k č.j.: 80/6000/2015
Vypořádání připomínek Hospodářské komory České republiky a PSA ČR k návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Obecné zásadní připomínky A.
Obecné hodnocení
Předkládaný návrh má snahu v obecné rovině přesvědčit o nutnosti a důležitosti transpozice příslušné směrnice ES i změny národní v předkladatelské zprávě citované legislativy, bez toho, aby byla věcně uvedena specifikace kolize současné právní úpravy a Směrnice ES 126/2006. Ze závěru neodůvodněně stručné předkládací zprávy pak vyplývá, že návrh vyhlášky je konformní s dotčenou problematikou a to na všech příslušných úrovních. V obecné rovině návrh neodůvodněně stanovuje další povinnosti, často jsou měněny terminologické pojmy, které pak pouze v rovině synonym nahrazují a rozšiřují již jednou stanovené povinnosti, které byly naposledy řešeny (v nedávné době) zákonem č. 230/2014 Sb., s platností od 7. 11. 2014 včetně prováděcí vyhlášky č. 284/2013 Sb., tedy normami, které v sobě zahrnují transpozici citované Směrnice ES. V příloze je pak předkládán požadavek na jednotlivé zkušební cviky, aniž by bylo vymezeno, zda a jak jsou závazné, nebo zda se jedná o pouhou metodickou pomůcku jako jednu z variant. Skutečným věcným dopadem, který bezdůvodně navyšuje požadavky nad rámec Směrnice, a to aniž by byl jakkoli odůvodněn předpokládaný záměr, tj. např. požadavek bezpečnosti provozu, přínos ke zmenšení dopravní nehodovosti či ukázněnosti na komunikacích apod., se materiál nezabývá. Shodně je dále shledávána absence dostupnosti a nákladovosti na zřízení a provoz cvičných ploch pro všechny zainteresované subjekty: žadatele, zkušební komisaře, provozovatele autoškol. Návrh neúměrně zatěžuje výkon státní správy a potažmo ostatních subjektů. S tím se předkladatel naprosto nevyrovnal, což dokazuje obsah odůvodnění ve své IV. části: „Předpokládané hospodářské, finanční, sociální a environmentální dopady navržené právní úpravy“. Druhý odstavec zcela nepravdivě v rozporu s realitou zamlčuje nutně vyvolané enormně vysoké náklady všech účastníků. Stejně nepravdivé je tvrzení v části II. Výjimka z uplatnění RIA, kdy lze úpravou vyhlášky naopak očekávat zvýšení výdajů z veřejných prostředků včetně negativních dopadů na podnikatelské prostředí a zatížení všech ostatních zúčastněných, je nepřípustná. Z návrhu je zřejmé, že prováděcí předpis stanovuje další povinnosti a supluje tak samotný zákon. 1 z 11
Návrh naprosto nevěnuje pozornost věcnému riziku zkoušky při řízení motocyklu, kdy zkušební komisař nebude mít možnost včas eliminovat vznik nebezpečných situací a z toho vzniklou odpovědnost jak příslušných městských úřadů (magistrátů), tak samotných zkušebních komisařů za provoz na těchto zařízeních včetně újmy na zdraví žadatelů o řidičské oprávnění i škodu na cvičných motocyklech, eventuálně na jiných věcech v majetku třetích osob. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: Dle názoru ministerstva není smyslem odůvodnění předkládané navrhované právní úpravy uvádět podrobný výčet bodů předmětné právní úpravy, jak namítáte. Podrobnosti předmětu úpravy a případná specifikace kolize současné právní úpravy se směrnicí 2006/126/ES je vymezena v podrobném odůvodnění k jednotlivým bodům úpravy a v rozdílové tabulce, které byly přiloženy přílohou. Samotnou skutečnost, že Evropská komise shledala současný text právní úpravy jako nedostatečně provedenou implementaci předpisů, ke kterým je Česká republika vázána, nemůže převážit Váš názor, že je tomu naopak. Připomínka, k nejasné úloze přílohy č. 7 k vyhlášce č. 167/2000 Sb., není opodstatněná, neboť na její obsah odkazuje ustanovení § 19 odst. 1 písmeno b), kde se mimo jiné uvádí: „před zahájením jízdy u skupiny vozidel AM, A1, A2 a A žadatel o řidičské oprávnění provádí zvláštní jízdní úkony vyobrazené v příloze č. 7 k této vyhlášce, kterými žadatel prokazuje dostatečnou připravenost a schopnost samostatného ovládání motocyklu bez přítomnosti druhé osoby na sedadle spolujezdce“. Ty jsou pak popsány v bodě 1. až 4. Z uvedeného je zřejmé co se kdy a proč má vykonávat a hodnotit. Připomínka kde namítáte, že ministerstvo zvlášť neuvedlo důvody pro rozšíření minimálních požadavků pro získání řidičského oprávnění stanovených směrnicí 2006/126/ES je dle názoru ministerstva nedůvodná. Smysl změny vyplývá ze znění bodu (8) předmětné směrnice: „Z důvodu bezpečnosti silničního provozu je třeba stanovit minimální požadavky pro vydávání řidičských průkazů. Je zapotřebí sblížit normy pro řidičské zkoušky a pro vydávání řidičských průkazů. Za tímto účelem je třeba vymezit znalosti, dovednosti a chování související s řízením motorových vozidel, vypracovat řidičské zkoušky na základě těchto kritérií a nově stanovit minimální normy pro tělesnou a duševní způsobilost k řízení těchto vozidel.“ Připomínka k vyjádření Ministerstva dopravy, že předkládaný návrh, od něhož se nelze odchýlit, nepředpokládá vynakládání zvýšených výdajů z veřejných prostředků ani negativní dopady na podnikatelské prostředí, obsahuje výhradní vymezení nesouhlasu, je v ní ministerstvu dopravy vytýkáno, že se dopady RIA nezabývalo. Ministerstvo dopravy se ohrazuje proti nařčení z úmyslu cokoliv zamlčovat. Ze strany předkladatele připomínky, k návrhu, jež neúměrně zatěžuje výkon státní správy, potažmo ostatní subjekty, není uveden jediný konkrétní argument, jakým způsobem je jeho tvrzení odůvodněno. Dále zcela rezignoval na sdělení, proč ministerstvo podrobněji neřeší RIA. Z tohoto důvodu považuje ministerstvo tuto námitku za nedůvodnou. Pokud se týká vysloveného názoru předkladatele připomínek, že návrh supluje zákon stanovením dalších povinností, Ministerstvo dopravy tento názor nesdílí. Návrh striktně dodržuje rámec zmocnění zákonem č. 247/2000 Sb. 2 z 11
Připomínka, že návrh neřeší rizika zkoušky při přezkušování žadatele o řidičské oprávnění na motocykl, není dle Ministerstva dopravy na místě. Nebezpečné situace při přezkoušení dovedností ovládat motocykl žadatelem o řidičské oprávnění lze vyloučit v případě dodržení základního předpokladu k účasti žadatele u zkoušky z praktické jízdy. Tímto předpokladem je podmínka, že je žadatel autoškolou připraven tak, aby v dostatečném rozsahu bezpečně ovládal vozidlo v takové míře, že při své účasti v provozu na pozemních komunikacích nebude nebezpečný sobě, ani ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích. Jeho připravenost do provozu je prověřována splněním podmínek předmětné zkoušky. V případě řádného výcviku, mimo jiné i se zaměřením na zkoušené prvky, nic nebrání žadateli úspěšně vykonat zkoušku bez případných škod. Situace v současném provozu si zcela běžně vyžaduje obdobné jízdní úkony, které jsou nově zavedené ve zvláštní části zkoušky.
B.
