Žvýkačka jako chuťový kontext pro vybavování z dlouhodobé paměti

Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce

Žvýkačka jako chuťový kontext pro vybavování z dlouhodobé paměti Závěrečná bakalářská práce

Autor: Milan Růžička

Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Šipula

Brno, prosinec 2006

Prohlašuji, že jsem pracoval samostatně a jen za použití v literatuře citovaných zdrojů.

V Brně dne 18.12..2006

Děkuji vedoucímu této práce magistru Mirkovi Šipulovi za velkou podporu při definování samotného předmětu práce a nasazení v průběhu jejího psaní.

Děkuji Gymnáziu Lanškroun, Gymnáziu Ústí nad Orlicí a Vyšší odborné škole v České Třebové za pomoc při provedení experimentu.

Chtěl bych tuto práci věnovat svým rodičům místo dárků k Vánocům, protože si nejsem jistý, jestli budu schopen cokoliv jiného udělat.

2

Obsah Obsah

3

Úvod

4

1 Cíle a hypotéza výzkumu

4

1.1 Záměr práce

6

2 Žvýkačky - kde se vzaly a kam kráčí

7

3 Paměť a její struktury

9

3.1 Paměť explicitní a implicitní 3.2 Paměť krátkodobá a dlouhodobá 3.3 „Kontext“ v teorii paměti

4 Chuť (a čich) 4.1 Chuť 4.2 Čich

5 Žvýkačky jako předmět psychologického bádání 5.1 WILKINSON (2002): Žvýkání žvýkaček dokáže zlepšit paměť 5.2 TUCHA (2004): Žvýkačky vám paměť nezlepší, ale na pozornost vliv mají 5.3 BAKER (2004): Žvýkání žvýkaček dokáže vytvořit efekt kontextu 5.4 Žvýkačky: přehled výzkumných zjištění

6 Použitá metoda výzkumu 6.1 Předvýzkum 6.1.1 První fáze – volba použitých chutí 6.1.2 Druhá fáze – testování konkrétních nastavení experimentu 6.2 Popis provedení experimentu

9 10 13

15 15 16

17 18 19 20 22

24 25 26 28 31

7 Výsledky experimentu

33

7.1 Zkoumaný vzorek 7.2 Přehled získaných dat 7.3 Interpretace a diskuze

33 34 38

Závěr

42

Literatura

44

Přílohy

47

3

Úvod Žvýkání žvýkaček je fenomén dnešní doby. Někdo je zatracuje někdo bez nich nemůže být. Každopádně jejich prodej stále stoupá a pomalu se stávají součástí kultury napříč všemi světadíly. Traduje se o nich, že pomáhají v soustředění, ale také že jít do společnosti se žvýkačkou v ústech je z hlediska bontonu nepřípustné. Žvýkačka je jakýmsi symbolem USA. Chcete-li ve filmu z někoho udělat Američana, dejte mu do úst žvýkačku. V posledních letech se reálnými efekty žvýkání žvýkaček začali zabývat i psychologové. Vzniklo několik výzkumů, které se věnovaly žvýkačkám a jejich dopadům na kognitivní funkce. K jejich poznatkům by chtěl přispět i stávající výzkum, který si bere za své prozkoumat konkrétní efekty příchuti žvýkaček jako kontextu k zapamatované informaci. Pro naplnění tohoto cíle vycházíme z dřívějších výzkumných poznatků i obecného rámce teorie paměti. Snažíme se vyjít z předcházejících experimentů

a

vhodně zvolit metodu výzkumu tak, aby naše výsledky s nimi byly zpětně porovnatelné. Tato práce se snaží zaměřit především na chuť jako takovou, aby v jejím rámci přinesla poznatky, které by mohly být platné i mimo kontext žvýkání žvýkaček.

1 Cíle a hypotéza výzkumu V nepřeberné záplavě informací kognitivní psychologie si tato práce bere za cíl navázat na výzkumy týkající se souvislostí mezi žvýkáním žvýkaček a konkrétními aspekty kognitivního procesu, jako je pozornost nebo paměť. Žvýkačky jsou bezpochyby součástí našeho každodenního života a jako takové jsou zároveň opředeny i mnohými mýty a domněnkami. Vědecký výzkum psychologických efektů žvýkaček je ale v tomto smyslu teprve na začátku a opravdu důvěryhodných poznatků existuje jen málo. V průběhu posledních let zveřejnilo několik autorů (WILKINSON (2002), TUCHA (2004), BAKER (2004), STEPHENS (2004)) výsledky svých výzkumů, které se touto problematikou zabývaly. Jejich zjištění spolu ne vždy souhlasila, ale každý z provedených pokusů otevíral další otázky a nabízel k nim možná řešení.

4

BAKER (2004) nadnesl svým výzkumem zajímavou otázku, jestli žvýkání žvýkačky může vyvolávat samo o sobě tak silný kontext k jiné zapamatovávané informaci, že role tohoto kontextu při vybavování (tedy jako aktivátoru zapamatované informace pro její vybavení) bude v paměťových testech výrazně měřitelná. Tato práce se snaží navázat na experimenty provedené BAKER (2004), stejně tak i na jejich metodologickou základnu. V jejím duchu se pak chce zaměřit především na efekt chuti žvýkačky jako kontextu pro vybavování (a nikoliv pohybů se žvýkáním spojených). Pokud bychom tedy měli artikulovat výzkumnou otázku, zněla by: „Dokáže

určitá

chuť

žvýkačky

být

natolik

silným

kontextem

pro

zapamatovávanou informaci, že později dokáže výrazně podpořit vybavení této informace?“ Na základě této výzkumné otázky formulujeme také základní hypotézu celého výzkumu. V ní je třeba jasně definovat vztah mezi kontextem chuti žvýkačky a pamětí a zároveň vše maximálně konkretizovat, aby bylo možné hypotézu účelně zkoumat. Hypotéza, kterou se tedy budeme dále zabývat zní: „Při použití jednoduchého paměťového testu obsahujícího fázi učení a fázi oddáleného vybavení bude při působení stejného chuťového podnětu žvýkačky při učení i oddáleném vybavení výsledek oddáleného vybavení lepší, než při působení dvou různých chuťových podnětů při učení a při oddáleném vybavení.“ Hypotéza tedy předpokládá, že s ohledem na dřívější výzkumy působení kontextu při učení může jako kontext fungovat také chuť žvýkačky a tím usnadnit vybavování si informace. V historii psychologie je známo několik výzkumů, které se zabývaly efektem nějakého komplexního kontextu učení na zpětné vybavení informace – například výzkum v němž se respondenti učili pod vodou nebo při aerobiku a posléze se zjišťovalo, jestli si při stejném kontextu vybavují naučené věci lépe (samozřejmě je i mnoho jiných výzkumů). Přínosem této práce by mělo být její poměrně úzké zaměření pouze na chuť žvýkačky a nikoliv na komplexní kontext jako v případě aerobiku nebo učení se pod vodou. Podobný velmi úzký vztah mezi určitým typem podnětu jako zkoumáme my a lepším vybavováním informací byl již poměrně přesvědčivě prokázán u vůní, proto se může jevit jako pravděpodobný stejný efekt i u chuti. Ověřením této specifické hypotézy pak doufejme přispějeme k lepšímu

5

pochopení a vysvětlení předchozích výzkumů zabývajících se žvýkáním žvýkaček, ale také k obecné znalostní základně psychologie zabývající se pamětí a mechanismů s ní souvisejících.

1.1 Záměr práce V následujícím textu budeme postupovat tak, abychom nejdříve shrnuli teoretické poznatky týkající se předmětu výzkumu (tedy především pojmů paměti, chuti a žvýkaček), které posléze využijeme při popisu samotného experimentu, jeho přípravy a interpretaci výsledků. Jako první bude tedy vhodné alespoň v hrubých obrysech osvětlit základní fakta o žvýkačkách jako materiálním základu tohoto experimentu. Ve zkratce se dotkneme historie žvýkání, společenské rozšířenosti žvýkaček a dalších s nimi spojených jevů. Tím získáme opodstatněný náhled na to, proč se vůbec žvýkačkami zabývat a jaký to může mít přínos. Následovat pak musí nezbytně přehled informací o paměti, která představuje teoretickou základnu celého výzkumu. Půjde především o definici základních pojmů a psychologických teorií týkajících se paměti, které mají význam pro naše bádání. Důležitá bude role kontextu v procesech učení a vybavování. Teoretické přehledy uzavře popis principů chuti a především jejích specifik ve vztahu k paměti. Ve vztahu k provedenému experimentu si nejdříve shrneme přínos výzkumů o žvýkačkách, na které tato práce navazuje - jejich zjištění, zjištění ve kterých se shodují a neshodují a otázky, které kladou pro další zkoumání. Pak už přejdeme k popisu experimentu samotného, kde se nejdříve zmíníme o jeho přípravných fázích a na jejich základě popíšeme už samotné konkrétní provedení společně s výsledky a dalšími informacemi o průběhu. V závěrečné části půjde především o integraci našich výsledků a z nich vyplývajících zjištění do kontextu teoretických poznatků, které byly popsány v textu předtím. Společně se také pokusíme celý výzkum zhodnotit jako celek

6

2 Žvýkačky - kde se vzaly a kam kráčí Žvýkačka se řekne anglicky „chewing gum“, arabsky „elki“, čínsky „heung how chu“, řecky „tsikles“, norsky „tyggegummi“, francouzsky „gomme à mâcher“, německy „Kaugummi“, latinsky „pastilli manducabiles“, portugalsky „chiclete“, špaňelsky „goma de mascar“, švédsky „tuggumi“, maďarsky „rágógumi“, polsky „guma do zucia“ a slovensky žuvačka. Snad v každém jazyce má své vlastní jméno a snad každý už někdy vyzkoušel, jaké to je „žvýkat žvýkačku. Historie žvýkačky jako takové ale sahá hluboko do naší minulosti. Už staří Řekové žvýkali takzvaný mastix (tedy vlastně pryskyřici keře Pistacia lentiscus), na kterém si cenili jeho přínosu pro hygienu úst a silného aroma. Obdobně se indiáni na americkém kontinentě (ať už v Americe Jižní nebo Severní) oddávali žvýkání pryskyřic různých stromů a keřů dávno před tím, než první Evropané přirazili k jejich břehům. A právě strom sapodilla1 rostoucí bohatě na Yucatánském poloostrově ve Střední Americe, ze kterého se dá lehce získat šťáva chicle, dal vzniknout moderním, celosvětově rozšířeným komerčním žvýkačkám, ve zhruba takové podobě, jako je známe dnes. Ve snaze získat levnější náhražku surové gumy zpracováním chicle objevuje Thomas Adams v devadesátých letech devatenáctého století výtečné vlastnosti chicle pro žvýkání a začíná s prvními pokusy o komerční prodej žvýkaček. Nejdříve pouze s beztvarou žvýkačkovou hmotou a později již se žvýkačkovými tyčinkami. Zásadní zlom v historii žvýkaček představoval vynález prodavače pražené kukuřice Wiliama J. Whita, který smíchal chicle s kukuřičným sirupem a pomocí něho dodával žvýkačkám libovolnou příchuť. Tím byl položen základ masové oblíbenosti a produkce žvýkaček nejenom ve spojených státech.2 V dnešní době díky výzkumům v oblasti výroby žvýkaček, které proběhly během druhé světové války a krátce po ní, žvýkáme převážně syntetický polyvinyl acetát, který se vyznačuje značnou chemickou odolností, takže minimalizuje jakékoli vstřebávání látek do těla ze žvýkačky jako takové (samozřejmě kromě příchutí). Dále je 1

V článku na http://press.amic.cz/ (2006) se objevuje jako zdroj chicle stálezelený tropický strom Manilkara zapota, což je latinský název téže rostliny.

7

žvýkačka doplněna o změkčovadlo, které umožňuje dlouhotrvající žvýkání. Místo původních přírodních sladidel se v dnešní době setkáváme již téměř výhradně se sladidly syntetickými ( konkrétně pak xylitol nebo sorbitol). Žvýkačky jsou v euro-americké kultuře bezpochyby fenoménem. Existuje kolem nich mnoho mýtů, ale i několik prokázaných vědeckých faktů. Pro mnohé lidi se žvýkačky staly nezbytnou součástí jejich života. Postupně prolamují poslední konvence a stávají se i v Evropě běžnou součástí společenského života (Jak tomu již je do značné míry v Severní Americe – speciálně v USA.). Setkáváme se s nimi opravdu na každém kroku ať už u někoho v ústech nebo jako se zašlapaným flekem na chodníku. Důkazem rozšířenosti, rozmanitosti žvýkaček a zkazek o nich může být několik následujících citací z http://www.veselyzoubek.cz/ (2006):
„K vypěstování dostatečného množství máty pro žvýkačky s příchutí Spearmint je ročně potřeba polí o rozloze 16 300 fotbalových hřišť.“
„Pokud byste každý kousek žvýkačky, který byl za rok na světě vyroben, přiložili svým koncem k sobě, žvýkačky by obepnuly planetu Zemi po jejím obvodu devatenáctkrát.“
„Japonští chemici vynalezli „Náladovou žvýkačku“, jejíž barva se změní v závislosti na tom, jestli jste veselí, smutní, naštvaní, zamilovaní atd..“
„Žvýkání žvýkačky vám pomůže udržet se a neplakat, když už máte na krajíčku.“
„Nové studie ukazují, že díky žvýkání žvýkaček jsou lidé chytřejší, protože žvýkání podporuje paměť a funkce mozku.“

Tyto informace a domněnky podobně jako mnohé další mohou ilustrovat postavení žvýkaček v dnešním světě. Mezi zajímavá fakta patří i to, že žvýkačky jsou pro svůj údajný vliv na soustředění a nervozitu důležitou součástí potravinových dodávek americké armády, a to již od druhé světové války. To mělo ostatně i velký vliv na jejich popularitu v Evropě právě po druhé světové válce. Ještě bych pro úplnost zmínil několik statistických údajů, jež se žvýkaček týkají. 2

Více o historii žvýkání a žvýkaček je možné najít na http://mujweb.cz/ (2006), http://www.veselyzoubek.cz/ (2006) nebo na http://press.amic.cz/ (2006). Tyto zdroje byly použity i při tvorbě tohoto stručného přehledu.

