Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
Výchova ke zdraví v současném základním školství Rigorózní práce
Mgr. Leona Mužíková
Brno 2006
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem rigorózní práci vypracovala sama a v seznamu použitých informačních zdrojů uvedla veškeré prameny, z nichž jsem čerpala. V Brně dne 15. září 2006
.......................................................................
2
Práce je příspěvkem k řešení výzkumného záměru MŠMT ČR ŠKOLA A ZDRAVÍ PRO 21. STOLETÍ (identifikační kód záměru: MSM002162242, řešitel: doc. PhDr. Evžen Řehulka, CSc.)
3
OBSAH Autoreferát rigorózní práce ........................................................................................................ 5 Resumé ....................................................................................................................................... 8 Úvod ........................................................................................................................................... 9 1 Teoretická část...................................................................................................................... 11 1.1 Základní pojmy.............................................................................................................. 11 1.2 Výchova ke zdraví v českém školství ........................................................................... 14 1.2.1 Legitimita výchovy ke zdraví – současnost............................................................ 14 1.2.2 Legitimita výchovy ke zdraví – budoucnost .......................................................... 20 1.2.3 Příprava učitelů v oblasti výchovy ke zdraví ......................................................... 26 1.2.4 Programy a projekty podpory zdraví ...................................................................... 27 1.3 Výchova ke zdraví v zahraničím školství...................................................................... 31 1.3.1 Evropské země........................................................................................................ 31 1.3.2 Mimoevropské země............................................................................................... 40 1.4 Shrnutí – východiska pro empirický výzkum................................................................ 50 2 Empirická část ...................................................................................................................... 52 2.1 Výzkumný cíl, otázky a hypotézy ................................................................................. 52 2.2 Metodika výzkumu ........................................................................................................ 53 2.3 Výsledky výzkumu ........................................................................................................ 55 2.3.1 Charakteristika výzkumného souboru .................................................................... 55 2.3.2 Současné zabezpečení výchovy ke zdraví na ZŠ.................................................... 57 2.3.3 Budoucí zabezpečení výchovy ke zdraví na ZŠ ..................................................... 68 2.3.4 Doplňující výsledky................................................................................................ 77 2.3.5 Diskuse a shrnutí výsledků..................................................................................... 87 Závěr......................................................................................................................................... 91 Použité informační zdroje......................................................................................................... 93 Příloha..................................................................................................................................... 101
4
Autoreferát rigorózní práce Cíl práce Práce si klade za cíl posoudit kurikulární rámec výchovy ke zdraví v České republice, a to zejména: - vymezením základních pojmů vztahujících se k výchově ke zdraví; - posouzením legitimity výchovy ke zdraví rozborem kurikulárních záměrů českého školství; - porovnáním získaných kurikulárních poznatků se zahraničními přístupy k výchově ke zdraví; - ověřením připravenosti českého školství na realizaci výchovy ke zdraví prostřednictvím názorů ředitelů škol. Práce je zaměřena na oblast základního školství. Současný stav řešené problematiky Legitimita výchovy ke zdraví je v České republice stvrzena zakotvením tohoto vzdělávacího oboru v kurikulárních dokumentech základního školství, které jsou kodifikovány novým školským zákonem. Obsah a cíle výchovy ke zdraví jsou umocněny programem Světové zdravotnické organizace (WHO) Zdraví pro všechny v 21. století a rozpracováním tohoto programu do státem schválené národní verze. V současné době se výchova ke zdraví ve formě samostatného vyučovacího předmětu na českých základních školách nevyučuje. Témata ze vzdělávací oblasti výchova ke zdraví, definovaná Standardem základního vzdělávání, jsou ve školní praxi rozptýlena do mnoha vyučovacích předmětů a jejich komplexnější efekt je sporný. Na základních školách se otázkami zdraví t. č. nejvíce zabývá předmět rodinná výchova, avšak obvykle jen tam, kde je vyučován absolventem oboru učitelství rodinné výchovy. Těchto absolventů je v pedagogické praxi velmi málo a zaměření předmětu vyučovaného neaprobovaným učitelem je často odlišné od jeho vymezených cílů. Nově, dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, je výchova ke zdraví spolu s oborem tělesná výchova zařazena do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Po zavedení rámcového programu do základních škol (zřejmě od 1. září 2007) by měla být témata výchovy ke zdraví vyučována na 1. stupni základní školy integrovaně s jinými předměty, na 2. stupni základní školy buď formou samostatného vyučovacího předmětu, nebo integrovaně dle příslušného školního vzdělávacího programu společně s jiným nebo jinými předměty. V porovnání se zahraničím má Česká republika dobrou výchozí pozici pro realizaci výchovy ke zdraví na školách. Poznatky získané studiem zahraničních pramenů dovolují utřídit kurikulární přístupy k výchově ke zdraví v zahraničním školství do několika variant: 1. Výchova ke zdraví je komplexně pojatá, v kurikulu je vymezena jako samostatný vzdělávací obor a vyučuje se obvykle jako samostatný předmět. Příbuzným oborem je tělesná výchova, která je koncipována jako výchova k pohybové aktivitě v rámci zdravého životního stylu. Sportovní výkonnost a soutěživost nejsou dominujícími prvky tělesné výchovy. Tento model preferuje Finsko a USA. 2. Výchova ke zdraví je explicitně propojena také s jinými předměty než s tělesnou výchovou. Obvykle je deklarováno, že se výchova ke zdraví prolíná všemi předměty (např. Polsko, Řecko, Slovensko), anebo jsou témata výchovy ke zdraví výslovně začleněna do
5
jednotlivých předmětů, např. do přírodopisu, občanské výchovy (např. Irsko) nebo tělesné výchovy. 3. Výchova ke zdraví je obsahově propojena s tělesnou výchovou a je uvedena i v názvu předmětu (např. tělesná výchova a výchova ke zdraví). Tělesná výchova není zaměřena na sportovní výkon, ale na podporu zdraví (v Evropě např. Švédsko, mimo Evropu Austrálie, Čína, Japonsko, Jižní Korea, Nový Zéland). 4. Výchova ke zdraví je součástí předmětu tělesná výchova, který sleduje tzv. zdravotně orientované cíle, avšak obor výchova ke zdraví není v kurikulu explicitně vymezen. Pozornost je obvykle věnována základním hygienickým návykům, prevenci úrazů apod. Mnohá témata výchovy ke zdraví (např. základy zdravé výživy, prevence sociálně patologických jevů, sexuální výchova aj.) jsou rozptýlena i do dalších předmětů, nebo nejsou v kurikulu obsažena vůbec (v Evropě volí tento model např. Anglie, Belgie, Litva, Maďarsko, Německo, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švýcarsko, Turecko, mimo Evropu Brazílie, Hongkong, Ghana, Izrael, Kanada, Tunisko). 5. Výchova ke zdraví není explicitně obsažena v kurikulu a je pouze obecným cílem tělesné výchovy, která se zaměřuje především na fyzickou zdatnost a sportovní výkonnost (např. Bělorusko, Dánsko, Francie), anebo naopak převážně na pohybovou rekreaci (Nizozemí a Nigérie). Takto pojaté obory tělesná výchova a výchova ke zdraví zřejmě neplní komplexnější funkci výchovy ke zdraví a zdravotně orientované cíle jsou zřejmě pouze deklarovány (tuto domněnku však nemůžeme prokázat). Lze konstatovat, že většina prezentovaných zemí vnímá důležitost výchovy ke zdraví v rámci základního vzdělávání. Výchova ke zdraví je v některých případech realizována jako samostatný vyučovací předmět, ale nejčastěji jako obor propojený s tělesnou výchovou, která mění svoji dřívější sportovní orientaci na „zdraví podporující“. Toto shrnutí dokládá, že vzdělávací požadavky pro výchovu ke zdraví jsou v České republice stanoveny nejen v souladu s moderními přístupy v zahraničí, ale i ve shodě s potřebami žáků a společnosti. Vyvstává otázka, do jaké míry školy plní aktuální kurikulární požadavky a zda jsou dostatečně připraveny na reformní proces spojený se zaváděním rámcových vzdělávacích programů do školní praxe. Hlavní výsledky práce Podařilo se provést rámcovou administraci českých kurikulárních dokumentů, jejichž přehled byl východiskem pro vymezení empirického výzkumu. Soubor informací o výchově ke zdraví v zahraničí (včetně údajů o tělesné výchově) pomohl při posouzení českých kurikulárních záměrů a přinesl řadu inspirativních poznatků z 35 zemí všech kontinentů. Empirická část práce poskytla mnoho podnětů pro zkvalitnění další odborné a výzkumné činnosti. Shromáždili jsme informace o výchově ke zdraví na 536 českých plně organizovaných základních školách. Z dotazníkového šetření provedeného v roce 2005 ve spolupráci s Českou školní inspekcí na souboru 536 ředitelů základních škol lze zobecnit především tyto poznatky: - ředitelé škol jsou přetíženi administrativní prací a nemají dostatek času studovat strategické ani další kurikulární dokumenty závazné pro blízkou budoucnost; - většina ředitelů chápe důležitost výchovy ke zdraví, není však v dostatečné míře seznámena s obsahem a požadavky na realizaci tohoto oboru; - menšina ředitelů nedoceňuje výchovu ke zdraví a nehodlá ji na škole v požadované podobě realizovat. 6
Z odpovědí ředitelů na otázky zaměřené na aktuální zabezpečení výchovy ke zdraví dle Standardu základního vzdělávání plyne: - Ředitelé ZŠ nebyli v době šetření dostatečně seznámeni s kurikulárními požadavky na výchovu ke zdraví. - Jen pětina škol je dobře vybavena didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví. Hlavní příčinou neuspokojivého stavu jsou dle ředitelů ZŠ omezené finanční možnosti. - Pouze na 13 % posuzovaných škol působí aprobovaný učitel pro obor rodinná výchova, na ostatních sledovaných školách je rodinná výchova, do níž má být zahrnuta výchova ke zdraví, vyučována neaprobovaně. - V rámci výchovy ke zdraví organizují školy většinou jen jednorázové výchovné a vzdělávací akce (besedy, soutěže aj.). - S programem Zdraví pro všechny v 21. století (schváleným usnesením vlády ČR č. 1046 z roku 2002), není seznámena téměř jedna třetina ředitelů, další třetina uvádí, že jen částečně. Odpovědi vztahující se k budoucímu zabezpečení výchovy ke zdraví dle nového rámcového vzdělávacího programu naznačují: - Více než polovina ředitelů ZŠ považuje za přínosné zdůraznění výchovy ke zdraví formou samostatného vzdělávacího oboru. Většina ředitelů ale nemá ujasněno, kdo bude výchovu ke zdraví na škole garantovat a vyučovat. - Pouze 11 % ředitelů uvažuje o výchově ke zdraví jako o samostatném vyučovacím předmětu, naopak 44 % ředitelů realizaci výchovy ke zdraví v rámci výuky vůbec neplánuje. Největší část ředitelů (45 %) hodlá výchovu ke zdraví integrovat s jiným vyučovacím předmětem. - Pouze jedna čtvrtina ředitelů by v budoucnu zaměstnala aprobovaného učitele pro výchovu ke zdraví a jedna třetina uvádí, že by škola měla zájem o rozšiřující studium aprobačního oboru výchova ke zdraví. Větší zájem je o krátkodobé kurzy, např. kurzy první pomoci. - Méně než polovina ředitelů je seznámena s programem Škol podporujících zdraví (HAVLÍNOVÁ, 1998). Téměř třetina ředitelů neuvažuje o zapojení své školy do sítě Škol podporujících zdraví, což je v rozporu s požadavkem vládou přijatého programu Zdraví pro všechny v 21. století. - Žádný z respondentů neměl v době šetření komplexnější představu o realizaci výchovy ke zdraví na své škole. Mnozí z ředitelů si ale uvědomují, že tato představa musí být konkretizována ve školním vzdělávacím programu. - Sumarizace námětů na realizaci výchovy ke zdraví předložených jednotlivými respondenty ale přinesla množství podnětných a inspirativních námětů, které mohou být východiskem pro komplexní model výchovy ke zdraví na základní škole. Vlastní přínos práce Výzkum provedený na souboru ředitelů škol, který by se týkal jejich pohledu na výchovu ke zdraví, dosud zřejmě nebyl proveden. Množství výzkumů je v této oblasti orientováno spíše na učitele, žáky nebo studenty. V tomto smyslu je provedené dotazníkové šetření originální. Výzkumnou metodou byl dotazník vlastní konstrukce, ověřený pilotním výzkumem. -
Získané poznatky mají význam: pro teorii: shrnují teoretická východiska pro výchovu ke zdraví v základním školství; pro empirii: přinášejí výzkumně podložené poznatky o aktuálním procesu výchovy ke zdraví na školách; pro školní praxi: mohou být podkladem pro koncepci výchovy ke zdraví v rámci školních vzdělávacích programů;
7
-
pro tvůrce kurikulárních dokumentů: ukazují na obtížnost realizace všech kurikulárních záměrů; pro nadřízené orgány škol: mohou být východiskem pro metodickou i kontrolní činnost; pro fakulty připravující učitele: přinášejí konkrétní podněty pro aktualizaci studijních programů učitelství i pro nabídku programů celoživotního vzdělávání; pro společnost: podtrhují význam výchovy ke zdraví v součinnosti školy, rodiny, obce, institucí aj.
Množství shromážděných výsledků dovoluje provést další a hlubší analýzy získaných dat, které by byly podkladem pro vytvoření výzkumně podloženého komplexního modelu výchovy ke zdraví na základní škole. Hypotéza a její ověřování Výzkum se opíral o předpoklad, že úroveň výchovy ke zdraví není ovlivněna velikostí školy ani velikostí jejího sídla (město – venkov), ale především pojímáním výchovy ke zdraví na školách. Testování hypotéz a posouzení získaných výsledků potvrdily statistickou i věcnou významnost výše uvedených předpokladů. Na základě tohoto zjištění si dovolujeme konstatovat, že požadované postupné zapojení většiny základních škol do sítě Škol podporujících zdraví by mohlo přispět k očekávanému efektu výchovy ke zdraví – ke zlepšení zdravotní gramotnosti žáků, k účinnější výchově ke zdravému životnímu stylu a k efektivnějšímu zdravotnímu chování dětí (i celé populace). Tento cíl ale vyžaduje plné pochopení hodnoty zdraví jak ze strany školy, tak ze strany žáků, jejich rodičů a celé veřejnosti.
Resumé Rigorózní práce je zaměřena na oblast základního školství. Klade si za cíl posoudit legitimitu výchovy ke zdraví v rámci současné české kurikulární reformy, porovnat získané poznatky se zahraničím a výzkumně ověřit připravenost českého školství na realizaci výchovy ke zdraví dle nových kurikulárních záměrů. Výsledky práce hodnotí aktuální přístupy k výchově ke zdraví v českém i zahraničním školství a připravenost českých škol na kurikulární změny v této oblasti. Současně práce přináší množství námětů na realizaci výchovy ke zdraví v součinnosti školy, rodiny, obce, institucí a veřejnosti. Shromážděné poznatky mohou být východiskem pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Klíčová slova: základní školství, kurikulum, rámcové vzdělávací programy, výchova ke zdraví
Summary The rigorous thesis deals with the field of primary school system. It aims at considering legitimacy of health education within present Czech curricular reform, comparison of acquired knowledge with foreign investigators and proving readiness of the Czech school system to implementation of health education in accordance with new curricular plans. The results of the work evaluate topical approaches to health education in the Czech and foreign school systems and readiness of the Czech schools to curricular changes in this area. At the same time, the work brings many suggestions of health education implementation in cooperation with school, family, community, institutions and public. Collected knowledge can serve as a base for creation of school educational programmes. Keywords: primary school system, curriculum, framework educational programmes, health education 8
Úvod
„Zdraví není všechno, ale všechno ostatní bez zdraví nestojí za nic.“ Halfdan Mahler
Zdraví je jedním z nejdůležitějších předpokladů kvalitního lidského života. Čím hlouběji je studováno, tím výrazněji vystupuje jeho celostní a hodnotový charakter. Říká se, že člověk pochopí jeho hodnotu, až když onemocní, jak to výstižně vyjádřil ve výše uvedeném citátu dřívější generální ředitel Světové zdravotnické organizace. Vymezíme-li rámcově determinanty zdraví, pak řada studií ukazuje, že dominantně, a to asi z 50 %, je zdraví ovlivňováno způsobem života lidí, z 20 % životním prostředím, z 20 % genetickým základem a pouze z 10 % úrovní zdravotnictví (GREEN, OTTOSON, 1990, LIBA, 2005, aj.). Pokud vyjdeme z předpokladu, že zdraví lze zhruba ze 70 % ovlivnit zlepšením životního prostředí a zdravějším chováním lidí, pak je zřejmé, že péči o zdraví, výchově ke zdraví a úrovni zdravotní gramotnosti je třeba věnovat náležitou pozornost. Současné české školství se nachází v procesu kurikulární reformy, jejíž součástí je i prohlubování a zavádění nově pojaté výchovy ke zdraví do škol všech stupňů. Téma předložené práce, zaměřené na výchovu ke zdraví na základní škole, je proto zcela aktuální. Tyto myšlenky i moje současná profese akademické pracovnice jsou dostatečnou motivací ke zpracování rigorózní práce. Jejím hlavním cílem je posoudit kurikulární rámec výchovy ke zdraví v České republice, porovnat zjištěné poznatky se zahraničím a prostřednictvím ředitelů škol ověřit připravenost českého základního školství na realizaci tohoto kurikula. V úvodu teoretické části jsou stručně vymezeny základní pojmy. Hlavní pozornost je následně věnována výchově ke zdraví v českém školství, která je posuzována především z hlediska její legitimizace. Přehled o výchově ke zdraví v zahraničním školství se opírá o zahraniční prameny, jejich autoři pocházejí přímo z prezentovaných zemí. Shrnutí předchozích kapitol je východiskem pro empirickou část spisu. Empirická část práce obsahuje základní metodologické údaje o dotazníkovém šetření provedeném na souboru 1000 ředitelů základních škol. Pokouší se o rámcovou kvantitativní i kvalitativní analýzu získaných odpovědí, která by měla dát odpověď na otázku, zda je české základní školství (resp. vedení základních škol) připraveno realizovat kurikulární reformu v oblasti výchovy ke zdraví. Závěrečná kapitola shrnuje získané poznatky a formuluje závěry a doporučení zejména pro školní praxi. Předkládané komentáře v hlavní části textu jsou psány v množném čísle, neboť si dobře uvědomuji, že prezentované názory a údaje nejsou jen mými původními výsledky či myšlenkami. Nezříkám se tím plné odpovědnosti za jejich uvedení, pouze tím vyjadřuji, že se vyvíjely pod vlivem besed a konzultací s mnoha odborníky, kolegy, studenty, žáky i mými nejbližšími. Je tedy zcela na místě poděkovat všem, kteří mi pomohli vytvořit tento spis. Především jsou to mnozí, často anonymní učitelé nebo ředitelé základních škol, kteří v diskusích 9
a v odpovědích na otázky dotazníkového šetření poskytli své názory a konkrétní údaje o své škole nebo výuce. Mezi školami považuji za vhodné uvést alespoň jednu, a to Základní školu v Brně, Bakalovo nábřeží 8, kde jsem měla možnost vyučovat předmět rodinná výchova na 2. stupni ZŠ souběžně s profesí akademické pracovnice na pedagogické fakultě. Tuto osobní zkušenost považuji za velmi cennou a nezastupitelnou. Velké poděkování náleží mým kolegyním a kolegům na Katedře rodinné výchovy a výchovy ke zdraví PdF MU a v Centru pedagogického výzkumu PdF MU, které jsou mými současnými pracovišti. Zejména bych ráda poděkovala za cenné rady doc. MUDr. Marii Havelkové, CSc., MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D., a PhDr. Tomáši Janíkovi, Ph.D. Moje současná práce v rámci Centra pedagogického výzkumu PdF MU je především orientována na řešení dílčích úkolů výzkumného záměru s názvem Škola a zdraví pro 21. století, jehož řešitelem je doc. PhDr. Evžen Řehulka, CSc. Také jemu a dalším kolegům zapojeným do řešení výzkumného záměru patří velký dík za usměrňování mého odborného a výzkumného snažení. Poděkování si zasluhují také fakultní spolupracovníci a studenti, kteří se podíleli na organizačním zajištění výzkumu nebo na přípravě podkladů. Za všechny jmenuji alespoň Mgr. Jitku Sedláčkovou, Mgr. Irenu Sedlářovou a Bronislavu Šulákovou. Empirická část práce by nevznikla bez vstřícné pomoci České školní inspekce, která zajistila náhodný výběr respondentů dotazníkového šetření a distribuci dotazníků. Za celou instituci si dovolím jmenovat alespoň PhDr. Hanu Žufanovou, ředitelku odboru metodiky České školní inspekce. V neposlední řadě bych ráda poděkovala všem kolegyním a kolegům z pedagogických fakult i dalších institucí, kteří se účastnili seminářů pořádaných brněnskou fakultou k problematice výchovy ke zdraví a umožnili nám konfrontovat osobní či místní zkušenosti s přístupy mimobrněnských pracovišť. Mimořádně si cením zájmu, názorů a zkušeností PhDr. Miluše Havlínové, CSc., národní koordinátorky projektu Škola podporující zdraví. Poděkování za konzultace a prezentace mých dosavadních pracovních výsledků patří také PaedDr. Lence Kubrichtové, organizátorce pravidelných odborných seminářů s názvem Kalokagáthie – Fórum výchovy ke zdraví. Ze zahraničních kolegů bych ráda poděkovala prof. PaedDr. Jozefu Libovi, Ph.D., a doc. PaedDr. Adrianě Wiegerové, Ph.D., za nezištné poskytování materiálů i konzultací. Dovoluji si touto cestou poděkovat také mému manželovi, s nímž dlouhodobě odborně a publikačně spolupracuji. Zacházím-li tímto do soukromí, nemohu vynechat zmínku o mém dvouletém synovi Pavlovi, neboť tato práce vznikala v období mé mateřské dovolené. Ráda bych poděkovala za pomoc i celé mé rodině.
10
1 Teoretická část 1.1 Základní pojmy Ústředním pojmem předložené práce je výchova ke zdraví. Abychom mohli tento pojem lépe objasnit, uvedeme charakteristiky dílčích nebo příbuzných termínů. Výrazem zdraví se označuje široce pojímaný zdravotní stav lidí a současně se berou v úvahu i všechny jevy a události, které zdraví ovlivňují a provázejí. Basic Documents Světové zdravotnické organizace (WHO, 1974) uvádí, že zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nejen nepřítomnost nemoci nebo vady. Nejedná se však o definici zdraví, ale spíše o záměr formulovaný v jednom z odstavců Ústavy WHO (1948), která vytyčuje orientaci této organizace. Nedostatkem uvedené formulace je, že není specifikováno, co se myslí označením pohoda (well-being). Navození pohody např. drogou neodpovídá představě o lidském zdraví. HOLČÍK (2004) uvádí, že zdraví není protipólem nemoci, že je ve své podstatě jinou kategorií než nemoc. Zdraví je dle autora spíše pojmem obecně humánním a sociálním než jednostranně medicínským. Je jedním z důležitých předpokladů plného, plodného a kvalitního lidského života, ale i nezbytnou podmínkou ekonomického a sociálního rozvoje. Je tedy významnou humánní hodnotou, a to jak individuální, tak sociální. Je provázeno mnohými společenskými, právními, politickými, ekonomickými, kulturními a dalšími aspekty. Některé definice proto mají dle autora obecnější platnost. Osnovu pro přípravu, realizaci i hodnocení zdravotní politiky představuje program WHO Zdraví 21 – zdraví pro všechny v 21. století (1999). Tento program byl akceptován i Českou republikou a aplikován v Dlouhodobém programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století (2002). V tomto dokumentu, který je běžně označován zkráceným názvem Zdraví 21, je užíván také pojem zdravotní potenciál. Označuje nejvyšší úroveň zdraví, jakou může konkrétní jedinec žijící v dané společnosti dosáhnout. Tato úroveň je podmíněna možnostmi, schopnostmi a aktivitami jedince, i podmínkami, které vytváří společnost. Zdraví jako bio-psycho-sociální kategorii (někteří autoři vymezují i duchovní rovinu) lze tedy jen obtížně vyjádřit stručnou definicí. V literatuře se proto často poukazuje na možnost vnímat zdraví jako určitý model, který je blíže charakterizován v návaznosti na předmět a okolnosti výkladu, studia, výzkumu nebo praxe. Základní modely zdraví představuje ve svém výkladu základních pojmů HOLČÍK (2004). Péče o zdraví je široce pojatý systém, na němž se podílí mnoho organizačních komponent a resortů (včetně školství). Usměrňovat a koordinovat tento systém má za úkol zdravotnictví. Historická zkušenost však dokládá, že resortní systém zdravotnictví přes jeho přínos při zvládání zdravotních problémů nedokáže sám o sobě zajistit lidem zdraví. Dokument Zdraví 21 upozorňuje, že pouhým zvýšením počtu zdravotnických zařízení a zdravotnických pracovníků se zdravotní problémy zvládnout nedají. Proto se zdůrazňuje nezbytnost výchovy ke zdraví, zdravotní výchovy, prevence, meziresortní spolupráce a širokého zapojení občanů do péče o zdraví. Tento trend se začal uplatňovat v oblasti nazvané Health promotion, která je v České republice označována jako podpora zdraví. Uvedený pojem podle HOLČÍKA (2004) představuje neustále doplňovaný souhrn myšlenek, prostředků a metod, který je možné nazvat: posilování, upevňování, podpora, ochrana a rozvoj zdraví za aktivní účasti 11
jednotlivých občanů, skupin, organizací i společnosti jako celku. Nejde tedy o resortní záležitost zdravotnictví, ale o aktivity jedinců, skupin, organizací, resortů i společnosti jako celku. Součástí podpory zdraví je výchova ke zdraví. Tento pojem chápeme šířeji jako součást systému výchovy a vzdělávání a úžeji jako konkrétně vymezený vzdělávací obor definovaný vzdělávacími dokumenty. Výchova ke zdraví by měla vést k růstu zdravotního vědomí a chování občanů. Často se v této souvislosti používá termín zdravotní gramotnost (HOLČÍK, 2004, s. 120) označující „kognitivní a sociální dovednost determinující motivaci a schopnost jednotlivců získat přístup ke zdravotním informacím, rozumět jim a využít je k rozvoji a udržení dobrého zdraví.“ Zdravotní gramotnost by měla být předpokladem pro zdravý životní styl (případně zdravý způsob života). Podle LIBY (2005, s. 5) „jde o vyváženost psychické a fyzické zátěže, o cílevědomou pohybovou aktivitu, racionální výživu, harmonické vztahy mezi lidmi, zodpovědný pohlavní život, odmítání návykových látek, zodpovědnost v oblasti práce a života, osobní a pracovní hygienu atd.“ Zdravý životní styl se promítá do kvality života, která vyjadřuje celkovou spokojenost se životem a všeobecný pocit osobní pohody, duševní harmonie a životní spokojenosti. Výchozím koncepčním dokumentem základního školství, na něž se v této práci zaměřujeme, je Standard základního vzdělávání (1995), který vymezuje vzdělávací obor výchova ke zdraví a zařazuje tento obor spolu s oborem Tělesná výchova a sport do vzdělávací oblasti Zdravý životní styl. Z výše uvedeného koncepčního dokumentu vycházejí dosud platné vzdělávací programy pro základní vzdělávání s názvem Základní škola (1996), Obecná škola (1997) a Národní škola (1997). Nejrozšířenější je t.č. program Základní škola, který realizuje většina českých škol. Uvedené vzdělávací programy nahradí dle nového školského zákona (2006) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (2004), který je kurikulárním dokumentem státní úrovně a normativně stanovuje obecný rámec pro jednotlivé etapy vzdělávání. Je závazný pro tvorbu školních vzdělávacích programů (MŠMT ČR, 2006), které jsou kurikulárním dokumentem školní úrovně a vytváří si je každá škola podle svých konkrétních podmínek. Pojem kurikulum přitom chápeme jako základní pedagogickou kategorii vymezenou PRŮCHOU, WALTEROVOU a MAREŠEM (2003). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání zavádí devět vzdělávacích oblastí, mezi nimi i oblast Člověk a zdraví. Do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví patří vzdělávací obory výchova ke zdraví a tělesná výchova (do níž je zahrnuta zdravotní tělesná výchova). Vzdělávací obor výchova ke zdraví je v rámcovém vzdělávacím programu vymezen následovně: „Výchova ke zdraví přináší základní poznání o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Učí žáky aktivně rozvíjet a chránit zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a být za ně odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem bezprostředně navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. Žáci si upevňují hygienické, stravovací, pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé látky, předcházet úrazům a čelit vlastnímu ohrožení v každodenních i mimořádných situacích. Rozšiřují a prohlubují si poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníků, o přírodě, člověku, vztazích mezi lidmi a učí se dívat na vlastní činnosti z hlediska zdravotních potřeb a životních perspektiv dospívajícího jedince a rozhodovat se ve prospěch zdraví. Vzhledem k individuálnímu a sociálnímu rozměru zdraví je vzdělávací obor Výchova
12
ke zdraví velmi úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova.“ (VÚP, 2005, s. 72) Vedle pojmu výchova ke zdraví se v České republice užívá i pojem zdravotní výchova. Tento termín označuje v naší zemi speciální obor lékařských věd a zdravotnictví, jehož cílem je utvářet vědomosti a rozvíjet jednání zaměřené na zachování zdraví jednotlivců a populačních skupin společnosti (PROVAZNÍK, KOMÁREK, 2005). Toto rozlišení akceptujeme a název výchova ke zdraví budeme v souladu s rámcovým vzdělávacím programem (VÚP, 2005) užívat jako oficiální označení jednoho z oborů české Soustavy oborů vzdělávání, které stanoví vláda pro realizaci základního vzdělávání v souladu se školským zákonem (MŠMT ČR, 2006). V obecnějším smyslu budeme výchovu ke zdraví pojímat jako „součást úsilí o podporu zdraví a zlepšení zdravotního stavu současné populace“ (PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 1995, s. 283). Anglický termín Health Education budeme pro oblast školství překládat rovněž jako výchova ke zdraví. Pro lepší orientaci v textu uvádíme přehled zkratek, které jsou použity v této práci: ČR
Česká republika
DVPP
další vzdělávání pedagogických pracovníků
MPP
minimální preventivní program
MŠMT ČR
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR
MZ ČR
Ministerstvo zdravotnictví ČR
PdF MU
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity
RVP PV
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání
RVP ZV
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
ŠMP
školní metodik prevence
ŠVP
školní vzdělávací program
VkZ
výchova ke zdraví (použito jen v tabulkách)
VÚP
Výzkumný ústav pedagogický v Praze
WHO
Světová zdravotnická organizace
ZŠ
základní škola jako instituce ČR
13
1.2 Výchova ke zdraví v českém školství 1.2.1 Legitimita výchovy ke zdraví – současnost Kurikulární reformy po roce 1989 nastolily o českém školství diskusi o jeho globální podobě i o dílčích aspektech výchovy a vzdělání. Procesem legitimizace prošla i výchova ke zdraví, která se postupně profilovala jako samostatný vzdělávací obor. Tento vývoj se pokusíme doložit. Stranou prozatím ponecháváme postoj veřejnosti k tomuto relativně novému oboru s tím, že cílená podpora zdraví byla akceptována státem přijetím již zmíněného programu Zdraví 21. Stěžejním koncepčním dokumentem, který zakotvuje Výchovu ke zdraví v systému základního školství, je Standard základního vzdělávání (1995). Prostřednictvím standardu stát garantuje, že všichni žáci základních škol by měli v průběhu povinné školní docházky získat plnohodnotné a srovnatelné základní vzdělání využitelné jak v dalším studiu na středních školách, tak v praxi. Standard slouží také jako kritérium pro posuzování a schvalování vzdělávacích programů, ale i při posuzování kvality učebních textů. Pro ředitele a učitele základních škol standard formuluje v souhrnné podobě podstatné vzdělávací cíle i soubory závazných vzdělávacích obsahů, k jejichž naplnění pedagogická činnost škol směřuje. Kmenové učivo je uspořádáno podle vzdělávacích oblastí a ve svém celku vyznačuje obsah a rozsah základní vzdělanosti, kterou by žáci měli získat v průběhu povinné školní docházky. Uvnitř jednotlivých oblastí jsou vyčleněny vzdělávací obory tvořící rámec pro výběr kmenového učiva a východisko pro jeho didaktické zpracování ve vzdělávacích programech. Ve své 3. části zvané Kmenové učivo základního vzdělávání na 1. stupni základní školy standard specifikuje, které vzdělávací cíle mají být splněny a která část učiva probrána do konce 5. ročníku ZŠ. Ve 2. části s názvem Kmenové učivo pro základní vzdělávání formuluje učivo, které ve svém celku vyznačuje obsah a rozsah základní vzdělanosti vymezené pro povinnou školní docházku. (Pro ředitele středních škol definuje standard obsah základního vzdělávání, který je třeba respektovat při tvorbě kritérií přijímacího řízení žáků na střední školy.) Standard základního vzdělávání slouží i jako nástroj sebeevaluace školy. Je zaměřený jak na zjišťování efektivnosti vzdělávacích činností, tak na hodnocení výsledků dosažených žáky. Tím, že standard formuluje obecně platný rámec základního vzdělávání, je i vhodným východiskem pro tvorbu kritérií uplatňovaných v kontrolní a hodnotící činnosti České školní inspekce. Vzdělávací obor výchova ke zdraví ve Standardu základního vzdělávání patří do kmenového učiva na 1. i 2. stupni ZŠ a je zařazena spolu s oborem tělesná výchova a sport (pohybové a sportovní aktivity) do vzdělávací oblasti Zdravý životní styl. Zdravý životní styl zde představuje cestu k formování jedné z nejdůležitějších lidských hodnot – úctě k životu a zdraví každého jedince. Jde o poznání nejdůležitějších příznivých a nepříznivých vlivů, které mohou působit na vývoj člověka v průběhu jeho života i na jeho aktuální tělesný a duševní stav. Podstatou vzdělávání v této oblasti jsou poznatky vedoucí k orientaci v otázkách zdraví, k pozitivnímu způsobu myšlení i k volbě správných rozhodnutí ve prospěch zdraví, dále dovednosti umožňující aktivní ovlivňování tělesného i psychického stavu žáka, stejně jako zkušenosti a návyky získávané a ověřované v praktických situacích jejich každodenního režimu. V zásadě jde o poznávání preventivních potřeb lidského organismu a jeho možností zachovávat si co nejdéle stav aktivního zdraví. Ten je dán především správnými režimovými a 14
hygienickými návyky, vztahem ke způsobu stravování a využívání aktivního pohybu, postojem ke škodlivinám, zdravému pohlavnímu životu a k předcházení úrazům, tělesným poškozením a nemocem. Kmenové učivo oboru výchova ke zdraví je zařazeno do následujících okruhů, které jsou ve standardu dále rozpracovány a vymezeny zvlášť pro 1. a 2. stupeň ZŠ: - rodina, domov a rozvoj osobnosti; - základy duševní a tělesné hygieny, režim dne; - zdravá výživa; - prevence zneužívání návykových látek; - základy sexuální výchovy; - osobní bezpečí; - pohybová aktivita a zdraví. Druhým oborem vzdělávací oblasti Zdravý životní styl je tělesná výchova a sport. Vzdělávání v tomto oboru směřuje k tomu, aby si žáci osvojili pohybové dovednosti, kultivovali svůj pohybový projev i správné držení těla, usilovali o optimální rozvoj zdravotně orientované zdatnosti aj. -
-
-
Mezi specifické cíle výchovy ke zdraví na 1. stupni ZŠ patří: získat všestrannou orientaci v problematice aktivního zdraví a osvojit si základní praktické dovednosti a nejdůležitější způsoby chování související s péčí o zdraví, umět poskytnout první pomoc při ohrožení zdraví a života; pochopit význam zásad tělesné a duševní hygieny pro zdraví a získat dovednosti potřebné pro jejich naplňování; pochopit význam zdravé výživy a znát způsoby, jak pozitivně měnit stravovací zvyklosti; vědět, jak odolávat různým tlakům vedoucím k protispolečenskému jednání a poškozování sebe sama (kriminalita, drogy ap.); pochopit význam domova, rodiny a svou měnící se roli v rodině v souladu s vlastním dospíváním; získat dovednosti verbální a neverbální komunikace, sebeuvědomování a sebepoznávání, které budou přispívat k jejich dalšímu osobnímu rozvoji; poznat způsoby, jak pochopit a zvládat období svého dospívání; pochopit význam odpovědného přístupu k navazování partnerských vztahů a k převzetí rodičovské role; získat základní poznatky v oblasti lidské sexuality, dokázat se vyvarovat rizikovým formám sexuálního chování a odpovědně se rozhodovat v oblasti sexuálního zdraví (pochopit důvody pro odklad startu do pohlavního života); získat schopnost orientace v informacích vztahujících se k problematice zdravého způsobu života; pochopit, že zdravý životní styl je důležitou součástí systému vlastních životních hodnot a upřednostňovat aktivní a zdraví prospěšné formy využívání volného času.
