Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Vyhodnocení projevů chování pštrosa dvouprstého na konkrétní farmě Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Radek Filipčík, Ph.D.
Vypracoval: Bc. Roman Konečný
Brno 2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Vyhodnocení projevů chování pštrosa dvouprstého na konkrétní farmě vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: 30.4.2014
…………………………………………………….. podpis
Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat panu doc. Ing. Radku Filipčíkovi, Ph.D. za zadání diplomové práce a za odborné vedení při jejím zpracování. Dále děkuji majitelům pštrosí farmy v Hodějicích za umožnění pozorování pštrosů na farmě a poskytnutí mnoha informací ohledně chovu pštrosů, které jsem uplatnil při psaní této práce.
Anotace Cílem práce bylo na základě údajů získaných během etologického pozorování chovné triády pštrosa dvouprstého na farmě v Hodějicích zhodnocení behaviorálních projevů. Sledování bylo provedeno na chovné triádě (jeden kohout a dvě slepice). Pozorování proběhlo ve třech obdobích: jaro, léto, podzim, formou přímého pozorování od 8:00 do 18:00 v pětiminutových intervalech. Byly analyzovány následující aktivity: příjem potravy, pití, kálení, pohyb, stání, sezení, běh, komfortní chování, tok/páření, hlasové projevy. Na základě etologického pozorování bylo zjištěno, že nejčastějšími činnostmi v denním režimu pštrosů dvouprstých chovaných na farmě v Hodějicích byl příjem potravy, pohyb a stání. Během jarního období byl největší počet pozorování zaznamenán u příjmu krmiva (30,50 ± 3,45 výskytů). Rovnoměrně bylo sledováno u pokusných zvířat jejich postávání a pohyb po výběhu (24,83 ± 1,47, respektive 24,83 ± 4,28 záznamů). Během léta došlo k průkaznému (p < 0,05) navýšení času věnovaného příjmu krmiva (35,83 ± 2,21 počtu pozorování). Na podzim byl zaznamenán průkazný (p < 0,05) pokles projevu této aktivity na 28 ± 3,97 počtu pozorování. Ze zhodnocení vlivu ročního období a pohlaví na projevy chování pštrosů dvouprstých byl zjištěn průkazný rozdíl (p < 0,05) u příjmu potravy mezi slepicemi v létě (37,50 ± 2,90 záznamů) a kohoutem na podzim (27,00 ± 5,24 záznamů). U aktivity „pohyb“ byl zaznamenán vysoce průkazný (p < 0,01) rozdíl v rámci pohlaví i ročního období. V podzimním období byl prokázán signifikantní (p < 0,01) nárůst aktivity „stání“ v porovnání se sledováním v jarním (23,50 ± 0,50 záznamů) a letním (24,50 ± 0,50 záznamů) období. Ačkoliv jsou klimatické podmínky v České republice odlišné od podmínek původního rozšíření pštrosů, tak nebyl zjištěn negativní vliv těchto podmínek na přirozené projevy pštrosů dvouprstých. Klíčová slova: pštros, etologie, pozorování, základní denní aktivity
Annotation The main goal of this diploma thesis was to evaluate behavioral manifestations based on data obtained during ethological observation of a breeding triad of ostrich on a farm in Hodějice. Monitoring was performed on a breeding triad (one male ostrich and two female ostrich). Observation was carried out throughout three seasons of the year – spring, summer and autumn – by the way of direct observation from 8am till 6pm in 5-minute intervals. The following activities were analyzed: food intake, drinking, defecation, movement, standing, sitting, running, comfort behavior, love call/mating, vocal manifestations. Based on the ethological observation it was ascertained that among most frequent daily activities of ostriches bred on the farm in Hodějice belonged food intake, movement and standing. During spring season the biggest amount of observation was recorded at food intake (30,50 ± 3,45 occurrences). The standing and movement in fowl-run in monitored animals was recorded equally (24,83 ± 1,47, respectively 24,83 ± 4,28 of records). During summer season there was a significant (p < 0,05) increase of time devoted to food intake (35,83 ± 2,21 out of the number of observations). In autumn a significant decrease (p < 0,05) of manifestation of this activity down to 28 ± 3,97 out of the number of observations was documented. From the evaluation of influence of season of the year and sex of ostrich on the behavioral manifestations of ostrich, a significant difference (p < 0,05) in food intake between female ostrich in summer (37,50 ± 2,90 of records) and male ostrich in autumn (27,00 ± 5,24 of records) was determined. In case of “movement” activity, it was recorded a highly significant (p < 0,01) difference in terms of sex of ostrich and season of the year. In autumn season a significant (p < 0,01) increase of “standing” activity was documented in comparison with observation in spring (23,50 ± 0,50 of records) and summer (24,50 ± 0,50 of records) season. Although climatic conditions in the Czech Republic are different from the climatic conditions in original habitat of the ostrich, a negative influence of these conditions on natural manifestations of the ostrich was not detected. Keywords: ostrich (Struthio camelus), ethology, observation, basic daily activities
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................... 9
2
Literární přehled ............................................................................................................... 10 2.1
Zoologická systematika ............................................................................................ 10
2.1.1
Běžci ................................................................................................................... 10
2.1.2
Pštrosi ................................................................................................................. 10
2.2
Charakteristika pštrosa dvouprstého ........................................................................ 11
2.3
Historie chovu pštrosů .............................................................................................. 13
2.4
Faremní chov pštrosů ............................................................................................... 14
2.4.1 2.5
Faremní chov pštrosů v České republice............................................................ 15
Produkty z chovu pštrosů ......................................................................................... 18
2.5.1
Pštrosí peří .......................................................................................................... 18
2.5.2
Maso ................................................................................................................... 18
2.5.3
Pštrosí kůže ........................................................................................................ 19
2.5.4
Ostatní produkty ................................................................................................. 20
2.6
Technika a technologie chovu a odchovu ................................................................ 21
2.6.1
Výběhy, ustájení, vybavení farmového chovu běžců ......................................... 21
2.6.2
Označování a evidování běžců ........................................................................... 23
2.6.3
Manipulace s chovanými zvířaty a jejich přemisťování .................................... 25
2.6.4
Plemenitba .......................................................................................................... 25
2.6.5
Líhnutí ................................................................................................................ 27
2.6.6
Výživa a krmení ................................................................................................. 27
2.6.7
Porážka ............................................................................................................... 29
2.7
Ekonomika chovu ..................................................................................................... 30
2.7.1
Investice do podnikání ....................................................................................... 30
2.7.2
Příjmy z podnikání ............................................................................................. 31
2.8
Etologie .................................................................................................................... 33
2.8.1
Členění etologie .................................................................................................. 33
2.8.2
Metody etologického výzkumu .......................................................................... 34
2.9
Chování .................................................................................................................... 36
2.9.1
Vrozené chování ................................................................................................. 36
2.9.2
Naučené chování ................................................................................................ 36
2.9.3
Základní formy chování ..................................................................................... 37
2.9.4
Rodičovské chování ........................................................................................... 40
3
Cíl práce ........................................................................................................................... 41
4
Materiál a metodika .......................................................................................................... 42
5
4.1
Charakteristika farmy ............................................................................................... 42
4.2
Charakteristika sledované triády .............................................................................. 43
4.3
Metodika................................................................................................................... 43
Výsledky a diskuze........................................................................................................... 45 5.1
Vyhodnocení aktivit v průběhu dne v rámci sledovaných období ........................... 45
5.2
Porovnání aktivit mezi jedinci v rámci sledovaných období ................................... 57
5.3
Vliv pohlaví a ročního období na projevy chování .................................................. 72
6
Závěr................................................................................................................................. 77
7
Seznam použité literatury ................................................................................................. 79
Seznam tabulek, grafů a obrázků ............................................................................................. 85 Přílohy ...................................................................................................................................... 87
1
Úvod
Pštros dvouprstý (Struthio camelus) patří mezi běžce, kteří tvoří skupinu ptáků, kteří ztratili schopnost letu, ale mají dobře vyvinuté silné nohy, které jim slouží k rychlému běhu a obraně. Dospělý pštros měří 220 – 240 cm a dosahuje hmotnosti až 130 kg, což ho řadí mezi největšího současného ptáka na světě. S chovem pštrosů se začalo v roce 1860 v Africe, kde se pštrosi dvouprstí stali nedílnou součástí zemědělství. V současné době se chov pštrosů rozšířil do celého světa a to i do oblastí, jejichž klimatické podmínky jsou značně odlišné od podmínek jejich původní domoviny. V České republice se začalo s chovem pštrosů dvouprstých v roce 1993. První chovný materiál byl dovezen ze Slovenska. Pštros je přizpůsobivé a nenáročné zvíře k chovu. V jejich chovu není potřebná výrazná veterinární péče, drahé technologie ani drahé speciální krmné směsi. Neznamená to ale, že chovatel může péči zanedbat. Pštrosi jsou zvířata s mnohostrannou užitkovostí. Z poraženého ptáka se může zužitkovat nejen maso, ale i peří, kůže, tuk a také vejce. Zájem o chov pštrosů na farmách stoupá jak ve světě, tak v České republice. Je proto důležité věnovat pozornost těm aspektům chování zvířat, které souvisejí s jejich životní pohodou (welfare). Chov běžců musí proto vycházet z fyziologických a etologických potřeb zvířat.
9
2
Literární přehled
2.1 Zoologická systematika Říše: Živočichové (Animalia) Kmen: Strunatci (Chorvata) Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) Třída: Ptáci (Aves) Nadřád: Běžci (Palaeognathae) Řád: Pštrosi (Struthioniformes) Čeleď: Pštrosovití (Struthionidae) Rod: Pštros (Struthio) Druh: Pštros dvouprstý (Struthio camelus) 2.1.1 Běžci Tento nadřád zahrnuje skupinu ptáků rozdílného typu a pravděpodobně i původu (SIGMUND, 1994). K nadřádu běžci patří pět řádů a k nejznámějším zástupcům patří pštrosi, nanduové, emuové, kasuáři a tinamy (KREIBICH, 1994). Jejich společným znakem je stavba pánve, typ lebky s patrnými švy na srůstu kostí, volné ocasní obratle, u samců vyvinutý penis, zjednodušené opeření i způsob hnízdění (SIGMUND, 1994). Většina zástupců tohoto nadřádu postupně ztratila schopnost letu (VESELOVSKÝ, 2001). Běžci patří mezi nejrychleji běhající ptáky. Podobně jako dokonalým běžcům u savců se i běžcům v ptačí říši redukovaly prsty na noze, a to nejčastěji na tři (VESELOVSKÝ, 1996). 2.1.2 Pštrosi Pštrosi (Struthio camelus) jsou největší žijící ptáci na světě (ULLREY, 1996). Mají vyvinutá křídla, ale se zjednodušenými letkami a kosti jen částečně pneumatizované. V ohrožení se zachraňují rychlým během. Mezi pštrosy patří jediný druh a to pštros dvouprstý. Pštrosi žijí zpravidla ve skupinách v otevřené krajině. Často doprovázejí stáda kopytníků. O inkubaci a líhnutí mláďat se stará především samec (BEJČEK, ŠŤASTNÝ, 2001). Pštrosi patří do stejné skupiny nelétavých ptáků jako jihoamerický pštros nandu a australští běžci zastoupení kasuáry, kivii a emuem. Jako všichni běžci mají málo vyvinuté prsní svalstvo, proto se jateční surovina těží z dobře vyvinutých končetin (JEDLIČKA, 2009).
10
2.2 Charakteristika pštrosa dvouprstého Pštros
dvouprstý
(Struthio
camelus)
představuje
jediný
druh
z řádu
pštrosů
(Struthioniformes), čeledi pštrosovití (Struthionidae) a rodu pštros (Struthio). Svým vzhledem pštros připomíná velblouda, a proto byl pojmenován „camelus“ (SIGMUND, 1994). Výška těla činí 220 – 240 cm. Dospělí samci váží 100 až 130 kg a dospělé samice 90 až 110 kg (ULLREY, 1996). Délka krku je až 110 cm. S uvedenými parametry je pštros dvouprstý největší současný pták světa. Plochá hlava nese krátký, u kořene široký zobák se zaokrouhlenou špičkou. Hnědé oči o průměru 5 cm jsou největším zrakovým orgánem pozemního obratlovce (REICHHOLF, 1998). Jsou opatřeny horním a dolním víčkem a dále pak kožním víčkem, které se zavírá z vnitřního očního koutku k vnějšímu a slouží k udržení očí v čistotě (HORNÍK, 1998). Díky dobře vyvinutému zraku může pštros zaregistrovat pohyb ve volné krajině až ve vzdálenost 3,5 km (BEJČEK, ŠŤASTNÝ, 2009). Dva mohutné prsty nohy, z nichž vnitřní prst je mnohem delší než prst vnější, jsou ozbrojeny dlouhými drápy. Je jediným ptákem na světě, jehož končetiny jsou zakončeny dvěma prsty. Vznikly tak specializované a k rychlému běhu dobře přizpůsobené končetiny, které slouží i k obraně před nepřáteli a jsou účinnou zbraní v soubojích s rivaly (REICHHOLF, 1998). Pštrosi mohou také plavat, což jim umožňují blány mezi prsty (JURAJDA, 2002). Pštros přijímá krmivo zobákem. Na hrotu zobáku jsou nervová zakončení ve formě tlakových receptorů, které umožňují volbu krmiv hmatem a mají při výběru krmiva důležitou úlohu. Pštros nemá vole, má pouze rourovitý jícen, ve kterém se soustřeďuje potrava a při zdvižení hlavy je dopravována do žlaznatého žaludku, kde působením vody, slin a enzymatické činnosti dochází k postupnému trávení potravy. Žlaznatý žaludek navazuje na svalnatý žaludek, který má značně silné vnější stěny. Svalnatý žaludek obsahuje kromě potravy značné množství kamínků (gritu), které pomáhají rozmělňovat potravu a napomáhají trávení. Výstup ze žaludku je svalem oddělen od tenkého střeva. Na přechodu z tenkého do tlustého střeva jsou dvě slepá střeva, ve kterých probíhá částečně mikrobiální trávení, rozklad vlákniny a resorbce vody. Tlusté střevo vyúsťuje kloakou, která má tři komory. První je coprodeum, kde končí tlusté střevo, dále urodeum, kde končí močovod a vejcovod, popř. semenovod a vnější komora proctodeum, kde se nachází 25 – 30 cm dlouhý penis nebo 2 – 3 cm dlouhý clitoris (HORNÍK, 1998). Dospělý samec je převážně černý s býlími letkami na koncích křídel, šedým krkem a s bílým ocasním peřím (DEEMING, 1999). V době páření se samcům zbarvují rudě zobáky, okraje
11
očí a kůže nad běháky. Toto zbarvení je způsobeno sekrecí hormonů varlat. U samic jsou to hormony vaječníků, které potlačují tvorbu černého opeření (KUBESA, 2003). Samice jsou celé šedohnědé se světle šedými až bílými letkami křídel a stejně zbarveným ocasním peřím (DEEMING, 1999). Snášková sezóna začíná zpravidla v březnu a trvá až do září. Samice snáší vejce každý druhý den, zpravidla v odpoledních hodinách. Pštrosi se dožívají 50 až 60 let (KUBESA, 2003). Pohlavně aktivní mohou být až 40 let (JURAJDA, 2002).
Obr. 1: Chovná triáda pštrosa dvouprstého na farmě v Hodějicích Zdroj: Vlastní archív
12
2.3 Historie chovu pštrosů Před více než miliony lety byli předkové dnešních pštrosů rozšířeni v rámci širokého pruhu, který se rozprostíral od Španělska na západě, podél severního okraje Středozemního moře až do Číny na východě. Teprve později migrovaly pštrosí populace do Afriky a usadily se na severu, východě a jihu kontinentu (DOKTOROVÁ, 2005). První záznamy soužití pštrosa a člověka se datují již v období mezi 5 000 – 10 000 př. n. l. Lidskou rukou podaný úkaz existence pštrosů je skalní malba na Sahaře, která zachycuje pštrosa uloveného gepardem (JURAJDA, 2002). U Egypťanů byla pštrosí pera symbolem pro spravedlnost na základě jejich dokonalé symetrie (KREIBICH, 1994). Naopak v Řecku bylo pštrosí peří symbolem bohatství a vysokého postavení (JURAJDA, 2002). Pštrosí vejce se používala pro léčebné účely (KREIBICH, 1994). Domestikace pštrosa započala v roce 1860 v Jižní Africe (MORE, 1996). Velmi brzo se stalo Malé Karoo centrem pštrosího průmyslu. Malé Karoo je malá poušť v kapském regionu Afriky. Velký rozvoj chovu pštrosů umožnily dva faktory. První faktor bylo pěstování vojtěšky, která je ideálním krmivem pro pštrosy a zavedení drátového oplocení. Druhým důležitým faktorem bylo vynalezení parafinové pštrosí líhně, která umožnila rozmnožování pštrosů v průmyslovém měřítku (KREIBICH, 1994). Pštros byl původně zdomácněn na produkci
peří,
ale
v dnešní
době
se
chovají
převážně
pro
maso
a
kvalitní
kůži (BRAND, 2006). Pštrosi jsou nedílnou součástí zemědělství v Jižní Africe, Namibii, Zimbabwe a Izraeli, zájem chovatelů roste i v USA, Austrálii i v Evropě (SNÍŽEK, 1998).
13
2.4 Faremní chov pštrosů Pštrosi jsou nenáročná zvířata. V jejich chovu nejsou potřebné drahé technologie, výrazná veterinární péče ani neúměrně drahé speciální krmné směsi. Neznamená to ale, že chovatel může péči zanedbat (DOKTOROVÁ, 2007). V současné době je chováno více než 80 % světové populace na farmách nebo zoologických zahradách. Kdyby nedošlo k domestikaci pštrosa, byli by pštrosi dne již ohroženým druhem (LAROUSSE, 1995). Z jižní Afriky, kde je počátek faremního chovu pštrosů, se rozšířil chov tohoto druhu zvířat do celého světa a to i do oblastí, jejichž klimatické podmínky jsou značně odlišné od podmínek jejich původní domoviny (PLACHÝ, 1998). Z hlediska dobré adaptability pštrosů na střídavé klimatické podmínky a možnost využití jejich produktů se mnoho chovatelů rozhodlo pro faremní chov těchto největších ptáků světa (HORBANCZUK, 1999). Až tři pětiny pštrosí populace jsou chovány v Jižní Africe (LAROUSSE, 1995). V největším počtu se pštrosi chovají v Jihoafrické republice. Dynamicky se rozvíjí chov pštrosů v dalších zemích Afriky, např. v Zimbabwe, Botsvaně a Namibii. Chov pštrosů je populární i na jiných světadílech např. v USA. Poměrně velký zájem o chov pštrosů je zaznamenán také v Kanadě, dokonce v jejich studených a sněžných oblastech. V Izraeli se pštrosi chovají od počátku 80. let 20. stol. Pružně se vyvíjí chov pštrosů v Číně. V poslední době se také začíná s chovem v Indii, Egyptě, Maroku a Saudské Arábii (HORBANCZUK, 1999). V Evropě je chov pštrosů také rozšířen. Ve srovnání s minulými lety v Evropě vzrostl několikrát počet farem a hlavně počet ptáků. Ačkoliv je velmi obtížné stanovit přesné údaje o počtu pštrosů, můžeme na základě orientačních informací, které poskytl svaz chovatelů konstatovat, že na počátku roku 1999 činila populace pštrosů v Evropě asi 500 tis. ks (HARBANCZUK, 1999). Největšími chovateli pštrosů v Evropě jsou Belgie, Itálie, Portugalsko a Španělsko (SCHRADER, 2009). Nejvíce chovů se nachází v Itálii – 2 tis. farem a asi 200 tis. ptáků. Ve Španělsku je evidováno asi 700 farem a ve Velké Británii 450. Ze skandinávských států zaznamenávalo nejdynamičtější rozvoj Dánsko, kde je registrováno 250 farem. Poměrně mnoho chovů vzniklo v Maďarsku, Slovensku, Polsku a České republice. V Polsku je chov pštrosů velmi populární. Vnitřní trh je zde již nasycen reprodukčním materiálem, přesto se stále objevují noví zájemci o chov pštrosů (HORBANCZUK, 1999). Na Slovensku má chov pštrosů svoje počátky v roce 1992, kdy se chovalo jen pár kusů.
14
V roce 1995 byl pštros na Slovensku uznán za hospodářské zvíře. K roku 1999 chovalo pštrosy 80 chovatelů a celková populace čítala 3000 kusů (JAGOŠ, 1999). 2.4.1 Faremní chov pštrosů v České republice S faremním chovem pštrosů afrických se započalo na počátku devadesátých let v Galantě na Slovensku, tam byly první kusy dovezeny z USA a Nizozemí. Odsud se v roce 1993 dostali první pštrosi na severní Moravu a započalo se s chovem v České republice. Další chovný materiál byl v následujících letech do ČR dovezen převážně z Francie, Itálie, Rakouska a JAR (KUBESA, 1997). Od té doby se u nás faremní chov pštrosů rozšiřuje. Dnes najdeme větší či menší pštrosí hejna v celé republice, téměř ve všech okresech (KUBESA, 1998). I přes vysoké pořizovací ceny chovného materiálu a nejistých možnostech odbytu, se afričtí pštrosi mezi domácími chovateli rozšířili (JEDLIČKA, 2009). Vývoj počtu chovatelů a počtu chovaných jedinců je znázorněn v grafu 1. V prvních letech byl chov pštrosů zaměřen na produkci chovného materiálu. Bylo důležité zajistit
koordinace
plemenitby,
neboť
značná
část
založených
chovů
pocházela
z nizozemského chovu a hrozilo nebezpečí příbuzenské plemenitby projevující se různými anomáliemi, jako jsou deformace zobáků a končetin, nebo enormně nízkou snáškou až úplnou sterilitou obou pohlaví. Těchto problémů si byli někteří chovatelé vědomi a byli u zrodu Českého svazu chovatelů pštrosů, jehož hlavním cílem je podpora a zajištění podmínek pro chov, rozmnožování, šlechtění a další odbornou činnost jednotlivých v ČR chovaných plemen pštrosů. Svaz obdržel od ministerstva zemědělství ČR oprávnění ke šlechtitelské činnosti v chovech pštrosů a vedení plemenné knihy. Ministerstvo zemědělství jmenovalo z řad nejzkušenějších chovatelů a odborníků uznávací komisi, která navštívila chovy, vybrala, posoudila a označila zvířata vhodná ke šlechtění a zapsala je do plemenné knihy. V těchto chovech se provádí kontrola užitkovosti a chovný materiál je prodáván s průkazem původu (KUBESA, 2003).
