Modulární systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků JmK v přírodních vědách a informatice CZ.1.07/1.3.10/02.0024
VYBRANÍ ZÁSTUPCI HUB A HOUBÁM PODOBNÝCH ORGANISMŮ PRO PRAKTICKÁ A TERÉNNÍ CVIČENÍ
Oddělení: PERONOSPOROMYCOTA (OOMYCOTA) (oddělení příbuzné řasám z odd. Chromophyta, nepatří mezi houby) Třída: PERONOSPOROMYCETES Podtřída: PERONOSPOROMYCETIDAE Řád: PERONOSPORALES Plasmopara - vřetenatka Parazité se sporangiofory laterálně větvenými s tupě zakončenými větévkami. Plasmopara viticola - vřetenatka révová neboli "peronospora révy vinné" se projevuje zejména na starších listech révy žlutavými "olejovými" skvrnami na svrchní straně listů, zatímco na rubu vyrůstají svazečky sporangioforů (viz mikrofoto, kolem ulámaná sporangia). Podobně jako předchozí druh i tento byl do Evropy zavlečen v 19. století z Ameriky a způsobil několik vln epifytocií (termín odpovídající termínu "epidemie" u chorob lidských). Ochrana proti němu je prováděna postřikem měďnatými preparáty.
Řád: PYTHIALES Phytophthora Početný rod parazitů vyšších rostlin s málo větvenými sporangiofory nesoucími zoosporangia. Phytophthora infestans - plíseň bramborová napadá nadzemní části, především listy brambor. Zpočátku se infekce projevuje žlutohnědými až tmavohnědými skvrnami na listech; skvrny začínají od listové špičky či okraje a na spodní části listu jsou ohraničené bělavým lemem. Za vlhkého a teplého počasí se choroba rychle šíří a postupně usychají celé nadzemní části. Postupně jsou napadány i hlízy, na kterých se tvoří olovnaté skvrny, pod nimiž se šíří hnědavé zbarvení hlíz. Ochrana proti plísni bramborové je prováděna různými fungicidy a pěstováním vyšlechtěných odrůd brambor, rezistentních k této chorobě.
Oddělení: CERCOZOA (oddělení příbuzné některým prvokům, nepatří mezi houby) Třída: PHYTOMYXEA Řád: PLASMODIOPHORALES Plasmodiophora Parazité cévnatých rostlin. Tvoří v buňkách hostitele mnohojaderná plazmódia, v nichž po meiozi vznikají tlustostěnné cysty, následně rozptýlené v buňkách. Plasmodiophora brassicae - nádorovka kapustová je kosmopolitně rozšířeným parazitem čeledi Brassicaceae - brukvovitých. Působí nádorovost, již rolník ni zahrádkář rád u své košťálové zeleniny nespatří. Ochrana: na napadeném pozemku alespoň 5 let nepěstovat brukvovité.
Oddělení: MYCETOZOA (MYXOMYCOTA, MYXOPROTISTA) - HLENKY (oddělení příbuzné amébám, nepatří mezi houby) Třída: MYXOGASTEREA (MYXOMYCETES) – VLASTNÍ HLENKY Podtřída: MYXOGASTROMYCETIDAE Řád: LICEALES Lycogala - vlčí mléko Vytváří kulovitá aethalia, která jsou v mládí růžová, měkká, uvnitř s mazlavou, korálově červenou plazmou. Postupně se stávají hnědošedými, stěna je křehká, výtrusný prach šedohnědý (jak možno vidět na tomto příkladě). Lycogala epidendrum - vlčí mléko oranžové roste velmi hojně v lesích na pařezech a dřevech.
Podtřída: STEMONITOMYCETIDAE Řád: STEMONITALES Stemonitis - pazderek Má dlouhá, válcovitá sporangia na dlouhých stopkách, v hustých svazcích, temně hnědé barvy. Stopka přechází v sloupek (columella), z něhož vybíhají a rozvětvují se větvičky kapilicia. Stemonitis fusca - pazderek hnědý a S. ferruginea - p. rezavý rostou na trouchnivějícím dřevě v lese.
