MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici
VĚTRNÁ ELEKTRÁRNA V KRAJINĚ Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
Ing. Marek Štěpán
Lukáš Štefl Lednice 2008
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „VĚTRNÁ ELEKTRÁRNA V KRAJINĚ“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne
Podpis
-2-
PODĚKOVÁNÍ
Rád bych touto cestou poděkoval Ing. Markovi Štěpánovi za cenné rady, připomínky a pomoc při sestavování této bakalářské práce.
-3-
OBSAH 1. ÚVOD
9
1.1 Cíl práce
9
1.2 Metodika zpracování práce
10
2. HISTORIE VYUŽÍVÁNÍ ENERGIE VĚTRU V ČESKÉ REPUBLICE
11
2.1 Větrné mlýny
11
2.2 Větrná čerpadla
13
2.3 Historie větrných elektráren
13
2.3.1 První světová větrná elektrárna
13
2.3.2 První evropská větrná elektrárna
14
2.4 Historie a vývoj větrných elektráren v ČR
14
2.4.1 Charakteristika historie a vývoje větrných elektráren v ČR
14
2.4.2 Přehled a rozmístění stávajících větrných elektráren na území ČR
17
3. TRENDY VÝVOJE VĚTRNÉ ENERGETIKY
19
3.1 Stručná charakteristika obnovitelných zdrojů energie a jejich perspektiva 19 3.2 Hlavní legislativní opory větrných elektráren
20
3.3 Tendence vývoje větrných elektráren – obecně
22
3.4 Tendence vývoje využívaní větrné energie v ČR, odhady očekávaného počtu větrných elektráren
23
4. PODMÍNKY VĚTRNÉ ENERGETIKY V ČR
24
4.1 Proudění vzduchu, vítr - obecný princip
24
4.2 Klimatické podmínky ČR z hlediska umístění větrných elektráren
25
4.3 Větrný potenciál na území ČR
26
4.4 Posouzení větrných poměrů lokality
28
5. POROVNÁNÍ VĚTRNÉ A KONVENČNÍ ENERGETIKY
29
5.1 Charakteristiky větrné energetiky
29
5.2 Charakteristiky konvenční energetiky
29
6. POPIS A ROZDĚLENÍ ZAŘÍZENÍ PRO VÝROBU ENERGIE Z VĚTRU
32
6.1 Rozdělení zařízení pro výrobu energie z větru
32
6.2 Vlastní rozdělení větrných elektráren
34
6.3 Popis stavby větrné elektrárny
37
6.3.1 Obecný princip činnosti větrné elektrárny
37
6.3.2 Celková soustava větrné elektrárny
37
6.3.3 Současné řešení větrných elektráren
38
6.3.4 Nové typy větrných elektráren
39
7. CHARAKTERISTIKA VLIVŮ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN NA KRAJINU
-4-
41
7.1 Větrná elektrárna - krajinná dominanta
41
7.2 Vizuální charakteristiky větrných elektráren
41
7.3 Charakter působení větrných elektráren a jejich hlavní vlivy na krajinu
41
7.4 Faktory ovlivňující viditelnost a působení větrných elektráren, pásma viditelnosti
43
7.5 Charakter působení větrných elektráren v jednotlivých typech krajiny ČR 45 7.5.1 Krajinářské hodnocení krajiny (dle Muranského a Naumanna)
45
7.5.1.1 Rámcové zásady ochrany krajinného rázu podle příslušnosti ke krajinářskému typu
47
7.5.1.2 Vztah krajinářského hodnocení krajiny a potencionálního umístění staveb větrných elektráren
48
7.5.2 Základní krajinné typy z hlediska výstavby větrných elektráren 7.6 Vyplývající závěr a východiska kapitoly
50 55
8. VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A KRAJINNÝ RÁZ V SOUVISLOSTI SE ZÁKONEM Č. 114/1992 SB., O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY
56
8.1 Krajinný ráz (KR)
56
8.2 Vymezení úzce souvisejících pojmů
56
8.3 Uplatnění ochrany krajinného rázu
59
8.4 Princip ochrany krajinného rázu
59
8.5 Základní formy ochrany krajinného rázu
61
8.6 Používané metodiky a postupy hodnocení krajinného rázu v souvislosti se stavbou větrných elektráren
62
8.6.1 Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatnění ve státní správě – metodické doporučení (Míchal et al. 1999)
62
8.6.2 Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz (Vorel et al. 2004) 8.6.3 Metodické zásady ochrany krajinného rázu (Löw - Míhal 2003)
63 64
8.6.4 Metodický pokyn MŽP související s umísťováním staveb vysokých větrných elektráren
66
8.6.4.1 Zhodnocení lokality k výstavbě větrných elektráren z pohledu ochrany krajinného rázu
66
8.6.4.2 Vymezení vhodných území pro stavbu větrných elektráren za využití příloh metodického pokynu
68
8.6.4.3 Základní podklady k posouzení záměru výstavby větrných elektráren dle metodického pokynu
69
8.6.5 Vizuální programy: další možnosti hodnocení vlivu větrných elektráren na krajinný ráz
70
-5-
9. VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A PROCES EIA
72
9.1 Obecná východiska a souvislosti
72
9.2 Vlastní průběh procesu EIA
72
10. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OCHRANNÁ PÁSMA A LIMITY Z HLEDISKA UMÍSTĚNÍ STAVBY VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY
76
11. KONKRÉTNÍ ZPŮSOBY SOUČASNÉHO ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY UMÍSTĚNÍ STAVEB VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN DO KRAJINY ČR 11.1 Obecná východiska a souvislosti
81 81
11.2 Charakteristika a principy vybraných studií zabývajících se možností umístění staveb větrných elektráren do krajiny
82
11.2.1 Studie v Plzeňském kraji (2007) a studie na Frýdlantsku, Hrádecku a Chrastavku (2005)
82
11.2.2 Studie v Krušných horách (2004)
84
11.2.3 Studie v Moravskoslezském kraji (2007)
87
11.3 Metodický přístup k hodnocení lokalizace větrných elektráren v krajině dle Ústavu geoniky AV ČR
91
11.4 Obecné zásady a možnosti začlenění staveb do krajiny
93
12. MOŽNÉ SMĚRY BUDOUCÍHO PŘÍSTUPU K PROBLEMATICE VZTAHU VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN A KRAJINY
95
13. DISKUSE
98
14. ZÁVĚR
99
15. SOUHRN A RESUME
101
16. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ
103
-6-
SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ A TABULEK
Obr. 1. První světová VE postavena v letech 1887 až 1888.
13
Obr. 2. Nákres první evropské VE (postavena v roce 1891).
14
Obr. 3. Instalovaný výkon (MW) VE v ČR.
16
Obr. 4. Instalovaný výkon VE v evropských zemích (stav k prosinci roku 2006). 16 Obr. 5. Přehled a rozmístění VE na území ČR (stav k 1.9.2006).
17
Obr. 6. Přehled VE s výkonem nad 100kW na území ČR (duben 2008).
18
Obr. 7. Stáčení větru vlivem zemské rotace.
24
Obr. 8. Větrný potenciál krajiny.
25
Obr. 9. Mapa průměrné roční rychlosti větru v ČR.
26
Obr. 10. Mapa hustoty výkonu větru, ve výšce 40 m na území ČR.
27
Obr. 11. Větrný mlýn, typ holandský.
32
Obr. 12. Větrný mlýn, typ německý.
33
Obr. 13. Větrné čerpadlo vody.
33
Obr. 14. Montáž "klasického" ocelového tubusu VE.
35
Obr. 15. VE s příhradovým stožárem.
35
Obr. 16. Stavba VE s betonovým tubusem.
35
Obr. 17. VE s 2 vrtulemi.
36
Obr. 18. Princip VE.
37
Obr. 19. Současné "klasické" řešení VE.
38
Obr. 20. VE ROSWELL společnosti TAAWIN (tzv. „UFO“).
39
Obr. 21. Nový typ VE MEWT (Mixer/Ejector Wind Turbine) společnosti FloDesign.
39
Obr. 21b. VE typ QR5 společnosti Quiet Revolution.
40
Obr. 22. Nákres krajinného typu plochá nebo mírně zvlněná zemědělská krajina.
50
Obr. 23. Nákres krajinného typu: kulturní krajina s členitým reliéfem a rozptýlenou zástavbou.
51
Obr. 24. Nákres krajinného typu členěná krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin. 52 Obr. 25. Nákres krajinného typu krajina výrazně ovlivněná průmyslem.
52
Obr. 26. Území vhodná pro umístění větrných elektráren – rozbor závažnosti střetů s ochranou přírody.
69
Obr. 27. Obecné zásady a možnosti začlenění staveb do krajiny.
93
Tab. 1. Rozvoj větrné energetiky na území ČR po roce 2002.
16
Tab. 2. Přehled a informace o VE na území ČR (stav k 1.9.2006).
17
-7-
Tab. 3. Pravděpodobná výše a struktura výroby elektřiny zakotvená ve státní energetické koncepci.
20
Tab. 4. Rozdělení zařízení na výrobu energie z větru.
32
Tab. 5. Vlastní rozdělení větrných elektráren.
34
Tab. 6. Kategorizace větrných elektráren na malé, střední a velké.
36
Tab. 7. Pásma viditelnosti.
44
Tab. 8. Rámcové zásady ochrany krajinného rázu podle příslušnosti ke krajinářskému typu.
49
Tab. 9. Obecné zásady pro hodnocení vhodnosti typů krajiny a krajinného rázu pro umísťování staveb větrných elektráren a farem.
54
Tab. 10. Krajinný ráz - osnova charakteristik.
57
Tab. 11. Průběh procesu EIA dle zákona č.100/2001 Sb.
74
Tab. 12. Osnova studie sestavená z podkladů dle Sklenička (2007a, 2005).
84
Tab. 13. Osnova studie sestavená z podkladů dle Rous et al. (2004).
87
Tab. 14. Osnova studie sestavená z podkladů dle Salašová – Kuchyňková - Kaslová (2007).
90
-8-
1. ÚVOD V krajině České republiky se v posledních několika málo letech začaly objevovat nové prvky a to sice stavby větrných elektráren. Legislativně zajištěná podpora těchto energetických zdrojů zapříčinila jejich velmi rychlý rozvoj a stále stoupající zájem o jejich výstavbu. V úvodu je dále nutno zmínit, že větrné elektrárny jsou obecně řazeny do kategorie obnovitelných zdrojů energie, tudíž by mělo být veřejným zájmem tyto zdroje propagovat a využívat. Současně je však důležité konstatovat, že tyto stavby mohou mít negativní vliv na životní prostředí, resp. na krajinu. Proto by patrně nebylo správné pouze vyzdvihovat jejich potencionální přínos a zároveň ignorovat jejich možné negativní vlivy a rizika. Tato rizika spočívají hlavně (obecně) ve výrazném vizuálním zásahu do krajiny a narušení či ovlivnění jejího stávajícího rázu. Z tohoto důvodu by měl být výběru lokality pro umístění a začlenění těchto staveb do krajiny věnován nejvyšší možný odborný přístup a pozornost. Tento přístup se však neobejde bez mezioborové spolupráce a komplexní znalosti této problematiky. Nejvíce diskutovaným a zároveň nejednotným aspektem v tomto tématu je vliv větrných elektráren na krajinný ráz. V současné době existují dvě vyhraněné názorové skupiny (v odborné i laické veřejnosti), které těmto stavbám a jejich vlivům přiřazují různou důležitost a význam (zcela tyto negativní vlivy vyzdvihují a přeceňují, nebo je naopak zpochybňují a nepřipouští). Jedním ze záměrů této práce bylo i „nabídnout“ možnost třetího pohledu na toto téma, který by vycházel z poznání širších souvislostí celé této problematiky a popisu možných vlivů, negativ i přínosů větrných elektráren ve vztahu ke krajině.
1.1 Cíl práce Cílem této práce je zhodnotit a charakterizovat problematiku větrných elektráren ve vztahu ke krajině. Má-li být tato zmíněná problematika popsána komplexněji, je důležité charakterizovat i další vzájemné souvislosti. Cílem práce je tedy popsat vývoj, současný stav a možný vývoj využívaní větrné energetiky na území České republiky. Dále popsat a rozdělit jednotlivé zařízení využívající energii větru a charakterizovat jejich vlivy na krajinu včetně působení na krajinný ráz. Popsat problematiku umísťování větrných elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny. Prostudovat metody ohleduplného
umísťování
větrných
elektráren
v krajině.
Na
základě
studia
realizovaných metodických postupů nastínit možné směry budoucího přístupu k problematice.
-9-
1.2 Metodika zpracování práce Pro zpracování této práce byly použity následující metody práce: -
Získávání informací a studium literárních pramenů zabývajících se touto problematikou (převážně knihovna Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity a Moravská zemská knihovna v Brně, dále pak další veřejné i soukromé knihovny).
-
Získávání informací z internetových zdrojů.
-
Studium používaných metodických pokynů a metodických doporučení a studium úzce souvisejících zákonů.
-
Studium konkrétních studií, posudků a hodnocení krajiny ve vztahu k větrným elektrárnám.
-
Syntéza informací a dat získaných z předešlých bodů.
-
Konzultace s vedoucím práce Ing. Markem Štěpánem v průběhu celého zpracování práce.
- 10 -
2. HISTORIE VYUŽÍVÁNÍ ENERGIE VĚTRU V ČESKÉ REPUBLICE V následující kapitole je představen a stručně charakterizován vývoj využívání větrné energie v České republice (resp. na našem území). Cílem této kapitoly je sumarizovat a popsat jednotlivé možnosti využití energie větru (ať již se jedná o větrné mlýny, větrná čerpadla či větrné elektrárny) včetně historických souvislostí jejich vývoje až po současnost a současný stav. (poznámka: pro termín větrná elektrárna bude v této práci dále používána zkratka „VE“).
2.1 Větrné mlýny Mezi výrazné a mnohdy i typické prvky naší krajiny patřily v minulosti siluety větrných mlýnů. Tyto svérázné a dominantní stavby byly v druhé polovině 19. století poměrně značně rozšířeny v některých regionech českých zemí. Někde byla jejich koncentrace tak vysoká, že jeden větrný mlýn připadal v průměru na jednu vesnici. Například náhorní plošina Nízkého Jeseníku v povodí horního toku Odry si v minulosti dokonce vysloužila přezdívku Moravské Holandsko (Janoška, 2003). První větrný mlýn postavený na území dnešní České republiky je historicky doložen již v roce 1277, a to v zahradě Strahovského kláštera v Praze (Veselý, 2005). Největší rozmach výstavby větrných mlýnů v Čechách byl ve 40. letech 19. století, zatímco na Moravě a ve Slezsku až koncem 70. let 19. století. Dle Pokorného (1973) je na území Čech dokumentována existence 198 větrných mlýnů. O mnoho výraznější je jejich počet na území Moravy a Slezska, kde je doložena existence 681 větrných mlýnů (Burian, 1965). Lze tedy konstatovat, že celkem bylo na území České republiky 879 historicky doložených větrných mlýnů. Janoška (2003) udává, že na území České republiky se do dnešní doby dochovala existence minimálně 66 zachovalých, přestavěných či zřícených objektů, kterým náleží označení (bývalý) větrný mlýn. Vlastní výstavba a existence větrných mlýnů se v minulosti přímo odvíjela od přírodních poměrů a zákonitostí. Hlavně v rovinatých oblastech severní, východní a severozápadní Evropy byly větrné mlýny mnohem více rozšířeny než na našem území a pro tehdejší venkovskou ekonomiku měly také podstatně výraznější význam. Důvodem byly příhodné větrné podmínky zmíněných lokalit a rovinatá krajina bez větší možnosti využívání vodních zdrojů energie (nejčastěji k mletí a šrotování obilí). Tato „původní“ oblast větrných mlýnů s poměrně vysokou koncentrací jejich výskytu zasahovala částečně i na naše území, a to v nejsevernějších výběžcích Čech na Liberecku, Děčínsku a dále pak na Opavsku. V ostatních regionech našeho území větrné mlýny nikdy nenabyly takového rozšíření a významu jako v severní, východní a severozápadní Evropě. Důvodem této situace byl fakt, že převážnou část tehdejší
- 11 -
mlynářské produkce dokázaly u nás zpracovat mnohem efektivnější mlýny vodní, pro které
byly na většině našeho členitého území vcelku dobré podmínky. Lze tedy
konstatovat, že větrné mlýny u nás v minulosti sloužily především jako doplněk k soustavě vodních mlýnů a vznikaly tedy hlavně v těch lokalitách, kde byl výrazný nedostatek energeticky významných vodních toků (Janoška, 2003). Nezbytnou podmínkou pro vlastní výstavbu větrných mlýnů byly příznivé větrné podmínky dané lokality. Provoz větrných mlýnů vyžadoval středně silné pravidelné proudění vzduchu, který musel být bez větších výkyvů a hlavně nárazů. Z těchto důvodů se také větrné mlýny téměř výhradně vůbec nestavěly ve výše položených horských oblastech, kde hrozily časté vichřice a na ně vázané časté havárie větrných kol. Nejvhodnější terén pro stavbu větrných mlýnů představovaly tedy níže položené zarovnané vrchoviny charakteru náhorních plošin. Nejpříznivější větrné podmínky pro výstavbu větrných mlýnů byly na našem území v moravských sníženinách (Moravská a Vyškovská brána, Hornomoravský a Dolnomoravský úval) a v jejich bezprostředním okolí, kde je terén otevřen pro severovýchodně a jižně orientované větrné proudy, jež zde výrazně doplňují u nás převažující západní větry. Horami obklopené, kotlinovité území Čech je před vzdušným prouděním do značné míry uzavřené. Proto zde byl výrazněji nižší výskyt větrných mlýnů než na území Moravy a Slezka. Největší koncentrace větrných mlýnů je u nás doložena ze severovýchodní části Moravské brány, konkrétně z Novojičínska (Janoška, 2003). Velmi často se nabízí otázka, zda v souvislosti s novou výstavbou VE je možné využít soupis lokalit historických větrných mlýnů. Tato úvaha je zcela logická, neboť člověk vždy vycházel ze svých bohatých a tradičních zkušeností a znalostí přírody, proto stavěl větrné mlýny obvykle v místech povětrnostně velmi vhodných. Ovšem tato skutečnost (resp. soupis lokalit) není vždy vhodným vodítkem pro výběr nových míst k výstavbě VE, jako je tvrzeno mnohými propagátory větrné energie. V době výstavby větrných mlýnů nebyly většinou na meteorologických stanicích k dispozici přístroje, které by měřily rychlost větru. Síla větru se v tomto období určovala odhadem podle účinků na kouř, stromy, budovy, člověka. Na základě statistického modelu VAS (Větrný atlas) byla určena průměrné roční rychlosti větru v 66 lokalitách historických větrných mlýnů, jejichž vlastní zeměpisné souřadnice byly k dispozici. Z provedeného srovnání/analýzy vyplývá, že 23 % poloh pro stavbu větrného mlýnu bylo vybráno velmi úspěšně, avšak ve 26 % případů byly větrné mlýny postaveny v nepříliš vhodných větrných poměrech (Štekl, 2007). Z těchto výsledků je tedy zřejmé, že historická existence větrného mlýna nemusí být závazným a věrohodným argumentem pro stavbu VE.
