Vykazování solventnosti pojišťoven Ing. Markéta Paulasová, Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta
[email protected] Abstrakt Pojišťovnictví je finanční službou zabývající se přenosem rizik pojištěných na pojišťovny. Z důvodu nedostatečné samoregulační schopnosti pojišťovnictví je odvětví regulováno státním dozorem. Hlavním nástrojem dozoru je sledování finančního zdraví pojišťoven – konkrétně měrami solventnosti. Článek nejprve pojednává o vývoji právní úpravy dozoru nad pojišťovnami a s tím i souvisejícími změnami ve způsobech vykazování solventnosti od počátku 90. let do současnosti. Speciálně je pozornost věnována metodice vykazování solventnosti u neživotních pojišťoven a nově v české pojistné legislativě zavedené solventnosti nad pojišťovnami v pojišťovací skupině, tzv. upravenému výpočtu solventnosti. Na závěr se článek zabývá problematikou finančních konglomerátů a projektem solventnost II. Klíčová slova Solventnost, požadovaná míra solventnosti, disponibilní míra solventnosti, upravený výpočet solventnosti, holdingová pojišťovna
Abstract Insurance is a financial service that deals with the transfer of the risks from policy holders to insurance companies. Because of low auto-regulation force of this sector there must be established some state regulation authority. The main concern of the supervision is monitoring of financial stability – in particular solvency rates. My article considers changes made in Czech insurance legislation with emphasis on solvency throughout last fifteen years. Special part of the paper is dedicated to the method of solvency of non-life insurance companies and another to the new solvency rules regarding the insurer in insurance groups. At the end I have made some predictions about possible changes in the solvency methods, because there is a financial conglomerate´s law as well as the project solvency II. Key words Solvency, required solvency margin, available solvency margin, adjusted solvency margin, insurance holding company
Úvod Pojišťovnictví je specifické odvětví ekonomiky, u něhož je předmětem výdělečné činnosti finanční eliminace rizik přenesených z účastníků pojištění na pojistitele. Protože patří do kategorie služeb, projevují se u něho určité zvláštnosti, které vedou k tomu, že ani konkurence v rozvinuté tržní ekonomice nemá dostatečnou regulační funkci zabezpečující zájmy pojištěných. Proto v současnosti panuje všeobecně názor, že pojišťovnictví patří k finančním odvětvím, kde je nutné věnovat náležitou péči ochraně pojištěných. K této ochraně existuje hned několik vážných důvodů. Prvním z nich je skutečnost, že pojištění je specifická finanční služba, kterou si pojištěný chce zajistit ochranu svého zdraví, majetku či jiných zájmů. Pojištění tedy slouží ke krytí budoucích událostí, jejichž nastání je v době uzavření smlouvy nejisté. Typickým znakem především pro životní pojištění je existence časového odstupu mezi zaplacením pojistného a nastáním pojistné události a následnou výplatou pojistného plnění. Během této doby může dojít k celé řadě neočekávaných událostí ovlivňujících hospodaření pojišťovny, s čímž souvisí hrozba nevyplacení pojistného plnění klientovi. V případě že pojistitel není schopen zajistit výplatu nároků z jakéhokoliv důvodu, nachází se pojištěný a v některých případech i pojistník ve velice složité situaci. Výše uvedené argumenty jsou dostatečně zásadní pro zavedení určitého systému dozoru nad celým pojistným trhem. Názory na jeho formu nebyly jednotné v minulosti a jsou tématem diskusí také v současné době. Obecně uznávaným a prosazovaným se od 90. let 20. století stal požadavek na oddělení instituce regulátora a dozorčího orgánu