161

NÁŠ ČASOPIS Leden 2015 / 161 „Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů. Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy; přijdou všichni ze Šeby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu. (Proroctví Izajášovo 60,1-6) Milí přátelé, sestry a bratři, nyní – ještě je doba vánoční – říkáme společně v kostele druhou část vstupního slova – první verš z tohoto oddílu. To je jeden z pohledů na vánoční zvěst, nebo z důsledků Vánoc. Zjevení Páně (epifanie) je svátkem, který slaví nejen pravoslavní a katolíci, ale také všechny luterské církve. Pravoslavní vlastně slaví Vánoce až 6. ledna – je tomu tak kvůli různým kalendářům, které byly postupně v dějinách církve zavedeny. Zatímco naše „západní“ Vánoce poukazují více na to, že Bůh sestoupil z nebe do naší lidské bídy a do chléva naší duše, že se nestyděl vzít na sebe lidský úděl, „východní“ Vánoce vyprávějí o tom, že Bůh zjevil svou slávu tím, že přišel na tuto zem, že se přitom ukázala jeho sláva. V Bibli se to kryje s pojmem Boží přítomnosti nebo blízkosti. Když je Bůh blízko, když přichází nebo je dokonce přítomen, je to spojeno s velkou září. Když přijde Kristus do našeho života, je to podobné, jako když vzejde Slunce. Obr. Adélka Franková, 10 let

Nejde o to, že se na horizontu objeví nějaký kotouč, ale o to, že celou krajinu zalije sluneční svit. Díky zvěsti evangelia vidí člověk svůj život v novém jiném světle. Různé věci, lidé i souvislosti, i naše vlastnosti se „vybarví“, doposavad nevnímané věci se ukážou jako důležité a jiné naopak jako nepodstatné. Když temnota přikrývá zemi, soumrak národy, někdy se nám zdá, že toho zlého je příliš, a snadno také vidíme v jiných lidech ty, kteří jsou špatní nebo to myslí zle. Na to odpovídá Hospodin zaslíbením, které platí pro každého člověka, jen je přijmout: Nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. Všichni víme, jak je pro každého z nás důležité, aby nás aspoň ti nejbližší vnímali a priori kladně, aby k nám byli kladně zaujatí. Hospodin chce vidět člověka kladně, chce na něho nechat dopadat světlo své slávy. Nechce se za člověka stydět, ale chce ho povzbudit. Nejdřív říká Izajáš, že nad tebou vzejde Hospodinova sláva, pak dokonce, že nad Tebou vzejde Hospodin. Není to nic menšího, co nám chce Bůh dát, než sebe sama. Boží sláva má moc prozářit náš život, může jej proměnit, abychom prožívali méně strachu a více lásky. Také nás volá do společenství: Rozhlédni se kolem a viz… Kdo uvěřil, narodil se do veliké rodiny Božích dětí. Máme společného Otce, staršího bratra – Ježíše a mnoho sourozenců – bratří a sester. To nám pomáhá navzájem se respektovat i unést různé odlišnosti, utváří to naše vztahy, jež nejsou založeny na přirozené sympatii. Své duchovní bratry a sestry si nevybíráme, nýbrž je dostáváme darem. Kristus je přítomen v každém z nás, i když nám třeba lidsky nesedí a může nám být něčím protivný. Vzájemná lidská sympatie přesto může vyrůst i mezi námi a stát se důvodem ke klasickému přátelství. Ale už nyní se mohou naše ustrašená srdce radostně rozbušit a přijímat množství dobrých darů. Ale ta radost pramení i z toho, že patříme Pánu, který proměňuje náš život, z lidí, které nám dal, a z každého jednotlivce, který přijde a spolu s námi chválí Hospodina (v.6.). Staršovstvo rozhodlo, že připomínky k bohoslužebnému pořadu se budou shromažďovat do konce března a teprve potom na ně dohromady odpovíme. Děkuji i za ty dvě, které doposavad došly. K věcem liturgickým (bohoslužebným) bude ještě odpovídající debata. Chtěl bych se teď vyjádřit jen k tomu, co se týká mě osobně. Chtěl bych vyvést z omylu, že se talárem chci odlišovat od jiných farářů. O to mi opravdu nejde. Ve farářském kolegiu jsem naopak jeden z těch, kdo se vědomě snaží o soudržnost a kolegialitu. O bílém taláru jsem psal už před pěti lety do Časopisu, tehdy, když se pro něj staršovstvo rozhodlo. Nosím jej jen při nedělních bohoslužbách; při pohřbech nosím černý. Černý používám stejně tak v ekumenickém prostředí (v Domově pro seniory, v nemocnici či v Hospicu) a na celocírkevních setkáních, protože respektuji příslušnou prováděcí směrnici Synodní rady. Cokoliv, co jsem kdy v církvi navrhl (a nechal o tom rozhodnout staršovstvo), nikdy nebylo vedeno zálibou v odlišnosti, ale tím, že jsem něco promyslel a myšlenku (nikdy ne svou, ale jen přijatou od starších a moudřejších lidí, než jsem sám) předložil k úvaze, a starší sboru mohou dosvědčit, že jsem nikdy nic neprotlačoval proti mínění většiny staršovstva. 2

