/ .'
V
n~ce
VYDÁVÁ . ÚV ČSM. ROČNrK XII . • CENA 1 Kls
,
ci N ~
III
N '4(
II: II
O
FRANTiŠEK BRANISLAV To jenom mládí umí: !e z několika málo vět přichází jaro, voní květ. Kdo jaru porozumí, vroucnější srdce nalezne v té naší umi hbezné, kde
píseň
dovádivá ráno z pramene a slunce nese plamenné . a cestou neubývá. Ta píseň bi'ehy osvěží, dál a dál k moi'i poběží. vyběhne
Zatím plují v Jižním přístavu hlavního města Finska, v Helsinkách, ještě ledy. Ale až zmizí, až se i do tohoto severního chladného kraje nastěhuje léto - rozezvučí se přistav i celé město veselým zpěvem, smíchem a radosti. Slova písniček budou v různých jazycích - a přece jim každý porozumí. Budou to písně chlapců a děvčat; kteří sem přijedoů na VIII. světový festival mládeže a studentstva. Budou to písně, které promluví jednohlasně o velkém přátelství a touze po míru . Že byste chtěli být taky účastníky této velké slavnosti mládí? Zatím to ještě nejde, jste přece jen ještě trochu mall. Ale přispět ke zdaru Festivalu - to už dokážete. V Praze, Brně, Plzni, Ostravě . . . tam všude už začali pionýři sbírat pentze na Fond splidarity, z něhož se bude hradit jízdné delegátpm Festivalu z koloniálních a kapitalistických ~em(
Až děti světa sdruží bez bídy, žalu, bolesti, uvidíš rudě rozkvésti tu nejkrásnější růli, co lidem voní pod nebem, co lidem voní nad chlebem. Pionýrskými šátky uf rudá růže rozkvétá. Zpívejme píseň do světa. Paprsky nad poupátky jak zlaté struny prochvělé už zvou nás k tanci vesele.
•• •• • • UNORovt OKURKY Už jméno Živáček napovídá, že mám rád všechno živé, čilé, nebojácné, podnikavé, plné elánu. A jestli vám teď budu povldat o Mladém u Českých Budějovic, vůbec to neznamená, že u vás nejste živí, čili, podnikaví a tak dál. Jistě jste, ale já o tom ještě nevlm. Až mě pozvete, přijedu - a budu ostatním povídat zase o vás. Už školu mají v Mladém hrozně pěknou. Svítivý přl zemnl pavilón - a představte si, že si ji postavili sami. Ne děti - takov.i mistři ještě nejsou a nemohou ani být, ale byly při tom. A nejen jako diváci. VIastn vůbec ne jako diváci. Byli přitom velice platnl pomocnici. A §tejně platní, neúnavní, ochotní, nápaditl byli i při stavbě koupaliště, pti stavbě včelína i kurníku i skleníku. Kdyby vás čtenářů bylo míň, jistě by vás pozvali na salát z okurek, co vyrostly v jejich skleníku. Ano, teď v únoru, v těch mrazech. Ale ono je vás moc - přes
Ohníček
Možná, že byste chtěli být jako tento chlapec - mít fešáckou lodičku, procházet se důležitě po ulici a hlídat skútry. To, co dělá děvčátko na obrázku - to přece děláte taky, že? Ale nemylte se, chlapec z obrázku by si to velmi, velmi rád vyměnil s děvčátkem: je totiž hlidačerp. motorových vozidel v brazilském městě Sao Paolu a nenl to pro něho žádná slast. Chtělo by se vám stát deset dvanáct hodin na jednom mistě, dostávat za "to chudou odměnu, kterou byste celou museli dát nezaměstnanému tátovi, aby měla rodina na chleba? A děvčátko? To je z Kuby a učl se' v jedné z nových škol, do nichž chodi děti, které se před revolucí potloukaly po ulicich a žebraly. Jenom ten, kdo poznal, co je hlad a bida, pochopí, že děvčátko by nikdy, nikdy neměnilo s chlapcem ze Sao Paola.
T< ...... IIIIitkr ..-+•. , Jaka oIWJlde •• _ . . . Pe" . . . . ~. Vyltnly iii vAak ste~ _JI ft : . . . . ~ qriv z PleRýrské_
,f'
eklM"a, .... ~ ~" PeIiěueeJl: "~ jIBkfJr ., 3. atw, sIeiUo iii slnMlilbi ,loBp.. &ký a ..ircim pftWlaa se ,...,. ......"i nda: . . . " . 1& . . . . . . tHd: ..... a...;. jdllBiJhrel Pei ih'Iti • _Mi. N. lIIImIeII&i ............ eWentYMl allliJrky ...... NMe . . . . , ~ _ se. . . . .
,.1iR'
. . . a _ _...... . . . . . wj1Ien. GMIm
~M~·.a
,.........Nlw...
družinové schůzky samL Jejich oddll má plán, je v něm nebo: oprava rýčů, lopat, včelařských kukel a dýmaček, nebo: četba nějaké hezké knížky, nebo: úklid kurn1ku, nebo: vynést popel ze skleníku ... Družin je šest a na oddllové schůzce pak předsedové hlásí splněni úkolů. Prima, viďte! Tak - a teď se znoVtl podívejte na výšku kukuřice, kterou vypěstovali, a přemýšlejte o tom, jestli mne také k sobě pozvete a co všechno mi ukážete. Moc se na to těší V áš Živáček
třeba: sběr,
čtvrt
miliónu, a to by se na všechny nedostalo, to vite. Ale vy nejste závistiví, jistě jim k salátu popřejete dobrou chuť. Už proto nejste závistiví, že si taky můžete postavit sklenfk, když budete podnikavl a když se vám podaři přesvědčit rodiče, aby vám pomohli. A přesvědčit je přece umite. Ještě předtim, než si znovu začnete prohližet fotky, muslm vám povědět něco, co jsem v Mladém obdivoval snad nejvíc: jejich samostatnost. Na rozdH od jiných škol maji vedoucic~ dost - a přesto si pionýři dělaji
Ohníček '
e světnici je tma. Tikot hodin neúnavně pfibližuje ráno. Nemohu spát. Mám hlad. Jako by mi svlral žaludek had a obepinal jej jako holý strom. Vedle, na široké posteli spi táta a máma. Spi? Nespi. Tiše rozmlouvaji. "Dvacet nás vyhodil," řiká otec. "A co uděláte?" "Pť1jdeme na náměsti. Zítra. Budeme protestovat." "Policajti vás rozeženou . Továrnik bude zuřit. Pozaviraji vás: A co já? Sama s dětmi?"
V
....___..... ... sr. _.,--- --.-•• ......------.-_. . , --_-_.__I. ••••_. ,---.-. •. ,. . .. _-.••--- •• .._-_...... 1•••• - .. '__ 1----\....__-.. _-- .•• ,~~
••
I. I-
1-
•• •• ••
,-;..."....
18
- - - - -••
• L-_ . - . . . . . _
světe
K večeři mi máma dala-jenom malinký kousek chleba. Chtěl bych usnout, ale nejde mi to. A když na chvilku usnu, zdá se mi o bUém chlebu s máslem, o mase ... "A kdo na to přišel, jít na náměstí?" zeptala se maminka. "Jano Staršl," odpověděl táta. "Ten, co byl v osmnáctém roce v Rudé armádě?" "Ten. " "A proč lidi poštvává?' "Má pravdu. Když se neozveme, budou si s námi páni dělat, co se jim zachce. I kMi z nás sedřou. Je potřeha jim ukázat, že máme sUu." "Je vás málo." "Je nás sto. A to je velká sna." Sna. Chtěl bych mlt takovou sUu jako táta. Anebo aspoň takovou, jakou má ten lump Gábor - obchodnik"ť/v syn z Hlavni ulice. Vždycky se cpe chlebem s máslem a my jenom naprázdno polykáme. A když mu o kousek řekneme, začne se chechtat jako pomatený. Jednou jsme mu nařezali a od té doby se nám vyhýbá. "J ožko," povídala máma tátovi, "nemichej se do toho. Ještě se ti něco ... " "Ne, Marienko. Musim. Všichni pť1jdou ... " M"ť/j táta je hrdina. Neboji se. Když přišel exekutor a chtěl nám zabavit a odvézt kozu, tat1nl'!: popadl sekeru a postavil se mu do cesty. "Jenom přes moji mrtvolu," povldal. ,,2ena st"ť/ně. MUko potře buje. I děti je potřebuji." Exekutor musel odtáhnout. Ale druhý den přišel s četnlkem. Četnlk měl na hlavě helmu a na pušce bodák. Hrozil tátovi - my děti jsme plakaly a táta zatinal pěsti. Proti pušce nic nezmohl. Byl sám. Ale stejně se jich nebál. Ráno p"ť/jdu na náměsti i já.
s písnilkou o Únoru.
Je pošmourno, mračna vi sf nlzko nad zemi, slunce neprosvitá ani škvlrkou. Jdu vedle táty. Je vážný, tvář má plnou vrásek. Přidáváme se k ostatnim cihlát"ť/m. Je jich moc.
