Výběr vhodných filtračních materiálů a jejich vliv na provoz filtrů doc. Ing. Petr Dolejš, CSc.1,2); Ing. Klára Štrausová, Ph.D.1); Ing. Pavel Dobiáš1) W&ET Team, Box 27, 370 11 České Budějovice a 2 FCh VUT, Brno
[email protected],
[email protected],
[email protected] 1
______________________________________________________________________ ÚVOD Možnosti volby vhodné filtrační náplně jsou jednou z velmi významných možností, o které je vhodné přemýšlet např. při úvahách o rekonstrukcích filtrů. Technologický audit filtrů může ukázat, že v současnosti používaná filtrační náplň nevyhovuje a její změnou by bylo možné dosáhnout pozitivního ovlivnění funkce filtrů a kvality upravené pitné vody. Filtrační náplň, jakou je křemičitý písek, představuje pro rychlofiltraci i pomalou filtraci vodárenskou klasiku. Alternativní filtrační náplně se objevují již dlouhou řadu let. S jejich pomocí je možné realizovat dvouvrstvé filtry, které mnohdy poskytují lepší filtrační vlastnosti. Uvedeme proto také informaci o vhodných filtračních materiálech se speciálním zaměřením na ty, které jsou zatím u nás nové. Na jejich filtračních charakteristikách, které ovlivňují koncipování celého filtru a také ekonomiku provozu, ukážeme možnosti jejich použití. VÝBĚR VHODNÝCH FILTRAČNÍCH MATERIÁLŮ Výběr filtračních materiálů byl dlouhá léta téměř „jednobarevný“ a jako jediná volba byl filtrační písek označovaný jako FP2, který má velikost zrn 1,0-1,6 mm. Realizace dvouvrstvých filtračních náplní byla spíše výjimkou. Hlavním kritériem pro provoz filtrů (resp. pro jejich kvalitní návrh či rekonstrukci) je dosažení co nejvyšší čisté jednotkové výroby filtru. To znamená, že z jednotky filtrační plochy získáme za jeden filtrační cyklus včetně praní filtru co největší objem filtrátu použitelného jako vyrobená pitná voda. Údaj o čisté jednotkové výrobě filtru by měl sloužit jako základní parametr pro srovnávání různých variant filtrů a filtrace. Je zřejmé, že vhodné bude takové uspořádání, které poskytne jeho nejvyšší hodnotu. Čistá jednotková výroba filtru (net water production) za jeden filtrační cyklus je definována jako L = Lf – Lp, kde: - Lf (m3/m2) představuje objem vody proteklé jednotkovou plochou filtru od začátku filtračního cyklu, tedy výrobu filtru na jednotkovou plochu - Lp je objem spotřebované prací vody na jedno praní dělené plochou filtru (m3/m2) Dosažení vysokých hodnot parametru L je ovlivněno mnoha faktory. Jedním z nich je také použitá filtrační náplň. Při optimalizaci volby filtrační náplně se můžeme zaměřit: - na dosažení vysoké kalové kapacity (abychom dosáhli vysoké hodnoty Lf) - nebo také na to, abychom snížili požadavky na množství prací vody a tím snížili hodnotu Lp
99
Pro dosažení vysoké kalové kapacity je třeba navrhnout takové složení velikostí zrn filtrační náplně, které bude vyhovovat vlastnostem suspenze, která přichází z agregačních reaktorů (flokulace). S velkou pravděpodobností půjde o návrh dvouvrstvé náplně. Bude záviset také na koeficientu stejnozrnnosti použitých náplní, jejich povrchových vlastnostech a tvaru zrn. Samozřejmostí je požadavek na dobrou pevnost filtračního materiálu a nízký otěr. Koeficient stejnozrnnosti, který je definovaný poměrem KH = d60/d10, kde d60 a d10 jsou zrna o velikosti ok síta, kterými projde 60 % a 10 % hmotnosti písku, je