Oddělení: CHYTRIDIOMYCOTA Třída: CHYTRIDIOMYCETES Řád: CHYTRIDIALES Synchytrium - rakovinec Všechny druhy tohoto rodu jsou parazité cévnatých rostlin. Synchytrium endobioticum - rakovinec bramborový způsobuje na hlízách brambor v místě oček bujení pletiv a vznik tmavých bradavičnatých nádorů, které připomínají růžice květáku. Napadá i další orgány, jako stonky, listy a květy.
Oddělení: ZYGOMYCOTA - HOUBY SPÁJIVÉ Třída: ZYGOMYCETES Řád: MUCORALES Rhizopus - kropidlovec Rod vyskytující se na rostlinném substrátu, zapříčiňující kvašení, hnilobu zralého ovoce. Z mycelia vybíhají rhizoidy a v týchž místech svazky sporangioforů s černými kulovitými sporangii. Zde: Rhizopus stolonifer.
Zygorhynchus Homothalický rod (k pohlavnímu procesu není nutný kontakt dvou fyziologicky odlišných mycelií, označovaných + a –), charakteristický rozdílně velkými gametangii. Většina druhů se běžně vyskytuje v půdě. Mikrofoto: zygospora Zygorhynchus moelleri.
Oddělení: ASCOMYCOTA - HOUBY VŘECKATÉ Pododdělení: TAPHRINOMYCOTINA Třída: TAPHRINOMYCETES Řád: TAPHRINALES Taphrina - palcatka, kadeřavka Parazitická houba, některé druhy jsou významnými patogeny pěstovaných dřevin. Taphrina pruni - puchýřnatec slívový působí poměrně známé a nebezpečné onemocnění švestek. Tento druh způsobuje hlavně deformace a hypertrofii plodů, které se označují jako "bouchoře" či "puchry". Plody (viz foto) nedozrávají, postupně hnědnou a na jejich povrchu se objevuje vrstva vřecek; houba napadá i mladší větévky. Taphrina deformans má na svědomí kadeřavost listů broskvoní (druhé foto), Taphrina betulina tvorbu nádorů a čarověníků (chorobného zmnožení větví).
Pododdělení: SACCHAROMYCOTINA – KVASINKY Třída: SACCHAROMYCETES Řád: SACCHAROMYCETALES Saccharomyces - kvasinka Tvoří kulovité, vejčité, válcovité buňky, dělící se bipolárním pučením (dceřiné buňky se tvoří opakovaně na protilehlých pólech buňky mateřské). Průmyslově nejvýznamnějším druhem je Saccharomyces cerevisiae - kvasinka pivní, zkvašující cukry na etanol. Kromě přípravy sušených kvasnic (droždí) pro výrobu chleba aj. je tento druh nepostradatelný při výrobě piva a vína.
Pododdělení: PEZIZOMYCOTINA Třída: EUROTIOMYCETES Řád: EUROTIALES Penicillium - štětičkovec Houby charakteristické štětičkovitým konidioforem, větvícím se ve větve, metuly a nakonec fialidy - konidiogenní buňky. Všudypřítomný rod, způsobující běžné "plesnivění" potravin, zahrnuje druhy toxické i využívané v lékařství. Penicillium je anamorfním rodem, jehož teleomorfy patří k různým rodům řádu Eurotiales. Rod je znám především díky produkci antibiotik; některé druhy jsou využívány i v potravinářství (například Penicillium roqueforti).
Aspergillus - kropidlák Houby s konidioforem zakončeným rozšířenou částí zvanou měchýřek, z níž vyrůstají vlastní konidiogenní buňky - fialidy (nejmladší konidie je na bázi, nejstarší na vrcholu). I Aspergillus je anamorfním rodem; teleomorfy jeho druhů patří k různým rodům řádu Eurotiales. Aspergillus niger je používán při výrobě kyseliny citronové. Může být i sekundárním patogenem (vnikne-li do rány).