č.161

Leden 2015

Proč mi není jedno, co si lidé o mě myslí? Není to proto, že bych se bál, že mě budou na posledním soudu hodnotit, to naštěstí ne, ale jde mi o dobré vztahy a o vzájemné porozumění. Vždycky, když se setkáváme s něčím složitým, nebo když se obávám, že se nebudu schopen stručně a srozumitelně vyjádřit, píšu do Našeho časopisu o všem, co považuji za podstatné – proto, abychom se vzájemně nevymezovali, ale abychom si vzájemně porozuměli. Jsem vděčný každému, kdo čtení časopisu věnuje svůj čas, a jsem velmi vděčný všem, kteří mi otevřeně řeknou svůj názor, abych nežil duševně v nějaké skleněné kukani či jako pán na farském hradě. Snažím se být hodně mezi lidmi a naslouchat jim. Možná někdy naslouchám málo, nebo druzí také neřeknou to, co by mi prospělo či rozšířilo obzor. Uvědomuji si také, že každé mé selhání je na překážku zvěstování evangelia. Dovedu si představit, že jsem zklamal i někoho, u koho si to sám neuvědomuji. Chápu, že pro takového člověka je těžké poslouchat mé kázání. Kéž takoví lidé dokážou čerpat i jinde a nevzdávají svůj duchovní život. Sestry a bratři! Více než na tom, aby se sborové věci děly podle mých představ, mi záleží na dobrých, otevřených a upřímných vztazích. Více, než na tom, abychom se shodli v názorech, mi záleží na tom, abychom si je uměli sdělovat, abychom byli „pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista“ (Ef 4,15). Srdečně zdraví Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— Josef Šrámek Emílie Rykalská Věra Geržová Jiřina Jakubíková Jaroslav Gerža Jarmila Krausová Jana Kalhousová

Drahoslava Svobodová Milada Danišová Růžena Koláčková Karel Koláček Milan Palacký Josef Zajíček Milena Burdíková

Staršovstvo —————————————————————  Debata o bohoslužebném pořadu našeho sboru. Bratr farář Heller přečetl dvě připomínky, které byly k dnešnímu dni doručeny. Připomínky mohou členové sboru anonymně vložit do vázy na poslední lavici v kostele. Připomínky bude možno vkládat do konce března 2015. Vloženými názory se bude staršovstvo zabývat. Souhrnná odpověď pak bude zveřejněna v Našem časopise. Na dané téma bude sborové odpoledne 24.5. 2015.  Sborové shromáždění se uskuteční 29.3. 2015.  Nominace nových členů dozorčí rady Diakonie - domácí péče: 6 členů dozorčí rady, 1 zaměstnanec střediska, 3 náhradníci. Nominaci přijali: Ludmila Fuksová, Milena Hrtusová, Tomáš Jelínek, Karla Palátová z Pržna, Alena Frňková z Krhové, Eva Leden 2015