Na 1. stupni ZŠ najdeme tématiku postihující výchovu ke zdraví také v oblasti společenskovědní a přírodovědní. Příkladem je jeden ze specifických cílů – získat vědomosti potřebné pro vytváření hygienických, zdravotních a společenských návyků a osvojit si základní úkony předlékařské první pomoci a výběr z následujících okruhů učiva: mezilidské vztahy, láska, přátelství, rodina, vzájemná úcta a pomoc, respektování názoru druhých; potravní řetězce, rovnováha v přírodě; životní podmínky a jejich ochrana; lidské tělo, základní stavba a funkce; etapy lidského života, režim dne; péče o zdraví, nemoc, úraz a jeho ošetření, dopravní nehoda.
15
-
-
-
Mezi specifické cíle výchovy ke zdraví na 2. stupni ZŠ patří: získat všestrannou orientaci v problematice aktivního zdraví a osvojit si základní praktické dovednosti a nejdůležitější způsoby chování související s péčí o zdraví, umět poskytnout první pomoc při ohrožení zdraví a života; pochopit význam zásad tělesné a duševní hygieny pro zdraví a získat dovednosti potřebné pro jejich naplňování; pochopit význam zdravé výživy a znát způsoby, jak pozitivně měnit stravovací zvyklosti; vědět, jak odolávat různým tlakům vedoucím k protispolečenskému jednání a poškozování sebe sama (kriminalita, drogy ap.); pochopit význam domova, rodiny a svou měnící se roli v rodině v souladu s vlastním dospíváním; získat dovednosti verbální a neverbální komunikace, sebeuvědomování a sebepoznávání, které budou přispívat k jejich dalšímu osobnímu rozvoji; poznat způsoby, jak pochopit a zvládat období svého dospívání; pochopit význam odpovědného přístupu k navazování partnerských vztahů a k převzetí rodičovské role; získat základní poznatky v oblasti lidské sexuality, dokázat se vyvarovat rizikovým formám sexuálního chování a odpovědně se rozhodovat v oblasti sexuálního zdraví (pochopit důvody pro odklad startu do pohlavního života); získat schopnost orientace v informacích vztahujících se k problematice zdravého způsobu života; pochopit, že zdravý životní styl je důležitou součástí systému vlastních životních hodnot a upřednostňovat aktivní a zdraví prospěšné formy využívání volného času.
Na 2. stupni ZŠ souvisí s výchovou ke zdraví některé specifické cíle a učivo v oblasti přírodovědní (v oborech chemie, biologie a geologie), v oblasti společenskovědní (v oborech historie, člověk a společnost) a v oblasti pracovních činností a technologií. V chemii je mezi specifické cíle mimo jiné řazeno: pochopit podstatu chemického pokusu a jeho provedení, na základě toho dokázat najít vysvětlení chemických jevů a přeměn látek, zdůvodňovat vyvozené závěry a uvádět je do širších souvislostí, zvláště se zaměřením na praktické aplikace; poznávat zásady bezpečné práce s chemikáliemi včetně běžně prodávaných hořlavin, žíravin, škodlivých a jedovatých látek a naučit se poskytnout první pomoc při úrazu způsobeném těmito látkami; získat představu o mnohostranném využití chemie a chemických technologií v nejrůznějších oblastech lidské praxe a o jejich důsledcích ve způsobu života člověka a společnosti (využití chemie ve zdravotnictví, potravinářství a výživě člověka); pochopit perspektivy uplatnění chemie v budoucnosti a zároveň si uvědomit potřebu vyrovnávat se i s některými negativními důsledky chemické výroby na životní prostředí, člověka a tím i na lidské zdraví. Příkladem kmenového učiva je: látky ovlivňující život člověka a životní prostředí (např. potraviny, léčiva, jedy, drogy, pesticidy, průmyslová hnojiva, čisticí a prací prostředky). V biologii a geologii je mezi specifické cíle mimo jiné řazeno: získat pozitivní vztah k přírodě, ke svému zdraví, zdravému životnímu stylu a k ochraně životního prostředí jako celku; dokázat hodnotit kriticky jednání své i druhých lidí ve vztahu k životnímu prostředí jako celku i k druhým lidem a naučit se odstraňovat co nejvíce negativní vlivy ohrožující zdravý tělesný i duševní vývoj lidí. Příkladem kmenového učiva je člověk, zdraví člověka; stavba a funkce jednotlivých částí lidského těla; rozmnožování člověka; vývin jedince; podmínky zdravého života (hygiena, škodlivé vlivy, příčiny nemocí a jejich prevence); zásady první pomoci při poranění a poškození těla (praktické znalosti a dovednosti). Z oboru historie lze vybrat tento okruh učiva: globální problémy současného lidstva (lidská práva, světový mír, soužití národů a kultur, rasismus, xenofobie, ekologické problémy, výživa lidstva, civilizační choroby a zdraví). 16
Ve vzdělávacím oboru Člověk a společnost nacházíme okruhy učiva: Člověk jako individuum; tělesný a duchovní život. Člověk v mezilidských vztazích; dialog, komunikace. Národnostní a rasové problémy; schopnost soužití. Muž a žena – láska, manželství, rodina, sexualita. Nadosobní hodnoty, mravní rozhodování, svědomí. Smysl lidského života; dobro, zlo, pravda, tolerance. Oblast Pracovní činnosti a technologie obsahuje tematický celek Domov s učivem výživa, zásady zdravé výživy, příprava pokrmů, kultura stolování. Standard základního vzdělávání je závazný pro tvorbu vzdělávacích programů. V současné době se na základních školách v ČR vyučuje podle vzdělávacích programů Základní škola, Obecná škola nebo Národní škola, v nichž je standard rozpracován do konkrétních plánů. Vzdělávací program Základní škola (1996) je postaven na požadavku, aby žáci v průběhu devítileté školní docházky získali kvalitní základy moderního všeobecného vzdělání. Vzdělávací perspektiva programu směřuje k osobnosti postupně vyzrávajícího mladého člověka, který je schopen samostatně myslet, svobodně se rozhodovat, projevovat se jako demokratický občan a jednat v souladu s obecně uznávanými životními a mravními hodnotami. Vzdělávací program chápe obsah základního vzdělání jako prostředek rozvoje osobnosti žáka. Zahrnuje v přiměřené rovnováze poznatky a činnosti vztahující se ke všem vzdělávacím oblastem a oborům Standardu základního vzdělávání. Program zdůrazňuje pevné osvojení podstatných poznatků v jejich těsném spojení s funkčními dovednostmi a se schopností aplikovat je při řešení úkolů, učebních i běžných životních situací. Směřuje k tomu, aby si žáci osvojili hlavní zásady a normy lidského jednání a naučili se odpovědně se rozhodovat a jednat. V programu je kladen důraz na činnostní pojetí vyučování, v němž by měli mít žáci dostatek příležitostí aktivně se podílet na vlastním vzdělávání, samostatně se projevovat, získávat nové vědomosti vlastní činností, řešit úkoly a navozené i přirozené situace ze života mimo školu. Program předpokládá, že si školy budou dále dotvářet jeho podobu dle svých záměrů a podmínek. Hlavní záměry vzdělávacího programu určují vzdělávací cíle programu, které představují určitý ideální stav, o jehož dosažení učitelé společně se žáky usilují. Tyto cíle jsou v programu rozčleněny na: - cíle poznávací a s nimi spjaté dovednosti a kompetence žáků; - cíle hodnotové, orientované k formování osobnostních rysů a mravních vlastností žáků. Výchova ke zdraví je v programu Základní škola začleněna již od zahájení školní docházky. V 1. – 3. ročníku ZŠ jsou témata zařazována do předmětu prvouka. Na ně navazuje výchova ke zdraví realizovaná ve 4. a 5. ročníku v rámci předmětů přírodověda a vlastivěda s celkovou časovou dotací 40 hodin rovnoměrně rozložených do obou ročníků. Cíle výchovy ke zdraví přímo korespondují s cíli formulovanými ve Standardu základního vzdělání. Také obsahová část je plně v souladu se standardem. Na 2. stupni ZŠ je výchova ke zdraví především součástí předmětu rodinná výchova. Nejdůležitějšími obsahovými prvky rodinné výchovy jsou zdraví a rodina jako základní předpoklad utváření aktivního zdraví každého jedince a jeho sociálních vztahů. Komplexní charakter předmětu dává možnost zabývat se jednotlivými tématy z různých pohledů a naplňovat je učivem podle vyspělosti a zájmu žáků. Předmět rodinná výchova (v návaznosti na výchovu ke zdraví ve 4. a 5. ročníku) rozvíjí a prohlubuje daná témata o další specifické 17
poznatky a dovednosti, které žákům umožňují lépe porozumět různým životním situacím a správně se rozhodovat v otázkách zdraví, partnerských vztahů, rodinného života, rodičovství a osobního bezpečí. Vzdělávací program Základní škola chápe rodinou výchovu téměř ve shodě s výchovou ke zdraví vymezenou ve Standardu základního vzdělávání. Tematické okruhy jsou následující: rodina a širší sociální prostředí; rozvoj osobnosti; péče o zdraví, osobní hygiena, režim dne; zdravá výživa; pohybová aktivita a zdraví; sexuální výchova; prevence zneužívání návykových látek; osobní bezpečí. Témata výchovy ke zdraví můžeme v programu Základní škola (stejně jako ve Standardu základního vzdělávání) najít také v jiných předmětech: v chemii, přírodopisu, občanské výchově, tělesné výchově a praktických činnostech. Z volitelných předmětů jsou to např. domácnost, seminář a praktika z přírodovědných předmětů. Vzdělávací program Obecná škola (1997) je rozdělen na dvě samostatné části, a to na vzdělávací program Obecná škola pro 1. – 5. ročník ZŠ a na vzdělávací program Občanská škola pro 6. – 9. ročník. Dílčí vzdělávací program Obecná škola (1. – 5. ročník) si klade za cíl převést dítě pomocí hry od těkavé hravosti k práci. Dalším úkolem je pomoci dětem vybudovat primární ucelený obraz světa a vyznačit základní vztahy v něm. Dále pak najít ve víru informací podstatné jádro vědomostí a toto jádro stabilizovat. Obsahová náplň tohoto stupně školy by neměla být zatěžována vědeckými termíny, které svou abstraktní povahou neodpovídají mentalitě dětí obecné školy. Cílem této fáze vzdělání je rozvinout pozorovací schopnosti dětí a co nejvíce uvést děti do zájmu o poznávání. Dílčí vzdělávací program Občanská škola svým obsahem navazuje na Obecnou školu. Jeho úkolem je získaný obraz o světě prohloubit a také ho interpretovat pomocí vědního přístupu jednotlivých disciplín, které jsou zastoupeny v podobě oddělených školních předmětů. Důležitým rysem Obecné školy je její pevné zasazení do společnosti. Hlavním pilířem Občanské školy je výuka občanské výchovy. Je zdůrazněno, že škola patří k obci a je její vizitkou. Rodiče by měli mít možnost vidět do dění ve škole a také chod školy ovlivňovat. Významné je tematické využití času v prodloužených přestávkách. Některé z nich jsou z části využity pro cílený a vědomý rekreační a relaxační pohyb, uvolnění při zpěvu, apod. Témata vztahující se k výchově ke zdraví, resp. ke zdravému životnímu stylu jsou v Obecné škole cyklicky rozvíjena v průběhu všech pěti let, vždy s ohledem k věkovým zvláštnostem dítěte. Nosnými předměty v této oblasti jsou prvouka, přírodověda a vlastivěda. Dítě je vedeno k zamýšlení nad tím, co znamená být zdráv. Učí se vnímat hodnotu zdraví v životě člověka a osvojuje si způsoby chování, jimiž může zdraví ve všech jeho aspektech upevňovat. Důraz je kladen na rozvoj pozitivního myšlení dítěte. Výuka se zaměřuje také na prevenci patologických jevů ve společnosti. Najdeme zde témata: rodina a domov; zdravý způsob života; první pomoc; nemoc, zdraví; výživa; prevence zneužívání návykových látek; hry a sport. Stejně jako u vzdělávacího programu Základní škola, jsou i v dílčím programu Občanská škola témata výchovy ke zdraví obsažena v předmětu rodinná výchova. Občanská škola ale definuje rodinou výchovu velmi odlišně (poznámka: na obtíže související s neujasněností tohoto pojmu upozorňuje např. STŘELEC (2004) aj.). Rodinná výchova je spolu s občanskou výchovou profilujícím předmětem tohoto programu a rodinná výchova je pojata jako praktická aplikace poznatků, které žáci získávají v hodinách občanské výchovy, 18
popř. v jiných předmětech. Výuka má často činnostní charakter. Jejím hlavním cílem je vybavit žáky praktickými dovednostmi pro život v rodině a ve společnosti, pro zdravý životní styl a odpovědné jednání. Na rozdíl od Standardu základního vzdělávání i vzdělávacího programu Základní škola jsou tematické okruhy diskutabilně odlišné pro dívky a chlapce a učivo je přesně rozvrženo do jednotlivých ročníků. Tematické okruhy předmětu rodinná výchova obsahují: obraz života rodiny v průběhu roku; zdraví člověka a péče o ně; bytové doplňky; společenské chování; výživa a stravování v rodině; kultura odívání; dívky – kultura odívání, chlapci – technické práce v domácnosti; zdravý životní styl; pohled do zrcadla; jsme občany; tvoříme svůj domov; budeme rodiči. Praktické činnosti: např. aranžování živých květů, obsluha základních technických prostředků v domácnosti, zdobení cvičného bytu a školy, rychlení cibulovin, příprava pokrmů, technologie praní, čištění skvrn, žehlení, obvazová technika, volba účesu vzhledem k tvaru obličeje, otevření účtu, založení vkladní knížky, kreditní karty, výroba makety bytu, příprava kojenecké dětské stravy, jen pro dívky – vyšívání, háčkování, drhání, paličkování, tkání, zhotovení oděvní součásti. Jen pro chlapce – paspartování, rámování, drobné stavební a údržbářské práce, údržba jízdního kola, tapetování, vrtání, pájení, řezání, hoblování, broušení, zapojení zásuvky, vypínače, prodlužovací šňůry, obsluha fotoaparátu. Z uvedeného pojetí učiva je zřejmé, že ve vzdělávacím programu Občanská škola předmět rodinná výchova jen částečně koresponduje s cíli a obsahem oboru výchova ke zdraví, jak je vymezen ve Standardu základního vzdělávání. Učivo rodinné výchovy využívá poznatků z občanské výchovy, přírodopisu, chemie atd. Dá se říci, že zde najdeme podobné mezipředmětové souvislosti jako ve vzdělávacím programu Základní škola. Témata výchovy ke zdraví, i když jen omezeně, najdeme také v tělesné výchově. Z volitelných předmětů jmenujme například zdravotní tělesnou výchovu, vedení domácnosti a přípravu pokrmů, dramatickou výchovu. Vzdělávací program Národní škola (1997), který je t. č. uplatňován pouze na několika školách, vychází z národní filozofie výchovy a pokrokových tradic českého školství dvacátého století. Neodmítá však využívání zkušeností školství jiných zemí. Vychází z multikulturní výchovy, která v dětech kultivuje hrdost na příslušnost k vlastnímu národu a současně pěstuje schopnost respektovat příslušníky jiných ras, národů a etnik. Vnímání a poznávání těchto odlišností je dobrým východiskem pro vzájemnou toleranci a soužití. Program Národní škola si klade za cíl být školou pro děti, školou zaměřenou na vlastní úspěch dítěte, školou, která zahájí vzdělávací dráhu dítěte a položí základy pro život svobodného člověka. Neurčuje pro výuku závaznou metodu nebo učebnici. Umožňuje vyučování v blocích a diferenciaci podle zájmu dětí a možností školy. Projekt považuje za závazné kmenové učivo v základní části učebního plánu ve všech ročnících a předmětech. Závazný je i celkový týdenní počet hodin včetně nadstavbové části. Nadstavbová část umožňuje diferenciaci podle zájmů, speciální kurzy (třeba i krátkodobé), rozšiřování vědomostí, individuální péči. Obsahovou náplň nadstavbové části stanoví škola na základě popisů obsahových celků. Národní škola chápe jako hlavní měřítko úspěch a vlastní pokrok dítěte. Upřednostňuje kladnou motivaci pod heslem: „Národní škola musí být školou pro děti, školou, která respektuje dětství jako plnohodnotné období života, nikoliv jen jako období přípravy pro život“ (MŠMT ČR, 1997, s. 3). Výchova ke zdraví ve vzdělávacím programu Národní škola je konkretizována v učebních osnovách předmětů prvouka a přírodověda, na 2. stupni pak v předmětu občanská a rodinná výchova. Tematické okruhy učiva zaměřené na výchovu ke zdraví jsou obdobné jako u předcházejících programů. V předmětu občanská a rodinná výchova jsou to konkrétně 19
tyto tematické celky: rodinná výchova; člověk a životní prostředí; zdravý životní styl; zdravotní výchova; výchova k partnerství a rodičovství; příprava jídel. Některá témata výchovy ke zdraví najdeme v předmětech poznávání přírody, tělesná výchova, pracovní a technická výchova. V nadstavbové části učebního plánu jsou to např. zdravotní tělesná výchova, výživa a příprava pokrmu, biologie, dramatická výchova, bydlení a domácnost. Výjimečnou součástí vzdělávacího programu Národní škola je projekt Výchova ke zdravému životnímu stylu v Národní škole, který je povinnou součástí programu od 1. do 9. ročníku. Tématům výchovy ke zdravému životnímu stylu musí škola věnovat v povinných činnostech nejméně 33 hodin za každý školní rok. Cíle výchovy ke zdravému životnímu stylu jsou definovány v oblasti postojů, schopností a dovedností. Konkrétní vzdělávací obsah je stanoven v těchto oblastech: tělesná výchova; výživa; zdraví a hygiena; sexuální výchova; protidrogová prevence; osobní bezpečí. K úplnému výčtu současných vzdělávacích programů, patří také poznámka o alternativních vzdělávacích programech – alternativních školách. Programy těchto škol podléhají schvalovacímu řízení na MŠMT ČR a stejně jako popsané vzdělávací programy by měly korespondovat se Standardem základního vzdělávání. Shrneme-li tyto podklady, je možné konstatovat, že témata z oblasti podpory zdraví jsou vymezena současnými vzdělávacími dokumenty, ale v praxi jsou rozptýlena do mnoha vyučovacích předmětů a jejich komplexnější efekt je sporný. Z představených vzdělávacích programů se jako nejlépe propracovaný v této oblasti jeví vzdělávací program Základní škola, který dobře koresponduje se Standardem základního vzdělávání a současně naplňuje požadavek spirálovitého osnování výchovy ke zdraví. Na základních školách se otázkami zdraví nejvíce zabývá předmět rodinná výchova, avšak většinou jen tam, kde je vyučován absolventem oboru učitelství rodinné výchovy. Těchto absolventů je ale v pedagogické praxi velmi málo (jen asi 13 % – viz dále) a zaměření předmětu je často velmi odlišné od jeho vymezených cílů a obsahu. Toto tvrzení nemůžeme výzkumně podložit a uvádíme je pouze na základě vlastních zkušeností a rozhovorů s učiteli základních škol.
1.2.2 Legitimita výchovy ke zdraví – budoucnost V souladu s novými principy kurikulární politiky zformulovanými v Bílé knize – národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (2001) a zakotvenými v novém školském zákoně (2006), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň představují dokumenty Bílá kniha a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Rámcové programy stanovují závazný rámec vzdělávání a standardizují vzdělávací obsah pro předškolní, základní i střední vzdělávání. Školní úroveň je dána školními vzdělávacími programy (dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. ŠVP si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. Při tvorbě vlastních ŠVP mohou školy zohlednit specifika žáků, záměry a podmínky školy i regionu. Rámcové vzdělávací programy představují centrální úroveň kurikulárního systému. Definují cíle vzdělávání, klíčové kompetence a také vzdělávací obsahy nezbytné pro jejich dosažení. Vymezují rámec pro návrh učebních plánů a formulují pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Tyto programy vymezují hodnotné a adekvátní vzdělávání pro jednotlivé stupně a obory vzdělání. Charakterizují humanistické a demokratické hodnoty, které jsou základem vzdělávání žáků i života školy. 20
V současné době jsou schválené nebo se dotvářejí: - Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV); - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV); - Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání; - Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání; - Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání; - Rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání. Přípravou RVP se zabývá Výzkumný ústav pedagogický v Praze (VÚP) a Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV). Předmětem našeho zájmu je zejména RVP pro základní vzdělávání. Ten však navazuje na RVP pro předškolní vzdělávání, proto uvádíme několik poznámek i k tomuto programu. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (2004) vymezuje hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku. Tato pravidla se vztahují na pedagogické činnosti probíhající ve vzdělávacích institucích zařazených do sítě škol a školských zařízení. RVP PV stanovuje elementární vzdělanostní základ, na který může navazovat základní vzdělávání. K naplňování vzdělávacích záměrů a dosahování vzdělávacích cílů slouží vzdělávací obsah RVP PV. Je formulován v podobě učiva a očekávaných výstupů, ale pouze obecně, rámcově. Vzdělávací obsah se stanovuje pro celou věkovou skupinu společně, tj. pro děti ve věku od 3 do 6 (7) let. Vzdělávací obsah představuje kompaktní, vnitřně propojený celek, jehož členění do oblastí je třeba vnímat pouze jako pomocné. Učivo je vyjádřeno v podobě činností. Pojem učivo je nahrazen pojmem vzdělávací nabídka, vyjadřujícím žádoucí formu prezentace učiva dítěti. Očekávané výstupy mají, stejně jako vzdělávací nabídka, činnostní povahu. Vzdělávací obsah je v RVP PV uspořádán do pěti vzdělávacích oblastí: biologické, psychologické, interpersonální, sociálně kulturní a environmentální. Tyto oblasti jsou nazvány Dítě a jeho tělo, Dítě a jeho psychika, Dítě a ten druhý, Dítě a společnost, Dítě a svět. Problematika výchovy ke zdraví je v RVP PV především součástí vzdělávací oblasti Dítě a jeho tělo. Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v této oblasti je stimulovat a podporovat růst a nervosvalový vývoj dítěte, podporovat jeho fyzickou pohodu, zlepšovat jeho tělesnou zdatnost i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních dovedností, učit je sebeobslužným dovednostem a vést je k zdravým životním návykům a postojům. -
Vzdělávací nabídka: lokomoční, nelokomoční a jiné pohybové činnosti; zdravotně zaměřené činnosti (vyrovnávací, protahovací, uvolňovací, dechová, relaxační cvičení); smyslové a psychomotorické hry; hudební a hudebně pohybové hry a činnosti; jednoduché pracovní a sebeobslužné činnosti v oblasti osobní hygieny, stolování, oblékání, úklidu, úpravy prostředí apod.; činnosti zaměřené k poznávání lidského těla a jeho částí; příležitosti a činnosti směřující k ochraně zdraví, osobního bezpečí a vytváření zdravých životních návyků; činnosti relaxační a odpočinkové, zajišťující zdravou atmosféru a pohodu prostředí; příležitosti a činnosti směřující k prevenci úrazů, nemoci, nezdravých návyků a závislostí. 21
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (2005) má být plošně zaváděn do základních škol od 1. září 2007. RVP ZV zdůrazňuje zejména ty aspekty vzdělávání, které jsou určující pro život v moderní multikulturní společnosti. Jedná se zejména o porozumění hodnotám, dovednost komunikace a kooperace, chápání globálních problémů, aktivní ovlivňování a ochrana zdraví, praktické činnosti denního života, výchovu k samostatnému myšlení, jednání a vzdělávání. Mezi devíti obecnými vzdělávacími cíli RVP ZV zdůrazňujeme následující cíl: učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný. Vzdělávací obsah je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny obsahově blízkými vzdělávacími obory. Vzdělávací oblasti jsou v úvodu vymezeny charakteristikou každé vzdělávací oblasti: postavením a významem vzdělávací oblasti, charakteristikou vzdělávacího obsahu jednotlivých vzdělávacích oborů, návazností 1. a 2. stupně ZŠ. Na charakteristiku navazuje cílové zaměření vzdělávací oblasti: k čemu je žák veden, aby dosahoval klíčových kompetencí. Obsah vzdělávacích oborů je tvořen očekávanými výstupy a učivem. Výchova ke zdraví je v RVP ZV začleněna do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a zdraví. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je koncipována pro 1. stupeň ZŠ. Vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Svým široce pojatým integrovaným obsahem spoluvytváří povinné základní vzdělání na 1. stupni ZŠ. Vzdělávání v této oblasti rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Utváří se zde prvotní ucelený obraz světa. Za podmínku úspěšného vzdělávání v této oblasti je považován vlastní prožitek žáků. Oblast člověk a jeho svět pokládá základy pro výuku ve specializovaných oblastech Člověk a společnost, Člověk a příroda a ve vzdělávacím oboru výchova ke zdraví. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je složena z pěti tematických okruhů, z nichž se výchovou ke zdraví zabývá okruh Člověk a jeho zdraví. V tomto tematickém okruhu žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Poznávají, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci, o první pomoci, o bezpečném chování v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců i celých skupin obyvatel. Žáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Žáci by měli dojít k poznání, že zdraví je nejcennější hodnotou v životě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti získávají tím, že pozorují názorné pomůcky, sledují konkrétní situace, hrají určené role a řeší modelové situace. Učivo je uspořádáno do tematických celků: - lidské tělo: životní potřeby a projevy, základní stavba a funkce, pohlavní rozdíly mezi mužem a ženou, základy lidské reprodukce, vývoj jedince; - partnerství, rodičovství, základy sexuální výchovy: rodina a partnerství, biologické a psychické změny v dospívání, etická stránka sexuality, HIV/AIDS; - péče o zdraví, zdravá výživa: denní režim, pitný režim, pohybový režim, zdravá strava, nemoc, drobné úrazy a poranění, první pomoc, úrazová zábrana, osobní, intimní a duševní hygiena – stres a jeho rizika, reklamní vlivy; - návykové látky a zdraví: odmítání návykových látek, hrací automaty a počítače; 22
- osobní bezpečí: bezpečné chování v rizikovém prostředí, bezpečné chování v silničním provozu v roli chodce a cyklisty, krizové situace (šikana, týrání, sexuální zneužívání atd.), brutalita a jiné formy násilí v médiích, služby odborné pomoci; - situace hromadného ohrožení. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je koncipována pro 2. stupeň ZŠ. Přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví, s nimiž se žáci seznamují, učí se je aplikovat a využívat ve svém životě. Vzdělávání v této oblasti směřuje k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Důraz je kladen na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy. Realizuje se ve vzdělávacích oborech výchova ke zdraví a tělesná výchova, k níž patří také zdravotní tělesná výchova. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví má přispívat k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka: - k poznávání zdraví jako nejdůležitější životní hodnoty; - k poznávání člověka jako biologického jedince závislého v jednotlivých etapách života na způsobu vlastního jednání a rozhodování, na úrovni mezilidských vztahů i na kvalitě prostředí; - k pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných prožitků z činností podpořených pohybem a vitalitou zdravého člověka, příjemným prostředím a atmosférou příznivých vztahů; - k získávání orientace v základních názorech na zdraví, na to, co je a není zdravé, co může zdraví prospět a co ho poškozuje, k rozpoznávání základních situací ohrožujících zdraví a k upevňování způsobů rozhodování a jednání, které neohrožují zdraví vlastní ani zdraví jiných lidí; - k využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu, k uvažování a jednání v souladu s preventivní ochranou zdraví v každé životní situaci, k poznávání a využívání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví; - k propojování činností a jednání souvisejících se zdravím a zdravými mezilidskými vztahy se základními etickými a morálními postoji, s volním úsilím atd.; - k chápání zdraví, zdatnosti a výkonnosti jako významného předpokladu pro dobrý fyzický vzhled i duševní pohodu a následně pro ovlivnění výběru profesní dráhy, partnerů, vlastních zájmů atd.; - k poznávání zdrojů informací o zdraví, k získávání informací, jejich hodnocení a využívání a ke schopnosti diskutovat o problémech souvisejících se zdravím, vyjádřit svůj názor i svěřit se se zdravotním problémem; - k aktivnímu zapojování do činností a aktivit školy podporujících zdraví a do propagace zdravotně prospěšných činností. Vzdělávací obor výchova ke zdraví navazuje svým vzdělávacím obsahem na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Přináší základní poznání o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Žáci se učí aktivně rozvíjet a chránit zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a být za ně odpovědný. Upevňují si hygienické, stravovací, pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé látky, předcházet úrazům a čelit vlastnímu ohrožení v každodenních i mimořádných situacích. Rozšiřují a prohlubují si poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníků, o přírodě, člověku i vztazích mezi lidmi a učí se tak dívat na vlastní činnosti z hlediska zdravotních potřeb a životních perspektiv dospívajícího jedince a rozhodovat se ve prospěch zdraví. Učivo v tomto vzdělávacím oboru je zařazeno do následujících tematických celků, které jsou v RVP ZV podrobněji rozpracovány: 23
- vztahy mezi lidmi a formy soužití: vztahy ve dvojici, vztahy a pravidla soužití v prostředí komunity; - změny v životě člověka a jejich reflexe: dětství, puberta, dospívání, sexuální dospívání a reprodukční zdraví; - zdravý způsob života a péče o zdraví: výživa a zdraví, tělesná a duševní hygiena, režim dne, ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy; - rizika ohrožující zdraví a jejich prevence: stres a jeho vztah ke zdraví, civilizační choroby, auto-destruktivní závislosti, skryté formy a stupně individuálního násilí a zneužívání, sexuální kriminalita, bezpečné chování, dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví, manipulativní reklama a informace, ochrana člověka za mimořádných událostí; - hodnota a podpora zdraví: celostní pojetí člověka ve zdraví a nemoci, podpora zdraví a její formy, podpora zdraví v komunitě; - osobnostní a sociální rozvoj: sebepoznání a sebepojetí, seberegulace a sebeorganizace činností a chování, psychohygiena, mezilidské vztahy, komunikace a kooperace, morální rozvoj. Ve vzdělávacím oboru tělesná výchova jsou žáci vedeni jednak k poznávání vlastních pohybových možností a zájmů, ale také k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti k činnosti řízené a výběrové. Žáci se učí samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení, pro podporu zdraví a ochranu života. Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání žáků. Nedílnou součástí tělesné výchovy jsou také korektivní a speciální kompenzační cvičení, která mohou být preventivně využívána pro všechny žáky nebo zadávána žákům se zdravotním oslabením místo činností, které nejsou pro jejich oslabení vhodné. Je zřejmé, že RVP ZV propojuje tělesnou výchovu s výchovou ke zdraví ve společné oblasti Člověk a zdraví mnohem více, než je tomu v jiných vzdělávacích dokumentech. Naplnění tohoto požadavku proto vyžaduje komplexní a integrované pojetí obou vzdělávacích oborů, jak je naznačeno např. v publikaci Tělesná výchova a zdraví (MUŽÍK, KREJČÍ, 1997) nebo ve slovenských publikacích Výchova k zdraviu a pohyb (LIBA, 2000), Výchova k zdraviu a škola (LIBA, 2005) apod. Explicitně výchovu ke zdraví najdeme také ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda. V cílovém zaměření oblasti je zdraví a výchova ke zdraví zřetelně deklarována.Vzdělávací obor přírodopis obsahuje tematický celek biologie člověk s vymezeným učivem fylogeneze a ontogeneze, anatomie a fyziologie, nemoci, úrazy, prevence, životní styl. Tento tematický celek nejenže přímo koresponduje s oborem výchova ke zdraví, ale také některé učivo částečně dubluje (např. životní styl). Témata z oblasti výchovy ke zdraví najdeme i v oboru chemie: jedná se například o témata bezpečnost práce, mimořádné události, přírodní látky a jejich význam v lidském těle, léčiva, nebezpečné a návykové látky. Ze vzdělávací oblasti Člověk a svět práce uvádíme jako příklad tematický celek příprava pokrmů. Výchova ke zdraví je implicitně obsažena také v dalších vzdělávacích oblastech a oborech, např. ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost nebo v doplňujícím vzdělávacím oboru dramatická výchova. Významnou a nedílnou součástí RVP ZV jsou průřezová témata, která se snaží postihovat okruhy aktuálních problémů současného světa a vytvářet příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhat rozvíjet osobnost žáka zejména v oblasti postojů a hodnot. Protože průřezová témata procházejí napříč 24
vzdělávacími oblastmi a mají jasný integrační charakter, je jejich význam v rámci podpory a výchovy ke zdraví značný. Zejména jde o osobnostní a sociální výchovu a environmentální výchovu. Materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování RVP ZV jsou stanoveny v samostatné 10. kapitole RVP ZV. I zde je patrný důraz na podporu zdraví ve škole. Z prostorových a materiálních podmínek jako příklad uvádíme požadavek na speciální učebny včetně vhodných tělovýchovných zařízení (přírodních i pronajatých), relaxační prostory a prostory pro nenáročné pohybové aktivity, prostory pro zájmovou činnost po vyučování, prostory pro osobní hygienu žáků i učitelů, prostory pro společné stravování k tomuto účelu náležitě vybavené a respektující hygienické normy a věkové zvláštnosti žáků, učebnice, didaktické pomůcky, informační a komunikační techniku a další potřeby a pomůcky umožňující efektivní vyučování a podporující aktivitu a tvořivost žáků. Z výčtu podmínek pro hygienické a bezpečné vzdělávání a život školy uvádíme: vhodná struktura pracovního a odpočinkového režimu žáků a učitelů s dostatkem relaxace a aktivního pohybu, vhodný režim vyučování s ohledem na hygienu učení a věk žáků, vhodný stravovací a pitný režim, zdravé prostředí učeben a ostatních prostorů školy, dodržování zákazu kouření, pití alkoholu a požívání jiných škodlivin ve škole a okolí, ochrana žáků před úrazy, dostupnost prostředků první pomoci a praktická dovednost učitelů poskytovat první pomoc. Ze skupiny psychosociálních podmínek uvádíme: vytváření pohody prostředí, zdravého učení a otevřeného partnerství, vzdělávání propojené se skutečným životem, příznivé sociální klima, ochrana žáků před násilím, šikanou a dalšími patologickými jevy. V personálních podmínkách kromě požadavků na plně kvalifikované učitele najdeme také požadavek na nabídku odborné pomoci žákům a jejich rodičům (speciální pedagog, psycholog, asistent atd.). Organizační podmínky uvádějí požadavek na optimální režim výuky a optimální režim života školy v souladu s věkovými potřebami žáků a jejich bezpečností (režim odpočinku, pohybový, stravovací, pitný režim, dodržování hygieny, zájmová činnost, mimořádné situace). Poznámka: Hygienické požadavky na prostory školy nově upravuje vyhláška č. 410/2005 Sb. ze dne 17. října 2005 – Vyhláška o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvích. Rámcové vzdělávací programy pro gymnaziální nebo střední odborné vzdělávání a další jsou teprve ve stádiu koncipování a pilotního ověřování, proto jejich podrobnější rozbor neuvádíme. I tyto připravované dokumenty obsahují vzdělávací oblast Člověk a zdraví a vzdělávací obor výchova ke zdraví. Máme-li hodnotit podobu formálního kurikula výchovy ke zdraví, je možné konstatovat, že je výchova ke zdraví dostatečně zakotvena ve vzdělávacích dokumentech a je blízká záměrům programu Zdraví 21. Analýzy výzkumů realizace výchovy ke zdraví na školách však naznačují problémy při přímé práci se žáky (např. ČECH, 2005). Učitelé označují prezentovaný vzdělávací program za maximalistický. Vybírají si obvykle jen témata, která umějí žákům podat, a tzv. problémovým tématům se vyhýbají (např. CSIPÁKOVÁ, 2004). Více volnosti při práci s dětmi ale učitelé vítají, témata týkající se zdraví však obvykle do vyučování zařazují nesystémově a zřídka. Tento aspekt má podle WIEGEROVÉ (2005), která prováděla výzkum na českých a slovenských školách, několik příčin: - učitelé mají pocit, že tématům z oblasti zdraví nerozumějí; - učitelé nejsou pro práci se zdravotními tématy připravováni; - chybí důsledná struktura pregraduálního a postgraduálního vzdělávání na univerzitách; - není důsledně propracovaný systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků; - problematická se jeví realizace spirálovitého osnování výchovy ke zdraví. Výhodu vidí autorka v tom, že RVP ZV v České republice neklade těžiště především na 25
organizační strukturu vzdělávacího systému, ale spatřuje hodnotu v obsahové stránce vzdělávání. Překračuje tradiční členění na vyučovací předměty (které je možné integrovat) a zavádí do terminologie jednotlivé oblasti základního vzdělávání. S tímto hodnocením WIEGEROVÉ (2005) je možné souhlasit a potvrzuje to i náš orientační průzkum uskutečněný na základních školách jihomoravského regionu. Proto by bylo vhodné zmínit se alespoň rámcově o přípravě učitelů na výchovu ke zdraví.
