výlety Úvodník současnosti Vážení čtenáři,

Úvodník Vážení čtenáři,

výlety

Čas prázdnin a dovolených konečně nastal. Praha sice už hledá smrk, který rozzáří o vánocích Staroměstské náměstí, ale většina z nás se těší na to, jak hodí za hlavu každodenní starosti a užije si léta. Pokud máte jasno o tom, co budete dělat, je to fajn. Pokud ne, možná na stránkách tohoto čísla najdete inspiraci. Jen nevím, jestli je tím nejlepším příkladem k následování herec Jan Čenský. Hvězda seriálu Ordinace v růžové zahradě v televizi na velkého sportovce zrovna nevypadá, ale jak mi prozradil při našem setkání, on si bez pohybu život neumí představit. A jeho ideální den o dovolené? Ujet osmdesát kilometrů na kole a pak se večer dobře unaven zhroutit u táboráku. No, říká se, proti gustu žádný dišputát. Ale tím, jak mi líčil krásy hřebenovky ve svých milovaných Orlických horách, nebo výlety na Lipně, začala ve mně hlodat myšlenka, proč to nezkusit také. Jak to dopadlo se mnou, se dozvíte, jak s vámi, napište mi. Rád to dám přečíst i Janu Čenskému. A teď už k tomu, kde jsem se toulal, a kam byste mohli zavítat i vy. Nejprve jsem vyrazil na Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou, abych vám představil první z našich památek, které jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Příště bude Telč. V jižních Čechách jsem navštívil Třeboň. Prošel si v klidu zámek, pivovar i lázně a ochutnal zdejší rybí speciality. Potkal jsem tady výborné lidi, napil se skvělého Regenta a rozplýval se nad kapřími hranolky. Třeboň prostě nezklamala a časem zase rád přijedu. Příjemné to bylo i na Lipně, kde se mi navíc líbilo, že v každém penzionu, který jsem navštívil, počítali s tím, že se sem jezdí za aktivním odpočinkem. A mají rádi cyklisty. Vůbec poprvé jsem dojel k vodní nádrži Barbora nedaleko Teplic. Průzračná voda, spousta zajímavých míst v okolí a nad vámi panorama Krušných hor. Slíbil jsem si, že se vrátím i sem. Konopiště sice znám asi nejvíc z našich hradů a zámků, ale byla tam otevřena výstava u příležitosti stého výročí Sarajevského atentátu, které jsem využil i k seznámení s novou paní kastelánkou. Slíbili jsme si, že se brzy zase potkáme, protože je tady, co objevovat. A pak jsem po delší době vyrazil pěšky ze Štěchovic na Slapy. Nějak mi ušlo, že právě v těchto místech byla v roce 1889 značkaři Klubu českých turistů vyznačena první turistická trasa u nás. Tak jsem se pídil po tom, jak to vypadá se značkaři dnes. Pokud vás to ale táhne za hranice, představujeme vám Palagružu, jeden z málo známých chorvatských ostrovů, nahlédli jsme do deníku Petra Salavy, který s Amforou zavítal do Vatikánu, a prohlédli si Salcburk. Krásné letní počasí a spoustu příjemných zážitků přeje Karel Malina

současnosti

Obsah 2 Jan Čenský má rád adrenalin 8 Návštěva u Petra Voka

12 Lázně podnikavého učitele 16 Rodinný pivovar Bohemia Regent 20 Kapří hranolky od Šupiny 22 Průzračně čistá Barbora 24 V osudí byla Dubaj 25 Amfora ve Vatikánu 34 Hvězda mezi hvězdami 38 Prázdniny na Konopišti 43 Turistické značky slavily 125. výročí 46 Lipno přeje aktivnímu odpočinku 50 Salcburské léto 54 Noční plavba na Palagružu 61 Auto Jarov Ringhoffer Open 64 Soutěž

Výlety s osobností g Jan Čenský má rád adrenalin

Výlety s osobností

Jan Čenský má rád adrenalin Herce Jana Čenského známe z desítek televizních, divadelních i filmových rolí. V poslední době má asi nejvíce fanoušků v roli primáře Davida Suchého v jednom z nejsledovanějších televizních seriálů Ordinace v růžové zahradě. Méně známé už je, jak rád se baví sportem. Jezdí na kole, lyžuje, surfuje, hraje tenis, fotbal i hokej, a tak mě ani nepřekvapila jeho představa ideálního dne o letní dovolené.

„Mě se líbí sednout si na kolo, ujet osmdesát kilometrů a pak padnout vysílením večer k táboráku. Ani o dovolené nemám rád jen tak proflákaný den. Musím se hýbat a je jedno, jestli jsem v Čechách nebo u moře. Cítím se dobře, když mi stoupá adrenalin. Jak říkají horolezci, je krásné pod skálou ležet a houpat se v síti mezi borovicemi, ale ještě lepší je na tu skálu předtím vylézt“, řekl při našem rozhovoru Jan Čenský.

Jaká tedy bude vaše letošní dovolená? V červnu jsme s manželkou už jeden týden volna měli. Zavítali jsme na Jadran do Baška Vody. Pro mne to byl na půl pracovní pobyt, protože jsem tam měl dva pořady pro klienty cestovní kanceláře Vítkovice Tours. S generálním ředitelem Zdeňkem Honekem mě jednou seznámila Dana Morávková a od té doby s nimi spolupracuji. Je to příjemné, protože zájezdy i doprovodný program mají perfektně připravené. Takže jsme si na Makarské riviéře užili nádherného moře a skvělých rybích specialit, které miluji. Zdeněk Honek nás loni poprvé vzal do restaurace Kremenko, která leží v horách, prakticky na konci světa, ale vaří tam výborně. Tuhle návštěvu každému doporučuji. Jinak u moře bylo hezky, na makarské riviéře je voda nádherně čistá, ale přiznám se, že moje krevní skupina tyhle pobyty v přímořských letoviscích úplně nejsou. Na můj vkus je tam strašně moc lidí. Proto už se těším na místa tady u nás, kam jezdím rád, protože je tam klid.

Kolo si Jan Čenský užívá

Prozradíte, kde si nejvíce odpočinete? Každé léto vyrážím s kolem nejprve do Orlických hor. Jezdím tam od malička, protože maminka je z Pastvin. S tátou se seznámili, když studovala stomatologii v Praze. S rodiči a mými sourozenci jsme sem pravidelně jezdili na letní i zimní prázdniny. Naučil jsem se tady jezdit na kole i lyžovat. Nasadil jsem si tam poprvé běžky. Pokaždé se tam vracím rád, já hory miluji. Začátek září je ale zase krásný na Lipně. Tam jsem objevil penzion Marie

Velká Deštná v Orlických horách

3

Výlety s osobností g Jan Čenský má rád adrenalin

u vesničky Zadní Zvonková. Většině lidí to nic neříká, ale to je dobře. Už cesta tam je romantická, protože z Horní Plané se převezete přívozem a úzkou silničkou vystoupáte ke Schwarzemberskému kanálu, který je nyní opravený, a přes Přední Zvonkovou dojedete do té Zadní. I tady se dají dělat v létě krásné výlety na kole, nebo surfovat na hladině lipenského jezera. V zimě zase přejedete kopec a lyžujete na Hochfichtu. Přehrada Pastviny Zadní Zvonková

Jezdíte surfovat i na jiné vodní nádrže? Nejvíce jezdím právě na Lipno, nebo na Rozkoš u Náchoda. Počasí nakonec rozhodne, jestli vyjedu na kole, nebo dám do auta prkno. Když fouká, zůstane kolo doma.

Masarykova chata na Šerlichu

4 Panorama Orlických hor

Kostel v Neratově

Jakou cyklistickou trasu jste si oblíbil v Orlických horách? Já mám rád hřebenovku a to je pak na celodenní výlet, při kterém ujedu okruh, který má tak devadesát kilometrů, ale stojí to za to. Vyjíždím z Pastvin na Klášterec podél Divoké Orlice a mířím do Bartošovic. Vystoupám k bývalé pohraniční pevnosti Hanička, tam je to největší stoupák, kde si

člověk, jak se říká, opravdu stříkne do brýlí. Ale to už jsem na hřebenu a mířím na Šerlich, kde si na Masarykově chatě dám svíčkovou se šesti, a mám před sebou nádherný sjezd do Orlického Záhoří. Odtud následuje krásná cesta podél Divoké Orlice do Neratova. Tam býval zničený kostel Paní Marie Nanebevzetí, u kterého nejprve opravili barokní průčelí, a mše se sloužily pod širým nebem. Teď už má kostel střechu, která je prosklená, a tak vidíte nad sebou oblohu. Kdykoliv se tam zastavím, vybaví se mi slova písně Půlnoční, co nazpíval Václav Neckář k filmu Alois Nebel. Tam se říká, že „stojím v prázdném kostele, hvězdy nade mnou, z kříže zbyl jenom stín …“. Mám z toho pocit, jako by se autor textu inspiroval právě na Neratově. Je to skutečně silné místo. Moje cesta dál pokračuje přes Zemskou bránu a končí v Pastvinách.

Divoká Orlice

5

Výlety s osobností g Jan Čenský má rád adrenalin

Tak to člověk opravdu dostane do těla. Vybaví se vám ještě nějaký podobný výlet v Čechách?

Při fotbalovém zápase s Amforou

Jednou mě přemluvili, abych v rámci nějaké zákaznické soutěže na jedné ze sítí čerpacích stanic, ujel trasu z Hradce Králové do Havlíčkova Brodu. Bylo to zase kolem sta kilometrů a zákazníci měli tipovat, za jak dlouho to ujedu. Na čas si už nevzpomínám, ale vím, že asi po šedesáti kilometrech přišly Železné hory a to bylo opravdu náročné. Ale dostal jsem za to zajímavou odměnu. Jel jsem na silničním kole a to jsem si mohl pak nechat. Ještě ho mám doma, ale nejezdím na něm. Po silnicích se mi jezdit nechce, protože mi připadá, že to je v současném provozu příliš nebezpečné. Na lesních cestách se s horským kolem cítím líp.

A máte svoji oblíbenou trasu i v Pyšelích, kde bydlíte? Mám, měří asi dvacet kilometrů a na ní vyrážím, když přijedu domů z práce a mám tak hodinu, či dvě čas. Někdo se sebere a jde do hospody na pivo, já si vezmu kolo a na pivo si zajedu. Z Pyšel už to mám najeté. Zastávku dělám ve Velkých Popovicích, buď v pivovaru, nebo na zimním stadionu. A pak se vracím domů.

6 Pyšely a krajina Posázaví

Je nějaký sportovní sen, který byste si chtěl splnit?

S Petrem Nárožným v komedii Vstupte

Mám jeden takový, i když je trochu nezvyklý. Rád bych i doma zažil to, co nedávno v Rakousku. Dopoledne jsme tam lyžovali na ledovci Mölltal a po obědě jsme si už zajezdili na vodních lyžích.

Dělal jste nějaký sport závodně? Ano, běhal jsem střední a dlouhé tratě za Bohemians Praha. Mám stříbrnou medaili za druhé místo na přeboru České republiky staršího dorostu, který se konal v Praze na Julisce. Dlouho jsem si také přál stát se reprezentantem, ale to se mi nesplnilo. Co se mi naopak splnilo zcela nečekaně, je práce v Klubu Fair Play při Českém olympijském výboru. Vždycky jsem k našim vynikajícím sportovcům, jako je Jan Železný, Dana Zátopková, Květa Pecková, Martin Doktor či Kateřina Neumannová a další vzhlížel k jako nedosažitelným hvězdám. Teď spolu připravujeme nejrůznější akce, které mají za cíl podpořit olympijskou myšlenku, a já poznávám, že to jsou lidé, kteří dosáhli skvělým výsledků na světové sportovní scéně a přitom zůstali velice skromní a přátelští. A když hovořím o Klubu Fair Play, tak jsem při jednom vyhlašování rytířů sportu zažil neuvěřitelně dojemné setkání. Mezi těmi, kteří měli být oceněni, byl i pan Horáček, člověk, který mě mezi atlety Bohemians přivedl. Tak jsem požádal Květu Peckovou, zda bych nemohl právě jemu ocenění předat já. On pak byl velice dojatý, protože to bylo poprvé, co někdo ocenil jeho práci při výchově mládeže.

V seriálu Ordinace v růžové zahradě

Pokud jde o televizní serial Ordinace v růžové zahradě, tak léčit budu dál. V červnu mělo premiéru představení Tatínku, tebe bych v Paříží nečekala, kde hraji s Petrem Nárožným. Máme s ním úspěch. Tak se už těšíme na konec července, kdy s touto hrou zamíříme na Moravu.

Děkuji za rozhovor. Vaše prázdninové sportovní plány známe, tak ještě prozraďte, co vás čeká na divadle, nebo v televizi?

Text: Karel Malina Foto: archiv Jana Čenského

Výlety v Třeboni g Návštěva u Petra Voka

Výlety v Třeboni

Návštěva u Petra Voka Na rozdíl od nedalekého rušného Masarykova náměstí jsem na nádvoří třeboňského zámku postával sám. Společnost mi dělal jen kamenný krkavec, který na kašně už přes tři sta let klove do hlavy Turka. Symbol slavného vítězství Adolfa Schwarzemberga v bitvě u Rabu mě ale dnes nezajímal. Přišel jsem za posledními Rožmberky Vilémem a Petrem Vokem, kteří svému sídlu vtiskli renesanční krásu.

Kašna na nádvoří zámku

8 Poslední Rožmberkové vtiskli zámku renesanční krásu

Nádvoří zámku

Kunstkomora Petra Voka

V polovině 14. století, kdy páni z Růže koupili Třeboň, zde stával pouze kamenný hrádek. Když Petr Vok, jako poslední z Rožmberků, v roce 1611 umíral, patřilo jeho sídlo k nejrozsáhlejším v tehdejších Čechách a v jeho kunstkomoře se údajně skrýval pohádkový poklad.