15
Graf 1: Počet chovatelů a chovaných zvířat v České republice 250
3000
200
Počet zvířat (ks)
2500 2000
150
1500
100
1000 50
500 0
Počet chovatelů (ks)
3500
0
1993
1997
1998
1999
2011
2013
Rok Počet chovaných jedinců
Počet chovatelů
Zdroj: Český svaz chovatelů pštrosů, 2014
Podle Českého svazu chovatelů pštrosů počet chovatelů v ČR od roku 1993 až do roku 1999 vzrostl a to z 1 na 217 chovatelů. Od roku 1999 se počet chovatelů snižoval. V roce 2013 došlo oproti roku 2011 opět k nárůstu a to na 191 chovatelů. Počet chovaných běžců v České republice od roku 1993 také vzrostl. Zatímco se v roce 1993 chovalo v ČR 25 kusů, tak v roce 2011 bylo evidováno u Českého svazu chovatelů pštrosů 3 288 kusů. V roce 2013 došlo poprvé za posledních dvacet let k poklesu počtu jedinců chovaných na farmách a to na 3 213, což odpovídá početním stavům v roce 1999. Nejvíce chovatelů se nachází ve Středočeském kraji (21) s celkovým počtem 614 jedinců. Na druhém místě je kraj Moravskoslezský s 20 chovateli, kteří dohromady chovají 536 zvířat. Naopak nejméně chovatelů, kteří se zabývají chovem pštrosů, je v kraji Libereckém a Praha (7 chovatelů). 2.4.1.1 Způsoby chovu pštrosů v ČR Při faremních chovu pštrosů se využívají tři systémy chovu: 1) intenzivní, 2) polointenzivní, 3) extenzivní.
16
1) Intenzivní způsob chovu Při zakládání faremních chovů pštrosů v našich podmínkách se vychází z možnosti chovu na omezené ploše sloužící pro výběh a pštrosi jsou krmeni statkovými krmivy s přídavkem granulované krmné směsi. Chovné kusy jsou chovány v triádách (KUBESA, 2003). Vejce se pštrosům odebírají z hnízda a jsou poté uměle líhnuta (KREIBICH, 1994). Kuřata jsou odchovávána v oddělení pro odchov kuřat (KUBESA, 2003). Sběrem vajec a umělým líhnutím se dosahuje vysokých výsledků reprodukce. Chovem na malé ploše je umožněn častější
kontakt
s ptáky
a
stálé
pozorování,
což
je
prospěšné
zejména
u
kuřat (KREIBICH, 1994). Chovatel má s kuřaty neustálý kontakt a má možnost sledovat jejich vývin a zdravotní stav (KUBESA, 2003). Při tomto způsobu chovu jsou náklady na krmení zejména u jatečných kusů vysoké (KREIBICH, 1994). 2) Polointenzivní způsob chovu U polointenzivního způsobu chovu jsou stejně jako u chovu intenzivního odebírána vejce z ohrad a uměle líhnuta. Po vylíhnutí jsou kuřata dána na výchovu k náhradním rodičům tzv. pěstounům (KREIBICH, 1994). Chovní ptáci jsou chováni během snáškové sezóny v hejnech do 40 ks na ploše 0,2 – 0,4 ha na jeden kus. Chovným ptákům je během celého roku podáváno krmivo. Mladí a jateční ptáci se pasou na vojtěškové či jetelové pastvě s doplňkovým přídavkem kompletní krmné směsi (KUBESA, 2003). Díky většímu prostoru na jeden kus oproti intenzivnímu způsobu chovu je dosaženo příznivějšímu zdravotnímu stavu a jsou sníženy náklady na krmení (KREIBICH, 1994). Při tomto způsobu lze však obtížně sledovat chovnou užitkovost zvířat nebo párů (KUBESA, 2003). 3) Extenzivní způsob chovu Pštrosi se při extenzivním způsobu chovu chovají téměř jako divoce žijící ptáci na rozsáhlé ploše. Vejce se nechávají ve hnízdě, kde se následně i líhnou. Odchov mláďat je přenechán na dospělé pštrosy (KREIBICH, 1994). Kuřata ve stáří 3 – 4 měsíců jsou oddělována od rodičů. Doplňkové krmivo se nepodává nebo jen v omezeném množství během sezóny líhnutí. Výsledky reprodukce na jednu samici jsou však nízké, protože ptáci sedí na vejcích již od ukončení první násady a pak je pro ně sezóna líhnutí ukončena. Připočteme-li potřebu velkých ploch, které musí být k dispozici a potíže s manipulací ptáků, kteří jsou téměř divocí, pak nízké náklady na krmení u tohoto způsobu chovu nevyváží přednosti intenzivního nebo polointenzivního chovu. Tento způsob chovu se v podmínkách ČR příliš nepraktikuje (KUBESA, 2003).
17
2.5 Produkty z chovu pštrosů Pštrosi jsou zvířata s mnohostrannou užitkovostí. Z poraženého ptáka se může zužitkovat nejen maso, ale i peří, kůže, tuk a také vejce (KREIBICH, 1994). V kožařství je pštrosí kůže vysoce ceněna jako exkluzivní materiál. Je velice odolná vůči opotřebení i propustnosti vody, předčí dokonce krokodýlí kůži. Maso pštrosa považují znalci za lahůdku, je neobyčejně libové a obsahuje minimum tuku i cholesterolu (DOKTOROVÁ, 2005). 2.5.1 Pštrosí peří V Africe používají pštrosí pera domorodci ke zdobení svých štítů. Pštrosí pera byla dlouho vývozním
artiklem
do
Evropy
jako
ozdoba
dámských
klobouků
nebo
vějířů
(VESELOVSKÝ, 2000). Obchod se pštrosím peřím vyvrcholil na přelomu století, poptávka odpovídala módním trendům té doby. Nejkvalitnější jsou ocasní a křídelní pera (JURAJDA, 2002). Pštrosí pera jsou používána v oděvním průmyslu, na dekorativní účely, ale také v cirkusech a varieté. Pštrosí peří je bez tuku a má schopnost se elektricky nabít. Proto přitahují velké množství prachu a udržují ho přisátý (GARTNER, 2009). Z jednoho zvířete je možno získat asi 2 kg peří. Poprvé se získává při uzrání mladého opeření ve stáří kolem 16 měsíců a to buď stříháním, škubáním nebo vytahováním brk (KUBESA, 2003). Pro odběr peří ze zvířat není pěvně stanoveno období. Nejčastěji se získává každých 8 – 10 měsíců. Pera z křídel jsou stříhána jedenkrát ročně (JURAJDA, 2002). Je-li škubání peří prováděno ve správnou dobu, jde vlastně o odstraňování odumřelých per, tudíž není pro zvířata bolestivé (DEEMING, 1999). 2.5.2 Maso Hlavním produktem z chovu pštrosů je maso, na celkovém zpeněžení se podílí bezmála 80 procenty. Maso se prodává především do hotelů a restaurací, ale podle chovatelů vzrůstá zájem i u drobných spotřebitelů (DOKTOROVÁ, 2003). Vzhledem k odlišnosti nutričních hodnot od ostatních druhů mas (tabulka 2), patří pštrosí maso k trendům dnešní doby (KUBESA, 2003). Pštrosí maso je neobyčejně libové. Ve srovnání s masem jiných zvířat obsahuje méně než 3 % tuku a nepatrné množství cholesterolu (SHANAWANY, 1994). Maso má červenou barvu, vzhledově a chuťově se podobá masu hovězímu, ale složením a vlastnostmi se podobá drůbežímu masu (KUBÍČEK, 1998). Pštrosi dosahují jatečné zralosti ve 12 až 16 měsících v živé hmotnosti 80 – 90 kg. Ze zvířete ve stáří 14 až 16 měsíců se získá v průměru 60 až 65 kg masa na kosti, přičemž podíl čistého masa představuje 32 – 35 kg. Z dospělého jedince je možné získat 42 až 45 kg masa. Přehled
18
o jednotlivých podílech masa z pštrosího jatečného těla je uveden v tabulce 1. Podstatná část komerčně využitelného masa pochází ze stehen (74 %), zbytek připadá na prsa, krk, křídla, žebra a ocas. Pštrosí maso je použitelné k přípravě výborných pokrmů a výborných steaků. V zahraničí se prodává buď jako čerstvé nebo jako mražené, balené v plátcích jako pštrosí filet,
steak
nebo
upravené
jako
špízy,
rolády,
řízky,
pečeně
nebo
hamburgery (KUBESA, 1999). Sušené proužky masa tzv. biltong patří k delikatesám na trhu (SIMEONOVÁ et al., 1999). Tab. 1: Podíl jatečných části pštrosa dvouprstého Jatečné zvíře (80 – 90 kg) Jatečná partie kg kg
Dospělec (110 – 120 kg) kg %
Filet Steak Biltong Maso pro uzeniny Kosti Celkem
5,0 9,0 15,5 12,3 5,7 47,5
3,5 6,3 9,7 17,5 37,0
9,6 17,0 26,1 47,3 100
10,6 18,9 32,6 25,9 12,0 100
Zdroj: KREIBICH, 1994
Tab. 2: Nutriční kvalita masa (hodnoty se vztahují na 100 g masa) Druh masa Pštrosí Krůtí Kuřecí Hovězí Vepřové
Kalorie
Proteiny v g
Tuk v g
114 159 165 282 323
20 29 32 27 28
2 4 4 18 22
Cholesterol v mg 68 69 86 91 99
Zdroj: KUBESA, 1999
2.5.3 Pštrosí kůže Pštrosí kůže je vysoce ceněna jako exkluzivní materiál špičkové kvality. Je to jedna z nejjemnějších druhů kůží na trhu (JURAJDA, 2002). Je cennou surovinnou v oděvním, kožařském i obuvnickém průmysl, kde se z měkké hebké kůže vyrábí kabáty, rukavice, boty, kabelky, tašky všeho druhu, opasky, peněženky a další zajímavé výrobky. Nejlepší kůže se získává z pštrosů v jatečném stáří 14 – 16 měsíců, kdy celková plocha kůže činí 1,2 – 1,5 m2. Kůže se získává v tomto období, protože je již vyzrálá a ještě není opotřebovaná nebo poškozená (KUBESA, 2003).
19
Jedinečná zvláštnost torza kůže jsou vyvýšené kožní bradavice (noppy) na hřbetě a prsou pštrosa. Podle zvýraznění noppů se řídí rovněž cílová cena produktu: čím zřetelnější a hustší vzor, tím vyšší cena (KREIBICH, 1994). Pevnost kůže je 3 – 5 krát vyšší než u kůže hovězí. Kvalita kůže se odvíjí od její tloušťky, velikosti, tvaru, vlhkosti a také záleží na zbarvení, způsobu vyčinění a přítomnosti defektů (JURAJDA, 2002). Od pravé kůže lze jednoznačně odlišit všechny imitace, protože imitované noppy nejsou vyvýšeny (zkouška nehtem prstu). Tyto imitované noppy nezpůsobují také lehce praskající šum, který vzniká při hlazení kožních bradavic pravé pštrosí kůže (KREIBICH, 1994). 2.5.4 Ostatní produkty Mezi ostatní produkty se počítají vejce, tuk, suvenýry, informační materiál, literatura, turistika. Neoplozená vejce jsou mnohostranně upotřebitelná. Z čistých vajec mohou být zhotoveny pomalováním nebo vyrytím umělecké nebo ozdobné předměty vysoké sběratelské hodnoty.
I
úlomky
z
vaječných
skořápek
se
dají
zpracovat
na
brože
a
náušnice (KREIBICH, 1994). Pštrosí tuk se dá využít nejen k výrobě lahůdkových paštik a dalších specialit, ale je velmi zajímavou a vysoce ceněnou surovinou v kosmetickém průmyslu (KUBESA, 1999).
20
2.6 Technika a technologie chovu a odchovu Všechna opatření, technologie a technika chovu běžců musí odpovídat požadavku na welfare zvířat. Životní pohoda a pohodlí zvířat označované jako „welfare“ spočívají v zajišťování nerušeného přirozeného druhového chování přizpůsobeného průběhu jejich životních pochodů. Při tom bolest a utrpení zvířete jsou považovány za extrémní reakce na určité záporné vnější vlivy, které zcela nežádoucím způsobem ovlivňují jeho životní pohodu a pohodlí. Chov běžců musí v tomto smyslu vycházet z fyziologických a etologických potřeb zvířat. Zvířata musí mít možnost uspokojení svých základních přirozených zvyků a chování. Při chovu běžců jsou v tomto smyslu podstatné zejména: -
kvalita chovatelské práce, která je ovlivněna kvalitou i motivací chovatele, jeho citovostí a laskavostí ke zvířatům a zkušenostmi,
-
kvalita provozního řízení,
-
kvalita ustájení, která závisí na velikosti ustajovací plochy a výběhu, na vybavenosti pomocnými prostory (KONOPÁSEK, 1994).
2.6.1 Výběhy, ustájení, vybavení farmového chovu běžců Chovatelský řád běžců doporučuje, že k chovu běžců je z hlediska utváření krajiny vhodnější použít pozemek, který se nachází na otevřeném, přehledném terénu, bez většího podílu nepropustné vegetace keřů a stromů. Objekty používané k chovu běžců musí být situovány v suchých a klimaticky příznivých podmínkách. Většinou je doporučováno využít pozemek mimo souvislou zástavbu. Předpokládá se vybavení dostatečným zdrojem napájecí vody a zdrojem elektrické energie. Velikost farmy závisí na přírodních podmínkách a množství chovaných ptáků. Tab. 3: Prostorové nároky pro jednotlivé běžce (m2/ks) Pštros dvouprstý Emu Věk přístřešky výběhy přístřešky výběhy
Nandu přístřešky výběhy
< 4 dny 4 dny – 3 týdny 3 týdny – 6 měsíců 6 – 12 měsíců 1 rok chov. věku Dospělí
0,25 0,25 – 0,5 1 2 3–4 5
0,25 0,25 - 1,2 2 – 10 10 10 10
10 10 – 40 800/3 1000/3 2000/3
0,25 0,25 – 0,5 1 2 3–4 5
Zdroj: Chovatelský řád běžců, 2000
21
5 20 150 200 250
5 20 20 20 30
Dále chovatelský řád běžců stanovuje nároky na oplocení farmy. Farma musí být oplocena plotem ve výšce stanovené podle druhu ptáků. Plot musí být dostatečně silný ale i bezpečný, aby v případě nárazu nedocházelo k poranění ptáků a současně bylo zabráněno vnikání volně žijících nebo toulavých zvířat z okolí. K oplocení farmy se může použít materiál, který však nesmí mít takové vlastnosti, aby se do nich ptáci mohli zamotávat nebo se zranit. Ohrazení musí být dostatečně pevné, musí mít zaoblené tvary bez ostrých hran, výstupků, výčnělků a jiných vyčnívajících předmětů (hřebíky, části drátů atd.), aby se co nejvíce snížilo riziko poranění. U pštrosů dvouprstých by oplocení mělo mít minimální výšku 1,6 m pro mladé pštrosy (4 – 5 měsíců) a 2 m pro dospělé, sloupy oplocení by měly být od sebe vzdáleny nejdále 4 m. Stáj, kde budou zvířata chována, má být suchá, dobře větratelná, bez průvanu. Má být čistá, se suchou nezaplísněnou podestýlkou. Podlaha má být dobře čistitelná, rovná, pevná a odolná proti skluzu, protože bývá často příčinou různých poranění končetin (KUBESA, 1999). Minimální výška přístřešku pro dospělé pštrosy je tři metry. Minimální šířka dveří a průchodů je 150 cm. Minimální šířka dveří a průchodů je 150 cm. Přístřešek musí být ze 3 stran uzavřen a má obsahovat uzavírací systém, který umožňuje oddělení samce (REKL, 2010). Výběhy by měly být dostatečně velké s úkryty, aby umožnily jednotlivcům únik před nežádoucími útoky jiných ptáků, měly by být tak dlouhé, aby v něm ptáci mohli běhat a žádná strana výběhu by neměla být tak krátká, aby se rychle běžící pták nestihl zastavit a poranil se. Dvě strany výběhu nesmí svírat ostrý úhel, aby zde nedocházelo k zatlačování a věznění slabších jedinců. Dva sousedící výběhy dospělých ptáků musí být odděleny tak, aby nedocházelo k vzájemnému napadání zvířat. Ptákům musí být poskytnuty volně přístupné úkryty, sloužící k jejich ochraně před vlivy počasí – déšť, sníh, sluneční úpal. Nevhodné jsou výběhy zamokřené, zabahněné, zamořené parazity, kde hrozí nebezpečí poranění končetin, výskyt a rozšíření plísňových onemocnění běháků a zvyšuje se riziko chovů přemořených parazity. Je nutno dát pozor na cizí předměty ve výběhu, jako je sklo, dráty, hřebíky, kousky plechu, dřeva či provázky, které mohou pštrosi pozřít. V zimě je třeba posypat zledovatělá místa pískem, zabrání se tím zranění nebo zlomení končetin (KUBESA, 1999). Chovatelský řád běžců uvádí, že ustajovací prostory a výběhy musí být vybaveny dostatečným množstvím krmítek a napáječek odpovídající dané věkové kategorii. Krmná a napájecí zařízení musí být umístěna tak, aby se na minimum snížila kontaminace vody výkaly
22
nebo rozlévání vody, rozbahnění terénu, případně poranění ptáků. Všechna zvířata musí mít stálý přístup ke zdravotně nezávadnému krmivu a napájení. Zvířata starší pěti dnů musí mít stálý přístup ke gritu (kamínkům), jeho velikost je určována podle stáří ptáků a nemá přesahovat velikost poloviny drápu jejich končetin. Odchovna kuřat musí být čistá, vzdušná, s účinnou desinfekcí. Kuřata do týdne stáří je vhodné umístit zvlášť na tepelně izolované a neklouzavé podložce při teplotě 30 – 35 °C. Po týdnu stáří je vhodné kuřata přesunout do většího oddělení s možností pohybu. Na jedné straně umístit tepelný zdroj s podložkou pro odpočinek, na druhé straně umístit krmítka a napáječky. Velmi důležité je větrání, kuřata jsou totiž velmi citlivá na čpavek (KUBESA, 1999). 2.6.2 Označování a evidování běžců Chovatelé zvířat jsou povinni zajistit jejich označování identifikačními prostředky. Označování a evidenci běžců upravuje vyhláška č. 202/2010 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem. Dle vyhlášky jsou identifikačními prostředky pro označování běžců známky. Známka musí být z materiálu, který je odolný proti opotřebení, biologicky inertní, nedráždivý a zdravotně nezávadný. Samotná známka musí být svým tvarem a konstrukcí uzpůsobena k zavěšení do křídla, musí minimalizovat bolest a možnost poranění zvířete, zajišťovat trvalé připevnění na zvířeti a neumožňovat opakované použití. Známky musí být neměnitelné, nezaměnitelné, čitelné po celou dobu života zvířete a označeny alfanumerickými znaky, které nelze odstranit. Označení ručně psanými alfanumerickými znaky je nepřípustné. K zavěšování známek pro označování běžců se používají aplikační kleště. Vyhláška dále stanovuje, že běžci se označují jednou plastovou známkou o výšce nejméně 50 mm, šířce 40 mm a velikost znaků musí být nejméně pět milimetrů (obr. 2). Známka musí obsahovat identifikační číslo zvířete a kód příslušného úřadu. Každé kuře musí být označeno před opuštěním hospodářství, v němž se narodilo, nejpozději do šesti týdnů po vylíhnutí. Známka se u pštrosů dvouprstých vpichuje do pravé křídelní řasy (obr. 3, bod A).
23
Obr. 2: Vzor platové známky používané pro označování běžců Zdroj: Vyhláška č. 202/2010 Sb.
Obr. 3: Způsob označování běžců známkami Zdroj: Vyhláška č. 202/2010 Sb.
2.6.2.1 Stájový registr Pro každou stáj vede chovatel běžců stájový registr, a to písemně na formulářích, které mu poskytuje pověřená osoba, nebo formou počítačové databáze. Ve stájovém registru se pro každý kus běžce drženého ve stáji eviduje identifikační číslo běžce, druh, datum vylíhnutí, pohlaví, pokud je známo, přemístění, přesun běžce mezi stájemi, úhyn, ztráta nebo utracení běžce, přičemž se eviduje datum, kdy k této události došlo, registrační číslo hospodářství, provozovny jatek, asanačního podniku nebo uživatelského zařízení, odkud nebo kam byl běžec přemístěn, popřípadě kód země, jestliže jde o běžce dovezeného nebo vyvezeného. V případě přesunu zvířete mezi stájemi se zaznamená stáj, odkud nebo kam byl běžec přesunut. Každý chovatel předá pověřené osobě údaje o vylíhnutí běžce, a to identifikační číslo běžce, datum vylíhnutí, identifikační číslo matky (RYTINA, 2005).
