22
Výkonný výbor Profesního spoleèenství autoškol zve všechny èleny i nové zájemce o èlenství na VIII. VALNOU HROMADU, která se tentokrát uskuteèní ve ètvrtek 21.øíjna 2010 od 9,00 hod. ve velkém sále hotelu SLUNCE, Havlíèkùv Brod.
P r o g r a m VALNÉ HROMADY Prezence - od 8,00 hodin Program: 9,00 hod. - zahájení volba komisí zpráva o èinnosti návrh nových kandidátù VV diskuse volba výkonného výboru usnesení Valné hromady Obìd
cca od 11,30 hod.
Výkonný výbor zohlednil pøipomínky úèastníkù minulé Valné hromady a rozhodl se uspoøádat SEMINÁØ, který bude plynule navazovat na jednání Valné hromady. Tématem semináøe budou zákony è. 247/2000, 361/2000 a jejich novely. Pøednášet a hlavnì odpovídat na Vaše dotazy bude odborník na slovo vzatý JUDr. Pavel Bušta. ZAHÁJENÍ cca od 12,30 hod. Vstupné jednotné 500,- Kè, pro úèastníky Valné hromady platí jako vstupenka hlasovací lístek. Vzhledem k omezené kapacitì sálu, nezapomeòte se vèas pøihlásit (nejpozdìji do 10.10.2010) na adrese: seminarzakony@ profiautoskoly.cz
ŘIDIČÁK NA ZKOUŠKU – dočkáme se i u nás?!? Vážení kolegové, rád bych Vám na tomto místě připomenul, že musíme očekávat změny nejen hospodářské, ale i legislativní. A jistě se mnohé z nich budou bezprostředně dotýkat nejen dopravy, ale i našeho působení a nebojím se říci, že i našeho živobytí. Dne 21. 7. 2010 jsem se zúčastnil spolu s kolegy z dalších autoškolských organizací jednání na MD ČR, jehož tématem byly řidičské průkazy na zkoušku. Tuto schůzku inicioval ředitel odboru 150, ing. Pokorný. Dalším účastníkem jednání byl zástupce AZIN CZ, pan Roman Budský, který účastníkům setkání prezentoval přístup jednotlivých členských států EU k tomuto problému. Všichni přítomní se shodli na tom, že i tato část výchovy budoucích řidičů by pomohla zlepšit kázeň a slušnost na našich silnicích. Zároveň však bylo doporučeno, aby další změny nebyly řešeny novelami stávajících zákonů, nýbrž aby byl zpracován nový zákon, včetně úprav v bodovém systému a zřízení nové zkušební organizace. Dle vyjádření odboru legislativy je třeba vše zpracovat do roku 2013, abychom vyhověli požadavku EU. Máme jedinečnou možnost zapojit se do připomínkového řízení při tvorbě nových zákonů, jednak přímo, jednak i prostřednictvím Hospodářské komory ČR. Co je k tomu nezbytné, to je Vaše aktivní účast a podpora. Pokud si každý z Vás řekne, že je to jedno, že nic nezmění, bude tomu skutečně tak, protože náš hlas zanikne. Máte-li zájem v autoškolství působit i v dalších letech, přidejte se k nám a podpořte naši snahu o zvýšení kvality výuky a výcviku na jedné straně a o narovnání podmínek při závěrečných zkouškách na straně druhé. Že se dočkáme změn v naší práci je téměř jisté. Pokud sledujete dění okolo dopravní a bezpečnostní situace v ČR, nemohlo Vám uniknout, že velmi často se autoškoly stávají „otloukánkem“, který může za všechny hříchy řidičů. Zejména média hledají zjednodušená řešení a jednoduché příčiny nehodovosti – špatná příprava řidičů v autoškole. Do dnešního čísla Zpravodaje jsme proto zařadili i několik článků z denního tisku, které Vás jistě přimějí k zamyšlení – ať už je to otázka tolerance k alkoholu či takzvané řidičáky na zkoušku. I s ohledem na tato hodnocení, jsou změny v autoškolství nevyhnutelné. A aby změny nebyly o nás – bez nás, záleží na každém z Vás. Nyní máte jedinečnou příležitost začlenit se do našeho Profesního společenství, které sdružuje nejen autoškoly, ale i akreditovaná školicí střediska. Těším se s Vámi na shledanou nejen na seminářích, ale i na valné hromadě v Havlíčkově Brodě ve dnech 20. 10. – 21. 10. 2010 Zdeněk Hlavatý
Jak dál v autoškole Krátké zamyšlení nad činností autoškoly. Vzhledem ke stále se opakujícím negativním připomínkám k naší práci ze strany sdělovacích prostředků, policie, ale i části veřejnosti je potřeba se připravit na určité změny v naší činnosti. Nejčastěji nám kladou za vinu nedostatečnou připravenost adepta autoškoly na silniční provoz a zvládnutí techniky jízdy. Nechci tady rozebírat tu skutečnost, že všichni ti moudří pouze kritizují, ale řešení nikdo nenabízí ani nezná. Tato situace určitě povede k určitým legislativním změnám. Pokud tato změna bude obsahovat celou oblast činnosti autoškol včetně sledování nových řidičů (ŘP na zkoušku) musíme jako Profesní společenství autoškol přijít s uceleným návrhem řešení situace. Proto navrhuji přistoupit k této problematice po jednotlivých oblastech tak, aby se každý mohl k jednotlivým oblastem vyjádřit a navrhnout určitá řešení. Při tom nezapomínejme na pokrok 1
v technice a možnosti využití internetu. Hlavně ti mladší, kteří pracují a chtějí dále pracovat při přípravě nových řidičů, by se měli podílet na návrzích pro zlepšení stávajícího stavu činnosti autoškol. 1. Povolování nových autoškol Jeden z velkých problémů je množství povolených autoškol a jejich diametrální rozdíl ve vybavení. Podobný problém byl v počtu stanic technické kontroly, kde ministerstvo zpřísnilo kontrolu a reguluje počet nově otevíraných stanic. V autoškole by mělo být aspoň základní povinností mít provozní kancelář s určitým technickým vybavením pro administrativu a minimální počet otevíracích hodin týdně. To samé by platilo o učebně teorie dle povinného rozsahu počtu hodin teorie a způsobu její výuky (pokud bude teorie povinně vyučována v autoškole). 2. Učitel (instruktor) autoškoly Nový učitel – kdo by měl provádět přípravu na zkoušky - každá autoškola? - organizace nebo subjekt pověřený ministerstvem dopravy - pokud by byla zřízena komora autoškol, tak pouze komora včetně zkoušek Podmínky pro přijetí: výuka teorie – maturita a tři roky držení ŘP praxe – maturita nebo vyučen v technickém oboru, tři roky držení ŘP a pro skupiny C a D jeden rok praxe v řízení příslušné skupiny Zkoušky, pokud nebude komora autoškol, tak pouze krajské úřady po absolvování příslušné přípravy Při vykonávání činnosti učitele autoškoly povinné školení v rozsahu 8 hod. ročně by prováděl ten, kdo by měl pověření pro přípravu nových učitelů. 3. Rozsah výuky a evidence Toto je oblast velkých sporů. Rozšířit počet hodin teorie i praxe nebo naopak? Povolit, aby se příprava teorie prováděla samostatně přes internet? Výuka pouze v kurzu, nebo povolit zkrácený počet hodin teorie pro individuální přípravu? Od rozhodnutí, jak učit teorii, by se i odrazila povinnost vybavení a provozní doba učebny. Výuka praktických jízd: zda pouze v autoškole nebo i pod vedením osoby mimo autoškolu a co by ta osoba měla splňovat a v jakém a jak vybaveném vozidle? Povinnost výuky na trenažeru před zahájením výuky v provozu? Autocvičiště pro všechny skupiny nebo jen pro některé, vzhledem k nedostatku a ceně pozemků ale i pronájmu? Výuku zdravotní přípravy ponechat Červenému kříži a žák by přinesl potvrzení na závěrečné zkoušky nebo před nástupem do autoškoly? 4. Zkoušky Zkoušky jsou v mnoha autoškolách určitým organizačním problémem. Nebylo by lepší úplně oddělit zkoušky od autoškoly? Žák by se po absolvování výuky přihlásil sám na zkoušky na příslušném krajském úřadu a rozhodl by se, zdali zkoušku z praktické jízdy absolvuje na vozidle vlastním či autoškoly nebo příslušné zkušební organizace (třeba jen krajský úřad). Praktická zkouška by se měla rozdělit na zkoušku obecnosti ovládání vozidla. Prováděla by se na zkušební ploše v určitém časovém limitu. Zkouška z teorie by musela být složena před zahájením praktických jízd opět na krajském úřadu. Zkušební komisaři by patřili pod krajský úřad nebo příslušnou zkušební organizaci. Kolikrát by se zkouška směla opakovat by nemělo být limitováno. Zrovna tak doba mezi zkouškou z teorie a zkouškou z praxe. Pokud se dnes úspěšně složí zkoušky, tak nikdo nelimituje, zda dotyčný začne jezdit samostatně v provozu do určité doby. 5. Školení řidičů Oblast školení řidičů, zkouška referentů – naše snaha je, aby ho prováděli pouze učitelé autoškoly. 2