fungujícího separátně a nezávisle na vládě. V posledních desetiletích lze zaznamenat změnu metodiky dozoru z materiálního na finanční dozor. Jeho koncepce spočívá především ve sledování finančního zdraví pojišťovny, což představuje vykazování solventnosti, kontrolu dostatečné výše technických rezerv a vybraných poměrových ukazatelů, kontrolu investování prostředků, jejichž zdrojem jsou technické rezervy, vhodnosti zajištění, využití statutárního a interního auditu. Smyslem a cílem regulace a dozoru se stala podpora tvorby dlouhodobě stabilního a efektivně fungujícího pojistného trhu, který tak získá na své důvěryhodnosti. Pojišťovny jako všechny ostatní podnikatelské subjekty nežijí v žádném vakuu, ale v dynamicky se vyvíjejícím globálním světě. Tato skutečnost s sebou přináší celou řadu rizik, jimž jsou vystaveny a které mohou ohrozit jejich schopnost dostát svým slibům a závazkům. Analýzy příčin bankrotů celé řady neúspěšných pojišťoven ve světe ukazuje, že jejich ztráty byly způsobeny především politikou nízkých pojistných tarifů, tvorbou nedostatečně vysokých technických rezerv, neobezřetným investováním a chybami v řízení společnosti. Během posledních deseti let se objevují zcela nové faktory mající výrazně negativní vliv na tarifní
rovnováhu pojistitelů i zajistitelů - tzv. moderní rizika související s rostoucím terorismem ve světě a stále se zvyšující počet katastrofických živelných událostí se značnými náklady na pojistná plnění. Cílem regulace a dozoru je tato rizika identifikovat, minimalizovat a napravovat jejich důsledky. Regulátor a dozorový orgán nad pojistným trhem musí nastavit taková pravidla provozování pojišťovací činnosti, aby pojišťovny působící na trhu byly solventní. Za solventnost v pojišťovnictví je považován stav, kdy pojišťovna disponuje dostatkem vlastních zdrojů, které může kdykoliv a za jakýchkoliv okolností použít k úhradě svých smluvních závazků vůči pojištěným a ostatním oprávněným osobám. Pojistitelé musejí být schopni se vypořádat i s neočekávanými událostmi. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by jejich neschopnost dostát svým závazkům ve větším počtu vyústit v krach celého odvětví. 1 Vývoj právní úpravy solventnosti v ČR V podmínkách českého hospodářství lze mluvit o vzniku pojistného trhu v pravém slova smyslu od počátku 90. let 20. století, kdy zároveň došlo ke změně celého ekonomického uspořádání v ČR. První právní normou, která přinesla zásadní změnu pro oblast pojišťovnictví, byl zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví. Díky němu byl umožněn vstup nových pojišťoven, ale s tímto krokem bylo nutné také zavést dohled nad subjekty působícími na trhu. Dozor byl více méně založen na zásadách materiálního dozoru, což bylo vynuceno krátkodobostí existence volné konkurence v pojišťovnictví. Z pohledu finančního se tato právní úprava omezila na požadavek složení povinné kauce ve výši 10 mil. Kč ve prospěch MF ČR, na předkládání tříletých obchodních a zajišťovacích plánů a na tvorbu účelových pojistných fondů. Z těchto skutečností tedy vyplývá, že státní dozor neměl jakékoliv nástroje, kterými by mohl u pojišťoven posuzovat jejich finanční zdraví. Již během první poloviny 90. let se ukázala nově vzniklá legislativa jako nedostatečná, především v oblasti ochrany spotřebitelů, finančního dozoru a také vzhledem k budoucím snahám o přiblížení národní legislativy soukromého pojištění právu Evropského společenství. Proto byla provedena novelizace zákona o pojišťovnictví zákonem č. 320/1993 Sb. a vyhláškou 52/1994 Sb. Nově byla uzákoněna povinnost pojišťoven a zajišťoven s povolením k provozování své činnosti vytvářet ke svým závazkům z pojištění