24
2.6.2.2 Úřední evidence Pověřená osoba vede registr hospodářství, registr zvířat a státní registr plemeníků. Podkladem pro vedení ústřední evidence běžců je označování zvířat, stájové registry, hlášení o vylíhnutí zvířat, jejich úhynu, ztrátě, utracení a přemístění. Do informačního systému ústřední evidence jsou údaje zapisovány do patnácti pracovních dnů od data doručení. Pověřená osoba poskytuje evidovaným osobám formuláře registračních lístků do pěti pracovních dnů ode dne doručení jejich žádosti (RYTINA, 2005). 2.6.3 Manipulace s chovanými zvířaty a jejich přemisťování Dle chovatelského řádu pštrosů je nejpoužívanější metodou uchopení kuřete vsunutí jedné ruky pod tělo kuřete a držení kuřete druhou rukou, aby nemohlo kopat. Starší a větší ptáci musí být znehybněni tak, že chovatel obkročmo stiskne nohama pštrosa za křídly a rukama ho obejme okolo hrudi nebo krku v jeho spodní části. Běžci nesmí být chytáni a drženi za nohy, peří nebo za jedno křídlo. Doporučuje se, aby dospělé zvíře odchytávaly minimálně tři osoby. Dospělí ptáci se nejlépe odchytávají za šera a přistupuje se k nim zezadu. Ruční odchyt bývá u ptáků, kteří nejsou zvyklí na člověka riskantní jak pro člověka, tak pro ptáka. Pokud je k odchytu použita odchytová tyč, tak se odchyt děje zepředu. Odchytová tyč se zahákne ptákovi za krk těsně pod hlavou a hlava se stáhne pod úroveň hřbetu. Pak je možné držet pštrosa tak, že jednou rukou drží chovatel pštrosa za zobák vepředu a druhou rukou tlačí hlavu dolů. Toto opatření brání ptákovi kopat dopředu. Velká pozornost musí být věnována tomu, aby krk nebyl poškozen. K usměrnění pštrosa mohou být použita ocasní pera a křídla. Pokud se používá při odchytu pokrývka hlavy (čepička), neměla by být použita déle než na nezbytně dlouhou dobu. 2.6.4 Plemenitba Při chovu pštrosů je nutné dodržovat zásady čistokrevné plemenitby a zabránit připařování příbuzných jedinců, protože příbuzenská plemenitba přináší řadu komplikací. Vyskytují se deformace zobáků, končetin a je snížena celková užitkovost. Dochází ke zhoršení takových vlastností, jako je životnost, plodnost (např. počet vajec na slepici) a výkonnost. Může dojít také až k úplně sterilitě obou pohlaví (KREIBICH, 1994). K tomu, aby bylo předcházeno příbuzenské plemenitbě, bylo Českému svazu chovatelů pštrosů uděleno od Ministerstva zemědělství České republiky oprávnění ke šlechtitelské činnosti v chovech pštrosů s pověřením k vedení Plemenné knihy běžců v ČR. ČSCHP vypracoval Řád plemenné knihy, jenž obsahuje plemenné standardy jednotlivých plemen a
25
systém jejího exteriérového posuzování. Nedílnou součástí je také metodika provádění kontroly užitkovosti v chovech běžců. Pomocí výpisu z registru zvířat Plemenné knihy je možno získat informace o samotných zvířatech zapsaných v této knize, a to především původ, dosažené exteriérové hodnocení uznávací komisí, tělesné parametry, výsledky kontroly užitkovosti – snáška, oplozenost, líhnivost (WIEDER, 1999). Na jaře roku 1999 proběhlo uznávací řízení šlechtitelských chovů v chovech, které se přihlásili k šlechtitelskému programu ČSCHP. Vybrané kusy byly na místě očipovány a zavedeny do evidence národního registru. U každého zvířete byl hodnocen jeho zdravotní stav, rámec, užitkový typ a exteriér. Hodnocenému zvířeti byla změřena délka trupu, obvod trupu, obvod stehna a obvod běháků. Při výběrech zvířat byl především kladen důraz na užitkový, plemenný a tělesný rámec zvířete. To vše s ohledem na budoucí výtěžnost masa a kůže v odchovech (WIEDER, 1999). 2.6.4.1 Požadavky na plemenná zvířata K tomu, abychom dosáhli výborné produkce, je nutné vybírat k plemenitbě kvalitní jedince. WIEDER (2009) ze svých zkušeností s chovem pštrosů popisuje, že požadavky na plemenného samce jsou: -
schopnost zabrat si své teritorium,
-
v teritoriu vyhrabat hnízdo,
-
přilákat samici svým fenotypem (kvalitní opeření),
-
pářit se a oplodnit,
-
nebýt fixován na člověka.
Dále uvádí, že požadavky na plemennou samici jsou: -
flexibilní chování,
-
ochota k páření,
-
schopnost snášet vejce o váze v rozmezí 1,3 – 1,8 kg,
-
schopnost snášet dostatečný počet vajec s kvalitní strukturou skořápky.
26
2.6.5 Líhnutí Pro většinu chovatelů je líhnutí nejvíce obávanou činností při chovu pštrosů, protože líhnutí je otázkou velké trpělivosti. Rozhodující při líhnutí jsou teplota, vlhkost a kvalita vzduchu. Při sběru vajec je ideální používat jednorázovou rukavici. Chovatelé by měli rovněž vejce označit a to tak, aby mohli být identifikováni rodiče budoucího kuřete. Rovněž datum snůšky je nutno si zaznamenat. Je dobré, pokud chovatel ví, za jakých podmínek bylo vejce sneseno (WIEDER, 2009). Vejce jsou mírně eliptická a symetrická v podélné ose (KUBESA, 2003). Vejce váží průměrně 1,5 kg. Obvyklá hmotnost vajec se pohybuje v rozmezí 1,3 – 1,9 kg. Vejce odpovídá asi 1,5 % hmotnosti slepice. Skořápka je 2 – 3 mm silná, zaujímá 20 % celkové hmotnosti vejce, porcelánovitě se leskne a je poseta póry, podle nichž se rozlišují vejce jednotlivých poddruhů (ULLREY, 1996). Doba, než se vylíhne kuře, činí 41 – 43 dnů. Pokud jsou zvířata zdravá a chována v dobré kondici, zůstanou plodná i 40 let (KUBESA, 2003). V komerční činnosti je nezbytné líhnutí pštrosích vajec v líhních. V současnosti se u nás vyrábějí klasické skříňové líhně s lískami upravenými přiměřené velikosti pštrosích vajec. Do líhní se nasazují vejce maximálně po deseti dnech skladování při teplotě 10 – 12 °C. Relativní vlhkost při líhnutí by se měla pohybovat v rozmezí 18 – 24 %. Vejce vkládaná do líhní mají být suchá. Desátý den od vložení vajec do líhní se vejce prosvěcují a kontroluje se jejich oplozenost. Potom se vývoj zárodku sleduje přibližně jednou za týden až do 42. dne, kdy by se pštrosáčata měla líhnout. Přesná doba líhnutí závisí na teplotě v líhni. Při vyšší teplotě se pštrosáčata proklubávají o něco dříve (SNÍŽEK, 1995). Větrání líhně je nutné pro odvod odpařené vody z vajec a vytvářeného oxidu uhličitého. Z důvodu přenosu nákaz musí být přívod a odvod vzduchu odděleně. Nasávaný vzduch má být filtrovaný (SNÍŽEK, 1998). Před vložením vajec do líhně je nutné je očistit a dezinfikovat. Jemné nečistoty se opatrně odstraní smirkovým papírem. Je dobré vejce ponořit do 2% roztoku jodu při teplotě 38 °C a následně je opláchnout tekoucí vodou a nechat samovolně osušit. Ideální je pro každé vejce vytvořit novou lázeň s roztokem jodu. Silně znečištěná vejce raději nenasazujeme (WIEDER, 2009). 2.6.6 Výživa a krmení Vzhledem k fyziologii trávení pštrosů a ke způsobu přijímání krmiva, řadíme pštrosy mezi monogastrická zvířata (HORNÍK, 1998). Při krmení pštrosů je nutné vycházet z důležitých
27
faktorů výživy: obsah živin v krmivech a jejich stravitelnost, použitá jadrná, objemná krmiva a jejich kombinace a dále z požadavků na intenzitu produkce vajec, jatečných a chovných zvířat. K výživě pštrosů je možno použít kompletních krmných směsí a doplnit je objemným krmivem. V letním období zelenou vojtěškou, jetelem, jetelotrávou, v zimním období senem, okopaninami a jádrem. Jako velmi dobrá a stabilní složka krmné dávky po celé roční období se jeví jetelotráva nebo vojtěšková senáž (HORNÍK, 2009). Pro krmení kuřat je vhodné použít kompletní krmnou směs a jemně řezané zelené krmivo. Základem letní krmné dávky pštrosů nad 6 měsíců by mělo být objemné krmivo – senáž, zelené krmení, jádro a pastva. V zimní krmné dávce seno, jádro a okopaniny. Důležité je nepřekrmovat, aby se do svaloviny neukládal tuk (HORNÍK, 2006). Průměrná denní spotřebu krmiva je znázorněna v tabulce 4. Tab. 4: Průměrná denní spotřeba suché krmné směsi v různých vývojových stádiích Průměrná živá Průměrný příjem Vývojové stádium Stáří v měsících hmotnost v kg krmiva v kg 0–1 0,75 – 3 0,12 Kuřata 1–3 3 – 15 0,36 3–6 15 – 59 1,5 Mladá zvířata 6 – 11 59 – 80 2,2 11 – 14 80 – 100 2,5 Záchov > 14 100 - 120 2,3 Snášková sezóna > 30 110 - 120 2,5 Zdroj: KREIBICH, 1994
Krmné směsi se sestavují podle potřeby živin pro pštrosy vzhledem k jejich věku, hmotnosti a podle užitkového zaměření. Výživa chovných pštrosů je jeden z nejdůležitějších faktorů určující jejich reprodukční výkonnost (ANGELOVIČOVÁ, 1999). Kromě živin jako uhlohydráty, tuky a proteiny, jsou nutné pro výstavbu tělesných látek a pro průběh nejrůznějších tělesných funkcí minerální látky a vitamíny. Dostatečné zásobování pštrosa vápníkem s fosforem je důležité především pro výstavbu dobře utvářené, silné kostry. Krmná dávka pro rostoucí pštrosy by měla obsahovat cca 1,5 – 2,5 % Ca a 0,75 – 1,5 % P (KREIBICH, 1994).
28
2.6.7 Porážka Chovatel faremního chovu běžců, jehož záměrem je produkce zvířat do jateční hmotnosti, tj. do 90 – 110 kg živé hmotnosti má v současné době následující možnosti zhodnocení této produkce: -
nabídnout dochovaná zvířata k poražení a zpeněžení na schválených jatkách,
-
nechat si tato zvířata za úplatu porazit na schválených jatkách a po vychlazení maso s kostí, použitelné vnitřnosti, kůži a peří si bere zpět k dalšímu zpracování a k prodeji,
-
může být poraženo v hospodářství chovatele, je-li maso a orgány určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele (KUBESA, 2009).
Chovatelský řád běžců uvádí, že povolený způsob usmrcení pštrosů je pouze porážka, provedená v souladu se zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči ve znění pozdějších předpisů, tedy omráčení a vykrvení. Způsoby porážení za použití mechanického omračovacího přístroje a elektrického omračovacího přístroje nebo schváleného druhu plynu uvádí vyhláška číslo 382/2004 Sb. K uklidnění ptáka před porážkou se doporučuje použít neprůhledné textilní kápě (čepičky), která se mu před omráčením nasazuje na hlavu. Pro zlepšení vodivosti při omračování elektrickým proudem se doporučuje ji namočit vodou. Typické stáří pštrosů při porážce je 12 - 16 měsíců. V tomto časovém období se může získat v průměru 1,25 m2 kůže, 35 kg masa a 2 kg peří na jednoho ptáka. Zvíře je omráčeno elektrickým šokem, zavěšeno za nohy a je otevřena krční tepna pod hlavou. Vykrvení poraženého zvířete trvá asi 10 minut. Potom se vytrhají péra, odsekne se hlava a nohy. Po zavěšení za křídla se oddělí kůže a potom vnitřnosti a následně se provede zdravotní vyšetření (KREIBICH, 1994).
29
2.7 Ekonomika chovu Podobně jako jiná odvětví živočišné výroby závisí ekonomika chovu pštrosů v podstatě na výkonech stavu zvířat, výrobních nákladech, cenách a schopnosti zpeněžování produktů (KREIBICH, 1994). Před založením chovu je nutné si uvědomit různé výkony reprodukce pštrosů (tabulka 5). Vedle podmínek prostředí, které nelze minimálně ovlivnit jako např. klima, je management (krmení, ustájení, ošetřování, hygiena) důležitý faktor ovlivňující výsledek reprodukce pštrosího stáda (KREIBICH, 1994). Tab. 5: Výkony reprodukce pštrosů Ukazatel
Výsledek 30 – 90 % 60 – 98 % do 90 % do 40 ks 30 – 100 ks
Oplozenost Líhnivost Přežití kuřat Odchovaná zvířata na slepici a rok Vejce na slepici a rok Zdroj: KREIBICH, 1994
2.7.1 Investice do podnikání KREIBICH (1994) uvádí, že náklady na začátku podnikání velmi závisí na situaci příslušného podniku. Rozhodující faktory jsou tyto: -
budovy a oplocení,
-
volba systému chovu,
-
volba technologií (automatické líhně nebo ruční kontrolovaná malá líheň, integrované vytápění podlahy nebo jednoduchý infračervený zářič jako zdroj tepla pro kuřata).
Při zakládání nového chovu je nutné v první řadě získat kvalitní chovná zvířata. Nesprávná koupě, respektive snaha ušetřit na vstupních investicích může radikálně rozhodnout o konečném úspěchu či neúspěchu celého dalšího podnikání v chovu pštrosů (JAGOŠ, 1999). Při pořizování stavů chovných pštrosů existuje pro budoucího chovatele pštrosů možnost, že získá již pohlavně dospělá zvířata nebo koupí mladá zvířat a tato vychová při odpovídající selekci až do dospělosti. Při přímém nákupu dospělých pštrosů jsou pořizovací investice vyšší, přičemž jako přednost lze uvést rychlý přechod podnikatele do produktivní fáze. Cenově příznivější se naproti tomu jeví nákup kuřat nebo mladých zvířat a jejich odchov až
30
do pohlavní dospělosti. V tomto případě se však uskutečňuje vstup do produkční fáze až po třech letech (KREIBICH, 1994). 2.7.2 Příjmy z podnikání Pštros dvouprstý je jako hospodářské zvíře kompletně zpracovatelný. Využije se z něho téměř vše, od masa, kůže, peří, tuku až po skořápky vajec. Nejefektivnější zhodnocení pštrosů je formou prodeje živých zvířat na chov. Zvířata, která dosáhla jatečné zralosti, tedy věk 14 – 16 měsíců při živé hmotnosti 80 – 90 kg a nebyla prodána jako chovná, je třeba jatečně zpracovat. Jejich další chov se stává neefektivním, protože pštros ve stáří 3 – 4 let už nesplňuje požadavky na kvalitu masa ani kůže (JAGOŠ, 1999). Zahraniční údaje hovoří, že na příjmech farmářů, zabývajících se chovem pštrosů, se nejvíce podílí kůže, poté ostatní produkty, maso a peří (tabulka 6). Mezi ostatní produkty se počítají vejce, suvenýry, informační materiál, literatura, turistika (KREIBICH, 1994). Tab. 6: Podíl pštrosích produktů na příjmech chovatelů Produkt Podíl v % Kůže Maso Peří Ostatní produkty
60 14 11 15
Zdroj: KREIBICH, 1994
V České republice se na výnosech chovatelů podílí z necelých 80 % maso, z 20 % kůže a z několika málo procent ostatní produkty (DOKTOROVÁ, 2003).
31
V následujících tabulkách jsou uvedeny jednotlivé náklady v chovu pštrosů v ČR. Tab. 7: Náklady na chov plemenného pštrosa v % Náklady Chov ve skupině Krmivo Mzdy Veterinární péče Energie, doprava Amortizace budov Odpis plemen. zvířete Celkem
49,6 11,1 4,0 4,6 5,9 24,8 100
Zdroj: WIEDER, 2006
Tab. 8: Cena kuřete ve stáří 1 měsíce v % Kuře 64,5 Náklady na odchov 11,5 12 % mortalita 7,6 Zisk 16,4 Celkem 100 Zdroj: WIEDER, 2006
Tab. 9: Náklady na výkrm mladého ptáka od 1 měsíce do hmotnosti 95 kg v % Kuře v 1 měsíci věku 34,5 Krmivo 40,0 Mzdy 12,0 Veterinární péče 3,4 Energie, doprava 5,7 Amortizace budov 4,4 Celkem 100 Zdroj: WIEDER, 2006
Z výše uvedeného vyplývá, že největší nákladovou položkou při výkrmu pštrosů je krmivo a kuře v 1 měsíci věku.
32
2.8 Etologie Etologie je věda zabývající se srovnáváním chování živočichů (GRANDIN, 1998). VESELOVSKÝ (2005) dále doplňuje, že etologie neboli biologie chování živočichů je mladý obor biologických věd, jehož posláním je studium zvířecího chování pomocí biologických metod. VOŘÍŠKOVÁ et al. (2001) uvádí, že je etologie naukou interdisciplinární, protože do ní vstupují i obory psychologie, sociologie (většinou na úrovni srovnávací), dále pak fyziologie, morfologie a genetika. Navazuje také na ekologii, protože společným znakem je zájem jak o jednotlivé organismy, tak i o skupiny organismů s ohledem na prostředí, kde žijí. Etologie si klade za cíl poznat vrozené projevy zvířat, jejich schopnost učení a zjišťovat hranice tolerantnosti zvířat vůči změnám prostředí (DEBRECÉNI et al., 1988). Podle FRANCKA (1996) je cílem etologie, tak jako ostatních vědeckých disciplín, objasnění kauzálních vztahů. Přitom základními otázkami jsou kvalita vlastností a procesů v organismu (fyziologie), jejich vznik a změna během individuálního vývoje (ontogeneze) a v průběhu evoluce. Název etologie je odvozen z řeckého slova éthos tj. chování, mrav, zvyk, obyčej. Tento pojem je v menších jazykových variantách všeobecně přijat (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001). Termín etologie byl použit již v 18. století ve francouzské akademii věd a to biologem G. Saint-Hillarym jako termín pro označení života zvířat v daném prostředí, což v dnešním pojetí odpovídá termínu „bionomie“ (HROUZ et al., 2007). Etologie analyzuje denní režim zvířat, který je typický pro určitý druh. Pro etologii platí obecné a metodické předpoklady jako pro ostatní přírodní vědy. Základem je indukční výzkum,
který
je
založený
na
konkrétních
znalostech
jednotlivých
případů
(HAUPTMAN et al., 1972). 2.8.1 Členění etologie Základem poznání chování zvířat je popis všech zjistitelných aktivit. Etologii je možno podle charakteru těchto aktivit rozdělit do několika oblastí (HROUZ et al., 2007). Obecná etologie se zabývá studiem základů chování a jejich ovlivněním především na úrovní nervové soustavy, smyslových receptorů a mechanismem neurohumorálního řízení etologických projevů. Má blízko k fyziologii živočichů, ale také k morfologii a anatomii. Zahrnuje též aspekty instinktů, dědičnosti, abiotických vlivů (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001).
33
Speciální etologie se věnuje formám chování jedinců, skupin různých živočišných druhů. Všímá si obecných forem pohybu, orientace, komfortního chování, etologie podmíněné látkovou výměnou, etologie, teritoriální, sociální etologie, etologie rozmnožování včetně péče o potomstvo (HAUPTMAN et al., 1972). Aplikovaná etologie usiluje o využívání etologických poznatků pro praktické cíle (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001). Jejím cílem je poznat zákonitosti chování jednotlivých druhů a kategorií zvířat, poznat mechanizmy jejich chování a možnosti přizpůsobování se změnám prostředí. Další úlohou je hledat možnosti usměrňování chování zvířat, potlačování negativních forem chování a využití vrozených mechanizmů chování pro zvýšení produktivity zvířat a produktivity práce (DEBRECÉNI et al., 1988). Etologii můžeme dále rozčlenit na popisnou a experimentální. Popisná etologie (deskriptivní) hodnotí druhově typické prvky chování s využitím všech dostupných technik např. počítače, film, foto (HROUZ et al., 2007). Popisná etologie je dnes často podceňována, ve skutečnosti ale
poskytuje
nepostradatelné
předpoklady
k dalšímu
etologickému
výzkumu
(FRANCK, 1996). Experimentální etologie pracuje při analýze vlivů s pokusem, s vytvářením modelových situací (HROUZ et al., 2007). Pozorovatel musí v úvodní fázi rozpoznat první důležité souvislosti, musí formulovat pracovní hypotézy, které umožní další pokusné analýzy (FRANCK, 1996). Podle toho na jaký příbuzný obor etologické zkoumání navazuje se hovoří např. o socioetologii,
neuroetologii,
etopsychologii,
etoendokrinologii,
etoekologii
a
další
(VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001). 2.8.2 Metody etologického výzkumu Etologická sledování jsou zaměřena na objektivním způsobem poznávání chování zvířat, a to nejen z hlediska jejich specifických druhově charakteristických vrozených vlastností, ale také z hlediska jejich individuálních projevů. Sledování chování živočichů lze provádět ve volné přírodě, v podmínkách polopřirozeného prostředí, které svými znaky imitují podmínky volné přírody,
v laboratorních
podmínkách,
v kontrolovaných
(VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001).
34
podmínkách
chovu
zvířat
Nejstarší a základní metodou je přímé pozorování. Při přímém pozorování se pozorovatel zaměřuje na výskyt jednotlivých prvků a kategorií chování, jejich kvantitativní podíl, délku trvání a rozložení v průběhu dne (DEBRECÉNI et al., 1988). Tuto metodu musíme odlišit od pouhého dívání se na zvířata. Pozorování nese složku analytickou a hodnotící, nikoliv jen smyslovou. Pozorovatel sleduje jednotlivce nebo více zvířat zrakem a sluchem. Získané údaje se zaznamenávají do etogramů (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001). Etogram je popis a archivace pokud možno všech prvků chování, které příslušný živočišný druh v přirozených podmínkách vykazuje (FRANCK, 1996). Na základě etogramů se etologové snaží určit význam jednotlivých prvků pro jednotlivé motivační okruhy, jako jsou námluvy, péče o mláďata, ochrana před nepřítelem, sociální chování, potravní strategie a jiné (VESELOVSKÝ, 2005). Je dobré etogram rozdělit podle funkčních celků např. klid a spánek, obrana proti nepřátelům, sociální vztahy. Tyto velké funkční okruhy se dají členit do menších např. sociální vztahy na agresi, sexualitu, vztah rodiče – děti (FRANCK, 1996). Podle množství hodnocených zvířat hovoříme o individuálním nebo skupinovém sledování. -
Skupinové sledování se využívá pro získání poznatků o průměrném denním režimu zvířat. Údaje o denním režimu informují o rozložení a množství jednotlivých aktivit např. příjem krmiva, odpočinek, vylučování (DEBRECÉNI et al., 1988).
-
Individuální sledování se využívá pro získání detailních poznatků o jednotlivých aktivitách či jejich kategoriích (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001).