1.2.3 Příprava učitelů v oblasti výchovy ke zdraví Studium učitelství se snaží reflektovat potřeby škol a realizovat studijní obory v souladu se školským zákonem (2006) a zákonem o pedagogických pracovnících (2004). Proto již dříve vznikl studijní obor rodinná výchova ve studijním programu Učitelství pro základní školy, který vycházel vstříc zejména vzdělávacím programům Základní škola a Obecná škola. Tento obor bylo možné studovat v prezenčním studiu na třech pedagogických fakultách (Praha, Brno, Olomouc). V Hradci Králové šlo o třetí rozšiřující předmět studovaný kombinovanou formou studia. Po schválení první verze RVP ZV byl na brněnské fakultě vypracován a předložen k akreditaci studijní obor Učitelství rodinné výchovy a výchovy ke zdraví, který byl schválen v roce 2004. Tento obor propojující dva vzdělávací okruhy obohatil původní obsah rodinné výchovy o další témata z oblasti výchovy ke zdraví. Umožní tak absolventům studia kvalifikovaně vyučovat rodinnou výchovu i výchovu ke zdraví na základních školách. V současné době požádala brněnská fakulta o úpravu názvu tohoto studijního oboru. Po schválení budou studenti přijímáni na nový obor Učitelství výchovy ke zdraví, který koresponduje se vzdělávacím oborem RVP ZV. Obdobné tendence lze sledovat i na dalších pedagogických fakultách – zejména v Olomouci, Českých Budějovicích aj. Do přípravy učitelů 1. i 2. stupně ZŠ byly na většině pedagogických fakult také zařazeny předměty cíleně se zabývající výchovou ke zdraví. Na brněnské fakultě jsou to například: ve studiu učitelství pro 1. stupeň ZŠ základy biologie člověka a zdravovědy, zdravotní tělesná výchova, psychohygiena, teorie a didaktika výchovy ke zdraví; v tzv. společném základu studia učitelství pro 2. stupeň ZŠ základy výchovy ke zdraví. O těchto koncepčních opatřeních přináší podrobné informace řada publikací (např. HAVELKOVÁ aj., 2004, 2005, MARÁDOVÁ, 2005, MUŽÍK, MUŽÍKOVÁ, 2004a, 2004b, MUŽÍKOVÁ, 2004). Dovolíme si proto pouze uvést, že se studium učitelství snaží reflektovat aktuální potřebu vzdělávání učitelů v oblasti výchovy ke zdraví, i když tento trend není v České republice společný všem fakultám připravujícím učitele. Ve výčtu dokumentů zasahujících současnou základní školu musíme v souvislosti s výchovou ke zdraví uvést také Strategii prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001–2004 (2001). Základním principem této strategie je výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti. Zmíněná strategie nově zavedla do škol funkci školního metodika prevence a realizaci Minimálních preventivních programů (závazně k 1. 1. 2001). Školní metodik prevence koordinuje realizaci Minimálních preventivních programů ve školách, podílí se na soustavném vzdělávání pracovníků školy v oblasti prevence, zajišťuje autoevaluaci procesu a výsledků Minimálních preventivních programů, spolupracuje s okresním metodikem preventivních aktivit a podílí se na opatřeních při výskytu sociálně patologických jevů ve škole nebo školském zařízení. Minimální preventivní program musí být vytvořen pro podmínky konkrétní školy. Je v něm zakotvena 26
zejména odpovědnost za systematické vzdělávání pedagogických pracovníků, za výchovu ke zdravému životnímu stylu, rozvoj osobnosti dětí a mládeže a vytváření podmínek pro využití volného času. Školní metodici prevence byli vzděláváni v kurzech dle Národních osnov pro vzdělávání metodiků prevence škol a školských zařízení. Tyto kurzy zajišťovaly většinou pedagogické fakulty pod supervizí MŠMT ČR. Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství na období 2005–2008 uveřejněná v květnu 2005 koncipuje tyto základní cíle: výchova ke zdravému životnímu stylu, rozvoj a podpora sociálních kompetencí, zkvalitněním koordinace a kontroly specifické primární prevence napříč resorty dosáhnout vyšší kvality a efektivity prováděných programů. Minimální preventivní program se v tomto dokumentu změnil na školní preventivní strategii, která by měla být povinnou součástí školních vzdělávacích programů dle RVP ZV. Vzdělávání školních metodiků prevence má být organizováno jako specializační studium ve smyslu vyhlášky o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků. Dovolíme si na tomto místě upozornit na podstatné zhoršení praktické dostupnosti získat do pedagogické praxe vyškolené metodiky prevence. Shrneme-li stručné informace o přípravě učitelů v oblasti výchovy ke zdraví, je možné konstatovat, že příprava učitelů pro obor výchova ke zdraví byla zahájena. Žádný absolvent tohoto nového oboru však nebude mít ukončené studium k předpokládanému datu zahájení výuky výchovy ke zdraví dle RVP ZV (tj. k 1. 9. 2007). Předpokládaný počet budoucích absolventů, který je relativně velmi nízký a pohybuje se pouze v desítkách za jeden akademický rok, ani v dohledné budoucnosti nezajistí plně kvalifikovanou výuku předmětu výchova ke zdraví na základních školách. Uplatnění v této oblasti mohou prozatím nalézt absolventi učitelského studijního oboru rodinná výchova nebo rodinná výchova a výchova ke zdraví. Bude tedy nezbytné připravit a nabídnout učitelům základních škol studium výchovy ke zdraví v kombinované formě nebo v rámci programů celoživotního vzdělávání. Rovněž bude nezbytné zajistit vzdělávání školních metodiků prevence a upozornit nadřízené orgány na úskalí nově zvolené formy studia.
1.2.4 Programy a projekty podpory zdraví Vhodnou součástí výchovy ke zdraví na základních školách jsou nejrůznější programy a projekty podpory zdraví. Přinášíme proto také základní přehled o této oblasti. Členské státy WHO, jak již bylo uvedeno, přijaly na svém zasedání v roce 1998 program Zdraví pro všechny v 21. století (1999). Jde o komplexní dokument, podle něhož se má dosáhnout v prvních dvou desetiletích 21. století podstatného zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva evropských států. Připomínáme, že na tento program reagovala vláda České republiky v roce 2002 schválením Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století (program Zdraví 21). Konkrétní úkoly programu Zdraví 21 týkající se základních škol nebo přípravy učitelů jsou následující: - Děti a dospívající mládež by měly být způsobilejší ke zdravému životu a měly by získat schopnost dělat zdravější rozhodnutí. (dílčí úkol č. 4. 1.). - Podstatně snížit podíl mladých lidí, kteří se podílejí na zdraví škodlivých formách chování, ke kterým patří konzumace drog, tabáku a alkoholu (dílčí úkol č. 4. 3.). - Zajistit trvalé a pokračující snižování výskytu, úmrtnosti a negativních dopadů infekce HIV/AIDS, dalších pohlavně přenosných chorob (dílčí úkol č. 7. 5.) – zintenzivněním 27
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
zdravotně-výchovných programů v oblasti pohlavně přenosných nemocí, především HIV/AIDS, zavedením výchovy k reprodukčnímu zdraví do výuky posledních tříd základních a všech tříd středních škol. Snížit nemocnost a výskyt trvalých postižení na nemoci svalové a kosterní soustavy a na další časté chronické nemoci (dílčí úkol č. 8. 5.) – zapojit školy do programu aktivní prevence trvalých poškození páteře a kloubů školské mládeže, zvýšit úroveň všestranné pohybové aktivity obyvatelstva. Počty smrtelných a vážných zranění v důsledku dopravních nehod snížit alespoň o 30 % (dílčí úkol č. 9. 1.) – do celostátního programu školní dopravní výchovy zavést individuální a skupinový přístup s větším důrazem na výcvik v reálné situaci, vybudovat systém výchovy dětí, mládeže a dospělých k poskytování první pomoci. Počty úmrtí a vážných úrazů na pracovišti, doma a při rekreaci snížit nejméně o 50 % (dílčí úkol č. 9. 2.) – zvýšit úroveň preventivních a výchovných aktivit v oblasti prevence úrazů. Do roku 2015 by si lidé v celé společnosti měli osvojit zdravější životní styl (úkol č. 11) Rozšířit zdravé chování ve výživě a zvýšit tělesnou aktivitu (dílčí úkol č. 11. 1.) –zlepšovat přísun vápníku podporou spotřeby mléka a mléčných výrobků, podporou spotřeby mléka ve školách; prostřednictvím školy zlepšit stav pohybového aparátu dětí a za tím účelem: v základních a středních školách zavést nové vzdělávací standardy Člověk a zdraví orientované na školní tělesnou výchovu, zvýšit úroveň informovanosti učitelů, propagovat a zavádět školní tělesnou výchovu zaměřenou především na všestranný a zdravý tělesný rozvoj a vychovávat příslušně vzdělané učitele zavést osnovy, které by umožnily zapojení všech žáků do aktivního pohybu v průběhu celé vyučovací hodiny tělesné výchovy, zlepšovat ergonomickou situaci ve školách, zavádět cílené preventivní programy včetně možností psychické relaxace. Mezi osobami staršími než 15 let by mělo být 80 procent nekuřáků a mezi osobami mladšími než 15 let by nekuřáci měli představovat téměř 100 procent (dílčí úkol č. 12. 1.) – účinná ochrana nekuřáků, především dětí, před pasivním kouřením, podpora účinných preventivních programů a podpora osvětových kampaní zaměřených na zvýšení informovanosti o rizicích kouření pro zdraví, na změnu postojů a chování ve prospěch zdravého způsobu života. Spotřeba alkoholu na osobu by neměla přesáhnout 6 litrů za rok a u osob mladších 15 let by měla být nulová (dílčí úkol č. 12. 2.) – snížit poptávku po alkoholu a jiných návykových látkách u dětí a dospívajících realizací cílených programů ve školách. Snížit rozšiřování drog alespoň o 25 % a úmrtnost v důsledku jejich užívání alespoň o 50 % (dílčí úkol č. 12. 3.) – snížit poptávku po návykových látkách u dětí a dospívajících zavedením preventivních programů do škol. Zajistit, aby nejméně 50 % dětí mělo příležitost zařadit se do mateřských škol podporujících zdraví a 95 % do základních škol podporujících zdraví (dílčí úkol č. 13. 4.) Pokračovat v koordinaci a obnovování sítě certifikovaných Škol podporujících zdraví (dílčí úkol č. 13. 4. 1.). Připravit a realizovat začlenění státní správy a samosprávy na úrovni krajů do odpovědností při koordinaci aktivit ve prospěch rozšiřování počtu škol (ZŠ a MŠ), které se na jejich území budou programově orientovat na podporu zdraví (dílčí úkol č. 13. 4. 2.). Implementovat podporu zdraví do škol pomocí státních rámcových vzdělávacích programů – RPPV (MŠ) a RVP (ZŠ), v nichž jsou filozofie a principy programu Škola podporující zdraví (ŠPZ) a témata podpory zdraví zahrnuty (dílčí úkol č. 13. 4. 3.). Zavést tématiku podpory zdraví a metodiku tvorby školního vzdělávacího programu do programů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v pedagogických centrech (dílčí úkol č. 13. 4. 4.). Vytvořit podmínky pro zavedení výchovy k podpoře zdraví do studijního programu středních pedagogických škol a do pregraduální přípravy učitelů (pro společný základ i pro 28
-
-
-
-
nové aprobace spojené s novými vzdělávacími obsahy RVP a RPPV) (dílčí úkol č. 13. 4. 5.). Připravit školní inspektory MŠ a ZŠ v celé síti ČŠI na evaluaci programu ŠPZ ve všech třech etapách procesu nárůstu počtu škol podporujících zdraví (ŠPZ v síti, ŠPZ v hnutí, podpora zdraví prostřednictvím RVP/RPPV) (dílčí úkol č. 13. 4. 6.). Rozvíjet poznatky v oblasti podpory zdraví ve škole jako součást mezioborové vědecké disciplíny, zabývat se evaluací efektivity programu podpory zdraví ve školách a výzkumným řešením problémů teoretických i z praxe škol, zvláště ŠPZ (dílčí úkol č. 13. 4. 7.). Pokračovat ve sbližování programů pro školy, které se týkají otázek trvale udržitelné kvality života a snaží se pro to vytvářet podmínky (program MŠMT pro prevenci sociálně patologických jevů, environmentální program MŽP a další) (dílčí úkol č. 13. 4. 8.). Rozšiřovat pravidelně informace o programu podpory zdraví do sítě škol v ČR prostřednictvím zavedených tištěných periodik a webových stránek (dílčí úkol č. 13. 4. 9.).
Vedle cílů programu Zdraví 21 a vzdělávacích cílů deklarovaných ve vzdělávacích dokumentech jsou postaveny cíle Národního programu zdraví ČR, k nimž přispívají programy a projekty podpory zdraví. Jsou to vesměs intervenční projekty s cílem příznivě ovlivňovat zdravotní stav, životní podmínky a výchovu ke zdravému způsobu života v rodinách, školách, podnicích, obcích a jiných společenstvích na regionální či celostátní úrovni.V průběhu let 1993 – 2005 byly asi dvě třetiny realizovaných projektů podpory zdraví cíleny na dětskou populaci, mohly být proto uplatňovány mj. i na základních školách. Některé projekty jsou přímo určeny pro základní školy: např. Zdravá škola, Zdravé zuby, Školní mléko, Normální je nekouřit, Kouření a já, Hejbej se a nedej se a jiné. Projekty podpory zdraví jsou tematicky zaměřeny na ovlivňování rizikových faktorů závažných civilizačních onemocnění (ozdravění výživy, omezování kuřáctví, omezování spotřeby alkoholu, omezování a zvládání stresu, optimalizace pohybové aktivity), na prevenci nemocí, na prevenci úrazů a na prevenci škodlivého užívání drog. V rámci komunitních projektů je jedno z prioritních témat podpora zdraví ve školách. Mezi projekty podpory zdraví má patrně nejlépe propracovanou koncepci projekt Škola podporující zdraví (HAVLÍNOVÁ, 1998) s často užívaným pracovním názvem Zdravá škola. Projekt staví na třech pilířích – pohoda prostředí, zdravé učení a otevřené partnerství. Do projektu jsou zařazeny vybrané základní a mateřské školy, které aktivně vytvářejí prostředí, jež umožňuje soulad psychického, fyzického i sociálního zdraví žáků a pedagogů. Garantem projektu je Státní zdravotní ústav (SZÚ) v čele s národní koordinátorkou programu M. Havlínovou. Hlavní a základní podmínkou pro přijetí školy do programu je vypracování písemné koncepce neboli tříletého plánu. Nejde jen o formální dokument. Všichni pedagogové školy se musí s programem ztotožnit, musí chtít a být schopni jej dodržovat a podle potřeby rozvíjet. Po třech až čtyřech letech provádí škola autoevaluaci své dosavadní činnosti a inovuje svůj projekt na další období, což je následně završeno i po formální stránce certifikátem SZÚ a uzavřením dohody o vzájemné spolupráci. Cílem projektu je přispět ke zdravému způsobu života dětí, posilovat vztahy mezi zdravím tělesným, duševním a sociálním. Osou veškerých snah o podporu zdraví jsou dva obecné principy: - respekt k přirozeným potřebám jednotlivce v celku společnosti a světa; - rozvíjení komunikace a spolupráce. Česká republika patří do Evropské sítě škol podporujících zdraví (ENHPS). Vznik tohoto projektu měl a má prokázat význam podpory zdraví ve škole. Na jeho rozvoji se podílí Světová zdravotnická organizace, Rada Evropy a Komise Evropské Unie. Pilotní testy 29
proběhly v roce 1991 v Maďarsku, České republice, na Slovensku a v Polsku. V současné době je do projektu zapojeno několik desítek evropských zemí a v ČR zhruba 200 mateřských a základních škol (na Slovensku okolo 2000 škol!). Konkrétní informace o realizaci projektu na jedné z těchto škol přinášejí např. práce REISSMANNOVÉ (2004, 2005). V současnosti je také hojně realizován projekt Zdravé zuby – komplexní výukový program péče o zubní zdraví (LEKEŠOVÁ aj., 2000-2003). Je primárně určen pro prevenci zubního kazu u dětí na 1. stupni ZŠ a má celorepublikovou působnost. Příkladem dalších projektů realizovaných na základních školách je např. projekt Pětkrát denně ovoce a zeleninu (BRÁZDOVÁ aj., 1995), zaměřený na změnu výživových návyků dětské populace. Projekt propaguje hlavní zásady zdravé výživy, pestrost a vyváženost stravy. Jako výzkumný projekt MŠMT ČR vznikl Program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních (KOLÁŘ, 2003). Tato odborná studie byla zaměřena na „zastavení“ epidemického výskytu šikanování na českých základních školách. Dále je možné uvést projekt Týdny zdraví (např. MUŽÍK aj., 2001). Koncepce tohoto projektu vznikla v Německu a východiskem byly výzkumné práce orientované na zvýšení účinnosti tradiční výchovy ke zdraví. Rozšířenější než tento projekt jsou Dny zdraví, které si obvykle projektuje každá škola samostatně. Tyto dokumenty i další projekty jsou dostupné z webových stránek MŠMT ČR, MZ ČR, SZÚ aj. Jejich popis a rozbor uvádí mj. BOČKOVÁ (2005).
30
1.3 Výchova ke zdraví v zahraničím školství Výchova ke zdraví v zahraničním školství je velmi často propojena s tělesnou výchovou. Rámcový přehled o výchově ke zdraví v zahraničí se proto opírá především o rozsáhlou komparativní studii (PÜHSE, GERBER, 2005), porovnávající tělesnou výchovu (Physical Education) a výchovu ke zdraví (Health Education) v mnoha zemích celého světa. Rozbor jednotlivých příspěvků i dalších literárních pramenů nám umožnil shromáždit aktuální informace o výchově ke zdraví ve většině zemí prezentovaných v uvedené studii. Získali jsme základní údaje či názory odborníků z 35 zemí všech kontinentů. Přestože rozsah jednotlivých sdělení není rovnoměrný ani není obsahově strukturován, považujeme poznatky za přínosné a inspirativní pro naši práci. Připouštíme rovněž, že výchova ke zdraví v jednotlivých zemích je popisována odborníky na tělesnou výchovu, a proto níže uvedená charakteristika může postrádat pohled z jiných zorných úhlů. Přehled o výchově ke zdraví v zahraničí obsahuje také některé podrobnější údaje o tělesné výchově. Ta byla dříve téměř na celém světě orientována především na sport a pohybovou výkonnost. Pokud se současná koncepce tělesné výchovy zaměřuje více na problematiku zdraví nebo přináší netradiční, méně známé informace, zařazujeme obsáhlejší informace i o tělesné výchově.
1.3.1 Evropské země Anglie Současné kurikulum v Anglii (nejde o celou Velkou Británii) podporuje aktivní a zdravý životní styl a vyšší fyzickou aktivitu dětí. Výchova ke zdraví je v této zemi propojena s tělesnou výchovou. Uskutečnilo se již mnoho debat o tom, zda má výchova ke zdraví zůstat součástí tělesné výchovy, nebo má být vytvořen samostatný obor, resp. vyučovací předmět. Tato oblast je v centru pozornosti Národního kurikula, neboť potřeba zdravějšího životního stylu je již dlouho zřejmá. Žáci se v hodinách tělesné výchovy seznamují s důležitostí aktivního způsobu života, učí se, jak různé typy fyzické aktivity ovlivňují jejich kondici, jaká jsou pozitiva pravidelného cvičení a jaké aktivity mohou vést k jejich větší duševní pohodě a posílit jejich zdraví. Za své zdraví by měli převzít osobní zodpovědnost. Zvyšuje se i nabídka mimoškolních tělovýchovných programů. Kromě standardních osnov nabízí mnoho škol programy na podporu aktivního života žáků, kladoucí v poslední době zvýšený důraz na zdravý životní styl. Ostatní témata výchovy ke zdraví jsou rozptýlena do dalších předmětů. (FISHER, 2005) Belgie Stále více pozornosti je v Belgii věnováno problematice vzdělávání dětí v oblasti zdraví. Výchova ke zdraví je zahrnuta v kurikulu tělesné výchovy, která však nemá k dispozici dostatečný počet vyučovacích hodin. Ve školách se zavádějí programy na podporu aktivního životního stylu. Učitelé se snaží v žácích vyvolat kladný vztah k pohybu v každodenním životě a naučit je základním principům zdravého životního stylu. Dle autorů však nestačí zahrnout tyto informace do kurikula školní tělesné výchovy, je potřeba poskytnout dětem příležitosti a podněty pro fyzickou aktivitu i mimo školu. Důležitá je i komunikace s rodiči, kteří mohou děti zapojovat do různých programů. Informovanost rodičů o důležitosti fyzicky aktivního způsobu života je jedním z úkolů oboru tělesná výchova. (KNOP, THEEBOOM, 2005) Informace o dalších tématech výchovy autoři neuvádějí.
31
Bělorusko Mezi hlavních cíle tělesné výchovy v Bělorusku patří rozvoj duševního zdraví a fyzické kondice. Zdravý životní styl je považován za důležitou součást života společnosti. Tělesná výchova je však primárně zaměřena na rozvoj fyzické zdatnosti žáků. (KRJAZH, 2005) Další údaje o výchově ke zdraví nejsou uvedeny. Dánsko Podle nejnovějších výzkumů v Dánsku je nedostatek pohybu u dětí jedním z hlavních problémů současné společnosti a podílí se na vzestupu civilizačních chorob. Vláda v posledních letech uvolnila prostředky na několik projektů, které by měly zajistit dětem více příležitostí k aktivnímu trávení jejich volného času. Zdravotní aspekty pohybové aktivity se dostávají stále více do popředí. Zdravý životní styl je podporován za účelem omezení civilizačních chorob, např. cukrovky, obezity, kardiovaskulárních onemocnění atd. Tělesná výchova by proto měla být předmětem, který je primárně zaměřen na výchovu ke zdraví. Obsah předmětu by měl být přesněji vymezen a mělo by být zdůrazněno, jak je důležitá jeho výuka na školách. Aby mohlo dojít ke změnám v životním stylu jednotlivců i celé společnosti, je potřeba vytvořit dětem odpovídající podmínky v jejich každodenním životě. Děti věnují fyzické aktivitě stále méně času, což má mnoho zdravotních i psychosociálních následků. Zastánci vyššího počtu hodin tělesné výchovy na školách zdůrazňují zejména vliv předmětu na fyzickou zdatnost a zdraví, avšak výchova ke zdraví není hlavní náplní oboru tělesná výchova. (RONHOLT, 2005) Finsko Tělesná výchova a výchova ke zdraví mají úzce propojené cíle. Jde o podporu zdravého a fyzicky aktivního způsobu života žáků a rovněž o porozumění důležitosti a principům udržování fyzické kondice na zdraví prospěšné úrovni. Výchovu ke zdraví zajišťovali v dřívějším školském systému učitelé tělesné výchovy a hodnotili žáky na vysvědčení samostatnou známkou z výchovy ke zdraví. V 70. letech byla výchova ke zdraví zahrnuta pod občanskou výchovu. Předmět byl ale zrušen a výchova ke zdraví zmizela ze škol. Během 80. let byla v rámci tělesné výchovy vždy 1 hodina týdně věnována zdravotním aspektům pohybové činnosti. V poslední době je na výchovu ke zdraví kladen stále větší důraz v souvislosti se vzrůstajícími problémy v životním stylu mládeže (alkohol, kouření, drogy). Proto je od roku 2001 výchova ke zdraví samostatným vyučovacím předmětem. Tento předmět vedou většinou učitelé tělesné výchovy, pokud mají odpovídající vzdělání. Od roku 2009 by měl být předmět součástí maturitních zkoušek. Na nižších stupních středních škol zahrnuje výchova ke zdraví témata jako např. význam fyzické aktivity, spánku, výživy. Na vyšších stupních zahrnuje i duševní zdraví, sexuální chování, postoj k intoxikaci, nejrozšířenější nemoci a jejich prevenci. Žáci zkoumají faktory ovlivňující zdraví z hlediska jednotlivce, prostředí i společnosti. Získávají vědomosti o vlivu životního stylu na zdraví a o vztahu mezi fyzickou aktivitou a zdravím. Učí se, jak své zdraví chránit. (HEIKINARO-JOHANSSON, TELAMA, 2005) Francie Výchova ke zdraví je obecným cílem a součástí tělesné výchovy. Žáci během hodin tělesné výchovy získávají informace o zdraví, aniž by se je nějak systematicky učili. Žádné speciální hodiny zaměřené na výchovu ke zdraví neexistují. Při tělesné výchově se však žáci učí o prevenci úrazů během sportování ve volném čase, o základních pravidlech zdravé výživy a pitného režimu, o hospodaření s energií v různých obdobích života a základech první pomoci. Většina učitelů tělesné výchovy má však nechuť k výuce látky, která nemá přímý 32
vztah k pohybu, a zaměřují se spíše na efektivní fyzickou přípravu. Jejich zájem nesměřuje přímo k otázkách výchovy ke zdraví. (WALLIAN, GRÉHAIGNE, 2005) Irsko V irském vzdělávacím systému je výchova ke zdraví obsažena v předmětu občanská výchova a výchova ke zdraví (dále OVVZ). Tento předmět poskytuje žákům příležitost rozvíjet jejich dovednosti a kompetence naučit se toho více o sobě, starat se o sebe i o jiné a činit kvalifikovaná rozhodnutí ohledně svého zdraví, osobního života a sociálního rozvoje. Předmět OVVZ je od září 2003 je povinnou součástí osnov základní školy. Kurikulum tělesné výchovy se zaměřuje na vytváření příležitostí ke zdravému životnímu stylu a na seznamování mládeže se vztahem mezi fyzickou aktivitou a zdravím. (HALBERT, McPHAIL, 2005) Litva Tělesná výchova na litevských školách je orientována na výchovu ke zdraví, která je pojímána jako schopnost žáků převzít zodpovědnost za své vlastní zdraví i za zdraví svého okolí. Zahrnuje porozumění zdraví, schopnost starat se o zdraví a fyzický stav, překonávání stresu a přijetí zdravého životního stylu jako neoddělitelnou součást života. Důraz je kladen i na posílení vědomostí o zdravém životním stylu a omezení rizikových faktorů. Programy zaměřené na zdraví a jeho vztah k tělesné výchově běží na litevských školách od roku 1997. Rámcové vzdělávací programy pro střední školy zdůrazňují potřebu vědomostí o zdravém životním stylu, které by měli žáci získávat během hodin tělesné výchovy. Rovněž by se měli žáci na školách naučit fyzické aktivitě. Implementace těchto programů je však podle našich výsledků nedostačující: hodiny tělesné výchovy jsou stále zaměřeny spíše na pohybovou stránku a získávání motorických dovedností než na podporu zdravotně zaměřené fyzické zdatnosti a každodenní fyzickou aktivitu. Fyzická aktivita litevských dětí je malá a s věkem se ještě snižuje. Jedním z hlavních důvodů je pravděpodobně kvalita tělesné výchovy, která nereaguje na podněty a požadavky moderního života. (CIKOTIENE, 2005) Maďarsko Hledisko tzv. zdravého života má významnou úlohu ve formování obsahu tělesné výchovy. Na mnoha konferencích zaměřených na sport bylo již řečeno, že zdraví a fyzická aktivita spolu neoddělitelně souvisejí. Toto tvrzení bylo podloženo teoretickými i praktickými zkušenostmi. Je potřeba zdůraznit, že sportovních aktivit by se mělo účastnit nejen stále více lidí, ale měl by se rovněž klást důraz na všeobecnou kondici. To znamená, že by mladí lidé měli být vystaveni intelektuální, emocionální a fyzické stimulaci, neboť tyto tři faktory mohou společně ovlivnit obecný postoj žáků ke zdraví a k efektivnímu využívání jejich schopností. Tento přístup je v souladu s moderním pohledem na zdraví. Národní kurikulum pro základní školy to popisuje následovně: „Tělesná výchova formuje vědomosti, přesvědčení a hodnocení biologické a psychické povahy lidí v různých sociálních prostředích. Poskytnutím vzdělání v oblasti hygieny mohou učitelé zdůraznit důležitost udržení zdraví.“ S rostoucí fyzickou aktivitou klesá pravděpodobnost výskytu škodlivých faktorů. Mezi duševním zdravím a fyzickou aktivitou existuje zjevný vztah. Fyzická aktivita redukuje neurotické jevy a duševní neurózu a rovněž zmírňuje deprese. Také snižuje efektivnost jiných ukazatelů stresu a zvyšuje sebevědomí, zejména u dětí. (VASS, 2005) Německo Jak a do jaké míry splňuje tělesná výchova stanovené cíle, je obtížné odhadnout. Chybí totiž obsáhlé a frekvenční hodnocení plánovaným výzkumem. Vzhledem k jejich složitosti není jednoduché adekvátně a spolehlivě vyhodnotit ani pedagogické perspektivy podpory 33
zdraví. Hlavním posláním tělesné výchovy nesmí být újma na zdraví žáka. Naopak, cílem tělesné výchovy je podpora zdraví žáka. Tento záměr koresponduje s třemi hlavními funkcemi spojenými se zdravím: 1) udržení dosavadní zdravotní úrovně, 2) rekonvalescence po prodělané nemoci či zranění, 3) rozvoj nad rámec dosavadní úrovně zdraví. Nově uváděná doporučení na podporu zdraví v rámci tělesné výchovy jsou založena na obecném porozumění zdraví a jsou spojena s koncepcí salutogeneze. Skutečnost, že podpora zdraví žáků je považována za důležitý, zásadní a kvalitativně vyšší cíl sportovní činnosti na školách nachází své vyjádření ve školních osnovách tělesné výchovy. Tyto zásady zdůrazňují funkci tělesné výchovy při rozvoji uvědomování si důležitosti zdravých sportovních aktivit a zdravého životního stylu. Pro dosažení těchto cílů jsou v některých školních osnovách, které jsou v jednotlivých spolkových zemích rozdílné, zdůrazněna didaktická doporučení. Například v osnovách Bavorska nebo Severního Vestfálska je jedna ze čtyř základních učebních oblastí školních osnov předmětu tělesná výchova nazvána „Zdraví“. Pedagogickým cílem těchto programů na podporu zdraví a rozvoje zdravého vědomí je kromě informací o zdraví škodlivém jednání rovněž informovat o psychologické a sociální pohodě. (BALZ, NEUMANN, 2005) Nizozemí Výchova ke zdraví není v Nizozemí součástí tělesné výchovy. Škola nemá za úkol zajišťovat kondici a zdraví žáků, má jim poskytnout především pohybovou rekreaci. Přesto se žáci dovídají o vztahu mezi sportem a pohybem, zdatností a zdravím. Hodiny tělesné výchovy v této oblasti nabízejí mnoho a dětem např. ukazují, jak mohou svou zdatnost zvýšit. (CRUM, STEGMAN, 2005) Norsko Tělesná výchova je povinným předmětem na základních desetiletých školách a na obsah předmětu se t. č. zaměřují rozsáhlé odborně-pedagogické diskuse i diskuse veřejnosti. V současné době se norská tělesná výchova zaměřuje na dvě hlavní oblasti – na zdraví (zdravý vývoj jedinců, duševní pohoda, prevence nemocí, nadváhy apod.) a na vzdělávání (podporující přípravu na učení, prevence dyslexie, zlepšení pozornosti a koncentrace, zlepšení sociálních kompetencí atd.). Tyto dvě oblasti dominují současným debatám o významu a hodnotách tělesné výchovy. Výchova ke zdraví v rámci tělesné výchovy se jeví jako nezbytná v souvislosti s rostoucím pasivním životním stylem mládeže, ale i zároveň jako podpora vzdělávacích procesů a kompenzace jednostranných kognitivních výukových aktivit ve škole. Zdůrazňuje se důležitost pohybových aktivit pro radost z pohybu, pro vytváření důležité základny pro rozvoj pozitivního přístupu k životu, zdravému životnímu stylu i pro zdraví vlastního organismu. Předpokládá se, že tělesná výchova může významně přispívat k rozvoji sebedůvěry, schopnosti soustředit se, a tím zlepšovat výsledky žáka i v dalších předmětech. Ve školních osnovách je explicitně vyjádřen i požadavek zdůrazňující důležitost spolupráce rodičů a školy: Je třeba povzbuzovat rodiče k aktivnějšímu zapojení se spolu s jejich dětmi do sportu, her, tance, a mimoškolních zážitkových aktivit. Osnovy tělesné výchovy přímo definují čtyři hlavní cíle tělesné výchovy: - zažít radost z pohybu pomocí objevných, záživných a tvořivých aktivit, naučit se zvládat širokou škálu těchto aktivit; - získat vjemovou i praktickou zkušenost z přírodního mimoškolního prostředí, rozvíjet znalosti a porozumět postavení člověka v přírodě; - získat pozitivní zkušenosti a dovednosti z nejrůznějších druhů her, sportů, tanců, mimoškolních zážitků, a dalších pohybových aktivit jako součást kultury, a jako základ pro pohybově aktivní životní styl; 34
- získat znalosti o lidském těle s cílem porozumět a respektovat odlišné schopnosti, a být schopen chránit si a posilovat své zdraví. Aktivity spojené s pobytem v přírodě a ve vodě, se záchranou lidského života, mají prioritní postavení v rámci osnov tělesné výchovy i v rámci školních osnov obecně. Osnovy dodatečně dokonce požadují jeden den v týdnu v přírodě na prvním stupni základní školy. Již od prvního zařazení tělesné výchovy do školních osnov v roce 1848 jsou pohybové aktivity považovány za velmi důležité pro rozvoj zdraví. Jedním z cílů i nadále zůstává napomáhat žákům chránit si a posilovat své osobní zdraví. Během nedávno provedeného výzkumu z roku 2001 označili dotazovaní norští učitelé tento cíl v pětibodové stupnici průměrným hodnocením 4,7. A ve stejné studii se 97 % učitelů vyslovilo, že se na tento cíl zaměřují ve své práci. Zároveň si však většina učitelů stěžovala na nepoměr mezi předpokládanými cíli a nedostatečnou časovou dotací, kterou mají k dispozici. V souvislostí s tím se jeví nezbytné posílit a zkvalitnit přípravu učitelů tělesné výchovy. Jak ukázal výzkum, snahy doškolit současné učitele v souladu s novými rámcovými osnovami zcela selhaly. Bohužel, ani na vládní úrovni není zájem posílit další vzdělávání učitelů tělesné výchovy. (MOSER, JACOBSEN, 2005) Polsko Školství v Polsku se na základě stále větší potřeby výchovy ke zdraví vydalo cestou zavádění nových programů spojených se zdravím. Výchova ke zdraví je uváděna do praxe buď v rámci různých předmětů, nebo formou jednotlivých periodicky se opakujících aktivit (setkání, přednášky, prázdninové výjezdy). Kurikulum tělesné výchovy je výchově ke zdraví velmi blízké. Společná oblast zahrnuje: rozvoj schopností starat se o své zdraví, podněcování harmonického rozvoje (fyzického, duševního a sociálního), podpora zdravého životního stylu, prevence rizikových faktorů (alkohol, cigarety, drogy) a zvýšení potřeby vytvoření zdravého životního prostředí. Tyto cíle jsou naplňovány v různých fázích vzdělávacího procesu a jsou optimalizovány pro určitý věk. Totožný obsah učiva pro všechny oblasti je zpracován podle vývojových fází žáků a zahrnuje: tělesnou hygienu, oblékání, obuv, místa pro práci a odpočinek, životní prostředí (hluk, znečištění, vystavování se slunci a alergenům), správné držení těla, péči o tělo (rozvoj svalové hmoty, kondice, výkonnost) a bezpečnost při hrách a soutěžích. Dalším tématem je zhodnocení a rozpoznání rizik během různých situací, zodpovědnost za riziko, chování v případech nebezpečí, první pomoc, fyzická aktivita v různých obdobích života a při různém zdravotním stavu, aktivní a pasivní odpočinek, sebeúcta, poskytování a přijímání podpory a asertivita. Tělesná výchova je jedním z hlavních nositelů těchto myšlenek, realizovaných v rámci výchovy ke zdraví. (DOBOSZ, WIT, 2005) Portugalsko Výzkumné studie životního stylu Portugalců naznačují, že populace čelí vážným zdravotním problémům. Sedavý způsob života musí být kompenzován větší fyzickou aktivitou. V podpoře aktivního, zdravého způsobu života mládeže má hlavní roli tělesná výchova. Kurikulum tělesné výchovy obsahuje i oblast výchovy ke zdraví a sociálního vzdělávání. Učitelé musí např. používat tzv. fitnessgram testy pro stanovení fyzické kondice žáků a především je seznamovat s koncepcí zdravotních aspektů fyzické zdatnosti. Obecně vzato však učitelé tělesné výchovy přikládají výchově ke zdraví, podpoře aktivního a zdravého způsobu života a etickým hodnotám nižší důležitost. (CAREIRO da COSTA, 2005) 35
Rakousko Základním obsahem předmětu tělesná výchova jsou spíše než jednotlivé konkrétní sporty především tematické pohybové aktivity. V osnovách tělesné výchovy jsou tyto tematické aktivity dále rozděleny na základy pohybové výchovy, aktivity zaměřené na dovednosti a výkon, hry a zábavné pohybové aktivity, aktivity zaměřené na získání zkušeností, aktivity orientované na rozvoj zdraví a kompenzační aktivity. Výchova ke zdraví zaujímá v rakouské tělesné výchově velmi významné místo, není chápána pouze v zúženém rámci biologického a medicínského chápání zdraví. Širší pojetí zdraví předpokládá vícerozměrný pohled, čímž se pojem zdraví neomezuje pouze na tělesné a psychologické faktory, ale zahrnují se i sociologické, kulturní a ekologické aspekty. Zdravotně orientovaná tělesná výchova musí vycházet nad rámec krátkodobé propagace zdraví, musí vytvořit základ pro zdravé chování až do pokročilého věku a zároveň hrát významnou roli při kompenzaci psychosociálních stresů v životě žáků a žáků. V centru pozornosti je snaha vést dospívající pokolení k smysluplnému životu a zároveň rozvíjet u této mladé generace dovednosti úspěšně se vypořádat s nejrůznějšími výzvami současnosti. Zahrnuje rovněž přípravu dlouhodobých zdravotních přístupů, postojů a chování (GRÖSSING, RECLA, RECLA, 2005) Řecko Vliv fyzické aktivity na zdraví žáků je obvykle trojí: a) udržet zdraví, b) zlepšit zdraví, c) vyhnout se nemocem a úrazům. Proto je třeba získat jak teoretické vědomosti o zdravém životním stylu, prevenci nemocí a výživě, tak soustavně zvyšovat kondici. Teoretická témata výchovy ke zdraví jsou v Řecku volitelným předmětem na středních školách a obsahují učivo o zdravé výživě, drogách či prevenci nemocí. V rámci povinné tělesné výchovy je věnována pozornost spíše praktickému zlepšování zdraví žáků jejich zapojováním do sportovních aktivit. (KELLIS, MOUNTAKIS, 2005) Slovensko Na Slovensku se přibližně před deseti lety začalo diskutovat o novém Národním programu výchovy a vzdělávání, který byl později publikován pod názvem Milénium (ROSA, TUREK, ZELINA, 2002). Tento národní program projektoval cílovou i obsahovou změnu otázek vztahujících se ke zdraví a počítal se začleněním výchovy ke zdraví do systému práce v základních školách. Výchova ke zdraví však není v současné slovenské koncepci výchovy a vzdělávání samostatným předmětem, přestože by řada učitelů samostatný předmět přivítala. Cílové a obsahové linie výchovy ke zdraví se budou ve školách naplňovat důsledněji až tehdy, kdy budou mít reálnou podobu ve formálním kurikulu. Výchova ke zdraví je součástí formálního kurikula ve smyslu „nadpředmětovém“. Do učebních osnov na Slovensku byla zapracovaná v roce 1995 jako důsledek inovace citovaného dokumentu. V cílech vyučování, které jsou zformulované na úrovni jednotlivých tematických celků, se zdůrazňuje potřeba integrace rozumové a citové výchovy, důležitost vlastenecké, environmentální a zdravotní výchovy, rozvoj kreativity a samostatnosti žáků. Na 1. stupni základní školy má významné postavení prvouka, přírodověda, slovenský jazyk, literární výchova, tělesná výchova, pracovní vyučování. Jednotlivá zdravotní témata, zpracovávaná v těchto předmětech, korespondují velmi málo s obsahovým zaměřením výchovy ke zdraví. Neexistuje propojení s mateřskou školou a na 1. a 2. stupni základní školy nelze hovořit o spirálovitém uspořádání osnov výchovy ke zdraví, kterému dávají přednost mnohé země uvědomující si důležitost propojení všech stupňů školy.