Třída: PEZIZOMYCETES Řád: PEZIZALES Sarcoscypha - ohnivec Miskovité plodnice, několik centimetrů v průměru, s jasně červeným rouškem. Sarcoscypha coccinea - ohnivec šarlatový je nápadnou houbou na mrtvých větvičkách, zbytcích dřeva na zemi apod. v časných jarních měsících. Jedlý.
Morchella - smrž Terčoplodá houba s důlkatým, hnědavým až okrovým terčem pevně srostlým se třeněm. Všechny druhy jsou jedlé a sbírají se jako jarní houby; před přípravou je nutné očištěné plodnice spařit horkou vodou a vodu slít. Morchella esculenta - smrž obecný je hojný v dubnu a květnu v zahradách a hájích. Jedlý.
Choiromyces - bělolanýž Plodnice (dalekosáhle zprohýbané a druhotně uzavřené apothecium) rostoucí jako podzemky v hlinitopísčitých lesních půdách; jsou to houby mykorhizní. Choiromyces venosus - bělolanýž obecný má silnou kořennou vůni a používá se jako přísada do omáček. Pravý lanýž však nenahradí.
Třída: LEOTIOMYCETES Podtřída: ERYSIPHOMYCETIDAE Řád: ERYSIPHALES - PADLÍ Microsphaera Závazní (obligátní) parazité, jejichž mycelium, plodnice a konidie se vytvářejí na povrchu epidermis napadené rostliny - jsou to tedy ektoparazité. V kulovité plodnici, z níž vyrůstají příchytné přívěsky (viz detail), je několik vřecek. Microsphaera alphitoides - padlí dubové tvoří bílé "pomoučení" dubových listů. Je velmi nápadné a hojně rozšířené ve školkách a na mladých dubech, především na osluněných pasekách a okrajích lesů.
Podtřída: LEOTIOMYCETIDAE Řád: HELOTIALES Monilinia Působí tzv. moniliovou hnilobu jabloní a hrušní. Konidiové stadium - anamorfa druhu Monilinia fructigena, zvaná Monilia fructigena, vytváří na povrchu plodů koncentricky uspořádané polštářky bělavých, postupně hnědnoucích ložisek konidií. Napadený plod je prorůstán myceliem houby. U jablek se někdy neobjevují konidiofory, ale napadené místo zčerná ("černá hniloba").
Řád: RHYTISMATALES Rhytisma - svraštělka Rhytisma acerinum - svraštělka javorová vytváří černá, nápadná, nepravidelně okrouhlá, plochá stromata na živých listech javorů (světlé oblasti kolem stromat jsou nekrózy listového pletiva způsobené tímto parazitem). Je dobrým indikátorem čistoty ovzduší.
Třída: SORDARIOMYCETES Podtřída: HYPOCREOMYCETIDAE Řád: HYPOCREALES Nectria - rážovka Houby rostoucí na mrtvých tkáních, které mohou zhoubně zasáhnout i na oslabených dřevinách, mají-li příznivé podmínky. Nectria cinnabarina - rážovka rumělková (na obrázku vpravo shluky plodnic - perithecií) je nejčastější v konidiovém stadiu jako Tubercularia vulgaris (růžové „bochánky“ na obrázku vlevo) na odumřelých nebo odumírajících větvích listnáčů.
Claviceps - paličkovice Houby parazitující v květech travin, kde vytvářejí v kláscích fialová nebo černá, protáhlá růžkovitá sklerocia, která v době zralosti vypadávají, přezimují v půdě a druhým rokem na jaře z nich vyrůstají drobná paličkovitá stromata (viz detail), obsahující v kulovité části perithecia se štíhlými vřecky a v nich niťovité výtrusy. Sklerocia Claviceps purpurea - paličkovice nachové, známá pod názvem námel, se užívají ve farmaceutickém průmyslu k výrobě významných léků.