Kolize s právem EU
V právní rovině nelze souhlasit (s odkazem na směrnici Komise 2014/85) na nutnost transpozice, neboť návrh neúměrně a naprosto neodůvodněně rozšiřuje požadavky Směrnice 126/2006, která byla v potřebném rozsahu implementována již ve vyhlášce č. 284/2013 Sb. s platností od 15. 10. 2013. Je proto shledáváno, že novela nad rámec zmocnění a neodůvodněně zavádí a předpokládá rozpor mezi citovanou Směrnicí a prováděcí vyhláškou. Kde vyhláška taxativně stanovuje (příloha č. 7) další rozšiřující povinnosti pro tzv. zvláštní jízdní úkony pro první část zkoušky z praktické jízdy motocyklů zařazených do skupin AM, A1, A2 a A. V případě přijetí takové podzákonné normy, která nedůvodně rozšiřuje a vynucuje další povinnosti, je dán předpoklad kolize (vznik sporů a náhrad škody) unijního práva, jehož přednost se presumuje automaticky, s národním právem – vyhláškou, která je v obdobných případech neaplikovatelná. Překládaný návrh je proto shledáván v kontextu dostupné judikatury práva EU jako způsobilý pro budoucí řízení o nesprávném provedení směrnice členským státem. Je třeba dále poznamenat, že rozpornost vnitrostátních úprav a unijního práva je v obecné rovině nežádoucí a je třeba vycházet ze zásady jednotnosti, předvídatelnosti a požadavku minimálních (odůvodněných) zásahů do povinností dotčených subjektů. Stranou zájmu pak nemůže u předkladatele zůstat ani požadavek na soulad a komparaci s ostatními členskými státy a jejich věcnou úpravou, zásadami a předpoklady transpozice unijního práva, což evidentně nebylo vůbec řádně zhodnoceno jak k občanům (jednotlivým skupinám), tak ani k orgánům státní správy či podnikatelským subjektům. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že mu nepřísluší posuzovat připomínkovaný konflikt směrnice 2006/126/ES se směrnicí Komise 2014/85/EU. Obsahem implementace směrnice Komise 2014/85/EU je při přezkušování žadatelů o přezkoušení z praktické zkoušky ovládání vozidla zařazení průjezdu tunelem. Ministerstvo zastává názor, že připomínka se zjevně vztahuje k jinému tématu. Ministerstvo nesdílí názor předkladatele připomínek, že v příloze č. 7 jsou stanoveny další povinnosti. Zde je schematicky popsán způsob provádění části praktické zkoušky z ovládání vozidla, přičemž dosavadní právní úprava měla předmětné úkony zahrnuty ve druhé části zkoušky a to od roku 2006. Navrhovanou změnou se tyto úkony předsunují do první části zkoušky, neboť je zcela logické, že žadatel musí být schopen primárně prokázat znalosti a 3 z 11
dovednosti při základních manipulačních a ovládacích jízdních úkonech a teprve po jejich splnění může pokračovat v dalších jízdních úkonech v provozu. Aplikace unijního práva se drží zásadou, že unijní předpis vymezí nejmenší hranici plnění možné podmínky a členský stát může dle svého uvážení tyto podmínky zpřísnit. Tím je splněn princip jednotnosti v oblasti plnění stanovených minimálně předepsaných požadavků. Určité odlišnosti aplikace unijního práva jsou přípustné a běžně se dějí. Z tohoto důvodu ministerstvo tuto připomínku neakceptuje.
C.
Zásadní věcný dopad
Stávající právní úprava zahrnuje v zásadě všechny požadavky ve věci jízdních úkonů, zkušební komisaři jako odborně způsobilé osoby, jsou limity a požadavky již dnes vázáni. Rozšiřováním a stanovováním dalších detailů jsou vystavováni v případě přesného nesplnění (např. pro provozní či povětrnostní podmínky) blíže nespecifikovanému a neodůvodněnému postihu. Návrh vyhlášky pak ani nespecifikuje technické parametry této komunikace, nevypořádává se s dostupností a organizací zkoušek ani s výrazným nárůstem nákladovosti pro všechny zúčastněné subjekty. Přijetím takové úpravy by docházelo pravděpodobně ke značné disproporci a zvýhodnění těch subjektů, které budou disponovat technickým zázemím pro provádění např. brzdění (příloha 7 bod. 8 návrhu vyhlášky), když žádný takový požadavek nelze nalézt ani ve Směrnici 126/2006 (včetně novely) v části 6.2. Zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost silničního provozu. Je evidentní, že směrnice ponechává tento požadavek na realizaci na konkrétních provozních podmínkách a dále nestanovuje (nezavazuje) členské státy přesnou úpravou tratí, rozměry a vzdálenostmi apod. Návrh novely skrytě a neodůvodněně zpřísňuje požadavky zkoušek, aniž by se autor alespoň pokusil vypořádat s minimálním odůvodněním, to platí i s odkazem na citovanou Směrnici ES 2014/85, neboť údajný rozpor v předkládané rovině je shledáván jako zástupný a účelový. Tento neodůvodněný požadavek na zvýšení nákladovosti a složitosti zkoušek na zvláštních plochách je proto vnímán jako neúměrný s cílem záměrně a nedůvodně komplikovat provádění zkoušek pro některé subjekty a na druhou stranu výrazně přispět k ekonomickému zisku subjektů, které budou provozovat areály vybavené pro takové nácviky. Lze uzavřít, že takový požadavek je v rozporu se smyslem i podstatou Směrnic ES obecně a sám přispívá ke korupčnímu prostředí již samotným faktem na složitost realizace. Autor má dále snahu přesvědčit o významu a důležitosti předkládané úpravy i změnou požadavků na rozsah vědomostí a dovedností zkušebních komisařů i samotných žadatelů o řidičské oprávnění, používá proto pro zažité výrazové pojmy jiná vyjádření (synonyma) aby tak přesvědčil o důležitosti a nezbytnosti zvolené cesty. Je zřejmé, že použitými výrazy nelze docílit ani žádoucí kvality ani přesvědčivosti návrhu.
Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že z námitek podaných předkladatelem je zřejmé, že jinak vnímá význam textu směrnice 2006/126/ES, který je uveden níže. 4 z 11
PŘÍLOHA II I.
MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ŘIDIČSKÉ ZKOUŠKY
B.
ZKOUŠKA DOVEDNOSTÍ A CHOVÁNÍ
6. Dovednosti a chování, které se zkoušejí ve skupinách A1, A2 a A 6.2 Zvláštní jízdní úkony, které se zkoušejí s ohledem na bezpečnost silničního provozu 6.2.1 Dát motocykl na stojan, sejmout motocykl se stojanu a vést jej bez použití motoru; 6.2.2 Zaparkovat motocykl na stojan; 6.2.3 Alespoň dva jízdní úkony, včetně slalomu, provedené při nízké rychlosti; to by mělo umožnit posouzení schopnosti současně ovládat spojku a brzdu, udržovat rovnováhu a směr pohledu, polohu na motocyklu a polohu chodidla na opěrkách pro nohy; 6.2.4 Alespoň dva jízdní úkony provedené při vyšší rychlosti, z nichž jeden při zařazeném druhém nebo třetím rychlostním stupni a rychlosti nejméně 30 km/h, a jeden spočívající ve vyhýbání se překážce při minimální rychlosti 50 km/h; to by mělo umožnit posouzení schopností udržovat polohu na motocyklu, směr pohledu, rovnováhu a ovládat techniku řízení a techniku řazení; 6.2.5 Brzdění: předvést alespoň dva úkony brzdění, včetně použití nouzové brzdy, při minimální rychlostí 50 km/h; to by mělo umožnit posouzení schopnosti ovládat přední a zadní brzdy, udržovat směr pohledu a polohu na motocyklu. Zvláštní jízdní úkony uvedené v bodech 6.2.3 až 6.2.5 musí být provedeny nejpozději pět let od vstupu směrnice 2000/56/ES v platnost. Ten je třeba vnímat v souvislosti s textem článku 10 a 11: 10. Délka zkoušky Délka zkoušky a ujetá vzdálenost musí být dostatečná pro posouzení dovedností a chování podle písmene B této přílohy. V žádném případě nesmí být doba strávená řízením na silnici kratší než 25 minut pro skupiny A, A1, A2, B, B1 a BE a 45 minut pro ostatní skupiny. V tomto čase není zahrnuto přijetí žadatele, příprava vozidla, technická kontrola vozidla s ohledem na bezpečnost silničního provozu, zvláštní jízdní úkony a oznámení výsledku praktické zkoušky. 11. Místo zkoušky Část zkoušky, kterou se ověřuje zvládnutí jízdních úkonů, může být prováděna na zvláštním zkušebním pozemku. Pokud je to proveditelné, měla by být část zkoušky, při které se hodnotí chování žadatele v provozu, prováděna na silnicích mimo zastavěné oblasti, na rychlostních silnicích (silnicích pro motorová vozidla) a dálnicích (nebo podobných komunikacích), a dále na všech druzích městských ulic (v obytných oblastech s povolenou rychlostí 30 a 50 km/h, na městských rychlostních komunikacích), čímž by byly zastoupeny různé druhy obtížných situací, se kterými se řidiči budou pravděpodobně setkávat. Je také 5 z 11
žádoucí, aby se zkouška konala při různé intenzitě dopravního provozu. Čas strávený řízením na pozemní komunikaci by měl být optimálně využit k posouzení chování žadatele v různých oblastech provozu, se kterými se může setkat, se zvláštním důrazem na střídání těchto oblastí. K předloženým připomínkám ministerstvo uvádí, že zkouška dovedností nevyžaduje odlišný přístup k vyhodnocení podmínek pro vykonání zkoušky z praktické jízdy na motocyklu. S ohledem na skutečnost, že zkušební komisař je znalý rizik daných povětrnostními podmínkami a kvalitou povrchu vozovky, vycházíme z předpokladu, že za extrémních povětrnostních podmínek a na povrchu, který neumožní bezpečné splnění zvláštních úkonů, nebude zkouška provedena z obdobných důvodů, jako doposud. Ministerstvo přistoupilo k řešení implementace předmětného ustanovení na základě praktických zkoušek proveditelnosti zvláštních úkonů a po ověření nejen rychlostních limitů, ale i rozměrů zkušební dráhy. Odmítá, že se jedná o skryté a nedůvodné zpřísnění požadavků zkoušek. Ministerstvo je přesvědčeno, že naopak již při provádění zvláštních úkonů posoudí připravenost žadatele k vykonání praktické zkoušky a posouzením schopnosti žadatele ovládat vozidlo bude vyloučeno riziko neznalosti ovládání motocyklu v mezních situacích vymezeným provozem, jako je popojíždění v koloně, na křižovatce, vyhýbací manévr při náhlém vstupu chodce do vozovky nebo zabránění střetu s vozidlem při jeho náhlém zastavení nebo nedání přednosti v jízdě. Ministerstvo odmítá názor, že cílem je bránit malým subjektům v provádění výuky řízení motocyklu. Cílem je dosáhnout kvalitní přípravy budoucího řidiče v provozu s rostoucí hustotu a zajistit bezpečné ovládání motocyklu řidičem motocyklu za účelem snížení nehodovosti v této skupině. Ministerstvo zastává názor, že nevybočuje z rámce směrnice a ani z cíle zajistit veřejný zájem na ochraně života, zdraví a majetku účastníků provozu na pozemních komunikacích. D.