8

V České republice ovládá trh pod různými obchodními značkami (Orbit, Winterfresh, Hubba Bubba, Airwaves atd.) z devadesáti procent firma Wrigley (William Wrigley Jr. Company ). Češi patří, se zhruba 156-ti žvýkačkami na osobu ročně v rámci Evropy zhruba k průměru co do konzumace žvýkaček (http://www.mobchod.cz/ (2006))3. Pro srovnání průměrná hodnota v USA představuje téměř 600 žvýkaček na osobu ročně, což s sebou přirozeně přináší i výraznější asimilaci žvýkaček do kultury a společnosti.

3 Paměť a její struktury Výzkumy týkající se paměti jsou staré jako psychologie sama. Paměť jako součást každodenní reality byla jednou z prvních věcí, ke které se člověk obrátil a snažil se přijít na to, jak si lépe pamatovat, proč zapomíná, co to vlastně vůbec paměť je a kde sídlí. Jako všechno, co se v psychologické vědě pohybuje už delší dobu, i konstrukt paměti oplývá nejenom fascinujícím množstvím poznatků, ale bohužel také nepřebernou vzájemně se překrývající terminologií.

Pro hrubý nárys toho, co si pod pamětí

představit, je následující text spíše propojením různých systémů a teorií paměti než jejich přesným popisem. Takovýto přístup by měl zvýšit srozumitelnost celé práce a její vnitřní integritu. Ani není naším cílem podat ucelený komplexní přehled teorií paměti, ale spíše se budeme přirozeně zabývat především takovými poznatky o paměti, které mají relevanci směrem k předmětu tohoto výzkumu.

3.1 Paměť explicitní a implicitní V psychologické tradici je velmi pevně zakořeněné dělení paměti na explicitní a implicitní (Často se můžeme setkat také s pojmy deklarativní a nedeklarativní (či procedurální) paměť, které většinou označují totéž.). Obvykle jsou vůči sobě tyto dva typy paměti definovány na základě způsobu vybavování a to tak, že explicitní paměť vyžaduje vědomé vybavení a je tedy pro subjekt podrobena aktivní snaze, kdežto vybavení z implicitní paměti je mimovolní a tedy také méně náročné. Obdobně je ale také možné na ně pohlížet ve vztahu k jejich nabytí tak, že explicitní paměť vyžaduje 3

Ital asi 180 ročně, Francouz 144, Brit 192. Nejméně pak žvýkají Poláci – zhruba jenom 72 žvýkaček na osobu ročně.

9

vědomé úmyslné zapamatování, kdežto do implicitní paměti se data zaznamenávají mimovolně. Často bývají pojmy explicitní a implicitní paměť dávány do vztahu pouze s dlouhodobou pamětí, my bychom na ně ale chtěli, podobně jako KULIŠŤÁK (2003), nahlížet z komplexního pohledu vůči paměti jako celku. K tomuto komplexnímu pohledu nás vede především obecně uznávaná obtížnost oddělení procesů vybavování od ukládání. Velmi zajímavou a také diskutovanou součást implicitní paměti je priming (podněcování), tedy jakási neuvědomělá předpřipravenost spojovat s obdobnými podněty obdobné reakce nebo pojmy (TULVING (1990) podle KULIŠŤÁK (2003) definuje priming jako: „změna ve schopnosti určit položku nebo vytvořit odpověď jako důsledek předchozího specifického setkání s ní“.). Obvykle se hovoří o primingu percepčním – závislém na percepčním vnímání a primingu pojmovém (koncepčním) – závislém na sémantickém ukládání. Pro srovnání ještě uvedeme někdy zaměňovaný pojem cuing (nápověda), který se od primingu liší právě v principu uvědomění. Zatímco priming představuje neuvědomělé spojení dvou obsahů, cuing je ve zřejmém uvědomělém vztahu mezi dvěma obsahy. Typickou ukázkou cuingu jsou takzvané „multiple choices“, kde si vybíráme z více možností, z nichž jen jedna je správná, kdežto priming spíše odpovídá situaci, v níž bychom dostali jenom první slabiku odpovědi.

3.2 Paměť krátkodobá a dlouhodobá S ohledem na předmět našeho zkoumání je další účelné dělení paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou, což je ostatně v psychologii členění relativně ustálené, postavené na délce uchování paměťové stopy. Je však ještě třeba dodat, že toto členění paměti by nemělo být chápáno odděleně od předchozí (explicitní a implicitní paměť), ale jako jeden celek, který platí a funguje současně. Trvání senzorické paměti je jen velmi krátké (řádově maximálně několik vteřin), pak se rychle vytrácí a přechází v paměť krátkodobou. Jde o paměť, ve které se na okamžik utváří celistvá senzorická představa vnímaných podnětů, z níž posléze výběrově čerpá paměť krátkodobá. V principu je možné do ní volně zasahovat jen minimálně a pokud, tak především určitým přednastavením, jakým může být zaměření

10

pozornosti. Důkazem fungování senzorické paměti může být i takzvaný Sperlingův test, jak o něm píše STERNBERG (2002)4. Ze senzorické paměti přehází relativně malá část přijatých informací do paměti krátkodobé a to tak, že na základě relevantnosti se vyberou podstatné informace pro další zpracování, zároveň je těmto informacím (položkám) přiřazena konkrétní obsahová hodnota. Kapacita krátkodobé paměti je 7 ±2 položky. Položkou je myšlena informace nesoucí jeden význam. Mohou to tedy být čísla 3 a 2 (dvě položky) nebo číslo 32 (jedna položka). Z toho je také zřejmé, že položky se mezi sebou liší právě i v náročnosti zpracování, které je odvislé od integrity pojmu, jehož je položka nositelem (Tedy vlastně od častosti s jakou se s daným pojmem setkáváme. Rozdíl mezi položkami vlak a nemocnice je minimální, ačkoliv nemocnice se jeví jako složitější, naproti tomu laktace je mnohem obtížněji zpracovatelná než třeba brambora, ačkoliv se jeví jako relativně obdobné.). Tento pohled na krátkodobou paměť akcentuje především její explicitní složku, ale v praxi má i svou implicitní část, která je ale neuvědomovaná. Typicky jsou implicitně přijímány doplňující informace k položkám krátkodobé paměti. Proto je o reálné kapacitě krátkodobé paměti obtížné mluvit, faktem zůstává, že její velikost její explicitní složky se dá vyjádřit jako 7 ±2 položek. Do tohoto členění nám nyní ještě vstupuje pojem pracovní paměti. Původně byl tento pojem alternativním označením pro paměť krátkodobou, ale v současnosti mnoho vědců řadí pracovní paměť jako samostatný pojem mezi paměť krátkodobou a dlouhodobou (nebo jako specifickou část paměti dlouhodobé), kde právě pracovní paměť hraje zásadní roli pro třídění a kódování informací, a obdobně je možné chápat i její roli ve zpětném vybavení informace. Konečným úložištěm informací je pak bezpochyby paměť dlouhodobá, kde se

4

Sperling prokázal, že pokud promítne probandům snímek písmen na extrémně krátkou dobu (Odpovídající „jednomu pohledu“ – tedy minimální explorační dobu, při které si je člověk schopen vybavit, co vidí (zhruba 0,05 sekundy).) a požádá je o vybavení co největšího počtu písmen, jejich výkon bude v průměru přibližně 4 slova (bez ohledu na velikost tabulky). Ovšem, pokud budou probandi informováni (například předem určeným tónem) těsně po promítnutí, na písmena kterého řádku se mají zaměřit, jejich výkon bude téměř totožný, tedy 4 písmena, ačkoliv předem nevěděli, na který řádek se bude výzkumník ptát. To ukazuje na to, že v senzorické paměti byl na extrémně krátkou dobu (Výkon rychle klesá se zpožděním tónu, který určuje řádek..) uložen celý obraz pole, přepis do krátkodobé paměti je ale limitován rychlostí zpracování jednotlivých položek (SPERLING (1960) podle STERNBERG (2002, STR. 186-188). To ostatně vysvětluje i tak zvanou „senzorickou perzistenci“, která umožňuje spojit sekvenci po sobě jdoucích (kontinuálních) smyslových podnětů do jednoho celku (Známý příklad je obrazec nakreslený ve vzduchu klackem s hořícím uhlíkem – obrazec sice nikdy reálně jako celek neexistuje, ale přesto ho vidíme.).

11

informace shromažďují na teoreticky neomezenou dobu. Pokud se budeme ptát na její kapacitu, možná narazíme v populárních časopisech nebo na internetu na nějaké hodnoty vyjádřené v GigaBytech, TeraBytech aj. nebo třeba ještě nějak jinak. Z vědeckého hlediska však stále zůstává fakt, že velikost dlouhodobé paměti je prakticky neměřitelná. Podstatným jevem je tedy spíše zapomínání (snižování schopnosti si informaci z dlouhodobé paměti vybavit) než její kapacita. Pro celkové pochopení systému paměti jako provázeného celku nabízíme schéma paměti (Tabulka č. 1), které vychází z pojmů dlouhodobé a krátkodobé paměti, jak byly popsány výše. To ale neznamená, že bychom z tohoto schématu vylučovali explicitní nebo implicitní složku paměti. Naopak bychom chtěli zdůraznit, že explicitní a implicitní složka paměti prochází paměťovými procesy obdobně a jsou často v jejich rámci spolu pevně spojeny.

Vstupy senzorických aparátů

Dlouhodobá paměť – uskladnění informací

Senzorická paměť – vytváření komplexní senzorické představy

Pracovní paměť – třídění, kódování informací, jejich interpretace, zápis do dlouhodobé paměti a zpětné vybavení

Krátkodobá paměť – výběr relevantních položek, přičlenění obsahu položkám

Výstup – informace pro další zpětné zpracování nebo srovnání, vstupy a výstupy jiných než paměťových systémů

Obrázek č. 1 Schéma paměti Schéma znázorňuje jednotlivé směry přesunu položek (explicitních i implicitních) v paměti. Centrem schématu jsou vztahy tří složek - pracovní paměti, krátkodobá paměti, vstupů nebo výstupů dalších kognitivních systémů. Dlouhodobá paměť zde figuruje pouze jako sklad informací pro paměť pracovní. Na schématu můžeme také vidět, že co nebylo v krátkodobé paměti, nemůže být ani v paměti pracovní, čímž se potvrzuje pracovní paměť jako funkční jednotka paměti dlouhodobé. Krátkodobá paměť je tedy jakýmsi překladištěm položek, kde se sjednocují informace z různých zdrojů (senzorické systémy, exekutivní systémy, vyšší nervová činnost atd.) do jednotlivých položek, ale jejich zpracování, interpretace, třídění a kódování je podstatou paměti pracovní. Pozornost je také dobré věnovat zpětnovazebnímu systému, který schéma předkládá, jehož jednotícím činitelem je opět právě krátkodobá paměť.

12

3.3 „Kontext“ v teorii paměti Co to vlastně „kontext“ v teorii paměti je a proč o něm zde mluvíme? Mluvíme o něm samozřejmě proto, že právě kontext žvýkání žvýkačky k nějaké zapamatovávané informaci je pro nás z hlediska našeho výzkumu „předmětem doličným“, a proto je nezbytné mu porozumět a to i v širším rámci celé paměti. Zároveň můžeme kontext a jeho v pozici v procesech učení a vybavování vnímat právě jako ten integrující pojem, který nám lépe pomůže porozumět výše zmíněným pojmům paměti (explicitní, implicitní, krátkodobá, dlouhodobá paměť, priming, cuing atd.) jako jednomu propojenému celku a nikoliv jako samostatným pojmům. Efekt kontextu v souvislosti s pamětí totiž v principu vychází původně spíše z pozorované reality než nějakých teoretických konceptů, a proto musí být zpětně popsatelný celým spektrem pojmů používaných pro popis paměti. Co tedy kontext v paměťových funkcích vlastně představuje? Kontextem jsou myšleny všechny další podněty přidružené k zapamatovávané informaci a to jak při jejím zapamatování, tak i při jejím zpětném vybavení. Mohou to tedy být informace uvědomované nebo ne, můžeme si je zapamatovat nebo mohou být z krátkodobé paměti vyloučeny jako nepotřebné, mohou pro nás být něčím novým nebo už je můžeme důvěrně znát, mohou to být slova, pocity, vůně, vztahy mezi dvěma ději či předměty, prostě jakékoli informace, které jsme schopni vnímat nebo vytvářet. Z toho pro nás vyplývá, že kontext má pro zapamatovávanou informaci dvě základní funkce. Jednak nám umožňuje jí porozumět (přiřadit ji k již známým jednotkám, dát ji k nim do souvislosti) a zároveň si v rámci konkrétního kontextu danou informaci zapamatovat (zařadit do patřičné police). Ve vztahu k výše uvedeným teoretickým dělením paměti má kontext implicitní i explicitní složku, která je vázána k informaci v průběhu celého procesu od senzorické paměti k paměti dlouhodobé a zároveň je dotvářen prostřednictvím pracovní paměti z již existujících informací z dlouhodobé paměti. Efekt kontextu pro vybavování by se tedy dal označit za vnější projev primingu, jak byl popsán výše (Tedy jako určitou předpřipravenost určit položku. V literatuře se můžeme setkat i s tím, že jde o cueing, což ale přesně neodpovídá povaze cueingu, jak bylo již vysvětleno výše.). Toho, že informace je zřejmě ukládána a vybavována společně s přidruženými informacemi si vědci všimli již dávno. Na základě tohoto předpokladu pak vzniklo

13

mnoho výzkumů, které prokazovaly efekty různých konkrétních kontextů pro vybavení informací, stejně jako byly položeny důkazy o tom, že kontext informace je zároveň i prostředkem pro její vyhodnocení. Konkrétní výzkumy pak prokázaly, že informace nabyté v jednom emočním ladění se v jiném opět lépe vybavují (BOWER (1981)). Podobně se informace vybavovaly lépe i pod vlivem stejné drogy (A to i třeba takové, která obvykle vede k horšímu pamatování jako alkohol nebo marihuana.) (EICH (1995) podle STERNBERG (2002)) nebo komplexního prostředí jako například ve známém experimentu s učením pod vodou (GODDEN (1975)). Objevily se také výzkumy, kde kontextem pro vybavení byla pouze vůně (AGGLETON (1999) nebo SCHAB (1997)), a i ta se ukázala natolik specifickou pro zapamatovanou informaci, že vybavení bylo při podmínce stejné vůně výrazně lepší než bez ní nebo při působení vůně jiné. Nakonec otázku kontextu jako vodítka pro lepší výkony ve výzkumech zjišťujících vliv žvýkání žvýkaček na paměť položil svým experimentem BAKER (2004), na což se snažíme stávající prací navázat. Výše zmíněné výzkumy se zabývali především vlivem nějakého komplexního kontextu na vybavování. V procesu paměti, ale na začátku stojí v senzorické paměti a také krátkodobé nepřeberné množství různých kontextů, které jsou teprve paměťovými procesy formovány do ucelených položek umožňujících kódování, třídění a opětovné vybavení. Při popisu efektu kontextu na vybavení se nám výrazně ukazuje i odvěký problém výzkumů paměti – obtížnost oddělení procesů vybavování od procesů ukládání. S trochou benevolence ale můžeme této věci využít k předpokladu, že tyto dva procesy si budou principielně podobné, a tedy principy použité při vybavování informace lze předpokládat při jejím ukládání, a samozřejmě i naopak, což je z výzkumného hlediska předpoklad poměrně cenný.