ROŽMBERSKÉ RENESANČNÍ INTERIÉRY Jak to dopadlo v Praze s podobnou sbírkou jeho současníka císaře Rudolfa II., už víme z minula, ale tady jsem se docela těšil na vyprávění mé průvodkyně Anny Pešičkové. Ostatně název první prohlídkové trasy „Rožmberské renesanční interiéry“ k tomu vybízel. Kunstkomorou zámecká procházka běžně vrcholí. Já si to mohl užít hned zkraje. Obrazy na stěnách, dva velké stoly, přeplněné nejrůznějšími předměty, mezi nimiž mne zaujala nejen lastura, ale i dale-

kohled, a vzadu velký globus. „Sběratelství tehdy patřilo k životu renesančního šlechtice. Vzhledem k významu a postavení Petra Voka byla ale jeho původní kunstkomora mnohem rozsáhlejší. Stejně jako u Rudolfa II. obsahovala předměty lidského vědění, umění a přírody. Třeba tento dalekohled, který byl tehdy velice vzácný, připomíná, že ve sbírkách Petra Voka byly nejrůznější kompasy, navigační, hvězdářské a matematické přístroje, globy, hodiny, stejně jako stolovací nádobí, koberce, bohatě zdobené předměty, šperky, ale také podobizna Jana Žižky. Velká byla i sbírka obrazů. Zajímavé ale bylo, že rožmberská kunstkomara nebyla nikdy přístupná veřejnosti“, poznamenala Anna Pešičková. A jaký byl tedy osud sbírky po smrti Petra Voka? „Po smrti Petra Voka, který neměl dědice, přešlo rodové jmění podle smlouvy Švamberkům. Petr ze Švamberka si jako protestant tohle bohatství ale moc neužil. Na Bílé hoře bylo poraženo stavovské postání a nastaly naopak zlaté časy generálovi Baltazarovi de Marradas, kterému se Třeboň po dlouhém obléhání vzdala. Brány otevřela španělskému vojevůdci i nedaleká Hluboká, kterou pak dostal od císaře do zástavy, a tam zřejmě převezl to nejcennější, co našel v Třeboni. Osobně si myslím, že většina cenností tam zůstala i po jeho smrti, a tak pozdější zájem Schwarzembergů o Hlubokou nemusel být úplně náhodný“, připomněla Anna Pešičková.

SLAVNÁ KNIHOVNA Sběratelskou vášeň Petra Voka připomíná i vedlejší knihovna. „Tento prostor byl původně chodbou, protože za Petra Voka měla knihovna, archiv i obrazárna vlastní budovu. Na rozdíl od většiny tehdejších šlechticů on měl knihy rád a toužil potom se vzdělávat. Na Třeboni tak shromáždil

9

Výlety v Třeboni g Návštěva u Petra Voka

bezmála jedenáct tisíc svazků, jak dokládá seznam jeho kronikáře Václava Březana. Pokud nebyla největší, tak určitě patřila mezi největší v Evropě. Petr Vok si sice přál, aby po jeho smrti byla předána gymnáziu v Soběslavi, ale to se nestalo. Naopak Švamberkové ji ještě rozšířili. Po konfiskaci jejich majetku, který přešel na Ferdinanda II. Habsburského, byla knihovna převezena do Prahy a stala se součástí Rudolfínských sbírek. Na konci Třicetileté války se jí v Praze zmocnili Švédové a získala ji tak královna Kristina. Ta si pak část odvezla do italského exilu, takže s knihami se můžeme dnes setkat prakticky v celé Evropě“, doplnila Anna Pešičková. V té dnešní knihovně si alespoň můžeme udělat obrázek, jak byly knihy uloženy. Skříně jsou totiž věrnou kopií těch původních. A seznámit se tady můžeme i s podobou obou posledních Rožmberků Viléma a Petra Voka.

ALCHYMISTÉ NEPOMOHLI Zajímavou částí prohlídky je nahlédnutí do alchymistické oratoře a alchymistické dílny. „To nás zavádí do doby Viléma z Rožmberka, staršího bratra Petra Voka. Ten jim nevěřil, ale Vilém ano. Na Třeboni v jeho době pracovalo na třicet alchymistů. Nejslavnějšími byli Dr. John Dee a Edward Kelly, kteří pracovali přímo na zámku. Oba měli na Viléma velký vliv. Lektvar, který by mu pomohl zplodit syna, mu ale nepřipravili a zbožným přáním zůstalo i zlato, které Kelly sice někdy vykouzlil, ale jen podvodem. Nakonec se oba alchymisté spolu rozhádali, údajně proto, že Kellymu se líbila manželka Johna Dee, a Třeboň opustili. Zatímco Dee zemřel doma na britských ostrovech chudý, Kelly se vrátil s velkou slávou na dvůr Rudolfa II., odkud ho předtím císař vyhnal“, řekla s úsměvem Anna Pešičková. Nahlédnout do alchymistické

10

Jídelna Petra Voka

dílny stojí za to, ale tím nejcennějším je přesto soška Třeboňské piety, pocházející z druhé poloviny 14. století.

BÍLÁ PANÍ V JÍDELNĚ Další naše kroky mířily do přípravny jídel a pak k místnosti, kde je expozice zámeckého fraucimoru. Dvorní dámy byly důležitou součástí života na šlechtickém sídle, a tak se mi nabídla příležitost se seznámit s jejich dobovým oblečením a zálibami. Za dob Petra Voka byla postavena

i jídelna. „Bylo to zimní jídelna a já si myslím, že Petr Vok tady určitě sedával“, připomněla moje průvodkyně. Víc než renesanční nábytek a nádobí mě ale zaujal obraz Perchty z Rožmberka. „Ano, to je ona známá „Bílá paní“, která se zjevovala i na Třeboni. Říká se, že ji sluha viděl na chodbě v roce 1921, ale tehdejší majitel panství Jan Nepomuk tomu nevěřil. Jenže krátce na to dostal dopis, ve kterém mu bylo sděleno, že jeho pozemky propadly státu. Zůstal mu v Třeboni jen zámek s parkem. Proto v roce 1922 Schwarzenbergové opustili Třeboň a zámek se v létě

pustošení zdejšího kraje a odtáhli domů. Často se zde konaly svatby, hrály hazardní hry či zase sloužily mše. Bylo tady celkem živo,“ dodala Anna Pšeničková. Naše návštěva u Rožmberků skončila. Vy si ale prohlídku zámku můžete ještě zpestřit druhou trasou, která představuje soukromá schwarzenberská apartmá, a přes oba prázdninové měsíce ještě trasou třetí, která obsahuje návštěvu konírny, psí kuchyně a kasemat. Text a foto: Karel Malina

Dvořanská světnice

proměnil na hotel. Ale zpět k paní Perchtě. Pokud prý měla bílé rukavičky, bylo dobře, když ale měla na rukou černé, bylo zle. A červené ty varovaly před požárem.“

HONOSNÁ DVOŘANSKÁ SVĚTNICE Naši procházku po rožmberských interiérech uzavřela Dvořanská světnice. I tento honosný sál nechal při renesančních úpravách zámku udělat Petr Vok. Počátkem 17. století místnost vymaloval Tomáš Třebochovský. „Po obvodu je 32 erbů dvořanů Petra Voka, kteří mu zůstali věrní, když kvůli obrovským dluhům musel prodat Český Krumlov císaři Rudolfu II., a sám přišel na Třeboň. Zajímavý je také alianční erb Rožmbersko-Švamberský, který připomíná dědičnou dohodu obou rodů, která byla naplněna po smrti Petra Voka. Sál byl svědkem řady významných událostí. Tady například Petr Vok vyplatil Pacovské, aby ukončili

Zámecká chodba, kde se zjevila Bílá paní

Výlety v Třeboni g Lázně podnikavého učitele

Výlety v Třeboni

Lázně podnikavého učitele Bertiny lázně

Jakmile se řekne Třeboň, asi se většině z nás vybaví kraj rybníků, výlovy kaprů, možná i Petr Vok a jeho rožmberští příbuzní. Jenže nemusíte být ani milovníkem ryb a už vůbec ne historie, abyste si tohle město zamilovali. Více než sto třicet let zdejší lázně úspěšně pomáhají s bolavými klouby vyhlášenými slatinnými koupelemi. Tělo a duši ovšem léčí i zdejší krásná krajina, která láká k aktivnímu odpočinku.

12 Terasa Bertiných lázní, odkud je krásný výhled na historické centrum města

Lázeňský komplex Aurora

U počátků novodobé lázeňské historie v Třeboni najdeme občana, učitele a kronikáře Václava Hucka. S nemocnou dcerou Bertou měl hodně trápení, a tak vyhledával pomoc, kde to jen šlo. Nechyběly ani návštěvy lázní v západních Čechách, kde se poprvé seznámil se slatinnými koupelemi. A protože byl nejen vnímavým, ale také podnikavým člověkem, došlo mu, že by nemusel jezdit takovou dálku, když potřebnou rašelinu má tak říkajíc doma za humny. A tak v roce 1883 otevřel pod třeboňskými hradbami na břehu Zlaté stoky první lázeňský dům. Dcera sice brzy zemřela, ale její jméno Bertiny lázně připomínají dál, od svého založení fungují téměř nepřetržitě dodnes.

Slatinná koupel

Lázeň v řasách Třeboňská chlorella

LÉČIVÁ TŘEBOŇSKÁ SLATINA Třeboňská pánev patří mezi nejbohatší naleziště rašeliny a slatiny u nás. Odborně jsou to tzv. peloidy, tedy přírodní látky, které vznikly při geologických a biologických procesech. Na třeboňských blatech se těží pro lázeňské potřeby slatina, která má organický původ v rostlinách typu ostřice, orobinec či rákos a z anorganických látek obsahuje železo a síru. Po natěžení se slatina musí upravit. Nejprve se drtí, pak se smíchá s vodou a nakonec zahřeje

13 Kolem Bertiných lázní protéká Zlatá stoka

Výlety v Třeboni g Lázně podnikavého učitele

se na teplotu 37–38 °C. Z obrovských nádrží se pak skleněným potrubím rozvádí přímo k vanám. V Lázních Aurora se stále používá původní potrubí z roku 1975. Slatina se pak napustí do vany, kam se ponoříte na patnáct minut. Poté následuje suchý ovin. Slatinné koupele tak působí příznivě především při léčbě pohybového aparátu, například při bolestech páteře a kloubů nebo pooperačních a poúrazových stavech. Odhadované zásoby jsou na osm set let.

Bazén v lázních Aurora

BERTINY LÁZNĚ NESTAČILY Lázeňský statut získala Třeboň v roce 1960. V té době zájem o Bertiny lázně stoupal, ale kapacita byla omezená. A tak se naplánovala stavba moderního lázeňského sanatoria Aurora na kraji města, na břehu rybníka Svět. Slavnostní otevření se konalo v roce 1975. Dnes jsou oba lázeňské domy ve stoprocentním majetku města Třeboně. K léčbě je využíváno nejen slatinných koupelí a zábalů, ale také vodoléčebných procedur, masáží, fyzioterapie, elektroterapie, parafinových zábalů, plynových injekcí, akupunktury a dalších rehabilitačních a léčebných postupů. Ale jednu zajímavost v souvislosti s Bertinými lázněmi zmínit přece jen musím. Jejich specialitou je Lázeň Třeboňská

Wellnesscentrum lázní Aurora

14 Lázně Aurora obklopuje krásný park na dohled rybníka Svět

Pokoj v Bertiných lázních

Pokoj na Auroře, která má za sebou velkou modernizaci ubytovacích kapacit

chlorella, kterou nikde jinde než právě v Bertiných lázních v nabídce nenajdete. Chlorella je jednobuněčná sladkovodní řasa, obsahující mnoho vitamínů, užitečných minerálů a stopových prvků i dalších hodnotných přírodních látek. Lázeňství v loňském roce na základě nového indikačního seznamu a přístupu tehdejšího ministerstva potkaly složité časy. Klientů zdravotních pojišťoven skokově ubylo. Pokles pocítili i v Třeboni, ale naštěstí jen krátce. Výhodou je, že to jsou lázně téměř ryze české, až pětadevadesát procent klientů je z České republiky. A ti jsou věrní. Řada z nich nyní přijíždí místo na pobyt hrazený pojišťovnou na pobyt, který si hradí sami. Právě pro ně je

tady připravena nabídka řady relaxačních pobytů. Aurora navíc prošla na přelomu let 2011 a 2012 velkou rekonstrukcí ubytovacích kapacit. Nyní nabízí moderní dvoulůžkové a jednolůžkové pokoje z části čtyřhvězdičkové a z části tříhvězdičkové. Součástí lázeňského komplexu je také wellnesscentrum Aqua viva s vodním světem, saunou, párou, fitness centrem, tělocvičnou, soláriem, squashem a dalšími službami. V Bertiných lázních jsou k dispozici bazén s vířivkami, saunou, párou a fitness centrum. Dnes jsou před plánovanou rekonstrukcí, kdy bude kompletně přestavěn balneoprovoz, tj. slatinný i vodoléčba. Když jsem od lázní odcházel, na chvíli jsem si sedl na lavičku u Zlaté stoky. Pár kroků od historického centra Třeboně tady vládl klid a pohoda. Komu si víc líbí ve větším lázeňském komplexu, dá asi přednost Auroře, která má kolem sebe krásný park a na dohled rybník Svět. Každý, kdo chce do třeboňských lázní přijet, si tak přijde na své. Text: Karel Malina Foto: archiv Lázní Aurora, Bertiných lázní Třeboň a autor

Výlety v Třeboni g Rodinný pivovar Bohemia Regent

Výlety v Třeboni

Rodinný pivovar Bohemia Regent Vstoupil jsem na nádvoří třeboňského pivovaru Bohemia Regent a jako bych se ocitl na konci devatenáctého století. Tehdy knížecí pivovar Schwarzenbergů měl za sebou velkolepou rekonstrukci a dobýval rakousko-uherské mocnářství. Dnes je zde rodinný pivovar a současný majitel Ferdinand Stasek naštěstí nevrátil historickým budovám pouze jejich lesk. Ležák z rukou sládka Ing. Jaromíra Čeledy měl opravdu říz.

