שבוע טוב Číslo 27/5767
27.duben ’07
Výklad k sidrám Acharej a Kedošim (Leviticus 16,1 – 20,27) Jak se vyrovnat se ztrátou cadika? Rabi Meir Simcha zt'l ( k paraši Acharej mot) cituje Jeruzalémský Talmud a ptá se proč Tora staví vedle sebe smrt Aharonových synů a Jom Kippurovou službu. Gemara na to odpovídá, že právě tak jako Jom Kippur shlazuje hříchy, tak jednostejně usmiřuje smrt cadika (spravedlivé osoby). Gemara pokračuje otázkou, proč Tora staví vedle smrti Mirjam para aduma? (Červenou jalovici k odstraňování duchovního znečištění). Jako para aduma, tak smrt cadika usmířují. Proč dále Tora staví vedle smrti Aharona rozbití kamenných desek obsahujících Desatero přikázání? Znamená to, že jako rozbití desek bylo bolestivé pro Hspodina, tak také smrt cadika je pro H-spodina bolestivá. Rabi Meir Simcha vysvětluje: Jaký je význam každého z těchto srovnání? V Toře i ostatně v celém Tanachu platí zásada, že mezi vedle sebe stojícími texty je nějaká vnitřní vazba či souvislost. Rabi Meir Simcha objasňuje, že Jom Kippur je den v kterém B-h je nejvíce citlivý ku pokání hříšníka. To je čas B-ží ochoty k odpouštění (Et racon); je to doba H-spodinova milosrdenství. Tedy, když Tora staví vedle smrti synů Aharona a pokyny pro Jom Kippurovou službu, tím jasně naznačuje, že právě tak Jom Kippur způsobuje intenzivní Et racon, tak i smrt cadika zapůsobí na Hspodina, že je obzvláště ochoten odpouštět. Jestli někdo nepostihne význam Jom Kippur a nevyužije příležitosti tohoto dne, pak Jom Kippur mu nezabezpečí potřebné usmíření. Pasáž o smrti Mirjam a o červené jalovici rabi Meir Simcha vysvětluje, že kropení popele z tohoto prazvláštního zvířete (společně s vodou) působila taharu (čistotu). Tešuva (pokání) zase způsobuje taharu. Smrt cadika vyburcovává svědomí ostatních a motivuje jej, že začnou dělat tešuvu. Jestliže cadik, který je sám o sobě mimořádnou osobností, položí svůj život, má to vždy nějakou odezvu.
Co se týče rozbití desek Zákona. Rabi Meir Simcha vysvětluje, že můžeme vypozorovat, že jsou dva typy cadiků. První z nich je spravedlivý člověk v absolutním slova smyslu, zatímco ti druzí jsou cadiky jen když je porovnáme s okolím ve kterém žijí. Tak například Lot nechtěl žít v blízkosti svého strýce Avrahama (v době těsně před zničením Sodomy) protože žít v blízkosti tak spravedlivého člověka by pro něj znamenalo, že by byl považován za rašu (svévolníka). Ale jakmile Lot odtud odešel, byl považován za cadika - ovšem v porovnání k obyvatelům Sodomy. Rabi Meir Simcha vysvětluje, že jestliže cadikové dané generace neplní své povinnosti, žaloba bude vznesena na celou generaci, protože ve srovnání s cadiky je zbytek populace považován za hříšníky. Aby se vyhnul vznášení různých žalob vůči židovskému národu, H-spodin bere k sobě mnohé cadiky. V důsledku toho mohou být židé klasifikováni jako spravedliví v porovnáním k národům světa. Sinajská zkušenost byla považována za sňatek židovského národa s Hspodinem. Toru pak můžeme považovat jako ketuvu (svatební smlouvu). Moše rozbil desky, protože židovská lidová veselice ku poctě zlatého telete byla srovnatelná se situací nevěsty, která se dopustila cizoložství přímo pod chupou (svatebním baldachýnem). Tak rozbitím desek (= svatební smlouvy) izraelský národ byl považován za toho, jenž nemá žádné závazky a tak Izraelité nebyli považováni za rašaim ( svévolníky). Proto Tora staví vedle rozbítí desek a Aharonovu smrt, aby poukázala na to, že právě tak jako Hspodin truchlil nad rozbitím desek tak se trápí nad skonem cadika. Proto je na každém Židovi, aby dokonale využil okamžik skonu cadika a snažil se porozumět významu této ztráty. To by v něm mělo vyburcovat touhu k tešuvě, protože jen tehdy může být příjemce Et racon.
1
Poznámky k aktuálním sidrám Tóra uvádí bohoslužebný řád Jom kipur zmínkou o smrti Nadava a Abihua, naznačuje tím souvislost. Na rozdíl od 10:1-2, kde se jako příčina jejich smrti uvádí cizí oheň a nevyžádané kadidlo, zde se říká, že Aharonovi synové zemřeli, protože předstoupili před Hospodina. Rb. Jose- I když nebyli oprávněni přinést kadidlo a oheň, to by jim samo o sobě smrt nepřineslo, zemřeli, protože se odvážili do velesvatyně, kam smí vstoupit jen kohen gadol o Jom kipur. Rb.Elazar ben Azarja- I jeden z obou hříchůneoprávněný vstup či nevyžádaný oheň a kadidloby stačil ke smrti. Jak souvisí smrt spravedlivých s Jom kipur? Jom kipur přináší smíření , a stejně tak i smrt spravedlivého. (Jerušalmi Joma 1:1). Podle Meše Chochma je Jom kipur „et racon“- čas přízně, tedy vhodný čas pro smíření. A když zemře spravedlivý člověk a jeho duše vystoupí do duchovního světa, duše spravedlivých v nebesích se radují z jejího příchodu a zavládne duch odpuštění a smíření i pro spravedlivé na zemi. Ale je tu jedna podmínka: Jom kipur je smířením jen pro ty, kdo uznávají svatost tohoto dne a jednají podle toho; ti, pro něž je to jen den bez jídla a bez práce, smíření nedojdou. Podobně ani ti, kdo si neváží spravedlivých za jejich života na zemi, nebudou mít prospěch z jejich příchodu do nebes. „Acharej mot - po smrti“ Raši, Sifra- Proč B-h spojuje smrt Aharonových synů se zákazem vstupu do velesvatyně? Rb.Elazar ben Azarja to přirovnává k lékaři, který radí nemocnému, aby nejedl nic studeného a nespal ve vlhku. Jeden lékař to nemocnému prostě sdělí, ale druhý mu řekne: Jestli budeš jíst studená jídla a spát ve vlhku, zemřeš jako ten a ten. Kterého lékaře nemocný spíš poslechne? „Vajamutu - a zemřeli“ Není to zbytečné opakování, když zmínka o jejich smrti je už v 1.verši? Podle Zoharu zemřeli Nadav a Abihu dvakrát- jednou smrtí fyzickou a podruhé tím, že neměli žádné děti. Řád Dne smíření Ani ne po šesti týdnech od obdržení Desatera klesl národ ze svých duchovních výšin a uctíval zlaté tele. Mošeho vytrvalé prosby o odpuštění pro svůj lid skončily 10. tišri, kdy sestoupil ze Sinaje s 2.deskami- ten den se stal provždy Jom kipur, dnem odpuštění. Za dob Chrámu tu byla zvláštní bohoslužba, která se nevykonávala jindy v roce a kterou konal kohen gadol. „Veal- javo bechol- et - ať nevstupuje kdykoli“ Sifra- Ani o Jom kipur, kdy kohen gadol musí vstoupit do velesvatyně, nesmí tam vstoupit kdykoli
během dne, ale pouze kvůli přesně stanovenému úkonu. Ramban- Proč je kadidlo nutné k tomu, aby mohl kohen gadol vejít do velesvatyně, aniž zemře? Lidé podceňovali obětování kadidla a tvrdili, že Nadav a Abihu zemřeli kvůli tomu. Nyní pochopili, že oběť kadidla není nebezpečná, ale naopak díky ní může Aharon bezpečně vejít do nejsvatější části svatyně a vykonat bohoslužbu. „El-hakodeš - do svatyně“ Tj. do interiéru svatyně či Chrámu. „Mibejt laparochet - za oponu“ Tj. závěs, oddělující svatyni od její nejsvatější části= velesvatyně; viz Ex 26:31. „El-pnej hakaporet - před víkem“ Víko schrány je popsáno v Ex 25:17. Zde to odkazuje na velesvatyni. „Ki beanan - až v oblaku“ Tj. nikdo nesmí vstoupit do nejsvatější části svatyně, až se B-ží sláva zjeví v oblaku, jenž zahalí schránu. Raši, Sifra- Podle Moudrých je to narážka na zvláštní oběť kadidla o Jom kipur, jak popisuje v. 12- 13- když kohen gadol vstoupil do velesvatyně, zapálil kadidlo, až se vytvořil oblak a nato se B-ží sláva zjevila nad víkem schrány. Výklad této pasáže byl předmětem obsáhlých disputací mezi Moudrými a saduceji. Oběti za Aharona a za národ „Bezot javo aharon - jen tak Aharon přijde“ Tj.jen když vykoná úplnou bohoslužbu, jak popsáno níže, smí kohen gadol vstoupit o Jom kipur do velesvatyně. „Befar - s mladým býkem“ Osobní oběť kohena gadol, zvíře k oběti kupuje z vlastních prostředků. „Ketonet-bad kodeš - svatou lněnou suknici“ Kohen gadol měl dvě soupravy obřadního oděvu: jedna se nazývala bigdej zahav- zlatá roucha a tvořilo ji 8 částí, z nichž 4 byly se zlatem. Druhá se nazývala bigdej lavan- bílá roucha a měla 4 části z bílého lnu, jak popisuje náš verš. Bílá roucha se nosila pouze o Jom kipur , a i tehdy jen o vyhrazených částech bohoslužby, tj. při obětování kadidla ve velesvatyni, býka za osobu kohena gadol a kozla za národ. Pro všechny pravidelné denní části bohoslužby oblékal kohen gadol obvyklá zlatá roucha. Ježto židovský národ zhřešil uctíváním telete ze zlata- a tento hřích zůstával jako „žalobce“ žádající potrestání národa- bylo by nesprávné, aby měl kohen gadol na sobě zlatá roucha, když žádá odpuštění za hříchy národa. Ze stejného důvodu nemohl mít na sobě zlatá roucha, ani když žádal odpuštění za své hříchyslovy Moudrých: ejn kategor naase sanegor- žalobce nemůže být obhájcem. (Roš Hašana 26a) „Bad - len“ Bělost lnu symbolizuje odpuštění, samotný materiál je symbolem nebeské služby andělů, kteří jsou popsáni
2
jako odění ve lnu (Ez 9:2). 4 části bílých rouch symbolizují 4 skupiny služebných andělů (Rb.Bachja). Od bílého oděvu kohena gadol pochází zvyk mít na sobě o Jom kipur bílý kitl. Podle Moudrých je bílý oděv také symbolem důvěry, že B-h přijme o Jom kipur naše pokání: když Izrael předstupuje před B-ží soud, oblékne se do bílého, jakoby šel na slavnost, v důvěře, že B-h mu odpustí. „Verachac…ulvešam - ponoří se…až je oblékne“ Raši, Sifra, Joma 32a- Pokaždé, když kohen gadol o Jom kipur mění svůj oděv- celkem 5x- musí se ponořit v mikvi. Dále před každou výměnou oděvu i po ní si umyje ruce a nohy z kijoru (nádrže) na nádvoří svatyně, celkem tedy 10x. „Vehikriv - přivede“ Ralbag- Kohen gadol musí přivést oběť k severozápadnímu rohu oltáře, kde později provede šchitu. „Ašer-lo - svou vlastní“ Raši, Sifra- Kohen gadol koupí svou oběť ze svých vlastních peněz. Oběť za národ se koupí ze společných prostředků. „Vechiper - a získá smíření“ Raši, Joma 36b- Kohen gadol získá smíření vyznáním hříchů svých a své rodiny. Text vyznání je v Mišna Joma 3:8: „Prosím Tě o odpuštění, Hospodine, že jsem jednal zle, byl vzpurný a hřešil před Tebou, já i můj dům. Prosím Tě o odpuštění, Hospodine, promiň prosím zlé skutky, neposlušnost a hříchy, neboť jsem jednal zle, byl vzpurný a hřešil před Tebou, já i můj dům, jak je psáno v Tóře Tvého služebníka Mošeho: protože v tento den očistí nás od všech našich hříchů…“ Vyznání hříchů Zásadního smíření obětmi se dosáhne obětováním krve, ne vyznáním, ale vyznání je podstatnou částí pokání a tím i smíření. Jedním z největších B-žích darů je to, že dovolí člověku zbavit se hříchů minulosti, aby mohl začít lepší život, nezatížený rozleptávajícím účinkem minulých hříchů- nelze nově začít, dokud hříšník nekoná pokání tím, že se postaví čelem k svému špatnému jednání, uvědomí si je a upřímně si umíní je změnit. To je symbolizováno vyznáním hříchů. O síle vyznání svědčí to, že slovní vyznání kohena gadol přineslo smíření celému národu; nebylo to pouhé odříkání formule, ale upřímný projev citlivého svědomí. Lidé si jen neochotně uvědomují, že je výčitky svědomí zraňují víc, než mohou snést. Když zemřel rabi Jehuda haNasi, jeho žáci prohlásili: Kdo řekne, že je mrtev, měl by být probodnut mečem (Ketubot 104a)- nemohli popřít, že zemřel, ale byli tak zarmouceni, že nedokázali snést, jak to někdo říká. Tak i člověk se jen těžce odhodlává vyznat své hříchy. Když to kohen gadol udělal s nejhlubší lítostí, bylo to na roveň oběti a mělo moc získat smíření. Losování