14

4 Chuť (a čich)5 Proč chuť a čich? Důvod je jednoduchý a to ten, že vjemy chuti nikdy nelze zcela od vjemů čichu oddělit. Na konečné vnímané chuti se vždy ve vnímaném výsledku podílí také informace z čichových receptorů. Typickou ukázku tohoto faktu si mohl vyzkoušet snad každý, když měl rýmu a ucpaný nos – tedy se k čichovým receptorům nedostávaly žádné nebo jenom omezené podněty. V této situaci si jistě vybavíte, že i jídlo tak nějak postrádalo chuť, což byl právě důsledek chybějících čichových podnětů, které by vjem chuti dotvářeli. V zásadě se dá říci, že jak chuť tak čich jsou v principu stavby chemoreceptory vůči vnějšímu prostředí.

4.1 Chuť Za orgán chuti bývá označován jazyk, ačkoliv chuťové receptory se nacházejí také v zadní části horního patra a hltanu. Často se také v souvislosti s chutí hovoří o oblastech jazyka specializovaných na určitou chuť. Je sice možné čtyři základní člověkem vnímané chuti – sladkou, kyselou, hořkou a slanou – zhruba lokalizovat do konkrétních částí jazyka6, ale platí také , že se od sebe jednotlivé papily na povrchu jazyka histologicky neliší. Odlišná je pouze síla odezvy receptorů v různých lokalitách (BROŽEK (1999)). Kombinací čtyř chuťových modalit společně s čichovými a mechanickými vjemy (teplota, tvrdost a suchost potravy atd.) tedy vzniká výsledná, velmi specifická a různorodá chuť, kterou vnímáme. Mezi typické vlastnosti chuti (Které obdobně do značné míry platí také pro čich.) patří adaptace – tedy vlastnost chuti, kdy síla vjemu v průběhu trvání klesá, ačkoliv jsou podmínky (koncentrace látky způsobující odezvu) stejné. Oproti tomu je zde naopak kontrast – tedy zdůraznění vjemu, který je v kontrastu k vjemu předcházejícímu (například hořká a sladká chuť). Dále je pro chuť (a stále podobně i pro čich) typický poměrně vysoký práh pro vnímání změny na nějaké modalitě (jde až o 30

5

chuť – gustace, čich - olfakce Na špičce jazyka bývá lokalizována sladká chuť, u kořene hořká, na stranách kyselá a k ní na hřbetu jazyka přilehlá slaná. Samotný střed jazyka je relativně vůči chutím necitlivý. (BROŽEK (1999) a ROKYTA (2000)) 6

15

procent). Nakonec funkce chuti často nazývaná „averze“ – tedy poměrně silný a rychle se vytvářející adaptační mechanismus (dalo by se říci reflex), který na základě špatné zkušenosti s následky jedné chutě danou chuť příště silně a priori odmítá7 (U tohoto mechanismu se předpokládá i funkce opačná – tedy preference chuti, po které jsme měli příjemné pocity.). Ve vztahu ke kapitole výše lze říci, že se konkrétní chuť stává velmi silným kontextem pro fyziologickou reakci. To ve výsledku umožňuje organismu při příštím setkání s obdobným kontextem účelně reagovat. Preference chuťových i čichových vjemů se s věkem mění a stejně tak klesá i celková citlivost organismu na podněty těchto druhů.

4.2 Čich Co se čichu týče, člověk patří mezi takzvané mikroosmáty (oproti makroosmátům), tedy živočichy s poměrně nedokonalým čichem. Přesto se ale čich jeví jako smysl výsostně složitý a také vývojově starý. Zřejmě právě proto nás často ovlivňuje i na nevědomé úrovni mimo naši vůli a to i v základních fyziologických věcech. Typickým příkladem může být často zmiňované srovnání (synchronizace) menstruačního cyklu u žen, které spolu sdílejí delší dobu společný prostor například pokoj (Tento příklad zmiňuje i PLHÁKOVÁ (2004, str. 120-121)8). Na závěr je zde jedna často diskutovaná věc týkající se čichu. BROŽEK (1999, str. 225) píše: „Čich a v menší míře i chuť mají jedinečnou schopnost vybavovat staré vzpomínky, což je skutečnost popsaná řadou spisovatelů a prokázaná experimentálními psychology. Je to patrně způsobeno těsnou funkční (a částečně i anatomickou) vazbou čichového systému s hipocampem a amygdalou, které hrají velkou roli v mechanismu deklarativní paměti.“ I PLHÁKOVÁ (2004) v tomto vztahu poukazuje na to, že čichová dráha směřuje do významných přepojovacích center úzce spojených s pamětí – tím jsou s čichem spojené specifické libé/nelibé pocity a události s citovým nábojem. To 7

Nádhernou ukázkou tohoto jevu a zároveň i jeho nevýběrovosti může být chuťová averze na chuť jídla, které jsme jedli v době silné opilosti, která nám posléze způsobila zvracení a další potíže. Zatímco chuť alkoholu nám vadit nebude, jídlo obdobné chuti nebudeme moci doslova ani cítit. 8 Podobně jako mluví i o amerických experimentech, které zkoumaly souvislost preference žen u zpocených mužských triček a jejich případnou fyziologickou vhodnost pro partnerství.

16

můžeme za důsledek silnou odezvu při vybavení, a to nejenom v souvislosti s emoční hodnotou vybavované informace. Zároveň je čich také jediným smyslem, který se nepřepojuje v talamu, což bývá často

považováno

za

podklad

jeho

mimovolního

působení,

jak

doplňuje

BROŽEK (1999).

5 Žvýkačky jako předmět psychologického bádání Můžeme často slyšet o žvýkačkách, že pomáhají pozornosti, že se člověk lépe soustředí. Tento dojem je mezi lidmi poměrně široce rozšířený, ale existuje něco, čím je ho možné podložit? Překvapivě není žádná široká databáze vědeckých výzkumů, které by tuto domněnku podporovali. Spíše je to jenom jednoduchá informace v novinových článcích (často bez odkazu na relevantní zdroje) nebo na webových stránkách výrobců žvýkaček, bez podkladu reálného vědeckého výzkumu. To ostatně poznamenává i WILKINSON (2002). Přesto se ale v posledních letech vyskytlo několik výzkumů, které se efektům žvýkání žvýkaček věnovali.

17

5.1 WILKINSON (2002): Žvýkání žvýkaček dokáže zlepšit paměť V roce 2002 uveřejnil tým vědců z University Northumbia (Newcastle upon Tyne) zprávu o výzkumu efektu žvýkání žvýkaček na konkrétní aspekty kognitivního procesu (WILKINSON (2002)) – přesněji na pozornost, pracovní paměť a dlouhodobou paměť9. Výzkumu se účastnilo 75 dobrovolníků (průměrný věk 24,6 let), kteří byli pomocí na počítači administrovaného testu CDR (Cognitive Drug Research) testováni na výše zmíněné aspekty (pozornost, krátkodobá a dlouhodobá paměť) a to ve třech proměnných výzkumných podmínkách:
žvýkání žvýkačky (Wrigley’s Extra Spearmint) (chewing)
napodobované mimické žvýkání (sham schewing), bez přítomnosti žvýkačky
maximální omezení jakýchkoli intervenujících podnětů (quiet control) V každé výzkumné skupině se nacházelo 25 respondentů. Zároveň byla v průběhu testu všem respondentům měřena tepová frekvence, protože se na základě dřívějších poznatků (KENNEDY (2000a) a KENNEDY (2000b)) domnívali, že pokud díky žvýkání žvýkaček dochází k nějakému zlepšení u výše zmíněných aspektů kognitivního procesu, může to pravděpodobně souviset s vyšším prokrvením mozkové kůry v důsledku žvýkání jako činnosti (Konkrétně pak především frontálních laloků.) (SESAY (2001)), podobně jako má obdobný příznivý vliv například i užívání výtažku z Ginkgo Biloba (KENNEDY (2000b)). Kromě toho ještě předpokládali podpůrný efekt zvýšené produkce insulinu, jehož uvolňování je ale pravděpodobně nepodmíněnou reakcí na vjem sladké chuti žvýkačky, tedy by se v případě použití žvýkaček bez chuti neprojevil. Výsledky experimentu, které autoři diskutovali ve zprávě o výzkumu, v jejich podání prokázali významný efekt (zlepšení) žvýkání žvýkačky (Wrigley’s Extra Spearmint) na episodickou paměť a krátkodobou paměť10, ve srovnání se skupinou,

9

V originále attention, working memory, long-term memory. Pojem „working memory“ (pracovní paměť) je zde do češtiny možné přeložit jako „krátkodobá paměť“. Autor zde viditelně nemá na mysli „pracovní paměť“, jak jsme o ní mluvili v kapitole o paměti jako takové, ale paměť krátkodobou. 10 V originále „episodic memory“ a „working memory“. Rozlišení episodické a sémantické paměti navrhl na základě neurologických pozorování Endel Tulving. Podle něj episodická paměť reflektuje vztahy mezi pojmy, pocity, polohu v čase a prostoru atd., kdežto sémantická paměť poskytuje pouze osamocené pojmy. (STERNBERG (2002))

18

která měla podmínky s maximálním omezením jiných podnětů než testových. Podobně se prokázala zvýšená tepová frekvence při žvýkání žvýkačky i při jeho napodobování. Zajímavé ale bylo, že se nedošlo k očekávanému zlepšení v pozornosti ve vztahu mezi skupinou se žvýkačkou a skupinou zcela bez dalších podnětů, ačkoliv právě ve vztahu k pozornosti bývají žvýkačky často zmiňovány. Jako zřejmě nevhodné se ukázalo použití skupiny, která pouze předstírá žvýkání, protože byla prakticky ve všech ukazatelích testu horší než obě zbývající11. Tento efekt je pravděpodobně způsoben nezbytností většího soustředění na předstírání žvýkání samo o sobě, což je přeci jenom nezvyklé. Nakonec k výše zmíněným poznatkům ještě přispěl výzkum z Keele University STEPHENS (2004), který využil měřitelné distribuce glukózy do mozku k tomu, aby podpořil původní předpoklad z WILKINSON (2002) o zlepšené distribuci krve do mozku v důsledku žvýkání žvýkaček jako důvodu lepších výkonů v některých paměťových aspektech. Výsledky jejich experimentu tuto teorii výrazně podporují. Zároveň mluví i o zvýšení jazykově založené pozornosti a celkového nabuzení (arousal) 12.

5.2 TUCHA (2004): Žvýkačky vám paměť nezlepší, ale na pozornost vliv mají Na výše zmíněný výzkum reagoval a navazoval po dvou letech zprávou o svém výzkumu tým z univerzity v Regensburgu (TUCHA (2004)). Jejich výsledky byly v přímém rozporu k výsledkům, které před nimi byly prezentovány ve WILKINSON (2002). Nejenom, že neprokázali žádný statisticky významné zlepšení u paměti při podmínce žvýkání žvýkačky, ale dále se jim naopak podařilo prokázat vliv žvýkání žvýkačky na specifické aspekty pozornosti. Konkrétně pak šlo o zlepšení trvalé pozornosti, ale společně s tímto ziskem oslabení „bdělosti“ (ve smyslu soustředění se

11

WILKINSON (2002, str. 235-236): „ Althought an active control is important, sham chewing may not be ideal for this purpose, because most cognitive scores (except, notably, Numeric Memory Reaction Time) in this group were poorer than in quiet control condition.“ 12 STEPHENS (2004, str.213): „The results support the theory that the facilitatory effect of chewing gum is mediated via mastication-enhanced cerebral glucose delivery for immediate episodic long-term memory and language-based attention and processing speed.“

19

pouze na daný úkol) a „přizpůsobivosti“ (tedy připravenosti měnit činnost)13. Zajímavé také je, že nezaznamenali ani žádné statisticky významné rozdíly v srdečním rytmu napříč výzkumnými podmínkami, proto nakonec především varují před rychlými soudy týkající se efektů žvýkání žvýkaček. Své přesvědčení získali na základě dvou experimentů v obou s 58 respondenty (průměrný věk respondentů v experimentu jedna: 22,9 let; v experimentu dvě: 22,2 let, zároveň byly všechny skupiny vyrovnané i co do pohlaví). V obou experimentech byla participujícím respondentům přečtena sada patnácti slov (pouze jednou) a jejich úkolem bylo zopakovat co nejvíce slov – ihned po dočtení a pak po 40-ti minutách. Mezi oběmi fázemi byly navíc pomocí počítače měřeny různé složky pozornosti (Bohužel nebyly zmíněny konkrétní formy těchto měření.). V experimentu se vyskytovaly tyto čtyři experimentální podmínky:
s minimalizací dalších podnětů (quiet control
s napodobováním žvýkání (mimicking condition)
žvýkání žvýkačky zcela bez chuti (neutral condition)
žvýkání žvýkačky s příchutí spearmint (spearmint condition) (Žvýkačky byly vyrobeny Dandy Sakiz Ve Sekerleme San. A. S. Company (Istambul, Turkey), narozdíl od ostatních výzkumů zde zmíněných.).