16

Varna

Čistota a moderní technologie, tak dnes vypadá výroba piva

V Třeboni se opravdu snažili. Před první světovou válkou už uvařili sto tisíc hektolitrů piva. S rozpadem RakouskaUherska ale zájem o třeboňské pivo výrazně poklesl. Ve vlastnictví Schwarzenbergů zůstal pivovar do roku 1945. Pak se stává závodem Jihočeských pivovarů, chvíli je i samostatným podnikem, ale do slávy z přelomu století má tehdy už pivo Regent přece jen daleko. Změna k lepšímu přišla až v roce 1999, kdy dost zadlužený pivovar koupil Ferdinand Stasek. „Pivovar se začal rychle měnit. Opravily se nejen historické budovy, ale značné finanční prostředky se věnovaly také do technického rozvoje. Nyní máme špičkové záNerezové CK tanky zemí. Současně jsme vsadili Než jsme se ale s Jaromírem Čeledou na kvalitní domácí suroviny. vydali na prohlídku pivovaru, kam, jak mi Ať už jde o hanácký ječmen, prozradil, nastoupil po vysoké škole před nebo český chmel ze žajedenácti lety, nahlédli jsme trochu do třetecké oblasti. Důležité je, že boňské historie. Dochované zprávy prozrapivovar má i vlastní kvalitní zují, že Rožmberkové na zdejším zámku vodu z artézských vrtů. Její vařili pivo už od roku 1379. Nebylo špatné. složení nám zajišťuje dobrou O sto let později Petr Vok prostory pivopěnivost piva. Neméně důSládek Jaromír Čeleda varu rozšířil a vybudoval nové sklepy. ležité je i to, že dodržujeme Koncem šestnáctého století už třeboňský klasické výrobní postupy pivovar patřil mezi devatenáct rožmberských, které měly a kvalitu výroby", řekl Jaromír Čeleda a společně jsme se kapacitu sto várek ročně, tedy bezmála dva tisíce hektolitrů vydali na prohlídku pivovaru. piva. I to ale časem bylo málo, a tak Schwarzenbergové, kteří převzali třeboňské panství, udělali rázný krok. Na místě bývalé rožmberské zbrojnice mezi Svinenskou a Novohradskou branou, vyrostl zásluhou italských stavitelů v roce 1712 nový knížecí pivovar. Tady se nachází dodnes, ale v podobě, kterou mu vtiskla přestavba v letech Nejprve jsme zamířili na nádvoří, kde stála uprostřed 1886–1887. To už se Schwarzenbergové mohli pochlubit kašna. Obnovena byla před dvěma lety. Teď ale byla výrobou padesáti tisíc hektolitrů piva a nově upravené náprázdná a pečlivě vyčištěná. Jak prozradil Jaromír Čedvoří ozdobil nápis: „Chmelovina naše ta božskou má sílu, leda normálně je v ní voda a plavou zde jeseteři, ale při všechny nás rozehřívá k radostnému dílu“. slavnostních příležitostech se z ní stává barový pult, kde se dá přímo čepovat pivo. Dnes ale nebylo ani jedno,

VLAJKOVOU LODÍ DVANÁCTKA REGENT

17

Výlety v Třeboni g Rodinný pivovar Bohemia Regent

Historické budovy pivovaru prošly rekonstrukcí

ani druhé, a protože sluníčko pálilo, raději jsme co nejrychleji zamířili do varny, která je srdcem každého pivovaru. Tady se z vody, chmele a sladu vaří tak zvaná mladina. Vše už řídí počítač a všude bylo čisto a pořádek. K vlastnímu zrodu ležáku Jaromír Čeleda poznamenal: „Zakvašená mladina kvasí na „spilce“ při teplotě osm stupňů v nerezových kádích. Po skončení hlavního kvašení se pivo přečerpá do tanků, ve kterých „leží“ dva až šest měsíců. Naopak výčepní piva dokvašují v tak zvaných CK tancích po dobu třiceti dní“. Než jsme ale sestoupili do sklepa, abychom ochutnali zdejší ležák, tedy kvasnicovou dvanáctku, pochlubil se sládek moderním technickým zázemím. Nejprve mi ukázal propagační stanicí, kde nejsou složeny propagační materiály, jak by se neodborníkům snad mohlo zdát, ale stanice má za úkol nakultivovat nové kvasnice. „To byl velký krok ke zvýšení kvality piva. Loni na podzim se zase nainstaloval nový křemelinový filtr, zařízení, které zajišťuje maximální odfiltrování kvasinek případně další mikroorganismů z piva. Letos se investuje do chlazení a také nové lahvárny. Už je hotová myčka i plnička lahví u výrobce. Montovat se to bude najednou. Objednaly se nové dopravníky a dokončují se podlahy, aby nová linka měla dokonalý podklad a také bylo zaručeno čisté prostředí. To souvisí s tím, že přecházíme z tunelové pasterizace, kdy se pivo zahřívá v lahvích, na průtokovou pasterizaci, kdy se zahřívá před plněním, a o to víc se pak musí dbát na čistotu. Z pohledu zákazníků jsou naopak zajímavou novinkou třetinkové lahve, které jsou specifické tím, že se dají otevřít rukou, a na lahvi je reliéf, nebo silueta nejznámějšího místa daného města, kde se naše pivo prodává. Tím se opravdu lišíme od všech pivovarů“, doplnil Jaromír Čeleda.

18 Nádvoří pivovaru

A pak jsme konečně ochutnali zdejší ležák. Studený, příjemně hořký, byl výborný. „Jsem rád, že vám chutná. Prozradím, že hořkost u ležáku jsme za tu dobu, co jsem tady, zvýšili o třicet procent. Chuti také pomohla změna kvasnic. Dvanáctka Regent zůstává naší vlajkovou lodí, protože se jí stále prodává nejvíce a tvoří dvacet procent našeho exportu. Naší letošní novinkou je Lady Vanilla, což je tmavý ležák s příchutí vanilky. Z dalších speciálů nabízíme řezanou třináctku Petr Vok, což je polotmavé pivo, Terasa pivovaru nabízí příjemné posezení nebo čtrnáctku Prezident, kterou děláme tradiční technologií podle archivních receptur a z nejlepších surovin, a také šestnáctku Kníže. Na druhou stranu vaříme i osmistupňové pivo. V naší nabídce nechybí ani nealkoholické pivo Renegát a dnes dost oblíbené nealkoholické nápoje Regent Cola a Regent Lemon Free“, dodal Jaromír Čeleda. Pokud vás naše vyprávění zaujalo, tak běžná prohlídka pivovaru trvá sedmdesát minut. Přikoupit si můžete ochutnávku piva. Zajistit si dá i privátní prohlídka pro menší skupinku lidí a s neomezenou degustací, nebo prohlídka jen ve dvou se speciálním dárkem. Tak si to užijte. Text a foto: Karel Malina

Vítejte na Mauriciu, Sunshine Paradise je cestovní kancelář s autopůjčovnou, která vám zajistí na klíč vaší dovolenou na tomto nádherném ostrově uprostřed Indického oceánu. Zajišťujeme ubytování, výlety s lodí, procházku se lvy, výlet v ponorce a jiné neopakovatelné zážitky.

Můžete si u nás udělat potápěčské zkoušky s česky mluvícím instruktorem, nebo mít originální svatbu na pohádkovém ostrově s českým překladem a konzulárním potvrzením. Bílý písek a průzračná voda mělkých lagun lákají k bezpečnému koupání i potápění. V krásných zelených údolích najdete golfová hřiště.

Tak vstupte do ráje, jsme tu pro vás! PETRA GISSKE, ředitelka

Sunshine Paradise Limited, Sunshine Avenue, Trou Aux Biches, Mauritius Contact number – mobile +230 252 5252 tel./fax: +230 263 2104 [email protected]

www.sunshine-paradise.com

Výlety za specialitami Třeboně g Kapří hranolky od Šupiny

Výlety za specialitami Třeboně

Kapří hranolky od Šupiny Kdyby vás v Třeboni někdo chtěl pozvat na večeři k Šupině, nebo také k Šupince na Valy, neváhejte. Obě to jsou vyhlášené restaurace, které nabízejí skvělé rybí speciality. Nejvíce je proslavily kapří hranolky. Rodinný recept mi Pavel Müller, který společně s bratrem oba podniky vlastní, neprozradil. Ale chutnalo to báječně, stejně jako tradiční rybí polévka.

Ke kapřím hranolkům jsem se ale od Pavla nakonec přece jen pár zajímavostí dozvěděl. S originálním nápadem přišli rodiče a bývalý šéfkuchař. „Vsadili tehdy jen na speciality ze zdejších sladkovodních ryb. Nikdo z rodiny ale netušil, jak úspěšné budou právě kapří hranolky. Těmi jsme se stali opravdu známými. Na jejich přípravu vlastníme dnes i ochrannou známku a užitný vzor,“ řekl Pavel Müller. I když je z TřeRestaurace Šupinka boně, sám chytat ryby nechodí, ale o to víc se snaží co nejvíce o nich vědět a nabízet skutečně zajímavá a originální jídla. Pokud jde o kapří hranolky, tak mi prozradil, že od třeboňských rybářů dostanou Oblíbené kapří hranoly

Apartmány Šupina

Od staré radnice je to na Valy pár kroků

kapří filety, které si nakrájí na centimetrové proužky. Maso se marinuje podle rodinného receptu a takto upravené se upraží. Kdo má rád lehce pikantní jídlo, přijde si na své.

SUMČÍ GULÁŠ Kapří hranolky jsou populární, ale nabídka na jídelním lístku je výrazně bohatší. „Čerstvých ryb díky třeboňskému rybářství máme dostatek, a tak u nás vedle kapra nechybí ani štika, pstruh, okoun, candát či sumec. A třeba sumčí guláš patří u našich hostů k velice oblíbeným. Nabízíme ale také úhoře říčního, který je opravdu vzácný. Ryby podáváme ve standardních úpravách, nebo jako například na bylinkovém másle, se solí a kmínem, nebo na česneku,“ poznamenal Pavel Müller.

Apartmán Naděje

O jídle bychom si mohli vyprávět ještě dlouho, ale mě třeba zajímalo i to, zda se liší Šupina od mladší Šupinky. „Někomu se líbí Šupina, jinému zase Šupinka, ale pokud jde o nabídku jídel, tak se ničím neliší. Dokonce jsme šli tak daleko, že se kuchaři v obou restauracích po nějakém čase vždy vystřídají. Letos ale nastala jedna zásadní změna. Obě jsou nekuřácké", doplnil Pavel.

APARTMÁNY ŠUPINA Za restaurací Šupina se ale v přízemí domu skrývá ještě jedna část rodinného podniku. Jsou zde vybudovány čtyři originální apartmány

Šupina. „Původně to byly byty. V jedné části jsme kdysi bydleli i my s rodiči. Pak jsme si ale řekli, proč toto atraktivní místo, pár kroků od zámku, které má svoji historii, nevyužít lépe. Za Rožmberků byla dnešní ulice Valy součástí zámku. Tam, kde jsou dnes apartmány, býval útulek pro psí loveckou smečku, která nesměla chybět na žádném šlechtickém sídle. Vedle stála i psí kuchyně. A v Šupině zase stály kočáry a později hasičská auta. Stejně jako v případě restaurace, jsme ale chtěli být originální i v nabídce ubytování. Proto vznikly apartmány, které jsou stylově zařízené, a každý má i své jméno. Nazvali jsme je Láska, Naděje, Víra a Svět a už to napovídá, že jsme jim dali jména třeboňských rybníků. Výhled mají buď do ulice Valy a na zámek, nebo na druhou stranu na hradby, katovnu a hráz rybníka Svět. Jsou vybaveny televizí, ledničkou a internetem. Patří k nim i speciální snídaňové menu,“ dodal Pavel Müller. Text: Karel Malina Foto: archiv restaurace Šupina a autor

21 Rybník Svět

Výlety do Podkrušnohoří g Průzračně čistá Barbora

Výlety do Podkrušnohoří

Průzračně čistá Barbora Posadil jsem se ke stolku na terase Jacht klubu Barbora a rozhlédl se kolem sebe. V sedmdesátých letech minulého století zde sice byl prašný povrchový důl, ale po něm už stopy nenajdete. Přede mnou se leskla hladina vodní nádrže Barbora, na které zářily bílé plachty, a za zeleným břehy se zvedalo panorama Krušných hor. Místo jako z pohádky, které je vzdálené pouhých šest kilometrů od Teplic na kraji obce Oldřichov. Zdejším obyvatelům nádrž Barboru také představovat nemusím. Jezdí sem milovníci vodních sportů, stejně jako beachvolejbalisté a samozřejmě rybáři. Zdejší vodní nádrž, která má rozlohu 65 hektarů a dosahuje hloubky až sedmdesáti metrů, je pověstná průzračně čistou vodou.

22 Vodní nádrž Barbora

Eurocamp Barbora

„Právě díky hloubce je samočisticí schopnost této vodní plochy tak velká. Nehrozí výskyt sínic a čistota vody je přirovnávána k moři. A protože bylo toto místo zatopeno už bezmála před půl stoletím, tak jsou dnes břehy krásně zelené. Kolem Barbory vyrostl listnatý les. Jediný přístup do vody je ale odsud, z naší travnaté pláže,“ vysvětloval mi Pavel Tetřev, který tady provozuje oblíbený Eurocamp a take restauraci Jacht klubu Barbora. Na pláž to bylo pár kroků, a tak jsme vyrazili na malou procházku. „Barbaru využívají hojně právě jachtaři a windsurfaři, pro které je tohle místo doslova rájem. Loděnici zde má agilní klub vodních sportů Jacht klub Duchcov a několikrát do roka se tady konají závody. Díky čistotě vody zde vyrostlo i potápěčské středisko, kde se organizují nejen kurzy potápění, ale i různá cvičení všech záchranářských složek. A tím, že Barbora je zatopena už poměrně dlouho, tak se z „mrtvé“ vody stalo vyhlášené centrum rybářů. Mají už svá místa na zalesněných březích a čekají na své úlovky, které mají někdy opravdu úctyhodné rozměry. Kromě kaprovitých ryb se zde nacházejí všechny druhy dravých ryb. Ale nádherné místo je to stejně tak pro milovníky plavání. V tak čisté vodě si zaplavat je zážitkem,” doplnil ještě Pavel.