pojistně-technické rezervy v návaznosti na novou účtovou osnovu pojišťoven a krýt tyto závazky odpovídajícími aktivy. Dále byl finanční dozor nad pojišťovnami rozšířen o vykazování míry solventnosti. V oblasti pojišťovnictví byl proces harmonizace českého a evropského práva zahájen v roce 1997 usnesením vlády č. 704/11997, čímž byl položen základ pro vznikl nové legislativy. Výsledkem implementace evropského práva do českého byl zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a prováděcí vyhláška č. 75/2000 Sb., které s sebou přinesly celou řadu významným změn pro subjekty působící v pojišťovnictví. Povolovací činnost byla podmíněna
dostatečnou kapitálovou vybaveností žadatele, obchodním plánem založeném na pojistněmatematických výpočtech s důrazem na schopnost společnosti dostát závazkům. Nově byl zaveden institut odpovědného pojistného matematika a upraveny podmínky provozování zprostředkovatelské činnosti. Nová právní úprava se významným způsobem také dotkla výkonu dozoru nad pojišťovnami. Byly posíleny a zpřesněny pravomoci MF ČR při zjištění nedostatků v činnosti pojišťoven. Dále došlo k úpravám technických rezerv, skladby finančního umístnění a vykazování solventnosti. Přesto některé závažné otázky typu volného pohybu kapitálu, výkonu státního dozoru nad finančními konglomeráty s účastí pojišťovny nebo zajišťovny nebyly vyřešeny. Nakonec a vzhledem k tématu této práce nejdůležitější novelizace vedoucí k plné harmonizaci českého a evropského pojistného práva byla provedena v zákoně o pojišťovnictví – zákonem č. 39/2004 Sb., s vyhláškou č. 303/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví. Tímto zákonem byly upraveny podmínky podnikání v pojišťovnictví s ohledem na svobodu usazování, volného poskytování služeb a fungování českého pojistného trhu jako součásti jednotného evropského pojistného trhu. Nově byl zaveden dozor nad finančními pojišťovacími skupinami, tzv. doplňkový dozor, upřesněny pravomoci orgánů státního dozoru a upravena pravidla pro tvorbu technických rezerv. Konkrétně v případě vykazování solventnosti bylo nutné nově upravit způsob dokládání solventnosti u zahraničních pojišťoven z jiných členských států, pokud působí na českém pojistném trhu. Jedná-li se o zjišťování solventnosti u zahraniční pojišťovny, která provozuje na území ČR pojišťovací činnost na základě práva zřizování pobočky, musí být ministerstvo v souladu s právem Evropských společenství před založením pobočky informováno příslušným úřadem domovského členského státu mimo jiné o tom, že tato pojišťovna disponuje požadovanou mírou solventnosti. Druhou možností je provozování pojišťovací činnosti na území ČR zahraniční pojišťovnou na základě svobody dočasně poskytovat služby. V takovém případě před zahájením činnosti musí poskytnout úřad domovského členského státu MF ČR vedle dalších informací potvrzení, že pojišťovna z jiného členského státu vlastní aktiva nejméně ve výši požadované míry solventnosti podle tohoto zákona. Dále novela stanovuje možnosti provozování pojišťovací činnosti zahraniční pojišťovnou z třetího státu avšak pouze prostřednictvím své pobočky. Jednou z nezbytných podmínek pro udělení povolení k provozování pobočky je umístění vlastního majetku na území ČR ve výši odpovídající té části požadované míry solventnosti, která se vztahuje k objemu pojišťovací činnosti na území ČR. Tyto vlastní zdroje musí být nejméně ve výši jedné poloviny minima garančního fondu a dále je stanoven požadavek vložit nejméně jednu čtvrtinu této částky jako jistinu odděleně na zvláštní účet k tomuto účelu zřízený u banky se sídlem v ČR nebo u pobočky zahraniční banky. Nakládání s jistinou je možné pouze se souhlasem ministerstva.