"Neboj se. Museli by zavřít všechny. A takové vězení ještě nemaji. "
píSNiČKA
o ÚNORU
Prlí. Je mokrá celá zem. Délť smývá zbytky . prachu, smetí, mouru. AJá v tom deltl deltlvém, písnllku skládám o Únoru. První hlas: Táto, jak to tenkrát bylo? Kdo pl'ítel byl, kdo nepl'ítel1 A kolikrát se vystl'elil01 Kdo táhl proti a kdo s vámi lel1 Druhý hlas: Táto, %a co jste se bili? Col n~kdo necht~1 by, aby byl livot veselý a milý, sv~t bez stl'elby? Tl'etí hlas: Táto, proti lemu Iii jste? A kdo stál proti vám? A to jste byli samí komunisté1 Cos dokázal ty sám? Prlí. Je mokrá celá zem. Oblaka letí, %a hranilní horu. Odpov~d' skládám s úsm~vem svým d~tem o Únoru. Nebyl jsem sám. Nikdo sám nic není. Proti Iii tl, kdo víc nel llověka si pen~~, peněz, jenom pen~% cení.
II
Ohníček
,~~
Vladimír Vajnar
Pak jsem slyšel, jak maminka kašle. A vzápětí se táta ozval znovu: "V čera," povidal, "si mě zavolal šéf. KoUbal se přede mnou jako bambus ... :rUkal jsem mu: Aspoň pár haliř"ť/ nám přidejte! Vždyť z toho, co dostáváme, se nedá žit. Prý: Když se vám to neUbl, mMete se jít pást. I s rodinou." Máme se jít pást ... A jak v"ť/oec tráva chutná? Dneska bych se do ní možná i zakousl. Takový mám hlad.
OLDAICH
"
KRY!TOFEK
Z nás nikdo
oběti
se nelekal.
Nebyl Jsem sám. Za vide nebe listé lel vlechen lid a v jého lele my., my komunisté. Vyhnat, vyhnat pány. Aby ul byl klid. Nebyl Jsem sám. Sami byli oni, co cht~1i stralit v temnotách. Nás ale naráz vylly mili6ny. Na ně %toho padl stralný strach. Zmi%eli. Prchli. Ul se nenavrátí~ A Ilo to bez rány. Nepomohli jim ani , vlichnl jejich svatí Amerlkáni, kdyl zahl'mělo: Pryl s tyranyl Byl únor. Mrzlo, ale nesnělilo. Mrá% v%tekle Itípal do tvál'e. Prokl'ehli jsme na kost. Pl'itom nám vlak bylo jako na jal'e. Délť
pl'estal. V slunci dýchá zem. Světlo v1dycky %dolá lerných mraků vzpouru. Ro%b~hly se děti %a mílem •••
• • •
Maji rudý prapor. Škoda, že nesvltl Vyšli jsme ven. slunko, jak krásně by v něm svitil. "Tak co?" ptaji se nás cihláři. Zastavujeme se před radnic1. Po "Starosta pro nás nemá čas." chv1li k nám přicházi strejda Starš1. • "A co uděláme?" Velký, statný chlap. "Budeme tu stát třeba do soud"Půjdeme spolu k starostovi. ného dne." Jako delegace," povidá tátovi. "Nezavolá na nás četníky?" "Dobře," přikývl táta. "Hned?" "Ať zavolá. Co nám mohou "Za clivUi. Až nás bude ještě v1c." udělat?" A potom šli. Já s nimi. Za tatinkoStojime. Boli mě nohy. Škoda, že vými zády mě ani vidět nebylo. tu neni Miško, mohli bychom si Vrátný nám zastoupil cestu, ale táta hrát ... ho odstrčil. Vešli jsme. "CetnícU" vykřikl kdosi. "Starosta vás přijmout nemůže," "Tak přece," zamumlal Starší. povidá nám jakýsi mužský. "Hrom do nich," zaklel táta. "Počkáme. Třeba do večera," "Jenom klid, chlapi. Jenom klid. řiká strýc Starš1. Nic nám nemohou ... " řikal Starš1. Po chv1li nás však vpustil. Po zádech mi běhá mráz. Mám "Tak co, pánové?" zabručel pan strach. starosta a obě ruce položil na široký "Tati ... " popotahuju ho za stůl. "Zachtělo se vám stávkovat kabát. a dělat mi cirkus pod okny?" "Neboj se. Neboj ... A běž radši za maminkou a řekni ji, že přijdu po poledni. Ať je klidná." "Tati ... " "Běž ... Běž domů, běž ... " pohladil mě. Šel jsem, ale pořád se obrac1m po četnicich. Je jich vic než našich. A maji pušky. Pušky. A naši nemaji nic. Vůbec nic. Ani klacky. Ale střllet přece nebudou. Chtěj i cihláře jenom postrašit... Jistě. Jenom postrašit. Už stoji proti sobě. Cetnici maji helmy jako ten, . co přišel s exekutorem. A bodáky na puškách. "Rozejděte se!" křiči jejich velitel. "Nezachtělo," povldá táta. "Pan Naši mlč[. Nerozcházeji se. Táta lovárnik nás přinutil. Vyhazuje nás řikal, .že ani za nic. Cetnici jim přece z cihelny. Snižuje platy ... " nemohou nic udělat. A naši maji "Když je u nás demokracie, jak pravdu. Proč jim továrnlk nedá vždycky řikáte," vybuchl soudruh práci? Proč se máme jit pást? Starši, "můžeme se taky ozvat. Ne?" "Rozejděte se!" křiči velitel ještě "Podlvejte," zamračil se starosta,
... tl
•o
..,
•tl
.
.lC ft
Z
"já se s vámi nemám o čem bavit. A p~ed domem mi nebudete stát jako berani ... " "Stávkovat můžeme. To je dovoleno," ř1ká táta. Starosta zrudl. "Jestli budete drzý," rozkřikl se, "dám vás zavřU. Rozumíte?" "Všechny?" "Ostatni dám rozehnat. Dnes k nám má přijit pan okresní hejtman a vy tu chcete stát jako sirotci? Do čtvrt hodiny se rozejděte, nebo ... " "Pane starosto ... " chtěl otec ještě něco McL "Zmizte!" zařval starosta a ukázal na dveře.
hlasitěji. Cihláři stojl. A prapor prapor vlaje nad nimi. Jaký je krásný! "I{ lici zbraň!" Proboha - přece nebudou střUet. A naši se nehýbaj1. "Pal!" Zachvěl jsem se. Ale cihláři stoji. Jistě střelili jenom do vzduchu ... Ne. .. Tam kdosi padá. Jeden z cihlářů klesá k zemi. "Tati! Táto můj ... "
• • • Padesát cinlářů hlavnim pušek,
vykročilo
proti
Ohníček
g
2.
pokračováni.
Ráno, když opice hlasitě zívaly v korunách stromd a začínaly den honičkou, vycházel táta hledat slona. Večer jsme ho pouštěli, aby se mohl v džungli napást. I na nejudusanější cestě uměl u.ta najit jeho stopy. Stromy stále ještě v bllém oparu, nad hlavami nám poletovala hejna malých pestrých papoušk6, jejich křik se nesl široko daleko. Na moje záda padaly těžké kapky rosy a já se chvěl ámou. "Počkejme, tati, chvilku. Až začne slunce trochu hřát," žadonil jsem. "Pan Obr tu stejně neru." Táta mi však ukazoval odřenou kdru stromd nebo ukousnutou vět vičku. Stopu v rašelin vém pott\čku jsem už našel sám. Byla velká jako otisk vědra. Táta mě vedl úplně neomylně. Vážně.