Absence odpovědnosti za škodu
Návrh novely vyhlášky se, dle názoru předkladatele připomínek, vůbec nezabývá řešením vztahu odpovědnosti za případnou újmu, která je potenciálně vyšší (v případě samostatné jízdy žadatele) než při současném používaném modelu. Identifikace vztahů odpovědnosti tak lze nastínit v rovině odpovědnosti za přestupek při vzniku dopravní nehody samotně jedoucího žadatele a velmi omezené možnosti zásahu zkušebního komisaře, současně objektivní odpovědnosti zaměstnavatele příslušného úřadu i samotné subjektivní odpovědnosti zkušebního komisaře ve vztahu k předpokládané zdravotní újmě, škodě na cvičném motocyklu i dalším škodám třetích osob. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že ani učitel, ani zkušební komisař nemůže být činěn odpovědný za poškození věci třetí osobou v případě, že nemohl škodě zabránit za podmínky, že přijali taková opatření, aby škoda nevznikla. To, že žadatel musí prokázat, že motocykl ovládá nelze dle názoru ministerstva podmiňovat vymezováním odpovědnosti za škodu, který je dle názoru postaven na obdobných principech, jako při výuce žadatele o řidičské oprávnění. I zde bude muset stejným způsobem provozovatel autoškoly vymezit odpovědnost za poškození vozidla při výcviku. Dle názoru ministerstva, smyslem ustanovení bylo převzetí role učitele v případě, že není dostatek sedadel ve cvičném vozidle v průběhu zkoušky. Doslovný výklad ustanovení o převzetí odpovědnosti za škodu na výcvikovém vozidle nelze dle názoru ministerstva 6 z 11
uplatňovat, neboť případný vznik škody na výcvikovém vozidle – motocyklu v případě, kdy se nepočítá s aktivní účastí zkušebního komisaře při řízení vozidla, nelze připisovat na vrub zkušebního komisaře. Dle názoru ministerstva se jedná o vztah mezi poskytovatelem vozidla (autoškolou) a uživatelem vozidla v daném okamžiku, kterým je žadatel o provedení zkoušky. Zkušební komisař zcela logicky může být veden k zodpovědnosti pouze v rozsahu svých pravomocí. Tudíž pokud např. přikáže žadateli provedení vyhýbacího manévru na mokrém, kluzkém povrchu, žadatel úkon nezvládne a havaruje. V takovém případě je zodpovědnost na zkušebním komisaři. Rozhodně však zkušební komisař nemůže být zodpovědný za nedostatečně připraveného žadatele. Dosavadní praxe při nehodách výcvikových vozidel žadatelů u zkoušek výše uvedené potvrzuje. Všechna dosavadní řízení proti zkušebním komisařů byla zastavena. Podle vyjádření renomovaných právníků má právní řád ČR dostatek prostředků pro ochranu zkušebního komisaře, i uplatnění náhrady škody provozovateli autoškoly ze strany žadatele o řidičské oprávnění. E.