č.161

3









Žambochová z Hošťálkové, Jan Tkáčik z Jarcové. Nominace bude doplněna na příští poradě staršovstva, zatím se nepodařilo získat další kandidáty. Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 4. lednu 2015: Pokladna: 16 762,- Kč Bankovní účet: 232 422,- Kč Saláry hotově prosinec: 39 700,- Kč Saláry bankou prosinec: 56 700,- Kč Sbírky celkem prosinec: 17 051,- Kč, z toho 810,- Kč účelová sbírka, 2 450,- Kč na bohoslovce, 13 791,- Kč pro potřebu sboru. Sbírka leden 2 670,- Kč. Probíhá mimořádná sbírka na pomoc uprchlíkům ze Sýrie, bude ukončena koncem ledna. Hospodářské záležitosti: - Pojištění - je vypovězena stávající smlouva, od léta 2015 budeme pojištěni pod rámcovou smlouvou uzavřenou s celou ČCE. Rozsah pojištění prozkoumá sestra Janírková. - Zůstává úkol ošetření varhan proti červotoči - řeší bratr Mikš a Heller. Ing. Závada: červotoč by se měl řešit zaplynováním, pan varhanář Vaculín s tímto řešením souhlasí. Bratr Mikš zajistí vypracování cenové nabídky z Valašského muzea v přírodě v Rožnově p.R. - Je třeba řešit vlhkost budovy fary, ve farním bytě se objevuje plíseň. Situaci prověří bratr Zajíček. Vyjádření k samofinancování církve. Staršovstvo hlasovalo k předloženým materiálům takto: Pro diakonické a rozvojové projekty má být použito: 15% restitučních prostředků a k samofinancování má být použita cesta ve variantě: rychlejší Vyjádření k Husovu jubileu - sbor uspořádá sborové odpoledne na téma mistr Jan Hus. Sborové shromáždění rozhodne, zda budou dne 6.7.2015 bohoslužby. ze zápisu Tomáše Jelínka

Shrnutí diskuse o bohoslužbách 16. listopadu 2014 Na každém jednání staršovstva se probíráme tím, co jsme ve sboru prožili. Myslím si, že to je jeden z nejdůležitějších bodů jednání. To, že se ohlížíme zpět a že život reflektujeme a promýšlíme, to z nás činí lidské bytosti. I ve sboru si dáváme zpětnou vazbu, a na staršovstvu spolu – Bohu díky – máme otevřené vztahy a říkáme si upřímně, co máme na srdci. Každý člen sboru má možnost obrátit se na kohokoli ze staršovstva a nechat jej tlumočit na poradě svůj názor. O bohoslužbách, které se konaly, jsme diskutovali dlouho. Myslím, že by bylo dobré, abych připomněl, co mě k přípravě bohoslužeb vedlo a abych podal aspoň shrnutí důležité debaty. Synodní rada nás v říjnu vyzvala ke sbírce a k trvalým přímluvným modlitbám: Synodní rada ČCE oslovena výzvou syrských evangelických křesťanů se rozhodla intervenovat prostřednictvím Ekumenické rady církví u vlády ČR. Chce ji požádat, aby 4