Prodlrali jsme se křovinami. Tatínek si co chvili přikládal ruce k úst m a něžně na slona volal. "Je někde nabllzku, ale schovává se . . . echce se mu pracovat. Stejně Jak tobě, Hoang Kao Wane." A pot m Jsme ho najednou měli. Stál jakoby vkl1něn mezi černé skály, za houštinou poplnavých ·'rostlia. Vylézal, teprve když už poch n, že ho vid1me. Bručel na uvítanou a posluAně poklekl. Pfitiskl jsem obličej k jeho chobotu a jeho teplý dech mi ovlval bosé nohy. Táta mu dal otýpku vonných travin, jako by se omlouval, že ho vyrušuje z odpočinku. Když jsme se usadili na jeho hřbetě, kráčel rozvážně a v houštinách rozhrnoval chobotem větve, aby nás neporanily.
mOhníček
Pomalu j me se přiblížili k dělní kdm kácejic1m stromy. Zpivali při tom táhlé pisně a jejich pily zvonily_ Jenže ani podťatý strom nepadl k zemi: stál vkl1něn mezi ostatrumi, přidržovalo jej celé siťovi lián .. Nebýt ná , museli by dřevo rubci pokácet celý les. Táta však pobidl slona a ten začal dlouze a ddležitě ohmatávat naštípnutá m1sta, aby si zjistil, kterým směrem bude strom padat. Potom, povzbuzován našim volánim, se celým tělem opřel do kmene a cloumal jim. Najednou se r ehl silný praskot a strom se pomalu kácel k zemi. A už se k n mu sbíhali dělníci. V záti slunce, které proniklo do džungle, blýskala ostti ohromných nožd a leskla se záda mokrá potem. Jedna tev za druhou Odpadávala - až zdstal holý kmen. Pak f' la znovu řada na našeho pana Obra. Vzal kmen m.ezi kly a chobot a nesl jej k strmému srázu. Nebylo to lehké. Okolní stromy mu překážely v chťlzi, musel proto nést kmen podélně a ' širokým koncem si prorážet cestu. Chvllemi se zastavoval, odpočíval. "Jen do toho, jen do tohol" povzbuzoval ho táta. "Ty si přece poradíš." Zviře po mrkávalo malýma temnýma očkama a nahněvaně bručelo, jako by chtělo f1ci: To se vi, že si porad1m. Ale nepopohánějte měl Musím si to napřed promyslet. Když dostal kmen 7. houštiny, pustil jej na prudký svah a se zdviženým chobotem pozoroval, jak se kutáli dold v oblac1ch pIsku a list1. A když kmen žbluňkl do kalné řeky, vitězo-
slavně pohopsával a radostnll sl k tomu troubil. V poledne jsem ho vodil k řece. Nejprve dlouho pil, pak nasál vodu chobotem a pouštěl si ji na hřbet. ěkdy ze žertu postřlkal i mne. Nakonec se položil do teplého bahna nohy si nechal umývat proudem. Lesklí ptáci poskakovali po jeho hřbetě a ze záhybd kt\že vyzobávali kllšfata a larvy ovádd. DělnIci odpo ~li, celá džungle ztichla v polednlm žáru, jen pod hladinou se proháněly ryby, vyskakovaly, snažily se ulovit hmyz, tře petajic1 se nad vodou. A na nebi neúnavně kroužili dravi ptáci. Najednou jsme z dálky zaslechli křik. Po cestě přicházeli sluhové, na vzn šených nositkách přinášeli našeho pána Funk Fan Baoa. Měl na sobě světlé hedvábné šaty a ovíval se vějii'em. "Neplatlm vás za lenošen1!" vykřikl pronikavým hlasem. "Srazlm vám dnešni plat. Koho z vás vidim zpoceného prac1? Nikohol" "Je poledne, pane. Obědvali jsme . . . " "Máte asi p'fUiš mnoho rýže, když tak dlouho hodujete. Budu vám miň platit, lenošil" Mlčky jsme došli k úpatí hory a jeden za druhým mizeli v džungli. Za chvUi se už zase ozývalo jen vrzánl pil. "Pobídni toho slona!" křikl pan Bao na mne. "Sotva nohama plete. Bodni hol Néslyšiš? " Ostrým hákem. jsem se dotkl slonova hřbetu. "To mi rozkázal on," zašeptal jsem. Pan Obr zastfih"al ušima, jako by chtěl Mct, že to ':vi, a temnýma očkama si pana Baoa změřil. Zlostně přitom zafuněl ... Když jsem nešel kácet stromy s tátou, pomáhal jsem mamince na rýžovém poličku. Do školy mě stejně jako mé kamarády - nikdo neposllal. Psát neuměl ani táta ani dědeček. TaUnek' měl v pytl1ku kostěné razltko se svým jménem "7 rok co rok je otiskovai na smlouvu s panem Baoem. Pan Bao vždycky přečetl, kolik košň. rýže dostaneme a kolik země nám pronajímá. Tatínek pokorně pokyvovlU hlavou, i když věděl, ž z toho živi být nemdžeme. Nebýt džungle, často bychom neměli co do žaludku. Maminka naštěstí uměla vařit rdzná jidla z mladých bambusových výhonkd, ze země vyhrabávala vonné kořinky, z kminkd cukrové třtiny ziskávala sladkou šťávu.
\
"Tati," ptával jsem se, "proč my jsm.e t ak hubeni a utrápeni a pan Bao veselý a tlustý? Proč chodíš pořád sehnutý, jako by ses někomu klaněl?"
"Protože jsme se tak narodili. Když budeš pokorný a m.irný, narodiš se ve svém přištim životě jako boháč. Bohové tě tak o dměni. " "A pana Baoa potrestají, že nás šidi, že nám ·bere rýži i pole, že nás bije?" "Nevím, jestli ho potrestají. On zapaluje spoustu vonných pryskyřic na oltáře předků, přináši bohům ovoce a kadidlo. Může si koupit život ještě štastnější." "Ale to je přece nespravedlnost, tati. " "Pozor, hochu, to jsou nebezpečné myšlenky. Raději tak nemluv. Ani před svými kamarády. Pan Bao si v noci odpiná uši a ty Utajl kolem našich chatrči jako netopýři. Kdyby uslyšel, že se bouřiš, běda nám ... " "Tak to je ... " dodávala maminka. "Chudý člověk musi být poslušný a pokorný. Chodím s ohnutými zády, protože se klaním zemi za rýži, a panu Baoví. že nám dovoli ji vypěstovat. Než něco řekneš, vždycky si to dobře rozmysli, abys nepřivolal do domu neštěstí. "
Objal jsem ji a řikal, že budu lwdný. Na jepm krku jsem cítil tvrdý mozol a kllži tuhou jako řemen Bylo to misto, o které si opírala bambusovou hůl, když nosila koše a břemena. A přece tak málo z toho, co zvedala, patřilo nám. "Divíš se?" ptala se mě. "Nosime na svých zádech větší horu, než je ta, pod kterou kácíte stromy. Nad námi je pan Bao, úředníci z města a
mi ji ltto. Takovou horu tedy nosí na svých zádech? Ale cožpak není možné ji shodit 1. , "Takový. už je světa ' běh," řikala tiše. "Ne, maminko, ne," nesouhla5il jsem. "Copak budeme pořád plnit t tisíce chtivých dlani střlbrem? Copak budeme JKlřád sytit rýži tolik obrovských žalndkll?" Rozplakal jsem se nemohoucím hněvem.
spousta těch, kteří žijí z naši práce." "A nad nimi? " "Knížata, boháči ... Jsou ještě stokrát mocnější než pan Bao." "A je ještě někdo nad nimi? " "Francouzi. " Francouzi přijíždívali tu a tam na motorovém člunu. Pan Bao popoháněl dělníky, kteří pro ně stavěli dům z rákosového pletiva. . Děti těch děln~ů musely věnčit hosty květinami. Francouzi nosili bílé obleky a korkové helmy. Byli strašně hluční. Doprovázeli je černí vojáci, pan Bao se klaněl až k zemi a zval je na hostinu. Jedlo se tam, pilo, hodovala - a pak vám byli Francouzi laskavějši. Odplouvali, ozářeni hořicimi pochodněmi, zpivali ... Pan Bao nás potom vždycky svolával a oznamoval, kolik musime odevzdat rýže, kolik kaučuku, oře c II a banánů. "A nad Francouzi je taky někdo?" Maminka zvedla hlavu, přimhou řila oči, jako by chtěla dohlédnout až na vrcholek hory. "Snad už jen bohové .. . " Přitiskl jsem tvář k jeji paži. Bylo
Maminka mě hladila. "Neboj se, neboj ... Nás je víc než mravenců v mraveništi, víc neŽ. listí na stromě, víc než kapek v řece. Vzpomeň si: malý mravenec povali obrovský strom, drobné listi šum! a přehluši řev tygra, a kapky spojené v řeku unesou lodě i s děly a voj skem ... Jsme silnl." V tu chvili jsme uslyšeli těžk é kroky a varovný hlas našeho slona - někdo cizí se k nám bUžil. "Máme pana Obra," vykřikl jsem radostně. "Ten nám taky pomů že . .. " "Slon, stejně jako nft"1e ruce, patří panu Baovi." "Ale poslouchá jenom nás!" "Tiše. Nemlu hlouposti," zašeptala maminka ostře. "Musíme poslouchat toho, kdo nám dává rýži~"
"Ale vždyť je to naše rýže. Z našeho pole!" "Mlč!'" zakryla mi ústa dlani. (Pokračování příště)
OBRÁZKY A NT ON ( N A
P O S P ( š I LA
O hníček
fl
~talo
se to několik vteřin před zahoukáním klaksonu, které mělo rozpůlit poslední třetinu. Na ukazateli svítilo: ČSSR 1 - Kanada 1.
a
Stadión ani nedýchal. Dvě mužstva, o kterých se hovořilo jako o favoritech mistra světa, úporně bojovala celých padesát minut čistého času. Byl to zápas, jaký Švýcarsko je!tě nevidělo . Na jedné straně byla rychlost a robustnost, na druhé vtip, disciplina a obětavost . Boj to byl veliký, ale hokej ne zrovna nejkrásněj!í.