36
Učební osnovy pro 1. stupeň základní školy se inovovaly a především ve 4. ročníku se doplnily o celek Člověk a jeho životní prostředí. Obsahová část vzdělávacího standardu uvedeného tematického celku se doplnila o tato témata: - škodlivost kouření, alkoholu a dalších drog; - vznik a vývoj lidského jednice; - péče rodičů o dítě po narození; - změna v tělesném a duševním vývinu dítěte v období puberty; - správná výživa a zdraví. Výkonná část standardu, která operacionalizuje požadavky obsahové části, určuje pro tuto oblast vědomosti a dovednosti pouze na úrovni zapamatování a porozumění. Další úrovně se mají požadovat ve vyšších ročnících. Tento přístup nepostačuje především proto, že témata týkající se zdraví vyžadují nejen posilování vědomostí, ale hlavně systematickou práci na formování postojů ke zdraví. Samotné kurikulum výchovy ke zdraví je sporné, jeho formální podoba není jasná. Nikde není zmínka o tom, co má tvořit kurikulum výchovy ke zdraví, a tak v porovnání s environmentální výchovou není státem prezentován obsahový návrh výchovy ke zdraví. I z tohoto důvodu si její cíle a obsah učitelé vysvětlují různě. Ve školách, i vzhledem k podobě učebních osnov, má výchova ke zdraví hlavní zaměření: - na hygienické požadavky, - na správnou životosprávu, - na zásady první pomoci a bezpečnosti při práci. - Jde tedy především o zaměření se na fyzickou rovinu zdraví. - Takto chápané výchově ke zdraví ve státním kurikulu je možné vytknout: - dítěti vzdálenou, velmi vážnou a direktivní podobu prezentace informací o zdraví; - nedostatečné propojení se získáváním praktických zručností; - chybějící prostor pro vnitřní prožitek dítěte, na základě kterého může dojít ke skutečné transformaci dětských naivních teorií v oblasti zdraví; - dítě není aktivní účastník výchovy ke zdraví, je jen pasivní příjemce; - úzce zaměřené působení především na fyzickou oblast zdraví, vynechání jeho psychických a sociálních aspektů. (WIEGEROVÁ, 2005) Máme-li zhodnotit propojení tělesné výchovy s výchovou ke zdraví, je možné konstatovat, že tělesná výchova na Slovensku má obdobný charakter jako tělesná výchova v České republice. Proklamuje propojení s výchovou ke zdraví, tento cíl avšak realizuje převážně jen v oblasti fyzické aktivity a jejích efektů. Další témata výchovy ke zdraví jsou začleněna do ostatních vyučovacích předmětů. Španělsko Tělesnou výchovu ve Španělsku provází období změn. Diskuse o struktuře školních osnov se soustřeďují do dvou organizačních rovin – alternativy k základním, centrálně předepsaným osnovám, a k uzavřeným, neměnným či otevřeným osnovám. Španělská tělesná výchova spočívá především v provozování sportovních činností a v rozvíjení základních pohybových dovedností. Ostatní složky se realizují pouze nepatrně, zejména prostřednictvím sportovních her. Hlavní obsah tělesné výchovy ve španělských školách vychází z legislativních nařízení vlády a je zaměřen mj. na poznávání vlastního těla a tělesnou zdatnost. Stále větší množství transversálních obsahů nachází své místo i v obsahu předmětu tělesná výchova. Jejich cílem je explicitní či implicitní vytváření pozitivních hodnotových 37
orientací u žáků. Jedním z nich je i výchova ke zdraví. Tento cíl vnímají autoři jako jeden ze základních cílů, ke kterému má směřovat obsah tělesné výchovy ve škole. -
-
Výchova ke zdraví je založena na: koncepčním obsahu výchovy ke zdraví – poznání svého těla, jeho potřeb, nezdravých praktik, vytváření pozitivních návyků ke zlepšení zdraví a životního stylu; postojových konceptech (uznávání důležitosti nepřejímání určitých nezdravých návyků, preference pozitivních návyků, vytváření návyků k potřebě pohybových a sportovních aktivit, kritický postoj k tabáku, alkoholu, k reklamě a propagaci sportovního oblečení); procedurálních konceptech (postupy zaměřené na poznání svého vlastního těla, zlepšení fyzické sportovní formy, sebehodnocení); K plnění těchto záměrů je třeba: změnit sytém přípravy učitelů tělesné výchovy, změnit další vzdělávání učitelů tělesné výchovy, podporovat kombinované studium učitelů, podpořit společné pracovní úsilí učitelů na konkrétních školách v konkrétních zeměpisných oblastech, zahrnout do spolupráce učitelů mezioborové prvky, realizovat osnovy tělesné výchovy na základě transversálních obsahů, zapojit rodiče do podpory sportu, pohybových aktivit, zdravého životního stylu, koordinovat a podporovat školní aktivity a doplňkové a mimoškolní pohybové aktivity a sport, orientovat reformy ve školství na podporu úsilí učitelů při vytváření školních osnov, na podporu jejich profesionální nezávislosti a rozvoje koncepce odborného růstu učitelů. (GONZALES VALERIO, TOJA, CONTRERAS, 2005) Švédsko
Výchova ke zdraví byla ve Švédsku vždy významnou součástí tělesné výchovy. Současné osnovy ji uvádějí jako hlavní aspekt tělesné výchovy. V minulosti se zdůrazňovala důležitost hygieny, čerstvého vzduchu, stravovacích návyků. V současné době se význam tělesné výchovy přesunul na osobní postoje a hlediska ve spojení s pohybovými aktivitami, životním stylem a zdravím. Hledisko perspektivy výchovy ke zdraví se zaměřuje na širší chápaní pojmu zdraví ve spojení s koncepcí salutogeneze. Sport se ve Švédsku nazývá „idrott" a má širší význam než anglické slovo „sport“. Idrott ve Skandinávii zahrnuje sporty i další formy pohybových aktivit. Název školního předmětu je „Idrott och hälsa“, což můžeme přeložit jako „Tělesná výchova a zdraví“. Tento předmět se tedy zaměřuje na podporu rozvoje zdraví žáků a na uvědomování si důležitosti zdravého životního stylu. Od roku 1994 osnovy obsahují dva hlavní prvky – pohybové aktivity a zdraví. Obsahem předmětu je rozvíjet vědomosti z oblasti zdraví a podporovat zdraví v širších souvislostech. Toto zahrnuje tělesnou, duševní a sociální pohodu, a zároveň pozitivní sebehodnocení (selfimage). Podle nových osnov již není zdraví záležitostí pouze a výhradně jednotlivce, jak tomu bylo v dřívějších osnovách, ale zdraví je rovněž ovlivňováno nejrůznějšími faktory ve společnosti. Popis předmětu považuje za samozřejmá některá spojení mezi stravovacími návyky, pohybovými aktivitami a zdravím a mezi pohybovými aktivitami a zdravím a životním stylem. Třetí propojení je předpokládáno mezi životním stylem, životním prostředím, zdravím a kvalitou života. Čtvrtým je předpoklad, že zdraví se dá zlepšit pravidelnými pohybovými aktivitami a pohybovými aktivitami mimo školu (outdoor life). Podle těchto osnov je zřejmé, že k dobrému zdraví lze dospět pravidelným aktivním tělesným pohybem a zvládnutím celé škály pohybových aktivit. V tomto předmětu by si žáci měli osvojit převzetí odpovědnosti za své vlastní zdraví a duševní pohodu, měli by se naučit 38
vybrat si ze škály pohybových aktivit. Dalšími cíli jsou schopnost reflexe a vyjádření se k otázkám spojeným se zdravím a sportovními aktivitami, s mimoškolní výchovou, diskuse o vztahu mezi životním prostředím a zdravím, o plánování a účasti na pohybových aktivitách a jejich vyhodnocení. Předpokládá se, že předmět napomůže vzniku pohybově aktivních žáků, kteří převezmou odpovědnost za své vlastní zdraví, a dokáží reagovat a vyhodnocovat faktory, které na jejich zdraví mají vliv. Aktivity uváděné v obsahu tohoto školního předmětu mají rovněž rozvíjet nebo být nástrojem pro vytváření spolupráce, přátelských vztahů, porozumění a úcty k ostatním. U žáků mají rovněž rozvíjet schopnosti nezbytné pro vyjadřování pocitů a postojů jako jsou přátelství, fantazie a kreativita. Toto veškeré snažení povede k pochopení významu pohybových aktivit spolu s vytvářením možností provádět sportovní aktivity jednak samostatně, ale i společně s ostatními. Tyto osnovy nepovažují zdravotní a pohybové aktivity za dvě oddělené jednotky. Podpora zdraví pomocí pohybových aktivit povede k vytvoření lepších motorických dovedností, pozitivnějšímu sebehodnocení (self-image) a zlepšení kvality života. Předmět tělesná výchova a zdraví rovněž ve své podstatě snižuje budoucí náklady na zdravotní péči, a to zaměřením se na prevenci obezity u dětí a prevenci s tím spojených onemocnění v dospělosti. (ANNERSTEDT, 2005) Švýcarsko Již od počátků zavedení tělesné výchovy do kurikula byl předmět považován za nedílnou součást osobního rozvoje. Zdůrazňovala se jednota těla a mysli, které jsou na rovnocenné úrovni. Pohybové dovednosti se staly důležitými položkami života. Tělesná výchova má klíčovou úlohu v prevenci a kompenzaci negativních vlivů prostředí. Předmět si klade za cíl umožnit žákům účastnit se pohybových aktivit s ohledem na zdravotní stránku sportu po celý jejich život a začít žít aktivním životním stylem. Výchova ke zdraví je společně se sociálním vzděláváním či estetikou součástí tělesné výchovy, která se snaží vypěstovat v žácích pozitivní přístup k fyzické aktivitě, vychutnat si radost ze hry a pohybu, naučit je relaxovat a zvýšit jejich zdatnost, pocit duševní pohody a harmonie, a kompenzovat tím sedavý způsob života. Sport není určen jen velmi nadaným žákům, měl by každému umožnit akceptovat fyzickou aktivitu jako pozitivní prvek a využívat smysluplně volný čas. Pohyb, hry a sport vůbec jsou důležitými stimuly pro fyziologický a psychologický rozvoj. Velká část populace žije sedavým způsobem a výchova k pohybové aktivitě se tak stává důležitější než dříve. Pohyb má rovněž preventivní účinky v mnoha oblastech zdraví (osteoporóza, kardiovaskulární nemoci, duševní pohoda atd.). To je jedním z hlavních důvodů současné podpory tělesné výchovy. Díky nedostatku fyzické aktivity se rovněž zvyšují finanční náklady na zdravotnictví. Mnoho dětí trpí nedostatkem fyzické aktivity již od raného dětství. Nezdravé návyky ovlivňují životní styl dětí, roste počet obézních. Sport může v této oblasti mnoho změnit a má dobrý vliv rovněž na psychiku. Ve svém volném čase dnes děti preferují spíše jiné aktivity než pohybové. Mají i špatné stravovací návyky, čímž se ještě více vystavují riziku vzniku některých onemocnění. Tělesná výchova by měla přispět k řešení těchto problémů. „Nový“ učitel by neměl mít na zřeteli pouze rozvoj pohybových dovedností a sportovní taktiky, ale měl by být expertem na otázky souvislosti pohybu a zdraví. Úkolem učitele je posílit zdraví a osobnostní rozvoj žáků a vést je k aktivnímu způsobu života. (PÜHSE, GERBER, MENGISEN, REPOND, 2005)
39
Turecko Turecké ministerstvo školství shrnuje cíle tělesné výchovy do čtyř skupin, jednou z nich je i zdravotní stránka tělesné výchovy. Žáci jsou vzděláváni v oblasti první pomoci, učí se o přínosu sportu pro jejich zdraví i volný čas. Důraz je kladen na správné držení těla. Spojení tělesné výchovy a výchovy ke zdraví je logické vzhledem k tomu, že obě témata spolu úzce souvisejí. V Turecku však výchova ke zdraví v rámci tělesné výchovy nemá v současnosti odpovídající postavení i přesto, že od učitelů jsou vyžadovány rovněž znalosti této oblasti. Záleží na každém učiteli, zda výchovu ke zdraví do hodin začlení či ne, proto někteří žáci se s tématy výchovy ke zdraví setkají, jiní ne. V poslední době se však často diskutuje o tom, zda by neměla být výchova ke zdraví do hodin tělesné výchovy začleněna povinně, obzvláště z důvodů vzrůstajícího počtu obézních žáků. Preventivní úloha výchovy ke zdraví je naprosto zřejmá. Zdá se pravděpodobné, že v nejbližší době se stane výchova ke zdraví nedílnou součástí tělesné výchovy. (HASIRCI, 2005)
1.3.2 Mimoevropské země Austrálie V roce 1991 byly vytvořeny celostátní rámcové osnovy, v nichž byla tělesná výchova spojena s výchovou ke zdraví. V současné době se předmět „tělesná výchova a výchova ke zdraví“ vyučuje ve všech státech Austrálie. Počet hodin se však nezvýšil, takže učitelé se musejí vyrovnávat s nárůstem učiva. Nemohou se nyní zaměřovat pouze na fyzickou stránku tělesné výchovy, ale musí se zabývat rovněž odpovědností za zdraví a osobnostním rozvojem žáků. V hodinách se probírá růst a vývoj, základy pohybové aktivity, zdatnost, bezpečnost či význam zdravého stravování. Předmět je zaměřen zejména na podporu a zvýšení zdraví jedinců i celé společnosti. Většina učitelů však stále preferuje praktickou výuku sportu. Kurikulum tělesné výchovy a výchovy ke zdraví má klíčovou roli v prevenci některých civilizačních chorob, např. kardiovaskulárních onemocnění, užívání drog či obezity. Učitelé by se neměli považovat pouze za učitele tělesné výchovy, ale za učitele obou oborů. Měli by si uvědomit, jak je dnešní mládež ve svém přístupu ke zdraví ovlivněna např. médii. Ačkoli výchova ke sportu stále zůstává jedním z hlavních cílů tělesné výchovy a výchovy ke zdraví, je v současné době na předmět nahlíženo spíše z hlediska jeho přínosu v procesu přeměny společnosti, která by se měla starat o podporu zdraví, zamezovat zdravotním rizikům, přijmout za své zdravý životní styl, a tím se stát společností „zdravých občanů“. (TINNING, 2005) Brazílie K aktuálním problémům tělesné výchovy v Brazílii patří nejednotnost ve veřejném a soukromém výchovně vzdělávacím systému, nedostatečné technické vybavení v obou sektorech, nedostatečné možnosti pro pohybovou aktivitu mimo školní výuku, nejednotná koncepce tělesné výchovy na úrovni státu a jednotlivých regionů. Kvůli nedostatku financí dochází k redukci počtu výukových hodin tělesné výchovy (teoreticky by měly být tři hodiny týdně, ale často bývá hodin méně). V současné době však dochází k přehodnocení brazilské koncepce tělesné výchovy. Zahrnují se poznatky z psychologie, sociologie, filozofie, antropologie, čímž se tělesná výchova sbližuje s humanitními vědami a zaměřuje se těsněji na psychomotoriku a konstruktivistické aspekty, rozvíjení poradenství a překonávání překážek. 40
V současné době nabývá tělesná výchova čtyř hlavních podob: - Na centrální úrovni – na základě směrnice federální rady (ministerstva) se základní prvky tělesné výchovy zaměřují na výchovu ke zdraví, aby přispívaly k tělesné zdatnosti a zlepšení kvality života, prevenci onemocnění a vad držení těla. - Na regionální úrovni – program „Agita Sao Paolo“ zavedený regionálním ministerstvem zdravotnictví v Sao Paulu v 90. letech 20. století je zaměřený na podporu zdraví pomocí systematické praxe každodenní třicetiminutové chůze. Úspěch, a zároveň jednoduchost tohoto zdravotního programu, je tak významný, že se rozšířil po celé zemi v podobě programu „Agita Brasil“. Mezinárodní verze tohoto programu „Agita Mundo“ spoléhá na podporu Mezinárodní rady pro sportovní vědy a tělesnou výchovu (ICSSPE) a WHO. - Na místní úrovni – aktivity v tělocvičnách, posilovnách a sportovištích větších městských center (Sao Paolo, Rio de Janeiro apod.) mají za cíl, kromě svého estetického zaměření, podporovat zdraví. Tyto soukromé instituce nabízejí pohybové aktivity pod odborným vedením. - Na individuální úrovni – při pohledu do brazilských parků, lesoparků, pláží či chodníků atd. můžeme vidět značné množství lidí při běhu, chůzi, jízdě na kole, tj. lidí sportujících pro zdraví. To je hlavním cílem tělesné výchovy a výchovy pro zdraví. (COSTA, TUBINO, 2005) Čína Jako počátek moderní výuky čínské tělesné výchovy se obvykle uvádí rok 1903, kdy byla oficiálně zavedena tzv. školní gymnastika. V té době bylo čínské školství značně ovlivněno Japonskem a s nástupem japonského militarismu byl kladen důraz na polovojenskou gymnastiku a pořadový dril. Později začala školní tělesná výchova více napodobovat sportovní přístup obvyklý v Evropě a USA. Předmět tělesná výchova se začal měnit v pohybovou aktivitu zahrnující gymnastiku, atletiku, míčové hry a plavání. Tělesná výchova se stala neoddělitelnou součástí školního vzdělání a důležitým prostředkem v celkovém rozvoji člověka. V roce 1999 vydala čínská vláda směrnici ke školství pod názvem „Zdraví na prvním místě“ (Health First) a v následujícím roce se název předmětu tělesná výchova změnil na „sporty a zdraví“ (Sports and Health). Motto „zdraví na prvním místě“ je výchovný ideál, jehož primárním cílem je zlepšit tělesné a duševní zdraví žáků, což bylo hlavním důvodem pro změnu názvu tohoto předmětu. Pojem zdraví v názvu předmětu zdůrazňuje posun v zaměření tělesné výchovy od zaměření se na tělesný rozvoj a rozvoj sportovních dovedností k tělesnému a duševnímu zdraví a sociálním dovednostem. Školní tělesná výchova v Číně je zcela řízena centrální vládou a její výuka je povinně vyžadována na všech stupních škol. Ve srovnání s ostatními předměty má však tělesná výchova poměrně nízký statut. Často je výuka tělesné výchovy rušena a nahrazována matematikou a literaturou. Podle nedávné studie se ve školách v celé zemi koná pouze 55 % předepsané výuky tělesné výchovy. Sportovní pedagogika v Číně věnuje značnou pozornost poznatkům o sportu a ochraně zdraví. Obsah výchovy ke zdraví v rámci předmětu „sporty a zdraví“ zahrnuje tělesné zdraví, instruktáže, tělesnou kondici, poznatky z osobní hygieny a osobní návyky, zdravé životní prostředí, výživu, prevenci všeobecných nemocí, základní poznatky o roli sportu pro duševní zdraví. Dalšími tématy jsou bezpečnost při sportu, a základní dovednosti pro přežití v přírodě. Výchova ke zdraví zaujímá zhruba jednu třetinu přidělené časové dotace předmětu „sporty a zdraví“. Důležitým cílem je, aby žáci lépe pochopili spojitost mezi zdravím osobním a zdravím ostatní populace. Toto napomáhá vštěpovat smysl odpovědnosti vůči sobě, ostatní populaci a rovněž i celé společností. Tělesná výchova jako celek dále rozvíjí uvědomování si nezbytnosti 41
spolupráce, ale také konkurence v současné společnosti. Napomáhá vytvářet úctu a ohleduplnost k druhým, rozvíjet čestnou sportovní morálku, kolektivismus, socialismus a ducha vlastenectví. V předmětu „sporty a zdraví“ si žáci upevní schopnost zmírnit frustraci, ovládat se, rozvíjet silnou vůli v procesu překonávání překážek. Posílí si smysl pro svoji sebeúctu, zvýší si sebedůvěru při nepřetržitém prožívání procesu úspěchu a zlepšování se. Budoucí tělesná výchovy bude klást stále větší důraz na zdraví, celoživotní pohybovou aktivitu a podstatu vzdělávání. Měla by naučit žáky, jak zvládat každodenní život, jak se vypořádat s celou škálou nezdravých stravovacích návyků, sedavým životním stylem atd. Předmět rovněž naučí, jak zlepšit kvalitu života pomocí trvalých sportovních aktivit. Budoucí tělesná výchova bude navíc ještě více zdůrazňovat úctu k osobnosti žáka, rozvíjet jeho osobnost i uspokojovat jeho sportovní zájmy. (LEI, JICHUN, 2005) Hongkong Vychovávat fyzicky zdravé děti je jedním z hlavních cílů tělesné výchovy v Hongkongu. V čínské kultuře existuje 5 tzv. „kruhů ctnosti“ a jedním z nich je fyzické zdraví. Díky této klíčové úloze nemůže být tělesná výchova ignorována nebo dokonce vyřazena z výuky. Od 60. let byl vždy v kurikulu tělesné výchovy kladen velký důraz na zdraví. Fyzická aktivita na školách by neměla být oddělována od ostatních aspektů zdravého životního stylu. Nicméně se zdá, že ve skutečnosti má sportovní kultura významnější roli než zdraví. Výuka je zaměřena hlavně na to, jakým způsobem sport provozovat. Učitelé tělesné výchovy se domnívají, že učením se sportovat by mohly děti svoje zdraví zlepšit. Od roku 1990 se otázky zdraví začaly dostávat do popředí, protože západní země se již tímto směrem vydaly. Vědci se začali zdravím více zabývat a vláda Hongkongu uvolnila prostředky na studium zdraví dětí. Sportovní kultura na školách se začíná profilovat od sportovní orientace ke zdravotnímu hledisku. V reformě kurikula tělesné výchovy budou zdůrazněny 4 základní dovednosti – spolupráce, komunikace, kritické myšlení a kreativita. Školy dostanou více prostředků na zvyšování povědomí o zdraví. Budou podporovány projekty zabývající se zdravím. (LIU, 2005) Ghana Školství v Ghaně prošlo obdobím změn, od roku 1987 vláda uplatňuje reformu výchovně vzdělávací struktury: tzv. 6-3-3-4, tj. povinná školní docházka 6 let na 1. stupni základní školy a 3 další roky na nižší střední škole. Vyšší střední škola trvá 3 roky, vysokoškolské vzdělání po dobu 4 let. Reforma si klade za cíl kromě zkvalitnění školství na všech úrovních vzdělávání, učinit základní školní docházku bezplatnou a povinnou, rozšířit spojení vzdělání se společenskými a hospodářskými potřebami země a zkvalitnit vedení a řízení. K hlavní principům školství patří důraz na rozvoj vůdčích schopností (leadership), samostatnosti (self-reliance) a tvořivosti (creativity) podporováním tělesné výchovy, sportu a her a kulturních programů pro mladou generaci. Pestrá škála historie vojenských a politických intervencí do života Ghany bránila uskutečňování výchovně vzdělávacích cílů ve výuce tělesné výchovy. Všechny vlády po roce 1966 tento předmět přímo či nepřímo zanedbávaly, v důsledku čehož je přidělování finančních prostředků zoufale nedostatečné. Sportovní náčiní, vybavení a zařízení jsou přitom nesmírně finančně náročné, z tohoto důvodu je jich na všech úrovních značný nedostatek. 42
V zemi je nedostatek kvalifikovaných učitelů tělesné výchovy. Tělesnou výchovu často vyučují neaprobovaní učitelé, kteří v rozporu s osnovami neprojevují o tento předmět zájem. Reforma školství také stanovila kvóty počtu učitelů, které mohou jednotlivé školy zaměstnat, a vedení škol proto preferuje učitele, kteří mohou vyučovat více předmětů, než jednotlivé učitele s aprobací pro tělesnou výchovu. Dalším problémem je podceňování předmětu tělesná výchova ze strany veřejnosti. Vyšší střední školy jsou přetížené, specializují se na výuku jiných studijních předmětů, tělesná výchova se neznámkuje, počet hodin výuky je omezován. Na některých školách jsou hodiny tělesné výchovy v rozvrhu označené jako volné hodiny, většina základních škol nevyučuje tělesnou výchovu vůbec. V poslední době je stále více slyšet hlasy veřejnosti nespokojené s chabými výkony národních sportovních týmů. Někteří přičítají tento klesající trend neschopnosti odpovědných sportovních činitelů. Je nezbytné, aby Ministerstvo školství, mládeže a sportu v Ghaně podalo návrh parlamentu, aby uzákonil povinnou výuku tělesné výchovy na všech stupních škol, aby se zahájila celostátní kampaň za podporu tělesné výchovy jako nedílné součásti všeobecného vzdělání člověka, mimo jiné, zahrnutím pohybových aktivit ve formě tradičních národních afrických sportovních her do výukových programů výchovně vzdělávacích institucí jako protiváhu celostátního zapálení pouze pro fotbal. Dle autorů v současné době výuka tělesné výchovy v Ghaně pomalu zmírá, většina učitelů je rozčarována, efektivní výuku pouze předstírá, je třeba, aby se Národní sportovní asociace k této situaci postavila čelem a podnikla konkrétní kroky na podporu tělesné výchovy. Ve většině škol se učitelé tělesné výchovy snaží pojednávat o tématech spojených s výchovou ke zdraví, poněvadž se zdá, že potom žáci navštěvují výuku více a jsou pozornější. Žáci se učí vážit si tělesné zdatnosti a rozvíjení svého vlastního těla. Výchova ke zdraví je realizována několika způsoby – učitelé zabezpečují, aby žáci měli do výuky tělesné výchovy vhodné oblečení, trvají na tom, aby se žáci poté osprchovali a převlékli do svých školních uniforem. Žáci se učí, proč je důležité převléci se do suchého oblečení a jak se postarat o své sportovní úbory. Další oblastí je věnování pozornosti čistotě a hygieně. Žáci se učí udržovat v čistotě své učební prostředí, jednotlivé vybavení a oblečení. Žáci vědí, že musí ohlásit případné zranění a přivolat pomoc, posupně si rozvíjejí správné zdravotní návyky a postoje. Učitelé se snaží podporovat u svých žáků také myšlenky správného sportovního chování a fair-play. Žáci se učí chovat se k ostatním s úctou a zapojit se do zdravé soutěže se svými protihráči. Není to ale vždy jednoduché na pozadí hesla „Vyhraj za každou cenu“. (AMMAH, KWAW, 2005) Izrael Školní kurikulum v Izraeli neobsahuje předmět výchova ke zdraví. Proto jsou otázky duševního a sociálního zdraví probírány v rámci tělesné výchovy. Učitelé tělesné výchovy mají široké vědomosti o lidském těle a jeho funkcích, pohybu a jeho důležitosti, principech zdravého stravování a rizikových faktorech, např. obezitě, konzumaci alkoholu a užívání drog. Tělesná výchova jako povinný předmět by měla tyto vědomosti a principy vštípit dětem i dospívajícím, a tím předmět legitimizovat po stránce vzdělávací i sociální. (HARARI, 2005) Japonsko Předmět, zahrnující tělesnou výchovu, se na základních školách (6 – 12 let) nazývá „tělesná výchova“ a na nižších a vyšších stupních středních škol „tělesná výchova a výchova ke zdraví“. Na základních školách se od 3. třídy jako jedna z oblastí tělesné výchovy zavádí 43
výchova ke zdraví. Na vyšších stupních středních škol také existuje speciální předmět tělesná výchova pro sportovnější žáky. Tělesná výchova na školách má za cíl podporovat pozitivní přístup k celoživotnímu sportování. Na druhé straně se po 2. světové válce stala výrazným faktorem pro legitimizaci postavení tělesné výchovy na školách výchova ke zdraví. Ve výchově ke zdraví na nižších stupních středních škol nestačí pouze mít představu o tom, jak zdravý život zavést do výuky, je třeba rovněž objevovat a řešit problémy, které s tím souvisejí. K tomuto požadavku došlo díky vážným problémům se zdravím, fyzickou kondicí a duševní pohodou školních dětí. Sociální oblast je jednou z hlavních domén, proto se nyní zavádí jako povinná součást výuky na základní i střední škole cvičení pro uvolnění těla i mysli. V této souvislosti se zavádí rovněž výuka sociálním dovednostem. V mnoha případech je výuka tělesné výchovy zaměřena i na vytváření nových sportovních pravidel. Směřuje k tvorbě takových pravidel, aby byl sport pro každého potěšením. Při tvorbě pravidel je potřeba akceptovat potřeby všech zúčastněných. -
Výuka včetně tělesné výchovy i její evaluace je zaměřena na čtyři oblasti: zájem – motivace – postoj, myšlení – úsudek, dovednosti – vyjadřování, vědomosti – porozumění.