Podtřída: XYLARIOMYCETIDAE Řád: XYLARIALES Xylaria - dřevnatka Tvrdohouba s černými stromaty, do nichž jsou zanořeny jednotlivé plodničky - perithecia. Xylaria polymorpha - dřevnatka kyjovitá má vysoká kyjovitá stromata. Roste po celý rok na mrtvém i položivém dřevě listnáčů. Xylaria hypoxylon - dřevnatka parohatá má stromata parohovitě rozvětvená, ve spodní části černě štětinatá, nahoře často bělavá od poprašku konidií. Vyskytuje se po celý rok na opadlých větvích a pařezech.
Třída: DOTHIDEOMYCETES Řád: DOTHIDEALES Venturia Houby způsobující strupovitost ovoce. Z infikovaných listů a mladých větévek se mycelium rozrůstá do pletiv, konidie šíří nákazu na listy i plody. Venturia inaequalis (s anamorfou Spilocaea pomi = Fusicladium dendriticum) - strupatka jabloňová působí strupovitost jabloní.
Alternaria Saprofytické houby, vyskytující se v přírodě na planých rostlinách i na kulturách. Jde o anamorfní rod s charakteristicky „zďovitými“ vícebuněčnými konidiemi, které najdeme spolu s konidiemi jiných hub ve velkém množství v ovzduší; mohou způsobovat alergická onemocnění dýchacích cest. Mikrofoto: konidie Alternaria alternata (z některých buněk klíčí hyfy).
Třída: LECANOROMYCETES (zde uvedené druhy jsou typickými zástupci našich lišejníků) Řád: LECANORALES Baeomyces - malohubka Stélka vyrůstá přímo na půdě. Vznikají zde tzv. schizidie - oddělující se malé částečky povrchové vrstvy stélky, sloužící jako diaspory. Baeomyces roseus - malohubka růžová tvarem připomíná miniaturní plodnice hřibovitých hub. Podecia („stopky“) nesou růžové apothecium.
Cladonia - dutohlávka Bohatý rod, rostou většinou na zemi nebo na trouchnivém dřevu. Stélka bývá lupenitá až šupinovitá, přitisklá k podkladu, kdežto směrem vzhůru ční podecia (kmínky) v podobě sloupků, pohárků nebo rozvětvených keříků, nesoucích na koncích plodnice - apothecia (u některých druhů i červeně nebo hnědě zbarvená). Zde: C. fimbriata - dutohlávka třásnitá (s pohárky), C. rangiferina - dutohlávka sobí.
Hypogymnia - terčovka Velmi hojné lišejníky na větvích a kmenech dřevin. Stélka je drobně laločnatá, sorediózní – soredie jsou drobné shluky houbových vláken s buňkami fykobionta, oddělující se z povrchu a sloužící jako rozmnožovací tělíska. (Příbuzné terčovky z rodu Parmelia mohou mít povrch isidiózní – isidie jsou prstovité výrůstky z povrchu stélky, sloužící po odlomení taktéž k šíření lišejníků). Zde: Hypogymnia physodes - terčovka bublinatá.
Peltigera - hávnatka Velká, lupenitá, laločnatá stélka s celou plochou vrostlými apothecii na okrajích laloků (na svrchní straně); na spodní straně jsou žilky a rhiziny (kořínkovité útvary, pomáhají uchytit stélku k substrátu, ale nemají absorpční funkci). Zde: Peltigera canina - hávnatka psí.
Rhizocarpon - mapovník Žluté až zelené, černě lemované korovité stélky rozpraskané na drobná políčka, s malými černými apothecii. Rhizocarpon geographicum - mapovník zeměpisný roste od nížin do velehor na křemitých skalách.
Xanthoria - terčník Velmi variabilní rod s drobnou lupenitou, ozdobně laločnatou či růžicovitou a nápadně žlutooranžovou stélkou (na snímku i miskovitá apothecia). Xanthoria parietina - terčník zední roste na kůře stromů (zejména podél komunikací), na skalách, zdech, plotech aj.