Stadión každou chvíli skandoval: "Hop Tschék! Hop Tschék!" a do toho hluku se mísilo jako pronikavý jekot trubky: "Vydržet! Vydržet!" Volalo to několik hlasů z rohu, kde se třepetaly československé praporky. Stalo se to tedy několik vteřin před zahoukáním klaksonu. Druhý útok se řítil proti červené xdi, postavené z hranatých těl Smitha, Fergusona a Rusnella. Frantík - profesor hokeje, jak ho nazvali novináři - se úhořovitým pohybem osvobodil od dorážejícího lenardona v černé přilbě a postupoval k modré čáře Kanaďanů. Kolem mantinelů ho sledovala obě křídla. Byla ve střehu: komu Frantílt přihrál Vteřinová ručička skákala jako luční kobylka - bude to poslední útok před klaksonem. Poslední - a co kdyby !Ii nui do druhé poloviny s náskokem! Profesor na sebe vylákal Fergusona, nmíchal pukem, jak to umí jen on, a prudce přihrál do kanadské třetiny na Janovu stranu. Jano xůstal na chvíli volný. Ale jen na okamžik. Už se na něho řítil lenardon, aby zacpal díru po Fergusonovi. Jano se dostal k puku dřív, než se dotkl mantinelu v rohu kluziště. Nesmí se dát zatlačit . Nesmí dovolit, aby mu puk rulápli. Musi přihrát. Přihrát. Co kdyby na ukazovateli zasvítila pod ~SSR dvojka! Jano prudce zabrzdil, od bruslí vytryskla fontána, vyhnul se lenardonovi, hledal nejvýhodněj~í pozici. letmo zahléd I, jak Frantík i Josef číhají před bránou. Oba nui obránci zabarikádovali modrou čáru. Ještě NAKRESLIL J. CERN\'-KLATOVSK\'
RUDO
MORIC
pár vteřin - nesmíme ztratit ani jednu jedinou. Janův mozek pracoval rychlostí telegrafu. Hodi to před bránu. Nehodil. Nehodil, protože se od kanadské branky vyřítil postrach Smith. Nešel po puku. Celou silou srazil Jana na mantinel. Na ten nešťastný mantinel z plexiskla, s kovovou obrubou nahoře. Oba roxhodčí pronikavě hvíxdli. Diváci zatajili dech. AJano padl jako podťatý strom. Nevnímal nic, ani to, jak stadión napřed ztichl, ani to, jak potom nespokojeně zamručel. Nevnlmal nic, jenom prudkou bolest v rameni. Skrčil se, sevřel rameno, aby aspoň trochu ztišil to škubáni. V prvním okamžiku mu prolétlo hlavou, žeje vJemu konec, že si úž v mistrovství nezahraje, že má ruku napůl. Ale dohrát těch zbývajících deset minut by přece měl. Musejí vyhrát, nebo aspoň udržet nerozhodný výsledek! Jenom ne prohrát. Jen ne prohrát! Temné kruhy přestávají kroužit před jeho očima, bolest už není tak ostrá, všechno pronikající, už slábne. Jen ramenem nesml pohnout. Kdosi se ho dotkl a řekl takřka něžně: "Co je ti, Jano!" To profesor-Frantík. Sklání se nad ním, ale není sám, Je tu ·i Pepa i Ferko, oddílový kamarád z Bratislavy. V mlze bolesti vidí Jano i proužkovaný svetr rozhodčího . Je jich tu celá kopa. Jano už vnímá i hněvivý !um diváků, vědomí se mu pomalu vrací, bolest ochabuje. "Pojď," zdvíhají ho Frantík s Pepou. "Pojď, odpočine! si," říkají a berou ho podpaží. Opatrněji, kluci, opatrněji! Ještě to tam škube, je~tě to boll. Ale už stojí. Byť skrčeně. Zatíná xuby, mexi Frantíkem a Pepou brusli přes celé kluxiště ke střídačce. Diváci tleskají, nejvíc ti v koutě, kde se třepetají trojbarevné praporečky. Obecenstvo má radost, že to, co vypadalo tak šeredně, nebude mbžna přece jen tak zlé. Od stříd,ačky mu běží
v
naproti lékař a trenér, ten kamarád i táta v jedné osobě. Podepřeli ho teď oni, kdosi ho lehce plácl po zádech, povxbudivě a teple. trenér · říká, že to přejde, jen hlavu vmůru, to nic, to nic, když už jsme tak daleko .. . Kanaďanů je o jednoho méně, ale pro Jana to nenl velká útěcha : sedl na střídačce, ruku si podpírá a usrkává bolesti. A už se ozývá klakson. Brankáři , ná! Mikoláš a kanadský Martin, putují na opačné strany - boj bude pokračovat. Bex něho! Bude pokračovat bez kompletního druhého útoku 1 Teď, právě teď! Kdo ho zaskočí 1 Jednou asi Mirek, podruhé Vláďa, a on tu bude sedět a trnout, jestli nám tohle oslabení nepřinese pohromu. Porážka. Mráx mu přeběhl po zádech. Je~tě před dvěma třemi dny by to nebylo tak tragické. Do Švýcarska odchbeli v divné sestavě, doma nad nimi lomili rukama, dobromyslnější je prosili jen o jedno: Chlapci, aspoň páté místo, aspoň před Finy se dostaňte! Druhá polovina poslední třetiny začala. Vlastův útok pracuje žonglérsky, v pravém slova smyslu kouxlí. Kanaďané nčlnají ztrácet nervy. "Jenom ať se nui nedajl vyprovokovat!" říká trenér svému pomocníkovi. "Začnou bezhlavě útočit, a ... Hrome, ti Kanaďané jsou ale li~ky! ~tyři, a nehrají o nic hůř(1 než my." Kanaďané
DRZETI na Mikolfiovu branku . Výborně! Výborně, Peplku! Konečně velký brankář v naší svatyni. Zatím dostal nejméně branek, míň než proslavený Martin. Kliďas - dívejte se na něho! Vypíchl Maclntyrovi puk přímo z hole. "Pojď do kabiny, podíváme se, jak to s tebou vypadá." ~oktor vstává, bere Jana za loket. " Ne, doktore. Teď proboha ne! Už to není tak hrozné." Rameno sice bolet nepřestává, ale celé je. Má je pouze naražené. Modřina tam blJde jako půl světa. " Musím tě dát do pořádku. Pojď, Jano, nebuď malý." Trenér se tváří, jako by neviděl nic než led, ale Jano cítí, že ho po straně pozoruje a napjatě čeká, co řekne. Kdyby mohl nastoupit, spadl by trenérovi kámen ze srdce, protože slepovat útok.y není lehké a právě teď je třeba , aby si chlapci oddychl i. Musí být aspoň trochu svěží, aby ty ďábly nepusti Ii k bráně . " Nejdu , doktore. Já ještě nastoupím." Trenér po něm vděčně střelil pohledem, Václav, starý plzeňský lišák, ho z radosti pohladil po hlavě . "Nebuď blázen," naléhá lékař. Jediný on naléhá, protože ví, co to je naražený sval, ví, že je potřeba aspoň silně jej utáhnout, aby se to nevymstilo. On jediný myslí na další zápas. Ostatní teď žijí jen myšlenkou, že s Kanadou nesmíme prohrát. "Dej mi injekci, doktore. Musím na led,"
žebroní Jano. Na ledě je totiž zrovna horko. Smith je už zase dávno zpátky a Kanaďané našim nebezpečně zatápějí. Jenže doktor mu injekci dát nechce. Je přesvědčen, že Jano už dnes nenastoupí. Nějak se bez něho musejí obejít. St~ídán í. Na led přichází druhý útok. Jeho - Janův . A on sedí na střídačce . Zůstal tam místo něho Mirek z prvního útoku . Bude to pro něho pořádná šichta. Teď, když Kanaďané jezdí jako střely. Teď, když rozjeli svůj stroj na plné obrátky. Janovi se dělá těžko od žaludku , přichází na něho závrať. Potají zkouší pohnout zraněnou rukou , ale honem přestává: bolestí se mu dělaj í mžitky před oč i ma . Och Pepíku! Ty permoníku hornický! Děláš úplné zázraky. Poplácej ho, Václave, i za mne. Vyloučený
Na čele vyskakuje Janovi pot, ale sledovat boj nepřestává . Kanaďané chtějí vyhrát stůj co stůj. Mohl i by přijít o první místo. A co se už nachlubili , že je zase získaji! Dělají všecko, aby aspoň jednou
ostříleli,
ale budou
stačit
na rozkacené Ka-
naďany?