významný proto, že v podstatě určuje, jak se použitá náplň bude vzdalovat od požadavku „coarse to fine“ (čili „od hrubého k jemnému“), o kterém bylo více uvedeno v předchozí publikaci [1]. Po praní vodou se totiž (v případě že je filtr prán prací rychlostí překračující prahovou rychlost, nad kterou nastává expanze vrstvy zrnitého materiálu) setřídí podle sedimentačních rychlostí částic a to je přesně obráceně než by bylo potřeba – velké částice jsou místo nahoře dole a naopak, horní část filtrační náplně obsahuje převahu nejjemnější části této filtrační náplně. Hodnoty koeficientu stejnozrnnosti se pohybují většinou mezi 1,4-1,6. Materiály s nižšími koeficienty stejnozrnnosti by sice byly z hlediska filtrace výhodnější, ale představovaly by na druhou stranu požadavek na to, aby výrobce proséval větší objemy materiálu a byly by tedy dražší. Povrchové vlastnosti filtračního materiálu a tvarový koeficient jsou také významné, i když nebyly zatím podrobeny rozsáhlejšímu a dlouhodobějšímu studiu. U povrchových vlastností se ukazuje, že lepší separační účinnosti je možné dosáhnout u částic s hrubším povrchem. Takže pemza má v tomto ohledu lepší vlastnosti než písek a ten je zase lepší než sklo či skleněné kuličky [2,3]. Tvarový koeficient má vliv na porositu. Ta ovlivňuje velikost tlakové ztráty čisté filtrační náplně a společně s tvarem zrn také charakter proudění kolem zrn náplně a tím účinnost záchytu suspenze. Pro snížení požadavků na množství prací vody je možné postupovat zejména tak, že volíme takovou náplň, která má nižší sedimentační rychlosti částic jednotlivých složek filtračního lože. Protože velikost zrn filtrační náplně musí především respektovat požadavky na kalovou kapacitu a tlakové ztráty, jedinou účinnou možností je hledat takové materiály, které mají vhodnou (resp. vhodně nízkou) hustotu. Z přírodních materiálů jsme odkázáni zejména na písek a antracit. Z materiálů uměle vyrobených je doplňuje ještě granulované aktivní uhlí (pokud požadujeme v technologické lince také sorpci) a v posledním desetiletí nově aplikovaný materiál Filtralite [4-6]. Ten jsme již také testovali v poloprovozních filtrech [7]. Filtralite je vyráběn spékáním jílu za teploty 1200oC speciálně vyvinutým postupem, který umožňuje vyrobit materiál s rozdílnou hustotou. Porovnání vybraných vlastností vybraných filtračních materiálů je v tabulce 1. Vidíme, že mezi různými typy materiálu Filtralite je i typ, který má nejnižší hustotu ze všech uvedených. Dostupný rozsah hustot Filtralite byl výrobcem zvolen právě tak, aby bylo možné z tohoto materiálu vytvořit i kompletní náplň pro dvouvrstvé filtry, jejíž požadavky na prací rychlosti budou relativně nízké. Takže namísto složení klasického dvouvrstvého filtru s materiály písek/antracit, kdy jsou hustoty materiálů filtru v poměru například 2630/1600 má složení dvouvrstvé náplně z materiálů Filtralite HC/NC hustoty
100
1600/1100. Tato náplň je nazývaná Filtralite Mono-Multi a vyžaduje zhruba o desítky procent nižší prací rychlosti než náplň se stejnou zrnitostí písku a antracitu. Je to dáno především nízkou hustotou obou složek náplně. Zatímco sedimentační rychlost 1 mm zrna písku je 485 m/h, tak stejně velké zrno Filtralite HC má sedimentační rychlost 270 m/h a nejlehčí Filtralite NC jen 144 m/h. Tabulka 1. Hustoty a koeficienty stejnozrnnosti dostupných filtračních materiálů