Oblast řidičů z povolání – zařadit i řidiče vozidel N1 a B – oprávnění provádět toto školení na. základě splnění kvalifikačních požadavků a zkoušky nebo oprávnění učitele autoškoly. Závěrem bych chtěl říci, že pokud nebudeme schopni se dohodnout na základních postupech a principech a rozsahu výuky, tak nebudeme schopni úspěšně bojovat za autoškolu. Ve svých námětech upusťte od rozsáhlých kontrolních systémů, protože je nemá kdo provádět a čím složitější a rozsáhlejší předpis, tím víc možností k jeho obcházení. PaedDr.František Zima, člen výkonného výboru PSA ČR
Bezpracné autoškoly mají skončit Lidové noviny 21. července 2010 jfk
Nekalé praktiky v autoškolách by měly zastavit speciální jízdy, pevně definovaná zkouška a řidičák na zkoušku PRAHA Stačila minuta a půl, několik koleček po parkovišti, a novopečený motorkář složil závěrečnou zkoušku v autoškole. Takhle se dělá řidičák v Liberci. Na základě tajně natočeného videa na to jako první upozornila MF DNES. Liberecký případ ale není v České republice zdaleka jediný. Podobných zkoušek bez zkoušení se v Česku udělují desítky. Podle informací LN se proto výuka a závěrečné zkoušky mladých motoristů značně zpřísní. Podle Stanislava Humla, dopravního odborníka Věcí veřejných a šéfa meziresortní dopravní komise, která bude vládě překládat nové dopravní zákony, je nutné, aby bylo při závěrečné zkoušce jasně definováno, co musí uchazeč splnit. Ke zkoušce by byl navíc připuštěn jen tehdy, pokud by prokázal, že absolvoval takzvané speciální jízdy v autoškole. Ty by obsahovaly například jízdu po dálnici, na světelné křižovatce či na kruhovém objezdu. Tyto speciální jízdy by museli mít za sebou všichni uchazeči o řidičský průkaz. Nehledě na to, zda dělali autoškolu v malém či velkém městě. Česko by tak vlastně opsalo model německých autoškol. Podle autoškolských expertů by se tím i zastavil odliv žáků z velkých měst na vesnici, kde je výcvik mnohem jednodušší. Dalším razantním krokem je takzvaný řidičák na zkoušku. „Navrhneme jeho zavedení. Plánujeme, že by řidiči měli absolvovat základní výcvik, aby se naučili auto ovládat. A dva roky nato druhou část zkoušky, která by jejich řidičské znalosti doplnila. Při současném modelu totiž často vyjdou z autoškoly naprosto neposkvrnění,“ říká Huml. Podle něj by neměla pro mladé řidiče platit žádná speciální represivní opatření, ale stejná pravidla jako pro ostatní šoféry. „Jediné, co by stálo za úvahu, je přijetí britského modelu, kde mladí motoristé ve zkušební době nesmí na dálnici,“ dodává expert. Ještě větší revoluce by měla proběhnout ve výcviku mladých motorkářů. Ti by se měli naučit svůj stroj lépe ovládat. Ministerští odborníci se proto inspirovali v zahraničí a hodlají skoncovat s praxí, kdy sedí na motocyklu společně s žákem i instruktor, který ho jistí. Namísto toho mají noví čeští motocyklisté jezdit sami. Nejprve na cvičišti a poté v ostrém provozu, kde budou v neustálém kontaktu s instruktorem, který pojede v autě za nimi. „Ten systém počítá s tím, že několik lekcí budou motorkáři jezdit na asfaltovém cvičišti. Tam si osvojí základní návyky jako rozjíždění, brzdění či stabilitu. Tato cvičební fáze by byla zakončena mezizkouškou, která by žákovi umožnila pokračovat v další části výcviku. Když by toto minimum nesplnil, tak by do ostrého provozu nesměl,“ popisuje uvažovanou novinku Josef Pokorný z ministerstva dopravy. V provozu by jel motorkář následován vozem svého instruktora. Ten by mu dával pokyny vysílačkou, a kdyby hrozil bezprostřední karambol, mohl by svému svěřenci vypnout na dálku zapalování. Na motorkáře se však chystá ještě jedna novinka. Ministerstvo uvažuje o tom, že by se k motocyklu s výkonem nad 35 kW (objem motoru zhruba 500 ccm) mohli dostat jen lidé starší 24 let. Nyní mohou takové stroje osedlat už jednadvacetiletí. 3
JAK ZKOUŠET * České autoškoly musí se svými žáky absolvovat 28 hodin praxe. * Během této doby musí s budoucími šoféry natrénovat jízdu ve vysoké rychlosti, na víceproudé silnici či na světelné křižovatce. Zejména v malých městech ale uchazeči o řidičák řadu těchto povinností nesplní. Instruktoři se s žáky také často domluví na snížení počtu hodin. Díky tomu klesá i cena kurzu. * Česko proto hodlá přijmout německý model. Ten předepisuje autoškolám takzvané speciální jízdy. Bez absolvování těchto jízd žák ke zkoušce vůbec nesmí.
Němci budou moci řídit auto už od sedmnácti let Zdroj: Aktuálně.cz | 4.8.2010
Berlín – Od příštího roku by Němci mohli získávat řidičský průkaz už v 17 letech, tedy o rok dřív než v současnosti. Schválila to dnes německá vláda. Návrh zákona ale počítá s tím, že až do své plnoletosti budou smět usednout za volant jen pod dohledem zkušenějšího řidiče. Normu musí ještě schválit obě komory parlamentu. Pokud se tak stane, budou si moct mladí Němci začít dělat autoškolu už v 16,5 letech a po dovršení sedmnácti let mohou složit řidičskou zkoušku. Další rok ale budou smět jezdit jen v přítomnosti osob, které nahlásili úřadům. Každý nezletilý řidič takto bude moci nahlásit až pět osob. Doprovodu musí být více než 30 let a musí vlastnit řidičský průkaz nejméně pět let. Zároveň nesmí mít víc než tři trestné body v registru přestupků. V německém systému nesmí řidič "nasbírat" více než 18 bodů, jinak přijde o oprávnění řídit auto. Německé ministerstvo dopravy testovalo řízení nezletilých pod dohledem ostřílenějších šoférů od roku 2004 a letos vyhodnotilo tento program jako velmi úspěšný. Spolkový úřad pro bezpečnost na silnicích už dříve konstatoval, že při jízdách sedmnáctiletých výrazně ubylo nehod a jejich způsob jízdy byl bezpečnější. Výsledky testovacího programu prý také ukázaly, že účastníci projektu i po dovršení 18 let způsobují o třetinu méně nehod. Podstatně méně si také sedají za volant pod vlivem alkoholu nebo drog než ti, kteří si dělali průkaz kolem osmnáctého roku a pak začali řídit bez doprovodu. Začátečníci podle studií způsobují v Německu asi čtvrtinu všech dopravních nehod. Také nehodovost ve věkové skupině 18 až 24 let patří v mezinárodním měřítku k nejvyšším.
