VYDÁVÁ ' ÚV ČSM. RdČNfK
X I I . . CENA1 Kls
NAKRESLIL JAN BRYCHTA
CO JE A NENI
\
~I':;.
- -..
'
,". ::. .'., . ~ ~.;. lt;:. '.á;t:J"";:" ..~
Je pravda, že Ostrava je černá. Je pravda, že je tam mnoho doló, šachet a huU. Je pravda, že v Karviné je spousta nových domó, že Havířov je naše nejmladši < město, že v noci je nad Ostravou rudá záře ... Nedávno jsem slyšel jednu . pan!: "Ty jeden lajdáku! Už zase máš pětku! Počkej, počkej, když se budeš špatně učit, pójdeš na hornika!" . Tak - a tohle pravda není! Viteproč?
Protože lajdák a nepořádnik nemá v dole co pohledávat - zrovna tak, jako špatný řidič nepatři za volant - nemóže lajdák řidit dólni kombajn. Nadělal by vic škody než užitku. Nebo si představte, co se móže stát, když postavi lajdácky stojku (tak tikajl hornlci sloupku, který podpírá klenbu nad jejich hlavami). Takový nějaký nešika by mohl zpósobit velké dólni neštěst1. Kdepak hloupý kluk a na hornika - to by to dopadlo! Za pár let budou v dole vš~chnu práci dělat jenom stroje - samy narubou, samy naloži do vozikó, samy vyvezou na povrch. I ta výztuž, která dá dnes hornik6m víc práce než samo rubáni, bude chodit sama - jako stonožka a na zádech ponese celou skálu, aby se nikomu nic nestalo. Vlte, co měla ta panl povědět tomu lajdákovi? "Muslš se ještě hodně učit, aby tě vzali na hornika!" K. K.
--
PIONÝRSKÁ ODPOVED
Co jsou brigády socialistické práce, všichni dobře vite. Ale jestlipak jste slyšelI o novém titulu nejlepších pracovníků na našich závodech? NeBi tomu dávno.' co horník Ladislav Karásek z Dolu Eduard Urx v Ostravě přišel s nápadem: získat pro brigádu nový, ještě důstojnějši název - název brigáda Xll. sjezdu KSC. Nápad se zalíbli kamarádům na dole, zalibll se dělníkům v celé naší vlasti. A v těchto dnech jsou už všude u nás brigády, které chtějí pozdravit sjezd komunistické strany Um nejkrásnějším pozdravem - dobrou praci. Brigáda Ladislava Karáska má také dl'ulba I!I pIoatrJ 5. B tftdy drIIW devitlletky v Porubě. Přestože soudruzi z Dolu Eduard Ua eIaHi med Ad pravidelně na každou schůzku, tahle, z nil je úl obrázek, hyla nIIIiC slavnostBi: předsedkyně oddílové rady slibll. soudruhu KarúkoYi. 1IHi• •yt, t.e podie jejich vzoru se pionýři jejich školy rozhodli z1epAlt svt\j pnspfell, .... pracovat vice hodin na úpravě okoli školy, zvýšit sWr. To "ude zase Jejlelt dárek Xll. sjezdu KSC. .
NA DVA KROKY
OD
TEREZKA A BOBEŠ
. Ul . . . . Iet . . . IN AIIfnIul za !IftIIedB. 111 ..... let frq.. ........ vIi4Ia a -., fnl1Ik6 .. ....... pnU _ • . , . .
V GOTTWALDOVE Vy neznáte starou pražskou tramvaj Terezku? Ale Bobše znáte docela určitě: "Bobeš byl tak malý, tak malý, že sotva dosáhl na kliku u dveff. Proto mu také fíkali Bobeš . .. " Těmi slovy začiná kniha J. V. Plevy o malém Bobšovi, kterého máte všichni tak rádi. A koncem bfe:ma se objevi tento malý hrdina spolu s mnoha jinými i pražskou tramvaji Terezkou - no plátně Velkého kina v .Gottwaldově, kde .se bude konat II. celo- · státni pfehlídka českosloven~ ských filmll pro děti II mládež. ,..
fl
Ohníček •
PAAífE 3',.,..,.wt
wlalcae6cs. A _ _ ••• _etahk-t ....ftIiIae JD.iIIa, aeJkrú.......... (Jak • Fraaeo.d ..... eIIIaW), IheH s&ovJq MtI. DepItIevaaeI ..vMItibo ...... "Tra" • PaHlI ...... DeotfesM ZJriYJ. llvetIet.. eImtJI BIh&a: dMI . , . v dlatrlb.. z lepenkJ a 8&IIrjeIa )IIeéIa6, IDMIai • alela -ZMJI nt ..... a,ihi • leltdafma f
mu
"'VDe
•
•••••
ifIU.,.
"""1. PN tIMI . . . . -J-." ., mohIJ hft, Hrl a ...
tak~
tyto
IpInavi spnvedJlvi vilka • .AIIink1I -Ji InmeoaDkou wIidv. taJIk ~zl
._.... --_.... KDĎ JARO ZAtUKÁ (N
IIIIQ Pedllpaé z IAene I Kula ....... Ie JeJIeIl .... mi
• s.u....... j8me 88 tIoYWRI,
111 - . . . . pI'VJÚ Janů YJeIIizb. lub • JelI k...n4I ...Ji aI ........vIui jak. "kQi ...... Pe&r Ie poebIůB velmi pMoaIm ......... 1Iekja ~ v Mal .... ~ zaknIIleD)' vIeeJm)' ...&)'. A ee V)'f Neapomblite _ te, Ie .1 Jan zaCaki
""'66 •
....... __ ._ .. - dveh v'" Ikol)', JMlof 04ItIiI ve tH4M'
IHlIIDÚ ...JeVU·...
UČITEL NÁRODŮ V bfeznu jsou dvě pro 'vás tak významná data. Sotva uschne kytička,
kterou jste darovall k Meziná-
rodnímu dni žen, už je tu 28. bfezen, Den učitelů. V ten den se pfed 370 lety - tedy
J"'D
-
,
FINSTI RUDí PROKOPNíCI
narodil veliký přítel děti, učitel J~ Ámos Komenský.
v roce 1592 -
V mnoha obcích naší vlasti jsou sochy, památníky na tohoto velikého učence.
Dílo, které vidíte na naši fotogra81, je práce sochaře J. Stursy a bude zanedlouho stát ve Fulneku •
•
Zdá se to tak samozřejmé: mezi prvními, kdo vždy vitá delegáty festivalll mládeže, jsou děti. Ano, je to samozřejmé, pokud se Festival koná v některé ze socialistických zemí, pokud to byl Festival v Budapešti, Moskvě, Berllně. Ni posledním Festivalu, klerý se konal ve Vldni, bylo setkání s pionýry pro všechny delegáty zvlášl milým překvapením . Neni to přece maličkost - žil v kapitalistické zemi a nebát se přiznat k lomu, že jsem pionýrem, že láta je . .. komunistou. Mnohdy to znamená výsměch kamal ádll, nenávist bohatých spolužákll a nejednou také pronásledováni od samotných učilelll . Je to prostě život, jaký jistě znáte z vyprávěni o Rudých prllkopnicich v naši zemi před válkou. Tak odvážni a obětavi jsou i finštf pionýfi. Lelos uvllají ve svém hlavnim městě delegáty VIII. festivalu mládeže a studentstva. Už dnes se na tuto událost připravují a lotíský sraz pionýrll, z něhož jsou naše fotografie, byl takovou malou generální zkouškou na festivalové dny v létě v Helsinkách.
