Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářské a politické dějiny
VYBAVENOST ČESKOSLOVENSKÝCH DOMÁCNOSTÍ DOMÁCÍMI SPOTŘEBIČI V ŠEDESÁTÝCH LETECH 20. STOLETÍ diplomová práce
Autor: Jana Sedlmajerová Vedoucí práce: PhDr. Pavel Szobi Rok: 2013
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci s názvem Vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury.
Jana Sedlmajerová V Praze, dne 18. 2. 2013
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří svými zkušenostmi, radami a poznatky přispěli k vypracování této diplomové práce. Hlavní poděkování patří vedoucímu diplomové práce, panu PhDr. Pavlu Szobimu, za jeho odborné vedení, cenné rady, pomoc a trpělivost a paní Mgr. Lucii Střechové, kurátorce sbírky Textilní průmysl a Technika v domácnosti, za ochotu a pomoc.
Abstrakt Práce se bude zabývat vývojem konzumní společnosti v šedesátých letech 20. století v Československé socialistické republice. V úvodu práce charakterizuji teoretické uchopení problematiky konzumní společnosti, každodennosti a volného času v československé společnosti. Zaměřím se na vybavenost rodin elektrickými spotřebiči a na jejich význam pro práci žen v domácnosti. Zodpovím zejména na otázky, kde a jak se spotřebiče prodávaly, jaká byla jejich kvalita, do jaké míry ulehčovaly domácí práce, a jestli opravdu ženám ušetřily čas a energii. V práci dále analyzuji dostupnost těchto zařízení pro spotřebitele, porovnám množství, ceny a design domácích spotřebičů v Československé socialistické republice a v zahraničí (NSR, NDR, Rakousko, USA). Budu vycházet z předpokladu, že v šedesátých letech 20. století v domácnostech vzrostl několikanásobně počet ledniček, automatických praček, žehliček, vysavačů, fénů, televizorů a dalších drobných domácích spotřebičů a porovnám tento nárůst se zeměmi západní Evropy. Práce bude vycházet ze studia odborných monografií, článků a studií české a anglické provenience, jakož i nevydaných pramenů institucionální a osobní povahy (Archiv Národního technického muzea, Archiv Národního muzea a Národní Archiv).
JEL klasifikace N900, N940
Klíčová slova Komunismus, centrální plánování, spotřební zboží, vysavač, žehlička, pračka, domácnost, šedesátá léta, konzumní společnost
Abstract My dissertation deals with the progress of consumer society in the 60th of 20th century in the Czechoslovakia. At the beginning of my work I try to theory of consumer society, everydayness and the free time in Czechoslovak society. My aim is equipment of electric apparatus in the families and their importance for women’s work in households. Especially I reply the questions, where and how the apparatus were sold, how the quality of them was and how much apparatus saved women’s jobs. I analyse the availability of those apparatus for consumers. I compare amount, prices and design of home appliances in Czechoslovakia and abroad (NSR, NDR, Austria, USA). My dissertation is based on the fact that in 60th of 20th century was very big increase of refrigerators, automatic washing machines, irons, hoovers, hairdryers, televisions and next smaller home appliances. I compare this growth with countries of Western Europe. My dissertation is based on studium of specialized monographs, articles and studies of czech and english provenance. But I also use the unpublished sources of institutional and personal characters (Archive of the National Technical Museum, the National Museum Archive, and the National Archive).
JEL classification N900, N940
Key words Communism, central planning, consumer goods, vacuum cleaner, iron, washing machine, household, sixties, consumer society
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................................ 1 1. Konzumní společnost ................................................................................................................................ 7 1.1 Vznik konzumní společnosti............................................................................................................. 12 2. ČSSR v šedesátých letech 20. století ................................................................................................ 14 2.1 Politická situace ...................................................................................................................................... 19 2.2 Hospodářská situace ............................................................................................................................ 22 3. Obchodní domy v šedesátých letech 20. století ......................................................................... 30 3.1 Obchodní dům Bílá labuť ................................................................................................................... 32 3.2 Obchodní dům Kotva............................................................................................................................ 34 3.3 Zásilkový obchod Magnet .................................................................................................................. 36 3.4 Darex ............................................................................................................................................................ 37 3.5 Tuzex............................................................................................................................................................ 39 4. Bytová výstavba ........................................................................................................................................ 47 4.1 Socialistická bytová politika ............................................................................................................. 49 4.2 Experiment Invalidovna 1961 ......................................................................................................... 50 5. Kuchyně v šedesátých letech .............................................................................................................. 53 6. Hlavní výrobci domácích spotřebičů .............................................................................................. 54 6.1 Elektro-Praga Hlinsko ......................................................................................................................... 54 7. Kuchyňské spotřebiče ............................................................................................................................ 56 7.1 Plynové sporáky a vařiče ................................................................................................................... 56 7.2 Remoska ..................................................................................................................................................... 58 7.3 Chladničky ................................................................................................................................................. 60 7.4 Mixér, šlehač a robot ............................................................................................................................ 65 8. Spotřebiče pro úklid a bytovou hygienu ....................................................................................... 70 8.1 Elektrické vysavače prachu .............................................................................................................. 71 9. Elektrický vysoušeč vlasů ..................................................................................................................... 75 10. Žehličky....................................................................................................................................................... 76 11. Automatické pračky.............................................................................................................................. 78 11.1 Pračky v Československé socialistické republice ................................................................ 82 11.2 Dovoz automatických praček ........................................................................................................ 84 11.3 Prací prášky ........................................................................................................................................... 87 12. Poruchovost domácích spotřebičů ................................................................................................ 87 Závěr .................................................................................................................................................................... 91 Seznam literatury a pramenů .................................................................................................................. 96 Seznam příloh ...............................................................................................................................................112 Příloha č. 1 - Dotazník k diplomové práci ........................................................................................113 Příloha č. 2 – Tabulky ................................................................................................................................117 Příloha č. 3 – Fotografie ............................................................................................................................118
Úvod Sociální dějiny, které zkoumají společnost jako sociální strukturu, se v posledních letech zaměřují zejména na problematiku každodennosti v rámci konzumní společnosti. I když se dosavadní bádání ubírá směrem k moderní západoevropské společnosti, přibývají v posledních letech studie, které se tématu konzumní společnost věnují i v rámci analýzy fungování socialistických společností východní Evropy po roce 1945. Má diplomová práce s názvem Vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století se snaží především ukázat, jaké domácí spotřebiče rodiny používaly, kde je kupovaly, kolik stály, a kteří výrobci na československém trhu v šedesátých letech 20. století působili. Cílem práce je po důkladné analýze s využitím metodologických přístupů ekonomie, hospodářské politiky, hospodářských dějin, sociálních dějin, politických dějin, dějin techniky, konzumní společnosti a dějin každodennosti ukázat, jaké domácí spotřebiče figurovaly v československých domácnostech, jaké byly jejich technické parametry, a jakým způsobem ulehčily a zpestřily ženám jejich každodenní domácí práce. Základní tezí práce je tvrzení, že v šedesátých letech 20. století v československých domácnostech vzrostl několikanásobně počet ledniček, automatických praček, žehliček, vysavačů, fénů, televizorů a dalších drobných domácích spotřebičů, i když v porovnání se západními zeměmi bohužel životní úroveň obyvatel Československé socialistické republiky klesala. Přestože v šedesátých letech 20. století docházelo v Československé socialistické republice k uvolňování politické, společenské a kulturní atmosféry, měl život obyčejných lidí k dokonalosti daleko, neboť dostatek nápadů nebyl centrálně plánovaný průmysl schopen zrealizovat, a proto většina myšlenek zůstala pouze ve fázi prototypů, které do každodenního života vstupovaly zřídka nebo s velkým zpožděním. Pomocí dostupné odborné literatury se v diplomové práci zaměřím na vysvětlení pojmu konzumní společnost, která tvoří můj základní metodologický rámec práce. Využiji převážně zahraniční literaturu, protože dosavadní domácí bádání zaměřené na šedesátá léta 20. století v Československé socialistické republice, se soustředí pouze na československý hospodářský a sociální vývoj, tedy na makroekonomické ukazatele, což je pro mou práci nedostatečné. Mezi hlavní české historiky, kteří se věnují tomuto pohledu, a jejichž monografií jsem ve své práci pro ukázku hospodářské a politické situace v Československé socialistické republice využila, patří Václav Průcha a jeho kniha Hospodářský a sociální 1
vývoj Československa (1945 – 1992), Ivan Jakubec a kniha Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848 – 1992, a Karel Kaplan a jeho knihy Československo v letech 1953 – 1966, Aparát ÚV KSČ v letech 1948 – 1968: studie a dokumenty a Kořeny československé reformy 1968. Monografie Karla Kaplana považuji pro mou práci za velmi přínosné, neboť se ve většině případů opírají o dosud nezveřejněné a mnohdy neznámé dokumenty z československých archivů. Části práce, které se věnují hospodářské a politické situaci, jsem dále doplnila poznatky z knih Oty Šika, který ve svých monografiích analyzuje ekonomickou, politickou a sociální problematiku Československé socialistické republiky. Přínosné pro význam mé práce jsou především knihy Jarní probuzení – iluze a skutečnost, Ekonomika, zájmy a politika. K oblasti sociálního vývoje jsem načetla monografie Lenky Kalinové, která o proměnách socialistické společnosti napsala několik knih zaměřujících se na konkrétní časové období. I když jsem v konečném textu její myšlenky necitovala, pomohly mi k ucelení myšlenek o proměně společnosti v době socialismu. Hlavní knihy, které mi ukázaly směr sociální proměny, byly Společenské proměny v čase socialistického experimentu, K sociálním dějinám v letech 1945 – 1969, K sociálním dějinám Československa v letech 1969 – 1989 a Základní podmínky a charakteristiky vývoje sociální struktury čs. společnosti v 70. a 80. letech. Současná literatura objasňující metodologický přístup konzumní společnosti, který pro svou práci budu využívat, se ubírá zejména směrem k poznání každodennosti moderní západoevropské společnosti. V dnešní době nalezneme k tématu konzumní společnosti a dějin každodennosti mnoho různých zahraničních i českých studií a odborných článků, které se soustředí nejen na základní definice a pojetí konzumní společnosti, ale současně také vysvětlují její zrod a vývoj. Ve své práci se budu dále opírat o studie historiků Franka Trentmanna a Andrease Wirschinga, kteří se tomuto tématu věnují a ve společných otázkách spolu často nesouhlasí. Konkrétně se neshodují v otázkách, zda konzumní společnost vytváří individualismus či masovost, a kdy se datuje vznik samotné konzumní společnosti? Podle Trentmanna se konzumní společnost začala objevovat již v 16. století, ale opravdový vznik vidí v 19. a 20. století, kdy začala narůstat spotřeba luxusních a exotických statků a započalo období masové spotřeby. 1 Naopak Wirsching přichází s teorií, která říká, že konzumní společnost vznikla, aby se pozornost zaměřila na jiné
1
BREWER, John; TRENTMANN, Frank. Consumig cultures, global perspectives Historical Trajectories, Transnational Exchanges. Oxford, New York York, Berg, 2006, s. 50- 52.
2
téma, než bylo násilí po druhé světové válce. 2 Wirsching dále vychází z předpokladu, že výdělečná činnost je vstupenkou do konzumní společnosti, s čímž Trentmann nesouhlasí, protože vzdělávající se mládež a děti nemohou pracovat, a přesto jsou účastníky spotřebitelské kultury. Také starší spotřebitelé, kteří už mají roky práce za sebou, jsou aktivní konzumenti a uživatelé volného času.3 Dalšími autory, kteří se věnují konzumní společnosti v ostatních zemích, a které jsem ve své práci využila, jsou: Thorstein Veblen v Teorii zahálčivé třídy, Gilles Lipovestky v knize Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnosti, Neil Mckendrick v knize The Birth of a Consumer Society, Michael Kwass v Orderind the World of Goods: Consumer Revolution and the Classification of Objects in Eighteent-Century France, Ina Merkel v Utopie und Bedürfniss. Die Geschichte der Konsumkultur in der DDR, Cannes Siegrist v Europäische Konsumgeschichte. Zur Gesellschafts und Kulturgeschichte des Konsums, Annette Kaminsky v Illustrierte Konsumgeschichte der DDR, Daniela Kramerová a Vanda Skálová v Bruselský sen - Československá účast na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let, Polly Powellová a Lucy Peelová v knize Styl 50. a 60. let, Mark Landsman v Dictatiorship and deman, The politics of consumerism in East Germany, Jonathan Zatlin v Consumig Ideology: Socialist consumerism and the Intershopu, 1970 – 1989, Ulrike Lindner v Rationalisierungsdiskurse und Aushandlungsprozesse. Der moderne Haushalt und die traditionelle Hausfrauenrolle in den 1960er Jahren. Druhá část práce uvádí čtenáře pouze rámcově do hospodářské a politické situace Československé socialistické republiky, jejíž ekonomika v šedesátých letech byla postavena na centrálně plánovaném hospodářství, které představovalo plánování výroby statků určených ke spotřebě ve střednědobém horizontu, obvykle období pěti let. Krátké oživení ekonomické situace na československém území v roce 1960 vedlo k přeměně hospodářské i politické situace. Deklarace nového názvu Československá socialistická republika neznamenala však dovršení socialismu, jak si KSČ představovala, což potvrdil i neúspěch třetí pětiletky v roce 1961, který znamenal zpomalení hospodářství, nedostatek konzumních výrobků a objem plánovaných výkonů byl dosažen až s několikaletým zpožděním. Tzv. Rozsypalova reforma v době třetí pětiletky selhala a očekávané zlepšení v rámci opatření v hospodaření podniků se neprojevilo. Vina za hospodářské neúspěchy byla oficiálně připisována vnějším vlivům například výpadkům vývozu do Číny vlivem 2
WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 24 – 26. 3 TRENTMANN, Frank. Consumer Society – RIP. A Comment 1. Contemporary European History, vol 20, February 2011, s. 27 – 31.
3
sovětsko-čínské politické roztržky, karibské krizi v roce 1961 a druhé berlínské krize v roce 1962. Tato kapitola se opírá především o monografie, které se zaměřují na politické dějiny a hospodářské reformy Československé socialistické republiky, o články z Ústavy z roku 1960 a o projevy a statě některých politiků tehdejší komunistické vlády. Hlavním tématem mé práce je sice vybavenost československých domácností domácí spotřebiči, ale abych čtenáře uvedla do problematiky života za socialismu, vypracuji samostatné části o obchodních domech a bytové situaci, neboť lidé s dostatkem peněz toužili po spotřebním zboží, moderní hudbě, kultuře, novém designu, moderním bydlení a po všem, co nabízel černý trh, Darex, Tuzex, zásilkový obchod Magnet a velké obchodní domy. Potřebné modernější spotřebiče do domácnosti, oblečení podle tehdejší módy, obuv, drogerie a další nutné věci byly v omezeném množství dostupné na pultech největšího obchodního domu v Československé socialistické republice, který byl známý pod názvem Bílá labuť. Tento obchodní dům, i když patřil mezi největší domy v Československé socialistické republice, nabízel omezené možnosti nakupování pro československé obyvatelstvo, neboť zásobování a dostupnost moderních vymožeností komunistickou vládou nebylo dostačující. V této kapitole o obchodních domech odpovím na otázky: Jaké další obchodní domy v Československé socialistické republice nabízely konzumní výrobky? Jaké zboží bylo dostupné na prodejních pultech, v jakém množství, a za jaké ceny? Jak byl založen Tuzex a ostatní prodeje? Na jakém principu fungovaly tuzexové poukazy a další prostředky pro platbu za zboží ze západu a exportní československé zboží? Jaké byly zahraniční pobočky Tuzexu, kde se daly tuzexové poukazy získat? Jak fungoval trh s poukazy, jaký byl směnný poměr, a jaké byly ceny za některé tuzexové zboží? Pro vypracování této kapitoly jsem využila odbornou literaturu, odborné studie, články a časopisy zaměřené na architekturu. Nejvíce přínosná mi byla kniha, kterou napsal Petr Klíma pod názvem Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 – 1975, jež popisuje výstavbu všech obchodních domů, které doplnily Bílou Labuť. Pro zodpovězení otázek vztahujících se k Tuzexu jsem využila publikaci Odběrní poukazy Tuzexu, kterou napsal Zbyšek Šustek. Tato publikace byla vydaná pro lepší orientaci v tuzexových poukázkách na základě archivních pramenů, které jsou dostupné ve Státním ústředním archivu v Praze a umožnila mi tak komplexní náhled na celou historii tuzexových poukazů. Část o bytové situaci jsem vypracovala za pomoci časopisu Domov, který vznikl v roce 1960 a vycházel šestkrát ročně s podtitulem Bytová kultura a technika v domácnosti. Tento časopis mi po celou dobu práce poskytoval užitečná vodítka a přivedl mne na tuto samostatnou kapitolu, neboť i bytový prostor, který byl v šedesátých letech převážně 4
rozdělen do dvou obytných místností a kuchyně, se významně týká vybavenosti domácností domácími spotřebiči. V této kapitole jsem se soustředila především na výstavbu nových panelových domů, na vybavenost bytů, na sociální bytovou politiku, na kuchyňský prostor a nábytek. Ve stěžejní části práce jsem své bádání zaměřila na konkrétní československé výrobce a jejich výrobky, které byly spotřebitelům na československém trhu k dispozici. Současný stav poznání ukazuje, že bohužel téma vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století, nebylo prozatím předmětem žádného výzkumu a neexistuje tak ucelená monografie, která by souhrnně a hluboce poukazovala na spotřební zboží, konkrétně na vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech, která je hlavním tématem mé diplomové práce. Pokusila jsem se ústřední téma vypracovat pomocí nevydaných pramenů, kdy jsem se snažila zkontaktovat Národní podniky, které by o vyráběných spotřebičích měly mít dochované dokumenty, statistiky, plánovanou výrobu, návrhy jednotlivých spotřebičů a technické parametry. Bohužel podniky, které se mi podařilo kontaktovat, nemají o výrobě v šedesátých letech 20. století žádnou evidenci, a tak jsem se obrátila na Národní archiv v Praze, kde jsem byla odkázána na Archiv Národního technického muzea. Bohužel Archiv Národního technického muzea je v současné době pro veřejnost z důvodů rekonstrukce uzavřený, a tak jsem se obrátila na Mgr. Lucii Střechovou, která je kurátorkou sbírky Technika v domácnosti a Textilní průmysl a pokusila jsem si domluvit individuální přístup, který mi poskytl přehled o dochovaných exponátech a kompletní přehled o domácích spotřebičích, které se vyskytovaly na československém trhu. Z již uvedených zdrojů mi pro celou práci chyběl samotný názor hlavních uživatelů domácích spotřebičů, které v šedesátých letech byly v domácnostech využívány, a tak jsem využila metody orální historie, která je ve své podstatě nejstarší formou utváření dějin, neboť v minulosti nebyly přístroje zaznamenávající zkušenosti, příběhy, názory a povídky vypravěčů. Hlavním úkolem orální historie je získat osobní zkušenosti a názory pamětníka na danou historickou dobu či situaci. Ovšem jedná se o subjektivní vnímání situace, takže je nutné dávat pozor na neobjektivnost získaných informací. Z českých autorů se nejvíce orální historii věnuje Miroslav Vaněk, jehož kniha s názvem Naslouchat hlasům paměti: teoretické a praktické aspekty orální historie, mi poskytla nejen metodologický postup jak vést orálně-historický výzkum, a jak uchovat lidskou zkušenost i pro budoucí generace, ale také mi ukázala interpretaci jedinečných pamětních pramenů. Podle vzoru orálního výzkumu jsem vytvořila dotazník na dané téma práce a oslovila jsem 30 respondentek v Praze v ulici 5
mého bydliště a 14 respondentek v Týnci nad Sázavou, kde jsem měla možnost navštívit místní domov důchodců. Také jsem dotazník umístila na internetové stránky www.vyplnto.cz, kde dotazník vyplnilo pouze 10 respondentů. Ve většině případů se jednalo o prarodiče mých přátel, kteří jim pomohli dotazník na internetu vyplnit. Během bádání jsem oslovila i svou rodinu, a jelikož vzorek dotázaných není velký, tak je samotný text práce prostoupený interpretací příběhů oslovených respondentek a mých prarodičů. K získání osobních zkušeností s domácími spotřebiči v šedesátých letech jsem dále využila Archiv Národního muzea v Praze, kde je uložena návštěvní kniha z výstavy Zlatá šedesátá, která se uskutečnila v Národním památníku na Vítkově v období od 30. 9. 2010 do 15. 5. 2011. V samotné práci jsem pak srovnávala vybavenost domácností domácími spotřebiči v hlavním a menším městě a porovnávala jsem životní úroveň obyvatel Československé socialistické republiky s obyvateli Spolkové republiky Německo a s obyvateli Rakouska. Práce si dále vyžadovala využití obrazového materiálu, audio a video záznamů, které jsem čerpala z archivu České televize. Konkrétně jsem se zaměřila na pořad Retro, který svým divákům poskytuje pohled do minulosti a mně byl při psaní mého tématu užitečným zdrojem. Dotazník a obrazový materiál přikládám v závěru práce. V poslední části práce jsem se věnovala poruchovosti výrobků, záruční době a záručnímu servisu. Otázky ohledně poruchovosti jsem zakomponovala do dotazníku a položila jsem je svým respondentkám. Ptala jsem se především na otázky: jak dlouho jim sloužily jednotlivé domácí spotřebiče, zda se jim spotřebiče někdy rozbily a pokud ano, jak řešily jejich opravu či servis, a jaká byla dostupnost náhradních dílů? Získané informace jsem porovnala s dochovanými záručními listy a servisními knížkami některých spotřebičů, které jsem nalezla v dokumentech své rodiny.
6
1. Konzumní společnost V této kapitole se budu zabývat především pojmy, jako je konzumní společnost, konzum, spotřeba a masová společnost, jejichž vysvětlení mi poslouží jako metodologický základ pro mou diplomovou práci s ústředním tématem Vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech. Pokusím se stanovit, kdy konzumní společnost vznikla, jaký má význam, jak se na ní dívají a kritizují ji jednotliví historici a sociologové, a jaký je vztah mezi konzumní společností a spotřebou. Základní sociologická myšlenka konzumní společnosti je založena na sociální funkci, kterou tvoří spotřeba čili konzum. Konzum podle sociologa Jana Kellera 4: „lze chápat jako takovou orientaci na materiální statky, která vytlačuje coby druhořadé hodnoty nemateriální, nepřipouští spokojit se s úrovní spotřeby předchozí generace a neumožňuje krýt potřeby zcela, či alespoň převážně z lokálních zdrojů.“5 Na konzum a konzumní společnost se dá také dívat z ekonomického pohledu, kde konzum znamená ekonomický proces výběru statků a služeb.6 Z hlediska politologie vyjadřuje konzumní chování realizaci práva na volbu a proměnlivost názorů konzumenta, v módní společnosti znamená projev svobody a svobodného výběru.7 Má diplomová práce bude pojem konzum a konzumní společnost používat v sociologickém kontextu, kde konzumní společnost znamená volbu a svobodu výběru, která vede k lepšímu postavení jedince ve společnosti. Tento význam také potvrzuje sociolog Gilles Lipovetsky8 ve své knize Éra prázdnoty, kde říká: „Konzumní společnost se vší svou záplavou výrobků, obrazů a služeb, s hédonismem, k němuž tato záplava vede, a s euforickým ovzduším pokušení a blízkosti jasně ukazuje strategii svůdnosti v celé její šíři. Svůdnost však není pouhou podívanou na luxus hromadění; přesněji řečeno, tkví spíše v nadměrných možnostech volby, ve svobodě lidí nacházejících se v transparentním, otevřeném světě, který nabízí stále více různých možností, kombinovatelných „na míru“, a umožňuje volný oběh a výběr. V současných společnostech, kde se závratně množí informační zdroje i nabídka výrobků v nákupních střediscích, obřích supermarketech i obchodech, či specializovaných restauracích, je už dnes všeobecným modelem života
4
Jan Keller (*1955) je sociolog, publicista, environmentalista, který se hlásí k levici. KELLER, Jan. Abeceda prosperity. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 47. 6 ZUKIN, Sharon; MAGUIRE J. S. Consumers and consumption. Annuel Review of Sociology, vol 30, 2004, s. 173. 7 KELLER, Jan. Abeceda prosperity. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 47. 8 Gilles Lipovestky (*1994) je esejista, filozof, sociolog a profesor francouzštiny. Představitel postmodernismu, hyper-modernity a individualismu. 5
7
samoobsluha, existence podle vlastního výběru.“9 Myšlenku volby a samoobsluhy podporuje historik Frank Trentmann10, který ji obohacuje o vlastní přínos, jehož konzumní společnost je založena na růstu životní úrovně, kdy se jednotlivec soustředí na volný čas a svou individualitu. 11 Začátek konzumního způsobu života byl postaven na hlavním sociologickém bodě, jímž byla přeměna tradiční společnosti ve společnost moderní. Hlavním procesem modernizace společnosti byla generalizace trhu, která umožnila vznik tržní společnosti. Opravdová hranice mezi moderní a tradiční společností byla silně vymezena zásadní přeměnou trhu. Zlomový význam pro generalizaci trhu v moderní společnosti měla přeměna práce a půdy ve zboží, kdy půda a práce byly považovány za statky vyrobené k prodeji. Tento trh začal řídit jedince i přírodu, jako druhy materiálu, určené ke spotřebě a k maximalizaci zisku soukromých osob.12 Sociologický výklad klade důraz především na vnější vlivy, které určují konzumní chování, jež je z tohoto pohledu pouze přirozenou snahou o uchování či navýšení prestiže jednotlivce v moderní společnosti, která vyznává konzumní hodnoty života.13 Ovšem tento způsob života nastiňuje, že lidé nekonzumují kvůli touze „mít“, ale konzumují, protože touží někým „být“ ve společnosti, která hodnotí úspěch podle objemu osobní spotřeby. Nekonzumovat by bylo v tomto případě nepřirozené, neboť by jedinec přiznal, že mu je lhostejné, co si o něm společnost myslí, a jaký na něho má názor. Jeho samotné chování v konzumní společnosti by mohlo poukazovat na jistou formu asociálního jednání. 14 Teorii „mít“ nebo „být“ popisuje ve své knize Erich Fromm15, který přichází s pojmem homo consumens, jímž označuje nekončící touhu po spotřebě a majetku, neboť cílem jedince je mít více a užívat si neustále více a více. Podle Fromma je konzumace pro dnešní průmyslovou společnost jednou z nejdůležitějších forem vlastnictví, kdy spotřeba má dva 9
LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty, úvahy o současném individualismu. Prostor 2003, s. 26 – 27. V další knize s názvem Paradoxní štěstí: Esej o hyperkonzumní společnosti, autor zavádí do konzumní společnosti pojem hyperkonzumní společnost, kterým označuje třetí fázi společnosti, která začala v 70. letech a trvá dodnes. 10 Frank Trentmann je profesor historie na Londýnské univerzitě. Své práce zaměřuje především na studium spotřeby, konzumní společnosti a politických kultur. 11 TRENTMANN, Frank. The long history of contemporary consumer society, Chronologies, Practices and Politics in modern Europe. Archiv für Sozialgeschichte 49, 2009, s. 107 - 128. Trentmann samotného spotřebitele vidí, jako subjekt moderního liberalismu, který se soustředí na požitky z majetku a volného času. 12 KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995, s. 15 – 16. 13 KELLER, Jan. Abeceda prosperity. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 47. 14 Tamtéž, s. 48. 15 Erich Fromm (*1900 – 1980) byl psycholog, sociolog a filozof. Jeden ze zakladatelů psychoanalýzy, kterou interpretoval spíše sociálně a kulturně než biologicky.
8
významy. První význam přináší myšlenku snižování strachu, neboť to co spotřebuji, mi nemůže být už nikdy odebráno. A druhý význam popisuje spotřebu, která mě nutí, abych spotřebovávala stále více, protože to, co jsem již spotřebovala, přestává uspokojovat mé potřeby.16 Konzum také vyjadřuje právo být sám sebou, právo na volbu a možnost užívat si do sytosti, což neoddělitelně patří ke společnosti, která povýšila svobodu a práva člověka na základní hodnotu. Individuální rozvoj a přání jednotlivce mohou vzniknout, jen pokud dojde ke změně životního stylu, který souvisí s konzumním vývojem. 17 Neomezené právo na svobodu změnilo zejména lidské chování a každodenní život. Svobodné vyjadřování, svobodný život bez jakéhokoliv omezení a možnost vlastní volby je jedna z nejvýznamnějších společenských a kulturních událostí dnešní doby. 18 S konzumní společností je úzce spojena spotřeba, která je nejen životním stylem masové společnosti, ale také nabízí příležitost jednotlivci. 19 Spotřeba statků vyjadřuje odraz bohatství a majetkovou sílu, která se v rámci ekonomického vývoje začala rozvíjet ve složitý systém. Svobodná spotřeba nejlepšího jídla, pití, omamných prostředků, služeb, aut, oblečení, zábavy a všeho co si může jednotlivec dopřát, představuje uspokojení osobního pohodlí a blahobytu. Konzumace těchto statků a služeb poukazuje na bohatství a postavení jednotlivců ve společnosti, a naopak nemožnost spotřebovávat statky a služby v dostatečné míře a kvalitě, je důkazem nižšího postavení a nedostatku bohatství jednotlivce. 20 V moderní konzumní společnosti je spotřeba znakem dobré pověsti a důkazem životní úrovně, neboť lidé, kteří se každý den potkávají na ulici, chtějí zapůsobit jeden na druhého. V současné moderní společnosti tedy převládá růst spotřeby na úkor práce.21 Ovšem dříve se za ideální stav považovala rovnováha mezi spotřebou a prací, kdy pracující, vydělávající muž pořizoval manželce starající se o domácnost nejrůznější domácí spotřebiče, aby ji starost ulehčil. S narůstající mzdou rostlo množství volného času, a tak lidé více konzumovali dostupné statky a zvyšovali tak svou spotřebu, jako je tomu dnes. Nicméně tento přístup byl kritizován zejména německou školou, kdy Karl Marx 22, poukazoval na 16
FROMM, Erich. Mít, nebo být? Praha: Naše vojsko, 1994, s. 29. LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty, úvahy o současném individualismu. Prostor, 2003, s. 10. 18 Tamtéž, s. 11. 19 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 1- 15. 20 VEBLEN, Thorstein. Teorie zahálčivé třídy. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, s. 58 – 63; LURY, Celia. Consumer culture; second edition. Cambridge: Polity, 2011, s. 9. Autorka v této knize vidí spotřebu zboží a služeb, jako nutnost pro určité společenské postavení, která podle mého názoru přetrvává i dnes. 21 VEBLEN, Thorstein. Teorie zahálčivé třídy. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, s. 72 – 73. 22 Karel Marx (*1818 – 1883) byl německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Z jeho myšlenek vznikla řada levicových směrů, jako je například marxismus-leninismus. 17
9
kulturní průmysl využívající zábavu, média, volný čas a reklamu jako hlavní činitele moderní masové konzumní společnosti, která je těmito činiteli manipulována a tedy už nezbývá prostor pro osobní svobodu. 23 Dalším významným kritikem konzumní společnosti byl Jean Baudillard24, pro něhož byla spotřeba zejména taktická složka, jak přežít kapitalismus a chápal spotřebu jako znak, který je odlišný svými vlastnostmi od jiných znaků. 25 Kritika amerických historiků a sociologů se soustředila zejména na nežádoucí zvyky střední třídy, jejich povrchní chování, volný čas a zábavu. Ovšem jejich postoj ke konzumní společnosti byl optimistický a obsahoval dva základní přístupy. První přístup byl založen na kulturní sociologii vycházející z teorie Thorsteina Veblena 26, který jako první použil výraz „okázala spotřeba“. Tato spotřeba popisuje chování vyšších tříd. Vystupuje jako zákon, který poukazuje na sociální rozdíly, důkaz bohatství a životní úroveň již zmíněných vyšších tříd.27 Okázalá spotřeba drahých statků ukazuje jednotlivce na žebříčku popularity ve společnosti, ovšem se zvyšujícím se bohatstvím, není možné, aby spotřeba informovala o jeho štědrosti. 28 Veblen dále okázalou spotřebu spojuje s pojmem plýtvání, které ve svém textu vymezuje jako výdaje, jež nejsou určeny pro lidský život ani pro obecné blaho, ale jde o výdaje, pro které se rozhodl konzument, aby zajistil své individuální potřeby.29 Konzumní společnost a její spotřeba tedy vede k odlišení jednotlivce, který klade důraz na svůj individuální výběr. 30 Druhý přístup také zaujímal pozitivní postoj k americké konzumní společnosti a spočíval v materialistické ekonomice. Podle vize Henryho Forda byla masová spotřeba společnosti založená na racionalizaci, hromadné výrobě a vyšší hodnotě kupní síly. Oba dva přístupy se shodují v identifikaci spotřebitele jako herce, jehož spotřeba je vnímána jako výraz moderní civilizace, která využívá masovou výrobu a masovou kulturu k vyjádření své individuality prostřednictvím rozhodnutí o své vlastní svobodné koupi. Americký model 23
WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 3 – 4. 24 Jean Baudrillard (*1929 – 2007) byl francouzský filozof, sociolog a fotograf, který přispěl především v rozvinutí postmoderní filozofie a poststrukturalismu. 25 HARRINGTON, Austin. Moderní sociální teorie: základní témata a myšlenkové proudy. Praha: Portál, 2006, s. 350. 26 Thorstein Veblen (*1857 – 1929) byl americký ekonom a sociolog norského původu. Představoval technokracii a původní americký institucionalismus. 27 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 8 – 9. 28 VEBLEN, Thorstein. Teorie zahálčivé třídy. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, s. 64. 29 Tamtéž, s. 64. 30 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 2011, s. 8 – 9.
10
konzumní společnosti je založený na formování vkusu a kupní síle spotřebitele, která může mít rozhodující vliv na ekonomický rozvoj. 31 Konzumace je nový životní styl, který definuje režim současné společnosti, v niž se spotřebitel obrací sám na sebe a jeho individualita roste. Historikové, kteří spojují minulost a přítomnost, vidí masovou konzumaci ve zrodu amerikanizace, která je postavena na fosilních palivech, automobilech a závislosti na nákupech. Spotřeba je z tohoto pohledu charakterizována jako „neomezená materiální touha“32, která může dostat osobnost jednotlivce do popředí na úkor jednotnosti v masové kultuře.33 Tuto myšlenku rozvedla americká socioložka Hazel Kyrk34, která už v roce 1923 tvrdila, že se jedná o režim individuální spotřeby, která se projevuje ve výrobě, ve vládě, v náboženství. Svoboda volby je jedna z forem, která odlišuje jednotlivce v současné společnosti. Podle Kyrk jsou všechny individuální a sociální výhody vyjádřením svobodné volby a můžou být aplikovány v nejrůznějších oblastech. Dále důrazně odmítá myšlenku spotřebitele jako čistě pasivního a manipulovatelného občana tržní společnosti, neboť spotřebitel se sám rozhodne, co si má koupit, a tak se stává aktivním, vybíravým jednotlivcem a aktivní silou na trhu statků a služeb. Kyrk ve své myšlence konzumní společnosti spojuje kořeny amerického optimismu spotřebitele s kulturní a ekonomickou sociologií materialismu do jediné myšlenky teorie spotřeby. 35
31
WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 9. 32 TRENTMANN, Frank. Crossing Divides: consumption and globalization in history. Journal of Cunsumer Culture 2009, s. 189. 33 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 10. 34 Hazel Kyrk (*1886 – 1957) americká profesorka a jedna z prvních žen, která získala doktorát v oboru ekonomie. Zabývala se vývojem ekonomie, rodiny a spotřebou. 35 KYRK, Hazel. A theory of consumption. Boston: Houghton Mifflin, 1923, s. 5.
11
1.1 Vznik konzumní společnosti Počátky vzniku konzumní společnosti vidí mnoho historiků v jiné časové době. Podle Trentmanna lze konzumní společnost sledovat už v 16. století, ale za skutečný zrod konzumní společnosti považuje 19. a začátek 20. století. Podle něho jde o období mezi ranou moderní revolucí spotřeby, kdy se objevuje exotické, luxusní zboží a polovinou 20. století, kdy nastala doba masové spotřeby. 36 Dalším historikem, který se zabývá konzumní společností je Andreas Wirsching37, který ovšem s Trentmannem nesouhlasí a za zrod konzumní společnosti označuje až polovinu 20. století, neboť tvrdí, že předtím lidé pouze pracovali. Ovšem nelze říci, že by lidé před rokem 1945 neměli touhu vlastnit luxusnější zboží a nekonzumovali nejrůznější statky. Wirsching vidí hlavní smysl vzniku konzumní společnosti především v tom, že vznikla, aby odpoutala pozornost od násilí po druhé světové válce. 38 Lipovetsky datuje zrod konzumní společnosti po ekonomických a politických revolucích 18. a 19. století a po umělecké revoluci na přelomu 19. a 20. století, kdy nastala revoluce každodenního života, kdy moderní lidé jsou vstřícní k novinkám a jsou připraveni změnit svůj způsob života.39 Podle Lipovetskyho ovšem největšího rozkvětu konzumní společnost dosahuje zejména v padesátých a šedesátých letech 20. století, které nazývá obdobím masové spotřeby. 40 Model moderní masové spotřeby byl podpořen myšlenkou, že masový spotřební trh byl ovlivněn průmyslovou výrobou a to ještě před koncem 19. století, kdy většina lidí žila ve světě, který nebyl plný obchodů, a kdy oblečení a různé nářadí lidé sami vyráběli nebo vyměňovali mezi svými přáteli. 41 Typickým znakem masové společnosti je, že lidé jsou připraveni na společenské změny a osobní proměnu svého životního stylu.42 Ovšem pravděpodobně poprvé pojem masové společnosti použil William Kornhauser 43 okolo roku 1960, kdy vyjádřil svůj negativní postoj k soudobé společnosti44 a Hannah Arendtová45
36
BREWER, John, TRENTMANN, Frank. Consumig cultures, global perspectives Historical Trajectories. Transnational Exchanges, Oxford, New York, Berg, 2006, s. 50 - 52. 37 Andreas Wirsching (*1959) je profesor moderních a soudobých dějin na univerzitě v Augsburgu. Zajímá se o francouzské a německé dějiny, evropské dějiny od roku 1970 a dějiny nacismu. 38 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Vision of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 24 – 26. 39 LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty, úvahy o současném individualismu. Praha: Prostor, 2003, s. 146. 40 LIPOVETSKY, Gilles. Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnosti. Praha: Prostor, 2007, s. 27. 41 TRENTMANN, Frank. Crossing Divides: consumption and globalization in history. Journal of Cunsumer Culture 2009, pp 192. 42 LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty, úvahy o současném individualismu. Prostor, 2003, s. 146. 43 William Kornhauser (*1925 – 2004) profesor sociologie a politický sociolog, který byl odborníkem na sociální hnutí. 44 KORNHAUSER, William. The Politics of Mass Society. New York: The Free Pr, 1995, s. 14 – 15.