4
PSYCHOLOGICKÉ OTAZNÍKY NAD SEDMNÁCTILETÝMI ŘIDIČI V Rakousku, Velké Britanii a Německu mají sedmnáctiletí hoši i dívky možnost získat po naplnění určitých omezujících podmínek řidičský průkaz. V Rakousku musejí například najezdit pod dohledem zkušeného řidiče tři tisíce kilometrů a v Německu končí dozor až dovršením osmnácti let. U nás se o tom začíná uvažovat. Řídit se naučí i cvičená opice. Točit volantem, šlapat na pedály spojky, plynu a brzdy považují sedmnáctiletí mladíci za „brnkačku.“ K přednostem mládí patří dobré smyslové funkce a výkonnostní kapacita i tělesné a psychické zdraví. Schopnosti k řízení motorového vozidla, zejména koordinace pohybů, psychomotorika, koncentrovanost, paměť a reagování jim dovolují snadněji čerpat potřebné znalosti a dovednosti. Mladí absolventi našich autoškol přesto častěji při řízení selhávají. Zaviní každou desátou nehodu. Nápad umožnit nezletilcům dostat se za volant automobilu vychází z domněnky, že jejich motoristický trénink přispěje k poklesu dopravní nehodovosti. Německý Spolkový úřad pro bezpečnost na silnici konstatoval, že dospívající účastníci ověřovaného projektu měli na svědomí o třetinu méně nehod v porovnání s jejich netrénovanými vrstevníky. Otazník visí nad vztahem řidičské praxe a osobností postpubertálního jedince. Ostatně i spolkový úřad přiznává, že část sledovaných adeptů také selhala. Za selhání považuje nasbírání trestních bodů za nehody a přestupky. Největší počet hříšníků, kterým byl u nás odebrán průkaz, se rekrutuje z věkové kategorie 18 až 22 roků. Za povšimnutí stojí, že potrestaných motoristů, kteří opakovaně porušovali předpisy a zavinili nehody, je zhruba pětina z celkového počtu osob s praxí do čtyř let. Obdobný poměr je, byť početně menší, ve všech věkových skupinách. Délka řidičské praxe se nepochybně významně podílí na nehodovosti čerstvých držitelů řidičského oprávnění, ovšem rozhodující vliv nese osobnost řidiče, která tvoří páteř dopravního charakteru úzce spjatého s dopravním chováním. Výsledky našich dopravně psychologických šetření u dvacetiletých řidičů ČSAD sk. C potvrdily, že příčinná souvislost mezi délkou praxe a počtem nehod není zcela jednoznačná. V struktuře osobnosti selhávajících řidičů odhalilo vyšetření vlastnosti a sklony neslučitelné s psychologickými požadavky na pozici řidiče – například egocentrismus, lehkomyslnost a ignorování autority se sklony k agresivitě a riskování. U neselhávajících nováčků dominovala odpovědnost, spolehlivost, snášenlivost, předvídavost a obezřetnost. Členové obou skupin uspěli ve znalostech pravidel, byli tělesně zdrávi, disponovali skoro stejnou úrovní schopností a najeli přibližně 15 až 20 000 km v nenáročné nákladní dopravě. Díky pozitivnímu osobnostnímu a morálnímu profilu korigovali dobří řidiči svoje dopravní chování, snažili se mít kontrolu nad sebou i provozem, zatímco problémoví řidiči na to nedbali, cítili se velmi sebejistí, přeceňovali svoje schopnosti a podceňovali nebezpečné situace a byli tolerantnější k riziku a nezřídka se nedokázali dostatečně poučit z nehod a přestupků. Ukázalo se, že nezáleží tolik na praxi jako spíše na schopnosti umět se praxi přizpůsobit. Řidiči bez nehod a přestupků si uvědomovali nedostatečnou vyježděnost a podle toho se na silnici chovali! Otazník se vznáší nad vztahem stáří řidiče a způsobilosti k řízení morového vozidla. Kalendářní věk nebývá totožný s věkem mentálním a biologickým. Podstatnější je věk mentální. U osob s vyšším věkem mentálním než kalendářním zaznamenávají psychologové vyzrálejší osobnostní parametry a naopak. Při vyšetřování starších řidičů amatérů někdy shledáváme, že například sedmdesátiletý řidič má mentální věk pětašedesátníka. Nižší mentální věk než kalendářní zpravidla signalizuje i oslabenou řidičskou inteligencí a nižší způsobilost k výkonu řidičské role. Nevyzrálost osobnosti se projevuje u mnohých mladých začínajících řidičů i častějším selháním.
5
Otazník se pohupuje také nad výchovou a výcvikem budoucích řidičů. Výcvik učí řidičským dovednostem a vytváří i upevňuje správné návyky a reakce. Výchovu řidiče ovlivňují jeho osobnostní výbava a soustava teoretických i praktických znalostí, předpisů a pravidel. V autoškolách při skupinovém školení a při praktických jízdách se učitelé výjimečně soustřeďují na individuální rozdíly žáků. Mnohdy ani nezbývá čas k prohlubování správných návyků a rozpoznávání dopravních rizik a nebezpečí. Žáci ve věku 18 až 22 let vyžadují poněkud jiný a osobitější přístup proti žákům starším. Systém přípravy sedmnáctiletých adeptů v zahraničí respektuje individualitu člověka. Zkušený a pedagogicky zdatný dohlížitel (učitel autoškoly, zkušený řidič z povolání) může předat žákovi, kterého lépe pozná, více informací souvisejících s různým režimem jízdy a rozvíjet schopnosti, jak se přiměřeně adaptovat na rozmanitá dopravní prostředí, situace a podmínky. Taková praxe pozitivně formuje dopravní charakter, posiluje defenzivní chování, řidičskou inteligenci, předvídavost a ostražitost. Pro mladé problémové řidiče bývá příznačné: Rychlejší nabytí řidičských dovedností a znalostí. Pomalejší uvědomění si nebezpečí a rizik v dopravním provozu. Myšlení s převahou emocí. Nenasycený dopravní charakter zejména specifickými rysy pro bezúhonné řízení. Rozpory mezi znalostmi a dopravním chováním. Nezralost spojená s nedostatečnou řidičskou inteligencí. Podceňování bezpečnosti a přeceňování vlastních schopností a výkonnosti. Relativní disharmonie mezi osobnostní, výkonovou, sociální a mravní stránkou. Přehnaná sebejistota s nízkou seberegulací a přizpůsobivostí se dopravnímu prostředí. Tendence k nerespektování autority a potřeb ostatních účastníků silničního provozu. Snaha preferovat při jízdě sebe a nemyslet na druhé a za druhé. Necítit vazbu s vozidlem, s dopravním prostředím, podmínkami a situacemi. Sklon opakovat určité specifické reakce, které vedou k selhání. Návrh s vydáváním řidičských průkazů našim adolescentům vyvolává také otazníky. Přejímat zahraniční zkušenosti bez korekce sotva půjde, nicméně využít poznatků bývalých podniků ČSAD se zdá reálnější. Racionálně propracovaný systém výchovy a výcviku spojený s dopravně psychologickým vyšetřením nezletilců se osvědčil. Důsledně se v praxi zachovávaly formální i neformální normy. Návrh aplikovat obdobný postup, doplněný jízdami s dozorem s přihlédnutím k pedagogicko-psychologickým zásadám, za zamyšlení rozhodně stojí. Doporučení, aby začátečník ujel pod dohledem nejméně tři tisíce kilometrů a dohled ponechat do jeho zletilosti, jsou užitečné. Dlouhodobá výchovná péče o mladé řidiče včetně psychologické je nezbytností. Řidičský průkaz na zkoušku a tvrdší bodové hodnocení by měly být samozřejmostí. V zájmu prevence bezpečnosti provozu, ochrany zdraví a života nelze neuvažovat o úspěšném německém modelu – řidič potrestaný odejmutím oprávnění je povinen znovu absolvovat autoškolu a podrobit se ověření způsobilosti k řízení lékařským a psychologickým vyšetřením u dopravního specialisty. U nás by se tohoto úkolu kvalifikovaně zhostili zkušení dopravní psychologové, především členové Asociace dopravních psychologů vybavení odpovídající psychodiagnostickou metodikou. PhDr. Karel Havlík