O hníček
IJ
-zažloutle šedý tvor a beze spěchu se rozběhl do stepi. A přesto jej lovec dvěma výstřely zasáhl. Nerozvážně odhodil pušku~ a k němul To se ví, mlácli! Chtěl zvěř zarazit nožem. Nestačilo mu, že ležela na podkleslých bězích, slechy svěšené. Ještě dobře, že stačil nastavit ruku, takže se zuby zakously do paže - nůž někam odletěl. Jinak by mu vlk prokousl hrdlo. Takto drž1ce se jeden druhého skutáleli se do roklinky. Měl štěstí, že na jeho křik přiběhli sekáči a vlka dobili. Byl statný; takový nedá život zadarmo ... Lovec otevřel oči. Vyhrnul si rukáv na pravé ruce a zamyšleně se podíval na rudou rozeklanou jizvu nad zápěstim. Měl štěstí, že mu tehdy vlčisko nerozdrtilo kosti. Bez ruky by teď nelovil. Stáhl rukáv. A znova se chopil dalekohledu. Bylo znatelně světleji. Vpředu za
VITALIJ BIANKI "PO-Z" kroužil nejmenší rychlosti. Za pilotem, na sedadle pro cestujíci, seděl lovec s pětirannou automatickou brokovnici na kolenou. Dalekohled neustále u očí, pozorně hleděl dolů na pomalu se otáčejíci panoráma stepi s tmavými skvrnami jezer, s šedými proužky cest a s čer nobHými, dosud bezlistými březo vými háji. Svítalo. Z nevelké výšky, v niž letadlo letělo, rozeznával lovec hned tu, hned tam nejasný sUn velké sovy, lišky nebo výra: noční dravci i šelmy se vraceli z loupežiVých výprav do svých denních skrýši v březovi, na břez1ch řek a v roklinách. Do jasnici se oblohy vzlétali nepatrní skřivánci ; jejich hlaholivé písně však nebylo slyšet pro hluk motoru. Lovec na chvíli spustil dalekohled a zavřel oči, unavené pozorováním. Dobře znal ta místa... Kolik živých vzpom1nek je s nimi spojenol Ve vesnici, nad kterou právě pře letěli - lovec ji viděl i se zavřenýma očima strávil jako mladý muž dva roky: Náhle měl dojem, že v hukotu větru slyší vlčí vyti. Ano, vlci jsou strašným bičem těchto míst! Když někdy v noci spustili své hrozné písně, člověk celé hodiny nespal a myslil jen na to, jak by se s drzými dravci vypořádal. Co dobytka zadávili - ovci, Míbat, konU Psy si odnášeli ptlmo z vesnice, zpod zápraží chalup.
II Ohníček
ZE -VZDUCHU Kolchoznici byli roztrpčeni: "Proč pak tu zvěř nestř1llš, lovče?" Ale zkus dostat ve stepi vlka! Ani lovečtí psi nejsou ti tu nic platn!o Něco docela jiného je, když je kolem les. Vyslldíš-li tam skrýš a zahradíš ji zradidlyl) po keřích, můžeš jedinou naháňkou zničit celý houf. Ale jak chceš zahradit zvěř v holé stepi, když nemáš ani nač připevnit šnůru s praporky! Za celé dva roky zastřelil jen j ednoho jediného vlka, a i to jen náhodou. A starý lovec si náhle jasně při pomněl parný letní den, senoseč a luňáky, I) plachtíci nad stepi. Vyšel si na lov syslů. V obou hlavn1ch pušky drobné broky. A náhle se z úžlabinky, z roklinky, vynořil ') Zradldla - pevné provazce, na nichž jsou pruhy plátna nebo dlouhá péra, slouHcl k zallknutl zvěře.
připevněny barevné
")
Luňák
- dravý pták.
březovými říčka; teď
háji se sttfbrně klikatila už bylo zřetelně vidět každý kámen na jej1m srázném bře hu, každý trs trávy. Lovec náhle pustil dalekohled a sáhl po hůlce, opřené o sedadlo. Na konci hůlky byl připevněn poznámkový blok. Vytáhl z kapsičky tužku a napsal na čistou stránku bloku: "Druhý háj zleva. U řeky v kameni." Natáhl hůlku dopředu, aby měl pilot poznámkový plok před očima. Pilot si příkaz přečetl, a aniž se obrátil, soulHasně přikývl do zrcátka, které měl před sebou připevněné tak, aby v něm viděl svého cestuj1cího. Lovec odložil hůlku. Pozvedl brokovnici z kUna a usadil se pohodlněji na sedadle, aby se mu lépe sttllelo. Náhlé ticho hluše udeřilo do uší: pilot se snášel k řece a vypjal motor. Lovec vykřikl: "Dva! U břehu!"
"Ano, vid1m," odpověděl pilot. A už zasvištěl v uších vitr: letadlo přešlo do střemhlavého letu. Těsně nad zemí opět zapjal motor, vyrovnal letadlo a pomalu letěl nad řekou.
Dva vlci,
klidně
pobíhající mezi balvany, se náhle úprkem vrhli do stepi: vyděsil je hlasitý řev vzdušné obludy, která se jim tak náhle objevila nad hřbety. Lovcovým očím se závratnou rychlosti bUžila země; zdálo se, že se po ní vlci plazi. Zkušený střelec odhadl rychlost letadla, které ho unášelo vzduchem, a zamířil značný kus za vlčí oháňku. Broky zvedly se země rychlý obláček prachu, v obláčku se vzepjala zvěř a všechno zmizelo lovci z očí: letadlo se řítilo vpřed. Když pilot zakroužil a zaletěl zpátky, uviděl lovec, jak jeden vlk leží bllým břichem vzhů.ru a jak druhý dlouhými skoky, napínaje všechny sily, prchá k řece - k spásným balvanů.m. Ale co je zoufalý úprk zvěře proti rychlosti vzdušného stroje, byť i prostinkého I Letadlo dohánělo vlka závratnou rychlosti. Lovec vystřelil. Vlk udělal v běhu kotrmelec a svalil se na bok. Letadlo se nad nim přehnalo a začalo nabirat výšku. Lovec pak vyndal z brašny pouzdro, vytáhl z něho podrobnou mapu těch mist a červenou tužkou na ni vyznačil tučným křížkem a cifrou ,,2" v závorce místa, kde zů.stali ležet zabiti vlci: pošle sem nákladní auto, aby kořist odv~zlo. . Pak mapu založil. Vy;trhl z poznámkového bloku vrchní listek a zmačkal jej. Zamyšleně natáhl ruku a vyhodill1stek z letadla. Silně se mu do ní opřel vitr. Shrnul mu rukáv a obnažil ruku. Ale lovec se nepodíval na starou jizvu, nebylo mu teď do vzpomínáni. Myslil na budoucnost: jak by přizpů.sobil "PO-2" pro lov. Tahle hů.l a poznámkový blok jsou př1liš primitivnll Pilot i střelec . musí dostat palubní telefon. Se sluchátky, aby se mohli dorozumivat bez vypínáni motoru. Na dolních křídlech letadla je třeba zřídit sedadla pro lovce. Střelba pak bude mnohem pohodlnější. Lovecké letectvo se speciálně věnuje hubení vlků.. Je to prosté, zejména v zimě. Je čas, nejvyšší čas, myslit na jejich úplné vyhubeni. "Ale," vzpamatoval se lovec, "copak šedého se to tam dole mihá mezi dvěma březovými háji?" A už zase sahal po dalekohledu. pobřežními
Toho dne sedm vlků..