Rozvíjeny mají být zejména následující oblasti: - schopnost učit se, rozvoj samostatného myšlení a řešení problémů; - rozvoj humánnosti, sebekázně, spolupráce a zájmu o druhé; - nadšení pro lepší, zdravý způsob života, zlepšení fyzické kondice. Z důvodu dosažení tohoto cíle bývá v tělesné výchově často aplikována výuka v malých skupinách. Pro zvýšení odbornosti učitelů v tomto pojetí tělesné výchovy by měl být na univerzitách co nejdříve zásadně modifikován systém pregraduálního i postgraduálního vzdělávání učitelů na profesionálně orientované programy. Mnoho učitelů tělesné výchovy se daleko více zajímá o vedení školních sportovních klubů než o výuku. Tělesná výchova na školách by měla být zaměřena na sport pro všechny a zajistit dětem sportovní zkušenosti na různých úrovních. Rovněž hraje důležitou úlohu v aktivaci školního života. -
Pro změnu situace je potřeba přijmou některá opatření, například: informovat veřejnost o hodnotě sportu a o jeho vzdělávacích hodnotách; zavést výzkum v oblasti výuky a osnov tělesné výchovy pro zlepšení její kvality; navrhnout spravedlivé hodnocení a vývoj kurikurálních modelů na každé škole; podporovat spolupráci mezi školami, univerzitami a státem za účelem zkvalitnění tělesné výchovy; zkvalitnění vzdělávání učitelů tělesné výchovy. (OKADE, 2005) Jižní Korea
V posledních letech se ozývají hlasy, že děti a mládež nyní procházejí kritickým obdobím. Podle některých autorů bude krize ve školách tím vážnější, čím větší nedostatek duševního a fyzického zdraví a rozvoje budou děti mít. Urbanizace a rozvoj technologií snižují dětem možnosti pohybového vyžití. Hřiště mizejí z měst a radikálně se mění forma her. Navíc jsou žáci přetížení a pasivní díky nadměrnému sledování televize, přeplněným školám a počítačovým hrám, což jim brání v rozvoji představivosti a kreativity. Od 1. do 10. ročníku je v Jižní Koreji výchova ke zdraví součástí tělesné výchovy. Na důležitosti nabývá v 11. a 12. ročníku, kdy se předmět nazývá „tělesná výchova a zdraví“. 44
Na rozdíl od nižších stupňů je zde zdůrazněno fyzické cvičení. Na všech středních školách v Koreji působí zdravotní sestry, které dohlížejí na zdraví žáků. Občas tyto sestry vyučují zdravovědná témata v rámci tělesné výchovy. Výchova ke zdraví tak může být zajišťována učiteli tělesné výchovy, zdravotními sestrami nebo oběma odborníky. Role předmětu spočívá v prevenci nakažlivých chorob, užívání drog, seznámení se znečištěním ovzduší a obzvláště se zaměřuje na zdravou výživu, sexuální výchovu a zdravý životní styl. (KANG, YOU, 2005) Kanada Značná rozloha Kanady, skládající se z deseti provincií a teritorií, zapříčinila mimo jiné i rozmanitost a nejednotnost výchovně vzdělávacích programů ve školství. Nicméně existují jednotná pravidla, která musí všechny provincie respektovat (např. povinná školní docházka do 16 let). K aktuálním problémům tělesné výchovy v Kanadě patří: nedostatečná pohybová aktivita mladých lidí, nezdravý životní styl a procentuální nárůst obezity (až 50 % mladých lidí je obézních). Ve většině školských zařízení Kanady je sice uznávána důležitost zařazení pohybových zdravotních aktivit do školních osnov, avšak v některých středních školách (např. v Quebeku) není tělesná výchova povinným předmětem a tudíž není nezbytná pro ukončení středoškolského vzdělání (High School Diploma). Časová dotace bývá nízká a závisí na rozhodnutí místní školské rady. S postupující školskou reformu, zejména se zařazením výchovy ke zdraví do tělesné výchovy, se ukazuje, že téma zdravotně orientované tělesné výchovy začíná být obecně příznivě přijímáno jak školami, tak i veřejností. Úkolem pro učitele tělesné výchovy ale zůstává vypracovat strategii začlenění pohybových aktivit do každodenního života žáků. Rovněž je třeba pokusit se začlenit předmět tělesná výchova do povinných studijních předmětů střední školy. Znalosti, které žák získá ve škole, včetně dovedností z tělesné výchovy, by měly následně ovlivnit i jeho mimoškolní život, jeho další celkový rozvoj, zejména tělesný pohyb, zdraví, interakci s ostatními, způsob řešení problémů aj. tak, aby si osvojil zdravé přístupy, hodnoty a chování spojené se zdravým, aktivním životním stylem. V souvislosti s reformou kanadského školství byl předmět výchova ke zdraví celostátně zařazen do nových školních programů, nicméně rozsah a hloubka zařazení se v jednotlivých provinciích liší. V Quebeku je výchova ke zdraví součástí předmětu tělesná výchova v rámci obecného tematického okruhu Zdraví a pohoda (Health and Well-Being). K tomu, aby tyto důležité programy přijali žáci za vlastní, je třeba soustředěného úsilí jak všech vyučujících, tak i veřejnosti a rodičů. Na vládní a ministerské úrovni jsou k tomu vytvářeny předpoklady apelující na podnícení zájmu mladých lidí k pohybovým aktivitám a zdravému životnímu stylu. Na počátku je myšlenka vyčlenit denní dobu, kdy by se důraz kladl jak na zábavu, tak zároveň na rozvoj motorických dovedností potřebných ke zdravému, aktivnímu životnímu stylu. Školský systém celé Kanady prochází transformací na každé úrovni. V současné době je zdrojem vážných obav přepracování učebních osnov na základních a středních školách. Nedomníváme se, že by celkový rozvoj, plnění a úspěšnost transformace školství měly být zodpovědné pouze školy. Výuka tělesné výchovy spolu s ostatními předměty musí být projektem celé společnosti, počínaje zájmem a snahou samotných žáků, přes rozvíjející se spoluúčast partnerských institucí, podporu ze strany rodičů i veřejnosti. Úspěch celého projektu záleží i na spojení úsilí všech zainteresovaných pracovníků na nejrůznějších úrovních a v různých sektorech, aby se škola stala opravdovým výukovým prostředím. Klíčovou roli v naší disciplíně tom hraje výchovně vzdělávací projekt Zdravá škola (Healthy School), který se zaměřuje nejenom na žáky, ale i na jejich rodiny, na učitelský i neučitelský personál, zdravotnické profesionály, administrativní pracovníky i různé úrovně státní správy. (RIVARD, BEAUDOIN, 2005) 45
Nigérie Základní problémy, před nimiž stojí současná nigerijská tělesná výchova, jsou v podstatě tři: - nedostatečná podpora pro naplnění programu tělesné výchovy ze strany zřizovatelů škol i vládních rad; - nedostatečné pracovní nasazení části učitelů a ředitelů škol, ale i žáků; - absence odpovídajícího počtu erudovaných učitelů tělesné výchovy ve školách. Vláda neposkytuje školám adekvátní finanční podporu. Školní zařízení a vybavení jsou značně zanedbaná. Současná hřiště a venkovní školní prostory zarůstají křovím a plevelem, většina těchto území slouží na mnoha místech státu jako místa k setkávání komunit. Zejména o víkendech se zde pořádají celodenní párty, které vytlačily vzdělávací, sportovní a rekreační pohybové aktivity. V důsledku toho na některých školách sporty jako kriket, košíková, atletika, gymnastika, vodní sporty, volejbal atd. bohužel téměř přestaly existovat. Přestože z vysokých škol každoročně přichází značný počet absolventů – učitelů tělesné výchovy, je smutné, že pouze málo z nich je schopno vyučovat tento předmět efektivně. Částečně je to způsobeno celkovým úpadkem akademické úrovně terciálního vzdělání v posledních letech, částečně i slabou studijní snahou samotných žáků. Z toho plynoucí ztráta zájmu vede k nízkému pracovnímu nasazení části učitelů, ředitelů škol i žáků. Žáci, kteří se jinak s radostí zapojují do sportu a pohybových aktivit, se musejí často spokojit se samostatně organizovanou, časově nevymezenou hrou, většinou kopanou, stolním tenisem či kulečníkem. Jakýkoliv plácek, často neupravený a zarostlý, slouží k „fotbálku“. Míče si většinou zajišťují žáci sami. Stolní tenis hrávají na betonových deskách či úzkých lavičkách s pálkami vlastní výroby. Je třeba zdůraznit, je v nigerijských školách existuje tělesná výchova víceméně ve formě náhodných rekreačních aktivit, spíše než v plánované podobě zaměřené na sport a pohybové aktivity, či na zkvalitnění smyslové percepce, na rozvoj duševního zdraví, atd. Na středních školách existuje tělesná výchova pouze v nižších ročnících a zahrnuje základní principy tělesné výchovy, atletiku, hry a sport, anatomii a fyziologii a zdraví člověka, včetně sexuální výchovy, poznatky o duševních nemocech, drogách, stravování a nutričních deficientech, ale i o dalších nemocech a preventivních opatřeních. Otázkou však zůstává, nakolik efektivně a v jakém rozsahu jsou tato témata skutečně vyučována. Klíčovými argumenty pro podporu tělesné výchovy jsou: - pomocí vyučování tělesné výchovy a výchovy ke zdraví kvalifikovanými osobami se podporuje rozvoj tělesné zdatnosti a zdraví; - tělesná výchova vybaví mládež sportovními dovednostmi, které jí umožní vydělávat si na živobytí prostřednictvím sportovního průmyslu; - současné sportovní úspěchy Nigérie (zejména v kopané, atletice a košíkové), jež jsou vnímané a uznávané společností, jsou odrazem tohoto vlivu tělesné výchovy. Existují pouze minimální důkazy o chápání a plánování programů tělesné výchovy pro základní a střední školy, jež by braly v úvahu sociální učení a cíle fair-play. Důraz je ve výuce tělesné výchovy kladen spíše na výchovu atletů pro státní, národní a mezinárodní soutěže. A tak jsou přímo od základních škol v hodinách tělesné výchovy zdůrazňovanými prvky zejména soutěživosti (konkurence) a snaha o dosažení vítězství. Idea zúčastnění se spojená se snahou získat nová přátelství, či rozvíjení sportovního ducha a čestných morálních vlastností, je v kontextu Nigérie dosti vzdálená. Naopak, nigerijské školní i mimoškolní sportovní programy přímo zamořilo heslo „Vyhraj za každou cenu“.
46
V Nigérii jsou tělesná výchova i výchova ke zdraví dvěma stranami jedné mince. Výchovou ke zdraví se například podporuje její praktické využití a povědomí o zdraví, pohybové dovednosti lze potom rovněž využít ve volnočasových aktivitách a pro rozvoj elánu a vitality. Výchova ke zdraví může pro dosažení svých cílů zahrnovat i pohybové aktivity, v praktické instruktáži při výchově ke zdraví ve škole a při vytváření zdravých životních návyků. Výchova ke zdraví a tělesná výchova se vzájemně doplňují. Tělesná výchova je chápána jako výchova disponující dvěma důležitými parametry: - zdravím a tělesnou zdatností (zahrnující svalovou sílu a vytrvalost, kardio-respirační funkci, flexibilitu); - motorickou výkonností (zahrnující neuromuskulární koordinaci, mrštnost, vyváženost, výbušnou sílu, rychlost a dobu reakce). Fyzická zdatnost a zdraví vytvářejí základ pro rozvoj potenciálu člověka. Univerzity vyučují tělesnou výchovu a výchovu ke zdraví na pracovišti pod jednotným názvem „Tělesná výchova a výchova ke zdraví“ či „Pohybová výchova člověka a výchova ke zdraví“ (Human Kinetics and Health Education). Akademičtí pracovníci vyučující výchovu ke zdraví se však snaží o vymezení svého oboru jako jasně odlišené studijní disciplíny, k čemuž má napomoci vytvoření oddělené Asociace výchovy ke zdraví, pořádání každoročních konferencí k výchově ke zdraví i zahájení vydávání nového odborného časopisu Health Education Journal na podporu publikací o tematických a výchovně vzdělávacích otázkách spojených s výchovou ke zdraví. (SALOKUN, 2005) Nový Zéland V roce 1999 bylo zavedeno nové kurikulum pro „tělesnou výchovu a výchovu ke zdraví“. Dříve byly tělesné výchově vyhrazeny dvě vyučovací hodiny týdně, nyní časová dotace kolísá mezi 2 – 4 hodinami pro oba předměty. Školy, které nezvýšily počet hodin tělesné výchovy a výchovy ke zdraví, se nyní potýkají s problémem, jak začlenit do tělesné výchovy témata z výchovy ke zdraví při zachování stejného počtu hodin týdně. Nové kurikulum řeší rovněž otázku, zda sloučením tělesné výchovy a výchovy ke zdraví nebudou jeden z předmětů opomíjen. Pro společnost je důležité, aby byla posílena celistvost tělesné výchovy včetně jejího vlivu na zdraví. V současném kurikulu je novinkou zvýšený důraz na tzv. hauroa (duševní pohodu) jako na základní koncept pohledu na lidské zdraví v sociálním a environmentálním konceptu. Výchova ke zdraví pro žáky 1. – 10. ročníku obsahuje následujících sedm klíčových témat: duševní zdraví, sexuální výchova, výživa, péče o tělo, tělesná aktivita, sportovní výchova a sporty provozované venku. Na Novém Zélandě je integrace předmětů tradicí. Hranice mezi předměty nejsou striktní a informace z některých oblastí mohou žáci získávat v hodinách jiných předmětů. Tento přístup by mohl učitele podpořit ve snaze o propojení tělesné výchovy a výchovy ke zdraví a žáci by mohli získat v těchto hodinách dostatečné vzdělání z oblasti zdraví pro svůj další život. Některých cílů nového kurikula nemůže být dosaženo samostatně v rámci jednoho či druhého předmětu. Některé otázky zdraví (např. mezilidské vztahy, drogy, alkohol či sexualita) jsou však natolik specifické, že na některých školách učitelé výchovy ke zdraví neučí tělesnou výchovu a naopak. Pro každou oblast jsou potřeba specializovaní odborníci. Jednotlivé školy mohou považovat různé části kurikula za různě důležité, proto by měly mít možnost samy si určit priority. Tato otázka je v současnosti předmětem mnoha diskusí mezi odborníky a poukazuje se na potřebu integrovaného přístupu. (THOMSON, EMERSON, 2005) 47
Spojené státy americké Během posledních pěti let vysoce vzrostla podpora tělesné výchovy a výchovy ke zdraví ze strany politiků, a to díky rostoucí potřebě snížit náklady na zdravotní péči v kombinaci s rozsáhlým výzkumem na podporu tělesné aktivity dětí i dospělých. Tento rozsáhlý výzkum dokázal, že přiměřená forma aktivity může významně snížit výskyt některých nemocí, mimo jiné např. chronických srdečních nemocí, rakoviny tlustého střeva, rakoviny prsu, osteoporózy, cukrovky, obezity, stresu a deprese. Probíhá další výzkum, zjišťující závislost mezi fyzickou aktivitou a zlepšením poznávacích funkcí. Výchova ke zdraví hraje významnou úlohu a zavádí se na nižších stupních středních škol jako samostatný předmět, zatímco na základních školách (tj. na 1. stupni ZŠ) dosud chybí. Pokud zvážíme nové směřování tělesné výchovy, zejména její zdravotně preventivní funkci a rozvoj osobních životních dovedností, je výchova ke zdraví jejím přirozeným partnerem. Oba programy vyjadřují touhu po propojení fyzického zdraví se zdravím mentálním, emocionálním a duchovním. Výchova ke zdraví je v USA brána jako samostatná a odlišná disciplína se samostatnými státními organizacemi (Americká asociace výchovy ke zdraví – AAHE) a samostatnými normami a učebními osnovami. Ve většině případů se učitelé výchovy ke zdraví zaměřují zejména na sexuální výchovu, výživu, drogovou prevenci, nemoci, redukci stresu, environmentální zdraví a další otázky, spojené se zdravím. V minulosti neučili o fyzické aktivitě, cvičení a fyzické zdatnosti v domnění, že tyto otázky jsou probírány v tělesné výchově. Nicméně, jak bylo již řečeno, protože novou náplní tělesné výchovy je rovněž rozvoj životních dovedností a aktivního a zdravého životního stylu během dospělosti, a protože vzrůstá podpora fyzických aktivit, působících nejen na fyzické, ale i na duševní a sociální zdraví, dochází k vzrůstajícímu překrývání se mezi těmito dvěma disciplínami. Vzhledem k tomu, že jeden ze dvou hlavních cílů tělesné výchovy tkví v rozvoji životních dovedností, se stalo sociální učení a fair-play nevyhnutelným pro budoucí tělovýchovné programy. Skrze propojení se společenskými hodnotami (spolupráce, vůdčí dovednosti, sportovní chování, respekt k druhým bez ohledu na dovednosti, pohlaví nebo barvu kůže, atd.) mají učitelé tělesné výchovy jedinečnou příležitost ovlivňovat děti z mnoha hledisek. Bohužel instituce pro přípravu učitelů a trenérů zřídka připravují žáky na to, jak učit děti fair play a sociálním dovednostem. Proto snad vyšší vzdělávání zohledňuje tyto hodnoty, ale malý důraz, čas a úsilí se věnuje rozvoji základů pedagogiky. Předmět tělesná výchova vchází do jednoho z nejdůležitějších období v historii vzdělávání, neboť se stává z periferního, méně důležitého předmětu jedním z hlavních v oblasti vzdělávání a života dětí. K tomu je zapotřebí poskytnout informace o zdraví a fyzické aktivitě a rovněž informace jak zvýšit Životní dovednosti. Nyní hodiny tělesné výchovy nesměřují k nejvyššímu výkonu, ale zdůrazňuje se na nich pozitivní dlouhodobý efekt aktivního chování v dětském věku na zvyklosti v dospělosti. Pojetí tělocvičny a hřiště jako „laboratoře Životních dovedností“ povzbuzuje děti k aktivitě, zdravému životu, fair play a respektu ke všem lidem bez ohledu na jejich schopnosti, pohlaví nebo etnickou příslušnost. Tento nový směr se stává velmi důležitým ve světle dnešní pozornosti, věnované sportu z důvodů zkoumání nevhodného chování profesionálních atletů a sportovních fanoušků. Příprava budoucích učitelů a trenérů musí zahrnovat nejen důvěru v nový směr, ale rovněž umění aplikovat tuto filozofii. Je třeba dokázat, že tento program je uskutečnitelný a účinný pro přípravu zdravějších Američanů. Je potřeba více dbát na výsledky výzkumů o vlivu fyzické aktivity na fyzické, mentální a sociální zdraví než na sportovní výkonnost. Musí být vytvořeny nové způsoby hodnocení pro určení změn v životních dovednostech, pomáhající učitelům zdůvodnit jejich požadavky. Pokud nebudou pochopeny tyto problémy, 48
zůstane tělesné výchově druhořadá úloha v otázce vzdělávání dětí. (FEINGOLD, HOLLAND-FIORENTINO, 2005) Taiwan Mezi jeden z hlavních cílů tělesné výchovy patří výchova ke zdraví – snaha vést děti k aktivnímu trávení volného času a celoživotní sportovní aktivitě. Před 3 lety bylo vytvořeno nové kurikulum pro 1. – 9. ročník, které jednotlivé předměty rozčleňuje do tzv. výukových oblastí. Nové kurikulum pro výukovou oblast tělesné výchovy a výchovy ke zdraví spojuje klíčová témata obou předmětů. Tělesná výchova a sport jsou prostředky, zdraví je výsledek. Předměty se vzájemně doplňují ve snaze o zvýšení kvality života žáků podle zásady „v zdravém těle zdravý duch“. V oblasti vyššího vzdělávání jsou předměty tělesná výchova a výchova ke zdraví stále oddělené. V kurikulu pro 1.–9. ročník jsou však zahrnuta společná témata, jako např. zdraví prospěšná zdatnost, zdravý životní styl, kontrola nadváhy apod. Nové kurikulum řeší problém překrývajících se témat a cílů obou předmětů. Díky zavedení výchovy ke zdraví se snížil počet hodin věnovaný tělesné výchově a podle posledních průzkumů více než 75 % škol v Taipei věnuje více času výchově ke zdraví než tělesné výchově. (KEH, 2005) Tunisko Od roku 1990 patří mezi hlavní cíle tělesné výchovy oblast hygieny a zdraví. Neexistuje však žádná kontrola, zda učitelé v hodinách tělesné výchovy tato témata probírají, je to na jejich vlastním rozhodnutí. Oblast tělesné výchovy zahrnuje rozvoj fyzické zdatnosti za účelem získání odolnosti vůči stresu a únavě. Neexistuje však tendence vést žáky k zodpovědnosti za vlastní zdraví. Hlavní důraz je v hodinách tělesné výchovy stále kladen na rozvoj sportovních dovedností. Cíle tělesné výchovy rovněž zdůrazňují, aby předmět pomáhal naplňovat úkoly školy organizováním zábavných volnočasových aktivit a zlepšováním zdraví. Tím se ještě vyzdvihuje snaha o posílení role tělesné výchovy ve všeobecném vzdělávání. Tělesná výchova tak není považována pouze za nedílnou součást vzdělávání dětí, ale rovněž za cestu k odlehčení školního stresu. (ZOUABI, 2005)
49
1.4 Shrnutí – východiska pro empirický výzkum Výchova ke zdraví je v České republice legitimizována zakotvením v kurikulárních dokumentech základního školství, které jsou kodifikovány novým školským zákonem. Její obsah je umocněn programem WHO Zdraví 21 a jeho rozpracováním do státem schválené národní verze tohoto programu. V současné době se ale výchova ke zdraví jako samostatný vyučovací předmět na základních školách nevyučuje. Témata ze vzdělávací oblasti výchova ke zdraví, definovaná Standardem základního vzdělávání, jsou ve školní praxi rozptýlena do mnoha vyučovacích předmětů a jejich komplexnější efekt je sporný. Na základních školách se otázkami zdraví nejvíce zabývá předmět rodinná výchova, avšak obvykle jen tam, kde je vyučován absolventem oboru učitelství rodinné výchovy. Těchto absolventů je v pedagogické praxi velmi málo a zaměření předmětu vyučovaného neaprobovaným učitelem je často odlišné od jeho vymezených cílů. Nově je výchova ke zdraví vymezena jako samostatný vzdělávací obor a spolu s oborem tělesná výchova je zařazena do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Explicitně jsou témata dotýkající se zdraví součástí vzdělávacích oblastí Člověk a jeho svět, Člověk a společnost, Člověk a příroda, implicitně jsou obsažena v dalších vzdělávacích oblastech, oborech nebo průřezových tématech RVP ZV. Po zavedení RVP ZV do základních škol (zřejmě od 1. září 2007) by měla být témata výchovy ke zdraví vyučována na 1. stupni ZŠ integrovaně s jinými předměty, na 2. stupni ZŠ v samostatném předmětu, nebo integrovaně dle příslušného školního vzdělávacího programu v rámci jiného nebo jiných předmětů. Také rámcové vzdělávací programy pro vyšší stupně škol obsahují dle pilotních a pracovních verzí výchovu ke zdraví jako samostatný vzdělávací obor. Tyto programy však dosud nejsou schváleny. Jako velmi problematická se jeví budoucí realizace výchovy ke zdraví na českých základních školách. Podle provedených výzkumů a průzkumů se učitelé jiných předmětů staví k této problematice následovně: - mají pocit, že tématům z oblasti zdraví nerozumějí; - nejsou pro práci se zdravotními tématy připravováni; - pro samostatný předmět nemají odbornou kvalifikaci; - počet absolventů oboru rodinná výchova je velmi nízký; - chybí důsledně propracovaný systém dalšího vzdělávání učitelů. V porovnání se zahraničím však má Česká republika dobrou výchozí pozici pro realizaci výchovy ke zdraví. Shrneme-li poznatky získané studiem zahraničních pramenů, je možné rozdělit kurikulární přístupy k výchově ke zdraví v zahraničním školství do několika variant: 1. Výchova ke zdraví je komplexně pojatá, v kurikulu je vymezena jako samostatný vzdělávací obor a vyučuje se obvykle jako samostatný předmět. Příbuzným oborem je tělesná výchova, která je koncipována jako výchova k pohybové aktivitě v rámci zdravého životního stylu. Sportovní výkonnost a soutěživost nejsou dominujícími prvky tělesné výchovy. Tento model preferuje Finsko a USA. 2. Výchova ke zdraví je explicitně propojena také s jinými předměty než s tělesnou výchovou. Obvykle je deklarováno, že se výchova ke zdraví prolíná všemi předměty, anebo jsou témata výchovy ke zdraví výslovně začleněna do jednotlivých předmětů, např. do přírodopisu, občanské výchovy, tělesné výchovy. Takové propojení s jiným předmětem
50
vykazuje Irsko, příkladem zemí, kde se výchova ke zdraví prolíná všemi předměty, jsou Polsko, Řecko, Slovensko. 3. Výchova ke zdraví je obsahově propojena s tělesnou výchovou a je uvedena i v názvu předmětu (např. tělesná výchova a výchova ke zdraví). Realizace této koncepce obvykle počítá s dvouhodinovou týdenní dotací pro praktickou výuku a jednohodinovou dotací pro teoretickou výuku. Tělesná výchova není zaměřena na výkon, ale na podporu zdraví. V Evropě realizuje uvedený model Švédsko, mimo Evropu Austrálie, Čína, Japonsko, Jižní Korea, Nový Zéland. 4. Výchova ke zdraví je součástí předmětu tělesná výchova, který sleduje tzv. zdravotně orientované cíle, avšak obor výchova ke zdraví není v kurikulu explicitně vymezen. Pozornost je obvykle věnována základním hygienickým návykům, prevenci úrazů apod. Mnohá témata výchovy ke zdraví (např. základy zdravé výživy, prevence sociálně patologických jevů, sexuální výchova aj.) jsou rozptýlena i do dalších předmětů, anebo nejsou v kurikulu obsažena vůbec. V Evropě volí tento model Anglie, Belgie, Litva, Maďarsko, Německo, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švýcarsko, Turecko, mimo Evropu Brazílie, Hongkong, Ghana, Izrael, Kanada, Tunisko. 5. Výchova ke zdraví není explicitně obsažena v kurikulu a je pouze obecným cílem tělesné výchovy. Ta se zaměřuje především na fyzickou zdatnost a sportovní výkonnost, anebo naopak převážně na pohybovou rekreaci. Takto pojaté obory tělesná výchova a výchova ke zdraví zřejmě neplní komplexnější funkci výchovy ke zdraví a zdravotně orientované cíle jsou víceméně pouze deklarovány (tuto domněnku však nemůžeme prokázat). Příkladem zemí zaměřených v tělesné výchově na fyzickou zdatnost a sportovní výkonnost jsou Bělorusko, Dánsko, Francie; pohybovou rekreaci v rámci tělesné výchovy preferují např. Nizozemí a Nigérie. Lze tedy konstatovat, že většina prezentovaných zemí vnímá důležitost výchovy ke zdraví. Realizuje tento obor v některých případech jako samostatný vyučovací předmět, ale nejčastěji jako obor propojený s tělesnou výchovou, která mění svoji dřívější sportovní orientaci na tzv. zdravotní. Otázkou zůstává konkrétní realizace takto pojaté tělesné výchovy na školách a implementace témat, která přímo nesouvisejí s fyzickou aktivitou. Rovněž se zdá, že v praxi nejsou dostatečně vnímány mezipředmětové vztahy. Např. učitelé tělesné výchovy nemají dostatečné znalosti o výchově ke zdraví, ale platí to i naopak. Toto shrnutí dokládá, že vzdělávací požadavky pro výchovu ke zdraví jsou stanoveny a legislativně zakotveny, a to v souladu s moderními přístupy v zahraničí. Vyvstává otázka, do jaké míry školy plní požadavky Standardu základního vzdělávání i programu Zdraví 21, zda jsou seznámeny s novými kurikulárními požadavky na výchovu ke zdraví a jak se na reformní proces připravují.
51
2 Empirická část 2.1 Výzkumný cíl, otázky a hypotézy Výzkum je zaměřený na české základní školství, resp. na její ředitele, kteří za chod školy odpovídají. Cílem výzkumu odvozeného od poznatků shrnutých v teoretické části práce je: a) posoudit aktuální stav plnění požadavků výchovy ke zdraví dle Standardu základního vzdělávání i dle vládou schváleného programu Zdraví 21; b) zjistit, jak jsou školy, resp. jejich ředitelé seznámeni s novými kurikulárními požadavky na výchovu ke zdraví a jak se na reformní proces definovaný školským zákonem, rámcovým vzdělávacím programem i programem Zdraví 21 připravují. Z cíle výzkumu plynou výzkumné otázky: 1. Otázky zaměřené na současné zabezpečení výchovy ke zdraví na školách: a) Jsou ředitelé ZŠ dostatečně seznámeni s aktuálními požadavky na výchovu ke zdraví dle Standardu základního vzdělávání? b) Jsou školy dobře vybaveny didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví? c) S jakým předmětem je na školách výchova ke zdraví především propojena? d) Je výchova ke zdraví, resp. rodinná výchova vyučována odborně, tj. aprobovaně? e) Jak ředitelé škol přistupují k realizaci Minimálního preventivního programu? f) Jsou ředitelé škol seznámeni s programem Zdraví 21, resp. s usnesením vlády ČR č. 1046 z roku 2002? 2. Otázky zaměřené na budoucí zabezpečení výchovy ke zdraví na školách: a) Považují ředitelé zavedení výchovy ke zdraví jako samostatného vzdělávacího oboru za přínosné? b) Mají ředitelé ujasněno, kdo bude výchovu ke zdraví na škole garantovat a vyučovat? c) Budou školy realizovat výchovu ke zdraví prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu? d) Zaměstnali by ředitelé učitele s novým aprobačním oborem učitelství výchovy ke zdraví? e) Zajistí školy v blízké době didaktické pomůcky pro výchovu ke zdraví a zabezpečí materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle požadavků RVP ZV (kap. 10)? f) Jsou ředitelé seznámeni s programem Škol podporujících zdraví a požadavkem jeho plošné aplikace dle programu Zdraví 21? Dále jsme se zaměřili na ověření často proklamovaných tvrzení o rozdílnosti didaktických podmínek v městském a venkovském prostředí či na velkých a malých školách1. Hodláme rovněž ověřit rozdíly v přístupu k výchově ke zdraví na běžných školách a na školách zapojených do projektu Škola podporující zdraví. Stanovili jsme tyto hypotézy: H1 Není rozdíl v pojímání výchovy ke zdraví mezi městskými a venkovskými školami. 1
Malou školou se ve školské terminologii rozumí škola s jedinou třídou v každém postupném ročníku.
52
H2 Není rozdíl v pojímání výchovy ke zdraví mezi velkými a malými školami. H3 Není rozdíl v pojímání výchovy ke zdraví mezi běžnými školami a školami zapojenými do projektu Škola podporující zdraví.
2.2 Metodika výzkumu Práce vycházela z metodologie pedagogického výzkumu (GAVORA, 2000, MAŇÁK, ŠVEC, ŠVEC, 2005, aj.). Výzkum byl organizován brněnskou Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity (PdF MU) ve spolupráci s Českou školní inspekcí v Praze (ČŠI) na českých základních školách v rámci výzkumného záměru PdF MU s názvem Škola a zdraví pro 21. století (evid. č. MSM0021622421, řešitel E. Řehulka). -
-
Východiska šetření byla následující: Usnesení vlády ČR ze dne 30. 10. 2002 č. 1046 k dlouhodobému programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století; RVP ZV, a to zejména kapitola 5.8 Vzdělávací oblast Člověk a zdraví; kapitola 10 Materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování RVP ZV (VÚP, 2005); Vyhláška MZ ČR č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení (MZ ČR, 2001); vzdělávací programy Základní škola, Obecná škola, Národní škola; Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství na období 2005–2008; výzkumný záměr Škola a zdraví pro 21. století (evid. č. MSM0021622421); teoretická část tohoto spisu. Výzkumný soubor
Sledovaným souborem byli ředitelé běžných, plně organizovaných základních škol (tj. školy s 1. – 9. postupným ročníkem). Naším záměrem bylo oslovit 1000 ředitelů ZŠ (tj. asi 25 % ředitelů ZŠ) a získat jejich odpovědi na dotazník ověřující výzkumné otázky a hypotézy. Výběr ředitelů byl proveden ve spolupráci s ČŠI pomocí počítačového programu metodou náhodného výběru adres základních škol z databáze ČŠI. Náhodný výběr zajišťovala a garantovala ČŠI. Dotazník byl distribuován prostřednictvím ČŠI poštovními zásilkami s průvodním dopisem Ing. Zdeňka Vrhela, statutárního zástupce ústředního školního inspektora. Vyplněný dotazník měl být vrácen na adresu ČŠI, odkud byl předán zpracovateli. Vráceno bylo 726 dotazníků. Z tohoto počtu nebylo zahrnuto do výsledků této práce 158 dotazníků pro nesplnění požadavku běžné, plně organizované školy (šlo o školy neúplné, málotřídní, zvláštní nebo speciální). Dále bylo vyřazeno 32 dotazníků pro neúplné zpracování. Počet zpracovaných dotazníků je 536. Přestože návratnost dotazníků nebyla 100 % a některé dotazníky nebyly zahrnuty do výsledků práce nebo byly vyřazeny, považujeme sledovaný soubor ředitelů za dostatečně velký pro posouzení věcné významnosti výsledků. Výzkumné metody a) b) c) d)
Výzkumnou metodou byl strukturovaný dotazník (viz příloha), který obsahoval 4 části: charakteristika výzkumného souboru (uzavřené nebo polouzavřené otázky 1 – 5); současné zabezpečení výchovy ke zdraví (uzavřené nebo polouzavřené otázky 6 – 15); budoucí zabezpečení výchovy ke zdraví (uzavřené nebo polouzavřené otázky 16 – 25); doplňující otázky (otevřené otázky 26 – 32). 53
Pilotní verze dotazníku byla připomínkována odborem metodiky ČŠI a ověřena na 30 brněnských ZŠ, které spolupracují s PdF MU. Veškeré získané údaje byly přepsány, resp. vloženy do osobního počítače a dále zpracovávány prostřednictvím statistických metod a programů. Z výzkumného souboru byly na základě odpovědí na otázky 1 – 6 vyčleněny dílčí soubory: městská škola, venkovská škola, velká škola, malá škola, běžná škola a „Zdravá škola“. Ke zjištění statistické významnosti rozdílů v četnosti odpovědí mezi dílčími soubory bylo využito testu χ2 (chí-kvadrát) a metody ANOVA – Analysis of Variance (DEAN, 1994, StatSoft, 2000–2005). U otázek 1 – 25 byla posuzována statistická i věcná významnost četností odpovědí, které byly vyjádřeny jak absolutně, tak relativně. U otázek 26 – 32 jsme se pokusili uplatnit obsahovou analýzu (HENDL, 2005), která se pohybovala na pomezí přístupu otevřeného kódování (STRAUSS, CORBINOVÁ, 1999). Inspirativní pro naši práci byl metodologický přístup JANÍKA (2005). Naší snahou bylo vytvořit z odpovědí obraz, který by na straně jedné vyjadřoval četnost výskytu určitých témat či prezentovaných názorů (kvantitativní pohled) a na straně druhé by naznačoval jejich smysl (kvalitativní pohled). Z tohoto obrazu jsme následně usuzovali na obsah, částečně i na rozsah a povahu zkoumaných odpovědí ředitelů. Při provedené analýze jsme nejdříve pokoušeli vytvořit transkripty odpovědí. Protože při otevřeném kódování je zapotřebí nejdříve text rozložit na dílčí výpovědi, které nesou určitý smysl, vytvářeli jsme transkripty tak, aby byl tento požadavek naplněn. Poté jsme každý transkript pročítali a přiřazovali jsme kódy jednotlivým výpovědím. U některých transkriptů byly vytvořeny až desítky kódů, tj. významových jednotek. Významově blízké kódy jsme seskupovali do kategorií, které jsou abstraktnější a obecnější povahy (srov. SCHMIDT, 2003, s. 554). Jde o cestu od konkrétního k obecnějšímu. Při vytváření kategorií jsme se pokoušeli dostát kritériím, která jsou na tento postup kladena. Usilovali jsme o to, aby vytvořené kategorie byly disjunktní (tj. aby se od sebe zřetelně odlišovaly), dále aby byl systém kategorií vyčerpávající (tj. zbytková kategorie aby nebyla příliš velká) a jednotlivé kategorie systému byly dostatečně saturovány (tj. nasyceny). Jelikož cílem našeho výzkumného šetření bylo diagnostikovat obsah odpovědí ředitelů na otevřené otázky, které by doplnily četnost odpovědí uzavřených nebo polootevřených otázek 6 – 25, usilovali jsme o obsahově strukturovanou analýzu odpovědí. Harmonogram výzkumu Dotazníky byly distribuovány na počátku roku 2005 s termínem návratnosti do 31. ledna 2005. Vyplněné byly předány zpracovateli, tj. autorce tohoto spisu. Protože termín návratnosti nebyl mnohými respondenty dodržen (s odůvodněním, že se kryje s pololetními povinnostmi školy), byly dotazníky přijímány a administrativně zpracovávány v průběhu celého 1. pololetí roku 2005. Poté byl proveden přepis dotazníků do osobního počítače a zpracována kvantitativní analýza odpovědí na otázky č. 1 – 25 (MUŽÍKOVÁ, 2005, SEDLÁŘOVÁ, 2005). Analýza odpovědí na otázky 26 - 32 byla uskutečněna ve 2. polovině roku 2005 a na přelomu roku 2005/2006. Celkové výsledky byly zpracovány v 1. pololetí roku 2006.
54
2.3 Výsledky výzkumu 2.3.1 Charakteristika výzkumného souboru Identifikační znaky sledovaných administrativních otázek 1 - 5.
škol
byly
zjišťovány
dotazníkem
pomocí
Otázka 1: Status sídla školy V dotazníkovém šetření bylo téměř shodné zastoupení škol městských (52,6 %) a venkovských (47,4 %). Tab. 1 Status sídla školy Status město vesnice celkem
Absolutní četnost 282 254 536
Relativní četnost (%) 52,6 47,4 100,0
Graf 1 Status sídla školy
47% město 53%
vesnice
Otázka 2: Kraj Méně rovnoměrné bylo rozložení výzkumného souboru po jednotlivých regionech. Nejvíce sledovaných škol je ze Středočeského kraje (15,3 %), nejméně z Královéhradeckého kraje (1,5 %). Tab. 2 Kraj – regionální zastoupení sledovaných škol Kraj Absolutní četnost Jihočeský 35 Jihomoravský 63 Karlovarský 19 Královéhradecký 8 Liberecký 25 Moravskoslezský 50 Olomoucký 29 Pardubický 23 Plzeňský 37 Praha 53 Středočeský 82 Ústecký 42 Vysočina 32 Zlínský 38 Celkem 536
Relativní četnost (%) 6,5 11,8 3,5 1,5 4,7 9,3 5,4 4,3 6,9 9,9 15,3 7,8 6,0 7,1 100,0
55
Graf 2 Zastoupení škol dle krajů
18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
Jih
Jih
oč om e sk ý o Ka ra vs Kr ál rlov ký ov a éh rsk ra ý de M L or ib cký av er sk ec os ký O lezs lo m ký o Pa u c rd ký ub Pl ický ze ňs ký St P ř e ra do h a če s Ús ký te Vy cký so čin Zl a ín sk ý
%
Otázka 3: Velikost školy Z celkového počtu sledovaných škol tvoří přibližně 40 % tzv. menší školy s jednou třídou v každém ročníku, 60 % sledovaných škol má dvě nebo více paralelních tříd v ročníku. Tab. 3 Velikost sledovaných škol Velikost školy větší a velká škola malá škola celkem
Absolutní četnost 320 216 536
Relativní četnost (%) 59,8 40,2 100,0
Graf 3 Velikost sledovaných škol
40% malá škola větší,velká škola 60%
Otázka 4: Aktuální vzdělávací program školy Naprostá většina sledovaných škol (95,9 %) realizuje t.č. vzdělávací program Základní škola. Podle vzdělávacího programu Obecná škola pracují 2,2 % sledovaných ZŠ, na 0,6 % ZŠ se vyučuje podle vzdělávacího programu Národní škola. Zbylé 1,3 % sledovaných základních škol realizuje individuální vzdělávací program, např. ověřuje pilotní verzi RVP ZV.
56
Tab. 4 Aktuální vzdělávací program sledovaných škol Vzdělávací program Absolutní četnost Základní škola 513 Obecná škola 12 Národní škola 3 Individuální 8 celkem 536
Relativní četnost (%) 95,9 2,2 0,6 1,3 100,0
Graf 4 Aktuální vzdělávací program sledovaných škol
96% Základní škola Obecná škola Národní škola Individuální 1% 1% 2%
Otázka 5: Aktuální zapojení školy do sítě Škol podporujících zdraví Plnění dílčího úkolu č. 13.4 programu Zdraví 21 má zajistit, aby nejméně 95 % dětí mělo příležitost zařadit se do základních škol podporujících zdraví. Ve sledovaném souboru je do programu „Zdravá škola“ zapojeno pouze 30 základních škol (tj. 5,6 %). Tab. 5 Aktuální zapojení sledovaných škol do programu „Zdravá škola“ Zdravá škola Absolutní četnost ano 30 ne 506 celkem 536
Relativní četnost (%) 5,6 94,4 100,0
Graf 5 Aktuální zapojení sledovaných škol do programu "Zdravá škola" 6%
ano ne
94%
2.3.2 Současné zabezpečení výchovy ke zdraví na ZŠ Rámcové výsledky současného zabezpečení výchovy ke zdraví byly získány zpracováním odpovědí na uzavřené nebo polouzavřené otázky 6 - 15.