Velkých změn doznalo podle nového zákona označování jednotlivých položek vstupujících do výpočtu solventnosti. Skutečná míra solventnosti byla nahrazena disponibilní mírou solventnosti (DMS), minimální míra solventnosti je nově označována jako požadovaná míra solventnosti (PMS). Garanční fond (GF) se nadále vypočítává jako 1/3 požadované míry solventnosti, ale jeho použití je v současnosti částečně odlišné. Není totiž jednou z položek, která je posuzována přímo při výpočtu solventnosti. Novela zákona o pojišťovnictví s pojmem garanční fond pracuje při rozhodování o razanci nápravného opatření v případě nesplnění požadavků solventnosti. V souladu se směrnicemi EU byly navýšeny minimální hodnoty garančního fondu, tzv. absolutní minimum garančního fondu (AMGF). Při provozování jednoho nebo více pojistných odvětví životního pojištění byly částky zvýšeny ze 40 mil. Kč na 90 mil. Kč. Jestliže pojistitel provozuje jedno nebo více odvětví neživotního pojištění je stanoveno absolutní minimum garančního fondu v rozmezí 60 – 90 mil. Kč v závislosti na provozované činnosti, čímž došlo k navýšení oproti původním hodnotám 20 – 40 mil. Kč. Významné změny přinesla vyhláška č. 303/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví, a to především ve způsobu výpočtu výše vlastních zdrojů pojišťovny a zajišťovny, určení hodnoty vlastních zdrojů, jenž tvoří garanční fond a ve způsobu vykazování solventnosti. Při výpočtu požadované míry solventnosti u neživotního pojištění podle objemu pojistného byla navýšena mezní částka z 10 mil. EUR na 50 mil. EUR, v druhé části výpočtu podle nákladů na pojistná plnění ze 7 mil. EUR na 35 mil. EUR. Nově je zcela oddělen výpočet solventnosti životních, neživotních a univerzálních pojišťoven. Dříve byl pouze jeden způsob výpočtu skutečné míry solventnosti. Novinkou ve vyhlášce je postup upraveného výpočtu solventnosti a jeho vykazování pro holdingové pojišťovny. Přesněji jsou definovány tzv. jiné položky, které vstupují do výpočtu disponibilní míry solventnosti. Jinými položkami se podle vyhlášky č. 303/2004 Sb. rozumí kumulativní prioritní kapitál, podřízené dluhy a cenné papíry bez stanovené splatnosti. Možnost zahrnutí těchto položek do výpočtu disponibilní míry solventnosti je omezeno do výše 50 % nižší hodnoty z požadované a disponibilní míry solventnosti, dále existují určité podmínky, které musí být splněny, aby si je pojišťovna mohla zahrnout do výpočtu. Lze konstatovat, že problematika solventnosti v podmínkách českého pojistného trhu prošla zásadními změnami od počátků jejího vykazování až po současný způsob výpočtu, který je téměř v souladu s požadavky EU. De facto proces vývoje solventnosti, který ve vyspělých evropských státech byl započat před 30 lety, byl zkrácen na českém pojistném trhu na 15 let. Nutné je podotknout, že bez pomoci a využití zkušeností ze západní Evropy bychom byly asi hodně vzdáleni současnému stavu.
2 Postup vykazování solventnosti – neživotní pojišťovny Obecně lze solventnost definovat jako dostatek disponibilních peněžních zdrojů na krytí všech potřeb a závazků v příslušné výši a v příslušném čase. Pro oblast pojišťovnictví je solventnost definována § 2 odst. i) v novele zákona č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví jako schopnost pojišťovny trvale zabezpečit vlastními zdroji úhradu závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Konkrétně lze tímto pojmem charakterizovat