K přímému pozorování se využívá také fotografování, film, videozáznamy a také nejmodernější technologie např. GPS. Tyto metody umožňují zachytit zajímavé momenty anebo celý příběh chování zvířat (DEBRECÉNI et al., 1988). Nejčastěji se při přímém pozorování používá dalekohled (v případech, kdy by mohla zvířata zřetelně reagovat na blízkou přítomnost pozorovatele), hodinky, stopky, magnetofon (užívaný pro záznam slovního komentáře pozorovatele, registrace hlasů zvířat vyžaduje speciální vysoce citlivé magnetofony doplněné parabolickým reflektorem), fotoaparát, noktovizor (umožňuje pozorovat zvířata za tmy a snížené viditelnosti). Moderní etologie využívá také telemetrických metod, tj. pozorování a zjišťování aktivit zvířat pomocí akustických, optických, elektrických a radiomagnetických aparatur (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001).
35
2.9 Chování Chování zvířat je jedním z nejdůležitějších mechanizmů, kterými organismus upravuje svůj vztah k prostředí (DEBRECÉNI et al., 1988). Zvíře tím, že přizpůsobuje svoje chování změněným podmínkám, vlastně preventivně působí proti případnému narušení vnitřního prostředí (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001). Chování je možné označit za jako jeden z nejefektivnějších mechanizmů adaptace (DEBRECÉNI et al., 1988). Vývoj chování je dán postupným vnímáním organismu. Nejdříve jedinci reagují na hmatové podměty (již zárodky), později vnímají sluchem a rovnovážným ústrojím a po vylíhnutí se řídí zrakem (HROUZ et al., 2007). Chování je většinou pro jednotlivé druhy živočichů typické, téměř neměnné a má genetický základ.
U mnohobuněčných
živočichů,
nabývá
chování
častěji
získaný
základ
(SYCHRA et al., 2012). 2.9.1 Vrozené chování Vrozené chování je relativně stálé a má téměř shodnou formu projevu u všech jedinců populace a nemění se vlivem vnějších podnětů. Význam vrozeného chování je v tom, že zabraňuje sociální střetům, při toku zabraňuje mezidruhovému křížení (HROUZ et al., 2007). Nejkomplexnějším projevem vrozeného chování je instinktivní chování. Jedná se o komplex chování, z něhož je podstatná část sice vrozená, ale další část je s různou intenzitou modifikována během vývoje každého jedince. Pro toto chování jsou typické: 1) určitá podnětová situace (konkrétní podnět a jeho vjem) vyprovokuje vždy stejný vrozený instinktivní projev, 2) jednotlivé složky tohoto instinktivního projevu následují v neměnném pořadí za sebou, 3) instinktivní projevy jsou druhově typické (SYCHRA et al., 2012) 2.9.2 Naučené chování Naučené chování je opakem vrozeného chování. Není předem naprogramováno a jeho základem je podmíněný instinkt. Jedná se o adaptivní chování, které se formuje během vývoje a které můžeme zahrnout pod pojmem učení (SYCHRA at al., 2012). Učení je proces, který zamezuje selhání vrozeného, genetického programu a který lze charakterizovat jako nejvýznamnější přizpůsobení chování ke zlepšení a zrychlení interakcí mezi živočichem a prostředím (VESELOVSKÝ, 2005). Procesy učení vedou téměř vždy k účelnému zlepšení chování. Většina procesů učení je reverzibilní – mohou být zapomenuté. Živočich se může vždy znovu přizpůsobovat změněným podmínkám prostředí (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001). Učení rozlišujeme na nutné (obligatorní) a na výběrové (fakultativní). Do první skupiny patří
36
zejména získávání znalostí nutných k obraně, rozmnožování a hledání potravy, tedy k činnostem nezbytným k úspěšnému přežití. Fakultativní učení rovněž obohacuje zděděný program, a to činnostmi, jež nejsou tak pevně vázány na vrozené chování. Často se jedná o úkony, které nemají bezprostřední biologický význam (VESELOVSKÝ, 2005). Podíl vrozeného a naučeného chování je různý u jednotlivých druhů. Podíl naučeného chování se zvyšuje s vyšším vývojovým stupněm druhu. Rozdíly jsou i u jedinců jednoho rodu, kdy některé druhy se dané činnosti musí naučit, ale jiné je mají vrozené (HROUZ et al., 2007). 2.9.3 Základní formy chování 2.9.3.1 Získávání potravy Většinu dne si pštros obstarává potravu (NĚMEC, 2002). Při získávání potravy je typické nesení hlavy těsně nad zemí a škubání vegetaci a náhlé zvýšení hlavy a krku k prohlídce okolí, zda nehrozí nějaké nebezpečí (ULLREY, 1996). Jeho jídelníček je složen především z rostlinné potravy, kterou dokáže využít jen velmi málo, a proto jí musí zkonzumovat velké množství. Z rostlin, které tvoří jeho jídelníček, dokáže spotřebovat téměř vše. Žere jak plody, listy, pupeny, větvičky, tak třeba i kořeny. Potrava je velmi pestrá. Potravu mu pomáhá rozmělňovat několik kamínků, které pravidelně polyká. Ty ve svalnatém žaludku napomáhají rozdrcení rostlin. Denně spolkne mnoho oblázků a písku (NĚMEC, 2002). Tyto oblázky pštros nevylučuje, zůstávají v trávicím traktu a postupně se opotřebovávají. Dospělí pštrosi jsou zcela býložraví, i když mladí ptáci nepohrdnou také různým hmyzem a drobnými plazy (BRAND, 2006). 2.9.3.2 Pití Pštros nabere vodu do zobáku, zvedne hlavu a nechá ji vtéct do jícnu (VESELOVSKÝ, 2005). Pštros k životu potřebuje hojnost vody, pokud ji nenalezne, vezme za vděk i tučnolistými rostlinami
a
šťavnatými
plody.
Pro
mladé
je
však
zdroj
vody
životní
nutností (NĚMEC, 2002). Aby bylo dosaženo životní pohody zvířat, měli by mít při farmovém chovu pštrosi volně k dispozici vždy čistou čerstvou vodu (WEBSTER, 2009). Potřeba vody závisí druhu krmiva. Při zkrmování velmi čerstvého zeleného krmiva nebo šťavnaté pastvy přijímají zvířata jen málo tekutin. Při suchém nebo horkém počasí je však potřeba pitné vody značná (KREIBICH, 1994).
37
2.9.3.3 Komfortní chování Komfortní chování je soubor projevů zvířat, které souvisejí s péčí o celé tělo, zejména jeho povrch (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001). Projevy komfortního chování jsou úzce spojeny s dosažením pohody jedince i celé skupiny. K základním projevům komfortního chování patří koupel ve vodě, písku nebo prachu, bahnění, čištění, škrábání, slunění, roztírání výměšků mazových
žláz
po
těle,
roztírání
prachového
pudru
po
těle,
namravenčování
(HROUZ et al., 2007). Pro pštrosy je typické koupání v prachu tzv. popelení. Prachová koupel se obvykle odbývá v nějaké prohlubenině a ptáci ponořují do prachu hlavu a nahazují si ho na záda a mezi načechraná pera a zbavují se tak nečistot (VESELOVSKÝ, 2005). 2.9.3.4 Termoregulační chování Termoregulační chování je spojené se změnou klimatických podmínek prostředí, jehož cílem je zabezpečení zvýšeného výdeje tepelné energie z organismu a omezení jeho tvorby nebo zvýšení tvorby tepelné energie a snížení jeho výdeje z organismu (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001). Pštros dvouprstý musí při vysoké teplotě prostředí zbavit organismus nadbytečného tepla. Tento problém řeší tím, že postupně zvyšuje svou vlastní tělesnou teplotu během dne a snaží se tak udržet nejmenší možný rozdíl mezi teplotou těla a vnějšího prostředí. Takto nahromaděné teplo vyzařuje v chladnějších nocích (VESELOVSKÝ, 2005). 2.9.3.5 Spánek Spánek je základní forma odpočinku (HROUZ et al., 2007). Během spánku dochází k nehybnosti těla a snížení reakcí na podněty vnějšího prostředí. Určitá doba nehybnosti zajišťuje významnou úsporu energie (VESELOVSKÝ, 2005). U živočichů se spánek rytmicky opakuje a je životně nezbytnou složkou jejich chování. Je podmínkou k obnovení tělesných sil (SYCHRA et al., 2012). Pštros spí velmi lehkým spánkem vsedě se vztyčeným krkem, pouze na několik minut (1 - 16) upadne do hlubokého spánku, krk při tom leží na zemi (NĚMEC, 2002). 2.9.3.6 Ochrana před nepřítelem Živočichové využívají k zajištění své bezpečnosti před nepřítelem několik strategií, patří k nim například útěk, zastrašování, krycí zbarvení a jiné (VESELOVSKÝ, 2005). Pštrosi se dokážou velmi účinně bránit, když jsou zahnáni do úzkých (KOLEKTIV AUTORŮ, 2008). 38
Pštros neumí létat, proto využívá se ke své ochraně silné nohy vybavené ostrými drápy, s nimiž může dosáhnout rychlosti až 60 km.h-1 po více jak 10 minut a při kopnutí vyvolá silový účinek 200 kg na 6,54 cm2 (SNÍŽEK, 1998). Pštros také může přeskočit překážky vysoké až 1,5 m (NĚMEC, 2002). 2.9.3.7 Sociální chování Sociální chování vyplývá ze styku dvou a více jedinců. K tomuto chování nepatří jen pozitivní chování, které se vyznačuje snahou aktivně pomoci druhému jedinci nebo ho podpořit, ale i např. vzájemná agresivita a snaha o manipulaci jiným členem společnosti. U sociálních živočichů najdeme nesmírnou pestrost ve struktuře větších či menších společenských svazků, spojených řadou rituálů, které upevňují celou sociální formaci. Jedním z nejvýznamnějších projevů,
které
zajišťují
téměř
bezkonfliktní
soužití
je
sociální
hierarchie
(VESELOVSKÝ, 2005). Pštrosi žijí celý rok v hejnu či v rodinných skupinách (NĚMEC, 2002). KUBESA (2003) dále uvádí, že jsou pštrosi polygamní. Ve volné přírodě žije samec ve skupině s několika samicemi, z nichž jedna bývá dominantní. Ve faremních chovech se pštrosi chovají v párech, triádách (jeden samec, dvě samice), a nebo v hejnech s mírně vyšším počtem samic. Samci mohou být velmi teritoriální a agresivní (LAROUSSE, 1995) 2.9.3.8 Sexuální chování Sexuální chování patří k nejvýznamnějším základním životním projevům živočichů (VESELOVSKÝ, 2005). Do kategorie sexuálního chování zařazujeme veškeré aktivity, které jsou spojeny s reprodukcí daného jedince nebo skupiny (HROUZ et al., 2007). Nezbytným úvodem k vlastní kopulaci jsou námluvy/tok (VESELOVSKÝ, 2005). Námluvy/tok jsou formou chování, která je spojená s vytvářením párů a umožňuje vyhledávání jedinců opačného
pohlaví
stejného
druhu.
K základním
aktivitám
toku
náleží
lákací
projevy – zrakové, sluchové, pachové, vždy takové, aby zabránily spáření jedinců různých i blízce příbuzných druhů (HROUZ et al., 2007). Pštrosice dosahují pohlavní dospělosti ve dvou až třech letech, samci asi o rok později (KUBESA, 2003). Při námluvách jdou samci na věc s plným nasazením. Předvádějí rituál, při němž máchají střídavě jedním a druhým křídlem jako vějířem. Předtím předvádějí se samicí symbolické pohyby připomínající zobání, které časem probíhají synchronně. V případě sebemenších nesrovnalostí při tomto společném pohybovém rituálu okamžitě námluvy
39
přeruší. Když vzrušení stoupne, vrhne se samec na zem a rozhazuje písek, jako by chtěl vyhrabat hnízdo. Přitom házi hlavou na všechny strany a vydává tupé zvuky. Pak náhle vyskočí.
Ve
stejném
okamžiku
se
vrhne
na
zem
samice
a
samec
se
s ní
spáří (MIERSCH, 2001). Vlastní kopulace je velmi krátká a obvykle trvá jen několik sekund, i když se může opakovat v krátkých intervalech několikrát po sobě. Při výběru má samice výhodu v tom, že může tokajícího samce odmítnout (VESELOVSKÝ, 2005). 2.9.4 Rodičovské chování Rodičovské chování je všeobecně rozšířeno hlavně mezi obratlovci, ale zejména u ptáků a savců patří k nejsložitějším projevům chování na bázi instinktů (SYCHRA et al., 2012). Tato forma chování zvyšuje šance potomstva nepřežití a zachování vlastního genofondu. V užším smyslu se péčí o potomstvo rozumí starost o vejce a o mláďata (HROUZ et al., 2007). Samec vyhrabe jamku pro hnízdo a uzavře svazek s nejzdatnější samicí, která ho bude střídat při inkubaci vajec (VESELOVSKÝ, 2005). Samec se běžně páří se dvěma až čtyřmi samicemi, všechny nakladou vejce do společného hnízda (MIERSCH, 2001). Jedna samice ve volné přírodě naklade průměrně 8 vajec (ULLREY, 1996). Tím vznikne snůška 20 – 40 vajec, kterou sedící pták není schopen obsednout (VESELOVSKÝ, 2005). Maximální počet vajec, která jsou schopni ptáci inkubovat je průměrně 20 kusů (ULLREY, 1996). Hlavní samice sedí na vejcích ve dne. Noční službu převezme samec a ostatní samice nemusí na vejcích sedět vůbec (MIERSCH, 2001). Vedoucí samice pozná podle struktury povrchu skořápky svá vejce a vejce ostatních samic vytlačí z hnízda nebo je nechá na okraji, takže se stanou kořistí predátorů nebo se v nich kvůli nedostatku tepla nevytvoří zárodek nebo uhyne (VESELOVSKÝ, 2005). Při péči o mláďata vykazují pštrosi některé zvláštnosti (MIERSCH, 2001). Vylíhlá mláďata jsou nekrmivá (REICHHOLF, 1998). Mláďata se často se sdružují do školek, které mohou mít až 100 jedinců a doprovází je jeden nebo několik dospělých jedinců (ULLREY, 1996). Doprovázená mláďata nemusí být přímými potomky pěstounů (REICHHOLF, 1998). Mláďata se osamostatňují velmi rychle. První rok zůstávají ve společnosti svých rodičů, není to však pravidlo. Vše závisí na kvalitě prostředí, ve kterém pštrosi žijí (NĚMEC, 2002).
40
3
Cíl práce
Cílem práce bylo na základě údajů získaných během etologického pozorování chovné triády pštrosa dvouprstého na farmě v Hodějicích zhodnocení behaviorálních projevů.
41
4
Materiál a metodika
4.1 Charakteristika farmy Projevy chování pštrosa dvouprstého jsem sledoval na pštrosí farmě v Hodějicích. Hodějice se nachází v okresu Vyškov 4 km východně od Slavkova u Brna v nadmořské výšce 209 m. Průměrná roční teplota byla 8,7 °C a průměrný roční úhrn srážek činil 501 mm za rok. S chovem pštrosů začali na farmě v roce 1998, kdy nakoupili tři půlroční kuřata z farmy Oryx Služovice u Opavy a pohlavně dospělou triádu. Triáda se skládá z jednoho samce a dvou samic. V témže roce pořídili další tři kusy půlročních kuřat z farmy ve Velké Bíteši. První kuřata se jim podařila odchovat v roce 1999 a tímto okamžikem započala šlechtitelská činnost na této farmě. Postupně začali svůj chov rozšiřovat až na šest chovných triád. V letech 2008 až 2009 odchovali nejvíce kuřat za celou svou působnost. Počet jedinců v těchto letech na farmě přesáhl 100 kusů. V současné době chovají v Hodějicích tři chovné triády. Farma se rozléhá na výměře 2 ha. Ustájení je zajištěno v bývalých hospodářských budovách, na které navazují pro každou chovnou triádu výběhy. Ohrady jsou zhotoveny ze zabetonovaných kovových sloupků, které jsou spojeny dřevěnými deskami. Jednotlivé výběhy jsou odděleny vysokou dřevěnou zástěnou, aby nedocházelo k vizuálnímu kontaktu mezi triádami. Ustájení a výběhy jsou dostatečně velké a odpovídají požadavkům na chov pštrosů dvouprstých. Vejce jsou pštrosům odebírána a líhnuta ve skříňové líhni. Krmivo je pštrosům zakládáno do krmítek v ustajovacím prostoru, stejně tak i voda. Krmná dávka je upravována dle reprodukční a vývojové fáze zvířat. Základ krmné dávky chovných jedinců tvoří v období snášky pšenice, směs na podporu toku a snášky a vojtěška. Mimo snáškové období je krmná dávka upravena, aby nedošlo k zatučnění zvířat. Je jim podávána řepa, sušená vojtěška a přidáván malý podíl pšenice. Kuřata jsou celoročně krmena kompletní krmnou směsí s přídavkem jemně řezané vojtěšky. Základem letní krmné dávky pštrosů nad 6 měsíců je zelené krmení, jádro a pastva. V zimní krmné dávce seno, jádro a okopaniny.
42
4.2 Charakteristika sledované triády Sledování behaviorálních projevů jsem prováděl na jednom chovném kohoutovi a dvou slepicích pštrosa dvouprstého. Kohout se vylíhnul v roce 1997 v Jižní Africe, odkud byl jako dvouměsíční kuře dovezen na formu Oryx Služovice u Opavy. Následně byl prodán na farmu pana Sekvence do Vyškova. V roce 2008 rozšířil chov na farmě v Hodějicích. Samec byl pojmenován Zambo a zaevidován pod číslem 4241. Kohout patří k linii modrokrký a svým vzhledem je typickým zástupcem svého druhu. Samec byl černý s býlími letkami na koncích křídel, šedým krkem a s bílým ocasním peřím. V době páření měl rudě zbarvený zobák, okraje očí a kůži nad běháky. Obě samice byly celé šedohnědé se světle šedými až bílými letkami křídel a stejně zbarveným ocasním peřím. Slepice (S1) se vylíhla v roce 1998 na farmě Oryx Služovice a byla pojmenována Karina a zaevidována pod číslem 0174, na rozdíl od slepice S2 byla menší a měla více bílého peří na křídlech. Slepice (S2) se vylíhla také v roce 1998 na farmě ve Velké Bíteši a zaevidována pod číslem 0169, majiteli byla pojmenována Hera. Zdravotní stav celé triády byl dobrý a zvířata nejevila žádné známky onemocnění a stresu. Zvířata byla pravidelně očkována a také u nich byla prováděna bakteriologická zkouška trusu a parazitologie.
4.3 Metodika Etologické pozorování na pštrosí farmě v Hodějicích probíhalo v roce 2013 na chovné triádě pštrosa dvouprstého od jara do podzimu. První pozorování jsem provedl koncem března, právě v okamžiku, kdy začalo snáškové období. Denní teploty se pohybovaly kolem 15 °C, bylo slunečno a bezvětří. Další pozorování se uskutečnilo v průběhu snáškového období v červenci. Rtuť teploměru se během dne pohybovala kolem 28 °C, bylo slunečno a bezvětří jako v případě prvního pozorování. Poslední pozorování behaviorálních projevů proběhlo po ukončení snáškového období koncem září. Při tomto pozorování foukal vítr, objevovaly se místy srážky a teploty nepřesáhly 15 °C. Pozorování bylo prováděno formou přímého pozorování od 8:00 do 18:00 v pětiminutových intervalech. Za stanoviště pozorování jsem si zvolil místo v dostatečné a bezpečné vzdálenosti od výběhu, abych svou přítomností příliš nenarušoval denní režim zvířat a současně měl
43
dobrý výhled i do ustajovacího prostoru, kde bylo zvířatům zakládáno krmivo a měla přístup k pitné vodě. Sledoval jsem následující aktivity: příjem potravy, pití, kálení, pohyb, stání, sezení, běh, komfortní chování, tok a páření, hlasové projevy. Do aktivity „příjem potravy“ jsem zahrnul příjem krmiva z korýtka, pasení se ve výběhu a zobání gritu. Za pití byl považován příjem vody zvířetem z napáječky v ustajovacím prostoru. Do aktivity „pohyb“ bylo zařazeno přemisťování zvířat z místa na místo, při kterém vykonaly dva a více kroků. Při činnosti „stání“ zvířata stála na jednom místě více než 5 sekund. Za sezení byla považována aktivita, kdy zvířata seděla déle jak 10 sekund. K běhu se řadily činnosti, kdy zvíře vykonalo velmi rychlý pohyb trvající déle než 5 sekund. K projevům komfortního chování bylo zařazeno popelení, načechrávání a probírání peří zobákem, protahování křídel a otírání hlavy o běháky. Do aktivity „tok a páření“ jsem zahrnul naparování a zásnubní tanec, pokus o páření a samotné páření. Houkání a syčení jsem zařadil mezi hlasové projevy. Výsledky pozorování jsem zapisoval do předem připravených etogramů pro každé sledované zvíře zvlášť. Jako pomůcky jsem použil fotoaparát značky Canon, hodinky a dalekohled. V rámci každého sledovaného období proběhly dvě pozorování a to vždy dva následující dny po sobě. Z těchto dvou pozorování byla poté vypočítána průměrná četnost aktivit za obě pozorování. Pro analýzu výsledků byla použita aplikace Microsoft Office Excel, pomocí níž byly provedeny výpočty a následná vizualizace v tabulkách a grafech. Vypočtena byla zejména četnost jednotlivých aktivit za desetihodinové pozorování jako celek a současně i v rámci dvouhodinových intervalů. Získané informace posloužily k porovnání behaviorálních projevů mezi zvířaty v rámci jednotlivých období a také mezi obdobími navzájem. Dále byl v programu Statistica verze 10.0 metodou vícefaktorové Anovy zhodnocen vliv ročního období a pohlaví na sledované aktivity dle rovnice
kde: μ = hodnocená aktivita RO = roční období (jaro, léto, podzim) P = pohlaví (kohout, slepice) e = residuum K určení průkaznosti byl použit HSD test.
44
5
Výsledky a diskuze
Práce byla zaměřena na zhodnocení denního režimu chovné triády pštrosa dvouprstého na soukromé farmě sídlící na Vyškovsku. Byla sledována tři období jaro, léto a podzim. Tato období odpovídala začátku snáškového období, průběhu snášky a době, kdy bylo snáškové období ukončeno. Etologické pozorování bylo prováděno v pětiminutových intervalech v době od 8:00 do 18:00 a to nepřetržitě. Byly sledovány a analyzovány následující činnosti: příjem potravy, pití, kálení, pohyb, stání, sezení, běh, komfortní chování, tok/páření a hlasové projevy.