odstřelil
lovec z letadla
Obrúek Z. Tibonké
ste hezké, rybičky, rád se na vás 'd ívám, jak 51 plujete sem a tam. Ale dneska je ml smutno. Je mi smutno a trochu se bojím. Taky míváte sny, rybičky? Ano? Nic nel'íkáte a já si musím jenom pl'edstavovat, te I'íkáte: TaKy míváme sny. Ale své. Rybí. Tl'eba o tučné vodní vii, nebo o tom, jak jsme tančily rybí charleston, nebo jak";sme utekly stralné Itl ce s děsně zubatou tlamou. Mně se, rybičky, dneska zdálo o nělem jeltě horlím. O válce. Ale to vale rybí mozelky nemohou asi vůbec pochopit. Nebo mohou? Nebo taky zná*e válku? Vali tátové a dědové pl'ece taky ve válkách umírali. Kdyf vybuchla mina nebo torpédo •.• Umíte, rybllky. smutkem a steskem a strachem plakat? Bylo by vám taky do plále, kdyby se vám zdálo, fe byla válka, fe na vál dům padla bomba a zabila vall mámu a valeho tátu? Viděly byste je lefet vedle sebe, drfeli by se i ve smrti za ruce •.. Já se vám tím snem probudil, honem jsem musel vyskolit z postele a nakouknout do vedlejlího pokoje. Máma i táta spokojeně oddychovali a mně se vám stralně chtělo lehnout si mezi ně, kafdého obejmout jednou rukou kolem krku a I'íkat: Vy jste stralně hodní, fe jste fiví. A potom vedle nich lefet, af bych na ten strach zapomněl • Taky si, rybllky, někdy I'íkáte: A proč se pol'ád neví, jestli válka bude nebo ne? Táta do mne vfdycky z legrace drcne: Děláme vlecko, aby nebyla, I'íká. Ale dělají dospěli doopravdy vlecko? Ať dělají víc! Co bych si bez mámy a bez táty polal? Vfdyf. je mi teprve deset. Jednou mi táta vykládal o Paulu Robesonovi. O tom slavném lernochovi, co zpívá tím krásným hlubokým hlasem. Toho musíte znát i vy, rybilky. Vfdyf. zpívá I do rozhlasu a vy ho slylíváte. Prý umí zpívat tak úfasně, fe kdyby uprostl'ed nějaké své písně sestoupil s jeviltě, prolel sálem a vylel ven, III by vllchni za ním. Tl'eba do mol'e. Urlitě • Povídal jsem tátovi: Proč tedy nesvolá vlechny ty, co chtějí válku, a nezavede Je do mol'e? Prý: Nepl'illi by ••• Tak by měl svolat vlechny ty, co válku nechtějí. a vyvést je proti těm, co ji chtějí, I'íkal jsem. Vfdyf. to dělá, povídal táta. A nejen on. Vlichnl velcí a moudl'í a krásní to dělají. A my za nimi Jdeme, protofe jsme taky velcí a moudl'í, jenom to tak neumíme I'íci a zazpívat Jako oni. . Nebude tedy válka, táto? Aíkám ti: děláme vlecko, aby nebyla. A kdyf se lidi do něčeho opravdově dali, vfdycky si to vymohli ••• Co tomu I'íkáte, rybičky? Nemám být tedy smutný? Nemá~ se bát? Nel'íkáte nic, Jenom ploutvemi hýbáte, a já sl zase musím "jetlom pl'edstavovat, c.o si myslite. Že taky věl'íte dospělým? Že nedopustí, co dopustit nechtějí? ••• Tak Já uf nebudu smutný. Nebudu. • • J B
J
Ohníček
m
vy na prázdné plechovky: daly se z nich vyrobit hrničky, pěkná chrastítka, nebo jsme do nich mohli dávat petrolej. Svými , chrastítky jsme vždycky doprovázeli vojenské písničky, které hrával seržant na harmoniku. Kolem skladiště bylo pořád živo. "Válka neni tak strašná," řikal jsem mamince, když jsem se vracel od řeky se svými poklady. "Vid1Bl jejJ tv-áf na dně hrnků," odpovídata ml ' Sel j~ -pod1vat, ale v hrncich vh~knvoda.
ždyt tam nic neni," flka! jsem.
3. pok(iJ.lomJnl. Stáli jsme s maminko ku a naslouchali. Táta uvil ft někým na cestě. Bylo tma. "Co se stalo?" ptali jsme se ho, když ptilel. "Pan Bao ..volává děln1ky.' "Pretl'" "Francie prý začala válčit s Hitlerem." "Co je nim po tom? Francie je přece daleko." "Bojujic1 sloni zdupou celou džungli ... Válka poti'ebuje mnoho rýže a střibra a krve. Pan Bao sem poslal sluhu. Přišel na náš dvorek jako duch. Teprve slon ho zvětfil." "Pán poslal své uši," zašeptala maminka. "Vždyť jsi řikala, že jeho uli Utají," divil jsem se. "Spíš 'chodi," zasmál se táta a 'omotával si šátek kolem hlavy. "Podejte mi pochodeň." Potom ji nad ohništěm zapálil a vyšel ven. Ve tmě plály četné ohýnky a zrcadlily se ve vodě na rýžových poUch. Krajem se táhlo zvoněni gongu. Muži vycházeli z vesnice. "Zas bude miň rýže," vzdychla maminka a přihodila několik větvi do ohně. , "A copak nejsou, mami, na světě důležitější věci než rýže?" "Když jsi ještě n~byl na světě," odpovídala mi, "a ;moje rruadé srdc tlouklo křídly jako pták, věřila jsem, že jsou důležitější věci. Ale pak jsem začala mit ráda tvého tátu, a potom ses narodil ty. .. A víš, které slovo ses naučil první? Papat, papat. .. Táta se vracel z práce a i když mlčel, věděla jsem, že taky
fl
Ohníček
• Zpočátkn náš život véIka pftm neztmnila, i když o ni dřevorubci pořád mluvili. Teprve později jsme pocítili, že zasahuje i do naší vesnice, , ačkoliv se bojovalo v zemích, jejichž jména jsem slyšel poprvé v životě. Pobili řeky bylo postaveno velké skladiště. A sotva na ně položili střechu z palmového lisU, přijela nákladní loď se šesti vojáky a pod_o důstojnikem a začali u něho držet stráž. Do skladiště se svážela rýže z celého okoU :1 po řece se neustále plavily bárky plné pytlů. Vojáci střežici skladiště se nudivali a často se s námi dávali do řeči. "Nač potřebuješ tolik rýže?" ptal jsem se jednoho. "Vaši obránci musí jíst. Musí mít silu, aby vás mohli chránit." , Jidla přitom měli tolik, že i pro nás vždycky něco zbylo. Pan Bao posilal své sluhy, aby od nás vybírali vejce, sušené ryby a banány. Pro vojáky, kterým už nechutnaly konzervy. My kluci jsme pořádali ,celé výpra-
vykládal jsem jim, jak je náš slon moudrý a silný, předváděl ID jim různé kousky: na můj povel . slon lehl nebo pokrčil předni hu, abych mu po ni mohl vylézt na hřbet.
Ale vojáci mi říkali, že oni maji fanky a letadla, vedle kterých by náš slon vypadal jako červ vedle buvola. A já si tenkrát pomyslel, že Francie je velká a neporazitelná. Jenže jednoho dne se potom začalo mezi lidmi šeptat, že Francie byla poražena a že Hitler obsadil Paříž. Ale nebyl to konec války, vůbec ne. Rýže od nás chtěli Francouzi čim dál víc. Teď už jsem viděl i já, že válka, ta nestvůra, se u nás usídlila nadobro. Čim dál častěji mi maminka dávala do misky jen řidkou polévku tyčinky jsem při jidle skoro nepotře boval. Vojáci u skladiště byli teď pořád neklidnějši. Seržant chodil na vyso-
ký
břeh
a dalekohledem se divával
dolů po řece až k moři. Staři rolnici se v noci scházeli s ně jakými lidmi z města a ti jim vysvět~ lovali, že se musime ozbrojit, že musime shromažďovat náboje a střel ný prach, že máme od vojáků kupovat zbraně. Hrozil nám nový nepf1tel - Japonci. Událo se to potom tak nenadále, že jsme ani nemohli pochopit, proč vojáci nasedaji na loď, proč pan Bao objfmá kolena francouzského dů stojnfka, který se tu objevil kdovl odkud, a proč jeho rodina stoji v pláči pod slunečniky. "Francouzi utfkaji," řekl táta.