takový finanční stav, kdy byly a jsou vytvořeny a trvale udržovány přiměřeně velké peněžní zdroje pro případ, že by pojistitel měl z titulu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti hradit taková pojistná plnění, na která jeho technické rezervy nestačí. Pokud taková situace nastane musí pojišťovna uvolnit na krytí svůj vlastní a závazky nezatížený majetek, tj. vlastní zdroje. Pojišťovně je zákonem č. 39/2004 Sb. uložena povinnost po celou dobu provozování pojišťovací činnosti mít vlastní zdroje minimálně ve výši požadované míry solventnosti, která je stanovena MF ČR, konkrétně vyhláškou č. 303/2004 Sb. Dále zákon nově říká, že je nutné, aby vlastní zdroje po celou dobu činnosti pojišťovny byly kryty odpovídající hodnotou aktiv. Bez této podmínky splnění solventnosti postrádá zcela smysl, protože prostředky pro vypořádání závazků vzniknou právě jejich zpeněžením. Posouzení solventnosti probíhá na základě porovnání skutečné vybavenosti kapitálem s určitými požadovanými minimálními mírami vybavenosti. Jedná se o legislativně potvrzenou metodiku, která umožňuje dozorčím orgánům posoudit, zda současný stav pojišťovny je zárukou, že bude schopna dostát svým závazkům v budoucnosti. V případě zjištění nedostatků je v pravomoci státního dozoru vyžadovat a provádět adekvátní opatření na ochranu zájmů klientů. Z důvodu odlišností v kalkulacích a vývoji rezerv životního a neživotního pojištění je požadováno oddělené vykazování solventnosti pro životní a neživotní pojištění. 2.1 Disponibilní míra solventnosti (DMSnžp) Vyjadřuje výšku kapitálu, který má pojišťovna k dispozici pro pokrytí svých závazků. Jinými slovy ji lze označit jako kapitálovou vybavenost pojistitele. Výpočet se provádí jako součet níže uvedených aktiv bez jakýchkoli předvídatelných závazků souvisejících s pojišťovací činností a po odečtu položek nehmotného majetku. DMSnžp se vypočte níže uvedeným způsobem: + splacený základní kapitál pojišťovny, po odečtení vlastních akcií držených pojišťovnou + rezervní fondy – zákonný a ostatní rezervní fondy, které se nevztahují k pojištění + přenosy zisků a ztrát - nerozdělený zisk z minulých let a posledního účetního období po odečtení případných ztrát z těchto období + polovina případných dodatečných příspěvků během účetního období – zahrnuje se u pojišťoven, které mají právní formu družstva
+ jiné položky - kumulativní prioritní kapitál, podřízené dluhy, cenné papíry bez stanovené splatnosti, které lze zahrnout za určitých podmínek v omezené výši -
hodnota dlouhodobého nehmotného majetku zapsaná v účetnictví, je-li součástí základního kapitálu
-----------------------------------Mezisoučet A + polovina upsaného nesplaceného základního kapitálu, maximálně však do výše nižší z hodnot požadované a disponibilní míry solventnosti; lze zahrnout pouze, pokud byla již splacena nejméně 1/4 základního kapitálu; se zahrnutím této položky je nutný souhlas ministerstva financí + oceňovací rozdíly - tiché rezervy vzniklé podhodnocením aktiv, tzn. výše rozdílu hodnoty aktiv na trhu a hodnoty těchto aktiv zapsaných v účetnictví ----------------------------------------------------Mezisoučet B – představuje součet položek, jejichž zahrnutí do výpočtu DMS musí schválit MF ČR Celková DMSnžp vzniká součtem mezisoučtů A a B 2.2 Požadovaná míra solventnosti (PMSnžp) Představuje objem potenciálních závazků z pojišťovacích činností nebo také minimální výši vlastních finančních