Dalším krokem bylo vybrat dva kozly:jeden měl být obětí za hříchy národa, druhý měl nést všechny hříchy; ten byl pak v poušti svržen ze skály. „Šnej haseirim - oba kozly“ Tj. oba jsou podobní vzhledem, výškou i cenou. (Ševuot 13b) „Lifnej hašem - před Hospodinem“ Sifra- Kozli stáli na východní straně nádvoří, otočení směrem k západu, ke svatyni. „Vnatan…goralot - dá losy“ Raši- Aharon dal oba losy do krabice, jeden s označením „lahašem“- pro Hospodina, druhý „laazazel“- pro Azazela. Jeden kozel stál napravo od Aharona, druhý nalevo. Aharon vytáhl jeden los pravou rukou a dal jej na hlavu kozla napravo, pak vzal druhý los levou rukou a dal na hlavu druhého kozla. Ježto kozli byli hodně podobní, uvázal kohen gadol červený proužek kolem krku kozla pro Azazela a druhý kolem krku kozla k oběti za hřích. Když byl kozel pro Azazela shozen ze skály, červená barva proužku zázrakem zbělela, znamení, že hříchy Izraele byly odpuštěny. (Joma 39a) Raši- Jméno „Azazel“ má v sobě „az-silný“ a „elmocný“: je to vysoký strmý útes. Když Aharon dal los na hlavu kozla, musel pronést „lahašem chatat- oběť za hřích Hospodinu“ a tím jej formálně posvětil pro oběť za hříchy národa. „Jaamad-chaj - bude postaven živý“ Or HaChajim- O kozlovi se mluví zde i ve v.21 jako o živém, ale poté, co nad ním Aharon řekne vyznání, už není nazván živým, i když ještě chvíli potrvá, než zemře. Vyznáním se přenesly všechny hříchy všech lidí na kozla, který je vynesl do pouště k Azazelovi- když na kozlu ležela taková nečistota, byl již duchovně mrtvý, proto se označuje jako živý jen před Aharonovým vyznáním. „Lechaper alav - aby získal smíření“ Tj. kdo říká vyznání hříchů národa, jak popsáno ve v.21 Pak je kozel odveden do pouště, jak uvádí v.21-22. Raši, Sifra- Kohen gadol znovu říká vyznání hříchů podle výše uvedeného textu, tentokrát za sebe a za kohanim, kteří všichni jsou „jeho dům“. Oběť kadidla Tato oběť o Jom kipur byla v několika směrech zvláštní, mj. ji vykonával výhradně kohen gadol jednou v roce a byla vykonána ve velesvatyni, kam ani kohen gadol nemohl jindy vstoupit. Vonná směs kadidla byla stejná jako pro každodenní ranní a odpolední oběť, ale den před Jom kipur byla znovu nadrcena tak, aby byla „nejjemnější z jemných- daka min hadaka“. Kohen gadol nabral plnou lopatku uhlíků z vnějšího oltáře a pak vzal plnou dlaň této zvlášť jemné vonné směsi a dal na naběračku. S větší lopatkou v pravé a naběračkou v levé ruce vstoupil do velesvatyně, kde vysypal kadidlovou směs na oheň a vyčkal, dokud nevytvořila oblak a nezahalila schránu. Podrobný popis tohoto úkonu je v Mišna Joma 4:5. „Vlakach -vezme“ Sforno- Když se kohen gadol očistil vyznáním a šchitou své osobní oběti od hříchu, stal se hoden
3
hodným předstoupit před B-ha, tj. směl obětovat kadidlo ve velesvatyni. Poté vykonal zvláštní obětování krve ze svého býka a z kozla národa. I toto vykonal ve velesvatyni. „Vehiza vecbao - a stříkne ukazováčkem“ Kohen gadol namočil pravý ukazováček do krve a 8x stříkl směrem ke schráně, pohybem jako při šlehnutí bičem. Směřoval 1x nahoru a 7x dolů, ale nebylo nutné, aby krev skutečně dopadla na schránu. „Vechiper al-hakodeš - tak získal smíření za svatyni“ Raši- Hřích, za nějž smiřovala oběť býka a kozla, bylo znesvěcení svatyně a svatých předmětů, tj. když někdo vstoupil do svatyně (Chrámu) či jedl z obětí ve stavu nečistoty. „Umipišejhem lechol-chatotam za… neposlušnost mezi všemi hříchy“ Oběti smiřovaly za hříchy znečištění, způsobené záměrně i za chataim- hříchy spáchané neúmyslně. Vechen jaase - a tak udělá“ Raši- Kohen gadol musel stříknout krev obou obětí- býka i kozla- také v přední části svatyně tak jako ve velesvatyni. Při tomto druhém stříkání směřovala krev k oponě oddělující svatyni od velesvatyně; nebylo nutné, aby krev skutečně dopadla na oponu. (Joma 57a) „Hašochen itam betoch tumotam - dlí s nimi uprostřed jejich nečistoty“ B-ží přítomnost zůstává se svým národem i přes jeho duchovní nečistotu. Kdyby Šechína opustila svatyni, nebylo by smíření možné. „Vechol-adam - nikdo z lidí“ Talmud Jerušalmi Joma 1:5- Když velekněz vykonával tuto část bohoslužby uvnitř svatyně, nesměl do ní nikdo vstoupit, ani andělé. Rb.Bachja, Recanati- Bylo nezbytné, aby kohen gadol předstoupil před B-ha v naprostém soukromí. B-ží požehnání je nejúčinnější, je-li získáno v tichém osamění. „Vechiper - získá smíření“ Narážka na obětování kadidla, které smiřuje za hřích lašon hara- zlý jazyk, tj. pomluvy a šíření řečí. Jak říkají Moudří: Ať je oběť kadidla, která se vykonává tiše, smířením za lašon hara, jež se mluví potichu, za zády pomlouvaného. (Joma 44a) Chafec Chajim- To je důkaz, jak těžký hřích je lašon hara. Kohen gadol vstoupil do velesvatyně 1x za rok a první oběť na tom obávaném místě a v obávaný den měla přinést smíření za hřích pomluv a šíření řečí- to jsou hříchy, z nichž žalující anděl obviňuje Izrael a za něž musí Izrael získat odpuštění dřív, než mu mohou být odpuštěny další hříchy! „Vejaca - vyjde“ Raši- Kohen gadol vyjde poté, co vykonal dvojí stříkání krve. Pak smíchá obojí krev dohromady a vykoná další oběť krve na čtyřech rozích zlatého oltáře. „Vehiza alav - stříkne na něj“
Raši, Sifra- Kohen gadol odstraní kadidlo a popel z oltáře, až se ukáže část jeho zlatého povrchu (Joma 59a) a potom na něj 7x stříkne krev. „Vetiharo vekidšo - tím jej očistí a posvětí“ Raši, Sifra-Očistí oltář od minulých znesvěcení a posvětí do budoucna, aby B-h přijal oběti, které na něm budou přineseny. Kozel pro Azazela Tento příkaz Moudří charakterizují jako „chokvýnos, edikt, tj. zákon, který je nad lidské chápání. Vskutku se zdá nepochopitelné, že kozel odnese všechny hříchy národa. Pozdější komentátoři se pokusili nabídnout rozumové vysvětlení: Ramban- Obřad vyburcuje Židy k pokání, je to obrazné vyjádření toho, že každý se může oprostit od svých minulých hříchů. Rb.Hirsch- K obřadu se vyberou dva stejní kozli jako výraz toho, že každý musí volit mezi dobrem a zlem, nikdo nemůže zůstat neutrální- kdo si nezvolí příklon k dobrému, nevyhnutně se vrhá do pustoty duchovního zmaru. Rambam, citováno rb.Munkem- Podobá se to případu služebníka, který připravuje hostinu pro krále; král nařídí odložit porci pro věrného přívržence, pochopitelně to není hold jemu, ale králi, který vydal příkaz. Tak i zde kohen gadol předkládá oba kozly Bhu, Jenž prostřednictvím losu označí jednoho z nich za dar Azazelovi, symbolizujícímu síly zla. Tato pozornost sílám zla nás učí, že nestačí mít jistotu B-žího odpuštění a lásky , musíme také rozpoznat a zahnat nepřátelské síly, jež nás obklopují a svádějí. Lze uvést mnoho příkladů- Jakov měl naprostou důvěru v B-ha, ale poslal štědré dary Esavovi, aby zmírnil jeho nenávist; Ester měla důvěru v Boha, ale pozvala Hamana k hostině, jako součást plánu na zmaření jeho úkladů. Je to tedy připomínka, že B-h chce, abychom byli ostražití vůči nepřátelům, věděli o jejich existenci a zneškodnili je. Pirkej d´Rb.Eliezer- Způsobí to, že „žalobce“ ( před B-žím soudem o Jom kipur) ustoupí od obvinění Izraele a bude svědčit v jeho prospěch. „Vesamach aharon - Aharon vloží“ Osoba, která přináší oběť, musí se o ni opřít oběma rukama a vyznat hřích, za nějž oběť přináší. U společných obětí se nevyžaduje „vložení rukou“, s výjimkou této a oběti za hřích, jež se přináší za chybné rozhodnutí sanhedrinu. „Lechot chatotam - mezi všemi jejich hříchy“ Verš nedělá rozlišení, Moudří z toho odvozují, že kozel smiřuje za všechny hříchy, těžké i lehké. „Iš iti - určený muž“ Raši- Muž, který odvedl kozla do pouště, byl určen den před Jom kipur . Odnesení lopatky a naběračky „Uva aharon - Aharon vstoupí“ Ramban- I když verš zdánlivě říká, že Aharon vešel do svatyně, aby si převlékl oděv, je nemyslitelné, že by tam byl neoblečený či tam šaty nechal. Moudří vysvětlují, že verš mluví o dvou různých úkonech
4
1/ kohen gadol vejde ve svém bílém oděvu do svatyně za účelem, který verš neupřesňuje 2/ když účel splní a odejde z velesvatyně, svlékne bílý oděv a odloží jej. Proč vešel do svatyně? Když odešel z velesvatyně po obětování kadidla, nechal tam lopatku i naběračku, protože kadidlo se spalovalo. První část našeho verše tedy říká, že se tam vrátil, aby lopatku a naběračku odnesl. Potom svlékl bílý oděv. Raši, Ramban- Toto vybočení z časového sledu úkonů je proto, že Tóra vypočítává ty části bohoslužby, které kohen gadol vykonává v bílém oděvu (v.4 - 23) a pak od v. 25 pokračuje tím, co vykonává ve svém obvyklém zlatém oděvu. „Vehinicham šam - a nechá je tam“ Raši, Sifra- Když kohen gadol naposled svlékne bílá roucha, jsou odložena a už je nikdo znovu nepoužije, ani kohen gadol o dalším JK. Závěr bohoslužby „Vechiper baado uvead haam - a získá smíření pro sebe i lid“ Sforno- Ola-oběť pozdvihování smiřuje za nepatřičné myšlenky a pozvedne kohena gadol i národ. Přídavné oběti V této kapitole nejsou zmíněny všechny oběti dne. Vedle dvou tamid- ustavičných obětí, jež se přinášely každý den v roce, včetně Jom kipur, jsou ještě oběti, přinášené o Jom kipur jako součást musafu – přídavné oběti (viz Nu 29:8,11) „Jechabes begadav - ponoří svůj oděv“ Sifra- I když kozel sám o sobě není tamenečistý, ježto žádné živé zvíře nemůže být tame, Tóra určuje, že muž, který odvede kozla Azazelovi, se stane nečistým, jakmile vyjde z hradeb Jeruzaléma- anebo ( v poušti) z obvodových hranic tábora. Po dokončení popisu obřadů Dne smíření říká Tóra, že příkaz zachovávat Jom kipur platí pro všechny roky v budoucnu a přidává příkaz postit se a zdržet se práce. „t´anu et-nafšotejchem - budete se soužit“ Ibn Ezra- Podle Moudrých „soužit“= zdržet se jídla a pití (Joma 74b). Všude , kde Tóra spojuje „nefeš“ a „soužit se“, znamená to postit se. Rambam nemluví o půstu či soužení, píše: „Další příkaz (micva ase) o Jom kipur je odpočinout si od jídla a pití; je zakázáno koupat se, mazat tělo olejem, mít obuté boty a mít intimní styk. Je přikázáno zdržet se toho všeho, jako je přikázáno odpočinout si od jídla.“ Jeho promyšlená formulace má význam: říká nám, že člověk o Jom kipur „odpočívá“ od uvedených činností, tj. smyslem půstu není, aby se člověk soužil, ale aby překročil omezení lidského těla, jež mu brání řádně fungovat bez potravy. O Jom kipur je Žid jako andělé, kteří slouží B-hu, aniž potřebují potravu. V machzoru pro Jom kipur se říká, že tšuva je jedním z prostředků k odvrácení zlých výnosů; slovo com-