57
Otázka 6: Je obor výchova ke zdraví vymezený ve Standardu základního vzdělávání (1995) obsažen v současném vzdělávacím programu realizovaném na Vaší škole? Výchova ke zdraví je ve Standardu základního vzdělávání zařazena do oblasti Zdravého životního stylu spolu s Tělesnou výchovou a je rovněž obsažena ve všech aktuálních vzdělávacích programech. Z předchozích pilotních průzkumů uskutečňovaných metodou rozhovoru se studenty učitelství na PdF MU vyplynulo, že na školách, kde studenti vykonávají pedagogickou praxi, není dostatečné povědomí o realizaci výchovy ke zdraví dle platných vzdělávacích dokumentů. K ověření tohoto poznatku byla položena výše uvedená otázka. Více jak polovina respondentů (53,9 %) se domnívá, že realizuje výchovu ke zdraví tak, jak je vymezena ve Standardu základního vzdělávání. Dalších asi 41 % respondentů uvádí, že výchova ke zdraví je ve výuce na jejich škole obsažena jen částečně. Asi 5 % respondentů soudí, že výchova ke zdraví v programu jejich školy obsažena není. Porovnáme-li statisticky zkoumané rozdíly mezi městskými a venkovskými školami, malými a velkými školami a mezi školami zapojenými do projektu Škola podporující zdraví (pracovně „Zdravá škola“) a běžnými školami, najdeme statisticky významný rozdíl odpovědí pouze mezi malými a velkými školami, kde kladná odpověď na otázku č. 6 je významně četnější na velkých školách (tab. 6a, 6b, 6c). Rozbory doplňujících odpovědí však nedoložily a nepotvrdily věcnou významnost rozdílu. Tab. 6 Je obor výchova ke zdraví vymezený ve Standardu základního vzdělávání (1995) obsažen v současném vzdělávacím programu realizovaném na Vaší škole? Odpověď na otázku 6 Absolutní četnost Relativní četnost (%) ano 289 53,9 ne 27 5,0 částečně 220 41,1 celkem 536 100,0 Graf 6 Je obor výchova ke zdraví vymezený ve Standardu základního vzdělávání (1995) obsažen v současném vzdělávacím programu realizovaném na Vaší škole?
41%
ano ne částečně 54% 5%
Tab. 6a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 162 ne 12 částečně 108
Vesnice, abs. četnost 127 15 112
Tab. 6b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 184 ne 11 částečně 126
Malá škola, abs. četnost 105 16 94
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,203
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0394
p<0,05
x2
58
Tab. 6c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 18 271 ne 2 25 částečně 10 210
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,655
NS
x2
Otázka 7: Sestavují se na Vaší škole tematické plány postihující problematiku výchovy ke zdraví (včetně praktických dovedností z oblasti podpory zdraví)? Témata výchovy ke zdraví jsou zařazována na 1. stupni ZŠ do předmětu prvouka, na který navazuje přírodověda a vlastivěda. Na 2. stupni ZŠ jsou tato témata zejména obsahem předmětu rodinná výchova. Koordinaci by měly zajišťovat tematické plány školy. Jak ukázalo šetření, na většině sledovaných škol se tematické plány obsahující výchovu ke zdraví sestavují jen částečně (70,7 %), nebo vůbec (3,9 %). Pouze 25,4 % respondentů uvádí, že tematické plány pro výchovu ke zdraví jsou sestavovány. Většina ředitelů (70 %) však v doplňující otázce odpovídá, že problematiku výchovy ke zdraví škola zařazuje v rámci několika předmětů. Nejvíce se v odpovědích objevovaly předměty prvouka, rodinná výchova, přírodopis, občanská výchova, tělesná výchova a chemie. Ve velmi malé míře byla výchova ke zdraví zařazována do tematických plánů jiných předmětů, např. do fyziky, českého jazyka aj. Statistická významnost rozdílů mezi jednotlivými typy škol potvrzuje předpoklad, že „Zdravé školy“ věnují tematickým plánům větší pozornost než běžné školy (tab. 7a, 7b, 7c). Tab. 7 Sestavují se na Vaší škole tematické plány postihující problematiku výchovy ke zdraví (včetně praktických dovedností z oblasti podpory zdraví)? Odpověď na otázku 7 Absolutní četnost Relativní četnost (%) ano 136 25,4 ne 21 3,9 částečně 379 70,7 celkem 536 100,0
Graf 7 Sestavují se na Vaší škole tematické plány postihující problematiku výchovy ke zdraví (včetně praktických dovedností z oblasti podpory zdraví)?
71%
ano ne 25%
částečně
4%
Tab. 7a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 73 ne 10 částečně 199
Vesnice, abs. četnost 63 11 180
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,878
NS
x2
59
Tab. 7b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 89 ne 10 částečně 222
Malá škola, abs. četnost 47 11 157
Tab. 7c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 14 122 ne 0 21 částečně 16 363
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,189
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0159
p<0,05
x2
Otázka 8: Byli jste již seznámeni s programem Zdraví pro všechny v 21. století (viz Usnesení vlády ČR č. 1046), zejména s částí týkající se základních škol? Usnesení vlády ČR č. 1046 předpokládá rychlou realizaci úkolů vymezených programem Zdraví 21. Dle výsledků šetření je s tímto programem seznámena jen necelá třetina respondentů, tj. ředitelů ZŠ (30,5 %). Více než třetina ředitelů (37,5 %) přiznává částečnou znalost tohoto programu. Z doplňujících odpovědí respondentů plyne, že ředitelé škol jsou v současné době „zavaleni spoustou administrativní práce, a proto jim nezbývá dostatek času na seznamování se s příslušnými dokumenty“. Mnoho respondentů uvádí, že se z administrativních důvodů nemohou odpovídajícím způsobem věnovat výchovně vzdělávacímu procesu na školách. Podle očekávání potvrzuje statistický test významný rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami (tab. 8c). Překvapuje však údaj, že pět ředitelů „Zdravých škol“ nebylo dosud seznámeno s programem Zdraví 21. Tab. 8 Byli jste již seznámeni s programem Zdraví pro všechny v 21. století (viz. Usnesení vlády ČR č. 1046), zejména s částí týkající se základních škol? Odpověď na otázku 8 Absolutní četnost Relativní četnost (%) ano 164 30,6 ne 171 31,9 částečně 201 37,5 celkem 536 100,0 Graf 8 Byli jste již seznámeni s programem Zdraví pro všechny v 21. století (viz. Usnesení vlády ČR č. 1046), zejména s částí týkající se základních škol?
31%
37%
ano ne částečně
32%
Tab. 8a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 89 ne 85 částečně 108
Vesnice, abs. četnost 75 86 93
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,650
NS
x2
60
Tab. 8b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 98 ne 101 částečně 122
Malá škola, abs. četnost 66 70 79
Tab. 8c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 17 147 ne 5 166 částečně 8 193
Otázka 9: zdraví?
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,949
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,00561
p<0,01
x2
Umožňujete učitelům Vaší školy vzdělávat se v oblasti výchovy ke
Více než 70 % dotazovaných ředitelů ZŠ umožňuje každému učiteli, který projeví zájem, vzdělávat se v oblasti výchovy ke zdraví. Asi 25 % ředitelů uvedlo, že vzdělávání v této oblasti umožňuje zejména učitelům Rodinné výchovy nebo školním metodikům prevence (ŠMP). Jen 5 % ředitelů dává přednost tomu, aby se učitelé dále vzdělávali především ve svých aprobačních předmětech, respektive aktuálně vyučovaných předmětech. Tato problematika bude dále rozvedena v rozboru odpovědí na otázku 31. Statistická významnost rozdílů mezi jednotlivými typy škol nebyla potvrzena (tab. 9a, 9b, 9c). Tab. 9 Umožňujete učitelům Vaší školy vzdělávat se v oblasti výchovy ke zdraví? Odpověď na otázku 9 Absolutní četnost ano, každému učiteli 378 ano, zejména učitelům RV a ŠMP 132 upřednostňuji vzdělávání v aprob. předmětech 26 celkem 536
Relativní četnost (%) 70,5 24,6 4,9 100,0
Graf 9 Umožňujete učitelům Vaší školy vzdělávat se v oblasti výchovy ke zdraví?
5%
ano, každému učiteli 25%
ano, zejména učitelům RV a ŠMP upřednostňuji vzděl. v aprob. předmětech 70%
Tab. 9a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano, každému učiteli 200 ano, zejména učitelům rodinné 73 výchovy upřednostňuji, aby se učitelé vzdělávali především ve svých 9 aprobačních předmětech
Vesnice, abs. četnost 178
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,151
NS
x2
59 17
61
Tab. 9b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano, každému učiteli 223 ano, zejména učitelům rodinné 82 výchovy upřednostňuji, aby se učitelé vzdělávali především ve svých 16 aprobačních předmětech,
Malá škola, abs. četnost 155
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,807
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,420
NS
x2
50 10
Tab. 9c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano, každému učiteli 23 355 ano, zejména učitelům rodinné 7 125 výchovy upřednostňuji, aby se učitelé vzdělávali především ve svých 0 26 aprobačních předmětech
Otázka 10: Je Vaše škola vybavena didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví? Jen necelých 22 % respondentů uvádí, že jejich ZŠ je dobře vybavena didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví. Téměř 75 % ředitelů sdělilo, že mají školu vybavenou didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví částečně. Důvodem je zejména nedostatek finančních prostředků. Na 4 % sledovaných škol nejsou didaktické pomůcky pro výchovu ke zdraví. Doplňujícím rozborem dotazníků bylo zjištěno, že jde vesměs o školy, které nesestavují tematické plány pro výchovu ke zdraví (viz otázka 7). Podle očekávání jsou pro výchovu ke zdraví lépe vybaveny „Zdravé školy“, jak potvrzuje i statistický test (tab. 10c). Jiné statisticky významné rozdíly nebyly zjištěny (tab. 10a, 10b). Tab. 10 Je Vaše škola vybavena didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví? Odpověď na otázku 10 Absolutní četnost Relativní četnost (%) ano 115 21,5 ne 20 3,7 částečně 401 74,8 celkem 536 100,0 Graf 10 Je Vaše škola vybavena didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví?
75% ano ne 21%
částečně
4%
62
Tab. 10a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 66 ne 11 částečně 205
Vesnice, abs. četnost 49 9 196
Tab. 10b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 76 ne 12 částečně 233
Malá škola, abs. četnost 39 8 168
Tab. 10c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 13 102 ne 1 19 částečně 16 385
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,483
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,306
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0108
p<0,05
x2
Otázka 11: Organizuje Vaše škola akce z oblasti výchovy ke zdraví? Šetření ukazuje, že téměř 52 % škol takové akce organizuje pravidelně a 38 % škol občas. Asi 10 % ZŠ neorganizuje žádné akce z oblasti výchovy ke zdraví. V pojmenovaných akcích byly ve velké míře zastoupeny besedy, které školy pořádají např. ve spolupráci s Policií ČR, záchranou službou, hasičskými sbory, pracovníky drogových center, lékaři aj. Významné je pořádání tělovýchovných akcí: z nich byly uváděny především plavecké a lyžařské výcviky, různé sportovní turnaje mezi žáky příslušné školy nebo mezi okolními školami. Tyto tělovýchovné akce však obvykle sledují jen obecnější cíle výchovy ke zdraví. Četná je realizace projektů Zdravé zuby, Dny zdraví a Školní mléko. Statistická významnost rozdílů hovoří ve prospěch velkých škol, které organizují tyto akce četněji. Naopak se neprokázal významný rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami (tab. 11a, 11b, 11c). Tab. 11 Organizuje Vaše škola akce z oblasti výchovy ke zdraví? Odpověď na otázku 11 Absolutní četnost ano, pravidelně 277 ne 54 občas 205 celkem 536
Relativní četnost (%) 51,7 10,1 38,2 100,0
Graf 11 Organizuje Vaše škola akce z oblasti výchovy ke zdraví?
38% ano, pravidelně ne 52%
občas
10%
63
Tab. 11a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano, pravidelně 156 ne 26 občas, nepravidelně 100
Vesnice, abs. četnost 121 28 105
Tab. 11b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano, pravidelně 180 ne 28 občas, nepravidelně 113
Malá škola, abs. četnost 97 26 92
Tab. 11c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano, pravidelně 20 257 ne 1 53 občas, nepravidelně 9 196
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,206
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0411
p<0,05
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,185
NS
x2
Otázka 12: Organizuje Vaše škola volitelný předmět zabývající se tematikou výchovy ke zdraví? Většina škol nabízí žákům volitelný předmět, v němž vidí jistou souvislost s výchovou ke zdraví (75 %) a 4 % škol takové předměty neorganizují. Zbývající školy (20 %) svým žákům předměty s tematikou výchovy ke zdraví nabízejí. Ve většině případů jde o praktika a semináře z přírodovědných předmětů (biologie, chemie), dále pak společenskovědní semináře, ekologická praktika, zdravotnický seminář aj. Některé z dotazovaných škol organizují volitelné předměty rozšiřující témata rodinné výchovy, jako je vedení domácnosti, péče o dítě, základy zdravé výživy, zdravý životní styl nebo výchova ke zdraví. V tomto případě byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi městskými a venkovskými školami, kde nabídka uvedených předmětů je realizována téměř na dvojnásobném počtu městských škol (tab. 12a). Podle očekávání mají statisticky významně četnější nabídku oproti běžným školám i „Zdravé školy“, i když překvapuje, že 40 % těchto škol volitelný předmět s tematikou výchovy ke zdraví nenabízí (tab. 12c). Tab. 12 Organizuje Vaše škola volitelný předmět zabývající se tematikou výchovy ke zdraví? Odpověď na otázku 12 Absolutní četnost Relativní četnost (%) ano 115 21,5 ne 20 3,7 částečně 401 74,8 celkem 536 100,0 Graf 12 Organizuje Vaše škola volitelný předmět zabývající se tematikou výchovy ke zdraví?
75%
ano ne 21%
částečně
4%
64
Tab. 12a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 68 ne 213
Vesnice, abs. četnost 35 219
Tab. 12b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 70 ne 250
Malá škola, abs. četnost 33 182
Tab. 12c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 12 91 ne 18 414
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,00227
p<0,01
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0605
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,00301
p<0,01
x2
Otázka 13: Spojujete na Vaší škole výchovu ke zdraví především s výukou předmětu rodinná výchova? Kladně odpovědělo 38 % respondentů. Na 23 % škol je výchova ke zdraví zařazována vedle rodinné výchovy také do předmětu občanská výchova, přírodopis, prvouka, tělesná výchova, chemie a několika jiných předmětů. Ve zbývajících 39 % dotazovaných škol není výchova ke zdraví spojována s žádným předmětem, ale „prolíná se celým procesem školy“. Podle našich zkušeností to však znamená, že cíle i obsah výchovy ke zdraví nejsou dostatečně zdůrazňovány. Výjimku lze předpokládat na „Zdravých školách“, pokud plní důsledně cíle projektu. Analýza četnosti odpovědí nepřinesla žádný statisticky významný rozdíl mezi sledovanými typy škol (tab. 13a, 13b, 13c). Tab. 13 Spojujete na Vaší škole výchovu ke zdraví především s výukou předmětu rodinná výchova? Odpověď na otázku 13 Absolutní četnost Relativní četnost (%) ano 202 37,7 ne 125 23,3 prolíná celým procesem 209 39,0 celkem 536 100,0 Graf 13 Spojujete na Vaší škole výchovu ke zdraví především s výukou předmětu rodinná výchova?
38%
39%
ano ne prolíná celým procesem 23%
Tab. 13a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 106 ne, spojujeme výchovu ke zdraví 72 především s předmětem/předměty... nespojujeme s žádným předmětem, prolíná se celým 104 procesem ve škole
Vesnice, abs. četnost 96
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,381
NS
x2
53
105
65
Tab. 13b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 121 ne, spojujeme výchovu ke zdraví především s 79 předmětem/předměty... nespojujeme s žádným předmětem, prolíná se celým 121 procesem ve škole
Malá škola, abs. četnost 81
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,632
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,669
NS
x2
46
88
Tab. 13c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 9 193 ne, spojujeme výchovu ke zdraví především s 8 117 předmětem/předměty... nespojujeme s žádným předmětem, prolíná se celým 13 196 procesem ve škole
Otázka 14: Působí na Vaší škole učitel s vystudovanou aprobací pro obor rodinná výchova? V rámci studijního programu Učitelství pro základní školy jsou t. č. prezenční studenti oboru Rodinná výchova připravováni na třech českých pedagogických fakultách (v Brně, Olomouci a Praze). Absolventů oboru rodinná výchova působících na školách však je evidentně velmi málo: učitelé s touto aprobací vyučují jen na 13 % sledovaných škol. Na zbývajících školách je rodinná výchova vyučována neaprobovaně. Statistický test potvrzuje předpoklad, že učitelé oboru rodinná výchova nacházejí lepší uplatnění na velkých městských školách (tab. 14a, 14b). Významný rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami nebyl potvrzen (tab. 14c). Tab. 14 Působí na Vaší škole učitel s vystudovanou aprobací pro obor rodinná výchova? Odpověď na otázku 14 Absolutní četnost Relativní četnost (%) ano 71 13,2 ne 465 86,8 celkem 536 100,0 Graf 14 Působí na Vaší škole učitel s vystudovanou aprobací pro obor rodinná výchova?
13%
ano ne
87%
Tab. 14a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 47 ne 235
Vesnice, abs. četnost 24 230
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0138
p<0,05
x2
66
Tab. 14b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 54 ne 267
Malá škola, abs. četnost 17 198
Tab. 14c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 4 67 ne 26 439
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,00284
p<0,01
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,580
NS
Fisher exact
Otázka 15: Považujete výsledky realizace Minimálního preventivního programu za účinné, neúčinné, nebo jen částečně účinné? Minimální preventivní program (dále jen MPP) je významnou součástí výchovy ke zdraví. Za účinný je považován u 62 % dotazovaných ředitelů. Zbývajících část respondentů pokládá výsledky realizace MPP za účinné jen z části (37,1 %) nebo za neúčinné (0,6 %). Příčinu vidí v nedostatku finančních prostředků na realizaci MPP, ve zvyšujícím se počtu kuřáků mezi žáky, v nedostatečné podpoře a spolupráci rodiny, ve vlivu prostředí, společnosti nebo kamarádů na žáky. Velký důraz je rovněž přikládán negativnímu vlivu reklamy a médií a snadné dostupnosti návykových látek, zejména cigaret a alkoholu. Statisticky významný rozdíl v četnosti odpovědí dle sledovaných typů škol nebyl potvrzen (tab. 15a, 15b, 15c). Tab. 15 Považujete výsledky realizace Minimálního preventivního programu za účinné, neúčinné, jen částečně účinné? Odpověď na otázku 15 Absolutní četnost Relativní četnost (%) účinné 334 62,3 neúčinné 3 0,6 částečně účinné 199 37,1 celkem 536 100,0 Graf 15 Považujete výsledky realizace Minimálního preventivního programu za účinné, neúčinné, jen částečně účinné?
62% účinné neúčinné částečně účinné 37% 1%
Tab. 15a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost účinné 174 neúčinné 2 jen částečně účinné 106
Vesnice, abs. četnost 160 1 93
Tab. 15b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost účinné 199 neúčinné 2 jen částečně účinné 120
Malá škola, abs. četnost 135 1 79
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,857
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,959
NS
x2
67
Tab. 15c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost účinné 20 314 neúčinné 1 2 jen částečně účinné 9 190
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0863
NS
x2
2.3.3 Budoucí zabezpečení výchovy ke zdraví na ZŠ Rámcové výsledky současného zabezpečení výchovy ke zdraví byly získány zpracováním odpovědí na uzavřené nebo polouzavřené otázky 16 - 25. 0tázka 16: Přijali jste pozitivně výchovu ke zdraví, vymezenou v RVP ZV jako samostatný vzdělávací obor? Více než polovina ředitelů ZŠ (56,3 %) vítá zavedení výchovy ke zdraví jako samostatný vzdělávací obor ZŠ. Téměř 20 % ředitelů však uvádí, že výchova ke zdraví se má prolínat celým procesem školy a nepovažuje zavedení samostatného oboru za účelné. Zbylá část (25,9 %) vidí realizaci výchovy ke zdraví dle RVP ZV jako problematickou zejména z organizačních a personálních důvodů. V četnosti výše uvedených odpovědí nebyl mezi sledovanými typy škol zjištěn statisticky významný rozdíl (tab. 16a, 16b, 16c). Tab. 16 Přijali jste pozitivně výchovu ke zdraví, vymezenou v RVP ZV jako samostatný vzdělávací obor? Odpověď na otázku 16 ano ne částečně celkem
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
302 95 139 536
56,3 17,8 25,9 100
Graf 16 Přijali jste pozitivně výchovu ke zdraví, vymezenou v RVP ZV jako samostatný vzdělávací obor?
26%
ano ne 56%
částečně
18%
Tab. 16a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 156 ne 50 částečně 76
Vesnice, abs. četnost 146 45 63
Tab. 16b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 177 ne 54 částečně 90
Malá škola, abs. četnost 125 41 49
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,840
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,379
NS
x2
68
Tab. 16c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, abs. Běžná škola, abs. Odpověď četnost četnost ano 20 282 ne 4 91 částečně 6 133
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,502
NS
x2
Otázka 17: Kdo bude po zavedení školního vzdělávacího programu (ŠVP) garantovat na Vaší škole výchovu ke zdraví? Většina respondentů předpokládá, že garantem výchovy ke zdraví bude učitel, který je v současné době pověřen výukou předmětu rodinná výchova (43,1 %) nebo učitel přírodopisu (17,7 %). V ostatních případech půjde o učitele s jinou aprobací – nejčastěji o učitele tělesné výchovy nebo občanské výchovy, zdůrazňována je však role školního metodika prevence. V četnosti výše uvedených odpovědí nebyl mezi sledovanými typy škol zjištěn statisticky významný rozdíl (tab. 17a, 17b, 17c). Tab. 17 Kdo bude po zavedení ŠVP garantovat na Vaší škole výchovu ke zdraví? Odpověď na otázku 17
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
učitel rodinné výchovy učitel přírodopisu jiný učitel celkem
231 95 210 536
43,1 17,7 39,2 100,0
Graf 17 Kdo bude po zavedení ŠVP garantovat na Vaší škole výchovu ke zdraví?
39%
43% učitel rodinné výchovy učitel přírodopisu jiný učitel 18%
Tab. 17a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost učitel rodinné výchovy 122 učitel přírodopisu 46 jiný učitel 114
Vesnice, abs. četnost 109 49 96
Tab. 17b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost učitel rodinné výchovy 143 učitel přírodopisu 58 jiný učitel 120
Malá škola, abs. četnost 88 37 90
Tab. 17c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost učitel rodinné výchovy 15 216 učitel přírodopisu 5 90 jiný učitel 10 200
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,635
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,576
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,723
NS
x2
69
Otázka 18: Jak hodláte vzdělávací obor výchova ke zdraví realizovat? Odpověď na tuto otázku naznačuje, že značná část ředitelů není dostatečně seznámena s obsahem RVP ZV. Téměř 90 % respondentů uvádí, že škola nehodlá realizovat výchovu ke zdraví prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu. Pětina ředitelů, kteří chtějí obor výchova ke zdraví integrovat s jiným oborem a vyučovat v integrovaném předmětu, plánují její propojení s rodinnou výchovou, kterou však RVP ZV neobsahuje. Významná část respondentů (44,1 %) realizaci oboru neplánuje! V četnosti výše uvedených odpovědí nebyl zjištěn mezi sledovanými typy škol statisticky významný rozdíl (tab. 18a, 18b, 18c), což překvapuje zejména u „Zdravých škol“. Dokládá to, že ani někteří ředitelé škol zapojených do projektu Škola podporující zdraví není dostatečně seznámena s obsahem RVP ZV a požadavky na výchovu ke zdraví. Tab. 18 Jak hodláte vzdělávací obor výchova ke zdraví realizovat? Odpověď na otázku 18
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
58 242 236 536
10,8 45,1 44,1 100,0
jako samostatný vyučovací předmět jako integrovaný předmět neplánujeme realizaci oboru celkem
Graf 18 Jak hodláte vzdělávací obor výchova ke zdraví realizovat?
11%
44%
jako samostatný vyučovací předmět jako integrovaný předmět
45%
Tab. 18a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost jako samostatný vyučovací 32 předmět jako integrovaný předmět 127 neplánujeme realizaci oboru 123 Tab. 18b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost jako samostatný vyučovací 37 předmět jako integrovaný předmět 138 neplánujeme realizaci oboru 146
Vesnice, abs. četnost
neplánujeme realizaci předmětu
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,915
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,454
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,369
NS
x2
26 115 113
Malá škola, abs. četnost 21 104 90
Tab. 18c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost jako samostatný vyučovací 5 53 předmět jako integrovaný předmět 15 227 neplánujeme realizaci oboru 10 226
70
Otázka 19: Zaměstnali byste učitele s novou aprobací výchova ke zdraví? Pouze čtvrtina respondentů by zaměstnala učitele s aprobací pro obor výchova ke zdraví, a to nejčastěji v kombinaci s tělesnou výchovou nebo přírodopisem. Obdobná část ředitelů (24,3 %) by takového učitele nezaměstnala, důvodem jsou zejména finance a personální stav školy. Polovina dotázaných tuto možnost neumí t. č. posoudit. Statistický test hovoří ve prospěch větších škol, kde je logicky vyšší šance zaměstnantelnosti učitelů s různými aprobacemi (tab. 19b). Zaráží však skutečnost, že by učitele s aprobací pro výchovu ke zdraví nezaměstnalo 6 ze 30 ředitelů „Zdravých škol“, které se tak neodlišují od běžných škol (tab. 19c). Tab. 19 Zaměstnali byste učitele s novou aprobací výchova ke zdraví? Odpověď na otázku 19
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
137 130 269 536
25,6 24,3 50,2 100,0
ano ne nevím, resp. t.č. neumím posoudit celkem
Graf 19 Zaměstnali byste učitele s novou aprobací výchova ke zdraví?
26% ano ne 50% nevím, resp. t.č. neumím posoudit
24%
Tab. 19a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano – nejlépe v kombinaci 77 s jakým předmětem? ne 63 nevím, resp. t.č. neumím posoudit 142 Tab. 19b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano – nejlépe v kombinaci 86 s jakým předmětem? ne 64 nevím, resp. t.č. neumím posoudit 171
Vesnice, abs. četnost
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,447
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0171
p<0,05
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,356
NS
x2
60 67 127
Malá škola, abs. četnost 51 66 98
Tab. 19c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano – nejlépe v kombinaci 11 126 s jakým předmětem? ne 6 124 nevím, resp. t.č. neumím posoudit 13 256
Otázka 20: Domníváte se, že bude ze strany Vaší školy zájem o rozšiřující studium aprobačního oboru výchova ke zdraví (tzv. dálkové studium 3. oboru)? V návaznosti na předchozí otázku uvádí většina respondentů (68,8 %), že pravděpodobně nebude zájem o rozšiřující studium výchovy ke zdraví. Vyvstává otázka, 71
jakým způsobem bude uvedená vzdělávací oblast na ZŠ zabezpečena a jak bude plněno usnesení vlády ČR č. 1046 z roku 2002. V četnosti odpovědí nejsou statisticky významné rozdíly mezi typy sledovaných škol, a to ani mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami, když 19 ze 30 ředitelů „Zdravých škol“ odpovídá na otázku záporně. Tab. 20 Domníváte se, že bude ze strany Vaší školy zájem o rozšiřující studium aprobačního oboru výchova ke zdraví (tzv. dálkové studium 3. oboru)? Odpověď na otázku 20 pravděpodobně ano pravděpodobně ne celkem
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
167 369 536
31,2 68,8 100,0
Graf 20 Domníváte se, že bude ze strany Vaší školy zájem o rozšiřující studium aprobačního oboru výchova ke zdraví (tzv. dálkové studium 3. oboru)?
31%
pravděpodobně ano pravděpodobně ne
69%
Tab. 20a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost pravděpodobně ano 93 pravděpodobně ne 189
Vesnice, abs. četnost 74 180
Tab. 20b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost pravděpodobně ano 108 pravděpodobně ne 213
Malá škola, abs. četnost 59 156
Tab. 20c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost pravděpodobně ano 11 156 pravděpodobně ne 19 350
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,337
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,129
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,502
NS
x2
Otázka 21: Domníváte se, že bude ze strany Vaší školy zájem o kurzy celoživotního vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví? Odpovědi na otázku 21 podtrhují předchozí domněnku, že řada ředitelů ZŠ výchovu ke zdraví nedoceňuje. Více než čtvrtina respondentů se nedomnívá, že by byl zájem o problematiku výchovy ke zdraví v rámci celoživotního vzdělávání, a to i v případě „Zdravých škol“ (tab. 21c). Statistická významnost v četnosti odpovědí mezi sledovanými typy škol nebyla nalezena (tab. 21a, 21b, 21c).
72
Tab. 21 Domníváte se, že bude ze strany Vaší školy zájem o kurzy celoživotního vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví? Odpověď na otázku 21 pravděpodobně ano pravděpodobně ne celkem
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
399 137 536
74,4 25,6 100,0
Graf 21 Domníváte se, že bude ze strany Vaší školy zájem o kurzy celoživotního vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví? 26%
pravděpodobně ano pravděpodobně ne 74%
Tab. 21a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost pravděpodobně ano 214 pravděpodobně ne 68
Vesnice, abs. četnost 185 69
Tab. 21b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost pravděpodobně ano 244 pravděpodobně ne 77
Malá škola, abs. četnost 155 60
Tab. 21c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost pravděpodobně ano 24 375 pravděpodobně ne 6 131
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,419
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,308
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,472
NS
x2
Otázka 22: Bude v možnostech Vaší školy zabezpečit potřebné didaktické pomůcky pro vzdělávací obor výchova ke zdraví dle RVP ZV? Pouze necelých 40 % respondentů předpokládá, že zajistí didaktické pomůcky pro výchovu ke zdraví dle RVP ZV. Nejčetnějším důvodem je nedostatek financí. V tom se shodují ředitelé všech typů škol, jak dokládá statistický rozbor četnosti odpovědí (tab. 22a, 22b, 22c). Tab. 22 Bude v možnostech Vaší školy zabezpečit potřebné didaktické pomůcky pro vzdělávací obor výchova ke zdraví dle RVP ZV? Odpověď na otázku 22 ano ne částečně celkem
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
210 11 315 536
39,2 2,1 58,8 100,0
73
Graf 22 Bude v možnostech Vaší školy zabezpečit potřebné didaktické pomůcky pro vzdělávací obor výchova ke zdraví dle RVP ZV?
39% ano ne
59%
částečně
2%
Tab. 22a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 120 ne 6 částečně 156
Vesnice, abs. četnost 90 5 159
Tab. 22b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 136 ne 7 částečně 178
Malá škola, abs. četnost 74 4 137
Tab. 22c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 11 199 ne 1 10
částečně
18
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,229
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,162
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,855
NS
x2
297
Otázka 23: Bude v možnostech Vaší školy zabezpečit materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV, kap. 10? Otázka směřující k zajištění podmínek pro komplexní výchovu ke zdraví na ZŠ rovněž nepřináší převahu kladných odpovědí. Podmínky dle kap. 10 RVP ZV je připraveno splnit pouze 27,8 % sledovaných škol. Důvodem jsou dle ředitelů opět zejména finanční podmínky. Bližší komentář k této otázce je uveden v rozboru odpovědí na otevřenou otázku č. 26. V četnosti těchto odpovědí nacházíme statisticky významný rozdíl jak mezi městskými a venkovskými, tak mezi velkými a malými školami. Velké a městské školy mají patrně pro plnění požadavků dle RVP ZV, kap. 10 lepší podmínky (tab. 23a, 23b). Tab. 23 Bude v možnostech Vaší školy zabezpečit materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV, kap. 10? Odpověď na otázku 23 ano ne částečně celkem
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
149 16 371 536
27,8 3,0 69,2 100,0
74
Graf 23 Bude v možnostech Vaší školy zabezpečit materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV, kap. 10?
ano
69%
ne 28%
částečně
3%
Tab. 23a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 103 ne částečně
Vesnice, abs. četnost 46
7
9
172
199
Tab. 23b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 110 ne 11 částečně 200
Malá škola, abs. četnost 39 5 171
Tab. 23c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 8 141 ne 1 15 částečně 21 350
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0000122
p<0,001
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,000118
p<0,001
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,985
NS
x2
Otázka 24: Znáte hlavní myšlenky programu Škol podporujících zdraví (tzv. Zdravých škol)? Více než 50 % ředitelů škol přiznává, že zná myšlenky „Zdravých škol“ jen částečně (47,2 %), resp. nezná (6,7 %). Z tohoto pohledu se jeví jako nereálné plnění dílčího úkolu č. 13.4 programu Zdraví 21, který má zajistit, aby nejméně 95 % dětí mělo příležitost zařadit se do základních škol podporujících zdraví. V četnosti odpovědí najdeme podle očekávání významný rozdíl pouze mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami (tab. 24a, 24b, 24c). Překvapují však odpovědi 6 ředitelů „Zdravých škol“ (5 odpovědí „částečně, 1 odpověď „ne“). Tab. 24 Znáte hlavní myšlenky programu škol podporujících zdraví (tzv. Zdravých škol)? Odpověď na otázku 24 ano ne částečně celkem
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
247 36 253 536
46,1 6,7 47,2 100,0
75
Graf 24 Znáte hlavní myšlenky programu škol podporujících zdraví (tzv. Zdravých škol)?
46%
47%
ano ne částečně
7%
Tab. 24a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, abs. četnost 142 20 120
Vesnice, abs. četnost 105 16 133
Tab. 24b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 160 ne 22 částečně 139
Malá škola, abs. četnost 87 14 114
Odpověď ano ne částečně
Tab. 24c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 24 223 ne 1 35 částečně 5 248
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0740
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,0797
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,000626
p<0,001
x2
Otázka 25: Jste zapojeni nebo hodláte zapojit v blízké době Vaši školu do sítě Škol podporujících zdraví (tzv. Zdravých škol)? Pochybnost vyslovenou v komentáři k otázce 24 podporují odpovědi na otázku 25: téměř třetina ředitelů ZŠ nehodlá v blízké době zapojit školu do sítě škol podporujících zdraví. Statisticky významný rozdíl v četnosti odpovědí mezi řediteli „Zdravých škol“ a běžných škol je očekávaný. Dvě záporné odpovědi však znamenají, že škola nehodlá pokračovat v zapojení do uvedeného projektu a 9 ze 30 t. č. zapojených škol tuto možnost do budoucna zvažuje (tab. 25c). Tab. 25 Jste zapojeni nebo hodláte zapojit v blízké době Vaši školu do sítě Škol podporujících zdraví (tzv. Zdravých škol)? Odpověď na otázku 25 ano ne uvažujeme o tom celkem
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
41 168 327 536
7,6 31,3 61,0 100,0
76
Graf 25 Jste zapojeni nebo hodláte zapojit v blízké době Vaši školu do sítě Škol podporujících zdraví (tzv. Zdravých škol)?