prostředků, kterými musí pojišťovna disponovat po celou dobu své činnosti. U pojišťoven, které provozují zajišťovací činnost, se vypočítává PMS zvlášť pro pojišťovací a zajišťovací činnost. Při výpočtu PMS v neživotním pojištění však existují určitá specifika. Prvním z nich je vliv kursu Kč/ EUR, protože ve výpočtu se pracuje s částkami v miliónech EUR. Mezní hodnoty 50 mil. EUR a 35 mil. EUR se pro výpočet převádí na Kč na základě kursu CZK/EUR České národní banky k datu výkazu solventnosti, tj. obvykle ke konci příslušného účetního roku. Dalším specifickou odlišností výpočtu PMS v neživotním pojištění je použití dvou paralelních způsobů výpočtu, přičemž za výslednou se bere větší z vypočtených hodnot. PMSnžp je větší z částek vypočtených níže uvedenými způsoby a) nebo b): a) podle objemu pojistného - Prvním krokem výpočtu je snížení předepsaného hrubého pojistného za příslušný rok o částky pojistného odpovídající daním a poplatkům, které se vybírají s pojistným jako jeho součást. Následně se předepsané pojistné redukuje tak, že se započítává 18 % z pojistného do výše 50 mil. EUR a z částky převyšující 50 mil. EUR 16 %. Následně se zjištěný součet upravuje o vliv míry zajištění pomocí tzv. korekčního koeficientu, tj. podílu pojistných plnění na vlastní vrub k celkové výši pojistných plnění. Přičemž podíl pojistného
plnění na vlastní vrub musí tvořit minimálně 50 % celkového pojistného plnění nebo se případně na tuto hranici uměle zvedne. b) podle průměrných nákladů na pojistná plnění – Nejdříve se stanoví počet let, za která se budou údaje o hrubých pojistných plněních uvádět, tzv. délka referenčního období (zpravidla u neživotních pojištění 3 roky; provozuje-li pojišťovna v podstatné míře, tj. více než 4 % celkového předepsaného pojistného nebo 1 mil. Kč, pojištění vichřice, krupobití či mrazu tak je to 7 let). Dále se provede součet objemu hrubých vyplacených pojistných plnění včetně podílu zajistitelů na pojistných plněních a včetně přírůstku rezervy na pojistná plnění, tento součet se vydělí počtem let, za které se pojistné plnění bralo v úvahu. Tímto způsobem byla zjištěna průměrná roční hrubá pojistná plnění za příslušné referenční období. Průměrné pojistné plnění se rozdělí na dvě části: do 35 mil. EUR, z níž se do konstrukce PMSNŽP zařadí 26 %, nad 35 mil. EUR, z níž se do konstrukce PMSNŽP zahrne 23 %. Přitom z takto vzniklé částky se pro výslednou PMSNŽP opět použije jen poměrná část odpovídající podílu pojistného plnění na vlastní vrub za příslušné účetní období, minimálně však 50 %. 2.3 Porovnání disponibilní a požadované míry solventnosti Způsob zjištění disponibilní a požadované míry solventnosti u neživotních pojišťoven je podrobně popsán v předešlých kapitolách. Dále lze provést test solventnosti pojišťovny porovnáním PMSnžp a DMSnžp. Požadovaná míry solventnosti je vyšší z částek vypočtených podle velikosti pojistného a průměrných nákladů na pojistná plnění s omezující podmínkou, že nesmí poklesnout pod absolutní minimum garančního fondu. Je-li provozováno více odvětví neživotního pojištění, platí jako absolutní minimum garančního fondu vyšší z částek pro neživotní pojištění. Disponibilní míra solventnosti vzniká součtem dvou mezisoučtů A a B.
A. Výsledek podle velikosti pojistného B. Výsledek podle průměrných nákladů na pojistná plnění C. Absolutní minimum garančního fondu Požadovaná míra solventnosti = max (A,B,C) Disponibilní míra solventnosti = součet součástí A+B z toho: položky z A položky z B Podpis odpovědného pojistného matematika: Datum:
razítko pojišťovny a podpis předsedy představenstva:
Obr.č. 1: Porovnání požadované a disponibilní míry solventnosti pro neživotní pojišťovny dle prováděcí vyhlášky 303/2004 Sb. s úpravami provedenými s ohledem k termínům použitým v textu
3 Upravený výpočet solventnosti Úplnou novinkou v postupech zjišťování solventnosti je tzv. upravený výpočet solventnosti pojišťovny. Povinnost vykazovat ministerstvu upravený výpočet solventnosti je uložena tuzemské pojišťovně, jejíž činnost podléhá dozoru nad činností pojišťovny ve skupině (dále jen doplňkový dozor). Použití se vztahuje na tzv. holdingové pojišťovny, kterými se rozumí pojišťovny s jakoukoliv účastí v minimálně jedné pojišťovně nebo zajišťovně (dále označeny jako přidružené společnosti). Z důvodu relativní homogenity takovéto pojišťovací skupiny lze bez problémů sestavit upravený výpočet solventnosti pro tuto skupinu s použitím disponibilních měr
solventnosti
zjištěných
v jednotlivých
dceřiných
společnostech
–
pojišťovnách
a zajišťovnách. Výpočet je rozdělen do dvou částí – nejdříve je zjištěna disponibilní míra solventnosti holdingové pojišťovny a poté její požadovaná míra solventnosti. První položka týkající se disponibilní míry solventnosti vzniká součtem disponibilní míry solventnosti holdingové pojišťovny s disponibilními mírami solventnosti jednotlivých pojišťoven a zajišťoven ve skupině podle výše majetkového podílu v nich. Do výpočtu tedy vstupuje pouze část disponibilní míry přidružených společností v závislosti na velikosti majetkové účasti holdingové pojišťovny. Požadovanou míru solventnosti v upraveném výpočtu solventnosti činí součet požadované míry solventnosti holdingové pojišťovny, účetních podílů v přidružených společnostech a části požadovaných měr solventnosti přidružených společností podle podílu v nich. Upravený výpočet solventnosti vzniká rozdílem disponibilní a požadované míry solventnosti holdingové pojišťovny. Zabývá-li se holdingová pojišťovna životním i neživotním pojištěním upravený výpočet solventnosti vznikne jako součet disponibilních a požadovaných měr solventnosti zjištěných odděleně pro životní a neživotní pojištění. Ve výpočtech tak budou figurovat jednotlivá specifika životního a neživotního pojištění, výsledek bude přesnější než v případě společného výpočtu pro obě odvětví pojištění. Dalším zcela logickým požadavkem na upravený výpočet solventnosti je absence jakékoliv položky disponibilní míry solventnosti, která vzniká ze vzájemného financování mezi holdingovou pojišťovnou a přidruženou společností. V opačném případě by došlo k dvojímu zahrnutí jedněch totožných finančních prostředků do výpočtu, což by vedlo ke zkreslení výsledné míry solventnosti. Omezení je stanoveno také u nesplaceného základního kapitálu jako součásti výpočtu solventnosti, ministerstvo nebude udělovat písemný souhlas s jeho zahrnutím do výpočtu. Upravený výpočet míry solventnosti pro holdingové pojišťovny se zjistí takto: UMSP = A – B, kde A = DMSP + ∑ q i DMSi , i
B = ∑ UH Pi + PMS P + ∑ q i PMSi . i
i
Výklad symbolů: UMSP . . . . . DMSP . . . . . . .. ∑ qiDMSi …….
upravený výpočet míry solventnosti pro holdingové pojišťovny disponibilní míra solventnosti holdingové pojišťovny, znamená součet disponibilních měr solventnosti přes všechny i-té
i
UHPi …….. PMSP. . . . . . .
∑
qiPMSi …...