EUROCAMP NA PLÁŽI Přímo na břehu vodní nádrže se nachází rekreační komplex Eurocampu, který nabízí možnost ubytování ve vlastních stanech, obytných přívěsech a obytných automobilech. Vybrat si můžete slunné místo, nebo ve stínu háje uprostřed kempu. Samozřejmostí je možnost připojení na elektřinu, kvalitní sociální zázemí a využití sportovišť. „Máme tady už čtyři beachvolejbalové kurty. Využít mohou naši hosté restauraci Jacht klubu Barbora. Příjemné posezení nabízejí i její terasy. A v neposlední řadě je postaráno i o bezpečnost našich hostů”, doplnil Pavel Tetřev. Na své si tady ale přijdou nejen vyznavači vodních sportů. Z Eurocampu se dá vyrážet po svých i na kole na zajímavé výlety do okolí. Čtyři kilometry odsud je například zámek Duchcov, kde pobýval slavný Giacomo Casanova. Za návštěvu stojí klášter v Oseku, nebo zřícenina hradu Rýznburka. Pro zkušené cyklisty se nabízí trasa po hřebenech Krušných hor. Stačí dojet do Krupky, využít lanovku na známou Komáří vížku, a pak už se vydat třeba na Bouřňák. Text a foto: Karel Malina

Výlety mezi golfisty g V osudí byla Dubaj Nádvoří zámku Štiřín při slavnostním vyhlášení výsledků

V osudí byla Dubaj Na Auto Jarov Ringhoffer Open 2014 se náš časopis letos představil v roli jednoho z partnerů tohoto prestižního golfového turnaje. A mezi hráči jsme se atraktivní cenou postarali o pořádné vzrušení. Dvěma z nich jsme Václav Postránecký losuje prvního vítěze totiž věnovali pobyt v Dubaji s možností si tady zahrát golf. O tom, kdo to bude, rozhodoval los. Podmínkou ovšem bylo, že si vítězové převezmou cenu osobně. Každý hráč měl číslo, ta byla vložena do slavného putovního Ringhofferova poháru, kterého se ujal Václav Fojtík, ředitel Auto Jarov, Miloslav Kverka a Tereza Hrnčířová-Buzická a losování mohlo začít. Jako první se této role ujal herec Václav Postránecký. Po chvíli velkého napětí se prvním výhercem stal Losuje Václav Větvička Ing. Miloslav Kverka ze Struhařova. Pak přišla řada na známého českého botanika a současně vedoucího správy parku na zámku Štiřín dr. Václava Větvičku. A jeho ruka rozhodla o tom, že druhou vítězkou se stala Tereza Hrnčířová-Buzická z Velkých Popovic. Oběma vítězům předali ceny Václav Hrubý, generální ředitel zámku Štiřín, a Libor Šticha, ředitel turnaje. Vítězům jsem poblahopřál i já, pak jsme udělali společné foto a mě navíc zajímalo, jestli už někdy v Dubaji hráli golf. „Mnohokrát jsem byl v Dubaji na letišti, kde jsem čekal na letadlo, protože pravidelně létám v zimě za golfem do Thajska, ale samotné město jsem ještě nenavštíVítězce předali cenu Václav Hrubý, Libor Šticha a Václav Fojtík vil. Takže se těším“, řekl Miloslav Kverka, který byl spokojen nejen výsledkem losování, ale i svým výkonem na turnaji. V kategorii B obsadil osmé místo. Ani Tereza Hrnčířová-Buzická v Dubaji ještě golf nehrála a navíc jako čerstvá maminka si nebyla jistá, jestli ji někdo z rodiny na daleké cestě raději nezastoupí. „Zahrát si golf v Dubaji je lákavé, ale uvidíme.“ Tak ještě jednou velká gratulace a po návratu se rád zeptám na jejich dojmy z tak exotické země. Text a foto: Karel Malina

24

Výlety Evropou g Amfora ve Vatikánu

Amfora ve Vatikánu aneb zážitky na celý život… Fotbalová Amfora navštívila na přelomu dubna a května Řím a Vatikán a zahájila tak oslavy 40. narozenin. Tento zájezd přinesl v jubilejním roce klubu osobností silné a mimořádné zážitky. Záštitu nad touto výjimečnou cestou převzal a Amfoře zároveň požehnal kardinál Dominik Duka. S přípravou programu Amfory a oficiální komunikací s Vatikánem výrazně pomohl velvyslanec ČR při Svatém stolci JUDr. Pavel Vošalík se svým týmem. Pro Amforu to byla již třicátá země, kde hrála fotbal a setkala se s českými a slovenskými krajany.

Petr Salava, kardinál Tarcisio Bertone, Jan Rosák a Zdeněk Grygera při audienci ve Vatikánských zahradách Kardinál Miloslav Vlk s dárkem od Amfory

Petr Salava věnoval týmu bohoslovců míč Brazuca a velvyslanec ČR při Svatém stolci JUDr. Pavel Vošalík (vpravo) a rektor Papežské koleje NepomucenumPetr Šikula (druhý zprava) předali na oplátku Jiřině Bohdalové narozeninový dort v podobě fotbalového míče

Delegace Amfory se poklonila místu posledního odpočinku kardinála Josefa Berana. Druhý zprava fotbalový internacionál a člen Klubu ligových kanonýrů Přemysl Bičovs

Z DENÍKU PREZIDENTA AMFORY PETRA SALAVY ÚTERÝ 29. 4. 2014 Cestou na pražské letiště jsme z rádia slyšeli smutnou zprávu, že naše dlouholetá členka Iveta Bartošová spáchala sebevraždu. Bylo nám to moc líto. Naše výprava se v odletové hale sešla v plném počtu a já všem předal letenky, pojistky a další doklady. Martin Dejdar je vzápětí ztratil. Našel je naštěstí poctivý nálezce a já si říkal, to nám to pěkně začíná. Do Říma jsme ale dorazili v pořádku. Cestou do hotelu Belvedere Mentana jsme pak s Jiřinou Bohdalovou vzpomínali na prázdniny 1989, kdy jsme byli v Římě s Amforou poprvé. Vyprávěly se historky a smutek vytlačil smích. Ten nás ale přešel, když patnáct metrů dlouhý autobus společnosti Umbrella, který nás čekal na letišti Leonarda Da Vinciho, přijel k odbočce do hotelu Belvedere v Mentaně na předměstí Říma. Byla to velmi úzká ulička. Náš autobus po chvíli váhání projel, ale na každé straně neměl více, jak pět centimetrů místa. Také uvítání v hotelu bylo trochu zvláštní. Recepční byl zřejmě vtipálek, protože mi podal hromadu magnetických karet a já poprvé v životě majitele pokojů losoval. Naštěstí jsem měl asi šťastnou ruku, všichni byli s ubytováním spokojeni.

STŘEDA 30. 4. 2014 Na snídani k nám do hotelu dorazila naše milá průvodkyně Věra Hřebíčková a u dobré kávy jsme si ujasnili denní program. Kolem deváté hodiny jsme vyrazili směrem do centra Říma. Věra Hřebíčková se v autobusu všem představila a podotkla, že je rázná a má ráda disciplínu a pořádek. Přátelé jí prý říkají Ceasescu. Někdo okamžitě dodal, to je dobrá dvojka, když vedle ní sedí Fidel… (moje přezdívka v Amfoře.) Řidič autobusu Pavel Procházka si už po pár kilometrech uvědomil, jak šílený provoz je ve Věčném městě. Nakonec jsme se nějak prokousali až ke vchodu do Vatikánských muzeí, kde nás očekávala druhá průvodkyně Jarka Hasová. Naše výprava rozdělená do dvou skupin si nasadila sluchátka a vydala se na bohatou a velmi zajímavou procházku historií a spoustou krás,

27

Výlety Evropou g Amfora ve Vatikánu

korunovanou návštěvou Sixtinské kaple. Zde každý v úžasu a pokoře doslova hltal dílo geniálního Michelangela. Cestou jsme nečekaně potkali velkou fotbalovou osobnost. Mezi francouzskými poutníky, kteří právě absolvovali audienci u papeže Františka, byl i bývalý trenér fotbalistů Francie Raymond Domenech. Od té chvíle se proslýchá, že jsem s ním okamžitě jednal o angažmá u týmu Amfory, ale pravdou je, že si Raymond se všemi jen ochotně popovídal a na památku i vyfotografoval... V zahradním restaurantu Parco Massimi jsme nabrali síly na okružní jízdu a následnou procházku. Za námi tak zůstaly římské pamětihodnosti, které jsme viděli z autobusu a sáhli jsme si na fontánu Di Trevi, vystoupali po Španělských schodech a skončili na Piazza del Popolo.

ČTVRTEK 1. 5. 2014 První máj, lásky čas, jsme prožili díky slunečnému a teplému dni vydařeným výletem do vinařské oblasti

Felix Slováček zahrál v bazilice Sv.Petra skladbu Ave Maria

Frascati. Nejprve jsme se podívali do muzea Barco Borghese a poté zavítali do vinařského dvora Casal Pilozzo v Monte Porzio Catone. Ten nabídl místní vybrané lahůdky a vynikající víno. O skvělou atmosféru se navíc postaral italský hudebník Claudio Monteleoni se svojí manželkou. Zpívalo se i tančilo, nejvíce se líbily písničky Che Sara, O Sole Mio, Sambario, Volare a Funiculi Funicula – neapolský song oslavující lanovku

na Vesuv. Narozeniny parádně oslavili Jiřina Bohdalová, Jan Čenský a podnikatel Ing. Pavel Fürst. Za Jiřinkou s dárkem a přáním do vinic přijela i její dcera Simona Stašová a hned podlehla skvělé atmosféře. Manželské a partnerské páry se pak vášnivě

Vatikánská muzea nabízejí spoustu zajímavých exponátů a prostor

Jitka Zelenková u slavné fontány Di Trevi

líbaly pod rozkvetlými stromy a dámy, které byly bez pánů, vyžadovaly políbení od kohokoliv, jen aby prý podle pověry neuschly… Frascati na nás působilo dojmem klidného lázeňského města a po procházce na tamní kolonádě přišlo v Glicini Caffe na řadu vydařené zápisné nováčků Zdeňka Grygery a Marcela Kusína a zase bylo pěkně veselo…

Manželé Josef a Jarmila Dvořákovi na Španělských schodech

Vašo Patejdl na nádvoří Vatikánských muzeí

PÁTEK 2. 5. 2014 Nejnáročnější den našeho zájezdu. Po příjezdu do Vatikánských zahrad nás tajemník velvyslanectví Jiří Krátký odvedl před Lurdskou jeskyni, kde už nás očekával velvyslanec při Svatém stolci JUDr. Pavel Vošalík. Za pár minut dorazil emeritní státní sekretář Vatikánu kardinál Tarcisio Bertone. Ten po krátkém projevu a požehnání vyznamenal Amforu Papežskou pontifikální medailí. Já, spolu s Janem Rosákem a Zdeňkem Grygerou, mu na oplátku předal náš Diamantový míč. Zdeněk přidal i svůj dres Juventusu, protože pan kardinál je jeho velkým fanouškem. Souběžně s Amforou byli ve Vatikánu přijati i hráči Florentiny a Neapole, finalisté Italského poháru… Je vidět, že ve Vatikánu mají dobrý vkus při vybírání fotbalistů pro oficiální audience… Odpoledne pak vjížděl náš autobus znovu do Vatikánu, aby nás zavezl k bočnímu vstupu do basiliky Sv. Petra, kde nás už očekával kardinál Miloslav Vlk. Čekala nás totiž speciální mše sloužená na počest Amfory právě kardinálem Vlkem v basilice Sv. Petra u oltáře Sv. Václava, kde skladbu Ave Maria posléze zahrál na soprán saxofon Felix

Slováček. V rámci mše jsme všichni věnovali tichou vzpomínku a modlitbu Ivetě Bartošové, která byla členkou Amfory v letech 1985–2008. Mši samotné předcházelo položení květin k hrobu kardinála Josefa Berana. Po skončení mše jsme všichni zazpívali chorál Svatý Václave. Věra Hřebíčková nás potom svým nenapodobitelným způsobem provedla katedrálou. Když jsme vyšli na Svatopetrské náměstí, stačili jsme pořídit památeční skupinovou fotografii s basilikou v zádech a začalo pršet. Ostatně, podle plánu. Nasedli jsme do autobusu, který opět řídil sám majitel společnosti Umbrella Group a jinak náš brankář, který s fotbalem projel sedm zahraničních lig, Pavel Steiner. Když jsme se blížili ke stadionu Pontificio Oratorio S. Pietro, patřícímu Vatikánu, připomněl Přemek Bičovský, že náš dnešní zápas má pořadové číslo 666, tedy satanské číslo a že to nemůže dopadnout dobře. Jako by to Satan slyšel, protože když jsme přijeli k ulici vedoucí ke stadionu, spustil se takový liják, že výraz průtrž mračen na to nestačil. Od autobusu jsme museli doběhnout ke vchodu na stadion asi 200 metrů a než jsme to zvládli, byli jsme všichni promočení až na kůži. Ale nedalo se nic dělat, převlékli jsme se do dresů a nastoupili na hřiště. Tam už nás čekal rozhodčí Gesuele Corigliano a náš soupeř, mladé mužstvo bohoslovců papežské koleje Nepomucenum, vedené rektorem Petrem Šikulou a posílené i hráči z Itálie a Kamerunu. Amfora za stálého lijáku zvítě-

29

Výlety Evropou g Amfora ve Vatikánu Martin Dejdar se sklenkou dobrého moku...

zila 6:3, po poločase 3:0. Její branky zaznamenali Zdeněk Grygera 2, Jan Fiala 2, Felix Slováček ml. a Adam Přikryl. Celé utkání se hrálo velmi slušně a nepadala ani jindy pro fotbal typická ostrá slova. Snad proto, že v dálce, mezi stožáry umělého osvětlení, po celou dobu svítila kopule basiliky Sv. Petra a připomínala, že jsme na Svaté půdě. Potvrdilo se, že 666. zápas historie byl zvláště ve Vatikánu, plném symbolů, dost zvláštní a mystický. To by nevymyslel ani slavný spisovatel Dan Brown.

SOBOTA 3. 5. 2014 Čestní výkopáři v plné síle: Lešek Semelka, Jiřina Bohdalová, JitkaZelenková, Dagmar Patrasová, Josef Dvořák, Felix Slováček

Martin Dejdar a Jan Rosák obdivují baziliku Sv.Petra

Ráno po snídani jsme vyrazili směrem k Vatikánu, v jehož sousedství leží papežská kolej Nepomucenum. Oficiální přivítání si vzal na starost rektor Petr Šikula spolu s velvyslancem JUDr. Pavlem Vošalíkem. Oba byli po chvíli vyznamenáni našimi Diamantovými míči, které jsem předal tradičně s panem viceprezidentem Rosákem. Navíc jsem požádal našeho ambasadora, aby další Diamantový míč předal mým jménem hlavnímu představiteli Papežské rady pro sport, kterým je Mons. Melchor José Sánchez de Toca y Alameda. Pan rektor s panem velvyslancem pak popřáli Jiřince Bohdalové k 83. narozeninám a za chvíli už se krájel narozeninový dort. Do zahrad koleje dorazilo i několik desítek Čechů a Slováků žijícíh v Itálii. Setkání s námi totiž podpořilo i Sdružení krajanů a přátel naší republiky v Římě – Associazione Praga. Příjemné bylo, že na toto setkání přišlo i hodně dětí navštěvujících Českou školu, působící v rámci koleje Nepomucenum. Děti překvapily Honzu Čenského, když mu zazpívaly pohádkové Dělání, dělání. Naopak Martin Dejdar v žertu nabídnul koleji Nepomucenum novou hymnu, hit ze Šakalích let – Na kolena, na kolena jé jé jé… Tato nabídka ale byla, jak se čekalo, odmítnuta… Po příjemně prožitém dopoledni, plném úsměvů, vyrazil náš autobus směrem k letišti Fiumicino, odkud ve 14.30 hodin odstartovalo letadlo společnosti Alitalia a nabralo kurs Praha.