Jano si ani neuvědomuje, že svírá své rameno tak, až mu vyskočily slzy do očí. Neslyší nic, nevidí nic: Kanaďané zrovna vytáhli své eso. Při hře vystřídal jejich kapitán Kromm, a to je skutečný blesk a ještě k tomu notně tvrdý hráč . I v obraně mají to nejlepší. Je ta"l Sly a Smith . Chtějí v těchto posledních minutách rozhodnout boj pro sebe. Ruč i čka se posunula už na patnáctou minutu . Ještě pět minut čistého času . Co všechno se za tu dobu muže semlít. A teď j eště tohle. Vláďa, nejmladší, podrazil ve slabé chvilce lagace. Dva zdvižené prsty - a na kluzišti je méně o jednoho modrého. Stadi6n hlasitě vydechl. Jano si zakryl tvář dlaněmi. Nechce se na to dívat. Teď mají určitě po naději. Trenér šeptem posílá na led Frantíka s Pepou . V hlase má prosbu a napětí. Co to ten hloupý Vláďa vyvedl? Qslabit mužstvo v nejrozhodnějších minutách! Buly - a Jano si už nemOže zakrývat oči . Byla by to věčnost, ne dvě minuty. Profesor vyhrál, posílá puk dozadu , obránci jej přihrávají jeden druhému _ tak , chlapci, tak! K mantinelu a tam jej zadusit. Kanaďané jsou jako sršni. Mají svou velikou
umístili puk do Mikolášovy branky. Pálí z každé pozice, chtějí nás zamknout v naší příležitost. třetině, tvrdě srážej í naše na mantinel. " Vydržet! Vydržet! " , Výborn í jsou, to se musí přiznat, ale naši " Hop Tschék! Hop Tschék!" povzbuzují jsou zase velcí bojovníci. Ještě ani jednou naše Švýcaři. nepřekročil i trenérOv příkaz hrát opatrně, Jako bychom hráli doma, ne v cizině . bránit v pětce, zpomalovat hru. A hrát přesJak si nás ti lidé tady oblíbili! V novinách ně . Držet puk co nejdéle mezi sebou . To píší o jemných techn icích a j eště lepších ani nejsou hokejisté - to jsou počítací stroje. takticích , ba i o hrdinech . A teď nám fandí. Vždyť i on, Jano: kolikrát se musel p řemá. k b h b I' . .. h la o yc om y I lellc muzstvo. hat, aby si nezas610val , aby nepřestal střežit Vydrž e tl. Vyd r Že tl. říká SI. .I Jano , Z at lm ' soupeřovo křídlo, Ale proč to je? Vždyť se naši brání výborně . Úžasně . Už jenom t ř' b d os i a b'" i předtím hrávali spolu, a nikdy jim to nešlo I vetO u eme "nI. P r íma, n ěk o I'k tak přesně , Asi proto, že jsme nikdy nebyli Mikoláši, príma! Ferko, ven z třet i ny, ven! takoví kamarád i. Dřív vždycky někdo začal Smith. Hockley, Tambellin ~- pozor, buď rýt nebo sýčkovat - a všechno šlo od pozor na něho ! Zadržte ho! Za . . . Nedodesíti k pěti. __~~~~~~#~~~~~:,;:~~~_ volte mu střílet, Daleko lehčí je hrát než ano se mračí: nejne,zkušenější bažanti, Už se sIce Pokračovóní na straně 12
~:::-=----
ÚSP~CHY NASI TECHNIKY
Největší
------==-= -
Tento měsíc oslavujeme už čtrnácté výročí slavného únorového vítězství pracujících v roce 1948. A za těch 14 let se u nás mnoho změnilo I Podíváme-li se nll!lříklad jen na úspěchy naší techniky, a budeme-li chtlt je jen vyjmenovat, popsali bychom názvy nových aut, letadel, motocykll'!, obráběcích strojů, léčeb ných přístrojI'! atd. celou tuto 'dvoustránku. A tak se místo toho podívejte na tři naše fotografie. Na první z ních vidime pracovníky Laboratoře elektronové optiky CSA V v Brně s jejich známým vynikajícim elektronovým mikroskopem. A druhý snímek ukazuje výsledek práce jejích mikroskopu: fotografů chřipkových virů, pl'!vodců této nemoci.
Jsou dlouhé jen jednu statisícinu milimetrul Tak dokonalý je československý mikroskop. Kresba zachycuje televizní vysUačku "Střední Cechy" na kopci Cukráku u Prahy. Byla dokončena loni na podzim a zajištuje dnes dobrý obraz na naších televizorech. Ale věž je zajímavá i tím, že je světovou zvláštnosti ve stavbě tak vysokých vysilačl'!. Je 189 m \;ysoká a není z betonu, jak to nejčastěji bývá, aní z ocelové konstrukce upoutané k zemi lany, ale z plechových plátů o tlouštce 6 milimetrl'!. U země má tato plechová "trouba" prl'!měr 16 metru a na vrcholku 4 metry. Váží celkem 540 tun. I to je tedy jeden ze zajímavých úspěchů naší techniky
otel
a V roce 1967, v
době
padesátého
výročí
ŘíjnOVé revoluce, bude v Moskvě uspořádána světová
výstava (podobná, jaká byla v roce 1958 v Bruselu). Už dnes se Moskva na tento obrovský podnik při pravuje: architekti plánují úpravu výstavíště, připravuje se stavba mnoha nových budov i celých čtvrtí, náměstí, ulic a dálnic. Mezi připravovanými stavbami je i nový mezinárodní hotel blízko Rudého náměstí. Bude to největší hotel na světě. Budova bude mít tvar trojúhelníka. m~í křídlo otočené k Rudému náměstí bude mít 12 pater a budou v něm vstupní haly, kavárny a obchody. Ve 3400 pokojích bude žít současně 5900 lidí. Každý pokoj bude mít koupelnu, telefon, rádio i televizor. Druhé křídlo, otočené k řece Moskvě, bude mít široké terasy a příjezdy pro auta. V přízemí bude vrátnice, pošta, šatny, restaurace pro 2500 lidí. salóuky atd. V hotelu bude i koncertní síň a kino, v zahradě budou v létě stolky a v zimě kluziště. Na plochých střechách hotelu bude vyhlidková kavárna, plavecký bazén a sportovní hřiště. Obrovská budova nového hotelu umožní návštěvníkl'!m Moskvy v plném pohodlí bydlet v samotném středu města, s vyhlídkou na panorama Kremlu a Rudého náměstí i na velkou část města za řekou Moskvou. Nový hotel bude pýchou hlavního města Sovětského svazu.
,
Hla ni New York. - Toto obrovské město ve Spojených státech amerických není hlavním městem USA (jako je např. Praha hlavním městem ~SSR); tento úkol má město Washington, kde je sídlo vlády. Ale New York je největším městem USA, sídlí v něm Organizace spojených národů (OSN) a je typickým městem kapitalistické země.
Síla Eroze - ničivá činnost vody a větru byla vždy mocným činitelem při vytváření povrchu Země. Za poslední 1,5 miliardu let, kdy se na Zemí objevilo ovzduší a voda, má vitr a voda obrovský vliv na tvář naší Země: to, co vytvořily horotvorné procesy, eroze opět obrušuje, snižuje, zarovnává. Erozí vznikaly nové paroviny, 'k teré pak další horotvorné procesy zvrásnily v nová pohoří ... .Eroze vykonává své dílo do dneška, i když je znesnadněno hustým pokryvem rostlinstva. Pro lidskou civilizaci je však největším nepřítelem ta eroze, která ničí úrodnost našich poli. Vítr odnášející částečky půdy o potoků a řek je příčinou toho, že v minulosti byly četné kraje přeměněny v poušt - např. v Mezopotámii, Malé Asii, Africe, a dnes jsou ohrožo-
Ohníček
vány velké oblasti v Řecku, Itálii a mnoha dalších státech. I u nás je eroze nepřítelem polí. Naše toky odnášejí ročně do moří 12 500 tun zeminy, která je nezbytnou součásti dobré, úrodné půdy. Obrovské množství splavenin odnáší do moře také Zlutá řeka v Cině, která dostala název právě podle stálého zákalu vody. Každých 24 hodin v jarním období odnáší 29 míliónů kubických metrů zeminy. A všechny ·řeky na světě odnesou každoročně do moří a oceánl'! 100 kubických kilometrů splavenínl Tato obrovská množství se ukládají na dno moří prů měrnou rychlosti 1 m nánosu za 7000 let. A o toto bohatství v podobě úrodné ornice jsou ochuzena pole zajištující lidem potravu. Proto zemědělci tolik dbají o správné obdělávání poli, aby odnosu pl'ldy zabránili.
V roce 1609 vplul mořeplavec Hudson z moře do řeky, která dnes nese jeho jméno. Tak objevil místo, kde dnes stojí New York. Prvními obyvateli zde byli Holanďané, kteří za .60 zlatých a několik soudků "ohrTivé vody" zakoupili od indiánského kmene Mo-hi-ken poloostrov Manhattan, dnes střed města New Yorku. Později
vystřídali
Holanďany
Angličané.