- 12 -
2.2 Větrná čerpadla Další etapou využití větrné energie na území ČR bylo období větrných turbín pohánějících vodní čerpadla (využívání větrné energie k mechanické práci). Časově je toto období spojeno s první čtvrtinou 20. století (Štekl, 2007). Větrná čerpadla měla nejčastěji podobu mnohalopatkových větrných kol. První konstrukce byly dřevěné, později následovaly konstrukce ocelové. Dodnes jsou některé z větrných čerpadel dochovány
jako
technické
památky.
Tyto
stroje
znázorňovaly
jistý
stupeň
technologického vývoje a tím také zcela jistě předznamenávaly další budoucí vývoj využití energie větru, směřující ke konstrukci VE (Koč, 2005).
2.3 Historie větrných elektráren Problematika VE není jen úkazem posledních let. Jejich historie je v celosvětovém kontextu mnohem delší, což dokládá první VE postavená před více než 120 lety.
2.3.1 První světová větrná elektrárna První VE na světě byla postavena Američanem Charles F. Brushem. Ten v letech 1887 a 1888 sestrojil první automatickou větrnou turbínu napojenou na generátor elektrického proudu. Vlastní rotor elektrárny měl průměr 17 m a skládal se ze 144 paprskovitě uspořádaných lopatek z cedrového dřeva. Výkon generátoru při otáčkách 500 min–1 byl 12 kW. Tato VE byla postavena v Clevelandu (stát Ohio) a pojednával o něm i článek v odborném časopise Scientific American ve svém vydání z roku 1890. Elektrárna byla technologicky i výkonem dokonalejší než elektrárna v dánském Askově postavená o tři roky později (Koč, 2005).
Obr. 1. První světová VE postavena v letech 1887 až 1888. Převzato: Koč (2005).
- 13 -
2.3.2 První evropská větrná elektrárna První evropská VE byla postavena díky Poulu la Courovi (1846–1908), profesorovi lidové univerzity v dánské obci Askov. Ten v této obci roku 1891 sestrojil VE se čtyřmi až šesti „křídly„, tvořenými plachtami napnutými na rámové konstrukci, která se podobala klasickému větrnému mlýnu (Koč, 2005).
Obr. 2. Nákres první evropské VE (postavena v roce 1891). Převzato: Koč (2005). Na počátku 20. století již tedy bylo možné využít první zkušenosti s VE. V tomto (a bezprostředně navazujícím období) se již dle výše zmíněného autora uvažovalo o dalších možnostech, směrech ve vývoji a podobách zařízení využívajícího větrnou energii k pohonu elektrických dynam a generátorů i pro vyšší výkony a o tom, jakým směrem se bude konstrukce VE dále vyvíjet.
2.4 Historie a vývoj větrných elektráren v ČR 2.4.1 Charakteristika historie a vývoje větrných elektráren v ČR Výroba VE v ČR začala koncem 80. a začátkem 90. let minulého století. Z iniciativy ředitele závodu Mostárny ve Frýdku–Místku (součást Vítkovických železáren) připravil tým konstruktérů technologicky výrobu VE s výkonem 75 kW. Bylo vyrobeno několik kusů, z nichž jeden, stále jako nefunkční, přežívá v Božím Daru v Krušných horách. Postupně se přešlo k výrobě VE s výkonem 315 kW (Štekl, 2007). VE začaly tedy v ČR vznikat po roce 1990. Na 17 lokalitách bylo po roce 1990 postaveno minimálně 26 VE s výkonem nad 50 kW (Jakubes et al., 2006). Mezi akce, které měly významnou měrou přispět k propagaci větrné energie u nás, patřilo vystavení VE typu TACKE Wind Technik, 60 kW, na Všeobecné výstavě v Praze v roce 1991, kde byla umístěna v blízkosti Křižíkovy fontány. V podstatě se tím poprvé zapsal do povědomí veřejnosti způsob výroby elektrické energie z větru. Dále byla v
- 14 -
letech 1991, 1992 a 1993 na Strojírenských veletrzích v Brně představena VE V75 s výkonem 75 kW, kterou vystavovaly Vítkovice, a.s. I tato akce měla významnou měrou přispět k propagaci větrné energie. V roce 1993 byla tato VE postavena u kruhového objezdu u města Frýdek-Místek. Sloužila však jako zkušební vzorek a nebyla uvedena do trvalého provozu (Štekl, 2001). Z evropského pohledu v této době v sousedních státech, jako např. v Německu a Rakousku, probíhal nárůst ročně instalovaných výkonů VE exponenciální řadou, v ČR podobný trend bylo možno pozorovat v období let 1990-1995 (Štekl, 2001). Po roce 1995 však nastává stagnace, některé elektrárny byly demontovány a řada z nich byla trvale nebo dočasně odstavena (v době, kdy v zemích EU každoročně docházelo k podstatnému navýšení instalovaného výkonu). Důvody k odstavení tak vysokého počtu VE byly dle Jakubes et al. (2006) zejména majetkoprávní (nedořešené majetkové záležitosti, smlouvy s rozvodnými podniky, získání autorizace podle energetického zákona) a pocházely také z nesprávného odhadu větrného potenciálu. V řadě případů nebyl projekt podložen dostatečným měřením větrných podmínek studií proveditelnosti a finanční a rizikovou analýzou. Dalšími důvody byly technické a provozní problémy, zejména u VE tuzemské výroby, kde se jednalo většinou o prototypy, které za sebou neměly dostatečný vývoj. Dle www. 1. bylo 21 % těchto zařízení vybudováno v lokalitách s nedostatečnou „zásobou“ větrné energie. Jedním ze závažných důvodů stagnace větrné energetiky byly až do konce roku 2001 také nízké výkupní ceny elektrické energie, které neumožňovaly realizovat ekonomicky návratné projekty, a to i v případech, kdy byly k dispozici státní podpory ze státního fondu životního prostředí (SFŽP) a české energetické agentury (ČEA) (Štekl, 2001). Stejný autor udává, že výkupní ceny stanovené energetických regulačním úřadem (ERÚ) pro roky 2002 a 2003 byly patrně tím nejvýznamnějším motivačním impulsem pro investory v oblasti větrné energetiky. Postupně následoval další rozvoj: v květnu roku 2003, kdy byla realizována první moderní VE o dvou jednotkách po 600 kW v Jindřichovicích pod Smrkem. Výška stožárů těchto elektráren je 60 metrů, délka každého ze tří listů rotoru je 20 metrů, takže celkový průměr je asi 44 m. V druhé polovině roku 2003 se počet VE opět zvýšil. V dalších letech zahájily provoz ještě dvě elektrárny společností Wind Tech s výkonem 1,85 MW a Východočeské energetiky s výkonem 1,6 MW (údaje dle České agentury pro obnovitelné zdroje energie: www. 2.). Další nárůst probíhal po roce 2005, kdy byl přijat zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie (OZE) 180/2005 Sb., kterým byly nastaveny hlavně stabilnější podmínky pro investice do využívání energie větru.
- 15 -
Tab. 1. Rozvoj větrné energetiky na území ČR po roce 2002. Převzato: Štekl (2007). Tab. 1. poukazuje i na růst průměrného výkonu připadajícího na jednu VE. V roce 2004 to bylo 595,5 kW na 1VE, ale v první polovině roku 2006 již 1600 kW na 1VE.
Obr. 3. Instalovaný výkon (MW) VE v ČR. Převzato: www. 3. Graf dokládá také výrazný nárůst instalovaného výkonu v posledních letech. Dle České společnosti pro větrnou energii (www. 4.) je celkový instalovaný výkon VE v ČR již cca 116 MW (stav k prosinci roku 2007).
Obr. 4. Instalovaný výkon VE v evropských zemích (stav k prosinci roku 2006). Převzato: www. 3.
- 16 -
2.4.2 Přehled a rozmístění stávajících větrných elektráren na území ČR Následující mapky zobrazují rozmístění a přehled většiny VE (nad 100kw výkonu) na území ČR. Detailnější přehled o zmíněných VE (v číslech) udává Tab. 2.
Obr. 5. Přehled a rozmístění VE na území ČR (stav k 1.9.2006). Převzato: (Štekl, 2007).
Tab. 2. Přehled a informace o VE na území ČR (stav k 1.9.2006). Převzato: (Štekl, 2007).
- 17 -
Obr. 6. Přehled VE s výkonem nad 100kW na území ČR (duben 2008). Převzato: www. 5.
Dle zmíněných přehledů a mapek je zřejmé, že nejvyšší výskyt (resp. nejvyšší počet) VE je v oblasti Krušných hor. VE jsou významným počtem zastoupeny i v dalších částech ČR, hlavně následující okresy (bývalé okresy) Liberec, Jeseník, Prostějov a Svitavy. Z údajů publikovaných Českou společností pro větrnou energii (www. 4.), je celkový počet VE v ČR (nad 100kw výkonu) cca 76. Tyto VE jsou rozmístěny na cca 30 lokalitách. Celkový instalovaný výkon těchto VE je cca 116 MW (stav všech výše zmíněných údajů je k prosinci 2007).
Kapitola 2. poukázala mimo jiné také na skutečnost, že využívání energie větru není na našem území fenoménem posledních několika málo let, ale že v případě větrných čerpadel a hlavně větrných mlýnů zde má dlouhou historii. Nutno zmínit, že využívání větrné energie prostřednictvím VE je však u nás zcela novým jevem (pouhých cca 20 let). Lze tedy jednoduše shrnout, že i přes obecně platnou bohatou historii využívání větrné energie se nedá tvrdit, že dnešní stavby VE mají v naši krajině vybudovanou historickou či kulturní tradici.
- 18 -
3. TRENDY VÝVOJE VĚTRNÉ ENERGETIKY Aby bylo možné vůbec popsat a odhadovat vývoj větrné energetiky, je nejprve nutné zařadit VE do příslušné kategorie/skupiny energetických zdrojů. VE patří do skupiny tzv. obnovitelných zdrojů energie (OZE). Není možné hodnotit VE samostatně, bez přihlédnutí a propojení se souvislostmi vyplývajících z jejich zařazení v této skupině. V možných trendech vývoje VE je tedy nezbytné vycházet z charakteristiky obnovitelných zdrojů energie, jejich přímých cílů a tendencí, včetně cílů a požadavků zakotvených v legislativě.
3.1 Stručná charakteristika obnovitelných zdrojů energie a jejich perspektiva Energie větru náleží mezi obnovitelné zdroje energie. Ty definuje
zákon č.
180/2005 Sb. o podpoře využívání obnovitelných zdrojů následovně: „Obnovitelnými zdroji se rozumí obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu“. Zájem, resp. i důvod k využívání obnovitelných zdrojů pro výrobu elektrické energie se zvýšil v 70. letech 20. století. V té době přibývaly poznatky o možné globální klimatické změně v důsledku rostoucí koncentrace skleníkových plynů (především CO2 vlivem spalování fosilních paliv, hlavně v uhelných elektrárnách). V té době se také začaly objevovat analýzy o vyčerpání neobnovitelných zdrojů energie a studie o překročení kapacity přírodních systémů pojmout objemné tuhé, kapalné a plynné odpady (Hošek - Štekl, 2005). Alternativní („neklasický“) zdroj Energie větru je také někdy označována za jednu s forem alternativních zdrojů. Zde se přívlastkem alternativní rozumí jiný zdroj nebo jinak vyrobená energie než taková, která vzniká spalováním fosilních paliv nebo štěpením jaderného paliva. Obsah tohoto pojmu je zcela jasný, ale jde pouze o vymezení relativně široké skupiny způsobů výroby energie pro lidské potřeby (Cenek, 2001). Požadavek na maximální využívání alternativních zdrojů je i jedním z klíčových bodů energetické politiky Evropské unie. Podle výsledků průzkumu provedeného statistickým úřadem EU Eurostat považuje zvyšování podílu alternativních zdrojů energie na bilanci spotřeby energie za jeden z prioritních úkolů svých vlád 90 % občanů členských zemí (www. 1.).
- 19 -
Největší producent elektrické energie v ČR, ČEZ, a s., zvýšil v roce 2004 meziročně výrobu v alternativních zdrojích (vodní elektrárny bez přečerpávání, biomasa, větrná a solární elektrárna) o 97 % (www. 1.). V lednu 2006 byla založena společnost ČEZ Obnovitelné zdroje. Jejím úkolem je provozovat vybrané elektrárny využívající obnovitelné zdroje v rámci Skupiny ČEZ a hledat všechny efektivní příležitosti k stavbě, provozování a dalšímu rozvoji (Štekl, 2007).
3.2 Hlavní legislativní opory větrných elektráren Dnešní stav v problematice VE, resp. počet postavených a plánovaných VE, vysoký počet žádostí o jejich výstavbu, vzrůstající počet firem a společností zabývajících se tímto oborem: to vše má hlavní důvody vyplývající z následujících legislativních opor, které se týkají OZE, tedy i VE. Toto téma je zde stručně charakterizováno hlavně proto, že bez těchto legislativních opor by byl potenciál výstavby těchto zařízení zcela minimální a zcela jistě by nedosahoval tak vysokých, resp. plánovaných hodnot. Velmi zjednodušeně lze říci, že od následujících legislativních opor se přímo odvíjí počet VE na našem území. a) Státní energetická koncepce ČR (schválená vládou ČR 10.3.2004) Koncepce definuje priority a cíle ČR v energetickém sektoru a popisuje konkrétní realizační nástroje energetické politiky státu. Součástí koncepce je výhled do roku 2030 (včetně struktury výroby elektřiny). Využití obnovitelných zdrojů je ve státní energetické koncepci cílem s vysokou prioritou. V souladu se záměrem EU je nutné využít optimálně obnovitelných zdrojů energie k posílení nezávislosti na vnějších zdrojích, ke snížení nepříznivého vlivu energetiky na životní prostředí a k řešení problémů ochrany krajiny (Štekl, 2007). Mezi čtyři hlavní cíle koncepce patří dle Rous et al. (2004) i zajištění efektivní výše a struktury spotřeby prvotních energetických zdrojů a zajištění maximální šetrnosti k životnímu prostředí.
Tab. 3. Pravděpodobná výše a struktura výroby elektřiny zakotvená ve státní energetické koncepci. Převzato (Štekl, 2007).
Výhled do roku 2030 jednoznačně
předpovídá rapidní zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů .
- 20 -
b) Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů (zákon č. 406/2001 Sb., o hospodaření energií) Jedná se o dokument vyjadřující cíle ve snižování spotřeby energie, využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů v souladu s trvale udržitelným rozvojem a ochranou životního prostředí. Národní program na roky 2006 – 2009 je střednědobým programem k naplňování cílů Státní energetické koncepce a Státní politiky životního prostředí ČR. c) Státní politika životního prostředí 2004 – 2010 (schválena dne 17. března 2004) Tento dokument poukazuje na potřebu maximálně možné náhrady neobnovitelných zdrojů zdroji obnovitelnými. Obnovitelné zdroje jsou reálnou možností, jak zabezpečit energetické potřeby lidstva i v dalších stoletích. Některé dílčí cíle mající přímou souvislost s VE: - Dosažení 6 % podílu OZE na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů k roku 2010. - Dosažení minimálně 8 % podílu elektřiny z OZE na hrubé spotřebě elektřiny k roku 2010. - Podporovat zavádění moderních energetických technologií s vysokou účinností a co nejnižšími externími náklady (např. VE). Problematika změny klimatu a snižování emisí skleníkových plynů je v současnosti jedním z klíčových témat environmentální politiky ve světě. ČR se stala smluvní stranou jak Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu tak i Kjótského protokolu. d) Kjótský protokol Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu z 11.12.1997. ČR jej ratifikovala
15.11.2001. V Protokolu se zavázala k redukci agregovaných emisí
skleníkových plynů v kontrolním období 2008 – 2012 o 8 % v porovnání s výchozím rokem 1990. e) Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů Účelem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí: „a) podpořit využití obnovitelných zdrojů energie b)
zajistit
trvalé
zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě
primárních
energetických zdrojů, c) přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, d) vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010.“
- 21 -
Podstatnou a velmi důležitou částí tohoto zákona je také stanovení výkupní ceny energie. Výkupní ceny elektřiny Výkupní ceny elektřiny zásadním způsoben ovlivňují rozvoj výstavby VE. Zákon č. 180/2005 Sb.
ukládá provozovateli přenosové soustavy nebo provozovatelům
distribučních soustav povinnost přednostně připojit zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, pokud toto splňuje podmínky připojení a dopravy elektřiny. Zákon stanovil provozovatelům regionálních distribučních soustav a provozovateli přenosné soustavy povinnost vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů. Stanovená výkupní cena za elektřinu platná v roce uvedení zařízení do provozu podle tohoto zákona musí být zachována v následujících patnácti letech se zohledněním indexu cen průmyslových výrobků (Štekl, 2007). f) Směrnice č. 2001/77 ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou. ČR je na základě protokolu o přistoupení k EU povinna akceptovat tuto směrnici. Směrnice definuje podporu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie jako významnou prioritu Společenství.
Dalším cílem je snižování emisí CO2 a celkově
šetrné zacházení s přírodou. Členské státy jsou povinny přijmout vhodná opatření na podporu větší spotřeby elektřiny vyrobené z OZE.
3.3 Tendence vývoje větrných elektráren – obecně Průmysl větrné energetiky má v Evropě rychlý rozvoj. Významný je i technologický pokrok směřující ke stále větším větrným generátorům a ke snižování investičních nákladů. Dle České společnosti pro větrnou energii (www. 4.) byly v roce 1992 používány 200 kW jednotky s průměrem rotoru 35 m, v roce 2000 to byly již generátory o výkonu 900 kW (rotor – 80 m). V současné době jsou testovány VE s výkony do 3,5 MW s rotorem o průměru 110 m. Vývojové trendy v tomto oboru směřují k redukci počtu dílů. Úsilí je věnováno i snížení hmotnosti listů rotorů a současně zajištění jejich dostatečné pružnosti Do roku 2020 plánuje energetická Skupina ČEZ investovat do rozvoje nových VE zhruba 20 miliard korun (Bílý - Pošusta, 2007).
- 22 -
3.4 Tendence vývoje využívaní větrné energie v ČR, odhady očekávaného počtu větrných elektráren Jak již bylo zmíněno v kapitole 2.4.2 dle údajů publikovaných Českou společností pro větrnou energii (www. 4.), je celkový počet VE (nad 100kw výkonu) cca 76, které jsou rozmístěny na cca 30 lokalitách v ČR. Celkový instalovaný výkon těchto VE je cca 116 MW (stav k prosinci 2007). Z údajů o plánovaných požadavcích na množství (resp. podíl) energie vyrobené prostřednictvím VE v ČR lze odvodit „orientační“ počet VE, které by pro plnění těchto cílů a požadavků měly být postaveny. Z publikovaných studií, výpočtů a odhadů zabývajících se touto problematikou např.: Jakubes et al., 2006; Územní energetická koncepce Jihomoravského kraje www. 6.; Česká energetická agentura www. 7.; Rous et al. (2004); Státní politika životního prostředí České republiky 2004 – 2010; Culek (2007); Gebaouer (2007); Šťastná (2007), lze získat a odvodit následující důležité informace. Možný instalovaný výkon VE v ČR se pohybuje v průměru kolem cca 1000 až 1200 MW. Za předpokladu, že dnes stavěné VE mají jednotkový nominální instalovaný výkon pohybující se v rozmezí 1MW, 1,5 MW až 2MW, lze uvažovat v ČR s výstavbou v průměru kolem cca 850 VE. Tato hodnota byla určena na základě zprůměrování informací vyplývajících z výše citovaných zdrojů (informace o možném instalovaném výkonu, množství vyrobené energie, množství jednotlivých VE, účinnosti VE apod.). I v těchto zdrojích však byly velké rozdíly, např. ze Státní politiky životního prostředí České republiky 2004 – 2010
vyplývá možný počet cca 600 VE.
Dle některých
projekčních firem by však za předpokladu realizace VE o vyšším výkonu a výšce (vztah k vyšší účinností) bylo jejich celkové množství nižší (Šťastná, 2007). Naopak z ostatních zdrojů odvozují množství VE v rozmezí 920–1520: např. www. 8. Pro ilustraci velikosti této problematiky uvádí Culek (2007) následující údaje: podle úvah vyplývajících z prognóz Ministerstva životního prostředí ČR bude pro plánovanou výrobu energie v ČR do roku 2050 potřeba instalovat 920–1520 VE. Tyto VE budou pravděpodobně dosahovat celkové výšky 150 m. Zmíněný autor dále uvádí, že: „Viditelnost takovýchto větrných elektráren tedy za vhodných atmosférických podmínek přesahuje 40 km. Při teoretickém rovnoměrném rozmístění na území ČR by přitom bylo od jedné větrné elektrárny k druhé jen 7–9 km.“
- 23 -
4. PODMÍNKY VĚTRNÉ ENERGETIKY V ČR Tato kapitola, má pouze velmi orientačně a stručně nastínit podmínky větrné energetiky z hlediska klimatických charakteristik. Tyto údaje jsou v praxi velmi důležité z hlediska potencionálního výběru lokality pro stavbu VE a jejího umístění do krajiny.
4.1 Proudění vzduchu, vítr - obecný princip Zeměkoule je slunečním zářením ohřívána nerovnoměrně. Největší teplota je na rovníku a směrem k pólům klesá. Teplotní rozdíly a jim odpovídající rozdíly hustoty vzduchu narušují rovnováhu, hydrostatické tlaky se vyrovnávají prouděním a vzniká vítr. Při zemi proudí od pólů k rovníku, kde se otáčí vzhůru a v horních vrstvách proudí zpět k pólům. Díky zemské rotaci se v přízemní vrstvě stáčí, a proto na pevnině převládají západní větry a nejvhodnější lokality pro umístění VE se nacházejí vždy na západním pobřeží kontinentů (Kaminský - Noskievič, 2004).
Obr. 7. Stáčení větru vlivem zemské rotace. Převzato (Kaminský - Noskievič, 2004). Nejlepší podmínky pro využívání energie větru jsou tedy na západním pobřeží kontinentu, kde jsou větry stálé a silné. Dále do vnitrozemí síla větru postupně slábne. Mění se i směr větru v závislosti na terénu a jeho využitelný potenciál klesá. Dánské zkušenosti vedly k vytvoření čtyř kategorií krajiny s rozdílným energetickým potenciálem větru (viz. obr. 8) (Kaminský - Noskievič, 2004). .
- 24 -
A Otevřené moře, ploché pobřeží. Rychlost větru je neomezena. Energetický potenciál: 100%
B Plochá krajina bez lesů a jiných překážek. Rychlost větru je mírně snížena. Energetický potenciál: 70%
C Plochá a mírně kopcovitá krajina s vegetací, farmami a osídlením. Energetický potenciál: 50%
D Kopcovitý terén s lesy a jinou vegetací, hustě osídlený. Energetický potenciál: 30%
Obr. 8. Větrný potenciál krajiny. Převzato (Kaminský - Noskievič, 2004). Dle Kaminský - Noskievič (2004), „patří česká krajina převážně do kategorie D a možnosti využití energie větrné tedy nebudou příliš slibné. Samozřejmě existují vhodnější lokality, zejména na hřebenech Krušných hor atd.“
4.2 Klimatické podmínky ČR z hlediska umístění větrných elektráren ČR je vnitrozemský stát s typicky kontinentálním klimatem, který se projevuje významným sezónním kolísáním rychlostí větru. Směr větru velmi výrazně ovlivňuje reliéf (Beranovský et al., 2002). Přestože naše ČR nemá tak výhodné podmínky pro využití větrné energie jako přímořské státy (např. Dánsko, Velká Británie, Nizozemsko), existuje i u nás ve vnitrozemských podmínkách řada vhodných lokalit, kde lze instalovat VE, a to i velkých výkonů (Hošek - Štekl, 2005). Pro vlastní stavbu VE se obecně plánuje v lokalitách v nadmořských výškách zpravidla nad 600 m. Místa, kde jsou příznivé větrné podmínky, leží převážně v oblastech, které patří mezi zákonem chráněné oblasti. Odhaduje se, že z tohoto důvodu odpadá 60–70 % vhodných ploch pro výstavbu VE. Technologický rozvoj a pokrok však již umožňuje vyrábět elektřinu z větru efektivně i v mimohorských oblastech (Bílý - Pošusta, 2007).
- 25 -
4.3 Větrný potenciál na území ČR Stupeň vhodnosti určitého území pro využití větrnou energetikou může určovat zásoba větrné energie nebo potenciál větrné energie (Hošek - Štekl, 2005). V praxi se nejčastěji vychází ze dvou základních charakteristik: rychlost větru a hustota výkonu větru. Rychlost větru K vymezení území pro stavbu VE se nejčastěji používá průměrná roční rychlost větru. V současné době je na území ČR za mezní hodnotu (ekonomické rentability VE) průměrné roční rychlosti větru ve výšce 30 m brána hodnota 5,25 m.s-1 (Štekl, 2007). Průměrná roční rychlost větru vykazuje na území ČR značnou prostorovou proměnlivost. Ta je podmíněna dle zmíněného autora působením především následujících faktorů. - Úbytek geostrofické rychlosti větru v mezní vrstvě atmosféry v poledníkovém směru od severu k jihu. - Deformace rychlostního pole vlivem orografie velkých rozměrů (Alpy, Karpaty). - Deformace rychlostního pole vlivem orografie středních a menších rozměrů (např. Krušné hory, Českomoravská vrchovina). - Vliv přírodních či stavebních překážek a drsnosti zemského povrchu. Vliv svahového proudění. Tento celkový komplex vlivů způsobuje tzv. princip růstu průměrné roční rychlosti větru s nadmořskou výškou. Pro území ČR byl definován referenční vertikální profil (nejčastěji se vyskytující hodnota průměrné roční rychlosti větru), který je fixován hodnotou průměrné roční rychlosti větru 5,25 m.s-1ve výšce 30 m. Tento profil je typický pro komplexní terén v nadmořských výškách kolem 650 m (Štekl, 2007).
Obr. 9. Mapa průměrné roční rychlosti větru v ČR. Převzato: www. 9.
- 26 -
Dle Cenka (2001) je dolní, energeticky ještě využitelná hranice rychlosti větru je kolem 5 m.s-1 (nejde o průměrnou rychlost větru). Vítr o menší rychlosti je na našem území málo využitelný. Horní využitelná hranice rychlosti větru je kolem 25 m.s-1, tj. 90 km.h-1. Tato rychlost větru a ještě větší rychlosti jsou již nebezpečné a mohou způsobit škody na větrných motorech. Proto jsou větrné motory při tak velkých rychlostech odstavovány. Hustota výkonu větru Hustota výkonu větru charakterizuje možnosti využít kinetickou energii větru v dané ploše (udává se v W.m–2). Výkon je přímo úměrný hustotě vzduchu a třetí mocnině rychlosti větru. Protože se rychlost větru s časem mění, vyjadřuje se hustota energie za určitý časový interval, nejčastěji za období roku (Hošek - Štekl, 2005). Dle Štekla (2007) je účelné vyjadřovat hustotu výkonu větru ve výškách 30–40 m nad zemským povrchem (nejvýznamnější účinky drsnosti zemského povrchu se zde již neprojevují). Z hlediska VE jsou nejpříznivější plochy území s hustotou výkonu větru nad 400 W.m–2 . Poměrně vhodné plochy jsou i s hustotou výkonu přes 200 W.m–2 . Podíl území ČR, na němž byly vypočteny hodnoty přes 200 W.m–2, dosahuje 9 %, zatímco pro hranici 400 W.m–2 činí jen 1,2% (Hošek - Štekl, 2005).
Obr. 10. Mapa hustoty výkonu větru, ve výšce 40 m na území ČR. Převzato: příloha č.4. Metodického pokynu MŽP.
- 27 -
Česká energetická agentura (www. 7.) vyjádřila optimální rozmístění/„hustotu“ VE podle následujícího klíče: Průměrná roční rychlost větru od 4,8 do 4,9 m.s-1: 1 VE na plochu 1km2. Průměrná roční rychlost větru od 5,0 do 5,9 m.s-1: 9 VE na plochu 1km2. Průměrná roční rychlost větru nad 5,9 m.s-1:
4 VE na plochu 1km2.
4.4 Posouzení větrných poměrů lokality Ústav fyziky atmosféry věd ČR (www. 10.) rozlišuje dvě úrovně posouzení větrných poměrů lokality. a) Posouzení na základě matematických modelů Toto posouzení je vhodné jako předběžná informace o vhodnosti lokality pro stavbu VE či farmy VE. Dnes se nejčastěji používají následující matematické modely: Statistický model VAS (Větrný atlas), Dynamický model mezní vrstvy atmosféry, Model WAsP (Wind Atlas Analysis and Application Program), Hybridní model VAS/WAsP. b) Posouzení na základě měření větru v lokalitě Měření větru v dané lokalitě je (za podmínky jeho řádného provedení a správného vyhodnocení) kvalitním podkladem pro stanovení větrného potenciálu lokality. Toto měření je zcela nezbytné a důležité hlavně ve členitém terénu.
Dle Žallmannové (2006) má správný výběr lokality o vhodných klimatických podmínkách podstatný význam pro vnímání těchto staveb veřejností (z hlediska technické způsobilosti a vlastní smysluplnosti VE). Jsou-li VE mimo provoz, je tento stav veřejností vnímán velmi citlivě a negativně. Je zřejmé, že lze poměrně jednoduše zpochybnit důvod a smysl narušení vzhledu krajiny těmito stavbami právě v situacích kdy jsou často mimo provoz. Zpráva o životního prostředí ČR 2004 (Kolektiv, 2005) udává, že „průměrné využití větrných elektráren s instalovaným výkonem nad 100 kW, které byly po celý rok 2004 v provozu, dosáhlo pouze 12 %“. V dalších letech pak například dle Energetického regulačního úřadu (Fiřt, 2007), bylo v roce 2006 v ČR průměrné roční využití výkonu VE 1120 hodin (tj. účinnost 12,8%).
- 28 -
5. POROVNÁNÍ VĚTRNÉ A KONVENČNÍ ENERGETIKY V této kapitole je v obecné rovině porovnána větrná a konvenční energetika. Jsou zde stručně charakterizovány jejich hlavní výhody/nevýhody a základní princip jejich činnosti.
5.1 Charakteristiky větrné energetiky VE jsou technická zařízení, ve kterých je kinetická energie větru přeměňována na energii elektrickou. Ministerstvo životního prostředí definovalo v Metodické pokynu k vybraným aspektům postupu orgánů ochrany přírody a krajiny při vydávání souhlasu stavbám velkých větrných elektráren (dále jen: Metodický pokyn MŽP) nejdůležitější přínosy využívání obnovitelných zdrojů energie, tedy včetně VE, následovně: -
Neprodukují emise skleníkových plynů, takže přispívají ke zmírňování klimatické změny.
-
Neprodukují emise ostatních škodlivin (oxidy síry, dusíku, uhlovodíky, prachové částice apod.).
-
Představují jediné, v současné době dostupné, energetické zdroje, které jsou prakticky nevyčerpatelné.
-
Jsou k dispozici přímo v ČR a není třeba je dovážet.
-
Využívání obnovitelných zdrojů je výrazně decentralizované, tzn. že pozitivně přispívá k bezpečnosti rozvodné sítě.
-
Energetické využívání obnovitelných zdrojů energie přináší vznik nových pracovních míst a tím snižování nezaměstnanosti. Na základě zmíněných bodů je proto dále dle Ministerstva životního prostředí
podpora využívání obnovitelných zdrojů energie je proto jednou z velmi významných priorit EU.
5.2 Charakteristiky konvenční energetiky Konvenční energetika je energetika využívající klasické energetické zdroje a postupy. Hlavní negativní aspekty konvenční energetiky v obecné rovině: -
Poškozování zemské atmosféry (emise skleníkových plynů a oxidů síry a dusíku způsobujících kyselé deště při spotřebě fosilních paliv, globální oteplování).
