Vybrané kapitoly z pravěkého stavitelství 8. Stavby a stavitelství v průběhu pravěku – doba bronzová
Zuzana Bláhová-Sklenářová
Univerzita Karlova v Praze – Filozofická fakulta Ústav pro archeologii 2015
Stavby v době bronzové I v době bronzové lze v Evropě sledovat několik stavebních tradic. První dvě se stýkají na našem území a zahrnují většinu oblastí a kultur širší střední Evropy: • balkánská (jihovýchodní – předovýchodní) tradice: spíše krátce pravoúhlý půdorys, větší podíl hlíny a menší podíl dřeva (obvykle v nosných konstrukcích skeletu a střechy, popř. podlahy); • severozápadní tradice dlouhého domu: v konstrukci převažuje dřevo, hlína má pouze menší podíl ve výplni stěn a v podlaze; nejčistší je v sev. a sz. Evropě; V ostatních oblastech hrály výraznější roli místní tradice a také místní podmínky; setkáváme se se specifickými fenomény: • kamenné stavitelství krasových a horských oblastí: širší evropské Středomoří, Alpy; podezdívky i celé budovy, půdorys okrouhlý nebo oválný; • britská tradice kruhového domu; Východní Evropa poskytuje pestrý, ale nedostatečně jasný obraz (specifický vývoj, stav bádání, stav publikace, dostupnost publikací): od lesního pásma po stepi různé typy obydlí od zahloubených a „nákolních“ přes dřevěné a kamenné až po předpokládané lehké a pohyblivé příbytky kočujících pastevců. Literatura: Bláhová-Sklenářová, Z. 2012: Obytné stavby doby bronzové – otázky stavebního a konstrukčního vývoje. Praehistorica XXX/2. Praha.
Pramenná základna • většinu dokladů poskytla sídliště na minerálních půdách x většina informací o způsobu jejich budování a konstrukcích pochází ze sídlišť v zamokřeném prostředí (blatných a jezerních), tj. specifických a vzácných podmínek; • v podhůří Alp jich je největší koncentrace a nejlepší stav výzkumu; osídlení lze sledovat od eneolitu (nikoli kontinuálně a v různé intenzitě) po celou dobu bronzovou; • zánik jezerních sídlišť na základě dendrochronologických dat kolem r. 850 (800) př. n. l. se spojuje s klimatickou krizí, • data z halštatských blatných sídlišť v již. Německu dokládají kontinuitu osídlení – zřejmě nebyly postiženy povodněmi resp. vzestupem hladiny.
Csongrád, vých. Maďarsko: půdorys domu sk. Makó (Kalicz 1984, Taf. XXIII:1).
Starší doba bronzová 1. Tradice dlouhého domu Původ dlouhého domu st. d. b. se vyvozuje ze stavitelství předchozích období. Csongrád, vých. Maďarsko, sk. Makó (Kosihy-Čaka): dlouhý půdorys sloup. domu. (Ne halový! – neznáme vnitřní členění, není doložena hala jako u severoněm. halového domu.) Sídliště protoúnětických skupin nebyla zjištěna. Některé starší nálezy jsou neúplné popř. vymezené pochybně (např. Postoloprty – Soudský AR 1953, mimo č. 10; některé menší moravské – Stuchlík 2000 Pravěk 10). • typ Březno: východiskem spíše tradice středoněmecká; Březno u Loun, přes 10 půdorysů k. únětické; Z–V, délka 20-30 m i více; předpokládá se střecha sedlová či valbová; často chybí mazanice a hliníky, tj. otázka výpletu s výmazem; drážková konstrukce? x vzdálenost jam po obvodových sloupech pouze 50–100 cm. Vzácně šly souběžně s řadami velkých sloupových jam ještě řady sloupových jam cca stejně velkých, ale řidší (Březno č. 100, uvnitř) – konstrukce přístěnných sloupků? Zwenkau u Lipska: nejlépe prozkoumané hrazené vícefázové sídliště s četnými dlouhými půdorysy; Schöningen-Esbeck, Dolní Sasko: trojřadý půdorys sloupové stavby dl. 2700 cm; Radlowice ve Slezsku: četné půdorysy dlouhých domů sídliště; mimo únětickou kulturu např. Unterradlberg-Tiroler Str., Reichersdorf, Franzhausen (Rakousko, k. Unterwölbling). Některé byly z větší části „dvojlodní“, ale v záp. třetině „trojlodní“ (Březno č. 100 a 64; Höngeda v Durynsku; Zwenkau).