Všichni respondenti byli postupně testováni ve všech čtyřech výzkumných podmínkách (tedy intra-skupinové srovnávání). Druhý experiment se od prvního lišil pouze tím, že mezi prvním a druhým vybavením slov (prodleva 40-ti minut) měli respondenti za úkol vykonávat úkoly na zrakovou bdělost14.

5.3 BAKER (2004): Žvýkání žvýkaček dokáže vytvořit efekt kontextu Nový pohled do problematiky pak přinesl výzkum z Cardiff University (BAKER (2004)). Určitá revolučnost jejich přístupu je v tom, že rozdělují výzkumy žvýkaček do dvou fází – kognice a rekognice a pro každou část specificky volí výzkumnou 13

TUCHA (2004, str. 327): „ While sustained attention was improved by the chewing of gum, alertness and flexibility were adversely affected by chewing.“ 14 V originále těžko přeložitelné „visual vigilance“.

20

podmínku, podobně jak tomu bylo ve výzkumech předcházejících. Tuto výzkumný design výzkumu volili proto, aby bylo možné prokázat potencionální existenci efektu kontextu15, kde jako kontext funguje právě chuť žvýkačky. To se jim nakonec také potvrdilo. Jejich

metoda

se

přitom

skládala

ze

dvou

experimentů,

kde

oba

obsahovaly jednoduchý paměťový test – respondenti dostali sadu 15-ti slov na bílém papíře a měli dvě minuty času na zapamatování si co největšího množství slov, ihned poté si měli co nejvíce slov vybavit. Stejně tak si měli opět vybavit co nejvíce slov za dvacet čtyři hodin, ale slova už podruhé neviděli. Fáze testu si můžeme nazvat jako okamžité vybavení (obsahuje i fázi učení) a oddálené vybavení16. V prvním experimentu se na tomto půdorysu testovaly celkem čtyři varianty výzkumných podmínek složené ze dvou základních možností:
žvýkání (gum) - žvýkání žvýkačky (Wrigley’s Extra Spearmint – stejná jako u WILKINSON (2002))
klid (no gum) - absence žvýkání a kontrola dalších intervenujících vlivů Z toho vyplývají celkem čtyři kombinace podmínek pro dvě fáze testu (učení a okamžité vybavení – oddálené vybavení):
žvýkání a žvýkání (gum –gum)
žvýkání a klid (gum – no gum)
klid a klid (no gum – no gum)
klid a žvýkání (no gum – gum). Experimentu se zúčastnilo 83 respondentů – studentů (průměrný věk 24 let, z toho 53 žen). Autoři výsledky interpretovali tak, že se prokázal velmi významný efekt kontextu a zároveň statisticky významný rozdíl v okamžitém vybavení, mezi těmi, kteří v této fázi žvýkali a kteří ne, a to ve prospěch podmínky žvýkání, což ukazuje na pravděpodobný pozitivní efekt žvýkačky při učení. Druhého experimentu se účastnilo 48 respondentů – studentů (průměrný věk 22, z toho 31 žen). Od prvního experimentu se odlišoval pouze jinými výzkumnými 15

V BAKER (2004) je používán pojem „context-depependence effects“.

21

podmínkami, které se zaměřovaly především na ověření existence efektu kontextu s ohledem za rozlišení původce tohoto efektu – tedy jde-li primárně o efekt chuti nebo žvýkání. Proto byly výzkumné podmínky nastaveny takto:
žvýkání – žvýkání (gum – gum)
cucání – cucání (suck – suck) (Tedy vlastně především vjem chuti bez významnějších pohybů.)
klid – žvýkání (no gum – gum)
klid – cucání (no gum – suck). Výsledky tohoto experimentu opět ukázaly výrazné zlepšení v okamžitém vybavení jak u těch, kteří žvýkačku žvýkali, tak i u těch, kteří ji cucali, vůči podmínce klidu. To podle autorů také ukazuje na to, že žvýkání jako takové a s ním spojené zvýšené prokrvení cerebrální oblasti se nejeví jako významné pro zlepšení paměti. Tím tedy částečně polemizují s WILKINSON (2002), ačkoliv ne zcela, protože v tomto ohledu projevili určité pochybnosti i samotní autoři studie WILKINSON (2002). Kromě tohoto zjištění již bylo průkazné pouze to, že skóre v podmínkách žvýkání – žvýkání a cucání - cucání je signifikantně vyšší než v podmínce klid – cucání. Proto jediným dalším závěrem plynoucím z druhého experimentu bylo, že konkrétně pouze žvýkání žvýkaček vytváří efekt kontextu ve srovnání s podmínkami, kdy se v průběhu experimentu podmínky měnili i vůči podmínkám, kdy se žvýkačka pouze cucala místo žvýkání.

5.4 Žvýkačky: přehled výzkumných zjištění Pokud se pokusíme shrnout výše zmíněné poznatky, zdá se, že můžeme říci:
Na základě WILKINSON (2002), BAKER (2004) a STEPHENS (2004) se jeví jako velmi pravděpodobné, že žvýkání žvýkaček, prostřednictvím zlepšené distribuce krve (tedy živin) do mozku a také zvýšením produkce insulinu, má příznivý efekt na výkony krátkodobé (pracovní) paměti, což může mít za důsledek i relativně vyšší skórování v případě testování paměti dlouhodobé. Je ale třeba dodat, že určitou pochybnost do tohoto 16

V originále BAKER (2004) „immediate recall“ a „delay recall“.

22

závěru vnáší výzkum TUCHA (2004), který s výsledky WILKINSON (2002) polemizuje. A podobně i použití žvýkaček s mentolovou příchutí otevírá další možnosti vysvětlení zjištěných efektů, jak nabízí například ECCLES (2000)17.
Podle BAKER (2004) se jeví jako velmi pravděpodobné, že žvýkání mentolové žvýkačky funguje v případě paměti a zapamatovávání si informace jako silný kontext, který umožňuje jednodušší vybavení, podobně jako byl tento efekt prokázán u esencí vůní (AGGLETON (1999) nebo SCHAB (1997)), což bylo podkladem pro zkoumání stejného efektu u žvýkaček. V tomto smyslu ECCLES (2000) zmiňuje velmi podstatnou věc a to, že mentolovou příchuť není možné jednoduše označit za chuť, protože velký díl tohoto vjemu zprostředkovávají právě receptory čichu, nikoliv chuti, jak to ostatně, ačkoliv v menší míře, platí u chutí všeobecně.
Všechny výzkumy zmíněné výše, kromě WILKINSON (2002) podporují domněnku, že žvýkání žvýkačky (a to pravděpodobně i jiné než mentolové TUCHA (2004)), má podpůrný dopad na celkové nabuzení (arousal) a tím i na pozornost, což bývá patrné především u činnosti, kde chybí motivace nebo je činnost stereotypní. Toto podporuje i současná česká studie pozornosti řidičů při dlouhodobé zátěži (podle článku http://www.orbitklub.cz/ (2006)).

Pro úplnost je ještě třeba zmínit určité výhrady vůči jednotlivým výzkumům, které mohou případně snižovat zobecnitelnost jejich poznatků. Ve všech třech výzkumech výše byl opomenut samostatný vliv mentolu, a tedy i nevhodnost této příchutě žvýkaček pro dané experimenty. V případě WILKINSON (2002) a BAKER (2004) jsou použity poměrně nevyrovnané vzorky co do pohlaví. TUCHA (2004) zvolil ve srovnání například s BAKER (2004) poměrně krátkou prodlevu mezi testováním krátkodobé a dlouhodobé paměti, proto mohou být výsledky méně průkazné (Kromě toho také nezmínil, jak se měnila zadávaná slova v jednotlivých 17

ECCLES (2000, str. 34): „The present paper puts forward the hypothesis that menthol, by its effects on sensory cold receptors inhibits thirst and the drive breathe, and may also have an effect on the level of arousal.“

23

testovaných podmínkách. Že musel mít různé sady předčítaných slov pro různé podmínky je zřejmé z toho, že všichni respondenti prošli všemi testovanými podmínkami,

tedy

nemohli

být

testováni

na

stále

stejná

slova.)

Zároveň

ve WILKINSON (2002) a TUCHA (2004) chyběly odkazy na některé zdroje používaných examinačních metod a proto je není možné zpětně dohledat.

6 Použitá metoda výzkumu Metoda výzkumu musí být založená na výzkumné otázce a hypotéze. Na jejich základě se nastaví potřeby toho, co bychom měli zjistit, a teprve potom se ptáme jakými konkrétními metodami tyto potřeby naplnit. Poslední fází je pak hledaní konkrétních parametrů metody tak, aby nám poskytla důvěryhodné informace. Naše původní výzkumná otázka, jak už jsme uvedli na začátku práce, zní: „Dokáže určitá chuť žvýkačky být natolik silným kontextem pro zapamatovávanou informaci, že později dokáže výrazně podpořit vybavení této informace?“ Na jejím základě jsme pak formulovali již výrazně konkrétnější hypotézu výzkumu, kterou zde ověřujeme: „Při použití jednoduchého paměťového testu obsahujícího fázi učení a fázi oddáleného vybavení bude při působení stejného chuťového podnětu žvýkačky při učení i oddáleném vybavení výsledek oddáleného vybavení lepší, než při působení dvou různých chuťových podnětů při učení a při oddáleném vybavení.“ Tato hypotéza již vychází z konkrétních teoretických a výzkumných poznatků, které byly uvedeny v kapitole „Paměť a její struktury“ (především pak v „Kontext“ v teorii paměti) a především pak v kapitole „Žvýkačky jako předmět psychologického bádání“. Zvláště výzkum BAKER (2004) představuje pro celou tuto práci velkou inspiraci a na jeho zjištění se snažíme navázat a doplnit je. Právě proto jsme v hledání toho, co konkrétně potřebujeme zjistit, a jak toho dosáhneme, výrazně vycházeli i z jejich metodologie. To by mělo zajistit, aby námi získané výsledky byly s jejich maximálně srovnatelné a mohli je tedy v konkrétním aspektu chuti žvýkačky doplnit. Tento fakt nám zjednodušil určování potřeb našeho výzkumu a následné hledání vhodné metody. Co se ale týkalo konkrétní parametrů experimentu, museli jsme s ohledem na jiné podmínky (kulturní, jazykové, technické, atd.) hledat v některých ohledech vlastní cestu.

24

Shrneme-li potřeby, které na nás klade výzkumná otázka a hypotéza, je to především:
maximální jednoduchost (snižuje další vlivy)
transparentnost a pochopitelnost (srozumitelné výsledky)
propojenost s předchozími výsledky Na základě těchto potřeb jsme se rozhodli pro obdobnou metodu jako BAKER (2004), tedy že použijeme jednoduchý paměťový test, kde budou mít respondenti za úkol si zapamatovat sadu 15-ti slov na bílém papíře. Tento test bude mít fázi učení společně s okamžitým vybavením a fázi oddáleného vybavení. Pro tyto dvě fáze se budou měnit výzkumné podmínky. V našem případě představuje různé výzkumné podmínky různá příchuť žvýkačky, jak je řečeno v hypotéze. Zkoumanou hodnotou pak bude rozdíl mezi výkonem v okamžitém a oddáleném vybavení. Hodnota tohoto rozdílu by nám měla při statistickém zpracování pro různé kombinace výzkumných podmínek odpovědět na otázku, zda jsou výsledky oddáleného vybavení ve srovnání s okamžitým lepší, při stejných výzkumných podmínkách, než výzkumných podmínkách různých, jak vyplývá z hypotézy. Pro konečnou podobu experimentu bylo ještě třeba nalézt konkrétní parametry, k čemuž jsme provedli předvýzkum.

6.1 Předvýzkum Při přípravě experimentu jsme zvolili dvoufázový předvýzkum, který nám měl odpovědět na základní otázky týkající se konkrétních aspektů metody konečného experimentu. V první fázi šlo o výběr dvou vhodných příchutí žvýkaček, které hrají v našem výzkumu zásadní roli tak, aby se od sebe maximálně odlišovali. V druhé části předvýzkumu jsme se už pokoušeli nalézt konkrétní nastavení (parametry) jednotlivých aspektů metody tak, aby co nejlépe vyhovovala potřebám vyplývajícím z hypotézy a výzkumné otázky.

25

6.1.1 První fáze – volba použitých chutí Protože chuť použitých žvýkaček je rozhodující proměnnou v tomto experimentu, věnovali jsme jí také velkou pozornost a samostatnou fázi předvýzkumu. Typ žvýkačky ve výsledku použité v experimentu jsme vybírali primárně tak, abychom měli žvýkačku, která bude typickým zástupcem žvýkačky s mentolovou příchutí, a žvýkačku s typicky sladkou příchutí. Mentolovou žvýkačku jsme chtěli použít, protože byla použita ve všech výzkumech o žvýkačkách, ze kterých vycházíme (WILKINSON (2002), TUCHA (2004), BAKER (2004)). Její použití se nám s ohledem na samostatný vliv mentolu jevilo jako nevhodné, a právě proto jsme chtěli ověřit, jestli nebude existovat nějaký rozdíl ve výsledcích mezi příchutí mentolu a jinou příchutí, která se mentolu pokud možno maximálně nepodobá. Sladké žvýkačky se zdají jako vhodné jednak jako protipól mentolu a zároveň díky tomu, že je sladká chuť relativně jasně definovatelná v rámci možností, které nám dává chuťový aparát (Jak bylo přiblíženo v kapitole o chuti.). Předvýzkumu se zúčastnilo 7 respondentů pro mentolovou příchuť a 7 respondentů pro sladkou příchuť. Pro předvýzkum jsme zvolili 4 varianty příchutí pro mentolovou chuť a 4 varianty příchutí pro sladkou chuť. Všechny typy testovaných žvýkaček vyrobila firma Wrigley, spol. s r. o. pod obchodní značkou Orbit (Tyto příchutě byly vybrány z portfolia Orbit na základě jejich chuťového popisu tak, aby se dali dobře zařadit do kategorie mentolová nebo sladká žvýkačka.). Tuto jednotnost ve výrobci a obchodní značce jsme použili proto, aby byla udržena interní homogenita použitých žvýkaček, co do složení a kvality (Podle předchozích zjištění (WILKINSON (2004) může hrát významnou roli například i tvrdost žvýkačky.). Seznam testovaných příchutí je možné vidět v tabulce (Tabulka č. 2). Nejdříve jsou uvedeny žvýkačky s mentolovou a potom se sladkou příchutí. Jak již bylo řečeno zjišťovala se žvýkačka s typicky mentolovou a typicky sladkou příchutí, ale s důrazem na další aspekty jako jsou například podobnosti s druhým typem chuti (Tedy aby mentolová žvýkačka byla minimálně sladká a sladká aby nevytvářela ani náznak mentolového vjemu.), příjemnost dané chuti pro respondenta a pro ostatní, podle názoru respondenta. Zároveň měl každý respondent možnost se slovně vyjádřit k čemukoliv, co považoval za relevantní. Respondenti viděli reálné obaly testovaných žvýkaček. Pro zhodnocení každé příchutě jí měl respondent

26

přiřadit pořadí od prvního do čtvrtého místa pro každou otázku zvlášť. Shrnutí výsledků vidíme v přehledové tabulce (Tabulka č. 2). Kompletní souhrn odpovědí všech respondentů (včetně jejich slovních hodnocení) můžete najít v příloze (Příloha č. 1 – první fáze předvýzkumu).