Herecké zamyšlení na Piazza del Popolo – Martin Dejdar a Jan Čenský

V 51 členné výpravě Amfory nechyběli Jiřina Bohdalová, Dagmar Patrasová, Jitka Zelenková, Jan Čenský, Martin Dejdar, Josef Dvořák, Vašo Patejdl, Jan Rosák, Petr Salava, Lešek Semelka, Felix Slováček, Felix Slováček ml., Pavel Větrovec, majitel fotbalové Sigmy Olomouc Ing. Josef Lébr, internacionálové Přemysl Bičovský, Karol Dobiaš, Jan Fiala, Zdeněk Grygera, František Jakubec, Michal Jiráň, Adam Přikryl, Pavel Steiner, fotbalový arbitr Pavlín Jirků, mistr ČR a ME vytrvalostních závodů cestovních vozů Marcel Kusín a významní čeští podnikatelé, partneři Amfory. Amfora si sama uhradila veškeré náklady spojené s cestou a pobytem a navíc věnovala svému soupeři, týmu bohoslovců papežské koleje Nepomucenum kompletní fotbalové dresy a dva zápasové míče Adidas Brazuca. Dále Amfora finančně přispěla na projekt České katolické charity – nemocnici v Ugandě, jejíž založení inicioval před lety právě kardinál Miloslav Vlk.

Text: Petr Salava Foto: Jiří Markvart Jiřina Bohdalová a Lubomír Focko s Vatikánem v pozadí Amfora na trávníku stadionu Pontificio Oratorio S. Pietro

31

Výlety za památkami UNESCO g Hvězda mezi hvězdami

Výlety za památkami UNESCO

Hvězda mezi hvězdami Pomalu jsem stoupal upraveným chodníkem po travnatém úbočí

Zelené hory. Pode mnou zůstal Ždár nad Sázavou, zatímco nahoře na obzoru se každým krokem zvedaly výš a výš věžičky slavného poutního kostela sv. Jana Nepomuckého. O chvíli později jsem už dílo barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla mohl obdivovat v jeho působivém celku. V roce 1994 bylo zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého

Poutní kostel na Zelené hoře

Kolem poutního kostela je dnes hřbitov

Nahoře u malého parkoviště jsem se na chvíli zastavil, i když jsem měl zpoždění. S Lenkou Kubizňákovou, která je správkyní objektu a slíbila mi, že mě provede areálem, jsem měl mít schůzku už před půl hodinou. Jenže dálnice D1 se ukázala ještě větší loterií, než jsem čekal. Široká, rovná cesta vedla k jedné ze vstupních bran a já měl chvíli dojem, že mám před sebou pevnost. Tak stroze působily zvnějšku na holém, travnatém návrší zdi ambitu, který obklopuje vlastní poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Vnitřní prostory ale nezapřely ruku geniálního umělce, který v samém závěru svého života vytvořil „Hvězdu mezi hvězdami“, jak se dá symbolicky nazvat jedna z nejoriginálnějších církevních staveb u nás.

SANTINIHO ŽIVOTNÍ DÍLO Procházel jsem pomalu ambitem, a protože paní kastelánka vedla prohlídku, měl jsem čas se trochu porozhlédnout po tomto slavném poutním

Ambit

Skleněná vitráž

místě. S myšlenkou na jeho stavbu přišel opat nedalekého cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva někdy v létě roku 1719. Jednak on sám patřil k velkým ctitelům Jana Nepomuckého, ale zřejmě k tomu přispěl i zázračný nález. Ve Svatovítské katedrále byl totiž otevřen hrob Jana Nepomuckého a při zkoumání jeho ostatků se v lebce našla organická hmota,

kterou všichni považovali za zachovalý jazyk. Boj o jeho svatořečení tak dostal nový impuls. Papež Benedikt XIII. nakonec prohlásil Jana Nepomuckého za svatého v roce 1729. V té době už byl poutní kostel na Zelené hoře sedm let vysvěcen. Když jsme si s Lenkou Kubizňákovou sedli na lavičku u vchodu do poutního kostela, zajímal jsem se nejprve o to, co vlastně přivedlo tehdy už slavného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla, který se narodil v Praze v roce 1677 jako nejstarší syn italského kameníka, právě na Vysočinu. „Do Žďáru přišel Santini v roce 1706. Václavu Vejmluvovi ho doporučil opat kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Santini měl za sebou už řadu významných církevních i světských staveb

35

Výlety za památkami UNESCO g Hvězda mezi hvězdami

Reliéf na kazatelně -svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy

a své stopy pak zanechal i na Vysočině. S opatem Vejmluvou si podle dochovaných zpráv od začátku rozuměli a postupně se mezi nimi vytvořil velice přátelský vztah. Projevilo se to právě na rychlé přípravě nového poutního kostela, který se stal Santiniho posledním ale

„On vytvořil skutečně jedinečné dílo. Do půdorysu poutního kostela, který je dominantou tohoto místa, zakomponoval pěticípou hvězdu. Uvnitř je pět oltářů. Hlavní je zasvěcen Janu Nepomuckému a další pak sv. Matoušovi, sv. Markovi, sv. Janovi a sv. Lukášovi. Symbol hvězdy a číslice pět najdeme i v ambitu, který obklopuje kostel. Jde vlastně o krytou chodbu otevřenou do vnitřního prostoru areálu, která byla vybudována na půdorysu deseticípé hvězdy. Má pět vstupních bran, z nichž jsou dnes

hlavně životním dílem“, poznamenala Lenka Kubizňáková. Prameny se celkem shodují v tom, že opat Vejmluva v představě o podobě kostela a použitých symbolech vycházel z tradiční legendy o Janu Nepomuckém, ve které se říká, že když byl svržen v Praze z Karlova mostu do Vltavy, objevila se kolem jeho hlavy koruna z pěti hvězd. Chrám tak měl symbolizovat obrazec hvězdy. Hodně se hovořilo i o vhodném místě nového poutního areálu. Nakonec bylo zvoleno návrší nedaleko kláštera, které se nazývalo Černý les, protože bylo hustě zalesněné. Mezi stromy by se ale poutní kostel ztrácel, a tak byl les vykácen a návrší přejmenováno na Zelenou horu, aby připomínalo místo, kde se Jan Nepomucký narodil. Santinimu se zalíbila symbolika hvězdy a také spojení s číslicí pět, ale vlastní stavbu pojal zcela netradičně. Zajímavé je, že opat Vejmluva k tomu výrazné připomínky neměl, za to u mnohých zůstal později Santini nepochopen. O to větší ohlas má jeho stavba dnes.

Hvězdy zdobí dveře poutního kostela

36 Poutní kostel je životním dílem Jana Blažeje Santiniho-Aichla

Zelená hora

funkční tři. Mezi nimi bylo místo pro pět kaplí, kde byly při poutích slouženy bohoslužby. Nad každou branou byla původně umístěna socha, která symbolizovala jednu ze ctností Jana Nepomuckého, a kolem ní stáli čtyři andělé štítonoši. Nad současnou hlavní branou areálu stojí Víra, dále se nám zachovaly Zdrženlivost a Čistota. Zbylé dvě sochy Zbožnost a Síla se po požáru v roce 1784 nedochovaly. Ambit současně sloužil jako zázemí pro poutníky, kde mohli i přespat,“ řekla Lenka Kubizňáková. Jan Blažej Santini-Aichl se dožil vysvěcení kostela sv. Jana Nepomuckého, které se konalo v roce 1722. Po delší nemoci ale umírá 7. prosince 1723 v Praze. Ambit byl dokončen až po roce 1735.

MEZI SVĚTOVÝMI KULTURNÍMI KLENOTY Areál na Zelené hoře se sice rychle proslavil nádhernými poutěmi, ale už koncem 18. století mu hrozil zánik. „Příčinou úpadku nedalekého kláštera i samotného poutního místa se staly dva velké požáry. První přišel v roce 1737, druhý pak v roce 1784.

Klášter byl prakticky zničen, a tak opat Otto Steinbach z Kranichštejna požádal o jeho zrušení. Jeho žádosti Josef II. vyhověl. Kostel byl uzavřen, ale po několika letech snaha občanů Žďáru a Nového Města vedla k tomu, že byl znovu otevřen. Díky sbírkám věřících se podařilo kostel i ambit opravit. Současně ale Strop kostela v podobě pěticípé hvězdy museli souhlasit s tím, že ke kostelu přibude hřbitov, se kterým Santini nikdy nepočítal“, řekla Lenka Kubizňáková. Hodně špatně na tom pak byl areál prakticky po celé dvacáté století. Oprav se dočkal až v roce 1994, kdy byl zařazen na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Velkou měrou se o to tehdy zasloužil hrabě Radoslav Kinský. Rekonstruován byl ambit a také byly zrušeny tři řady hrobů v jeho blízkosti. „Zbývající hroby mají být přemístěny na nedaleký nový hřbitov do konce roku 2016 a celý vnitřek areálu bude upraven do podoby, jakou mu půSocha sv. Jana Nepomuckého vodně vtiskl Santini. Současně v rámci církevních na hlavním oltáři restitucí převezme areál na Zelené hoře římskokatolická církev. Z pohledu návštěvníků se ale nic nezmění. Prohlídky se budou konat dál v tradičních dnech, tedy od května do září vždy od úterý do neděle (9–17 h) a v dubnu a v říjnu o sobotách a nedělí a ve svátcích“, doplnila Lenka Kubizňáková. Text a foto: Karel Malina

37

Výlety na kole g Prázdniny na Konopišti

Výlety na kole Zámek Konopiště patří k oblíbeným prázdninovým výletům. Letos vám návštěvu zámeckých interiérů zpestří zajímavá výstava s názvem „Spojeni v životě i ve smrti“, která je věnována stému výročí Sarajevského atentátu, při kterém byl zastřelen následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d’Este se svoji chotí Žofií z Hohenbergu. A pokud máte rádi aktivní odpočinek, můžete si projít zdejší anglický park, nebo se na kole projet zdejší romantickou krajinou.

Rodina následníka trůnu

38

Prázdniny na Konopišti

APARTMÁN CÍSAŘE VILÉMA

František Ferdinand d’Este koupil Konopiště v roce 1887. A protože následník trůnu patřil k bohatým členům habsburského rodu, přistoupil okamžitě k modernizaci svého nového sídla. Do zámeckých interiérů byla například zavedena elektřina, ústřední topení a výtah. Velkých úprav se dočkal i zámecký park. Za sedmadvacet let, které tady prožil, odvedl následník trůnu velký kus práce a zanechal nám dílo, které můžeme jen obdivovat.

Pokud si chcete prohlédnout interiéry zámku, můžete si vybrat ze tří prohlídkových tras. První vás seznámí se salony jižního křídla. Projdete růžový, sloupový a přijímací salon. Zajímavý je pohled i do apartmánů, kde v předvečer první světové války jednali s Františkem Ferdinandem německý císař Vilém II. a jeho pobočník admirál Alfred Tirpitz. Druhá prohlídková trasa vede salony severního křídla a ta třetí, o kterou bývá největší zájem, míří do soukromých pokojů rodiny Františka Ferdinanda. Najdeme je ve třetím patře a byly zrekonstruovány na základě dochované fotodokumentace. Prohlédnout si tak můžeme mládenecké apartmá Františka Ferdinanda, jeho pracovnu, ložnici, šatnu. Projdeme soukromou jídelnou i růžovým salonem manželky Žofie a nahlédneme do ložnice. Navštívíme i ložnice obou synů následníka trůnu Maxmiliána a Ernesta a také jejich dcery Žofie.

SARAJEVSKÝ ATENTÁT

Parůžkový pokoj Soukromé pokoje rodiny Františka Ferdinanda d’Este

Minimálně do října bude na zámku otevřena výstava s názvem „Spojeni v životě i ve smrti“, která připomíná výročí Sarajevského atentátu, při kterém srbský nacionalista Gavrilo Princip zastřelil Františka Ferdinanda i jeho ženu Žofii. Prostřednictvím dobových fotografií nám expozice přibližuje společný život tohoto manželského páru i jeho tragickou smrt. Dobovou atmosféru dokreslují předměty ze zámeckého depozitáře a z Národního muzea, odkud byly například zapůjčeny medaile, které měl následník trůnu na své uniformě v Sarajevu.

ZÁMECKÁ RESTAURACE

Růžový salón Soukromé pokoje rodiny Františka Ferdinanda d’Este

Po prohlídce zámeckých interiérů bude určitě příjemné si na chvíli odpočinout v Zámecké restauraci, ke které se dostanete cestou podél medvědího příkopu. Zařízena je velice stylově a ani tady nechybí na stěnách dobové fotografie ze života arcivévody a jeho rodiny. „V prostorách naší

39

Výlety na kole g Prázdniny na Konopišti

Zámecká restaurace

Na hrázi zámeckého rybníka

restaurace byla původně zámecká kuchyně, kde se vařilo pro panstvo. Máme zde ještě výtah, kterým se jídlo dopravovalo do vyšších pater", řekl majitel restaurace Petr Šuráni. A co je na jídelním lístku? Pochutnáte si hlavně na české klasice, svíčkové, kachních stehýnkách, vepřové pečínce, ale nechybí zvěřinový guláš a připraví vám i švestkové knedlíky, které František Ferdinand tak miloval. Růžová zahrada

40

PARK S RŮŽOVOU ZAHRADOU Když se František Ferdinand rozhodl, že si vybuduje Výherci naší soutěže na večeři v zámecké restauraci z Konopiště skutečně reprezentační sídlo, začal společně se zámkem nechal vybudovat terasy a pod zápřemýšlet i o nové úpravě parku. Šetřit meckým návrším se zrodila slavná nemusel, a tak vesnice Konopiště byla zbouRůžová zahrada, u které jsou i sklerána, protože domky bránily ve výhledu ze níky. Z velké části byl park upraven zámku. Na jeho jižní a východní straně na anglický.