Dopravní psycholog s bezmála 40letou praxí a autor knih Psychologie pro řidiče a Osudová střetnutí
6
„Spojí-li pojišťovny a autoškoly síly, může to na českých silnicích vypadat lépe,“ říká výkonný ředitel České kanceláře pojistitelů Jakub Hradec. Ve dnech 25. a 29. června proběhly v Praze a Olomouci semináře, které stejně jako v loňském roce pro autoškoly zorganizovala Česká kancelář pojistitelů (ČKP). Seminářů se zúčastnilo celkem 54 zástupců autoškol z celé republiky. „Vysoký zájem o semináře je pro nás důkazem toho, že tyto akce mají smysl a budeme v nich zcela jistě pokračovat i v budoucnu,“ uvedl výkonný ředitel ČKP Jakub Hradec. Přinášíme vám nyní stručný přehled toho, čemu se letošní semináře pro autoškoly věnovaly. Metody výuky a fungování autoškol v 21. století aneb Moderní autoškola Jak již název úvodního bloku přednášek napovídá, společným tématem bylo, jak co možná nejlépe využívat moderních technologií a metod k zefektivnění práce autoškoly. Hned první přednáška Ing. Václava Hadravy, jednatele společnosti Carpe Netem v.o.s., byla zaměřena na výhody internetových systémů plánování jízd. Václav Hadrava ve své prezentaci vyzdvihl zejména vyšší atraktivitu plánování jízd přes internet pro mladé studenty autoškol. „Převážnou většinu klientů autoškol dnes tvoří mladí lidé. Pro tuto věkovou skupinu je využívání internetu již neodmyslitelnou součástí života,“ uvedl v rámci své prezentace Ing. Hadrava a dále dodal: „Dříve nebo později se budou muset autoškoly přizpůsobit internetovému stylu života svých klientů.“ Ve druhé prezentaci dopoledního bloku představil Petr Zámečník z brněnského Centra dopravního výzkumu progresivní metodu preventivního působení na žáky autoškol. Metoda nese název „Close to“ (zblízka) a využívá principů převzatých z takzvaných „peer“ programů zaměřených například na protidrogovou prevenci. U této metody jde o to, že účastníci dopravních nehod sdílí mnohdy velmi znepokojující zážitky z osobní tragédie se svými vrstevníky. „Cílem této metody je především změna postojů u mladých řidičů,“ vysvětlil Petr Zámečník. „Projekty tohoto typu se snaží hlavně poukazovat na reálnost a všudypřítomnost nehod a učit lidi přijmout zodpovědnost za vlastní chování namísto svalování viny na osud nebo náhodu. Náhoda ani osud totiž nebourají,“ zakončil svou přednášku Petr Zámečník. Posledním bodem úvodního bloku byla prezentace Richarda Svobody z Autoškoly Still z Lázní Bohdaneč, který se s účastníky podělil o zkušenosti s využíváním moderní pomůcky při výuce ve své autoškole, tzv. Digitálním okem. Jedná se o kameru umístěnou na čelním skle vozidla, která po celou dobu jízdy snímá jak situaci na vozovce, tak dění uvnitř ve vozidle. Vyučující i žák tak získají záznam z celé jízdy spolu s dalšími důležitými informacemi, který mohou dále analyzovat a napříště se vyvarovat případných chyb. „Některé nahrávky lze použít i jako ukázku nestandardních situací, které mohou při dopravním provozu nastat,“ vyjmenoval jednu z výhod zařízení Richard Svoboda.
Prevence v autoškolách – Fenomén disko nehod a rizika absence povinného ručení V rámci dalšího bloku programu proběhly prezentace zástupců České kanceláře pojistitelů. Jako první seznámil ředitel úseku likvidace Mgr. Daniel Míka účastníky se zneklidňujícími statistikami závažného typu dopravních nehod – tzv. disko nehod. „Disko nehody jsou specifickým fenoménem českých silnic, a to fenoménem opravdu smrtícím,“ zahájil svou přednášku Daniel Míka a dále definoval základní znaky tohoto druhu nehod: „Dochází k nim v nočních hodinách o víkendech ve venkovských okresech, a to zejména v souvislosti s přejížděním mezi zábavami a diskotékami – odtud také název.“ Jak Daniel Míka dále doložil konkrétními čísly, disko nehody jsou bezesporu vážným problémem. „Umírají při nich stovky zejména mladých lidí ročně a tisíce jich jsou zraněny.
7
Každý mladý řidič by měl ta čísla znát, než s čerstvým řidičákem vyrazí na silnice,“ apeloval Míka na přítomné zástupce autoškol. Významnou roli při disko nehodách hraje alkohol, čemuž Daniel Míka věnoval významnou část své přednášky a poukázal na další výrazný znak disko nehod – velký podíl těžkých škod na zdraví a vysoké procento nepojištěných škod. Nepojištěným škodám a fenoménu absence povinného ručení obecně se v další přednášce blíže věnoval výkonný ředitel ČKP JUDr. Ing. Jakub Hradec. Ve své prezentaci mimo jiné shrnul vývoj počtu registrovaných, pojištěných a nepojištěných vozidel v celé ČR. Velká část Hradcovy přednášky pak byla věnována bilanci fungování sankčního příspěvku do garančního fondu ČKP, ze kterého jsou hrazeny škody způsobené nepojištěnými vozidly. Od ledna 2009 mají totiž majitelé nepojištěných vozidel povinnost přispívat do garančního fondu ČKP za každý jednotlivý den bez povinného ručení zákonem jasně vymezený sankční poplatek. „Dochází tak k postupnému narovnávání nespravedlivého systému, kdy jsme my všichni poctiví plátci povinného ručení přispívali na škody způsobené těmi, kdo si povinné ručení neplatí,“ vyzdvihl Jakub Hradec jeden z přínosů tohoto systému. Na závěr své přednášky pak poděkoval všem účastníkům za zájem, který autoškoly projevují o vzdělávací akce pořádané ČKP a pojmenoval cíl, který si ČKP ve spolupráci s autoškolami klade: „Pokud autoškoly a pojišťovny spojí síly, můžeme společně pracovat na tom, že mladí řidiči budou vedeni k zodpovědnosti a na českých silnicích to bude vypadat lépe,“ uzavřel Jakub Hradec, kterému se od účastníků dostalo souhlasného potlesku.
Panelová diskuse – Problematika akreditace a provozu školicích středisek Program uzavírala panelová diskuse na téma, které v současnosti pálí spoustu českých autoškol. Role moderátora se velmi erudovaně zhostil předseda Unie autoškol Ing. Václav Kříž. Dalšími účastníky panelu pak byli Ing. Jindřich Fučík z Odboru provozu silničních vozidel Ministerstva dopravy ČR a za Profesní sdružení autoškol ČR to byl v Praze Zdeněk Hlavatý, v Olomouci pak Ing. Zdeněk Peřina. Tato část programu se stala vítanou platformou ke společné debatě o ožehavém tématu. Nutno podotknout, že většina účastníků možnosti vyjádřit svůj názor využila a živě se zapojila do diskuse, což ve své závěrečné řeči ocenil i Václav Kříž, který pak celý program uzavřel poděkováním České kanceláři pojistitelů za organizaci seminářů a vyjádřením naděje, že se těchto profesních setkání bude do budoucna účastnit stále více zejména nových tváří českého autoškolství.