Vesničané · přib1hali s vodou, ale nebylo už skoro co hasit. Když se komusi podařilo strhnout rákosovou stěnu, vysypalo se. zuhelnatělé zml, a jak se dostalo na vzduch, rychle vzplálo. Sloni ucttili zápach spáleniny a začali žalostně troubit. Za soumraku jsme pozorovali světelná znameni na nebi, ale noc minula klidně. Ráno se naše vesnice začala při pravovat k obraně. Sedláci se rozdě lili do odcHlů a velitelé jim vyznačili úseky, k;teré maji střežit. Všechny cesty jsme uzavfeli bariktdami z povalených strom6. Vlude se hl1dkovalo. Na znamenl gongu měly ženy
"A proč nevezmou pana Baa odvést děti do jeskyně v džungli, s sebou?" divil jsem se. "Pořád přece kam jsme taky odnesli koše s trovojáky hostil, nám bral kvůli nim chou . zachráněné ryze. Střelci, rýži a vajíčka a banány . .. " ukryti v korunách stromů, měli uvitat nepřitele kulkami. "Už ho nepotřebuji ... " Necbráněná však zůstala jedna Motorový člun zmizel za zákrutem, táhla se za nim dlouhá cesta - řeka. Tamtudy vždycky stopa, ale to už přijižděl jiný; lodnici přicházeli Francouzi. svinuli plachty a začali nakládat "Řeku taky můžeme uzavřít. věci pana Baa. Potom odjel i s rodiBude to sice dost těžké, ale nikdo se nou. k nám nedostane," radil brýlatý "Táto," šeptal jsem, "zůstali jsme Vietnamec, kterého jsem neznal. sami." Přišel prý k nám z mě sta. "Neboj se, chudák nezůstane Sloni přivlekli kmeny stromů dlouho bez pána. Už zitra možná a my je zatloukali do vody. Nechali přijdou ti, před kterými utekli Franjsme v proudu jen úzký průchod, couzi. " A po chvlli dodal: "Nechali aby ten, kdo by se chtěl dostat na tu takové bohatstvl . .. " náš břeh, musel plout jakoby "Rýže!" vykřikl jsem. serpentinami. Kvůli těm všem zmatkům jsme Cttili jsme se dost bezpeční. Rýže úplně zapomněli na skladiště, jehož na pollch dozrávala, vypadalo to na střecha čnivala mezi vějiři palem. bohaté žně. Celá úroda se měla tenE-dyž jsme tam přiběhli, s hrůzou tokrát dostat do rukou těch, kteři se vidime, jak suše praskajic1 oheň o ni přičinili. Pan Bao byl přece polyká celou budovu. Průhledný pryč .. . vzduch se nad nhn čeřil jako voda-o Mezi rolnlky se častěji a častěji
ozývalo slovo, které jsem sice znal, ale kterému jsem moc nerozuměl svoboda. Ř1kali: "Hospodařime na svém." A jejich záda se.napřimovala. Připadalo nám to, jako by se hora, která na nás až dosud ležela, najednou rozsypala. "Jsme svobodni, " řikala maminka. "Jsme svobodni. " é>.. když lisovala šťávu z cukrové třtiny, začala si zase po dlouhé době prozpěvovat.
Oranžovi a
světle modři
motýli, poletovali kolem ni - a i mně se začaly sbihat sliny. Dokonce i pan Obr přešlapoval z nohy na nobu a strkal mamince chobot pod ruku, aby ulovil aspoň hrstku sladké třtiny. Já lo:vil na druhé straně a maminka nám tohle mlsáni povolovala, jen tu a tam nás plácla. Mne po zádech a slona p o chobotu. přivábeni vůni,
(Pokračováni
pfištl)
OBRÁZKY
ANTON(NA POSP(§ILA
·Ohníček
a
krát vzpomněl, když jsem někde u silnice uviděl švestkový strom. Vrátili jsme se z prázdnin. Zapískal jsem náš signál a šli jsme se podívat, co dělá švestička. Letos v létě bylo mnoho bouřek. Ani jedna nebyla dost silná, aby naši švestku srazila. Už jsme jí řikali švestka, protože prázdniny velmi vyrostla. Byla už tmavě modrá a právě kolem ní Utala vosa. Odehnali jsme ji, aby . nám švestku nenakousla. přes
P
ředloni
v únoru jsem dostal od táty k narozeninám švestkový stromek. Když jsem ho sázel u plotu na zahrádce, divali se na mne z ulice Karel a Jirka. Oba řikali: do
"Asi taneporoste, protože ho sázíš čerstvé jámy."
Prvním rokem měl stromek jen lístků. Loni už rozkvetl. Květy jsem olámal, aby nezeslábl. Letos na jaře rozkvetl znova. Každé odpoledne jsem si pod stromek při nesl židli z kuchyně, vylezl jsem na ni" a pozoroval květy. Všecky opadaly, až na poslednl, který se začal měnit v malou zelenou švestičku. Ukázal jsem ji Jirkovi a Karlovi. My tři jsme dobřl kamarádi. několik
Malou švestičku může srazit se stromu vitr, dešť nebo kroupy. Mohl by ji možná ulomit i pták, kdyby si na ni neopatrně sedl. Měli jsme o ni starost. Přistavili jsme pod stromek bednu, abych pořád nemusel chodit do kuchyně pro židli. Pozorovali jsme, jak švestička roste. Obhliželi jsme stopku a ujišťovali jsme se, že je dost silná, aby unesla třeba i jablko. O prázdninách jsme museli švestič ku opustit. Nevím, jestli i Karel a Jirka, ale já jsem si na ni mnoho-
Ohníček
Mám vlčáka Draka. Zavolal jsem ho a póručil jsem mu, aby si sedl vedle mne. Vysvětlil jsem mu, že je jediný můj věrný přítel, protože kluci mi chtějl ukrást švestku. Muslme ji hlldat spolu. Drak poslouchal, pak se chtěl rozběhnout na hrachový záhonek a honit tam myši. Znova jsem mu vysvětlil, že už mám na světě jen jeho. Pověděl jsem mu to tak dobře, že jsem sám začal být smutný. Když je někdo smutný, náš Drak tichoučce vyje. Okřikl jsem ho, aby mlčel: "Ještě nás prozradíš." Drak se urazil a chtěl utéci k myším. Pohladil jsem ho. Ale protože náš Drak dokáže sedět, jen když se na něho mluvi, musel jsem mu pořád tiše přednášet básničky.
Když jsem si odpoledne sedal pod stromek, chtěl jsem jen hlldat první švestku, která mi na něm vyrostla. Docela obyčejně ji ohlídat, aby mi jí kluci nevzali. Nevěděl jsem, že se do večera tolik změním. Zlost na kluky, smutek, že už nemám na světě kamaráda, trápep.1 s Drakem a studená rosa, co mi padala za krk, to všecko ze mne udělalo zlého muže. Kdo nevl, co je to zlý muž, tomu to povlm. Zlý muz se strašně pomsti každému, kdo mu chce ubl1žit. Anebo třeba jen jeho švestce. Zlý muž uhodl kam uhodl a nic si nedělá z toho, když na něj jdou třeba dva. Vž~ycky
Karel řekl: "Tak krásnou švestku jsem ještě neviděl. " Jirka si na ni chtěl sáhnout, jestli už je úplně zralá. Trochu jsem do něho strčil. Jirka spadl s bedny. Ale byli jsme tak dobří přátelé, že jsme se tomu jen zasmáli. Toho dne odpoledne jsem si četl knížku. Vždycky sedám s knížkou do velikého křesla v rohu pokoje. Dnes jsem se usadil na židli k oknu, odkud je dobře vidět na zahrádku. Přečetl jsem čtyřicet stránek, ale nic . jsem z nich nevěděl. Zato jsem si dobře všiml, že se na chodníku za plotem zahrádky sešli Jirka a Karel. O něčem se radili a dlvali se k nám do okna. Schoval jsem se za záclonu. Mám sestru Anču. Poslal jsem ji k plotu, aby tajně vyslechla, o čem si kluci povldají. Anča je ještě mot malá, ještě se neumí pl1žit. Kluci ji zahlédli, dali se do smlchu a odešli. ... To už jsem určitě věděl, že si ~ Jirka a Karel smlouvali plán, jak mi ; lL švestku ukradnou. Rozhodl jsem se, že ji budu hl1dat. Rozprostřel jsem na trávnik pod stromkem starou přikrývku, lehl jsem si na ni a dlval se nahoru na švestku. Pomalu se blížil večer. Byla mi dlouhá chvHe.
.,
vyhraje. Zvlášť když s sebou má vl~áka jako já. U nás v kuchyni se rozsvítilo okno a maminka zavolala, abych šel k večeři. I zlý muž musl večeřet, aby byl silný. Poručil jsem Drakovi: "Seď tu a hlldej I" Někdy se to povede a Drak zl1stane sedět. Když jsem doběhl ke dveřlm do domku, udtil jsem, jak mi Drak vrazil mokrým čenichem do lýtka. Nechtěl se vrátit k švestce. Byla právě černá chvilka, než se v ulidch rozsvlt1 světla. Zrovna teď by mohli kluci přijlt pro švestku. Vběhl jsem do kuchyně. Popadl jsem z tallře kolečko salámu a opět jsem vyrazil na zahrádku. Drak stále za mnou. Pod stromkem jsem mu dal čichnout k salámu a pak jsem kolečko naplchl na větvičku v koruně švestky. Drak si k němu nam1fil nosem a tak tam seděl, dokud jsem se doma nenavečeřel. Měl jsem radost, jak jsem chytrý. Jsem velmi chytrý, protože jsem nezapomněl ani na baterku. Když jsme . spolu znova hUdali'stromek, vždycky po chvlli jsem bleskl baterkou. Svestka stále ještě visela na stopce.