Březno u Loun, dlouhé domy 100 a 64 přechodné dvoj-trojlodní konstrukce; délka 32 a 22,5 m. (Pleinerová 2002).
Domy typu Březno: běžné v únětické k., původ se hledá ve stavbách severnější eneolitické tradice (doklady stř. Německo).
Zwenkau u Lipska, osada st. d. b. (únětická k.): výřez plánu a kresebná rekonstrukce. (Stäuble 1997 in Assendorp /Hg./.)
• typ Eching/Öberau: Bavorsko, návaznost na tradici ZP; půdorys výrazně delší a užší, protáhlejší, stěny někdy mírně prohnuté směrem ven (loďovitý půdorys), snad i obloukovité závěry (??); dlouhé též desítky m, ale orientovány S–J; hustší řada menších sloupových jam souběžně se stěnou: přístěnné sloupky?; • typ Zuchering: Bavorsko, návaznost na tradici ZP (vliv oválných půdorysů?); krátké loďovité, vymezené obvodovým žlabem, v němž stály hustě řazené sloupky; or. S-J. (Nadler 1997; Schefzig 2001)
Ingolstadt-Zuchering, sídliště st. d. b. Půdorysy domů vymezené žlaby, shluky sloupových jam interpretovány jako sýpky. (Kresebná rekonstrukce: Arch. in Bayern 2006, 118, Abb. 27.) Dole: dlouhý dům st. d. b. z Bopfingen. Zdroj: Krause 1997 in Assendorp (Hg.)
• vznik severoevropského trojlodního domu: v B I dlouhé dvojlodní domy obdobné středoevropským, vycházející plně z eneolitické tradice; od B II s nástupem místní st. d. b. velký trojlodní dům mohutné konstrukce, umožňující ustájení dobytka a d.; menší domy slabší konstrukce jsou pak typické pro B III, asi kvůli odlesnění a nedostatku stavebního dřeva; doklady stání: Bjerre. • H. Fokkens (2005) spojuje jeho rozšíření ve st. d. b. s vývojem sociálních, hospodářských a ideologických poměrů, hlavně s ustájením dobytka v počátcích smíšeného rolnicko-chovatelského způsobu obživy kvůli zhoršování přírodních podmínek, důraz však klade na sociální roli skotu; k ustájení v. t. Behre 1998. • Buxton-„Lismore Fields“ v Anglii (Reid 1993): trojlodní půdorysy datovány již do 4. tis. př. n. l.!! → pak by byly by starší než doklady z evropské pevniny (otázka rozšíření této inovace ze západu na východ prostředníctvím námořních styků?). • sporadický výskyt přechodné dvoj/trojlodní konstrukce v průběhu celé doby bronzové v celé střední Evropě: jde o doklad širší socioekonomicky podmíněné dobové tendence, která se prosadila pouze na severozápadě?
Vývoj půdorysů dánské starší doby bronzové (Rasmussen – Adamsen 1993)
Jutsko, domy per. SN II (dle 14C zde = BA2). Nahoře VejenVestervang, dole zahloubený Vejen-Mannehøjgaard I. (Dollar 2013 Arkaeologi i Slesvig 14)
Vejen-“Kongehøj II“, Jutsko: sídliště per. B II. Dům 1 – 40 x 9 m, ve sloupových jamách se dochovaly stíny sloupů o Ø 10-20 cm, hl. 2040 cm. Západní díl (jáma s vařicími kameny) a střední díl měly podlahu pokrytou organickým materiálem (slamou? vrstva popele).
místa uskladnění obilí
Bjerre, Dánsko: trojlodní domy st. d. b. s náznaky chlévní disposice. (Assendorp 1997 in Assendorp /Hg./)
• jezerní a blatná sídliště v podhůří Alp v BA a na počátku BB (BA–BA2/B1), často rozsáhlá a hrazená; kontinuita stavební tradice, jen někdy kontinuita místa; • množství konstrukčních detailů svědčí o vysoké úrovni tesařství: stavby na pilotách kombinovaných se základovými patkami, pasy a rošty, náročně opracovaná stavební dřeva, běžné používání čepových spojů atd.; • zpravidla se zachovaly jen řady pilot – nelze rozlišit jednotlivé půdorysy ani rozpoznat, zda jde o „dlouhý“ dům či řadu samostatných menších; • např. Bodman-„Schachenhorn“ (Köninger 1984); Bad Buchau-„Siedlung Forschner“ (Dieckmann 1998 in Mensch); Zürich-Mozartstrasse (Conscience[ová] 2001 Jb. Schweiz. Ges. 84); Concise-sous-Colachoz (Wolf 1998 in Mensch).