půst je nadepsáno nad slovem tšuva, to jasně napovídánejvětší hodnotu má půst, když je spojen s pokáním, a smyslem půstu není působit tělesné trápení, ale pozvednutí. „Ki-vajom haze jechaper - v tento den…“ Sforno- Soužení a zdržení se práce přinese smíření, spolu s bohoslužbou kohena gadol. Pouze pokáním každého jednotlivce a sebeočištěním se lze zbavit všech hříchů, každodenní oběti mohou pouze zlepšit okolnosti a naklonit B-ha k přijetí pokání lidí. „Lifnej hašem titharu - před Hospodinem budou očištěni“ Sforno- Úplné očištění a odpuštění je možné jen před Hašem, protože jen On ví, co je v srdci člověka a posoudí upřímnost jeho vyznání a pokání. Jom kipur je dnem naprostého odpočinku, aby se každý mohl soustředit jen na tento úkol. Kli Jakar- Jom kipur dá smíření jen těm, kdo konají pokání a očistí se předtím, než přijdou k B-hu prosit o odpuštění. Pak je B-h očistí. Rb.Elazar b.Azarja vyvozuje z tohoto verše, že pokání a bohoslužba Jom kipur smiřují pouze za hříchy „před Hašem“= hříchy proti B-hu, které nepoškodí druhé lidi. Kdo hřešil proti svým bližním, tomu B-h odpustí, až když si usmíří osoby, kterým ublížil. „Jechaper…titharu - získá smíření… budete čistí“ Jsou dva aspekty odstranění hříchů: smíření a očištění. Když člověk poruší B-ží vůli, má to dva následky- 1/ hříšník si vyslouží trest za neposlechnutí B-ha, 2/ oslabí se jeho schopnost odolat hříchu, protože hřešení se stane návykem a když člověk jednou spáchá špatnost, je pravděpodobné, že zhřeší opět. Smíření odstraní hrozbu trestu, ale účin hříchu zůstává v té míře, nakolik se notorický hříšník stal horším člověkem. Z tohoto nánosu zla musí být očištěn. „Šabat šabaton - šabat úplného odpočinku“ Na rozdíl od svátků, kdy je dovolena příprava jídla a práce s tím spojená, o Jom kipur se zakazuje veškerá práce. Ostatní svátky nazývá Tóra šabaton- den odpočinku (23:24), Jom kipur nazývá šabat šabatonšabat úplného odpočinku. „Ašer jimšach oto - který je pomazán“ Raši, Sifra- Říkají se tu 3 věci o kohenu gadol: 1/ i když je v celé kapitole zmiňován Aharon, jeho pomazaní nástupci jsou stejně způsobilí vykonávat bohoslužbu Jom kipur, 2/ pokud olej pomazání, připravený Mošem, není dostupný, nastupuje kohen gadol do svého úřadu tak, že na sebe vezme 8 částí oděvu kohena gadol. Tak se to dělalo na sklonku éry 1.Chrámu, poté, co král Jošijáš olej ukryl, a v době 2. Chrámu, kdy kohanim gdolim nebyli pomazáni. 3/ syn kohena gadol je na 1. místě mezi nástupci, pokud je způsobilý. Oběti mimo svatyni Obecné pravidlo je, že zvíře k oběti musí být zaříznuto a oběť vykonána v nádvoří svatyně, kdežto šchita neposvěcených zvířat se může provést kdekoli vyjma nádvoří svatyně. Oběti se nesmí přinášet kdekoli, i když jsou určeny B-hu
5
Raši, Sifra- Mluví se tu o zvířatech, která byla posvěcena jako oběti, což zakládá povinnost vykonat oběť v nádvoří svatyně. Baal HaTurim, Kli Jakov- Zdálo by se logické, že posílá-li se o Jom kipur kozel Azazelovi, je také dovoleno přinášet oběti mimo svatyni, či dokonce jiným silám. Proto zde Tóra zdůrazňuje, že takové oběti jsou zakázány. „Ze hadavar - toto přikázal…“ Sifra- Moše sděluje příkazy Izraeli vlastními slovy Hospodina, to platí pro celou Tóru. „Bamachane - v táboře“ Zabít posvěcené zvíře mimo nádvoří svatyně je zakázáno, ať blízko svatyně (v táboře), nebo daleko od ní (mimo tábor). „Dam jechašev - prolil krev“ Až do doby Noacha měl člověk zakázáno zabíjet zvířata pro vlastní potřebu. Po potopě bylo B-ží smlouvou s Noachem člověku dovoleno zabíjet zvířata na jídlo (Gn 9:3). Avšak v případě, kdy má člověk zakázáno zvíře zabít- např. šchita posvěceného zvířete mimo nádvoří svatyně- vrací se vše do stavu před Noachem a zabití zvířete je označeno za prolití krve (Ramban), i když samozřejmě trest smrti za prolití krve se vztahuje pouze na lidský život. Kli Jakar- Když člověk zabíjí zvířata bez opodstatněného účelu, dovoluje, aby ho ovládly tytéž násilnické sklony, jaké vedou lidi k vražděproto se i zabití zvířete považuje za prolití krve. „. - a muž bude odříznut“ Tj. trest karet, nebeský trest duchovního odříznutí. Jak uvedeno v poznámce k 7: 20, existují různé výklady tohoto trestu. Ramban- Forma trestu karet se liší podle toho, jak ji Tóra vyjadřuje. V našem verši hříšník předčasně zemře, ale neztratí svůj podíl na světě, který přijde; to naznačuje výraz iš-muž, který Tóra používá místo nefeš-duše, postižen tedy bude jen fyzický člověk. „Ašer hem zovchim - které obětovali“ Raši- Tj. až do nynějška. Přísný trest za tento hřích byl nutný, aby odradil lidi od vžitého zvyku obětovat zvířata tam, kde bylo příhodné vztyčit oltář, jak se to dělalo v dobách Noacha a praotců. „Al-pnej hasade vehevium lahašem - na poli, přivedou…“ Rb.Hirsch- Verš obsahuje jeden zákaz a jeden příkaz: odejdou z pole, to je narážka na nedostatečnou zdrženlivost a přehnanou volnost. A když to udělají, budou své oběti přinášet pouze Bhu. „Velo- jizbechu od - nebudou obětovat“ Ibn Ezra- Tj. už nebudou praktikovat to, co se naučili v Egyptě- obětovat démonům polí.. „Zonim - zbloudí“ Ibn Ezra- Kdo uctívá démony v domnění, že jsou to nezávislé síly, jež musí být usmířeny, aby pak přinášely prospěch svým uctívačům, ten zbloudí od B-ha.
Zákaz jezení krve Raši, Sifra- Tj. nejen posvěcené krve obětí, ale i krve neposvěcených zvířat, i ptáků a košer druhů nevhodných k obětování- každá krev je zakázaná. „Ki-nefeš habasar badam hi - protože život těla je v krvi“ Raši, Sifra- Život odvisí od krve, proto B-h určil, že krev se dává na oltář ke smíření- jakoby řekl „ať jeden život je smířením za druhý“. Proto je nepatřičné krev jíst. Sforno- Krev je životodárnou silou zvířat, proto se obětuje- nikoli proto, že B-h je lačný krve. Vyjadřuje odhodlání člověka věnovat svůj život službě B-hu. Zakrýt krev Tóra přikazuje, že Žid musí aspoň zčásti zakrýt krev, když zabije košer druh ptactva nebo divokého zvířete. Tento příkaz se nevztahuje na dobytek, ovce a kozy. Podle Chinuch nepatří se jíst maso zvířete, dokud je krev vidět, neboť v krvi je život. Z tohoto příkazu jsou vyjmuty druhy, které se užívají k obětem, protože posvěcená krev se nikdy nepřikrývá. „Damo vnafšo hu - život je v jeho krvi“ Raši - ježto na krvi závisí život, lze říci, že krev je symbolem života. Ramban- Slovem „nefeš“ se někdy označuje tělo, tedy život tvora je krev jeho těla. „Nevela utrefa - mršina či rozsápané“ Tj. smrt nastala jinak než platnou šchitou. „Vnasa avono - ponese svou nepravost“ Raši, Sifra- „Nepravost“ = jíst maso oběti či vstoupit do Chrámu ve stavu nečistoty. Výraz „vnasa- ponese“ vždy odkazuje k trestu karet. Nedovolené pohlavní vztahy Tóra uvádí zákazy v souladu se zásadou „ejn onšin ela im ken mazhirin- nepotrestat, dokud se nedá výstraha“. Výstraha= zákazy je dána v této kapitole, tresty jsou uvedeny v kpt. 20. „Ani hašem“ Moše tím říká, že mu bylo přikázáno mluvit B-žím jménem. Mošeho tvář byla obvykle zahalena, protože lid nemohl snést svatost vyzařující mu z tváře, avšak když sděloval B-ží slovo, sundal zahalení, aby bylo naprosto zřejmé, že to, co národ slyší, jsou B-ží příkazy. Rb.Hirsch- Úvodní slova se podobají úvodu k Desateru, to je důkaz, jak důležité místo má morálka v B-žím plánu pro židovský národ. Jako národ nemůže existovat bez uznání, že Hospodin je náš B-h, tak musí přijmout také příkazy sexuální čistoty. „Micrajim…knaan“ V jedné z těchto zemí Izrael pobýval 210 let, do druhé směřoval. Obě byly mravně nanejvýš zkažené. Zmínkou těchto zemí B-h varuje Židy, aby dávali pozor na pokušení svých minulých i budoucích domovů, protože lidé musí být zvlášť ostražití ke svodům prostředí, v němž žijí; svádí to omlouvat hřích tím, že „to dělá každý“. Tóra učí Židy, aby se nedomnívali, že dokud nezačnou páchat nemravnosti, ztělesněné Egyptem a
6
Kenaanem, menší hříchy je nezkazí. Tóra říká, že hřešení je gradující proces: „malé“ přestupky nutně vedou k větším, až hříšník klesne na úroveň kenaanských a egyptských mravů. Žid se proto musí úzkostlivě vyhýbat prvnímu krůčku ke zkaženosti. „Uvchukotejhem - jejich zvyklosti“ Tj. Izraeli se přikazuje vyhýbat se zakořeněným zvykům těchto národů, např. navštěvovat cirky a stadiony a sledovat tam gladiátorské zápasy. Podle rb. Meira je to narážka na pověry Emorejců- jako je v současnosti např. „černá kočka přes cestu nebo projít pod žebříkem= neštěstí“ Zákaz řídit se zvyklostmi jiných národů obsahuje výraz „chukotejhem“- dosl. „jejich edikty, výnosy“, tedy stejný výraz, jakým Tóra označuje příkazy, jež jsou mimo lidské chápání. Je to logické, neboť lidé se domnívají, že kultura národa je založena na souboru racionálních norem, které každý „civilizovaný“ jedinec musí přijmout. Avšak ve skutečnosti je kultura množství zvyklostí, z nichž většina je zcela nelogických. Různé společnosti mají velmi odlišné kultury, jež se navzájem často považují za komické, barbarské, primitivní Rozdíl mezi „výnosy“ židovskými a výnosy jiných národů je ten, že Židům je dal B-h, u ostatních byly ustaveny lidmi a legitimovány tradicí. Tóra nás tedy nabádá, abychom se vyhýbali pasti návyků a napodobování zvyklostí jiných společností. Rb.Hirsch říká: „Smíte napodobit národy, v jejichž středu žijete, ve všem, co má racionální základ a nevychází z jejich náboženství ani z nemorálnosti. Nesmíte napodobit nic, co je iracionální, co vychází z jejich náboženství nebo co je zakázané či nemorální. Nesmíte se tedy připojit k oslavě jejich svatých dní ani zachovávat zvyky, založené na jejich náboženském názoru. Nesmíte však ani dělat nic, co by jejich svátky narušovalo či kazilo jejich sváteční náladu a nebudete předvádět svou neúčast na jejich svátcích způsobem, který vyvolá podrážděnost.“ „Mišpataj…chukotaj“ Raši, SifraMišpataj= zákony, které by dal rozum, i kdyby nebyly přikázány Tórou, např. zákaz krádeže a loupeže, prolévání krve, nemorálnosti, modlářství, rouhání. Chukotaj= zákony lidskou inteligencí nepochopitelné, např. zákaz jíst nedovolené maso, nosit oděv ze směsi vlny a lnu, příkaz očištění od duchovní nečistoty; poněvadž jsou mimo lidský rozum, verš končí prohlášením „Já jsem Hospodin, váš B-h“, tj. toto jsou B-ží nařízení a není na vás, abyste rozhodovali, zda s nimi souhlasit či ne. Komentátoři připomínají, že „chok“ je příbuzné s „chakak- vyrýt do kamene či kovu“, tedy stálost, odolávající změně podmínek i názorů= nařízení Tóry jsou provždy platná, ať je chápeme nebo ne.