Na ulici se rozsvltily lampy a zapršet. Zabalil jsem se do přikrývky. Drak chtěl taky, ale odstrčil jsem ho. Náš Drak v teple vždycky usne. čalo droboučce
A já jsem byl zlý muž, který musl mlt bdělého psa, co by ho upozornil, až se budou bUžit nepřátelé. Pršelo stále hustěji. Když jsem bleskl baterkou nahoru na švestku, zazářila jako ze skla.
Na ulici za plotem bylo ticho. Jen vždycky za dlouhou chvlli tam zaklapaly kroky. Tu jsem se podlval Drakovi na oči, jestli neusnul, a povolil jsem při krývku, abych z nI rychle mohl vyklouznout. Kolem plútu přešel zmoklý pán, zmoklá pani a zas pán. Pršelo pořád hustěji. Zlý muž vždycky něco tuši, když se bllžl jeho nepřátelé. Já jsem netušil nic a Drak taky ne. Třásl se. Abych ho posilil, pošeptal jsem mu: "Počkej, až přijdou. To se zahteješl" Cltil jsem, jak se mi promočená přikrývka lepl vzadu na krk. Jen ať se lepil ČIm je zlému muži hM, Um Up I Roste v něm zlost a touha ně komu nabIt, aby se zahřál. Tu a tam jsem se posilnil pohledem na švestku. Když maminka už potřeU volala z okna: "Chceš tam nastydnout?" blikla dole v ulici baterka. Zaslechl jsem tiché kroky a pak ještě jedny. Nahoře v kukátku mezi mraky zazářila hvězda, přímo pod ní na chodnlku stála lampa. Když pod ni došli, poznal jsem je. Byl to Jirka s Karlem. Přicházeli stále bliž, zabaleni do jediné pláštěnky do deště. Vyklouzl jsem rameny z při krývky. Stiskl jsem Drakovi nos , aby nevyštěkl, a čekám. Pteběhli ulici a šli teď těsně u plotu. Zaslechl jsem Jirku, jak se tiše zasmál. Zlý muž si vždycky v mžiku udělá chytrý plán. Nechám je vylézt nahoru na plot. Pak je přepadnu. Kdo je nahoře na plotě, nemMe se bránit. Už jsem je uviděl mezi lať kami plotu. Zastavili se. Z pláštěnky vyhlédla ruka s baterkou. Zamhouřil jsem oči, aby mě neoslepilo světlo. Byl jsem chytrý zlý . muž. Když jsem opl\t otevřel oči, tryskalo svět-
10 mezi
laťkami
rovnou do koruny
švestky. "Vidíš ji?" šeptl Karel. "Počkej," šeptl Jirka, vzal Karlovi baterku z ruky a vyklouzl zpod pláštěnky.
Pomaloučku jsem povoloval dlaň, do které mi funěl Drak. Jirka udělal rychlý krok k plotu a vyskočil na podezdlvku. Než zlý muž napadne své nepřátele, vyrazí strašný bojový pokřik. Zapomněl jsem na něj. Na pokřik jsem zapomněl. Než jsem si ho stačil vymyslet, stalo se to. Jirka ještě jednou posvítil do koruny stromku na švestku; zhasl a řekl:
"J e to dobré. Je tam. " , Seskočil z podezdlvky zpátky na chodník a oba odcházeli doll1 ulic1. Spokojeně si pod pláštěnkou něco bručeli jako hUdka, která zjistila, že je všecko v pořádku. V tom okamžiku mi napadl správný pokřik. Utrhl jsem švestku a skočil jsem k plotu. "Kluci, my tu švestku musíme hned snístI" Vrátili se k plotu a snědli jsme švestku. Dalo nám moc práce rozdě lit ji, aby každý dostal přesně třetinu. Drak se na nás díval. Když jsme zahodili pecku, chňapl po ní, ale nespolkl ji.
Ohníček
fl
NAŠE MASOŽRAV~ ROSTLINY
TEJTE SE ŽiVÁČKA VIMa &rOvka, Horka u Staré I'aky 28 : "MILÝ ŽIVÁČ:KU, NAPiŠ NÁM Nlco O LOofcH NA ATOMOVÝ POHON."
,
Každý dnes vf, že když dva největšl státy na světě - Sovětský svaz a Spojené státy americké - začaly stavět prvn{ atomové lodě, clnl SSSR přednost lodi určené mírovým úče/Om atomovému ledoborci a USA lodím válečným ponorkám. První atomová lod na světě - ledoborec Lenin - dnes už úspěšně brázdí hladinu Severn{ho oceánu a proráž{ cestu mezi ledy pro ostatn{ sovětské lodi. Jeho zásluhou mohla být plavba po Severn{ mořské cestě, to jest podél severJl{ho pobřeží Sovětského svazu (najděte si ho na mapě!) prodloužena do pozdn{ zimy a začata dř{ve na jaře, protože ledoborec Lenin svou výkonnosti a velkou zásobou atomového paliva ve svých reaktorech je pro tento úkol mnohem lépe vyzbrojen než dosavadní ledoborce. Americké ponorky dnes už také majE za sebou své prvn{ plavby, i když po prvních pokusných cestách musely být vráceny do loděnic k četným opravám. A tak se USA domn{valy, že maj{ v ponorkách na atomový pohon prvenství a že SSSR během stavby ledoborce Lenin nemó čas na výrobu podobných atomových válečných ponorek. Sovětský svaz však v minulém roce překvapil celý svět, když uveřejnil zprávy o svých atomových ponorkách a reportáže z jejich cvič ných plaveb. PřečtEte si, ca vyprávěl dtlstajn{k jedné sovětské atomové ponorky : "Atomový reaktor na ponorce zptlsobil, že poprvé v dějinóch jsme sestrojili lod, kteró mtlže plout pod vodou celé měsfce, aniž vypluje na hladinu nebo vyhledó svoji zókladnu-přístav. Atomové palivo"': uran - nóm dodóvó dostatek energie pro dlouhé plavby a také ostatn{ zaUzeni na ponorce umožňuji bez přerušeni plout pod vodou. Atomový reaktor také velmi zv}~šil výkonnost našich lodl. Kdybychom výkonnost obyčejných ponorek označili č{s/em jeooa, potom maj{ nové atomové ponorky výkonnost
Dm
Ohníček
ŽiVÁČEK ODPoví
dva tis{ce! Proti americkým atomovým ponorkám, které jsou vyzbrojeny nespolehlivými raketami Polaris, majF sovětské atomové ponorky dalekonosné rakety, okř{dlené raketYr rtlzné druhy torPéd, které se samy navódějí na cíl, apod. Naše ponorky majE velikou rychlost, mohou plout ve velkých hloubkóch i pod ledem v polórních oblastech." Podle vypróvěn{ sovětského dOstojníka i podle reportóž{ v sovětských novinóch vidlme, že sovětskó armóda a námořnictvo v ničem nezrlstóvó pozadu za astatn{m světem a že jsou kdykoliv připraveny ubrónit nós proti nepUteli. Saňa
Mezi rostlinami jsou i takové, které se nespokojí s živinami načerpanými z pl'1dy a ze vzduchu (často jim tyto živiny ne" stačí) a samy si loví masitou potravu. Nejznámější z nich je rosnatka, rostouc1 na bažinatých loukách. Přízemní okrouhlé listy má pokryty lesklými lepkavými chloupky. Když si na list sedne nějaká drobná muška, list se ještě stočl, aby hmyz nemohl uniknout. Když rostlina svou kořist stráví, list se opět otevře. Podobně si počíná i tučnice s ro'žicl podlouhlých přízem nich listl'1, která roste také na bažinatých mlstech. V rybn(c1ch a to'ňkách roste třetí naše masožravá rostlina - bublinatka. Ta má některé listy přeměněny v měchýfkovité váčky, které jsou vlastně jakýmisi žaludky této rostliny. tasto se do nich chytí mall vodní živočichové perloočky a buchanky. Otvor měchýřku se uzavře a bublinatka perloočku strávl. V tropech rostou masožravé rostliny. které mají listy upraveny v jakési konvičky, do kterých hmyz často sklouzne a utopí se v trávic1 tekutině , která je na dn ě této konvičky.