Máte zájem o zaslání materiálů ze seminářů? Napište na
[email protected], rádi vám zdarma zašleme prezentace k jednotlivým přednáškám v elektronické podobě a uvítáme, využijete-li tyto podklady při výuce ve vaší autoškole. Prezentace zástupců ČKP jsou zdarma ke stažení na www.bezpojisteni.cz v sekci „Pro autoškoly“.
8
Boj o promile. Prolomit, či nechat JOSEF KOLINA, VLADIMÍR KŘIVKA
Lidové noviny 31. července 2010
Ministerstvo otevřelo cestu k tolerování jednoho piva před jízdou, tolik alkoholu prý řidiče neovlivní. Vyneslo verdikt, že 0,24 promile alkoholu v těle řidiče (tedy zhruba jedno velké desetistupňové pivo) nijak neovlivňuje jeho chování. Vedení dopravní policie má opět na stole otázku, zda prolomit nulovou toleranci alkoholu za volantem. Dosavadní striktní zákaz drží Česko jako jeden z posledních států Evropy. Diskusi o tom, zda měnit stávající pravidla, rozproudil čerstvý posudek zdravotnických expertů. Ten tvrdí, že do hodnoty 0,24 promile nelze prokázat ovlivnění řidiče alkoholem. Politici: Přibude mrtvých! Nynější zákon totiž hovoří o tom, že řidič nesmí požít alkohol před jízdou či během ní nebo v takové době, aby jím byl za cesty ovlivněný. „Závěr zdravotníků uvádí, že právě do hranice 0,24 promile není možné ovlivnění prokázat,“ potvrzuje ředitel odboru provozu silničních vozidel na ministerstvu dopravy Josef Pokorný. Tedy přeloženo: pokud se řidič nepřizná, že požil před jízdou alkohol, tak i když mírně nadýchá, trestu unikne. A právě takové nenápadné podlamování nulové tolerance straší vedení dopravní policie i politiky, kteří se specializují na dopravu. Shodují se, že to povede k tragickým následkům na tuzemských silnicích. „Přineslo by to jen další mrtvé. V myslích většiny uvědomělých občanů stále přetrvává názor, že s alkoholem se za volant nesedá. Měli bychom takové uvažování bránit,“ horlí senátor Jiří Nedoma (ODS). A přidává se k němu stínový ministr dopravy za ČSSD, brněnský primátor Roman Onderka. „Nejsem příznivcem povolení alkoholu za volantem. Jakákoliv tolerance svádí,“ myslí si. Podobně rezolutní je i dopravní expert Věcí veřejných poslanec Stanislav Huml. „Jsem stále pro nulovou toleranci,“ tvrdí. Připomíná však, že je nutné zohlednit odchylku měřicího přístroje. „To je věc jiná. S tím souhlasím, že musí být zachovaná hranice do 0,2 promile,“ říká Huml. Sněmovna se má už brzy zabývat možnými změnami bodového zákona. Mezi nimi leží právě i senátorský návrh na zmírnění trestů pro opilé řidiče. Motoristé, kteří nadýchali do 0,3 promile, by podle něj nebyli nově trestáni body, ale jen pokutou do výše pěti tisíc korun. Taková úprava má reálnou šanci na úspěch. A komunističtí zákonodárci chtějí zajít dokonce ještě dál. „V případě, že se řidiči neprokáže, že by požil alkohol, tak bych do hodnoty 0,24 promile ani nepokutoval,“ zasazuje se poslanec Pavel Hojda. Přidat by se k nim v hlasování mohl i poslanecký klub za TOP 09, připouští jeho šéf Petr Gazdík. „U nás není problém v nastavení té hladiny, od které trestat. Ale spíše aby ti hlavní hříšníci nevyvázli,“ tvrdí Gazdík. Jako jeden z mála zároveň dodává, že si dokáže představit, že s ohledem na posudek ministerstva zdravotnictví budou hlídky u krajnic tolerovat hranici 0,24 promile alkoholu v krvi. „Pokud to tak v posudku stojí, tak nejsem proti,“ řekl Gazdík. ALKOHOL ZA VOLANTEM Zjištěno případů 2006 2007 2008 2009 2010
8603 7598 8017 13767 13747
počet nehod
usmrceno lidí
6807 7466 7252 5725 2230
42 36 80 123 32
(1. pololetí)
Nenápadné podlamování nulové tolerance straší vedení dopravní policie i politiky, kteří se specializují na dopravu
9
Od 1. ledna 2010 policie nově eviduje i výši hladiny alkoholu u viníků nehod. Z prvních výsledků vyplývá, že 69 % řidičů, kteří pod vlivem alkoholu nabourají, mají v těle více než 1 promile alkoholu. Z celkového počtu 2230 nehod způsobili tito šoféři 1487 případů. Alkohol se také podílel na 72 % z celkového počtu zemřelých při nehodách. Během prvního půlroku 2010 se nejvíce „alkoholových“ nehod stalo ve Středočeském kraji (303), s 263 nehodami následuje Moravskoslezský kraj a s 209 haváriemi kraj Ústecký. Na opačném konci žebříčku je s 80 nehodami Karlovarský kraj.
Svůdná moc nuly 6. srpna 2010 Jsou lidé na Západě zodpovědnější? Je rozhodně pozoruhodným faktem, že hranice nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel v mnohém kopíruje někdejší železnou oponu. Platí to zejména ve střední a východní Evropě. Absolutní nula panuje v České republice, na Slovensku i v Maďarsku. Polská hranice 0,2 promile, kterou fakticky tolerují i čeští policisté, není dána ani tak blahosklonností k pivu vypitému u oběda, jako spíš technickými možnostmi a limity měření. Česká dopravní policie přitom neustále zdůrazňuje, jakou spoušť a dalekosáhlé následky by přineslo změkčení této hranice. Naposledy se to opakovalo minulý týden po oznámení ministerstva zdravotnictví, že do hladiny 0,24 promile alkoholu v krvi nelze prokázat jeho negativní vliv na jízdu. Opět jsme se dozvěděli, že jakákoliv tolerance běžná na západ od nás – ve většině starých členů EU platí hranice 0,5 promile, dokonce i v někdejší NDR – by přinesla katastrofální následky a smršť smrtelných zranění na našich silnicích. Jenže ve většině západoevropských zemí jsou – přes toleranci půl promile alkoholu – statistiky nehodovosti a smrtelných úrazů lepší než u nás. A tak se v mých očích rýsuje základní otázka: Mají policisté pravdu a lidé v Plzni, Praze nebo Strakonicích jsou o tolik nezodpovědnější než sto kilometrů vzdálení obyvatelé Norimberka, Řezna nebo Drážďan? Pokud ano, pak jsme zemí nesvéprávných jedinců, kalamitních pijáků beze stopy odpovědnosti, kteří se při sebemenší příležitosti zlijí jako slívy. Je tu ale také druhá možnost – nulová tolerance znamená skutečnou moc pro policistu na silnici, policii jako instituci, úředníky na všech úrovních i samotný stát. Absolutní zákaz dává možnost kontrolovat, projednávat, peskovat a pokutovat. Zákaz a nulová tolerance, to je filozofie paternalismu a moci. A kdo by se jí dobrovolně vzdával, zvlášť když ji před dvaceti lety snadno podědil? V České republice, na Slovensku i v Maďarsku. O autorovi: Dan Hrubý, vedoucí magazínu PÁTEK, příloha Lidových novin Dan Hrubý
10