-
Nakládání s pevnými odpady při výrobě energie (popílek, vyhořelé jaderné palivo)
-
Ekologický efekt těžby těchto energetických zdrojů: likvidace deštných pralesů jako světové zásobárny kyslíku, zábor půdy při těžbě uhlí. Jako zástupci konvenční energetiky byly zvoleny elektrárny, které v ČR vyrábějí
většinu elektrické energie. Jedná se tedy o elektrárny tepelné a jaderné. Je zde pro
- 29 -
orientaci a základní přehled popsán obecný princip jejich fungování a jejich hlavní vliv/dopad na krajinu a životní prostředí. Tepelná elektrárna Jedná se o zařízení, které vyrábí elektrickou energii na základě přeměny energie vázané v palivu. Chemická energie, která je vázána v palivu, je procesem spalování přeměňována nejprve na energii tepelnou (ohřev vody), poté dále na energii elektrickou (parní turbína, alternátor). Pojmem tepelná elektrárna je obvykle označována elektrárna spalující běžné fosilní palivo, tedy převážně hnědé uhlí. Tyto elektrárny produkují značné množství škodlivých emisí, hlavně: oxid uhličitý, oxidy dusíku, oxid siřičitý, prachové částice a jiné emise. Jako sekundární produkt vlastního spalování hnědého uhlí vzniká značný objem nespálených částí: tedy struska a popel (www. 11.). Povrchová těžba uhlí. Při povrchové těžbě hnědého uhlí dochází k celkové změně krajinného rázu. Tato změna se projevuje především velkým záborem půdy (zemědělské i lesnické), rušením sídel, vznikem rozsáhlých vytěžených lomových prostor, navršením výsypek. Mezi další negativní dopady na krajinu a životní prostředí patří i narušením vodní sítě (poklesem hladiny podzemní vody, kontaminace, narušení přirozené cirkulace, vznik bezodtokových oblastí),
změny mikroklimatu i mezoklimatu rozvoj
průmyslu
navazujícího na těžbu, komplexním znečišťováním prostředí. V postižené krajině následně dominují umělé formy reliéfu (Štulc - Goetz, 1996). Celoplošná likvidace krajiny touto těžbou znamená dle Neužila (1997) též zhoršenou možnost pro migraci zvířat a různých živočišných druhů z důvodu častého narušení jejich migračních koridorů. Vlastní těžba je zdrojem velké prašnosti a hluku. Technologie použité k nutné úpravě a zpracování vytěženého uhlí ještě zvýrazňují negativní vliv povrchové těžby na životní prostředí. Jaderná elektrárna (atomová elektrárna) Jedná se o zařízení, ve kterém dochází k přeměně vazebné energie jader těžkých prvků (uran) na elektrickou energii. Ve velmi zjednodušeném principu je možno označit tyto elektrárny jako elektrárny „parní“, neboť elektrická energie je zde vyráběna v generátoru poháněném parní turbínou. Výroby potřebného tepla (vytvoření páry) je docíleno řízenou reakcí při štěpení jader uranu (www. 12.). Při samotné výrobě elektrické energie v jaderných elektrárnách nevznikají škodlivé emise pevných látek (viz. tepelné elektrárny). Vznikají zde však různé typy odpadů, jejichž množství je výrazně menší než množství odpadů vznikající při výrobě elektrické energie v tepelných elektrárnách. Zásadní nevýhodou těchto odpadů je jejich
- 30 -
radioaktivita (možnost bezpečného uložení). Nezbytným předpokladem funkčnosti jaderných elektráren je zdroj uranu (Štulc - Goetz, 1996). Uran netvoří obvykle souvislá ložiska jako jiné kovy. V horninách je většinou rozptýlen a zpravidla se těžil hornickým způsobem. Vytěžená hornina obsahuje značné množství balastní hlušiny, která se musí oddělit od vlastní rudy. Typické pro provozy těžby a zpracovávání uranu jsou tedy velké haldy odvalů, hlušiny. Uran je nutno dále upravit (drcení) a chemicky zpracovat. Tyto úpravy se v krajině negativně projevují hlavně rozsáhlými odkališti (usazovací nádrže, kalojemy) v nichž se nacházejí radioaktivní doprovodné látky uranu jakož i jeho nevytěžené zbytky (Seguens et al., 1999).
Je zřejmé, že při výrobě energie klasickým/konvenčním způsobem dochází k značnému a přímému poškozování krajiny a životního prostředí. Na našem území je drtivá většina energie vyrobena právě tímto způsobem resp. touto cestou. Větrnou energetiku je třeba v tomto smyslu brát pouze jako „doplněk“ konvenčních zdrojů energie, která je nemůže sama o sobě v žádném případě nahradit (myšleno v podmínkách ČR a při současném stupni poznání). Výroba energie prostřednictvím VE však může v některých vhodných lokalitách přispět do celkové produkce energie. Žádný způsob výroby energie není zcela „čistý“ či zcela „zelený“. Každý má své výhody, nevýhody či jiné vedlejší vlivy. Je třeba vždy pečlivě uvážit, v jakých situacích a v jakých oblastech převažují zmíněná negativa či pozitiva.
- 31 -
6. POPIS A ROZDĚLENÍ ZAŘÍZENÍ PRO VÝROBU ENERGIE Z VĚTRU Cílem této kapitoly je sumarizovat, popsat a rozdělit jednotlivé technické zařízení pro výrobu energie z větru. Veliký důraz je zde kladen na vlastní rozdělení a kategorizaci staveb VE.
6.1 Rozdělení zařízení pro výrobu energie z větru ROZDĚLENÍ ZAŘÍZENÍ NA VÝROBU ENERGIE Z VĚTRU podle způsobu využití energie větru
využití větrné energie k energii mechanické
větrné mlýny
Holandský typ
Německý typ větrná čerpadla přeměna na elektrickou energii
větrné elektrárny
viz.vlastní rozdělení
Tab. 4. Rozdělení zařízení na výrobu energie z větru.
a) Přeměna energie větru na energii elektrickou = větrné elektrárny VE jsou technická zařízení, ve kterých je kinetická (pohybová) energie větru přeměňována na energii elektrickou. b) Využívání větrné energie k energii mechanické (práci) = větrné mlýny a čerpadla Energie větru není měněna na elektrickou, ale bez proměny využita stále jako mechanická (pohybová). Tedy využívání větrné energie k mechanické práci. Nejznámější využití větrné energie v minulosti představovaly větrné mlýny. Větrné mlýny se podle konstrukce dělí na tyto kategorie: Holandský typ Zděný mlýn tvaru seříznutého kužele nebo válce s otáčivou střechou. Střecha se natáčela s větrným kolem samočinně. Je u nás méně zastoupen. Na naše území se dostal pravděpodobně z Nizozemí přes Německo asi až v 18. století (Veselý, 2005).
Obr. 11. Větrný mlýn, typ holandský. Převzato www. 13.
- 32 -
Německý typ Sloupoví (moravský, německý): patrový dřevěný mlýn a středový sloup, kolem něhož se lopatky natáčely do větru pomocí vratidla a rovina kola byla od svislého směru odchýlena o 15°. D říve u nás patřil k nejrozšířenějším typům větrných mlýnů a je možno ho ještě v dnešní době nalézt na Moravě a ve Slezsku (Veselý, 2005).
Obr. 12. Větrný mlýn, typ německý. Převzato: www. 14. Větrná čerpadla (Lopatkové kolo) Větrná čerpadla jsou velmi jednoduchá zařízení, díky kterým je možno využít větrnou energii k čerpání vody. Jsou složena z nosné konstrukce, rotoru a lopatek. Součástí je i kormidlo, které zajišťuje natáčení proti směru větru. Stroj je poháněn větrem a prostřednictvím excentru (přeměna otáčivého pohybu) na své ose dává pohyb táhlu spojenému s pístem čerpadla. To je umístěno přímo na trubce, která je současně významným nosným prvkem celého zařízení. Vlastní konstrukce dřevěné, později ocelové (Koč, 2007).
Obr. 13. Větrné čerpadlo vody. Převzato: (Koč, 2007).
- 33 -
6.2 Vlastní rozdělení větrných elektráren VLASTNÍ ROZDĚLENÍ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN podle osy otáčení/osy rotace
(horizontální) osa svislá (vertikální)
podle konstrukce „vrtulí“
VE s vrtulí VE s lopatkovými koly
podle konstrukce /typu stožáru
kónický ocelový tubus příhradový stožár betonová konstrukce
podle počtu vrtulí
1 vrtule 2 vrtule 3 vrtule
podle výkonu
malé, do 60KW střední, 60 až 750 KW velké, 750 až 6400 KW
podle průměru vrtulí
malé, průměr do 16m střední, průměr 16 až 45m velké, průměr 45 až 128m
podle umístění
voda souš, pevnina
podle počtu VE
jednotlivá malá farma
(1 VE) (2 až 3 VE)
střední farma(více (4 až velká farma jak10 10VE) VE)
Tab. 5. Vlastní rozdělení větrných elektráren. 1) Rozdělení VE podle osy otáčení/osy rotace a) Osa vodorovná (horizontální) Nejrozšířenějším typem jsou VE s vodorovnou osou otáčení, pracující na vztlakovém principu, kde vítr obtéká lopatky s profilem podobným letecké vrtuli. b) Svislá osa (vertikální)
- 34 -
Tyto elektrárny pracují na odporovém principu (jako misky anemometru). Tyto VE však mají značně sníženou životnost, neboť u nich dochází k mnohem vyššímu dynamickému namáhání, proto se v praxi příliš neuplatnily. 2) Rozdělení VE podle konstrukce „vrtulí“ a) VE s vrtulí b) VE s lopatkovými koly 3) Rozdělení VE podle konstrukce /typu stožáru a) Kónický ocelový tubus b) Příhradové stožáry c) Betonové konstrukce
Obr. 14. Montáž "klasického" ocelového tubusu VE.
Obr. 15. (vlevo) VE s příhradovým stožárem. Převzato: www. 15. Obr. 16. (vpravo) Stavba VE s betonovým tubusem. Převzato: www. 15.
- 35 -
4) Rozdělení VE podle počtu vrtulí a) VE s 1 vrtulí b) VE s 2 vrtulemi c) VE s 3 vrtulemi
Obr. 17. VE s 2 vrtulemi. Převzato: www. 15. 5) Rozdělení VE podle výkonu a průměru vrtule Štekl (2007) dělí VE následovně: a) Malé větrné elektrárny Turbíny s nominálním výkonem menším než 60 kW a průměrem vrtulí do 16 m. b) Střední větrné elektrárny Průměr vrtulí těchto VE je od 16 do 45 m a nominální výkon v rozsahu 60–750 kW. Tyto VE obvykle dodávají energii do elektrické rozvodné sítě. c) Velké větrné elektrárny Průměr vrtulí těchto VE je od 45 do 128 m a nominální výkon turbín od 750 do 6400 kW. Tyto VE vždy dodávají energii do sítě.
Tab. 6. Kategorizace větrných elektráren na malé, střední a velké. Převzato: (Štekl, 2007).
6) Rozdělení VE podle umístění a) Souš, pevnina b) Voda (instalace VE na volném moři) 7) Rozdělení VE podle počtu elektráren Toto rozdělení definoval Metodický pokyn MŽP. a) Jednotlivá
- 1 VE
b) Malá farma
- 2 až 3 VE
c) Střední farma
- 4 až 10 VE
d) Velká farma
- více jak 10 VE
- 36 -
6.3 Popis stavby větrné elektrárny 6.3.1 Obecný princip činnosti větrné elektrárny Působením aerodynamických sil na listy rotoru (převážně označované jako vrtule nebo lopatky) převádí větrná turbína umístěná na stožáru kinetickou energii větru na rotační energii mechanickou (rotace hřídele). Tato mechanická energie je poté díky generátoru zdrojem elektrické energie. Podél rotorových listů vznikají aerodynamické síly (proto tyto listy proto musejí mít speciálně tvarovaný profil, velmi podobný profilu křídel letadla).
Obr. 18. Princip VE. Převzato: www. 16. VE je roztáčena větrem proudícím přes listy (vrtule) rotoru turbíny.
6.3.2 Celková soustava větrné elektrárny Stožár větrné elektrárny Na stožáru (označován obvykle také jako tubus či stojan) jsou situovány všechny další systémy. Hlavní funkcí stožáru je umístění větrného motoru, vrtulí nebo rotoru do větší vzdálenosti od povrchu země, kde je vyšší rychlost větru. Zároveň musí stožár odolat všem silám, které působí na vrtuli nebo rotor, ale i na další součásti. U velkých VE se nejčastěji používá tubusový stožár (v podobě mírně kónického ocelového tubusu), jehož hlavní výhody jsou v jednoduchosti tvaru při současné dostatečné pevnosti a stabilitě (Cenek, 2001). Se zvětšováním výkonu turbín se zvyšují stožáry, a to v současné době na 100 až 120 m. Z toho důvodu se pro výšky nad 100 m objevily i stožáry betonové (Štekl, 2007). Dalším typem jsou příhradové konstrukce stožáru, které se podobají stožárům používaným pro elektrická vedení vysokého napětí. Tyto stožáry mají dle Štekla (2007) i své příznivce. Zmíněný autor současně definoval následující přednosti příhradových stožárů v krajině vůči tubusovým: – Transparentnost, která způsobuje, že příhradové stožáry zvlášť při pohledu z větší
- 37 -
dálky lépe splývají s krajinou. – Nepatrná reflexe dopadajícího světla. – Vhodnost zasazení do určitého rázu krajiny jako je např. lesní prostředí. – Začlenění do krajiny, kde jsou již instalovány stavby tohoto charakteru (např. stožáry elektrického vedení).
Vrtule a gondola větrných elektráren Další součástí VE je vrtulová hlava. U rotorových typů je to systém uchycení lopatek (vrtulí) na rotor. Vrtulová hlava přenáší všechny síly a momenty z vrtulových listů na hřídel, někdy navíc obsahuje i systém nastartování listu, otáčení listu kolem jeho podélné osy. Vrtulová hlava je připojena na hřídel. Celý tento systém, tj. vrtule s vrtulovou hlavou, dále pak převodovka a generátor jsou umístěny v tzv. gondole, která je na stožáru (Cenek, 2001).
6.3.3 Současné řešení větrných elektráren V současné době se konstrukce VE ustálila na klasickém řešení tj. s vodorovnou osou rotace a třílistým rotorem. Trendem poslední doby je zvětšování výkonu VE, které je kromě technologického vývoje jednotlivých částí elektrárny doprovázeno i současným výrazným zvyšování stožárů (to je patrně nejvýznamnější aspekt z hlediska narušení krajinného rázu těmito stavbami). Nejnovější světové VE pracují s generátorem o výkonu až 3 MW, který je na stožáru dosahujícím výšky kolem 100 metrů. Důvodem těchto tendencí je patrně mimo jiné i snaha o optimální využití lokalit, kterých je omezený počet. K zefektivnění provozu a snížení nákladů na projektování a výstavbu se VE sdružují do skupin (obvykle 5 až 30 elektráren) tzv. větrných farem (Vojáček, 2006).
Obr. 19. Současné "klasické" řešení VE. tj. (vodorovná osa rotace a třílistý rotor).
- 38 -
6.3.4 Nové typy větrných elektráren Společnost TAAWIN (www. 17.) představila nový typ VE, stroj ROSWELL. Tato VE svým vzhledem zcela vybočuje z běžného provedení VE. Princip fungování spočívá ve vertikální ose rotace. Po obvodě rotujícího kotouče jsou nastavitelné klapky, které se nastavují proti větru. V momentě, kdy se do klapek opře vítr a kotouč se pootočí, dostanou se klapky do závětrné strany a mechanismus uvnitř kotouče klapky zasune do povrchu kotouče, který se dál otáčí proti větru bez odporu vzduchu. Na návětrné straně se klapky opět zvednou. Chod těchto elektráren by měl být zcela bezhlučný. Na stožár se dá namontovat několik kotoučů pod sebe. Vzhledem k tvaru a bezhlučnému provozu doporučují jeho výrobci jeho montování i do těsné blízkosti domů nebo přímo do měst. Průměr talíře (tzv. „UFO“) je 5 m a celková výška VE se pohybuje v rozmezí 14 až 20 m. Schéma elektrárny viz. Obr. 20. Společnost FloDesign (USA) představila nový možný typ VE tzv. koncept MEWT (Mixer/Ejector Wind Turbine). Tento typ VE je na první pohled velmi odlišný od klasických typů VE (tedy vodorovná osou rotace, třílistý rotor). Turbína má velké množství menších rotorů, které jsou vloženy ve válcovém obalu. Tato konstrukce a design je navržen pro vyšší využití energie větru strojem a jeho efektivnost (www. 18.). Schéma elektrárny viz. Obr. 21.
Obr. 20. (vlevo) VE ROSWELL společnosti TAAWIN (tzv. „UFO“). Převzato: www. 17. Obr. 21. (vpravo) Nový typ VE MEWT (Mixer/Ejector Wind Turbine) společnosti FloDesign. Převzato: www. 18.