5.1 Vyhodnocení aktivit v průběhu dne v rámci sledovaných období Ze získaných údajů etologického pozorování byly vypočteny četnosti a procentické zastoupení aktivit v rámci dvouhodinových intervalů v jednotlivých ročních obdobích a porovnány mezi sebou. Výsledky jsou znázorněny v grafech 2 – 4. V jarním období, které představuje počátek snášky a toku, zaujímal u kohouta příjem potravy značnou část dne. Svého maxima dosahovala sledovaná aktivita v časovém rozmezí mezi 12 – 14 hodinou, kdy byl příjem potravy kohoutem zaznamenán 10 krát, což odpovídá 40 % všech činností v daném intervalu. Kohout se především pásl ve výběhu a jen zřídka zamířil ke krmítku. K podobným výsledkům dospěla také HRBKOVÁ (2006), která prováděla výzkum v ČR na chovné triádě, tedy na jednom samci a dvou samicích nebo DEEMING (1997), který na farmě v Anglii pozoroval celkem 9 samců a 15 samic pštrosa dvouprstého. V horizontu mezi 14 – 16 hodinou kohout věnoval příjmu krmiva 33,3 % denní aktivity (7,5 záznamů během sledování), v tuto dobu zvířata dostala druhou krmnou dávku v podobě jemně řezané vojtěšky. Ve večerních hodinách (16 – 18 hod.) odpovídal příjem potravy ranním hodnotám (6 záznamů). Stejný trend zpozoroval také DEEMING (1998), který zkoumal vliv pohlaví a velikost skupiny na chování pštrosů. Jeho výzkum byl proveden v Anglii na pěti párech, dvou triádách, malé skupině (3 kohouti, 8 slepic) a velké skupině, ve které bylo 7 kohoutů a 15 slepic. Zvířatům bylo podáváno krmivo v intervalu 8 – 10 hod. a po celý den jim byl umožněn přístup do výběhu, kde se pásli, stejně jako tomu bylo v případě této studie. V letním období měl příjem krmiva obdobou tendenci s tím rozdílem, že nejvíce četností bylo pozorováno mezi 14 – 16 hod. a to 11 (45,8 %). Minimum bylo zaznamenáno mezi 8 – 10 hodinou a to i přes to, že v uvedeném časovém rozpětí bylo zvířatům podáváno krmivo, tento trend lze pozorovat ve všech obdobích. Na podzim, po ukončení toku, lze u kohouta pozorovat rozdílnost v četnostech výskytu příjmu potravy. V ranních hodinách
45
(8 – 10 hod.) kohout krmivo nepřijímal vůbec, naopak v rozmezí mezi 10 – 12 hodinou došlo k nárůstu a to na 9 záznamů, odpovídající 37,5 % všech projevů ve sledované době. S příjmem krmiva úzce souvisí pití, i když tato činnost nepředstavovala u kohouta většinové zastoupení denních aktivit. V jarním období pil kohout nejvíce v intervalu 8 – 10 hodin a to v době, kdy byla do napajedla doplněna čerstvá voda (2,5 záznamu). Další vzestup lze pozorovat v rozmezí 14 – 16 hod. (1,5 záznamu), opět v čase, kdy bylo zvířatům naplněno napajedlo. V letních měsících byl příjem vody daleko vyšší, než tomu bylo v předešlém období. Nejvíce záznamů lze spatřit v časovém horizontu 10 – 12 hodin a to 3,5, což odpovídá 14,3 % zastoupení všech aktivit. Zvýšený příjem vody pokračoval i mezi 12 – 14 hodinou (2,5 výskytů). Tento jev přisuzuji vysokým teplotám, které se během sledované doby objevovaly. Vyšší příjem tekutin zaznamenali také ve svém pozorování CSERMELY et al. (2007), kteří svůj výzkum provedli na 6 samcích a 6 samicích. Pštrosy pozorovali od 7:00 do 19:00 hod. Zvířatům byla podávána čerstvá voda dvakrát denně a to v intervalech 8 – 10 hod. a 14 – 16 hod., stejně jako v případě tohoto výzkumu. Na podzim byla aktivita pití pozorována nejméně v porovnání s ostatními obdobími, což se neshoduje s výsledky CSERMELY et al. (2007), ti zaznamenali nejmenší příjem vody kohoutem v jarním období. Tento nesoulad přisuzuji jiným klimatickým podmínkám, které se vyskytují v Itálii v údolí řeky Pád, kde bylo pozorování uskutečněno. Naopak se výsledky shodují s tvrzením DEEMINGA (1998), že příjem vody je vyšší v dopoledních hodinách než v průběhu dne. Kálení bylo u kohouta sledováno v průběhu celého dne ve všech obdobích rovnoměrně (četnost 0,5 – 1). Výsledky se shodují s HRBKOVOU (2006). Menší výkyv byl zaznamenán pouze v jarním období mezi 12 – 14 hodinou (1,5 záznamu). Pohyb je významná činnost v denním režimu pštrosů. Na jaře přesáhl počet projevů aktivity „pohyb“ ve všech časových intervalech hodnotu 5,5 záznamů během pozorování. Tato činnost byla od ranních hodin pozorována čím dál více a svého vrcholu dosáhla mezi 14 – 16 hodinou (9 pozorování) a tvořila tak 40 % všech projevů chování. V době od 16 do 18 hod. byl zaznamenán pokles pohybové aktivity, ale i tak dosahovala hodnoty 7.
46
Graf 2: Behaviorální projevy kohouta během sledovaných období 14,0 12,0
Počet záznamů (ks)
10,0 8,0
6,0 4,0 2,0 0,0 8-10
10-12
12-14
14-16
16-18
8-10
10-12
12-14
Jaro
14-16
16-18
8-10
Léto
10-12
12-14
14-16
Podzim
Období; hod. Příjem potravy
Pití
Kálení
Pohyb
Stání
Sezení
47
Běh
Komfortní chování
Tok, páření
Hlasové projevy
16-18
V létě věnoval kohout pohybu ještě více času, než tomu bylo u předešlého pozorování. K obdobnému trendu dospěli také CSERMELY et al. (2007). Nejméně se samec pohyboval ráno mezi 8 – 10 hod. a to 6,5 krát za sledování. Tato aktivita dosahovala během dne dvou vrcholů. Poprvé v době mezi 10 – 12 hod., kdy dosáhla hodnoty 11,5 (46,9 %) a podruhé od 16 do 18 hodin (10 výskytů). Že je pohyb jedním z nejčastějších behaviorálních projevů, usuzuji právě proto, že pštros vynakládal značné úsilí při hledání potravy a kohout si neustále kontroloval svoje teritorium a hlídal slepice, což odpovídá tvrzení SNÍŽKA (1998) a NĚMCE (2002). Na fakt, že si pštros hlídá svoje teritorium, poukazuje také LAROUSSE (1995). S pohybem souvisí taktéž běh, k němu docházelo především, když byl kohout vyrušen nahodilými jevy odehrávajícími se v okolí farmy např. střelba, průjezd traktoru. Dalším významným behaviorálním projevem kohouta během dne bylo stání, což potvrzuje i CSERMELY et al. (2007). Tato činnost je spojena buď s odpočinkem, nebo také s hlídáním teritoria, kdy pštros při stání sleduje okolí a snaží se odhalit budoucí nebezpečí nebo potenciální rivaly. Během jarního období dosahoval tento projev chování svého vrcholu mezi 10 – 12 hodinou, kdy bylo pozorováno 9,5 četností (39,6 %). Naopak během sledování bylo stání nejméně zpozorováno v intervalu mezi 14 – 16 hod. V této době dominovala pohybová aktivita. V letním období stání dosáhlo během dne dvou vrcholů a to v době 8 – 10 hod. a 16 – 18 hod. V prvním případě se kohout dané aktivitě věnoval 10 krát a v druhém 6,5 krát ve sledovaných časových horizontech. Stání gradovalo v podzimním období, kdy převýšilo četnost všech ostatních činností během pozorování. Maxima bylo dosaženo v rozmezí 8 – 10 hod a to 12,5 záznamů za sledování v uvedenou dobu, což představuje 50 % všech behaviorálních projevů. Stejný trend publikovali také CSERMELY et al. (2007) a DEEMING (1997). Další pozorovanou aktivitou během denního režimu bylo „sezení“, které bylo spojeno s klidovým stavem a odpočinkem. U kohouta bylo zaznamenáno pouze na podzim, kdy již nebyl v toku. V této roční době sezení počtem výskytů převýšilo i pohyb, který byl v obou předchozích obdobích jedním z nejčastějších projevů chování. Sezení se objevovalo již v ranních hodinách od 8 do 10 hod. (3 záznamy) a maxima bylo dosaženo v rozmezí 12 – 14 hodin (9,5 záznamů), což představovalo 39,6 % všech aktivit v uvedený čas. Na jaře se kohout věnoval péči o své peří pouze ve večerních hodinách (5,5 záznamů za pozorování). V letním období se komfortní chování projevilo nejméně za všechna sledovaná období, a to pouze 0,5 záznamu v časovém rozmezí 8 – 10 hod. Naopak na podzim se péče o
48
tělo stala jednou z nejčastějších činností během dne, stejně jako v případě výzkumu, který provedli CSERMELY et al. (2007). V době mezi 8 – 10 hodinou bylo dosaženo prvního vrcholu (6 pozorování) a druhého mezi 16 – 18 hodinou (6 pozorování), což činilo 25 % ze všech aktivit během uvedených časových rozmezí. K toku a pokusu o páření nebo k samotnému páření docházelo ze strany kohouta během jara pravidelně v průběhu celého dne (1 – 1,5 záznamu v každém časovém intervalu). V letních měsících došlo opět k rovnoměrnému výskytu sexuálního chování, avšak s nižší četností než tomu bylo v průběhu jara. Na podzim již tok nebyl zaznamenán. Že je tok nejintenzivnější v jarním období, uvádí i FERICEAN (2013), která provedla výzkum na farmě v Rumunsku čítající 200 pštrosů. U hlasových projevů byl zaznamenán podobný trend jako u sexuálního chování. Kohout se hlasově projevoval převážně před samotným tokem nebo reagoval na hlasové projevy ostatních kohoutů z vedlejších výběhů. Vyhodnocení životních projevů slepice S1 pštrosa dvouprstého na farmě v Hodějicích je uvedeno v grafu 3. Na začátku snáškového období, tedy na jaře, přijímala slepice krmivo nejvíce v době mezi 10 – 12 hod. Bylo pozorováno 7 záznamů v uvedeném intervalu, což tvořilo 29,2 % ze všech činností. Druhého vrcholu v příjmu potravy bylo dosaženo po založení další krmné dávky a to 6,5 záznamů (27,1 %) v době 14 – 16 hod. Nejméně se slepice krmila ve večerních hodinách (16 – 18 hod.), kdy byly zaznamenány pouze 3 výskyty. Obdobné výsledky publikovala KRATOCHVÍLOVÁ (2008). V letním období měl příjem krmiva od ranních hodin stoupající tendenci, která dosáhla svého maxima mezi 10 – 12 hodinou (8,5 výskytů; 35,4 %) a poté došlo k poklesu až na 4 záznamy v době od 16 do 18 hodin. Stejný trend je patrný z výsledků, které publikoval DEEMING (1998). Největší výkyvy v příjmu krmiva byly zaznamenány na podzim, kdy ráno mezi 8 – 10 hod. byla četnost příjmu potravy 2,5, zatímco mezi 10 – 12 hod. již 10, což bylo opět maximum jako v ostatních obdobích. V tomto časovém intervalu tak krmení slepice zaujímalo 41,7 % všech behaviorálních projevů. Naopak v porovnání s předchozími sledováními bylo minimum pozorováno mezi 8 – 10 hodinou.
49
Graf 3: Behaviorální projevy slepice S1 v průběhu sledovaných období 18 16
Počet záznamů (ks)
14 12 10 8 6 4 2 0
8-10
10-12
12-14
14-16
16-18
8-10
10-12
12-14
Jaro
14-16
16-18
8-10
10-12
Léto
12-14 Podzim
Období; hod. Příjem potravy
Pití
Kálení
Pohyb
Stání
Sezení
50
Běh
Komfortní chování
Tok, páření
Hlasové projevy
14-16
16-18
Na jaře byl patrný výkyv v příjmu vody slepicí S1. V ranních hodinách mezi 8 – 10 hod. byla zaznamenána činnost „pití“ 3 krát, zatímco v době 10 – 12 ani jednou. Zvýšený příjem vody nastal v horizontu od 12 do 14 hodin (4 záznamy) a následně poklesl, až vymizel z denního režimu slepice v čase 16 – 18 hod. Nejvyšší výskyt aktivity „pití“ během poledne zaznamenala i HRBKOVÁ (2006). V letním období došlo k poklesu příjmu vody a to i přes to, že denní teploty dosahovaly až 30 °C. Přesto slepice pila nejvíce mezi 12 – 14 hodinou, jako tomu bylo na jaře, s tím rozdílem, že výskyt činnosti byl pouze 2,5 krát v daném intervalu a zaujímal tak 10,2 % všech aktivit. Nejmenší počet četností v příjmu vody byl sledován u slepice na podzim. V tomto období slepice pila rovnoměrně za celé 10 hodinové pozorování. Počet výskytů této aktivity nepřesáhl hodnotu 1,5. Kálení bylo u slepice S1 sledováno v průběhu celého dne ve všech obdobích víceméně rovnoměrně (četnost 0,5 – 1,5). Menší výkyv byl zaznamenán pouze v jarním období mezi 10 – 12 hodinou (2,5 záznamu). Pohyb patřil u slepice S1 k jedné z nejčastějších činností během denního režimu ve všech obdobích. Na jaře, v době počátku snášky, měl od ranních hodin rostoucí tendenci. Svého vrcholu aktivita dosáhla od 14 do 16 hodin a tvořila tak 33,3 % všech životních projevů. V podvečerních hodinách (16 – 18 hod.) nastal opět pokles výskytu sledované aktivity na 3 záznamy, ale i tak se slepice pohybovala daleko více než ráno mezi 8 – 10 hod., kdy výskyt činnosti nepřesáhl hodnotu 1,5. V létě měl vývoj pohybu úplně jiný charakter, než tomu bylo v předešlém období. Je zde patrný výskyt dvou vrcholů pohybové aktivity a to mezi 8 – 10 hod. a 14 – 16 hod. V prvním případě byl pohyb zaznamenán 9,5 krát, což tvořilo 38,8 % ze všech činností v uvedenou dobu a ve druhém se slepice pohybovala po výběhu ve sledovaném intervalu 10 krát (43,8 %). Na podzim bylo maxima dosaženo mezi 14 – 16 hodinou stejně jako v předchozích obdobích. Pohyb byl u slepice zaregistrován 12,5 krát, což tvořilo více jak polovinu všech činností (52,1 %). Ve večerních hodinách (16 – 18 hod.) se aktivita spojená s přemisťováním slepice z jednoho místa na druhé již vyskytla pouze jednou a slepice se věnovala více příjmu krmiva, stání a komfortnímu chování. K rychlému pohybu neboli běhu docházelo u slepice jen velmi zřídka a bylo pozorováno jen na jaře a na podzim a to pouze v případě vyrušení. Co se týká počtu výskytů, tak hodnoty nepřesáhly 1,5 ani v jednom období. Běh jako reakci na vyrušení zaznamenala i KRATOCHVÍLOVÁ (2008).
51
K dalším nejběžnějším životním projevům slepice S1 patřilo „stání“. Obdobné výsledky publikoval také DEEMING (1997). Na začátku snášky slepice nejvíce postávala od 8 – 10 hodin (8,5 záznamu). Tato činnost tak tvořila 34 % ze všech aktivit a byla tak nejčastějším
behaviorálním
projevem
v daném
časovém rozpětí. Stání stagnovalo
v intervalech 12 – 14 hod. a 14 – 16 hod., kdy bylo v obou případech sledováno 6 krát, což představovalo 25 %. V podvečer se postávání již nevyskytovalo. V létě měl počet stání v jednotlivých časových úsecích rostoucí tendenci. Z tohoto trendu vybočoval pouze interval mezi 14 – 16 hod., kdy se slepice věnovala více pohybu, který byl v uvedenou dobu nejdominantnější činností. V podvečerních hodinách (16 – 18 hod.) státní gradovalo a vyskytlo se 12,5 krát a slepice tak věnovala 52,1 % svého času právě stání. I po ukončení snášky na podzim se postávání stalo jedním z nejčastějších životních projevů. Během dne se však vyskytovalo mnohem rovnoměrněji a maxima dosáhlo mezi 16 – 18 hodinou, stejně jako v letním období. Slepice stála ve výběhu 10 krát ve sledovanou dobu, což v procentickém vyjádření představuje 41,7 %. S klidovým stavem je také spojováno sezení, tomu se slepice S1 oddávala nejvíce na jaře. Během tohoto období se sezení objevovalo ve všech intervalech, avšak dominovalo všem aktivitám mezi 16 – 18 hodinou. U slepice byl klid spojený se sezením registrován 16 krát, což znamená, že věnovala sezení 66,7 % svého času. Během léta se sezení vyskytovalo daleko méně. Zaznamenáno bylo pouze ráno mezi 8 – 10 hod. a to 4,5 krát (18,4 %) a večer v době od 16 do 18 hod. jen jednou. Po ukončení snášky na podzim se sezení objevovalo jen v ranních hodinách (8 – 10 hod.) a to 7 krát, což činilo 28 % ze všech aktivit. Slepice se také během pozorování starala o povrch svého těla. Na jaře bylo zaregistrováno maximálně 1 krát a to mezi 16 – 18 hodinou. V ranních hodinách se komfortní chování objevovalo jen 0,5 krát. V odpoledních hodinách nebylo evidováno vůbec. Během léta se péči o peří slepice věnovala pouze v časovém úseku 14 – 16 hod a to dvakrát. Na podzim po ukončení snášky se komfortní chování vyskytovalo nejčastěji ze všech období. Maxima bylo dosaženo v úseku 16 – 18 hodin, kdy slepice o sebe pečovala 7 krát za danou dobu, což odpovídalo 29,2 %. K toku a páření docházelo u slepice S1 nejvíce v jarním období a to rovnoměrně během sledované doby. V létě četnost nedosahovala takových hodnot, ale k páření docházelo pravidelně během celého dne. Naopak po ukončení snášky na podzim nebylo páření zaznamenáno vůbec.
52
U slepice nebyly během všech pozorování zaznamenány žádné hlasové projevy. Zhodnocení denního režimu slepice S2 během sledovaných období je znázorněno v grafu 4. Příjem potravy měl na jaře od ranních hodin stoupající tendenci a svého vrcholu dosáhl v časovém úseku 14 – 16 hodin a to 8 záznamů, což představuje 33,3 % ze všech činností v daném horizontu. V tuto dobu byla pštrosům založena druhá krmná dávka. Nejnižší příjem byl zaznamenán v časech 8 – 10 a 16 – 18 hod., kdy bylo registrováno 4,5 výskytů sledované aktivity. Obdobný trend byl zaznamenán také v letním období s tím rozdílem, že se slepice během dne krmila daleko více, než tomu bylo během jara. Obdobné výsledky publikovali CSERMELY et al. (2007). Maximálních hodnot bylo dosaženo již mezi 12 – 14 hodinou, kdy bylo evidováno 9 výskytů a se stejnou četností pokračoval příjem potravy i v době 14 – 16 hodin. Ve sledovaných intervalech tak příjem krmiva tvořil 37,5 %. V podvečer (16 – 18 hod.) nastal mírný pokles, ale i tak se slepice pásla 8 krát za pozorování a trávila tak 33,3 % času, což v uvedenou dobu dominovalo ostatním činnostem. Po ukončení snášky na podzim lze pozorovat značný výkyv v přijímání krmiva. Nejméně se vyskytoval v době 8 – 10 hod., kdy byly zaevidovány pouze 2 výskyty, což tvořilo 8 % času. Obdobných hodnot bylo dosaženo ve večerních hodinách, kdy se slepice krmila pouze 3 krát (12,5 %). Stejně jako u předchozích pozorování se slepice krmila nejvíce v intervalu 14 – 16 hod., při této činnosti byla sledována 10 krát, což bylo nejvíce ze všech období a tato aktivita se stala dominantní nad všemi ostatními a tvořila 41,7 %. K pití docházelo u slepice S2 nepravidelně během všech období. Na jaře byl příjem vody nejvyšší v ranních hodinách (8 – 10 hod.) po naplnění napajedla. Slepice v danou dobu pila 4,5 krát, což představuje stejnou hodnotu, jako tomu bylo u příjmu krmiva. K mírnému nárůstu došlo v čase 14 – 16 hod, opět po doplnění čerstvé vody. Ve večerních hodinách pití nebylo zaregistrováno. Během léta byl zaznamenán nejvyšší příjem tekutin ze všech období, což potvrzuje tvrzení, které uvádí ve své publikaci KREIBICH (1994), že při horkém a suchém počasí pštrosi přijímají značné množství vody. To potvrzuje i fakt, že příjem vody byl nejvyšší během 12 – 14 hodiny, kdy teploty šplhaly k 30 °C. V letních měsících zaznamenali vyšší příjem vody i CSERMELY et al. (2007). V dalších časových horizontech však pití nebylo zaznamenáno. Na podzim byl příjem vody nejnižší ze všech období. Slepice byla zpozorována při pití jen v časovém rozpětí 10 – 12 a 14 – 16 hod. a to pouze jednou.