Oddělení: BASIDIOMYCOTA - HOUBY STOPKOVÝTRUSÉ Pododdělení: PUCCINIOMYCOTINA Třída: PUCCINIOMYCETES Řád: PUCCINIALES (UREDINALES) - RZI Puccinia Příkladem heteroecické (střídající dva hostitele) plnocyklické rzi je Puccinia graminis - rez travní. Jejím mezihostitelem je dřišťál obecný (Berberis vulgaris); na líci listové čepele se vytvářejí na jaře spermogonia a na rubu posléze výraznější aecia, z nichž se za zralosti uvolňují jarní výtrusy – aeciospory (viz foto). Hostiteli letních ložisek (uredií, viz druhý obr.) a zimních ložisek (telií) jsou různé druhy lipnicovitých.
Uromyces Velký rod vyznačující se jednobuněčnými teliosporami - zimními výtrusy. Jsou to významní parazité bobovitých rostlin. Hlavním hostitelem Uromyces pisi - rzi hrachové je hrách (na snímku černá telia na listu), jeho mezihostitelem (na kterém se vytvářejí jarní stadia, na zvětšeném záběru oranžová aecia) je pryšec.
Gymnosporangium Vytváří aecia (viz foto) na různých druzích růžovitých (jabloň, hrušeň, jeřáb aj.), zatímco telia (druhý snímek) se tvoří na jalovcích nebo cypřiších. Nejznámějším druhem je Gymnosporangium fuscum - rez hrušňová (též obnaženka hrušňová).
Pododdělení: USTILAGINOMYCOTINA Třída: USTILAGINOMYCETES Podtřída: USTILAGINOMYCETIDAE Řád: USTILAGINALES - SNĚTI PRAŠNÉ Ustilago Obligátní parazité s vysokou specificitou a organotropností, což je schopnost tvořit spory pouze na určitých orgánech. Nevytvářejí plodnice (podobně jako rzi). Jejich mycelium se v hostiteli po určité době rozpadá a tvoří jednobuněčné tzv. teliospory (zvané též chlamydospory). Postupně jsou všechny součásti klasů proměněny v hnědočernou, prášivou masu teliospor, které jsou pak větrem přenášeny na zdravé květy a infekce se šíří dál. V napadených květech vrůstá do semeníku, z něhož se vytvoří normální obilka, v níž mycelium přezimuje - po vysetí pak proroste dozrávající rostlinou do klasu, který ničí a vytváří opět teliospory. Řada druhů je fytopatologicky významná, např. Ustilago tritici - prašná sněť pšeničná, U. hordei - p. s. ječná, U. avenae - p. s. ovesná, U. maydis - p. s. kukuřičná (viz foto).
Podtřída: EXOBASIDIOMYCETIDAE Řád: TILLETIALES - SNĚTI MAZLAVÉ Tilletia Obligátní parazité krytosemenných rostlin, napadající lodyhy, listy, květy, plody i kořeny. Způsobují deformace nebo vytvářejí černohnědá, mazlavá ložiska teliospor = chlamydospor (mazlavost tvoří tlející a často páchnoucí zbytky hyf po vytvoření teliospor) v obilkách. Šíří se buď do půdy z vypadaných obilek, nebo rozprášením na zdravé obilky při sklizni. Řada druhů má značný fytopatologický význam. Nejvýznamnější Tilletia caries (= T. tritici) - mazlavá sněť pšeničná parazituje na pšenici (viz foto), ale i na žitu.
Řád: EXOBASIDIALES Exobasidium - plíška Vysoce specifičtí parazité, tvořící mezibuněčné mycelium s haustorii vstupujícími do buněk a holobazidie (nerozdělené bazidie) na povrchu pletiva hostitele. Exobasidium vaccinii - plíška brusinková působí deformace listů i stonků brusnic, nápadné jsou červenobílé skvrny (na svrchní straně listů červené zbarvení, na spodní straně bělavý porost houby).