Rb. Josef Soloveitchik- Žid přijme chok, i když jej nechápe, protože celem Elokim- obraz B-ha v jeho nitru uzná podvědomě, že jsou pravdy, jež jsou nad lidské chápání. Mnoho životně důležitých rozhodnutí v lidském životě- např. ideál či osoba, jež člověk miluje, pro něž se obětuje- se udělá „vnitřním zábleskem“ a odráží pravé já člověka. Stejně by se měly přijímat i „racionální“ zákony Tóry, neboť lidský intelekt není spolehlivým vodítkem ani pro ně: např. žádný zákon není tak všeobecně přijímaný jako zákaz vraždit, a přece rozum člověku dovolí, aby po kouscích ubíral ze svatosti života zdůvodněním, že fetus ještě není opravdový živý tvor, nebo že pro těžce nemocné nemá život cenu, anebo že lidský život není o nic víc hoden zachování než život zvířete. Tóra zdůrazňuje, že člověk musí přijmout B-ží původ a nezměnitelnost toraických zákonů se stejnou důvěrou, jako přijímá její chukim. „Taasu…tišmeru - jednat…dbát“ Jednat= vykonávat micvot, jak bylo přikázáno. Také ve významu plnit micvot ase- udělej, tj. micvot vyžadující aktivní splnění. Dbát= povinnost vyhýbat se , jak jen možno, jejich porušení. Také ve významu zdržet se prohřešku proti micvot lo taase- nedělej. „Vachaj bahem - jimi bude žít“ Ramban- Zejména se týká společenských vztahů, např. nařízení o spravování majetku a dluzích, zákaz vraždy, krádeže a loupeže atd. Stabilní a pokojná je jen ta společnost, která je dodržuje. Z obratu „jimi bude žít“ odvozují Moudří, že příkazy byly dány kvůli životu- známý je příklad nemocného, který musí být o šabatu rychle odvezen do nemocnicea tedy nutnost zachovat život má přednost před zachováním příkazu. Výjimkou jsou jen tři vážné hříchy: modlářství (a takové porušení příkazu, jež způsobí znesvěcení B-žího jména), vražda, incest. Chidušej HaRim vykládá homileticky- člověk nemá plnit micvot apaticky, ale nacházet v nich zdroj potěšení, naděje a života- „bude žít skrze příkazy“. Nedovolené vztahy Nařízení týkající se sexuálních vztahů jsou klíčem k židovské svatosti. Jak říkají Moudří, kdo dbá na cudnost, nachází svatost. (Vajikra Raba 24:6). To je vyjádřeno v první části židovského sňatku, kdy se ženich zasnubuje s nevěstou a říká „harej at nekudešet li- jsi mi posvěcena“. Mluví se o posvěcení, neboť židovské manželství je od počátku založeno na svatosti. Nedovolené vztahy se tu nazývají giluj erva- odkrytí nahoty či hanby. Sforno- Zdálo by se logické povolit svazek blízkých příbuzných, vždyť se k sobě hodí, jejich podobné osobnosti a sdílené hodnoty mohou zplodit dobré potomstvo, viz Amram a jeho teta Jochebed, z nichž vzešli Moše, Aharon a Mirjam. Tak by to ale mohlo být jen tehdy, kdyby oba partneři byli oddáni vznešeným cílům. Lidská přirozenost však je taková, že většina lidí hledá rozkoš, ne výzvu a využili by dovolení k promiskuitnímu požitkářství. Proto je svazek blízkých příbuzných zakázán. Tóra považuje za blízké příbuzné i
7
manžele a manželky těchto příbuzných, tedy i po smrti otce, bratra, strýce zůstanou jejich manželky zakázané svým někdejším nevlastním synům, synovcům a švagrům. Rb.Hirsch- Páření zvířat je čistě fyzický akt, pudový, neovládaný. Klesne-li člověk na tuto úroveň, srazí svůj svazek ze svatosti do slizu hanby a nahoty. Pro zde uvedené příbuzenské vztahy neexistuje možnost manželství- i když dvojice podstoupí úplný svatební obřad, nebude závazný a nevyplývá z něho žádná manželská povinnost. Nejsou manželé a žijí v hříchu. „Šer besaro - jeho blízké příbuzné“ Od v.7 následuje výčet incestuálních příbuzných. „Lo tikrevu - nepřiblíží se“ Raši, Sforno- Z užití plurálu se učíme, že to platí pro ženy i pro muže. „Ervat avicha - nahotu svého otce“ Raši, Sanhedrin 54a- Člověk odkrývá otcovu nahotu pohlavním stykem s ženou svého otce, i když tato žena není matkou provinilce, tj. nebudeš žít s žádnou ženou, která kdy byla provdána za tvého otce. „Erva“- nahota i hanba. Základní význam je nahota, ve smyslu, že nemorálnost odhaluje to, co má být zakryté; proto se podle kontextu překládá i jako hanba. „Ešet avicha - žena tvého otce“ Raši, Sanhedrin 54a- Proč se to opakuje? Z opakování předchozího zákazu se učíme další zákaz: I když tvůj otec zemře a jeho žena už není jeho manželka, je pro tebe zakázaná. „vat avicha - dcera tvého otce“ Raši- Dcera narozená mimo manželství „moledet bajit - narozená v domě“ Raši, Jevamot 23a- Eufemistické označení nemanželské dcery, zplozené otcem s ženou, s níž je podle Tóry dovoleno se oženit, tj. kdyby se rozhodli posvětit svůj vztah manželstvím, matka dcery by směla zůstat v domě. Naopak dál verš mluví o „zplozené mimo (dům)“= s ženou, s níž by otec dítěte měl zakázáno se oženit, např. mamzeret. „bat-bincha - dcera tvého syna“ Raši, Sanhedrin 76a- Tj. rodič této zakázané vnučky – „tvůj syn či dcera“- byl zplozen mimo manželství. Verš nemluví o vnučce narozené z manželského syna či dcery, protože tento zákaz je uveden ve v. 17, kde se jasně říká, že muž nesmí žít s ženou a její dcerou ani s žádným z jejích vnoučat. „bat-ešecha avicha - dcera ženy tvého otce“ Raši, Jevamot 23a- Verš 9 zakazuje i nevlastní sestru narozenou mimo manželství, proč tento verš mluví pouze o ženě tvého otce? Moudří vysvětlují, že matka této sestry nemusí být skutečně provdána za tvého otce, ale musí být halachicky přijatelná být jeho ženou, tj. jestliže je tato matka nežidovka nebo nežidovská otrokyně- ani jedna nemůže uzavřít manželství s Židem- její dcera se nepovažuje za
sestru jejích manželských dětí a nebude zakázána tímto zákazem. „moledet avicha - narozená tvému otci“ Rambam, Hilchot Isurej Bia 2:3- Máš dovoleno se oženit se svou nevlastní sestrou, jestliže není tvou sestrou od otce ani od matky. „achot-avicha - sestra tvého otce“ Rambam, Hilchot Isurej Bia 2:5- Nevlastní sestra má stejný status jako vlastní sestra, jako i sestra narozená mimo manželství. Totéž platí pro bratra z v.16. „dodatcha hi - je tvá teta“ I po smrti tvého strýce je považována za tvou tetu a zůstává pro tebe zakázaná. „ešet bincha hi - je žena tvého syna“ Raši, Sifra- Tóra naznačuje, že muž je zakázaný jen pro ženu, která je za jeho syna provdaná, pokud spolu žijí mimo manželství, není žena pro otce zakázaná. „veiša el-achota - sestra tvé ženy“ Raši- Zákaz platí tak dlouho, dokud žije provdaná sestra, a to i když byla rozvedena. Po její smrti se bývalý manžel smí s žijící sestrou oženit. „licror - soužit je“ Ramban- Naznačuje se tím důvod zákazu: sestry mají spolu žít v lásce a souladu, a ne jako soupeřky. Proto také zákaz přestane platit po smrti první sestry. „benidat tumata - v době její nečistoty“ Zákaz platí pro menses i pro zava. Molech Modla, jejíž uctívání bylo v Kenaanu rozšířené. Je to jediný hřích v této kapitole, který nemá sexuální povahu, ale patří sem jako nemorálnost, která znečistila zemi a přímo vedla k vypuzení Kenaanitů. Molech je tu uveden jako příklad modlářství, pro něž se obyvatelé Kenaanu stali B-hu tak odporní. (Ramban) Snad sem byl Molech zařazen i proto, že k jeho uctívání se využívalo dětí- příklad lidské ochoty ohrozit kvůli vlastnímu uspokojení i budoucí pokolení. Rb.Bachja- Modláři a nemorální lidé jsou si podobní tím, že zrazují toho, kdo má právo na jejich věrnost. Když B-h zakázal modlářství, mluvil o sobě jako o žárlivě milujícím (Ex 20:5). Žárlivost vypovídá o potupě, kterou člověk cítí, když mu někdo vezme to, co je poprávu jeho. Sforno- Molech je odpornější než jiné formy modlářství. Žid, který slouží Molechovi, přinese B- hu do Chrámu zvířecí oběti, ale Molechovi obětuje vlastní děti. „Lo-titen lehaavir - nepřivedeš…projít“ Raši- V uctívání Molecha jsou skryty dva hříchy: rodiče dají své dítě kněžím a ti zapálí dva ohně a provedou dítě mezi nimi. Rambam Hilchot Avoda Zara 6:3- Rodiče darují své dítě kněžím, kteří jim je pak vrátí. Pak rodiče sami provedou své dítě mezi plameny. Ramban- Dítě bylo skutečně spáleno a stráveno plameny. Sodomie Dvě sexuální úchylky: homosexualita a sodomie. Tóra je nazývá ohavnost. Svatost Erec jisrael
8
Svatost země je taková, že nesnese hříchy, popsané v této kapitole. Raši uvádí příměr: Erec jisrael je jako mladý princ křehké konstituce, jemuž bylo podáno kradené jídlo, nemohl je strávit a vyvrhnul je. Podobně i svatá země nemohla snést hříšníky a když se tak začali chovat sami Židé, byli také vyvrženi. Je příznačné, že Egypťané i přes to, že byli stejně zkažení jako Kenaanci, nebyli vypuzeni ze své země: pouze Erec jisrael vypudí ty, kdo ji znesvěcují. To je i důvod, proč B-h potrestal Samaritány, kteří se tam znovu usadili (viz 2 Kr 17:26) a dále sloužili svým modlám. Ačkoliv modlářství je zakázáno i pohanům, nebyli potrestáni, dokud byli ve své zemi, až když to prováděli v Erec jisrael- hřích byl stejný, ale svatost místa odlišná. Moudří učí, že svatost Erec jisrael je tak velká, že kdo žije mimo ni- v porovnání s tím, kdo v ní žijejako by neměl B-ha. Praotcové chápali instinktivně, že svatost země vyžaduje vyšší úroveň chování, a proto zachovávali všechny micvot, i když Tóra ještě nebyla dána: Jakov se v Charanu oženil s dvěma sestrami a jakmile přišel do Erec jisrael, Rachel zemřela. Za její spravedlivost se jí dostalo výsady být pohřbena v Erec jisrael; a pro svou spravedlivost nemohl Jakov žít v Erec jisrael s oběma sestrami. (Ramban) „Vataki - vyvrhla“ Verš mluví o vyhnání Kenaanců v minulém času, ačkoliv k němu ještě nedošlo. Když osoba či národ navrší míru, kterou stanovila B-ží moudrost, Tóra o nich mluví, jakoby se už stalo, co se teprve stane. „Venichreta - bude odříznut“ Za všechny hříchy, uvedené v této kapitole, je trest karet, i za ty, za něž je stanoven trest smrti. Trest smrti je vynesen pouze tehdy, jestli byl hříšník varován, že to, co dělá, je zakázané a je to hrdelní zločin. Spáchá-li čin neúmyslně, je trestem karet. „ušmartem et- mišmarti - budete dbát…“ Tím se ukládá místním soudům a Moudrým, aby stanovili všechna nezbytná omezení a tím se zabránilo porušování příkazů Tóry. Např. aby se zabránilo nedovoleným vztahům, uvedeným v této kapitole, zakázali Moudří tzv. druhotné arajot, kam patří: babička, dědečkova manželka, pravnučka aj. KEDOŠIM Řád každodenního života Aby mohl Izrael duchovně růst a být nazván svatým národem B-žích služebníků (Ex 19: 6), dostal příkaz vyhýbat se duchovní nečistotě, pocházející ze sexuálních a modlářských praktik. Naše sidra začíná vysvětlením, že všechny zákazy předchozích kapitol mají umožnit národu stát se svatým; cestou k tomu je úzkostlivé zachovávání přikázání na první desce Desatera. Vyžaduje se však více než jen minimální zachovávání, protože jak člověk stoupá po stupních