Doprava vzhůru nohama Rád bych se s vámi podělil o několik postřehů z řešení dopravního provozu, které jsem získal v průběhu svého ročního pobytu v Austrálii. Austrálie je federací, v důsledku čehož se konkrétní legislativa může v některých státech navzájem lišit. Příklady, které zde budu uvádět, vycházejí z praxe ve státě Nový Jižní Wales (NSW) s hlavním městem Sydney, kde jsem strávil nejvíce času. Nejdříve k jádru věci – získávání řidičského oprávnění (ŘO). Ačkoliv by našinec předpokládal, že české ŘO (resp. jeho mezinárodní překlad) bude možné používat neomezeně, není tomu tak. Při bližším seznámení se s příslušnou regulací RTA1 – volně přeloženo Úřad pro silnice a dopravu – je zřejmé, že po uplynutí doby 6 měsíců od příjezdu, RTA uznává pouze ŘO vydané v Austrálii. Vzhledem k mé předchozí dobré zkušenosti se získáváním ŘO v USA (kde v podstatě lze ŘO po úspěšném složení testu z teorie a jízdy pořídit do jednoho týdne), jsem předpokládal, že podobně tomu bude i v Austrálii. Opak je pravdou. Získání ŘO je v Austrálii mnohem náročnější proces (a to nejen finančně) než kupř. v Česku. Ačkoliv je možné zúčastnit se jako řidič osobního automobilu australského silničního provozu podobně jako v USA již od 16 let, jedná se teprve o první ze 3 typů ŘO „na zkoušku“. Oprávnění „L“ (od „Learner“ tj. žák) se uděluje po složení testu z dopravní teorie a opravňuje uchazeče k připevnění si viditelné tabulky s písmenem L na svoje vozidlo a vykázání alespoň 120 hodin jízdy (20 h v nočním provozu) v příštích 12 měsících v doprovodu osoby s ŘO bez omezení. Po splnění výše uvedených podmínek a úspěšném složení zkoušky z jízdy může 17letý řidič zažádat o ŘO „P1“ (od „Provisional“ tj. přechodné). Toto se vydává na 18 měsíců, přičemž po uplynutí 12 měsíců může držitel složit test z vnímání dopravních rizik (Hazard Perception Test) a požádat o vydání ŘO „P2“, které se vydává na další 2 roky. V tomto zkušebním období může držitel ŘO požádat o rozšíření na třídy nákladních vozidel. Po uplynutí zákonné lhůty 2 let a úspěšném složení testů z teorie je řidičovi-čekateli konečně umožněno požádat o ŘO bez omezení. Podstatná z tohoto vícestupňového procesu je možnost pozastavit nebo úplně zrušit ŘO řidičům, kteří se nějak prohřeší proti vyhlášce (např. překročením nejvyšší povolené rychlosti o více než 30 km/h), případně poruší některé z omezujících podmínek vztahujících se k jednotlivým stupňům ŘO (alkohol v krvi2, překročení rychlosti 80/90/100 km/h a další). Veškeré lhůty spojené s jednotlivými stupni přechodných ŘO se navíc progresivně prodlužují, pokud řidič-čekatel poruší některou z výše uvedených podmínek. Ačkoliv je tento systém postupného předávání kompetencí a důvěry jistě inspirativní, účast autoškol na něm je čistě teoreticky velmi omezená. Veškerá legislativa, učebnice a zkušební testy jsou k dispozici na výše uvedeném webovém portálu RTA zdarma. Zkouška z jízdy se provádí v automobilu, který je v držení žadatele. Na autoškoly tudíž připadá konzultační a výcviková část, která je ovšem z pohledu žadatele dobrovolná. Určitě vás napadá, že země, která takto bedlivě dohlíží na proces získávání ŘO, jistě také velmi dbá dodržování pravidel silničního provozu. Nejnižší pokuta, kterou jsem v Austrálii obdržel, byla $40 (700 Kč) a to za jízdu na kole po městě bez ochranné přilby. Za špatné parkování je ovšem již sazba dvojnásobná a za nejnižší překročení rychlosti (o 5 km/h) jsem na motocyklu platil $120 (2000 Kč) a místními jsem byl ujištěn, že v případě automobilů se začíná na částce $200 (3500 Kč). Na dodržování pravidel dohlíží nejen samotná policie3, ale především velmi hustá síť
1
Více na www.rta.nsw.gov.au Pro držitele neomezeného ŘO (vč. cizích státních příslušníků) platí limit 0,5 ‰ alkoholu v krvi 3 Běžní policisté používají dvoumístná vozidla kategorie pick-up, která se operativně mohou okamžitě proměnit v „antony“ pro alkoholem velmi často posilněné pouliční rváče. Dálniční patrola je ovšem vybavena pětilitrovými osmiválci. 2
11
kamerového systému, který je např. v Sydney velmi chytře integrován do systému mýtných bran4. Vzniklé pokuty můžete opět uhradit také přes internet. Ačkoliv je doprava na rozdíl od USA mnohem evropštější (myšleno divočejší), na silnicích lze dopravní nehody vidět pouze zřídka a povětšinou v důsledku opilosti (australští řidiči tradičně berou nedávno zavedený limit na alkohol jako pouze orientační) anebo řízení mladistvých (to je v Austrálii stále velký problém) či následkem srážky se zvířaty. Největší nebezpečí na australských silnicích mimo města totiž představují klokani. Po západu slunce již na silnicích potkáváte pouze kamiony či výjimečně také terénní automobily – a to vždy vybaveny „safari“ mříží kombinovanou s pletivem přes čelní sklo a boční zrcátka. Zvířata jsou v Austrálii stále v drtivé většině, a proto je obezřetnost na místě. Sám jsem zažil, co dokáže téměř metrákový klokan udělat s 500koňovým tahačem. V Austrálii jsem měl poprvé možnost vyzkoušet si řízení vpravo. Subjektivně mi jízda vlevo přišla mnohem přirozenější a naopak jsem podvědomě začínal mít obavy, jak po návratu domů zvládnu přechod zpět. Co je ovšem velmi iritující, je prohození ovládacích páček pod volantem, kdy prakticky při každém odbočování zapínáte stěrače a opačně. Také manuální řazení levou rukou není úplně jednoduché (v Austrálii však převažují stejně jako v USA automobily s automatickou převodovkou). Při příjezdu na světelnou křižovatku je našinec překvapen dvojím umístěním dopravních světel5 – a to jak nad, tak za křižovatku. Dle některých názorů je to takto pro řidiče (resp. jejich krky) příjemnější, ovšem v momentě, kdy cesty ústící do křižovatky spolu svírají ostrý úhel, se především za šera stává situace krajně nepřehlednou a nebezpečnou – pokud nejste se situací na křižovatce dopředu obeznámeni, velmi těžko určíte, zda-li zelené světlo naproti patří vám nebo řidičům v sousedním jízdním pruhu či na vedlejší silnici. Bohužel světla nejsou jedinou odlišností od našeho systému. Mnohem podstatnějším rozdílem je důraz, který kladou Australané na svislé dopravní značení. Při příjezdu na křižovatku je v podstatě nutností přečíst!!! minimálně 2–3 doplňkové dopravní značky (tabule s textem), jejichž význam je začasté velmi podstatný pro úspěšný průjezd křižovatkou (např. zákaz odbočení atd.). V tomto konkrétním bodě považuji českou (resp. evropskou) praxi značení křižovatek za výhodnější. Na závěr bych pouze vyzdvihl podstatu fungování asi jakéhokoliv dopravního systému, a tím je dle mého názoru respekt k (smysluplné) dopravní regulaci a respekt k dalším účastníkům silničního provozu. V Austrálii se nejen díky velmi progresivní penalizaci rychlé jízdy podařilo celkově zklidnit provoz (maximální rychlost na dálnici je v současnosti 110 km/h) a jízda po moderních komunikacích je povětšinou příjemnějším zážitkem než každodenní vynucování si respektu či boj o holý život, které zažíváme na českých silnicích. Doufejme, že se z toho poučí nejen naši zákonodárci, ale především běžní účastníci silničního provozu. Vždyť návštěva u protinožců je nejen zajímavým kulturním zážitkem, ale hlavně inspirací pro život bez všudypřítomného stresu. Pavel Tuček, Červený Kostelec
4