Pododdělení: AGARICOMYCOTINA Třída: TREMELLOMYCETES Řád: TREMELLALES Tremella - rosolovka Houby rosolovité konzistence, tvořící zmuchlaně lupenité plodnice na dřevě, které lze i po uschnutí "oživit" opětovným namočením. Tremella mesenterica - rosolovka mozkovitá je vcelku běžná houba našich lesů, pro zářivě oranžovou barvu snadno zaregistrovatelná. Roste na suchých větévkách listnáčů. Pojíst ji možno, leč chuti je značně mdlé.
Třída: DACRYMYCETES Řád: DACRYMYCETALES Calocera - krásnorůžek Dřevní houby s keříčkovitými plodnicemi, též běžné v našich lesích. Calocera viscosa - krásnorůžek lepkavý připomíná kuřátka, avšak má tuhou a pružnou plodnici, vyrůstající od jara do zimy z pařezů, větví a kořenů jehličnanů. Nejedlý.
Třída: AGARICOMYCETES Řád: AURICULARIALES Hirneola - ucho Saprofyti na dřevu se zprohýbaně lupenitými plodnicemi, „oživitelnými“ podobně jako rosolovky. Hirneola auricula-judae - ucho Jidášovo roste od jara do zimy zvláště na odumřelých, alee i živých kmíncích černého bezu i jiných listnáčů. V nitřní strana pružně masité plodnice je lesklá a nese rouško, vnější je sametově chlupatá a matná. Jedlá houba používaná zvláště v čínské kuchyni.
Řád: POLYPORALES Fomes - troudnatec Typické "chorošovité" houby, plodnice bokem přirostlé, hymenofor pórovitý. Fomes fomentarius - troudnatec kopytovitý je hojný na živých i mrtvých listnatých dřevinách. Nejedlý.
Řád: AGARICALES Z množství rodů, jež by bylo možno uvést coby příklad tohoto řádu, jen stručný výběr: Agaricus - žampión, pečárka Známý rod obsahující lesní i luční druhy, až na výjimky (ž. zápašný) jedlé a chutné. V mládí růžové lupeny, přecházející k stáru do tmavě hněda, činí tento rod nezaměnitelným. (Lupeny jsou v mládí kryté závojem – velum partiale, více u muchomůrek – z nějž po odtržení zůstává prsten na třeni.)
Macrolepiota - bedla Mohutné houby, hojně rostoucí v letních měsících. Tento rod představuje část někdejšího velkého rodu bedla, jehož většina zástupců dnes patří do rodu Lepiota – to jsou bedličky menšího vzrůstu (několik centimetrů), mezi nimiž najdeme i smrtelně jedovaté. Macrolepiota procera - bedla vysoká je další z oblíbených jedlých hub.
Amanita - muchomůrka Nejtypičtější příklad kloboukaté houby s lupenitým hymenoforem. Plodnici muchomůrek zamlada kryjí dvě plachetky - velum partiale spojuje okraj klobouku s třeněm a po odtržení vytváří prsten, velum universale kryje celou plodnici a v dospělosti z něj zůstává pochva naspod třeně, resp. útržky na povrchu klobouku. Amanita phalloides - muchomůrka zelená roste v létě a na podzim hojně zejména v teplejších krajích, nejčastěji v lesích listnatých. Smrtelně jedovatá, stejně jako její bílá forma; vůbec jde o houbu barevně dosti variabilní, ale charakteristické znaky - prsten, hlízu s pochvou na spodku třeně a stále bílé lupeny - si uchovává.
Tricholoma - čirůvka Masité pozemní houby vyskytující se hlavně v lesích, ale i na otevřených prostranstvích. V tomto rodu, stejně jako v rodech blízce příbuzných (dříve řazených do jednoho), nalezneme mnoho druhů jedlých (např. č. zelánka, č. havelka, č. májovka, č. dvoubarvá, č. fialová - viz foto), ale i druhy jedovaté (č. tygrovaná).