Kaplička u Kožlí

Krajina u Chvojenu

Parkem můžete v současné době projet vláčkem, nebo se vydat pěšky. Tahle druhá varianta je určitě zajímavější. Z parkoviště přejdeme silnici od Benešova a vystoupáme alejí k zámku. Po prvé ruce se nachází daňčí obora. Další atrakcí je tradiční medvědinec u hlavní brány zámku, kde dnes loudí laskominy medvěd Jirka. Dál nechte medvědinec za zády a dejte se z kopečka dolu ke známému rozcestí s Neptunem. Lesní partií Šiberna se pak dá dojít až na konec parku, tam zahnout doprava a podél hájovny se pomalu vracet k zámku. Odbočka vpravo vás dovede k Růžové zahradě. Tady určitě stojí za to se na chvíli zastavit. Zámecký rybník bych letos vynechal, protože je vypuštěný, ale v příštím roce už by měl opět odrážet siluetu zámku na své hladině.

NA KOŽLÍ ZA KARLEM HYNKEM MÁCHOU Na své si kolem Konopiště určitě přijdou i cyklisté. Dají se tedy udělat krásné celodenní výlety, ale dnes vám doporučím menší okruh, který ale nabízí pěkné výhledy do krajiny i zajímavé památky. Start i cíl bude na spodním parkovišti, odkud vyjedeme na hlavní silnici a dáme se vpravo. Po asi tři sta metrech dojedeme k torzu obřího dobu. Před ním se dáme vpravo. Projedeme železnou bránu a pokračujeme po asfaltové cestě až k bažantnici. Možná, že bude potřeba si otevřít dvířka, protáhnout se jimi, zavřít je za sebou a jet dál. Před námi bude menší stoupání a na konci další branka, kterou projdeme. Krásnou alejí pak dojedeme nad vesničku Žabovřesky. V té chvíli budeme mít

Kostel sv. Jakuba a sv. Filipa na Chvojenu

za sebou teprve dva kilometry. Dojedeme k úzké asfaltce, zahneme vlevo a užijeme si nádherný sjezd do Václavic. Tady se napojíme na trasu 0063, po které přejedeme hlavní silnici a kolem kravína najedeme na pěkný asfalt.

Výlety na kole g Prázdniny na Konopišti

Po 1,5 km vjedeme opatrně na celkem rušnou hlavní silnici, ale hned po padesáti metrech odbočíme vlevo, jak nám bude ukazovat značka 0063. Další příjemný asfaltový úsek skončí po 1,5 km u můstku přes Janovický potok. Přejedeme na druhou stranu a lesní cestou pokračujeme dál. Mineme krásnou kapličku a dostaneme se po zříceninu hradu Kožlí. První zprávy o Kožlí se dochovaly z roku 1318. Později mezi jeho vlastníky patřili Šternberkové. Na konci 16. století, ale hrad ztratil svůj význam a zůstal opuštěný. V 19. století si k němu udělal výlet Karel Hynek Mácha, který rád maloval takové stavby, ale z téhle básníkovy cesty se nedochovalo nic. Tak pojedeme dál. Sjedeme až k silnici č. 114, ale nenajedeme na ni. Jen se opatrně vyhneme závoře a pokračujeme lesní cestou do slušného stoupání. Nahoře už prakticky po rovince dojedeme k bývalému hřebčínu a dáme se vlevo ke Chvojenu (406 m). Na něm stojí od roku 1217 románský kostel sv. Jakuba a sv. Filipa, který prošel novogotickými úpravami. Jeho věž je vysoká třicet metrů, zdi jsou silné dva

Cesta na Chvojen

až čtyři metry, protože kostel se stával v dobách válečných pevností. Od pískovcového sloupu je hezký rozhled na konopišťské lesy. Z Chvojenu sjedeme dál po trase 0063 k rybníku Papírna a po necelém kilometru zahneme u kapličky sv. Anny doleva do konopišťského parku. Po necelém kilometru dojedeme na hráz zámeckého rybníka. Trasa měřila kolem třinácti kilometrů. Text a foto: Karel Malina

Pískovcový sloup na Chvojenu

42 Cesta do Václavic

Výlety po turistických trasách

Turistické značky slavily 125. narozeniny Česká republika se může jako jediná v Evropě pochlubit jednotným značením turistických tras na svém území. V současné době to představuje více než 41 tisíc kilometrů, o které se starají značkaři Klubu českých turistů. A protože vůbec první kilometry byly označeny 11. května 1889, tedy před sto pětadvaceti lety, tak jsem se Karla Markvarta, předsedy Rady značení KČT, zeptal.

Turistická značka z roku 1890

Karel Markvart při práci značkaře

43

Výlety po turistických trasách g Turistické značky slavily 125. narozeniny

Tehdejší „označovací družstvo“ spojilo červenou značkou Štěchovice se Svatojánskými proudy. Proč si vybralo právě tuto trasu? Když se podíváme do historie, tak Klub českých turistů byl založen v Praze v roce 1888. Stála u toho skupina nadšenců kolem Vojty Náprstka, který se také stal prvním předsedou klubu. Ta parta byla tehdy velice aktivní. Nešlo jen o značení tras, ale začaly se budovat i ubytovny, A jen pro zajímavost v roce 1889, kdy byla značena první trasa u Vltavy, byla uspořádána výprava na Světovou výstavu do Paříže. A že značkaři začali právě na trase Štěchovice-Svatojánské proudy, bylo dáno jednak tím, že znali dobře okolí Prahy, ale hlavně tahle trasa patřila k těm nejoblíbenějším. Z Prahy ke Svatojánským proudům se totiž jezdilo parníkem, protože už od roku 1865 existovala na Vltavě pravidelná lodní doprava do Štěchovic.

Víme o této trase nějaké podrobnosti? Z dochovaných zpráv víme, že se tehdy jelo ranním parníkem do Štěchovic a pak s průvodcem šlo na horní část Svatojánských proudů. Cesta vedla nejprve podél vody, tedy místy, kde je dnes Štěchovická přehrada, pak vystoupila lesem

ke skalnímu ostrohu, na kterém byl postaven vyhlídkový altán. Tomuto místu se začalo říkat U altánu. Odtud vystoupali turisté úbočím do sedla U Vrby a pak na rozcestí Kolna, kde sestoupili k hornímu prahu Svatojánských proudů. Symbolem tohoto místa byly známý Ferdinandův sloup a socha Jana Nepomuckého. Na vodě už čekaly lodice a na nich se pak plulo divokým údolím Vltavy zpět do Štěchovic.

zachován úvoz se starou cestou. Po modré značce se pak dostane do Třebenic a na Slapskou přehradu.

Jak se do těch míst dostat dnes?

Jak rychle přibývaly další značené trasy u nás?

Asi nejjednodušší je vyjít ze Štěchovic po modré značce, která vás od autobusového nádraží zavede nad Štěchovickou přehradu. U ní přechází cesta potrubí známé přečerpávací nádrže a asi po jednom kilometru narazíte na rozcestí Pod Strání. Pár kroků a jsme na plošině, kde stával známý altán. Dnes je tam postavena informační tabule, kde se seznámíte se začátky turistiky v okolí Štěchovic a Svatojánských proudů. A když se podíváte od plošiny vlevo, tak můžete ještě rozeznat stopy cesty, která vedla dolů k vodě. Pro lepší orientaci je stará cesta směrem na Kolnou označena historickými velkými červenými turistickými značkami, ale nechybí tady ani replika směrovky KČT z roku 1890. Když budeme pokračovat dál, tak vystoupáme na Kolnou, kde je částečně

Ještě v tom samém roce 1889 byla vyznačena trasa Českým krasem z Berouna ke Svatému Janu pod Skalou a dál na Karlštejn. Za rok činnosti tak měl klub na svém kontě kolem 55 km značených cest.

Původní značka u Svatojánských proudů

Proč se vlastně začalo značit červenou barvou? První značkaři podle mne vycházeli ze zkušeností z Alp, kde byly trasy značeny červenými značkami. V přírodě je červená dobře vidět. V roce 1912 se přidala modrá, protože trasy přibývaly a začaly se překrývat. Od roku 1930 se používají i zelená a žlutá barva. Jinak červená většinou značí dlouhé trasy, modrá regionální a zelená se žlutou spojky do patnácti kilometrů, jsou ale i výjimky.

44 S přehradou u Štěchovic zanikly i Svatojánské proudy

Místo, kde kdysi stával altán nad údolím Vltavy

Jak to vypadá se značením nových tras v současné době? Máme něco přes jednačtyřicet tisíc kilometrů značených tras. Ty se ale musí neustále aktualizovat, protože přibývá nových silnic či dalších staveb a krajina se neustále mění. V praxi to pak vypadá tak, že vyznačíme každoročně na pět set kilometrů nových tras a na dvě stě kilometrů zrušíme.

Jak se plánuje obnova značení turistických cest? Na našem území se obnoví ročně vždy jedna třetina tras. Máme připravené plány, podle kterých týmy značkařů

vyrážejí do terénu. Jsou to vždy dvojice, které značku nabarví a upraví její okolí tak, aby byla viditelná, zkontrolují směrovky a další vybavení.

Po červené se dá dojít z Mariánských Lázní až do Hradce nad Moravicí. Je to něco přes 400 km, ale šest z nich vede u Devíti skal po žluté.

Kolik máme u nás značkařů?

Absolvoval jste nějakou podobnou dálkovou cestu u nás?

Máme 1460 značkařů, kteří se starají o pěší trasy a 420, kteří mají na starosti cyklotrasy. Z nich část obnovuje i lyžařské trasy. To rozdělení se nám osvědčilo, protože každý má rád to své a je to na výsledku vidět. Přiznám se, že po revoluci v roce 1989 jsem měl trochu obavy z toho, že lidé budou mít zcela jiné zájmy, než značkování tras. Nestalo se. Udrželi jsme potřebnou základnu značkařů, která nám navíc vychovává své nástupce, a z toho mám velkou radost. Letos jsme vyškolili devadesát nových značkařů a jejich průměrný věk se pohybuje kolem čtyřiceti let.

Jaká je u nás nejdelší značená trasa?

Já jsem jednou absolvoval trasu z nejnižšího bodu Čech ve Hřensku na Praděd, což bylo 417 km. Šel jsem to dvanáct dní a bylo to super. Jednou jsem přespal pod širákem, ale jinak v turistických ubytovnách. Rád na to vzpomínám.

A jaký program na turistických trasách vás čeká v létě? Zamířím na Šumavu a budu se věnovat značení tras u Nových Hutí, Chalupské slatě a Churáňova.

Děkuji za rozhovor. Text a foto: Karel Malina

Výlety na Lipně g Lipno přeje aktivnímu odpočinku

Výlety na Lipno

Lipno přeje aktivnímu odpočinku Přehradní nádrž Lipno nazývají místní svým jihočeským mořem. Svoji rozlohou bezmála 50 km2 nemá u nás konkurenci. Hezká okolní příroda, řada zajímavých historických památek a ideální podmínky k nejrůznějším sportovním aktivitám udělaly z tohoto místa jednu z nejoblíbenějších rekreačních oblastí u nás. A tak nás zajímalo, jak je Lipno připraveno na nadcházející léto.

Lipenská přehrada u Horní Plané

46 Pohled na Lipno od Slunečné

Cesta nad korunami stromů Rodný dům spisovatele Adalberta Stiffera

Výletní člun Bafal

První zastávkou našeho redakčního týmu byla Černá v Pošumaví. Známá rekreační obec prakticky ve středu Lipna vypadala upraveně a zdálo se, že nápor turistů ji zaskočit nemůže. Mile nás přivítal rodinný penzion U Méďů, který leží v těsné blízkosti silnice č.39. Vedou ho Emil a Ivo Horváthovi. "Připraveni jsme na hlavní sezonu dobře. Ubytovat se u nás může osmadvacet lidí a určitě budou spokojeni i s naší restaurací. Nabízíme hlavně českou klasiku, ale dobře umíme i slovenské halušky", řekl ivo Horváth. Jejich hotel je zajímavý na první pohled množstvím plyšových medvědů. „Kde se nám tady vzali? Při jedné společenské akci v Plané nad Lužnicích jsme si jednoho s bratrem koupili. Všem se líbil, a tak jsme si ho vystavili ve

výčepu. Jenže přinášet nám medvídky se stalo najednou strašně populární, a protože máme stálých klientů celkem dost, nevím, kam je budeme za čas dávat,“ přiznal Ivo Horváth. Výhodou penzionu U Méďů je, že nabízí spoustu zajímavých aktivit. K jezeru je to pár kroků, a tak si můžete zarybařit, povozit se na lodičkách, vyjet si na motorovém člunu Bafal, který patří penzionu, vykoupat se. Cyklisté jsou tady vítání a společně s bruslaři mohou využít prodlouženou cyklostezku z Horní Plané na Novou Pec, odkud se dá pokračovat na Šumavu. V zázemí najdete bazén, dětské hřiště, je zde dostatek místa na grilování, posedět můžete u krbu.

47 Lipno Marathon 2012

Výlety na Lipně g Lipno přeje aktivnímu odpočinku

RÁJ CYKLISTŮ I RYBÁŘŮ Druhou naší zastávkou byl hned na kraji Černé v Pošumaví hotel Racek. Leží na břehu jezera a nabízí nádherný výhled ze své terasy. Ubytovat se ve tříhvězdičkovém hotelu může celkem 250 lidí, částečně v hlavní budově a částečně v chatičkách. Ani tady se nezapomíná na aktivní odpočinek. U pláže je multifunkční hřiště a hned vedle mají děti krásnou dřevěnou skluzavku, o něco dál pak stojí populární trampolína. I tady půjčují lodičky a místní přetřásali skvělý úlovek rybářky, která vytáhla kapra o délce 82 cm. Vítání jsou i cyklisté. Třemi hvězdičkami se pochlubil také hotel Na Jezeře u Jeníšova. V roce 1998 prošel velkou modernizací a nabízí velice pěkné podmínky k rekreaci. Jde o hotelový areál, kde je k dispozici šestnáct dvoulůžkových pokojů, osm apartmánů a jedenáct rodinných vilek s obývacím pokojem, kuchyňským koutem, jedním dvoulůžkovým a jedním trojlůžkovým pokojem. „K nám jezdí na dovolenou lidé, kteří touží po klidu a pohodě. Zajímavé je, že v posledních letech se nám klientela výrazně proměnila. Předtím k nám mířili ze sedmdesáti procent Němci, dnes jsou to pomalu z osmdesáti procent Češi. Nudit se u nás nikdo rozhodně nebude. Máme dva tenisové kurty, dětské hřiště, saunu, fitko, a hlavně krásné koupání a vodní sporty,“ poznamenala ředitelka hotelu Jarmila Augstenová, která současně připomněla cyklistické výlety až k šumavským jezerům Plešnému a Černému, zvládnout se dá za den i Český Krumlov. V Horní Plané je přívoz. Jedna cesta přijde s kolem na třicet korun.