Předvýzkum – preference žvýkaček a vnímání jejich chuti Hrubý průměr Skór – ostatní

Hrubý průměr Skór osobní Hrubý průměr Skór – pořadí

Sweet Mint Peppermint Herbal Spearmint

23 14 22 11

3,3 2 3,1 1,6

23 16 24 22

3,3 2,3 3,4 3,1

25 17 24 18

3,6 2,4 3,6 2,6

Wild Strawberry Watermelon Apple Orange

15 14 21 20

2,1 2 3 2,9

26 21 29 15

3,7 3 4,1 2,1

30 25 32 24

4,3 3,4 4,6 3,4

Tabulka č. 2 V levém sloupci jsou názvy jednotlivých příchutí testovaných žvýkaček, rozdělená na mentolové a sladké příchutě. Jednotlivé sloupce pak shrnují výsledky předvýzkumu:
„skór – pořadí“ (tedy součet pořadí 1.-4. hodnocení všech respondentů v otázce reprezentace daného typu chuti – mentolové, sladké – u jednotlivých příchutí žvýkaček)
„skór – osobní“ (tedy součet pořadí 1.-4. hodnocení všech respondentů v otázce osobní atraktivnosti u jednotlivých příchutí)
„skór – ostatní“ (tedy součet pořadí 1.-4. hodnocení všech respondentů v otázce atraktivnosti jednotlivých příchutí pro ostatní lidi) Vždy pak následuje i hrubý průměr pořadí pro jednotlivé příchutě.

Nakonec byly pro další výzkum zvoleny tyto dvě příchuti: Pro mentolovou příchuť „Pepprmint“ – ačkoliv tato příchuť v obecném hodnocení toho, jak vystihuje žvýkačku s mentolovou příchutí, skončila až druhá (za příchutí „Spearmint“), ve výsledku bylo ale rozhodující, že jejich rozdíl v této položce nebyl významný, v přijatelnosti jak pro samotné respondenty, tak podle jejich názoru i pro ostatní lidi vycházela příchuť „Peppermint“ jako příjemnější a především v několika slovních hodnoceních se objevilo, že žvýkačka s příchutí „Spearmint“ je sladká nebo dokonce s ovocnou příchutí, což je právě ve vztahu k potřebám výzkumu nežádoucí. Pro sladkou příchuť „Watermelon“ – tato příchuť skórovala nejlépe v obecném hodnocení toho, jak vystihuje žvýkačku se sladkou příchutí, těsně před příchutí „Wild

27

Strawberry“ a zároveň se jevila jako přijatelná jak pro samotné respondenty, tak podle jejich názoru pro ostatní lidi (Ačkoliv v těchto statistikách vyšla příchuť „Orange“ lépe nebo stejně.). Nakonec rozhodlo i to, že ve slovních hodnoceních byla několikrát příchuť „Watermelon“ označena za výraznou, což by mělo být pro náš experiment přínosné.

6.1.2 Druhá fáze – testování konkrétních nastavení experimentu V druhé fázi předvýzkumu se účastnilo 12 respondentů a předvýzkum už probíhal s obdobnou metodou jako konečný experiment. Cílem bylo odpovědět na několik konkrétních otázek ohledně konečné podoby výzkumu:
Jak dlouhá by měly být doba, po kterou se mohou respondenti učit sadu slov?
Jak velký časový prostoj by měl být mezi „okamžitým vybavením“ a „oddáleným vybavením“?
Kterou sadu slov ze tří nabízených v PREISS (1999) použít? (Místo překladu sady slov z výzkumu BAKER (2004) jsme využili testu, který vzniknul a byl standardizován v českých jazykových podmínkách.)
Dále zde byly otázky týkající se prostředí pro testování, změny nálady v průběhu testu a jejího dopadu na výkon, otázka příjemnosti chutí, vlivu vzdělání respondentů atd..

Hned ze začátku předvýzkumu se ukázalo, že bude výhodné vyhradit pro proces „zapamatovávání“ jenom jednu minutu, narozdíl od původně zamýšlených dvou, jak tomu bylo u BAKER (2004). Důvod byl jednoduchý a to ten, že výkon v „okamžitém vybavení“ se zdál být obdobný jak pro jednu tak pro dvě minuty, ale zkrácení explorační doby sebou přinášelo především větší pravděpodobnost horšího výsledku v „oddáleném vybavení“, což může vést k větší variabilitě výsledků. Z dat pořízených v předvýzkumu, který testoval celkem tři možné prostoje mezi „okamžitým vybavením“ a „oddáleným vybavením“ – konkrétně půl hodiny, hodinu a dvě hodiny, se jevilo, že vhodný prostoj bude co možná nejdelší, jako tomu napovídal i výzkum BAKER (2004), kde byl 24 hodin. Testované časy byly zvoleny od dolní hranice směrem nahoru tak, aby dolní hranice zhruba odpovídala i hranici běžně

28

označovanou za dolní hranici dlouhodobé paměti, ačkoliv této otázce nejsou psychologové jednotní (PLHÁKOVÁ (2004), KULIŠŤÁK (2003), KOUKOLÍK (2002), STERNBERG (2002)). Zkrátit prodlevu oproti BAKER (2004) jsme chtěli, z důvodů jednoduchosti provedení experimentu (24 hodin pro nás bylo jen obtížně proveditelných) a zároveň jsme se domnívali, že kratší prodleva umožní větší kontrolu intervenujících proměnných. Nakonec ze tří testovaných zvolena prodleva 2 hodiny. Důvody k užití tohoto delšího prostoje mohou být v dva. Za prvé, že paradoxně delší prostoj rozšiřuje spektrum specifických intervencí a tím v podstatě homogenizuje podmínky18. Za druhé je zde opět i efekt toho, že delší prodleva může vést k větší variabilitě výsledků, a tedy by měli být případné rozdíly zřetelnější. Dále byla důležitá volba sady slov, která bude použita v konečném experimentu. PREISS (1999) nabízí pro test paměti celkem tři sady slov. Použití více sad souběžně, které by sebou přineslo výhodu zamezení často i nechtěnému opisování, bylo předem zavrhnuto, jako další intervenující proměnná, ačkoliv by sady měli vůči sobě být ekvivalentní. (Všechny tři sady podle PREISS (1999)

společně s kompletními

odpověďmi dotazníku pro druhou fázi předvýzkumu najdete v příloze (Příloha č. 2 – druhá fáze předvýzkumu)). Pro konečný výběr jsme použili především analýzu každé jednotlivé sady. Statistické údaje pro nás byly spíše vodítek pro jejich nízkou výpovědní hodnou způsobenou poměrně malým vzorkem. Z tabulky (Tabulka č. 3), která prezentuje průměry rozdílů mezi okamžitým vybavením a oddáleným vybavením pro různé sady slov, jednoznačně nejlépe skórovala sada slov začínající slovem „buben“, proto se jeví jako nejméně vhodná (Ze stejných důvodů jako se jeví méně vhodný kratší prostoj mezi „okamžitým vybavením“

a

„oddáleným vybavením“ nebo delší doba učení – viz. výše.).

18

Jde o teoretický přístup převzatý z přírodních věd, který říká, že součet náhodně působících vektorů se na nekonečné časové škále limitně blíží nule. Zjednodušeně – pomyslný součet intervenujících proměnných pro různé subjekty se k sobě v průběhu času přibližuje.

29

Použitá sada slov stůl buben kniha Celkem

Průměr 1,75 1,00 1,75 1,50

N 4 4 4 12

Směrodatná odchylka 1,500 1,155 ,957 1,168

Tabulka č. 3 Průměry rozdílů mezi okamžitým vybavením a oddáleným vybavením pro různé sady slov z PREISS (1999).

Zároveň se v ní vyskytla slova „Čína“ a „kafe“, kde první obsahuje velké písmeno, což ho výrazně odlišuje od ostatních, a druhé slovo je hovorové (Řadí se sice mezi slova spisovná, ale přesto si sebou stále nese jakýsi punc nespisovnosti.), což také může intervenovat do konečného testu. Kromě toho tato sada také obsahuje slova, která lze poměrně lehce dát do souvislosti (zvonek – škola, škola – rodiče, zahrada – zemědělec, dům – zahrada). Zbývající sady slov jednak skórovaly obdobně a i při bližší analýze mezi nimi nebyl výrazný rozdíl. Nakonec byla použita sada slov, začínající slovem „stůl“, ačkoliv se v ní poměrně často vyskytovala slova, ve kterých není implicitně obsaženo číslo (kategorie čísla u substantiv), ve kterém byly v testu použity (bota x boty, hory x hora, mraky x mrak, ryba x ryby) a zároveň se (i když na opačných koncích řady) vyskytla slova možná dát do souvislosti (plavec a ryba19). Sada začínající slovem „kniha“, která nebyla použita, naproti tomu obsahovala poměrně velmi specifické (nepříliš často používané) slovo „řehtačka“, což jak říká výzkum STEYVERS (2003) hraje významnou roli v paměťových funkcích a ve vytváření neuvědomělého sémantického kontextu, proto je pro takovouto sadu toto slovo nevhodné. Zároveň se zde hned po sobě vyskytla dvě slova obsahující hlásku „ou“, která se v českém jazyce také tak často nevyskytuje a to sebou přináší určité spojení a konotace. Z předvýzkumu také vyplývalo, že proměnné jako je věk nebo pohlaví by neměli hrát významnou. To ostatně podporují i teoretické poznatky o paměti (STERNBERG (2002)), které říkají, že principy paměťových funkcí se mezi pohlavími neodlišují. V případě věku, k jistým kognitivním změnám v procesech paměti dochází, ale základní

19

Zajímavé je, že v konečném experimentu se tato dvě slova několikrát objevila vedle sebe, společně s slovem loď (které v sadě bylo obsažené) a moře (které v sadě obsažené nebylo).

30

vývojové etapy pro vývoj paměti jsou uzavřeny již před patnáctým rokem věku. Později se mění především rozsahy sémantických sítí.

6.2 Popis provedení experimentu Experiment se skládá ze dvou oddělených paměťových testů. Respondentům je předložena sada 15-ti slov na jinak čistém listě papíru. Slova jsou volena podle PREISS (1999),

kde jsou do jednotlivých sad vybírána na základě témat, počtu slabik a

potenciálu vzájemné interference. Respondenti dostanou informaci, že mají přesně jednu minutu času, kdy se mají za úkol snažit zapamatovat co nejvíce z napsaných slov. Dále pak, že to co si pamatují, bude testováno ihned po jejich zapamatovávání, tedy po sebrání papíru se sadou slov, (okamžité vybavení) a posléze ještě jednou po dvou hodinách (oddálené vybavení). Jsou také speciálně upozorněni na to, že při druhém testu už slova znovu neuvidí (Konkrétní instrukce zadavatele testu najdete v příloze (Příloha č. 3 – pokyny examinátora). Kromě toho ještě dostanou odpovědní lístek a spolu s ním i informaci, že na lístku je patnáct číslovaných řádků, stejně jako slov k zapamatování, a mají neomezenou dobu na psaní zapamatovaných slov. Před započetím první částí experimentu (učení a okamžité vybavení) i před započetím druhé části experimentu (oddálené vybavení) dostanou všichni respondenti žvýkačku v jednotném obalu (obvyklý vnitřní obal polštářkových žvýkaček - z jedné strany kovově lesklý z druhé matný) , aby nebylo zřejmé, že někdo dostává jinou a o jaké žvýkačky vůbec jde. Předem byli požádáni, aby alespoň půl hodiny před první i druhou částí testu nežvýkali žádnou žvýkačku. V testu byly použity dva typy polštářkových žvýkaček bez cukru – Orbit Watermelon (dále v textu označována jako „sladká“ příchuť) a Orbit Peppermint (dále v textu označována jako „mentolová“ příchuť ) (obě vyrobeny Wrigley, spol. s r. o.) tak, aby jejich chuť byla výrazně rozdílná a zároveň jedna z nich reprezentovala žvýkačky s mentolovou příchutí, které byly použity v předcházejících experimentech zabývajících se žvýkáním žvýkaček, na které tato práce navazuje (WILKINSON (2002), TUCHA (2004), BAKER (2004) a STEPHENS (2004)). Pomocí těchto dvou chutí (typů žvýkaček) je pak celá zkoumaná skupina rozdělena na čtyři zhruba odpovídající výzkumné skupiny, tak aby bylo možné sledovat jejich výkony v okamžitém a oddáleném vybavení v různých kombinacích

31

výzkumných podmínek (učení a okamžité vybavení - oddálené vybavení):
sladká (příchuť žvýkačky) – sladká
sladká – mentolová
mentolová – mentolová
mentolová – sladká (Srovnejte metodu s BAKER (2004) experiment 1, na který navazujeme v předmětu zkoumání i v použité metodologii.). Na tomto půdorysu pak proběhl sběr dat a následná analýza výsledků. Celkově se v experimentu zaznamenávali tyto proměnné:
schéma testu (kterou kombinaci chutí měl daný respondent)
výsledek první testu (skór přesně (nebo téměř přesně) vybavených slov)
počet drobně obměněných slov v prvním testu (tak zvané konfabulace (PREISS (1999))
počet zcela chybných nebo opakovaných slov v prvním testu (slova, která se v odpovědi opakovala nebo vůbec v zadávané sadě nefigurovala)
výsledek druhého testu
počet drobně obměněných slov v druhém testu
počet zcela chybných nebo opakovaných slov v druhém testu
rozdíl výsledků obou testů (první test mínus druhý test, mohla tedy být i záporná hodnota)
žvýkací zkušenost (ve výše zmíněných dimenzích)
pohlaví
osobní postřeh nebo poznámka examinátorovi Počty chybných, opakujících se nebo drobně obměněných slov, byly zaznamenány především proto, aby, pokud by někdo měl zájem se tímto aspektem experimentu zabývat, měl tato statistická data k dispozici. Cílem této práce, ale tato čísla nejsou. Kompletní statistický přehled jednotlivých proměnných včetně slovních sdělení najdete v příloze (Příloha č. 4 – statistický přehled výzkumného vzorku).