č.161

Leden 2015

svou zahraniční politiku více orientovala na situaci utiskovaných a pronásledovaných, pokoušela se pomoci trpícím lidem ve zmíněných oblastech a neřídila se ve svém rozhodování pouze jednostranně ekonomickou výhodností. Budeme se snažit hledat prostřednictvím Diakonie ČCE a spolu s dalšími evropskými církvemi možnosti, jak křesťanům ve zmíněných oblastech cíleně pomoci. Prosíme vás, sestry a bratři, o dlouhodobou modlitební i materiální podporu těchto zabíjených, týraných a pronásledovaných křesťanů. V listopadu jsme dostali „Ekumenickou výzva zlínských křesťanů k solidaritě nejen s křesťany na Blízkém Východě“. Text je ještě na nástěnce. Zlínští křesťané citují (stejně jako Synodní rada) tzv. Naléhavou výzvu Ústřední rady Evangelikálního společenství Sýrie a Libanonu evangelikálním a protestantským církvím a organizacím na celém světě, která končí slovy: V tom, že budete jednat dříve, než bude příliš pozdě, je naše naděje. Jste přece našimi partnery ve víře, a na čem jiném stojí sdílené křesťanství, než na solidaritě a obecenství, na tom, že jeden druhého věrně a v upřímnosti podporujeme. Právě tak všichni svorně svědčíme o Kristu a jsme věrni jeho přikázáním. Zlínští křesťané vyzývali k tomu, abychom bohoslužby v neděli 16.11. (den před státním svátkem - Den boje za svobodu a demokracii) věnovali tématu Svoboda není jen pro nás, abychom děkovali za dar svobody a zároveň si naléhavě uvědomili, že jiným chybí nejen svoboda, ale i střecha nad hlavou a bezpečí před teroristy a genocidou. Ptal jsem se v ohláškách, jak s tím mám naložit, žádal jsem o zpětnou vazbu, ale nikdo ze sboru mi k tomu neřekl za celý týden vůbec nic. Běžně takové věci konzultuji s presbytery, výzva ze Zlína však přišla na poslední chvíli. Věděl jsem, že to není standardní, aby se to stalo hlavním tématem bohoslužeb, proto jsem na to upozornil hned na začátku a nekázal jsem z kazatelny. Půlku své promluvy jsem věnoval faktu pronásledovaných křesťanů a jejich genocidě, která nemá v dějinách obdoby. Protože mám dlouhodobě dojem, že podobné výzvy a slova po nás „stečou jako po husím peří“, tedy že se nás dotknou jen chvilkově, nebo že při pouhém slovním vysvětlení skutečně nepochopíme, jak je situace zlá a naléhavá, odhodlal jsem se k promítání drastických záběrů hromadných poprav křesťanů, která jste v našich médiích tehdy nemohli vidět – psali o tom jen někteří lidé na internetu. Po druhé světové válce nikdo nechtěl věřit tomu, co se dělo v koncentračních táborech, dokud se nepromítly ty drastické záběry, které se od současných liší snad jen tím, že jsou černobílé. Myslím, že v diskusi na staršovstvu zazněly tyto podstatné argumenty: - Promítání záběrů je opravdu příliš drastické, nedá se před ním uhnout, někomu se skutečně dělalo špatně, že musel odejít, je to invazivnější než promluva, kterou mohu přestat poslouchat. - Očekávání lidí, kteří přijdou do kostela na něco takového nepřipraveni, je natolik odlišné, že jsou v takovém šoku, že je pro ně těžké cokoli přijmout i to, co bylo v kázání nosné. Leden 2015