12
která jako první spojila masovou společnost s masovou kulturou a uvedla: „Zdá se, že masová společnost i masová kultura jsou navzájem propojené jevy; jejich společným jmenovatelem není masa, nýbrž společnost, do níž byla masa včleněna.“ 46 Arendtová zkoumala především rozdíly mezi „společností“ a „masovou společností“ a největší rozdíl viděla v tom, že společnost si kulturu žádá, kritizuje ji, využívá ji pro své vlastní potřeby, ale nespotřebovává ji. Masová společnost na rozdíl od společnosti kulturu nechce, protože se chce bavit, hledá zábavu a statky, které produkuje zábavní průmysl, a které masová společnost spotřebovává jako konzumní zboží. 47 Podle britského historika Neila McKendricka konzumní společnost vznikla jako výsledek konzumní revoluce, která probíhala ve druhé polovině 18. století s rozvojem průmyslové revoluce. V této době obchodníci zaznamenali obrovský nárůst výdajů nižší a střední třídy britské společnosti za zboží každodenní spotřeby. 48 Odpůrci, kteří ovšem vystupovali proti konzumní společnosti, zapomněli, že růst životní úrovně byl způsoben právě konzumací a spotřebou dostupných výrobků.49 Také štědrý sociální systém, který byl britskou vládou nastaven v poválečném období, přispěl velkou mírou k zakořenění konzumní společnosti. 50 Jednotlivé názory na přesné datum vzniku konzumní společnosti jsou různorodé. Někteří historici tvrdí, že vznikla s průmyslovou revolucí, jiní koketují s myšlenkou, že se první náznaky vynořily v době renesance, která probíhala v Itálii. Jana Geršlová přišla ve své práci s názvem Obchodní domy – chrámy konzumu s myšlenkou, že konzumní společnost vznikla se vznikem obchodních domů, které se staly symbolem moderní doby a patřily k atraktivitě města, neboť návštěvníci si v obchodním domě mohli koupit zboží, o kterém již dlouho snili. 51
45
Hannah Arendtová (*1906 – 1975) byla německo-americká teoretička a publicistka. PETRUSEK, Miloslav. Společnost pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, s. 175. 47 Tamtéž, s. 175. 48 MCKENDRICK, Neil. The Birth of a Consumer Society; the Commercialization of Eighteen – Century England. Londýn: Europa Publ. 1982, s. 9 - 33. 49 MARWICK Arthur. The Sixties: Cultural Revolution in Britain, France, Italy, and the United States, c.1958-1974, 1998, s. 17 - 19. 50 MUSIL, Libor. Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Nakladatelství Doplněk Brno, vyd. 1., 1996, s. 157 - 200. 51 GERŠLOVÁ, Jana. Obchodní domy – chrámy konzumu. Historie prvních obchodních domů v Evropě. AOP 2007, č. 7, s. 120. 46
13
2. ČSSR v šedesátých letech 20. století Hlavním tématem této kapitoly bude politická a hospodářská situace v Československé socialistické republice v šedesátých letech 20. století, která úzce souvisí s konzumní společností a spotřebou. Jak už jsem zmínila v předchozí kapitole, podle některých historiků a sociologů konzumní společnost představuje možnost svobodně se rozhodnout a vybrat si pro sebe tu nejlepší variantu. Dokonce Wirsching ve svých studiích přichází s teorií, která je založena na rozdílu mezi západní a východní konzumní společností. Tvrdí, že konzumní společnost může vzniknout a fungovat pouze v zemi, která splňuje dvě podmínky: v zemi existuje volný trh a jedinec se svobodně rozhoduje o svém výběru. 52 Tuto myšlenku částečně podporuje Fromm, který říká, že konzum probíhá ve společnosti, kde vládne kapitalismus, ovšem na druhou stranu nevyvrací možnost vzniku konzumní společnosti v jiném režimu. A já se tedy ptám, jestli v centrálně plánované ekonomice, kde je vše řízeno stanoveným plánem, může existovat volný výběr a konzumní společnost? V Československé
socialistické
republice
docházelo
z počátku
šedesátých
let
k postupnému uvolňování v politické a kulturní oblasti, a tak vznikaly tvůrčí skupiny, které do ponuré atmosféry z padesátých let prosazovaly expresivní a abstraktní prvky. V ekonomické a technologické oblasti rozvoj nových postupů přinesl hned několik výrobků a spotřebičů, které své uplatnění nalezly ve všech domácnostech a podle návštěvníků výstavy Zlatá šedesátá53 mají své místo v kuchyních dodnes. Například paní Šťastná, která výstavu navštívila 3. 10. 2010, napsala do návštěvní knihy tento vzkaz: „Kuchyňské přístroje mám do dneška a fungují!“ 54 I když se životní styl československé společnosti postupně měnil, neustále vnitřní trh bojoval s nedostatkem v bytové oblasti, v zásobování spotřebními výrobky a s nekvalitními službami v maloobchodě.55 Pokud srovnám služby v maloobchodě v Německé spolkové republice a v Rakousku, tak docházím k závěrům, že služby v Československé socialistické republice byly nedostatečné a nemohly uspokojit konzumní československou společnost. V NSR a v Rakousku bylo možné vyřizovat drobné nákupy objednáním po telefonu, což na našem území bylo reálné až o několik let později. Na Západě bylo zvykem, že i malé
52
WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 1- 10. 53 Zlatá šedesátá – výstava, která se uskutečnila v Národním památníku na Vítkově v období od 30. 9. 2010 do 15.5. 2011. 54 Návštěvní kniha výstavy Zlatá šedesátá. Vzkaz od paní Šťastné, 3. 10. 2010. 55 KAMEROVÁ, Daniela. Bruselský sen: československá účast na světové výstavě expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let. Praha: Argot vitae, 2008, s. 2.
14
obchody nabízely rozvoz potravin buď pomocí malých osobních automobilů, nebo kol s přívěsnými vozíky. Rozšířené obchodní domy v NSR a v Rakousku měly velmi propracovanou organizaci služeb, která se snažila poskytnout spotřebitelům během jejich nakupování ty nejkvalitnější služby. Vedle běžně používaného prodeje na splátky u všech předmětů dlouhodobé spotřeby bylo možné nakoupit na splátky i oblečení a další drobné doplňky do domácnosti. V obchodních domech byly dále zavedeny holičské a kadeřnické salóny, opravny obuvi na počkání, šití pánských i dámských obleků na míru s prováděním úprav na již zakoupené konfekci. Zboží pořízené v obchodních domech bylo na vyžádání bezplatně doručeno až do bytu kupujícího nebo na místo, kam si kupující přál.56 Nedostačující prodejní síť v Československé socialistické republice nenabízela pro spotřebitele, tak příjemné podmínky jako obchodní domy v NSR a v Rakousku, a tak se vedle centrálně plánované ekonomiky, která určovala velikost zásob, vytvořil černý trh, který poskytoval československému obyvatelstvu zboží a služby již dostupné v západní Evropě. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, se začaly budovat velké obchodní domy i na našem území. Zboží, které však bylo v západní Evropě běžné a samozřejmé, se tak dostalo i do československých domácností a bylo považováno za luxusní a jedinečné. 57 V době budování socialismu se v Československu vytvořila podoba konzumní společnosti, tzv. konzumní socialismu, který v době normalizace společnosti měl přispět především ke stabilizaci ekonomiky. Byl založen na poskytování určitého standardu životní úrovně obyvatelstvu a jeho hlavním úkolem bylo zajistit komunistické straně nerušené vládnutí bez občanské revoluce, která se podle strany nedala realizovat s plným žaludkem. 58 Konzumní socialismus se snažil zajišťovat sociální jistotu a lepší životní úroveň, která občanům Československa umožňovala investovat část svých úspor do chataření a chalupaření, kde si lidé svobodně užívali svůj volný čas a nezasahovali tak do veřejných věcí, které řídila strana. Během plnění programu XII. sjezdu KSČ, byly stanoveny nové komise (zemědělská, ekonomická, ideologická a komise pro otázky životní úrovně). Komise nefungovaly samostatně, navzájem spolupracovaly a snažily se zvyšovat svou efektivitu. Komise pro otázky životní úrovně, která je pro mé bádání důležitá vznikla 20. října 1963 a její
56
URBAN, Luděk. Srovnávací studie o životní úrovni v ČSSR, NSR a Rakousku. Praha: Ekonomický ústav ČSAV, 1967, s. 43. 57 ROBERTS, John M. Dvacáté století. Dějiny světa od roku 1901 do současnosti. Praha: Nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, 2004, s. 550. 58 Cit. dle SEKANINA, Milan. Pátá (Hospodářský vývoj v Československu v letech 1971 – 1975, v období páté pětiletky). In Národohospodářský obzor, č. 1, 2006, s. 79.
15
první schůze se konala 24. října 1963 v budově sekretariátu ÚV KSČ.59 Hlavními otázkami, kterými se komise zabývala, byly: Hmotná zainteresovanost obyvatelstva, která sledovala vývoj cen, mezd a důchodů. V podstatě bylo potřeba kvůli zvýšení životních nákladů zvýšit mzdy a sociální dávky. Rozvoj osobní spotřeby obyvatelstva řešil nabídku a poptávku na vnitřním trhu, zabezpečoval plynulé zásobování obyvatelstva, stabilitu na trhu, problémy sortimentu a spolupráci se zeměmi socialistického bloku. Zásobování nebylo dostačující, a tak se na československém trhu objevily i jiné formy prodeje. Rozdíly v životní úrovni obyvatelstva. Tato oblast zkoumala rozdíly v počtu dětí v domácnosti, snažila se rozšiřovat společenskou péči o děti a mládež, projednávala lepší pracovní podmínky pro pracující matky, upravovala mateřskou dovolenou, pracovní dobu a další pracovní podmínky pro ženy. Komise se také soustředila na péči ve stáří, na aktivní stáří a na sociální péči. Řešila vyrovnávání kvality života na venkově a ve městě. Bydlení a životní prostředí se zabývalo bytovou výstavbou, vybaveností sídlišť, architekturou, vzhledem sídlišť a přeměnou starého bytového fondu. Komise řešila otázky, které se týkaly financování výstavby. Pracovní doba, pracovní prostředí, předpoklady pro rozšíření a lepší využívání volného času. Tato oblast vyvolávala diskuse na téma zkrácení pracovní doby, zlepšování pracovního prostředí (bezpečnost práce, hygiena a estetika pracovního prostředí), zkracování času v mimopracovní době. Komise dále řešila otázky rekreací, cestování, rozvoje tělesné výchovy a sportu, kulturní zážitky a vzdělávání. 60 V období od XII. sjezdu KSČ do konce roku 1965 nebyl stav životní úrovně uspokojivý, i když Komise pro otázky životní úrovně byla za své snahy hodnocena kladně a nadále i po XIII. sjezdu KSČ pokračovala ve svém snažení a vytyčila si následující cíle: „V oblasti životní úrovně byly uspokojovány základní kvantitativní požadavky obyvatelstva, Československo dnes patří mezi přední země světa co do kalorické hodnoty spotřebované 59
Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 1., a. j. 1, bod 1., Příprava plenárního zasedání UV KSČ k otázkám životní úrovně. 60 Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 1., a. j. 2, bod 4., Rozprava a schválení programu komise a organizačních otázek, s. 1 - 13.
16
stravy, ošacení, obuvi, a mnohé další základní potřeby osobní i společenské. Už XII. sjezd žádal, aby při zabezpečování rozvoje životní úrovně byl brán zřetel na její kvalitativní stránky, které jsou charakteristické pro obyvatelstvo průmyslně vyspělého státu. Výrazem této změny má být postupně rostoucí podíl uspokojování potřeb pomocí placených služeb, zvětšení rozsahu volného času a možnost pro rozvoj všestranných činností v rámci tohoto rozšířeného volného času, jako další zvyšování kvalifikace a vzděláni, ale také automobilismu, rekreace, cestovní ruch, uspokojování zvýšených požadavků na bydlení, na elektrifikaci, mechanizaci a automatizaci práci v domácnostech i uspokojování narůstajících požadavků na vytváření příznivějšího životního a pracovního prostředí.“ 61 Komise pro otázky životní úrovně zaměřila svou pozornost na nedokonalé zásobování obyvatelstva, konkrétně na zásobování drobným spotřebním zbožím a soustředila se na pomalé tempo rozšiřování sortimentu a pomalé zavádění nového druhu zboží a služeb do oběhu. Řešení nedostatkového zásobování viděla komise v umožnění dovozu zboží z kapitalistických zemí, ovšem jedině pod podmínkou, že dovoz zvýší vývoz. Dovoz z kapitalistických zemí byl do té chvíle omezen jen na kávu, v o mezené míře se dováželo ovoce z jižních zemí, suché plody a koloniální zboží. Dovoz byl limitován a vyčíslen ve výši 47 mil. Kčs ve velkoobchodních cenách. 62 Aby byly uspokojeny všechny potřeby spotřebitelů, snažila se komise o zřízení specializovaných prodejen, které v dostupných materiálech byly známé pod označením patronátní prodejny. Na stavbě prodejen se podílelo ministerstvo vnitřního obchodu, ministerstvo spotřebního průmyslu, ministerstvo všeobecného strojírenství, Ústřední svaz výrobních družstev a Ústřední správa pro rozvoj místního hospodářství. Od 1. dubna 1964 bylo zřízeno 81 obchodů na československém území, které byly vybudovány převážně ve velkých městech. 63 Prodejny se od ostatních prodejen lišily především v sortimentu prodávaného zboží. Zboží, které bylo v těchto prodejnách dostupné, nebylo doporučeno výtvarnou radou, pouze ho doporučila výrobní a obchodní organizace. Zásobování prodejen bylo zajištěno přímo z výroby formou
61
Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 4., a. j. 15, bod 1., Návrh tezí k XIII. sjezdu v oblasti hospodářské politiky strany, s. 9. 62 Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 1., a. j. 3, bod 4., Návrh opatřeni na zlepšení práce obchodu a zajištění dodávek spotřebního zboží, s. 3 – 10. 63 Jednalo se o prodejny v Praze, Brně, Bratislavě, Plzni, Karlových Varech, Pardubicích, Košicích, Liberci, Hradci Králové, Ostravě. Jmenovitě to byla například konfekce OP Prostějov, kožešiny Kara Trutnov, Hedva Moravská Třebová, klobouky Tonak, Svit Gottwaldov, hodinky Chronotechna Štemberk, hodinky a šperky Granát Turnov, šicí stroje Lada Soběslav, jízdní kola MJK Strakonice, rádio-televize Tesla Pardubice, foto-kino Meopta Přerov, kuchyňské potřeby Sfinx České Budějovice, šicí stroje Minerva Opava, fotografické potřeby Fotochema, bižuterie v Jablonci nad Nisou, porcelánka Karlovy Vary, sklárny Poděbrady, Jitex Písek.
17
transitivních dodávek, které byly do prodejen dodávány přednostně. Prodejny sloužily jako zkušební prodeje nových druhů výrobků, které byly právě ve vývoji. Cena výrobků byla tvořena podle zásad zaváděcích cen, a pokud spotřebitel výrobek reklamoval, na místě byl výrobek vyměněn a prodejně nahrazen z výrobního podniku. Patronátní podniky mohly během nakupování oslovovat spotřebitele a dotazovat se na jejich názory ohledně kvality jejich výrobků. Prodavači v obchodech byli řádně vyškoleni a dohlíželo se na jejich odbornost a kvalifikaci. 64 I přes veškeré snahy zajistit dostatečné množství zboží pro všechny spotřebitele, přetrvával stále nedostatek v průmyslovém zboží na československém trhu, což je patrné z následující tabulky. Kromě rozhlasových přijímačů, které byly v každé domácnosti, chyběla v každé druhé či třetí rodině televize, chladnička. Nedostatkové byly elektrické a plynové sporáky, automobily a jednostopá motorová vozidla. Tabulka 1: Počet předmětů v kusech připadajících na 100 domácností ke konci roku
Pračky Chladničky Vysavače Šicí stroje Elektrické sporáky Plynové sporáky Rozhlasové přijímače Televizní přijímače Jednostopá motorová vozidla Osobní automobil
1961 57 14 28 61 8 17 95 28 20 7
1962 61 18 32 63 9 20 100 34 22 8
1963 63 21 34 63 10 22 105 49 25 9
1964 66 26 37 64 12 24 109 47 27 9
1965 67 30 39 64 12 25 112 51 28 10
Zdroj: Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 4., a. j. 16, bod 2., Tendence ve vývoji životní úrovně mezi XII. a XIII. sjezdem KSČ, s. 33. Komise pro otázky životní úrovně přiznávala, že hlavním důvodem nedostatků na československém trhu bylo, že obchod ani výroba nedokázaly pružně a rychle reagovat na odstranění chyb ze špatně odhadnuté poptávky a z nečekaných změn prodeje. 65
64
Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 2., a. j. 5., Příloha III., Návrh na zřízení patronátních prodejen, s. 1 - 5. 65 Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 1., a. j. 3., bod 4., Návrh opatření na zlepšení práce obchodu a zajištění dodávek spotřebního zboží, s. 4.
18
2.1 Politická situace V dubnu 1960 předložil Ústřední výbor Komunistické strany Československa návrh nové Ústavy Československé socialistické republiky, který byl posléze 5. – 7. července 1960 schválen.66 Od toho kroku si komunistická strana slibovala celkové zlepšení hospodářských výsledků, neboť věřila v občanskou uvědomělost a víru v socialismus.67 KSČ s hrdostí deklarovala: „My pracující lid Československa prohlašujeme slavnostně: Společenské zřízení, za které bojovaly celé generace našich dělníků i ostatních pracujících a které měly od vítězství Velké říjnové socialistické revoluce před očima jako vzor, stalo se pod vedením Komunistické strany Československa skutečností i u nás. Socialismus v naší vlasti zvítězil! Vstoupili jsme do nového období našich dějin a jsme odhodláni jít dále k novým, ještě vyšším cílům. Dovršujíce socialistickou výstavbu, přecházíme k budování socialistické společnosti a shromažďujeme síly pro přechod ke komunismu.“ 68 Komunismus měl nastat ze socialismu a viděl perspektivu ve sblížení národů. Po překonání třídních rozdílů měl vzniknout ze dvou národů československý socialistický lid, který zapomene na svou národní identitu a bude myslet jako jeden komunistický stát. 69 Chod společnosti měl fungovat podle zásad ideologie marxismu-leninismu, která byla v Ústavě brána, jako závazná státní ideologie, jež sloužila k vazalismu ČSSR k SSSR. I nadále Ústava odbourávala tradiční pojetí dělby moci, nesouhlasila se soukromým vlastnictvím a zaručovala jen osobní vlastnictví předmětů domácí a osobní spotřeby. Souhlasila se společenským vlastnictvím výrobních prostředků ve dvou formách – státní a družstevní. Kladla důraz na hospodářská, sociální, kulturní práva občanů a politická práva zaručovala jen tehdy, pokud byla ve shodě se zájmy pracujícího lidu. Individuální práva a svobody jednotlivce byly odvozeny od vůle socialistického státu, jehož zájmy byly na prvním místě.70 I když Ústava71 formálně zaručovala občanskou svobodu, existenci zákonné, výkonné a soudní moci, byla přesto pouhým prohlášením na papíře, které
66
ZIMEK, Josef. Ústavnost a český ústavní vývoj. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 155; HORÁLEK, Jan. Labeling Socialism. New Presence: The Pratur Journal of Central European affairs. Autumm 2009, vol. 11, s. 59. 67 KOMÁREK, Valtr; ŘÍHA, Ladislav. Rozbory a perspektivy hospodářského rozvoje. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1975, s. 22. Ovšem deklarování a přihlášení se k socialismu neznamenalo reálnou přeměnu hospodářské a politické situace v Československu. 68 Ústava Československé socialistické republiky. Praha: Orbis, 1960, prohlášení I. 69 RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 173. 70 Ústava Československé socialistické republiky. Praha: Orbis, 1960, prohlášení I. 71 Konkrétněji Hlava druhá, Práva a povinnosti občanů, čl. 19 – 38.
19
ve skutečnosti nemělo
žádné
uplatnění,
neboť
veškerá
rozhodnutí týkající
se
Československé socialistické republiky a československé společnosti byla v rukou KSČ. Podle Josefa Hellera72 i dnes pro komunistickou stranu diktát konzumu, jež je mohutně podporován masivní reklamou a mediální kampaní, znamená rozklad společnosti, deformaci rodinných vztahů a přebírání alternativního stylu vědomě rezignujícího na oficiální hodnoty třeba i při překračování oficiálních právních a morálních norem. 73 Konzumní chování komunistickou stranou bylo vnímáno jako znehodnocení smyslu života, neboť lidé prahnou po konzumním způsobu života, který není vhodný pro společnost ani pro spotřebitele. Tuto myšlenku podporuje i Karel Kosík74 představitel myšlení Pražského jara75, který vysvětlil důvod, proč se intelektuální levice nechtěla účastnit na výhodách konzumního způsobu života těmito slovy: „Člověk redukovaný na konzumenta degraduje občana na postavu druhořadou a závislou, která se občas dovoluje, aby se politicky projevila a potvrdila, že jejím hlavním zájmem je spotřebitelství a komfort… z občana zbývá stín, závislý polo-občan… k dobrému životu nestačí ,systém potřeb‘. K němu jako nezbytné završení patří, metafyzická potřeba, potřeba pravdy, krásy, spravedlnosti, potřeba vědět, jaký smysl má veškeré lidské počínání.“76 Náhled na západní konzumní společnost byl vládnoucí komunistickou stranou v šedesátých letech odmítán, na rozdíl od československé společnosti, která západní liberalizaci přinášející svobodu volby a svobodu jedince ve společnosti podporovala. Vznikající propast mezi mládeží a vládnoucí KSČ se prohlubovala a počet členů KSČ mezi pražskými studenty klesal. Antonín Novotný77 v této souvislosti vzpomíná: „My jsme si namlouvali, že přísný kádrový výběr vytvoří novou socialistickou mládež, že vychováme naše nástupce pro stranu, vládu, továrny. …Já ze sebe asi nesetřesu odpovědnost za ty chyby ve školství, za ten pedagogický sbor, který nám zparchantil mladé lidi tak, že jsou
72
Josef Heller (*1947) absolvent Filosofické fakulty University Karlovy a postgraduant FF UK a Vysoké školy politické ÚV KSČ, dlouholetý učitel a vědecký pracovník v oblasti marxismu. Od roku 1993 na Teoretickoanalytickém pracovišti ÚV KSČM a publikuje v tisku spojeném s KSČM a na webových stránkách KSČM. 73 HELLER, Josef. Jaké formy rodiny a rodinného života jsou „progresivní“ a jak zaměřit prorodinnou politiku KSČM? Dostupné z www: http://www.kscm.cz/viewDocument.asp?document=4972. 74 Karel Kosík (*1926 – 2003) byl český filosof, historik a sociolog. 75 VYKOUKAL, Jiří; LITERA, Bohuslav; TEJCHMAN, Miroslav. Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944 – 1989. Praha: Nakladatelství Libri, 2000, s. 350 – 354. 76 Cit. dle RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 189. 77 Antonín Novotný (*1904 – 1975) byl třetím československým komunistickým prezidentem. Nesouhlasil s umístěním sovětských vojsk na území Československa, nepodporoval nástup Brežněva k moci a umožnil postupnou liberalizaci.
20
z nich nepřátelé socialismu.“78 Mladá generace bez rozpaků přijala celosvětový svobodný životní, hudební a módní styl, jehož symbolem se od roku 1965 stali Beatles i Rolling Stones. Podobně jako na Západě se symbolem nového myšlení, osobní svobody a odporu proti komunistické moci staly dlouhé vlasy. 79 Lipovetsky v knize Říše pomíjivosti tvrdí: „Rozkvět kultury mládí v průběhu padesátých a šedesátých let urychlil obecné šíření hédonistických hodnot a dal nárokům jedince novou podobu. Ujímá se tak kultura, která se chlubí nonkonformismem a vyznává hodnoty individuálního vyjádření, uvolňování smluvních svazků, humoru a volné spontaneity.“80 Tento názor se snažil nejen potvrdit, ale také zdůvodnit historik Tony Judt 81ve své knize Poválečná Evropa: „Každá přicházející generace vnímá svět jako něco nového. Generace šedesátých let viděla svět jako nový a mladý. Většina generací mladých lidí v dějinách vstupovala do světa plného starších lidí, kteří zaujímali významná postavení a představovali vzor. Mládež v polovině šedesátých let se ovšem ocitla v odlišné situaci. Kulturní ekosystém se vyvíjel mnohem rychleji než v minulosti. Populární hudba, filmy, televizní programy, všechny tyto oblasti byly plné mladých lidí, a stále víc se k nim obracely jako ke svému publiku a zákazníkům. V roce 1965 existovaly rozhlasové a televizní programy, časopisy, obchody, rozličné typy zboží a celá komerční odvětví, které tu byly výlučně pro mladé a závisely na jejich přízni." 82 Dana Hábová anglofonní překladatelka také zavzpomínala na svá šedesátá léta a uvedla: „ Musím říci, že jsme si…opravdu užili… My jsme o různých chorobách a podobných hrůzách neměli ani tušení, anebo ani neexistovaly, takže jsme se skutečně vyřádili… Bylo mi osmnáct a byla jsem pravé květinové dítě. Měla jsem spoustu vlasů, nosila všechny ty kytičkové šaty v děsných neonových barvách, dělala jsem jógu, poslouchala Dylana,..V šedesátých letech jsme poznali volnost, jaká byla pak do roku 1989 nemyslitelná.“83
78
Cit. dle RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 189. 79 RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 189 - 208. 80 HRABALÍK, Petr. Úvod do let šedesátých. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/60-leta/clanky/12-uvod-do-let-sedesatych/. 81 Tony Judt (*1948 – 2010) byl britský historik, esejista a profesor evropských studií na univerzitě v New Yorku. 82 JUDT, Tony. Poválečná Evropa: historie po roce 1945. Praha: Slovart, 2008, s. 404 - 405. 83 Cit. dle RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 189 - 208.
21
2.2 Hospodářská situace V Československé socialistické republice se hospodářská oblast rozvíjela podle pravidel společenských orgánů.84 Článek 7, odstavec 1 ústavního zákona č. 100/1960 Sb. říkal: „Ekonomickým základem Československé socialistické republiky je socialistická hospodářská soustava, která vylučuje jakoukoli formu vykořisťování člověka člověkem. Socialistická hospodářská soustava, v níž jsou výrobní prostředky zespolečenštěny, a veškeré národní hospodářství je plánovitě řízeno, zabezpečuje za uvědomělé spolupráce všech občanů mohutný rozvoj výroby a neustálý vzestup životní úrovně pracujících. Práce je v socialistické společnosti prací ve prospěch celku a zároveň ve prospěch pracovníka samého.“85 Ota Šik86 práci ve své knize popisuje těmito slovy: „Socialistické zespolečenštění práce znamená především odstranění třídního rozdělování výrobních prostředků, které zejména v minulosti rozdělovalo společnost na antagonistické třídy, na vlastníky a nevlastníky, na pracující a práci vykořisťující lidi. (…)“ 87 Společenský plán, který měl zachytit potřeby a prospěch společnosti a hospodářský růst země, měl být závazný zákonu, který se opíral o marxistickou ekonomickou teorii. Ovšem ve skutečnosti tento plán nikdy nebyl dokončen a ekonomika se řídila ročními nebo dvouletými plány, protože střednědobý plán nebyl schopen potřeby společnosti a pracovníků uspokojit.88 Ekonom Otakar Turek89 vidí neschopnost plnit plán především v tom, že centrální plánovač nemohl odhadnout, co si spotřebitel chtěl koupit, protože neznal dostatek informací, a proto se čísla plánu se skutečnou poptávkou často lišila a nemožnost napravovat tyto chyby byla způsobena nepružností celého systému. 90 Československá socialistická republika v roce 1961 vstoupila do krize, která byla způsobena především poklesem efektivity hospodářství, stále pomalejším nárůstem produktivity práce, zhoršením efektivity investic a růstem plýtvání výrobního materiálu. Stagnace zemědělství a důraz na těžký průmysl způsobil dovoz zemědělských produktů ze zahraničí. Neschopnost domácího trhu reagovat na nedostatek spotřebního zboží, služeb či bytů vedl později k větší a větší nespokojenosti obyvatel, kteří toužili po změně. 91 84
ŠIK, Ota. Ekonomika, zájmy, politika. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1962, s. 14. Ústava Československé socialistické republiky. Praha: Orbis, 1960. 86 Ota Šik (1919 – 2004) byl český ekonom, politik a tvůrce hospodářských reforem. 87 ŠIK, Ota. K problematice socialistických zbožních vztahů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, s. 27. 88 KAPLAN, Karel. Kořeny československé reformy 1968. Brno: Doplněk, 2000, s. 262. 89 Otakar Turek (*1927) ekonom, který pracoval v teoretických skupinách Oty Šika v 60. letech. 90 Cit. dle PROCHÁZKA, Jaromír. Proč jsme v listopadu vyšli do ulic.TUREK, Otakar. Plánované hospodářství. Brno: Doplněk, 1999, s. 58. 91 ŠIK, Ota. Jarní probuzen - iluze a skutečnost. Praha: Mladá fronta: Polygon, 1990, s. 61 -62. 85
22
Třetí plánovaná pětiletka, která byla jednou z forem centrálního hospodářství, měla probíhat v letech 1961 – 1965. Ovšem tato forma hospodářského vývoje vylučuje vznik volného trhu a je tedy zřejmé, že země, která je podřízena centrálně plánovanému hospodářství, nemůže zajistit svobodu výběru, neboť vše je řízeno ústředním plánem komunistické strany, který myšlenku volby popírá. Tento pětiletý plán zpočátku vypadal jako reálný, který by mohl být splněn, protože byl podložen značnou analytickou činností, ovšem politický nátlak požadující vyšší cíle celou snahu zmařil. 92 Hospodářská situace v šedesátých letech v Československé socialistické republice byla obdobím ekonomických reforem, neboť ambice již zmiňovaného plánu, byly snem komunistického vedení, které v třetí pětiletce vidělo změnu ze socialistické společnosti na komunistickou. 93 Nereálné zvýšení průmyslové výroby o 56 %, zemědělské výroby o 23 %, zvýšení investic o 59 %, navýšení národního důchodu o 42 % a zvýšení osobní spotřeby každého občana o 30 % znamenalo
krach
plánované
pětiletky
již
v dubnu
1962.94
Úkoly
vzhledem
k hospodářskému poklesu byly silně nadhodnoceny a ve skutečnosti národní důchod vzrostl o 10 %, přírůstek investic byl navýšen o 32 % a výroba železa, oceli a elektřiny dosáhla svého plánovaného stavu až o pět let později. 95 Novotný stále ale věřil, že pětiletka bude úspěšná a prohlašoval: „Bouřlivým rozvojem výroby v tomto období se budou stále více násobit přednosti socialistického zřízení, předstihneme nejvyspělejší kapitalistické státy ve výrobě na jednoho obyvatele, a tím vytvoříme základ dalšího podstatného zvýšení životní úrovně všech pracujících tak, že předstihneme úroveň nejvyspělejších kapitalistických států.“96 Jeho víru potvrzoval i vydaný článek v Rudém právu z roku 1961 pod názvem Pohled do třetí pětiletky, který veřejnosti oznamoval: „Již zítra budou před branami závodů vyhrávat hudby: Nastoupíme první směnu třetí pětiletky! Během třetí pětiletky vzniknou desítky nových závodů, které výrazně ovlivní vývoj našeho hospodářství na mnoho let kupředu. Postavíme například mohutnou hutní základnu – Východoslovenské železárny. Vybudujeme několik chemických závodů, které našemu 92
PRŮCHA, Václav. Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, s. 108; KAPLAN, Karel. Kořeny československé reformy 1968. Brno: Doplněk, 2000, s. 270 – 271. Zavádění pětiletých plánů v ČSSR bylo neúčinné a hospodářsky neúnosné. 93 BRABEC, Václav. Roky 1958 – 1962 v dějinách KSČ. Bratislava: Pravda, 1986, s. 232 – 239; PRŮCHA, Václav. Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, s. 109. Ekonomické reformy byly vyvolané právě neúspěšností pětiletek a snažily se nastartovat hospodářský růst. 94 NOVOTNÝ, Antonín. Projevy a stati 2 (1958 – 1962). Praha: Nakladatelství politické Literatury, 1964, s. 277. 95 ŠULC, Zdislav. Stát a ekonomika. Praha: Karolinum, 2004, s. 214; RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 182. 96 NOVOTNÝ, Antonín. Projevy a stati 2 (1958 – 1962). Praha: Nakladatelství Politické Literatury, 1964, s. 522.
23
hospodářství poskytnou mnoho nových materiálů pro průmysl i zemědělství. Celková průmyslová výroby se v roce 1965 proti roku 1960 zvýší o více než 56 % a dosáhne šestinásobku výroby kapitalistického Československa.“97 Ovšem pětiletka opět nebyla úspěšná a neúspěch byl způsoben napětím mezi potřebami a zdroji. Zapojení se do ekonomiky sovětského bloku bylo velmi náročné na strukturální změny, které s sebou přinesly značné investice na moderní technologie a rozvoj s nereálně stanovenými termíny uvádění nových továren do provozu. Neustále stoupala náročnost výrobních faktorů a docházelo k poklesu jejich efektivního využívání. 98 Špatné rozhodnutí o jejich využitelnosti přineslo místo technického rozvoje pokles investic a snížení materiálové náročnosti podnikové produkce.99 Na tyto vnitřní problémy v Československé socialistické republice také působily vnější okolnosti, které nikdo nepředvídal. Například výdaje na posílení obranyschopnosti během berlínské a karibské krize nebo následky konfliktu s Čínskou lidovou republikou. Obchod s ČLR, čtvrtým největším obchodním partnerem naší republiky, byl významně omezen. Pokles objemu vzájemného obchodu, nerealizované rozpracované strojírenské zakázky a dodávky surovin a potravin z ČLR, byly nuceně nahrazeny dodávkami z kapitalistických zemí za nevýhodné ceny. 100 Zpomalení hospodářského růstu se projevilo již v roce 1961, což způsobilo zredukování a zmírnění cílů pro rok 1962, čímž se v podstatě rozpadla třetí pětiletka a centrální hospodářství bylo dále plánováno jen s ročním předstihem, který nebyl postavený na střednědobém plánu. 101 Nadále pokračující hospodářský pokles v roce 1963 znamenal 97
Pohled do třetí pětiletky. In Rudé právo, 1. 1. 1961, ročník 41, číslo 1, s. 3. článek se snaží po neúspěšných pětiletkách vzbudit zájem pracujícího lidu a slibuje rozkvět země. Bohužel i noviny byly kontrolovány a vydávaly pouze takové články, jaké jim komunistická strana dovolila. 98 KAPLAN, Karel. Kořeny československé reformy 1968. Brno: Doplněk, 2000, s. 163. 99 KAZIMOUR, Jan. Hospodářský vývoj Československa. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1980, s. 81 – 82; ŘEZNÍČEK, Jiří a kol. Hospodářská politika KSČ. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1977, s. 58. Řezníček a kolektiv neúspěch třetí pětiletky také vidí v neschopnosti československé výroby přizpůsobit se technické revoluci a modernizaci a dále teorii neúspěchu rozšiřují o myšlenku, že pětiletka neodhadla ekonomicko-sociální programy, které nebyly dostatečně naplánované a korigované. Šlo zejména o bytové výstavby a nové důchodové zabezpečení některých vybraných kategorií pracovníků. 100 ROZSYPAL, Kurt. Vývoj systému plánovitého řízení rodního hospodářství v Československu v letech 1945 –1970, s. 126 – 129; VYKOUKAL, Jiří; LITERA, Bohuslav; TEJCHMAN, Miroslav. Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944 – 1989. Praha: Nakladatelství Libri, 2000, s. 329 – 346; KAPLAN, Karel. Československo v letech 1953 – 1966, 3 část.. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, s. 57. Karel Kaplan problematiku Čínsko-sovětského sporu analyzuje na stranách 57 – 71. Na základě nevydaných pramenů se snaží čtenáři přiblížit situaci, kdy se Čína odklonila od moskevských dokumentů a začala vůči SSSR a Československu realizovat tvrdší kurz. Čína ohlásila, že z důvodů vlastních problémů nemůže přijmout již smluvenou dodávku investičních zařízení z Československa. Bohužel dohodnutý rozsah dodávky byl příliš velký a jeho zrušení neslo svůj značný podíl na prohloubení krize československého hospodářství. 101 PRŮCHA, Václav. Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, s. 110; KAPLAN, Karel; KOSÍK Pavel. Gottwaldovi muži. Praha: Litomyšl: Paseka, 2004, s. 280.