materiál
hustota [kg/m3]
písek antracit aktivní uhlí Filtralite NC Filtralite MC Filtralite HC
2630 1400 – 1700 (podle naleziště) 1300 – 1700 (podle typu a výrobce) cca 1100 1200 – 1400 (podle typu) 1500 – 1650 (podle typu)
koeficient stejnozrnnosti podle různých výrobců 1,4 – 1,7 1,3 – 1,7 1,3 – 2,4 < 1,5 < 1,5 < 1,5
POLOPROVOZNÍ FILTRAČNÍ EXPERIMENTY NA ÚV PLZEŇ Filtralite je u nás zcela nový filtrační materiál, který jsme měli možnost poloprovozně testovat na ÚV Plzeň. Abychom měli vztažnou hodnotu pro jednotlivé kombinace dvouvrstvých filtračních materiálů, byl pro srovnání změřen také filtrační cyklus na filtru F1 pouze s náplní písku 1,0-1,6 mm (FP2) výšky 160 cm a s filtrační rychlostí 2,0 m/h. K tomu byly změřeny filtrační cykly se dvěma dvouvrstvými filtry: • modelový filtr F2 byl naplněn 60 cm antracitem Everzit typ III 2,0-4,0 mm a 100 cm písku FP2, • modelový filtr F3 byl naplněn 60 cm Filtralite NC 1,5-2,5 a 100 cm Filtralite HC 0,8-1,6 (Mono-Multi). Pro tento filtrační cyklus jsme zvolili filtraci se snižující se filtrační rychlostí („declining rate“). V průběhu obou filtračních cyklů jsme v odebraných vzorcích stanovovali UV absorbanci, barvu, zákal a zbytkovou koncentraci hliníku a CHSK(Mn). Na ose X je vynesena hodnota filtrační délky Lf, která reprezentuje objem vody přefiltrovaný jednotkovou plochou filtru (m3/m2). Pokusy probíhaly v zimním období roku 2010, čemuž odpovídaly i charakteristiky surové vody řeky Úhlavy. Barva UV absorbance CHSK(Mn) Zákal pH KNK(4,5) Teplota
12–13,8 0,068–0,072 1,9–2,4 2,2–2,7 7,6–7,7 1–1,1 -0,1–1,4
[mg/l Pt] [1 cm] [mg/l] [NTU] [mmol/l] [°C]
Na modelové filtry byla odebírána voda po sedimentaci na lince III ÚV Plzeň.
101
Abychom ukázali nejenom vlivy použitých filtračních materiálů, ale také možnosti, které mj. skýtá filtrace v režimu „declining rate“, jsou na obrázku č. 1 vyneseny průběhy filtračních rychlostí. Filtrační cykly byly ukončeny z důvodu vyčerpání disponibilní tlakové ztráty filtrů. Za povšimnutí stojí především to, že filtr s náplní Filtralite Mono-Multi produkoval téměř polovinu objemu vody za jeden filtrační cyklus při filtrační rychlosti 11 m/h a to při vynikající kvalitě filtrátu, která byla mj. kontrolována kontinuálním sledováním počtů a velikostní distribuce částic. Tabulka 2 ukazuje hodnoty stanovovaných parametrů na konci filtračních cyklů pro jednotlivá uspořádání spolu s filtrační délkou. Z tabulky je patrné, jak dobře si vedl Filtralite v uspořádaní Mono-Multi s „rekordní“ filtrační délkou 1 435 m. Tuto hodnotu jsme dosud při žádném jiném uspořádání filtračních náplní nedosáhli.
Obr. 1. Průběh filtračních rychlostí a dosažené filtrační délky Lf při porovnávání různých filtračních náplní
Další neméně podstatnou výhodou náplně Filtralite je i průběh jejích expanzních křivek (obr. 2). Z obrázku vyplývá, že tuto náplň je možné prát pro požadovanou expanzi s podstatně nižší intenzitou prací vody, která odpovídá běžně navrhované intenzitě pro dvouvrstvé filtry s antracitem a pískem či pro jednovrstvé filtry s náplní písku 1,0-1,6 mm (dříve označovaném jako FP2). Např. pro celkovou expanzi 5 % potřebuje klasický písek FP2 prací rychlost více než 40 m/h oproti 22 m/h, které postačí pro stejnou expanzi náplně filtralite (Mono-Multi).