53
Graf 4: Behaviorální projevy slepice S2 v průběhu sledovaných období 16 14
Počet záznamů (ks)
12 10 8 6 4 2 0 8-10
10-12
12-14
14-16
16-18
8-10
Jaro
Příjem potravy
Pití
Kálení
10-12
12-14
14-16
16-18
Léto Období; hod. Pohyb
Stání
Sezení
54
Běh
8-10
10-12
12-14
14-16
Podzim
Komfortní chování
Tok, páření
Hlasové projevy
16-18
Kálení bylo u slepice S2 sledováno v průběhu celého dne ve všech obdobích víceméně rovnoměrně (četnost 0,5 – 1). Výkyv byl však zaznamenán v jarním období mezi 10 – 12 hodinou (2,5 záznamu) a na podzim v době 14 – 16 hod. (2 záznamy). Pohyb nebyl u slepice S2 ani v jednom ze sledovaných období převažujícím životním projevem. Na jaře byla slepice při pohybování se po výběhu zpozorována nejvíce mezi 14 – 16 hod. a to 5,5 krát (22,9 %). V tuto dobu byl také zaznamenán nejvyšší příjem potravy, kdy se slepice střídavě pásla ve výběhu a krmila z korýtka a vynaložila tak značný pohyb v přemisťování se za potravou. Toto chování odpovídá tvrzení ULLREYE (1996), že pštrosi ve volné přírodě při hledání potravy urazí velké vzdálenosti. Večer již pohybová aktivita u slepice nebyla zaznamenána. V létě byly u činnosti „pohyb“ zaznamenány největší výkyvy. Během dne byly pozorovány dva vrcholy a to v době 8 – 10 hod. a 12 – 14 hod. V prvním případě se slepice přemisťovala z místa na místo 3 krát a ve druhém 4 krát, což činilo 16,7 % ze všech aktivit v daném časovém úseku. Stejně jako v jarním období nebyla u slepice zaregistrována činnost spojená s pohybem po výběhu či ustájení ve večerních hodinách (16 – 18 hod.). Po ukončení snášky na podzim bylo popocházení pozorováno rovnoměrně skoro ve všech sledovaných intervalech. Hodnoty nepřesáhly 2 záznamy. Výjimkou byl časový horizont 16 – 18 hodin, kdy se slepice pohybovala nejvíce z celého dne a to 4,5 krát a strávila tak 18,8 % času. V tuto dobu byl také pohyb zaznamenán poprvé za všechny období. K běhu docházelo u slepice S2 jen velmi zřídka a byl pozorován výhradně na podzim a to pouze v případě, kdy byla slepice vyrušena. Stání bylo u slepice S2 nejčastější činností během dne ve všech obdobích. Na jaře dosahovala sledovaná aktivita dvou vrcholů a to v době 8 – 10 hodin, kdy slepice postávala 8 krát, což tvořilo 32 % ze všech činností. Druhé maximum bylo zaznamenáno mezi 14 – 16 hod., kdy slepice stála 7,5 krát (31,3 %). Večer se stání vyskytlo už pouze jednou. V létě bylo dosaženo obdobného trendu jako v případě jarního období. Slepice byla pozorována při stání opět nejvíce v časových horizontech 8 – 10 hod. a 14 – 16 hod. Ve druhém případě slepice postávala 11 krát a strávila tak 45,8 % času v daném intervalu, což bylo nejvíce za všechna zkoumaná období. Naopak ve večerních hodinách se stání věnovala už jen dvakrát. Na podzim se stání stalo nejdominantnější činností během dne skoro ve všech časových rozmezích. Již v ranních hodinách (8 – 10 hod.) slepice strávila postáváním 34 % doby (8,5 záznamu). Následně došlo k nárůstu až na 9,5 pozorování (39,6 %) této činnosti v čase 10 – 12 hod. V dalším intervalu byl zaznamenán pokles na 6,5 záznamů, který se vyrovnal mezi 14 – 16 hod. a udržel se až do konce sledování. V tuto dobu slepice stála 8 krát (33,3 %). 55
Odpočinku (sezení) se slepice věnovala na jaře nejvíce ve večerních hodinách mezi 16 – 18 hod. Za tuto dobu byla při sezení zaregistrována 15 krát, což jí zabralo 62,5 % času. V letních měsících se naopak sezení vyskytovalo oproti jarnímu období jen v omezené míře a to převážně ráno a večer. Mezi 8 – 10 hodinou slepice posedávala 5 krát a pobývala tak 20 % doby. V podvečer tak strávila 25 %, kdy seděla 6 krát. Po ukončení snášky bylo možné pozorovat opět nárůst aktivity „sezení“. Tato činnost je pozorována pouze ve třech intervalech a to 8 – 10, 12 – 14 a 16 – 18 hod. V ostatních rozmezích posedávání zaznamenáno nebylo. V této době převažovaly projevy chování jako příjem potravy nebo stání. Ani v jednom zkoumaném období nebyla slepice při sezení viděna nebo jen s výskytem 0,5 záznamu v intervalu 14 – 16 hod. V tuto dobu buď přijímala krmivo nebo postávala. To, že slepice sedí převážně ráno a večer publikovali i HRBKOVÁ (2006) nebo DEEMING (1998). K neopomenutelnému behaviorálnímu projevu u slepice S2 patřilo komfortní chování. Slepice se popelila v prachu nebo probírala své peří na jaře nejvíce v dopoledních a večerních hodinách. Maxima této činnosti bylo dosaženo právě mezi 10 – 12 hodinou, kdy slepice trávila komfortním chováním 25 % času (6 záznamů). Naopak mezi 14 – 16 hodinou se péči o povrch těla nezabývala vůbec. V létě bylo komfortní chování sledováno až v úseku 10 – 12 hod. (2,5 krát). Poté se objevovalo minimálně až mezi 14 – 16 hodinou. Večer strávila opečováváním povrchu těla 31,3 % (7,5 výskytů). Na podzim byla péče o peří zaznamenána již v rozpětí 8 – 10 hod., kdy bylo evidováno maximum a to 5,5 záznamu (22 %). K dalšímu vzestupu této aktivity došlo ve večerních hodinách (3,5 pozorování) a slepice tak věnovala 14,6 % času tomu, aby dosáhla životního pohodlí. K páření byla slepice přístupná pouze na začátku snášky na jaře a během léta a to pouze 0,5 krát. Na podzim páření nebylo zaznamenáno vůbec, což značilo ukončení snášky. Ani v jednom sledovaném období nebyly u slepice S2 zaregistrovány žádné hlasové projevy.
56
5.2 Porovnání aktivit mezi jedinci v rámci sledovaných období Na grafech 5 a 6 je znázorněna rozdílnost četností v příjmu potravy mezi kohoutem, slepicí S1 a slepicí S2. Mezi aktivitu „příjem potravy“ byl zahrnut příjem krmiva z korýtka, pasení se ve výběhu a zobání gritu. Pštrosům na farmě v Hodějicích bylo krmivo zakládáno do krmítka v ustajovacím prostoru dvakrát denně a to ráno mezi 8 – 9 hodinou a odpoledne mezi 15 – 16 hodinou. Krmná dávka byla upravována dle reprodukční a vývojové fáze zvířat. Základ krmné dávky chovných jedinců tvořila v období snášky pšenice, směs na podporu toku a snášky a vojtěška. Mimo snáškové období byla krmná dávka upravena, aby nedošlo k zatučnění zvířat. Byla jim podávána krmná řepa, sušená vojtěška a přidáván malý podíl jádra.
Počet záznamů (ks)
Graf 5: Celkový příjem potravy během dne ve sledovaných obdobích 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Kohout Slepice S1 Slepice S2
Jaro
Léto
Podzim
Období
Graf 6: Příjem potravy zvířaty během dne dle časových intervalů
10 8 6 Kohout
4
Slepice S1 2
Slepice S2
Jaro
Léto Období; hod.
57
Podzim
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
0 8-10
Počet záznamů (ks)
12
Z výsledků je patrné, že pštrosi stráví obstaráváním potravy většinu dne, což odpovídá tvrzení SNÍŽKA (1995) a NĚMECE (2002). To, že je příjem krmiva jednou z nejčastějších aktivit během dne vystihují ve svých studiích BERENDSEN (1995) z farmy v Německu nebo DEEMING (1997) z výzkumu ve Velké Británii. V jarním období přijímal potravu nejvíce kohout (35 záznamů), naopak nejméně slepice S1 (27,5 výskytů), u které příjem krmiva zaujímal 22,7 % ze všech činností. Kohout věnoval krmení 28,9 % své denní aktivity, což bylo nejvíce za všechna sledovaná období. Mezi slepicemi byl v celkovém počtu četností minimální rozdíl, ale sledovaná aktivita se vyskytovala odlišně v průběhu dne. Zatímco slepice S1 přijímala krmivo více než slepice S2 v dopoledních hodinách, tak odpoledne a večer byla situace opačná. Nejnižší příjem potravy byl u slepic zaznamenán v časovém intervalu 16 – 18 hodin a u kohouta 10 – 12 hod. V létě byla při krmení nejvíce pozorována slepice S2 a to 42 krát za 10 hodinové pozorování, což odpovídalo 34,7 % ze všech aktivit během dne a bylo to nejvíce za všechna období a také ze všech sledovaných zvířat. Příjem krmiva byl zaznamenán u slepice S1 a kohouta za celý den ve stejném počtu a to 33 krát. Strávili tak 27,3 % času. Stejně jako na jaře bylo krmení jednotlivých zvířat během dne rozloženo nepravidelně. Společným rysem letního období bylo to, že příjem potravy měl od ranních hodin rostoucí tendenci a v podvečer došlo k poklesu. U kohouta a slepice S1 až na minimální denní hodnoty v časovém rozpětí 16 – 18 hodin. U slepice S2 došlo také k poklesu, ale v porovnání s ostatními sledovanými zvířaty byl pokles nepatrný. Na podzim byl zaznamenán nejnižší příjem potravy za všechna období. Nejméně krmivo přijímala slepice S2 a to 26,5 krát, což odpovídalo 21,9 % všech aktivit. Obdobných hodnot bylo dosaženo u kohouta (27 záznamů; 22,3 %). Slepice S1 věnovala krmení 25,2 % dne (30,5 výskytů). Nejméně se pštrosi krmili v ranních hodinách mezi 8 – 10 hod. U kohouta tato činnost v daném intervalu nebyla pozorována vůbec. Obdobně jako v ostatních obdobích jsou patrné rozdíly v příjmu potravy mezi zvířaty během dne. Ve večerních hodinách byl pozorován obdobný trend, kdy byl zaznamenán pokles sledované aktivity v porovnání s dopoledními a odpoledními hodnotami. Ve všech obdobích byl příjem krmiva nižší ráno, než tomu bylo v průběhu dne. Ke stejným závěrům dospěl ve své studii na 120 pštrosech týkající se behaviorálních projevů pštrosů chovaných na farmě v Izraeli SAMBRAUS (1994). Dle LAMBERTA et al. (1995) pštrosi stráví příjmem krmiva více než 20 % dne, což se shoduje s výsledky této studie.
58
Další sledovanou aktivitou, která souvisí s příjmem potravy, je „pití“. Zdroj vody je při farmovém chovu pštrosů nutností, a aby bylo dosaženo životní pohody zvířat, musí každý chovatel zajistit zvířatům přístup vždy k čerstvé vodě. Porovnání aktivity „pití“ mezi sledovanými zvířaty v rámci jednotlivých období na farmě v Hodějicích je znázorněno na grafech 7 a 8. Do této činnosti bylo zařazeno pití zvířat z napáječky v ustajovacím prostoru. Zvířatům byla podávána voda dvakrát denně. Graf 7: Celkový příjem vody během dne ve sledovaných obdobích 10 9 Počet záznamů (ks)
8 7 6 5
Kohout
4
Slepice S1
3
Slepice S2
2 1 0 Jaro
Léto
Podzim
Období
5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0
Kohout Slepice S1
Jaro
Léto Období; hod.
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
Slepice S2 8-10
Počet záznamů (ks)
Graf 8: Příjem vody zvířaty během dne dle časových intervalů
Podzim
Na jaře pila nejvíce slepice S1 (9,5 záznamů) a strávila tak 7,9 % času. Nejméně byl při pití registrován kohout, který pil 5,5 krát (4,5 %). Slepice S2 se příjmu vody věnovala 7 krát, což
59
činilo 5,8 % ze všech činností. Vysoký příjem vody u zvířat byl zaznamenán mezi 8 – 10 hodinou a to v době, kdy se jim podávala čerstvá voda. Zvýšený příjem vody byl v časovém intervalu 14 – 16 hod. a to také v době doplnění napajedla. Ve večerních hodinách pil už pouze kohout. V letních měsících byl pozorován oproti jarnímu období zvýšený příjem vody kohoutem, kterému pití zabralo 7 % dne (8,5 záznamů). K nepatrnému nárůstu došlo také u slepice S2 (7,5 výskytů), u které pití činilo 6,2 % dne. Naopak u slepice S1 byl zaznamenán pokles a pila za sledovanou dobu pouze 6 krát (5 %). Celkově byl příjem vody nejvyšší mezi 10 – 14 hodinou právě v době, kdy byla nejvyšší denní teplota. Toto chování odpovídá tvrzení, které publikoval KREIBICH (1994), že při suchém nebo horkém počasí je značná potřeba pitné vody. Ve večerních hodinách se pití nevyskytovalo vůbec nebo jen v omezené míře. K obdobným výsledkům v letních měsících dospěli také CSERMELY et al. (2007). Na podzim se pití u zvířat již nevyskytovalo tak často. V průběhu dne bylo pití rovnoměrně rozloženo u všech pštrosů a nepřekročilo hodnotu 3 záznamů během celého pozorování. Dle COOPERA (2007) závisí příjem vody na počasí, věku a typu krmné dávky. Na grafech 9 a 10 je znázorněno vyprazdňování pštrosů během 10 hodinového pozorování v rámci jednotlivých období. Vyprazdňování je činnost, která je podmíněná metabolismem. Při vyprazdňování odchází ven z těla tuhé, kašovité nebo tekuté produkty látkové výměny. Graf 9: Vyprazdňování zvířat během dne v rámci sledovaných období 5 4,5 Počet záznamů (ks)
4 3,5 3 Kohout
2,5 2
Slepice S1
1,5
Slepice S2
1 0,5 0 Jaro
Léto Období
60
Podzim
Graf 10: Vyprazdňování zvířat během dne dle časových intervalů 3,0
Počet záznamů (ks)
2,5 2,0 1,5 Kohout
1,0
Slepice S1 0,5
Slepice S2
Jaro
Léto Období; hod.
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
0,0
Podzim
Nejvíce bylo vyprazdňování u zvířat pozorováno v jarním období, kdy jim byla zvýšena krmná dávka a také změněno její složení. Nejvíce se vyprazdňovala slepice S1, což přisuzuji zvýšenému příjmu vody v tomto období. Naopak nejméně kálel kohout, který sice ve sledovaném ročním období přijímal nejvíce potravy, ale naopak nejméně vody. Celkově mezi zvířaty nebyl v počtu sledování této aktivy velký rozdíl. Hodnoty se pohybovaly v rozmezí 3,5 – 4,5 záznamů za 10 hodinové pozorování, což odpovídalo 2,9 – 3,7 % ze všech aktivit. K obdobným závěrům došel také DEEMING (1998) při svém výzkumu ve Velké Británii. Kálení se více objevovalo u všech zvířat v dopoledních hodinách než večer. V létě se opět nejvíce vyprazdňovala slepice S1 a to i přes to, že u ní nebyl zaznamenán nejvyšší příjem potravy ani vody. Celkově byla u kálení zaregistrována 4,5 krát stejně jako na jaře. U kohouta a slepice S2 se vyprazdňování objevilo se stejnou četností a to 2,5 krát. Na podzim se kálení vyskytovalo u kohouta ve stejné četnosti jako v létě, u slepice S1 došlo k poklesu (3,5 záznamů) a u slepice S2 byl zaznamenán mírný nárůst (3,5 záznamů). Na grafech 11 a 12 je uveden rozdíl v pohybové aktivitě sledovaných zvířat. Do aktivity „pohyb“ bylo zařazeno přemisťování zvířat po výběhu, při kterém vykonaly dva a více kroků.
61
Graf 11: Pohyb zvířat během dne v rámci sledovaných období 50 45 Počet záznamů (ks)
40 35 30 25
Kohout
20
Slepice S1
15
Slepice S2
10 5 0 Jaro
Léto
Podzim
Období
Graf 12: Pohyb zvířat během dne dle časových intervalů 14,0 Počet záznamů (ks)
12,0 10,0 8,0 6,0
Kohout
4,0
Slepice S1
2,0
Slepice S2
Jaro
Léto Období; hod.
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
8-10
10-12
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
0,0
Podzim
WILLIAMS et al. (1993) ve svém výzkumu, který provedli na několika hejnech divokých pštrosů v Namibii, uvádějí, že pohyb tvoří většinu z denních aktivit. Ke stejným výsledkům dospěl také BERTRAM (1993), který se zabýval denním režimem volně žijících pštrosů v Africe. Obdobných výsledků bylo dosaženo ve studiích provedených na běžcích chovaných na farmách (DEGEN, 1989; DEEMING, 1998; FAKI, 2001; CSERMELY et al., 2007). I pštrosi na farmě v Hodějicích
věnovali většinu svého času pohybu. Charakteristická pro ně byla chůze s krky rovně nahoru a někdy ve tvaru písmene S s hlavami v blízkosti země a to v případě, když sháněli potravu. Na jaře se nejvíce v porovnání s ostatními zvířaty pohyboval kohout, který byl při této činnosti zaregistrován 35,5 krát a strávil tak 29,3 % času. Slepice S1 se celkově pohybovala
62
po výběhu nebo přístřešku 26 krát za 10 hodinové pozorování (21,5 %). Nejméně popocházela slepice S2, u které pohyb činil 10,7 % dne (13 záznamů). U všech zvířat gradovala aktivita spojená s pohybem v časovém intervalu 14 – 16 hod. U kohouta a slepice S1 došlo v létě oproti jarnímu období k nárůstu pohybové aktivity. Kohout popocházel po výběhu za celý den celkově 45,5 krát a při této činnost tak strávil 37,6 % dne, což bylo nejvíce za všechna období a také ze všech zvířat zahrnutých do výzkumu. Slepice věnovala pohybu 28,1 % dne (34 záznamů). U slepice S2 došlo naopak v porovnání s jarním sledováním k poklesu činnosti spojené s přemisťováním se po výběhu. Za celý den byla při pohybu registrována pouze 10 krát, což odpovídá 8,3 % denní aktivity. V tomto období bylo dosaženo různých maximálních hodnot během dne. U kohouta tomu bylo v době mezi 10 – 12 hod., u slepice S1 v časovém horizontu 14 – 16 hod. a u slepice S2 v intervalu 12 – 14 hod. Na podzim došlo u kohouta v porovnání s předchozími obdobími k úbytku pohybové aktivity. Zbarvení jeho zobáku a kůže nad běháky nebylo tak intenzivní, což svědčilo o tom, že kohout již nebyl v toku a neměl potřebu v takové míře hlídat svoje teritorium a byl klidnější. Za celý den byl při popocházení spatřen 9,5 krát a strávil tak 7,9 % denní aktivity. V jednotlivých časových intervalech bylo dosaženo maximálně 3 záznamů. Nepatrný pokles byl zaznamenán také u slepice S1 (33 výskytů), ale i tak byl pohyb jednou z dominantních činností z denního režimu slepice (27,3 %). Naopak k mírnému nárůstu v přemisťování se došlo u slepice S2, která byla spatřena celkově 11,5 krát, což v procentickém vyjádření odpovídalo 9,5 % denní aktivity. Zatímco u kohouta a slepice S1 bylo ve večerních hodinách dosaženo minima v četnosti výskytu pohybové aktivity, tak u slepice S2 bylo zaznamenáno maximum. S pohybem po výběhu souvisí taktéž běh. K běhu se řadily činnosti, kdy zvířata vykonala velmi rychlý pohyb trvající déle než 5 sekund (graf 13). U všech pozorovaných zvířat docházelo k běhu především, když byla vyrušena nahodilými jevy odehrávajícími se v okolí farmy např. střelba, průjezd traktoru. Přechod chůze na běh se nejvíce vyskytoval na podzim, kdy pštrosi negativně reagovali na hluk z traktoru, který projížděl několikrát za den okolo jejich výběhu. To, že pštrosi na vyrušení reagují rychlým pohybem, zaznamenala také KRATOCHVÍLOVÁ (2008), která výzkum prováděla na chovné triádě pštrosů dvouprstých na farmě v České republice.
63
Graf 13: Běh zvířat během dne v rámci sledovaných období 4
Počet záznamů (ks)
3,5 3 2,5 Kohout
2
Slepice S1
1,5
Slepice S2
1 0,5 0 Jaro
Léto
Podzim
Období
K další aktivitě, které se pštrosi věnovali podstatnou část dne, bylo „stání“. Za stání byl považován klidový stav, kdy zvířata stála na jednom místě více než 5 sekund. Výsledky pozorování jsou zachyceny na grafech 14 a 15. Graf 14: Stání zvířat během dne v rámci sledovaných období 45
Počet záznamů (ks)
40 35 30 25
Kohout
20
Slepice S1
15
Slepice S2
10 5 0 Jaro
Léto Období
64
Podzim
Graf 15: Stání zvířat během dne dle časových intervalů 14,0
Počet záznamů (ks)
12,0 10,0 8,0 6,0
Kohout
4,0
Slepice S1
2,0
Slepice S2
Jaro
Léto Období; hod.
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
8-10
10-12
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
0,0
Podzim
Aktivita „stání“ měla v rámci sledovaných období rostoucí tendenci. Z tohoto zjištění vybočuje nepatrně slepice S1, u které byl na podzim zaznamenán mírný pokles. Na jaře nejvíce stála slepice S2, u které bylo zaregistrováno celkově 27 výskytů této činnosti, což odpovídá 22,3 % denní aktivity. U kohouta a slepice S1 se postávání vyskytovalo v rámci celkové denní četnosti na podobné úrovni a věnovali tak necelých 20 % dne právě stání. Stání se však objevovalo s různou četností v průběhu dne. Zvířata postávala více ráno než večer. Maximální hodnoty byly zaznamenány u kohouta v časovém intervalu 10 – 12 hod., u slepic mezi 8 – 10 hodinou. Minima bylo dosaženo u slepic v době 16 – 18 hod. a u kohouta mezi 14 – 16 hodinou. V tuto dobu se slepice věnovali odpočinku v podobě sezení a u kohouta převažovala pohybová aktivita. V létě nejvíce postávala slepice S1 a to 33 krát (27,3 %). Podobný výskyt této aktivity byl zaznamenán také u slepice S2, která stáním během dne strávila 26,9 % času (32,5 záznamů). U kohouta se stání vyskytovalo s podobným počtem jako v případě jarního období. Kohout za celé 10 hodinové pozorování stál 24,5 krát, což mu zabralo 20,2 % dne. Kohout nejvíce postával ráno (8 - 10 hod.) a večer (16 - 18 hod.). Ve večerních hodinách se stání ve velké míře objevovalo také u slepice S1. U slepice S2 bylo postávání nejvíce zaregistrováno ráno mezi 8 -10 hodinou a nejvíce z celého dne prostála v časovém intervalu 14 – 16 hod. Na podzim se stání stalo dominantní činností a bylo doprovázeno projevy komfortního chování. Nejvíce postávala slepice S2 a to 33,5 % dne (40,5 záznamů). Nejméně byla při klidovém stavu zaregistrována slepice S1 a to 31 krát, která tak strávila 25,6 % dne.