č.161

5

- Do kostela nechodíme jen proto, abychom si nechali Pánem Bohem foukat na duši, ale i proto, abychom slyšeli výzvy, které nejsou příjemné. - Jako křesťané budeme moci velmi brzy osvědčit své postoje, protože se bude jednat o přijímání uprchlíků ze zemí, kde jsou křesťané i jiní lidé zabíjeni; měli bychom se pro ně dovolávat milosrdenství, protože nejde o politické zájmy, ale o povinnost zastat se potřebných. Uvědomuji si, že promítání drastických záběrů bylo pro mnoho lidí opravdu za hranicí toho, co se má či smí při bohoslužbách konat, a respektuji to. Omlouvám se všem, které jsem dostal do situace, která jim byla krajně nepříjemná, nebo kterým bylo špatně. Už to dělat nebudu. Chtěl bych ještě odpovědět na dvě zásadní otázky: Nesedli jsme teroristům a bojovníkům tzv. Islámského státu na lep, že se díváme na jejich řádění a že necháme se fascinovat zlem? Jim jde přece právě o to, aby svět byl šokován a dostal z nich strach, a aby i jejich vlastní lidé věděli, že nemá smysl se stavět jakkoli na odpor… - Bylo by to tak, kdybychom u toho skončili, nebo kdybychom se lekli a nemluvili bychom o tom, tedy kdybychom se tím nechali uhranout. My ovšem nekončíme u toho, že jsme šokováni: Od Krista přijímáme naději proti smrti, se kterou se můžeme postavit i proti jakýmkoli zvěrstvům. Víme o věčném životě a víme, že je naše povinnost postavit se zlu na odpor (vizte např. píseň EZ 189). U nás tedy teroristé nedosáhnou svého cíle. K čemu je naše snažení, když stejně nemůžeme nic dělat? - Přímluvná modlitba není „nic“, má svůj hluboký smysl (vzpomínáte si na vánoční hru Síť ?). Význam finanční solidarity není třeba zdůrazňovat. Jako obyvatelé ČR patříme mezi 2 procenta nejbohatších lidí na světě. Myslet na pronásledované a vražděné (a jejich rodiny) pravidelně má také svůj smysl. Apoštol Pavel píše o církvi jako o těle, ve kterém jsou všechny údy spojeny, a když jeden trpí, trpí spolu s ním všechny (1Kor 12). Význam má také to, že se setkáváme s vlastní bezmocí – vidím, že nemám vše v rukou a zjišťuji, že jen Bůh může opravdu pomoci. Na druhou stranu lidé mohou zastavit to nejhorší běsnění, ale i nadále zde bude mnoho nespravedlnosti, i té, která provokuje to nejhorší násilí těch, kteří ve své chudobě nemají co ztratit. Máme se také ptát, komu to prospívá, že se situace vyvíjí tak, jako doposud. Biskup v Mosulu vyzval církve, ať se snaží přijít na příčiny těchto hrozných věcí a ať se zasazují o spravedlnost a mír. To není o politických preferencích, o tom, jestli se nám líbí pan prezident nebo kterou politickou stranu volíme. Církev má povinnost hájit utlačované, utiskované, chudé, tudíž samozřejmě i pronásledované a mordované lidi. Ježíš říká jasně (Mt 25,31-46), že se nás nebude ptát na naše pěkné bohoslužby, ale na to, co jsme udělali pro ty nejmenší. U Izajáše (Iz 1) říká Hospodin, že jestli se nebudeme zastávat utlačovaných, že už nemá chuť poslouchat naše písničky. (To píšu jako člověk, kterému na pěkných bohoslužbách i písních záleží.) Diskuse je otevřená, nebojte se vyjádřit svůj názor. Děkuji všem, kdo se do ní zapojili. Když přijdete s nápadem, jak bychom mohli pomoci těm, kteří jsou v největší nouzi, bude to také výborné. Daniel Heller 6

č.161

Leden 2015

Z časopisu Český bratr ———————————————— K číslu 11: Ještě se vrátím jakoby k úvodu. Právě první článek s názvem Dveře, Ondřeje Macka (str.4), jako část sloupku Řeč míst, kde se scházíme, mě vedl k onomu opožděnému úvodu. Zde jen za sebe dodám: Kdybychom opravdu jaksi nemohli „stačit na těžké kázání“, tak my z meziříčského sboru máme k přemýšlení navíc těch našich 5 podobenství architektky Barbory Veselé na čelní stěně za kazatelnou, pravda? Víte kterých? Dokonce nedávno bylo kázání o podobenství prvním zleva: pěti pannách bdělých a rozvážných a těch druhých. Podělit se nebo si nechat pro sebe – kdy ano, kdy ne. Když jsem si vzal v neděli (16.11.) listopadové číslo a odpoledne, ještě před obědem zběžně prohlédl, našel jsem sice velmi mnoho, ale na první nahlédnutí skoro nic, co by mě zrovna „trklo do očí“. Právě o to více je zapotřebí alespoň „upozorňující výtah“. Sloupek se však stal už „sloupem“ a číslo 11 počká do příště, až ČBr. přečtu. Však ho neházíme po přečtení do koše. Předběhněte mne, prosím někdo, bratři a sestry a napište pro NČ, čím vás nové jedenácté číslo zaujalo nejvíce, prosím... Židovství. Téma netvoří samostatný článek, ale zaujímá porůznu asi třetinu obsahu čísla. Také jeho titulní strana nás prostřednictvím populárního Kohna a Roubíčka na tuto část upozorňuje: Hitler byl zaslouženou Boží odplatou....za haskalu (viz dál). U nás ve sboru, jsme v židovské problematice poměrně orientováni. Vždyť zde byl kdysi na návštěvě i ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát (za bratra Krupy). Pokud by se někdo chtěl dovědět o postupném vývoji židovství poslední doby, velmi poučný je článek Galilejský večírek, docenta katedry Starého zákona ETF UK Petra Slámy, str.7-9 Haskala – zracionálnění židovství předminulého století je jakousi židovskou emancipací. Je to jeden z pojmů, který bychom asi měli znát tím spíše, že o naší emancipaci české, evropské, světové toho víme poměrně dost. Může být nějak, něčím, někým - námi samými - trestána? Vyvolenost je především úkol, článek, v němž br. Ondřej Kolář rozmlouvá (na str. 9-12) se ženou evangelického faráře Bohdana Pivoňky (dříve vrchního vězeňského kaplana ČR), paní farářovou Janou Pivoňkovou, maminkou našeho seniora VMS, br. Pivoňky ze Zlína. Hluboký a právě proto nelehký rozhovor se ženou, která k židovství konvertovala z evangelické rodiny. Přes následující odlehčující Otázky na tělo: Co se vám líbí na židovství? a ještě i úsměvné židovské anekdoty (obojí str.13),.zůstává zvláštní cesta ses. farářky Pivoňkovém životem nesnadným čtením. Následující Nástěnku str. 13 až 17 přečteme rychle a se zájmem. Měli bychom si při tom povšimnout také výstižně stručných názvů kapitolek. Pokud je pouze přeletíme, jistě se zastavíme u tohoto názvu: Kateřinice zvítězily a hostily slavnostní předávání cen. (str.17) To nevynecháme, pravda, valašští patrioti? Oddíl Církev žije je asi v čísle nejrozsáhlejší (str.19 až 31): K šestisetletému přijímání „pod obojí“ / Žáci evangelických škol „tykadlem“ k veřejnosti / Setkávání katolíků, evangelíků a židů v Libčicích nad Vltavou - však my také máme zjara společné Leden 2015