svatosti, musí pozvedat i své chápání toho, co Tóra požaduje. Tóra nás tedy učí, že úcta k rodičům neznamená jen posloužit jim, ale sloužit jim v úctě. Zachovávání šabatu neznamená jen zachovávat sedmý den v týdnu, ale i sedmý- šabatový- rok půdy a peněžních půjček; zákaz modlářství nezakazuje pouze aktivní uctívání, ale i vše, co je projevem úcty či důvěry k modle. (Sforno) „kol-adat bnej-jisrael - úplné shromáždění Izraele“ Raši, Sifra- Postup předávání micvot byl tento: Moše je naučil Aharona, pak přišli Nadav a Abihu a Moše opakoval učení; pak vstoupili starší kmenů a Moše je znovu učil a nakonec pak učil všechen lid. V naší kapitole se však pořadí mění: Moše shromáždil všechen lid a učil všechny současně, protože zde je obsažena většina základních zákonů Tóry, ať výslovně či v náznaku. Maharzu- Základní příkazy jsou šabat, úcta k rodičům, zákaz krást, mstít se a mít zášť a příkaz lásky k bližnímu. Sefer HaZikaron, Panim Jafot- U dalších přikázání se nevyžadovalo, aby každý Žid naslouchal Mošeho vyučování, mohli je to naučit starší a předáci, i zodpovědět jejich halachické dotazy. Ale příkazy obsažené zde byly natolik zásadní, že se vyučování musel účastnit každý. Alshich- Moše svolal všechen lid, aby tak vyjádřil, že micvot jsou uloženy všem bez rozdílu. Judaismus neuznává názor, že „svatí lidé“ jsou vázáni příkazy, které neplatí pro „obyčejné lidi“, nebo že mají větší povinnost zachovávat je pečlivě. Příkaz být svatý platí pro každého Žida a každý Žid má schopnost svatosti. „kdošim tihju - buďte svatí“ Raši, Vajikra Raba 24:6- Kořen slova „kof-dalet-šin“ má význam „oddělení kvůli odlišnosti druhu“. Na jednom konci významového spektra je tak svatyně, která je kodeš- svatá, protože má jinou duchovní rovinu než světské věci. Na druhém konci nemorální člověk je kadeš- oddělený, protože jeho duchovní úpadek ho oddělil od mravných lidí. Ramban- Svatost je víc než zachovávání příkazů. Verš je spíše varováním, aby člověk přistupoval k životu tak, aby všechny jeho aspekty se řídily umírněností, zejména v oblasti toho, co je dovoleno. Kdo zachovává jen literu přikázání, může se lehce stát „naval biršut hatora- zvrhlý se svolením Tóry“, protože takový člověk dodržuje technické požadavky přikázání a přitom se poddává nevázanosti, nenasytnosti a oplzlosti. Ale příkaz být svatý znamená- jak říkají Moudří- kadeš acmecha bemutar lach- posvětit se v tom, co je dovoleno (Jevamot 20a), tj. zdržet se toho, co je zakázáno a ještě víc toho, co je dovoleno. „imo veaviv - svého otce a matku“ Rambam, Sefer HaMicvot, Chinuch- Úcta či bázeň znamená, že člověk se má chovat ke svým rodičům tak, jak by se choval k vládci, který má moc potrestat všechny, kdo mu neprojevují patřičnou úctu. Raši, Sifra- Zakazuje se, aby potomek seděl na místě, kde obvykle sedávají otec a matka, přerušoval je či protiřečil jim ostře a neuctivě. Úcta znamená celkově
9
zaopatřovat své rodiče, např. jídlem, pitím či pomocí, když se obtížně pohybují. „veet- šabtotaj tišmoru - a budete zachovávat mé šabaty“ Raši, Sifra- Úcta k rodičům a zachovávání šabatu jsou vedle sebe, Moudří z toho odvozují toto: přikáže-li rodič dítěti znesvětit šabat nebo udělat něco, čím poruší příkaz Tóry, dítě nesmí poslechnout. Smysl veršů tedy je „budete ctít své rodiče, ale Mé příkazy jsou přednější než přání rodičů, protože Já jsem Hospodin a všichni, vy i vaši rodiče Mne mají mít v úctě.“ Sifra- Tóra srovnává úctu k rodičům a k B-hu, protože všichni tři- B-h, otec, matka- jsou partnery při vzniku nového lidského života. Kidušin 30b- Když člověk ctí své rodiče, B-h řekne: Je to, jako bych Já žil s nimi a Mne ctili. „šabtotaj“ Tóra velmi neobvykle užívá tohoto slova v plurálu. Zohar- je to narážka na „vyšší“ a „nižší“ šabaty. Vedle mystických konotací odkazuje „vyšší“ šabat k svatosti šabatu jakožto dne, kdy je B-ží přítomnost zjevnější a přístupnější, aby se Žid mohl spojit s B-hem. „Nižší“ šabat znamená praktický dopad šabatu jako dne odpočinku, kdy Žid může zapomenout na starosti a nároky pracovních dní a věnovat se duchovním věcem.Verš srovnává úctu k rodičům se šabatem, protože i ve vztahu rodičů a dětí jsou přítomny „vyšší“ a „nižší“ aspekty. Nižší= děti, jež mají v úctě rodiče, mohou zpětně očekávat péči a ohleduplnost. O obětování rodičů pro děti není třeba mluvit. Vyšší= rodiče předávají dětem B-ží tradice. Talmud uvádí, že když rabi Tarfon slyšel kroky své matky, říkával „B-ží přítomnost přichází“. „al-tifnu el haelilim - neobracejte se k bůžkům“ Raši, vysvětluje Mizrachi- B-h, otec a matka přivedou člověka do života, jim patří úcta, ne falešným bůžkům. Zákaz modlářství je uveden už dříve v Ex 20:5, zde se zakazuje i pomyšlení na tyto věci. Rambam- Verš zakazuje studium ritů a modlářské filosofie. Panim Jafot- Zákaz se vztahuje i na ty, kdo hledají poučení o modlářství jen z toho důvodu, aby je pohaněli. Lidská přirozenost -jak ukazují dějinyje taková, že mnoho lidí, kteří se domnívali, že jsou dost pevní, aby své myšlení a citová hnutí udrželi pod kontrolou, upadlo do pasti těch konfesí, proti nimž bojovali. „haelilim velohej masecha - modly a odlité sochy“ Raši, Sifra- V označení pro modlu- elil je slabika „al- ne, nic“ protože tito bůžkové nemají žádnou sílu ani cenu. Pigul - odmítnutí oběti Oběti se mohou stát nepřijatelné nesprávným úmyslem při obětování. Z toho se učíme, že nestačí vykonat micvu mechanicky: člověk ji musí vykonat s náležitým úmyslem. (Sforno)
Každá oběť má vymezenu specifickou lhůtu pro snězení či spálení na oltáři. Náš verš uvádí 2 vylučující faktory, kvůli nimž se oběť stane pigul- odmítnutá: 1/ V době obětování má kohen úmysl jíst z oběti či spálit ji až po její stanovené lhůtě. V obětování se nesmí dál pokračovat. Pokud se dokončí obětování krve, ten kdo jedl z masa oběti, bude potrestán karet. 2/ Kohen má úmysl jíst oběť či spálit ji na nedovoleném místě. V tomto případě není trest karet za jezení. Oběť se může stát pigul během některé ze 4 fází obětování krve: šchity, jímání krve do nádoby (kabala), nesení nádoby s krví k oltáři (holacha), stříkání či potření krve na oltář (zrika). Když se oběť krve vykoná uspokojivě, oběť splnila svůj účel smíření a nestane se pigul. V obětování mohou být další narušení, která činí oběť neplatnou, pigul je však mimořádně závažný, protože ten, kdo z něj jí, má trest karet. Talmud říká, že jen ta oběť se stane pigul, když - kromě nesprávného úmyslu- jsou všechny části obětování vykonány náležitě. To je názorný doklad toho, že čím je něco svatější, tím přísnější kritéria na to má Tóra: tedy jen oběť, dokonalá ve všem ostatním, může být pigul. I lidé se tím musí řídit- čím lepší je pověst člověka a čím odpovědnější postavení má, tím víc musí dbát, aby se nedopustil ani malého přečinu. „lirconchem - našel zalíbení ve vás“ Oběť musí být zaříznuta tak, aby dosáhla přízně u Bha; je-li šchita provedena s nesprávným úmyslem, oběť je odmítnuta „bejom zivchachem - v den vaší oběti“ Raši, Sifra- Nemíní se skutečná doba jezení, ta byla dána v 7:16. Znamená to, že pokud má kohen během šchity úmysl jíst až po lhůtě pro snězení, učiní tím oběť nepřijatelnou. „veim heachol jeachel - ale když se jedlo“ Raši, Sifra- Podle Moudrých jde o podobný, ale ne stejný druh nepřijatelnosti: kohen má v úmyslu jíst z oběti na nedovoleném místě, např. pokojná oběť se smí jíst jen uvnitř Jeruzaléma, tj. ne za hradbami. Oběť se také stane nepřijatelná, když má kohen v úmyslu jíst kdekoli. V tomto případě za to nemá trest karet. „avono jisa - ponese svou nepravost“ Onkelos- Tj. určitě bude potrestán „Chilel - znesvětil“ Haamek Davar- Kdo poruší ustanovení o lhůtě pro snězení, dává najevo, že svaté jídlo je pro něho jen prostředkem k uspokojení chuti. Dary chudým Máme přikázáno napodobovat B-ží svatost, jak jen je v lidských silách. B-h je milosrdný a dobrotivý, máme tedy projevovat stejnou laskavost a nechat část své úrody chudým, jak popisují verše 9-10. Dále Tóra přikazuje jednat ve všech druzích vztahů čestně a s láskou a ohleduplností. (Sforno) Rb.Hirsch- Než může Žid považovat úrodu za svou, musí splnit svou povinnost a předtím, než úrodu využije pro sebe a svou rodinu, nechat část pro chudé. „lo tchale - nepožneš“
10