32

7 Výsledky experimentu Na tomto místě zmíníme především konkrétní průběh experimentu a systematicky shrneme data, která jsme jeho provedením získali.

7.1 Zkoumaný vzorek Výzkumu se účastnilo celkem 105 respondentů z toho ale jenom 96 testů se dalo použít pro vyhodnocení dat. Devět zbývajících bylo vyplněno tak, že existuje vážná domněnka, že by mohla být data z nich získaná nějakým způsobem zkreslena (Důvody byly následující – respondent se přiznal, že při paměťovém testu podváděl nebo nějak jinak nesplnil podmínky na něj kladené zadavatelem testu (interferovala třeba vlastní žvýkačka nebo nežvýkal vůbec atd...).) Výzkumu se účastnili studenti gymnázií a vyšších odborných škol (věk 17-22 let) z toho z platných testů bylo 76 žen a 20 mužů, kteří byly přibližně rovnoměrně rozděleni do čtyř skupin – skupiny jsou označeny S – S, S – M, M – M nebo M – S, což je označení výzkumných podmínek, jak je vysvětleno dále v textu. (Viz. tabulka – nerovnosti mohou být způsobeny vyřazením některých testů, jak bylo řečeno výše.).

Pohlaví respondentů žena muž Schéma S-S testu (S sladká, M - S - M mentolová) M-M M-S Celkem

Celkem

18

6

24

19

5

24

18

6

24

21

3

24

76

20

96

Tabulka č. 4 Přehled zastoupení mužů a žen ve výzkumných skupinách

Přímo v testu jsme se ptali také na „žvýkací zkušenost“ respondentů a výsledné rozložení do skupin najdete v tabulce (Tabulka č. 5). Na výběr bylo z těchto možností 1) skoro pořád, 2) každý den, 3) párkrát do týdne, 4) výjimečně, 5) prakticky nikdy.)

33

Žvýkací zkušenost respondentů denně týdně výjimečně

pořád Schéma S–S testu (S sladká, M - S - M mentolová) M-M M-S Celkem

Celkem nikdy

5

6

6

5

2

24

1

3

14

6

0

24

4

8

10

1

1

24

4

6

12

2

0

24

14

23

42

14

3

96

Tabulka č. 5 Přehled žvýkací zkušenosti respondentů v jednotlivých výzkumných skupinách

V tomto případě ani nebyla snaha o rovnoměrné rozložení respondentů do skupin podle jejich „žvýkací zkušenosti“, ale spíše jenom o udržení přehledu o této proměnné, která by mohla hrát ve výsledcích roli.

7.2 Přehled získaných dat Pro statistické zpracování dat získaných v tomto výzkumu byl použit program SPSS for Windows verze 11.5.1 (SPSS Inc.). Analyzovali jsme vztah mezi nastavenými výzkumnými podmínkami (čtyři různá schémata chutí žvýkaček) a průměry výsledků v měřené proměnné „rozdíl“, tedy rozdílu mezi výsledky v prvním (okamžité vybavení) a druhém (oddálené vybavení) testu paměti. Základem tohoto zpracování bylo použití analýzy rozptylu průměrů ANOVA (one-way ANOVA – ANalysis Of VAriance) společně s následnými mnohonásobnými porovnáváními (post-hoc testy), konkrétně pak Fisherova LSD testu a Bonferroniho testu. Všechny testy byly provedeny na 5% hladině významnosti (Což znamená, že v 5% případů by mohla platit nulová hypotéza.). Jednoduchá ANOVA byla zvolena proto, že velmi dobře vyhovuje našim potřebám pro analýzu průměru v závislosti na zvolené proměnné (Nesrovnáváme tedy pouze dva průměry, abychom mohli použít jednoduchý T-test.). Pro následná mnohonásobná porovnávání byl zvolen Fisherův LSD test pro jeho statistickou „měkkost“ při určování hladiny významnosti (HENDL (2004)), tak aby se nám případné závislosti zvýraznili, a zároveň byl použit

34

Bonferroniho test, který je naopak v určování hladiny významnosti poměrně náročný, abychom viděli, kterým vztahům (závislostem) lze opravdu s jistotou důvěřovat. Následující tabulka (Tabulka č. 6) dává ucelený přehled o hodnotách průměrů proměnné „rozdíl“ a k nim přidružených údajích pro jednotlivé výzkumné podmínky.

Směrodatná N Průměr odchylka S–S S–M M–M M–S Celkem

24 24 24 24 96

1,79 1,88 ,96 1,88 1,63

1,668 1,895 1,268 1,393 1,598

95% interval spolehlivosti průměru Minimum Maximum Spodní Horní hranice hranice 1,09 2,50 -1 5 1,07 2,68 -1 5 ,42 1,49 -1 4 1,29 2,46 -1 4 1,30 1,95 -1 5

Tabulka č. 6 Přehled průměrů měřené proměnné „rozdíl“ pro jednotlivé výzkumné podmínky.

Z první tabulky (Tabulka č. 6) je zřetelné, že průměr pro podmínky M – M (mentol – mentol) se jako jediný od ostatních výrazně odlišuje. Statistická významnost této odchylky je ale předmětem dalšího zpracování. Ostatní rozdíly se zdají být zanedbatelné. Standardní odchylky nám vztahu k průměrům říkají, že získaná data měla poměrně velkou variabilitu, což je vidět i při pohledu na

minima a maxima u

jednotlivých skupin. Rozdíl mezi průměry u podmínek S – S, S – M, M – S a průměrem u podmínky M – M je více než polovina směrodatné odchylky u každé podmínky zvlášť, což ukazuje na to, že by tento vztah opravdu mohl být statisticky významný. To ostatně naznačují i hranice intervalu spolehlivosti průměru (na 95% hladině spolehlivosti). Další tabulka (Tabulka č. 7) představuje výsledky analýzy rozptylu průměrů ANOVA měřené proměnné rozdíl pro jednotlivé výzkumné podmínky.

35

Součet čtverců Rozptyl mezi skupinami Rozptyl uvnitř skupin Celkem

Čtverec nad průměrem

df

14,333

3

4,778

228,167

92

2,480

242,500

95

F 1,926

Sig. ,131

Tabulka č. 7 Výsledky analýzy rozptylu průměrů ANOVA měřené proměnné rozdíl pro jednotlivé výzkumné podmínky.

Shrnutí analýzy rozptylu ANOVA (viz. Tabulky č. 7) říká, že rozptyl mezi skupinami byl zhruba poloviční, než rozptyl uvnitř skupin (F = 1,926), ale že mezi skupinami dohromady není žádný statisticky významný vztah (sig. = 0,131 – pro statistickou významnost na 5% hladině významnosti by bylo třeba maximálně sig. = 0,05). Pro konkrétní ověření existence relevantního vztahu mezi jednotlivými skupinami je třeba použít následující mnohonásobná porovnávání, která shrnuje tabulka níže (Tabulka č. 8).

36

LSD

(I) Schéma testu (S - sladká, M mentolová)

(J) Schéma testu (S - sladká, M mentolová)

S–S

S–M M–M M–S S–S M–M M–S S–S S–M M–S S–S S–M M–M S–M M–M M–S S–S M–M M–S S–S S–M M–S S–S S–M M–M

S–M

M–M

M–S

Bonferroni

S–S

S–M

M–M

M–S

Rozdíl průměrů (I-J) -,08 ,83 -,08 ,08 ,92 ,00 -,83 -,92 -,92 ,08 ,00 ,92 -,08 ,83 -,08 ,08 ,92 ,00 -,83 -,92 -,92 ,08 ,00 ,92

Sig.

,855 ,070 ,855 ,855 ,047 1,000 ,070 ,047 ,047 ,855 1,000 ,047 1,000 ,420 1,000 1,000 ,280 1,000 ,420 ,280 ,280 1,000 1,000 ,280

Tabulka č. 8 Výsledky mnohonásobných porovnávání (Fisherova LSD testu a Bonferroniho testu) pro průměry proměnné „rozdíl“ ve všech výzkumných podmínkách.

Podle výsledku Fisherova LSD testu (viz. Tabulka č. 8) je vztah mezi skupinami M – M a S – M, M – M a M – S statisticky významný na 5% hladině významnosti, ačkoliv je hodnota signifikantnosti téměř přesně na hranici. Za povšimnutí stojí ale také vztah mezi M – M a S – S, který podmínky statistické významnosti na 5% hladině významnosti sice nesplňuje, ale blíží se jí.

37

V Bonferroniho testu (viz. Tabulka č. 8) nevyšel žádný vztah statisticky významný na 5% hladině významnosti, ale stojí za povšimnutí, jakých hodnot dosahuje míra signifikantnosti u vztahů, které ve Fisherově LSD testu vycházely jako statisticky významné nebo se tomu blížily (M – M a S – S sig.=0,42, M – M a S – M sig.=0,28, M – M a M – S sig.=0,28).

7.3 Interpretace a diskuze Výsledky, tak jak jsou prezentované v předcházející kapitole, nám jasně sdělují, že se hypotéza položená v této práci nepotvrdila. Podle experimentálních dat získaných tímto výzkumem tedy neplatí že: „Při použití jednoduchého paměťového testu obsahujícího okamžité a oddálené vybavení bude při působení stejného chuťového podnětu při učení i oddáleném vybavení výsledek oddáleného vybavení lepší, než při působení dvou různých chuťových podnětů.“ Platnost nulové hypotézy dokazuje to, že neexistuje žádný statisticky významný rozdíl mezi výsledky při stejném sladkém chuťovém podnětu v obou fázích experimentu ve srovnání s podmínkami, kdy se chuťoví podnět měnil. Nelze tedy říci, že by obecně chuťový podnět dokázal vytvořit prokazatelný efekt kontextu při vybavování informace. Přesto je ale ve výsledcích jeden vztah (Tedy vztah mezi čistě mentolovými podmínkami a poměrně lepším výkonu v oddáleném vybavení.), který se jeví jako celkem statisticky významný. To znamená, že tedy některé chuťové podněty silný kontext pro vybavení vytvořit dokážou, zatímco jiné ne. Proto bychom se zde v diskuzi a interpretaci měli ptát nejenom na to, proč se hypotéza tohoto výzkumu nepotvrdila a co nám to říká, ale také (možná především) na to, co sebou přináší a co znamená vztah, který se v rámci získaných dat jeví jako platný. Nepotvrzení hypotézy sebou nese v rámci teoretického základu, ze kterého jsme vyšli, jednoduché sdělení, že chuť sama o sobě pravděpodobně není schopna vytvořit tak silný kontext k zapamatovávané informaci, aby poté tento kontext v jednoduchém paměťovém testu, jaký jsme provedli, měl výrazně facilitující efekt. Pro toto zjištění lze hledat vysvětlení na poli iniciace a interpretace vjemu chuti v nervových systémech. Existence efektu vůně jako silného kontextu pro vybavení si informace, který jsme předpokládali i chutě, byla již věrohodně prokázána (AGGLETON (1999), SCHAB

38

(1997) a další), ale ačkoliv si jsou principielně oba senzorické systémy (čichový i chuťový) relativně podobné, zásadně se liší v neurofyziologickém zpracování. Čich je v tomto ohledu výjimečný smysl, protože se jako jediný nepřepojuje primárně v talamu BROŽEK (1999), ale je napojen téměř přímo na amygdalu jako centrum emoční hodnoty informace v limbickém systému. Právě tato poměrně starodávná dráha dává čichu jeho výjimečnost a vysvětluje jeho mimovolní působení jako kontextuální nápovědy pro vybavení (S ohledem na teoretický základ bychom měli použít spíše pojem „priming“ než slovo nápověda.). Informace chuťové dráhy se oproti tomu přes prodlouženou míchu přepojují do talamu a teprve odtud dále, jako většina ostatních senzorických drah. Tento neurofyziologický rozdíl zřejmě právě stojí za rozdílným efektem chuti a čichu v emočních a dalších funkcích. Podobně se zjištění tohoto výzkumu staví do opozice vůči všeobecnému povědomí právě o speciální schopnosti chutě (nejenom vůně) vyvolávat staré zážitky, jak o něm píše PLHÁKOVÁ (2004). Tento všeobecný dojem můžeme spíše připsat nemožnosti kognitivního oddělení čichové a chuťové složky vnímané chuti, jak jsme popsali výše v kapitole zabývající se chutí. Výsledky týkající se chuťových podnětů získané výzkumy o žvýkačkách, je možné v mnoha ohledech zobecňovat vůči chuti celkově, protože díky podstatě žvýkaček, jak byla popsána v kapitole „Žvýkačky – kde se vzali a kam kráčí“, poskytují relativně čistý chuťový vjem bez toho, aby měli jakoukoli výživnou hodnotu nebo jinak chemicky působili. Stále zde ale zůstává efekt toho, že výsledná vnímaná chuť není jenom výsledkem chemoreceptorů (chuťových a čichových), ale také mechanoreceptorů dutiny ústní a k ní přilehlých prostor, jak jsme zmínili v kapitole o chuti (horký čaj chutná jinak než studený).