Dnes zde žije asi 13 miliónů obyvatel na ploše rovnajici se ploše bývaléhoJihlavského kraje. ~íká se, že New York je branou do USA. Je tomu t~k nejen proto, že je to velký přístav, ale hlavně proto, že ve městě sídlí největší banky a úřady největ ších továren. Odtud řídí malá skupina lidí - kapitalistů nejen celé hospodářství USA, ale i vládu této země. A tak lidé jako Rockefeller, Mellon, Kohn a Loeb a jiní rozhodují o všem, co se týká obyvatel USA: o jejiclt platech, o tc;>m, zda dostanou podporu v nezaměstnanosti nebo budou hladovět, o tom, zda se budou vyrábět zbraně a vodíkové pumy namířené proti nám a Sovět skému svazu atd. A tak je obrovský, světo známý New York hlavním městem kapital istického tlěta.
Neandertálci, ktei"r jsou na ndem obrázku, tvoi"í dalií Vývojový stupeň lidských dějin. V mnohém se už velmi liší od .. opo~lověka vzpi"rmeného", kterého jsme poznali minule - pi"ederiím vyvinutým mozkem. Neandertálci měli už složitějií rozumovou ~innost, zhotovovali si zbraně z ka-" mene i ze di"eva a kostí, žili v tlupách a živili se lovem. Žili na Zemi asi pl'ed 250000 až 100000 lety. (Maloval Z. Burian v odborné spolupráci s prof. dr. J. Augustou.)
PTEJTE SE ŽiVÁČKA ŽiVÁČEK ODPOVr ••• JAROSLAVA KOLDOVÁ, MARIE ŠMUCAROVÁ, PARTOLTlCE, P. t,NKOVY : ,;t.JAPIŠ NÁM, tlVÁtKU, NĚCO O tlVOTĚ V tfNĚ."
Už několikrát jsme si v Ohníčku vyprávěli o tom, že z daleké tíny do Evropy a do celého ostatního světa mnoho objevu cenných pro náš dnešní život. Vždyť tína patří mezi nejstarší kulturní oblasti a čínský lid byl vždy velmi pracovitý, přemýšlivý a nadaný. I dnes muže lidstvo využívat cenné zkušenosti ze staré i dnešnl tíny. Napffklad v lékařství. Před tis/ci lety se v tíně použ{valo zvláštní léčby vPichováním jehel do těla nemocného. Dnes se tato léčba v tíně znovu zkoumá v odborných ústavech a také naši lékaři se o ni zajímají. Léčba vpichováním jehel (čínsky "zhen" , čti ,.,čen") spočívá v tom, že lékař vpichuje tenké jehly ruzně hluboko do předem přesně určených míst na lidském těle. Není to léčba nijak zvlášť bolestivá a pomáhá naPříklad zmírňovat bolesti hlavy, bolesti zubil, podPoruje např. činnost střev, léčí záněty nervu atd. LékaFi"dnes tento starý zpusob léčby teprve zkoumají, ale už tec! se ukazuje, že sta" čfnšt/ lékaři měli velké znalosti o lidském těle, které mohou být užitečné i dnes. přišlo
KAMILA ŠPATNÁ, tESKÉ BUDĚJOVICE, U T/U LVŮ t. 10 : "PRosfM TĚ, tlVÁtKU, NAPiŠ MI NĚCO O N~/CH KRASOBRUSLAIUCH!"
Už loni jsme se těšili, že uvidíme v Praze krasobruslaře z celého Ale letadlo s americkou výpravou se tehdy cestou zřítilo, cestující zahynuli, a proto bylo mistrovství světa v krasobruslení odloženo až na letošní rok. Poprvé budeme moci sledovat uměnl krasobruslařu koncem února na televizních obrazovkách při přenosech ze tenevy, kde se bude konat mistrovstvl Evropy, a pak 14.-18. března, kdy bude v Praze mistrovstvf světa. Naši krasobruslan se na obě mistrovstv/ pečlivě přiPravovali. Už loni v létě měli společné soustředění, kterého se zúčastnili nejen přední závodnfci (Divín, Mrázková, Grožajová, Hlaváčková, sourozenci Romanovi a da/šf), ale i mnoho mladých nadějných sportovcu-krasobruslařll z ruzných sportovnich jednot z celé republiky. Ale obou mistrovství se mohou zúčastnit jen ti nejJepšl, protože Mezinárodní krasobrusla"ská, unie stanovila velmi pflsné zásady pro obeslání mistrovství. Ptldle toho, kolik našich reprezentantu se umístilo mezi prvními pěti až deseti závodníky na minulých mistrovstvfch, budeme moci vyslat soutěžící na letošnf závody. Do tenevy pojede 1 muž, 3 ženy, 2 dvojice a 3 taneční dvojice. V Praze nás pak budou reprezentovat: 1 muž,2 ženy, 1 dvojice a 1 tanečnl dvojice. A tak uvidíme jen ty nejpi/nějšl a nejlepší. světa .
Pik inž. Z. Michalec • Kresli Fr. Škoda
. . . . . .• ._ _1Il001
_111&
......................
...
-•
..
-lV)
>~
O)U Z
ta
-
>-
)0:::
U O
::)
l:
~
A.
::l
<
~
- >-
IV) JOSEF BURSfK Hríbátko klule ve výběhu, vítr mu sedá do hrívy. Kopýtkem tiskne v bílém sněhu monogram, v slunci zárivý. Po svahu kolem letí sáně; jak prudká jízda - bez koní. Hríbátko rozzlobí se na ně, a fe jejich stín predhoníl Žene se tryskem pres ohradu i potok skokem prelétí. Sáně zlistaly v houltí vzadu. Kdopak by stačil hríběti?
O
~
o::: )N
~O
V)
'<
;;..O ~
Z
::> p:;
< ..., < p:; '< H
~
~
Vůl;>ec nevim, jestli vám to vyprávět mám, nebo ne. Ale když vám to nenapišu já, může vám to napsat Ferko Slabý, protože já s nim teď
nemluvim a on má na mě vztek. Kdyby vám to Ferko Slabý napsal, steině byste se to dověděli a mysleli
byste si o mně, že Jsem falešný. Ale já doopravdy nejsem falešný, jen bych nerad, aby Ferko tohle četl, protože co on má o mně co čist, když to beztak zavinil všechno on. To, co vám chci napsat, je, že jsem měl z přirodopisu čtyřku.
••••••••••••••••••••••••••• RUDO MORIC Pokračovdnl
VYDRŽET
ze strany 8-9
dívat se na to peklo. Na ledě má člověk hlavu, ale tady, na lavici, by přišel o rozum. "Trenére ... Soudruhu ... " Všichni hledí na led. Mirek právě klouže kolem mantinelu jako had a v kanadské tře tině mistrně puk zašlapuje. Ne, hokej to nenl pěkný, na pohled ne, ale kolik vtipu a dlimyslu je v něm. "Trenére ... " Trenér necltí prosebné Janovy pohledy. Pozoruje lavici hanby, odkud každou chvíli , vskočí na led pátý. A už je to tu. Stadi6n propukl v jásot . pět modrých je' na ledě, Kanaďanům to nevyšlo. Zakázané uvolňováni. Bylo potřebné je nutno vystřldat. "Soudruhu ... " Trenér však nechává na ledě Vláďu a posílá tam kompletní třetl útok. Ještě tři minuty. Ale proč posílá třetl, k čertu! Rameno už nebolí. Jano jím hýbe, chladnějlí
lIJ
Ohníček
v očích mu svítí slzy, ale nemilosrdně jím vrtí. Podívejte se, dol
Jano je nesmírně šťastný. A z kouta se ozývá znovu a znovu: .. Vydržet! Vydržet!" Buly před kanadškou brankou. Jano se opírá o hůl, rameno ho ještě pořád ostře bolí, ale zatíná zuby, a bolest je menší, aspoň trochu. Teď kdyby jim to vyšlo - pak ať to bolí jak chce. Skoro. Prudká bomba minula Martinovu lapačku, ale minula i horní břevno. Puk se svezl po síti. Škoda. To nám mělo vyjít ... A nové buly. Tentokrát jsme prohráli. Puk má Sly, už se řítl ven, Jano se vrhá za ním, Sly je zlý muž Kanady, uml člověka tak narazit na mantinel, že .. . I teď mu srší v očích oheň. Jano mu chce puk zašlápnout, Sly chce letět k brance. Zápolí spolu, rameno příšerně bolí, ale pustit Kanaďana dál nesmí. Už mu přichází na pomoc Frantik, Slymovl tečou nervy, vráži hokejku Frantlkovl mezi brusle. Jeden z rozhodčlch zdvihl dva prsty. Sly sl pujde odpočinout. Prosedí zbytek zápasu na lavici hanby. Janovi se zatmívá před očima, ale v duchu má radost. Kanaďanů bude o jednoho méně. A ciferník ukazuje už jen čtyřicet vteřin čistého času.
Teď máme příležitost zase my. Poslednl. Ne jenom vydržet. Vyhrát!