24
pro komunistickou stranu problém, který se představitelé vládnoucí strany snažili vyřešit na XII. sjezdu KSČ rozhodnutím vzdát se příprav sedmiletého plánu pro léta 1964 – 1970. Aby důsledky hospodářské recese nebyly na životní úroveň společnosti tak drastické, snažila se KSČ postupně snižovat podíl na národním důchodu z 21 % v roce 1961 na 9 % v roce 1965 ve prospěch spotřeby.102 V roce 1963 byla ustanovena komise pro úpravu řízení a plánování, která viděla nápravu stávající situace v dobrém vědecky vypracovaném plánu, rozpracovaném do konkrétních úkolů, nařízený podnikům a závazný pro ně, s jistou dávkou hmotné zainteresovanosti a notnou dávkou disciplíny vedoucích funkcionářů ve výrobě.103 První komplexnější program změn hospodářského plánování byl zpracován na začátku roku 1964 a obsahoval přechod od administrativních metod k ekonomickému řízení, úlohu dlouhodobého plánu, potřebu racionální dělby práce mezi ústřední stranou a podnikovou sférou a podmínky závislosti příjmů pracovníků podniků na vývoji tržeb z prodeje zboží. Program dále prosazoval přechod od administrativně řízených podniků, neboť se ekonomové domnívali, že nechat podniky, aby samostatně rozhodovaly o výrobě na základě úrovně cen, je ta nejsprávnější cesta k uzdravení. 104 Například ekonom Valtr Komárek105 ve své knize Základní principy hospodářské politiky socialismu uvedl: „Obecně lze úlohu nepřímých ekonomických nástrojů spatřovat
ve vytváření
ekonomických podmínek a kritérií pro racionální chování podniků při využití vlastních pravomocí.“106 Nakonec mezi základní principy nové Šikovy reformy patřily tyto body: „1. hospodářský plán doplní trh, plán bude určovat jen základní směr vývoje, dosavadní direktivní směrnice nahradí ekonomické nástroje; 2. samostatnost podniků se rozšíří natolik, aby mohli podnikat; 3. výroba bude vystavena tlaku trhu; 4. měřítkem úspěchu podniku nebude plnění plánu, ale hrubý důchod, na němž závisí i výše mezd; 5. podniky ponesou důsledky za dobré i špatné hospodaření.“107
102
Historická statistická ročenka ČSSR. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1985, s. 91. ŠULC, Zdislav. Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945 – 1995. Brno: Doplněk, 1998, s. 31 – 32; KAPLAN, Karel. Kořeny československé reformy 1968. Brno: Doplněk, 2000, s. 271; SÚA, f. 01, schůze, září 1963; f. 02/1, sv. 8, a. j. 9, b. 1. – NOVOTNÝ, Projevy, sv. 3, s. 161, 165, 195, 217, 261, 270,317 - 318, 321. 104 ČERMÁK, Václav; KYSILKA, Hugo. Vývoj československé ekonomické reformy, Praha: Svoboda, 1970, s. 9 - 12. 105 Valtr Komárek (*1930) český ekonom, prognostik a politik, který se účastnil příprav ekonomických reforem. 106 KOMÁREK, Valtr. Základní principy hospodářské politiky socialismu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s. 32. 107 KAPLAN, Karel. Československo v letech 1953 – 1966, 3 část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, s. 114. 103
25
Reforma a následná realizace plánu vyvolala v roce 1965 několik střetů, které se týkaly zejména vztahu mezi plánem a trhem. Na tyto střety veřejně reagoval předseda vlády Jozef Lenárt108 na XIII. sjezdu KSČ, kdy řekl: „Na jedné straně se setkáváme se strnulými názory a praktikami, které v zajetí starých pohledů na práci ústředí vidí v rozšiřování pravomocí podniků a v uplatňování tržního mechanismu oslabení ústředního řízení a t ím i nebezpečí živelnosti a stagnace. Na druhé straně jsou zase názory, které poslání centra v podmínkách uplatňování zbožně peněžních vztahů nedoceňují a považují ústřední řízení, plánování národního hospodářství víceméně za zbytečné. Obě tyto na první pohled úplně protichůdné tendence mají však jedno společné – jejich rozdílnost a osobitosti na jedné straně a totožnosti a jednoty na straně druhé… Jde o socialistické, na vysoké koncentraci a sladěné kooperaci rozvíjené zbožně peněžní vztahy a o vědecky podložené a exaktními metodami vyzbrojené plánování…“109 Postupné zavádění reformy začalo v nejdůležitějších odvětvích již v roce 1966. V porovnání s předchozími plány obsahovala velmi úzký seznam ukazatelů hospodářského růstu. V podstatě byla listinou globálních cílů, které se bohužel nepodařilo prosadit v konkrétních hospodářských cílech jednotlivých podniků, a tak opět jako v roce 1962 1965
byla
hospodářská
situace
Československé
socialistické
republiky
řízena
jednoročními plány, které opět nevycházely ze střednědobého centrálního plánování. 110 Socialistické hospodářské řízení, které bylo znakem komunistického impéria, posilovalo moc KSČ v československé socialistické společnosti, v celém státě a v celé řízené ekonomice. Spojení hospodářské a politické nadvlády bylo rozhodujícím činitelem stability komunistického postoje a umožňovalo komunistické straně realizovat kádrovou politiku, která sloužila k manipulaci československé společnosti v celém národním hospodářství a zakořenila podmínky pro totální kontrolu každého jednotlivce. 111 Například se kontrola projevila v roce 1967, kdy byly veřejnosti předkládány zkreslené hospodářské výsledky. Zpráva Státního statistického úřadu o vývoji národního hospodářství uváděla jiné výsledky než statistická příloha, kde byly ukazatele později upraveny směrem dolů. 112 Šedesátá léta byla ve znamení uvolňování východní bariéry, která rozdělovala obyvatele západních a východních zemí – obyvatele dvou systémů - kapitalismu a socialismu. Růst
108
Jozef Lenárt (*1923 – 2004) byl vysoký komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1963 – 1968. Po sovětské okupaci v roce 1968 se postavil na stranu normalizačního vedení. 109 XIII. sjezd KSČ: Praha 31. května – 4. června 1966. Praha: Svoboda, 1967, s. 337 – 338. 110 Vývoj a cíle národohospodářské politiky ČSSR, 2. díl. Praha: Svoboda, 1968, s. 159. 111 VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Praha: Portál, 2011, s. 83. 112 Hospodářské noviny, č. 5, 1968.
26
zahraničních knih, časopisů a ekonomických teorií na domácím trhu zapříčinily pochyby o komunistickém režimu i u lidí, kteří byli věrni sovětské ideologii. Postupem času docházeli k názorům, že byli pouze loutkami ovládané režimem. S postupnou liberalizací mohla mladší generace komunistů více cestovat, poznávat nové lidi, nové názory, které byly od komunistických zásad zcela odlišné. Snaha prosadit západní mínění a bojovat proti starému, zavedenému ideologickému proudu, nebylo v dané době však vůbec jednoduché. 113 Na přelomu roku 1967 a 1968 propukla společenská aktivita i v politickém dění. I když hospodářská politika nadále pokračovala v reformních zásadách předepsaného plánu, veřejnost a ekonomové volali po změně. Nové prvky přišly až v březnu 1968, kdy vznikal akční program KSČ, do jehož přípravy se zapojila široká síť společenskovědních institucí a i mnoho významných osobností z různých oblastí společenského života. Akční program prohlašoval: „demokratizace stranického života znamená i upevňování pravidelných pracovních styků mezi stranou a vědou.“114 Program dále vymezil nové požadavky na ekonomickou reformu směrem k demokratizaci a formuloval vztah mezi plánem a trhem sice obdobný pojetí z XIII. sjezdu KSČ z roku 1966, ale kladl větší důraz na samostatnost tržních subjektů. Otevřel cestu důsledné hospodářské reformě a všestranné demokratizaci společnosti, zachytil význam tržního mechanismu pro socialistickou ekonomiku a samosprávu podniků. Kladl důraz na vytvoření podmínek, které budou v organizacích a ve veřejném životě vyjadřovat zájmy všech obyvatel. 115 Ekonomická reforma byla z mnoha stran kritizována. Nejdále se svou nespokojeností a kritikou vůči schválené koncepci zašel Drahomír Kolder 116 společně s Antonínem Kapkem117, Vasilem Biľakem118 a Oldřichem Švestkou119 dopisem, který zaslali samotnému sovětskému vůdci L. I. Brežněvovi. 120Tzv.
Zvací
dopis,
který byl prohlášením o
možné pomoci
113
BUDÍN, Stanislav. Jak to vlastně bylo. Praha: Torst, 2007, s. 535 – 537. RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 215 – 216; PRŮCHA, Václav. Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, s. 121. 115 ŠIK, Ota. Jarní probuzení – iluze a skutečnost. Praha: Mladá fronta, 1990, s. 175; PRŮCHA, Václav. Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, s. 124. Akční program byl celý otištěn v Rudém právu 10. 4. 1968, ročník 48, číslo 100. 116 Drahomír Kolder (*1925 – 1972) byl český komunistický politik, funkcionář KSČ, člen předsednictva tajemník Ústředního výboru KSČ, ministr ve vládě ČSR. 117 Antonín Kapek (*1922 – 1990) byl československý politik, poslanec Národního shromáždění, v šedesátých letech spolupracovník prezidenta Antonína Novotného. 118 Vasil Biľak (*1917) slovenský politik, místopředseda SNR, poslanec NS (1960 -1969). 119 Oldřich Švestka (*1922 – 1983) byl český komunistický funkcionář, politik, novinář, člen Ústředního výboru KSČ. 120 Leonid Iljič Brežněv (*1906 – 1982) byl sovětský politik a nejvyšší představitel Sovětského svazu. 114
27
kontrarevolučnímu Československu ze strany Sovětského svazu a v němž stálo: „Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně…V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici.“121 Bohužel druhá reforma trvala pouze do 21. srpna 1968, kdy na příkaz L. I. Brežněva vstoupila vojska Varšavské smlouvy na území Československa a celá snaha odborné skupiny kolem Šika skončila návratem k přísnému centrálnímu plánování. 122 Nedostatečný rozvoj služeb, nedostatek spotřebního zboží, zaostalá technika a nekvalitní výrobky, stály za nutností občanů Československé socialistické republiky shánět zboží jiným způsobem, než klasickým nakupováním v obchodě.123 Na jedné straně vidím období šedesátých let 20. století v Československé socialistické republice, jako období nedostatkového zboží, trčících front před řeznictvím nebo jako období podpultového prodeje a Tuzexu, který vznikl v roce 1957 a byl obdobou východoněmeckého Intershopu nebo sovětské Berjozky. Byl vytvořen pro prodej potravin, spotřebního zboží a pro poskytování služeb za devizy. Tuzex navázal na podrobně ucelený podnik Darex, který sídlil na Václavském náměstí. Hlavním úkolem Tuzexu bylo nabízet exkluzivní domácí, ale zejména západoevropské zboží, které v běžné prodejní síti maloobchodů nebylo dostupné.124 Ceny byly tvořeny komplikovaným způsobem, který byl postaven na základě průměru cen ve vybraných západoevropských státech. Dalším úkolem Tuzexu bylo získávání chybějících deviz, protože oficiálně se zde platilo především takzvanými tuzexovými korunami, které jsou dodnes známé jako bony. Bony k nám proudily od zahraničních turistů, pro které bylo mnohdy výhodnější směňovat jejich domácí měnu za bony, protože v Tuzexu se nedostatkové zboží prodávalo laciněji a bylo zde snadněji dostupné než na pultech obchodů. Tuzex nebyl samozřejmě jen pro zahraniční turisty. Mohli v něm nakupovat i českoslovenští občané, kteří vlastnili tuzexové konto, které získali díky práci 121
JUST, Petr. Dokument: Tzv. Zvací dopis (1968). 1. 1. 2005. Dostupné z www: http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010119. 122 ŠULC, Zdislav. Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945 – 1995. Brno: Doplněk, 1998, s. 50 – 54; HORÁLEK, Jan. Labeling Socialism. New Presence: The Pratur Journal of Central European affairs. Autumm 2009, vol. 11, s. 59. 123 VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Praha: Portál, 2011, s. 84. 124 ULC, Otto. Some Problems Relating to the Transfer of Inheritance from the United States to Czechoslovakia. The American Journal of Komparative Law: Vol. 17, No. 1 (Winter, 1965), s. 145.
28
v zahraničí. Ovšem takto vypadající Tuzex byl jen pouhou teorií, protože ve skutečnosti obchod v Tuzexu vypadal úplně jinak. Jelikož všichni občané žijící v Československé socialistické republice toužili po nedostatkovém zboží, rozmohl se černý trh s tuzexovými korunami, v jehož podstatě si mohl obstarat bony každý, kdo uměl komunikovat a dohadovat se s překupníky. Kurz bonů byl stanoven podle kurzovního lístku vydaného Státní bankou Československé republiky a byl upravený zákonem o peněžní reformě č. 41/1953 Sb. Již brzy se ale vytvořil neoficiální kurz, při kterém lidé za jednu tuzexovou korunu museli zaplatit pět obyčejných korun. Tato směna nebyla legální a občas policejní razie zasahovala před tuzexem, kde se pohybovali překupníci, ale globálně komunistická strana obchod se západní měnou a s bony tolerovala, protože potřebovala tvrdou měnu, která vylepšovala hospodářskou situaci státu. Tuzex svůj význam získal především v šedesátých letech, kdy se začal velmi rychle rozvíjet cestovní ruch a mnoho občanů československé
společnosti začalo
pracovat
v zahraničí
na
různých
montážích
v rozvojových státech.125 Na druhé straně tedy nelze popřít, že i přes všechny překážky komunistického řízeného hospodářství existoval jistý typ československé konzumní společnosti, která zažívala částečnou liberalizaci zejména v rozvíjející se kultuře, kdy období šedesátých let bylo považováno za dobu nabitou energií a nadějemi, dobou alternativního rozkvětu československé literatury, filmu, divadla, výtvarného umění, hudby, architektury s výjimečně činorodou tvořivou atmosférou.126
125
KÁRNÍK, Zdeněk; KOPEČEK, Michal. Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu. Praha: Dokořán a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2005, s. 230. 126 RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 191 – 196.
29
3. Obchodní domy v šedesátých letech 20. století Obchodní domy,
vybudované v Československé socialistické republice
během
šedesátých let dvacátého století, představují unikátní skupinu staveb, která svým vznikem i přes politicky odsuzovanou západní konzumní společnost přispěla k posílení vlivu spotřebního myšlení a i k růstu samotné spotřeby. 127 Hlavním podnětem k postavení několikapatrových obchodních domů byla především nutnost rozšíření zanedbané a poddimenzované obchodní sítě, neboť její kapacita v šedesátých letech bohužel nedokázala plně uspokojit rostoucí životní úroveň a potřeby konzumentů. Architekt Otakar Nový popsal, v knize Soudobá architektura ČSSR (1980) úspěchy socialistické architektury slovy: „…obchodní domy se staly jakýmsi prostorovým plakátem růstu životní úrovně socialistických zemí.“128 Jelikož mnoho menších podniků z první republiky zaniklo, nastala potřeba nových nákupních zdrojů. Inspirací pro výstavbu obchodních domů československým architektům byla moderní forma prodeje na Západě, kde velká nákupní centra postupně vznikala. První obchodní domy vznikly ve Francii, která se tak stala vzorem pro ostatní země, které o ráji nakupování teprve snily. Podle doloženého materiálu vznikl první obchodní dům již v roce 1852 v Paříži pod názvem „Bon Marché“. Malý obchůdek se nacházel v neatraktivní části Paříže, a tak jej na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století majitelé Aristide Boucicaut a Palo Videau přestavěli na ojedinělý obchodní dům, který se stal nejatraktivnějším místem Paříže pro všechny dychtivé spotřebitele prahnoucí po konzumu. Obchodní domy ve Francii se zaměřovaly zejména na prodej látek, galanterii a textil, což přetrvává i dodnes, kdy je Paříž stále kolébkou módy. Ve stejné době, kdy byly budovány obchodní domy ve Francii, vznikaly obchody ve Spojených státech, kde byl postaven například obchodní dům Macy´s v New Yorku. Do konce 19. století vzrostl počet obchodních domů ve Velké Británii, kde byl postaven obchůdek Harrods, který původně sloužil pro prodej potravin, a až ke konci století získal povahu obchodního domu. Koncem sedmdesátých let 19. století započalo budování nových obchodních domů již také v Německu. 129 Hlavním znakem moderní formy obchodních domů ve 20. století byl samoobslužný prodej v otevřeném i uzavřeném prostoru s volným výběrem sortimentu, který v průběhu 127
KLÍMA, Petr. Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 – 1975. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011, s. 4. 128 Tamtéž, s. 5. 129 GERŠLOVÁ, Jana. Obchodní domy – chrámy konzumu. Historie prvních obchodních domů v Evropě. AOP 2007, č. 7, s. 121 – 123.
30
padesátých let začal doplňovat a postupně nahrazoval prodej s obsluhou u pultu.130 Světové zavádění samoobsluh souviselo zejména s růstem prodávaného sortimentu, s lepší kvalitou obalových materiálů a i s rostoucím volným časem potenciálních a stávajících zákazníků. První samoobsluha se objevila již v roce 1912 v USA a do Evropy se tato podoba prodeje dostala až o dvě desítky let později, kdy byla v roce 1938 otevřena první evropská samoobslužná prodejna v Německu. 131 První samoobsluha v Československé republice se objevila až v roce 1955 v Husitské ulici v Praze na Žižkově. 132 Koncem šedesátých let se samoobsluhy objevovaly na celém území Československé socialistické republiky a byly budovány převážně v městech s více než
30 000
obyvateli,
kde
byla
značná
poptávka
po
konzumním
zboží. 133
Na československém území byly moderní obchodní domy postaveny podle vzoru obchodního domu De Bijenkorf v Rotterdamu od architektů Marcela Breuera a Abrahama Elzase a byly vybudovány v Bratislavě (1964 1968), Košicích (1965 – 1968) a v Plzni (1965 – 1968). Všechny uvedené obchodní domy byly postaveny s prodejní plochou mezi 5 000 a 7 000 m2 a byly sdruženy do oborového podniku Obchodní domy, který se 1. ledna 1969 transformoval na trust obchodních domů Prior se sídlem v Bratislavě. 134 Obchodní domy se dělily podle velikosti prodejní plochy na tři typy – malé (2 000 – 4 000 m2), střední (4 000 – 7 000 m2) a velké (7 000 – 10 000 m2). Na základě typu obchodního domu bylo určeno procentní množství nabízeného zboží. Jediné, co obchodní domy měly společné, bylo rozdělení do devíti sektorů podle sortimentu. Příslušné sektory se odlišovaly rozsahem, kdy přibližně 50 % prostoru zabíral textil a oděvy, 40 % prostoru patřilo průmyslovému zboží a 10 % prostoru zaujímaly potraviny. 135 Jednotlivé obchodní domy se lišily v počtu pater a disponovaly převážně třemi nebo čtyřmi nadzemními patry a jedním podzemním podlažím. Minimální výměra prodejních ploch na jednom patře činila alespoň 1 000 m2. V přízemí byly obvykle umístěny potraviny, o patro výše jsme mohli nakoupit 130
SAJALOVÁ, Zdenka; STEHLÍKOVÁ, Alena; ČAPEK, Vratislav. Možnosti uplatnění samoobslužných obchodních domů v ČSSR a jejich vliv na úspory živé práce. Výzkumný ústav obchodu, 1985, s. 1. 131 STARZYCZNÁ, Halina; STEINER, Jan. Maloobchod v českých zemích v proměnách let 1918 – 2000. Karviná: Slezská univerzita, 2000, s. 85. 132 GOGA, Dezider. Úspěšná cesta socialistického obchodu. In Projekt, 1973, ročník XV., č. 3, str. 2 – 3. 133 KLÍMA, Petr. Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 – 1975. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011, s. 6. Budování obchodních domů měl zpočátku na starosti Výzkumný ústav výstavby a architektury. 134 SAJALOVÁ, Zdenka; STEHLÍKOVÁ, Alena; ČAPEK, Vratislav. Možnosti uplatnění samoobslužných obchodních domů v ČSSR a jejich vliv na úspory živé práce. Výzkumný ústav obchodu, 1985, s. 1; KLÍMA, Petr. Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 – 1975. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011, s. 7 – 9. 135 KLÍMA, Petr. Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 – 1975. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011, s. 7.
31
průmyslové zboží a v předposledním patře byl umístěn textil a oděvy. Pokud budova disponovala čtyřmi nadzemními patry, pak v posledním patře byly situovány kanceláře pro samotné vedení obchodního domu, jídelna, šatna a umývárna pro zaměstnance, učňovské nebo aranžérské místnosti a v případě středních a velkých obchodních domů se v posledním patře zpravidla objevovaly i restaurace pro veřejnost. Suterén sloužil zejména jako sklad a prostor pro technický provoz.136
3.1 Obchodní dům Bílá labuť Obchodní dům Bílá labuť byl jeden z prvních nejmodernějších obchodních center v Československé socialistické republice. Původně na místě dnešní Bílé labutě prosperoval zájezdní hostinec s pivovarem U Podušků, kterému se začalo podle vyvěšeného domovního znamení říkat U Bílé labutě. Ve třicátých letech 20. století koupil budovu obchodník Jaroslav Brouk137, který již v té době provozoval se svým obchodním partnerem Josefem Babkou největší obchodní dům na Letné. V roce 1938 podnikatelé rozhodli, že původní hostinec přestaví a vybudují nový moderní obchodní dům sloužící všem nakupujícím, kteří prahnou po spotřebním zboží.138 Podnikatelé vypsali velkou soutěž, která určila, kdo bude výstavbu projektovat. Konkurz vyhrála dvojice mladých architektů Josef Hrubý a Miroslav Kittrich, kteří na definitivním projektu spolupracovali s předním architektem společnosti B+B139 Janem Gillarem rozhodujícím o interiéru. Nový pražský obchodní dům v ulici Na Poříčí postavený společností B+B měl být stěžejním dílem této společnosti.140 Nejmodernější nákupní dům byl otevřen 18. března 1939 v 10 hodin dopoledne, pouhé tři dny po okupaci Prahy německými vojáky, a právě proto prvními 136
KLÍMA, Petr. Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 – 1975. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011, s. 7. 137 Jaroslav Brouk (*1884 - 1953) obchodník, který se při svém studiu na obchodní akademii seznámil s Josefem Babkou. V roce 1908 založili společnost B+B a vytvořili tak rozsáhlou síť obchodních domů, která nabízela široký sortiment zboží. Podle vzoru francouzských domů navázali na zahraniční moderní trend v oblasti konzumu. 138 Bílá Labuť: obchodní palác světové úrovně. Praha: Pořič, 1939, s 1. – 15; PIROCH, Jan: Obchodní dům Bílá labuť slaví 70 let existence. In Pražský deník. Dostupné z www: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/obchodni-dum-bila-labut-slavi--let-20090318.html. 139 Společnost B+B byla založena roku 1908, ale od roku 1910 byl jediným jejím majitelem Jaroslav Brouk, protože Josef Babka ze společenství odstoupil ze zdravotních důvodů, ovšem název společnosti byl ponechán. Společnost postupem času vybudovala v Praze, Českých Budějovicích, v Plzni, v Brně, v Liberci a v Moravské Ostravě moderní jednotkové obchodní domy se zásilkovou službou a dalšími moderními obchodními službami doplňující klasický maloobchod. 140 LUKEŠ, Zdeněk. Nejstarší funkční neon a slavná Bílá labuť. In Lidové noviny. Dostupné z www: http://www.lidovky.cz/nejstarsi-funkcni-neon-a-slavna-bila-labut-fi5-/lnbydleni.asp?c=A111213_100517_ln-bydleni_ter
32
nakupujícími byli němečtí vojáci utrácející říšské marky, které oproti české koruně disponovaly výhodnějším kurzem. 141 Obchodní dům Bílá labuť představoval až do sedmdesátých let 20. století největší a nejmodernější obchodní dům umístěný v Praze, neboť při slavnostním otevření vyvolal úžas a upoutal pozornost svým systémem, stropním vytápěním, klimatizací, reklamním osvětlením, potrubní poštou, automatizovaným sběrem odpadu, kapacitou, rychlostí sedmi moderních
výtahů,
pneumatickými
pokladnami
a
prvními
jezdícími
schody
v Československé socialistické republice. Dalším unikátem obchodního domu Bílá labuť byla osvětlená prodejní plocha skrz stěnu z termoskla, která dodnes tvoří uliční fasádu. Obestavěná plocha činila přes 70 000 m3 a uliční fasáda do pátého patra byla vytvořena ze 180 neprůhledných skleněných tabulí o celkové ploše 30 x 18 metrů. V té době se jednalo o největší zasklenou plochu ve střední Evropě. Celkových dvanáct pater spojilo sedm výtahů, kterými se svezlo až 4 000 lidí za hodinu. Nad pátým prodejním patrem bylo šesté administrativní podlaží a třípatrová výrazná věžová nástavba, která byla a dodnes je zakončena osmimetrovou labutí z šedesáti metrů neonových trubic, která se podle návrhu grafika Božidara Leisera otáčela kolem své osy. Bohužel v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo otáčení zastaveno, protože způsobovalo rušení televizního vysílání. 142 Jednotlivá patra obchodního domu byla rozdělena, a tak nakupující mohli svůj nákup rozdělit. V přízemí bylo možné koupit bižuterii a sklo, parfumerii, kravaty, prádlo, punčochy a další drobné zboží včetně oddělení pro batolata. První patro bylo určeno pro látky, deky, hedvábí, záclony a koberce. Druhé patro sloužilo pro nákup dámské a pánské konfekce, klobouků, koženého zboží, rukavic a deštníků. Třetí patro nabízelo hodiny, lustry, rádia, optiku, gramofony, porcelán, ale i zboží dlouhodobé spotřeby, jako jsou lednice a další domácí technika, sportovní potřeby, kola a šicí stroje. Čtvrté patro poskytovalo moderní nábytek a matrace.143 Páté patro nabízelo občerstvení pro zaměstnance, kde bylo možné navštívit jídelnu a nakoupit si lahůdky v prodejně lahůdkářství firmy Zd. Kvasnička. Šesté patro bylo určeno pro vedení společnosti a administrativu a zbylá patra sloužila jako sklady. Zajímavostí osmého patra byla terasa, 141
PIROCH, Jan. Obchodní dům Bílá labuť slaví 70 let existence. In Pražský deník. Dostupné z www: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/obchodni-dum-bila-labut-slavi--let-20090318.html. 142 PÍŠA, Rudolf. Labuť velká nebo bílá. In Věstník, č. 3, 2010, s. 2. Dostupné z www: http://www.dasmcp.cz/muzeum/inc1/ve1003.pdf; POTUČEK, Jakub. Interiéry obchodního domu Bílá labuť. Dostupné z www: http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=1064&type=15; LUKEŠ, Zdeněk. Nejstarší funkční neon a slavná Bílá labuť. In Lidové noviny. Dostupné z www: http://www.lidovky.cz/nejstarsifunkcni-neon-a-slavna-bila-labut-fi5-/ln-bydleni.asp?c=A111213_100517_ln-bydleni_ter. 143 PÍŠA, Rudolf. Labuť velká nebo bílá. In Věstník, č. 3, 2010, s. 3. Dostupné z www: http://www.dasmcp.cz/muzeum/inc1/ve1003.pdf.
33
která sloužila zaměstnancům pro odpočinek na sluníčku, což dokazují i zachované fotografie a film s názvem Šťastnou cestu, který byl natočen za okupace v Barrandovských ateliérech a vypráví o prodavačkách z Bílé labutě. Tento snímek o osudech, snech a přáních mladých žen, které se vydávají na svou cestu za štěstím, vzpomínám především z důvodu poukázání na poskytování velmi moderního a sociálně dobře situovaného zázemí právě pro zaměstnance obchodního domu. Nezapomenutelná je především scéna, jak se mladé ženy chodí o polední pauze opalovat na střechu terasy Bílé labutě. 144 Až do roku 1975, kdy byly v Praze postaveny a otevřeny obchodní domy Kotva a Máj, byl nákupní dům ze skla, železobetonu a s neonovou labutí největším a nejmodernějším obchodním domem v Praze.145 Bílá labuť byla více zásobovaná, než ostatní maloobchody, ale při zajišťování zásobování bylo potřeba dodržovat určité kroky a věnovat více pozornosti výběru vhodného sortimentu a struktuře dodávek průmyslového zboží, tak aby byla pokryta rostoucí poptávka.146
3.2 Obchodní dům Kotva V druhé polovině šedesátých let se v Československé socialistické republice výrazně rozrostla výstavba obchodní sítě a nákupních domů. Problém s nedostatkem nákupních možností měly vyřešit dva velké domy v centru Prahy – Kotva a Máj. Spolu se specializovanou obchodně-administrativní budovou Českého svazu výrobních družstev, jež nepatřila pod oborový podnik Obchodní domy, měla nová obchodní centra zlepšit a vyřešit nedostatečnou obchodní síť, neboť od otevření Bílé labutě, která již nestačila svou kapacitou pokrýt konzumní potřebu obyvatelstva, nebyl v centru Prahy postaven další plnosortimentní nákupní dům. 147 V soutěži na výstavbu obchodního domu, vypsané ředitelstvím Obchodních domů Prior a uzavřené k 1. prosinci 1969, vyhrál v konkurenci jednadvaceti návrhů projekt manželů Věry a Vladimíra Machoninových z Ateliéru Alfa
144
VÁVRA, Otakar. Šťastnou cestu. Barrandovský ateliér, 1943. Video dostupné z www: http://www.filmavideo.cz/index.php/nalezeno-v-archivech/12-obchodni-palac-v-atelieru. 145 PIROCH, Jan. Obchodní dům Bílá labuť slaví 70 let existence. In Pražský deník. Dostupné z www: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/obchodni-dum-bila-labut-slavi--let-20090318.html. 146 Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. NR RČS 1960 – 1964, 23 schůze, čtvrtek 30. ledna 1964. Dostupné z www: http://www.psp.cz/eknih/1960ns/stenprot/023schuz/s023005.htm. 147 KLÍMA, Petr. Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 – 1975. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011, s. 162.
34
Sdružení projektových ateliérů.148 Porota ocenila na návrhu Machoninových zejména „dobré vyvinutí nepravidelného půdorysu,… nekonvenční dispozice a výrazný soudobý architektonický projev“. 149 Obchodní dům Kotva byl postavený na Náměstí Republiky150 a svůj název získal z osvědčeného označení místa, kterému se podle jména sousedního paláce říkalo U Kotvy.151 Dům postavila švédská společnost SIAB.152 Kotva s prodejní plochou 22 000 m2 byla v tehdejší době předurčena stát se po Bílé labuti největším obchodním domem v zemích východního bloku. Na 2 000 pracujících zaměstnanců mělo denně uspokojit 75 000 spotřebitelů. Veřejnosti byla Kotva přístupná od 10. února 1975, kdy proběhlo slavnostní otevření, a kdy prodejna vítala své návštěvníky transparentem „Kotva – výkladní skříň třiceti úspěšných let“. 153 Otevření Kotvy mělo být pro obyvatele Československa symbolem hojnosti a bohatství socialismu, neboť v té době představovala největší obchodní dům v Československé socialistické republice, který zákazníkům sliboval dostatečný výběr konzumního zboží. Realita byla ovšem jiná a ani Kotva nebyla ušetřena od problému se zásobováním, které poukázalo na narušené dodavatelsko-odběratelské vztahy v podmínkách centrálně plánovaného hospodářství. Kotva se snažila nalákat své návštěvníky zejména na výhodný nákup pod jednou střechou. Spotřebitelé, kteří do obchodního domu přišli, doufali, že když dům postavila švédská společnosti SIAB a vybavila jeho interiér, tak i regály budou plné švédského zboží a bude dostatečný výběr sortimentu pro každého.154 Bohužel zákazníci nebyli z Kotvy tak nadšení, jak se čekalo, neboť uvítací transparent nikoho nenadchl a v regálech na spotřebitele vykukovaly pouze staré známé klobouky Tonak, Pigi čaj a košile z OP Prostějov. Pro většinu občanů byla návštěva obchodního domu Kotva pouze bezpředmětná procházka mezi regály, které jevily buď známky prázdnoty, nebo byly naplněny československým zbožím, o které již nikdo neměl zájem. Lidé z recese obchodní dům
148
Projekt obchodního domu Kotva manželů Machoninových byl také oceněn II. Cenou v kategorii Studie na Přehlídce architektonických prací 1968 – 1969; ZACHYSTAL, Miloš. Přehlídka architektonických prací 1968 – 1969. In Československý architect, 1970, ročník XVI., č. 15, s. 1 – 3. 149 PŘÁDA, Zdeněk. Obchodní dům na náměstí Republiky. In Československý architekt, 1971, ročník XVII, č. 2, s. 3. 150 Původně na místě románského kostela a hřbitova z doby Josefa I. TESAŘ, Milan. Kotva. In Reflex, 2005, ročník 16, č. 7, s. 76. 151 V Praze byl slavnostně otevřen obchodní dům Kotva. Dostupné z www: http://www.nezapomente.cz/zobraz/v_praze_otevren_OD_kotva. 152 Tamtéž. 153 TESAŘ, Milan. Kotva. In Reflex, 2005, ročník 16, č. 7, s. 77. 154 Retro, Kotva. Archiv Česká televize. Dostupné z www http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/.
35
Kotva překřtili na „Sotva“.155 Jediným východiskem, jak získat nový sortiment, byla práce v samotném obchodním domě nebo kamarádství s prodavačkou, která ze známosti nově přišlé zboží schovala pod pult. Bývalí zaměstnanci obchodního domu Kotva v pořadu Retro potvrdili, že pokud přišlo nové zboží, na které lidé stáli dlouhé fronty, tak si navzájem prodavačky z jednotlivých oddělení vypomohly a zboží schovaly pod pult. Často se tak nový sortiment do regálů ani nedostal a práce prodavače s výhodou podpultového prodeje bylo velmi prestižní a ceněné zaměstnání, na které byli samotní zaměstnanci velmi hrdí. 156 Dá se říci, že se jednalo o určitou formu diktatury ze strany prodavaček. K tomuto pojmu odborná československá literatura neuvádí žádné odstavce, a tak jsem se zeptala svých respondentek, zda pociťovaly při nákupu bezpráví. Paní Miluše Brabcová 157 z Prahy na tuto otázku odpověděla: „To víte, že ano! Bylo toho málo a ještě si prodavačky určovaly, co dají do placu a co ne. Každý den jsem chodila kolem obchodu s textilem a ptala jsem se, zda jim přišly nové kabáty a ony vždy odpověděly, že možná koncem týdne a já už jsem jej dávno viděla na slečně, která stála naproti mně na tramvajové zastávce.“158
3.3 Zásilkový obchod Magnet Rozvoj nových forem obchodu v socialistických podmínkách se řídí požadavky stále lepšího a hospodárnějšího uspokojování rostoucích potřeb spotřebitelů. Nové způsoby vznikají plánovitě v návaznosti na celkový vývoj ekonomiky státu. Zásilkový obchod může uspokojit v malých obcích potřeby spotřebitelů a umožňuje rozšíření sortimentu průmyslového zboží. V NDR se první zásilkový obchod objevil již v roce 1958 a v roce 1964 se začalo zboží zasílat i v Polsku. V československých podmínkách sloužil zásilkový obchod převážně jako doplňková forma prodeje standardního průmyslového zboží v působnosti družstevního obchodu. V pozdější době svého působení se zásilkový obchod soustředil na omezený okruh spotřebitelů, neboť socialistický stát nemohl dopustit, aby zásilkový obchod nahradil jinou formu prodeje tam, kde je sortiment již dostatečně zajištěn 155
V Praze byl slavnostně otevřen obchodní dům Kotva. In Reflex. Dostupné z www: http://www.nezapomente.cz/zobraz/v_praze_otevren_OD_kotva. 156 Retro, Kotva. Archiv Česká televize. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/. Stefan Wolle v knize Die heile Welt der Diktatur mluví o „tajné vládě správců nedostatku“, kteří zatracují zboží ze Západu, ale aby byla uspokojena spotřeba obyvatel, je konzumní zboží dostupné v Intereshopech za volně směnitelné měny. 157 Rozhovor s respondentkou č. 4 paní Miluší Brabcovou.(*1931). Archiv Autorky. 158 Rozhovor s respondentkou č. 4 paní Miluší Brabcovou.(*1931). Archiv Autorky.
36
právě jiným způsobem, který nejvíce vyhovuje potřebám spotřebitelů. 159 Kupující, kteří využívali zásilkový obchod, nebyli vázáni na prodejní dobu, což bylo důležité pro zemědělské obyvatelstvo z pohledu rozvržení času například v období polních prací a žní. Tento časový důvod měl však stále větší význam i pro ženy, které pracovaly mimo zemědělskou oblast. Tendence rostoucích objednávek z mimozemědělských oblastí, z větších obcí i z městského okruhu byla viditelná v zásilkovém obchodě v kapitalistických státech konkrétněji v NSR, ale i v socialistických státech například v NDR. 160 V roce 1967 vznikl v Československé socialistické republice první zásilkový obchod jménem Magnet, který napodoboval západní zásilkové katalogy, kterými byly Neckermann a Quelle. Tento nový styl prodeje byl postavený na telefonickém objednání zboží z katalogu, které následně přišlo na poštu, kde si jej lidé vyzvedli. Katalog se dal koupit v trafice za 10,- Kčs a obsahoval velmi širokou nabídku zboží od domácích potřeb a spotřebičů do domácnosti, přes hračky pro děti, textil, oblečení a kosmetiku. Ovšem lidé si zboží nemohli na vlastní oči prohlédnout a především vyzkoušet, a tak se dost často stávalo, že došlé zboží neodpovídalo požadované kvalitě. I tak zájem o katalogový prodej výrazně převyšoval nabídku, a proto samotné objednávky byly hned zpočátku tříděny na splnitelné a nesplnitelné. 161
3.4 Darex Dárkový export známý pod zkratkou Darex, byl předchůdcem Tuzexu a vznikl komunistickým režimem v roce 1949, aby stát získal zahraniční měnu, zejména dolary a valuty. Jednalo se o typ prodeje, který byl postavený na dvou myšlenkách. Již v roce 1932 - 1936 působilo v Sovětském svazu Všesvazové sdružení Torgsin, které v období mimořádně vážných zásobovacích problémů, jež byly způsobeny zejména násilnou kolektivizací zemědělství a neuváženým budováním průmyslu, poskytovalo rolníkům potraviny za zlaté a stříbrné předměty. Druhá myšlenka byla založena na příkladu amerických a kanadských zprostředkovatelských společnostech, které se po druhé světové válce zaměřily na poskytování dárkových balíčků s potravinami a nedostatkovým zbožím zejména evropským zemím, které byly zničeny válkou. Zprostředkovatelské společnosti vydělávaly na skutečnosti, že mnoho přistěhovalců z Evropy, kteří emigrovali na americký 159
VÁLEK, Vladislav. Uplatnění zásilkového obchodu v ČSSR. In Socialistický obchod, 1965, č. 6, s. 246. Tamtéž, s. 247. 161 Retro, Nakupování. Archiv Česká televize. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/210411000360019/. 160
37
kontinent, pomáhali na dálku svým příbuzným a blízkým alespoň tak, že jim posílali potraviny a ostatní nedostatkové zboží. Zprostředkovatelé za určitý obnos zajišťovali svým zákazníků odeslání zásilky a nabízeli služby, které obsahovaly typizovaný balíček, jehož součástí byla především čokoláda, káva, cigarety a nylonové punčochy. Podle obou myšlenek se v Československé republice v roce 1948 vytvořila oddělení národního podniku Slovenské obchodní domy, které byly označovány zkratkou Ex. Tyto obchodní domy prodávaly devizovým cizincům exportní československé zboží za devizy. Z těchto oddělení byla později založena již uvedená společnost Darex, která vystupovala samostatně jako akciová společnost.162 Na začátku svého vzniku poskytoval Darex své služby a zboží pouze cizincům. Později byl nákup umožněn i československým občanům za zákonné československé peníze. K nakupování v Darexu opravňoval prodejní odpočet deviz nebo zlata Národní bance československé až do výše obnosu určeného na odpočtu. Od roku 1950 toto oprávnění nahradily v Darexu bony, které zamezovaly návštěvu neoprávněným osobám a podvodné nákupy. Hlavním úkolem Darexu byla snaha konkurovat zahraničním dárkovým balíčkům a získat devizy od československých emigrantů, které svým rodinám posílali určitý obnos, aby jim pomohli v těžké situaci. Zavedení Darexu přineslo na území Československé republiky tři samostatné trhy s vlastním cenovým systémem. První trh byl vázaný trh na lístky a za nízké ceny v Kčs, druhý trh byl volný bez lístků, ale za vysoké ceny v Kčs a třetí trh byl samostatný Darex, který byl bez lístků, za devizy, valuty nebo zlato. 163 Dalším důvodem vzniku Darexu, byla potřeba státu vlastnit valuty, odčerpat ukryté zlato v československých domácnostech a přilákat zahraniční turisty k větším nákupům konzumního zboží. Činnost Darexu byla vcelku úspěšná, ale následná peněžní reforma, která byla postavena na volném prodeji všeho zboží za jednotné státní maloobchodní ceny a zákonné peníze vydané v průběhu reformy, zapříčinila konec Darexu k 31. 5. 1953. Nevhodné stanovení kurzu československé koruny (7,20,- Kčs, 1,- USD) a poměrně vysoká cenová hladina na vnitřním trhu vzhledem k západním zemím, způsobily pokles peněžních darů od emigrantů a pokles výdajů zahraničních návštěvníků na minimum. K nestabilitě měny taktéž přispěli i českoslovenští občané, kteří pracovali v zahraničí a začali využívat mezer v celních předpisech, kdy místo devizových prostředků vozili přes
162
ŠUSTEK, Zbyšek; KARASIEWICZ, Vít; KLIM, Martin. Odběrní poukazy Tuzexu. Brno: Merkur revue. 2005, s. 6. 163 VACULÍK, Jaroslav. Dějiny volyňských Čechů II. (1914 – 1945). Praha 1998, s. 60.