Cortinarius - pavučinec Nejpočetnější rod našich hub. Lupeny těchto pozemních hub jsou v mládí zastřeny pavučinatě vláknitou nebo sliznatou pavučinkou (kortinou), která zanechává na třeni pásek, často rezavě zbarvený výtrusy. Vedle druhů jedlých obsahuje tento rod i nejpomaleji působící "jedovatinu" u nás – otrava p. plyšovým (naštěstí relativně vzácným, viz foto) se projeví za 1 až 3 týdny...
Psilocybe - lysohlávka Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo! :o)
Lycoperdon - pýchavka Běžný typ břichatek, okrovka praská v otvor na povrchu, kterým se vyprašují spory. Lycoperdon pyriforme - pýchavka hruškovitá je hojná na tlejících dřevech, vzácněji na zemi. Jedlá.
Cyathus - číšenka Pohárkovité plodnice zakryté blankou, jež se ve zralosti trhá, ukrývají pecičky - peridioly přichycené poutkem ke stěně. Výtrusorodé rouško je uvnitř peridiol. Cyathus striatus - číšenka rýhovaná roste v létě a na podzim na tlejícím dřevě a rostlinných zbytcích. Nejedlá.
Řád: BOLETALES Boletus - hřib Bohatý rod; masité houby s rourkovitým hymenoforem, které jistě nemusím dále představovat. Dovnitř rourek vyrůstají basidie a z nich se uvolňují basidiospory. Též byly pod tento rod někdy řazeny rody Leccinum - kozák, Suillus - klouzek, Xerocomus – suchohřib (dnes ale brány jako samostatné). Boletus edulis - hřib smrkový roste v létě a na podzim ve smrčinách, řídčeji v jiných lesích. Jak jinak, jedlý.
Scleroderma - pestřec Teřich těchto břichatek ve zralosti černá a rozpadá se ve výtrusný prach bez vlášení (kapilicia). Scleroderma citrinum - pestřec obecný je hojný zejména v písčitých borech. V mládí a v malém množství býval udáván jako jedlý (jako koření), ve větším množství je jedovatý, takže ho rozhodně nelze doporučit.
Řád: RUSSULALES Russula - holubinka Pozemní houby rostoucí v létě a na podzim, obyčejně ve velkém množství. Význačným rysem zástupců tohoto řádu je přítomnost kulovitých buněk - sférocyst, způsobující křehkost dužniny. Jediná skupina hub, u kterých platí, že druhy chuti nepalčivé jsou jedlé, zatímco palčivé nikoli. Rod zahrnuje obrovské množství druhů všech možných barev (i v rámci jednoho druhu); na snímku jedovatá holubinky vrhavka.
Lactarius - ryzec Rod blízce příbuzný předchozímu, základní rozlišovací znak je následující: při poranění roní dužnina bílé, zbarvené či vodnaté mléko. Též přítomny sférocysty, též platí "pravidlo ochutnávání" pro zjištění jedlosti (s výjimkou slabě jedovatého ryzce hnědého s mírnou chutí). I zde máme značné množství druhů, rostoucí v nejrůznějších lesích (i mimo); na snímku palčivý ryzec ryšavý.
Řád: PHALLALES Phallus - hadovka Plodnice v mládí uzavřena (pod zemí) v kožovitém obalu, ze kterého pak vyrůstá dutý nosič ("třeň") s teřichem ("kloboukem") povlečeným výtrusnou vrstvou, jež se ve zralosti rozplývá za příslušného pachového efektu. Phallus impudicus - hadovka smrdutá je běžná v létě (nejen) v lesích, zejména bukových. V mládí (ve stadiu "vajíčka") jedlá.
Geastrum - hvězdovka Břichatky s dvouvrstvou okrovkou; vnější okrovka ve zralosti hvězdicovitě puká v několik cípů (jako když loupeme hvězdu z pomeranče), jednotlivé cípy se zakroutí k zemi a teřich (krytý tenkou vnitřní okrovkou) je tím vynesen nahoru. Geastrum fimbriatum - hvězdovka brvitá roste v různých lesích, zejména ve smrčinách, ale i v doubravách. Nejedlá.
s díky za pozornost
na rozloučenou ... praktické využití boltcovitky mozkovité :o)