65
U kohouta došlo v porovnání s předešlými obdobími k největšímu nárůstu aktivity „stání“. Při této činnosti byl pozorován 39 krát a strávil tak 32,2 % dne. Během dne se u něj objevují dva vrcholy sledované aktivity a to v časovém úseku 8 – 10 hod. a poté v době mezi 14 – 16 hodinou. U slepice S1 postávání převažuje ve večerních hodinách (16 – 18 hod.). V dopoledních hodinách (10 – 12 hod.) je při stání zaznamenána nejvíce slepice S2. To, že stání patří k jednomu z nejčastějších behaviorálních projevů, nasvědčují i výsledky, které publikovali DEEMING (1997;1998), BERENDSEN (1995), CSERMELY et al. (2007) nebo HRBKOVÁ (2006). Všichni zmínění autoři ve svých publikacích uvádějí, že stání se pštrosi věnovali v rozmezí 15 – 30 % dne, což se shoduje s výsledky této studie. Klidový stav, kdy zvířata seděla, je znázorněn na grafech 16 a 17. Za „sezení“ byla považována aktivita, kdy zvířata seděla déle jak 10 sekund. Naopak za tuto činnost nebylo považováno sezení na vejcích, protože ta byla každý den z hnízdiště odebírána a uměla líhnuta v líhních. Na jaře se odpočinku věnovaly pouze slepice a to nejvíce slepice S2, která byla při sezení zachycena 28 krát, což odpovídalo 23,1 % denní aktivity. Samice S1 proseděla v jarním období 17,8 % dne (21,5 záznamů). Nejvíce slepice odpočívaly ve večerních hodinách. Obdobné výsledky publikoval i DEEMING (1998). U kohouta se sezení během pozorování nevyskytlo vůbec. Kohout většinu dne popocházel nebo stál na místě, což přisuzuji nastávajícímu toku, kdy samec místo odpočinku hlídal svoje teritorium a slepice. Graf 16: Sezení zvířat během dne v rámci sledovaných období 30
Počet záznamů (ks)
25 20 Kohout
15
Slepice S1
10
Slepice S2
5 0 Jaro
Léto Období
66
Podzim
18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
Kohout Slepice S1
Jaro
Léto Období; hod.
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
Slepice S2 8-10
Počet záznamů (ks)
Graf 17: Sezení zvířat během dne dle časových intervalů
Podzim
V létě se pštrosi sezení věnovali nejméně ze všech období. Nejvíce bylo pozorováno ráno a večer. Obdobné výsledky publikovala HRBKOVÁ (2006). Nejvíce odpočívala opět slepice S2, která seděla 12,4 % dne (15 záznamů). U slepice S1 bylo sezení zaregistrováno 5,5 krát za celé pozorování (4,5 %). Kohout opět více kontroloval svoje území a sezení u něj nebylo pozorováno. Po ukončení snáškového období na podzim, se sezení poprvé za všechna pozorování objevovalo také u kohouta, který byl při této činnosti registrován 17,5 krát. Samec si již s takovou intenzitou nehájil teritorium a odpočinku věnoval 14,5 % své denní aktivity. Nejvíce poposedával v ranních hodinách (8 – 10 hod.), maximum bylo zaznamenáno v poledne (12 – 14 hod.) a poté se odpočinek objevoval až večer (16 – 18 hod.). Stejně jako v předešlých obdobích se sezení vyskytovalo nejvíce u slepice S2 (21,5 záznamů), která byla v klidovém stavu 17,8 % sledované doby. Sezení se u ní objevovalo ve stejných časových intervalech jako u kohouta. U slepice S1 byl odpočinek na podzim pozorován jen v ranních hodinách (7 záznamů) a tvořil tak pouze 5,8 % dne. Z výsledků je patrné, že slepice během odpočívají více než kohout, což je zřejmé i ze studií HRBKOVÉ (2006) a KREJČÍŘOVÉ (2013). Projevy komfortního chování, které jsou úzce spojeny s dosažením pohody zvířat, jsou znázorněny na grafech 18 a 19. K projevům komfortního chování bylo zařazeno popelení, načechrávání a probírání peří zobákem, protahování křídel a otírání hlavy o běháky.
67
Graf 18: Komfortní chování zvířat během dne v rámci sledovaných období 20 18 Počet záznamů (ks)
16 14 12 Kohout
10 8
Slepice S1
6
Slepice S2
4 2 0 Jaro
Léto
Podzim
Období
Graf 19: Komfortní chování zvířat během dne dle časových intervalů 8 Počet záznamů (ks)
7 6 5 4 3
Kohout
2
Slepice S1
1
Slepice S2
Jaro
Léto Období; hod.
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
0
Podzim
Na jaře byla péče o povrch těla zaznamenána nejvíce u slepice S2, která se komfortnímu chování věnovala 10,3 % dne (5,5 záznamů). Toto chování mělo u slepice S2 během dne dva vrcholy a to v časových intervalech 10 – 12 hod. a 16 – 18 hod. Nejméně se projevy komfortního chování vyskytovaly u slepice S1 (2 záznamy) a to pouze dopoledne a večer. U kohouta byla péče o peří pozorována pouze ve večerních hodinách a to 5,5 krát. Samec se tak opečovával pouze 4,5 % dne.
68
V létě se komfortní chování objevovalo opět nejvíce u slepice S2 (11 výskytů) a strávila tak 9,1 % dne. U samice S1 se toto chování během dne vyskytlo 2 krát, stejně jako v předešlém období (1,7 %). Kohout si čechral peří pouze ráno (0,5 záznamů). CSERMELY et al. (2007) ze svého výzkumu zjistili, že komfortní chování se nejvíce objevuje v podzimních měsících, kdy je ukončeno období toku. Obdobné závěry lze vyvodit i z této studie, kdy se péči o povrch těla sledovaná zvířata věnovala nejčastěji ze všech období právě na podzim. Nejvíce se o svůj povrch těla staral kohout, který byl při této činnosti pozorován 19 krát, což odpovídalo 15,7 % denní aktivity. V tomto období byl také pozorován nárůst komfortního chování u slepice S1, která o sebe pečovala 9,1 % dne (11 záznamů). U slepice S2 dosahovalo chování spojené s navozením životní pohody obdobných hodnot jako u předešlých pozorování. Sledovaný projev chování se objevoval ve všech obdobích především v dopoledních hodinách a večer. Do aktivity „tok a páření“ bylo zahrnuto naparování a zásnubní tanec, pokus o páření a samotné páření. Výsledky jsou zachyceny v grafech 20 a 21. Při tokání předváděl kohout „svatební tanec“, kdy si sednul do dřepu a pohyboval nataženými křídly rytmicky nad tělem z jedné strany na druhou a narážel hlavou zpětnými pohyby do žeber. Samice třásly křídly a hlavu měli skloněnou k zemi. Toto chování popisuje například KREIBICH (1994), MIERSCH (2001) nebo FERICEAN (2013). Samotné páření bylo velice krátké a netrvalo déle než 1 minutu. Graf 20: Tok/páření během dne v rámci sledovaných období 7
Počet záznamů (ks)
6 5 4 Kohout 3
Slepice S1
2
Slepice S2
1 0 Jaro
Léto
Podzim
Období
69
Graf 21: Tok/páření během dne dle časových intervalů 1,6
Počet záznamů (ks)
1,4 1,2 1,0 0,8 0,6
Kohout
0,4
Slepice S1
0,2
Slepice S2
Jaro
Léto Období; hod.
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
0,0
Podzim
Nejvíce k toku a páření docházelo na jaře, kdy byli pštrosi odpočatí a plní energie po zimních měsících, kdy byl tok utlumen. Na jaře byli také krmeni speciální krmnou směsí, která u nich měla tok a snášku povzbudit. Nejvíce v tuto dobu tokal kohout, kterému se rudě zbarvil zobák a kůže nad běháky. Svatební tanec předváděl v každém časovém intervalu během dne. Celkově tak tokal 5,4 % dne (6,5 záznamů). Svůj zájem věnoval především slepici S1, která ho ve většině případů opětovala (5,5 záznamů) a strávila tak 4,5 % denní aktivity. Samice S2 byla k páření přístupná pouze 0,5 krát (0,4 % dne). Tok se objevoval především v ranních a dopoledních hodinách, což potvrzuje ve své publikaci i KREIBICH (1994). Během letního pozorování se páření také vyskytovalo, ale ne již s takovou intenzitou, jak tomu bylo v případě jarního období. Nejvíce tokal kohout, který byl při této činnost zpozorován 4 krát, což odpovídalo 3,3 % všech aktivit během dne. K páření byla přístupná opět více slepice S1 než slepice S2. Samice S1 se pářila 2,5 % dne (3 záznamy), zatímco slepice S2 byla při této činnost pozorována 0,5 krát, stejně jako na jaře. Což se projevilo nízkou oplozeností vajec právě u slepice S2. Na podzim se již tok neobjevoval. Zvířatům byla upravena krmná dávka, která je měla připravit na další snáškové období v příštím roce. V tomto období vybledlo kohoutovi jeho rudé zbarvení zobáku a končetin a celkově bylo jeho chování klidnější. Na grafu 22 jsou znázorněny výsledky sledované aktivity „hlasové projevy“. K těmto projevům patřilo především houkání a syčení.
70
Graf 22: Hlasové projevy zvířat během dne dle časových intervalů
Počet záznamů (ks)
3 2 2 1
Kohout Slepice S1
1
Slepice S2
Jaro
Léto Období; hod.
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
16-18
14-16
12-14
10-12
8-10
0
Podzim
Co se týká hlasových projevů, tak ty byly zaznamenány pouze u kohouta. Nejvíce hlasových projevů bylo registrováno na jaře, což je možné přikládat začátku toku. U samce byly hlasové projevy především součástí zásnubního tance. V ostatních případech kohout reagoval na houkání samců z okolních výběhů. Po ukončení toku na podzim se zvuky, které kohout vydával, již nevyskytovaly. U slepic nebyly hlasové projevy ani v jednom sledovaném období zaznamenány, což ve své studii uvádí i KREJČÍŘOVÁ (2013), která provedla výzkum na chovné triádě na pštrosí farmě v Doubravici nad Svitavou. Naopak HRBKOVÁ (2006) hlasové projevy u slepic zaznamenala a to pouze v případě, kdy slepice odchovávala kuřata. Sama autorka sledovaný jev přisuzuje komunikaci slepice s kuřaty. Toto tvrzení není možné pomocí této práce potvrdit, poněvadž na farmě v Hodějicích jsou vejce pštrosům odebírána a uměle líhnuta. Kuřata jsou poté odchovávána v oddělení pro odchov kuřat.
71
5.3 Vliv pohlaví a ročního období na projevy chování V následujících tabulkách (Tab. 1 – 3) jsou zpracovány výsledky určení vlivu pohlaví a ročního období na projevy chování. Tab. 10: Vliv ročního období na sledované aktivity jaro léto Aktivita průměr ± sd průměr ± sd a 30,50 3,45 35,83 b 2,21 Příjem potravy a a 7,33 0,76 7,33 0,61 Pití 4,00 0,26 3,17 0,48 Kálení a 24,83 4,28 29,83 6,62 Pohyb a 24,83 1,47 30,00 1,95 Stání a b 16,50 5,45 6,83 2,82 Sezení 0,83 0,65 Běh a a 6,67 2,09 4,50 1,09 Komfortní chování 4,17 0,19 2,50 0,72 Tok, páření 1,33 0,84 1,00 0,63 Hlasové projevy
podzim průměr ± sd 28,00 a 3,97 b 2,50 0,22 3,17 0,31 b 18,00 4,95 b 36,83 2,29 a 15,33 2,85 2,83 0,31 b 14,33 1,63 -
Odlišná písmena a, b, c znamenají statisticky průkazný rozdíl p < 0,05, respektive A, B, C = p < 0,01.
Vyhodnocení vlivu ročního období na projevy chování pštrosů dvouprstých na soukromé farmě sídlící na Vyškovsku je uvedeno v tabulce 10. Během jarního období byl největší počet pozorování zaznamenán u příjmu krmiva (30,50 ± 3,45 výskytů). Rovnoměrně bylo sledováno u pokusných zvířat jejich postávání a pohyb po výběhu (24,83 ± 1,47, respektive 24,83 ± 4,28 záznamů). Obdobný trend v preferenci daných aktivit publikovali DEGEN (1989), BERENDSEN (1995), DEEMING (1998), FAKI (2001) nebo CSERMELY et al. (2007). Odpočinek byl u pštrosů v průběhu celodenního sledování zaznamenán 16,5 krát. U ostatních činností, které byly hodnoceny, nepřesáhl počet jejich projevů hodnotu 8 záznamů během 10 hodinového pozorování. Významnou aktivitou, která v jarním období gradovala, bylo sexuální chování zvířat, které v průběhu dne bylo zaznamenáno 4,17 ± 0,19. V letním období již tato aktivita pouze doznívala (2,5 ± 0,72 pozorování) a na podzim se již nevyskytovala vůbec. U této činnost nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl. Ke stejným závěrům dospěla také FERICEAN (2013). Během léta došlo k signifikantnímu (p < 0,05) navýšení času věnovaného příjmu krmiva (35,83 ± 2,21 počtu pozorování). Krmení se během letního období věnovali pštrosi nejvíce. Na podzim byl zaznamenán průkazný (p < 0,05) pokles projevu této aktivity na 28,00 ± 3,97 počtu pozorování, stejně tak došlo i k průkaznému poklesu (p < 0,05) příjmu vody (2,5 ± 0,22). Během letního období se snížila (p < 0,05) doba, po kterou běžci během pozorování seděli (6,83 ± 2,82 výskytů).
72
Naopak na podzim došlo k průkaznému (p < 0,05) nárůstu aktivity „sezení“ (15,33 ± 2,85 záznamů). V létě byl zaznamenán neprůkazný (p > 0,05) pokles v počtu záznamů u komfortního chování (4,50 ± 1,09 výskytů). Přičemž činnostem souvisejícím s navozením čistoty povrchu těla a vytvoření pohody se více (p < 0,05) sledovaní pštrosi věnovali během podzimního období v porovnání s předchozími ročními obdobími (14,33 ± 1,63 záznamů), což ve své studii potvrzují i CSERMELY et al. (2007). Celkově nejméně záznamů v průběhu celého období sledování bylo zaznamenáno u hlasových projevů, které se v omezené míře objevovalo během jarního a letního pozorování. Na podzim již zaznamenáno nebylo. Kálení se vyskytovalo víceméně rovnoměrně ve všech obdobích. Tab. 11: Vliv pohlaví na sledované aktivity kohout Aktivita průměr ± 31,50 Příjem potravy 5,67 Pití 2,83 Kálení 30,17 a Pohyb 29,00 Stání 5,83 A Sezení 1,83 Běh 8,33 Komfortní chování 3,50 Tok, páření 2,33 Hlasové projevy
sd 3,57 1,02 0,31 6,82 3,34 3,75 0,83 3,56 1,20 0,76
slepice průměr ± 31,42 5,75 3,75 21,25 b 31,33 16,42 B 0,92 8,58 1,58 -
sd 4,23 0,84 0,25 3,15 1,77 2,52 0,36 1,46 0,63 -
Odlišná písmena a, b, c znamenají statisticky průkazný rozdíl p < 0,05, respektive A, B, C = p < 0,01.
Podíl činností v časovém rozpočtu denních aktivit u sledované triády je do značné míry srovnatelný s údaji zaznamenanými ostatními autory jak v Evropě (WILLIAMS et al. 1993; MILTON, 1995; DEEMING, 1998), tak v Africe (LAMBRECHTS et al., 1998). Jedná se především o chůzi, stání a příjem potravy. Dle statistické analýzy nebyly u většiny behaviorálních projevů mezi pohlavími zjištěny významné rozdíly (Tab. 2). Nejvíce byla u obou pohlaví v denním režimu zastoupena činnost související s příjmem potravy (31,5 ± 3,57, respektive 31,42 ± 4,23 záznamů). Průkazný rozdíl (p < 0,05) mezi pohlavími byl zaznamenán u pohybu, kdy se samec pohyboval více (30,17 ± 6,82 výskytů) než samice (21,25 ± 3,15 výskytů). Tento rozdíl přisuzuji zvýšenému teritoriálnímu chování kohouta. Postávání patřilo k další nejčastější činnosti jak u kohouta (29,00 ± 3,34 záznamů), tak u slepic (31,33 ± 1,77 záznamů).
73
U
samic
se
během
sledovaných
období
objevovalo
také
daleko
více
sezení
(16,42 ± 2,52 záznamů) než u samce (5,83 ± 3,75 záznamů). U této činnosti byl zjištěn vysoce průkazný rozdíl (p < 0,01). Obdobné výsledky publikovala HRBKOVÁ (2006). Neprůkazný rozdíl (p > 0,05) byl zjištěn u sexuálního chování, kdy byl kohout ochoten se pářit více než slepice (3,50 ± 1,2, resp. 1,58 ± 0,63 pozorování). Během všech sledovaných období se hlasově projevoval pouze kohout (2,33 ± 0,76 výskytů), k čemuž dospěla při svém výzkumu i KREJČÍŘOVÁ (2013). Vyhodnocení vlivu ročního období a pohlaví na projevy chování sledovaných pštrosů chovaných na farmě v Hodějicích je uvedeno v tabulce 12. Byl zjištěn průkazný rozdíl (p < 0,05) u příjmu potravy mezi slepicemi v létě (37,50 ± 2,90 záznamů) a kohoutem na podzim (27,00 ± 5,24 záznamů). Ačkoliv docházelo v rámci sledovaných období k rozdílným výskytům krmení u jednotlivých pohlaví, tak nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Bylo zjištěno (p < 0,05), že slepice na jaře pili daleko více (8,25 ± 0,75 výskytů) než na podzim (2,25 ± 0,25 výskytů). Stejně tak byl příjem vody nižší (p < 0,05) u kohouta na podzim (3,00 ± 0,76 záznamů) než u slepic v jarním období (8,25 ± 0,75 záznamů). U aktivity „pohyb“ byl zaznamenán vysoce průkazný (p < 0,01) rozdíl v rámci pohlaví i ročního období. U kohouta došlo oproti jaru (35,5 ± 2,50 záznamů) k navýšení (p < 0,01) pohybu v létě (45,50 ± 0,50 záznamů). Na podzim byl zaznamenán vysoce průkazný (p < 0,01) pokles této aktivity (9,5 ± 0,50 výskytů). U slepic došlo v létě (22,00 ± 6,94 záznamů) a na podzim (22,25 ± 6,56 záznamů) ve srovnání s jarním obdobím (19,50 ± 4,03 záznamů) k nárůstu (p < 0,01) pohybové aktivity. Na jaře se daleko více (p < 0,05) pohyboval kohout (35,50 ± 2,50 pozorování) než slepice (19,50 ± 4,03 pozorování). Vysoce průkazný rozdíl (p < 0,01) byl zjištěn také mezi pohlavími v létě (45,50 ± 0,50, resp. 22,00 ± 6,94 záznamů). Obdobný trend zaznamenali i DEEMING (1998), FAKI (2001) nebo CSERMELY et al. (2007). Na podzim byl také zjištěn vysoce průkazný rozdíl (p < 0,01), kdy se kohout pohyboval daleko méně (9,50 ± 0,50 výskytů) než slepice (22,25 ± 6,56 záznamů). Vysoce průkazné rozdíly (p < 0,01) byly také zaznamenány mezi kohoutem na jaře a slepicemi v létě a na podzim, kohoutem v létě a slepicemi na jaře a na podzim a mezi kohoutem na podzim a slepicemi na jaře a v létě.
74
Tab. 12: Vliv ročního období a pohlaví na projevy chování léto
jaro Aktivita
kohout
slepice
průměr ±
sd
podzim
kohout
průměr ±
sd
průměr ±
slepice sd
kohout
průměr ±
sd
slepice
průměr ±
sd
průměr ±
sd
Příjem potravy
35,00
1,00
28,25
6,22
32,50
2,50
37,50a
2,90
27,00b
5,24
28,50
6,51
Pití
5,50
0,50
8,25 a
0,75
8,50
0,50
6,75
0,75
3,00 b
0,76
2,25 b
0,25
Kálení
3,50
0,50
4,25
0,25
2,50
0,50
3,50
0,65
2,50
0,50
3,50
0,29
Pohyb
35,50Aa
2,50
19,50Ab
4,03
45,50 B
0,50
22,00 C
6,94
9,50 D
0,50
22,25 C
6,56
Stání
23,50Aa
0,50
25,50 A
2,22
24,50 Aac
0,50
32,75 bc
1,38
39,00 B
4,00
35,75 b
3,04
Sezení
-
-
24,75Aa
2,46
-
-
10,25 B
2,87
17,50 b
2,50
14,25 b
4,25
0,44
0,25
0,02
-
-
-
-
3,50
0,50
2,50
0,29
Běh
2,00 5,50
A
Tok, páření
6,50
a
Hlasové projevy
4,00
Komfortní chování
1,50
7,25
Aa
3,20
0,50
Ab
0,12
6,50
A
2,63
b
0,85
-
-
-
-
-
-
-
-
-
0,50
3,00
0,47
4,00
0,07
1,75
0,34
-
-
3,00
0,10
-
Odlišná písmena a, b, c znamenají statisticky průkazný rozdíl p < 0,05, respektive A, B, C = p < 0,01.