- 39 -
Další nový typ VE, stroj QR5 pochází od společnosti Quiet Revolution (Anglie) (www.19.). Tento typ VE není složen/členěn do klasických vrtulí, ale je konstruován do tvaru šroubovice (viz Obr. 21b.). Tento spirálovitý (zkroucený) design má zajistit vysoký výkon dokonce i v případech častých změn rychlosti a směru větru (tedy i v podmínkách městského prostředí). Celková výška této VE dosahuje 14 metrů.
Obr. 21b. VE typ QR5 společnosti Quiet Revolution. Převzato: www.19.
Mezi laickou veřejností se však objevují i názory a obavy, že tyto typy elektráren působí příliš futuristicky a zcela cize. Paradoxně se tak z bývalých odpůrců klasických typů VE (vodorovná osa rotace a třílistý rotor)
stávají jejich příznivci, neboť
v porovnání s těmito novými typy VE (tedy hlavně typy ROSWELL a MEWT) se jim zmíněné klasické typy zdají přeci jen známější a jejich již poměrně častým výskytem v naší krajině (a jistou „podobou“ k větrným mlýnům) i přijatelnější.
- 40 -
7. CHARAKTERISTIKA VLIVŮ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN NA KRAJINU 7.1 Větrná elektrárna - krajinná dominanta Krajinnou dominantu definoval Sklenička (2003) následovně: „Krajinná dominanta je krajinný prvek výrazně přesahující některou ze svých vlastností rámec ostatních částí sledovaného
prostoru.
Význam
dominant
je
dán
jejich
hlavní
převažující
charakteristikou, která je určující v působení na člověka. Projev dominant může být pozitivní, negativní a vnitřně rozporný. O projevu dominant do značné míry rozhoduje vztah s okolím.“ Dominanty můžeme hodnotit podle několika kritérií: VE je typem dominanty (Sklenička, 2003): - dle počtu prvků: dominanta individuální , dominantní soubor (větrná farma) - dle původu: dominanta umělá - dle pohybu: dominanta dynamická - dle způsobu vnímání: dominanta vizuální
7.2 Vizuální charakteristiky větrných elektráren Salašová - Kuchyňková - Kaslová et al., (2007) definovaly následující základní vizuální charakteristiky VE, které z těchto staveb činí krajinné dominanty. - VE je v krajině neobvyklá (jedná se hlavně o její výšku, tvar a pohyb) - VE je výrazně vertikální (na rozdíl od většiny okolním prvků krajiny) - VE je výrazně vyšší než výška ostatních krajinných prvků - VE je technickým objektem (jedná se o prvek technické infrastruktury) Velmi důležitá je i následující definice, která popisuje přímý vztah a závislost mezi dominantou (v tomto případě VE) a měřítkem krajiny a krajinným rázem (dále jen KR): „Dominanta je vždy určujícím znakem krajinného rázu, proto je její zánik, vznik nebo změna charakteru vždy současně i změnou krajinného rázu. Dominance VE je vyšší v případě větrných parku (kumulativní efekt). Objekty VE přesahující dnes výšku 120 m lze do krajiny začlenit jen velmi obtížně a téměř vždy lze prohlásit, že přesahují (narušují) měřítko krajiny“ (Salašová - Kuchyňková - Kaslová et al., 2007).
7.3 Charakter působení
větrných elektráren a jejich hlavní vlivy na
krajinu „Vnímání estetiky větrných elektráren je zčásti (snad z větší části) podmíněno tím, jak vnímáme jejich možný přínos – přínos pro energetickou bilanci státu a omezení rozvoje skleníkového efektu, případně jaký bude osobní finanční zisk.“ (Culek 2007).
- 41 -
Přijmeme-li tento výše popsaný postoj, tak se nabízí reálná úvaha, že významná část veřejnosti může VE vnímat pouze jako symboly tzv. „zcela čisté a zelené“ energie. Avšak v tomto pojetí nemusí být narušení estetických hodnot krajiny či jiných charakteristik KR tolik negativní, neboť tyto aspekty ve „stínu“ potencionálního přínosu VE mohou připadat méně významné. Tento postoj se samozřejmě nedá generalizovat, ale jistým východiskem by byla dostatečná a nezkreslená informovanost veřejnosti o všech možných přínosech i nevýhodách VE. Dle Skleničky (2006b) je možné zařadit VE mezi technické objekty, které jsou díky svým rozměrům (především výška v rozpětí 100 až 150 m) v krajině téměř vždy nepřehlédnutelné dominanty. Umístěním VE do krajiny tak současně ve většině případů vzniká i nová základní charakteristika a nový určující znak této krajiny. Toto je vždy samozřejmě ovlivněno i typem krajiny. Důležitou skutečností pro vnímání VE v krajině je mimo jejich výšku i jejich dynamický či pohybový charakter. To, že se jejich vrtule otáčí, způsobuje, že na sebe VE vizuálně přitahují pozornost z mnohem větší vzdálenosti než prvky statické, které již na tuto vzdálenost nemusí být v krajině patrné. Hlavní vlivy VE na krajinu definoval Sklenička (2007b, 2006b) následovně: - VE vnášejí do krajiny zcela nové a nepůvodní tvary (prvek technické infrastruktury, přesné geometrické tvary a linie). - V dané krajině se VE stávají pohledovými dominantami. - VE mohou svým projevem potlačovat stávající krajinné dominanty a tím tak narušit estetické hodnoty KR. - VE může změnit pořadí či význam a projev jednotlivých charakteristik KR v dotčeném prostoru (způsobeno tím, že se VE často stává spoluurčujícím či zásadním znakem KR). Současně mohou být narušeny jedinečné nebo zásadní znaky a hodnoty KR s pozitivním projevem. - V dotčeném krajinném prostoru může dojít ke změně vizuálního projevu reliéfu. - VE mohou v některých oblastech způsobit rozhodující změnu v dosavadním stupni poměru charakteristik přírodních a umělých (resp. kulturních) ve prospěch umělých. - Pozornost od stávajících hodnot a znaků dané krajiny může být utlumena a přesměrována na VE, která svým dynamickým charakterem výrazně poutá pohledy, pozornost a zájem. - Vlastní výstavbou VE dojde k přímé likvidaci některých stávajících ekosystémů o rozloze cca stovek m2 (příjezdové cesty, stavební úpravy okolí). - V dané krajině mohou být vizuálním vlivem VE na obyvatelstvo nepřímo narušeny přírodní a estetické hodnoty KR (vizuálním vnímáním je zprostředkováno estetické působení této krajiny na člověka).
- 42 -
Většina dnes realizovaných či navrhovaných VE svojí celkovou výškou přesahují 100m. Takto vysoké stavby již přesahují v podmínkách ČR měřítko krajiny (Salašová Kuchyňková - Kaslová et al., 2007). Z tohoto důvodů jsou tedy velmi problematické ve vztahu k ochraně KR. Negativní působení VE je významně zvýšené v případech, když je dle zmíněných autorů: - VE je umístěna v pohledově exponovaných a citlivých územích. - VE je umístěna v územích zvýšené hodnoty (přírodní, historické či estetické hodnoty). - VE je umístěna v archeologických lokalitách. - VE je umístěna v pohledovém srovnání (konfrontaci) se sakrálními stavbami či kulturními dominantami a památkami.
7.4 Faktory ovlivňující viditelnost a působení větrných elektráren, pásma viditelnosti Dle Skleničky (2007b) jsou nejvýznamnější faktory, které rozhodují o úloze VE ve vizuálním obrazu krajiny především vlastní lokalita a její vazba s okolní krajinou. Tyto faktory jsou podstatně významnější než-li výška, počet a vzájemné uspořádání VE. Dle Žallmannové (2006) je každá krajina do jisté míry schopna unést změny, aniž by byly ohroženy její vnitřní hodnoty, ale to pouze v případě, že ony změny hodnoty krajiny nesnižují a jsou úměrné jejím vlastnostem. Z tohoto důvodu by měly být vzhled a situování staveb VE v souladu s KR a jeho hlavními charakteristikami. Naplnění těchto „podmínek“ je pro harmonii krajiny mnohem důležitější než-li fakt, že VE je moderní element, který je v krajině doposud nový. Důležitý význam při hodnocení působení VE v krajině resp. při vymezení potenciálně ovlivnitelného prostoru touto stavbou mají tzv. pásma viditelnosti. Možné vymezení okruhů a pásem viditelnosti definoval Metodický pokyn MŽP a to následovně: - Okruh silné viditelnosti: 2-5 km v okruhu předpokládané stavby. - Okruh zřetelné viditelnosti: 10 km v okruhu předpokládané stavby. Dle výše zmíněného pokynu se jedná se o okruhy potenciální viditelnosti stavby VE, které mají sloužit k vytyčení a vymezení části krajiny dotčené hodnoceným záměrem. Tento metodický pokyn považuje za velkou větrnou elektrárnu elektrárny vyšší než-li 35 m. Následující tabulka obsahuje přehled pásem a okruhů viditelnosti VE včetně jejich definice, publikovaných Skleničkou (2006b).
- 43 -
PÁSMA VIDITELNOSTI pásmo viditelnosti u VE: výška stožáru označení výška stožáru 60 100 m, celková viditelnosti m, celková výška kolem výška do 100 m 150 m Silná
Zřetelná
Dobrá
Slabá
0-2,5 km
2,5-5 km
5-10 km
10-20 km
viditelnost, charakteristika, popis
0-3 km
Prostor v kruhu, kde bude stavba velmi dobře viditelná a rozlišitelná od ostatních prvků krajiny.
3-6 km
Okruh bezprostředního působení stavby, okruh potenciální dobré viditelnosti stavby, stavba se uplatňuje v krajinném obrazu zřetelně a jednoznačně. Částečně může být potlačena, nebo její projev ovlivněn či zmírněn jinými, převážně většími skladebnými prvky
6-12 km
Okruh, odkud se již stavba nebude tak výrazně uplatňovat v krajinném obrazu, viditelná ale bude a její projev na přímém pohledu bude zmírněn jinými prvky krajinného obrazu.
15-25 km
Okruh, odkud se již stavba příliš neuplatňuje v krajinném rámci a je jen stěží rozlišitelná v krajině pouhým okem, za ideální viditelnosti může být mírně nápadná, pokud o ní pozorovatel ví.
Tab. 7. Pásma viditelnosti. Údaje použité k sestavení tohoto přehledu přímo vycházejí z definic, které publikoval Sklenička (2006b). Na rozdíl od Skleničky (2006b) nebere Metodický pokyn MŽP v úvahu rozdílné výšky jednotlivých VE (výchozí údaj je pouze výška vyšší 35 m) a ani vzdálenost přesahující 10 km od stavby VE. Důvod je patrně ten, že na vzdálenost nad 10 km již projev a uplatnění VE v krajinném obrazu není tak výrazný. Dle Žallmannové (2006) se v závislosti na pozici pozorovatele se mění i viditelnost VE a to obzvláště v proměnlivém reliéfu. Viditelnost velmi významně závisí na situování VE na konkávních či konvexních svazích. Barevný i celkový kontrast mezi linií horizontu a stavbou VE je nejvíce zvýrazněn, stojí-li VE na konkávním svahu (VE vystupují na pozadí svahu). Střední nebo dálková viditelnost je snížena, je-li VE situována na konvexním svahu (VE vystupuje/je pozorovatelná proti obloze). Z výše popsaného vyplývá velmi důležitá skutečnost, která by měla být brána v úvahu při situování VE v krajině, a to sice: umístění VE na linii horizontu nezvyšuje její vizuální dopad na krajinu, naopak umístění VE pod linii horizontu může její vizuální dopad na krajinu ještě zvýšit (Žallmannová, 2006). Dalším důležitým faktorem, který rozhoduje o působení VE v krajinném obrazu, je otevřenost či uzavřenost krajinného prostoru. Dle zmíněné autorky je v otevřených
- 44 -
krajinách VE zabírají pouze malou část viditelného pole. Takže i navzdory skutečnosti, že rozpětí viditelnosti v otevřených krajinách je podstatně větší než-li v uzavřených, VE zde v důsledku velkého velikostního nepoměru (mezi stavbou VE a krajinnou) nedominují měřítku krajiny. V uzavřených krajinách (krajinných prostorech) není tak výrazný velikostního nepoměr mezi stavbou VE a krajinou. V důsledku toho zabírá VE větší část viditelného pole než-li v otevřené krajině a působí zde výrazněji a více dominuje měřítku krajiny. (Žallmannová, 2006).
7.5 Charakter působení větrných elektráren v jednotlivých typech krajiny ČR Současné typy VE (celková výška v rozmezí 100 až 150 m) zcela nesporně tvoří nové dominanty v naší krajině. Tyto dominanty mají výrazný vliv na jednotlivé typy krajiny a na jejich ráz. Např. dle Bučka (2007) ve venkovské kulturní krajině typu zemědělské či zemědělsko-lesní, jejíchž ráz byl formován po celá staletí či tisíciletí, mohou VE způsobit okamžitou změnu zmíněných typů krajiny na typ krajiny s dominantními industriálními prvky. Krajinu ČR tvoří zvláštní, zajímavou a přitažlivou hlavně její drobné měřítko společně s bohatou mozaikou lesů, lesíků, polí, rybníků, sídel, údolí, pahorků a přehlédnutelných hor (Culek, 2007). Dle zmíněného autora vychází význam této pestré mozaiky hlavně z jejího drobného měřítka, které vyvolává v naši krajině pocit intimity, zvládnutelnosti a domova. Naši krajinu neutvářejí rozlehlé pláně, nížiny, velehory, moře či veletoky. Krajina ČR tedy není krajinou monumentálních rozměrů. Na území ČR je plošně nejvýraznějším a nejrozsáhlejším reliéf typu členité pahorkatiny (výšková členitost 75 až 150m) a dále pak reliéf typu ploché vrchoviny (výšková členitost 150 až 200 m). Nebezpečí VE spočívá v tom, že většině našich kopců a hřebenů (viz zmíněné typy reliéfu) bude svojí výškou přímo konkurovat stavba VE. Toto by mohlo mít za následek změnu orientace v krajině. Menší kopce by mohly vedle staveb VE opticky zaniknout a přestat být orientačními a identifikačními body v krajině (Culek, 2007). Následující kapitoly 7. 5. 1 a 7. 5. 2 mají představit a charakterizovat možné způsoby hodnocení a typologie krajiny a jejich možnou aplikaci na posouzení „vhodnosti“ záměru umístění VE.
7.5.1 Krajinářské hodnocení krajiny (dle Muranského a Naumanna) Toto krajinářské hodnocení našeho území bylo zpracováno v 70. letech minulého století. V tomto hodnocení je krajina diferencována v závislosti na krajinném typu a krajinářské hodnotě (Sklenička, 2003).
- 45 -
příslušném
Základní krajinné typy (objektivní typologické jednotky) jsou následovně stručně popsány dle Löw – Míchal (2003). Krajinný typ A - krajina přeměněná člověkem (antropogenizovaná) Zahrnuje všechna území, v nichž masový až dominantní, územně souvislý výskyt industriálních, sídelních a agrárních prvků (ekosystémů) vedl k ústupu relativně přírodního prostředí (tj. lesních porostů, trvalých drnů, rozptýlených dřevin).
Tato
krajina vznikla postupnou náhradou relativně přírodních prvků prvky antropogeními (spadají sem i území téměř totálně zaorněná). Krajinný typ B - krajina kulturní - harmonická Vyrovnaný vztah mezi přírodou a
člověkem. V tomto území existuje na
geomorfologií daných anorganických strukturách krajiny pestrá mozaika vegetačních útvarů kulturních (člověkem intenzivně manipulovaných produkčních monokultur) a relativně přírodních ekosystémů (druhově nasycených a relativně pestrých). Krajinný typ C - krajina relativně přírodní (s převahou přírodních prvků) Tento krajinný typ nese jen omezené znaky přítomnosti člověka. Takové krajiny se u nás zúžily
na téměř neobydlené části hor, především na jejich obtížně využitelné
svažité polohy s drsným podnebím. Teprve na tuto účelovou typizaci krajin navazuje vlastní krajinářské hodnocení. Krajinářská hodnota území dle
Skleničky (2003) vychází z intersubjektivně
hodnocených charakteristik krajiny a dosahuje následujících tří stupňů: Krajinářská hodnota území - vysoká krajinářská hodnota (+) - základní (průměrná) krajinářská hodnota (0) - nízká krajinářská hodnota (-) Uvedenou diferenciací tak můžeme získat 9 základních typologických jednotek, resp. soubor 9 krajinářských typů, které hodnocené území rámcově charakterizují. Rozpor může nastat pouze při vymezování krajinného typu C (-), neboť mnohými autory je přírodní krajina považována za objektivně krásnou (Sklenička, 2003). Podle Skleničky (2003) zastánci tohoto typologického členění krajiny poukazují na potřebu rámcové formulace způsobů ochrany KR. Tento stav by ve výsledku znamenal, že v územích s vysokou krajinářskou hodnotou by převažovala ochrana stávajících hodnot KR (jeho konzervace). Naproti tomu v územích s nízkou krajinářskou hodnotou by se přešlo k aktivní tvorbě nových hodnot krajiny (místo ochrany jejich stávajících hodnot KR).