2. Jihovýchodní (balkánská) stavební tradice Horizont kulturní změny koncem BA a počátkem BB: ve stř. Evropě se objevují prvky obvyklé na J a JV – inovace v keramice, posun v pohřebních zvyklostech, nové způsoby sídlení a bydlení nejméně určité části obyvatel – výšinná hrazená sídliště „protourbánní“ s pravidelně uspořádanou kumulovanou zástavbou, často technicky odlišnou od „vesnické“: Spišský Štvrtok-„Myšia hôrka“ (k. otomanská, Vladár AR 1972, 21); Jászdósza-„Kápolnahalom“ (k. hatvanská, Stanczik[ová] 1992 in Meier-Arendt /Hg./). Východiskem této tendence byla nejspíše Karpatská kotlina a S Balkánu, kde tradice koncentrovaných organizovaných sídlišť žila od neolitu. • stálé osady s pevně vymezeným obvodem; domy kratšího půdorysu, s velkým až rozhodujícím podílem hlíny v konstrukci (podlahy ze silné vrstvy lepenice, stěny buď celohliněné, „armované“ hliněné nebo sloupové s rákosovou rohoží a masivním výmazem, základy stěn z dusané hlíny; Máthé[ová] 1992 in Meier-Arendt /Hg./); hustá zástavba – domy obnovovány na prakticky téže ploše, vznik tellů (v Maďarsku v k. nagyrévské, doklady osídlení většiny pozdějších kultur st. d. b.; v k. hatvanské se výskyt tellů rozšířil i na S od Dunaje a Tisy); • idea opevněných osad s pravidelnou zástavbou pronikla i do vzdálenějších oblastí Slovenska, Moravy a Čech, tam však nevznikaly pravé telly: osady trvaly krátce (zánik v BA2/BB1) a stavělo se spíše s použitím relativně menšího množství hlíny.
Nagyrévská k.: běžně menší 1-2prostorové domy 350-500 x 700-900 cm (např. Tiszaug-„Kéménytetö“). (Csányi – Stanczik in Meier-Arendt /Hg./ 2002) Hatvanská k.: domy dlouhé i přes 12 m, např. Jászdósza-„Kápolnahalom“ (tam byly i později, asi zde přežívalo Hat obyvatelstvo; srov. Túrkeve-„Terehalom“); až v kosziderském období se prosadily malé domy 500-600 x 700-800 cm. (Stanczik in Meier-Arendt /Hg./ 2002; Csányi – Tárnoki ibidem) Füzesabonyská k.: na monokulturní lokalitě Füzesabony-„Öregdomb“ současně větší i menší domy. Dříve známé půdorysy z tellu Tószeg-„Laposhalom“ vznikly nahodilým spojením sloupových jam. (Bóna in Meier-Arendt /Hg./ 2002) Maďarovská k.: např. Nitrianský Hrádok, Malé Kosihy (Točík 1978-81; týž 1981): podlahy z lepenice a s nimi související sloupové jámy, které však vesměs nebylo spolehlivě možno spojit do konkrétních půdorysů. Otomanská k.: nálezy z opevněných osad známe jen z předběžných publikací. Barca u Košic – zástavba podle původní interpretace (Kabát AR 1955) odpovídala jižní tradici; podle nedávné revise však situace nebyla vyhodnocena správně. Nižná Myšľa-„Várhegy“ (Olexa AR 1983; 2003), Spišský Štvrtok-„Myšia hôrka“ (Vladár AR 1972) aj. v lesnatých oblastech: doklady staveb menších, roubených, někdy s kamennými podezdívkami.