75
19,00
B
2,00
12,00
B
0,71
U aktivity „státní“ došlo u kohouta k nárůstu (p < 0,01) na podzim (39,00 ± 4,00 záznamů) oproti jarnímu (23,50 ± 0,50 záznamů) a letnímu (24,50 ± 0,50 záznamů) období. Byl zjištěn vysoce průkazný rozdíl (p < 0,01) u stání slepic na jaře (25,50 ± 2,22 výskytů) a kohoutem na podzim (39,00 ± 4,00 záznamů). Průkazný rozdíl (p < 0,05) byl zaznamenán v letním období mezi kohoutem (24,50 ± 0,50 pozorování) a slepicemi, které postávali daleko více (32,75 ± 1,38 pozorování). U slepic se stání objevuje (p < 0,05) na podzim s větší četností (35,75 ± 3,04 záznamů) než tomu bylo v předešlých obdobích a to i v porovnání s kohoutem. Odpočinku se během roku věnovaly daleko více slepice než kohout, což potvrzují ve svých studiích i HRBKOVÁ (2006) a KREJČÍŘOVÁ (2013). V létě došlo k vysoce průkaznému poklesu (p < 0,01) sezení u slepic (10,25 ± 2,87 výskytů) oproti jarnímu období (24,75 ± 2,46 záznamů). Na podzim došlo opět k mírnému, leč neprůkaznému nárůstu této aktivity oproti letnímu období (14,25 ± 4,25 záznamů). U kohouta byl odpočinek zaznamenán až na podzim (17,50 ± 2,50 výskytů). Komfortní chování se nejvíce u obou pohlaví objevovalo na podzim (19,00 ± 2,00, respektive 12,00 ± 0,71 výskytů), což publikovali i CSERMELY et al. (2007). U kohouta tak došlo k vysoce průkaznému nárůstu (p < 0,01) činností spojených s navozením čistoty těla oproti jarnímu (5,50 ± 1,50 záznamů) i letnímu (0,50 ± 0,12 záznamů) období. Obdobné výsledky byly zaznamenány i u slepic, kdy došlo k nárůstu oproti jaru (7,25 ± 3,20 výskytů) i létu (6,50 ± 2,63 výskytů). Průkazný rozdíl (p < 0,05) v počtu výskytů komfortního chování byl zjištěn i mezi slepicemi v jarním období (7,25 ± 3,20 záznamů) a kohoutem v létě (0,50 ± 0,12 záznamů). Sexuální chování bylo nejvíce zaznamenáno na jaře (6,50 ± 0,50, resp. 3,00 ± 0,47 výskytů). Neprůkazný rozdíl (p > 0,05) byl zjištěn mezi pohlavími jak v jarním, tak v letním období. Průkazný rozdíl (p < 0,05) byl zaznamenán mezi slepicemi v létě (1,75 ± 0,85 záznamů) a kohoutem na jaře (6,50 ± 0,50 záznamů). Na podzim se již sledovaná aktivita nevyskytovala. Hlasové projevy se objevovaly u kohouta pouze během jarního (4,00 ± 0,34 výskytů) a letního (3,00 ± 0,10 výskytů) pozorování. U slepic zaznamenány nebyly. Výsledky se shodují s KREJČÍŘOVOU (2013). Mezi obdobími nebyl zjištěn statisticky významný (p > 0,05) rozdíl.
76
6
Závěr
Na základě etologického pozorování bylo zjištěno, že nejčastějšími činnostmi v denním režimu pštrosů dvouprstých chovaných na farmě v Hodějicích byl příjem potravy, pohyb a stání. Během jarního období byl největší počet pozorování zaznamenán u příjmu krmiva (30,50 ± 3,45 výskytů). Rovnoměrně bylo sledováno u pokusných zvířat jejich postávání a pohyb po výběhu (24,83 ± 1,47, respektive 24,83 ± 4,28 záznamů). Během léta došlo k průkaznému (p < 0,05) navýšení času věnovaného příjmu krmiva (35,83 ± 2,21 počtu pozorování). Na podzim byl zaznamenán statisticky významný (p < 0,05) pokles projevu této aktivity na 28 ± 3,97 počtu pozorování. V letním období byl zaznamenán nesignifikantní (p > 0,05) nárůst pohybové aktivity (29,83 ± 6,62 záznamů). Na podzim došlo k průkaznému (p < 0,05) poklesu času, který pštrosi věnovali pohybu (18,00 ± 4,95 záznamů). Dle statistické analýzy nebyly u většiny behaviorálních projevů mezi pohlavími zjištěny významné rozdíly. Nejvíce byla u obou pohlaví v denním režimu zastoupena činnost související s příjmem potravy (31,5 ± 3,57, respektive 31,42 ± 4,23 záznamů). Průkazný rozdíl (p < 0,05) mezi pohlavími byl zaznamenán u pohybu zvířat, kdy se samec věnoval pohybu větší část dne (150 min.) než samice (105 min.). U samic byla během sledovaného období zaznamenána větší (p < 0,01) frekvence sezení (16,42 ± 2,52 záznamů) než u samce (5,83 ± 3,75 záznamů). Ze zhodnocení vlivu ročního období a pohlaví na projevy chování pštrosů dvouprstých byl zjištěn
průkazný
rozdíl
(p
<
0,05)
u
příjmu
potravy
mezi
slepicemi
v létě
(37,50 ± 2,90 záznamů) a kohoutem na podzim (27,00 ± 5,24 záznamů). U aktivity „pohyb“ byl zaznamenán vysoce průkazný (p < 0,01) rozdíl v rámci pohlaví i ročního období. U aktivity „státní“ došlo u kohouta k významnému (p < 0,01) nárůstu tohoto projevu chování na podzim (39,00 ± 4,00 záznamů) oproti jarnímu (23,50 ± 0,50 záznamů) a letnímu (24,50 ± 0,50 záznamů) období. Tento výsledek byl zapříčiněn tím, že kohout již nebyl na podzim v toku a neprojevovalo se u něj v takové míře teritoriální chování. Ačkoliv jsou klimatické podmínky v České republice odlišné od podmínek původního rozšíření pštrosů, tak nebyl zjištěn negativní vliv těchto podmínek na přirozené projevy pštrosů dvouprstých. Výsledky tohoto výzkumu se shodují i s výsledky studií provedených jinde ve světě.
77
Pštrosi dvouprstí jsou nenáročná zvířata k chovu s mnohostrannou užitkovostí, která mají dobrou adaptabilitu na střídavé klimatické podmínky. Všechna opatření, technologie a technika chovu pštrosů musí odpovídat požadavku na životní pohodu těchto zvířat. Ptáci musí mít možnost uspokojení svých základních přirozených zvyků a chování. Chov pštrosů musí v tomto smyslu vycházet z fyziologických a etologických potřeb.
78
7
Seznam použité literatury 1. ANGELOVIČOVÁ, M.: Aktuální problémy výživy pštrosů. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 2. BEJČEK, V., ŠŤASTNÝ, K.: Ptáci. Dobřejovice: Rebo productions CZ, 2009. 599 stran. ISBN 978-80-255-0286-0. 3. BEJČEK, V., ŠŤASTNÝ, K.: Encyklopedie ptáků. Dobřejovice: Rebo productions CZ, 2001. ISBN 80-7234-075-1. 4. BERTRAM, B.C.: The Ostrich Communal Nesting System. Princeto: Princeton University Press, 1993 5. BERENDSEN, K.D.: Behavior: Ostrich Farm Menagement. 1995. Landwirtschafts, Milnster-Hiltrup 6. BRAND, T. S.: Feeding Ostriches. CAB International. Feeding in Domestic Vertebrates. 2006. s. 136 – 155 7. COOPER, R.G.: Global ostrich industry: current state and future possible developments. Wageningen Academic Publishers, The Netherlands, 2007. s. 293–298 8. CSERMELY D.: Year-round behavioural sequences in captive ostrich (Struthio camelus domesticus) pairs. Appl. Anim. Behav. Sci. 103. 2007. s. 156 – 166 9. DEBRECÉNI, O., SIDOR, V.:. Etológia a adaptácia hospodárskych zvierat. 1.vyd. Nitra: Príroda, 1988, 122 stran. 10. DEEMING, D.C.: The Ostrich. Biology, production and Health. CABI Publishing., UK, 1999. 358 stran. ISBN 0-85199-350-8 11. DEEMING D.C.: Effects of climatic conditions on the behaviour of adult ostriches (Struthio camelus) in Britain. 1997. Anim. Welfare 6, 349–356. 12. DEEMINGD, D.C.: A note on effects of gender and time of day on the winter time– activity budget of adult ostriches (Struthio camelus) in a farming environment. 1998. Appl. Anim. Behav. Sci. 59, 363–371. 13. DEGEN, A.: Time-activity budget of ostriches (Struthio camelus) offered concentrate feed and maintained in outdoor pens. Apllied Animal Behavior Science, Volume 22. 1989. s. 347 – 358. 14. DOKTOROVÁ, J.: Největší šlechtitelský chov pštrosů. [online]. 2003 [cit. 2014-0106]. Dostupné z: http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Nejvetsislechtitelsky-chov-pstrosu__s485x15432.html 79
15. DOKTOROVÁ, J.: Pštrosi se dají zužitkovat celí. [online]. 2005 [cit. 2014-01-08]. Dostupné z: http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Pstrosi-se-dajizuzitkovat-celi__s485x21202.html 16. DOKTOROVÁ, J.: Chov pštrosů nedaleko metropole. [online]. 2007 [cit. 2014-0105]. Dostupné z: http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Chov-pstrosunedaleko-metropole__s485x26715.html 17. FAKI, A. E.: Nutritional, behavioural and pathological studies on captive red-necked ostrich (Struthio camelus camelus). Unpublished Ph.D. Thesis, Khartoum University, Khartoum, Sudan, 2001, s. 109 18. FERICEAN, M. L.: The behavior of ostriches in captivity. Journal of Agricultural Science, 45 (1), 2013. s. 165 - 173 19. FRANCK, D.: Etologie. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 323 s. ISBN 80-7066-878-4 20. GARTNER, R.: Agroturistika na pštrosí farmě jako další možnost zisku. Aktuální problematika v chovech pštrosů: VIII. seminář. Větrný Jeníkov, 2009. 52 stran. 21. GRANDIN, T.: Genetics and the behavior of domestic animals. San Diego: Academic Press, 1998. 356 stran. ISBN 0122951301. 22. HAUPTMAN, J.: Etologie hospodářských zvířat. SZN Praha, 1972. 294 stran. 23. HORBANCZUK, J.: Největší světové trendy v chovu. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 24. HORNÍK, F.: Všeobecná charakteristika pštrosa afrického dvouprstého, vhodnost chovu v našich podmínkách, požadavky na ustájení a zvláštnosti fyziologie trávení. 2. národní seminář o aktuálních otázkách v chovu pštrosů v České republice: Sborník referátů. Troubelice. 1998. 55 stran 25. HORNÍK, F.: Základní požadavky na výživu jednotlivých kategorií pštrosů a vliv výživy na zdravotní stav a užitkovost. 2. národní seminář o aktuálních otázkách v chovu pštrosů v České republice: Sborník referátů. Troubelice. 1998. 55 stran 26. HORNÍK, F.: Pštrosi v ČR: chov, líhnutí, odchov. Aktuální problematika v chovech pštrosů. Větrný Jeníkov, 2006. 32 stran 27. HORNÍK, F.: Vliv výživy na zdravotní stav pštrosů. Aktuální problematika v chovech pštrosů: VIII. seminář. Větrný Jeníkov, 2009. 52 stran. 28. HRBKOVÁ, E.: Etologie pštrosa dvouprstého (Struthio camelus) na farmě v Doubravici nad Svitavou. Brno, 2006. Diplomová práce. 71 stran.
80
29. HROUZ, J.: Etologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 185 stran. ISBN 978-80-7157-463-5 30. Chovatelský řád běžců. Opava: Český svaz chovatelů pštrosů, 2000. 12 stran. 31. JAGOŠ, J.: Ekonomika a marketing v chovu pštrosů na Slovensku. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 32. JEDLIČKA, M.: Pštrosí farma s vyřešeným odbytem. [online]. 2009 [cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Pstrosi-farma-svyresenym-odbytem__s485x34292.htm 33. JURAJDA, V.: Chov a nemoci pštrosů. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita. 2002. 93 stran. ISBN 80-7305-425-6. 34. KOLEKTIV AUTORŮ: Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. V Praze: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 512 stran. ISBN 978-802-4222-356. 35. KONOPÁSEK, V. Stavby pro chov drůbeže z hlediska welfare: (studijní zpráva) = Buildings of poultry management with respect to animal welfare: (review). Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994. 48 sstran. Studijní informace. 36. KRATOCHVÍLOVÁ, L.: Zhodnocení denního režimu a sociálního chování pštrosů. Brno, 2008. Bakalářská práce. 50 stran 37. KREIBICH, A., SOMMER, M.: Straussenhaltung (Chov pštrosů). 2. rozšířené vydání, 1994, Zemědělské nakladatelství Münster, ISBN 3-7843-26595. 38. KREJČÍŘOVÁ, S.: Behaviorální projevy pštrosa dvouprstého v jednotlivých ročních obdobích. Brno, 2013. Bakalářská práce. 38 stran. 39. KUBESA, S.:Rozšíření pštrosů v ČR a činnost Českého svazu chovatelů pštrosů. Český chovatel pštrosů: Zpravodaj. 1997. 8 stran 40. KUBESA, S.: Činnost Českého svazu chovatelů pštrosů a současný stav chovu pštrosů v České republice. 2. národní seminář o aktuálních otázkách v chovu pštrosů v České republice: Sborník referátů. Troubelice, 1998. 55 stran 41. KUBESA, S.: Činnost Českého svazu chovatelů pštrosů, současný stav v chovech a nejčastější zdravotní problémy. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 42. KUBESA, S.: Jatečné zpracování, využití a odbyt pštrosích produktů. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran.
81
43. KUBESA, S.: Faremní chov pštrosů v České republice. Opava, 2003. 4 strany. 44. KUBESA, S.: Porážka pštrosů v mezích stávajících zákonů a vyhlášek. Aktuální problematika v chovech pštrosů: VIII. seminář. Větrný Jeníkov, 2009. 52 stran. 45. KUBÍČEK, M.: Možnosti zpracování pštrosího masa. 2. národní seminář o aktuálních otázkách v chovu pštrosů v České republice: Sborník referátů. Troubelice. 1998. 55 stran. 46. LAMBERT, M. M.: The relationship between pecking behaviour and growth rate of ostrich (Struthio camelus) chicks in captivity. Applied Animal Behaviour Science, 46. 1995, s. 90–101 47. LAMBRECHTS, H.: Influence of L-carnitine-magnesium supplement on the behaviour of adult breeding ostriches. Oudtshoorn, South Africa, 1998. s. 170–172 48. LAROUSSE: Život v přírodě – Savany. Praha: Slovart. 1995. 164 stran. ISBN 8085871-56-4 49. MIERSCH, M.: Sexuální život zvířat. 1. vyd. Praha: Europa Group, 2001. 214 stran. ISBN 80-7202-818-9. 50. MILTON, S.: Gizzard stones and food selection by free-range ostrich: implication for management. East Coast Producers Assoc. January/February, 1995. s. 4–7 51. MORE, S.: The performance of farmed ostrich hens in easter Australia. Preventive Veterinary Medicine. 1996. s. 107 - 120 52. NĚMEC. J.: Pštros Dvouprstý (Struthio Camelus). [online]. 2002 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2002051301 53. PLACHÝ. J.: Perspektiva chovu pštrosů ve světě a v České republice. 2. národní seminář o aktuálních otázkách v chovu pštrosů v České republice: Sborník referátů. Troubelice. 1998. 55 stran. 54. REICHHOLF, J. STEINBACH, G. Ptáci 1: běžci - tučňáci - potáplice - potápky trubkonosí - veslonozí - brodiví - plameňáci - vrubozubí - dravci. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2001. 159 stran. Zoologická encyklopedie. ISBN 80-242-0672-2. 55. REKL, S.: Pštros dvouprstý. [online]. 2010 [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/clanek/drubez/pstros-dvouprsty/4108/ 56. RYTINA. L.: Jak označovat a evidovat běžce. [online]. 2005 [cit. 2014-01-08]. Dostupné z: http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Jak-oznacovat-aevidovat-bezce__s485x21752.html 57. Řád plemenné knihy běžců. Opava: Český svaz chovatelů pštrosů. 2002. 20 stran
82
58. SAMBRAUS, H.: The circadian rhythm in the behaviour of ostriches (Struthio camelus kept in pesn. Münch, 1994. Tierärztl. Wochenschr., 107. s. 339 – 241 59. SCHRADER, L.:Otriches body temperature kept in winter in open stables in Germany. Journal of Thermal Biology, 34, 2009. s. 366 60. SHANAWANY, M.: The importance of light for ostriches. Ostrich update, 1994, s. 52 – 54 61. SIGMUND, L.: Zoologie strunatců. Praha: Karolinum, 1994. 501 stran 62. SIMEONOVÁ, J.: Technologie drůbeže, vajec a minoritních živočišných produktů. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1999. 241 stran. ISBN 80-7157405-8 63. SNÍŽEK, J.: Chov pštrosů jako nové odvětví drůbežnictví. Studijní zpráva. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, Živočišná výroba, 1995, 36 stran. 64. SNÍŽEK, J.: Základy chovu pštrosů. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1998. 32 stran, Živočišná výroba. ISBN 80-7105-171-1. 65. SYCHRA, O.: Zoologie pro veterinární mediky. [online]. 2012 [cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz/index.html 66. ULLREY, D.: Nutrition and feeding of ostriches. Animal Feed Scienc Technology. 1996. s. 27 - 36 67. VESELOVSKÝ, Z.: Ptáci: Fotografický atlas. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1996, 256 stran, ISBN 80-7151-128-5. 68. VESELOVSKÝ, Z.: Člověk a zvíře. 1. vyd. Praha: Academia, 2000, 246 stran, ISBN 80-200-0756-3. 69. VESELOVSKÝ, Z.: Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha: Academie, 2001, 357 stran, ISBN 80-200-0857-8. 70. VESELOVSKÝ, Z.: Etologie: biologie chování zvířat. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 407 stran. ISBN 80-200-1331-8. 71. VOŘÍŠKOVÁ, J.: Etologie hospodářských zvířat. Vyd. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, 2001, 169 stran. ISBN 80-7040-513-9. 72. Vyhláška č. 202/2010 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem
83
73. WEBSTER, J.: Životní pohoda zvířat: kulhání k Ráji: praktický přístup k nápravě problému naší vlády nad zvířaty. 1. vyd. Praha: Práh, 2009. 291 stran. ISBN 978-807252-264-4. 74. WIEDER, P.: Plemenitba v chovech pštrosů. 3. seminář o aktuálních otázkách v chovech pštrosů v České republice s mezinárodní účastí: Sborník referátů. Vyškov, 1999. 41 stran. 75. WIEDER, P.: Etologie podceňovaná oblast chovu pštrosů. Aktuální problematika v chovech pštrosů. Větrný Jeníkov, 2006. 32 stran 76. WIEDER, P.: Umělé líhnutí pštrosů dvouprstých. Aktuální problematika v chovech pštrosů: VIII. seminář. Větrný Jeníkov, 2009. 52 stran. 77. WILLIAMS, J. B.: Field metabolism, water requirements, and foraging behaviour of wild ostriches in the Namibia. 1993. Ecology, 74. s. 390 – 404
84
Seznam tabulek, grafů a obrázků Tab. 1: Podíl jatečných části pštrosa dvouprstého Tab. 2: Nutriční kvalita masa (hodnoty se vztahují na 100 g masa) Tab. 3: Prostorové nároky pro jednotlivé běžce (m2/ks) Tab. 4: Průměrná denní spotřeba suché krmné směsi v různých vývojových stádiích Tab. 5: Výkony reprodukce pštrosů Tab. 6: Podíl pštrosích produktů na příjmech chovatelů Tab. 7: Náklady na chov plemenného pštrosa v % Tab. 8: Cena kuřete ve stáří 1 měsíce v % Tab. 9: Náklady na výkrm mladého ptáka od 1 měsíce do hmotnosti 95 kg v % Tab. 10: Vliv ročního období na sledované aktivity Tab. 11: Vliv pohlaví na sledované aktivity Tab. 12: Vliv ročního období a pohlaví na projevy chování Graf 1: Počet chovatelů a chovaných zvířat v České republice Graf 2: Behaviorální projevy kohouta během sledovaných období Graf 3: Behaviorální projevy slepice S1 v průběhu sledovaných období Graf 4: Behaviorální projevy slepice S2 v průběhu sledovaných období Graf 5: Celkový příjem potravy během dne ve sledovaných obdobích Graf 6: Příjem potravy zvířaty během dne dle časových intervalů Graf 7: Celkový příjem vody během dne ve sledovaných obdobích Graf 8: Příjem vody zvířaty během dne dle časových intervalů Graf 9: Vyprazdňování zvířat během dne v rámci sledovaných období Graf 10: Vyprazdňování zvířat během dne dle časových intervalů Graf 11: Pohyb zvířat během dne v rámci sledovaných období Graf 12: Pohyb zvířat během dne dle časových intervalů Graf 13: Běh zvířat během dne v rámci sledovaných období Graf 14: Stání zvířat během dne v rámci sledovaných období Graf 15: Stání zvířat během dne dle časových intervalů Graf 16: Sezení zvířat během dne v rámci sledovaných období Graf 17: Sezení zvířat během dne dle časových intervalů Graf 18: Komfortní chování zvířat během dne v rámci sledovaných období Graf 19: Komfortní chování zvířat během dne dle časových intervalů
85
Graf 20: Tok/páření během dne v rámci sledovaných období Graf 21: Tok/páření během dne dle časových intervalů Graf 22: Hlasové projevy zvířat během dne dle časových intervalů Obr. 1: Chovná triáda pštrosa dvouprstého na farmě v Hodějicích Obr. 2: Vzor platové známky používané pro označování běžců Obr. 3: Způsob označování běžců známkami Obr. 4: Sedící samice Obr. 5: Slepice při chůzi Obr. 6: Triáda při aktivitě „stání“ Obr. 7: Projevy komfortního chování Obr. 8: Příjem potravy Obr. 9: „Zásnubní tanec“ kohouta Obr. 10: „Zásnubní tanec“ slepice
86
Přílohy
Obr. 4: Sedící samice Zdroj: Vlastní archív
Obr. 5: Slepice při chůzi Zdroj: Vlastní archív
87
Obr. 6: Triáda při aktivitě „stání“ Zdroj: Vlastní archív
Obr. 7: Projevy komfortního chování Zdroj: Vlastní archív
88
Obr. 8: Příjem potravy Zdroj: Vlastní archív
Obr. 9: „Zásnubní tanec“ kohouta Zdroj: Vlastní archív
89
Obr. 10: „Zásnubní tanec“ slepice Zdroj: Vlastní archív
90