č.161

7

svátky Chaverut, jen organizace není na nás samých. / Setkání Černilovských konfirmandů – jak by asi dopadlo, kdybychom svolali konfirmandy pouze z Valašského Meziříčí? Napadá mi to dost s obavami nad výsledkem. Když nyní však něco (byť zajímavého) vynechám, tak v článečku věnovaném Janu Trusinovi osmdesátníkovi, zjistím, že naše setkání konfirmandů by mělo jistě „nosnou osobnost“, milého Jendu, pouze o rok a něco staršího než já. Škoda, přeškoda, že již není Kája – Karel Trusina. Měl by, čítám, 82 let. Ještě, že vedle vzpomínek nám zůstaly jeho písně ve zpěvníku! Není to ještě konec přehledu. Třeba o dvou krásných kostelích v Přerově a Roudnici nad Labem je dobré čtení. O nich se zmiňuje také evangelický teoretik architektury Emil Edgar, jako o prvních moderních stavbách protestantských kostelů – stejně jako o našem, Meziříčském. Dokončovány byly asi ve stejnou dobu. Pavel Hromádka

Událo se ve sboru

—————————————————

Sborový večer 16.12. s Velkou Lhotou Na začátku přečetl br. Daniel Košťál z příručky Na každý den z roku 1985 z 16. prosince úvahu svého tatínka, br.f. Jana Košťála. Základem byl oddíl z Iz 35 (1-10) a apoštolské slovo „Aby v dokonání plnosti času v jedno shromáždil všecko v Kristu." (Ef 1,10). Zločinci se nemohou spřátelit, mohou se jedině spolčit. Dokud jsou naše mysl a naše srdce ovládány hříchem, je marné mluvit o jednotě, I kdybychom jí dosáhli, nebyla by k dobrému, ale ke zlému. Buď bychom její pomocí hleděli něco získat pro sebe na úkor druhého, nebo bychom všichni společně usilovali o něco špatného. Jako ti, kdo, jednotní v řeči i v činech, stavěli babylonskou věž. Proto Ježíš říká, že přináší do světa rozdělení. Proto Petr při seslání Ducha svatého vyzývá: Oddělte se od pokolení toho zlého! Svět, v němž žijeme, je takový, že není možné se od jeho záporů dokonale distancovat. Ani farizeům se to nepodařilo, nakonec zabředli do pyšné sebespravedlnosti. Chyba se nenapraví jinou chybou. Správné oddělení spočívá vtom, že se zaměříme, stále víc a stále důsledněji, na to, co je