Barca u Košic – relikty podlah řady domů otomanské k. (Hájek 1958)
Nahoře: Nitriansky Hrádok (Slovensko), publikovaný „půdorys“ ze st. d. b. s kresebnou rekonstrukcí (SDB, obr. 34). Dole: Plotiště nad Labem HK, kresebná rekonstrukce stavby z opevněné osady závěru st. d. b. (Slezák 2006 ŽA 7; řada sloupových staveb, publ. jen předběžně Rybová AR 1972 a dř.).
Budkovice ZN: mohutná stavba na hradišti v pásmu opevnění (Ondráček – Stuchlíková PA 1988; Stuchlíková AR 1990) – nejde o dům, souvisí nejspíše s fortifikací.
Věteřovská k.: obytných staveb známe minimum (stav výzkumu? převaha dřeva aj. pomíjivých materiálů ve stavbách?). Opevněné osady (hradiště) byly zkoumány většinou v 19. stol. nedostatečnými metodami, anebo pouze sondáží. Praha-Vinoř (Zápotocká PA 1963): zbytek sloupové stavby na hradišti Vě-Mo horizontu – nejde o dům, je to nejspíše relikt opevnění (Vávra 2006); polozemnice? Na Moravě se uvádí několik reliktů sloupových staveb z otevřených sídlišť (Stuchlík 2000 Pravěk 10), vesměs působí jako neúplné. Šumice ZN: unikátní sloupová budova mimořádné délky na ploše rondeloidu (Stuchlík 2000; 2001), uvnitř hrob a depot štípané industrie.
• typ Slavonín: charakteristický pro stř. d. b. (zvláště „protolužickou“ Mo), viz níže; vznik typu snad spadá již do závěru BA (BA2/B1)? Vliněves ME (plán v APČ), Mikulovice PU (nepubl.), Čáslav-„Na skále“ KO (Šumberová 2004 AVJČ-S1).
Ze st. d. b. se uvádějí i zahloubené stavby. Zpravidla však jde o objekty nevelkých rozměrů, nejasné datace (obvykle BA2), funkce i konstrukce. (APČ; např. Hlízov KH: údajná chata se sedmi lidskými kostrami; Dvořák PA 1927, 353)
„Nákolí“ Fiavè na Gardském jezeře v severní Itálii
Marzatico 1990 in Die ersten Bauern
Střední doba bronzová Mohylové kultury – dlouho chyběla sídliště, úvahy o kočovném pastevectví. Z některých skupin dodnes nemáme souvisle dochované průkazné půdorysy domů. Českofalcká Mo: donedávna známy jen nejasné relikty Vochov PS (pod mohylou; Čtrnáct PA 1954) a Meclov/Březí DO (Čujanová PA 1967) z poč. BB. Z jihočeské skupiny Radčice ST poskytly pouze několik sloupových jam bez souvislostí (Chvojka – Michálek PA 2003). Písek-Řeřichova cihelna, ml. fáze: zbytky mazanicových podlah a sloupové jámy; přežívající stavební tradice protourbánního horizontu či lepší podmínky dochování? Nezpracováno, nepublikováno. Středodunajská Mo: do 90. let uváděna jen polozemnice Tuchlovice PZ (Moucha – Trnka AR 1959) nebo pozůstatky sloupových staveb a seskupení kamenů Přítluky BV (Trňáčková AR 1954).
Vochov u Plzně
• typ Slavonín: tradice dlouhého domu v „protolužické“ sk. Mo (facii SDMo): Bezměrov KI: půdorysy velkých staveb, V. Spurný (PA 1972) je pro nepřítomnost ohnišť považoval spíše za neobytné; od 90. let přibylo nálezů: Olomouc-Slavonín; Přáslavice OL; Čáslav-„Na skále“ KO (Šumberová 2004); Velim-„Skalka“ KO.
OL-Slavonín „Horní lán“ (Šmíd 1997 Pravěk 7; Bém 2005 Ročenka ACO): mohutná konstrukce; vedle čistě „sloupových“ poprvé zvláštní typ půdorysu s obvodovým žlabem lemovaným sloupovými jamami (konstrukce přístěnných sloupků?); v ose půdorysů ležely velké sloupové jámy po sochách nesoucích slemeno; → domy asi přízemní, sochová konstrukce sedlové/valbové střechy, nenosná výplň stěn zčásti z kulatin (otisky na mazanici). Patro je méně pravděpodobné; strop vyloučit nelze.