Raši, Sifra- Okraj pole musí zůstat nesklizený a chudým se nesmí bránit, aby si vzali, co zbylo z úrody. „veleket kecircha - paběrky z tvé žně“ Raši, Sifra- Když 1-2 klasy spadnou na zem kdykoli při sklizni, jsou to paběrky a musí zůstat pro chudé, spadne-li 3 a více klasů najednou, smí je majitel sebrat. „lo tolel - nesesbíráš nevyvinuté ratolesti z vinice“ Raši- Tj. jednotlivá zrna, jež nevytvořila celé hrozny. „uferet - spadaná zrnka“ To je ekvivalent paběrků na poli: tj. chudí smí sbírat, když spadnou 1-2 zrnka, ale 3 a více najednou ne. (Pea 6:5, 7:3) „velager - pro proselytu“ Sifra- Chudí proselyté jsou tu uvedeni, protože jejich osamělost vybízí k soucitu. „taazov otam - ponecháš je“ Sifra, Chulin 131b- Musí se to ponechat na poli a v sadu, aby si sami vzali, co chtějí. Jednat s druhými čestně Krádež, loupež, křivá přísaha atd. nejsou normou v žádné společnosti, jinak by společnost zanikla; ale jsou subtilnější formy těchto hříchů, běžné ve společnosti s laxní morálkou: lidé hledají způsob, jak druhé podvést při obchodním jednání, zapřít závazky, jež nelze zcela jednoznačně prokázat, vzývají B-ží jméno, aby druhé přesvědčili o pravdivosti svých lží, dávají nízké mzdy dělníkům, dosahují osobního prospěchu nehorázným pochlebnictvím apod. Takové chování je špatné, i když je nelze postihnout soudně. „lo tignovu - nebudete krást“ Ibn Ezra- Zákaz se vztahuje nejen na ty, kdo hřích skutečně páchají, ale i na ty, kteří k němu pomáhají či křivě obviňují, např. svědek, který mlčí, ačkoliv zloděje viděl, nebo ví, že někdo zadržuje majetek druhého; anebo kdo požaduje peníze, jež mu druhý nedluží či neoprávněně požaduje, aby druhý přísahal. „velo techachašu velo tešakru - nebudeš křivě zapírat…“ Rambam, Sefer HaMicvot- nebudeš zapírat, že máš cennosti, které ti druhý v důvěře svěřil a nebudeš lhát tím, že podepřeš své zapírání křivou přísahou. Raši- Verš 11 názorně ukazuje sebeobranný mechanismus člověka: když někdo krade, hledá, jak by se zachránil, zapírá a dojde až ke křivé přísaze. „vechilalta et-šem - sice znesvětíš Jméno“ Ibn Ezra- Kdo křivě přísahá, dává najevo, že nemá úctu k B-žímu jménu. „lo-taašok - nebudeš odírat“ Raši, Sifra- Tím, že ho připravíš o jeho mzdu, Rambam, Sefer HaMicvot- nebo že podvodem či násilím budeš zadržovat něco, co patří druhému, např. věc, kterou ti dal do opatrování. „ad-boker - až do rána“
Raši, Sifra- Jestliže byl pracovník najat na den, zaměstnavatel mu musí zaplatit dřív, než nastane další ráno, jestliže byl najat na noc, musí mu zaplatit dřív, než nastane další večer. Jestliže byl najat na týden, jeho mzda je splatná na konci týdne, neplatí pravidla pro denní mzdu. (Chošen Mišpat 339: 3-5) „chereš - hluchý“ Ramban- I když tvé zlořečení neslyší a nemůže ho rozzlobit ani uvést do rozpaků, je zakázáno zlořečit mu. Tím spíš je zakázáno zlořečit těm, kteří slyší. „velifnej iver - před slepým“ Raši, Sifra- Vedle doslovného významu má verš ještě obrazný- člověk nesmí dát špatnou radu nic netušící osobě, zvláště přinese-li chyba druhého prospěch rádci. Rambam, Sefer HaMicvot- Také je zakázáno způsobit, že někdo zhřeší. Obecný smysl tohoto příkazu je tento: jsme odpovědní za blaho druhých a nesmíme udělat nic, co by je mohlo ohrozit. „vejareta meelohejcha - budeš se bát svého B-ha“ Raši, Sifra- Kdo dává špatné rady, snadno skryje svou proradnost slovy, že to myslel dobře. Ale Tóra ho varuje, že B-ha nelze oklamat. Ibn Ezra- Kdo kořistí na slepých a hluchých, ať si uvědomí, že B-h může jeho potrestat slepotou a hluchotou. „lo- taasu avel - neuděláš překroucení“ Raši- Soudce, který rozhodne špatně, je vinen překroucením práva a to co udělal, je odporné. Or HaChajim- Jestliže však účastníci sporu oklamali soudce lhaním, jsou oni odpovědni za překroucení práva. „lo- tisa pnej dal - nebudeš nadržovat chudým“ Raši, Sifra- Neříkej, že je správné, aby soudce rozhodl ve prospěch chudého účastníka sporu, protože bohatý člověk má povinnost pomáhat chudému. Tóra přikazuje, že spravedlnost se má vykonávat objektivně; dobročinnost s tím nesouvisí. „becedek tišpot amitecha - budeš soudit bližního spravedlivě“ Raši, Ševuot 30a- Vedle doslovného významu říká verš, že člověk musí vždy dát lidem dobrodiní pochybností. Rb.Hirsch- Objektivnost soudců a dobrodiní pochybností nejsou v rozporu. Soudce nesmí brát v úvahu vedlejší faktory, aby omluvil, proč člověk jednal tak, jak jednal a zprostil ho pokuty. Ale v sociální sféře musíme pečlivě dbát, abychom druhé neodsuzovali- když někdo jednal nesprávně a nese za to odpovědnost, není nutné ho proto zavrhnout. „lo-telech rachil - nebudeš klevetník“ Je zakázáno říkat někomu, co o něm druzí říkají za jeho zády, když by to mohlo vyvolat zlou vůli. Raši- Slovo rachil je příbuzné s „rochel- podomní prodavač“, protože řeči a pomluvy jdou od člověka k člověku a od domu k domu, jako „podomní prodavač“ řečí a klepů. Rambam, Hilchot Deot 7:1- Pomlouvání je velký hřích a způsobuje mnoho prolévání krve. Proto Tóra uvádí hned dále varování, aby člověk nestál stranou, ukládá-li se někomu o život.
11
„lo taamod al-dam reecha - nebudeš netečný, když krev…“ Raši, Sifra- Když je život druhého v nebezpečí, musíš se pokusit ho zachránit. Chošen Mišpat 426:2- Ačkoliv se nevyžaduje, aby člověk ohrozil vlastní život při záchraně druhého, neměl by hlavně dbát o vlastní bezpečí. „lo-tisna…bilevavecha - nebudeš nenávidět…ve svém srdci“ Rb.Hirsch- Verš mluví o tvém nepříteli jako o tvém bratru; i když ti chce ublížit, považuj ho za bratra a neupadni do nenávisti. „velo- tisa alav chet - a neponeseš hřích…“ Raši, Sifra- I když máš provinilce napomínat, zhřešíš, budeš-li to dělat špatným způsobem. Dbej, abys ho neuvedl do rozpaků. Talmud říká, že máme napomínat znovu a znovu. Je nerozumné říkat druhému tvrdě, jak špatné byly jeho skutky, to ho zahanbí a naladí proti, je to jako bumerang. Moudřejší je rozdělit výtku na mnoho dílků a postupovat pomalu, po krůčcích, aby to bylo pro něho snesitelné. „lo-tikom velo- titor - nebudeš se mstít a chovat zášť“ Raši, Ramban- Msta= oplácet tomu, kdo nás urazil, snahou způsobit mu potíže nebo odmítnutím služby, kterou bychom jinak udělali. I když se člověk nemstí, je zakázáno i mít zášť= např. říci „půjčím ti to, co potřebuješ, i když ty jsi mě odmítl, když jsem já potřeboval“. Veahavta lereacha kamocha - Milovat bližního jako sebe Raši, Sifra- Rb.Akiva říkal, že to je základní pravidlo Tóry. Hilel to parafrázoval jako „ Co se tobě příčí, nedělej druhým“ (Šabat 31a). Na tomto verši zakládají Moudří různá ustanovení, dokreslující, jaký útlocit se od Žida požaduje. Např. nejmíň bolestná smrt za hrdelní zločiny (Ketubot 37b, Sanhedrin 45a); nebo manžel nesmí svou ženu uvést do situace, jež by mu ji mohla znechutit (Kidušin 41a, Nida 17a). Ramban- Je nemožné, aby i ten nejsvatější člověk cítil takovou lásku k druhým jako k sobě. Toto Tóra nežádá. Octne-li se člověk v nebezpečí života, jeho vlastní život má přednost před životem druhého. B-h žádá, aby člověk přál druhému takový úspěch a prospěch, jaký přeje sobě a aby se k druhým choval s nejvyšší úctou a ohleduplností. Je v lidské přirozenosti říkat, že druhým přejeme dobré, ale chceme, aby ho měli méně než my sami. Na to říká Tóra, že Žid si má navyknout přát druhým maximální úspěch tak jako sobě. Rb.Avraham Jehošua Heschel- Příkaz milovat své bližní neznamená milovat jen ty svaté a spravedlivé, B-h nám přikázal milovat i ty, jež je těžké milovat. Alter ze Slobodky- Příkaz zní „milovat druhé kamocha= jako miluješ sebe“. Tak jako sebe miluješ podvědomě, aniž hledáš důvody, tak máš milovat druhé, i bez důvodu.
Jak milovat bližního Ha K´tav V´ha Kabala- uvádí příklady, jak lze tento příkaz splnit: 1/ Buď opravdu vstřícný k druhým, nepředstírej 2/ Chovej se k druhým s úctou 3/ Hledej vždy pro ně to nejlepší 4/ Buď s nimi v jejich zármutku 5/ Zdrav je přátelsky 6/ Dávej jim dobrodiní pochybností 7/ Pomáhej jim fyzicky, i ve věcech, které nejsou příliš obtížné 8/ Pomáhej jim ochotně malými či přiměřenými půjčkami a dary 9/ Nepovažuje se za lepšího než oni Kilajim - zakázané mísení druhů Raši- Zákaz křížit druhy a mísit vlnu a len jsou chukim- výnosy, tj. člověk nezná důvody. Ramban- B-h stvořil svět s množstvím rozličných druhů a ve Své moudrosti rozhodl, že tyto druhy mají zůstat nedotčeny a nezměněny. Kdyby chtěl člověk změnit B-ží Stvoření, byl by to nedostatek důvěry v Bží plán. Navíc každý druh na zemi je veden B-ží mocí, takže pozemské druhy představují hluboké duchovní síly a zasahovat do nich znamená napáchat škody, jež člověk, připoutaný k zemi, nedokáže pochopit. Uvědomme si, že zákazy se omezují na několik málo případů a ponechávají bez omezení obrovský počet kombinací a spojení, jež jsou součástí života, ba člověk má povinnost zlepšovat svět ve smyslu „dokončovat“ B-ží dílo. „Behemtecha - tvůj dobytek“ Zákaz spářit kterékoliv dva druhy zvířat, domestikovaných i divokých. „sadcha - tvé pole“ Je zakázáno osít pole různými druhy semen, pokud nejsou jednotlivé druhy odděleny plotem nebo nejsou od sebe dost daleko, aby každý z nich měl vlastní výživu z půdy a nebral jiným. Je zakázáno roubovat a štěpovat na strom různé druhy. „šaatnez - dvojí vlákno“ Tj. vlna a len, jak je v Dt 22:11. Šaatnez označuje vlákno z těchto dvou druhů spletené či setkané dohromady v jedné tkanině či oblečení. Šifcha charufa - Označená otrokyně Podle Moudrých jde o případ, kdy je nežidovská otrokyně ve vlastnictví dvou společníků. Jako otrokyně má zakázáno žít s Židem, ale její vlastník ji smí nechat žít s židovským či nežidovským otrokem. Když nežidovský otrok či otrokyně vlastnění Židem dostanou svobodu, mají automaticky status plnoprávného proselyty. V našem případě jeden z vlastníků této ženě dal svobodu, tj. nyní je napůl otrokyně a napůl svobodná. Ježto je napůl svobodná, bude zakázána pro nežidovského otroka, ale ježto je stále napůl otrokyně, je zakázána Židovi. A nyní se s ní Žid ožení – ať otrok či svobodný: protože není úplně svobodná, nezíská sňatkem plný status vdané ženy, např. za cizoložství s ní nebude trest smrti.