Závěr
Ze všech shora uvedených a rozvedených důvodů je návrh novely považován za zcela nepřípustný za současně platných právních norem. Nelze předpokládat, že přispěje k menší nehodovosti na pozemních komunikacích, současně není odůvodněná transpozice s právem EU, neboť současná vnitrostátní úprava postihuje dostatečně danou problematiku. Tato novela má smysl pouze při komplexní změně současných právních předpisů o získávání řidičských oprávnění a domníváme se, že její smysluplná realizace spočívá v zavedení institutu řidičského oprávnění na zkoušku. Novela vyhlášky tak sleduje velmi pravděpodobně jiné než deklarované zájmy, totiž zvýhodnění určitých podnikatelských subjektů a aktivit, které se snaží zastřít lichou argumentací v Předkládací zprávě. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že názor v tomto bodě uvedený předkladatelem připomínek neobstojí proti skutečnosti, že s Českou republikou je vedeno Evropskou komisí řízení pro nedodržení mezinárodní smlouvy z důvodu nedostatečné implementace směrnice 2006/126/ES. Ministerstvo zahraničních věcí uložilo Ministerstvu dopravy tento rozpor odstranit v nejkratším možném termínu, protože lhůta pro její implementaci již propadla. Proti připomínce, že navrhovaná změna by měla zvýhodnit určité podnikatelské subjekty a aktivity, se ministerstvo ohrazuje, protože podmínky určují všem subjektům stejná pravidla. Zvýšení náročnosti výcviku není diskriminující pravidlo, pokud platí pro všechny subjekty stejně.
Konkrétní zásadní připomínky 1. Připomínka - Hlava II. „ZKOUŠKY Z ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI K ŘÍZENÍ MOTOROVÝCH VOZIDEL“- § 17 odst. 6 Navrhujeme odstavec přepracovat ve smyslu odůvodnění. Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že většina v něm obsažené problematiky je součástí výukové tématiky vstupního školení k získání Průkazu profesní způsobilosti řidiče. 7 z 11
Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: Připomínka je velmi obecná a neobsahuje návrh změny, kterou předkladatel vyžaduje. S ohledem na absenci konkrétního návrhu nemůže tuto připomínku zapracovat do návrhu, a proto ji neakceptuje. 2. Připomínka k § 18 Doporučujeme upravit obsah a rozsah otázek ve vztahu k současnému technickému standardu (technické úrovni) motorových vozidel. Odůvodnění: Je nutné přihlédnout k omezeným možnostem, výrobcem stanovených úkonů k údržbě motorových vozidel a omezené možnosti zásahu obsluhy vozidla do dnes již mnoha příslušenství vozidla. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: Připomínka je opět velmi obecná, bez konkrétního návrhu úpravy. Z textu navíc vyplývá, že zřejmě nemá charakter zásadní připomínky, ale doporučující. Ministerstvo zastává názor, že vozový park v České republice stále zahrnuje nejen vozidla moderní konstrukce, ale i vozidla starších konstrukčních řešení a budoucí držitel řidičského oprávnění by měl mít široký přehled o konstrukci a údržbě vozidel. Vše záleží na kvalitní přípravě a odborné znalosti učitelů autoškol a zkušebních komisařů, kteří musí sledovat i moderní trendy ve vývoji konstrukce a údržby silničních vozidel. Otázky v příloze č. 6 vyhlášky č. 167/2002 Sb. jsou tematicky dostačující, ale je třeba jim dát moderní rámec očekávaných odpovědí, který může vytvořit pouze moderní výuka, jejíž součástí bude výklad o vývoji jednotlivých konstrukční celků vozidel a způsobu jejich údržby v závislosti na jejich technické vyspělosti. Ministerstvo navrhuje tuto připomínku řešit jako doporučující. 3. Připomínka k § 19 odst. 1 písm. b) „Zkouška z praktické jízdy“ Navrhujeme vyřadit ve smyslu našeho stanoviska k předložené novele. Odůvodnění: Uvedené zkušební úkony nelze bezpečně provádět za současného znění zákona. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že tuto připomínku neakceptuje. Předmětnou část zkoušky z praktické jízdy prováděné zvláštními úkony ministerstvo ověřovalo praktickou zkouškou. Vychází z výzkumného projektu Centra dopravního výzkumu a všechny úkony, které vychází z metodiky, jež byla výstupem předmětného výzkumu, jsou běžně proveditelné, bez zvýšeného rizika dopravní nehody za předpokladu, že zkoušku vykonává žadatel, který absolvoval kvalitní výuku a výcvik, pročež v dostatečném rozsahu ovládá motocykl a všechny jízdní úkony s ním vykonávané. Více jak 20% autoškol již uvedené prvky zařadilo do výcviku. Některé již od roku 2009 (například Žďár nad Sázavou). Zkušební komisaři při zkouškách a přezkoušeních vykonávají předmětné jízdní úkony v plném rozsahu již po dobu tří let, neboť předpokladem pro výkon jejich činnosti je, ve smyslu Směrnice 2006/126/ES, schopnost trvale vykazovat vysokou kvalitu řízení motorových vozidel skupin, které je oprávněn zkoušet. Tyto úkony lze považovat za nebezpečné pouze v případě, že žadatel o vykonání praktické zkoušky není dostatečně připraven a dovednosti ovládání motocyklu si v dostatečné míře neosvojil. 8 z 11
4. Připomínka k § 19 odst. 2 písm. a) „Druhá část zkoušky z praktické jízdy“ Navrhujeme ustanovení upravit takto: „ a) u všech skupin vozidel schopnost ovládání motorového vozidla v podmínkách provozu na pozemních komunikacích, zejména zachování správného směru jízdy, řízení s ohledem na snížení spotřeby paliva a emisí, zrychlení vozidla až na vhodnou rychlost a udržování této rychlosti i během řazení jednotlivých rychlostních stupňů“ Odůvodnění: Z návrhu není patrno, jak lze této situace docílit a dle jakých pravidel ji následně hodnotit. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že tuto připomínku neakceptuje. „Řízení s ohledem na snížení spotřeby paliva a emisí, zrychlení vozidla až na vhodnou rychlost a udržování této rychlosti i během řazení jednotlivých rychlostních stupňů,“ je původní text dosud platného znění vyhlášky č. 167/2002 Sb. Pouze zvolená legislativní technika vytvořila dojem, že jde o nový návrh znění. K otázce „jak lze této situace docílit“ uvádíme, že základní zásady ekonomické jízdy jsou již dlouhodobě zavedenou a efektivně užívanou praxi se stanovenými pravidly. Na základě obecně známých pravidel ekonomické jízdy lze tuto část zkoušky hodnotit zcela snadno, nehledě k tomu, že příslušný požadavek vychází taktéž z požadavků unijní legislativy. Platí obecná pravidla jako bezdůvodně nevytáčet motor do vysokých otáček, včas zařadit vyšší rychlostní stupeň za účelem správného využití točivého momentu motoru nebo včas zařazení nižšího rychlostního stupně, aby motor nepracoval v příliš nízkých otáčkách, kdy dochází k nepříznivému průběhu spalování. Efektivní využívání nižších rychlostních stupňů při zpomalování, využívání kinetické energie, odstředivé síly a setrvačnosti. I tyto faktory ovlivňují ekonomiku provozu a zároveň bezpečné ovládání vozidla i při dynamické jízdě. 5. Připomínka k § 19 odst. 4 písm. i) „Hodnocení zkoušky z praktické jízdy….. „i) pozorovací schopnosti, panoramatické vidění, správné a včasné používání zpětných zrcátek, vidění na dlouhé, střední a krátké vzdálenosti v souvislosti se schopností včasné a správné reakce,“ Odůvodnění: Autor měl asi na mysli periferní, jak lze jinak definovat schopnost panoramatického vidění. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že tuto připomínku neakceptuje. Směrnice 2006/126/ES v textu též uvádí pojem „panoramatické vidění“. Dle názoru ministerstva je to správný termín. Je třeba si uvědomit, že periferní vidění je schopnost oka vnímat podněty dopadajícími mimo centrální oblast sítnice (mimo žlutou skvrnu). Umožňuje orientaci při pohybu. Jeho ztráta způsobuje tunelové vidění. Posuzování periferního vidění je možné jen při odborném lékařském vyšetření. Periferní vidění je dáno zdravotním stavem jedince. Kdežto panoramatické vidění je 9 z 11