Kóninskó, Chrastava 157:
"RÁDA BYCH VlOlLA, JAK SE ZVlTŠUJf VÝKONY SPORTOVCŮ A JAKÁ JE JEJICH ŽIVOTOSPRÁVA." Téměř denně čteme a slyš{me a nových národních a světavých rekordech našich i zohraničních sportovcO. Jak je možné, že se výkony lid{ ve sportu stále zvětšují? Je to jednak t ím, že sportovctlm pomóhó při jejich treninku věda a lékaři a že i trénink se měn{ : je nároč nějš{ a namóhavějšF, a proto i výkony sportovcrl jsou lepši a lepš{. V pos/edn{ době např{klad každý vynikaj{c{ sportovec provád{ intervalový trénink, což znamenó, že pod veden{m trenéra a lékaře cvič{ v krátkých intervalech - přestávkách a stále své cviky opakuje. Jeha srdce, svaly a celé tělo si na námahu zvyká a sportovec pak mtlže podávat opravdu vynikajíc{ výkony. Velmi drl/ežitá je také životospráva sportovce. Č:lověk, který chce dosáhnout velkých sportovnfch výkonO, nesml kouřit, p{t alkohol a mus{ dostatečnou dobu spát a j{st potravu, která je pro nás nejzdravějš{: zeleninu, maso, ovoce atd. Chce-Ii se kdokoli z vás stát dobrým sportovcem, mus{ se už od mládl plipravovat v tělocvičné jednotě pod dozorem trenéra, který mu ve všech těchto otázkách porad{.
, ROSNATKA OKROUHLOLlSTÁ
HLAVNi M~STA SV~TA Kdybyste se podívali do starších knih, dověděli byste se, že hlavním městem jihoamerického státu Brazílie je Rio de Janeiro (Lednová řeka). Město bylo pojmenováno jménem řeky, objevené kdysi mořeplavci v měsíci lednu. Patří mezi nejkrósnějš{ města na světě, ale protože leží na pobřež{ a vnitrozemí obrovské Brazílie je stále ještě neosídleno a nevyužito, rozhodla se vláda vytvořit nové hlavní město daleko od pobřeží Atlantického oceánu, tisíc ki/ometrÍl daleko od Rio de Janeira. V historii najdeme řadu případÍl, kdy se panovníci a vlódy rozhodli postavit na pustém místě hlavní město svého státu. Poddbně založi/ například car Petr I. město Petrohrad, dnešní Leningrad. Ale v moderní době je nové hlavní město Brazílie, pojmenované rovněž Brasi/ia, jediným městem, které se staví uprostřed neosídleného kraje jako hlavní město státu. A budují je známí architekti podle velmi zajímavých plánÍl. Například z letadla, při pohledu shora: mó město podobu jakéhosi ptáka nebo velikého letounu s ohnutými křídly. V "křídlech" jsou obytné domy a v "trupu" vládní budovy, divadla, muzea atd. Všechny budovy jsou stavěny velmi nezvykle, s mnoha sloupy, velikými malbami na stěnách, zvláštními stře chami atd. Nové hlovní město Brazílie nebude mít v tomto směru ve světě obdoby. BRASIL/A. -
zeměpisných
Nejznámější státy mají tyto měny: Bulharsko - 1 lev se rovpá 100 stotinek. Maďarsko 1 forint se rovná 100 flllérů. Polsko - 1 zlotý se rovná 100 grošů. Rumunsko - 1· lei se rovná 100 bani. Cína jeden jen-min-piao se rovná 100 fenů. Francie - jeden frank se rovná 100 centimů. Itálie - ·1 lira se rovná 100 centisimů. Indie - 1 rupie se rovná 16 annas. Podobně jako Indie má i Anglie a. některé další státy dělení mincí odlišné od naší stovkové soustavy: 1 líbra se dělí na 20 šilinků a 1 šilink na 12 pencí. Pro mezinárodní obchod a pro turisty je důležité, . jaký je poměr zahraniční měny k našim ,korunám. Tento poměr je věc velmi složitá a mění se. Jen pro zajímavost - 1 rubl se rovná přibližně našim 10 korunám a naopak 1 naše koruna se rovná asi 100 italských lir.
V době mladlího paleolitu (pfed 50 000 až 20 000 lety) žili i u nás kromaňonci. Název dostali podle naleziitě jejich kosterních zbytků ve francouzské jeskyni ero-Magnon. Podobali se už soudobým lidem, měli nástroje urče né pro jednotlivé práce a živili se lovem. Mezi tyto lidi patl'i i proslulí lovci mamutů z Pfedmostí a z Věstonic na Moravě. (Maloval Z. Burian v odborné spolupráci s prof. dr. J. Augustou.)
ČESKOSLOVENSKÉ TRAKTORY
ČiM SE VE SV~T~ PLATi Ze se u nás v obchodeCh kupuje za každá koruna v první třídě. Ze v Sovětském svazu mají ruble a každý rubl se dělí na sto kopejek, víme také. Ale složitější je to už v ostatních státech, protože' každá země má svoje peníze (měnu) se zvláštním názvem, který většinou vznikl z historie každého státu. Je zajímavé, že napřfklad americké peníze dolary - mají původ u nás, v Cechách. Když se kdysi v Jáchymově těžilo stříbro na naše tolary, dostal se název mincí až za hranice a dokonce až do Ameriky a dal základ názvu dnešních peněz - d&larWn. československé korun~ a že má sto haléřů, vědi už děti
Značku našich traktorů ZETOR znají v mnoha státech na světě. Zetory nepomáhají jen našim zemědělským družstvům, ale jezdi i v tropické Africe a slouží tam stejně dobře a spolehlivě jako u nás doma. Protože je o traktory stále větší zájem a také naše zemědělství jich bude potřebovat stále více, zvětšuje se jejich výroba v poslední době na dvojnásobek. A nejen to - Závody na výrobu traktorů v Líšni vyrábějí nové druby z etorů, označené čísly 2011, 3011 a 4011. Tato čísla označují tři základní druhy traktorů o různé velikosti a různé síle. Zemědělství potřebuje totiž nikoliv jen jediný druh traktoru, ale pro některé práce je nutný traktor lehký, se slabšim motorem, jinde se lépe uplatní traktor silnější a například k orbě musí být traktor silný a těžký. Proto se dnes zetory vyrábějí ve třech základních druzích, i když jsou si navzájem velmi podobné a mají většinu součástek stejnou, aby jejich vYroba v továrně byla co nejsnazší a co nejrychlejší. Všechny tyto traktory mohou být také vybaveny zvláštními zařízeními podle potřeby našich zeměděl ců: některé mají na zadním kole pás. aby se nePořily do půdy, jiné mají náhon od motoru tra přední kola, aby mohly pracovat na svazích, další mají náhon na všechna čtyři kola, aby byl jejich záběr opravdu silný při provádění těžkýcl.1 prací apod. Tak budou naše nové zetory při praveny pro použití v jakékoliv situaci a stanou se ještě dokonalejšími pomocnfky zemědělců při jejich práci.