Penzion U Méďů

Hotel na jezeře

Hotel Racek

BIO FARMA ŠTĚPÁNKY HANOUSKOVÉ Reklama na zdejší biofarmu Slunečná nás cestou zaujala, a tak jsme zastavili. Okamžitě se nás ujala Štěpánka Hanousková a ukázala nám své království. Miluje zvířata, a tak ve výbězích můžete vidět klokana, milou bizonku Šárynku, pštrosy, koně, ovce, daňky, jelena wapiti, sovici sněžnou či třeba káně Harrisovo. „Děti si to tady užívají, i když mají stejně nejraději kočičky a pejsky. Zážitkem je ale třeba podojení krávy," řekla paní Hanousková, která jak se na bio farmářku sluší nám nabídla skvělý sýr s feferonkami z kravského mléka, koupit ale můžete třeba její jogurt, čerstvý domácí chléb a další dobroty. Nechybí ani hezké ubytování. Pokud tedy ještě přemýšlíte o dovolené, můžeme Lipno jen doporučit.

Bio farma

Text a foto: Karel Malina

Výlety v Rakousku g Salcburské léto

Výlety v Rakousku

Salcburské léto

Salcburk, čtvrté největší město Rakouska, je nejen rodištěm Wolfganga Amadea Mozarta, ale také barokním klenotem, zapsaným na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Návštěvníky okouzlí především v létě, kdy se rozzáří zdejší náměstí, romantické, křivolaké uličky, barokní paláce s krásnými zahradami a k posazení lákají pestré kavárničky.

Historické centrum Salcburku

Terasa

Z hraničního přechodu Dolní Dvořiště je to do Salcburku sto devadesát kilometrů, tedy necelé dvě hodiny jízdy většinou po dálnici. Jednodenní výlet se tak dá stihnout v pohodě, ale proč pospíchat.

Salcburský dóm

MĚSTO BAROKNÍ KRÁSY Jedním z nejvýznamnějších podporovatelů barokního stavitelství v Salcburku byl knížecí arcibiskup hrabě Guidobald von Thun (1654–1668). Byl to on, kdo dal zhotovit chrámové průčelí, Rezidenční a Chrámové náměstí a také dnešní „Dlouhou galerii“. Jeho zásluhou tak byl vytvořen základ nového a zcela unikátního muzejního okruhu s názvem DomQuartier. Slavnostně otevřen byl letos v květnu a nabízí seznámení nejen s historií zdejších vládců, knížecích archibiskupů, ale také pohled do prostředí, kde žili. Současně objevíte krásu barokní architektury a bohatost zdejších uměleckých sbírek, ve kterých se nachází na dva tisíce exponátů. V průběhu prohlídky navštívíte deset zajímavých mist, ale stačit vám k tomu bude pouze jedna vstupenka.

PŮSOBIVÝ DOMQUARTIER Unikátní návštěnický okruh začíná v salcburské Rezidenci, kde jsou k vidění reprezentační sály a take umělecká galerie s expozicí významných děl evropského malířství. Na chvíli stojí za to si odpočinout na terase nad průčelím Salcburského dómu sv. Ruperta a Virgila, odkud

51

Výlety v Rakousku g Salcburské léto

se otevírá krásný pohled na historické centrum. Následuje prohlídka katedrály, která je největší stavbou raného baroka severně od Alp. Jsou zde ukryty poklady Chrámového muzea a oratoř je místem zajímavých výstav. Dál míří prohlídková trasa přes Komoru umění a zázraků s přírodními a uměleckými objekty a kuriozitami do „Dlouhé galerie“. Sedmdesát metrů dlouhá chodba, která se pyšní jedinečnými štukovými stropy, opět slouží jako obrazárna. Dál si návštěvníci prohlédnou nové muzeum v arciopatství Sv. Petra, gotický kůr Františkánského kostela, který patří k nějstarším ve městě, a prohlídka končí opět v Rezidenci, kde je zpřístupněn nádherný sál nazvaný „Carabinieri-Saal“. V červenci a srpnu je otevřeno denně (10–17 hod) a ceny vstupného: dospělí 12, děti 5 a rodiny 27 eur.

OPERA V MNIŠSKÉ HOŘE V létě se pak Salzburk stává významnou evropskou kulturní scénou, která nabízí řadu výstav, koncertů a take hudebních festivalů. Prohlídka města se tak dá spojit s nevšedním uměleckým zážitkem. V programu akcí najdeme například festival „Opera v hoře“, který se zrodil v roce 2008 zásluhou mladých zahraničních umělců. Patronát převzala sopranistka Grace

52

Carabinieri Saal v Rezidenci

Bumbryová, světově proslulá americká operní pěvkyně žijící v Salcburku. Jeho jedinečnost spočívá ve zcela výjimečném prostředí čtyři sta let starých jeskyní (Kavernen), vyhloubených v nitru Mnišské hory. Festival zahájila v červnu premiéra Mozartovy pohádkové opery „Kouzelná flétna“. Uvedena ale bude celkem ještě třináctkrát. Dne 19. července je na pořadu slavnostní představení na počest největšího ze světových tenoristů Luciana Pavarottiho, a 26. července a 2. srpna bude v Mnišské hoře uvedena Verdiho opera „Aida“.

Peter Paul Rubens, obraz císaře Karla V.

Městu dominuje pevnost Hohensalzburg

SALCBURSKÝ FESTIVAL

Trůnní sál v Rezidenci knížat arcibiskupů

Koncert Salzburského festivalu

Na Mnišské hoře, nebo-li Mönchsbergu, najdeme ale také Muzeum moderního umění. Jeho bílá budova se vypíná přímo na okraji strmé skály. Od jejího otevření uplyne letos už deset let. K významným akcím jubilejního roku patří od 18. července do 9. listopadu výstava, věnovaná Simone Fortiové, která se stala průkopnicí postmoderního tance a minimalistického umění. Dalším letním zážitkem se stane výstava s názvem „Povídání o historii umění“ od 26. července do 26. října, která se koná jak v Rupertinu, tak na Mnišské hoře. Představí se díla ze 16. století až po současnost.

Nejvýznamnější letní akcí ale zůstává světově proslulý Salcburský festival, který od 18. července do 31. srpna promění město znovu v nádherné “jeviště světa“. Letos, kdy si připomínáme sto let od začátku první světové války, chtějí organizátoři právě prostřednictvím hudky přispět nejen k rozvoji kultury, ale take k míru mezi národy. Festival současně připomene 150. výročí narození Richarda Strausse uvedením jeho opery „Růžový kavalír“. Vrcholným uměleckým zážitkem má být obsazení opery Giuseppe Verdiho „Il trovatore“ (Trubadúr) s Annou Netrebkovou (Leonora), Marií-Nicole Lemieuxovou (Azucena), Francescem Melim (Manrico) a Plácidem Domingem (hrabě Luna). S velkým zájmem se očekává take premiéra opery „Charlotte Salomon“, kterou složil francouzský hudební skladatel Marc-André Dalbavie a inscenace se ujal divadelní režisér Luc Bondy. Jde o operu speciálně zkomponovanou pro Salcburský festival, která líčí tragický osud židovské umělkyně Charlotty Salomonové. Koncertní program Salcburského festivalu zahájí již potřetí cyklus „Ouverture spirituelle“. Jak prozradili organizátoři jeho těžištěm se stanou duchovní skladby z různých epoch křesťanských a islámských dějin, které tak budou tvořit jakýsi dialog mezi oběma náboženstvími. Na programu Salcburského festivalu bude celkem 270 pořadů a vystoupení. Text: Kateřina Pešťáková Foto: DomQuartier Salzburg

Výlety na Jadranu g Noční plavba na Palagružu

Výlety na Jadranu

Noční plavba na Palagružu Se zapadajícím sluncem a větrem v zádech, za zvuku šumění větru v plachtách a praskání lanoví, vyplouváme do noci na plachetnici vstříc vzdálenému ostrovu Palagruža. Čeká nás noční plavba Jaderským mořem na nejvzdálenější chorvatský ostrov.

Maják Palagruža

Za úsvitu připlouváme k Palagruže

Svítání nad Palagružou

Strážci Diomeda (racci)

Historické plachetnice u Palagruži

Slunce se pomalu sklání k obzoru a zanechává za sebou nachové nebe. Z paluby plachetnice a na otevřeném moři je na zářivý kotouč, pomalu se nořící do moře, a přicházející soumrak přímo úchvatný pohled. Jakoby

se najednou vše zastavilo a na chvíli ztichlo. Všichni na palubě se necháváme unést tím okamžikem. Vplouváme do přicházející noci. Vlny a vítr unášejí naší plachetnici. Ustanovujeme si noční hlídky a první parta odchází spát do podpalubí. Vaříme si na noc čaj do termosky. Plout v noci po moři je zajímavý zážitek. Obklopuje vás opravdová ničím nerušená tma. Vlny jsou divočejší s bílými čepicemi a vítr se Rakousko-uherská válečná ponorka U12 1914 nespoutaně rozbíhá nad hladinou a pohání naší plachetnici dál a dál. Nebe nad mořem je plné hvězd, a tak můžeme na letní obloze krásně vidět Velkou medvědici s nejznámějším uskupením hvězd Velkým vozem, Severní kříž a Herkulese Křižník Zenta 1914

s blízkou Mléčnou dráhou. Ta je na noční obloze nepřehlédnutelná a nám se zdá, že plujeme právě po ní. V pokročilé noci střídáme hlídky u kormidla, upravujeme nastavení plachet a vaříme kapitánovi kávu, aby se mu lépe bdělo za kormidlem.

RACČÍ PŘIVÍTÁNÍ Jméno ostrova je odvozeno od řeckého Pelagos – moře. Palagruža je největším ostrovem v menší skupině ostrůvků nazývaných Kamik od Tramuntane, Kamik od Oštra a Galijula. Najednou se nám zdá, jakoby jsme v dáli viděli zablesknout světlo. Koukáme do map, nastavujeme kompas a zjišťujeme, že je to již maják, který hlásí, že se blížíme k ostrovu Palagruža. Po pár hodinách se noční obloha začíná pomalu projasňovat a na obzoru se již rýsují skalnaté břehy.

55 Souostroví Palagruža

Výlety na Jadranu g Noční plavba na Palagružu

Obloha nad mořem se pomalu zbarvuje do růžova a oranžova a v dálce se na hřebenech vln začínají objevovat první paprsky slunce. Připlouváme stále blíž. Nad skalami se začínají vznášet a pokřikovat racci. Je jich opravdu spousta a radostně halasí a poletují všude kolem. Ve vzduchu je hmatatelně cítit jejich radost nad přicházejícím dnem. My máme také radost, že jsme u cíle. Obeplouváme západní část Palagruži a chystáme se zakotvit na jižní, od větru chráněné straně. Po úspěšném zakotvení a snídani se chystáme vylodit na tento podivuhodný a velice zajímavý ostrov, který má i bohatou historii.

LEGENDA O DIOMEDOVI Na ostrově Palagruža najdeme lidské stopy již v šestém tisíciletí před naším letopočtem. Stal se zastávkou, která byl jakýmsi ulehčením cesty z jednoho konce Jadranu na druhý. Archeologické vykopávky, z nichž nejstarší Přírodní oblázková pláž Južno zlato

56

patří do doby ranného neolitu, svědčí o důležitosti tohoto místa. Velmi zajímavý je objev úlomku vzácné keramiky, jež se vyráběla v Aténách koncem 6. století před naším letopočtem. Jak se tato keramika Archeologické vykopávky na Palagruže dostala na tak vzdálený a opuštěný ostrov? Odpověď najdeme v pověsti o Diomedovi. Nové archeologické objevy z Palagruži totiž dokazují, že si tento ostrov získal srdce řeckého hrdiny. Po Odysseovi asi nejslavnější válečník se po závěrečné bitvě Trojské války vydal na Jadran, kde bojoval proti Ilyrům. Předpokládá se, že byl zabit a pohřben právě na ostrově Palagruža. A podle pověsti, poté co byli také Diomedovi válečníci zabiti Ilyry, bůh Zeus vyčaroval z jejich duší ptáky, kteří dodnes hlídají hrob trojského hrdiny. Diomedes Další zajímavé zastavení v historii Palagruži nabízí už naše století. Některé církevní zdroje říkají, že 9. března 1177, na Popeleční středu, pobýval na ostrově papež Alexander III. Byl na cestě se svou námořní flotilou, skládající se z deseti galér. Údajně mu nádhera ostrova natolik učarovala, že se zde zastavil a strávil nějaký čas na malé vyvýšenině, která se od té doby nazývá Papežova niva. Flotila pak zvedla kotvy a zamířila dál směrem na ostrov Vis a pak na Zadar a Benátky.