schopnost jedince cíleně vnímat v maximálním možném prostorovém úhlu dění kolem sebe. Jsou to cílené pozorovací schopnosti jedince. 6. Připomínka k § 19 odst. 5 písm. e) „Záznam o zkoušce z praktické jízdy“ Navrhujeme, aby toto ustanovení bylo uplatněno pouze v případě, že žadatel bude hodnocen stupněm „neprospěl“. Odůvodnění: Záznam o neúspěšné zkoušce je potřeba pro případ, že žadatel bude rozporovat výrok zkušebního komisaře. V případě, že bude komisař nucen vypisovat záznam u každého zkoušeného žadatele, bude tento úkon neúměrně časově zatěžovat výkon zkušebního komisaře. Životnost záznamu o úspěšné zkoušce pak bude s ohledem na nejasně stanovenou dobu skartace, kterou umožňuje návrh vyhlášky určit samotným komisařem i jen na několik málo minut (bod j)) opět jen zvyšovat náklady z veřejných prostředků. nebo Ustanovení písm. e) upravit ve smyslu níže uvedeného odůvodnění. Odůvodnění: Navrhujeme v písm. e) vyjádření komisaře k důvodům hodnocení žadatele stupněm neprospěl. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že tuto připomínku akceptuje pouze v oblasti doplnění vymezení lhůty skartace, zbylou část připomínky neakceptuje, neboť zkušební komisař bude disponovat předtištěným záznamem obsahujícím položky jednotlivých úkonů zkoušky, ke kterým provede zaškrtnutím příslušné kolonky záznam o jejich splnění, či nesplnění. Záznam bude provádět (s výjimkou jízdy na motocyklu) průběžně, stejně tak, jak je tomu dosud s tím rozdílem, že své záznamy nebude muset vypisovat. Pro uvedení zásadních nedostatků bude mít ve formuláři prostor pro poznámky. Po vyhodnocení zkoušky žadatel záznam podepíše, čímž potvrdí, že byl řádně seznámen s hodnocením a odůvodnění hodnocení rozuměl. I přesto, že je žadatel hodnocen stupněm „prospěl“ je na místě, odůvodnění pro další motivaci řidiče ke zdokonalování v bezpečné účasti v provozu na pozemních komunikacích. I zkušební komisař může budoucímu řidiči v rámci odůvodnění svého hodnocení poskytnout důležité rady do řidičské praxe. Dále k záznamu. Zmocnění dané ustanovením § 42 odst. 5 umožňuje pouze stanovit výčet náležitostí záznamu o zkoušce a nikoliv stanovit pravidla, kdy takový záznam musí být vytvořen. Dle názoru ministerstva návrh předkladatele připomínek již zasahuje do stanovení povinností, které může vymezit toliko zákon a nikoliv vyhláška. Ministerstvo doplní text určující jako náležitost lhůtu skartace, jež se řídí obecným předpisem, upravujícím nakládání s písemnostmi na úřadech, které musí mít v rámci organizačního řádu zavedený spisový řád. Určení skartační lhůty se bude řídit zvláštním předpisem, kterým je vyhláška č. 259/2012 Sb., Vyhláška o podrobnostech výkonu spisové služby, ze dne 20. července 2012, ve znění pozdějších předpisů, 7. Připomínka k § 19 odst. 5 písm. h) Navrhujeme upravit ustanovení tak, aby byl dán prostor k vyjádření žadatele. 10 z 11
Odůvodnění: Domníváme se, že žadatel má také svá práva k obhajobě vůči výroku zkušebního komisaře. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že tuto připomínku neakceptuje. Smyslem zavedení záznamu o zkoušce je vymahatelnost předepsaných úkonů při zkoušce a zlepšení komunikace při odůvodnění hodnocení žadatele po absolvování zkoušky z praktické jízdy. Kopie seznámení s negativním výsledkem žadateli umožní cíleně odstranit nedostatky v ovládání vozidla. Prostor pro další vyjadřování na záznam o zkoušce není vhodný prostředek pro uplatnění práv žadatele. Ten má dostatek prostoru pro vznesení samostatně vytvořené stížnosti k úřadu, který zkoušku provádí prostřednictvím svého zkušebního komisaře. Rozhodně záznam o provedení zkoušky nebyl vytvořen jako prostředek k analogii odvolání proti výsledku zkoušky. 8. Připomínka k § 19 odst. 5 písm. i) Navrhujeme vypustit celé písmeno. Odůvodnění: Akt zkoušky je vztah komisaře zastupujícího státní správu a žadatele, který se podrobuje zkoušce k získání, či obhajobě řidičského oprávnění. Učitel autoškoly zde v tomto okamžiku působí jen jako poslední pojistka z hlediska bezpečnosti jízdy a ochrany zdraví zúčastněných a se vztahem komisař x žadatel nemá nic společného. Navíc u dvoumístného vozidla nemá co podepisovat, jestliže se praktické jízdy neúčastní. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí: že tuto připomínku neakceptuje. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit v záznamu o zkoušce zkušebnímu komisaři zaznamenat svědka události, kdy žadatel v afektu odmítne podepsat záznam o zkoušce a také o tom, že byl v dostatečném rozsahu seznámen s důvody pro hodnocení zkoušky z praktické jízdy stupněm neprospěl.
11 z 11