Pl!e in!. Z. Michalce • Kreslí Fr. Skoda
•
KARPATSKÁ HISTORKA V. K. NEUMAN Tiché hlubiny karpatských hvozdů nejedno tajemstvi, skrývaji nejednu tragédii svých pernatých i srstnatých obyvatel. Či to snad neni tragédie, když takový nezkušený medvědi capart ztrati naj ednou mámu a zůstane ve světě sám jako kůl v plotě? Tu je hned konec v eselému dováděni a místo her nastávají starosti. A je jich uajednou tolik, že z nich' jde medviděti střapatá hlav a kolem. Připomeňme si namátkou alespoň některé! Tak třeba: jak se vyhnout nebezpeči, kde se uložit ke spánku - .a hlavně čim nasytit věčně hladový žaludek, který se neodbytným kručením hlási o své. Huňáč, o němž vám chci vyprávět byl naštěsti těchto starosti ušetřen. Opakuji naštěsti, neboť ho pouhou náhodou obje-yu'hajný při obchůzce, a přesto že se :ioubký, (lrápky bránil, odnesl ho s sebou. V ltáfovně medvíde brzy poznalo výhody plynou ci z lidské péče. Nebezpečí jako by se propadlo kamsi do neznáma. Medvídě spalo pohodlně na měkkých pytlích v sini a jidla mělo co hrdlo Zdálo se mu, je v medvědim ráji. Čas uUkal, a z hravého medvíděte . pomalu vyrfistal opravdový medvěd. V hájovně vě čnl' zůstat nemoht, a tak se hajný rozhodl, že ho pusti na svobodu. Jednoho dne odvedl nalezence na vzdálen~' konec revíru k dřevěné chatě , sloužíci lesnímu personálu k přeno cováni, a tam ho zanechal. Jenže medvídek uyykl pohodlnému životu v hájovně a se svobodou si nevědN rady. Co se změnilo od té doby, kdy byl medvídětem? Nic, dočista nic. Snad jen to, že zatim Vyrostl. Ale chyběly mu životní zkušenosti. Vždyť ani pořádně .nevěděl, jak si opatřit potravu. Hajný mu musel jídlo n~sit. Nejdříve pravideln ě , později stále řídčeji, až usoudil, že si na volnost dostatečně zvykl, a pře stal za nim docházet. Uplynulo několik týdnů. Najednou se začaly po kraji trousit poplašné zprávy, že se v okoH potuluje medvěd, který napadá lidi. ' Našlo se hned několik věrohodných svědků, kteří viděli strašného netvora na vlastní oči. Všichni souhlasně tvrdili, že jde '0 zvlášť nebezpečné zvíře, lač níci po lidské krvi. Mezi lidmi nastalo zděšeni. Dřevaři odmítali střeži
chodit do práce, turisté koutu Karpat zdaleka Nikdo neměl chuť setkat ňatým lidožroutem. Hajný povídačkám o zlém vědu nevěřil. Zaváněly příliš mysliveckou latinou. Ale když nepřestá valy, rozhodl se, že vypátrá, co je na -= nich pravdy. A co myslíte, že zjistil? Selmou ;f napadajíci pokojné dřevorubce bylo • medvídě, které před časem nalezl ' ~ a vychoval. Nechtělo jim ublížit. Vyhledávalo jen lidskou společnost, v domnění, že dostane něco dobrého ~ na zub.
.s
e
J . .J-ERMOLA.JEV:
I
"Určlte si promluv s Voludkuu," žádal Žeňa Lapkln Andrjušu Guseva, kapitána školniho lehkoatletického družstva. "Vidy( nám udělá ostudu. . Za týden jsou závody, a kdyby se na hrazdu aspoň podíval, kdyby trochu trénoval skoky! To jenom chodi. na - ryby a běhá do klna. Včera chytal celý den ryby a dnes byl tfikrát po sobě na Osudu bubenika." "A odkud to viš, že netrénuje?" -zeptal se Andrjuša. ,....ak bych nevěděl!" urazil se Žeňa: "Pfece jsme chodili s Volodkou vždycky spolu."
~
Z rulliny ptelofila L, Hýblová
DB Ohníček II
Naše
třída
MILENA LUKESOvA B~rt
s.ám mě vůbec nebaví • • • . Mit ledny . oěi to nic není a nes.taěi to na divení! A na křiěení jeden hlas.? Kdopak ho slyši, prosím vás • . • A jedny nohy na skákáni? To když mě druhé neprohání, tak Je mým nohám do pláěe a ani jedna neskáěe.
Levá se šourá: "Tak už pojď ••• " povídá pravé. "Jen si pravá jen bPIII~JJa Řeě s ní a škobrtá
"Zkus na Hned budu když jednu
půlku IIH,rll"_
František Sed I á
č
ek
Tatinek vydělává. I maminka chodi do práce. Jirka jim tak trochu závidí. Pracuji a dostávají za to peníze. Jemu pořád jen řikaji, že jeho práce je hra, že jeho zaměstnáni je učeni ve škole. Prý mu si počkat. . Jenže Jirka by chtěl i tak vydě lávat. A ne věčně čekat. Aby mohl jít do kina . za své peníze, ze svého výdělku si koupit polárku. Dumal a dumal, až na to přišel. TaAle druhý den viděl na svém tinkovi dojde pro noviny, vyčisti stolku listek. Vafeni sni daně boty, mamince nakoupí a oni mu 1 koruna, buzeni do školy - padesát vždycky něco dají. A hned si udělal haléřů a tak dále. Byl toho pěkný . ceník. Noviny padesát haléřů; boty . sloupec. (to je větši práce), to bude celá ko"To jsem tomu dal," uvědomil si runa. Nákup také koruna. Jirka. Bude s tim vyděláváním přece jen ' Když se mamince svěřil se svým muset počkat. plánem, usmála se a neřekla nic.
•••••••••
A když jsme dva, už je nás vic . už je to . . ze ětyř polovic. M. íě skáěe samou radostí hned 'k e mně běž4 ' hned zas zpět, Jak ps' vede ádět. e nás
I
dvakrát pět, na branku ěue dorážet. Co nohy má, Je na nohou a shání ještě Jednoho. "Hurááá!" zni jedenácti hlasy a žádný z nás už nešeptá si a jedenáctka kolikrát lÍestaěí góly poěítat. Teď už jsme muŽstvo -
síla! ta sila větší byla, trl mužstva je už třicet tfi. A to ěislo Je nejlepší. svět
třicet tři, spoleěně
jedem na výlet!
V. Goljavkin Nechal jsem úkol úkolem a rozjsem se na hřiště za ostatnimi. Běžim, běžim, a najednou potkám
běhl
Druhého dne mě vyvolal: "Tak ukaž úkol, kamaráde ... '. Hm, nezapomněl ... Přeložil
K.
Krtička
učitele.
~~y
Vždy( teprve je hezký když všichni, všech nás
"Mám vždycky červený nos, už mi takový narostl ... " "Nepovidej! Ty vážně můžeš s takovým nosem klidně žit?" Lekl jsem se: "A co s nim mám dělat?" . "Prodat ho a koupit si nový! " "Vy si děláte legraci!" Učitel se znovu x;ozesmál. Pořád čekám, kdy se zeptá na úkol. Nezeptal se. Opravdu zapomněl.
'
Povídá: "Tak .co, jak se daří? Honíš vitr?" "Ano : .. vlastně ne . .. . Utikám na hřiště." Jdu vedle něho a čekám, kdy se zeptá na úkol, a vymýšlim odpověď. Co mu odpovim? Prostě jsem to nestačil. . "Hezké počasi," ozve se učitel. "Ano, hezké, ovšem ... " odpovidám a celý se klepu strachy: teď se zeptá na úlohu! Ale on nic. Povídá: "Máš nějak červený nos," A směje se.
Ohníček
,
ZA JA~ N I M fP Pochodem
J~~~~V
VE·TREM ·
l:jIe
děláte rozcvičku každý den! Jednak 'vás to baví, je to prima, a zároveň vile, že vám cvičeni zlepši náladu a že vám prosplvá. Ale někdy si nemfižete vzpomenout, jaké cviky zvolit. PomMeme vám. V každém přlštimčlsle vám dva cviky pfineseme. A te ď ty první:
t:I
JITKA
NOVOHRADSKÁ
tfn ~ď jlp D~fyl~ j~·>I~p; II Jarní ví-fr na píš-fa/u hraje, poskočí si, hvízdne do oblak,
I~ p7>"vJlI~j~/lf&ht)I·~~P ..~11 -r _ rnp.uelr-
!
jd:me za ním, šálet leh.oe ~/qje,jdeme:o ním, šáteK lehce v/qje,
I~i!; J~ r. ~Ip r~~iI; J4'~ Ip (1 ~ ~ I ., v ~ rozfoukame s vitrem fatdy mrak. Les ma radost:dosta! nove smy, hvolnft,
~
Jmpu ,
'
~
~
I, rJ ~~.rtlif f.~ t-1.Fbi>44Ipg ;.1~t)'1 cr '.'
pp
-=::::::
mp.cresc.
kukačkou se z~á/ky po nás ptal, tráva trávě poš/apa/a paty, ~ f f . ' > sfir. před námi se
ví ~
tr,
D V OJE
vítr k s unci hnal.
HODINKY
JARO A NAŠE ŠKOLA
)Z
w A.
Za
několik týdnů
se už celá
pří-
:J roda rozzáří mnoha barvami.
Přede
I- vším zelenou a pak i barvami
květů:
\I)
..: -
a::
->Z
~ A.