102
Tabulka 2. Filtrační délky Lf a dosažená kvalita filtrátu
Parametr Lf A254 ∆p na konci filtr cyklu barva zbytkový Al
FP2 [m] [1 cm] [cm]
311 0,030 116
Antracit + FP2 1122 0,031 86
[mg/l Pt] [mg/l]
2,6 <0,05
3,1 <0,05
Filtralite Mono-Multi 1435 0,029 75 2,6 <0,05
Obr. 2. Expanze různých filtračních náplní (teplota vody 1 °C)
ZÁVĚRY Zlepšení provozních parametrů filtrace je možné dosáhnout vhodnou volbou filtračních materiálů. Ve srovnání s klasickými jednovrstvými filtry mnohdy poskytují lepší výsledky filtry dvouvrstvé. Vhodná volba filtrační náplně je v dnešní době významnou možností zkvalitnění provozu filtrů a také zlepšení kvality upravené vody. Pro ekonomiku provozu a vzájemné srovnání různých filtračních materiálů je významným parametrem čistá jednotková výroba filtru. V posledním roce jsme měli možnost poloprovozně vyzkoušet nový filtrační materiál Filtralite, který poskytuje řadu provozních i ekonomických výhod oproti tradičním materiálům, kterými jsou písek a antracit. Hlavní výhodou tohoto materiálu je možnost
103
konverze současných jednovrstvých filtrů na filtry dvouvrstvé bez potřeby rekonstrukce prací linky (tj. bez potřeby zvýšení intenzity prací vody pro dopírání filtrů). Náplň Filtralite Mono-Multi a vyžaduje zhruba o desítky procent nižší prací rychlosti než náplň filtru se stejnými zrnitostmi písku a antracitu. Poděkování Děkujeme vlastníkům a provozovatelům všech úpraven vod, na kterých jsme pracovali, za spolupráci a také za kolegiální a přátelské prostředí při našich experimentech. LITERATURA 1. Dolejš P.: Provozní optimalizace a vývojové trendy vodárenské filtrace. Sborník konference s mezinárodní účastí Pitná voda, s. 75-82. Hydrotechnológia Bratislava s.r.o., Bratislava 2008. 2. Gimbel R.: Theoretical Approach to Deep Bed Filtration. In: Water, Wastewater and Sludge Filtration. S. Vignesvaran and R. Ben Aim Eds. CRC Press, Boca Raton, Flotida 1989. 3. Kau S.M., Lawler D.F.: Dynamics of Deep-Bed Filtration: Velocity, Depth and Media. Jour. Of Envir. Engrg. 121, No. 12, 850-859 (1995). 4. Melin, E S and Ødegaard, H.: Biofiltration of Ozonated Humic Water in Expanded Clay Aggregates Filters. Wat. Sci. Tech., Vol. 40, No 9, s. 165-172, 1999. 5. Saltnes, T., Eikebrokk, B. and Ødegaard, H.: Contact filtration of humic waters: performance of an expanded clay aggregate filter (Filtralite) compared to a dual anthracite/sand filter, Wat. Sci. Tech.: Wat. Sup., Vol. 2, No 5-6, s. 17-23, 2002. 6. Steele, M.E., Chipps, M., Mikol. A., Fitzpatrick, C.S.B. Alternative filter media for potable water treatment. Water treatment and supply conference, Bath, July 2007. 7. Dolejš P., Štrausová K., Dobiáš P.: Modelové ověření nového filtračního materiálu Filtralite ve dvouvrstvých filtrech. Sborník konference „Pitná voda 2010“, s. 83-88. W&ET Team, Č. Budějovice 2010.
104