38
hranice domů raději nakoupené zboží. 164 Problém s měnou se vláda snažila vyřešit nejprve v roce 1956 v oblasti aktivního cestovního ruchu tak, že začala cizincům, kteří plánovali návštěvu Československé republiky, poskytovat prémie ve výši 200 % k úřednímu kurzu na předem zaplacené poukazy na stravovací a ubytovací služby. Druhým pokusem na začátku roku 1957 byla liberalizace organizace zahraničního obchodu. Zásadním zvratem bylo až zavedení valutových prémií a přirážek k úřednímu kurzu při některých neobchodních platbách, které se realizovaly od 19. 6. 1957 až do začátku devadesátých let formou vícesložkového kurzu koruny. V podstatě se jednalo o zreálnění kurzu koruny v určitých výměnných vztazích. 165 Současně se skrytou devalvací vláda připravovalo zřízení zvláštních prodejen, při zastupitelských úřadech na území Československé republiky, které měly jejich zaměstnancům prodávat československé zboží za valuty a získávat tak zpět vyplacené valuty těmto zaměstnancům jako mzdu. Jejich hlavním cílem mělo být snížení devizových nákladů na provoz zastupitelských úřadů. Tyto prodejny nakonec zřízeny nebyly a jednání o jejich vzniku vyústilo k založení nového podniku zahraničního obchodu Tuzex, kde spotřebitelé mohli platit pouze tuzexovými poukázkami, kterými vláda nakonec získávala do státního rozpočtu potřebnou tvrdou měnu. 166
3.5 Tuzex Podnik zahraničního obchodu Tuzex vznikl 1. července 1957 podle vyhlášky č. 122/1957 Ú. l., pod záštitou Ministerstva zahraničního obchodu a představoval zkratku pro Tuzemský Export. V roce 1968 byl vyhláškou č. 202/1968 Sb. o určení Tuzexu, akciové společnosti, k provádění některých zahraničních obchodů přeměněn v akciovou společnost. Samotná vyhláška říkala: „Tuzex, akciová společnost se sídlem v Praze (dále jen "společnost"), k jejímuž vzniku bylo uděleno státní povolení spolu se schválením stanov rozhodnutím ministerstva zahraničního obchodu v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu, ministerstvem těžkého průmyslu a ministerstvem chemického průmyslu ze dne 19. prosince 1968, se určuje k provádění zahraničního obchodu se zbožím uvedeným v § 2. Hlavním předmětem podnikání společnosti je tuzemský i zahraniční prodej zboží všeho 164
Darex poukázky (1950 – 1953). Dostupné z www: http://www.papirovaplatidla.cz/bankovky/darex. ŠUSTEK, Zbyšek; KARASIEWICZ, Vít; KLIM, Martin. Odběrní poukazy Tuzexu. Brno: Merkur revue, 2005, s. 7. 166 Retro, Tuzex. Archiv Česká televize. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/208411000360521/?kvalita=vysoka. 165
39
druhu v drobném za cizí měny. Společnost je oprávněna provádět veškerou činnost související s předmětem jejího podnikání.“ 167 Tuzex byla síť obchodů, která představovala centrum luxusu a západního stylu v socialistické společnosti. Fakticky nahrazoval původní Darex a fungoval se stejnými pravidly obchodování. Působení Tuzexu bylo ještě více podpořeno úpravou celních tarifů tak, aby nakoupené zboží v Tuzexu bylo pro zákazníky cenově výhodnější, než jeho dovoz ze zahraničí. Aby byly tržby Tuzexu ještě větší a stát získával do své pokladny více deviz a valut, byla činnost Tuzexu podporovaná řadou orgánů a podniků, které svým pracovníkům na dlouhé pracovní cesty do zahraničí zakládaly tuzexové účty ještě před jejich odjezdem do zahraničí. 168 Občané v období československého socialismu a dočasně ještě po Sametové revoluci mohli právě jedině v Tuzexu, koupit požadované nedostatkové zboží, které nebylo možné pořídit ve stávajících obchodních domech, jako byla Bílá labuť, Kotva či později obchodní dům Máj. Bohužel až do listopadu 1963 byl Tuzex přístupný pouze těm, kteří disponovali zvláštními tuzexovými poukázkami, které byly známé pod lidovým názvem bony. Od prosince roku 1963 již mohli zahraniční zákazníci nakupovat zboží přímo za valuty volně směnitelných měn. 169 Kurz bonů byl stanoven podle kurzovního lístku vydaného Státní bankou Československé republiky a byl upravený zákonem o peněžní reformě č. 41/1953 Sb., ovšem nebyl v tuzemském obchodě příliš reálný, a tak byly upraveny i ceny v jednotlivých prodejnách Tuzexu. 170 Podle původního výkladu měly ceny odpovídat světovým cenám. Ovšem ve skutečnosti tomu tak nebylo a jednou z příčin odlišných cen byla nerovnováha nabídky a poptávky po některých druzích zboží, čemuž se cena zboží přizpůsobila.171 Pokud chtěli českoslovenští občané
167
Předpis č. 202/1968 Sb. Vyhláška ministra zahraničního obchodu o určení Tuzexu, akciové společnosti, k provádění některých zahraničních obchodů. Dostupné z www: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1968-202. 168 ŠUSTEK, Zbyšek; KARASIEWICZ, Vít; KLIM, Martin. Odběrní poukazy Tuzexu. Brno: Merkur revue, 2005, s. 7. Majetková správa nutila občany, kteří získali dědictví v zahraničí, aby co nejrychleji převáděli výnos z dědictví do Československé republiky, i když to bylo nezákonné a odporovalo to mezinárodní smlouvě o převodu dědictví uzavřené s jednotlivými státy. 169 GRÚŇ, Lubomír. Peníze a právo. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 297; Zákon č. 107/1953 Sb., § 5 odst. 1 a § 6 odst. 1. Směrnice zahraničního obchodu č. 41 ze dne 10. 5. 1960. Od roku 1960 Tuzex začal poskytovat zahraničním zaměstnancům jedinečnou slevu na konkrétní zboží, kromě zahraničních automobilů. Toto omezení, které se týkalo nákupu automobilových vozidel zahraniční výroby, bylo v roce 1971 zrušeno; Retro, Tuzex. Archiv Česká televize. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/208411000360521/?kvalita=vysoka. 170 Fenomén TUZEX – ostrov luxusu a západního stylu v socialistickém Československu. Dostupné z www: http://www.nezapomente.cz/view/tuzex. 171 GRÚŇ, Lubomír. Peníze a právo. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 300. Podle usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 44/1989 byla tvorba cen zboží prodávaného v obchodní síti Tuzex plně svěřena do kompetence této organizace. V návaznosti na toto usnesení pověřil náměstek federálního ministra
40
nakupovat v Tuzexu, museli získat bony anebo volně směnitelnou měnu, ke které vedlo hned několik legálních cest. Zpočátku hlavním zdrojem devizových prostředků byli českoslovenští emigranti, kteří posílali devizy svým příbuzným. Bohužel tato generace postupně mizela a zdroj příjmů se vyčerpával. Vznikaly však nové zdroje, jako byly pracovní cesty do zahraničí, aktivní cestovní ruch a zahraniční studenti studující na našich školách. Tuzex také sám vydával i přijímal několik platebních dokumentů, které v určitém rozsahu byly přijímány smluvními partnery, a jednalo se o následující dokumenty: Odběrní poukazy, které vydával Tuzex prostřednictvím devizových bank (Státní banka československá a Živnostenská banka) opravňovaly držitele k nákupu ve všech prodejnách Tuzexu a u smluvních partnerů Tuzexu mimo prodejny 8080 – Free Shop – na letišti v Praze – Ruzyni a diplomatických prodejen v Praze /4603/ a v Bratislavě /4604/ a mimo prodejen se stavebninami, kde se používaly speciální odběrní poukazy na druh zboží. Odběrní poukazy se během několika období měnily a v roce 1979 se používaly poukazy v hodnotách 0,50, 1, 5, 10, 20, 50, 100 a 500 TKčs. Původně poukazy platily 3 měsíce, což vlastníka upozorňovalo, že musí libovolný nákup uskutečnit v této době, jinak bude poukaz neplatný. V roce 1960 byla platnost prodloužena na 6 měsíců a platnost malých hodnot 0,50, 1 a 5 TKčs se přestala sledovat. Odběrní poukazy podle zákona č. 41/1953 Sb. o peněžní reformě nebyly zákonným československým platidlem, a tak bylo možné realizovat jejich vývoz do zahraničí, darování, nákup nebo prodej mezi občany. 172 Valuty kapitalistických států a Jugoslávie byly přijímány podle úředního kurzu a pokynů SBČS prodejnami Tuzex a smluvními partnery, kterým byla činnost povolena devizovým pověřením. Prodejny Tuzex přijímaly kromě bankovek i mince, které neměly určenou dobu platnosti. Jestliže byl nákup zaplacen volně směnitelnou měnou a předložená bankovka převyšovala cenu nákupu, bylo nutné
zahraničního obchodu generálního ředitele Tuzexu, aby stanovil koeficient pro přepočet hodnot vyjádřených v odběrních poukazech na Kčs. 172 GRÚŇ, Lubomír. K niektorým otázkám porušovania čs. Devízových predpisov. Socialistické súdnictvo, č. 1 – 2/1982, s. 24; GRÚŇ, Lubomír. Peníze a právo. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 298. ŠUSTEK, Zbyšek; KARASIEWICZ, Vít; KLIM, Martin. Odběrní poukazy Tuzexu. Brno: Merkur revue, 2005, s. 8.
41
rozdíl mezi cizí bankovkou a cenou zboží dorovnat prostřednictvím odběrních poukazů. Nebylo možné drobné vrátit v dolarech nebo librách. 173 Cestovní šeky zahraničních bank a cestovních kanceláří se používaly jako valuty. Některé šeky mající hodnotu australských dolarů, francouzských franků nebo indických rupií musely být opatřeny platnou doložkou o jejich proplatitelnosti v ČSSR. Korunové cestovní šeky SBČS prodané v cizině za konvertibilní měny byly vydány od toku 1958 a jednalo se o cestovní šeky v hodnotách 25, 100, 200, 500 a později 1000 a 5000 Kčs. Tyto šeky platily jeden rok od vydání a rozdíl mezi hodnotou cestovního šeku a cenou zboží byl dorovnán v odběrních poukazech. Tuzexový účet vlastnili občané pracující v zahraničí a opakovaně posílající příjmy, které bylo možné následně vyplatit v odběrních poukazech. Pokud občané chtěli mít takový účet, požádali devizovou banku, aby jim otevřela a vedla na jejich jméno účet se zůstatkem na odběrní poukazy. Podmínku, kterou museli splnit, aby jim bylo umožněno vlastnit takový účet, byla úhrada vyšší částky v protihodnotě nejméně 1 000,- TKčs. Další úhrady stanovenou výši neměly, a tak bylo možné hradit nižší částky. Počet tuzexových účtů byl omezen a byl pod vedením Živnostenské banky. Menší část byla přidělena Československé obchodní bance, která sloužila pro občany ze Slovenska. Příjmy na účtech nebyly úročeny, protože sloužily k vydání odběrních poukázek anebo k čerpání československé měny. 174 Platební karty poskytovala od roku 1988 Živnostenská banka v Praze k tuzexovým účtům a sloužily k výběru odběrních poukazů v pobočkách ČSOB a SBČS
a k bezhotovostním
platbám
v Tuzexu.
Jednalo
se
o
první
československou platební kartu, která byla vydána také jako opatření v situaci, kdy klienti vybírali ze svého účtu několikrát za den až tisícové částky v tuzexových korunách 175 Podle devizového zákona byl dovoz cizozemských peněz, platebních dokumentů, drahých kovů a fondovních hodnot volný. Zásada volnosti dovozu byla v souladu se zájmy
173
GRÚŇ, Lubomír. Peníze a právo. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 299. GRÚŇ, Lubomír. Peníze a právo. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 299. 175 ŠUSTEK, Zbyšek; KARASIEWICZ, Vít; KLIM, Martin. Odběrní poukazy Tuzexu. Brno: Merkur revue, 2005, s. 8. 174
42
socialistického devizového hospodářství, a tak dosavadní zákon č. 107/1953 Sb., nebránil zneužití volně dovezených devizových hodnot a neumožňoval stíhat osoby, které jednali v rozporu s plánem devizového hospodářství. Proto předložený návrh změny zákona v roce 1958 zavedl povinnost ohlašovat sumu dovážené devizové hodnoty celním orgánům. Změny zákona umožňovaly výměnu dovezených valut a platebních dokumentů znějících na cizí měnu u Státní banky československé. Cizincům bylo povoleno tyto devizy směňovat i v pobočkách cestovní kanceláře Čedok, u Československých aerolinií, u některých celnic a u vybraných hotelů, po případě i u jiných míst, které k tomu účelu pověřilo ministerstvo financí. Nedodržení těchto ustanovení znamenalo porušení devizových předpisů a bylo trestně stíháno.176 Bohužel všichni občané nemohli využít legální cesty k získání odběrních poukazů, a tak vznikl na území Československé socialistické republiky černý trh, v jehož centru dění zejména v druhé polovině osmdesátých let úřadovali tzv. veksláci, kteří vykonávali svobodné povolání balancující na hraně zákona. 177 Podle bývalého příslušníka pražské Veřejné bezpečnosti, který poskytl rozhovor Pražskému deníku a nepřál si být jmenován, byl obchod s bony sice nelegální, ale nebyl nijak zvláště stíhán, což potvrdil slovy: „Nebyl proti nim zřízen zvláštní útvar tak jako proti kapsářům. Jejich trestnou činnost nebylo snadné prokázat. Někdy u nás v Bartolomějské končily „menší ryby“, které si nestačily opatřit razítko od zaměstnavatele. Ti kluci u sebe ale vždy měli jen menší hotovost, a tak jsme je museli většinou zase pustit anebo stíhat za příživnictví. Větší kšefty se děly na předem dohodnutých místech.“178 O černém trhu, na kterém bylo možné získat bony na nedostatkové zboží, věděli i představitelé socialistického režimu, neboť samotní veksláci byli tehdejší vládou tolerovaní, protože svou prací uspokojovali konzumní nároky většiny obyvatelstva. V roce 1988 poslankyně České národní rady Olga Škarydková 179 podotkla: "Jde mi o prodejny TUZEX. (...). Z pohledu vlivu nákupu v těchto prodejnách na ty, co na to mají, i ty, pro které je tento druh obchodu, pokud nepřekračují zákony, nedostupný. Víme všichni, že zahraniční měnu, převedenou na tuzexové poukázky, lze v podstatě získat dvěma způsoby: 176
Společenská česko-slovenská digitální knihovna. NS RČS 1954 – 1960, 27. schůze, pátek 17. října 1958. Dostupné z www. http://www.psp.cz/eknih/1954ns/stenprot/027schuz/s027017.htm. 177 ŠUSTEK, Zbyšek; KARASIEWICZ, Vít; KLIM, Martin. Odběrní poukazy Tuzexu. Brno: Merkur revue, 2005, s. 8; Fenomén Tuzex: rejdiště veksláků a šmeliny. In Pražský deník. Dostupný z www: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/fenomen-tuzex-rejdiste-vekslaku-a-smeliny20091019.html. 178 Fenomén Tuzex: rejdiště veksláků a šmeliny. In Pražský deník. Dostupné z www: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/fenomen-tuzex-rejdiste-vekslaku-a-smeliny20091019.html. 179 Olga Škarydková (*1931) poslankyně České národní rady od roku 1981 do roku 1986.
43
prací v zahraničí, nebo nákupem na černém trhu. Zatímco je nereálné, aby všichni občané naší republiky pracovali v zahraničí, je bohužel reálné tyto poukázky koupit - i přes určité riziko - od "veksláků", což se také děje s velkým ziskem pro zprostředkovatele. Není jistě málo rodičů, kteří tento nezákonný způsob volí, aby oblékli své děti již ve školce do zboží nakoupeného v Tuzexu. (…) Sami vidí, že něco takového, i když nelegálně, ale ve značném rozsahu, v naší společnosti existuje, něco, co tento druh nebo způsob obchodu zapříčiňuje."180 Kurz bonů byl na černém trhu samozřejmě upraven a jeden tuzexový bon, byl většinou na ulici prodáván za pětinásobek, tzn., 1,- bon za 5,- Kčs.181 Pokud návštěvníci Tuzexu bony nevyužili, Státní banka československá je odkupovala v poměru 1,- bon za 2,- Kčs, od roku 1980 se poměr změnil na 1,- bon za 1,75,- Kčs.182 Tuzex byl po celou dobu svého působení jednou z prestižních organizací, která svého největšího úspěchu dosáhla v osmdesátých letech. Samotné prodejny byly zařízeny ve velmi moderním duchu a svým zákazníkům umožňovaly získat západní zboží, které nebylo na tuzemském trhu dostupné. Hlavním úkolem Tuzexu nebylo pouze zásobovat domácí obyvatelstvo zahraničním zbožím z celého světa. Jeho oficiální náplní byl dovoz a také vývoz. Dovážené zboží bylo převážně ze zahraničí, ale také se v regálech Tuzexu vyskytly výrobky jak od českých výrobců, tak od slovenských, kteří vyráběli zboží přímo pro Tuzex, protože česká i slovenská pracovní síla byla levná a kvalifikovaná. Jednalo se především o italské džíny značky Rifle, západoněmecké košile, francouzské žvýkačky značky Hollywood, francouzské gramofonové desky Barclay, holandské kakaové výrobky nebo dánské sušenky. Zahraniční firmy za výrobu platily českým a slovenským výrobcům částí produkce, kterou pak Tuzex prodával za devizové valuty. 183 Na rozdíl od obchodních domů se v Tuzexu dalo sehnat veškeré dostupné zboží západních značek například oblečení, elektronika, hračky pro děti, drahý alkohol, auta, potraviny, slavné džíny a další nedostupné zboží.184 Když už si lidé sehnali bony, které byly vstupenkou do Tuzexu, mohli si koupit džínové kalhoty za 30,- až 60,- bonů, kazetový magnetofon za 70,- bonů, švýcarskou čokoládu za 2,- bony a později automobil
180
NOVOTNÝ, Radovan. Proč zkrachovalo socialistické hospodaření. In Investujeme. Dostupné z www: http://www.investujeme.cz/proc-zkrachovalo-socialisticke-hospodareni/. 181 Fenomén TUZEX – ostrov luxusu a západního stylu v socialistickém Československu. Dostupné z www: http://www.nezapomente.cz/view/tuzex. 182 GRÚŇ, Lubomír. Peníze a právo. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 298. 183 Retro, Tuzex. Archiv Česká televize. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/208411000360521/?kvalita=vysoka. 184 Fenomén TUZEX – ostrov luxusu a západního stylu v socialistickém Československu. Dostupné z www: http://www.nezapomente.cz/view/tuzex.
44
Škoda 105 za 7 000,- bonů.185 Ale ani Tuzexu se nevyhnul podpultový prodej. I když lidé pracovali na domácím trhu a neměli legální přístup k bonům tak, aby získali lepší zboží, riskovali a kupovali si bony od veksláků, čímž začaly před Tuzexem vznikat dlouhé fronty, jako při slavnostním otevření obchodního domu Kotva. Pokud lidé nechtěli stát dlouhou frontu a znali někoho, kdo zboží do prodejny Tuzexu dovážel, tak ho mohli požádat, zda by jim zboží nekoupil přímo od výrobce. Samozřejmě pokud lidé znali samotné prodavačky prodejny, tak si zboží nechali uschovat pod pult a po práci si ho vyzvedli. 186 Nejznámějšími prodejnami Tuzexu v centru Prahy byly prodejna v Dlouhé ulici, kde se prodávalo zahraniční oblečení, prodejna ve Štěpánské ulici také s oblečením, prodejna na Tylově náměstí, kde se prodávaly zahraniční potraviny, alkohol a cigarety a prodejny na rohu Spálené a Vodičkovy ulice a v Krymské ulici, kde se také prodávalo zejména oblečení. Od začátku své existence budoval Tuzex i rozsáhlou síť zahraničních zástupců v mnoha státech, a tak bylo možné nakupovat tuzexové zboží i v kapitalistických a v ostatních komunistických zemích. Jednalo se o přímé zastoupení nebo o zastoupení prostřednictvím zahraničních společností, které navazovaly obchodní vztahy, propagovaly Tuzex a v neposlední řadě organizovaly zasílání peněžních darů do Československé socialistické republiky. Služby Tuzexu byly cizincům cestujícím do Československa nabízeny prostřednictvím prodeje odběrních poukazů už v zahraničí nebo jejich zasíláním v cenných listech do Československa. Za tímto účelem byly od roku 1962 – 1963 vydávány odlišné emise poukazů určených na prodej v zahraničí. 187 Pokud si Poláci chtěli koupit nedostatkové zboží, mohli navštívit obchodní síť Pewex, jejíž prodejny se nacházely ve Varšavě. Pewex byla obdoba českého Tuzexu a spotřebitelé zde nakupovaly jak za bony, tak za valuty. I před Pewexem stávali veksláci a obchodovali s měnou, protože lidé toužili po západním zboží, mezi které patřily především konzervy masa, cigarety, oděvy, boty, hodinky, nápoje v plechovkách a velmi oblíbené žvýkačky s Donaldem. Kromě Pewexu byly v Polsku i obchody Baltona, kde mohli nakupovat pouze ti, kteří předložili, že pracovali dlouhou dobu v zahraničí. V NDR komunistický režim odčerpával zahraniční měnu v Intereshopech, v Maďarsku vznikl podnik Intertourist, v Rumunsku spotřebitelé
185
Fenomén Tuzex: rejdiště veksláků a šmeliny. In Pražský deník. Dostupný z www: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/fenomen-tuzex-rejdiste-vekslaku-a-smeliny20091019.html. 186 Retro, Tuzex. Archiv Česká televize. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/208411000360521/?kvalita=vysoka. 187 ŠUSTEK, Zbyšek; KARASIEWICZ, Vít; KLIM, Martin. Odběrní poukazy Tuzexu. Brno: Merkur revue, 2005, s. 7.
45
navštěvovali Comturist, v Bulharsku Corecomu a v Sovětském svazu byla vybudovaná obchodní síť Berjozc. Systém byl ve všech komunistických zemích obdobný, založený na prodeji zahraničního zboží za poukázky. 188 Pokud si spotřebitelé chtěli dopřát kvalitnější potraviny a neměli bony, valuty nebo dostatek československých korun, za které by si je vyměnili, mohli navštívit prodejny Eso, které provozovala Jednota v každém větším městě. Příkladem prodejny Eso byla prodejna v Berouně na Velkém sídlišti, kterou kdysi vedla Eva Pávová, která uvedla: „Nejvíce šel na odbyt kečup, játrová paštika nebo uzeniny. Zboží jsme dostávali na příděl podle určitého finančního limitu na čtvrtletí.“189 I když ceny západního zboží byly o něco vyšší než ceny za tuzemské výrobky, spotřebitelé prodejnám Eso zůstali věrní a stále zde nakupovali, neboť kvalita a záruční doba některých potravin se prodlužovala kosmetickými úpravami. Ve větších městech byla situace o něco úsměvnější. Důchodce Josef Bílý na šedesátá léta vzpomíná slovy: „V čase běžné otevírací doby visel na háku obvykle jen špek a v chladicím boxu se sušilo hovězí na polévku. Kdo měl zálusk a peníze na kotlety nebo svíčkovou, musel si buď přivstat a postavit se do řady čekatelů na okamžik spásné otevírací doby. Nebo mít známosti a nakupovat podpultové zboží. Lépe na tom byl obvykle ten, kdo prodejci dokázal nabídnout něco na oplátku. Nedostatkové telecí se tak dostalo většinou k zelinářovi, který sehnal banány i jindy než před Vánoci, nebo vedoucímu Mototechny, který na oplátku přinesl třeba nedostatkový blatník na Fiata.“190 Dá se tedy říci, že v době socialismu jsme se částečně vrátili k výměnnému obchodu.
188
Retro, Tuzex. Archiv Česká televize. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/208411000360521/?kvalita=vysoka; ZATLIN, Jonathan R. Consumig Ideology: Socialist Consumerism and the Intershops, 1970 – 1989. In Hübner and Tenfelde, Arbelter in der SBZ-DDr, s. 555 – 572. 189 RAUFER, Václav. Potraviny za pultem. In Sedmička. Dostupné z www: http://www.sedmicka.cz/praha-astredni-cechy/clanek/potraviny-pod-pultem-64314. 190 RAUFER, Václav. Potraviny za pultem. In Sedmička. Dostupné z www: http://www.sedmicka.cz/praha-astredni-cechy/clanek/potraviny-pod-pultem-64314.
46
4. Bytová výstavba V této kapitole se pokusím ukázat, jaká byla bytová situace v šedesátých letech v Československé socialistické republice. Při svém bádání jsem nalezla zajímavé informace, které určitým způsobem souvisejí s mým hlavním tématem. Konkrétně výstavba sídlišť, bytová architektura, bytový interiér a jeho design a především vybavenost jednotlivých bytů technickým vybavením jako je elektřina a plyn, které úzce souvisejí se samotnou vybaveností domácími spotřebiči. Bytová situace v československých městech v období socialismu byla charakteristická prvkem, který vidíme v našich městech dodnes. Jedná se o sídliště, která představovala hromadnou a soustředěnou výstavbu bytů prostřednictvím velkých obytných komplexů. Sídliště nebyla výsadou jen socialistických zemí, i když zde měla nejlepší podmínky rozvoje, neboť hospodářská a politická situace v šedesátých letech naznačovala vhodnou příležitost pro jejich uplatnění, protože právě v šedesátých letech byla v Československé socialistické republice situace s byty neúnosná. 191 Malé množství bytů a malý prostor pro obytnou plochu byly příčinou bydlení i vícečlenné rodiny v jednom malém bytě, což koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let vedlo k rozsáhlé výstavbě sídlišť s byty 3 + 1. V roce 1967 připadalo na 1 000 obyvatel 300 bytů a 767 místností. Pro dnešní dobu je to nepředstavitelná myšlenka, že by každý člověk neměl svou místnost sám pro sebe. Postupem času nutnost dalších bytových prostor přesvědčila současnou vedoucí stranu, aby začala budovat sídliště a počet bytů začal stoupat. Každý rok v československých městech přibylo na 1 000 obyvatel 6,3 bytů, pro srovnání s ostatními zeměmi to byl skoro dvojnásobek.192 Podle výsledků o sčítání obyvatel, domů a bytů bylo v Československé socialistické republice k 1. březnu 1961 při počtu 13 741 770 obyvatel obydlených 3 917 000 bytů.193 O dva roky později se počet bytů zvýšil a v roce 1963 bylo využito 3 918 000 bytů. Z tohoto celkového počtu bytů bylo 8,1 % bytů s ústředním vytápěním, 29,8 % bytů s koupelnou a 29,5 % bytů s WC v bytě.194 Koncem šedesátých let byl již v československých domácnostech vodovodní rozvod součástí vybavení u 49 % bytů a koupelna se záchodem byla součástí každého třetího bytu nebo byla umístěna na každém patře pavlačového domu.195 191
MUSIL, Jiří. Zrod Velkoměsta, urbanizace českých zemí a Evropa. Paseka, 2002, s. 274. VACKOVÁ-HUBATOVÁ, Lada; ŘÍHA, Cyril; ČUMLIVSKI, Jan. Husákovo 3 + 1. Praha: VŠUP, 2007, s. 18 – 21. 193 Společenská česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, NS RČS 1960 – 196, 10. schůze, čtvrtek 30. listopadu 1961. Dostupné z www: http://www.psp.cz/eknih/1960ns/stenprot/010schuz/s010023.htm 194 VACKOVÁ-HUBATOVÁ, Lada; ŘÍHA, Cyril; ČUMLIVSKI, Jan. Husákovo 3 + 1. Praha: VŠUP, 2007, s. 18 – 21. 195 ANDRLE, Alois. Jak bydlíme. In Domov, č. 1, 1970, s. 2. 192
47
Ekonomická situace Československé socialistické republiky v šedesátých letech nebyla až tak příznivá a snaha zvýšit bytovou výstavbu se zpočátku nerealizovala. V první polovině šedesátých let dokonce došlo ke snížení počtu postavených bytů zhruba z 50 000 na 45 000. K realizaci výstavby došlo až ke konci šedesátých let a začátkem sedmdesátých let, kdy bytová výstavby dosáhla poválečného vrcholu. 196 Masivnější bytová výstavba začala v letech 1971 - 1975 v období páté pětiletky, kdy oproti období 1966 - 1970 byl vydán až dvojnásobek původních investic na výstavbu metra a bytových jednotek tzn., že z 20 mld. Kčs se investovalo 40 mld. Kčs. 197 Zvýšením investic do výstavby bytů se počet nových bytů v roce 1970 zvýšil na 4 240 000 bytů. Z toho bytů s 1 – 2 místnostmi bylo v Československé socialistické republice 31,1 % a bytů s 3 – 5 místnostmi bylo 68,9 %.198 Po celá šedesátá léta byly budovány především byty o dvou pokojích a až v sedmdesátých letech se realizovala standardní výstavba bytů 3 + 1 s výměrou 74 m2 užitné plochy, z nichž bylo 49 m2 obytné plochy. V roce 1960 činil podíl bytů s třemi a více pokoji jen 18,9 % celkového objemu nové výstavby československých bytů. 199 Postupem času během desetiletí šedesátých let docházelo k rychlému nárůstu a zvětšování rozsahu výstavby bytů, čímž se rozšířila i sociální funkce. Tento fakt byl způsoben vznikem družstevní bytové výstavby, která bytovou situace výrazně zlepšila a rovněž přispěla ke zlepšení životního stylu obyvatel. Stěhování ze starých bytů do nových přispělo k vylepšení sociální struktury domácností a mělo za následek pestřejší vyžití samotných obyvatel. 200 Vybavenost jednotlivých bytů se koncem šedesátých let zvýšila a k dispozici v roce 1970 bylo pro československé občany bytů se zavedenou elektřinou až 98,6 %, bytů s plynem 30,3 %, bytů s vodovodem 76,1 % a bytů s koupelnou 57,1 %.201
196
MUSIL, Jiří. Zrod Velkoměsta, urbanizace českých zemí a Evropa. Paseka, 2002, s. 278. Potvrzují i čísla, která uvedla Milena Nyklová v knize Praha je živý organismus s. 3. - 4., kde autorka potvrzuje, že 43 mld. korun bylo vydáno na výstavbu metra a na 43 tisíc bytů. Husákovo 3 + 1, str. 20 – 21. 198 PRŮCHA, Václav. Hospodářské dějiny evropských socialistických zemí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1977, s. 505. 199 VACKOVÁ-HUBATOVÁ, Lada; ŘÍHA, Cyril; ČUMLIVSKI, Jan. Husákovo 3 + 1. Praha: VŠUP, 2007, s. 91. 200 MUSIL, Jiří. Lidé a sídliště. Nakladatelství Svoboda, 1985, s. 312 – 313. 201 PRŮCHA, Václav. Hospodářské dějiny evropských socialistických zemí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1977, s. 505. 197
48
4.1 Socialistická bytová politika Poválečná bytová výstavba se opírala o tři ideové pilíře: o socialistickou bytovou politiku, o zásady socialistické kultury a o koncepci moderní architektury. Jan Musil tuto myšlenku potvrzuje v knize Zrod Velkoměsta a rozšiřuje ji o čtvrtý pilíř, který je uplatňován v socialistických zemích a to především u nás, v Polsku a Maďarsku, kde výstavba sídlišť byla produktem čtyř vzájemně propojených a vzájemně se ovlivňujících koncepcí. Na prvním místě stála socialistická bytová a městská politika, na druhém aplikace a specifické interpretace koncepcí moderní architektury a urbanismu a na třetím místě byl soubor myšlenek označovaný jako zásady socialistické kultury. 202 Cílem bytová politiky v době socialismu bylo odstranění bytové nouze, kterou v minulosti trpěly nejvíce sociální třídy a vrstvy s nízkými příjmy, s nižší kvalifikací a celkově s nepříznivým sociálním postavením. Uspokojení potřeby bydlení bylo podle komunistického režimu věcí celé společnosti a veřejného sektoru bytového hospodářství, čímž nebylo možné získat byt na volném trhu. Samotná výstavba nových bytů byla podřízena státní regulaci prostřednictvím národních výborů a právních norem. Využívání bytového prostoru bylo rozdělováno bytovým fondem, čímž byly odstraněny nerovnosti v úrovni bydlení jednotlivých skupin obyvatelstva, regionů i měst. Právními normami byla přesně stanovena velikost obytné plochy na jednoho obyvatele a bylo zakázáno užívání více bytových jednotek najednou. V počátku, kdy existovala pouze státní bytová výstavba a národní výbory, které přidělovaly byty, docházelo současně k přerozdělování jednotlivých bytů. Velké byty byly rozděleny na dva až tři menší, které sloužily pro obydlí lidí, kteří dříve bydleli ve zdravotně závadných a suterénních bytech. Postupnou výstavbou nových bytů se od dělení z velkých bytů na menší ustoupilo a začalo se uplatňovat přidělování samotných bytů jednotlivým občanům. 203 První byty měly být poskytnuty především zaměstnancům nově vznikajících průmyslových závodů, příslušníkům dělnické třídy, mladé domácnosti s dětmi, domácnosti zaměstnanců pohybujících se ve společensky vysokých organizacích a občanům, kteří ztratili bydlení v rámci přestavby domů či výstavby nových komunikací. 204 Přidělování mělo svá pravidla a bylo založeno na pořadníku, který byl rozhodnutím bytové komise. 202
MUSIL, Jiří. Zrod Velkoměsta, urbanizace českých zemí a Evropa. Paseka, 2002, s. 276. MUSIL, Jiří. Zrod Velkoměsta, urbanizace českých zemí a Evropa. Paseka, 2002, s. 36 – 42. 204 Společenská česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, NS RČS 1960 – 196, 10. schůze, čtvrtek 30. listopadu 1961. Zpráva výboru ústavně právního o vládním návrhu zákona (tisk 60), kterým se mění a doplňuje zákon o hospodaření s byty. Dostupné z www: http://www.psp.cz/eknih/1960ns/stenprot/010schuz/s010023.htm 203
49
Ovšem i tato pravidla byla dost často porušována, což potvrzuje svými slovy poslankyně Národního shromáždění Veronika Majtanová 205, která na 10. schůzi Národního shromáždění uvedla: „Stále se vyskytují případy, kdy do místních seznamů jsou zapisováni uchazeči, jejichž žádost nebyla prošetřena, příp. i uchazeči, kteří nesplňují podmínky pro zápis do těchto seznamů. V důsledku toho často místní seznamy uchazečů o byty vedené na MNV nepodávají přesný a spolehlivý přehled o počtu oprávněných uchazečů a o jejich bytové potřebě. I tam, kde národní výbory řádně zkoumaly splnění zákonných podmínek pro zápis do místního seznamu, přestávají být tyto seznamy po určitém čase spolehlivým ukazatelem bytové potřeby, protože národní výbory netrvají vždy na tom, aby jednotliví uchazeči splnili svoji zákonnou povinnost hlásit národnímu výboru všechny změny, které jsou rozhodné pro posuzování naléhavosti jejich bytové potřeby a sami si tyto skutečnosti, také neověřují. Některé národní výbory, např. v hlavním městě Praze, v kraji Středočeském, Jihočeském, Západoslovenském vedou dokonce v místních seznamech i takové uchazeče, kteří už byt dostali anebo se odstěhovali, zemřeli a nevyužívají tak ani evidence, která se u nich soustřeďuje a je jim bezprostředně známá.“ 206
4.2 Experiment Invalidovna 1961 V roce 1960 se pro výstavbu nových bytových prostor začala používat metoda velkorozponových panelových konstrukcí a jako prototyp této konstrukce se stalo sídliště Invalidovna na Praze 8, které bylo dokončeno v roce 1965. Proti starším panelovým domům, zde docházelo ke zvětšení a zvýšení obytné plochy, k dosažení modernějšího vzhledu a k uplatnění průběžných oken, parapetů a rastrů představených lodžií. Nová sídliště byla oddělena od automobilového provozu, čímž vznikla bezpečnostní zóna spojená s prostorovým komfortem. Okolí sídliště bylo zatravněno a vysázeno stromy. Další typickou výstavbou tohoto typu bylo sídliště Pankrác v Praze, které bylo vybudováno v letech 1964 – 1972.207 Na sídliště Pankrác vzpomíná ve své knize s názvem O socialismu s láskou Juraj Šebo, který píše: „Sídliště Pankrác jsem v 60. letech navštěvoval kvůli Družstevnímu obchodnímu domu Včela. Na tu dobu dokázal překvapit různorodostí a množstvím zboží. Sídliště začala narůstat jako houby po dešti. Nakonec to skončilo 205
Veronika Majtanová (*1931) byla česká a československá politička Komunistické strany Československa poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSSR. 206 Společenská česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, NS RČS 1960 – 196, 10. schůze, čtvrtek 30. listopadu 1961. Dostupné z www: http://www.psp.cz/eknih/1960ns/stenprot/010schuz/s010023.htm 207 MUSIL, Jiří. Lidé a sídliště. Nakladatelství Svoboda, 1985, s. 112 – 113.