- 46 -
7.5.1.1 Rámcové zásady ochrany krajinného rázu podle příslušnosti ke krajinářskému typu Jako předběžné a orientační posouzení dopadu záměru výstavby VE ve vztahu k ochraně KR v jednotlivých krajinných typech lze použít následující rámcové zásady ochrany KR. Tyto rámcové zásady vycházejí ze zásad definovaných Löw – Míchal (2003). Krajinný typ A - krajina přeměněná člověkem Převážně aktivní tvorba krajiny s respektováním soudobé techniky. Tato území mohou být vydána „napospas“ záporným externalitám rozvoje. Orgány ochrany přírody a krajiny zde dohlížejí na dodržování obecně závazných předpisů v rámci svých kompetencí. Snížené až devastované krajinářské hodnoty: tj. APriorita rekultivací a tvorby nových přírodních a kulturních hodnot. KR zasluhující ochranu neexistuje. Ochrana KR je zbytečná (jakákoliv změna v rámci limitů daných zákonem zde může být přínosem). Základní krajinářské hodnoty: tj. A 0
Z
Nové počiny nejsou z hlediska ochrany KR omezovány. Zájmy ochrany krajiny jsou minimální, značná volnost pro nové počiny. Zvýšené krajinářské hodnoty: tj. A + Priorita památkové péče (památkové zóny a rezervace) a ochrany dochovaných fragmentů KR v jeho typických nebo jedinečných oblastech. Zájmy ochrany krajiny jsou naléhavé a prioritní (obvykle v kompetenci památkové péče). Krajinný typ B - krajina kulturní Mozaika opatření ochrany a tvorby s respektováním dosavadního KR. Snížené krajinářské hodnoty: tj. B Ochrana zbytků KR v typických nebo jedinečných oblastech. Bez této ochrany se KR postupně přesouvá do krajinného typu A. Zájmy ochrany krajiny se odvíjejí od širších vztahů (od aktuálního stavu krajiny celé oblasti a od úrovně životního prostředí urbanistického regionu). Základní krajinářské hodnoty: tj. B 0 Principy ochrany KR v tomto nejrozšířenějším krajinářském typu ČR jsou: - Nepřipustit budování objemově náročných objektů a akcí, pokud se vymykají dochovaným harmonickým vztahům, ale:
- 47 -
- Neomezovat volnost architektonického ztvárnění jednotlivých objektů v rámci obecně závazných předpisů (tolerovat jejich rozdílnou úroveň). - Dávat v územně plánovací dokumentaci jasné a jednoznačné podmínky investorům. - Podporovat postupnou i fragmentární realizaci výstavby v souladu s dochovaným měřítkem krajiny i sídel. Zvýšené krajinářské hodnoty: tj. B + Dochovaný KR se škálou výrazných znaků. Preventivní ochrana zhruba na úrovni přírodního parku či CHKO. Zájmy ochrany krajiny jsou mimořádně naléhavé: mimo velkoplošná chráněná území (chráněné krajinné oblasti a národní parky) i plošná ochrana formou přírodních parků. Krajinný typ C - krajina relativně přírodní Snížené krajinářské hodnoty: tj. C Priorita renaturalizace vegetačního krytu (hlavně oblasti rekultivací po povrchové těžbě, oblasti imisní katastrofy lesů a enklávy erozně poškozené půdy). Zájmy ochrany krajiny spočívají v plošné obnově (rekonstrukci) či tvorbě nového KR. Základní krajinářské hodnoty: tj. C 0 KR předurčený přírodními podmínkami, ale esteticky málo přitažlivý. Zájmy ochrany krajiny jsou zde omezené. Zvýšené krajinářské hodnoty: tj. C + Výjimečně dochovaný KR zasluhující prioritní ochranu: většinou centrální části velkoplošně chráněných území (VCHÚ). Zájmy ochrany krajiny jsou mimořádně naléhavé hlavně mimo VCHÚ (plošná ochrana KR jako přírodní park).
7.5.1.2 Vztah krajinářského hodnocení krajiny a potencionálního umístění staveb větrných elektráren Předešlý text je shrnut v následující tabulce, která popisuje rámcové zásady ochrany KR podle příslušnosti ke krajinářskému typu na základě zásad definovaných dle Löw – Míchal (2003). Součástí přehledu je i možné potencionální umístění VE v jednotlivých krajinářských typech.
- 48 -
Rámcové zásady ochrany krajinného rázu podle příslušnosti ke krajinářskému typu krajinářská hodnota
krajinný typ A krajina plně antropogenizovaná B krajina harmonická C krajina relativně přírodní
0 + 0 + 0 +
ochrana krajinného rázu (KR) KR zasluhující ochranu neexistuje nové počiny nejsou z hlediska ochrany KR omezovány případná ochrana dochovaných fragmentů KR ochrana zbytků KR v typických či jedinečných oblastech nebudovat objekty vymykající se harmonickým vztahům preventivní ochrana KR ( harmonické měřítko krajiny) renaturalizace v místech po povrchové těžbě, imisních katastrofách atd., obnova či tvorba nového KR ochrana KR (ten je předurčený přírodními podmínkami) plošná ochrana krajinného rázu
potenciální možné umístění VE A A A/N A/N N N N N N
Tab. 8. Rámcové zásady ochrany krajinného rázu podle příslušnosti ke krajinářskému typu. Upraveno na základě zásad definovaných dle Löw – Míchal (2003). Komentář k Tab.8.: Potenciální možné umístění VE je chápáno pouze jako předběžné a zjednodušující pravidlo, které umožňuje utvořit si prvotní představu o „přijatelnosti“
umístění VE
v jednotlivém krajinném
typu (resp. jeho základní
ochranu). Nedá se brát jako pravidlo exaktní a závazné, neboť je vždy nutné přihlédnout a zohlednit konkrétní podmínky, charakteristiky a dopad na dané lokalitě. Řada autorů a zpracovatelů odborných studií na téma umístění VE v krajině uvádí obdobné zásady. Umístění VE není vhodné do krajiny relativně přírodní (C) a harmonické (B) na základě důvodů, definovaných dle Salašová - Kuchyňková Kaslová et al., (2007) následovně: - Harmonická krajina má drobné měřítko. V této krajině jsou výrazné harmonické vztahy mezi způsobem využití krajiny člověkem a mezi jejím přírodním potenciálem. Z tohoto pohledu by došlo umístěním stavby VE v takovém území k narušení harmonického měřítka této krajiny - Významnou vlastností harmonická kulturní krajiny je zvýšená koncentrace dochovaných historických krajinných struktur. Umístění VE v této krajině může dojít k snížení její kulturně historické hodnoty. - Přírodní a harmonická krajina jsou považovány za území o vysoké estetické hodnotě. V těchto typech krajiny může dojít ke snížení estetické hodnoty v případě, že zde dojde ke změně měřítka. Změna měřítka přímo souvisí se změnou dominant v krajině, tedy s umístěním stavby typu VE. - Přírodní krajina je typická vysokou přírodní hodnotou, neboť se jedná o území s nejméně ovlivněným přírodním prostředím. Tato pro společnost významná přírodní hodnota může být snížena v případě, že do tohoto typu krajiny umístíme zařízení technické infrastruktury, zástavby nebo jiné industriální zařízení (například stavbu VE).
- 49 -
7.5.2 Základní krajinné typy z hlediska výstavby větrných elektráren Následující přehled krajinných typů je převzat z publikace: „Větrné elektrárny a krajina“ (Žallmannová, 2006). Jedná se patrně o jednu z nejkonkrétnějších českých publikací, která se věnuje možnému začlenění staveb VE do krajiny z hlediska jejich vizuálních projevů a charakteristik. V této publikaci byla také charakterizována základní typologie krajiny z hlediska vhodnosti k výstavě VE. a) Plochá nebo mírně zvlněná zemědělská krajina Reliéf tohoto krajinného typu je plochý nebo mírně zvlněný. Převládající způsob jeho využití je zemědělská výroba, která je převážně intenzivní. Osídlení je uspořádáno převážně do roztroušených vesnických sídel, eventuelně menších měst. Převládají zde plochy větších rozloh, liniové prvky přírodního i umělého původu (stromořadí, vodoteče, doprovodná vegetace, elektrické vedení, komunikace apod.), které dohromady tvoří obvykle hrubší krajinnou mozaiku (Žallmannová, 2006).
Obr. 22. Nákres krajinného typu plochá nebo mírně zvlněná zemědělská krajina. Převzato: Žallmannová (2006).
Charakter působení VE, doporučení dle Žallmannová (2006) - Umístění VE v ploché krajině může vyvolat značný vizuální kontrast mezi horizontálními a vertikálními prvky krajinné scény. Výrazné liniové prvky mohou pomoci začlenit VE do krajiny (díky propojení s horizontální rovinou). - Nejnižšího vizuálního konfliktu je docíleno v případě, že krajinná scéna má jednoduchou a přitom výraznou strukturu (je umožněna její snadná čitelnost). Prostorové rozestavění VE může být navíc v návaznosti na jednotlivé krajinné prvky. - Pozitivně může působit soliterní VE, která se nachází v blízkosti zemědělského objektu (dojem funkčnosti a vlastní smysluplnosti těchto staveb). Současně by v této krajině měl být upřednostňován menší počet rozptýlených VE, nežli rušivá rozsáhlá farma VE. b) Kulturní krajina s členitým reliéfem a rozptýlenou zástavbou
- 50 -
Reliéf tohoto krajinného typu je různorodý
zvlněný, který vizuálně oddělenými
horizonty vytváří uzavřené krajinné prostory. Osídlení má charakter usedlostí či menších vesnic. Pro tento krajinný typ je navíc typické, že na vyvýšeninách a vrcholech kopců jsou mnohdy stavby typu kulturních, sakrálních či historických památek. Z hlediska výroby větrné energie může být tato krajina různě omezující, neboť zde může docházet díky vegetaci a tvaru reliéfu k převaze turbulentního proudění nad laminárním (Žallmannová, 2006).
Obr. 23. Nákres krajinného typu: kulturní krajina s členitým reliéfem a rozptýlenou zástavbou. Převzato: Žallmannová (2006). Charakter působení VE, doporučen dle Žallmannová (2006) - Členitý reliéf omezuje rozsah viditelnosti VE (avšak v uzavřených krajinných prostorech působí VE dominantně). - Situování VE na vrcholech kopců může mít za následek vizuální konfrontaci s jinými stavbami. - Jsou-li VE situovány ve zvlněném terénu může vznikat nepříjemný rušivý pohled (z důvodu jejich rozdílné výšky nad horizontem). - Díky měřítku této krajiny je dobré preferovat jednotlivé VE či jejich malé skupinky, které působí více přiměřeně nežli velké farmy VE. c) Členěná krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin Tento krajinný typ tvoří poměrně rozsáhlé oblasti ve vnitrozemí i v okrajových oblastech pohraničních pohoří ČR. V závislosti na lokalizaci tohoto krajinného typu se značně liší jeho reliéf, využití, pokryv i sídelní struktura. V mírnějším reliéfu vrchovin a pahorkatin je převládající proměnlivá a rozmanitá mozaika různých krajinných typů. V pohraničních pohořích však převládá vysoká lesnatost. V těchto oblastech je důležitá také poměrně řídká zástavba. Tyto oblasti často požívají nějakou formu ochrany (např. ZCHÚ, VKP apod.) a vysoce důležitá je i jejich přírodní a estetická hodnota (Žallmannová, 2006).
- 51 -
Obr. 24. Nákres krajinného typu členěná krajina vrchovin, pahorkatin a hornatin. Převzato: Žallmannová (2006).
Charakter působení VE, doporučení dle Žallmannová (2006) - V otevřené bezlesé krajině jsou VE viditelné na velkou vzdálenost (avšak VE zde jsou v souladu s velkým měřítkem této krajiny a nemusí tedy působit tolik dominantně). - VE mohou
v tomto krajinném typu působit přiměřeně, za podmínek že budou
dodrženy základní kompoziční principy a respektován stávající charakter krajiny. Lépe je vnímáno geometrické a pravidelné prostorové uspořádání jednotlivých VE. - Doprovodné prvky (elektrické vedení, příjezdové komunikace) mohou mít výraznější negativní vliv, než stavba samotná (vzhledem k dosavadní „nedotčenosti“ krajiny). - Vizuální vazby mezi VE a okolní krajinou nejsou jasně čitelné ve členitém reliéfu. d) Krajina výrazně ovlivněná průmyslem Naprosto dominantní a určující pro tento krajinný typ je jeho průmyslové (industriální) využití. Přírodní složky krajiny se zde vyskytují zcela ojediněle a v malém rozsahu. Většina jednotlivých krajinných složek je ovlivněna či zcela pozměněna činností člověka.
Vizuální význam primární krajinné struktury je zcela překryt či
potlačen současným způsobem využití tohoto krajinného typu (různé průmyslové objekty a využití). Hustota osídlení je zde poměrně řídká, stejně jako koncentrace území požívajících nějakou formu ochrany (např. ZCHÚ, VKP) (Žallmannová, 2006).
Obr. 25. Nákres krajinného typu krajina výrazně ovlivněná průmyslem. Převzato: Žallmannová (2006).
- 52 -
Charakter působení VE, doporučení dle (Žallmannová, 2006) - V tomto krajinném typů je měřítko průmyslových staveb (komíny, jeřáby, stožáry elektrického vedení) srovnatelné s měřítkem VE. - Díky jistému souladu s okolními průmyslovými stavbami (obdobný technický charakter, pohyb, vertikální výraz) VE nedominují pohledům. - Může být docíleno jistého „pozitivního“ kontrastu s ostatními stavbami průmyslového charakteru (stavba VE je chápaná jako symbol alternativních zdrojů energie). - V tomto krajinném typu je vhodné situovat i velké farmy VE.
Žallmannová (2005a) dále definovala obecné zásady pro hodnocení vhodnosti typů krajiny a krajinného rázu pro umísťování staveb větrných elektráren a farem. Viz. Tab. 9.
- 53 -
Tab. 9. Obecné zásady pro hodnocení vhodnosti typů krajiny a krajinného rázu pro umísťování staveb větrných elektráren a farem. Převzato: Žallmannová (2005a).
- 54 -
7.6 Vyplývající závěr a východiska kapitoly O tom, jak výstavba VE změní, zasáhne či ovlivní stávající KR, rozhoduje hlavně její umístění/lokalizace v celkovém vztahu k jednotlivým charakteristikám, znakům a hodnotám krajiny. V různých typech krajiny (myšleno obecně) bude mít umístění VE vždy různý dopad, vliv, přínos apod. Určení vhodnosti/nevhodnosti lokality se vždy musí odvíjet v závislosti na celkovém KR a celkovém kontextu vlivů. Metodické doporučení, resp. kategorizace krajin, která by spočívala v předem dané přípustnosti či nepřípustnosti umístění VE v závislosti na typu krajiny, typu zařízení (VE) a vlivu na KR, by byla cennou pomůckou při výběru lokalit pro výstavbu. Ale vzhledem k neskutečně širokému a obsáhlému typu krajin, které se u nás vyskytují (díky nejrůznějším
kombinacím
jednotlivých
přírodních,
historických
a
kulturních
charakteristik, lokálních specifik apod.), není takřka možné sestavit objektivní a použitelnou typologii určenou pro přímé a konkrétní použití. Nedá se vyslovit jasný verdikt (ano či ne) bez poznání, posouzení a zhodnocení dané konkrétní lokality. Takovéto typologie (metodické doporučení apod.) se však dá sestavit jistou mírou generalizace a zobecnění (rámcové zásady). K těmto typologiím (jejich výsledkům a doporučením) by se mělo důrazně přihlížet s ohledem na vyhodnocení konkrétních charakteristik a souvislostí určité dané lokality. Příklady těchto typologií, které by měly být zohledněny v procesu hodnocení lokalit pro umístění VE, jsou popsány v předcházejících kapitolách 7.5.1 a 7.5.2.
- 55 -
8. VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A KRAJINNÝ RÁZ V SOUVISLOSTI SE ZÁKONEM Č. 114/1992 SB., O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY Výstavba VE je zcela jistě výrazným zásahem do krajiny. V problematice VE je právě vliv VE na KR nejvíce diskutovaným a zmiňovaným tématem. Následující kapitola by měla definovat, charakterizovat, zmapovat a popsat co nejvíce souvislostí tykající se výstavby VE a jejich vlivů na KR (tedy stručné vymezení pojmů, vymezení druhů a principů ochrany KR, popis a charakteristika dnes používaných metodik k hodnocení KR v souvislosti s VE, apod.).