přidružené společnosti – pojišťovny a zajišťovny, v níž má holdingová pojišťovna podíl na základním kapitálu ve velikosti qi, vynásobená tímto podílem účetní hodnota podílu v i-té přidružené společnosti, požadovaná míra solventnosti holdingové pojišťovny, součet požadovaných měr solventnosti přes všechny i-té přidružené
i
společnosti, v níž má holdingová pojišťovna podíl na základním kapitálu (upsaném) velikosti qi, vynásobená tímto podílem. Při výpočtu může dojít k situaci, kdy má některá z přidružených společností disponibilní míru solventnosti nižší než je požadovaná míra solventnosti, pak se použije ve výpočtu upravené míry solventnosti skutečná hodnota obou měr, nikoli pouze jejich qi násobek. Takovéto opatření vede k zahrnutí celé rizikovější investice do upraveného výpočtu solventnosti, což jistě je z hlediska opatrnosti jen ku prospěchu věci. Závěr O budoucí podobě solventnosti byly a stále také jsou vedeny dlouhé diskuse na úrovni vrcholových orgánů Evropské unie. Výsledkem těchto jednání je vznik projektu Solventnost II (Solvency II). První fáze prací započala v roce 2001 se základním cílem vytvořit obecný rámec systému sledování solventnosti, který by přizpůsobil požadavky kapitálové přiměřenosti skutečným rizikům pojišťoven a rozšířil současné stavové analýzy o modelování rizik a budoucích scénářů. Do roku 2003, kdy byla teoretická část projektu ukončena, tak vznikl dostatečný časový prostor pro širokou mezinárodní diskusi, nové studie a reporty. V současnosti je projekt ve své druhé fázi, která směřuje k návrhu rámcové direktivy o solventnosti. Podobně jako Basel II pro oblasti bankovnictví by Solventnost II pro pojišťovnictví měla přinést třípilířový přístup ke kapitálovým požadavkům a dohledu orgánů státního dozoru s cílem zajistit vyšší ochranu pojistníků, vyšší transparentnost, srovnatelnost a ucelenost posuzování solventnosti pojistitelů. Novým fenoménem, na který musí solventnost reagovat, je vznik finančních konglomerátů. Současný rozvoj finančních trhů vede k utváření finančních skupin – finančních konglomerátů, které poskytují služby a produkty v různých finančních oblastech. Pokud by tyto konglomeráty a zvláště pak banky, pojišťovny a obchodníci s cennými papíry, které jsou často jejich součástí, museli čelit finančních potížím, mohla by taková situace vést k destabilizací celého finančního systému.
Proto vznikla směrnice 2002/87/EC Evropského Parlamentu a Rady o doplňkovém dozoru úvěrových institucí, pojišťoven a obchodníků s cennými papíry ve finančním konglomerátu, která zavádí obezřetný dozor nad finančními konglomeráty. K hlavním oblastem, na které se dozor zaměřuje, náleží sledování kapitálové vybavenosti a koncentrace rizik na úrovni konglomerátu, operací uvnitř skupiny, vnitřního řídícího a kontrolního systému na úrovni konglomerátu a dostatečně zkušeného a důvěryhodného managementu. Konečným cílem směrnice je zajistit dostatečně spolehlivý systém kontroly pro celou finanční skupinu zabývající se křížovými finančními aktivitami mezi odvětvími finančního trhu. V souladu s výše uvedenou směrnici byla také v ČR zpracována předloha zákona o finančních konglomerátech, která je v současné době v druhém čtení v Poslanecké sněmovně PČR. Předloha zákona obsahuje poměrně rozsáhlý výčet pojmů, jejichž vymezení je nutné pro lepší srozumitelnost celé právní úpravy, dále jsou stanoveny postupy, s jejichž pomocí je možné finanční konglomerát identifikovat a podmínky výkonu doplňkového dozoru nad finančními konglomeráty. Jak je patrné z předchozích odstavců vývoj metodiky výpočtu solventnosti není stále ukončen. Aby byla solventnost i v budoucnosti nástrojem, s jehož využitím může dozor včas identifikovat nepříznivou finanční situaci pojistitele, musí se její úprava pružně vyvíjet v souladu se změnami, které probíhají nejen na pojistných trzích ale v celém finančních sektoru. Literatura BÖHM, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Praha: ASPI PUBLISHING, 2004, ISBN 80-7357-020-3 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. Praha: EKOPRESS, 2003, ISBN 8086119-67-X Výroční zprávy Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění 2000- 2003 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 98/78/ES ze dne 27. října 1998 o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v pojišťovací skupině. SMĚRNICE 2002/13/ES EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY ze dne 5. března 2002, kterou se mění směrnice Rady 73/239/EHS pokud se týká požadavků na míru solventnosti neživotních pojišťoven. SMĚRNICE 2002/87/ES EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovacími podniky a investičními firmami a pozměňující směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS a 93/22/ES a 2000/12/ES Evropského parlamentu a Rady Zákon 363/1999 Sb. Zákon o pojišťovnictví ve znění pozdějších novel Prováděcí vyhláška 303/2004 Sb., provádějící některá ustanovení zákona o pojišťovnictví