8% 31%
ano ne uvažujeme o tom
61%
Tab. 25a Rozdíl mezi městskými a venkovskými školami Město, Odpověď abs. četnost ano 27 ne 89 uvažujeme o tom 166
Vesnice, abs. četnost 14 79 161
Tab. 25b Rozdíl mezi velkými a malými školami Velká škola Odpověď abs. četnost ano 23 ne 100 uvažujeme o tom 198
Malá škola, abs. četnost 18 68 129
Tab. 25c Rozdíl mezi „Zdravými školami“ a běžnými školami Zdravá škola, Běžná škola, Odpověď abs. četnost abs. četnost ano 19 22 ne 2 166 uvažujeme o tom 9 318
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,188
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,855
NS
x2
Hladina významnosti
Verdikt
Typ. stat. testu
0,000000001
p<0,001
x2
2.3.4 Doplňující výsledky Kvantitativní výsledky uvedené v předchozích kapitolách jsme se pokusili doplnit a konkretizovat rozborem odpovědí na otevřené otázky 26 – 32. Velká rozdílnost v rozsahu odpovědí (od několika slov či heslovitého vyjádření až po několikastránkové přílohy) a také různý způsob vyjadřování či užití pojmů jednotlivými respondenty nám neumožnily odpovědi odpovídajícím způsobem strukturovat, vytvořit potřebné disjunktní kategorie a odpovědi přesněji kvantifikovat. Proto si dovolíme přehled odpovědí na některé otázky kvantifikovat jen orientačně (u otázek 26 a 27), nebo odpovědi sloučit (u otázek 28 a 29), anebo přistoupit buď k relativní, nebo k absolutní četnosti odpovědí. Jsme si vědomi, že toto zpracování výsledků je metodologicky diskutabilní, souhrn odpovědí však přesto považujeme za přínosný a inspirativní. Otázka 26: Jaké hlavní materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV (kap. 10) již Vaše škola splňuje? K této otevřené otázce se vyjádřilo 506 ředitelů, v 8 případech je však odpověď psaná rukou nečitelná. Z mnohých odpovědí není patrné, zda se ředitelé při odpovědích opírají o RVP ZV, kap. 10, z níž otázka vychází. Někteří zahrnují do odpovědi i oblasti které nesouvisejí s výchovou ke zdraví a zmiňovanou kapitolou 10. Tyto odpovědi do vyhodnocení nezahrnujeme. Naprostá většina ředitelů považuje za prioritu materiální a organizační podmínky. 77
Především 55 % respondentů uvádí dostatek prostoru, díky kterému má škola možnost vytvořit pro řadu předmětů vlastní učebny a kabinety. Asi 50 % ředitelů uvádí mezi přednostmi existenci kmenových tříd vybavených odpovídajícím nábytkem, dotvářející příjemné prostředí. Organizační podmínky splňuje dle ředitelů 34 % škol. Je asi 20 % škol je dostatečně vybaveno didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví. Jen 34 % ředitelů konstatuje dostačující personální podmínky, tj. kvalifikaci učitelů nebo přítomnost alespoň jednoho vyučujícího, který prošel školením či kurzem rodinné výchovy, environmentální výchovy nebo výchovy ke zdraví. Mnozí ředitelé však nespecifikují zaměření kurzů. Někteří oceňují schopnost týmové práce svého učitelského sboru (9 %). V rámci hygienických podmínek uvedlo 44 % ředitelů především učiteli sledovaný a vyhovující pitný režim žáků, vyváženou a vhodnou stravu, prevenci kouření a konzumace alkoholu ve škole i okolí, příjemné a hygienické prostředí školy. Na mnoha školách apelují na spolupráci s rodiči, popřípadě s Klubem přátel školy. Školy často pořádají ve volnočasových aktivitách nejrůznější kroužky, dílny, exkurze a besedy, kterých se mohou zúčastňovat buď děti samotné, nebo mohou tyto kroužky navštěvovat i s rodiči (viz také odpověď na otázky 28 – 30). Otázka 27: Jaké hlavní materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV (kap. 10) ve Vaší škole nejvíce chybějí? K otázce se vyjádřilo 499 ředitelů, v jednom případě je odpověď nečitelná. Nejčetnější odpovědí jsou nepostačující prostorové podmínky (45 % škol) a materiální podmínky (28 % škol) způsobené nedostatkem financí. O finančních problémech se zmiňuje většina ředitelů, avšak v různých, často těžko definovatelných souvislostech. Pokud se účel chybějících prostředků podařilo identifikovat, jde zejména o nedostatek financí na vybudování prostorů pro společné akce školy, na větší místnosti, tělocvičnu, knihovny a učebny, relaxační prostory. Chybějí také prostředky na vytvoření podmínek pro volnočasové aktivity, na zakoupení kvalitní informační techniky, na vybavení audiovizuální učebny, na zařízení tříd interaktivními tabulemi, na nákup kvalitních pomůcek, na úpravu sportovních ploch, na opravy nejrůznějších částí školy. Poměrně velkým problémem je nedostatek aprobovaných učitelů (26 % škol) pro výchovu ke zdraví, resp. rodinnou výchovu. Chybějí ale také učitelé jiných předmětů, pedagogičtí asistenti, školní psychologové, výchovní poradci aj. Školy nemají prostředky na platy externích pracovníků. Na některých školách jsou ve špatném stavu hygienické podmínky (17 % škol). Sem řadí ředitelé šatny a jejich vybavení, sprchy, umývárny, ošetřovny, nevyhovující nábytek, nekvalitní osvětlení aj. Otázka 28: Jaké hlavní akce z oblasti podpory zdraví byste chtěli v budoucnu na škole organizovat? Otázka 29: Jak byste si představovali efektivní výchovu ke zdraví na ZŠ? Odpovědi na otázky 28 a 29 si dovolujeme sloučit. Mnozí z respondentů tak rovněž učinili a odpovídali na tyto otázky souhrnně (např. v příloze k dotazníku nebo s odvoláním „viz“). 78
Na otázku 28 odpovědělo 507 ředitelů, z toho 5 danou situaci nedokáže v současné době posoudit, 2 ředitelé žádné akce z oblasti podpory zdraví organizovat nehodlají a 4 odpovědi byly nečitelné. Na otázku 29 odpovědělo 458 ředitelů, z toho 6 uvedlo, že danou situaci nedokáže posoudit. Získané odpovědi jsme se pokusili kategorizovat do následujícího systému: Organizační formy výuky Výchovu ke zdraví jako samostatný předmět (velmi často s názvem zdravověda) by zvolilo jen 11 % respondentů. Dle této skupiny ředitelů by výuka samostatného předmětu měla být zabezpečena aprobovaným vyučujícím. Větší část ředitelů (45 %) se přiklání k integraci výchovy ke zdraví s jinými předměty. Část těchto ředitelů (12 %) konkretizuje, že bude využito mezipředmětových vztahů a daná témata budou rozpracována do jednotlivých vyučovacích předmětů. Na 1. stupni ZŠ by se jednalo zejména o prvouku a přírodovědu, na 2. stupni ZŠ o rodinnou výchovu, občanskou výchovu, přírodopis a tělesnou výchovu. Zanedbatelná část ředitelů by zvolila výuku v blocích. Značná část ředitelů (44 %) zřejmě neplánuje výuku výchovy ke zdraví ani v rámci jiných předmětů. Někteří ředitelé sdělují, že výchova ke zdraví se má prolínat celým výchovně vzdělávacím procesem ve škole (8 %) a neupřesňují, zda hodlají některá témata výchovy ke zdraví uplatnit v jiných předmětech Téměř polovina ředitelů (45 %) se v odpovědích soustředí na propojení výchovy ke zdraví s tělesnou výchovou a preferuje sportovní aktivity žáků. Podporují cyklistické, turistické, lyžařské a plavecké výcviky, otužování a relaxování dětí, uvažují o zavedení sportovních dnů. Někteří by rádi navýšili časovou dotaci pro tělesnou výchovu, případně zavedli předmět zdravotní tělesná výchova (5 % ředitelů). Navrhováno je také pravidelné cvičení mimo hodiny tělesné výchovy, např. tělovýchovné chvilky, relaxační cvičení aj. Menší část ředitelů (8 %) zahrnuje do výchovy ke zdraví především školní výlety, školy v přírodě nebo výuku v přírodním prostředí v blízkosti školy. Mnozí ředitelé spatřují v tělesné výchově, pohybových aktivitách a pobytu v přírodě hlavní prostředek výchovy ke zdraví. Někteří ředitelé (7 %) zdůrazňují kooperaci všech učitelů a zaměstnanců školy v oblasti výchovy ke zdraví. Učitelé a všichni zaměstnanci školy by měli vytvářet příznivou atmosféru a školní prostředí, které by bylo vhodné pro vzdělávání žáků a jejich psychickou pohodu (6 %). Je zdůrazněno, že dětem často schází důvěra v učitele a zaměstnance školy a ochota svěřit se s osobními problémy. Velkým nedostatkem je dle ředitelů chybějící odborná literatura a další učební materiály týkající se výchovy ke zdraví. Školy postrádají pracovní listy, metodické příručky, specializovanou literaturu, videoprogramy, cvičné figuríny pro nácvik první pomoci apod. Pouze 3 % ředitelů v tomto okruhu odpovědí navrhují zapojení učitelů své školy do dalšího vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví. (Podle jiné otázky dotazníku však má o další vzdělávání učitelů své školy zájem 74 % ředitelů). Programy, projekty, kurzy Jen 10 % ředitelů hodlá zapojit školu do sítě škol podporujících zdraví. Někteří ředitelé by výchovu ke zdraví postavili na preventivních programech (15 %), zejména na prevenci kouření, drogové závislosti, na „peer programu“, minimálním preventivním programu aj. Mnohé školy (24 %) mají zájem o realizaci nejrůznějších projektů podpory zdraví (např. projekty Dny zdraví, Týdny zdraví, Školní mléko, Zdravé zuby, Budoucnost patří nekuřákům, 79
Čas proměn, Učím se říkat ne, Boj proti drogám, Kouření a já aj.) Některé školy navrhují projektové nebo tematické dny, např. na téma „ochrana člověka za mimořádných událostí“ nebo „osobní bezpečí“ (7 %). Uplatňovány by měly být i modely krizových situací. Ředitelé by také rádi uspořádali pro žáky kurzy první pomoci (10 %), kurzy dopravní výchovy (5 %) či jiné nespecifikované kurzy (4 %). Další chtějí zapojit žáky do ekologických akcí (2 %). Tito ředitelé zdůrazňují význam praktických životních dovedností. Volný čas Podle převážné části dotazovaných by měla výchova ke zdraví prolínat také aktivitami mimoškolními. Téměř ve všech odpovědích se zdůrazňuje pohybová aktivita a pobyt na čerstvém vzduchu ve volném čase žáků. Ředitelé by také rádi usměrnili své žáky v trávení volného času nabídkou volnočasových aktivit. Navrhují zavedení školního klubu nebo zájmových kroužků zdravé výživy, první pomoci, zdravého životního stylu, mladého zdravotníka, ekologický kroužek, sportovní kroužek apod. (12 %). Některé školy se hodlají více zaměřit na ekologické aktivity (2 %). Jedná se např. o „dny sběru“, sázení stromků, udržování zdravého životního prostředí v okolí školy apod. Spolupráce s institucemi a veřejností Poměrně velká část ředitelů (27 %) doporučuje přednášky nebo besedy s odborníky: lékaři, zdravotníky, policisty, sociálními pracovníky, psychology aj., případně besedy s nemocnými nebo závislými jedinci, např. HIV pozitivními, narkomany, kuřáky. Další navrhují návštěvy odborných pracovišť (5 %), a to soudů, nemocnic a jiných zdravotnických zařízení, sociálních ústavů, center pro drogově závislé, dětských domovů apod., přičemž si patrně nejsou vědomi omezené možnosti vstupu dětí do těchto zařízení. Ředitelé si také uvědomují nutnost prohloubení spolupráce s veřejností, městem či obcí. Některé školy by ocenily bližší spolupráci s dětskými lékaři (2 %). Spolupráce s rodiči Za důležitou je považována i spolupráce s rodiči, tu ale zdůrazňují jen 3 % ředitelů. Některé školy pořádají nebo hodlají pořádat přednášky a kurzy o zdraví pro rodiče, aby tak podpořily vlastní výchovu ve škole. Jiné by rády zřídily poradenské centrum pro rodiče a jejich děti. Za důležité je považováno také chování rodičů. Ti by se měli s výchovou ke zdraví ztotožnit, aby nedocházelo k rozdílnému působení školy a rodiny, zejména v oblasti kouření a konzumace alkoholu. Spolupráce s rodiči by se podle některých ředitelů měla zlepšit hlavně v oblasti aktivního využití volného času dětí. Zajímavým námětem jsou společné víkendové pobyty, prožitkové akce pro rodiče a děti nebo cvičení pro rodiče a děti. Výživa Někteří ředitelé by se rádi zaměřili především na stravování a pitný režim žáků (8 %). Rádi by dětem vštípili správné stravovací návyky a navrhují kurzy zdravé výživy pro zájemce. Tato myšlenka se však objevuje také v kategorii programy, projekty, kurzy, které jsou často zaměřeny na ovlivňování nutričního chování žáků (např. zmiňovaný projekt Školní mléko). Školní jídelna by se podle několika ředitelů (1 %) měla více orientovat na zdravé stravování a odklonit se od tradičního jídelníčku, případně by měla žákům poskytnout 80
možnost vybrat si z více druhů jídel. Vedoucí školní jídelny by měli umět sestavit speciální jídelníček pro obézní nebo zdravotně oslabené žáky. Finance Za hlavní překážku kvalitní výchovy ke zdraví je považován nedostatek finančních prostředků. Některé školy by rády vybudovaly pro výchovu ke zdraví specializovanou učebnu (i v přírodě) s potřebnými názornými pomůckami, ale bohužel jim chybějí peníze (dle jiné otázky dotazníku jde o 60 % škol). Finance jsou limitujícím faktorem i pro řadu dalších opatření, jako je realizace projektů, zavedení nových organizačních forem výuky (např. zdravotní tělesné výchovy), přijetí nových aprobovaných učitelů apod. (dle jiné otázky dotazníku jde o 70 % škol). Komplexní představa ředitelů o výchově ke zdraví Žádný z respondentů neuvedl komplexní model výchovy ke zdraví, který by korespondoval s kurikulárními záměry Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (2005). Tento poznatek považujeme za velmi významný, alarmující. Zanedbatelný počet ředitelů uvádí, že pracují na školních vzdělávacích programech a že hodlají postupovat podle rámcového vzdělávacího programu (1 %). Toto sdělení však nelze považovat za konkrétní. Někteří jednotlivci mají dobrou představu o realizaci výchovy ke zdraví, přesto v ní postrádáme některé prvky komplexního pojetí. Tyto školy však mají dobrý předpoklad vypracovat hodnotné a ucelené projekty výchovy ke zdraví v rámci školních vzdělávacích programů. V této souvislosti je možné citovat: Respondent č. 78: „Výchova ke zdraví musí bezpodmínečně prolínat celým životem dětí. Musí být součástí vzdělávání žáků i učitelů. Musí být zakotvena v mimoškolní činnosti. Zdravý životní styl musí zasahovat pracovní i odpočinkový režim dítěte i mimo školu. Proto je klíčovou oblastí plánu školy spolupráce s rodinou. Důležité je naučit děti zaujímat žádoucí postoje a orientaci v krizových situacích.“ Na opačné straně názorů stojí např. tyto výroky ředitelů: Respondent č. 28: „Nerealizujeme výchovu ke zdraví, nemohu doplnit.“ Respondent č. 148: „Výchova k něčemu a pro něco je scestná.“ Otázka 30: Která oblast školní výchovy ke zdraví zasluhuje podle Vašeho mínění nejvíce podpory a pozornosti? Na otázku odpovědělo 509 ředitelů, z toho 31 uvádí, že nemá vyhraněný názor a považuje všechny oblasti výchovy ke zdraví za rovnocenné, které nelze jednoznačně specifikovat či vytrhnout z kontextu. Většina ředitelů se v odpovědích odvolává na tematické celky předmětu rodinná výchova. Řada ředitelů přidává další inspirující náměty, které nepovažujeme za účelné kvantifikovat i proto, že jde o rozvíjení sdělení prezentovaných v předchozích odpovědích.. Za nejdůležitější považují ředitelé praktičnost výuky. Žáci by měli propojit vzdělání se skutečným životem, měli by být schopni své poznatky a dovednosti využít. Jedná se především o samotnou péči o zdraví. Žák by měl být vychován a vzdělán tak, aby si byl vědom své odpovědnosti za vlastní zdraví, ale i za zdraví svých spolužáků a lidí v jeho okolí. Žák by si měl svého zdraví a zdraví jiných lidí vážit. Měl by mít osvojeny základní 81
hygienické návyky a měl by se v rámci výchovy ke zdraví dále sociálně a osobnostně rozvíjet. Ke zdravému životnímu stylu patří zdravá výživa a správné stravovací návyky. Měla by se zlepšit kvalita a kultura školního stravování, jak již bylo uvedeno v předchozích odpovědích, a to nejen ve školní jídelně, ale i ve veškerém občerstvení ve škole (v bufetech, automatech aj.). Velký důraz by měl být kladen na pitný režim žáků, učitelů i ostatních zaměstnanců školy. Nemělo by se zapomínat na odpovídající denní režim žáků. Další důležitou a neopomenutelnou oblastí je prevence sociálně patologických jevů a výchova proti kouření, alkoholu a drogám. Žáci by se také měli dovídat, jaká rizika mohou ohrožovat jejich zdraví. Výuka by měla být mj. zaměřena na prevenci rizikových a krizových situací, žáci by měli být schopni dané situace vhodným způsobem řešit (např. krizové situace by měly být názorně předváděny i s návrhem nejvhodnějšího řešení). Do této oblasti patří poskytování první pomoci. Ta by měla být vyučována prakticky, žáci by měli ovládat zásady první pomoci a chování v krizových situacích, kdy je první pomoc nezbytná. Žáci by měli být schopni postarat se o nemocné a handicapované jedince, alespoň tím nejzákladnějším způsobem. Výchova ke zdraví by měla zahrnovat také chování dětí na veřejných komunikacích. Někteří ředitelé navrhují zavedení speciálního předmětu dopravní výchova, ten by mohl být organizován jako povinný nebo volitelný předmět, případně jako zájmový kroužek. Výchova ke zdraví by se měla zaměřit také na sexuální výchovu a výchovu k rodičovství. Žáci by měli být informováni o reprodukčním zdraví člověka, o plánovaném rodičovství, o pohlavně přenosných chorobách – o jejich rizicích, způsobech přenosu a hlavně jejich prevenci. Pozornost by měla být věnována adolescenci, sexuálnímu dospívání a bezpečnému sexuálnímu chování. V oblasti rodinné výchovy by se měli žáci dovědět o základních funkcích rodiny, rodičovství a mateřství, o vlivu a významu rodinného prostředí. Řada ředitelů klade největší důraz na mezilidské vztahy a na vzájemné chování mezi lidmi. Žáci by měli být vzděláváni nejen v oblasti společenského chování, ale také v oblasti prevence týrání dětí i zvířat, s prevencí šikany a agresivního chování. Žáci by měli získat dovednost empatie a tolerance a tyto schopnosti by měly být rozvíjeny. Mnozí ředitelé se zaměřují na oblast sportu a pohybové aktivity. Ty by měly rozvíjet tělesnou zdatnost a morálně volní vlastnosti žáků. Některé školy uvažují o zavedení zdravotně preventivní tělesné výchovy k účinnější podpoře zdraví. Žáci by měli absolvovat ozdravné pobyty v přírodě. Školy by pro své žáky i zaměstnance měly zajistit maximální bezpečné prostředí, pozitivní atmosféru, komunikace ve škole by měla být efektivnější, přívětivější. Žáci by se měli aktivněji podílet na tvorbě zdravého prostředí vlastní třídy i celé školy. Opět je opakováno, že velkým problémem škol je nepostačující materiální a finanční zabezpečení, které nedovoluje realizovat představy v plném rozsahu. Uvedený výčet obsahuje prakticky všechna témata oboru výchova ke zdraví, ale i dalších oborů. Z odpovědí ředitelů často nelze určit, kterou oblast či téma výchovy ke zdraví preferují. I to dokládá důležitost komplexního přístupu k výchově ke zdraví. Otázka 31: O jakou tematiku v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) máte největší zájem ( i mimo oblast podpory zdraví)? Na otázku odpovědělo 495 ředitelů základních škol. Z toho dva ředitelé nedokáží tuto 82
oblast posoudit a jeden uvádí, že nabídka dalšího vzdělávání je dostatečná, ale v některých případech postrádá kvalitu. Zařazením této otázky jsme chtěli konfrontovat témata z oblasti výchovy ke zdraví s potřebou dalších témat v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP). Šíře odpovědí dokumentuje obtížnost realizovat všechny potřeby škol i jejich učitelů. Celkem bylo získáno 1 091 odpovědí ředitelů ZŠ, které byly seskupeny do kategorií a významových jednotek. Ty jsou seřazeny podle absolutní četnosti, která je uváděna v závorce za příslušnou jednotkou. Vynecháváme témata, která nedosahují relativní četnosti 1 % (tj. alespoň 5 shodných odpovědí). Školní vzdělávací programy (ŠVP) Tuto oblast preferuje 17 % ředitelů. Z odpovědí se dá usoudit, že vidí problémy především v metodice tvorby ŠVP. K oblastem, kde by ředitelé uvítali kurzy DVPP, patří: - problematika týmové spolupráce pedagogických sborů (6), - rozvoj tvořivosti vyučujících (5), - průřezová témata (5). Dá se ale říci, že i další témata, která nejsou deklarována jako problém tvorby a realizace ŠVP (viz níže), s tímto ústředním tématem úzce souvisejí. Počítačová gramotnost Na potřebu DVPP v této oblasti upozorňuje 16 % ředitelů. I přes realizovaný program Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) projevují nadále zájem o kurzy zvyšující úroveň počítačové gramotnosti učitelů: - v oblasti běžné práce s počítačem (65), - v oblasti aplikace počítačových programů do výuky (16). Vzdělávání v cizích jazycích Necelých 15 % ředitelů považuje kvalifikovanost a celkovou úroveň výuky cizích jazyků za nedostačující a uvítali by pro tuto oblast více kurzů DVPP. Ředitelé projevují zájem: - DVPP pro učitele cizích jazyků (69) - kurzy cizích jazyků pro vyučující jiných předmětů (6). Inovace v oboru Menší část ředitelů (6 %) reaguje na úroveň odbornosti vyučujících v rámci jejich aprobačních předmětů, resp. vzdělávacích oborů. Doporučují: - další vzdělávání ve smyslu nových poznatků a jejich transformaci do oborově didaktického systému (31), - zaměření na problematiku integrace učiva, na mezipředmětové a „nadpředmětové“ vztahy včetně používaných metod (8), - pracovní výchova (7) - nové trendy v tělesné výchově (5) V těchto oblastech je spatřována možnost jak změnit přípravu učitelů a jak naplňovat cíle ŠVP. Vzdělávací formy a metody vyučování Tuto oblast preferuje 5 % ředitelů. Jsou uváděny jak některé dílčí efektivní metody, tak komplexnější přístupy na úrovni alternativních programů škol: - projektové a zážitkové metody vyučování (8), 83
- kooperativní učení (7), - čtením a psaním ke kritickému myšlení (6), - motivace žáků (6) aj. V těchto metodách, formách nebo programech spatřují ředitelé cestu k větší motivaci žáků a efektivitě jejich učení. Témata z oblasti výchovy ke zdraví -
Témata spadající do oblasti výchovy ke zdraví požaduje 5 % ředitelů: kurz poskytování první pomoci pro všechny učitele (25), protidrogová prevence (25), zdravý životní styl (19), rizika ohrožující zdraví a jejich prevence (18), zdravá výživa (15), šikana (12), agresivita a jak ji zvládat (11), duševní hygiena (10), stres a jeho zvládání (9), asociální chování (9), kuřáctví (6), alkoholismus (5), sexuální výchova (5), environmentální výchova (5). Školský management
Témata z této oblasti požadují 4 % ředitelů: - školský management bez bližší specifikace (20), - legislativa (10). Sociální oblast -
Témata z této oblasti požadují rovněž 4 % ředitelů: komunikace učitel – žák – rodič (17), komunikace s rodiči problémových žáků a s rodiči, kteří se školou nekomunikují (16), mezilidské vztahy a příznivé sociální klima (12), problémy při řešení konfliktních a krizových vztahů (6), multikulturní výchova a vzdělávání cizinců (5), integrace hendikepovaných žáků (5). Nespecifikovaná témata
Někteří ředitelé ( 4 %) navrhují bez bližší specifikace doškolení v oblasti: - psychologie (17), - pedagogiky (11). Otázka 32: Co byste nám ještě rádi sdělili? (Přijmeme i kritické názory a děkujeme za spolupráci.) Na tuto doplňující otázku odpovědělo 200 respondentů. Odpovědi byly seskupeny do kategorií a významových jednotek, které jsou řazeny podle absolutní četnosti uvedené v závorce za příslušnou jednotkou. Hodnocení dotazníku K možnosti účastnit se dotazníkového šetření se vyslovilo kladně 5 ředitelů, 84
2 respondenti poukázali na nevhodný termín pro vyplnění dotazníku, 2 respondenti viděli v dotazníku jen další administrativní zátěž, jeden vyjádřil určitou skepsi k možnosti obsáhnutí oblasti podpory zdraví na dané škole pomocí dotazníku. Dva respondenti chtějí být informováni o výsledcích šetření. Dva respondenti zaujali stanovisko výrazně negativní. Školní vzdělávací programy (ŠVP) Někteří respondenti se vyjadřovali v souvislosti s přípravou ŠVP k práci nadřízených útvarů, zejména k MŠMT ČR, ČŠI, ale i k práci vysokých škol. V rámci přípravy a realizace ŠVP zmínili mezi hlavními problémy: - nedostatek finančních prostředků (26), - nejasné legislativní zabezpečení ŠVP, zejména nejednoznačnost výkladu nebo absenci provádějících vyhlášek a metodických materiálů(17), - neúměrné administrativní zatěžování ředitelů (11), - malou informovanost pracovníků škol i veřejnosti o tvorbě ŠVP (8), - potřebu DVPP na tvorbu ŠVP, avšak upozornili na problémy spojené s účastí na organizovaných akcích – dopravní, časové, finanční (7), - nedostatečné personální zabezpečení pedagogy a časté změny v pedagogickém sboru (5). Zamyšlení nad realizací RVP ZV a ŠVP je formulováno např. ve vyjádření respondenta č. 197: „Při realizaci RVP ZV vycházet ze stávajícího způsobu výuky, postupná změna, ani současní absolventi PdF nejsou schopni ihned realizovat preferovaný model MŠMT, kontrolovaný ČŠI. Výuka kreativní, aktivní, diferencovaná, nové formy a metody. Na tuto změnu je nutné dlouhodobé působení“. Vysoké školy K práci vysokých škol se vyjádřilo 10 respondentů, kteří navrhují: - připravit absolventy pedagogických fakult na RVP a na řešení zásadních problémů a změn v oblasti školství (2), - připravit absolventy ve všech aprobacích teoreticky i prakticky v oblasti problematiky výchovy ke zdraví (2), - umožnit kombinovanou formu studia v různých aprobacích (2), - připravit absolventy se širšími znalostmi pedagogiky, psychologie a sociologie (1), - více se v oblasti výchovy pedagogů zaměřit na praxi (1), - otevřít obor rodinná výchova na více vysokých školách (1). Česká školní inspekce (ČŠI) K práci ČŠI se vyjádřilo 9 respondentů (necelá 2 %), kteří žádají: - lidský přístup inspekce při hodnocení školy s ohledem na možnosti a vybavení školy nebo na potřeby žáků dané školy (3), - pozici ČŠI více jako partnera, než jako kontrolní orgán (2), - zvýšení metodické a vzdělávací podpory, která je minimální (1). Výchova ke zdraví – obecně Malá část respondentů se vrátila k tématu výchova ke zdraví: - výchova ke zdraví nemůže vycházet pouze z předepsané osnovy výchovy ke zdraví, ale je třeba mít podporu společnosti jako celku, učitelským sborem počínaje, rodinou a spoluprací celé společnosti konče (8), - existuje rozpor mezi snahou oboru výchova ke zdraví o propagaci zdravého životního stylu a komerčními zájmy společnosti – např. reklama, prodej a konzumace bez ohledu na skutečnou potřebu dětí, školní automaty, nevhodné filmy, literatura, špatný příklad dospělých) nebo negativními vlivy v současné společnosti (6),
85
- je nezbytné zlepšit pozitivní propagaci výchovy ke zdraví ve veřejných sdělovacích prostředcích (5). - Respondenti navrhují nebo požadují: - finanční zabezpečení nového oboru (4), - lepší spolupráci s lékaři a odborníky – nabídku besed (4), - vznik dětského časopisu s tématikou a dalších časopisů s tematikou výchovy ke zdraví (2), - větší propagace a pozitivní působení veřejných sdělovacích prostředků na děti (2), - širší nabídku a zasílání propagačních materiálů podporujícího zdraví přímo na školu (2), - možnost vyučovat látku přímo v terénu, umožnit osobní setkání s odborníky přímo na specializovaných pracovištích (2), - informace o zdravotním stavu žáků, kdy z důvodu ochrany osobních dat na zdravotní stav neupozorní ani rodiče (1), - obnovení preventivních zubních a očních prohlídek, funkci školního lékaře (1), - vytvoření reálného a atraktivního výběru zdravotních aktivit (dostupného finančním možnostem současné školy) na podporu zdravého životního stylu (1), - ochranu žáků před úrazy (1), - pojmout výchovu ke zdraví jako vzdělávání člověka od předškolního věku až do dospělosti (1), - upozornit, že ve vzdělávací oblasti výchova ke zdraví není uveden pojem „domov“ (1), - sjednocení akcí, které mají podobné cíle a které se překrývají a prolínají (1), - zavést celodenní model výuky (část povinná + odpočinková, doplňující a seberealizační), čímž by se dobře modeloval preventivní program vč. podpory zdraví a více zohledňoval individuality (1), - podporu zdraví žáků i pedagogických pracovníků (1), - zavádění nových přitažlivých forem práce např. formou videa (1). Respondent č. 471 sdělil, že vnímá projekt Zdravá škola jako „určitou filozofii řízení školy v oblastech mezilidských vztahů, hygienic., estetic. a vlídné prostředí školy a nabídky směrem k žákům, resp. jejich rodičům.“ Upozornil na nutnost kvalitního výchovného a výukového procesu směřujícího k vytváření zdravého životního stylu. Výchova ke zdraví jako samostatný předmět Proti zavedení výchovy ke zdraví ve formě samostatného vyučovacího předmětu se vyslovilo 14 respondentů. Zdůrazňují fakt, že: - výchova ke zdraví se prolíná nebo by se měla prolínat všemi předměty a veškerou činností s dětmi v průběhu celé školní docházky (14). Respondent č. 14 uvedl návrh na realizování „odborně zaměřeného referátu možná formou uváženě připraveného diskusního příspěvku jako součást porady ředitelů škol na začátku školního roku.“ Pro zavedení výchovy ke zdraví jako nového vyučovacího předmětu se vyslovil 1 respondent z důvodů nárůstu civilizačních chorob, přírodních katastrof, nedostatečné znalosti v oblasti zdravovědy, nedostatečného rodinného zázemí, většího psychického i fyzického nátlaku v životě mladých lidí, nedostatečného vyrovnávání se s těžkými životními problémy. Výchova ke zdraví, osobnost žáka a rodina Respondenti se také vyslovili k dodržování zákonů či nedostatečné činnosti legislativy v oblasti potlačování patologických jevů u žáků (7), a to konkrétně: - na nedodržování zákona o věkové hranici pro prodej cigaret a podávání alkoholu (3), - na požadavek zpřísnění sankcí za prodej návykových látek mladistvým (2).
86
Respondenti dále poukazují: - na protiklad mezi výchovou ke zdraví ve škole a způsobem života, který žáci vidí u rodičů (18) - na malou spolupráci s rodinami, kdy výchova ke zdraví a zdravému životnímu stylu musí vycházet z rodinného prostředí (5), - nutnost zvýšit mediální tlak na zodpovědnost rodiny při výchově dětí (1). Další respondenti upozornili na: - náročnost práce s hyperaktivními dětmi (1), - náročnost práce s agresivními žáky (1), - chybějící možnost obrany učitele před žáky odmítajícími účast na vyučovacím procesu (1). Některé odpovědi a náměty se opakují u více otázek. Zřejmě proto, aby podtrhly význam těchto sdělení. Tuto snahu respondentů akceptujeme a opakované odpovědi či náměty uvádíme i ve výše předloženém souhrnu.
2.3.5 Diskuse a shrnutí výsledků Výzkum provedený na souboru ředitelů škol, který by se týkal jejich pohledu na výchovu ke zdraví, dosud zřejmě nebyl proveden. Množství výzkumů je orientováno spíše na učitele, žáky nebo studenty (např. ČECH, 2005, KACHLÍK, 2005, MARÁDOVÁ, 2006, ŘEHULKA, 2004, 2005, WIEGEROVÁ 2005 aj.). Proto nemůžeme získané výsledky porovnat s jinými a tím je více objektivizovat. Pokusíme se však provést diskusi k metodice i realizaci našeho výzkumného snažení. Výzkum zaměřený na ředitele škol a výchovu ke zdraví byl proveden v rámci výzkumného záměru Škola a zdraví pro 21. století. V souladu s cíli záměru nás zajímalo, jak se současní ředitelé základních škol dokáží vyrovnat s problematickou situací, kterou jim přináší rámcový vzdělávací program, a to zejména v oblasti výchovy ke zdraví. Zpracování výsledků nám umožnilo získat cenné zkušenosti i pro další obdobná šetření. Ukázalo se, že příprava dotazníků musí být daleko důkladnější a preciznější. Přestože jsme pilotní verzi dotazníku ověřovali na souboru 30 brněnských fakultních škol, byly některé otázky pro řadu respondentů málo srozumitelné nebo příliš otevřené. Stěžejním nedostatkem konstrukce dotazníku byl předpoklad, že všichni dotázaní ředitelé přistoupí k dotazníku distribuovaného ústředím ČŠI zodpovědně a vyplní všechny jeho položky. Druhým chybným předpokladem bylo, že ředitelé škol budou znát základní vzdělávací dokumenty i terminologii a obsah RVP ZV, z něhož dotazník vycházel. Z rozborů odpovědí však vyplynulo (dovolíme si to tvrdit), že v době vyplňování dotazníků, tj. na počátku roku 2005, nejméně jedna třetina respondentů nebyla s obsahem již přijatého kurikulárního dokumentu seznámena. V tomto smyslu lze přijmout vysvětlení ředitelů, že jsou příliš přetíženi aktuální administrativní prací a nemají dost času věnovat se budoucím dokumentům, ale ani své vlastní výchovně vzdělávací práci na škole. Třetím mylným předpokladem bylo, že respondenti jako vrcholní představitelé základní školy, projeví vstřícnost k šetření, které se vztahuje k obecně prospěšnému a nezbytnému tématu – ke zdraví. Řadu ředitelů však téma zdraví evidentně nezajímalo (někteří výslovně uvedli, že považují výchovu ke zdraví za zbytečnou a nehodlají se jí důkladněji věnovat). Řada respondentů vyplnila dotazník jen z nutnosti (překvapivé je např. zjištění, že se k dotazníku negativně postavil i jeden z ředitelů školy zapojené do projektu „Zdravá škola“, jak je patrné i z převažujících odpovědí ve statistických tabulkách 6 – 25 s označením „c“.) 87
Dalších 264 ředitelů, tj. více než jedna čtvrtina dotázaných, vyplněný dotazník nevrátilo vůbec, což je v rozporu s výše vyjádřeným očekáváním. Pročítání odpovědí oslovených ředitelů nám zpočátku přineslo rozpačitý pocit. Z mnohých odpovědí je totiž patrné, že se ředitelé stavějí ke své práci skepticky a že současný stav základního školství je podle nich nevyhovující. Z odpovědí rovněž plynulo, že dotazník některé respondenty obtěžoval a šetření považovali za zbytečné. Z tohoto poznatku plyne potvrzení obecně známého faktu, že stav určitého jevu nelze posuzovat jen podle jediného šetření, ale i podle řady jiných ukazatelů, které dotazník nemůže postihnout. Přesto považujeme shromážděná data a názory značné části ředitelů našich základních škol za přínosná a inspirující. Objektivnější pro splnění cílů výzkumu by nepochybně byly přímé rozhovory a přímá pozorování provedená na českých školách, taková metoda by však v našich podmínkách nemohla postihnout potřebně velký soubor škol a jejich ředitelů. Na druhé straně je vidět, že řada škol se chystá v co nejkratší době připravit podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV. V tom případě je výchova ke zdraví pojímána velmi zodpovědně a snahou škol je zabezpečit hodnotnou realizaci i výuku výchovy ke zdraví. Bez kvalitně vzdělaných učitelů, pedagogických asistentů a financí to ale zřejmě bude zdlouhavá a náročná cesta. Z provedené diskuse plyne především poznatek, že u získaných výsledků nelze přecenit jejich věcnou ani statistickou významnost a že je třeba u obdobného výzkumu věnovat větší pozornost při konstrukci a standardizaci dotazníku. Rovněž není vhodné předpokládat pozitivní přístup respondentů ke zkoumané problematice. Z odpovědí respondentů na otázky zaměřené na aktuální zabezpečení výchovy ke zdraví dle Standardu základního vzdělávání (resp. dle školami realizovaných vzdělávacích programů) plynou odpovědi na 1. blok výzkumných otázek: - Ředitelé ZŠ nebyli v době šetření dostatečně seznámeni s aktuálními požadavky na výchovu ke zdraví dle Standardu základního vzdělávání. Na většině škol nebyly propracované tematické plány pro výchovu ke zdraví, většina ředitelů uvedla, že „výchova ke zdraví prolíná celým procesem školy“. - Jen pětina škol je dobře vybavena didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví. Hlavní příčinou neuspokojivého stavu jsou dle ředitelů ZŠ finanční důvody. - Přestože vzdělávací program Základní škola, uplatňovaný na 96 % sledovaných škol, spojuje výchovu ke zdraví na 2. stupni ZŠ zejména s obsahem oboru rodinná výchova (a výukou předmětu rodinná výchova), téměř dvě třetiny škol tyto obory v praxi nepropojují. - Pouze na 13 % škol působí aprobovaný učitel pro rodinnou výchovu, na ostatních sledovaných školách je rodinná výchova vyučována neaprobovaně. - Naprostá většina ředitelů považuje za přínosné výsledky realizace Minimálního preventivního programu. V rámci výchovy ke zdraví organizují na školách výchovné a vzdělávací akce, většinou jednorázové (besedy, soutěže aj.). - S programem Zdraví 21, schváleným usnesením vlády ČR č. 1046 z roku 2002, není seznámena téměř jedna třetina ředitelů, další třetina uvádí, že jen částečně. Většina ředitelů však považuje výchovu ke zdraví za důležitou a umožnila by další vzdělávaní svých učitelů v této oblasti. Z odpovědí respondentů na otázky zaměřené na budoucí zabezpečení výchovy ke zdraví dle RVP ZV plynou odpovědi na 2. blok výzkumných otázek: - Více než polovina ředitelů ZŠ (56 %) považuje za přínosné zavedení výchovy ke zdraví jako samostatného vzdělávacího oboru. 88
- Většina ředitelů nemá ujasněno, kdo bude výchovu ke zdraví na škole garantovat a případně vyučovat. - Pouze 11 % ředitelů uvažuje o výchově ke zdraví jako o samostatném vyučovacím předmětu, naopak 44 % ředitelů realizaci výchovy ke zdraví v rámci výuky vůbec neplánuje. Největší část ředitelů (45 %) hodlá výchovu ke zdraví integrovat s jiným vyučovacím předmětem. (Poznámka: rozbory jednotlivých odpovědí ukazují, že značná část ředitelů není dosud podrobněji seznámena s obsahem RVP ZV. Tuto domněnku však nemůžeme výzkumně podložit.) - Jedna čtvrtina ředitelů by v budoucnu zaměstnala aprobovaného učitele pro výchovu ke zdraví a jedna třetina uvádí, že by na škole byl zájem o rozšiřující studium aprobačního oboru výchova ke zdraví (tj. o kombinovanou formu studia třetího oboru). Větší zájem je o krátkodobé kurzy, např. vzdělávání školních metodiků prevence nebo o kurzy první pomoci. - Většina škol zřejmě nezajistí v blízké době didaktické pomůcky pro výchovu ke zdraví a nezabezpečí materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV, kap. 10. Nejčastějším důvodem je nedostatek finančních prostředků. - Pouze necelá polovina ředitelů je seznámena s programem Škol podporujících zdraví. Ředitelé to odůvodňují velkým zatížením administrativní prací a nedostatkem času na studium dalších dokumentů. Téměř třetina ředitelů neuvažuje o zapojení své školy do sítě Škol podporujících zdraví, což je v rozporu s požadavkem programu Zdraví 21. (Poznámka: aktuálně byl tento požadavek zmírněn na plnění cílů projektu „Zdravá škola“ bez povinnosti škol zapojit se do projektu.) Z doplňujících odpovědí na otázky 26 – 32 plyne: - Mnozí ředitelé nevědí, že výchova ke zdraví je definována Standardem základního vzdělávání (1995) již více než 10 let jako samostatný vzdělávací obor a že současná kurikulární reforma umožní realizovat výchovu ke zdraví jako samostatný vyučovací předmět nebo v integraci s jiným předmětem. - Ředitelé se vesměs drží současných předmětů – např. tělesné výchovy nebo rodinné výchovy. Ta po zavedení rámcového programu zanikne a její témata budou implementována právě do výchovy ke zdraví. - Mnozí ředitelé nedokáží vnímat nové mezioborové souvislosti. - Většina ředitelů se zaměřuje spíše na určitou specifickou prevenci (kouření, drogy apod.) a nedoceňuje komplexní myšlenku „Zdravé školy“ (HAVLÍNOVÁ, 1998). Žádný z respondentů neprezentuje představu o komplexním modelu výchovy ke zdraví v rámci své školy. - Konfrontace témat z oblasti výchovy ke zdraví a dalších témat v rámci potřeby dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) však ukazuje na velké proporce mezi výchovou ke zdraví a ostatními vzdělávacími oblastmi. Šíře odpovědí na potřebu DVPP dokumentuje obtížnost realizovat všechny aktuální potřeby škol, jejich učitelů a žáků. Lze tedy konstatovat, že jen stěží můžeme preferovat výchovu ke zdraví na úkor jiných výchovně vzdělávacích cílů a potřeb společnosti. Shrneme-li výsledky prezentované v tabulkách 6 – 25 s označením „a, b, c“, které dokládají statistickou významnost rozdílů četnosti odpovědí dle třídících kategorií (status sídla školy, velikost školy, zapojení do projektu Škola podporující zdraví), jsou výsledky testování hypotéz následující: 89
H1 Není rozdíl v pojímání výchovy ke zdraví mezi městskými a venkovskými školami. Odpověď: Ve většině zkoumaných aspektů nebyl shledán rozdíl v četnosti odpovědí mezi řediteli městských a venkovských škol. Městské školy však statisticky významně nabízejí žákům více volitelných předmětů, častěji zaměstnávají učitele s aprobací pro obor rodinná výchova (tj. i pro aktuálně odborné zajištění výchovy ke zdraví), jsou schopny ve větší míře zajistit podmínky pro výchovu ke zdraví dle jejich vymezení v RVP ZV, kap.10. Tyto rozdíly pokládáme i za věcně významné. H2 Není rozdíl v pojímání výchovy ke zdraví mezi velkými a malými školami. Odpověď: Ve většině zkoumaných aspektů nebyl shledán rozdíl v četnosti odpovědí mezi řediteli velkých a malých škol. Velké školy však statisticky významně pořádají více akcí z oblasti výchovy ke zdraví, zaměstnávají učitele s aprobací pro obor rodinná výchova a jsou schopny ve statisticky větší míře zajistit podmínky pro výchovu ke zdraví dle jejich vymezení v RVP ZV, kap.10. Tyto rozdíly pokládáme za věcně významné. H3 Není rozdíl v pojímání výchovy ke zdraví mezi běžnými školami a školami zapojenými do projektu Škola podporující zdraví. Odpověď: Hypotézu H3 posuzovanou pouze jen podle statistické významnosti bychom mohli přijmout, neboť statisticky významný rozdíl v četnosti odpovědí byl potvrzen pouze v šesti z dvaceti případů. Věcné posouzení výsledků ale dokládá, že v pojímání výchovy ke zdraví na školách zapojených do projektu Škola podporující zdraví jsou značné rozdíly. Všechny „Zdravé školy“ začleňují výchovu ke zdraví.do tematických plánů. Školy jsou lépe vybaveny didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví a nabízejí více volitelných předmětů z této oblasti. Ředitelé „Zdravých škol“ jsou důkladněji seznámeni s programem Zdraví 21, logicky dobře znají obsah projektu Škola podporující zdraví a hodlají školu i nadále do projektu zapojovat. Domníváme se, že konfrontací úplného počtu „Zdravých škol“ s běžnými školami bychom vyvrátili předpoklad vyslovený v hypotéze H3 statisticky výraznějším způsobem. Výsledek může být zkreslen také náhodným výběrem škol a relativně nízkým zastoupením „Zdravých škol“ ve sledovaném souboru (30 škol z 536).