50
„jeřábovým urbanismem“, paneláky se stavěly tam, kam z jednoho bodu dosáhlo rameno už postaveného jeřábu. Architekt se stal přežitkem. Ideální byla území bez větších překážek, plochy za okrajem města zbavené zbytků původní venkovské zástavby.“ 208 Vybavení nových bytů odpovídalo úrovni moderní výstavby a požadavku nejvyššího komfortu na příslušenství. Původní velké kusy nábytku byly nahrazeny sestavami, které využily každý centimetr, válendy zastínily původní masivní postele a obývací stěny vyměnily obrovské vitríny. Panelové byty si byly podobné jako vejce vejci a v základu se dělily na kuchyni, obývák, ložnici a koupelnu, která začala být součástí standardního bydlení. 209 I když se to na tu dobu nezdá, Československá socialistická republika byla jedním ze států s nejvyšším standardem bydlení. Kromě kompletního sociálního příslušenství byla součástí každého družstevního i státního bytu vybavená kuchyně, vestavěný nábytek, ústřední nebo dálkové topení, osobní nebo nákladní výtah. V panelových domech byly prostory pro moderní prádelny, sušárny a společná příslušenství pro objekt například telefonní kabina, rozhlas či jednotná televizní anténa.210 V roce 1962 bylo 77,2 % bytů s plynem, 91,8 % bytů disponovalo teplou vodou, 88,7 % bytů bylo vytápěno pomocí ústředního topení a 89,8 % bytů používalo vestavěné skříně.211 Nové byty v padesátých letech byly většinou rozděleny na dva pokoje a kuchyň, a až projekt s názvem Experiment Invalidovna v roce 1961 přišel s výstavbou třípokojových bytů. Byt pro čtyři osoby měřil 56,8 m2 užitné plochy, disponoval s obytnou plochou o rozloze 41,5 m2 a skládal se z obývacího pokoje, ložnice, dětského pokoje, kuchyně a příslušenství. Byty s větším počtem pokojů byly určeny ve většině případů pro rodiny s větším počtem dětí, a tak pokoj navíc sloužil jako dětský pokoj. Pokud byl tento větší byt poskytnut menší rodině, tak prázdný pokoj posloužil jako jídelna, knihovna, pracovna nebo hudební pokoj.212 Po světové výstavě Expo 58 v Bruselu roku 1958 se do bytových prostorů dostaly čisté, jednoduché linie s geometrickými a abstraktními vzory, které vystřídaly ponurý, tmavý a těžký nábytek z padesátých let.213 Vše bylo vzdušné, prostorné, lehké a moderní, což na 208
ŠEBO, Juraj. O socialismu s láskou. Bratislava: NOXI, 2011, s. 82. ČEKAL, Václav. Pražané staví. In Domov, č. 1, 1960, s. 2; ŠEBO, Juraj. O socialismu s láskou. Bratislava: NOXI, 2011, s. 83. 210 ČEKAL, Václav. Pražané staví. In Domov, č. 1, 1960, s. 2. 211 BRDEK, Miroslav. Trendy rozvoje v automatizaci domácnosti. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, 1987, s. 26. 212 KULVEIT, Jaroslav. Zařizujeme byt. Vydavatelství obchodu, 1966, s. 73; KRAJMEROVÁ, Magdaléna. Jak se bydlelo před 50 let? Dostupné z www: http://www.prozeny.cz/magazin/bydleni-a-zahrada/nanavsteve/18534-jak-se-bydlelo-pred-50-lety. 213 ŠEBO, Juraj. O socialismu s láskou. Bratislava: NOXI, 2011, s. 84. 209
51
výstavě Expo 58 mezi odborníky designu zvítězilo a Československá republika zaznamenala celosvětový úspěch a uznání. Československý pavilon byl na výstavě umístěn stranou od hlavní tepny, na níž byly pavilony SSSR, USA či Francie, ale i tak se nacházel v příjemném prostoru zeleně a nedaleko od hlavní brány výstavy, takže jím museli projít všichni návštěvníci. Na začátku výstavy nikdo nevěřil, že by československé umění mohlo zaznamenat takový úspěch, ale pozitivní kritika v místním tisku přilákala více a více zvědavců a běžných návštěvníků. Pavilon svým působením nepatřil k převratným novinkám ve stavebních technologiích jako ostatní prostory, ale své návštěvníky lákal na celkové pojetí, syntézu umění a architektury a moderní výstavnické pojetí. Ve všech částech výstavy byla ústředním bodem umělecká díla, což potvrzují i slova hlavních designérů: „Chtěli jsme vytvořit komplexní díla, vyplývající z co nejširší spolupráce s malíři, sochaři a grafiky (…) to mělo vliv na vytvoření vnitřní a vnější architektury našeho pavilonu. Snažili jsme se postupovat tak, aby vlastní architektura byla především vhodným rámcem pro umělecká díla, která měla být jeho náplní. (…) Snažili jsme se působit na spolupracující výtvarné umělce tak, aby pochopili, že jejich díla mají být nositeli tematického programu celé naší expozice…“214 Bruselský trend z výstavy Expo 58 se do průmyslové výroby zařadil až v průběhu šedesátých let a v obchodech se začala objevovat kombinace nových materiálů, tvarů a technologií s původním umakartem. Výsledkem byly montované sestavy nábytku pod názvem Monti 100 a Monti 300, které byly vytvořené pro montáž dílců. Celý nábytek se dal rozebrat na jednotlivé skříňky a jejich součástky, což bylo velmi vhodné pro průmyslovou výrobu a pro prodejny nábytku, neboť byla dokonale využita skladovací plocha.215 Byty, které vznikly v rámci Experimentu, byly barevně sladěny a většinou se používala barevná kombinace černé a oranžové, olivově zelené a šedé nebo žluté, výrazně modré a béžové se světlou dýhou dřeva, přírodní barvou vietnamských rohoží a s výraznými abstraktními vzory na bytovém textilu a tapetách.216
214
CUBR, František, HRUBÝ, Josef, POKORNÝ, Zdeněk. Úspěch československého uměn. IN Tvar X, 1958 1959, č. 9 – 10, s. 264; HAVRÁNEK, Vít. Bruselský sen: československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60 let. Praha: Argot vitae, 2008, s. 47. 215 RABAN, Josef. Nábytek ve světě. In Domov, č. 3, 1960, s. 15; ŠEBO, Juraj. O socialismu s láskou. Bratislava: NOXI, 2011, s. 84. 216 KARASOVÁ, Daniela. ÚBOK Praha, 1959 - ? Uměleckoprůmyslové muzeum Praha. Dostupné z www: http://www.designcabinet.cz/ubok-praha-1959.
52
5. Kuchyně v šedesátých letech Kapitola kuchyně v šedesátých letech se zaměřuje na technické parametry kuchyně, neboť hlavním tématem mé diplomové práce jsou domácí spotřebiče ulehčující domácí práce pracujícím ženám spěchajícím domů, aby uvařily oběd, večeři, vypraly, uklidily prach a postaraly se o svou rodinu. Kuchyně v padesátých letech byly konstruované zejména z plechu, který později v šedesátých letech nahradil zelený, šedý nebo modrý čárkovaný umakart prosazující se i do koupelen a toalet. Příprava pokrmů byla a je i dnes důležitou součástí funkce každého bytu, a tak je velmi obtížné sestavit kuchyně, aby vyhovovaly změnám domácnosti a rychlému tempu životního stylu socialistické společnosti. Nová výstavba v šedesátých letech řešila kuchyně jako součást bytu s vestavěným potřebným nábytkem a se zabudovaným technickým vybavením kuchyně. Hlavním znakem nábytku pro kuchyně byla jeho účelnost. Používal se zejména sektorový kuchyňský nábytek, jehož cílem byla užitkovost jednotlivých dílců. Jednotlivé skříňky odlišných rozměrů se skládaly do různě velikých kuchyňských sestav podle velikosti kuchyňské plochy. Celkový dojem z kuchyně byl jednotný, neboť sestavený tvar vypadal jako jeden kus. Sektorové řady se skládaly z příborníku, mycího stolu, jídelního stolu, židlí, lavičky, sedačky a byly doplněny stěnami z plastických hmot, podpěrami skříněk, nosnými konstrukcemi. Jejich největší výhodou byla především kombinace a možnost sestavení rohové, předělující nebo vystupující kuchyně do prostoru, která umožňovala lepší využití kuchyňské plochy. 217 Nejoblíbenější kuchyní v šedesátých letech, která se vyráběla, byla kuchyně KU – 550 z výroby Oborového podniku Nábytek Brno. Tu ovšem v roce 1967 nahradila sektorová kuchyně Idea-Monti zkonstruovaná národním podnikem Interier, Praha. Linie nové sektorové kuchyně byla univerzální v mnoha prvcích, které se daly buď řadit vedle sebe, nebo na sebe do velkých i malých sestav. Idea-Monti měla bílou barvu, kombinovanou s tmavou dřevinou a novinkou bylo potažení všech pracovních ploch lisovaným leskem melaminové fólie, která byla lehce omyvatelná, čímž usnadňovala hospodyňkám úklid po vaření. Kuchyně se skládala z hlubokých, mělkých skříněk, podnoží a noh, pracovních desek, zadního panelu a kovové stojky. Součástí základního vybavení samotné kuchyně byl: dřez na mytí nádobí, dvě zásuvky široké, dvě úzké na příbory, skleněné na potraviny, kořenky, příchytky utěrek, koš na odpadky, hluboká zásuvka z umělé hmoty na špinavé nádobí, vál, příchytky poklic. Pracovní desky se pokládaly na hluboké skříňky nebo se 217
KULVEIT, Jaroslav. Zařizujeme byt. Vydavatelství obchodu, 1966, s. 149 – 153.
53
šroubovaly ke kovovým nohám. Do silné pracovní desky, bylo možné vložit novou tepelnou jednotku typu 110 se třemi elektrickými plotýnkami vyrobenou národním podnikem Elektro-Praga Hlinsko, mixér-monti nebo mycí dřez. Velkou výhodou této kuchyně byly nové technické vymoženosti, které umožnily zakomponovat nové elektrické výrobky do své základny. Například nově vyrobenou pečící a grilovací jednotku Etavarior 142 bylo možné zavěsit na kovové nosníky kuchyně. Kuchyně Idea-Monti byly konstruované podle normalizačních rozměrů tak, aby bylo možné do jejich prostoru již od začátku zakomponovat chladničky z dílny Calex nebo odsavače par vyráběné národním podnikem Sfinx, který také dodával speciálně pro tento typ kuchyně dřezy s odkapávací plochou v rozměrech pracovní desky kuchyně. 218
6. Hlavní výrobci domácích spotřebičů V této kapitoly se budu věnovat výrobcům domácích spotřebičů a jejich historii. Hlavní výrobci, kteří se objevují v mé práci, jsou národní podniky: Elektro-Praga Hlinsko, Elektrosvit, Moravia, Calex, Kovotechna Praha a Romo Fulnek. Po mém bádání mohu říci, že se jedná o největší československé výrobce v šedesátých letech, kteří svými výrobky zásobovali československé spotřebitele. Každý podnik se specializoval na jiný druh spotřebičů, ale všechny kvalitně a spolehlivě. Já se zaměřím především na národní podnik Elektro-Praga Hlinsko, který vynikal svou výrobou nad všemi výrobci a v mé práci se vyskytuje nejčastěji.
6.1 Elektro-Praga Hlinsko Jediný podnik, který vyráběl kromě chladniček a praček snad všechny ostatní pomocníky do kuchyně a bytu, které byly v Československé socialistické republice v šedesátých letech dostupné. Jeho historie se datuje od roku 1943, kdy pražský podnikatel Jan Prošvic založil malou fabriku pod názvem ESA, která se zaměřovala na výrobu jednoduchých elektrických žehliček s keramickou vložkou. Po válce od roku 1945 se výroba rozrostla o vařiče a teplomety. V roce 1948 byla společnost znárodněna, přešla pod správu pražského národního podniku Elektro-Praga a převzala tak i její název. V roce 1950 se při restrukturalizaci československého průmyslu osamostatnila a vznikl národní podnik 218
IDEA. In Domov, č. 5, 1967 s. 51.
54
Elektro-Praga Hlinsko. V roce 1952 byla do Hlinska převedena z Rýnovic výroba vysavačů pro domácnost, které se po krátké době v Hlinsku staly hlavním výrobním programem. V roce 1960 došlo k zaregistrování ochranné známky ETA, kterou výrobce používal jako obchodní název pro své výrobky. Tato ochranná známka je i dodnes nejznámější českou značkou elektrických spotřebičů. V roce 1993 došlo k privatizaci akciové společnosti Elektro-Praga Hlinsko formou kuponové privatizace a v roce 1996 se společnost Elektro-Praga Hlinsko změnila na firmu s názvem ETA, a. s. podle ochranné známky. V současné době v roce 2012 je nadále ETA symbolem tradice a dodržuje historii domácích elektrospotřebičů ve znamení českého designu a české kvality. Svým spotřebitelům dnes nabízí 240 výrobků. 219 Nejznámějším návrhářem, který konstruoval československé výrobky, byl Stanislav Lachman220, který v roce 1952 nastoupil do národního podniku Kovotechna Praha. 221 Zde se zabýval výrobou spotřebního zboží pro všechny národní podniky. Nejvíce se však jeho nápadů realizovalo v národním podniku Elektro-Praga Hlinsko, čímž Stanislav Lachman získal velké uznání. Kovotechna Praha dosadila Lachmana do vedení oddělení tvarů, a tak na svých návrzích spolupracoval s třemi dalšími návrháři a čtyřmi grafiky. Lachmanovo oddělení mělo na starosti nejen kompletní výrobu spotřebičů, ale také samotnou prezentaci jednotlivých výrobků před komisí, která rozhodovala, zda se výrobek nakonec vyrobí či nikoliv. Celý tým vymýšlel jména spotřebičů, návody k použití a obaly výrobků. Z rozhovoru se Stanislavem Lachmanem vyplynulo, že již v té době tým používal brainstorming: „Navrhli jsme první poválečné československé elektrické vařiče, trouby, grily, kuchyňské roboty a mixéry, vysavače, ale i holicí strojky, fény a žehličky. Dá se říci, že ke každému novému výrobku proběhla mezi námi malá interní soutěž, ve které zvítězil ten nejzajímavější a také konstrukcí a technologií vyhovující návrh.“ 222 Bohužel fungující kolektiv a soutěživost mezi jednotlivými spolupracovníky narážela na politické mantinely, které komunistická strana nastavila. Sám Stanislav Lachman se setkal s nepochopitelností pro moderní design a v rozhovoru dále prozradil: „To nebylo jen o tom, vymyslet tvar, barevnost a grafiku výrobku a jeho obalu. Mnohdy šlo především o to, jak přesvědčit soudruhy z vedení podniku, kteří zpravidla nebyli žádnými odborníky. Jak jim 219
Elektro-Praga Hlinsko. Dostupné z www: http://historie.eta.cz/. Stanislav Lachman (*1921 – 2011) byl český designér, který je autorem přes 1 200 návrhů průmyslových výrobků, z nichž byly realizovány tři čtvrtiny. Spotřebiče podle jeho návrhů získaly 8 zlatých medailí na Mezinárodních veletrzích v Brně a zlatou medaili v Kolíně nad Rýnem v roce 1973. 221 Kovotechna Praha – konstrukční a vývojový ústav. 222 VOLF, Petr. Stanislav Lachman: Josef Lada českého designu. In HN.IHNED.CZ, 5. 2. 2010. Dostupné z www: http://hn.ihned.cz/c1-40335500-stanislav-lachman-josef-lada-ceskeho-designu. 220
55
srozumitelně vysvětlit, že by tenhle výrobek měl vypadat právě takhle a ne jinak. Třeba i o barevnost vysavačů se s námi přely komise sestavené z dělníků.“223 Rozpory s komisí tedy vedly k nevýrazné šedé barvě na většině vysavačů vyrobených národním podnikem Elektro-Praga Hlinsko.
7. Kuchyňské spotřebiče Tato část práce se zaměřuje na kuchyňské pomocníky, kteří v šedesátých letech velmi usnadňovali
domácí
práce
svým
majitelkám.
Spotřebiče,
které
se
využívaly
v československých kuchyních, jsem rozdělila do jednotlivých skupin podle funkčnosti a snažila jsem se v jednotlivých odstavcích ukázat, jaké spotřebiče se v šedesátých letech vyráběly, jakou měly spotřebu, a jaká byla jejich cena. Využívala jsem převážně materiálu z Archivu Národního technického muzea v Praze, příruček, návodů, ceníků a dobových reklamních letáků. V šedesátých letech 20. století se v československých domácnostech několikanásobně zvýšila spotřeba plynu a elektřiny oproti předválečné době. Bohužel tento nárůst nebyl tak vysoký, jako ve vyspělých západoevropských státech. Výroba elektřiny v přepočtu na 2 obyvatele byla v Československé socialistické republice srovnatelná s úrovní NSR, ovšem v důsledku neefektivního využití elektřiny ve výrobě a ve veřejném osvětlení množství spotřebovávané energie v československých domácnostech klesalo a bylo podstatně nižší než v NSR a v Rakousku. V roce 1965 připadalo na spotřebu elektrické energie v Československé socialistické republice jen 165 kWh, což bylo dvakrát méně než v roce 1963 v Rakousku, kde spotřeba elektřiny byla 328 kWh a v Německu 331 kWh.224
7.1 Plynové sporáky a vařiče S rozvojem našeho plynárenství souvisí i rozvoj výroby plynových spotřebičů. V roce 1954 se vyrobilo 40 752 ks plynových sporáků, v roce 1958 již 66 062 ks a v roce 1960 se vyrobilo již 125 000 ks. Aby podniky vyráběly a dodávaly na trh kvalitní výrobky, vznikly autorizované zkušebny, které střežily technickou úroveň a kvalitu prodávaných výrobků. 223
VOLF, Petr. Stanislav Lachman: Josef Lada českého designu. In HN.HNED.CZ, 5. 2. 2010. Dostupné z www: http://hn.ihned.cz/c1-40335500-stanislav-lachman-josef-lada-ceskeho-designu. 224 URBAN, Luděk. Srovnávací studie o životní úrovni v ČSSR, NSR a Rakousku. Praha: Ekonomický ústav ČSAV, 1967, s. 41.
56
Plynové spotřebiče podléhaly povinnému značkování, které spotřebitele při nákupu informovalo, jaké kvality výrobek dosahuje. Plynové sporáky byly složené z trouby a několika vařičů. Horký vzduch byl získaný spalováním plynu a proudil kolem bočních stěn, čímž troubu rozehříval rovnoměrně. V šedesátých letech měly sporáky soklový tvar, zpravidla čtyři hořáky a plynovou troubu. 225 Hlavním výrobcem plynových sporáků byl národní podnik Moravia - Mariánské Údolí, který vyráběl hned několik druhů sporáků pod značkou Mora nebo Caloria.226 V roce 1964 byla značka Caloria zrušena a plynové spotřebiče se tak vyráběly zejména v národním podniku Moravia pod značkou Mora nebo v Okresním podniku místního průmyslu (bývalá KARMA v Českém Brodě).227 Sporáky z těchto podniků dosahovaly světové úrovně a všechny obdržely značku první jakosti. Jedním ze základních modelů sporáků vyráběných národním podnikem Moravia byl plynový sporák Mora 241, který měl skříňkovitý tvar, čtyři vařidlové hořáky se samočinným zapalováním, troubový hořák, gril, termostat, pečící troubu s průhledným okénkem a elektrické osvětlení. V době socialismu to byl nejmodernější a nejluxusnější spotřebič ve své kategorii, který se stal důležitým základním modelem pro další varianty plynových sporáků ovšem s menším vybavením. 228 Například ještě před zrušením značky Caloria, československé domácnosti v malých pražských kuchyních využívaly zejména dvouvařič s troubou Caloria 611, a až o něco později se na trhu objevil sporák Mora 235, který byl kombinovaným sporákem na plyn a pevné palivo nebo sporák Mora KS 143 s dvouvařičem a Mora 323 s grilem. 229 Oblíbeným typem plynových sporáků ke konci šedesátých let byl sporák Mora 262, který měl řadu funkčních zdokonalení. Vařidlové mřížky byly chráněny perleťovým lakem a u každého hořáku byla pod mřížkou přivařená prošlehávací trubička pro centrální zapalování. Lepší tvar vařidlové šedě smaltované desky usnadňoval údržbu a čištění sporáku. V troubě se dalo péci a grilovat a ve spodní zásuvce pod troubou bylo možné udržovat hotový pokrm stále teplý a připravený k podávání. Cena tohoto typu sporáku byla 490,- Kčs, a pokud si kupující přál i regulátor tlaku plynu, musel si připlatit 80,- Kčs.230 Bohužel plynové sporáky byly moc těžké a neskladné, takže bylo potřeba je nahradit lehčími modely. Takový lehčí model, který postupem času nahradil plynový sporák
225
WINTR, Oldřich. Několik slov o plynových spotřebičích. In Domov č. 3, 1960, s. 58. Tamtéž, s. 58. 227 AUGUSTA, Pavel; ŽÁKOVEC, Jan. Plynové spotřebiče v běhu času. Praha: ČPS, 2008, s. 62 – 64. 228 WINTR, Oldřich. Několik slov o plynových spotřebičích. In Domov č. 3, 1960, s. 58. 229 AUGUSTA, Pavel; ŽÁKOVEC, Jan. Plynové spotřebiče v běhu času. Praha: ČPS, 2008, s. 62 – 64. 230 ESENTIER, Vladimír. Novinky do kuchyně. In Domov, č. 2, 1960. 226
57
Mora 421, byl skříňkový sporák sestavený z jednoduchého sporáku s pečící troubou, s centrálním zapalováním, s grilem a termostatem. Následně další model byl ještě vylepšen elektrickým osvětlením, bezpečnostní pojistkou, signalizačními hodinami, automatickým spínáním a bezpečnostním zařízením. Konstrukce nových typů sporáků snížila váhu plynového sporáku až o 20 % a kompletně zlepšila technické parametry jednotlivých modelů. Váha plynových sporáků se snížila z 85 kg přibližně na 68 kg, což znamenalo úsporu materiálu až 17 kg na jednom vyrobeném kusu. 231 Postupnou elektrifikací se opustilo od plynových sporáků a začaly se využívat elektrické trouby a jedno plotýnkové nebo dvou plotýnkové vařiče značky ETA232, které v malých bytech šetřily především užitnou plochu. Velmi oblíbený a ve většině domácností používaný vařič s jednou plotýnkou, byl právě z dílny Elektro-Praga Hlinsko a byl vyroben v roce 1958. Tento vařič Eta typ 023A měl obdélníkový půdorys. Na čelním panelu byl upevněn otočný knoflík a po stranách byla bakelitová držadla. Kovová skříňka byla odizolována od pracovní desky dvěma bakelitovými ližinami. Otočný knoflík měl čtyři polohy označené čísly 0, 1, 2, 3. 233 Moderní elektrický regulační rychlovařič umožňoval hospodárné a z hlediska požadavků správné výživy účelné vaření potravin. 234 Během šedesátých let se rychlovařiče vylepšovaly a prodával se zejména trubkový rychlovařič Eta typ 032 A s jednou plotýnko, který vyráběl podnik Elektro-Praga Hlinsko, jež spotřebitele lákal na úsporu, čistotu, pohodlí a rychlost vaření s použitím právě jejich výrobků. 235
7.2 Remoska Pomocník, který byl vyroben již v padesátých letech dvacátého století Oldřichem Homutou236 a dodnes je užitečným společníkem mnoha domácností. Sice v modernější podobě, ale stále na stejném principu pečení. Elektrická remoska je malá přenosná trouba s ohřevem shora, která se skládá ze tří částí: kovového stojanu, do kterého se vkládá
231
WINTR, Oldřich. Několik slov o plynových spotřebičích. In Domov č. 3, 1960, s. 58. Historie značky ETA. Dostupné z www: http://historie.eta.cz/. 233 Výběr ze sbírky Průmyslový design – spotřebiče čs. Výroby 60. let, Muzeum Architektury, stavitelství a designu, Národní technické muzeum v Praze. Exponát č. 59293. 234 Návod k použití: Elektrický trubkový rychlovařič s přepínačem typ 032A. 235 Domov vás informuje. In Domov, č. 4, 1967, s. 67. 236 Oldřich Homuta vynalezl a vylepšoval se svými pracovníky remosku od počátku 50. let 20. století. První remoska tak nesla označení HUT (Homuta, Uher, Tyburec) a byla vyrobena v malé Homutově dílně, která byla znárodněna a připojena k podniku místního hospodářství REMOS (revize, elektro, montáže, opravy, servis). Ochrannou známku REMOSKA získal výrobek až v roce 1964. 232
58
hliníková mísa, jež je přikryta odnímatelným víkem s topnou spirálou. 237 Remoska se prodávala se třemi různě hlubokými pánvemi, neboť každá pánev byla určena pro jiný druh pokrmů.238 Při mé návštěvě v domově důchodců v Týnci nad Sázavou, kde jsem oslovila čtrnáct respondentek, až polovina dotázaných stále vlastní a využívá Remosku. Například paní Bedřiška Burianová, která v šedesátých letech pracovala jako dělnice, si nemohla kuchyňské spotřebiče, které vlastnila vynachválit. Doslova tvrdila: „Velice jsem je využívala, hodně mi pomohly a Remosku Karma Český Brod mám dodnes.“239 Také jsem oslovila respondentky v Praze, kde jsem využila místa svého bydliště a rozhovory jsem vedla se svými sousedkami a ženami, která jsem oslovila na ulici. Vzorek není velký, protože pamětnic, které se narodily před rokem 1945 v našem panelovém domě, není mnoho, ale i tak všech deset dotázaných sousedek potvrdilo, že Remosku využívají ještě dnes, a jak krásně peče. Musím se přiznat, že i má babička, která bydlela v Praze a nyní žije na vesnici kousek od Prahy, stále Remosku využívá. Měla jsem tedy možnost porovnat vybavenost domácností mimo Prahu a v Praze a dospěla jsem k několika rozdílům. Samozřejmostí bylo, že platy v Praze byly o něco vyšší a respondentky z Prahy se pohybovaly na jiných pracovních pozicích, většinou v administrativě, ve školství, v obchodě. Respondentky, které jsem navštívila v Týnci nad Sázavou, pracovaly zejména jako dělnice v místní Jawě, v cukrárně nebo jako dělnice v kravíně. Pokud mám tedy porovnat tyto dvě dotázané skupiny, které se liší v místě bydliště, tak respondentky z Prahy vlastnily více spotřebičů do kuchyně, protože bydlely i v modernějších družstevních bytech a společně s manželem vydělávali větší množství peněz, čímž měli i lepší možnosti koupě modernějších spotřebičů. Respondentky z Týnce nad Sázavou většinu spotřebičů dostaly buď jako svatební dar od příbuzných, nebo si vzaly podnikovou půjčku a jednotlivé spotřebiče splácely měsíčně z výplaty. 240
237
Spotřebiče československé výroby 60. léta 20. století ze sbírky Technika v domácnosti Průmyslového muzea, Národní technické muzeum v Praze. Exponát č. 59295/a-c. 238 FRIDRICH, Jaromír. Pečeme a vaříme konvekčně. In Domov, č. 1, 1960, s. 3. 239 Respondentka č. 1, paní Bedřiška Burianová narozena v roce 1936. Archiv autorky. 240 Rozhovory s respondentkami v Týnci nad Sázavou a v Praze. Archiv autorky.
59
7.3 Chladničky Chladničky se v šedesátých letech stávaly velmi důležitým a nepostradatelným pomocníkem v československých domácnostech. Jejich obliba neustále rostla, čímž se zvyšovala i jejich výroba. Na trhu se objevovalo hned několik technicky odlišných chladniček, které byly velmi funkční a prospěšné pro každou hospodyni. Vyráběla se chladnička s absorpčním chladivem, kde se používala směs čpavku a vody. Chlazení probíhalo na bázi odpařování čpavku za nízké teploty, který tak svému okolí odnímal teplo a vytvářel chlad. Druhý způsob u kompresorových chladniček, byl postaven na chladivém freonu. Kompresor stlačoval páry chladiva a dopravoval ho do srážníku, kde za vyšších teplot zkapalnil, čímž odebral svému okolí teplo a chladil. Posledním typem chladniček byly chladničky absorpční, které byly vyrobeny v národním podniku Elektrosvit Nové Zámky a svou spotřebou a výkonem dosahovaly světové úrovně. 241 V Československé socialistické republice se chladící technikou zabýval doktor Block, inženýr Vepřek a inženýr Hnízdo. Až do roku 1945 se na našem území zabývalo výrobou chladniček jen několik málo soukromých podniků, které dohromady dokázaly vyrobit asi kolem 1 000 ks chladniček za rok. Malá sériová výroba byla velmi nákladná, takže cena jedné chladničky byla příliš vysoká a převyšovala až 10 krát průměrný měsíční výdělek pracujících. Zpočátku se k nám dováželo několik tisíc kusů chladniček značky Elektrolux ze Švédska, značky Siemens z Německa anebo byly chladničky vyrobené v podniku Elektropraga za pomoci dovezené chladící techniky značky Westinghouse. Základem pro sériovou výrobu ve větším počtu na československém území bylo až znárodnění průmyslu, které položilo základ pro plánovaný hospodářský rozvoj výroby chladniček. Chladničky se začaly sériově vyrábět od roku 1946 a od každého druhu se vyrobilo nejméně 10 000 ks.242 Začátek výroby chladniček v podniku Elektrosvit lze rozdělit do dvou období. Během prvního období ještě v prosinci 1953, se podnik specializoval na výrobu kompletních skříní a konečnou montáž chladniček. Až druhé období znamenalo rozeběhnutí výroby chladících komponentů, které vyžadovaly náročnější organizaci, kádrové řešení, intenzivní přípravu svářečů, utvoření nových kapacit a sladění materiálových a osobních předpokladů v celek, který by dokázal zvládnout nové technologie a technicky náročnější úkoly. Výroba chladniček byla závislá zejména na konstruktérech a na výrobcích pomocných nástrojů, neboť od jejich práce se odvíjelo splnění úkolů v daných termínech, které zajišťovalo 241
ZIMA, Antonín. Přehlídka chladniček. In Domov, č. 3, 1960, s. 59 – 60. Servisná příručka domácich absorpčních chladničiek Elektrosvit. Bratislava: Slovenské vydavatelstvo technickej literatúry, 1964, s. 111. 242
60
dostatek kusů chladniček na prodejních pultech. V počátcích výroby chladniček byl závod Elektrosvit odkázán na vývoj a konstrukci národního podniku Kovotechna v Piešťanech, který vyvinul chladničku typu 397 na elektriku a plyn s obsahem 60 l. Výroba této pračky v podniku Elektrosvit byla zavedena v druhé polovině roku 1955 a vyráběla se po celá šedesátá léta.243 Sloužila především pro středně velké domácnosti a byla elektrickou absorpční chladničkou typu 397. Byla automaticky regulovaná termostatem a její spotřeba elektrické energie se pohybovala mezi 1,3 až 1,9 kWh za 24 hodin. Váha chladničky byla 75 kg a cena se pohybovala okolo 1 860,- Kčs. Pokud domácnost chtěla ušetřit za spotřebu energie, byla na trhu dostupná plynová absorpční chladnička typ 397 B o obsahu 60 l, která za 24 hodin spotřebovala asi 0,75 m3 svítiplynu. Když byla zapojena na zemní plyn, spotřebovala pouze 0,36 m3. Chladnička typu 397 B se prodávala za 1 830,- Kčs. 244 Další chladničkou byla chladnička typu 388, která se od typu 397 B lišila pouze tvarem skříně. 245 Výroba nových chladniček z dílny Elektrosvit rostla rok do roku více a více. V prvním roce výroby roku 1954 se vyrobilo 9 000 ks chladniček, v roce 1955 to bylo již 21 400 ks chladniček s obsahem 60 l a v roce 1956 se výroba dostala až na 33 000 ks chladniček. V roce 1957 vyvinul podnik Kovotechna nový typ chladničky s obsahem 40 l, která se na dlouhá léta zařadila po bok starší 60 l chladničky. Obě dvě chladničky byly známkou rostoucí
životní
úrovně
československé
populace
v počátku
budování
socialismu.246 Absorpční chladnička s obsahem 40 l nesla číselný znak 381 a byla nejoblíbenější elektrickou chladničkou pro malé domácnosti. Tato chladnička vážila 52 kg a spotřeba elektrické energie se pohybovala od 0,84 do 1,3 kWh za 24 hodin. Přepínač na maximum a minimum reguloval činnost chlazení. Chladící nádoba byla z umělé hmoty a maloobchodní cena chladničky byla 1 300,- Kčs. 247 Vedení národního podniku Elektrosvit Nové Zámky vyvinulo od začátku šedesátých let značné úsilí a vytvořilo širokou technickou základnu, která byla doplněna řadou technicky dobře vybavených pracovníků. Po roce 1961 se národní podnik Elektrosvit stal soběstačným výrobcem i na úseku technické přípravy chladniček, což vedlo k výrobě nových typů absorpčních chladniček. Například byla zkonstruována chladnička s obsahem 243
Chladničky – významný výrobní program. Elektrosvit Nové Zámky. Dostupné z www: http://www.teletym.g6.cz/bila_technika/lednice/elektrosvit/elektrosvit.htm. 244 ZIMA, Antonín. Přehlídka chladniček. In Domov, č. 3, 1960, s. 59 – 60. 245 ZIMA, Antonín. Přehlídka chladniček. In Domov, č. 3, 1960, s. 59 – 60. 246 Chladničky – významný výrobní program. Elektrosvit Nové Zámky. Dostupné z www: http://www.teletym.g6.cz/bila_technika/lednice/elektrosvit/elektrosvit.htm. 247 ZIMA, Antonín. Přehlídka chladniček. Domov, č. 3, 1960, s. 59 – 60.
61
100 l typu 398 na plyn, chladnička s obsahem 75 l typu 373 na elektriku a plyn, chladnička s obsahem 40 l typu 384 na elektriku, a další.248 Pro velké domácnosti se do prodeje zaváděly kompresorové chladničky s monoblokem neboli uzavřeným motorkompresorem. Jednalo se o značku Calex, která měla obsah 100 l a teplotu automaticky reguloval termostat. Spotřeba elektrické energie při 20 až 30 °C okolního vzduchu se pohybovala od 0,5 do 1,1 kWh za 24 hodin. Při vnější teplotě 30 °C byla teplota uvnitř chladničky 5 °C. Tato chladnička Calex vážila 75 kg a prodávala se za 2 380,- Kčs. Dveře chladničky se otevíraly nožním uzávěrem. Chladničky Calex se prodávaly v mnoha variantách například kompresorová chladnička Calex speciál, měla stejnou konstrukci i parametry jako předchozí chladnička, pouze se otevírala ručně pomocí tahu za knoflík. Ovšem horní deska u této chladničky byla upravena a sloužila jako pracovní plocha. Chladnička byla o něco těžší, vážila 80 kg a stála 2 250,- Kčs. Posledním typem, na který jsem při svém bádání narazila, byla kompresorová chladnička s monoblokem značky Calex s obsahem 200 l. Uvnitř tato chladnička byla osvětlena a měla uzavřený srážník. Spotřeba elektrické energie při teplotě 20 až 30 °C se pohybovala okolo 0,7 – 1,5 kWh za 24 hodin. Chladnička vážila 110 kg a její cena byla 3 200,- Kčs. 249 V důsledku zvyšujících se technických a vzhledových parametrů, stoupala výroba a odbyt chladniček ve velmi rychlém tempu. Na konci padesátých let převýšila výroba chladniček značky Elektrosvit 50 000 ks, v roce 1960 vyrobili 71 000 ks, v roce 1961 se výroba zastavila na 80 000 ks, v roce 1962 bylo více jak 91 000 ks, v roce 1963 téměř 111 000 ks, v roce 1964 vyrobili 118 500 ks a v roce 1965 výroba činila maximální počet chladniček 120 300 ks. V následujících letech objem výroby klesal a rostl v rozmezí mezi 80 000 až 115 000 ks.250
248
75l chladničky typu 303 na elektriku, 75l chladničky typu 303.5 na zemní plyn a svítiplyn, 40l chladničky typu 302.0 na elektriku, 40l chladničky typu 302.61 na propan – butan, 75l chladničky typu 303.6 na propan – butan. Chladničky – významný výrobní program. Elektrosvit Nové Zámky. Dostupné z www: http://www.teletym.g6.cz/bila_technika/lednice/elektrosvit/elektrosvit.htm. 249 ZIMA, Antonín. Přehlídka chladniček. Domov, č. 3, 1960, s. 59 – 60. 250 Chladničky – významný výrobní program. Elektrosvit Nové Zámky. Dostupné z www: http://www.teletym.g6.cz/bila_technika/lednice/elektrosvit/elektrosvit.htm.
62
Chladničky v šedesátých letech představovaly pro československé spotřebitele lepší vybavenost domácností a vyšší životní úroveň. V roce 1960 na 100 domácností připadalo 11 ks chladniček a v roce 1970 bylo k dispozici až 56 ks.251 Tabulka 2: Vybavenost domácností předměty dlouhodobého užívání Vybavenost domácností předměty dlouhodobého užití ve vybraných zemích (počet předmětů na 100 domácností v kusech) Země
Rok
Pračky
Televizory
Chladničky
Osobní auta
BLR
1960/1970
0/50
0/35
1/29
1/6
ČSSR
1960/1970
54/86
21/74
11/56
6/18
MLR
1960/1970
15/55
3/53
1/32
1/7
NDR
1960/1970
6/54
17/69
6/56
3/16
PLR
1960/1970
19/79
6/45
2/38
1/5
SSSR
1960/1970
4/52
8/51
4/32
1/3
Zdroj: Ukazatele hospodářského vývoje v zahraničí. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací 1976, s. 749. Z údajů v tabulce je patrné, že nejvyšší tempa přírůstků zaznamenávaly především chladničky. Nižší tempo praček v Československé socialistické republice ve srovnání s ostatními zeměmi lze vysvětlit tvrzením, že československé domácnosti byly značně vybaveny pračkami, neboť československé ženy nevyužívaly v tak hojném počtu veřejné prádelny a čistírny, jako ženy v NDR. Mezinárodní srovnání ukazuje, že v roce 1955 se počet domácností s chladničkami pohyboval v evropských zemích konkrétně v Itálii asi kolem 3 %, ve Velké Británii byl podíl 10 % a v NSR 12 %. Prodej chladniček byl v západní Evropě nízký, což bylo důsledkem vysoké ceny. V domácnostech s nižším příjmem dávali spotřebitelé přednost nákupu pračky před nákupem chladničky. Při vyšších příjmech se podíl chladniček zvyšuje a blíží se nebo je roven podílu domácností, které využívají pračky. Při úrovni příjmu pod 1 500,- USD za rok byl zjištěn podíl praček k chladničkám 4:1 a při úrovni 4 000,- USD za rok se podíl skoro vyrovnal a byl 0,8:1.
251
Ukazatele hospodářského vývoje v zahraničí. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací 1976, s. 749. Podle této tabulky se ČSSR pohybuje na první pozici ve vybavenosti domácími spotřebiči, ovšem čísla mohou být upravena podle hospodářského plánu vládnoucí strany.
63
Do roku 1970 se předpokládalo, že asi 53 % domácností v západní Evropě bude vlastnit chladničky. V Československé socialistické republice připadalo v roce 1963 na 1 chladničku 5 domácností. V roce 1965 byl plánován prodej chladniček ve výši 240 000 ks, což bylo o 11,5 % více než v roce 1964.252 Tabulka 3: Prognóza podílu domácností vlastnících chladničky a pračky Prognóza podílu domácností vlastnících chladničky a pračky Podíl domácností (v procentech) vlastnících Země v roce 1955 v roce 1970 chladničky pračky chladničky pračky Západní Evropa 10 15 53 59 Belgie 17 54 70 75 Dánsko 22 35 70 75 Francie 13 14 70 75 NSR 12 11 70 75 Švédsko 42 50 75 80 Holandsko 6 29 70 75 Švýcarsko 17 11 70 75 Velká Británie 10 25 70 75 Zdroj: Socialistický obchod, 1965, č. 7, s. 329. Poměrně vysoká vybavenost domácností chladničkami, která je patrná z předchozích tabulek, omezuje postupně odbytové možnosti jak do množství prodaných chladniček, tak vede výrobce k tomu, aby na trhu uplatňovali ve větší míře morální opotřebení, které vede k obměně chladniček v domácnostech. Jelikož z technických důvodů nelze chladničky významně zdokonalovat, zaměřují se výrobci na komerční prodej. Nabízejí a inzerují typy chladniček, které mají větší obsah a dokonalejší vybavení. Zájem spotřebitelů o větší typy chladniček roste, neboť spotřebitelé uskutečňují větší celotýdenní nebo čtrnáctidenní nákupy, které jsou výhodnější nejen z důvodu úspory času, ale také z důvodu poskytované slevy na některé výrobky. Větší chladničky jsou preferovány především v zahraničí, a tak například v USA prodávají chladničky o obsahu 300 l, ve Velké Británii a v NSR se nejvíce prodávají chladničky o obsahu 150 l. V Československé socialistické republice v roce 1962 připadalo na každých 100 rodin asi 14 chladniček, a přestože množství dodávek neuspokojovalo poptávku po chladničkách, tak byl na československém trhu poměrně široký sortiment chladniček. Bohužel, vedle technicky progresivních typů
252
Chladničky a pračky. In Socialistický obchod, 1965, č. 7, s. 329.
