní cena při jednorázovém otištění inzerátu: 1400 Kč 800 Kč 500 Kč Smluvní cena při opakovaném otištění inzerátu (cena za jedno zveřejnění): 1200 Kč 650 Kč 400 Kč

- 35 -

62 x 85 mm A7 cca 52 cm2 250 Kč 200 Kč


PRAVIDELNÉ

BOHOSLUŽBY

CÍRKVÍ

Římskokatolická církev - farnost Poříčí nad Sázavou: Kostel sv. Havla, Poříčí nad Sázavou: neděle a svátky 8.30 hod. 24.12. - Půlnoční 24.00 hod. 25.12. - Boží hod 8.30 hod. 26.12. - Svátek svatého Štěpána 10.00 hod. Dům s pečovatelskou službou, Čerčany - Mše svatá středa 17.00 hod. sobota 17.00 hod. 25.12. - Boží hod. 9.00 hod. Českobratrská církev evangelická: Toleranční kostel, Soběhrdy neděle a svátky 10.00 hod. 23.12. dětská vánoční hra 16.30 hod. 24.12. rodinné bohoslužby 10.00 hod. 25.12. bohoslužba s vysluhováním Večeře Páně 10.00 hod. Farní sbor v Benešově neděle a svátky 10.00 hod. 24.12 - nešpory 22.00 hod. Církev československá husitská - náb. obec Čerčany: Rozpis vánočních bohoslužeb: Neděle 24.12. - půlnoční bohoslužba 23.30 hod. Pondělí 25.12. - Slavnostní bohoslužba na 1.svátek vánoční 14.00 hod. Čtvrtek 28.12. - Sváteční setkání nad Písmem 14.00 hod. Neděle 31.12. - Bohoslužba s rozloučením se starým rokem 14.00 hod. Pondělí 1.1.2007 - Slavnostní novoroční bohoslužba 14.00 hod. Kromě půlnoční bohoslužby 24.12 se všechna ostatní setkání konají v kapli (po schůdkách dolů). V lednu dále pokračujeme pravidelnými nedělními bohoslužbami od 14.00 hod. a biblickými hodinami ve čtvrtek od 14.00 hod. Zároveň srdečně zveme na pokračující ekumenická setkání na faře v Poříčí n.S. - každou středu od 19.00 hod. Křesťanské sbory Pyšely nedělní bohoslužba s besídkou pro děti, každou sudou kalendářní neděli v přízemí Obecního úřadu Pyšely, Masarykovo nám. 4 9.30 hod

POZVÁNKA Milí čtenáři a občané Čerčan, zveme vás k tradičnímu krátkému zastavení v předvánočním čase. Letos jsme se rozhodli ukončit tímto setkáním Vánoční výstavu, a to v pátek 22.12.2006 v 17.00 hodin ve výstavní místnosti Infocentra Čerčany. Bude to také poslední možnost prohlédnout si výstavu. Přij te se svátečně naladit a společně zazpívat. Redakční uzávěrka příštího čísla 1-2: pondělí 5. února 2007, 18:00 h. Distribuce: středa 14. února 2007 ČERČANSKÝ ZPRAVODAJ - LISTOPAD - PROSINEC 2006 ČÍSLO 11-12 ROČNÍK XV Vydavatel: Obec Čerčany. IČO: 231584. Registrační ev. číslo MK ČR E 10754. Vydáno 13.12.2006 Odpovědná redaktorka: Mgr. Renata Frídová. Adresa redakce: Knihovna-Infocentrum Čerčany, Sokolská 28, 257 22 Čerčany. Tel: 317 776 154, e-mail: [email protected]; Náklad 500 výtisků. Nevyžádané materiály se nevracejí. Pokud není uvedeno jinak, jsou příspěvky otištěny v původní podobě bez stylistických a obsahových úprav. Příspěvky nemusí odpovídat stanoviskům redakce a zavazují jen autory. Distribuce: Trafika na nádraží ČD (pí. Čichovská), Prádelna a mandl (Sokolská ul.-KD), Minimarket K+K, Obchodní středisko K+K (potraviny + bufet), Restaurace "U Škvorů", Knihovna - Infocentrum, Železniční stanice Čerčany (pokladna), Obecní úřad Čerčany - 36 -

Výrobek paní Lucie Matouškové spolu s dalšími vánočními dekoracemi si přijďte prohlédnout na Vánoční výstavu v Infocentru do

Recommend Documents