Mýtné brány fungují na mikrovlnném principu a v Sydney při průjezdu systémem několikaúrovňových tunelů, mostů a nadjezdů může řidič denně zaplatit až $20 (350 Kč). Systém je to velmi propracovaný – mobilní odečítací jednotku můžete proti záloze získat na kterékoliv pobočce RTA a vzniklé mýtné hradit také elektronicky přes internet. Pro motocykly však překvapivě platí stejně vysoké mýtné jako pro automobily. 5 Blikající žluté (u nás oranžové) světlo na semaforech se používá pouze mezi přechodem zelené a červené. Při rozjezdu se po červené rozsvítí ihned zelená. Při stání na červenou je možné opustit křižovatku obdobně jako při rozsvícení naší zelené doplňkové šipky. 12
Zpráva z účasti na řádném zasedání XXII. Sněmu Hospodářské komory České republiky konaném 27. 5. 2010 v Kongres Hotelu Jezerka, Seč-Ústupky Jednání se zúčastnili zástupci PSA ČR – pánové Karel Tuček a Jiří Benda Program: 1/ Zahájení 2/ Volby orgánů sněmu 3/ Schválení řídícího sněmu 4/ Zpráva představenstva o činnosti HK v roce 2009 5/ Potvrzení kooptace nových členů představenstva 6/ Plnění úkolů přijatých předchozími sněmy 7/ Strategie HK na období 2011–2013 8/ Zpráva o činnosti dozorčí rady HK 9/ Hospodaření HK za rok 2009 a konsolidovaná účetní uzávěrka 10/ Rozpočet HK na rok 2011 11/ Závěr 1/ Uvítání: Pan Petr Kužel a pan R. Martínek – hejtman Pardubického kraje jako vždy se vyjádřil o důležitosti podnikání a podnikatelů vůbec, ale ve všech aktivitách a prohlášeních sociální Demokracie se stále jen mluví o „chudácích“ zaměstnancích a o jejich ochraně a podpoře… Střední stav podnikatelů je stále zanedbáván a nedostatečně podporován! 2/ Další pozvaní hosté se omluvili, jejich neúčast je mrzí, ale jejich aktivity jsou takové, že se nemohli zúčastnit (Hašek, Míl a další) 3/ Zákon 301 – „Povinná registrace v Hospodářské Komoře České republiky pro všechny“ – je nemožná, protože parlament tuto změnu zákona nikdy neschválí! i přes tuto skutečnost je činnost HK ČR velice důležitá a účast našeho společenství v tomto sdružení velice přínosná! V Č. Kostelci 9. 7. 2010 zapsal Karel Tuček
OHLÉDNUTÍ ZA SEMINÁŘI Jedním z úkolů z poslední valné hromady našeho společenství je pořádání odborných seminářů za účelem zvyšování odborných znalostí autoškol a akreditovaných školicích středisek působících na území České republiky. Tento úkol je jistě užitečný a chvályhodný. Všechna témata, která byla vybrána, zapadají do pracovních náplní autoškol a školicích středisek. Nedělám si iluze o tom, jak některé autoškoly a školicí střediska přistupují k vlastní náplni výuky a školení. Proto musím velice ocenit zájem těch autoškol a školicích středisek, která projevují snahu rozšířit si svoje znalosti a vědomosti, o které se potom podělí se svými žáky a absolventy školení. Vše je ovšem na základě dobrovolnosti a tady je situace stále stejná – na všech těchto seminářích vidím stále stejné tváře účastníků. Musím kvitovat pochvalně i zájem některých úředníků z pověřených obcí a krajů. Úroveň všech přednášejících byla na vysoké úrovni a témata byla dobře a zajímavě vysvětlena! A dovolím si Vám zde připomenout, čím jsme se v uplynulém období zabývali: Likvidace pojistných událostí, Správní řízení ve všech aspektech, Ekonomika jízdy motorových vozidel, Vliv uložení nákladu na ovládání vozidla, Seznámení s náplní práce celní správy, Odpovědnost za uložení a upevnění nákladu, Novinky, hospodárné a bezpečné užití pneumatik, Stávající zákony týkající se bezpečnosti v dopravě a související mezinárodní předpisy 13
V rámci diskuze bylo vždy odpovězeno na velké množství dotazů z řad posluchačů. Některé dotazy sice vyvolávají dojem, že někteří přítomní mnohdy tápou i ve věcech, u kterých by se dalo předpokládat, že jsou naprosto jasné, ale na obranu těchto našich členů je třeba konstatovat, že mají upřímný zájem se něco nového dozvědět, o čemž svědčí jejich účast. V tomto roce je ještě v programu Valné hromady pořádání semináře profesora Jergla na téma Bezpečná přeprava nákladu a seminář JUDr. Bušty na téma změn v zákonech 361, 247 – věřím, že i tyto přednášky budou přínosné v rámci vzdělávání autoškol a školicích středisek. Témata se zdají fádní, ale myslím si, že všichni máme určité mezery ve znalostech našich „košatých“ právních předpisů a bezpečná přeprava nákladů je hodně důležitá... pro zajímavost: 90 % nákladů opouštějících Českou republiku je málo nebo nesprávně zajištěno!! Karel Tuček, člen výboru PSA
Agresivní řidiči budou dostávat vyšší pokuty Jiří Novotný, Právo
28.7.2010
Přimět agresivní řidiče k dodržování pravidel silničního provozu by měly podstatně tvrdší pokuty ve výši až 25 000 korun. Prosadit do motoristické legislativy je chce dopravní expert Věcí veřejných Stanislav Huml. „U agresivních deliktů, jako je například nerespektování zákazu předjíždění či předjíždění na vrcholu stoupání a v nepřehledné zatáčce, kdy řidič tímto svým jednáním ohrožuje všechny kolem sebe, budeme muset opravdu výrazně přitvrdit,“ řekl v České televizi Huml. Tresty za tyto i další nebezpečné přestupky jsou dnes poměrně malé a agresivní řidiče příliš neodrazují. „Trestat by se proto takové přečiny měly stejně jako alkohol za volantem, kde jsme už nyní schopni jít na 25 000 korun, což je velmi přísný trest i na naše podmínky,“ je přesvědčen Huml. Přitvrzení trestů se Huml bude snažit prosadit v nové meziresortní expertní komisi, kterou k přípravě změn v zákoně č. 361 o provozu na pozemních komunikacích ustavuje ministr dopravy Vít Bárta (VV). Huml bude předsedou této komise, v níž zasednou zástupci ministerstev vnitra a dopravy, i šéf dopravní policie Leoš Tržil. V červenci zemřelo na silnicích už 89 lidí. Že by legislativa měla vůči agresivním řidičům skutečně přitvrdit, vyplývá i z nynější prázdninové bilance nehodovosti, která je vpravdě tragická. Podle policejní statistiky zahynulo od 1. do 26. července na českých silnicích 89 lidí, o 24 více než za stejné loňské období. A od 25. června, kdy letní prázdniny začaly, přišlo už při dopravních nehodách o život 114 osob. Prázdninová bilance také dokazuje, že nynější bodový systém je strašákem jen pro slušné motoristy. Podle údajů ministerstva dopravy se sice 89 procent řidičů, kteří v minulosti získali nějaký ten bod, už dalších přestupků zařazených do bodového hodnocení nedopouští, ti zbývající jsou ovšem nepoučitelní. Někteří dopravní experti proto požadují, aby kromě zvýšení pokut a bodů bylo v ČR zavedeno i povinné psychologické vyšetření řidičů, kteří často porušují pravidla silničního provozu. ******************************************************************************************
14
Jak okomentovat následující zprávy? Je opravdu za vše vina špatná práce autoškol? Nebo je potřeba hledat chyby ve výchově obecně? Pokud nebude každý účastník silničního provozu mít úctu v první řadě ke svému vlastnímu životu, budeme čítat takovéto zprávy i nadále.
