Výlet do Západních Krkonoš z polské strany, ze Szklarské Poreby do Špindlerova Mlýna ve středu 5.června 2013 V srpnu uplyne už 200 let od smrti básníka a poutníka Karl Theodora Körnera, který putoval po této cestě ze Slezska do Krkonoš, ze Schreiberhau (dnes Szklarska Poroba); obdivoval vodopád Zaken a přes Novou Slezskou boudu (dnes Schronisko na Hali Szrenickie) k pramenu Labe, kde básník napsal oslavnou báseň. Obdivoval výhled ze Sněžných jam a Violíku a na Nové Slezské boudě Körner zažil milostné dobrodružství s dcerou budaře Veronikou Holmanovou, jež byla o tři roky starší než on. Tento zážitek vylíčil v nedokončeném díle Eduard a Veronika aneb „Cesta do Krkonoš“. Pokračoval na Luční boudu, kterou popisuje jako pochmurné místo, ale romanticky popisoval Sněžku ozářenou měsíčním světlem: „byla zima a bouře, vypadalo to, jako by slunce bojovalo s nebesy a Slezsko bylo zalité oceánem“. V Dolním Maršově Körnerovi postavili v roce 1913 pomník a jeho básně jsou ve sbírce Knospen (Poupata), ale nebyly přeloženy do češtiny. Jen krátký úryvek o pramenu Labe uvádím níže. Už jako 18tiletý vystoupil na nejvyšší horu Jizerských hor Smrk, kde má dnes obnovený památník. Často je srovnáván s K. H. Máchou, neboť oba zemřeli velice mladí. Proto jsem rád, že jsme šli v jeho stopách na jeho 200. výročí úmrtí. Vlakem jsem odjel společně s Marcelou J. z Jičína v 6.26 hodin přes Turnov, Liberec známého
a
Kořenov
do
horského
polského rekreačního
střediska Szklarska Poroba, kde jsme vystoupili až v 10.30 hodin. Cestou od nádraží
jsme
se
krátce
v turistickém informačním
zastavili středisku
a po červené značce jsme šli k vodopádu Katienczyka, kde je i chata. Dříve jsme museli zaplatit za vstup na Krkonošského národního parku (Karkonoski Park Narodowy) každý 5 zlotých (cca 30 Kč). Szklarska Poreba – červená značka vodopád Katienczyka 3 km – Hala Szrenicka (1200) 6 km – Svinské kameny - Tvarožník (1320) 8 km – Česká budka (1417) 10 km – Pramen Labe – Labská bouda (1340) 12 km a po modré Labský důl Pudlova (892) 16 km – Dívčí lávky 20 km – Špindlerův Mlýn (718) 22 km
U
vodopádu
vypůjčit
přilby
Kamienczyka a
sestoupit
lze po
ocelovém schodišti obdivovat 29 m vysoký třístupňový vodopád; též jezírko u paty vodopádu, ale chtějí zaplatit 20 Zl, což se nám zdálo mnoho. A tak jsme si prohlédli a vyfotili vodopád o několik metrů výše skrz drátěný plot. Zde začalo drobně pršet a také teplota klesla na pouhých 10°C. Zahřáli jsme se ale prudkým stoupáním po
kamenité cestě a později po dlážděných tvárnicích k Hale Szrenicka. V nadmořské výšce 1000 m les již řídne a otevírají se výhledy, i když tentokráte je částečně zakrývala mlha. Jsou vidět Jizerské hory a Kačavské hory. Dále je vrchol Szrenica (1362), před kterým jsme však odbočili vlevo
a překročili hranici do Čech. Zde začíná hřebenová cesta česko-polského přátelství po státní hranici s příjemným písčitým povrchem na cestě. Zajímavým žulovým útvarem jsou Trzy Swinki (Svinské kameny) a žulový útvar Tvarožník, známý
uskupením
žulových
kamenů, které na sobě naskládané připomínají bochníčky tvarohu. Nedaleko,
vzdálenosti
ve
pouhých 500 m, je Vosecká bouda. Cesta dále byla velmi pohodlná
s malým
jen
převýšením. Brzy jsme byli u rozcestí České budky a odtud jsme
pokračovali
k pramenu
Labe, jen asi 500 m. Jsou zde kovové
desky
s erby
měst,
kterými Labe protéká. Dříve zde vedla obchodní cesta z Čech do Slezska.
Pramen Labe (Am Elbbrunnen) Teď přátelsky zdravím mlčící pramen, z největší hloubi skal jenž dere se ven, ať z lásky oblažen sladkým jsi zpěvem, jejž ozvěnou odráží posvátná zem. Chladivý, průzračný, čistý jak plamen, neodhodlán, však ve skoku střemhlavém zpřetrháš pouto, jímž drží tě kámen, pak šumí tvé vlny v proudu mohutném. Mou křišťálovou číš naplň po okraj, dávný svět dětství je vyvolán v mých snech, jim přináším rád ten první svěží lok. Je to tak dávno, co poznal jsem ten kraj, v údolí šum vln, jež bijí o tvůj břeh, teď tichý jak ty mě strh‘ vzpomínek tok. Bylo možné pokračovat po hranici
k Velkým
jamám
a
ke
Sněžným
Špindlerově
boudě, ale my dali přednost sestupu
od
pramene
Labe
k Labské boudě, kde je horský hotel, což je 9tipatrová železobetonová stavba. Stále se uvažuje o její likvidaci. Zde jsme se občerstvili z vlastních zásob vedle bufetu, neboť venku bylo jen 10°C a začal foukat studený vítr. Sestup dolů Labským dolem, což bylo klesání cca 700 m po velkých kamenech, byl relativně snadný až do Pudlova, kde už byla pohodlná asfaltová cesta podél čisté bystré řeky Labe mírně klesající až k Dívčím lávkám. Sestupovali jsme divokým skalním údolím
ledovcového původu. Tuto cestu vybudoval koncem 19. století hrabě Harrach. Nejvíce se zde líbí vodopád Labe a kaskádovitý vodopád Pančavy. Od Dívčích lávek, kde jsme se občerstvili, to byla necelá půlhodina k autobusovému nádraží Mlýn,
Špindlerův odkud
odjeli
jsme
luxusním
pohodlným autobusem v 16.40 hodin domů do Jičína. Byl to pro nás příjemný pohodový
výlet
s převýšením více jak 700 m, i když sluníčko tentokráte chybělo. O co časově delší byla ranní cesta vlakem na start, o to kratší a rychlejší byla cesta zpět. PS: nezapomeňte mít sebou zloté pro úhradu vlaku po polském území a na vstup do NP. V Jičíně zapsal 5. 6. 2013 Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2013
Ivan