8.1 Krajinný ráz (KR) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny definuje krajinný ráz (KR) následovně: „§ 12 Ochrana krajinného rázu a přírodní park (1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. (2) K umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. (3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými a estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.“
8.2 Vymezení úzce souvisejících pojmů Krajina Zákon č. 114/1992 Sb., definuje krajinu jako: „krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“. Místo krajinného rázu Část
krajiny,
stejnorodá
z hlediska
přírodních,
kulturních
a
historických
charakteristik a výskytu estetických a přírodních hodnot, které odlišují místo krajinného
- 56 -
rázu od ostatních míst KR. Místa krajinného rázu jsou prostory s jasně určeným individuálním charakterem zpravidla o velikosti desítek až stovek hektarů (Míchal et al., 1999). Oblast krajinného rázu Rozsáhlá část území s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou, která se výrazně liší od jiné oblasti ve všech charakteristikách či v některé z nich a která zahrnuje více míst KR. Jejich výměra obvykle dosahuje tisíce hektarů (Míchal et al., 1999). Charakteristika krajinného rázu Je dána druhem a uspořádáním krajinných složek, prvků a jevů nebo jejich souborů, které se podílejí na vzniku KR. Jedná se o charakteristiky přírodní, kulturní a historické, které vnímáme jakou soubor typických znaků (určují krajinný typ) (Vorel et al., 2004). Vymezování charakteristik krajiny je předmětem posuzování KR (Salašová Kuchyňková - Kaslová et al., 2007). KRAJINNÝ RÁZ - OSNOVA CHARAKTERISTIK - geomorfologické utváření území - přírodní ekosystémy - (mezo) klimatické podmínky - přírodní dominanty PŘÍRODNÍ - vodní plochy a toky CHARAKTERISTIKY - vegetační kryt (horizontální a vertikální členitost) - rozmanitost druhová, prostorová i barevná - přítomnost ZCHÚ,VKP, přírodní parky, památné stromy, historické parky a zahrady, apod. - zastoupení kultur (lesy, louky, pastviny atd.) - převažující velikost a tvar pozemků (mozaikovitost, orientace) - charakter osídlení a zástavby - technická infrastruktura - drobná kultovní architektura v krajině KULTURNÍ jiné solitérní stavby (zemědělské, průmyslové, reklamní, atd.) CHARAKTERISTIKY - místa významná z hlediska kulturního vývoje - charakter vizuálně vnímaných prostorů (otevřený, uzavřený..) - negativní jevy v krajině v rozporu s měřítkem a harmonickými vztahy - přítomnost krajinných památkových zón, vesnické památkové zóny, ochranná pásma městských památkových rezervací, kulturní památkové objekty, technické památky - ostatní historické parky a zahrady, krajinné kompozice, HISTORICKÉ CHARAKTERISTIKY archeologická naleziště - jiné objekty kulturního dědictví místního významu - místa historických událostí, souvislosti krajiny s historickými událostmi či osobnostmi
Tab. 10. Krajinný ráz - osnova charakteristik.
Osnova vychází z definic převzatých z Vorel
et al. (2004).
- 57 -
Hodnota Hodnota je axiologická kategorie, nezbytná pro formování jakékoli lidské kultury. Muže být vymezena zákonem (zpravidla zvláštními předpisy), nebo vyplývá z jiných společenských norem. Hodnotové kategorie mohou být subjektivně podmíněné. Jejich vymezování musí být proto z metodického hlediska transparentní (Salašová Kuchyňková - Kaslová et al., 2007). Přírodní hodnota Za významné přírodní hodnoty jsou považovány především: významné krajinné prvky (VKP), zvláště chráněná území (ZCHÚ) a přírodní parky. Dle Salašová Kuchyňková - Kaslová et al. (2007) mají zvláštní hodnotu z pohledu KR i takové přírodní charakteristiky, které nejsou předmětem ochrany z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny, ale které lze považovat za charakteristiky pro území typické či specifické. Pro jejich vymezení je nutné zpracování krajinné typologie. Historická hodnota Historická hodnota objektu a území je chráněná zákonem o památkové péci a jako historická charakteristika i zákonem 114/1992 Sb. Předmětem ochrany jsou tedy zejména historické charakteristiky popsané v předešlém přehledu (Tab. 10.). Dle Salašové - Kuchyňkové - Kaslové et al. (2007) mají historickou hodnotu i další objekty a krajinné struktury. Tyto objekty však musí být v daném regionu unikátní, typické nebo specifické. Jedná se například o relikty historické plužiny, dochované architektonické a urbanistické znaky sídel, relikty historických forem antropického reliéfu, historické aleje, drobné sakrální stavby, apod. Estetická hodnota Estetická hodnota KR je průmětem charakteristik místa do kladných a záporných hodnot, které je hodnotící subjekt schopen „vyčíst“ ze smyslově postižitelných (převážně vizuálních) charakteristik krajiny (Míchal et al., 1999). Estetická hodnota krajiny významně podmiňuje obytnou a rekreační hodnotu a využitelnost území. Pro její vymezení však neexistuje v ČR legislativní předpis (Salašová - Kuchyňková - Kaslová et al., 2007). Harmonické měřítko krajiny Vyjadřuje soulad měřítka krajiny s měřítkem jednotlivých krajinných prvků, tedy takového členění krajiny, které odpovídá harmonickému vztahu činností člověka a přírodního prostředí (Míchal et al., 1999). Hodnocení krajinného rázu
- 58 -
Hodnocení spočívá v určení významu (velkého či malého, kladného či záporného) jednotlivých charakteristik, jimiž je KR určován. Stanovuje se při něm prostorové rozmístění, kvantitativní parametry (hodně nebo málo, malé nebo velké) a kvalitativní parametry (uplatnění rozhodující, významné, zanedbatelné) krajinných prvků, zejména však vzájemné vztahy (harmonické či konfliktní) (Míchal et al., 1999). Odborníci jsou jednotní v základní premise: KR je atributem každé krajiny, tedy i např. povrchovou těžbou zasažených území severočeské hnědouhelné pánve (Sklenička, 2003). Smysl slovního spojení „ráz krajiny“ tkví významově především v rovině vizuální a estetické. Většina návštěvníků bude ráz krajiny vnímat jako obraz krajiny nebo krajinnou scénu která na člověka působí emocionálně i rozumově (Vorel, 2006).
8.3 Uplatnění ochrany krajinného rázu Vzhledem k faktu, že § 12 (114/1992 Sb.) je zahrnut do Části druhé zákona: „Obecná ochrana přírody“, týká se ochrana veškerého území ČR. Toto pojetí dále odpovídá tedy pojetí „krajiny“ dle uvedeného zákona (Vorel et al., 2004). To dále dle uvedeného autora znamená, že existuje krajina přírodní či přírodě blízká na jedné straně a krajina urbanizovaná či krajina městská na opačné straně. Ochrana KR je tedy nejčastěji uplatňována ve volné krajině, která vyniká přírodními a estetickými hodnotami, dochovanými stopami historického vývoje osídlení a kultivace krajiny a výraznou harmonií měřítka a vztahů v krajině.
8.4 Princip ochrany krajinného rázu Löw - Míchal (2003) definovali základní otázky v ochraně KR a současně popsali možné „odpovědi“, resp. obecná východiska k jejich řešení: -
kde přednostně chránit dochovaný KR
-
jak přísně chránit KR v daném místě
-
jakým způsobem chránit KR v daném místě
Kde chránit krajinný ráz ve zvýšené míře - KR by měl být chráněn především tam, kde je dobře dochován. Takováto území jsou obecně tam, kde jsou velmi nevhodné přírodní podmínky (nevyplatilo se provádět intenzifikační změny). Proto se také současně dnešní způsob života lidí v těchto oblastech příliš neliší svými krajinotvornými nároky od minulosti. - KR by měl být chráněn v místech, kde je i navzdory dnešnímu způsob života dochovaný KR předností. Dochovaný KR může být také jedním z aspektů pro rozvoj
- 59 -
cestovního ruchu. Současně by měl být KR chráněn tam, kde si jeho ochranu přejí místní občané. - V některých částech ČR je KR dobře dochovaný a současně bez ohrožení. V některých částech ČR však zůstávají jen jeho poslední zbytky, které mohou být současně ohroženy. KR by měl být tedy chráněn i tam, kde se vyskytuje jinak vzácná oblast KR. Jak přísně chránit krajinný ráz V naši legislativě jsou stanoveny jednotlivě odstupňované kategorie ochrany přírody. KR se týká speciální velkoplošná ochrana. Tato ochrana KR je stanovena u národních parků (NP) a u chráněných krajinných oblastí (CHKO), kde ochrana není tak přísná jak u NP, ale stále je celostátně významná. Dále jsou případy, kdy je KR chráněn i ochrannými pásmy ostatních, zvlášť chráněných území. Důležitý je ale fakt, že ve všech zmíněných případech je nejvyšší prioritou ochrana přírody. Ochrana krajiny a KR je „pouze“ jejich přidruženou složkou a součástí. Poněkud rozdílná situace nastává u přírodního parku (PP) a významného krajinného prvku (VKP). V případech těchto území je po legislativní stránce ochrana přírody chápána spíše jako součást ochrany KR. Oba cíle ochrany mohou být prioritní v případě maloplošných VKP. Současně Löw – Míchal (2003) definovali následujících pět stupňů ochrany KR. - Nejvyšší, až absolutní ochrana KR (I. stupeň ochrany) PP, ale i některé části NP a CHKO, ve svých nejpřísněji chráněných zónách. Tento stupeň ochrany je výrazně konzervační. Musí být chráněny všechny typické znaky dané oblasti KR (dominantní, hlavní i doplňující). - Vysoká ochrana KR (II. stupeň ochrany) Zejména ostatní částí PP, NP a CHKO (mimo území nejvyšší ochrany) a zejména VKP. Tento stupeň ochrany je výrazně konzervační, ale umožňuje určité změny. Musí být přísně chráněny typické znaky dominantní, hlavní a pouze
některé znaky
doplňující. - Nadprůměrná ochrana KR (III. stupeň ochrany) Tento stupeň zabezpečuje orgán ochrany přírody z jiných zájmů, vyplývajících například ze zákona o územním plánování a stavebním řádu. Jedná se o různé příměstské lesy, rekreační areály apod. Možnost nazývat tyto zóny souhrnně zónami zvýšené péče o krajinu. Zde jsou chráněny pouze dominantní znaky KR, některé jeho znaky hlavní. - Základní ochrana KR (IV. stupeň ochrany)
- 60 -
Ochrana pouze dominantních typických znaků KR dané oblasti. Zde již významně převažuje tvorba KR nad jeho ochranou. - Bez ochrany KR (V. stupeň ochrany) KR zde není dochován, nebo je nutno jej změnit například z celospolečenských hledisek. Nezávislá tvorba krajiny nové. Jakým způsobem chránit krajinný ráz Praktické nástroje pro ochranu KR by se dle autorů výše popsaných principů měly především zaměřit na prevenci. Důležité je, aby bylo dlouhodobě známo co, jak a proč je v daném území trvale regulováno, usměrňováno či úplně zakázáno.
8.5 Základní formy ochrany krajinného rázu Základní formy ochrany KR vymezil Vorel et al. (2004) následovně. Preventivní ochrana KR – vyhodnocení KR území a stanovení limitů a opatření k jeho ochraně, eventuelně stanovení územně diferencované intenzity veřejného zájmu na ochraně KR (pásma odstupňované ochrany), návrh eliminace negativních a rušivých znaků. Aktuální (tzv. kauzální) ochrana KR – posouzení vlivu konkrétního záměru na KR daného území (vliv navrhovaných staveb a technických zařízení, vliv činností, vliv využití území), tj. posouzení zásahu do KR. Významným faktorem, který se týká problematiky KR, je dle Vorla et al. (2004) i používání a práce s málo exaktními pojmy a těžko kvantifikovatelnými či nekvantifikovatelnými hodnotami. Tento fakt se následně projevuje možností použití/zvolení různého úhlu pohledu na problematiku a může výrazně snížit objektivitu hodnocení. Dalším významným faktorem při hodnocení KR je obava z uplatnění příliš vysoké míry subjektivity v rozhodovacím procesu (Sklenička, 2002). Objektivizaci subjektivní složky při hodnocení KR lze dle Říhy (1998) docílit několika způsoby: - Shodou více expertů v téže věci. - Faktem, že hodnotící soud vyřkne všeobecně, byť neformálně uznávaná autorita v oboru. - Faktem, že hodnotící soud vyřkne znalec (tedy zkouškou odborné způsobilosti a autorizací zaštítěná osoba). – Použitím metodického postupu, který diferencuje proces hodnocení do jednotlivých etap, na jednotlivá dílčí území, do dílčích znaků a hodnot.
- 61 -
8.6 Používané metodiky a postupy hodnocení krajinného rázu v souvislosti se stavbou větrných elektráren Následující text popisuje a charakterizuje hlavní principy metodik používaných k hodnocení KR v souvislosti se stavbami VE. Tyto metodiky jsou dnes běžně používané v procesu posuzování vlivů (vlivů VE) na životní prostředí (proces EIA), ale i v konkrétních případech hodnocení KR a následného určení možného vlivu potencionální výstavby VE (resp. vlivu VE na KR). Největší pozornost je zde věnována Vorlovu metodickému postupu (kapitola 8.6.2) a metodickému pokynu MŽP (kapitola 8.6.4), neboť se jedná o zcela základní, nejvíce detailní a klíčové postupy používané ve výše zmíněných případech problematiky VE.
8.6.1 Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatnění ve státní správě – metodické doporučení (Míchal et al. 1999) Hodnocení je více zaměřené na hodnocení vlivu konkrétních záměrů na KR, avšak základní použité principy se dají převzít i pro preventivní hodnocení. Nejdříve je třeba určit místa a oblasti KR a v nich hodnoty KR. U těchto hodnot bude stanoven význam a následně stanoveny principy ochrany. Postup hodnocení probíhá následujícími hlavními kroky 1) Vymezení širšího krajinného prostoru dotčeného ve vizuálních vztazích vlivem navrhovaného zásahu (změny ve využití území, lokalizace nové výstavby, VE). 2) Vymezení dílčích krajinných prostor, míst KR, které bezprostředně souvisejí s hodnoceným zásahem. Dotčený krajinný prostor může být velmi různorodý a zahrne někdy různá místa a dokonce i oblasti KR vymezené na základě vlastního terénního průzkumu. 3) V dotčeném prostoru a místech KR do něj spadajících budou identifikovány přírodní, kulturní a historické, eventuelně i další (estetické) hodnoty spoluurčující KR. Tyto hodnoty budou pro každé dotčené místo KR popsány a bude stanoveno, zda se jedná o hodnoty z hlediska KR: - pozitivní či negativní - určující, významné či doplňkové - běžné či jedinečné. Určující je (v pozitivním i negativním smyslu) význam takového prvku nebo vztahu, jehož zastoupení je dominantní, rozhodujícím způsobem určuje KR oblasti nebo místa, a jehož narušením by došlo ke kvalitativní změně i v místě KR. 4) Posouzení, zda a s jakou intenzitou se vlivy posuzovaného zásahu mohou dotýkat hodnot KE. Bude stanoveno, zda se jedná o ovlivnění silné, slabé nebo žádné.
- 62 -
Zásah, který by určující pozitivní krajinné prvky anebo vztahy narušil nebo zcela změnil, je s ochranou KR v rozporu. 5) Souborné vyhodnocení zásahu do KR, včetně doporučení povolení či zamítnutí záměru, případně návrh opatření, která by minimalizovala negativní ovlivnění KR zásahem.
8.6.2 Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz (Vorel et al. 2004) Předmětem tohoto metodického postupu je aktuální ochrana KR. Princip metody spočívá v rozložení hodnocení a posuzování na dílčí, samostatně řešitelné kroky. Jednotlivými kroky, ve kterých je vždy transparentním způsobem vyjádřen výsledek. Základním principem metody je prostorová a charakterová diferenciace krajiny. Tento princip spočívá ve vymezení zřetelně odlišných charakterově homogenních částí krajiny. Při vymezení míst KR se bere v úvahu především prostorové vymezení a stejnorodost krajinné scény. Postup hodnocení má tři hlavní etapy 1) Vymezení hodnoceného území (dotčený krajinný prostor) Vliv navrhovaného záměru na KR je vždy omezen na určité území, kde se projevují bezprostřední fyzické či jiné (např.vizuální) vlivy záměru na danou lokalitu. Takové území je označeno jako dotčený krajinný prostor (DoKP). Vymezení DoKP se provádí dvěma způsoby: za pomoci tzv. vizuálních bariér (tj. horizonty terénu, lesních porostů či zástavby), nebo stanovením okruhů potenciální viditelnosti (tj. okruh předpokládané silné viditelnosti a okruh předpokládané zřetelné viditelnosti). 2) Hodnocení krajinného rázu dané oblasti a místa Hodnocení slouží k popsání znaků KR dané oblasti a k vymezení oblastí a míst KR v dotčeném krajinném prostoru. Součástí je i klasifikace identifikovaných znaků. Pro každou z charakteristik KR (přírodní, kulturní, historická) v dotčeném prostoru je třeba specifikovat a klasifikovat znaky, které se nejsilněji uplatňují v KR. Jednotlivé znaky KR se klasifikují a rozdělují následovně: - Klasifikace významu znaků (určitý podíl znaku v celkovém výrazu krajiny) Jevy určité charakteristiky KR, které v určité oblasti nebo místě KR rozhodujícím způsobem: a) determinují charakter krajiny (=znaky zásadní), b) spoluurčují charakter krajiny (=znaky doplňující), c) doplňují charakter krajiny (=znaky doplňující). Nejvíce konfliktní jsou zásahy do zásadních nebo spoluurčujících znaků s pozitivním projevem. - Klasifikace cennosti znaků
- 63 -
Jevy určité charakteristiky KR, které jsou v rámci oblasti KR, v rámci regionu nebo v rámci státu: a) ojedinělé (=znaky jedinečné), b) význačné (=znaky význačné). Za konfliktnější jsou považovány zásahy do jedinečných hodnot nebo, než zásahy do znaků a hodnot, které takovou cennost nemají. - Klasifikace pozitivních a negativních projevů znaků Každá charakteristika se vyznačuje projevem. Projev může být: pozitivní (=znak pozitivní), tzn. že daná charakteristika působí v celkové krajinné scéně kladně, nebo negativní projev charakteristiky (=znak negativní), případně neutrální (=znak neutrální). Pro ochranu KR jsou důležité rušivé zásahy, které degradují význam pozitivních znaků KR nebo zesilují negativní působení stávajícího znaku negativního a snižují pozitivní hodnoty přírodní a estetické. Jedná se o negativní zásahy, u kterých je dále určena jejich míra.