Olomouc-Slavonín: další typy (některé i čistě sloupové: stav dochování? Bém 2005)
Pavlov BV: starší či střední doba bronzová (nebo už neolit či eneolit)? (Peška 1994)
Százhalombatta, Maďarsko: tell, četné nálezy staveb stř. d. b. z posledních let. Záp. Evropa: Mühlhausen-Ehingen při Bodamském jezeře – delší půdorys domu přechodné dvoj-trojlodní konstrukce, orientovaný SZ–JV, jv. část byla dvojlodní a sz. trojlodní; uvažuje se o domě chlévního typu. (Dieckmann 1998 in Hänsel /Hg./ Mensch und Umwelt.)
Specifická zástavba alpských sídlišť: domy pravděpodobně roubené s kamennými podezdívkami; např. Savognin-„Padnal“, Cazis-“Cresta“, Švýcarsko.
Savognin-“Padnal“, Švýcarsko, kresebná rekonstrukce fáze D. (David – El Bilali 1992 in Mordant – Richard /éds./)
Cazis-“Cresta“, Švýcarsko – základy staveb. (Wyss 2002, Abb. 26:2, 4)
Elp, Nizozemí: dlouhé trojlodní domy stř. d. b. „typu Elp“. (Waterbolk 1964)
V 60. letech vešly ve známost nálezy dlouhých půdorysů z Elpu, které doplnily linii vývoje trojlodního halového domu a staly se typovými (dům typu Elp). Dlouhé půdorysy jsou typické pro nizozemské kultury Elp a Hilversum i pro sousední oblasti; provázejí je menší sloupové stavby, spojované s počátky ustájení dobytka a uskladnění píce. Objevuje se zde poprvé v čisté podobě tzv. trojlodní dům.
Další příklady středobronzových dlouhých domů z Nizozemí: vlevo Emmerhout (Harsema 1992 in Mordant – Richard /éds./), vpravo Zijderveld (Theunissen 1997 in Assendorp /Hg./).
Emmen, Nizozemí: rekonstrukce trojlodního domu stř. d. b. na půdoryse s oblými závěry (Harsema 1997 in Assendorp /Hg./, 92, Photos 1, 2.)
Mladší a pozdní doba bronzová – kultury popelnicových polí Stavitelství se jeví dosti uniformní. Bližší jsou si navzájem podunajské okruhy, vývoj v LuPP je odlišný. Evropské „vzorové“ lokality: dříve Berlín-Buch (lužická k., výzkum 1909n., publ. 1923), nověji Lovčičky u Brna (SDPP, k. velatická, výzkum od 60. let, souborně publ. 1982 česky a cca souběžně v zahraničí). Na severu (jmenovitě v LuPP) pokračuje kontinuální vývoj dlouhého domu, jižněji snad posun k menším stavbám (otázka dochování resp. zachycení!). Povrchové domy byly většinou pravoúhlé, stěny zhusta konstrukce drážkové, méně často rozpoznané kleštinové, též srubové, pletené s výmazem. Při stavbě jedné budovy často více konstrukčních principů, zároveň či v rámci oprav (např. Opatovice n. L. PU, Książek v Kladsku). Roubené a drážkové stěny byly pokryty vrstvou mazanice: vyplňovala spáry, chránila dřevo, a po vyhlazení, plastickém tvarování a obílení/natření barevnou hlinkou tvořila i výrazovou složku domu (geometrické ornamenty: např. Praha-Bubeneč, Voldtofte). Podlahy pečlivě upraveny, dochovaly se však málokdy (např. Klein Krams v sev. Německu: lepenicová podlaha s vypálenými bázemi dřevohliněných stěn). Krytina není v oblasti minerálních půd doložena přímo, podle nálezů z jezerních sídlišť (Auvernier, Greifensee) je v pozdní d. b. v podhorských a horských oblastech obecněji možný výskyt šindelové a prkenné krytiny.