8

č.161

Leden 2015

vskutku kladné: na Krista, na jeho evangelium, jeho sliby, jeho dary. Apoštol připomíná, že k pravé jednotě patří spojení nebeských a zemských věcí. Naším úkolem je přinést tu nebeskou složku. Teprve na této platformě bude snaha o jednotu nadějná. Vzhledem k tomu, že bylo letos výročí začátku 1. světové války, dal nám br. Košťál nahlédnout do své rodinné historie a přečetl nám tři dojemné texty, které byly napsány právě před sto lety. Kousek z deníku Danielova dědečka, který se z fronty nevrátil (protože se při nějakém vysilujícím pochodu za hrozné žízně napil z louže, dostal tyfus), dotiskneme příště. Nyní otiskujeme dopis Danielova tatínka Jana Košťála, který psal jako šestiletý svému tatínkovi na frontu, a dopis Danielovy babičky, maminky br.f. Jana Košťála a manželky vojáka na východní frontě.

Milý tatínku! Já a Adla Ti přejeme šťastný a veselý nový rok. Těšil jsem se, že přijedeš na Ježíška, a Ty nemůžeš, viď. Drahý tatínku, jen se mně tatíčku vrať, ať jsem knězem. Opatruj Tě Pánbíček. Tvůj Adla a Jeníček. Milovaný Jeníčku! Píšu Ti o Štědrém večeru. Je mi nevýslovně smutno. Jaký Tys měl Štědrý večer, napiš mi. Já vím, že sis zaplakal. Uvidíš, jak bude za rok, snad budeme pohromadě a bude veselo. Děti dostaly od paní domácí krásná zvířátka a domečky. Mají z toho velikou radost. Když jsem jim stromeček rozsvítila, Jeníček moc plakal, říkal, že je to smutný, když nejsi doma. Měla jsem ho co tišit a říkala jsem mu, že je hůře dětem, které již tatínka ztratily, ale my máme ještě naději, že nám tatínek přijde. Adla říkal: „Jojo, tatínek to tady všecko nechal a utek´. Jeníček má přece jiný rozum, již víc chápe. Jeníčku drahý, kéž jsi již doma! Jak vánočka, ta je tvrdá, viď? Tak dlouho, než to dostaneš… Nebylo to rozmazaný? Až teď budeš usazený, tak Ti něco od masa pošlu. Jeníčku, rozkrojila jsem si na Tebe jablko a měl jsi hvězdu, snad se všechno v dobré obrátí. S Bohem - Tvoje Málka.

Dětská vánoční hra 21.12. V listopadu a v prosinci jsme s dětmi a s dorostem nacvičili Vánoční hru, kterou podle pohádky Anděl Páně režiséra Jiřího Stracha z roku 2005 napsali manželé Rut a Jiří Kučerovi, manželé-faráři z Hradiště u Nasavrk. Leden 2015

č.161

9

Je časné ráno, v předvečer Štědrého dne, a celé nebe se chystá na velkolepé oslavy Ježíškových narozenin. Jen anděl Petronel (František Trčka) jakoby se každému jen pletl pod nohy. Na co sáhne, to zkazí, ale přitom nikdy nepřizná svoji chybu, čímž si proti sobě poštve všechny svaté. Jediný, kdo s ním má ještě trpělivost, je sám Pán Bůh: Na chvíli mu svěří službu sv. Petra u nebeské brány.