IlW
1: :l
ce
~
Z N
-ce 1:
O U
bílou, červenou, modrou. .. Jak se tyto barvy objevl i ve . vaši škole a v j ejím nejbližšim okoli? Rozhlédn ěte se po třidě a z okna před školu . Zat1m je vše hnědé a smutné. Ale objeví se na oknech vaši třidy kvetoucí rostliny? Budete mit před školou kus zeleného svěžího trávruku a na něm keř nebo břízku a u potoka řádku topolů? Jestliže ne, zorganizujte ve škole ihned jarní pěstitelskou brigádu je nejvyšší čas . Pro třídu můžete začít se sháněním kořenáčů i cibuli a hliz, které do nich zasadíte. Soudruzi učitelé vám jistě pomohou sehnat travni semeno, abyste mohli nakypřit a osit záhonky před školou. A začíná už jistě i práce na pěstitelském školnim poličku. An\ tady nesmíte chybět. Jen tak si splníte další úkol v 'soutěži "Co má znát a umět pionýr".
Dll
Ohníče'k
Věrka dostala k narozeninám krásné hodinky, které jí tatinek již dlouho sliboval. Když je uviděl malý Jirka, chtěl taky takové. . Tatínek koupil malému Jirkovi napodobeninu hodinek, která měla stejný tvar i stejný řemínek jako hodinky skutečné, ale byla to hračka, Na obrázku vidite oboje hodinky. Které jsou pravé?
:' .
",' \. .... \ '.: •
,
'.
"
. . I.:
.,
'.. =
.,. . .
~.
....~.,.~
Uvažujte rychle a bez podlvánC na hodinky feknéte, kolik je hodin, když se právě kryj í ručičky mezi pátou a šestou hodinou? lnU!UI l'l u!poq II ~A.I}Jd
ar
p p p . -p
~p p p .
• Ani nevíš, milý Ohníčku , jak bylo v Popletově rušno, když jsme se dověděli () té raketě.• co zase vyletěla. Teta Tereza mi povídala. že to musí být děsně daleko. Asi tak jako z Popletova do Prahy. A ještě možná o tři vesnice dál.
ZAHRÁDKA
DO OKEN Máte-Ii květiny v květ i náčích a chcete je postavit do oken . musíte pro ně zhotovit zahrádku. aby nespadly s řím sy dolů. Změřte šířku okenního prostoru a opatřete si dvě laťky stejně dlouhé (průřez asi 3 x 1.5 cm). Nejsou-Ii ohoblovány, ohoblujte je nebo alespoň uhlaďte smirkovým papírem . Z prkének si nařežte příčky široké 2 cm a dlouhé 16-18 cm. Konce příček seřízněte do špičky. Očistěte je smirkovým papírem a do každé nejlépe podle šablony z lepenek vyvrtejte dva otvory. Kdybyste zatloukali hřebíčky přímo bez před vrtání otvorů, mohlo by se dřívko rozštípnout. Jednotlivé příčky přibijte k oběma latím. Zahrádku natřete zelenou barvou (lakem), špičky třeba bílou barvou. Na konce latí přibijte po dvou úchytkách z plechu. Připevníte jimi zahrádku do okenního prostoru. Ze stejně dlóuhých dřívek na obou koncích zakulacených můžete udělat jiný vzor Zahrádky. Máte-Ii slabé kulatinky. vyvrtejte do obou latí -otvory stejného průměru a kulatinky nastrčte do "\ otvorů. Konce kulatin předem nastrčte do lihu. Konce latí spojte kousky latě stejného průřezu, takže vznikne rámeček rozdělený kulatinami na dílky. Upevnění do okna je stejné jako u předchozí zahrádky. Kulatiny můžete nahradit i skleněnými trubičkami. Potom natřete barvou jen rámeček. Jistě se vám zahrádka podaří a bude se všem líbit. .
• Teta Tereza měla z té události ohromnou radost. Proto prý nám koupila deset puků. abychom se. chudáci, nemuseli honit za jedním. když hrajeme hokej na ulici . •
Večer
píše nam Pét:a Popleta z popletova
jsem potkal Ferdu Hrušku. Stál pod lampou . .. Ve vedlejší ulici jsem ztratil korunu .
tak ji hledám."
stěžoval
si . "A
tma a tady svítí lampa." mě
• Teta Anežka obchod. Prý mi
proč
vysvětlil
ji nehledáš tam . kdes ji ztratil?" divil jsem se. "Tam je
mi.
poslala pro kilo salámu. Ale celá vylekaná za mnou
zapomněla říct,
že kdyby salám
neměli,
přiběhla
až
před
abych ho nekupoval.
• Jenda f azo le mi vykládal . že jeho nejlepší kamarád je Míša z horního konce. prý mu dal ukousnout z chleba s marmeládou . Jen ať se vytahuje! Já stejně vím. že ...-""f! 'mě
šulí. Nejvíc se kamarádí s
I psát se od 'ní už
kočkou.
nauč i l.
.
• A ještě se chvástal tím. že je větší než Ferda Hruška. Už prý si nemusí ani na
stoličku
stoupat. když si nasazuje
čepici.
• Teta Terea povídm Hon:mvi 4 Prodzkovi. že má oď po mámě. Hona pok)'IGnI hlavou na souhlas a ješti dodal. le boty mi ' ~ bratrovi.
•
Soudružka
učitelka
vyčítala
z horního konce. že i když ve usne, že slíbil. až
aspoň příště
chrápat by
Míšovi
vyučování
neměl.
Míša jí
usne. že si na to bude
dávat pozor. • Maminka vyč ítala Bětce, že neumyla nádobí, ačkoliv jí to přikázala. "Neměla jsem vodu ." - .. Měla sis ji přinést , " zlobila se maminka . .. Ale tos mi přece neříkala .•• " bránila se Bětka. • Honza Provázek onemocněl. Když jse~ za ním přišel, říkal. že to má z vody. 'Každé ráno prý vypije plný hrnec. aby mu
nezůstalo
n·a umývání.
OH N f Č E K, měsíčník československých dětí. - Vydává ÚV ČSM - Mladá fronta. Vedoucí redaktor Jiří Binek. - Redaktorka Marie Lapáčková. - Graficky upravuje Josef Paleček. - Redakční rada: Karel Černý, Jan Čeřovský. Jiří Felix, Václav Chmelíř. Lucie Jirotková, Zdeněk Kalous, Milada Rampasová, K. F. Sedláček aJiří V. Svoboda. - Redakce v Praze 1. nám. M. Gorkého 24. Telefon 22-10-41. - Tiskne Svoboda, grafické závody, n. p., závod 1, Praha S-Smíchov. S. M. Kirova 43. - Cena 1 Kčs. - Rozšil'uje Poštovní novinová služba. Objednávky a předplatné přijímají administrace PNS, poštovní úřady i poštovní doručovatelé. Námi nevyžádané rukopisy nevracíme. - Toto číslo vyšlo dne 7. března 1962 A-21*21 064
• • •.... 'ce
> ,a.
Zasadil jsem kytku lesnl. Pozor, ať jl ptdlc/ nesnI.
1:.0 to vid(m ? Housenka se na m~ draM kytce pase.
lit
o ~
.,.
~
a.
C
-'u
.. u 8
U
Cll
... 8
~
" t-
>
a. Zhynout Iravý netvor mus(. Udě/dm z něj lty1/ kusy.
Nezhynul a selral vfecko. Ferda pldle jako děcko . .
'C Vypráví se, le před dávnými casy zpíval osej krásněji neZ nejlepšl zpeváci. J ednou natídillev, král zvířat, aby se všechna zvířata shromáždila na louce II lesa. Když se jeho poddaní sešli, zeptal se jich: "Kdo z nás je nejkrásnějšl?" "I-já, i-já-á-ál" - ihned křikl osel. "Dobrá, ať je tedy po tvém," řekl lev. "A kdo je z nás nejsilnějšl?" "I-já, i-já-á-ál" vykřikl opět osel. Dřfv než kdokoli z ostatních stačil otevřlt ústa. "Vý borně, " pravillev. "A kdo z nás je nejhloupějšl?" "I-já, i-já-á-ál" rychle zařval osel, protože se bál, aby ho někdo nepřed
ce ....
• • •
stihl. Odhdnět jsem neměl
ptdlky. to ted p'izndm bez vytdlky.
Ptdk se po housenkdch shdn(. Vfdyť on vlastně kytky chrdnl1 KRESLI A plSE ONDŘEJ SEKORA
Když to zvířata slyšela, koulela se smfchy. -A chudák osel samou hanbou ztratil hlas:Od té doby již nezpívá, ale len nařlkavě hýká: "I-já, i-já-á-ál" Pfertad M. L.