Lužická PP: kvalitních (dobře dochovaných a zachycených) nálezů přibývá až v poslední době, vesměs nezpracovány. Menší sloupové půdorysy ve starší literatuře se jeví jako pochybné, byly totiž nejspíše zachyceny jen stopy vnitřního nosného systému. !! Obecné studie o uspořádání sídlišť a stavbách LuPP často půdorysy přebírají z primární literatury bez kritiky. Opatovice n. L. PU: nejznámější půdorysy lužické kult. u nás, nikdy nepublikováno úplně; zřejmě konstrukce převážně kleštinová, zčásti drážková, snad i srubová?
Vlevo půdorys „chaty 1“ (Rataj 1957), vpravo její kresebná rekonstrukce (Slezák 2006 ŽA 7).
Opatovice n. L. PU
Turnov-Maškovy zahrady SM (BC až HC-D) nový výzkum, dlouhé půdorysy více typů, vymezené sloupovými jamami a ve třech případech i žlaby (Bláhová-Sklenářová 2011).
Pravy HK: mimořádně dobře zachycené relikty usedlostí po vyhodnocení bezpochyby značně ovlivní dosavadní představy o stavbách a osadách LuPP. (Zatím pouze ukázky viz Sigl 2007 in Vita archaeologica – Sborník Víta Vokolka.)
Všechny objekty na ploše (0-50 cm).
Objekty viditelné v hloubce 31-40 cm.
Vlevo Zemianské Podhradie, Slovensko (HB): asi 10 půdorysů staveb o rozměrech cca 600–630 x 450–490 cm; uspořádáním v řadě podél hradby připomínají zástavbu „protourbánních osad“, příčiny však spíše praktické než genetické. Konstrukce byla sloupová (snad i štenýřová) s proutěnou pletenou výplní stěn. Malé rozměry domů mohou souviset jak se změnou poměrů v HB, tak se specifiky zástavby na výšinných opevněných sídlištích. (Veliačik – Romsauer SlA 1998, 238, Obr. 8)
Vpravo Buch u Berlína, Německo: kdysi „klasické“ půdorysy, sporné a dnes již nerevidovatelné, chybí celkový plán. (Kiekebusch 1923, Abb. 8, 9.) Zedau ve Staré Marce, Německo: malé šestisloupové půdorysy, pomezí severského okruhu, nejednoznačná interpretace. (Horst 1985 Zedau.) Tornow v Dol. Lužici, Německo: jednak „dlouhé“ půdorysy orientované Z–V, jednak shluky sloupových jam, snad z menších hospodářských objektů; u dlouhých půdorysů je však podezření, že patří spíše následující fázi osídlení v d. římské.
Książek v Kladsku, Polsko (B III až poč. IV): dlouhý půdorys vymezený žlaby; min. dvě fáze, v nichž nebyl vždy stejně dlouhý, reparace jsou patrné jen na stěnách, nikoli na vnitřní nosné konstrukci. (Romanow 1977 Silesia Antiqua 13, Ryc. 3.)
Stary Lubolń/Altliebel, Horní Lužice: půdorysy lužické kultury, zřejmě drážková konstrukce (Wirtz 2000).
Jawora/Groβ Jauer 32, Dolní Lužice: půdorys lužické kultury z pozdní doby bronzové, podkladové pásy kamenů pro dům blíže neurčené konstrukce s prahovým trámem (Bönisch 1996).
Dahlen v sz. Sasku, Německo: tři půdorysy domů lužických PP z pozd. d. b.; půdorys 2 měřil 950 x 600 cm.
(Ericson 1999 Arch. akt. im Freistaat Sachsen 5)
Tornow – půdorysy zařazené v literatuře do lužické kultury patří pravděpodobně spíše době římské. Diskutabilní je relikt půdorysu vymezený žlaby, orientovaný SZ-JV – mohl by patřit mladšímu období popelnicových polí ve starší době železné.
Středodunajská PP Lovčičky VY: odkryv velké části sídliště k. velatické s různými typy půdorysů, zachyceno prostorové uspořádání sídliště, komunikace apod. Dlouhý dům vlevo nahoře patří starší době bronzové, nejspíše i některé další. (Říhovský PA 1982)
Lovčičky VY: plastická mazanice (Říhovský PA 1982)
Gemeinlebarn, Rakousko: relikty domů sloupové konstrukce, orientovaných JZ–SV; dolní půdorys s přechodnou dvoj-trojlodní konstrukcí na sv. konci půdorysu. (Neugebauer – Blesl 1998 in Mensch und Umwelt, Abb. 20.)