Pohled z paluby plachetnice na skalnaté břehy Palagruži

MC Gregor 65 Papageno

Pokud budeme putovat dále bohatou historií, dozvíme se, že se toto souostroví stalo dějištěm bojů za první světové války. Rakousko-uherské válečné námořnictvo zde udržovalo malou posádku k obsluze zdejšího majáku. Po vstupu Itálie do války na straně Dohody v roce 1915 se vedení jejího námořnictva rozhodlo ostrovy obsadit a zbudovat zde signální stanici. Dne 10. července 1915 vyjel z přístavu Brindisi útočný svaz. Druhý den ráno přirazil ke břehu Palagruži pomocný křižník, který vylodil italské jednotky. Mezitím diverzní skupina z torpédoborců přerušila na ostrově Lastovo kabel vedoucí na Palagružu. Italové na ostrově vysadili 94 mužů, dvě 70mm děla, několik těžkých kulometů a další výstroj. Všech šest rakouských vojáků padlo do zajetí. Ostrov byl opevněn a z místní kaple se stala radiostanice. Pro větší zabezpečení začala kolem ostrova hlídkovat vždy nějaká dohodová ponorka. Rakušané se o dobytí ostrova dozvěděli 13. července, kdy hydroplán L 51 provedl letecký průzkum. Jejich pokus o znovudobytí tohoto území započal

27. července, kdy ze Šibeniku vyrazilo rakouské loďstvo. Prvně zamířilo k italskému přístavu Vieste, kde zničilo radiostanici a na chvíli přerušilo spojení s Palagružou. Poté nabralo kurz už přímo k ostrovu. Rakouský výsadek čítal 108 mužů. V jeho průběhu došlo k torpédovému útoku francouzské ponorky. Torpédo svůj cíl ne-

našlo a ponorka byla zahnána. Když se výsadek přiblížil ke břehu, začali dobře ukrytí Italové pálit. Rakušané postupovali pod těžkou palbou vpřed, avšak záhy byli zastaveni obranou nepřítele. Nakonec byl výsadek nucen se stáhnout a celý svaz se vrátil do Šibeniku. Druhý rakouský pokus o dobytí Palagruži se také nezdařil. Skoro veškeré vybavení na ostrově bylo zničeno, S větrem v zádech

57

Výlety na Jadranu g Noční plavba na Palagružu

avšak Italové se ukryli v jeskyních. Po skončení bombardování ostrova neměli ale Rakušané odvahu k vylodění a odpluli. Potajmu se ale vytratili i Italové, kteří přišli o veškerou výzbroj a zázemí. O tom ale Rakušané neměli potuchy, a proto 8. září vyplula již třetí rakouská výprava na Palagružu. Dne 9. září zahájili vojáci palbu. Až vzdušný průzkum ale zjistil, že ostrov je opuštěn. Přesto byl zformován průzkumný oddíl, který jen potvrdil, že na ostrově skutečně už nikdo není. Rakušané se vrátili na základnu a Palagružské ostrovy zůstaly až do konce války neobsazeny.

Na cestě k majáku

NA NEJHEZČÍ PLÁŽI JADRANU Načerpali jsme informace o historii ostrova, a tak jsme se rozhodli vylodit i my. Zvolili jsme jižní pláž, nazývanou právem Južny zlato. Je považována za nejhezčí na Jadranu. Náš průzkum ostrova začal. Skalnaté pobřeží ostrova je těžko přístupné.

Historický barometr na majáku

Vzhůru k majáku

58

Pohled z Palagruži na moře

Divoký česnek

K procházkám po ostrově Palagruža slouží dvě upravené cestičky, z nichž jedna vede do zátoky Stara Vlaka, která leží na severní straně ostrova a má oblázkový břeh. Po druhé cestičce se dostanete na pláž zvanou Velký břeh (Veli Žal), která se někdy nazývá Jižní zlato (Južno zlato).. Obě tyto pláže jsou oblázkové a jsou vhodné ke koupání s dětmi, protože mají mírně se svažující vstupy do moře a na dně mělčiny jsou drobné oblázky. Samotný ostrov je asi 1 400 metrů dlouhý a 300 metrů široký. Celý je přírodní rezervací, neboť se zde nacházejí četné druhy rostlin a živočichů, z nichž jsou mnohé endemické. Všude rostou keře kapar s překrásnými květy, můžete tu také vidět oleandr a pelyněk. Na ostrově je zejména v letních měsících minimální výskyt vodních srážek. Rostliny co nejintenzivněji využívají rosy. která je tady vydatná, nebo se okolí přizpůsobují svým životním rytmem. Například na ostrově převažuje výskyt keře pryšce, který ztrácí v létě listy, odpočívá a teprve na podzim kdy přichází vláha, ožívá a vyráží nové listy. I když jsou keře moc hezké, nedoporučuje se na ně sahat, protože jsou životu nebezpečné. S výjimkou strážce majáku, nemá ostrov obyvatele.

Výlety na Jadranu g Noční plavba na Palagružu

MAJÁK NABÍZÍ UBYTOVÁNÍ Ve středu ostrova se ve výšce 110 metrů nad mořem tyčí chráněná technická památka – maják s meteorologickou stanicí. Maják byl na ostrově vystavěn v roce 1875 a je největším na Jadranu. Žije v něm strážce a uvnitř budovy jsou dvě apartmá, která slouží jako ubytování pro turisty. Takže pokud chcete zažít opravdovou romantiku opuštěného ostrova a pokud se chcete na chvíli stát robinsony, je toto místo opravdu jako stvořené. Zajímavostí je, že světelný mechanismus majáku – dodnes fungující, vyrobil v roce 1873 Pařížan Henry Epoulite. V budově majáku je možné si také prohlédnout malou archeologickou sbírku. Moře kolem ostrova je nejrybnatější částí Jadranu. Žijí zde druhy ryb, které se jinde jen zřídka vyskytují, například murény, tresky, velké bodlinaté ryby, jež leží na dně moře či hejna pyskounů, kteří jsou často nazývány jadranskými barakudami. Mořské dno je většinou rovné a skalnaté a na některých místech písčité. Voda je zde čistá a v letních měsících dosahuje i příjemných 28 stupňů. Na ostrovním útesu Galijula, který se nalézá ve vzdálenosti tří námořních mil od ostrova Palagruža, a který je též nazýván Pupak – a vlastně se mu říká pupek Jadranu, se na mělčině, která je asi metr až dva pod klidnou hladinou, se skrývá vrak parníku z 20. století a zbytky středověké veslice. Obě lodě jsou častým cílem potápěčů. Sestupujeme dolů po kamenité a prašné cestičce, která vede z majáku přímo na pláž, kde jsme nechali člun. Oblázky jsou opravdu zaoblené a krásně kulaté, jak do nich nepřetržitě narážejí vlny. Nasedáme do člunu a po chvíli pádlování vystupujeme na plachetnici. Zbývá vytáhnout kotvu a zamávat tomuto podivuhodnému ostrovu.

Západ slunce nad mořem

Členové expedice

Racci stále krouží nad ostrovem a stráží Diomeda, vítr čechrá pryšcové keře a světlo majáku začíná probleskávat do přicházející noci. Napínáme plachty a se závanem větru míříme vstříc civilizaci. Návštěva Palagruži opravdu stojí za to, a tak pokud budete plout ve vodách Jadranu a pokud budete mít chuť poznat kouzlo tichého rozjímání s nekonečnými výhledy na širé moře kolem, otočte kormidlem trochu doleva a nechte se vést větrem k jejím břehům. Text: Ing. Michaela Jozová Foto: archiv členů expedice

60 Skalnaté břehy při západu slunce

Výlety na Ringhoffer Open 2014 g Na Štiříně se bojovalo o Ringhofferův pohár

Výlety na Auto Jarov Ringhoffer Open 2014

Na Štiříně se bojovalo o Ringhofferův pohár Golfový turnaj se hrál v krásném prostředí zámeckého parku

Na golfovém hřišti zámku Štiřín se začátkem června uskutečnil prestižní turnaj Auto Jarov Ringhoffer Open 2014, pořádaný pod záštitou barona Emanuela Ringhoffera. V souboji o hlavní cenu, putovní Ringhofferův pohár, podali nejlepší výkon hráči domácího Ringhoffer Golf Clubu. Mezi ženami zvítězila Irena Sýkorová a v mužích jeden z favoritů Libor Šticha. Mezi partnery turnaje se poprvé představil i náš časopis, který věnoval hráčům dva atraktivní zájezdy na golf do Dubaje. V nové éře golfu na Štiříně, která začala rokem 2004, se letos druhou červnovou sobotu uskutečnil už jedenáctý ročník. Počasí turnaji přálo, a tak v anglickém parku zámku Štiřín, který je známý nádhernými přírodními scenériemi a unikátním komorním

62

Předání cen vítězům hlavní soutěže o putovní Ringhofferův pohár – zleva: Václav Fojtík, Irena Sýkorová, Václav Hrubý a Libor Šticha

Václav Postránecký a Kamila Moučková

prostředí, se na devítijamkovém hřišti s parem 70 odehrál napínavý souboj s početnou a kvalitní hráčskou účastí. Turnaj absolvovalo 81 hráčů a mezi nimi nechyběla kompletní reprezentace pořádajícího domácího Ringhoffer Golf Clubu. V bitvě o hlavní putovní pohár se na osmnácti jamkách v mužích prosadil výkonem 75 ran Libor Šticha. „Vyšlo nám počasí, a tak se na dobře připraveném hřišti hrálo dobře.

Magazín, který vás baví

V každém čísle soutěž o hodnotné ceny!

Velice slušná byla i účast. Jen na dvou jamkách jsem čekal od sebe víc. Hned na první jamce, která se nachází na břehu rybníka na takovém poloostrovu, a musí se zahrát přesně už první rána a ta mi moc nevyšla. Stoprocentní jsem pak nebyl ani na šesté jamce. Jinak jsem spokojený, protože putovní pohár jsem získal už podesáté“, řekl Libor Šticha. Velice dobrý výkon odvedla i vítězka kategorie žen Irena Sýkorová, která si připsala 80 ran. Irena Sýkorová po vyhlášení výsledků poznamenala: „Je to mé druhé vítězství na Štiříně. Mám z toho velkou radost. Nebylo to jednoduché, a tak jsem ráda, že jsem se nakonec prosadila.“ Irena Sýkorová vyhrála i kategorii A (handicap 0–19) před Antonínem Klusáčkem a Tomášem Vrkočem. Nejobsazenější kategorii B (19,1–36), kde startovalo čtyřicet hráčů, se prosadila Klára Kotábová. Druhá byla Marie Nyklová a třetí skončil Tomáš Novák. V kategorii C (37–54) se stal vítězem Radek Lohynský před Marcelou Hálkovou a Ivo Topičem. Turnaj zakončilo tradiční slavnostní vyhlášení výsledků na nádvoří zámku Štiřín. Mezi hosty ani tentokrát nechyběli provozní ředitel společnosti Auto Jarov, generálního partnera turnaje, Václav Fojtík, televizní a rozhlasová hlasatelka Kamila Moučková a herec Václav Postránecký. Text a foto: Karel Malina

Výlety současnosti g

Příště

Výlety Českem • Telč Na výletě se známou osobností • Kateřina Emmons, olympijská vítězka

Výlety Českem • výlov třeboňských rybníků

Výlety Českem • lázně Luhačovice

výlety

Výlety současnosti

soulettěnža

Soutěž

současnosti

Otázky:

o vý

s u i c i r u Ma

1. Ve kterém roce v Třeboni umírá poslední z Rožmberků Petr Vok? 2. Kde se narodil Wolfgang Amadeus Mozart? 3. Kdy byl postaven maják na chorvatském ostrově Palagruža?

Odpovědi na soutěžní otázky zasílejte nejpozději do 31. 8. 2014 na email: [email protected] nebo poštou na adresu: P.O. BOX 110, 110 00 Praha 1 Ceny pro vítěze

(na obálku napište výrazně Soutěž)

1. cena: Čtrnáctidenní pobyt na ostrově Mauricius pro dvě osoby včetně letenek – podzim 2014 2. cena: Víkendový pobyt v Třeboni včetně ubytování v apartmánech Šupina 3. cena: Večeře pro dvě osoby na zámku Konopiště v hodnotě 2000,-Kč Upomínkové ceny v podobě reklamních předmětů budou udělovány věrným přispěvatelům soutěže.

Výsledky soutěže časopisu Výlety současnosti (č.2/roč.2/2014) 1. cena: čtrnáctidenní pobyt na ostrově Mauricius vyhrál Jiří Huml – Dobřichovice 2. cena: týdenní pobyt v Dubaji vyhrála Míla Šťastná – Praha 8 3. cena: večeři v zámeckém komplexu Štiřín vyhrála Beata Goliášová – Praha 10 Roční předplatné časopisu Výlety současnosti | vyhrávají: Lenka Němcová (Most) Věra Slavkovská (Prostějov) • Lucie Malá (Semily) • Jaromír Štych (Plzeň) • Štěpán Zonyga (Bozkov) • Jiří Shindler (Turnov) • Helena Jankovcová (Kdyně) • Martin Vopat (Sušice) • Michaela Kupková (České Budějovice) • Jindra Stöklová (Praha 2) 4. upomínkové ceny v podobě reklamních předmětů vyhrávají: Dita Orálková (Prachatice) Jaroslava Němcová (Most) • Jakub Jelínek (Praha 4) • Markéta Zofová (Turnov) Tomáš Pavlík (Lobeč) • Karel Veselý (Kamenný Přívoz) • Miroslava Bohdanecká (Praha 4) • Zdeněk Smetana (Sušice)

Výlety současnosti číslo 3, ročník II, květen–červen 2014 Vydává BOOM sport s.r.o. Kolbenova 942/38a 190 00 Praha 9 - Vysočany IČO: 28199154 Šéfredaktor PhDr. Karel Malina [email protected] Technická redakce P. O. BOX 110, 110 00 Praha 1 [email protected] Grafická úprava Lucie Laudadiová Inzerce Ing. Michaela Svobodová [email protected] Jazyková úprava Mgr. Věra Bláhová Soutěže Kateřina Zavřelová [email protected] Tisk AGP Distribuce PNS Praha První novinová společnost a.s. Paceřická ul. 1/2773 193 00 Praha 9 - Horní Počernice Povoleno MK ČR E 21 430 ISSN 2336-1891 Rozmnožování a šíření jakýmkoliv způsobem (zejména mechanickým nebo elektronickým) bez výslovného souhlasu vydavatele je zakázáno. Redakce neodpovídá za obsah inzerce.

Cena výtisku 48 Kč / 1,80 €

✁

KUPON PŘEDPLATNÉHO PRO ČR Jméno a příjmení: ................................................................................................

Platbu provedu

Firma: ..................................................................................................................



Adresa: ................................................................................................................ Tel.: .............................. Fax: .......................... E-mail: ........................................ IČO*: ............................ DIČ*: ........................



složenkou typu A (na základě údajů ze složenky A, kterou od nás obdržíte, lze platit převodem) fakturou, v tom případě uveďte: IČO .................................. DIČ ....................................

(*vyplňte pouze pokud žádáte daňový doklad)

Závazně objednávám Výlety současnosti od nejbližšího vydání   Vstupní balíček 6 čísel Výlety současnosti Cena: 249,- Kč

  Full service 12 čísel Výlety současnosti Cena: 460,- Kč

Objednávku – vyplněný kupon zašlete na adresu P. O. BOX 110, 110 00 Praha 1

Nechce se Vám objednávat předplatné poštou? Využijte pohodlné objednávky předplatného na stránkách www.vyletysoucasnosti.cz