64
chladniček s moderním tvarováním, se na našem území vyráběly chladničky technicky a tvarově zastaralé, jejichž cena se pohybovala od 1 850,- do 3 900,- Kčs. 253
7.4 Mixér, šlehač a robot Elektrické strojky pro domácnost se na našem území rozšířily již po druhé světové válce. Hlavním důvodem k zavedení drobných strojků do
kuchyně,
bylo
omezení
a zmechanizování domácích prací, které úzce souvisely s narůstající zaměstnaností žen i se zvyšující se kupní silou spotřebitelů. Přestože existují názory, že zavedení strojků neznamenalo osvobození ženy od domácích prací, tak kuchyňské strojky po počátečním pomalejším rozběhu našly u konzumní společnosti velkou oblibu. Samotné využívání strojků znamená, že jsou v kuchyni vítanými pomocníky, i když neodstraňují všechnu ruční práci. Jejich hlavním úkolem bylo usnadňovat, zkracovat a současně umožňovat zpracování potravin novým dříve nepoužívaným způsobem, což se jim podařilo. Mezi nejstarší elektrické kuchyňské strojky patřily mlýnky na kávu a první roboty, k nimž se v roce 1951 přidávají první samostatné šlehače a o něco později v roce 1955 samostatné mixéry. 254 Když se na začátku padesátých let vyslovilo slovo mixování, tak si většina spotřebitelů Československé socialistické republiky představila pouze šejkr, který sloužil barmanovi v nočním podniku k promíchání alkoholického nápoje. Na základě této myšlenky přišla společnost Elektro-Praga Hlinsko s prvním mixérem, který opět navrhl jejich přední designér Stanislav Lachman. Mixér nesl název Pragomix special a vznikl v roce 1955. Přestože mixérů bylo při prvním prodeji dostatek, zůstávaly na pultech elektroprodejen v hojném počtu a jejich odbyt vázl mnohem více, než si tvůrci představovali. Zájem o výrobek projevili jen spotřebitelé, kteří věděli o jeho praktické využitelnosti a vynikající účinnosti. Národní podnik Elektro-Praha Hlinsko si musel položit otázku, zda mixér stále vyrábět nebo ho stáhnout z výrobní linky? Rozsáhlým průzkumem pracovníci výrobního podniku zjistili, že jejich výrobek není populární a nejde na odbyt jen kvůli tomu, že lidé nebyli dostatečně informováni o jeho kvalitách, přednostech a praktickém využití. Masivní reklamní kampaní a předváděním na výstavách a na veletrzích dostali obchodní prodejci 253
NEKOLNÝ, Antonín. Obchodní sortiment chladniček pro domácnost. In Socialistický obchod, 1965, č. 9, s. 460 - 465. 254 BEDRNA, Jaromír. Elektrické kuchyňské strojky pro domácnost a jejich další rovzoj. In Socialistický obchod, č. 1, 1964. s. 159.
65
Pragomix special do podvědomí spotřebitelů a během krátké doby byly mixéry vyprodány. V dalších letech se staly nejžádanějšími pomocníky ve většině domácností, což dokazuje i následující tabulka.255 Pokles výroby samostatných šlehačů v roce 1960 nebyl způsobený stagnací tohoto výrobku, ale souvisel především s přesunem zájmu spotřebitelů na mixéry, se kterými se šlehače kombinovaly. V roce 1962 bylo například vyrobeno 48 000 ks přídavných šlehačů a hnětačů k samostatným mixérům. Vývojové trendy prodeje elektrických kuchyňských strojků nasvědčovaly, že v odbytu těchto výrobků nedojde k výraznějšímu zlomu, což bylo doloženo odhadem vybavenosti domácností těmito spotřebiči ke konci roku 1962. Odhady vycházely z výrobních statistik od roku 1948 a byly doplněné o položky dovozu.256 Tabulka 4: Výroba a dovoz v kusech Výroba + dovoz v kusech
Rok
Samostatné,
Samostatné,
Univerzální
eventuelně
eventuelně
robot
kombinované
kombinované
šlehače
mixéry
1948
1 260
1951
3 250
11 130
1953
5 400
30 430
1956
6 850
44 470
1 150
1958
13 200
80 010
6 580
1960
8 020
26 320
50 000
1962
18 560
37 470
63 000
Zdroj: Socialistický obchod, 1965, č. 1, s. 159.
255
Kolektiv autorů. Velká kniha receptů Pragomix, 1966, s. 7 – 8. Archiv Národního technického muzea v Praze. 256 BEDRNA, Jaromír. Elektrické kuchyňské strojky pro domácnost a jejich další rovzoj. In Socialistický obchod, č. 1, 1964. s. 159.
66
Pragomix special Známý mixér typu 030 o příkonu 250 W byl v novém provedení 030 R dokonale odrušen. Jednalo se o elektrický mixér, který se skládal z pohonné jednotky o pěti stupních rychlosti, z mixovací a hnětací nádoby. 257 Pragomix special byl univerzálním výrobkem, protože mixovací nebo hnětací nádobu bylo možné odejmout a nahradit přídavnými strojky, které sloužily pro jiný druh úpravy pokrmů. Například velmi oblíbenými přídavnými strojky byly hnětač a šlehač typ 029, které dávaly Pragomixu další rozměr využití. S hnětačem bylo pro hospodyňku snadné zpracovat těsto na vánočky, koláče, buchty, korpusy a další sladké lahůdky, což potvrzuje i moje respondentka paní Hana Nováková z Týnce nad Sázavou, která v šedesátých letech pracovala v cukrárně a vyráběla nejrůznější druhy dortů. Svými slovy uvedla: „V cukrárně jsme měli velké hnětače a šlehače, ale šlo to s nimi jedna dvě.“258 Samotné hnětení obstarával hnětací hák, který byl zdravotně nezávadný. Měl čtyřhranný otvor a nasazoval se kolmo na čtyřhran uvnitř nádoby. Šlehání bylo prováděno pomocí šlehače, který byl zajištěn šlehacími metlami. Nasazovaly se stejně, jako hnětací hák tzn. kolmo na čtyřhran uvnitř nádoby. Šlehač spolehlivě ušlehal minimální i maximální množství, které bylo předepsané normou ČSN, tj. 2 – 10 vajec s cukrem. Pokud spotřebitelé chtěli šlehat, bylo nutné Pragomix nastavit na I. až III. rychlostní stupeň a od strojku se nevzdalovat, protože doba šlehání byla velmi krátká. I když šlehaný obsah byl malé váhy, nevýhodou spotřebiče bylo popojíždění po pracovní ploše. Dalším šikovným přídavným strojkem pro Pragomix byl krouhací a krájecí strojek typ 029 K. Bohužel mohli ho využít jen spotřebitelé, kteří vlastnili již hnětač a šlehač, protože krouhací a krájecí strojek se nasazoval, na jeho převodovou skříň typu 029 S. Tato skříň sloužila ke zpomalení otáček hnětacího háku a šlehače, čímž se získala potřebná síla. Nasazovala se přímo na spodní část Pragomixu. Krouhací a krájecí strojek používali hospodyně zejména pro krouhání veškeré zeleniny, ovoce, salátových okurek a hlávkového zelí, jak pro denní potřebu, tak i pro zavařování většího množství. Jemnost krouhání se upravila výměnou pracovních vložek. Strojek měl současně také zařízení pro krájení vařených potravin na kostičky, což usnadňovalo maminkám vaření pro jejich malé ratolesti. 259 257
Mixér PRAGOMIX SPECIAL, exponát č. 68676. Národní technické muzeum v Praze. Respondentka č. 3 paní Hana Novotná, narozena 4. 6. 1930. V šedesátých letech pracovala jako cukrářka v Benešově. 259 Hnětač a šlehač. Návod k použití přídavných strojků (typu 029) k Pragomix special (typ 030). Krouhací a krájecí strojek typ 029 K k pragomix special. Materiál pana Josefa Kučery, narozeného 9.5. 1933. 258
67
Elektro-Praga Hlinsko zavedla na československý trh i několik dalších typů mixéru. Mezi nejoblíbenější patřil mixér Eta Mira typ 011 s třístupňovou regulací o příkonu 350 W s obsahem sklenice jeden litr. Pokud spotřebitel u tohoto typu mixéru zvýšil výkon, bylo možné využít i přípojné strojky robotu E 27 a krouhačů 029 K. Eta Mira byl nejmodernější mixér, který vznikl z již vyzkoušeného typu 030. Eta Mira byl v obchodech dostupný za 510,- Kčs. Pragomix Monti byl pohonný panelový mixér typu 020, který byl regulovaný jako Eta Mira, s tím rozdílem, že tento mixér byl určen zejména k zabudování do pracovního stolku. Výhodou zabudovaného přístroje byla hlavně praktičnost, neboť přístroj nikde nepřekážel a byl stále v pohotovosti. I Pragomix Monti mohl být rozšířen o přípojné strojky robotu E 27 a krouhačů 029 K. Pragomix Kombi byl šlehač typu 435 s přípojným mixérem 436 a s přípojným kávomlýnkem 437. Příkon šlehače byl 100 W, měl třístupňovou regulaci a sklenice připojená k mixéru měla obsah 1/3 l. Šlehač byl vhodný pro přípravu kojenecké stravy a zpracování řidších potravin, neboť poměrně nízký příkon nedovoloval větší zátěž. Při malé spotřebě elektrického proudu ušetřil hospodyňkám zbytečnou námahu, čas a příjemně zpestřil rodinný jídelníček. Se zvláštním příslušenstvím brousil nože a míchal lehká těsta.260 Přídavné strojky hnětač a šlehač bylo možné koupit za 205,- Kčs.261
Robot Robot z dílny Elektro-Praga Hlinsko byl velkým pomocníkem všech menších i větších kuchyní. Z rozhovorů s respondentkami vyplynulo, že skříňkové roboty byly velmi užitečné, protože vše bylo ve skříňce uklizeno a při práci bylo vše po ruce. Konkrétně Robot E23, Robot E27 a Superrobot E 26 byly již vybaveny mixéry typu Eta Mira nebo Pragomix special. Mechanický kuchyňský stolek typu E 29 byla celodřevěná skříňka s již vmontovaným Pragomixem Monti 020. Skříňka byla o rozměrech 60 x 60 x 86 cm se základním příslušenstvím (mixér E 263, hnětač a šlehač E 271,2 a redukční skříň) a v prodejnách byla dostupná za 1 330,- Kčs. Pokud si spotřebitel přál zvláštní příslušenství, mohl si například za škrabače brambor připlatit 90,- Kčs, strojek na mletí mas a mlýnek na mák byly dostupné za stejnou cenu 95,- Kčs, protlačovací nástavek stál 260
Reklamní leták: Pracuje za Vás na plné obrátky, Pragomix Kombi. Elektro Praga Hlinsko. In Domov, č. 3, 1967. 261 Reklamní leták: Vyměňte si úlohy, Hnětač a šlehač typ 029. Elektro Praga Hlinsko. In Domov, č. 5, 1968.
68
40,-Kčs, mlýnek na kávu mohl spotřebitel koupit za 60,- Kčs a strojek na zmrzlinu za 85,Kčs. Celý komplex výrobku byl dostupný za 1 700,- Kčs.262 Univerzální robot E 27 byl vybaven asynchronním motorkem s poměrně malým příkonem 180 W, což byl určitý nedostatek. Strojek sice při dodržování kapacity náplně a pracovního postupu splňoval úkony, pro které byl sestrojen, ale nepočítal s možným přetížením. I přes vadu přetížení byl tento robot podle hodnocení Elektronického zkušebního ústavu značným pokrokem oproti předcházejícím výrobkům. Konstrukce a design výrobku, i když nevyužívaly všechny možnosti moderních a levných způsobů výroby, se zdokonalily jak ve výrobních požadavcích, tak v požadavcích spotřebitelů, což se v konečné fázi projevilo v nákladech výroby a v maloobchodní ceně výrobku, který se tak stal přístupnější pro mnoho skupin spotřebitelů.263 Jelikož některé kuchyně měly menší užitnou plochu, snažili se designéři národního podniku Elektro-Praga Hlinsko vymyslet úložné skřínky pro spotřebiče, kterými se vyšetřilo místo na pracovní desce. Jedna z těchto skříněk byla Mechanickotepelná jednotka TE 28 Termomix, která obsahovala vmontovaný Pragomix Monti a dvouvařič s pečenkou typu 163 A.264 Zásluhou reklamní propagace a předváděcích akcí narostla obrovských tempem poptávka po uvedených robotech, mixérech a šlehačích. Výrobní podnik nebyl schopen poptávku zajistit, a tak docházelo k dlouhému čekání, což potvrzují i připomínky čtenářů, které jsem nalezla v časopise Domov. Například pan Brožek z Hradce Králové vzkazuje: „Popisujete správně výhody a přednosti Pragomixu. Tento přístroj však už od listopadu minulého roku nemůžeme sehnat. Vyrábí se prý velmi málo a podle jiné verze již vůbec ne. Krajské město Hradec Králové jej již nemělo pět měsíců. Přitom jsou obchody přeplněny celou řadou různých méně výkonných přístrojů, jako například šlehačem v ceně 205,- Kčs.265 Další nespokojenou zákaznicí, která nemohla sehnat Pragomix byla paní Ludmila Honusová z Prahy, která uvedla: „Chtěla jsem koupit Pragomix-Special v Ostravě. Nebyl v žádném obchodě a Ostraváci říkají, že prý jej vyráběl jeden člověk a ten onemocněl. Není to groteskní situace v dnešní době moderních vymožeností? Nejlepší odpověď by byla,
262
Reklamní leták: Méně času a snadnější práci v kuchyni, více radosti ze života. Elektro Praga Hlinsko. In Domov, č. 4, 1968. 263 BEDRNA, Jaromír. Elektrické kuchyňské strojky pro domácnost a jejich další rovzoj. In socialistický obchod, č. 1, 1964. s. 162. 264 Kolektiv autorů. Velká kniha receptů Pragomix, 1966, s. 8 – 10. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze. 265 Krátké zprávy. In Domov, č. 2, 1960.
69
kdybych dostala Pragomix koupit!“266 Nedostatek Pragomixů odůvodnil pan inženýr Jindřich Čáp, vedoucí odbytu Elektro Praga Hlinsko takto: „Letos se vyrábí sedmkrát více Prago-mixů, než loni. Přitom však původní požadavky obchodu pro letošní rok činily zhruba polovinu plánu výroby. Nemohli jsme tedy předpokládat, že sedminásobné zvýšení výroby bude nedostatečné. Je zajímavé, že již v létě minulého roku nemohla spotřebitelka získat v Ostravě Pragomix, a přitom pouze na náš nátlak zvýšil Ostravský velkoobchod požadavek na rok 1960 o 800 kusů! Znamená to, že Spojené velkoobchody nemají dostatečný přehled o poptávce na trhu ve svém kraji. Také přídavné hnětače a šlehače se vyrábějí, podle požadavků velkoobchodu a i v tomto případě jsme zvýšili výrobu asi čtyřikrát proti původním bilancím velkoobchodu. Můžete nám věřit, že se tím stavem zabýváme velmi pečlivě a hledáme řešení. Propagace totiž pomohla výrobě Pragomixů, které – jak je vám snad známo – byly před propagací ležákem. Chceme tak pomoci odbytu i jiných výrobků. Litujeme, že organizace vnitřního obchodu neprokázaly tolik pružnosti, aby dovedly včas odhadnout směr spotřebitelské poptávky.“267
8. Spotřebiče pro úklid a bytovou hygienu V této kapitole se budu zabývat spotřebiči pro úklid a bytovou hygienu. Rozdělím spotřebiče do jednotlivých kategorií a popíši jejich design a technické vybavení. Na základě způsobu použití a podle druhu vykonávané funkce rozdělím jednotlivé spotřebiče na čtyři skupiny spotřebičů: vysavače, leštiče, drátkovače a ventilátory. Ve své práci se budu věnovat zejména první skupině spotřebičů pro úklid tedy vysavačům, neboť ty byly používány v každé domácnosti, což potvrzují i moje respondentky, které v rozhovorech zmiňovaly, že kupovaly vysavače od výrobce Elektro-Praga Hlinsko, který z počátku svým vysavačům dával názvy planet pro snadnější zapamatování si konkrétního typu vysavače. 268 Hlavním úkolem vysavačů byla mechanizace domácích prací a odstranění nebo ulehčení namáhavě zdlouhavé práce. Dalším důležitým cílem byla snaha o hygieničtější způsob úklidu a zdravější bydlení, které je určeno prachem v domácnosti, který jsme nuceni dýchat. Pracovníci na Hygienicko-epidemiologické stanici ÚNV v Praze prováděli série 266
Krátké zprávy. In Domov, č. 2, 1960. Krátké zprávy. In Domov, č. 3, 1960. 268 VOLF, Petr. Stanislav Lachman: Josef Lada českého designu. In HN.IHNED.CZ, 5. 2. 2010. Dostupné z www: http://hn.ihned.cz/c1-40335500-stanislav-lachman-josef-lada-ceskeho-designu. 267
70
měření obsahu prachu v ovzduší v místnostech uklizených nejrůznějšími způsoby a zjistili, že nejmenší obsah prachu, nejmenší počet zdraví škodlivých mikrobů, dvanáctkrát menší rozviřování prachu způsobuje úklid pomocí vysavačů, který postupně nahradil klasický úklid smetákem ve všech domácnostech. 269
8.1 Elektrické vysavače prachu Mezi hlavní vysavače, které se prodávaly na československém socialistickém trhu, patřil elektrický vysavač prachu Typ 400 – Pluto. Jednalo se o hrncový vysavač, který byl vyvinut a vyráběn národním podnikem Elektro-Praga Hlinsko až do předání výroby LR Bulharské na základě dohody v RVHP. Vysavač měl vejčitý tvar a byl vyroben z ocelového plechu, který byl z obou stran chráněn nátěrem. Plášť vysavače se skládal ze tří částí. Vrchní a střední část byla upevněna dvěma sponami z fosforbronzového plechu. Spodní část představovala sací prostor s otvorem pro nasazení ohebné hadice. Otvor byl chráněn pryžovou záklopkou a do prostoru byl uložen prachový vak. Ve střední části byl v mechové gumě uložen a třmenem zajištěn sací agregát tvořený jednofázovým sériovým komutátorovým elektromotorkem, na jehož hřídeli byla připevněna tříkolová turbínka se šesti lopatkami v každém kole. Vysavač měl dvojitou izolaci a byl odrušen. K vysavači výrobce přidával následující příslušenství: hadici, dvě sací trubice, kobercovou hubici s kartáčkem, polštářovou hubici s kartáčkem, štěrbinovou hubici, kulatý kartáč a rozprašovač. Celková váha vysavače s příslušenstvím byla 9 kg. 270 Od roku 1955 se bez výrazných změn vyráběl elektrický vysavač prachu Typ 401 – Standard. Pocházel také z dílny Elektro-Praga Hlinsko a patřil mezi nejdéle vyráběný a mezi spotřebiteli neustále oblíbený vysavač, který měl doutníkový tvar, válcový plášť z ocelového plechu a na obou koncích byl ukončen čely z lisovaného izolantu. Přední čelo mělo uprostřed otvor, který sloužil pro nasazení sací hadice a byl připevněn k plášti dvěma sponami. Prachový vak byl umístěn právě pod tímto předním čelem. Zadní čelo bylo připevněno čtyřmi svorníky. Po obou stranách vysavače byly prohlubeniny, kterými procházely držáky uhlíků. Na horní straně čela byl připevněn vypínač, který byl zapuštěn do držadla z lisovaného izolantu. Na spodní části pláště byly saně, jež sloužily k popojíždění vysavače po koberci během úklidu. Rotor sériového komutátorového
269 270
Elektro spotřebiče pro domácnost, s. 22. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze. Elektro spotřebiče pro domácnost, s. 94. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze.
71
elektromotorku byl uložen v kuličkových ložiskách a na jeho hřídeli byla nasazena a maticí zajištěna třístupňová turbínka. Proud byl přiváděn pohyblivým, pevně připojeným přívodem, který byl ukončen vidlicí Flexo. Váha vysavače bez příslušenství byla 5 kg.271 Druhým elektrickým vysavačem prachu doutníkového tvaru z dílny Elektro-Praga Hlinsko byl vysavač Typu 402 – Jupiter, který do zavedení nového typu Eta 407 byl nejvýkonnějším vysavačem československé výroby. Vysavač se skládal ze dvou částí. V prvním dílu byl uložen prachový vak a v zadním dílu byl vestavěn kompletní agregát, který byl opatřen kruhovým mikrofiltrem. Plášť předního krytu byl na zadní straně opatřen sacím otvorem a rukojetí z plastické hmoty. Na zadní straně byl umístěn výfukový otvor. Přední kryt měl vespod kovový knoflík. 272 Posledním modelem moderního vysavače byl elektrický vysavač značky Eta 407 z výrobního závodu Elektro-Praga Hlinsko, který se dokázal vyrovnat náročnějším modelům zahraniční výroby a byl vyvážen do zemí socialistického i kapitalistického světa. V základní konstrukci se podobal vysavači Eta 406, s nímž měl i společné příslušenství. Rozdíl byl především ve wattovém příkonu elektromotorku. Vysavač Eta 407 se skládal z pláště s vestavěným agregátem, z předního víka, které bylo opatřeno sacím otvorem, z držadla, ze zadního víka, které bylo opatřeno výfukovým otvorem. Vysavač dále obsahoval sací hadici, kolébkový spínač a saně, které sloužily k pohybu po čištěné ploše.273 Zajímavostí, na kterou jsem při svém bádání narazila, byly propracované propagační materiály výrobního podniku Elektro-Praga Hlinsko, které v šedesátých letech lákaly československé spotřebitele k využívání nejmodernějších elektrických výrobků. I když materiály byly černobílé, vypadaly zajímavě a text, který byl použit, byl podaný vtipnou formou. Konkrétně propagační materiál s nadpisem Muži pomáhají ženám, ale ne tak!, jehož cílem bylo přilákat spotřebitele k nákupu elektrických vysavačů prachu, avizoval: „Zametáním se prach zviřuje a jen jeho malá část skončí na lopatce. Jediným účinným a hygienickým způsobem úklidu je vysávání. Pořiďte své ženě vysavač a zabijete hned několik much jednou ranou. Usnadníte úklidové práce, zvýšíte hygienu bytu a prospějete zdraví celé rodiny. Vysavač zbaví prachu hladké podlahy místo zametání, vysaje koberce, čalouny a šaty, odstraní prach ze stěn a z nábytku místo utírání prachu, dezinfikuje ovzduší pomocí rozprašovače, kterým je také možno rozprašovat prostředky proti hmyzu, tekuté pasty a zavlažovat pokojové květiny. Můžete si vybrat buď STANDARD, vysavač pro 271
Elektro spotřebiče pro domácnost, s. 94. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze. Elektro spotřebiče pro domácnost, s. 97. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze. 273 Elektro spotřebiče pro domácnost, s. 100 - 102. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze. 272
72
střední a menší domácnosti, JUPITER, nejvýkonnější vysavač s dvojnásobně silným motorem, HRNCOVÝ VYSAVAČ, praktický přístroj s dobrým výkonem nebo PLUTO, nejnovější typ hrncovitého tvaru. Obdržíte je ve všech elektroprodejnách v cenách od 660,Kčs do 880,- Kčs.“274 Spotřebitelé si tedy mohli vybrat z několika typů vysavačů, a pokud se chtěli dozvědět o svých vysavačích více, mohli si napsat o prospekt s názvem Prach je náš nepřítel, který obsahoval rady jak proti prachu bojovat.275 Pokud si nakonec spotřebitelé již vybrali svůj vysněný vysavač, obdrželi návod, který obsahoval rady od výrobce, jak správně obsluhovat přístroj, aby vydržel co nejdéle. Během užívání museli spotřebitelé dávat především pozor na včasné vyprazdňování nashromážděného prachu, aby se u vysavače zbytečně nepřetěžoval elektromotorek, neboť se spotřebitel díky přetěžování přístroje připravoval o značnou část vzdušného výkonu. Ložiska elektromotorku bylo potřeba nechat promazat až po letech užívání, jelikož byly dostatečně opatřeny mazacím tukem. 276 Koncem šedesátých let byl ve všech obchodních domech a elektroprodejnách k dispozici nový vysavač opět z dílny Elektro-Praga Hlinsko nazvaný Eta Manus typ 420 a 422, které vynikaly nad předchozími vysavači svou lehkostí, velkým výkonem, pohotovostí, skladností a mnohostranným využitím. Eta Manus patřil mezi vysavače světové značky a skládal se z těchto částí: agregát jeho turbíny poháněl jednofázový univerzální motorek, plášť s držadlem tvořící jeden celek, víko, závěr a prachový filtr. Vysavač byl odrušen na stupeň RO 2, odpovídal mezinárodní normě CEE a ČSN a jeho jakost byla kontrolována Elektrotechnickým zkušebním ústavem. Cena obou typů vysavačů Eta Manus včetně příslušenství byla 580,- Kčs. 277 Pokud jde o vysavače, tak podle mého průzkumu všechny respondentky měly v šedesátých letech elektrický vysavač. Všechny si vzpomněly, že byl doutníkového tvaru, ale jen dvě respondentky uvedly konkrétní typ vysavače. Paní Jiřinka Antošová zmínila: „Měla jsem Jupitera od Ety a dala jsem za něj tenkrát asi sedm stovek.“278 A paní Burianová potvrdila, že vlastnila vysavač Eta Standard, který koupila v roce 1958 u tuzemského prodejce v Benešově na náměstí a dodnes ho její syn používá na čištění 274
Propagační materiál Elektro Praga Hlinsko. In Domov, č. 1, 1960. Tamtéž. 276 Návod k elektrickému vysavači prachu TYP 400 – PLUTO. Archiv Národního technického muzea v Praze. 277 Domov, č. 1, 1968, s. 65. Návod k použití ručního vysavače ETA MANUS typ 244. Archiv Technického muzea v Praze. V dalším pátém vydání časopisu Domov je již cena elektrického vysavače ETA MANUS typ 420 nižší a to 450,- Kčs. Bohužel z reklamního letáku není patrné, zda se jedná o cenu bez základního příslušenství nebo s příslušenstvím. 278 Rozhovor s respondentkou č. 2 paní Jiřinka Antošová narozena 9.3. 1932, v šedesátých letech pracovala jako dělnice v továrně Jawa. Týnec nad Sázavou, 5. srpna 2012. Archiv autorky. 275
73
vnitřních prostor automobilu. 279 Následující tabulka dokazuje, že ze zemí střední Evropy byly v roce 1962 vysavači nelépe vybaveny československé domácnosti. Tabulka 5: Vývoj prodejů předmětů dlouhodobé spotřeby Vývoj prodejů předmětů dlouhodobé spotřeby pro domácnosti na 1000 obyvatel
Šicí stroje
Vysavače
NDR
ČSSR
MLR
PLR
BLR
1962
5,2
X
X
4,9
3,7
1960
8,2
5,2
1,5
5
3,4
1962
X
13,7
4,9
6,3
X
Zdroj: Socialistický obchod, 1965, č. 1, s. 22. Když jsem začínala práci psát a pročítala jsem si úvodní materiály, myslela jsem si, že byly jen tři typy elektrických vysavačů, které jsem popsala na začátku této kapitoly. Během badání a nalézání více zdrojů jsem zjistila, že postupem desetiletí šedesátých let si spotřebitelé mohli vybírat až mezi sedmi druhy vysavačů, protože k dispozici měli také elektrický vysavač Eta 409, který byl na prodejních pultech k dostání za 640,- Kčs a Eta Tiger za 950,- Kčs. Samozřejmě v porovnání s dnešní dobou, kdy je k dostání v obchodech mnohem více druhů a především značek jednotlivých vysavačů je tato situace pro dnešního spotřebitele nepředstavitelná. 280 Pokud byla potřeba koberec dokonale vyčistit od zašlé špíny a nejen vysát prach, mohl si spotřebitel koupit pračku na koberce, která byla ovšem vyráběna pouze v NDR výrobcem Omega. Tyto pračky se na československém socialistickém trhu nevyráběly a bohužel se ani nedovážely. Hospodyně, které tohoto užitečného pomocníka chtěly získat, musely jedině zavítat do NDR a koupit si jej tam. Pračka na koberce pracovala pomocí saponátové pěny a nasazovala se na výfukový otvor vysavače. Vzduch procházející pracím roztokem vytvořil na tryskách přístroje jemnou hustou pěnu, která pronikala do vlasu koberce a rozpouštěla nečistotu. Při pohybu přístroje se koberec čistil kartáčem umístěným kolem otvorů trysek, přičemž dva válce z pěnové gumy nečistotu okamžitě stíraly. Aby se dosáhla vyšší účinnost, výrobce doporučoval využití jiné sací hadice, protože z původní vysavačové by se mohl vířit prach. K přístroji byl dodáván speciální prací prostředek, který
279 280
Rozhovor s respondentkou č. 1. Týnec nad Sázavou, 5. srpna 2012. Archiv autorky. Reklamní leták: Prach a choroboplodné zárodky. In Domov, č. 3, 1968, s. 65.
74
se musel před použitím odměřit do vodního roztoku. Odměření správného množství bylo důmyslně vymyšleno pomocí zátky, která uzavírala nádrž pračky. Když se výrobek testoval v československých zkušebnách, použili pracovníci tuzemský prací prostředek TEP, který svou účinností předčil dokonce i originální přípravek z NDR. Cena pračky na koberce byla v NDR 50,- MDN a byla konstruovaná pro německé vysavače Omega a Komet, které nebyly na československém trhu k dostání. Pokud si spotřebitel dovezl tento přístroj z NDR, mohl ho s nepatrnou redukcí průměru sací tyče využít i na tuzemské elektrické vysavače. Nejdokonalejšího výsledku se docílilo použitím výkonnějších vysavačů například Jupiterem. 281
9. Elektrický vysoušeč vlasů V roce 1955 vytvořil opět Stanislav Lachman pro československé domácnosti spotřebič, který sloužil zejména ženám. Jednalo se o organicky tvarovaný vysoušeč vlasů EM 521, který z československého trhu nebyl vytlačen ani nově tvarovanou hranatou verzí vysoušeče z šedesátých let. EM 521 zkonstruovala Kovotechna Praha pro Elektro-Praga Hlinsko, ovšem Eta jej nikdy nevyráběla a výrobu od roku 1959 přenechala s drobnými úpravami společnosti Aritma, závod Nový Bor (dříve Novoborské strojírny n. p.). Také Elektro-Praga Hlinsko vyráběla své první vysoušeče typu 519, ale bohužel byly příliš poruchové a dlouho nevydržely. Jejich výroba byla ukončena v roce 1958. Jediným vysoušečem vyrobeným národními podniky, který byl tedy v šedesátých letech dostupný československým spotřebitelům, byl již uvedený vysoušeč EM 521. Bohužel národní podniky samy nedokázaly pokrýt poptávku po vysoušečích, a tak dodatečné výrobky byly zajišťovány dovozem vysoušečů typu RSW III. z Polska a LD 5 a LD 6 z NDR, ovšem jejich vlastnosti byly obdobné. 282
Elektrický vysoušeč vlasů Typ EM 521 Tvar vysoušeče byl konstruován tak, aby se dal bez problémů při práci držet v ruce a byl uživatelsky příjemný. Plášť vysoušeče byl z karbamidu světlé barvy. Ve spodní části rukojeti byla umístěna svorkovnice a odrušovací elementy. Nad nimi byl umístěn 281
Domov Vás informuje. In Domov, č. 4, 1968, s. 61. Výběr ze sbírky Průmyslový design – spotřebiče čs. Výroby 60. let, Muzeum Architektury, stavitelství a designu. Exponát č. 58978. Elektro spotřebiče pro domácnost, s. 90. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze. 282
75
jednofázový komutátorový elektromotorek. Na hřídeli elektromotorku byla letmo připevněna turbínka z plastické hmoty, která vháněla nasátý studený vzduch k topnému článku, kde byl ohříván a vyfukován ven. V zadní části pláště bylo kovové očko, které sloužilo k pověšení vysoušeče. V boční části pláště byl umístěn vypínač s dvěma páčkami. Vypínač byl zkonstruován tak, aby nebylo možné zapnout topné těleso, pokud by byl elektromotorek v klidu. Topné těleso bylo ještě zajištěno tepelnou pojistkou. Ke kompletu vysoušeče patřil stojánek s objímkou, do níž se zasunula rukojeť vysoušeče. 283 Národní podnik Novoborské strojírny, který převzal výrobu vysoušeče EM 521, poskytoval spotřebitelům vysoušeč, který vážil asi 0,6 kg a byl konstruován jako ruční vysoušeč dodávaný s podstavcem, takže jej bylo možné umístit na stůl do libovolné polohy. Tento typ byl původně určen také pro sušení vlasů ve skládací plátěné přilbě, ta se ovšem nakonec nevyráběla. V porovnání s vysoušečem typu EM 519, který byl z dílny Elektro-Praga Hlinsko, vycházel tento nový typ výrazně příznivěji. I když konstrukce byla o něco robustnější, byl tento nový vysoušeč lépe odrušen, měl delší trvanlivost a menší poruchovost než typ 519. I přes lepší a kvalitnější přístroj se oba dva vysoušeče prodávaly za stejnou cenu 220,- Kčs.284 Podle uživatelek byl vysoušeč cenově jeden z nejdostupnějších pomocníků na československém trhu, protože byl levný a objevoval se na pultech elektroprodejen pravidelně, i když v omezeném množství. Prakticky se používal v každé domácnosti, protože jak ženy ve městě, tak ženy na venkově se chtěly líbit a chtěly mít vlasy upravené do vln. Podle návodu použití byl vysoušeč také určen k vysoušení lehkých součástí prádla, k sušení filmů nebo k hygienickému osušení kojenců po koupeli. 285
10. Žehličky V období šedesátých let byly velmi oblíbené žehličky z výroby podniku Elektro-Praga Hlinsko, který svou lákavou kampaní Muži pomáhají ženám, představoval dva typy žehliček: ET 205 a ET 204. Národní podnik Elektro-Praga Hlinsko vsadil při své propagaci na podporu mužů v domácnosti a na letáku, který lákal spotřebitele k nákupu výrobku, stálo: “Moderní muž - technik neriskuje, když to není nutné. Věří jen žehličce s termostatem, který je možno nastavit na přesnou teplotu pro žehlení silonu, hedvábí, 283
Elektro spotřebiče pro domácnost, s. 90. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze. Vysoušeč vlasů EM 521. In Domov, č. 1, 1966, s. 5. 285 Elektro spotřebiče pro domácnost, s. 91. Kniha z Archivu Národního technického muzea v Praze. 284
76
bavlny, vlny a lnu. Termostat pak již dává sám pozor, aby se žehlená tkanina nespálila, a aby spotřeba proudu byla co nejmenší." 286 Tato vydařená kampaň lákala spotřebitele na úsporu času a menší námahu, protože žehlička s přesnou a stálou teplotou žehlila skoro sama a nebylo potřeba na žehličku tlačit příliš velkou silou, čímž bylo žehlení snadné a uživatele neunavilo. Žehličky byly dostupné v každé prodejně s elektrospotřebiči a každý zákazník si mohl vybrat žehličku s termostatem v různém provedení podle svých požadavků a představ. V období od roku 1957 do roku 1964 se vyrobilo 286 476 ks elektrických žehliček s parním navlhčovačem typ ET 205.287 Když jsem se při rozhovorech ptala svých respondentek, jak se jim s žehličkou pracovalo, tak říkaly, že byly samy o sobě dost těžké, ale byly mnohem lepší než původní žehličky, které byly na rozpálené železo zasunující se do žehlící plochy. Celkem mě překvapilo, kolik starých spotřebičů lidé skladují, a tak jsem se zeptala svých prarodičů, jaké spotřebiče ze šedesátých let ještě mají na půdě nebo někde schované. Zjistila jsem, že oba dva mají žehličku ET 205, která měla termostat a parní navlhčovač ovládaný regulační páčkou na rukojeti. Tato žehlička stála 155,- Kčs a byla jen o 35,- korun dražší než žehlička ET 204, která stála 120,- Kčs a lišila se pouze tím, že měla kontrolní žárovku a byla použitelná také vsedě. Postupem času se začala vyrábět žehlička Eta 207, která byla také s termostatem, ale oproti předchozím typům měla několik zajímavých technických novinek. Například byla vylepšena mžikovou termostatickou regulaci ovládanou kotoučem, disponovala větší žehlící plochou a novějším tvarem. Držadlo měla upravené tak, aby pohodlně zažehlovala vnitřky rukávů i úzké tvary žehleného šatstva a prádla. Nová žehlička byla konstruována tak, aby nikde nezadrhovala. Výhodou mžikové regulace bylo odrušení žehličky, která tak zaručovala výborný ničím nerušený příjem rozhlasu a televize, a tak hospodyňky mohly při žehlení relaxovat u televize nebo jejich oblíbených písní, které zněly z místního rozhlasu. V období od roku 1964 až do roku 1967 bylo vyrobeno 76 529 ks nové žehličky Eta 207.288 Koncem šedesátých let uvedla na československý trh Elektro-Praga Hlinsko úplně nový typ žehličky, kterou navrhl designér Stanislav Lachman. Žehlička Eta 211 měla hranatý kosodélníkový tvar, který zaručoval největší žehlící plochu na světě a umožňoval žehlení 286
Muži pomáhají ženám, ale ne tak! Žehličky. In Domov, č. 2, 1960, s. 2. Návod pro obsluhu elektrické žehličky s parním navlhčovačem, typ ET 205. Archiv Národního technického muzea v Praze. 288 Návod k obsluze elektrické žehličky s termostatem typ ETA 207. Archiv Národního technického muzea v Praze. 287
77
vpřed i vzad bez obrácení žehličky. Tento typ žehličky byl vhodný jak pro praváky, tak i pro leváky, kteří měli s předchozími typy občas problémy, protože byly konstruované na opačnou stranu, než jakou leváci používali. Během žehlení bylo možné pohodlně odstavovat žehličku na bok, kde měla svou nejdelší stranu. Tento převratný prvek do této doby ještě nikdo nikde nepoužil a československý designér byl tak prvním na světě, který vymyslel konstrukci, jež se používala po dalších několik desetiletí. I když byla tato žehlička v Československé socialistické republice patentově chráněná, příliš se na trhu neuchytila. Elektro-Praga Hlinsko měla sice možnost vyvážet tento typ žehliček do západních zemí, ale nikdy této možnosti nevyužila.289
11. Automatické pračky V této kapitole se budu věnovat jednotlivým automatickým pračkám, které byly na československém trhu v šedesátých letech dostupné. Popíši, jak pračky vypadaly, jakou měly spotřebu, jaké měly výhody a nevýhody, a jaká byla jejich cena. Porovnám československé pračky s pračkami ze Západu a zaměřím se na společnosti, které nejvíce zasahovaly do výroby československých automatických praček. Uvedu několik používaných typů především z výrobních podniků Kovosmalt, Moravia a Romo Fulnek. První automatické pračky pro domácnost byly vyrobeny ve Velké Británii a ve Spojených státech od konce druhé světové války. Mezi hlavní poválečné výrobce automatických praček ve Spojených státech patřily společnosti General Electric, Maytag, Norge, Whirpool a Speed Queen. 290 Automatickou pračku v roce 1955 bylo možné pořídit za 194,- až 280,- USD.291 Na evropském kontinentu začala výroba automatických praček později. Mezi hlavní výrobce evropských praček patřily německé a nizozemské společnosti. V NSR začala pásová výroba prvních automatických praček začátkem šedesátých let 20. století a jednalo se o společnosti Miele a AEG. Automatické pračky byly celokovové a hospodyně je musely plnit zboku skleněnými dvířky. Celý prací proces probíhal v jednom bubnu, čímž se upustilo od přenášení těžkého mokrého prádla k ždímačce. Cena německých praček byla vysoká a pohybovala se kolem 2 300,- DM, což
289
BRUTHANSOVÁ, Tereza; KRÁLÍČEK, Jan. Czech 100 design icons. Praha: CzechMania, 2005, s. 49. JUNG, Allen. Price Variantions on Automatic Washing Machines in Chicago, Illinois, Among Different Types of Retail Outlets. The Journal of Business. October 1958, vol. 31, no. 4, pp. 313. 291 JUNG, Allen. Major Appliance Prices in Chicago Area. The Journal of Business. April 1977, vol. 50, no. 2, pp. 235. 290
78
byly skoro čtyři průměrné měsíční platy. 292 Vybavenost československých domácností předměty dlouhodobé spotřeby značně zaostávala za Západem, neboť v období po druhé světové válce již většina žen v amerických domácnostech běžně využívala automatické pračky kombinované s možností sušení prádla v jednom bubnu. Takovéto automatické pračky se na československém trhu objevily až v 80. letech. 293 První elektrické pračky, které se na československém trhu objevily v padesátých letech 20. století, byly pračka Perobot a Kovosmalt. Obě byly vyrobené v dílně národního podniku Kovosmalt Trnava, který se výrobou strojních praček zabýval od roku 1951 do roku 1966, kdy jeho výrobu převzal podnik Romo Fulnek 294 a započal tak prodej prací techniky pro velké prádelny. 295 I když se společnost Kovosmalt Trnava věnovala výrobě praček jen 15 let, stihla za toto období dodat na československý trh více jak dva miliony kusů průmyslových praček dodávaných zejména do prádelen. 296 Pro srovnání amerického technického pokroku mohu zmínit, že pračka Kovosmalt vyprala na jeden prací cyklus pouze 2,5 kg suchého prádla a pračka Perobot dokonce pouhých 1,5 kg, což bylo třikrát méně než americká automatická pračka Whirpool vyráběná v padesátých letech. 297 S novinkou, která přinesla technický pokrok i do československých domácností, přišla společnost Kovosmalt Trnava až v první polovině šedesátých let, kdy byla vyrobena proudová pračka, která vynikala malými rozměry, jednoduchou a vtipnou mechanikou, tvarem prací nádrže a možností praní a odstřeďování. Prací roztok se v nádrži přihříval a čerpadlem se vháněl do trysek, které uvedly prádlo do pohybu. Pračka byla určena pro praní osobního prádla, které v ní naprosto netrpělo, protože pohyb prádla nebyl energický, prací nádrž byla hladká a vyráběla se z nerezu. Vyprání jedné dávky prádla trvalo 6 až 10 minut, což hospodyňkám šetřilo velmi čas a umožňovalo častější praní. Tento typ pračky měl velmi moderní pojetí a v zásadních rysech předstihoval i zahraniční výrobky stejného typu, které se v šedesátých letech vyráběly. 298
292
TŮMA, Jan. Pračky a sušičky. Brno: ERA, 2005, s. 18. JUNG, Allen. Price Variantions on Automatic Washing Machines in Chicago, Illinois, Among Different Types of Retail Outlets. The Journal of Business. October 1958, vol. 31, no. 4, pp. 311-316. 294 Romo Fulnek – společnost, která původně opravovala spotřebiče, vyráběla a montovala obecní rozhlas a veřejná osvětlení. Vznikla v roce 1949 ve Fulneku a první vířivou pračku vyrobila v roce 1953. Postupně je inovovala až do kombinovaných vířivých praček s odstředivkou. V roce 1957 společnost ROMO Fulnek vyrobila první automatickou pračku pro domácnost nebo malou prádelnu. Dostupné z www: http://www.pracky.org/romo/. 295 Historie společnosti ROMO Fulnek. Dostupné z www: http://www.pracky.org/romo/. 296 AUGUSTA, Pavel; ŽÁKOVEC, Jan. Plynové spotřebiče v běhu času. Praha: ČPS, 2008, s. 65. 297 Sbírak Technika v domácnosti. Archiv Národního technického muzea v Praze. 298 ESENTIER, Vladimír. Novodobí služebníci. In Domov, č. 1, 1960. 293
79
První automatické pračky se v Československé socialistické republice začaly vyrábět již na konci padesátých let a na československý trh se dostaly na počátku šedesátých let. Zpočátku se jednalo o automatické plynové pračky značky Moretta od společnosti Moravia, které byly domácnostem k dispozici zejména pomocí veřejných či domovních prádelen, které byly v panelových domech umístěny v suterénu nebo na půdě ve speciálních místnostech.299 I když tyto pračky měly sloužit pro jednotlivé domácnosti, lépe se osvědčily při kolektivním použití. Konkrétní pračky, které sloužily ženám pro praní prádla v prádelnách se samoobsluhou, byly pračky Moretta 855 a Romo Automatic typ R 54, které se v kombinaci s rotačními sušičkami používaly nejvíce. Kolektivní praní a využívání samoobslužných prádelen se v Československé socialistické republice začalo více využívat, neboť vlastnit automatickou pračku v šedesátých letech byl luxus, který si mohly
dovolit
jen
velmi
dobře
finančně
zajištěné
domácnosti. 300
Využívání
samoobslužných prádelen mělo své výhody i nevýhody. Ženy zde své prádlo praly s vynaložením minimální fyzické námahy a navíc získávaly i odborné znalosti a zkušenosti o pračce a praní od odborného a proškoleného personálu. Praní prádla v samoobslužných prádelnách znamenalo také určitou formu relaxace, protože většina takových prádelen měla i kulturní místnost, kde ženy mohly během praní odpočívat, číst si svou oblíbenou knihu, anebo jen tak sedět a užívat si trochu volného času, zatímco pracovaly „automatky“. 301 Ovšem nová technologie s sebou přinesla i negativní dopady, které nejsou na počátku mého bádání příliš viditelné. Mezi negativní dopady automatizace patří izolace hospodyněk, která byla způsobena dokonalejší technickou vybaveností bytů, čímž jsou hospodyně ochuzeny o navazování kontaktů a o společenskou konverzaci při praní ve společných domovních nebo samoobslužných prádelnách. 302 Respondentky, které jsem oslovila, potvrzují, že praní prádla v automatické pračce jim ušetřilo čas a energii, což bylo jejich hlavním požadavkem. Některé zmínily, že si chtěly také odpočinout od namáhavého ždímání v ruce, přenášení prádla do sušáren a od neustálého manipulování s vodou, ať už při ohřívání, napouštění či vypouštění z pračky. Pokud se zaměřím detailněji na úsporu času, tak musím souhlasit s Ulrike Lindner, která ve svém textu Rationalisierungsdiskurse 299
JANČÍK, Miroslav, FIKEJZ, Radoslav. Historie praní a prací techniky. Ve Svitavách: Městské muzeum a galerie, 2001, s. 19; AUGUSTA, Pavel; ŽÁKOVEC, Jan. Plynové spotřebiče v běhu času. Praha: ČPS, 2008, s. 64 – 65. 300 AUGUSTA, Pavel; ŽÁKOVEC, Jan. Plynové spotřebiče v běhu času. Praha: ČPS, 2008, s. 65; URBAN, Pavel. Domácí práce a automatizace. In Domov, č., 1960, s. 40. 301 URBAN, Pavel. Domácí práce a automatizace. In Domov, č., 1960, s. 40. 302 Cit dle: BUECHLER, Steven. 1983. Book Reviews. Contemporary Sociology. November 1983, vol. 12, no. 6, pp. 721.