Hornodunajská PP Nálezy dobře dochovaných a čitelných půdorysů nejsou tak časté jako v LuPP – to ale může být dáno stavem výzkumu. Převládá názor, že sloupové stavby jsou charakterističtější pro mladší d. b., zatímco v pozdní d. b. přibývá polozemnic, to však může souviset s obtížnou datací sloupových staveb. Březno u Loun: sloupový půdorys 57 – přiřazení kult. knovízské není jisté, v úvahu připadá i stěhování národů. (Pleinerová – Hrala 1988 Březno; bez pochyb APČ 5.) Praha-Čakovice: dva sloupové půdorysy odkryté B. Soudským, dvě řady sloupových jam, d. až 16 m, nepublikováno (Sýkorová 2002.) Künzing, Bavorsko (viz obr.): soubor půdorysů tvořených 2-3 řadami velkých sloupových jam, publikovaný v 70. letech se zvláštní rekonstrukční studií (Herrmann 1977 – A. Zippelius).
Plankstetten (již. Německo) Plán sídliště z doby popelnicových polí. (Chvojka 2011, Obr. 35.)
Roztoky u Prahy, štítarská kultura: zlomky mazanice s otisky konstrukčních prvků. (Kuna – Němcová 2012 Výpověď sídlištního odpadu)
Roztoky u Prahy, štítarská kultura: hypotetická interpretace stavebních konstrukcí na základě zlomků mazanice s otisky. (Kuna – Němcová 2012 Výpověď sídlištního odpadu)
Pobedim, záp. Slovensko, hradisko lužické kult.: zlomky mazanice s otisky a kresebná rekonstrukce ve třech variantách (J. Paulík) Studeníková – Paulík 1983
Osídlení na březích jezer (řek) a v rašeliništích = typické konstrukční adaptace zejména základových konstrukcí. Častější výskyt pletených a omazaných stěn na jezerních sídlištích souvisí možná s jejich relativně menší hmotností a snazším postupem výstavby: jejich budování na pilotové konstrukci (z podstaty nutně skeletové) nad zemí či nad vodou je nejspíše s hlediska techniky, dostupnosti i dopravy materiálu nejméně náročné. Greifensee-“Böschen“, Švýcarsko: zhroucená pletená stěna při roubené substrukci D. (Eberschweiler et al. 1987 Jb. Schweiz. Ges. für Urg. 70, 1990 in Die ersten Bauern.)
Jezerní osada Greifensee“Böschen“, jižní Německo. Roubené substrukce a piloty s patkami z trhanic. (Gollnisch-Moos 1999: Ürschhausen.Horn. Haus- und Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. /Arch. im Thurgau 7./, Abb. 241d.)
Cortaillod-Est, Švýcarsko: ml. d. b., konstrukce domu na pilotách. Arnold 2002 in Mordant - Richard (éds.) Ľhabitat...
Bad Buchau-„Wasserburg“ na Federsee, již. Německo: opevněné blatné sídliště pozd. d. b.; pletené a roubené stavby byly původně přisuzovány dvěma následným fázím, vztah zbytků konstrukcí k jednotlivým stavbám však není zcela jasný.
Buchau-“Wasserburg“, model starší a mladší fáze. (Kimmig, W. 1992: Die „Wasserburg Buchau” – eine spätbronzezeitliche Siedlung. Stuttgart.)
Buchau-“Wasserburg, plán a detaily konstrukcí. (Gollnisch-Moos, H. 1999: Ürschhausen.Horn. Hausund Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. (Arch. im Thurgau 7.), 162, Abb. 241c.
Ürschhausen-Horn, Švýcarsko: blatné sídliště pozd. d. b. Vlevo rekonstrukce staveb, vpravo typy podlahových substrukcí. (Gollnisch-Moos 1999: Ürschhausen-Horn. Haus- und Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. /Arch. im Thurgau 7./, Abb. 120 a 26.)
Ürschhausen-Horn, kresebná rekonstrukce. (Gollnisch-Moos 1999: Ürschhausen-Horn. Haus- und Siedlungs-struktur des spätestbronzezeitlichen Siedlung. /Arch. im Thurgau 7./, desky.)