Motocyklista bez přilby se zabil po nárazu do stromu, další při nárazu do sloupu Osudnou se stala noční jízda na motocyklu bez přilby pro devětatřicetiletého muže z Kozlovic na Frýdeckomístecku. Jen kousek od svého domu havaroval a po nárazu do stromu zemřel. Tragicky dopadla jízda na motorce bez přilby i pro Čecha u Popradu. K havárii u Kozlovic došlo tři minuty po půlnoci ze soboty na neděli. „V pravotočivé zatáčce vyjel ze silnice a narazil do stromu,“ popsal tragickou nehodu frýdeckomístecký policejní mluvčí Ivan Žurovec. Potvrdil, že muž jel na motorce bez přilby. „Pravděpodobnou příčinou nehody je, že muž nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a povaze vozovky,“ dodal. Zda byl na vině i alkohol policisté zatím nevědí. Podle informací Práva je ale možné, že motorkář před jízdou něco vypil. Český motorkář bez přílby se zabil u Popradu Jízda na motorce bez přilby i řidičského průkazu měla tragický dopad pro mladého Čecha, který v obci Šuňava nedaleko Popradu v sobotu večer narazil do betonové obruby u silnice. Havárii nepřežil. Mladík z Prahy projížděl obec na motorce Jawa 250. Na křižovatce vjel do protisměru. Předním kolem narazil do betonové obruby u jednoho rodinného domu a náraz ho vymrštil z motorky. "Jelikož neměl na hlavě ochrannou přilbu, utrpěl při nárazu na betonový sloup plotu rodinného domu otevřenou zlomeninu lebeční klenby s pohmožděním mozku," upřesnila mluvčí policie prešovského kraje Magdaléna Fečová. Policie bude zjišťovat, zda mladík před jízdou nepil alkohol.
Pavel Karban, ČTK, Právo 8.8.2010
TIRÁŽ www.profiautoskoly.cz Rok 2010, období léto – číslo 21 Redakce RR-redakční rada Profesního společenství autoškol ČR Kontakt:
[email protected] Inzerce: PSA ČR, Vodní 36, 466 01 Jablonec nad Nisou Tel.: 483 711 411,
[email protected] Registrace: MK ČR E17832
15
Upozornění na změny v zákonech Od 1. ledna 2011 začnou platit změny vyplývající z vyhlášky č. 283/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 341/2002 Sb. Určitě všichni při výuce uchazečů o řidičské oprávnění i při školení řidičů připomínáme změnu v § 32 Povinná výbava motorových a přípojných vozidel a to odstavec 11 (11) Motorová vozidla musí být vybavena oděvním doplňkem s označením z retroreflexního materiálu podle jiného právního předpisu7b. Chtěl bych ale připomenout, že vejde v platnost i změna v odstavci (11) paragrafu 15. Pro úplnost uvádím staré a nové znění uvedeného odstavce: § 15 Největší povolené hmotnosti (limitní) silničních vozidel, zvláštních vozidel a jejich rozdělení na nápravy (11) Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a vázací síla uvedená na štítku musí odpovídat hmotnosti přepravovaného nákladu. (11) Náklad na vozidle (i v soupravě) musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn vhodným technickým zařízením proti pohybu. Pokud je k připevnění nákladu použita poutací a upínací souprava, musí být v řádném technickém stavu a odpovídat ČSN EN 12195-2, ČSN EN 12195-3, ČSN EN 12195-4. Poutací a upínací soupravy musí počtem a umístěním odpovídat ČSN EN 12195-1, kde pro výpočet počtu přivazovacích prostředků lze alternativně použít za dynamický koeficient tření statický koeficient tření při současném použití koeficientu zrychlení v podélném směru rovnému 1. Tuto problematiku budeme přednášet při výuce podmínek provozu vozidel u uchazečů o řidičské oprávnění skupiny „C“ a „C+E“, případně podskupin „C1“ a „C1+E“, ale hlavně při vstupním a pravidelném školení profesní způsobilosti řidičů. Vzhledem k tomu, že tato problematika je velice důležitá pro bezpečnost silničního provozu, věnuje výkonný výbor PSA ČR tomuto tématu velkou pozornost. V minulém období jsme uspořádali semináře, které se zabývaly jak zajišťováním nákladů, tak i vlivem přepravovaných nákladů na jízdní vlastnosti vozidel. Určitě i silniční kontroly prováděné po 1. lednu 2011 Policií České republiky a celní správou budou zaměřeny na správné připevnění nákladů dle uvedeného předpisu. Proto je naším úkolem seznámit nové uchazeče a připomenout řidičům způsoby upevňování nákladů a výpočet množství přivazovacích prostředků. Nevím, jestli jsme všichni odborníky v přepravě nákladů a umíme to fundovaně vysvětlit. Aby byl tento úkol snazší, uspořádá výkonný výbor PSA ČR ještě jeden seminář k tomuto tématu a součástí materiálů, které účastníci dostanou v ceně vstupného, bude jednoduchý učební text a hlavně kotouč, který slouží řidičům pro výpočet množství upínacích pásů. Doufám, že seminář zaměřený na toto téma zaujme nejen majitele a lektory školicích středisek, ale i majitele a učitele autoškol. Když už jsme u novelizací Vyhl. 341/2002 Sb., tak chci připomenout Vyhl. 216/2010 Sb. ze dne 8. července 2010, kterou se opět mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb. Mimo změny v § 18 odst. 3 větě páté, kde se za slova „policie České republiky“ vkládají slova „a obecní policie“ a přehledu směrnic, nařízení a rozhodnutí EHS/ES/EU, které se vztahují ke konstrukci a provozu kolových vozidel a nesilničních mobilních strojů, se v příloze č. 14 bod 1 zveřejňuje obsah lékárniček pro motocykly a autolékárničky. Oproti Vyhl. 283/2009 Sb. se u motolékárničky v bodě f) mění rouška resuscitační za masku resuscitační a u autolékárničky se v bodě j) nově definují nůžky o délce nejméně 14 cm (dříve 15 cm.) Těším se na setkání se členy PSA ČR i ostatními „autoškoláky“ na uvedeném semináři, který pro Vás pořádáme. Jiří Myšák, člen VV PSA ČR
16
ULOŽENÍ A ZAJIŠTÌNÍ NÁKLADU NEZAPOMEÒTE! OD 1.1.2011 VSTUPUJE V PLATNOST NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA VYHL.è. 341/2002, týkající se nakládání, rozmístìní a zajištìní pøepravovaných nákladù
Termín konání: 20.10.2010 (Støeda) Místo konání: Hotel SLUNCE, Havlíèkùv Brod Èas konání: 9,30 - 14,00 hodin Prezence: 8,30 - 9,30 hodin Pøednášející: Prof. Josef JERGL
ZÁVAZNÉ PØIHLÁŠKY ZASÍLEJTE NA ADRESU:
[email protected] - nejpozdìji do 10.10.2010
Vstup pro èleny PSA ÈR Vstup pro neèleny
450,- Kè 950,- Kè
Do ceny vstupného je zahrnuta cena pomùcky - kotouèe pro výpoèet potøebných upínacích pásù
Vzhledem ke konání Valné hromady a dalšího semináøe následující den (Ètvrtek 21.10.), lze si na místì zajistit nocleh na èísle tel. 569 496 200
Digitální silnice nová éra ve výuce
Program Digitální křižovatka je určen pro výuku a nácvik řešení dopravních situací na křižovatkách. Obsahuje 20 druhů křižovatek, ve kterých lze rozmístit vozidla, chodce a dopravní značky. Po určení pořadí průjezdu vozidel je možné si nechat situaci přehrát. Program Digitální silniční síť dokáže sestavit libovolnou silniční síť, kterou lze uložit a využívat pro výuku. Vhodným použitím silnic, křižovatek, svislých a vodorovných dopravních značek, semaforů, železničních přejezdů, vozidel a mnoha dalších objektů můžete sestavit třeba i celé městské čtvrtě. Program Animovaný test je určen zejména k půjčování žákům, kteří si tak mohou jednoduchým způsobem doma křižovatky procvičovat a velmi rychle zvládnout. Obsahuje 164 dopravních situací, které si lze prohlížet v 2D pohledu shora nebo dokonce v 3D pohledu z libovolného úhlu.
Pouze do konce září bonus ke každé objednávce.
Objednat programy nebo stáhnout demoverzi můžete na:
www.autoskoly.cz/vyuka