80
und Aushandlungsprozesse. Der moderne Haushalt und die traditionelle Hausfrauenrolle in den 1960er Jahren zdůrazňuje, že rostoucí zavádění nových technologií v domácnosti nevedlo ke snižování času, které hospodyně v domácnosti strávily, protože nyní praly častěji, neboť požadavek konzumní společnosti na bělejší a čistější prádlo byl stále silnější. 303 Automatizace práce nyní vyžadovala intenzivnější využívání technologických pokroků a soustředění se na nové úkony, které množství času a energii na domácí práce neušetřily. 304 V Československé socialistické republice připadaly v roce 1963 na 1 elektrickou pračku 2 domácnosti, což znamenalo, že v tomto roce u praček byla již dosažena taková vybavenost, která se předpokládala jako průměr v západní Evropě až v roce 1970. Nedalo se tedy počítat v příštích letech s rostoucím prodejem praček, čemuž odpovídal i vývoj maloobchodního obratu z prodeje praček v posledních letech, který je dobře vidět v následující tabulce. Za rok 1961 byl obrat z prodeje praček 215 mil. Kčs, za rok 1962 byl 201 mil. Kčs a za rok 1963 byl obrat z prodeje praček 194 mil. Kčs.305 Tabulka 6: Vývoj prodeje praček Vývoj prodeje praček (1953 -1964) Rok
Počet prodaných praček
Prodej v tisících Kčs
Průměrná cena
1958
200 563
291 700
1 452
1959
202 585
289 700
1 331
1960
230 499
287 200
1 246
1961
170 685
215 100
1 280
1962
161 422
200 500
1 242
1963
158 864
194 100
1 222
1964
140 689
170 800
1 214
Zdroj: Socialistický obchod, 1965, č. 12, s. 540.
303
LINDNER, Ulrike. Rationalisierungsdiskurse und Aushandlungsprozesse. Der moderne Haushalt und die traditionelle Hausfrauenrolle in den 1960er Jahren, in: Demokratisierung und gesellschaftlicher Aufbruch. Die sechziger Jahre als Wendezeit der Bundesrepublik, hrsg. von Matthias Frese, Julia Paulus und Karl Teppe, Paderborn, München, Wien 2003, s. 83-106. 304 BŘÍZOVÁ, Joza; KRCHOVÁ, Božena. 1967. Technika mění domácnost. Praha: Vydavatelství Práce, 1967, s. 142. 305 Chladničky a pračky. In Socialistický obchod, 1965, č. 7, s. 329.
81
Z tabulky je znatelný i pokles průměrné ceny pračky, který byl způsobený jak snižováním ceny, tak měnící se strukturou poptávky zaměřené na malou pračku pro snadnější praní v malých bytech. Značný prodej praček zapříčinil rychlé vybavení československých domácností, čímž měla v roce 1961 již polovina domácností svou vlastní elektronickou pračku. Důsledkem rozsáhlé vybavenosti pračkami se Československá socialistická republika zařadila na přední místo ve světě, ovšem technologie praní, která byla dostačující před 10 lety, nyní již nestačila. Technickému rozvoji u výroby praček se na našem území nevěnovala značná pozornost, čímž došlo k určité stagnaci na vnitřním i zahraničním trhu.
11.1 Pračky v Československé socialistické republice Moretta 855 Tato plynová pračka byla vyrobena národním podnikem Moravia a měla elektrický pohon, řízení a plynové topení (svítiplyn, metan, tekutý plyn). Náplň této pračky tvořila 3,5 kg suchého prádla a spotřeba vody na tuto pračku byla 180 l při jediném praní. Maloobchodní cena byla 5 900,- Kčs a pračka se k podlaze připevňovala čtyřmi šrouby. Proces praní trval 70 minut a prací cyklus obsahoval předpírání, odstřeďování, praní, odstřeďování a čtyřnásobné máchání. Poslední máchání se provádělo průtokem za stálého přítoku a odtoku vody. Po posledním odstřeďování se pračka sama vypnula a zastavila. Ovládání pračky bylo jednoduché, založené na několika krocích: po vložení prádla se uzavřel vkládací otvor, otevřel se ruční plynový ventil, pomocí tahu za knoflík se automaticky uvedla pračka do chodu a na závěr se knoflík, kterým se pračka uvedla do chodu, nastavil do původní polohy. Následně začala pračka prát a započal prací cyklus řízený automatikou. Bohužel nevýhodou této pračky byla velmi drahá instalace, potřeba trojfázové přípojky a nedostatečné odstřeďování. Národní podnik se snažil tuto chybu napravit a později přišel s novým typem Moretta 856 k jejíž instalaci postačila pouze jednofázová přípojka. Vzhled nové pračky a rozměry byly stejné, pouze se lišilo vnitřní provedení automatik a použití motorku. Rovněž funkce a obsluha pračky byla ponechána.306
306
URBAN, Pavel. Domácí práce a automatizace. In Domov, č. 1, 1960, s. 40.
82
Romo Automatic R 57 Tato pračka byla vyrobena Krajským podnikem místního hospodářství ROMO Fulnek. Měla elektrický pohon, řízení i topení. Náplň pračky R 57 byla 3,5 kg suchého prádla a spotřeba vody na jeden cyklus praní byla taktéž 180 l jako u pračky Moretta. Ovšem tato pračka byla dražší, i když nebyla v porovnání s Morettou až tak kvalitní. Maloobchodní cena byla 6 000,- Kčs. R 57 se také připevňovala k podlaze čtyřmi šrouby a k instalaci bylo potřeba trojfázové přípojky, vodovodní instalace a odpadové potrubí. Pračka měla stejnou automatiku jako Moretta 855, čímž měla i stejný prací program. Hladinu napuštěné vody v pračce řídil plovák, který občas způsoboval při praní potíže, a také celková špatná konstrukce způsobovala větší opotřebení řemenů. Náklady na jeden prací cyklus byly mnohem vyšší než u typů Morreta, neboť spotřeba elektrické energie byla značná. Pro srovnání pračka Moretta 855 spotřebovala při jednom praní 0,31 kWh elektrické energie a R 57 až 6,5 kWh, což je skoro 20 krát více spotřebované elektrické energie než u Moretty.307
Romana Romo PT 75 Elektrická pračka, která se vyráběla od roku 1967 až do roku 1973 a používala se v menších domácnostech, kde se pralo malé množství prádla, protože náplň pračky byla pouze 1 kg prádla. Délka pracího cyklu byla 3 až 5 minut při spotřebě 25 l vody.
Romo Kombi Elektrická pračka, která byla vyrobena podnikem Romo Fulnek v roce 1968. Tato kombinovaná vířivá pračka s příhřevem a odstředivkou, patřila mezi nejoblíbenější a nejvíce používané pračky v československých domácnostech koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let. Prací vana i odstředivka byly vedle sebe v samostatných prostorech s antikorozivním obložením ve skříni z ocelového plechu tvaru hranolu. Prací vana měla na dně spirálové ohřívací těleso a z boku vrtulku k víření pracího roztoku. Pračka byla poháněna elektrickým motorkem, na jehož prodloužené hřídelce bylo malé čerpadlo. Odstředivka byla poháněna samostatným motorkem s brzdou a spouštěla se až po
307
URBAN, Pavel. Domácí práce a automatizace. In Domov, č. 1, 1960, s. 40.
83
uzavření víka. Časový spínač byl s rozsahem 1 až 6 minut. Náplň byla 1,5 kg prádla se spotřebou vody 30 l na jeden prací cyklus. 308
11.2 Dovoz automatických praček Dovoz automatických praček v šedesátých letech do Československé socialistické republiky podléhal zákonu číslo 119/1948 Sb. o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, který určoval seznam podniků účastnících se zahraničního obchodu a dovážejících zboží na československý trh, tzv. podniky zahraničního obchodu.309 Automatické pračky byly na naše území dováženy převážně v sedmdesátých letech a to především z Jugoslávie, Maďarska a Německé demokratické republiky. Jen v několika málo případech bychom mohli v šedesátých a sedmdesátých letech naleznout automatické pračky ze Sovětského svazu, z Itálie nebo ze Spojených států amerických.310 Oblíbená dovážená pračka československých spotřebitelů byla automatická pračka z Jugoslávie od výrobce Gorenje. Jednalo se o elektrickou pračku s nejmodernější automatikou. Měla 14 volitelných programů včetně biografů. Prací program se určoval podle druhu a špinavosti prádla, čímž se také volila délka doby pracího cyklu, teplota vody při ohřívání, počet máchání a intenzita odstřeďování. Prací teplota byla až 95 °C. Prací technika a estetický vzhled automatické elektrické pračky Gorenje byl dokonalý. Náplň pračky byla 5 kg a cena se pohybovala okolo 6 900,- Kčs.311 Druhou dováženou pračkou v sedmdesátých letech byla pračka z Německé demokratické republiky prodávaná pod názvem WM 66. Tato elektrická pračka byla velmi výkonná a obsahovala odstředivku a příhřev. Pro hospodyňky bylo velmi jednoduché obsluhovat tuto pračku, protože k nastavení pracího cyklu a k zapnutí pračky sloužily pouze dva knoflíky. Levý knoflík sloužil k nastavení vytápění praní a k vyprázdnění prací lázně a pravý knoflík nastavoval dobu praní podle druhu prádla. Při zapnutí vytápění se rozsvítila kontrolní žárovka, která při nerozsvícení hlásila závadu. WM 66 byla srovnatelná s automatickými pračkami od československých výrobců, protože náplň pračky byla stejná 308
Spotřebiče čs. výroby 60. léta 20. století ze sbírky Technika v domácnosti Průmyslového muzea. Exponát č. 64074. Archiv Národního technického muzea v Praze. 309 Zákon číslo 119/1948 Sb. o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství. 310 JANČÍK, Miroslav; FIKEJZ, Radoslav. Historie praní a prací techniky. Ve Svitavách: Městské muzeum a galerie, 2001, s. 44 - 46. 311 Pračky, katalog z roku 1974. Elektro, obrázek č. 11. Dostupné z www: http://www.bombara.estranky.sk/fotoalbum/katalogy_-publikacie/katalog-praciek-_1974_/.
84
tedy 1,5 kg a doba praní se také pohybovala od 2 do 8 minut. Maloobchodní cena WM 66 byla 1 630,- Kčs.312 Když jsem se svých respondentek ptala, zda měly automatickou pračku, tak všechny dotázané v Týnci nad Sázavou uvedly, že nejprve měly jen vířivou pračku anebo doma udělanou dřevěnou pračku s měděnou vanou. Automatickou pračku si pořídily většinou až v sedmdesátých letech, kdy si koupily „Tatramatku“313 Účastnice průzkumu z Prahy uvedly, že využívaly pračku značky Romo Fulnek, kterou buď koupily u domácího výrobce, nebo ji dostaly jako svatební dar. S růstem životní úrovně rostla samozřejmě i touha vlastnit výrobky dlouhodobé spotřeby, jako byly automatické pračky, chladničky, vysavače, automobily a jiné užitečné spotřebiče pro domácnost a zábavu. Přestože za vlády komunistické strany si občané Československé socialistické republiky stěžovali, že výrobků bylo málo, patřila naše republika spolu s Německou demokratickou republikou k zemím, které dosahovaly nejvyšší vybavenosti u většiny výrobků dlouhodobého využití. Tento fakt potvrzují i čísla ze statistické ročenky vydané pod názvem 25 let Československa, kterou vydal Federální statistický úřad k 25. výročí osvobození Československé socialistické republiky Sovětskou armádou. Federální statistický úřad uvádí, že v roce 1960 připadalo na 100 československých domácností 54 ks praček, v roce 1965 se počet zvýšil na 67 ks praček, v roce 1968 na 79 ks praček a v roce 1970 to bylo až 86 ks automatických praček na 100 domácností. 314 Pro srovnání v NDR bylo na 100 domácností k dispozici v roce 1970 pouze 54 ks automatických praček, což v naší republice bylo již v roce 1960. Skutečnost, že Československá socialistická republika převyšovala NDR ve vybavenosti praček, byla způsobena tím, že němečtí spotřebitelé mnohem více využívali služby prádelen, přestože ceny praní prádla jsou vysoké.315 Ostatní země RVHP na tom byly podobně jako NDR. Jedině PLR vybočovala a v roce 1960 začínala na 19 ks automatických praček dostupných na 100 domácností a v roce 1970 se dostala až na 79 ks automatických praček. Pokud bych měla porovnat, které 312
Pračky, katalog z roku 1974. Elektro, obrázek č. 6. Dostupné z www: http://www.bombara.estranky.sk/fotoalbum/katalogy_-publikacie/katalog-praciek-_1974_/. 313 Tatramatku – lidový název pro automatickou pračku ze 70. let, kterou vyráběla společnost Tatramat. Tato společnost nejprve na přelomu 60. a 70. let vyráběla elektrické spotřebiče do domácnosti, konkrétně elektrické pečící trouby, elektrické ohřívače vody, později pračky, na které získala licenci z francouzské produkce VIVA. Také spolupracovala s firmou ElNis Jugoslávie, která se specializovala na automatické pračky. Historie společnosti. Tatramat. Dostupné z www: http://www.tatramat.cz/?page=historiespolecnosti. 314 Federální statistický úřad. 25 let Československa 1945 – 1970. Nakladatelství Svoboda, 1970, s. 209. Měření proběhlo vždy k 31. 12. daného roku. 315 URBAN, Luděk. Srovnávací studie o životní úrovni v ČSSR, NSR a Rakousku. Praha: Ekonomický ústav ČSAV, 1967, s. 42.
85
kapitalistické země vyráběly nejvíce domácích praček v roce 1960, tak první příčku s nejvyšším počtem vyrobených praček obsadily USA, druhá příčka náleží NSR, třetí příčka patří Japonsku, které následuje Velká Británie, Francie, Itálie a poslední Belgie. 316 Tabulka 7: Výroba domácích praček ve vybraných kapitalistických státech v letech 1960 -1977 Výroba domácích praček ve vybraných kapitalistických státech v letech 1960 -1977 (v tis. ks) 1 960
1 970
1 977
Belgie
120
94
X
Francie
487
982
X
Itálie
180
2 778
X
Japonsko
1 529
4 349
4 000
NSR
1 833
2 126
1 675
Velká Británie
1 019
950
1 111
USA
3 364
4 270
4 737
Zdroj: BRDEK, Miroslav. Předměty dlouhodobé osobní spotřeby a vědeckotechnický pokrok. Praha: ÚVTEI, 1981, s. 53.
316
Ukazatele hospodářského vývoje v zahraničí. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, 1976, s. 749.
86
11.3 Prací prášky Prací prostředky byly nedílnou součástí praní v automatických pračkách, protože odstraňovaly zašlou špínu. Při svém bádání sem narazila na několik reklamních letáků v časopise Domov, které své spotřebitele poutaly upozorněním na jedinečnou sílu a účinnost pracího prášku. Například výrobce pracího prášku TIX inzeroval: „Jeden za všechny, nový prací přípravek TIX, nahradí všechny dosavadní saponátové prací prostředky, protože je naprosto univerzální - pere všechno. Dokonale vypere všechny druhy tkanin od těch nejchoulostivějších až po běžné prádlo. TIX má i další přednosti. Vyrábí se ve formě drobnohledných dutých kuliček - nepráší, rychleji se rozpouští a netvoří ve vodě shluky. Je účinnější a přitom úspornější než všechny dosavadní přípravky. Obsahuje účinné optické zjasňovače, které propůjčí prádlu zářivou bělost a zjasní barvy. Už na příští prádlo TIX!“317 Další reklamní leták na přípravek SAPONIT, který vyráběl národní podnik Rakona v Rakovníku, upozorňoval na svůj výrobek slovy: „Tekutý saponátový prací přípravek je přínosem zejména při praní jemných a nejjemnějších tkanin. Svěřte mu je bez obav - svůj úkol splní na výbornou. Pracuje spolehlivě a v nejtvrdší vodě. Praktické balení se dodává v nerozbitných lahvích z umělé hmoty.318 Poslední přípravek, o kterém jsem objevila aspoň malou zprávu, byl prací prostředek SAM, který zvítězil při porovnávacích zkouškách prací účinnosti i nad zahraničními výrobky. 319
12. Poruchovost domácích spotřebičů V šedesátých letech českoslovenští výrobci domácích elektrospotřebičů poskytovali k sortimentu nejen záruku kvality, ale také záruční servis. Například společnost ElektroPraga Hlinsko poskytovala, ke každému výrobku záruční list, na kterém stálo: „Výrobek byl před odesláním z továrny přezkoušen. Ručíme za kvalitu konstrukce, materiálu a práce. Vlivem skladování i při používání se přesto mohou objevit nedostatky, ve výrobním podniku nezjistitelné. Pokud by byly zapříčiněny chybným materiálem nebo výrobou,
317
Reklamní leták TIX. In Domov, č. 4, 1966. Reklamní leták SAPONIT. In Domov, č. 3, 1968. 319 Reklamní leták SAM. In Domov, č. 4, 1966. 318
87
uvedeme výrobek na vlastní náklady do bezvadného stavu za předpokladu, že reklamace bude uplatněna do 12 měsíců od data koupě, a že budou splněny i tyto podmínky: 1. výrobek byl používán na napětí, jaké je označeno na jeho štítku, 2. výrobek byl užíván jemu odpovídajícím způsobem a nebyl přetěžován, 3. výrobek nebyl poškozen násilným, neodborným nebo nedbalým používáním, 4. k reklamaci bude připojen i záruční list s razítkem prodejny a datem prodeje.“320 Aby byl záruční list platný a oprava byla provedena na náklady výrobce v době záruky, musel list obsahovat datum prodeje a razítko prodejny, kde byl výrobek koupen. Pokud spotřebitel
uplatňoval
nárok
na
opravu,
musel
postupovat
podle
pokynů
společnosti Elektro-Praga Hlinsko, které byly uvedeny přímo na záručním listu a říkaly: „Záruční opravy odešlete spolu se záručním listem a průvodním dopisem, pečlivě zabalené, poštou na adresu Elektro Praga servis, Hlinsko v Čechách, nebo požadujte odeslání prodejnou, v níž byl zakoupen, nebo odevzdejte v některém našem servisu dle adres v návodě. Vždy uveďte svoji přesnou adresu, neboť i při zaslání přes prodejnu bude vám výrobek vrácen do bytu.“321 Hlavními státními podniky, které se zabývaly opravami spotřebičů, bylo družstvo Mechanika Praha a Kovoslužba Praha. Družstvo Mechanika Praha vzniklo v roce 1936 a zaměřilo se na opravy elektroměrů a drobnou kovovýrobu. Servis oprav se v průběhu času rozvíjel až dodnes, kdy stále společnost Mechanika Praha nabízí a poskytuje své služby spotřebitelům. Po roce 1948 se k družstvu připojují menší podnikatelé, kteří by mnohdy nedobrovolně museli opustit trh. Nová historie společnosti se píše 15. 6. 1951, kdy je družstvo zapsáno do podnikového rejstříku u Krajského soudu a začne spolu s rozvíjející se oblastí služeb také poskytovat opravy domácích elektrospotřebičů, šicích strojů a menších výrobků pro domácnost. V šedesátých letech si opravu spotřebičů mezi sebe rozdělily uvedené podniky Mechanika Praha a Kovoslužba Praha. Tímto krokem se hlavní doménou Mechaniky staly zejména rotační spotřebiče a spotřebiče s funkcí elektrického topení a ohřevem vody. Později v sedmdesátých a osmdesátých letech Mechanika Praha povýšila na hlavního nositele opravářského servisu spotřebičů pro celou Československou socialistickou republiku, což znamenalo postavení obrovských skladů
320
Záruční list Elektro-Praga Hlinsko, 1962. Technika v domácnosti. Spotřebiče československé výroby 60. léta 20. století ze sbírky Technika v domácnosti, Průmyslové muzeum. Archiv Národního technického muzea v Praze. 321 Záruční list Elektro-Praga Hlinsko, 1962. Technika v domácnosti. Spotřebiče československé výroby 60. léta 20. století ze sbírky Technika v domácnosti, Průmyslové museum. Archiv Národního technického muzea v Praze.
88
určených k uskladnění náhradních dílů sloužících k opravě tuzemských i dovážených elektrických spotřebičů a k jejich následnému prodeji na celém československém území. 322 V rámci mého průzkumu jsem se svých respondentek ptala, zda jejich spotřebiči byly spolehlivé a bezporuchové. Většina z dotázaných potvrdila, že pokud se přístroj rozbil, oprava byla tak malá, že ji zvládl sám uživatel, ale pokud došlo například ke spálení motorku v ledničce nebo při vysávání u vysavače, bylo nutné se obrátit na výrobce a dát přístroj opravit. Náhradní díly pro menší opravy, které zvládl uživatel sám, byly dostupné v prodejnách, kde byly pořízeny samotné spotřebiče, ale když bylo nutné vyměnit celý motorek, musel spotřebitel čekat až půl roku, než výrobce náhradní díl získal a vyměnil. Tato slova potvrzuje i zápis z 6. schůze Národního shromáždění z roku 1964 – 1968, kde poslanec Karel Skramuský323 pravil: „V současné době nelze uspokojivě zajistit opravy některých elektrických spotřebičů pro nedostatek náhradních dílů. Tato situace je v příkrém rozporu s ustanoveními občanského zákoníku zajišťující práva spotřebitelů. Opravářské podniky, které ve smyslu občanského zákoníku nesou odpovědnost za plynulé provádění oprav, pociťují plnou tíhu nespokojenosti spotřebitelů, ačkoliv nemají možnost účinně ovlivnit poruchovost výrobků a zajistit dodávky potřebných náhradních dílů. Tento stav je vyvolán především následujícími faktory: 1. Výrobky Elektro Praga, Hlinsko distribuuje odbytová organizace ministerstva všeobecného strojírenství, národní podnik Technomat. Tento způsob distribuce je těžkopádný, nepružný a jeví se jako zbytečný mezičlánek mezi výrobními podniky a opravářskými závody. Výrobní podniky a odbytová organizace jsou podniky jednoho resortu a tím není tu záruka dostatečného tlaku v odběratelskododavatelských vztazích, (což dokazuje i v současné době uzavřené bilance na rok 1965), které neodpovídají skutečné potřebě náhradních dílů. 2. Koncem roku 1964 došlo k delimitaci výroby elektrických sporáků a elektrických trub z národního podniku Kovosmalt Trnava do národního podniku Moravia, Mar. Údolí. Uvedené nedostatky způsobují, že v současné době leží v opravářských závodech nevyřízené opravy, resp. nebyly vůbec do opravy přijaty: žehličky elektr. - výrobky n. p. Elektro-Praga - celostátně cca 8 - 10 000 ks, vysavače elektr. - výrobky n. p. Elektro-Praga - celostátně cca 2 – 3 000 ks, elektrické sporáky a trouby - celostátně cca 2 – 3 000 ks, 322
Historie společnosti Mechanika Praha. Dostupné z www: http://www.mechanika-servis.cz/onas.php Karel Skramuský (*1926) český a československý politik, poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. 323
89
akumulační kamna Carmen - výrobce Kovosmalt Trnava (po delimitaci Moravia, Mar. Údolí), nejsou vůbec přijímány do opravy, neboť k nim nebyl zajištěn jediný náhradní díl.“324 Jelikož čekání na náhradní díly a opravu bylo moc zdlouhavé, začaly domácnosti využívat služeb menších opravářů a kutilů, kteří nebyli sice z oboru, ale práce s elektrikou byla jejich koníčkem a ledacos dokázali sami opravit. To potvrzují i slova mých respondentek, které své rozbité spotřebiče svěřily do rukou manžela nebo souseda. Čekání na opravu také vedlo k melouchaření, kdy služeb opravářů bylo využíváno někdy až pozdě večer po pracovní době nebo o víkendu. Většinou za úplatek nebo v rámci výměnného obchodu byli pracovníci opravářských společností ochotni poskytnout pomoc rychleji a naleznout tak náhradní díly navíc.
324
Společenská česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. NS RČS 1964 – 1968, 6 schůze. Dostupné z www: http://www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/006schuz/s006032.htm.
90
Závěr V diplomové práci jsem se soustředila na spotřební průmysl v Československé socialistické republice a snažila jsem se ukázat, jak vypadala konzumní společnost v socialistických zemích a vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století. Má práce je příspěvkem k diskusi o konzumní společnosti ve východní Evropě, která v šedesátých letech podléhala centrálně řízenému hospodářství a nedisponovala volným trhem, kde může konzumní společnost samovolně vznikat a rozvíjet se. V úvodní části práce jsem se zaměřila především na konzumní společnost a její vývoj, na hospodářskou a politickou situaci v Československu, která se chystala na přechod k socialismu, což deklarovala i nová Ústava přijatá v roce 1960. Následující část práce vypráví o obchodních domech, kde jsem analyzovala možnosti nakupování. Pro tuto část mi posloužila odborná literatura z oblasti architektury a časopisy o architektuře. Kapitola popisuje největší a nejmodernější obchodní domy, konkrétně Bílou labuť a Kotvu, které představovaly pro československé obyvatelstvo ráje konzumu, i když se značným omezením, neboť obchody zely prázdnotou. Obchodní domy se snažily nabídnout spotřebitelům nejnovější zboží, ale bohužel to co bylo dostupné spotřebitelům v NSR a Rakousku, naše obchodní domy nedokázaly nabídnout, protože zásobování komunistickou stranou bylo těžkopádné a nedostatečné. Samozřejmě vládnoucí komunistická strana nemohla viditelný nedostatek přiznat, a tak prezident Gustava Husák v jednom ze svých projevů řekl: „V zásobování objevuji čas od času nedostatky, ale v globálu je všechno.“325 Lidé na tento projev reagovali po svém a začali neexistující obchod Global vyhledávat. Vznikla i řada nepravdivých příběhů a historek o nakupování v tomto obchodě. Zásobování a nedostatek spotřebního zboží byl jedním z bodů, který řešila Komise pro otázky životní úrovně. Komise se snažila problém se zásobováním vyřešit zavedením prodejen, které byly přednostně zásobovány z výrobních podniků formou transitivních dodávek, ovšem ani tato snaha nebyla úspěšná, a aby byl nedostatek odstraněn, vznikl dárkový export Darex, který umožňoval nákup nedostatkové zboží za devizy nebo zlato. Později Darex nahradil Tuzex, který neodmyslitelně patří do doby šedesátých let a pro pamětníky, kteří v něm nakupovali, dodnes vzpomínka na Tuzex a bony, kterými se v Tuzexu platilo, vyvolává široký úsměv na jejich tváři.
325
Dostupné z www: http://www.aviationhouse.net/ke-stazeni/5771162/Slovnik_realneho.