Uvádí se, že v pozd. d. b. byly povrchové stavby výrazně vytlačovány stavbami zahloubenými (polozemnicemi), které v d. halštatské zcela zobecněly. Změna se spojuje se zhoršením klimatu, přispět ale mohl také nedostatek stavebního dřeva. Z konstrukcí se dochovaly nejčastěji jen jámy po nosných sloupech v zahloubeném prostoru nebo okolo, zřídka stopy stěn, zejména mazanice s otisky prutů i štípaných dřev. Řada lokalit jsou hradiště a specifická naleziště, např. hornické (?) osady na české straně Krušných hor ve velkých nadmořských výškách. Okrouhlé Hradiště-„Hradišťský vrch“ TC (k. nynická): množství pozůstatků staveb sloupové konstrukce se zahloubenými partiemi. (Šaldová 1981 Westböhmen.)
?
→ Dominance polozemnic v HB-HC mohla existovat regionálně (např. oblast SDPP), popř. ve vazbě na specifické typy sídlišť, funkce či prostředí (např. hradiska). Sloupové jámy na sídlištích svědčí, že dosavadní stavební tradice přežívala nadále a polozemnice se objevují často spíše jako hospodářské objekty (dílny ap.). Vlevo Stará Kouřim KO, k. štítarská (Šolle AR 1980), vpravo Brno-Obřany „Hradisko“ BO, k. podolská (Adámek 1961).
Vznik hospodářské usedlosti V ml. a pozd. d. b. svědčí nálezy o zobecnění zemědělské usedlosti („statku“) a formování dvorců elity, které se pak vyvíjely v halštatský dvorec. • sporadicky byly publikovány nálezy interpretované jako usedlosti: Lovčičky (k. velatická), Liptice (k. knovízská), Zwenkau u Lipska (HB/HC); • na základě výzkumů velkých hradišť PP ve vých. Bavorsku poukazuje P. Schauer na rozdíl mezi usedlostí d. b. a velmožským dvorcem d. železné: předchůdci halštatských dvorců byly asi ohrazené statky na hradiskách pozd. d. b.; • technický charakter staveb se zřejmě nelišil od zástavby zemědělských sídlišť.
Vlevo „knovízský dvorec“ z Liptic TE (Beneš 1987 in Urnenfelderkult., Abb. 1; vpravo kresebná rekonstrukce usedlosti z Lovčiček (domy G, H, J; Říhovský ČMM 1966, obr. 13)
Weltenburg-“Frauenberg“, palisádové žlaby usedlostí z HB při opevnění hradiska (Schauer 2002)
Grafická rekonstrukce zemědělské usedlosti popelnicových polí pozdní doby bronzové ve Francii: dům sloupové konstrukce, sýpka s nadzemní podlahou, zahloubenou dílnou a různými jamami. Brun – Pion 1992 in Mordant - Richard (éds.) Ľhabitat...
Severoevropský trojlodní dům V ml. d. b. se již ve vykrystalisované formě chlévního domu (Wohnstallhaus) rozšířil na SZ Evropy, kde je od té doby běžný, a v sev. Přialpí, kde zčásti vytlačil místní tradiční dvojlodní dům sochové konstrukce s hřebenovou vaznicí. Ochtmissen, dlouhé domy ml. d. b. (Gebers 1997 in Assendorp /Hg./, Abb. 6.)
Boomborg-Hatzum, Dolní Sasko, chlévní dům starší předřímské d. železné (zdroj: Behre 1998 in Hänsel (Hg.) Mensch und Umwelt)
Ingelstorp, relikt domu severské ml. d. b. s mírně zahloubenou podlahou. (Strömberg 1981 in Fs. v. Brunn)
Domy kruhového půdorysu jsou v d. b. obvyklé jen na Britských ostrovech, kde se v tomto období objevují jako místní inovativní specifikum. V ostatní Evropě se je nepodařilo přesvědčivě prokázat. Vzácné případy na pevnině působí nejednoznačně a možná nejsou úplné (Roeux, Velešovice a další). Pokud jde o menší objekt, může jít např. o oboroh.
Tesařské nářadí pozdní doby bronzové podle nálezů v Alpách a Přialpí (experimentální rekonstrukce). (Lobisser 2004 Exp. Arch. in Europa – Bilanz 2004)