Výzkum BAKER (2004), na který tato studie navazovala, došel ke zjištění, že existuje výrazný efekt kontextu při vybavování a to v experimentu, který bral v úvahu jako kontext celkovou podmínku žvýkání mentolové žvýkačky (Tedy nejenom její chuť, ale komplex všech podnětů, které tato činnost poskytuje.). S ohledem na výsledky našeho experimentu se jeví jako možné to, že prokázaný efekt kontextu v případě BAKER (2004) byl založen na jiných specifikách žvýkání žvýkačky než na její chuti, protože efekt chuti jako kontextu se v našem výzkumu ukázal jako neprůkazný. S tímto

39

závěrem bychom mohli skončit, pokud by BAKER (2004) nepoužil ve svém experimentu mentolovou žvýkačku a nám se právě pro konkrétní podmínku mentolové příchutě žvýkačky neobjevila statisticky významná vazba na výsledky v oddáleném vybavení. To je vlastně obdobné zjištění tomu, co se potvrdilo v BAKER (2004). Lze proto říci, že je sice možné, že žvýkání žvýkačky jako celku podnětů vytváří silný efekt kontextu pro pozdější vybavení informace, jak píše BAKER (2004), ale na základě tohoto výzkumu se jeví jako pravděpodobnější, že tento efekt má spíše samotná mentolová příchuť, obsažená ve žvýkačkách použitých BAKER (2004). Efektu mentolové chuti, jako kontextu pro pozdější vybavení, by ostatně i nahrával fakt, o kterém mluví ECCLES (2000) a sice to, že mentolová příchuť je, ačkoliv může mít jedinec jiný pocit, zprostředkovávána především čichovými receptory (Konkrétněji receptory pro bolest v čichovém aparátu ale i dalšími tam přítomnými receptory.) společně s „mechanoreceptory“ jazyka, dutiny ústní a přilehlých dutin. Jak ECCLES (2000) poznamenává, vždyť na jazyku žádný chemoreceptor schopný reagovat na látky způsobující mentolovou chuť není. To staví mentolovou příchuť tedy spíše do pozice vůně nebo kompilátu chuti a vůně, než do pozice opravdové chuti. Jak ale už bylo naznačeno výše, pravděpodobný fakt, že příchuť mentolu je sama o sobě schopná vyvolat efekt kontextu při vybavování, neznamená popření hypotézy BAKER (2004), protože efekty dalších podnětů doprovázejících žvýkání žvýkačky kromě chuti nebyly v této práci zkoumány. Velký význam dalších podnětů, kromě chuti, naznačuje i překvapivý výsledek experimentu 2 v BAKER (2004), kde se sice projevil efekt kontextu na výbavnost slov při žvýkání mentolové žvýkačky, ale už se neprojevil při jejím cucání.

Neopomenutelnou součástí interpretace dat je také určitá opatrnost v jejich zobecňování. Je těžké dělat konečné soudy na základě jednoho experimentu. Kromě toho, stejně jako u drtivé většiny jiných experimentů, se i zde dá pochybovat o jistotě reprezentativnosti získaných dat. Na prvním místě je třeba říci, že zjištěný vztah byl, i s ohledem na velikost zkoumaného vzorku, statisticky významný jenom těsně, takže o jeho průkaznosti může být pochybnost. Ostatně lze tomuto výzkumu vytknout také nedostatky ve výběru vzorku, který není rovnoměrně rozdělený v proměnných jako je

40

pohlaví nebo vzdělání, což se sice jevilo pro stávající výzkum jako málo významné, přesto ale je dobré těmto proměnných význam přikládat. Podobně může být i snižující obecnou validitu použití relativně úzkého věkového rozptylu respondentů. Potenciál větší průkaznosti výsledků by samozřejmě také vyžadoval širší vzorek respondentů, než jaký byl využit v tomto experimentu. Stejně tak nebyly ve výzkumu zcela ošetřeny všechny pravděpodobně intervenující proměnné, jakou je třeba žvýkací zkušenost respondentů. Nelze ani mluvit o pravém experimentu (nedokonalé experimentální podmínky – prostředí). Ve světle získaných výsledků se také jeví jako vhodnější pro budoucí výzkumy na tomto poli, používat delší časový prostoj mezi okamžitým a oddáleným vybavením než jsou dvě hodiny. Do určité míry se zdá být vhodné použít naopak co možná nejdelší prostoj, jak tomu například bylo ve výzkumu AGGLETON (1999), kde se testoval efekt kontextu vůně na výbavnost po více než šesti letech. Touto cestou se v součtu homogenizují podmínky zkoumaného vzorku (Jak již bylo vysvětleno v kapitole týkající se předvýzkumu.) a zároveň se takováto data jeví jako průkaznější (a také aplikovatelnější) díky větší variabilitě výsledků.

Pro budoucí výzkum může být tato práce poučením a zároveň otevírá řadu dalších otázek pro zkoumání. Za velkou výzvu do budoucnosti považuji komplexní popis neuro-fyziologických procesů, které mohou stát za různých efektem vjemů chutí a vůní. Stejně jako další funkční rozpracování konceptu paměti na základě reálných neurologických struktur.

41

Závěr Cílem této práce bylo uvést čtenáře do problematiky vztahu mezi žvýkáním žvýkaček a procesy paměti a zároveň navázat na již provedené výzkumy v této oblasti. Zaměřili jsme se především na konkrétní aspekt žvýkaček, tedy na jejich příchuť a její možné dopady. V průběhu celé práce jsme se snažili smysluplně provázat teoretické znalosti s experimentálními fakty. Vyšli jsme z obecných pojmů teorií paměti, které jsme nejenom popsali, ale pokusili se sjednotit do jednotného funkčního celku. K obecným principům paměti jsme pak přidružili proces vnímání chuti a jeho případné spojitosti právě s pamětí. S tímto teoretickým základem jsme interpretovali získaná empirická zjištění z předchozích výzkumů o žvýkačkách s ohledem na předmět naší práce a na jejich základě pak navrhli vlastní metodu experimentu, který byl také proveden. V konečné diskuzi jsme na základě získaných dat konstatovali, že hypotéza o specifické schopnosti chuti vytvářet velmi silný kontext při učení, který pak výrazně facilituje zpětné vybavení informace, se nepotvrdila. Obecně se jeví, že v tomto ohledu chuť nemá žádné výjimečné postavení v rámci senzorických vstupů na rozdíl od vůně, u které se schopnost vytvářet silný kontext pro vybavení informace již prokazatelně dokázal. Důležitým zjištěním našeho výzkumu byl prokázaný efekt na vybavení informace u mentolové příchutě žvýkaček. To ukazuje na fakt, že vnímání mentolové chuti je podřízeno spíše receptorům čichu a nikoliv chuti. Toto zjištění je významné především ve vztahu k předcházejícím výzkumům, ve kterých byla použita často výhradně žvýkačka s mentolovou příchutí. Současné zjištění může tedy výrazně změnit možnou interpretaci některých, ve výzkumech sledovaných, jevů. Přesto si tento výzkum, vědom si vlastních chyb, jak byly popsány v interpretaci a diskuzi, neklade za cíl vynášet konečné závěry, spíše by chtěl přispět k rozšíření pohledů na efekty žvýkání žvýkaček. Jak je vidět, výzkumy jevů souvisejících se žvýkáním žvýkaček jsou teprve na počátku. Věříme ale, že jde o výzkum smysluplný, který si zaslouží pozornost. Jednak je žvýkání žvýkaček globálním fenoménem, který v sobě neskrývá pouze dopady na

42

kognitivní procesy, ale zároveň může být součástí jevů napříč všemi obory psychologie. Kromě toho se domníváme, že žvýkačka je vhodným nástrojem pro zkoumání v oblasti „psychologie jídla“ (Omlouváme se za tento novotvar.), v rámci které je praktickým nástrojem díky tomu, že sice zprostředkovává zážitek jídla (žvýkání atd.), ale zároveň se z ní do těla dostává jenom omezené množství dobře kontrolovatelných látek.

43

Literatura AGGLETON, J. P., WASKETT, L. (1999): The ability of odours to serve as statedependent cues for real-world memories: Can Viking smells aid the recall of Viking experience? in: British Journal of Psychology (1999) 90, str. 1-7 BAKER, J. R., BEZANCE, J. B., ZELLABY, E., AGGLETON, J. P. (2004): Chewing gum can produce context-dependent effects upon memory. in: Appetite (2004) 43, str. 207-210 BOWER, G. H. (1981): Mood and memory. in: American Psychologist (1981) 36, str. 129-148 BROŽEK, G., HERGET, J., VÍZEK, M. (1999): Poznámky k přednáškám z fyziologie – Dýchání, Cirkulace, Svaly, Neurofyziologie; Jinočany, Nakladatelství H+H Vyšehradská, s. r. o. ECCLES, R. (2000): Role of cold receptors and menthol in thirst the drive to breathe and arousal. in: Apettite (2000) 34, 29-35 EICH, E. (1995): Searching for mood dependent memory. in: Psychological Science (1995) 6, str. 67-75 GODDEN, D. R., BADDELEY, A. D. (1975): Context-dependence memory in two natural environments: On land and underwater. in: British Journal of Psychology (1975) 66, str. 325-332 HENDL, J. (2004): Přehled statistických metod zpracovávání dat; Praha, Portál, s. r. o. KENNEDY, D. O., SCHOLEY, A (2000a): Glucose administration, heart rate and cognitive performance: effects of increasing mental effort. in: Psychopharmacology (2000) 149, str. 63-71 KENNEDY, D. O., SCHOLEY, A (2000b): The dose dependent cognitive effects of acute

administration

of

Ginkgo

Biloba

to

healthy

young

volunteers.

in:

Psychopharmacology (2000) 151, str. 416-423 KOUKOLÍK, F. (2002): Lidský mozek; Praha, Portál, s. r. o. KULIŠŤÁK, P. (2003): Neuropsychologie; Praha, Portál, s. r. o. MARIEB, E. N., MALLATT, J. (2005): Anatomie lidského těla; Brno, CP Books, a. s. PLHÁKOVÁ, A. (2004): Učebnice obecné psychologie; Praha, nakladatelství

44

Akademie věd České republiky PREISS, M. (1999): Paměťový test učení; Brno, Psychodiagnostika s. r. o. Brno ROKYTA, R. (2000): Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, biologických a tělovýchovných oborech; Praha, ISV nakladatelství SCHAB, F. R. (1990): Odors and the rembrance of things past. in: Journal of Experimental Psychology (1990) 16, str. 648-655 SESAY, M., TANAKA, A., UENO, Y., LECAROZ, P., DE BEAUFORT, D. G. (2000): Assesment of regional cerebral blood flow by xenon-enhanced computed tomography during mastication in humans. in: Keio journal of Medicine (2000) 49, A125-128 SPERLING, G. (1960): The information in brief visual presentations. in: Psychological Monographs: General and Applied (1960) 74, str. 1-28 STEPHENS, R., TUNNEY, R. J. (2004): Role of glucose in chewing gum – related facilitation of cognitive function. in: Appetite (2004) 43, str. 211-213 STERNBERG, R. J. (2002): Kognitivní Psychologie; Praha, Portál, s.r.o. STEYVERS, M., MALMBERG, K. J. (2003): The Effect of Normative Context Variability on Recognition Memory. in: Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory and Cognition (2003) vol. 29, No. 6, str. 760-766 ŠULC, J. (2004): Vývoj krátkodobé paměti v mladším a starším školním období; Brno, bakalářská práce FSS MU v Brně TUCHA, O., MECLINGER, L., MAIER, K., HAMMERL, M., LANGE, K. W. (2004): Chewing gum differentially affects aspects of attention in healthy subjects. in: Appetite (2004) 42, str. 327-329 TULVING, E., SCHACTER, D. L. (1990): Priming and human memory systems. in: Science (1990) 247, str. 301-306 VÁGNEROVÁ, M. (2000): Vývojová psychologie (Dětství, dospívání, stáří); Praha, Portál, s.r.o. WILKINSON, L., SCHOLEY, A., WESNES, K. (2002): Chewing gum selectively improves aspects of memory in healthy volunteers. in: Appetite (2002) 38, str. 235-236

http://mujweb.cz/www/jirikuba/index2.html (platné k 23.11.2006) http://press.amic.cz/cs/orbit/tiskove-zpravy/historie-zvykani/ (platné k 23.11.2006) http://www.mobchod.cz/index.php?itemid=2423 (platné k 3.11.2006)

45

http://www.orbitklub.cz/orbitk/laik/clanky/pro_novinare/ridicak_klice_od_auta_zvykac ku (platné k 8.12.2006) http://www.veselyzoubek.cz/svet-zvykacek/zajimavosti (platné k 23.11.2006) http://www.wrigley.com (platné k 3.11.2006)

46

Přílohy Příloha č. 1 – první fáze předvýzkumu pokyny pro respondenty, vybraná slovní hodnocení

Dobrý den. Dostali jste několik vzorků žvýkaček, pokuste se je seřadit do pořadí podle následující otázky: „Která žvýkačka nejlépe reprezentuje žvýkačku s mentolovou příchutí bez jakýchkoli chuťových příměsí?“ („Která žvýkačka nejlépe reprezentuje žvýkačku sladkého typu bez jakýchkoli chuťových příměsí – především bez i minimální příměsi mentolu/eukalyptu?“). To znamená, že nejlépe vyhovující žvýkačka bude mít pořadí 1. a pak bude následovat 2. atd... Pokuste se rozhodnout. Každý typ žvýkačky může mít pouze jedno pořadí, které se nesmí opakovat, nikoliv rozsah pořadí. (Tedy např. 1. nikoliv 1. - 2..) Zároveň prosím odpovězte na dvě otázky níže týkající se testovaného vzorku. Máte pro hodnocení k dispozici škálu od zcela souhlasného (pozitivního) stanoviska (číslo 1) až po zcela nesouhlasné/odmítající (negativní stanovisko (číslo 6). Zároveň se můžete ke každé otázce vyjádřit i slovně. Nakonec máte možnost své dojmy a poznámky k celému testu vyjádřit na zvláštní prázdný papír. Vaše odpovědi a výsledky testu budou sloužit jako předvýzkum pro následný výzkum v rámci bakalářské diplomové práce studenta psychologie. Vše je samozřejmě zcela anonymní. Mnohokráte děkujeme za pomoc a vyplnění krátkého testu.