12
Náš verš říká, že bude-li s ní Žid mít pohlavní styk a oba si budou vědomi hříchu, její trest bude mrskání a on musí přinést oběť za hřích. „lo- nifdata - nebyla vykoupena“ Raši- Tj. nikdo ji penězi nevykoupil na svobodu a nebyla osvobozena oběma vlastníky. Kdyby jí dali svobodu oba, měla by postavení židovské konvertitky a byla by plnoprávnou manželkou Žida, který se s ní zasnoubil. Orla - první tři roky stromů Veškeré ovoce za první tři roky nově zasazených stromů anebo jejich roubů je zakázáno k jakémukoliv užitku. Ovoce 4.roku je svaté a musí se jíst v Jeruzalémě. I když obecně zákony týkající se půdy platí pouze v Erec jisrael, podle tradice dané Mošemu na Sinaji je orla výjimkou. (Kidušin 36b-37a) Ramban- Ovoce prvních 3 let by se mělo využít k chvále a poděkování B-hu, ale protože ovoce v prvních třech letech není dost vyzrálé, aby bylo hodno tohoto využití, přikazuje Tóra, že se ovoce nesmí vůbec využít. „kodeš - bude posvěceno“ Raši, Sifra- To nám říká, že s revaj= ovocem 4.roku se má zacházet jako s druhým desátkem: musí se uchránit před nečistotou a sníst v Jeruzalémě. Pokud majitel žije mimo svaté město, musí ovoce vykoupit za peníze, s těmi přijít do Jeruzaléma a koupit tam za ně jídlo, jež tam on a jeho hosté sní. „lehosit lachem tevuato - abyste sklízeli bohatou úrodu“ Raši, Sifra- Za zásluhu zachovávání tohoto příkazu, jako odměna za ochuzení na zisku a potěšení z ovoce v těchto 4 letech bude v budoucnu dána tím bohatší úroda. „ani hašem“ Haamek Davar- I když jsem vám slíbil větší úrodu za zachovávání tohoto příkazu, nezachovávejte jej kvůli tomu, konejte všechny příkazy proto, že Já jsem Hospodin a vy chcete plnit Mou vůli. „lo-tochlu al-hadam - nebudete jíst nad krví“ Ramban- Narážka na praktiky čarodějů, kteří shromáždí krev do jámy a pomocí vzývání předpovídají budoucnost. Moudří (Snahedrin 63a) z tohoto verše odvozují několik ustanovení1/ Po vykonání šchity člověk nesmí jíst maso zvířete, dokud v něm zbývá nějaká krev. 2/ Svaté maso se smí jíst až po obětování krve. 3/ Bejt din se musí postit v den, kdy vynese rozsudek smrti. (viz Raši) „lotnachašu - nebudeš se zabývat čarodějnictvím“ Nezaložíš své rozhodnutí na pověrách, jako je např. černá kočka a pod. „lo takifu - nebudeš si stříhat vlasy dokola“ Raši- Dokola= ostříhat vlasy na spáncích, bocích –„kotlety“ Je zakázáno tyto vlasy stříhat a udělat přímou linii od vlasů za ušima dopředu, pak by
vlasy shora vypadaly jako zastřižené dokola. Zákaz se poruší, když se ustřihnou nejméně 2 vlasy z této části hlavy. „velo tašchit - a nezničíš“ Raši- Na vousech je 5 okrajů a všechny je zakázáno holit. Ale ježto přesné vymezení těchto „okrajů“ se neudává, v praxi je zakázáno holit vousy vůbec. Je zakázáno odstranit boční licousy, i nůžkami či vytrháváním. Tóra zakazuje vousy ničit a holit (21:5). Moudří vykládají „holení“ jako holení břitvou (giluach) a „ničení“ jako ostříhání až ke kůži (hašchata)- viz Jore Dea 181:3,10. „veseret lanefeš - řezat… pro mrtvého“ Zvyk ve starověku, zraňovat si tělo při truchlení za mrtvého. V Dt 14:1 se říká, že se to zakazuje proto, že „jste děti Hospodinovy“, tj. zraňovat si tělo na znamení smutku je nevděčnost k B-hu. „al- techalel - nezneuctíš“ Raši, Sifra- Aby země nepropadla smilstvu. Výsledkem takového chování by bylo, že země sama se proviní smilstvem, ve smyslu bude svému lidu nevěrná. Namísto aby dávala hojnou úrodu v Erec jisrael, bude ji dávat jinde. Svatost Erec jisrael nesnese nemorálnost. „šabtotaj - Mé šabaty“ Ramban- Tóra se často zmiňuje o znesvěcení šabatu a o modlářství, obojí se považuje za stejné, jako by se porušily všechny příkazy Tóry. Modlářství je zjevné popření B-ha. Znesvěcení šabatu také- popření toho, že B-h stvořil svět v šesti dnech a sedmý den odpočíval. „umikdaši tirau - mějte v úctě Mou svatyni“ Raši- Zákaz vstoupit do areálu svatyně s holí, mít boty na nohou či pás s penězi, nebo prach na nohou. „al-tifnu el-haovot veel- hajidonim - neobracejte se…“ Sifra- Ovot a jidonim= magické praktiky k předpovídání budoucnosti. Trest pro toho, kdo to provozuje, je s´kila- kamenování (Mišna Sanhedrin 53a), a pokud nebyl varován a nejsou svědkové, trest karet. Trest pro toho, kdo se u něho radí, je mrskání. „mipnej seva - před starcem“ Podle Rašiho, cituje jeden názor v Kidušin 32bpříkaz je povstat a vzdát poctu učenci, který je starší a spravedlivý. Podle jiných obsahuje verš dva různé příkazy: 1/ Vstát a vzdát poctu každému, komu je přes 70 let, i když není učený. 2/ Vstát a vzdát poctu učenci, i když je mladý. Platná halacha je tento druhý názor. Všichni se shodují, že se to nevztahuje na hříšníka. „vejareta meelohejcha - budeš mít v úctě svého B-ha“ Raši, Sifra- Příkaz mít úctu se snadno poruší, dá se prostě předstírat, že jsme si nevšimli. Tóra nás varuje, abychom měli v /ctě B-ha, který zná naše opravdové smýšlení a cítění. „ger - proselyta“ Raši, Sifra- Je zakázáno vysmívat se proselytovi, připomínat mu jeho nežidovskou minulost a naznačovat, že je kvůli tomu nezpůsobilý učit se B-ží Tóru.
13
Sifra- Kdo víc by měl chápat zraněné city nežádoucího cizince, než právě Žid? „veahavta lo - a budeš ho milovat“ Rambam, Hilchot Deot 6:4- Vedle příkazu milovat všechny Židy, včetně proselytů, se ještě zvlášť přikazuje milovat proselyty. B-h k nim chová obzvláštní lásku. Míry a váhy Tóra přikládá velkou důležitost správným mírám a vahám , to dokládá srovnání se soudem: Kdo používá falešné míry a váhy, je jako soudce, který překrucuje právo. Sifra, Chafec Chajim- Kdo má nepoctivé míry a váhy, jako by přímo popíral, že B-h všechno vidí. (Stojí za pozornost, že první publikovanou prací Chafec Chajima byl anonymní pamflet o mírách a vahách, jímž reagoval na nedbalost, jíž byl svědkem na tržištích ve svém městě.) Tresty Tóra nestanovuje tělesný trest za hřích, pokud není zákaz takový čin nespáchat. V kpt. 18 a 19 je výčet zákazů, kpt. 20 tedy uvádí tresty především za tyto hříchy. Molech K trestu za uctívání Molecha říká Tóra, že viník nejen zhřešil proti B-hu, ale i zneuctil svatost židovského národa= mikdaši (M0 svatyně). Ramban-Uctívání Molecha připravuje židovský národ o jeho svatost, národ tedy je odpovědný za vynesení trestu smrti nad tím, kdo se provinil. „am haarec - lid země“ Proč nese lid odpovědnost za potrestání hříšníka? Otec, který obětuje vlastní děti Molechovi, znečistí zemi. „vehichrati oto - a odříznu ho“ Trest má dvě roviny- jestliže byl hříšník náležitě varován a usvědčen a bejt din vynesl trest smrti, získá za svůj hřích smíření. Jestliže hřešil záměrně, ale nebyl potrestán soudem, B-h mu dá trest karet. „haelem jaelimu - přivře (oči)“ Raši, Or HaChajim- Zdvojení výrazu zdůrazňuje mravní naučení: když člověk jednou přivře oči, přivře je znovu. Když se pak soud pokusí potrestat provinilce, může on protestovat „nepotrestali jste dřívější provinilce, je správné trestat tohoto?“ „uvmišpachto - a na jeho rodinu“ Rb.Bachja- Rodina je odpovědná, jestliže jejím vlivem byl hříšník uchráněn před trestem. Raši, Sifra- Avšak trest karet padne pouze na hříšníka – „oto“- ne na jeho rodinu. „vehitkadištem - posvěťte se“ Podle Rašiho se to vztahuje k předchozím varováním před modlářstvím: Kdo se zdrží modlářství, posvětí se. Tóra naznačuje, že už pouhé přemýšlení o modlářství považuje B-h za stejné, jakoby to člověk skutečně dělal. Ale jak může člověk kontrolovat své myšlenky? Tóra říká, že Žid má povinnost posvětit se konáním micvot a vyhýbáním se zlému podle svých nejlepších schopností. B-h slibuje, že
odměnou za jeho upřímné úsilí ho „posvětí“, B-h mu pomůže k čistotě myšlenek. „ki- pro“ Ramban- Zdůvodnění dřívějšího příkazu ctít rodiče: kdo projevuje velkou neúctu k rodičům, vystavuje se nebezpečí trestu smrti. Jiný výklad: „ki“ lze přeložit jako „protože“, tj. protože B-h nás posvěcuje a otec a matka jsou B-žími partnery, když přivedou člověka na svět, vynese B-h trest smrti nad tím, kdo jim zlořečí. „damav bo - jeho krev je na něm“ Raši- Moudří vyvozují, že tento výraz vždy znamená smrt kamenováním. V prvním plánu to znamená, že hříšník na sebe sám přivolá trest. Tresty za nedovolené vztahy „mot-jumat - musí zemřít“ Raši- Moudří vyvozují, že výraz označuje trest smrti chenek-uškrcení. „tevel asu - učinili zvrhlost“ Je proti přirozenosti, aby otec a syn žili se stejnou ženou, právě jako je proti přirozenosti, aby člověk obcoval se zvířetem (18:23). „ašer jikach - kdo si vezme“ Sifra- Míní se manželství. Ožení-li se muž s ženou, má zakázáno žít s její matkou či dcerou. „zima hi - je to zvrácenost“ Sifra- Téhož výrazu bylo užito v 18:17 o intimním styku s něčí manželkou i dcerou. Podobnost označenígzera šava- nás učí, že za obojí je trest smrti upálením. „veethen - a jim“ Raši, Sanhedrin 76b- Plurál naznačuje, že trest smrti dostane více žen. Mužova zákonná manželka není potrestána za to, že manžel hřešil s její blízkou příbuznou, trest se týká tchýně a matky, kdyby s ním obě hřešily. „veet- habehema taharogu - dobytče zabijete“ Raši, Sifra- Ježto bylo příčinou, že člověk zhřešil. Tím spíš zaslouží trest člověk, který je příčinou, že jeho bližní zhřeší. Sanhedrin 54a- Zvíře musí být zabito, aby nechodilo volně po cestě a lidé si neříkali „kvůli tomuto zvířeti byl kamenován člověk“ „chesed - hanba“ Raši, Sifra- Doslovný význam je „laskavost“. Zní to divně ve spojení s incestem, ale je to míněno jako odpověď na otázku „Jestliže je nemorální, aby spolu žili bratr a sestra, proč B-h dovolil Kainovi a Abelovi oženit se s jejich sestrami?“ B-h to dovolil z laskavosti, aby mohl lidský rod pokračovat. Radak- Slovo chesed má dva významy, laskavost a hanba; jsou příbuzné, protože hanba nemorálnosti je důsledkem přílišného rozmazlování. Kdo příliš chce poskytnout rozkoš a není ochotný ukáznit sebe či druhé, octne se v nebezpečí, že upadne do nemorálnosti. „lejnej bnej amam… avono jisa - před očima svého lidu…“ Ramban- Důsledky hříchu se hříšníkovi jeví jako sled neštěstí, která ukáží jeho lidu, že hříšník vzbudil B-ží hněv.
14
„dodato - jeho teta“ Sifra- Tj. žena otcova bratra. Žena matčina bratra je zakázána rabínským nařízením. (Jevamot 21a) „vaavdil etchem lihjot li - Oddělil jsem vás, abyste byli Mí“ Raši- Tj. Jestli se budete držet odděleně od národů a jejich zvyklostí, budete moji, jinak budete patřit Nabuchadnesarovi a jeho šikům. Rb.Elazar b.Azarja učil: „Neříkejte: Nemohu vepřové ani vystát. Řekněte: Rád bych si dal vepřové, ale co se dá dělat, B-h to zakázal a přikázal mi oddělovat se od jiných národů, abych přijal Jeho vládu nad sebou.“ Rb.Chajim z Voložinu říkával, že jestli se Židé posvětí, pak je B-h oddělí od jiných národů a budou
Jeho. A co se stane, když se neposvětí? Potom je národy oddělí od sebe- pronásledováním a vypuzením, B-h chraň! V podobném duchu mluví příběh: Jednou přišel Žid k rabimu Mordechajovi Lechovičskému a bědoval, že jeho ruský pán, s nímž byl vždycky tak zadobře, ho začal nenávidět a soustavně ho pronásleduje. Rabi odpověděl: Měl bys zachovávat odstup od svého pána. Ty jsi Žid a máš povinnost být svatý. Chtěl jsi být jako on, tak teď se odtahuje on od tebe. „ov o jidoni“ Jestliže Izrael řádně slouží B-hu, zaslouží si své proroky, nepotřebuje magii k předpovídání budoucnosti- to je rozdíl mezi Izraelem a ostatními národy.