Mohl bych m1t jedničku, protože všecko vtm, ale když jsem byl jednou vyvolaný, Ferko mi schválně napovídal. Soudruh učitel se mě ptal, co je to oblak, a on mi pošeptal, že je jako peřina, jenže ne na posteli, ale ve vzduchu. A když se mě zeptali, co z oblaků padá, Ferko mi pošeptal, že peřL To je jasné, že z peřiny m:usí padat peřL
Soudruh
učitel
potom povídal, že ·padají z oblaků i pětky a dal mi kuli. Potom mi dal ještě dvě, protože na mně kvůli té peřině sedl. Tak jsem dostal na vysvědčení z přírodopisu čtyřku, protože co zmůže žák. proti učitelovi? A ještě mám trojku z počtů, a tu jsem taky dostal nespravedlivě. Psali jsme písemku, jak otec se synem maji padesát roků. Mně vyšlo, že otec má pětadvacet a syn taky pětadvacet. Pětadvacet a pětadva ::et je přece padesát. Ne? Jiným vyšlo, že otec má čtyřicet roků a syn deset. I čtyřicet a deset je padesát já neříkám, že ne. Taky je to správné. Ale proč druzí dostali jedničku a já pětku? Protože jim soudružka nadržuje . A trojku. mám taky ze zpěvu, a to jen proto, že nemám hlas. Sluch mám, protože slyším všecko, ale hlas nemám, a tak si ani písničky do sešitu nezapisuju, aby mi nebylo lito, že ie neumím zazpívat. A taky jsem tu trojku dostal kvůli kromě péři
Ditlli školou povinnému.
Ze
Ditě
školou povinné umím, ale Koltne, Koltne ne. Jenže já si mysUm, že když zazpívám Ditě školou povinné bez hlasu, že si zasloužím i dvě j~dničky, a ne trojku. Takové já mám ve škole neštěstL Učitelé
na mně sedl. Ale nemám jenom neštěstí, mám taky štěstí. Měl jsem i jednu jedničku. Z tělo cviku. Náš soudruh učitel tělocviku je nejlepší a nejspravedlivější učitel na světě . A kdyby na mě Ferko Slabý řekl i to, že jsem celé vánočni prázdniny nesměl sportovat, tak mu nevěřte, vůbec to neni pravda. Schválně jsem nešel ven, protože mě bolela hlava. Ale hlavně proto, že nejsem dareba jako Ferko, abych zapomněl na školu hned, jak z ní vyutnu, a abych hodil učebnice do kouta. Já jsem se přes celé prázdniny učil, abych nebyl hloupý. Protože se neučíme jenom pro vysvědčení, ale hlavně pro život, jak říká můj táta. Ale když se neučíme kvůli vysvědčení, tak tedy nevím, proč mi kvůli němu zamkl brusle a sáně do sklepa? Jsem rád, že jsou pololetní prázdniny krátké. A v létě jsou prázdniny dlouhé, a to taky dostáváme vysvěd čenL Musím si dát na známky pozor, aby mi táta nezamkl v létě plavky, protože jak bych se koupal?
•••••• •••• • •••• ••• Jen se nenechat vyprovokovat, jen se nedát oklamat, že v pěti jsme silnější než ti čtyři. Jano slyší hlas trenéra, ale co kdyby se mu přece jen podařilo bleskově zaútočitr Trenér však posílá na led chladnější hlavy. "Isi chlapík," vítá Jana. Jen lékař se tváří jaksi křivě . Ale ať se tváří jak chce! Však on ho dá zítra zase do pořádku. Co zítrar Ještě dnes večer. Bude si moci ~ělat sJanem, co bude chtít. Ručička už zase skáče . Vlasta drží puk, kličkuje, přihrává naší obraně, ta zase jemu, potom na křídlo, křídlo k mantinelu a tam puk zašlapuje. "Vy jste andělé, kluci!" říká trenér vřele a oči mu svítí jako nikdy. Už mohou. Zbývá už jenom deset vteřin. Jenom je třeba vyhrát buly. Jano je šťastný, že svou ruku přemohl, ačkoliv ho teď bolí víc než předtím . Bolí pořád, končetina protivná. A Vlasta už má zase puk, probíjí se - jéé, teď měl Martin z pekla štěstl. Puk se dostal do rohu , už jsou u něho tři. Ještě jedno buly buder Nebude. Kanaďané puk vyšťá rali, podávají Jonesovi, ten jde kupředu a vtom se rozhoukal klakson.
Všichni se sbíhají na led, Jano o bolavém rameni najednou nic neví, cítí jen úžasnou radost. I ostatní mají radost. Shlukli se kolem Mikoláše, poplácávají ho, líbají možná, že ho zadusf. A stadi6n vstává a burácí. Velký boj skončil. Hymny hrát nebudou . Dnes poprvé naši neuslyší to velebné Kde domov můj, ale v srdcích jim hymna zní i tak. Ani trojbarevná vlajka nevystoupí dnes na stožár, o to slavnostněji však bude vlát v poslední den mistrovství. Všichni stojí v pozoru. Jano má divné vlhko v očích. Ale ne bolestí, na mou duši ne. Na to je jeho bolest příliš slabá. Vlhko v očích má něčím jiným. "Kluci, ten banán jsem mohl chytit a bylo by to .. ." "Jdi, jdi, ty permoníku! Chytils aspoň pět vyložených •.. " A zase už jsou všichni kolem Mikoláše, objímají ho, svírajf. "Pojď, ty tvrdohlavče," tahá lékař Jana z klubka. "Pojď, ať tě dám do pořádku." Ale i jemu svítl oči jako dvě zářivky. "Tady mě máte, doktore. Tady mě máš, doktůrku," směje seJano. Směje se a krotce jde za lékařem. Hlavně že vydržel. Teď ho může třeba i řezat .
SKL"ENICE A TALíŘEK KAREL ŠiKTANC Kutálel se ze dvifek malovaný talii'ek. Kutálel se k potoku, notoval si do kroku. "Tramtarata estata! Jdu se umýt pfed vrata." Ale pozor! Z ulice kouli se sem sklenice. Navrací se z procházky, pi'eskaku;e oblázky. "Uteč, uhni za vrata, sklenice ty baňatá!"
Sklenice se zapýfí: "Uhni, ty zlý talifll" Slipka strachy vypískla. Bum! A cinkly stfepy skla. Pláčou spolu u dvířeJ.. sklenice a talífek.
Ohníček
KAIVDA VJechno dobré na zub Lenku v;'bí, za de na :zub leccos měnila by. "KPivdíte mil" zachmuPila líc, "za pastu a za kartálek nicll"
lid
• CHYTRÝ LOV Mirka umí vzorně plakat ví, fe slzou mlife lákat, fe slzilkou uloví na bolístku, která není, náplast něfných pohlazení a - mofná - hrst cukroví. v
JAK VYCA Přelom uprostřed čtyři
Ljuba
UJES HVĚZDU
zápalky a
kříž, který ti pomůže vyčarovat hvězdu. Potřebuješ k tomu. jen trochu kouzelnické zručnosti.
slož z nich
Štíplová
kilže kápneš pár kapek až konce nalomených dřívek zvlhnou, a už se nemusiš o kouzlo starat. Dřevo začne vlivem mokra pracovat samo, dřlvka se začnou pohybovat a utvoří bez tvé pomoci hvězdičku. Tuto proměnu můžeš se svými přáteli pozorovat jako pokus. mnohem zábavnější však pro tebe bude, zahraješ-Ii si na čaro děje. Až nakapeš na dřívka vodu, soustředěně se mr-ač, jako bys vykonával nějakou zvlášť důležitou Doprostřed
Jde se na výlet! I kdyby mll třeba zmrznout. si musí vrznout solva zmizl led když i skřivan, pláček slabý, proč ne my? Vždy! nejsme baby jde se na výlet! skřivánek
Jedna vlaštovička smllá :e nám jaro neudllá? Však jich litá plt! My se nebojíme sloty - . teplý svetr, pevné boty a jdem na výlet! Al si prší, táhnou mraky, severák si mťL:e taky ještl zakvílet mladé .~lromky nepoláme! Však si jaro přiuoláme jde se na výlet!
vody,
počkáš,
,
V Y R
Ohníček
B I M E
z Máte-Ii někde domo staré šroubovacl brusle, udělejte si z nich sáně. Podle velikosti bruslí si vyFízněte ze silnějšího prkna dvě prkénka a brusle k nim při šroubujte. Prkénka s bruslemi pak přibijte k většímu prkénku a sáně jsou hotovy. Máte-Ii ještě třetí brusli, udělejte si sáně ndite/né. Dvě brusle na prkénkách pfibijte pevně k prkénku, jehož tvar je na obrázku. Třetf
o~
III
práci. Vlhnouc! dřívka přiklop pak šálkem, přes který přehoď kouzelnický šátek a mumlej nesrozumitelné zaklinadlol Po chvtli Odkryj šátek, odklop šálek a obřadně ukaž hvězdičku, kterou jsi vyčaroval.
s
I
brusle je Připevněna na prkénku, které má jen polovični výšku. Napříč tohoto prkénka přibijte řízeni. je to Příčné prkénko s otvorem pro osu řízení. Na konclch vyvrtejte dírky pro provázek, kterým sáně řídlte. "A.ídicl brusli spojte se sedadlem saní šroubem s dvěma matkami prl)měru 10-12 mm. Kolem šroubu se řídicl prkénko zadní brusle otáčí a určuje tlm směr jlzdy.