91
V diplomové práci jsem Tuzexu věnovala několik stránek a odpověděla jsem na otázky, jak Tuzex vznikl, na jakém principu fungoval, jak se v Tuzexu platilo, jaké zboží bylo v Tuzexu dostupné, a jak lidé na Tuzex vzpomínají. Informace o Tuzexu jsem získala v Archivu Národní knihovny v Praze, kde jsem při bádání narazila na zajímavý materiál, který vychází z podkladů získaných ze Státního oblastního Archivu v Praze. Tyto informace mi poskytly ucelený přehled o důvodu vzniku Tuzexu, který byl nutností, neboť měnová reforma způsobila pokles tržeb a pokles zájmu o spotřební zboží. Toto však nebyl jediný důvod vzniku Tuzexu. Stát potřeboval devizy na nákup strojů a technologie za Západu, a tak vznikl Tuzex, který umožňoval získat prostředky do státní pokladny. Když jsem vyhledávala materiály o Tuzexu, zjistila jsem, že jsou na internetu pouze dostupné povrchní informace, které čtenáře informují jen o existenci tuzemského exportu a o bonech. Mnoho článků popisuje jak Tuzex vypdal, jaké konkrétní výrobky se v Tuzexu prodávaly, a jaká byla atmosféra při samotném nakupování. I mé respondentky se o Tuzexu rozpovídaly a některé zavzpomínaly, jak voněla dovážená káva a čokoláda. Abych zjistila, jak opravdu Tuzex vypadal, protože obchod znám pouze z vyprávění svých rodičů, podívala jsem se na vzpomínkový pořad České televize – Retro, který dokumentuje jednotlivá období Československé socialistické republiky. Pro zajímavější informace o devizovém zákoně, tuzexových poukazech, o jejich platnosti a získání, doporučuji prozkoumat archivní pomůcky ze Státního oblastního archivu v Praze. Materiály, které jsem prošla během svého bádání, mě přivedly na samostatnou kapitolu o bytové výstavbě v Československé socialistické republice. Konkrétně se jedná o časopis Domov, který vznikl v roce 1960 a vydával se šestkrát do roka. Tento časopis bylo možné zakoupit za 10,- Kčs a svým čtenářům poskytoval novinky z oblasti bytové kultury jak z domova, tak ze světa. Časopis byl plný obrazového materiálu a zajímavých článků, které se snažily spotřebitelům nabídnout varianty lepšího bydlení. Kapitola o bytové výstavbě zahrnuje i informace o socialistické bytové politice, o experimentu Invalidovna a o kuchyních, které úzce souvisejí s hlavním tématem mé diplomové práce. Toto téma jsem ve své práci uvedla jen v náznaku, ale myslím si, že jde o velmi zajímavý námět na samostatnou diplomovou práci. Informace k bytové situaci jsou dostupné v Národním Archivu v Praze, který doporučuji alespoň jednou navštívit. Abych získala samotné informace o mém tématu, tedy o vybavenosti československých domácností domácími spotřebiči, navštívila jsem Archiv Národního technického muzea, kde jsem získala cenné informace a materiál. Bohužel v současné době je Archiv Národního technického muzea pro badatele uzavřený z důvodu dlouhodobé rekonstrukce, 92
a tak jsem kontaktovala Mgr. Lucii Střechovou, která je kurátorkou sbírky Technika v domácnosti a Textilní průmysl a pokusila jsem si domluvit individuální přístup. I přes uzavření badatelky mi bylo umožněno nahlédnout do materiálů, které jsou ke sbírce spotřebičů dostupné. Získala jsem jednotlivé návody ke spotřebičům, fotografie, technické parametry, recepty a cenné rady pro spotřebitele od výrobců. Také jsem čerpala z rozhovoru s paní Střechovou, která mě do problematiky zasvětila. Původně jsem chtěla navštívit i archivy národních podniků, které obsahují dokumenty o spotřebičích, plánovanou výrobu, technické parametry a design jednotlivých spotřebičů, ale po kontaktování Archivu v Zámrsku, jsem zjistila, že archivní pomůcky o národním podniku Elektro-Praga Hlinsko, který vyráběl nejvíce druhů spotřebičů, nejsou veřejně dostupné a zpracované. Na základě podkladů z Archivu Národního Technického muzea v Praze jsem zjistila, že národní podnik Elektro-Praga Hlinsko poskytoval v šedesátých letech na československý trh nejvíce spotřebičů, které byly kvalitní a jejich funkčnost mnohdy přesahovala až 15 let. Samotná výroba měla v Československé socialistické republice dlouholetou tradici. Již ve třicátých letech 20. století vyráběly podniky kvalitní a výkonné domácí spotřebiče srovnatelné se spotřebiči na Západě. Po roce 1948 byla výroba přesunuta do velkých podniků, jejichž výroba se orientovala na strojírenský a automobilový průmysl. První spotřebiče byly tak z dílny podniků Zbrojovka Brno a Škodovy závody a byly vyrobeny z těžkých materiálů, čemuž odpovídal i vzhled. Navíc špatná technologie měla za následek vysokou poruchovost a dlouhé čekací servisní seznamy, neboť sklady náhradních dílů byly prázdné. Hlavními výrobci, kteří se specializovali na domácí pomocníky, byli: společnost Elektro-Praga Hlinsko, Calex, Moravia, Romo Fulnek, Elektrosvit a Kovotechna. Každá společnost se soustředila na výrobu jiných druhů spotřebičů, jen Elektro-Praga Hlinsko zasahovala do výroby vysavačů, vařičů, pečenek, žehliček, fénů, mixérů, šlehačů a robotů. Chladničky vyráběla společnost Elektrosvit a Calex. Moravia se soustředila na sporáky a národní podnik Romo Fulnek vyráběl pračky. Z materiálu mého badání se potvrdila hypotéza, že v šedesátých letech 20. století v československých domácnostech vzrostl několikanásobně počet ledniček, automatických praček, žehliček, vysavačů, fénů, televizorů a dalších drobných domácích spotřebičů. Zajímavé je, že československé domácnosti byly nejvíce vybaveny pračkami, čímž předčily ostatní země střední Evropy. Tento fakt potvrzují i statistické přehledy, které samozřejmě mohly být a byly upraveny komunistickou stranou, tak aby byl splněn plán výroby. Značná vybavenost pračkami je vysvětlována především tím, že československé 93
hospodyně raději praly doma, než by navštěvovaly veřejné prádelny. Růst praček v domácnosti byl dále způsoben tím, že služby, které souvisely s čištěním prádla, nebyly na našem trhu dostačující, jako služby čistíren v NSR a Rakousku. Československé domácnosti byly také hojně vybavovány chladničkami, které oproti zahraničním typům byly většinou menší, aby se vešly do malých bytových prostorů, které byly během socialismu bodovány. Při svém bádání jsem mnohdy narazila na statistické výkazy, které se v počtech využívaných spotřebičů lišily. V diplomové práci jsem používala především statistické údaje, které byly zveřejněny v časopise Socialistický obchod, který se soustředil na poskytnutí informací o plánovaných výrobách, prodejích a novinkách z domova i ze světa. Abych zjištěné informace potvrdila nebo vyvrátila, navštívila jsem domov důchodců v Týnci nad Sázavou, kde jsem oslovila 14 respondentek a zeptala jsem se jich na jejich zkušenosti s domácími spotřebiči v šedesátých letech. Také jsem oslovila sousedy v domě mého bydliště v Praze a umístila jsem dotazník na internet. Celkově se mého průzkumu zúčastnilo 56 respondentů, kteří mi poskytli cenné zkušenosti a v mnoha případech i zajímavé příběhy. Pro statistické zpracování je vzorek dotázaných malý, takže jsem zvolila formu rozhovorů a využila jsem tak metodologického přístupu orální historie. Využila jsem i zkušenosti svých prarodičů, od kterých jsem získala i záruční listy některých spotřebičů, které jim ještě dodnes slouží. Během bádání jsem měla možnost porovnat vybavenost domácností v hlavním a menším městě. Z informací jsem zjistila, že ženy v hlavním městě pracovaly v administrativě, školství, zdravotnictví a na vyšších pozicích, než ženy, které žily na vesnicích a menších městech za Prahou. Tyto ženy pracovaly jako dělnice, pracovnice v kravíně nebo cukrářky. Platy byly neporovnatelné a ženy v Praze vydělávaly až dvakrát více než ženy v malých městech. Jejich vybavenost domácími spotřebiči byla lepší a mohly si vybírat i z více druhů, protože měly snadnější přístup do Tuzexu a jeho poboček po Praze, kde bylo lépe dostupné zboží ze Západu. Respondentky z menších měst a vesnic nakupovaly své spotřebiče pouze v místní elektro prodejně nebo je získaly darem ke svatbě. Všechny respondentky potvrdily, že jim spotřebiče ulehčily domácí práce, ušetřily energii a vydržely jim alespoň 15 let. Respondentky zmiňovaly, že pomocí automatizace v domácnosti ušetřily i čas, ale ten samozřejmě využily k jiné domácí práci, takže mohu říci, že domácí spotřebiče čas neušetřily, pouze zkrátily časovou náročnost například při praní prádla a umožnily tak hospodyňkách stihnout více domácích úkolů.
94
Pokud se respondentky o době šedesátých let rozpovídaly, využila jsem jejich příběhů a v práci jsem je interpretovala. V rámci badání jsem také navštívila Archiv Národního muzea v Praze, kde jsem si vypůjčila návštěvní knihu z výstavy Zlatá šedesátá, která se uskutečnila v Národním památníku na Vítkově v období od 30. 9. 2010 do 15. 5. 2011. Návštěvníci výstavy do návštěvní knihy zapisovali své zážitky z výstavy a občas přidali i delší komentář o exponátech. Mnoho návštěvníků výstavu pochválilo a někteří byli překvapeni, kolik domácích spotřebičů mají ještě dnes ve svých domácnostech. Objevily se ovšem i komentáře, které upozorňovaly na některé nesrovnalosti. Například pan Milan z Ostravy upozornil, že rozhodně československý občan v šedesátých letech nevydělával na dovolenou v Egyptě, jak bylo na výstavě uvedeno. Někteří návštěvníci psali, že šedesátá léta byla opravdu zlatá, jiní se vyjadřovali tak, že jsou rádi, že doba socialismu je dávno pryč. Já jsem bohužel výstavu nenavštívila, protože jsem se o ní dozvěděla, až ze svého badání, ale když jsem prohlížela obrazový materiál, audio a video záznamy, byla jsem překvapena, jak detailně a barevně byly zpracované návody jednotlivých spotřebičů, reklamní spoty a letáky, které byly na výstavě k dispozici. Vybavenost domácností domácími spotřebiči bylo pro mne velmi zajímavé téma, neboť během svého bádání jsem narazila na zajímavé příručky, návody, recepty a rady od výrobců. Zpočátku jsem nevěděla, jak téma uchopit. Postupem času, když jsem viděla jednotlivé exponáty ze šedesátých let, jsem byla nadšená. Vyzdvihla bych především design a užitečnost spotřebičů, které jsou ještě dnes v některých domácnostech, většinou na chatách funkční a použitelné. Samozřejmě by se práce dala rozšířit a některé kapitoly by mohly být podkladem pro vznik úplně nové diplomové práce s podobným tématem. Pokud by toto téma někoho zaujalo a chtěl by na moji práci navázat, doporučuji navštívit Archiv Národního technického muzea v Praze, kde každý badatel získá o spotřebičích první užitečná vodítka.
95
Seznam literatury a pramenů Nevydané prameny Národní archiv v Praze: Archiv Ústředního výboru KSČ, č 10/2, fond 1261/1/5 Komise UV KSČ pro ovazky životni krovně. Archiv Národního technického muzea v Praze: Elektro spotřebiče pro domácnost. Spotřebiče československé výroby 60. léta 20. století ze sbírky Technika v domácnosti Průmyslového muzea. Archiv Národního muzea v Praze Návštěvní kniha výstavy Zlatá šedesátá. Sbírky Sbírka Technika v domácnosti. Vzpomínky, které jsou využity v textu Novotná, Hana. Pořízeno dne 3. 8. 2012. Archiv autorky Antošová, Jiřinka. Pořízeno dne 5. 8. 2012. Archiv autorky. Burianová Bedřiška. Pořízeno dne 5. 8. 2012. Archiv autorky. Kučera Josef. Pořízeno dne 9. 5. 2012. Archiv autorky. Jmenný seznam všech 56 respondentů je uložený v soukromém archivu autorky.
Rozhovory Střechová, Lucie. Pořízeno dne 30. 4. 2012. Archiv autorky.
96
Vydané prameny BŘÍZOVÁ, Joza.; KRCHOVÁ, Božena. Technika mění domácnost. Praha: Vydavatelství Práce, 1967. BYDLENÍ '73 : studie posluchačů VŠUP v Praze k problematice socialistického obytného prostředí: I. Etapa. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, červenec - září 1973. Sestavil J. Kubička s K. Ryvolovou a D. Šindelářem. ISBN 80-86289-38-9. DRDA, Adam; KROUPA, Mikuláš. V komunismu jsme žít nechtěli: další kapitoly z rozhlasového pořadu. Příběhy 20. století. 1. vyd. Praha: Radioservis ve spolupráci s Českým rozhlasem, 2009, ISBN 978-80-86212-65-4. 25
let
Československa.
Statisticko-ekonomický
přehled
vývoje
socialistického
Československa v letech 1945 – 1970. Federální statistický úřad. Nakladatelství Svoboda, 1970. ČERNÝ, Rudolf. Antonín Novotný: vzpomínky prezidenta. 1. vyd. Česká kamenice: PolArt, 2008, ISBN 978-80-87286-00-5. Čísla pro každého. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1964. Čísla pro každého: malá statistická ročenka: určeno hosp. pracovníkům a funkcionářům společ. organ. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1961. Historická statistická ročenka ČSSR. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1985. HUSÁK, Gustav. Gustav Husák mládeži: vybrané projevy z let 1969 – 1981. 1. vyd. vMF. Praha: Mladá fronta, 1983. KULVEIT, Jaroslav. Zařizujeme byt. Vydavatelství obchodu, 1966.
97
NOVOTNÝ, Antonín. Projevy a stati 2 (1958 – 1962). Praha: Nakladatelství politické Literatury, 1964 REINHARDT, Zdeněk. Historie strojků pro domácnost: katalog k výstavě Národního technického muzea v Praze, 17. 11. 1993 – 27. 2. 1994. Praha: Národní technické muzeum, 1993, ISBN: 80-7037-023-8. SKOPAL, Jaroslav. Konec jedné velké strany? Vzpomínky a analýza 1967 – 2006. 1. vyd. Krásná Lípa: Marek Belza, 2007, ISBN 978-80-903360-9-4 ŠTROUGAL, Lubomír. Ještě pár odpovědí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství epocha, 2011, ISBN 978-80-7425-116-0 TOMAN, Vlastislav. Můj život s ABC – ábíčkem. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2005. 207 s. Sbírka zákonů ČSSR 1969. Praha: Federální statistický úřad, 1969. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1965. Ústřední komise lidové kontroly a statistiky. Praha: Státní nakladatelství technické literatury. 1965. URBAN, Luděk. Srovnávací studie o životní úrovni v ČSSR, NSR a Rakousku. Praha: Ekonomický ústav ČSAV, 1967. Usnesení a dokumenty ÚV KSČ: od celostátní konference KSČ 1960 do XII. Sjezdu KSČ. Svazek II. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1962. Ústava Československé socialistické republiky. Praha: Orbis, 1960. Vývoj a cíle národohospodářské politiky ČSSR, 2. díl, Praha: Svoboda, 1968. VÝVOJ techniky za posledních 150 let z pohledu pračky. 2004. Jemná mechanika a technika domácnosti 18. -20. století. Reinhardt, Zdeněk. Sborník přednášek z cyklického semináře konaného v Technickém muzeu v Brně 2002/2003. Brno, Technické muzeum v Brně 2004, ISBN 80-86413-16-0.
98
XIII. sjezd KSČ: Praha 31. května – 4. června 1966. Praha: Svoboda.
Dobový tisk a časopisy Domov 1 – 6/1960, Domov 1 – 6/1966, Domov 1 – 6/1967, Domov 1 – 6/1968. Československý architekt, 1970, ročník XVI., č. 15, Československý architekt, 1971, ročník XVII, č. 2. Hospodářské noviny, č. 5, 1968. Projekt, 1973, ročník XV., č. 3. Rudé právo, 1. 1. 1961, ročník 41, číslo 1. Rudé právo, 10. 4. 1968, ročník 48, číslo 100. Socialistický obchod 1 – 12/1960, 1 -12/1961, 1 -12/1962, 1 – 12/1963, 1 – 12/1964, 1 – 12/1965. Tvar X, 1958,1959, č. 9 – 10
Současné časopisy Reflex, 2005, ročník 16, č. 7.
Zákony a vyhlášky Předpis č. 202/1968 Sb. Vyhláška ministra zahraničního obchodu o určení Tuzexu, akciové společnosti, k provádění některých zahraničních obchodů. Zákon č. 107/1953 Sb., § 5 odst. 1 a § 6 odst. 1. Směrnice zahraničního obchodu č. 41 ze dne 10. 5. 1960. 99
Zákon o peněžní reformě č. 41/1953 Sb.
Literatura AUGUSTA, Pavel; TÁKOVEC, Jan. Plynové spotřebiče v běhu času. Praha: ČPS, 2008, ISBN 978-80-903941-0-0.
BAUMAN, Zygmund. Does ethics have a chance in a world of consumers? Cambridge, MA: Harvard University Press, 2008, ISBN 978-0-674-02780-0.
BEREND, Ivan T. An Economic History of Twentieth-Century Europe. Economic Regimes from Laissez-Faire to Globalization. United Kingdom: Cambridge University Press, 2006. ISBN 13 978-0-521-67268-9, ISBN 10 0-521-67268-6. BRABEC, Václav. Roky 1958 – 1962 v dějinách KSČ. Bratislava: Pravda, 1986. BRDEK, Miroslav. Předměty dlouhodobé osobní spotřeby a věděckotechnický pokrok. Praha: ÚVTEI, 1981. BRDEK, Miroslav. Trendy rozvoje v automatizaci domácností: Prognostická studie. Praha: ÚVTEI, 1987. BRUTHANSOVÁ, Tereza; KRÁLÍČEK, Jan. Czech 100 design icons. Praha: CzechMania, 2005, ISBN: 80-239-4817-2. BUDÍN, Stanislav. Jak to vlastně bylo. Praha: Torst, 2007. ČERMÁK Václav; KYSILKA, Hugo. Vývoj československé ekonomické reformy, Praha: Svoboda, 1970. FROMM, Erich. Mít nebo být? Praha, Aurora, 2001, ISBN 80-7299-036-5.
100
GILBERT, Martin. Dějiny dvacátého století, Svazek 1. 1900-1933. Praha: NLN, 2005, ISBN 80-7106-401-7. GLADWELL, Malcolm. Bod zlomu: o malých příčinách s velkými následky. 3. vyd. Praha: Dokořán, 2008. 254 s. Přeložil Martin Weiss, ISBN 978-80-7363-199-4. GRÚŇ, Lubomír. Peníze a právo. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, ISBN: 978-80-244-2337-1. HARRINGTON, Austin. Moderní sociální teorie: základní témata a myšlenkové proudy. Praha: Portál, 2006, ISBN 80-7397-093-3. HORÁLEK, Jan. Labeling Socialism. New Presence: The Pratur Journal of Central European affairs. Autumm 2009, vol. 11. HAVRÁNEK, Vít. Bruselský sen: československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60 let. Praha: Argot vitae, 2008, ISBN: 978-80-8716403-7. JAKUBEC, Ivan a kol. Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848 – 1992. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, Národohospodářská fakulta, 2008, ISBN 978-80-2451450-5. JANČÍK, Miroslav; FIKEJZ, Radoslav. Historie praní a prací techniky. Ve Svitavách: Městské muzeum a galerie, 2001. JOHNSON, Paul. Dějiny dvacátého století. Praha: Rozmluvy, 2008, ISNB 978-80-8533647-4. JUDT, Tony. Poválečná Evropa: Historie po roce 1945, Praha, Slovart, 2008, ISBN 978-80-7391-025-9.
101
KALINOVÁ, Lenka. Sociální reforma a sociální realita v Československu v šedesátých letech. Praha: Vysoká škola ekonomická, Národohospodářská fakulta, 1999, ISBN 807079-4909-9 . KALINOVÁ, Lenka. K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989. Praha: Vysoká škola ekonomická, Národohospodářská fakulta, 1999, ISBN 80-7079-311-2. KALINOVA, Lenka. Společenské proměny v čase socialistického experimentu. K sociálním dějinám v letech 1945-1969. Praha: Academia, ISBN 978-80-200-1536-5. KALINOVÁ, Lenka. Základní podmínky a charakteristika vývoje sociální struktury čs. společnosti v 70. a 80. letech. Praha: Ústav sociálně politických věd fakulty sociálních věd UK, 1993. KAMEROVÁ, Daniela. Bruselský sen: československá účast na světové výstavě expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let. Praha: Argot vitae, 2008. KAPLAN, Karel. Aparát ÚV KSČ v letech 1948 – 1968: studie a dokumenty. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1993, ISBN 80-85270-20-X. KAPLAN, Karel. Kořeny československé reformy 1968, Doplněk, Brno, 2002, ISBN 80-7239-135-6. KAPLAN, Karel. Československo v letech 1953 – 1966, 3. část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, ISBN: 80-04-25745-3. KAPLAN, Karel; KOSÍK Pavel. Gottwaldovi muži. Praha: Litomyšl: Paseka, 2004, ISBN: 80-7185-615-9. KÁRNÍK, Zdeněk; KOPEČEK, Michal. Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu. Praha: dokořán a Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2005, ISBN: 807363-006-0.
102
KAZIMOUR, Jan. Hospodářský vývoj Československa. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1980. KELLER, Jan. Abeceda prosperity. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2010, ISBN 978-807239-249-0. KELLER, Jan. Až na dno blahobytu. Brno, Hnutí Duha, 1995, ISBN 80-902056-0-7. KLÍMA, Petr. Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 – 1975. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2011. KOMÁREK, Valtr; ŘÍHA, Ladislav. Rozbory a perspektivy hospodářského rozvoje. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1975. KOMÁREK, Valtr. Základní principy hospodářské politiky socialismu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
KYRK, Hazel. A theory of consumption. Boston: Houghton Mifflin, 1923.
MARWICK, Arthur. The Sixties: Cultural Revolution in Britain, France, Italy, and the United States. c. 1958-1974, 1998.
MCKENDRICK, Neil. The Birth of a Consumer Society; the Commercialization of Eighteen – Century England. Londýn: Europa Publ. 1982. MUSIL, Libor. Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Nakladatelství Doplněk Brno, vyd. 1., 1996, ISBN: 80-85765-62-4. MUSIL, Jiří. Zrod Velkoměsta, urbanizace českých zemí a Evropa. Paseka, 2002, ISBN: 80-7185-409-3. MUSIL, Jiří. Lidé a sídliště. Nakladatelství Svoboda, 1985.
103
LENDEROVÁ, Milena; JIRÁNEK, Tomáš; MACKOVÁ, Marie. Z dějin české každodennosti: Život v 19. století. Praha: Karolinum, 2009, ISBN 978-80-246-1683-4 . LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty. Úvahy o současném individualismu. Praha: Prostor, 2003. Přeložila Helena Beguivinová, ISBN 80-7260-085-0. LIPOVETSKY, Gilles. Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnost., Praha: Prostor, 2007. Přeložil Martin Pokorný, ISBN 978-80-7260-184-4. LIPOVETSKY, Gilles. Třetí žena: neměnnost a proměny ženství. Praha: Prostor, 2000. Přeložil Martin Pokorný, ISBN 80-7260-030-3.
LURY, Celia. Consumer culture; second edition. Cambridge: Polity, 2011, ISBN 978-07456-4330-4.
LASCH, Christopher. The Culture of narcissism. American Life in an Age of Diminishing ‚Ecpectations. New York: W. W. Bortin and Co., 1978. OTÁHAL, Milan. Normalizace 1969- 1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002, ISBN 80-7285-011-3. PETRUSEK, Miloslav. Společnost pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, ISBN: 80-86423-63-6. POLANYI, Karl. Velká transformace. Praha: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. PROCHÁZKA, Jaromír. Proč jsme v listopadu vyšli do ulic. Brno: Doplněk, 1999. PRŮCHA, Václav. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992 (2.díl, období 1945-1992). Brno: Nakladatelství Doplněk, 2009, ISBN 978-80-7239-228-5. PRŮCHA, Václav. Hospodářské dějiny evropských socialistických zemí. Nakladatelství Svoboda, 1977, ISBN: 73/104-21-8.5. 104
PRŮCHA, Václav. Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996. RATAJ, Jan; HOUDA, Přemysl. Československo v proměnách komunistického režimu. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, ISBN: 978-80-245-1696-7.
RICHARD, Thomas. The Commodity Culture of Victorian England: Advertising and Spectacle, 1851–1914. Stanford, CA: Stanford University Press, 1990. ROBERTS, John M. Dvacáté století. Dějiny světa od roku 1901 do současnosti. Praha: Nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, 2004, ISBN 80-7306-131-7 (BETA – Pavel Dobrovský), ISBN 80-7291-105-8 (Jiří Ševčík).
ROZSYPAL,
Kurt.
Vývoj
systému
plánovitého
řízení
rodního
hospodářství
v Československu v letech 1945 – 1970 180 s. RŮŽIČKA, Vlastimil. Politika a média v konzumní společnosti. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, ISBN 978-80-247-3667-9. ŘEZNÍČEK, Jiří a kol. Hospodářská politika KSČ. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1977. SAJALOVÁ, Zdenka; STEHLÍKOVÁ, Alena; ČAPEK, Vratislav. Možnosti uplatnění samoobslužných obchodních domů v ČSSR a jejich vliv na úspory živé práce. Výzkumný ústav obchodu, 1985. STARZYCZNÁ, Halina; STEINER, Jan. Maloobchod v českých zemích v proměnách let 1918 – 2000. Karviná: Slezská univerzita, 2000, ISBN: 80-7248-084-7. ŠEBO, Juraj. O socialismu s láskou. Bratislava: NOXI, 2011, ISBN: 978-80-200-2019-2. ŠEBO, Juraj. Zlaté 60. roky. Vydavatelstvo Marenčin PT, 2008, ISBN: 978-80-89218-929.
105
ŠIK, Ota. Ekonomika, zájmy, politika. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1962. ŠIK, Ota. Jarní probuzení-iluze a skutečnost. Praha: Mladá fronta: Polygon, 1990, ISBN: 80-2040208-X. ŠIK, Ota. K problematice socialistických zbožních vztahů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka; HOUSER, Jiří; pozn. HOFFMAN, Ivan. Vzpomínáte?: takoví jsme byli: 70 léta. V Praze: Nakladatelství XYZ, 2009, ISBN: 978-80-87021-57-6. ŠULC, Zdislav. Stát a ekonomika. Praha: Karolinum, 2004, ISBN: 80-246-0817-0. ŠUSTEK, Zbyšek; KARASIEWICZ, Vít; KLIM, Martin. Odběrní poukazy Tuzexu. Brno: Merkur revue. 2005, ISBN: 80-903662-0-1. TURKOVÁ, Eva. Vybavenost československých domácností předměty dlouhodobé spotřeby v roce 1988. Praha: Výzkumný ústav obchodu, 1990. TŮMA, Jan. Pračky a sušičky. Brno: ERA, 2005, ISBN: 80-7366-005-9. VACKOVÁ-HUBATOVÁ, Lada; ŘÍHA, Cyril; ČUMLIVSKI, Jan. Husákovo 3 + 1. Praha: VŠUP, 2007. VACULÍK, Jaroslav. Dějiny volyňských Čechů II. (1914 – 1945). Praha 1998. VANĚK, Miroslav. Naslouchat hlasům paměti. Teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2007, ISBN 978-80-7285-089-1. VINEN, Richard. Evropa dvacátého století. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o., 2007, ISBN 978-80-7021-735-1. VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Praha: Portál, 2011, ISBN: 978-80-7367-893-7 106
VYKOUKAL, Jiří; LITERA, Bohuslav; TEJCHMAN, Miroslav. Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944-1989. Praha: Nakladatelství Libri, 2000, ISBN 80-8598382-6. ZIMEK, Josef. Ústavnost a český ústavní vývoj. Brno: Masarykova univerzita, 2003, ISBN: 80-210-3058-5.
Odborné časopisecké studie ALLEN, Robert C. Progress and Poverty in Early Modern Europe. The Economic History Review, 2003. 403 – 443 s.
MAZLISH, Bruce. Consumerism in the Context of the Global Ecumene. New York: Routledge. The Global History Leader 2005, 125 – 132 s. GERŠLOVÁ, Jana. Obchodní domy – chrámy konzumu. Historie prvních obchodních domů v Evropě. AOP 2007, č. 7.
WIRSCHING, Andreas. From Work to Consuption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 2011. 1 – 26 s.
TRENTMANN, Frank. The long history of contemporary consumer society, Chronologies, Practices and Politics in modern Europe. Archiv für Sozialgeschichte 49, 2009, 107- 128 s. TRENTMANN, Frank. Consumer Society – RIP. A Comment 1. Contemporary European History, vol 20, February 2011, 31 s.
TRENTMANN, Frank. Crossing Divides: consumption and globalization in history. Journal of Cunsumer Culture 2009, 189 s.
107
REID, Susan E. Cold War in the Kitchen: Gender and the De-Stalinization of Consumer Taste in the Soviet Union under Khrushchev. Slavic Review, 2002. 211 – 252 s. SEKANINA, Milan. Pátá (Hospodářský vývoj v Československu v letech 1971 – 1975, v období pátí pětiletky). Národohospodářský obzor, č. 1, 2006. 89 s.
ULC, Otto. Some Problems Relating to the Transfer of Inheritance from the United States to Czechoslovakia. The American Journal of Komparative Law: Vol. 17, No. 1 (Winter, 1965), 142 – 156 s.
LINDNER, Ulrike. Rationalisierungsdiskurse und Aushandlungsprozesse. Der moderne Haushalt
und
die
traditionelle
Hausfrauenrolle
in
den
1960er
Jahren.
In:
Demokratisierung und gesellschaftlicher Aufbruch. Die sechziger Jahre als Wendezeit der Bundesrepublik, hrsg. von Matthias Frese, Julia Paulus und Karl Teppe, Paderborn, München, Wien 2003, s. 83-106.
ZATLIN, Jonathan R. Consumig Ideology: Socialist Consumerism and the Intershops, 1970 – 1989. In Hübner and Tenfelde, Arbelter in der SBZ-DDr, 555 – 572 s.
ZUKIN, Sharon; MAGUIRE J. S. Consumers and consumption. Annuel Review of Sociology, vol 30, 2004. 173 – 197 s.
Internetové zdroje
BERWID-BUQUOY,
Jan.
Džíny
a
Tuzex.
In
Reflex.
Dostupné
z
www:
http://www.reflex.cz/clanek/zivot-a-styl/38988/dziny-a-tuzex-jan-berwid-buquoy-uvadiveci-na-pravou-miru.html Darex
poukázky
(1950
–
1953).
Dostupné
z
www:
http://www.papirovaplatidla.cz/bankovky/darex Elektro-Praga Hlinsko. Dostupné z www: http://historie.eta.cz/ 108
Fenomén TUZEX – ostrov luxusu a západního stylu v socialistickém Československu. Dostupné z www: http://www.nezapomente.cz/view/tuzex Fenomén Tuzex: rejdiště veksláků a šmeliny. In Pražský deník. Cz. Dostupný z www: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/fenomen-tuzex-rejdiste-vekslaku-asmeliny20091019.html HELLER, Josef. Jaké formy rodiny a rodinného života jsou „progresivní“ a jak zaměřit prorodinnou
politiku
KSČM?
Dostupné
z
www:
www.kscm.cz/viewDocument.asp?document=4972 Historie značky ETA. Dostupné z www: http://historie.eta.cz/ Historie společnosti Mechanika Praha. Dostupné z www: http://www.mechanikaservis.cz/onas.php Historie společnosti ROMO Fulnek. Dostupné z www: http://www.pracky.org/romo/ Historie společnosti. Tatramat. Dostupné z www: http://www.tatramat.cz/?page=historiespolecnosti HRABALÍK,
Petr.
Úvod
do
let
šedesátých.
Dostupné
z
www:
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/60-leta/clanky/12-uvod-do-let-sedesatych/ Chladničky – významný výrobní program. Elektrosvit Nové Zámky. Dostupné z www: http://www.teletym.g6.cz/bila_technika/lednice/elektrosvit/elektrosvit.htm JUST, Petr. Dokument: Tzv. Zvací dopis (1968). 1. 1. 2005. Dostupné z www: http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010119 KARASOVÁ, Daniela. ÚBOK Praha, 1959 - ? Uměleckoprůmyslové muzeum Praha. Dostupné z www: http://www.designcabinet.cz/ubok-praha-1959
109
KRAJMEROVÁ, Magdaléna. Jak se bydlelo před 50 let? Dostupné z www: http://www.prozeny.cz/magazin/bydleni-a-zahrada/na-navsteve/18534-jak-se-bydlelopred-50-lety LUKEŠ, Zdeněk. Nejstarší funkční neon a slavná Bílá labuť. In Lidové noviny. Dostupné z www:http://www.lidovky.cz/nejstarsi-funkcni-neon-a-slavna-bila-labut-fi5-/lnbydleni.asp?c=A111213_100517_ln-bydleni_ter NOVOTNÝ, Radovan. Proč zkrachovalo socialistické hospodaření. In Investujeme. Dostupné z www: http://www.investujeme.cz/proc-zkrachovalo-socialisticke-hospodareni/ PIROCH, Jan. Obchodní dům Bílá labuť slaví 70 let existence. In Pražský deník. Dostupné z
www:
http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/obchodni-dum-bila-labut-slavi--let-
20090318.html PÍŠA, Rudolf. Labuť velká nebo bílá. In Věstník, č. 3, 2010, s. 2. Dostupné z www: http://www.das-mcp.cz/muzeum/inc1/ve1003.pdf POTUČEK, Jakub. Interiéry obchodního domu Bílá labuť. Dostupné z www: http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=1064&type=15 RAUFER,
Václav.
Potraviny
za
pultem.
In
Sedmička.
Dostupné
z
www:
http://www.sedmicka.cz/praha-a-stredni-cechy/clanek/potraviny-pod-pultem-64314 Společenská česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. NS RČS 1964 – 1968, 6 schůze.
Dostupné
z
www:
http://www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/006schuz/s006032.htm Společenská česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, NS RČS 1960 – 196, 10. schůze, čtvrtek 30. listopadu 1961. Dostupné z www: http://www.psp.cz/eknih/1960ns/stenprot/010schuz/s010023.htm 185 Práce a organizace v domácnosti str. 150 Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. NR RČS 1960 – 1964, 23 110
schůze,
čtvrtek
30.
ledna
1964.
Dostupné
z
www:
http://www.psp.cz/eknih/1960ns/stenprot/023schuz/s023005.htm Pračky,
katalog z roku 1974.
Elektro,
obrázek
č.
11.
Dostupné z www:
http://www.bombara.estranky.sk/fotoalbum/katalogy_-publikacie/katalog-praciek-_1974_/ Předpis č. 202/1968 Sb. Vyhláška ministra zahraničního obchodu o určení Tuzexu, akciové společnosti, k provádění některých zahraničních obchodů. Dostupné z www: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1968-202 V Praze byl slavnostně otevřen obchodní dům Kotva. In Reflex. Dostupné z www: http://www.nezapomente.cz/zobraz/v_praze_otevren_OD_kotva
Video zdroje Retro, Kotva. Archiv Česká televize. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182retro/
Retro,Nakupování.
Archiv
Česká
televize.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/210411000360019 Retro, Tuzex. Archiv Česká televize. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182retro/208411000360521/?kvalita=vysoka VÁVRA, Otakar. Šťastnou cestu. Barrandovský ateliér, 1943. Video dostupné z www: http://www.filmavideo.cz/index.php/nalezeno-v-archivech/12-obchodni-palac-v-atelieru
111
Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník k diplomové práci Příloha č. 2 - Tabulky Příloha č. 3 – Fotografie 1. Roboti a mixéry z KOVOTECHNY 1951 – 1956. 2. Vysavače, JUPITER Stanislav Lachman. 3. Vysavač STANDARD, Elektro-Praga Hlinsko. 4. Vysoušeče a teplomety. 5. Žehličky Stanislava Lachmana, žehlička s organickým tvarem Rudolfa Vacka. 6. Pračka Romo R 57. 7. Romo Kombi. 8. Chladnička Elektrosvit. 9. Chladnička Calex, 1964.
112
Příloha č. 1 - Dotazník k diplomové práci
VYBAVENOST ČESKOSLOVENSKÝCH DOMÁCNOSTÍ DOMÁCÍMI SPOTŘEBIČI V ŠEDESÁTÝCH LETECH 20. STOLETÍ
Jmenuji se Jana Sedlmajerová a ráda bych Vás požádala o zodpovězení několika následujících otázek, jejichž odpovědi poslouží pro vypracování diplomové práce s názvem „Vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století.“ Pokládané otázky se týkají prvního pořízení domácích elektrických spotřebičů do domácnosti v 60. letech. Hlavním cílem dotazníku je zjistit osobní zkušenosti a poznatky, které souvisejí s využíváním jednotlivých domácích spotřebičů. Informace získané prostřednictvím dotazníku budou použity výhradně pro účely mé diplomové práce. 1. Jaký jste ročník narození? a) 1900 – 1945 (následuje otázka č. 2) b) 1946 – 2012 (dotazník pro dotyčného končí) 2. Jaké domácí spotřebiče jste v 60. letech vlastnil/a? Zaškrtněte. a) Automatickou pračku b) Sušičku c) Sporák d) Žehličku e) Vysavač f) Mixér g) Vysoušeč vlasů h) Jiné (vypište)…………… 3. Uveďte výrobce a značku domácích spotřebičů? a) Automatická pračka…………….. b) Sušička…………………………... c) Sporák………………… d) Žehlička…………………. e) Vysavač………………. 113
f) Mixér………….. g) Vysoušeč vlasů……….. h) Jiné………………………. 4. Kde jste domácí spotřebiče pořídil/a? a) Tuzex b) Zahraničí, dovoz c) Nákup u domácího výrobce 5. Znamenaly pro Vás domácí spotřebiče úsporu času a ulehčení práce? a) Ano b) Ne 6. Pokud jste vlastnil/a v 60. letech automatickou pračku, jak často jste ji využíval/a? 7. Jak často jste žehlil/a v 60. letech? 8. Kolik jednotlivé spotřebiče stály? Pokud nevíte přesnou částku, hodnoťte prosím subjektivně, zda hodně nebo málo? a) Automatická pračka b) Žehlička, c) Vysavač, d) Vysoušeč vlasů, e) Jiné 9. Jaké bylo Vaše povolání v 60. letech? 10. Jak vysoký byl váš plat v 60. letech? 9. Jakou část z Vašeho platu jste vydal/a přibližně na nákup domácích spotřebičů? 11. Byl/a jste spokojen/a s výkonem jednotlivých spotřebičů? a) Ano b) Ne 114
12. Stalo se Vám někdy, že se Váš domácí spotřebič rozbil? a) Ano (následuje otázka č. 11) b) Ne 13. Jak jste řešil/a případné opravy? a) Reklamace v záruční době a následná oprava výrobcem b) Snaha opravit přístroj sám/a (následuje otázka č. 12) c) Pomoc od známých, kteří dané oblasti rozuměli 14. Jak snadné bylo získat náhradní díly? Bylo to poměrně obtížné 15. Kolik let Vám jednotlivé domácí spotřebiče sloužily? Zaškrtněte. a) Automatická pračka Méně než 1 rok 1 – 5 let 6 – 10 let 11 – 15 let Více jak 15 let b) Žehlička Méně než 1 rok 1 – 5 let 6 – 10 let 11 – 15 let Více jak 15 let c) Sporák Méně než 1 rok 1 – 5 let 6 – 10 let 11 – 15 let Více jak 15 let d) Vysoušeč vlasů - neví Méně než 1 rok 115
1 – 5 let 6 – 10 let 11 – 15 let Více jak 15 let e) Vysavač Méně než 1 rok 1 – 5 let 6 – 10 let 11 – 15 let Více jak 15 let 16. Využíváte Vaše domácí spotřebiče ještě dnes? a) Ano b) Ne 17. Měl/a jste v 60. letech zahraniční domácí spotřebiče například z NDR? Pokud ano, tak jaký, jak dlouho Vám vydržel a kolik stál?
Identifikační otázka: 1.
Prosím uveďte Vaše jméno a místo bydliště?
Na závěr bych Vás ráda ujistila, že poskytnuté odpovědi budou sloužit pouze pro účely mé diplomové práce a bude s nimi nakládáno důvěrně. Jmenný seznam respondentů a odpovědi budou uloženy v mém osobním archívu.
116
Příloha č. 2 – Tabulky Tabulka 1: Počet předmětů připadajících na 100 domácností ke konci roku…………… 18 Tabulka 2: Vybavenost domácností předměty dlouhodobého užívání………………….. 63 Tabulka 3: Prognóza podílu domácností vlastnících chladničky a pračky……………… 64 Tabulka 4: Výroba a dovoz v kusech……………………………………………………. 66 Tabulka 5: Vývoj prodejů předmětů dlouhodobé spotřeby……………………………… 74 Tabulka 6: Vývoj prodeje praček………………………………………………………
81
Tabulka 7: Výroba domácích praček ve vybraných kapitalistických státech v letech 1960 -1977…………………………………….. 86
117
Příloha č. 3 – Fotografie Fotografie č. 1: Roboti a mixéry z KOVOTECHNY 1951 – 1956
Zdroj: Design Československých elektrospotřebičů 1950 – 1980. Dostupné z www: http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=1&lang=1
118
Fotografie č. 2: Vysavač JUPITER, design Stanislav Lachman
Zdroj: Dostupné z www: http://www.neup.eu/stanislav-lachman-referat
119
Fotografie č. 3: Vysavač standard, Elektro-Praga Hlinsko
Zdroj: Dostupné z www: http://www.archinet.cz/popup_image.php?lang=cz&art=12505&img=1&session=0
120
Fotografie č. 4: Vysoušeče a teplomety
Zdroj: Design Československých elektrospotřebičů 1950 – 1980. Dostupné z www: http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=1&lang=1.
121
Fotografie č. 5: Žehličky Stanislava Lachmana, žehlička s organickým tvarem Rudolfa Vacka
Zdroj: Design Československých elektrospotřebičů 1950 – 1980. Dostupné z www: http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=1&lang=1.
122
Fotografie č. 6: Pračka Romo R 57
Zdroj: http://www.bombara.estranky.sk/fotoalbum/romo-_fulnek_/romo-r57/.
123
Fotografie č. 7: Romo kombi
Zdroj: http://www.bombara.estranky.sk/fotoalbum/romo-_fulnek_/romo-kombi/.
124
Fotografie č. 8: Chladnička Elektrosvit
Zdroj: http://www.bombara.estranky.sk/fotoalbum/elektrosvit/elektrosvit/.
125
Fotografie č. 9: Chladnička Calex, 1964
Zdroj: http://www.bombara.estranky.sk/fotoalbum/elektrosvit/elektrosvit/.
126