90
Závěr Po celkovém zhodnocení práce se domníváme, že se podařilo hlavní cíl práce splnit (i přes pochybnosti vyslovené zejména v diskusi k výsledkům). Provedli jsme rámcovou administraci českých kurikulárních dokumentů, jejichž přehled byl jedním z východisek pro vymezení empirického výzkumu. Tato administrace potvrzuje legitimitu výchovy ke zdraví v českém výchovně vzdělávacím systému. Zhodnocení přípravy učitelů v oblasti výchovy ke zdraví dokládá, že potřebný proces vzdělávání byl zahájen, ale podtrhuje nutnost přijmout nezbytná opatření pro účinnější naplnění potřeb základních škol, a to jak v diplomových formách studia, tak v programech celoživotního vzdělávání. Stručný souhrn údajů o programech a projektech podpory zdraví ukázal, že tyto formy jsou vhodnou součástí výchovy ke zdraví na základních školách. Soubor informací o výchově ke zdraví v zahraničí (včetně údajů o tělesné výchově) pomohl při posouzení českých kurikulárních záměrů a přinesl řadu inspirativních poznatků z 35 zemí všech kontinentů. Bylo by však vhodné podrobit materiál obsahové analýze a strukturovat text podle vytvořených kategorií (např. vzdělávacích cílů, obsahu, forem podmínek apod.). Empirická část práce nás obohatila metodologicky a přinesla mnoho podnětů pro zkvalitnění naší odborné a výzkumné činnosti. Shromáždili jsme informace o výchově ke zdraví na 536 českých plně organizovaných základních školách. Získané výsledky jsou inspirativní a mohou být východiskem pro naši další odbornou práci, empirický výzkum i pro pedagogickou praxi. Množství dat je ale třeba dále utřídit a statisticky zpracovat. Zobecnit lze především tyto dosavadní poznatky: - ředitelé škol jsou přetíženi administrativní prací a z tohoto důvodu nemají dostatek času studovat strategické ani další kurikulární dokumenty závazné pro blízkou budoucnost, - většina ředitelů chápe důležitost výchovy ke zdraví, není však v dostatečné míře seznámena s jejím obsahem a požadavky na realizaci, - menšina ředitelů nedoceňuje výchovu ke zdraví a nehodlá ji na škole v požadované podobě realizovat. K řešení výše uvedené situace mohou přispět doporučení pro školní praxi, která plynou z provedeného výzkumu: Je třeba opětovně upozornit ředitele škol na úkoly z plynoucí pro oblast výchovy ke zdraví z rámcových vzdělávacích programů, z dalších aktuálních vyhlášek a dokumentů a z programu Zdraví 21. Bylo by vhodné zdůraznit nutnost realizace obsahu výchovy ke zdraví prostřednictvím samostatného nebo integrovaného vyučovacího předmětu; ten by měl vést žáky ke získání příslušných kompetencí (definovaných v RVP ZV). Důležitým požadavkem je aprobovanost či odpovídající kvalifikace učitelů pro vzdělávací obor výchova ke zdraví. Ve spolupráci s řediteli škol a MŠMT ČR doporučujeme zřetelněji deklarovat zájem o studium výchovy ke zdraví v rámci jednotlivých forem studia na fakultách připravujících učitele ZŠ, tj. zdůraznit možnosti uplatnění absolventů oboru výchova ke zdraví na školách, zvýšit zájem o rozšiřující studium výchovy ke zdraví, o kurzy celoživotního vzdělávání apod. 91
Dalším doporučením je časová otevřenost připravovaných školních vzdělávacích programů. Výchovu ke zdraví může v současné době kvalifikovaně garantovat jen velmi málo učitelů základních škol, proto při pozitivní změně personálních podmínek (získání kvalifikace) by mělo postupně docházet i ke změnám ve školních vzdělávacích programech ve prospěch výchovy ke zdraví. Tato doporučení i zkušenosti získané při plnění cílů rigorózní práce nás vedou k přesvědčení, že proces výchovy ke zdraví na školách je třeba dále a přesněji zkoumat. Nemělo by zůstat jen u deskripce výsledků a konstatování, v jakém stavu se současná škola a její programy nacházejí. Východiskem pro zlepšení práce není kritika, ale konstruktivní spolupráce. Proto by bylo vhodné výsledky této práce chápat jako odrazový můstek k dalšímu výzkumnému a didaktickému snažení. Na základě provedené základní deskripce by měla být ověřena a nabídnuta školám také účinná intervence do didaktického procesu ve škole. Bylo by např. účelné využít zkušeností pozitivně naladěných a pro výchovu ke zdraví zaujatých pedagogů základních škol a ve spolupráci s nimi vytvořit, ověřit a nabídnout školám komplexní model výchovy ke zdraví jako východisko pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Toto téma by bylo rovněž vhodné zasadit do širšího kontextu pedagogiky, školství a dalších vzdělávacích oborů. Získané poznatky mají dle našeho názoru význam: - pro teorii: shrnují teoretická východiska pro výchovu ke zdraví v základním školství; - pro empirii: přinášejí výzkumně podložené poznatky o aktuálním procesu výchovy ke zdraví na základních školách; - pro školní praxi: mohou být podkladem pro koncepci výchovy ke zdraví v rámci školních vzdělávacích programů; - pro tvůrce kurikulárních dokumentů: ukazují na obtížnost realizace všech deklarovaných kurikulárních záměrů; - pro nadřízené orgány škol: mohou být východiskem pro metodickou i kontrolní činnost; - pro fakulty připravující učitele: přinášejí konkrétní podněty pro aktualizaci studijních programů učitelství i pro nabídku programů celoživotního vzdělávání; - pro společnost: podtrhují význam výchovy ke zdraví v součinnosti školy, rodiny, obce, institucí aj.. Věříme, že výchovu ke zdraví na školách podpoří i výsledky výzkumného záměru MŠMT ČR řešeného na Pedagogické fakultě MU s názvem Škola a zdraví pro 21. století (řešitel E. Řehulka), k nimž je tato práce malým příspěvkem.
92
Použité informační zdroje 1. AMMAH, J.O.A., KWAW, N.P. Physical education in Ghana. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 310-327. ISBN 1-84126-161-0. 2. ANNERSTEDT, C. Physical education in Sweden. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 604-629. ISBN 1-84126-161-0. 3. BALZ, E., NEUMANN P. Physical education in Germany. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 292-309. ISBN 1-84126-161-0. 4. Basic Documents. Twenty-fourth Edition. WHO. Geneva : WHO, 1974. 164 s. ISBN nepřiděleno. 5. BOČKOVÁ, L. Výchova ke zdraví (metodické listy pro učitele 1. stupně ZŠ) : rigorózní práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2005. 261 l. 6. BRÁZDOVÁ, Z. aj. 5x denně ovoce a zeleninu : osnovy pro učitele. Brno : Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 1995. 7. CAREIRO da COSTA, F. Physical education in Portugal. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 554-571. ISBN 1-84126-161-0. 8. CIKOTIENE, I. Physical education in Lithuania. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 440-459. ISBN 1-84126-161-0. 9. Constitution of the World Health Organization. WHO. Geneva : WHO Basic, 1948. 10. COSTA, V., TUBINO, M. Physical education in Brazil. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 132-149. ISBN 1-84126-161-0. 11. CRUM, B., STEGMAN, H. Physical education in Netherlands. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 460-471. ISBN 1-84126-161-0. 12. CSIPÁKOVÁ, A.. Analýza projektu školy podporujúce zdravie : rigorózní práce. Bratislava : Univerzita Komenského, Pedagogická fakulta, 2005.108 l. 13. ČECH, T. Postoje učitelů 1. stupně základních škol k problematice drog a zdraví jako východisko k profilování protidrogové výchovy. Mládež a spoločnosť, roč. XI, 2005, č. 1, s. 39-47. ISSN 1335-1109. 14. DEAN, A.G. et al. Epi Info, Version 6 : a word processing, database, and statistics program for epidemiology on microcomputers. Atlanta : Centers for Disease Control and Prevention, 1994.
93
15. DOBOSZ, J., WIT, A. Physical education in Poland. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 534-553. ISBN 1-84126-161-0. 16. Dotační program Národní program zdraví – projekty podpory zdraví pro rok 2006. Ministerstvo zdravotnictví ČR. [online]. c1996-2006 [cit. 1.8.2006]. Dostupný z World Wide Web: 17. FEINGOLD, R.S., HOLLAND-FIORENTINO, L. Physical education in USA. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 698-716. ISBN 1-84126161-0. 18. FISHER, R. Physical education in England. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 228-249. ISBN 1-84126-161-0. 19. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN 8085931-79-6. 20. GONZALES VALERIO, M., TOJA, B., CONTRERAS, O. Physical education in Spain. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 588-603. ISBN 1-84126-161-0. 21. GREEN, L. W., OTTOSON, J. M. Community Health. Seventh edition. St. Louis : Mosby, 1990, 718 p. 22. GRÖSSING, S., RECLA, W., RECLA, H. Physical education in Austria. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 66-82. ISBN 1-84126-161-0. 23. HALBERT, J., McPHAIL, A. Physical education in Ireland. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 380-399. ISBN 1-84126-161-0. 24. HARARI, I. Physical education in Israel. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 400-416. ISBN 1-84126-161-0. 25. HASIRCI, S. Physical education in Turkey. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 686-697. ISBN 1-84126-161-0. 26. HAVELKOVÁ, M., KACHLÍK, P., MUŽÍKOVÁ, L. aj.Geneze oboru Rodinná výchova a výchova ke zdraví na Pedagogické fakultě MU v Brně. In Kalokagathie : Fórum výchovy ke zdraví VIII. 1. vyd., Brno : Pedagogická fakulta MU, 2005, s. 1 – 20. 27. HAVELKOVÁ, M., MUŽÍKOVÁ, L. aj. Zpráva o Katedře rodinné výchovy a výchovy ke zdraví Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. In XXXII. Ostravské dny dětí a dorostu. Ostrava : Repronis, 2004, s. 159-167. ISSN 80-7329-072-3.
94
28. HAVLÍNOVÁ, M. (ed.). Program podpory zdraví ve škole : rukověť projektu Zdravá škola. Praha : Portál, 1998. 275 s. ISBN 80-7178-263-7. 29. Health 21 - Health for all in the 21st Century. The Health for All Policy Framework for the WHO European Region. European Health for All Series No 6. Copenhagen : WHO Regional Office for Europe, 1999, 224 s. 30. HEIKINARO-JOHANSSON P., TELAMA, R. Physical education in Finland. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 250-271. ISBN 1-84126161-0. 31. HENDL, J. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. Praha : Portál, 2005. 400 s. ISBN 80-7367-040-2. 32. HENDL, J. Přehled statistických metod zpracování dat.. Praha : Portál, 2004. 583 s. ISBN 80-7178-820-1. 33. HOLČÍK, J. Zdraví 21. Výklad základních pojmů. Úvod do evropské zdravotní strategie Zdraví pro všechny v 21. století. Praha : Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004, 160 s. ISBN 80-85047-33-0. 34. JANÍK, T. Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání. Brno : Paido, 2005. 171 s. ISBN 80-7315-080-8. 35. KACHLÍK, P. aj. Aktuální stav výchovy ke zdraví v přípravě učitelů. In XXXIII. Ostravské dny dětí a dorostu : sborník z celostátní konference s mezinárodní účastí. 1. vyd. Ostrava : Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, 2005, s. 13-20. ISBN 80-7329107-X. 36. KACHLÍK, P. Deskripce drogové scény a prevence závislostí na 6 fakultách MU v Brně. In XXXIII. Ostravské dny dětí a dorostu : sborník z celostátní konference s mezinárodní účastí. Vyd. 1. Ostrava : ČLS JEP, 2005, s. 272-288. ISBN 80-7329-107-X. 37. KANG, S., YOU, J. Physical education in South Korea. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 572-587. ISBN 1-84126-161-0. 38. KEH, N.C. Physical education in Taiwan. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 659-671. ISBN 1-84126-161-0. 39. KELLIS, S., MOUNTAKIS, K. Physical education in Greece. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 328-344. ISBN 1-84126-161-0. 40. KNOP D.P., THEEBOOM, M. Physical education in Belgium. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 104-131. ISBN 1-84126-161-0. 41. KOLÁŘ, M. Program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních. Praha : MŠMT ČR, 2003. ISBN nepřiděleno.
95
42. Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu Národní škola, čj. 15724/97-20. (1997) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2006-0411 [cit. 1.srpna.2006]. Dostupný z World Wide Web: 43. Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu Obecná škola, čj. 12035/97-20. (1997) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2006-0411 [cit. 1.srpna.2006]. Dostupný z World Wide Web: 44. Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu Základní škola, čj. 16847/96-2. (1996) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2006-04-11 [cit. 1.srpna.2006]. Dostupný z World Wide Web: 45. KRJAZH, V. Physical education in Belarus. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 83-103. ISBN 1-84126-161-0. 46. LEI, Y., JICHUN, J. Physical education in China. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 174-189. ISBN 1-84126-161-0. 47. LEKEŠOVÁ, I. aj. Zdravé zuby [online]. c2000-2003 [cit. 8.srpna 2006]. Dostupný z World Wide Web: 48. LIBA, J. Výchova k zdraviu a pohyb. Prešov : FHPV PU, 2000. 120 s. ISBN 80-8888589-2. 49. LIBA, J. Výchova k zdraviu a škola. Prešov : Pedagogická fakulta PU, 2005. 184 s. ISBN 80-8068-336-0. 50. LIU, Y. K. Physical education in Hong Kong. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, s. 345-360. ISBN 1-84126-161-0. 51. MAŇÁK, J., ŠVEC, Š., ŠVEC,V. (Ed.) Slovník pedagogické metodologie. Brno : Paido, 2005. 134 s. ISBN 80-210-3802-0. ISBN 80-7315-102-2. 52. MARÁDOVÁ, E. Na cestě od „rodinné výchovy“ k „výchově ke zdraví“. In Slavík, J. (Ed.) Obory ve škole : Metaanalýza empirických poznatků oborových didaktik. Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2005, s. 134-158. ISBN 80-7290-225-3. 53. MARÁDOVÁ, E. Rámcové vzdělávací programy jako výzva pro nové pojetí výchovy ke zdraví v české škole a v přípravě učitelů. In Řehulka, E. (Ed.) School and Health 21 (1) – Škola a zdraví 21 (1). Brno : Paido a Vydavatelství MU, 2006, s. 133-170. ISBN 80-7315119-7. ISBN 80-210-4071-8. 54. MOSER, T., JACOBSEN, E. B. Physical education in Norway. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 512-533. ISBN 1-84126-161-0. 55. MUŽÍK, V., MUŽÍKOVÁ, L. aj. Aktivity pedagogických fakult v oblasti podpory zdraví. In XXXII. Ostravské dny dětí a dorostu : sborník z konference s mezinárodní účastí. 1. vyd. Ostrava : Repronis, 2004a, s. 53-72. ISBN 80-7329-072-3.
96
56. MUŽÍK, V., MUŽÍKOVÁ, L. Aktuální stav výchovy ke zdraví v přípravě učitelů. In Fórum výchovy ke zdraví : Příručka pro učitele : Soubor vybraných příspěvků ze semináře Fórum výchovy ke zdraví VII. Praha : MŠMT ve spolupráci s VÚP v Praze a Kalokagathie, s.r.o., 2004b, s. 21-23. ISBN 80-903439-3-7. 57. MUŽÍK, V., MUŽÍKOVÁ, L. Teachers and health education. In Řehulka, E. Teachers and Health. Brno : Pavel Křepela, 2003. s. 23-29. ISBN 80-8669-02-5. 58. MUŽÍK, V., STOJANÍKOVÁ, H., PILLEROVÁ, L. aj. Erfahrungen mit den Gesundheitswochen in der tschechischen Grundschule. Ed. Ilg, H., Mengisen, W., Mahlitz, D.-C. In Schul- und Unterrichtsbelastungen bei SchuelerInnen und Lehrpersonen - Moeglichkeiten der Bewaeltigung durch bewegungsbetonte Gesundheitsfoerderung. Magglingen : BASPO, 2001. s. 135-142. 59. MUŽÍK, V., STOJANÍKOVÁ, H., PILLEROVÁ, L. Týden zdraví v podmínkách české školy. In Pedagogická kinantropologie 2001. Praha : Karolinum, 2001, s. 109-114. ISBN 80-246-0322-5. 60. MUŽÍK, V., STOJANÍKOVÁ, H., SEDLÁČKOVÁ, J. Physical Education in Czech Republic. In Pühse, Uwe - Gerber, Markus (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 188-205. ISBN 1-84126-161-0. 61. MUŽÍKOVÁ, L. Otazníky kolem oboru rodinná výchova. In Svatoš, T. Rodinná a sexuální výchova : dnešní reflexe a citlivá místa. Hradec Králové : Gaudeamus, 2004, s. 55-57. ISBN 80-7041-078-7. 62. MUŽÍKOVÁ, L. Podmínky pro výchovu ke zdraví na českých základních školách : Dílčí zpráva o výsledcích dotazníkového šetření. Brno : PdF MU, 2005. 35 s. ISBN neuděleno. 63. MUŽÍKOVÁ, L., MUŽÍK, V., KACHLÍK, P. Výchova ke zdraví v záměru Škola a zdraví 21. In ŘEHULKA, E. (Ed.) School and Health 21 (1) – Škola a zdraví 21 (1). Brno : Paido a Vydavatelství MU, 2006, s. 133-170. ISBN 80-7315-119-7. ISBN 80-210-4071-8. 64. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice - Bílá kniha. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání - nakladatelství Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8. 65. OKADE, Y. Physical education in Japan. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 417-439. ISBN 1-84126-161-0. 66. PILLEROVÁ, L. Pamatují české vzdělávací programy na výchovu k racionální výživě? In Ed. Liba, J., Dargová, J., Ferencová J. Pedagogická profesia v kontexte aktuálnych spoločenských zmien. Prešov : Prešovská univerzita, 2001, s. 407-410. ISBN 80-8068037-X.. 67. Programy podpory zdraví. Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. 2005-10-20 [cit. 1.8.2006]. Dostupný z Word Wide Web: 68. PROVAZNÍK, K., KOMÁREK, L. Manuál prevence v lékařské praxi : Souborné vydání. Praha : Univerzita Karlova - 3. lékařská fakulta, SZÚ Praha, 2005. 736 S. ISBN 80-7168942-4. 97
69. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vydání. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. 70. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995. 292 s. ISBN 80-7178-579-2. 71. Přehled informačních zdrojů k RVP PV a RVP ZV a tvorbě školních vzdělávacích programů. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2006-04-11 [cit. 1.srpna.2006]. Dostupný z World Wide Web: . 72. PÜHSE, U., GERBER, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005. 719 s. ISBN-10: 184126-161-0. ISBN-13: 978-1-84126-161-4. 73. PÜHSE, U., GERBER, M., MENGISEN, W., REPOND, R.-M. Physical education in Switzerland. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 630-658. ISBN 1-84126-161-0. 74. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Výzkumný ústav pedagogický v Praze [online]. c2005 [cit. 8.srpna 2006]. Dostupný z World Wide Web: 75. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1.9.2005). Výzkumný ústav pedagogický v Praze [online]. c2004-2005 [cit. 8.srpna 2006]. Dostupný z World Wide Web: 76. REISSMANNOVÁ, J. Základní škola Jihomoravské náměstí - 4 roky v projektu Zdravá škola. In Řehulka, E., Řehulková, O. Učitelé a zdraví 6. Brno : Pavel Křepela, 2004. s. 335-342. 77. REISSMANNOVÁ, J. Zdravá škola - teorie a praxe (historie a současnost) : rigorózní práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta MU, 2005. 98 l. 78. RIVARD, M.-C., BEAUDOIN, CH. Physical education in Canada. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 150-173. ISBN 1-84126-161-0. 79. RONHOLT, H. Physical education in Denmark. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 206-227. ISBN 1-84126-161-0. 80. ROSA, V., TUREK, I., ZELINA, M. Milénium – Národný program výchovy a vzdelávania v Slovenskej republike na najbližších 15 až 20 rokov. Ministerstvo školstva Slovenskej republiky. Bratislava : IRIS, 2002. 55 s. ISBN 80-89018-36-X. 81. ROUHOVÁ, M., PILLEROVÁ, L., HAVELKOVÁ, M. Poruchy příjmu potravy u žákyň základních škol. In XXIX. Ostravské dny dětí a dorostu : konference s mezinárodní účastí. 1. vyd. Praha 2001 : Státní zdravotní ústav, Čs. Lékařská společnost J. E. Purkyně, KHS Ostrava, Repronis., 2001, s. 181-189. ISBN 80-86122-85-9. 98
82. ŘEHULKA, E. (Ed.) School and Health 21 (1) – Škola a zdraví 21 (1). Brno : Paido a Vydavatelství MU, 2006, s. 133-170. ISBN 80-7315-119-7. ISBN 80-210-4071-8. 83. SALOKUN, S.O. Physical education in Nigeria. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 497-511. ISBN 1-84126-161-0. 84. Sdělení MŠMT k učebním plánům vzdělávacích programů ZÁKLADNÍ ŠKOLA, OBECNÁ ŠKOLA a NÁRODNÍ ŠKOLA (od 1. 9.2006). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2006-04-18 [cit. 1.srpna.2006]. Dostupný z World Wide Web: 85. SEDLÁŘOVÁ, I. Výchova ke zdraví na základních školách : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2005. 67 l. Vedoucí diplomové práce Leona Mužíková. 86. SCHMIDT, Ch. „Am Material“: Auswertungstechniken für Leitfadeninterviews. In FREIBERTSHÄUSER, B.; PRENGEL, A. (Hrsg.). Handbuch Qualitative Forschungsmethoden in der Erziehungswissenschaft. Weinheim und München : Juventa, 2003, S. 544-568. 87. Standard základního vzdělávání, čj. 20819/95-26, ze dne 22. 8. 1995. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 1995-08-22 [cit. 6. října 2005]. Dostupný z World Wide Web: 88. STATISTICA for Windows, version 7. Tulsa: StatSoft, Inc, 2000-2005. StatSoft [online]. c1984-2006 [cit. 1.8.2006]. Dostupný z Word Wide Web: 89. STOJANÍKOVÁ, H., PILLEROVÁ, L., MUŽÍK, V. Některé efekty výchovy ke zdraví na 1. stupni základní školy. In Sebera, Martin. Role tělesné výchovy a sportu v transformujících se zemích středoevropského regionu. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2001, s. 79-83. ISBN 80-210-2712-6. 90. Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005 - 2008 (Č.j.: 10844/200524). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2005-05-03 [cit. 1.9.2006]. Dostupný z World Wide Web: 91. Strategii prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2004-04-23 [cit. 1.9.2006]. Dostupný z World Wide Web: 92. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu : postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1. vyd. Boskovice : Albert, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X. 93. STŘELEC, S. Některé obtíže související s neujasněností pojmu rodinná výchova. In Wiegerová, A.( ed.). Cesty demokracie vo výchove a vzdelávaní VIII. Ways of democracy in education VIII. Bratislava : Univerzita Komenského, 2004. s. 51-53. ISBN 80-9691460-X. 94. THOMSON, R.W., EMERSON, S. Physical education in New Zealand. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 472-496. ISBN 1-84126-161-0. 99
95. TINNING, R. Physical education in Australia. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 50-65. ISBN 1-84126-161-0. 96. Usnesení Vlády ČR č. 1046 ze dne 30. října 2002 k Dlouhodobému programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky Zdraví pro všechny v 21. století . Vláda České republiky [online]. c2005 [cit. 8.9.2006]. Dostupný z World Wide Web: 97. VASS, M. Physical education in Hungary. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 361-379. ISBN 1-84126-161-0. 98. Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Legislativa školy [online]. c1998-2006 [cit. 1.8.2006]. Dostupný z World Wide Web: 99. WALLIAN, N., GRÉHAIGNE, J.-F. Physical education in France. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 272-291. ISBN 1-84126-161-0. 100. WIEGEROVÁ, Adriana. Učitel - škola - zdravie. 1. vyd. Bratislava : Regent, 2005. 163 s. ISBN 80-88904-37-4. 101. Zákon č. 158/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 200605-03 [cit. 1.srpna.2006]. Dostupný z World Wide Web: 102. Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2004-11-19 [cit. 8.srpna2006]. Dostupný z World Wide Web: 103. ZOUABI, M. Physical education in Tunisia. In Pühse, U., Gerber, M. (Eds.). International Comparison of Physical Education : Concepts, Problems, Prospects. Oxford : Meyer & Meyer Sport, 2005, p. 672-685. ISBN 1-84126-161-0.
100
Příloha Pedagogická fakulta MU v Brně a Česká školní inspekce Evid. č.:
Dotazník o výchově ke zdraví na základních školách v ČR souvisejících s usnesením vlády ČR ze dne 30. 10. 2002 č. 1046 Východiska šetření Usnesení vlády ČR ze dne 30. 10. 2002 č. 1046 k dlouhodobému programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století (Zdraví 21) RVP ZV: zejména kap. 5.8 Vzdělávací oblast Člověk a zdraví a kap. 10 Materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování RVP ZV Vyhláška MZ č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení Vzdělávací programy pro základní vzdělávání Respondenti: ředitelé plně organizovaných základních škol ČR. Pokyny k vyplnění dotazníku: - u alternativních položek (část A - C) označte prosím křížkem právě jeden příslušný čtvereček, k doplnění odpovědi je možné použít obvyklou zkratku; - u otevřených otázek (část D) odpovězte prosím čitelně perem nebo psacím strojem (i heslovitě). A. Identifikační znaky školy 1. Status sídla školy město vesnice 2. Kraj Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský 3. Velikost školy pouze jedna třída v každém ročníku (tzv. malá škola) dvě nebo více paralelních tříd v ročníku (tzv. větší nebo velká škola) 4. Aktuální vzdělávací program školy Základní škola Obecná škola Národní škola individuální - jaký? ................................................................................................................................................ 5. Aktuální zapojení školy do sítě škol podporujících zdraví (Zdravá škola) ano ne
101
B. Současné zabezpečení výchovy ke zdraví 6. Je obor Výchova ke zdraví vymezený ve Standardu základního vzdělávání (1995) obsažen v současném vzdělávacím programu realizovaném na Vaší škole? ano ne částečně 7. Sestavují se na Vaší škole tematické plány postihující problematiku výchovy ke zdraví (včetně praktických dovedností z oblasti podpory zdraví)? ano ne částečně - v rámci předmětu (doplňte prosím) .............................................................................................. 8. Byli jste již seznámeni s programem Zdraví pro všechny v 21. století (viz usnesení vlády ČR č. 1046), zejména s částí týkající se základních škol? ano ne částečně 9. Umožňujete učitelům Vaší školy vzdělávat se v oblasti výchovy ke zdraví? ano, každému učiteli, který projeví zájem ano, zejména učitelům rodinné výchovy nebo školním metodikům prevence upřednostňuji, aby se učitelé vzdělávali především ve svých aprobačních předmětech, resp. aktuálně vyučovaných předmětech 10. Je Vaše škola vybavena didaktickými pomůckami pro výchovu ke zdraví? ano ne částečně 11. Organizuje Vaše škola akce z oblasti výchovy ke zdraví? ano, pravidelně - jaké? (doplňte prosím) ....................................................................................................... ne občas, nepravidelně - jaké? (doplňte prosím) ................................................................................................ 12. Organizuje Vaše škola volitelný předmět zabývající se tematikou výchovy ke zdraví? ano - jaký? (doplňte prosím) .......................................................................................................................... ne 13. Spojujete na Vaší škole výchovu ke zdraví především s výukou předmětu rodinná výchova? ano ne, spojujeme výchovu ke zdraví především s předmětem/předměty (doplňte prosím) ................................. nespojujeme s žádným předmětem, prolíná se celým procesem ve škole 14. Působí na Vaší škole učitel s vystudovanou aprobací pro obor Rodinná výchova? ano ne 15. Považujete výsledky realizace Minimálního preventivního programu Vaší školy za účinné neúčinné - proč? (doplňte prosím) ................................................................................................................. jen částečně účinné - proč? (doplňte prosím) ................................................................................................
102
C. Budoucí zabezpečení výchovy ke zdraví 16. Přijali jste pozitivně Výchovu ke zdraví, vymezenou v RVP ZV jako samostatný vzdělávací obor? ano ne - proč? (doplňte prosím) .......................................................................................................................... částečně - proč? (doplňte prosím) ................................................................................................................ 17. Kdo bude po zavedení ŠVP garantovat na Vaší škole výchovu ke zdraví? učitel rodinné výchovy učitel přírodopisu jiný učitel (např. školní metodik prevence) - jaký? (doplňte prosím) ......................................................... 18. Jak hodláte vzdělávací obor Výchova ke zdraví realizovat? jako samostatný vyučovací předmět výchova ke zdraví jako integrovaný předmět s jiným předmětem - jakým? (doplňte prosím) ................................................. neplánujeme realizaci předmětu výchova ke zdraví (VkZ bude obsažena ve všech předmětech) 19. Zaměstnali byste učitele s novou aprobací Výchova ke zdraví? ano – nejlépe v kombinaci s jakým předmětem? (doplňte prosím zkratkou) ............................................. ne - proč? (doplňte prosím) ......................................................................................................................... nevím, resp. t.č. neumím posoudit 20. Domníváte se, že bude ze strany Vaší školy zájem o rozšiřující studium aprobačního oboru Výchova ke zdraví (tzv. dálkové studium 3. oboru)? pravděpodobně ano pravděpodobně ne 21. Domníváte se, že bude ze strany Vaší školy zájem o kurzy celoživotního vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví? pravděpodobně ano pravděpodobně ne 22. Bude v možnostech Vaší školy zabezpečit potřebné didaktické pomůcky pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví dle RVP ZV? ano ne částečně 23. Bude v možnostech Vaší školy zabezpečit materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV, kap. 10? ano ne částečně 24. Znáte hlavní myšlenky programu škol podporujících zdraví (tzv. Zdravých škol)? ano ne částečně 25. Jste zapojeni nebo hodláte zapojit v blízké době Vaši školu do sítě škol podporujících zdraví (tzv. Zdravých škol)? ano ne uvažujeme o tom
103
D. Doplňující otázky 26. Jaké hlavní materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV (viz kap. 10) již Vaše škola splňuje?
27. Jaké hlavní materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky pro uskutečňování výchovy ke zdraví dle RVP ZV (viz kap. 10) t. č. Vaší škole nejvíce chybějí?
28. Jaké hlavní akce z oblasti podpory zdraví byste chtěli v budoucnu na škole organizovat?
29. Jak byste si představovali efektivní výchovu ke zdraví na ZŠ? Uvítáme i dílčí náměty!
30. Která oblast školní výchovy ke zdraví zasluhuje podle Vašeho mínění nejvíce podpory a pozornosti?
31. O jakou tematiku v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků máte největší zájem (i mimo oblast podpory zdraví)?
32. Co byste nám ještě rádi sdělili? Přijmeme i kritické názory a děkujeme za spolupráci.
V případě nedostatku místa odpovězte prosím na zadní straně tohoto listu nebo přiložte další list.
104