Opotřete si vrbové pruty, zbavte je kllry a na konci je sef[zněte. Pak stočte každý proutek do kroužku a lýkem nebo praménkem orobince svažte oba konce k sobě. Kroužek je hotov. Mllžete jej natf[t mořidlem. Tak si zhotovte aspoň plt kroužkll. Ke kroužkllm však potřebujete vrhacl tyčku. Sudete jl kroužky házet a házené kroužky na ni zas chytat. Tyčku si vyrobíte ze silnějšlch vrbových prutll nebo z opracovaného hladkého dřevo. Oba pruty nebo obě dřevo spojlte zase lýkem nebo orobincem. Protože tuhle hru hraji vždy dva hrčči, vyrobíte si tyčky dvě. Postavte se pak s kamarádem proti sobě a vrhejte st!idavě kroužky tyčkou. Protihráč mus{ vrhané kroužky nachytat no tyčku a pok je vrhá zpátky.
1 2 3 ~ S 6 .,. 8. 9 1011
A
o
B C
p p
• ppp • p
E
• I v naší škole už budou rozdávat pololetní vysvěděení. Honza Provázek se chlubil, že si šetří na takovou tu vodiěku, (JO i pětky vymaže. Ťululum! Kdyby se ra(lši
F
uěm
/)
, H I
J
K ~ -~ LEGENDA
o
••• •
.
I:r)~ ~
Vodorovně.: A. P r v Ý díl taj e nk y. - B. Jméno psa; zimní měsíc. - C. Hlas trubky; mycí potřeba; i mezi pl'íbuznými sykavkami. - D. Emilie hovorově; zástup lidí; tvar slovesa spořiti. - E. tást obličeje; asijská část SSSR; osobní zájmeno. - F. Ruská dvojhláska; obyvatel Malajska; souhlásky módy. - G. Nota; hovorově Ladislav; léčivo. - H. Nic; níže; základní čisticí tekutina. I. K o n e c taj e n k y. - J. tást těla; očištění vodou; shluk včel. - K. Dr u hý ~ í I taj e n k y. Svisle: 1. Předložka; tře t í díl t ajen k y; KCh. - 2. Zbytečně; samohlásky Julia; stejné souhlásky. - 3. Hovorově Olga; zkratka Svazu mládeže; část písně. 4. Otázka 2. pádu; moje; veliká místnost; povzdech; ten. - 5. IK; d ·mezi samohláskami odlišné tvrdosti; veliký kus pole; zná. 6. Prací prostředek; hovorový souhlas; otvory; konec abecedy. - 7. Hlas houkačky; veliké šelmy; už; zkratka pro .. a tak dále".8. Osobní zájmeno; různé předložky; obyvatel ~ecka; římské pětky; hun. - 9. Tedy; pletenec vlasů (obráceně); francouzská řeka. - 10. Souhvězdí; výrobek včel; zkratka okresniho výboru. - t t. Předložka; čtv. rt Ý d i I t a jen k y; pojídá. Méně známé výrazy: F. Ju. - G. Eís. 9. Loira. - 10. Orion.
Sousedova Bětka ztratila ve sněhu klíě od bytu. Stála na ulici a plakala. "Nebul a ' jdi domů," radII jsem jí. "Nemůžu," povidala, "ztratila jsem klíě a ted tu ěekám, až se sníh to.zpusti. "
, ..,
p. e nam Péfa Popleta Z O I t ov I'
• Soudružka uěitelka vytýkala Míšovi z borního konce, že nemá domácí ůkol celý. Ale jak ho mohl udělat celý, když jeho táta musel náhle odcestovat! • llí"a Slivk." \') kllulol ",tě Terez('. že . e
Dlll H'
I
III'i Jlře~tíl\ k~.
• Abych nezapomněl: Pepa Kapusta chodí v posledním čase s nosem moc nahoru. Prý má letecké nadání. Soudružka utitelka mu totiž fíkala: "Z tebe bude, Pepíku, asi letec. Vyletíš vždycky první 2;e třídy ••• " • Ale největšim hrdinou z naší třídy je Ferda Hruška. Vykládal spolužákům, že spadl z dvaceti.metrového žebříku. Nikomu se však nepřiZnal, že jen z první příěky.
,
• Honza Provázek se na mě ukrutně zlobí. Chtěl s jabloně shodit krmítko, co jsem tam zavěsil. Jenže spadl a velice se natloukl. Když vstal, zaěal se rozěilovat: ,,Ještě se kvůli těm ptákům zabiju!'". Soudružka učitelka vytýkala Mišóvi Slivkovi, že trápil kocoura. "Tahals ho za ocas!" Míša se vymlouval, že se kocour tahal sám, on prý ho jenom držel. • A nakonec Běeo strašně zaJúuavého. Stail se ze mne mladý přirodo vědec. Mám v kleci havrana. A opatroJu ho jenom proto, abyeh se pfesvědčil, jestli se doopravdy dožije tří . set let, jak se o něm říká.
Přečetl jsi už hodně knih 7 Jasně. Jedno lepší než druhď, pěkné.
ale obě byly
OH N I ~ E K, měsíčník československých děťr. - Vydává ÚV tSM - Mladá fronta. Vedouci redaktor Jiří Sinek. - Redaktorka Marie Lapáčkt)vá. - Graficky upravuje Josef Paleček. - Redakční rada: Karel terný, Jan teřovský, Jiří Felix, Václav Chmelíř, Lucie Jirotková, Zdeněk Kalous, Milada Rampasová, K. F. Sedláček aJiři V. Svoboda•• - Redakce v Praze 1, nám. M. Gorkého H:Telefon 22-10-41. - Tiskne Svoboda, grafické zavody, n. p., závod 1 Praha S-Smíchov, S. M. Kirova 43. - Cena 1 Kčs. - Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Objednávky a předplatné přijímají administrace PNS, poštovní úřady i poštovní doručovatelé. Nimi nevyžádané rukopisy nevracime. - Toto číslo vyšlo dne 7. února 1962 A-21*21041
• • • • • • )111
-
PROČ BÝVÁ
MESIC . "Slunce chceme, žádné hl'ačky'" děti pros { Ferdu plačky,
NĚKDY
Toho je zde věru nutno, ve tmě je nám velmi smutno.
I:
KULATÝ A NIKDY NE
N
> >> C m
'C N
• • • • • •
Slunce nikde vidět nen{, obloha je v zatemněnU
Pamatuj si: Měsíc je vždycky kulatý jako míč. To jenom ze Země vypadá jednou jako ostrý srp, podruhé j.ako dHek jablka, a jindy zase jako cel,Ý pomeranč. Záleží na tom, jak na něj .svítí Slunce. Když mu svítí přímo do tváře, na nebi je vidět celé stříbrné kolo a lidé řikají, že je úplněk. Když Slunce svítí z boku, vidíme jenom část Měsíce. Občas svítí Slunce Měsíci do zad. Proto ho nevidíme. A teď si poslechni, co se kdysi stalo: Žil tenkrát takový docela obyčejný osel. A ten jednou spatřil v potoce odraz Měs1ce. Začaly se mu sbíhat sliny, protože Měs1c byl žlutý a svou barvou připomínal slámu. "Sním ho, a hned," - zahýkal osel a velkými loky začal pít. A pil a pil a pil . . . Břicho se mu nadmulo jako sud, ale Měsicpofád plave v potoce, dokonce je ještě jasnější, ještě v1c dráždí osl1kovu
Avšak hle, zde v krytu trávy svou zimu trávr:
slun{čko
chuť.
Ještě minutu, a osel pukne. Ale Měsíc zrovna v tu chvlli zakryl malinký mráček. Hloupé zvíře se oUzlo, myslelo, že konečně tu žlutou kouli spolklo. Vtom mráček odplul a Měsíc se znovu zablyštěl na hladině. Zvířata, která se přišla podívat na oslíkovu večeři, válela se smíchy po zemi. "Jé, ty jsi hloupýl" šmějí se všichni. "Možná, že jsem hloupý," rozzlobil se osel. "Ale Měsíc jsem snědli Docela určitě. Už proto, že mě teď boU břicho." . V jednom měl pravdu: břicho ho bolelo. Mně se však zdá, že ho bolelo z té vody, co vypil. A co mysUš ty? Pfel. KK Nakreslil V. STACI,NSKIJ
Nebeské slun{čko nejsi. Hezká jsi však. S dětmi hrej sl.
Sluníčko si s dětmi hrálo a všechno se na ně smálo.
~
K R E SL
I
A
piš E
O N O ~ EJ SE K O R A