JUDAISMUS PRO DNEŠEK Prastará víra s moderním poselstvím JOHN D. RAYNER a BERNARD HOOKER DŮM HOSPODINůV Úloha synagogy „ Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!“ (Ž 122:1). Kniha žalmů se podobnými verši hemží. Hovoří o Chrámu jeruzalémském, kde Izraelité po mnoho staletí uctívali svého B-ha. Bohoslužby konali kněží, kteří svou výsadu odvozovali od svého údajného původu z Aharona. Bohoslužby sestávaly hlavně ze zvířecích a jiných obětí, za přihlížení lidu. Když byl Chrám definitivně zničen Římany (v r.70 o.l.), převzala jeho funkci jiná instituce-synagoga. Někteří se domnívají,že synagoga má počátek už v době babylonského exilu v 6.st.př.o.l., druzí spojují její existenci s vzestupem farizeů ve 2.st.př.o.l. Nepochybně existovalo již mnoho synagog v 1.st.př.o.l.., a to jak v Palestině, tak v diaspoře. Slovo „synagoga“ je řecký výraz pro „shromáždění, sněm“, a je to překlad hebrejského „bejt ha kneset- dům shromáždění“. Jak slovo samo napovídá, synagoga je v podstatě demokratickou institucí, neboť synagogální modlitby a studium zaujaly místo obětního chrámového kultu. Od té doby nebylo potřebí kněží, laikům bylo umožněno aktivně se podílet,ba i vést bohoslužbu, pokud měli nezbytné znalosti. Přes 2 000 let je tak synagoga hlavní institucí židovského národa. Stala se tím, čím byl předtím Chrám: „domem Hospodinovým“. Synagogy se stavěly v různých architektonických stylech, podle místních zvyklostí a záměrů komunit. Ve středověku se považovalo za žádoucí, aby
synagoga vyčnívala nad okolní stavby, ale to často není možné, a tak se to již nevyžaduje. I obyčejný dům či místnost se mohou proměnit v synagogu, „svatost“ získají tím, že jsou tak ustanoveny a používány. Nejposvátnějším předmětem v synagoze je „svitek Zákona“-sefer tora. Ten obsahuje hebrejský text (bez samohlásek) Pentateuchu, ručně opsaný kvalifikovaným písařem(sofer) na pruhy pergamenu, sešité k sobě a upevněné na dřevěné válečky. Svitek je zavinut do vyšívaného pláštíku a opatřen stříbrnými ozdobami. Tradičně je to dvojice korunek (někdy nazývaných rimmonim-granátová jablka) a náprsník (chošen), připomínající, že jej v dávných dobách nosil na prsou velekněz, a také ukazovátko (jad-ručička), které se užívá při čtení, aby se čtenář nedotýkal svitku prstem. Synagoga má obvykle několik svitků, takže v mohou být čteny různé pasáže z různých svitků. Svitky jsou uchovávány v konstrukci ze dřeva či jiných materiálů, nazývané aron hakodeš (svatostánek). Tradičně bývá shromáždění věřících otočeno tváří směrem k předpokládané poloze Jeruzaléma. Pro usnadnění se v západních zemích svatostánek situuje na východní stěnu. Před svatostánkem je „věčné světlo-ner tamid“, připomínka světla v Chrámu (Ex.27:20) a symbol B-ží přítomnosti i duchovního světla, vyzařujícího z Tóry. Bohoslužba je vedena z vyvýšeného místa zvaného bíma(hebrejsky) či almemor(arabsky), jež bývá uprostřed synagogy nebo hned před svatostánkem.
15
Tradičně vyžaduje úplná společná synagogální bohoslužba minjan (quorum)-nejméně 10 mužů starších 13 let. Velká část progresivních synagog to nepovažuje za podstatné a v některých z minjanu nevylučují ženy. Talmud praví: „Všichni jsou způsobilí být mezi sedmi (= mezi těmi, kdo jsou vyzváni číst z Tóry), i mladší a ženy. Jen učenci říkali, že žena by neměla číst z Tóry z úcty ke společenství“(Meg.23a). Ovšem Rašiho komentář k tomuto úryvku nabízí závěr, že nebylo nijak neobvyklé, aby ženy četly z proroků. Je tedy pravděpodobné, že ve starověkých synagogách byli muži a ženy pospolu. Ve středověku se vyloučení žen ze vzdělání spojilo se sociální normou, předpisující oddělení obou pohlaví. Toto je stále pravidlem u ortodoxních Židů, progresivní synagogy se vrátily ke společnému sezení. Podle židovského zákona se mohou modlitby říkat v jakékoli řeči. Nejen Mišna (Sota 7:1), ale i všechny zákoníky praví, že všechny modlitby (s výjimkou kněžského požehnání) smějí být pronášeny v místním jazyce, a ve starověku se tohoto svolení využívalo. Některé starověké modlitby byly sepsány v aramejštině, běžné řeči té doby, a v období Mišny měla každá synagoga svého vykladače-meturgemana, jenž ústně tlumočil části Písma do místního jazyka. Později tato praxe ustala, a nepočítáme-li několik málo aramejských modliteb, stala se výhradní řečí židovských veřejných bohoslužeb hebrejština. Tak se to dosud praktikuje v ortodoxním judaismu. Progresivní judaismus znovu obnovil užívání místního jazyka, třebaže si ve značné míře zachoval i hebrejštinu. Hebrejštinu jsme ponechali, neboť uznáváme, že je historickou řečí židovského národa.Většina našich posvátných knih, jakož i klasická liturgie, jsou napsány hebrejsky a žádný překlad nepostihne plný smysl a nuance. Chápeme také, že hebrejština je společným mezinárodním poutem s ostatními Židy, takže se bohoslužbou vytváří pouto solidarity s nimi. Na druhé straně s lítostí přiznáváme, že ne všichni Židé čtou a rozumějí hebrejsky tak dobře, jak by měli. Pak ovšem je nebezpečí, že bohoslužba (koná-li se důsledně celá v hebrejštině)zůstane pro většinu věřících nesrozumitelná a ztratí tak svůj hlavní smysl. Ve většině liberálních synagog se užívá sefardské výslovnosti hebrejštiny. Je to táž výslovnost jako v současném Izraeli. Převážnou část ortodoxní bohoslužby zpívá chazzan(kantor), k němuž se v různých pasážích připojuje zbytek věřících. V liberálních synagogách čte modlitby rabín či laik, místy unisono celé shromáždění, nebo aspoň odpovědi. Ortodoxní sbory jsou pouze mužské a chybí instrumentální hudba (s výjimkou svateb apod.), v liberálních synagogách bývá sbor smíšený, doprovázený varhanami. Některé liberální synagogy také zaměstnávají kantora.
Židovská liturgie má dlouhou historii. V zásadě je výtvorem farizeů; nejstarší modlitby pocházejí z předkřesťanské doby. Každé následující období něco přidalo. Po mnoho staletí byl tento stále se rozrůstající materiál předáván ústně. První židovská modlitební kniha jako taková byla sepsána Amramem Gaonem v 9.st. Poté, zejména po vynálezu knihtisku v 15.st., byly modlitební knihy vydávány ve stále větším počtu. Obecně se modlitební kniha pro všední dny a šabaty nazývá sidur (seřazení, uspořádání), modlitební kniha pro svátky machzor (cyklus). Všechny tradiční modlitby jsou si v podstatě podobné, i když existují menší odchylky, zvláště mezi sefardy a aškenázy. Liberální judaismus revidoval tradiční liturgii dosti obsáhle.Vypustil mnoho pijutim (středověké básně), redukoval počet opakování, bohoslužbu celkově zkrátil a vyřadil či přepracoval modlitby, jež se dnes pociťují jako zastaralé ideou (např.odkazy na osobu Mesiáše, exil, znovupostavení Chrámu, obnovení zvířecích obětí a posmrtné fyzické vzkříšení). Navíc byly z klasických židovských pramenů vyřazeny pasáže v tradiční liturgii nepodstatné a složeny nové modlitby a promluvy, vyjadřující současné myšlenky, pocity a tužby. Každá synagogální bohoslužba sestává v zásadě ze sledu požehnání- berachot, známých pod společným názvem Tefila(modlitba) nebo také Amida (vstoje- od toho,že se modlitba pronáší vstoje), nebo také Šmone esre-18 (to je totiž počet požehnání v době Mišny, později bylo přidáno ještě 19.požehnání). O všedních dnech se říká všech 19, o šabatech a svátcích první 3 a poslední 3, prostřední se nahrazují jedním, vztahujícím se k šabatu či svátku (o Roš ha šana třemi).Ranní a večerní pobožnost obsahuje také Šma (Šma jisrael, adonaj elohejnu, adonaj echad-Slyš, Izraeli, Hospodin je náš B-h, Hospodin je jediný“. Čtení z Tóry je hlavně o šabatu a svátcích dopoledne, odpoledne pak v Den smíření, ale tradičně také o pondělních a čtvrtečních dopoledních (bývaly to trhové dny a dny zasedání soudu, takže vesničané přicházeli v ty dny do města) a o šabatu odpoledne. Pro ten účel je Tóra rozdělena do týdenních částí, zvaných paraša (mn.č.parašot) či sidra týdne, tak aby se celá Tóra přečetla za rok. Tradiční je počet věřících, kteří jsou „vyzváni k Tóře“; výsada se nazývá alijastoupání: jeden z nich vyjme Svitek (tento úkon se nazývá hagbaha), druhý odvine (gelila), několik dalších (o šabatovém ránu 7) se podělí o čtení či jen o požehnání před a po každém úryvku z Tóry. O šabatu , ve sváteční ráno a odpoledne v Den smíření následuje po čtení z Tóry úryvek z proroků-haftara (propuštění); osoba, která čte, se nazývá maftir. V liberálních synagogách bývá zvykem číst pouze výběr z týdenní části Tóry a pak jej přeložit do místního jazyka. Proto je také redukován počet „vyzvaných“ jen na toho, kdo otevře svatostánek (tj.provede úkony hagbaha a gelila),
16
toho, kdo odříká požehnání před a po čtení z Tóry, a na maftira. Bohoslužbu zakončují modlitby a hymny. Jednou ze závěrečných modliteb je Alejnu-Je naší povinností, jinou Kadiš (Svatý), který je v aramejštině. Obě modlitby vyjadřují vroucí touhu po příchodu mesiášského věku. Kadiš jatom je modlitba truchlících. Ze závěrečných hymnů je nejvíce známý Adon olam –Věčný Bože, pocházející pravděpodobně z 11.či 12.st, jehož obsahem je židovské pojetí B-ha. O synagoze se obvykle říká, že slouží trojímu účelu:je to dům modlitby (bejt tefila), dům studia (bejt ha midraš) a dům shromáždění (bejt ha kneset). Poznali jsme synagogu jako dům modlitby, nyní si přibližme její další role. Od počátku sloužila synagoga jako centrum studia židovské obce. To je důvod, proč židovský národ byl vzdělaný už v dobách, kdy většina ostatního tehdejšího světa tonula v nevědomosti.
Židovské dítko byla v již útlém věku bráno do synagogy, kde začalo vnikat do hebrejštiny a do studia svatých knih. Tak se to děje dosud. Náboženská škola (cheder či talmud tora) bývá nejméně 1x týdně (obyčejně v neděli dopoledne), některé synagogy mají také večerní třídy během týdne, kde děti studují židovské náboženství, Bibli, postbiblické židovské spisy, židovské dějiny, hebrejštinu atd. Synagogy se využívá rovněž jako střediska vzdělávání dospělých a mnoho synagog má židovskou knihovnu. Synagoga je také místem shromažďování. Jako každá minorita musí mít i židovská obec v diaspoře nějaké místo, kde se její příslušníci mohou setkávat a věnovat se svým sociálním, kulturním a charitativním aktivitám. Synagoga je často nejvhodnějším místem pro Skupinu mladých, Dámský spolek, Klub dříve narozených, Sionistickou společnost a další uskupení. Nesmíme zapomenout ani na to, že v budově synagogy obvykle bývá i kancelář rabína a funguje jako ordinace pro všechny duchovní problémy, s nimiž tam kdo přijde.
Šabat tento týden začíná v pátek v 19´45, a končí v sobotu v 21´00. Délka dne je 14 hod 22 min; délka skutečné hodiny činí 72 minuty, východ jitřenky 3´43; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 4´23 hod; východ slunce v 5´36; polovina dne 12´47; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 13´17, (mincha ktana 16´59, plag mincha 18´28) západ slunce (škia) 19´58; východ hvězd v 20´33 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
17