Jenže zatímco sv. Petr se s ďáblem hádá o každou duši, Petronel pošle do pekla každého, kdo zabuší na nebeskou bránu, protože čisté svědomí nemá nikdo. Petronelovi se zdá, že je Pán Bůh (Pavel Jelínek) příliš milosrdný, a říká: „Na hříšníky se musí přísně. Já bych to vzal jinak do ruky. Když se lidé budou bát pekla, spíš se napraví.“ Jenže to už je i na Pána Boha příliš: „Za tuhle hloupou řeč tě trest nemine! Půjdeš na zem a máš jeden den na to, abys napravil alespoň jednoho hříšníka, jinak ty sám půjdeš do pekla.“ Vyděšený Petronel, proměněný v žebráka, odchází mezi smrtelníky a pokouší se najít si toho svého hříšníka, kterého by napravil. V rozhovoru s Dorotkou se ptá, proč jsou tak zlí a za čím se ženou. A dále – co se stane, když dostanou to, co chtějí? Dorotka odpoví: „No, pak by všichni museli být jak andělé nebeští...“ Petronel to pochopí tak, že se hříšníci napraví, když se jim splní jejich přání, jenže to je veliký omyl. Pomocí kouzelné čertovské mošny svého průvodce Uriáše (Matyáš Fuksa) splní Petronel lidská přání, i ta nešťastná, která způsobí škodu a přivedou do neštěstí. Laskavou služku Dorotku nutí k sňatku pod hrozbou zostuzení správce zámku hraběte, který svůj majetek málem propije a prohraje v kartách. Žádného hříšníka však tedy Petronel nenapraví. Čas rychle utíká a už se blíží okamžik Petronelova pádu do pekel. Panna Marie mu poradí: „Nemysli na sebe, Petroneli. Nechtěj zachránit jen sám sebe. Doufej v Boha a naprav, co jsi zkazil. Pak bude celé nebe stát při tobě.“ Petronel jde do sebe a chce zachránit Dorotku ze spárů správce a zabránit 10

č.161

Leden 2015

svatbě z donucení. Protože je to lidsky nemožné, rozhodne se opět použít kouzelnou čertovskou mošnu, přestože ví, že sám přijde do pekla. V tu chvíli mu jde víc o záchranu druhého člověka než vlastní duše. – Probudí se v nebi a diví se, jak se

tam dostal, když měl přece skončit v pekle. Pán Bůh mu vysvětlí to, co si sám neuvědomil – že dokázal napravit sebe sama: „Pro štěstí Dorotky a Maxmiliána jsi obětoval sám sebe... a to je veliký skutek... veliký. Co je proti tomu nějaký malý hřích?“ Děkuji všem hercům, kteří se snažili; většina musela obsadit i dvě role, někteří na sobě během nacvičování ohromně zapracovali. Děkuji všem učitelkám a učitelům nedělní školy, kteří s dětmi nacvičovali. Charity Straszheim a Karlu Dušíkovi děkuji za pečlivou přípravu scény, bratřím presbyterům, dorostu a mládeži za přípravu pódia a paní učitelce ZUŠ Bohumile Plesníkové za cenné dramaturgické rady. Daniel Heller

Silvestrovské posezení po bohoslužbách

Leden 2015

č.161

11

Bohoslužby: 11. 1. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

18. 1. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

20.1. úterý

17.00

ekumenické bohoslužby v katolickém kostele káže Tomáš Hasmanda, kazatel Apoštolské církve

25. 1. neděle 27. 1. úterý

1. 2. neděle 3. 2. úterý

9.30

sborový den, bohoslužby s večeří Páně

14.00

„O mládeži s mládeží“ moderuje ses. Oravcová z Rožnova

17.00

ekum. bohoslužby v modlitebně

9.30 17.00

Církve adventistů sedmého dne káže Pavel Stefan, katolický farář 8. 2. neděle

9.30

Úřední hodiny:

Apoštolské církve (budova Nume- kdykoli dle dohody ri, Zašovská 9) -káže Daniel Heller Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pravidelné bohoslužby pevná linka: 571 161 561 ekum. bohoslužby v modlitebně

pravidelné bohoslužby

Další program v našem kostele: Beta kurz v rámci biblické hodiny: ve středu 14.1. v 18.00 h

[email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Adresa sboru:

Blahoslavova 3 Vzhledem k ekumenickým setkáním se biblická hodina 20.1. 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: a 27.1. konat nebude. 571 161 560 e-mail: valasskePravidelný týdenní program: [email protected] číslo účtu Středa 15.30 náboženství u Poštovní spořitelny: 18.00 biblická hodina 190396260/0300 Čtvrtek 14.30 dorost http://valasskePátek 18.00 mládež (dle dohody) mezirici.evangnet.cz Neděle

8.45

nácvik sborového zpěvu

NÁŠ ČASOPIS

9.30

bohoslužby

Vydáno 11. 1. 2014 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 hod. farář Daniel Heller 18.1., 1.2. - pro zájemce sraz u kostela ve 13.30 hod.