Vybraná slovní hodnocení: Wild Strawberry: Intenzivní nástup, pak je slabší. Chemická. Ženská a dětská chuť, cukrárna, slunečný den, nevinnost, lízátko. Strašný hnus, příliš přeslazené, nevydrží dlouho. Sladká a poměrně vydrží sladká. Hodně sladký. Vůbec mi nechutná, je moc převoněná. Moc chemická, jemně perlí na jazyku. Spíše pro děti, ve dne, pro ty, kdo mají chuť na sladké. Příliš sladká, načančaná chuť, krátká doba žvýkání.

Water Melon: Prve sladká, pak kyselá. Úlet :) Hodně silná chuť i sladkost. Vodní, šťavnatá, jak na pláži na Hawai. Příliš ovocná, nemám ráda ovocné žvýkačky. Viz. výše – nejdřív sladká, ale po chvíli kyselá. Musí si nejdřív na chuť zvyknout. Mooc dobrá. Příjemný zážitek, co vydrží. Svěží, letní chuť, zvláště v zimních krajích ji lidé jistě ocení. Příliš ovocná, nevydrží dlouho, neosvěží dech.

47

Apple: Není úplně sladká. Spíš jenom sladká, chybí jí myšlenka. Chuť kyselých bonbónů, povzbuzující, ale vtíravá, výrazná, dominantní. Lehce svěží chuť, je skutečně cítit zelené jablko, nevydrží však dlouho, příchuť hodně vlezlá. Není dobrá a časem se to (bohužel) nemění. Je až moc sladká. Orange: Taky prve sladká, pak kyselá. Ale je mega vtipná. Není tolik sladká, ale má výraznou příjemnou chuť. Příjemně nahořklá chuť, jakoby Fernet citrus oranže, večerní posezení na pláži. Asi stejné důvody jako u předchozích. Chutná i po delším čase. Dobrá reklama. Možná, určitě ale rychle ztrácí chuť. Vhodná na večer místo alkoholu. Lákavá chuť pomeranče, nevydrží však dlouho. Sweet mint: Úplně hnusná – buď pepermint nebo sladká, ale toto je maglajz. Z předchozí žvýkací zkušenosti vím, že se hned vyžvýká. Špatná kombinace síly mentolu a sladkosti. Tak akorát ostrá. Slabě mentolová. Větrové pro děti, sladká s příchutí větru. Při prvním skousnutí jsem získala absolutní nechuť k této žvýkačce, hodně silná ovocná příměs. Ošklivá. Myslím, že to neocení nikdo. Neslané, nemastné… Větší příměs ovoce a mentolu se příliš přebíjejí. Peppermint: Chuťově nejlepší – není příliš silná a je osvěžující.

Moje nejoblíbenější:) Hodně silná, bez sladké chuti. Opět poměrně ostrá. Bez chuti, jen mentol. Velmi kladné hodnocení, silná chuť mentolu osvěží dech, pocit čerpání energie a tekutin, silné osvěžení. Nepřijde mi konzumní. Myslím, že dost lidí nemá rádo ostřejší mentol. Ti kteří chtějí jen mentolovou a nesnášejí sladké. Pro některé by mohla být nepříjemná až silná příchuť mentolu, způsobující vítr v ústech. Herbal: Ambivalentní – fakt zvláštní chuť a rychle vyprchá. Jako žvýkat lístky bylinek. Trochu nezvyklá, ale s přírodně mentolovou chutí. Dobrá chuť. Chutná jako Lesana – Alpa, ale rychle ztrácí chuť. Přírodní chuť. Ze začátku se projevovala jako silně mentolová, po srovnání s ostatními jsem ji zařadila na druhé místo. Dech po ní svěží, chuť nevydržela dlouhou dobu, ale déle než žvýkačka na prvním místě. Celkově mi však byla příjemná. Pro ty kdo nemají rádi sladké ani vyloženě větrové. Díky silnější chuti mentolu je využitelná v každé situaci a příležitosti. Dech po ni příjemně voní. Spearmint: Moc pepermintová. Nemám ráda mentol. Příjemná zajímavá chuť s několika rovinami. Je poměrně ostrá. Připomíná mi spíš zubní pastu. „Kopřivová“, má říz až moc, ale sladká. Při prvním skousnutí jsem zaznamenala lehkou chuť ovoce, která se už dále

48

neprojevovala. Je to však můj oblíbený typ žvýkačky, jsem na ni hodně zvyklá a používám ji nejčastěji. Hodně mentolová. Více konzumní – i sladkost.

Pro ostré hochy. Neutrální chuť mezi mentolem a ovocem, s větším příklonem k mentolové. Vydrží při žvýkání nejdelší dobu svoji chuť.

Příloha č. 2 – druhá fáze předvýzkumu shrnutí slovních odpovědí respondentů předvýzkumu

1, Změnila se výrazněji vaše nálada mezi oběma testy vybavení si slov? 1. větší pocit únavy 2. ne 3. ne 4. ne 5. ne 6. Ano. Test mě pobavil. Na druhé kolo jsem se těšil. Zábava 7. Ani ne, jak byla náramně dobrá, tak i zůstala. 8. ne 9. ne 10. ne 11. Mírně se zlepšila 2, Ovlivnila změna vaší nálady váš výkon v opakovaném testu? 1. ano 2. ne 3. ne 4. ne 5. ne 6. Možná trochu, ale nedokážu to rozlišit. 7. Ne, jsem ochotná pomoct a jsem ráda. 8. ne 9. ne 10. ne 11. možná endorfiny 3, Stalo se něco významného, co ovlivnilo váš výkon v opakovaném testu? 1. ospalost 2. hra s kostkami 3. asi ne 4. ne

5. ne 6. ne 7. Ne, ale chuť druhé žvýkačky byla náramně dobrá. 8. ne 9. ne 10. 11. ne 4, Jak jste se při testu cítil/a? 1. pohoda 2. Unavený, test pozdě večer. 3. Jako ve škole :-) 4. normálně 5. V pohodě, věděla jsem, že jsem jich několik zapoměla, ale na moje poměry jsem si na dost slov vzpoměla. 6. Dobře. Lépe než když jsem paměť testoval v dětství na sucho :-) 7. Dobře, bavilo mě to. 8. Že ty slova musím vytlouct z hlavy. 9. dobře 10. dobře 11. dobře 5, Vadilo Vám něco? Rozrušovalo Vás něco? 1. hnusná žvejka 2. vysoká teplota v místnosti 3. Byl jsem unaven po předcházející celodenní fyzické námaze. 4. nic mi nevadilo 5. Když se okolo mě mluví, okolo jdoucí se bavili – přerušilo to můj myšlenkový tok a dále to už nešlo.

49

6. 7. 8. 9.

ne nic ne přítomnost jiných lidí, výzkumníka 10. ne 11. ne 6, Přišlo Vám něco nedomyšlené? 1. ne 2. nevím 3. doba zadání testu 4. test je divný 5. ne 6. Vůbec neznám účel výzkumu a proto nemohu posoudit. 7. Nic, nebo můj mozek, který nedomyslel zbývající slova. 8. ne 9. Jak bylo standardizováno prostředí? 10. ne 11. ne 7, Jak často žvýkáte? Při jaké příležitosti žvýkáte? 1. Když potřebuju rozměnit, koupím balíček. 2. žvýkačky nikdy nežvýkám 3. Nežvýkám prakticky vůbec, teď při testu to bylo po velmi dlouhé době. 4. jednou za týden asi 5. žvýkám po jídle 6. Denně (několikrát). Téměř při všech příležitostech. 7. Když jím, když žvýkám žvýkačku, a je to celkem často, pomáhá se mi soutředit.

8. Skoro pořád, při komunikaci, studiu, po jídle atd... 9. 1 x týdně, potřeba soustředit se, sucho v ústech 10. denně dvakrát, často po jídle 11. Když už si koupím žvýkačky, tak tak dlouho, dokud je nesežvejkám (1 x denně). 8, Co jste studoval/a v minulosti a co studujete dnes? 1. ZŠ, SŠ, VŠ – technická 2. ZŠ, Gym (7), VŠ – technická + ekonomická 3. ZŠ, Gym (8), VŠ – přírodovědná + humanitní 4. ZŠ, Učiliště 5. ZŠ, Gym (7), VyšŠ – přírodovědná, VŠ – humanitní 6. ZŠ, Gym (8), VŠ – humanitní 7. VŠ – humanitní 8. VŠ – humanitní 9. VŠ – humanitní 10. VŠ – humanitní 11. ZŠ, Gym (8), VŠ - přírodovědná 9, Napadá Vás ještě něco, co byste rád/a k testu sdělil/a? 1. – 2. ne 3. – 4. ne 5. díky za žvýkačku 6. – 7. Akorát předchozí otázka :-) 8. ani ne 9. žvýkačky byly chutné 10. ? 11. Přeformulovat otázku 8 :)

50

Příloha č. 3 – pokyny examinátora pokyny examinátora, které mu byly vodítkem při provádění experimentu

Test jedna
Vše je anonymní a nejde mi o vaše jednotlivé výsledky. Zajímá mne psychologický jev a nikoliv vaše schopnosti si něco pamatovat. Proto nepodvádějte. Nic tím nezískáte, ale mně to kazíte.
Žvýkačka
Máte jednu minutu na zapamatování si 15-ti slov20. Budou pod sebou na bílém papíře. Jakmile uběhne minuta. Můžete začít psát, co si pamatujete. Čas na psaní zapamatovaných slov není omezen.
Za dvě hodiny budete mít stejný úkol, opět dostanete žvýkačku a opět si bude mít za úkol vybavit co nejvíce z těchto slov. Papír s nimi, ale už podruhé neuvidíte. Prosím o slovech, která jste si měli za úkol zapamatovat se nebavte. Budu vám v tomhle věřit. Myslím, že to není složité.
Do políčka chuť žvýkačky po skončení testu napište buďto M (mentolová) nebo S (sladká).
Do políčka „iniciály“ napište iniciály svého jména. Tato informace slouží pouze k identifikaci testu 1 a 2 (že patří k sobě).
Stejně tak do políčka „den narození“ napište svůj den narození. Tento údaj opět slouží k identifikaci testu 1 a 2. Test dva
Žvýkačka
Vybavte si prosím opět co nejvíce slov, které jste před dvěma hodinami viděli. Nejste v tom časově nijak omezeni.
Do políčka chuť žvýkačky po skončení testu napište buďto M (mentolová) nebo S (sladká).
Do políčka „iniciály“ napište iniciály svého jména. Tato informace slouží pouze k identifikaci testu 1 a 2 (že patří k sobě).
Stejně tak do políčka „den narození“ napište svůj den narození. Tento údaj opět slouží k identifikaci testu 1 a 2.
Do políčka „pohlaví“ napište prosím M (muž) nebo Z (žena).
Do políčka „jak často žvýkáte“ napište: 1) skoro pořád, 2) každý den, 3) párkrát do týdne, 4) výjimečně, 5) prakticky nikdy.
Z druhé strany můžete napsat jakoukoli poznámku, cokoliv vás zaujalo. Např. „Co vás rušilo?“, „Bavili jsme se o těch slovech mezi oběma testy.“, „Jak vám chutnali žvýkačky?“, „Jak jste se při testech cítili? Měnilo se to?“, nebo cokoliv dalšího, co byste chtěli sdělit. Mnohokráte vám děkuji za pomoc a ještě jednou musím říct, že garantuji, že všechno bude absolutně anonymní.

20

PREISS (1999, str. 6) říká, že bychom měli nechat respondentovi „dostatek času, pokud si již nevzpomíná, povzbudíme ho otázkou: „Vzpomenete si ještě na něco?“ Zajistíme plnou spolupráci probanda a jeho motivaci, zdůrazníme význam vyšetření.“

51

Příloha č. 4 – statistický přehled výzkumného vzorku komplexní přehled vzorku pro všechny proměnné (tříděný podle výzkumných podmínek)

Schéma testu (S sladká, M mentolová) S–S

Výsledky prvního testu Průměr N

S–M

Směrodatná odchylka Průměr N

M–M

Směrodatná odchylka Průměr N

M–S

Směrodatná odchylka Průměr N

Total

Směrodatná odchylka Průměr N Směrodatná odchylka

Počet započtených slov s drobnou chybou v prvním testu

Počet nezapočtených slov (zcela špatných) v prvním testu

Pohlaví respondentů

Žvýkací zkušenost respondentů

11,04

,21

,17

1,25

2,71

24

24

24

24

24

2,177

,415

,381

,442

1,268

11,67

,42

,08

1,21

3,04

24

24

24

24

24

1,523

,504

,282

,415

,751

10,75

,54

,21

1,25

2,46

24

24

24

24

24

2,048

,509

,509

,442

,977

11,50

,33

,21

1,13

2,50

24

24

24

24

24

2,085

,482

,415

,338

,885

11,24

,37

,17

1,21

2,68

96

96

96

96

96

1,977

,487

,402

,408

1,000

52

Schéma testu (S - sladká, M mentolová) S-S

Výsledky druhého testu Průměr N

S-M

Směrodatná odchylka Průměr N

M-M

Směrodatná odchylka Průměr N

M-S

Směrodatná odchylka Průměr N

Celkem

Směrodatná odchylka Průměr N Směrodatná odchylka

Počet započtených slov s drobnou chybou v druhém testu

Počet nezapočtených slov (zcela špatných) v druhém testu

Rozdíl obou testů

9,25

,29

,33

1,79

24

24

24

24

2,878

,550

,565

1,668

9,79

,71

,33

1,87

24

24

24

24

2,322

,624

,565

1,895

9,79

,71

,42

,96

24

24

24

24

1,933

,806

,776

1,268

9,62

,50

,46

1,87

24

24

24

24

3,048

,590

,658

1,393

9,61

,55

,39

1,63

96

96

96

96

2,552

,663

,639

1,598

53