Míra zásahu není jediným kritériem konfliktnosti navrženého
záměru. Záleží též na projevu, významu (důležitosti) a cennosti identifikovaných znaků pro KR. 3) Posouzení zásahu do krajinného rázu Hodnocení míry a únosnosti změn, které daný záměr může v daném místě způsobit. Jedná se o shrnutí výsledků předchozího hodnocení, určení únosnosti zásahů do jednotlivých znaků, zvážení významu a cennosti jednotlivých znaků, vyslovení závěru (přijatelný, nepřijatelný, na hranici přijatelnosti), eventuelně podmínek pro minimalizaci zásahu do KR.
8.6.3 Metodické zásady ochrany krajinného rázu (Löw - Míhal 2003) Cílem tohoto hodnocení KR je vymezit oblasti KR, místa, kde je KR dochován a stanovit pravidla jeho preventivní ochrany. Hodnocení na místní úrovni se skládá z následujících navazujících kroků. 1) Vymezení a definice oblastí krajinného rázu Zjištění a dostatečně přesné popsání toho, co je pro dané území typické, co tvoří podstatu jeho rázovitosti (popsat typické znaky KR daného území). Dále vymezení segmentů území, kde jsou tyto typické znaky stejné nebo podobné (vymezit oblasti KR). Typické znaky jednotlivých oblastí jsou v tomto metodickém postupu rozděleny následovně: - Dominantní znaky: jsou pro danou oblast rozhodující a bez nichž oblast ztrácí svou identitu. - Hlavní znaky: danou oblast popisují a jsou člověkem vnímány jako hlavní komponenty jejího krajinného obrazu.
- 64 -
- Doplňující znaky: obraz krajiny dotváří, nejsou však pro identifikaci dané oblasti zásadně významné. Při vymezování a popisování oblastí KR je vycházeno z jejich přírodních, kulturních a historických charakteristik. 2) Zjištění míry dochovanosti krajinného rázu v konkrétním místě V tomto kroku hodnocení je třeba zjistit, jak je KR dochován v daném místě. Na základě aktuálního stavu krajiny (terénní průzkum) jsou vymezeny v hodnoceném území základní krajinářské celky (nejmenší, kompozičně autonomní prostory). V základních krajinářských celcích je posouzena míra dochovanosti KR (pomocí porovnání souboru typických znaků/standardů dané oblasti KR se souborem znaků v nich dochovaných). Na základě vyhodnocení širších prostorových vztahů jsou vymezeny a vyhodnoceny i krajinářské celky nadřazené, tvořené širšími krajinnými prostory, vymezenými většinou výraznými reliéfními
předěly. Jedním z významným kritérií pro určení
potřebné míry a způsobu ochrany základních krajinářských celků je, jakou roli v těchto širších krajinných rámcích zaujímají. 3) Stanovení stupně a způsobu ochrany krajinného rázu v konkrétním místě Při stanovení „závěru“ zda a v jaké míře bude chráněn KR daného místa spolurozhoduje celá řada dalších aspektů, vlivů a zájmů v území. Dle této metodiky i málo dochovaný KR může být přísně chráněn, je-li obecně vzácný a cenný. Zmíněná metodika definuje i Metodické zásady posuzování zásahu do KR. Metodické zásady posuzování zásahu do krajinného rázu dle Löw – Míchal (2003) Posouzení zásahů do KR se dle této metodiky zabývá vlivy stavby či jiné změny v krajině na její KR. Vlastní posouzení vyhodnocuje velikost ovlivněného místa KR. To je vymezeno pomocí základních a nadřazených krajinářských celků. Dále je vyhodnocena míra narušení typických znaků ovlivněného místa KR (vliv na stávající míru dochovanosti). Posouzení zásahu do KR obsahuje dva základní kroky. 1) Zhodnocení KR v místě: po metodické stránce totožný s hodnocením KR tak, jak je popsáno v předchozích bodech. 2) Míra zásahu do KR: vyhodnocení výsledného působení zásahu na jednotlivé typické znaky KR místa. Klíčové je posouzení míry narušení dominantních, hlavních a vedlejších znaků. Podle tohoto hodnocení je určena přípustnost jednotlivých změn z hlediska stupně ochrany daného krajinářského celku. Na tomto základě je stanoveno, zda posuzovaný záměr je v daném místě KR možno uskutečnit a jestliže ano, tak za jakých podmínek.
- 65 -
8.6.4 Metodický pokyn MŽP související s umísťováním staveb vysokých větrných elektráren Tento metodický pokyn by měl hrát patrně nejvýznamnější roli při postupu a vydávání stanovisek orgánů ochrany přírody týkající se výstaveb VE. Na rozdíl od předchozích metodických postupů je specifikován přímo na stavby VE. Tento pokyn v úvodu definuje základní důležité pojmy v řešené problematice staveb VE. - Vysoká větrná elektrárna: jednotlivá větrná elektrárna s výškou nosného sloupu elektrárny větší než 35 m (poznámka: z důvodů kompatibility s popisovaným metodickým pokynem, budou pouze v této kapitole tyto stavby označovány jako VVE). - Malá farma vysokých větrných elektráren: dvě až tři jednotlivé elektrárny, u kterých osová vzdálenost sousedících nosných sloupů elektráren nepřesahuje 10-ti násobek výšky sloupu nejvyšší z nich. - Střední farma vysokých větrných elektráren: čtyři až deset jednotlivých elektráren, u kterých osová vzdálenost sousedících nosných sloupů elektráren nepřesahuje 10-ti násobek výšky sloupu nejvyšší z nich. - Velká farma vysokých větrných elektráren: více než deset jednotlivých elektráren, u kterých osová vzdálenost sousedících nosných sloupů elektráren nepřesahuje 10-ti násobek výšky sloupu nejvyšší z nich. - Citlivým a nevhodným územím pro výstavbu VVE: cenné území z pohledu zákona, na kterém by v souvislosti se stavbou VVE mohlo docházet nejvíce ke střetům zájmů investora s ochranou přírody. - Vhodnou lokalitou pro výstavbu VVE: oblast s vhodným klimatologickým potenciálem větrné energie, která je spojená s minimálním rizikem: - snížení hodnoty krajinného rázu - ohrožení VKP a jiných obecně chráněných částí přírody - dodržení ochranných podmínek ZCHÚ - pro druhovou ochranu, zejména ochranu ptáků a netopýrů Základní znalost těchto pojmů je důležitá pro komunikaci mezi investorem a orgánem ochrany přírody, ale i pro ostatní veřejnost, která má zájem se v této problematice orientovat. 8.6.4.1 Zhodnocení lokality k výstavbě větrných elektráren z pohledu ochrany krajinného rázu Vlastní lokalita pro výstavbu VVE se v tomto metodickém pokynu hodnotí z pohledu:
- 66 -
- Vizuálního ovlivnění (modelové vizualizace/včlenění do krajiny, ochrana KR). - Hlukového ovlivnění. - Záboru dané lokality a negativních jevů spojených se změnou prostředí vyvolané stavbou a provozem VVE. Metodický pokyn uznává fakt, že výstavbou VVE dojde k nepřehlédnutelnému zásahu do KR. Pro účely vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení v rozsahu stavebního zákona se provádí posouzení stavby VE z pohledu § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Toto posouzení by mělo určit jakým rozsahem budou stavbou VVE ovlivněny především významné hodnoty KR (tedy významné krajinné prvky, zvláště chráněná území, kulturní dominanty krajiny, harmonické měřítko krajiny a harmonické vztahy v krajině). Pokyn dále uvádí, že míra vlivů těchto staveb VE záleží především na lokalitě k umístění VVE, počtu umísťovaných VVE, technickém provedení VVE a na způsobu výstavby VVE. - Hodnocení aspektu týkajícího se počtu větrných elektráren Metodický pokyn přiznává, že u výstavby farmy VVE je třeba počítat s problémem fragmentace krajiny. Následkem této fragmentace může být např. omezení prostupnosti krajiny, nebo přerušení biokoridorů v ÚSES. - Hodnocení aspektu týkajícího se technického provedení VVE Dle zmíněného pokynu by nosný sloup rotoru, gondola a rotory větrné elektrárny by měly být navrženy výhradně s antireflexní matnou povrchovou úpravou v odstínech světle šedé barvy. Dále by měly být využívány nejmodernější dostupné technologie, které
mají „příznivější“ technické parametry (např. nižší hlučnost, menší rozsah
zástavby). - Hodnocení aspektu týkajícího se způsobu výstavby VVE Tyto aspekty mají veliký význam z hlediska dalších možných negativních vlivů na krajinu, které mohou být v ojedinělých případech dokonce výraznějším zásahem do krajiny něž samotná stavba větrné elektrárny. Vedlejší stavby ke stavbě VVE jsou umísťovány do zastavěného nebo zastavitelného území obce, obslužné komunikace by měly být zpevněny pouze kamenivem či zatravňovacími deskami (ne nepropustnou povrchovou úpravou). Dále by areál větrné elektrárny mimo hranice zastavitelného území obce neměl být oplocován. Významné je i vyloučení možnosti umístění reklamních zařízení na částech větrné elektrárny.
- 67 -
Důležité je zmínit skutečnost, že stavba větrné elektrárny je dle metodického pokynu MŽP chápána jako stavba dočasná na dobu max. 25 let, která bude jejím vlastníkem odstraněna. Po skončení provozu by mělo dojít k celkovému odstranění stavby až do 0,50 m pod úroveň okolního rostlého terénu a k následnému zatravnění pozemku. 8.6.4.2 Vymezení vhodných území pro stavbu větrných elektráren za využití příloh metodického pokynu Jedním z hlavních cílů metodického pokynu je vymezit území, která jsou vhodná pro umístění staveb VVE jak z pohledu využití větrné energie, tak z pohledu minimalizace negativního ovlivnění krajiny. K naplnění tohoto důležitého cíle vznikla mapa ČR, která zobrazuje zákres významných území, jež jsou klimatologicky vhodná pro umístění VVE, a současně mapa zobrazuje výsledek či rozbor závažnosti střetů VVE s ochranou přírody (viz. Obr. 26.). Do vzájemné konfrontace jsou tedy dány zájmy na využití klimatologického potenciálu území proti zájmům ochrany přírody a krajiny (Pravec, 2005). Za mezní hodnotu (ekonomické rentability větrných elektráren) průměrné roční rychlosti větru ve výšce 30 m brána hodnota 5,25 m.s-1 (Štekl, 2007). Dle Pravce (2005)
jsou
pro
umístění
elektráren
považována -1
za
bezproblémová
území -1
s průměrnými ročními rychlostmi větru přes 5 m.s , kdežto s rychlostmi od 4 m.s do 5 m.s-1 za podmíněně vhodná. Orientační zákres chráněných území ochrany přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb., znázorňuje zájmy ochrany přírody a krajiny (v rozsahu uvedeném v legendě mapy). Barevná stupnice legendy odlišuje chráněná území podle počtu překryvů konkrétních území různými formami jejich ochrany (násobená ochrana shodného území). Do této mapy byly vyznačeny i trasy tahů velkých ptáků (čápů), na které by větší skupiny či farmy VVE mohly mít vliv. Příloha číslo 2 tohoto metodického pokynu také sumarizuje výměry ploch vhodných pro umístění VVE v jednotlivých krajích ČR. Celková výměra vhodných území pro umístění větrných elektráren na území ČR dle zmíněné přílohy činí 9560 km2. Z této celkové vhodné plochy je ochranou přírody a krajiny chráněno 53,2 % (5082 km2). V ČR tedy dle zmíněné přílohy metodického pokynu zbývá tedy 46,8 % (4478 km2) vhodného území pro umístění VVE.
- 68 -
Obr. 26. Území vhodná pro umístění větrných elektráren – rozbor závažnosti střetů s ochranou přírody.
. Převzato: Příloha č. 1. k Metodickému pokynu MŽP.
Při hodnocení záměru výstavby VVE by měl orgán ochrany přírody v prvé řadě za pomoci výše pospané mapy vyčlenit citlivá a nevhodná území pro výstavbu VVE z pohledu ochrany přírody a krajiny. Orgán ochrany přírody by neměl tyto stavby akceptovat na nevhodných lokalitách, kde je přednostně veřejným zájmem ochrana přírody a krajiny (především ochrana KR). Popisovaná mapa je však zpracována v poměrně velkém měřítku a slouží tak pouze k orientaci (Pravec, 2005). Z toho důvodu metodický pokyn definuje další nezbytné podklady, které musí být předloženy investorem k posouzení orgánu ochrany přírody. viz. Kapitola 8.6.4.3). Další přílohou metodického pokynu MŽP, která má sloužit k vyčlenění vhodných území pro stavbu větrných elektráren (po stránce klimatologických charakteristik) je mapa prostorového rozložení výkonu větru (W.m-2) nad územím ČR ve výšce 40 m nad povrchem. Tato mapa již byla popsána a vysvětlena v kapitole 4.3. 8.6.4.3 Základní podklady k posouzení záměru výstavby větrných elektráren dle metodického pokynu Metodický pokyn MŽP také vymezuje podklady, které předkládá investor orgánům ochrany přírody. Jedná se o podklady nezbytné a o podklady doporučené. Nezbytné podklady
- 69 -
- Podání, z kterého musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co navrhuje. - Dokumentace pro územní řízení (přesný popis záměru stavby včetně kabelové trasy, postupu výstavby, použité technologie). Přesné místo stavby musí být vyznačené ve vhodných mapových podkladech a to v měřítku 1: 10 000. - Vizualizace větrných elektráren v krajině včetně tras nadzemního elektrického vedení. Tento podklad slouží také k vymezení dotčeného krajinného prostoru. - Stanovisko dle zákona č.100/2001 Sb., o posouzení vlivu stavby na životní prostředí nebo závěr zjišťovacího řízení v případě, že bylo posuzování záměru ukončeno již ve fázi zjišťovacího řízení. Této problematice se detailně věnuje kapitola 9. - Biologické hodnocení dle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny (zpracovávají autorizované osoby pokud o jeho nezbytnosti rozhodne orgán ochrany přírody). Doporučené podklady: - Vyznačení plánované lokality pro uskutečnění záměru v přílohách metodického pokynu (tedy v mapě území vhodných pro umístění větrných elektráren z hlediska rozboru střetů s ochranou přírody a v mapě prostorového
rozložení výkonu větru
-2
(W.m ) nad územím ČR ve výšce 40 m nad povrchem). - Koncepce umísťování staveb VVE v rámci samostatných územních celků. - Územně plánovací podklady nebo územně plánovací dokumentace v jejichž rámci je tato problematika řešena. - Odborné stanovisko. Není-li daný úřad schopen zhodnotit vliv stavby zejména na KR, může být toto posouzení zpracováváno odbornými organizacemi Ministerstvo životního prostředí (např. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR), nebo privátním sektorem (např. soudními znalci). Na rozdíl od předchozích metodických postupů je v této kapitole popsaný metodický pokyn
MŽP
specifikován
přímo
na
stavby
větrných
elektráren.
Mezi
jeho
nejvýznamnější přínosy patří hlavně shrnutí platné legislativy ochrany přírody a krajiny a její aplikace do uceleného postupu, který by měl sloužit k jednotnému a co nejvíce komplexnímu postupu při řešení této problematiky. Vymezení vhodných území pro stavbu vlastní stavbu elektráren, které tento pokyn také řeší, je však nutné brát pouze orientačně a nikoliv závazně (z důvodů měřítka zpracovaní map a nutnosti individuálního posouzení každého záměru pro jeho vysokou specifičnost). 8.6.5 Vizuální programy: další možnosti hodnocení vlivu větrných elektráren na krajinný ráz Vizuální programy jsou dnes běžně používané metody, které doplňují metodické postupy a veškeré hodnocení záměru výstaveb VE. Vizualizace VE v krajině je
- 70 -
z pohledu zákona nezbytným podkladem k dalšímu hodnocení a posouzení záměru výstavby VE. (viz kapitola 8.6.4.3). Hlavní přínos a výhody vizuálních programů definoval Sklenička (2006b) do následujících tří bodů: - Na jejich základě je možné vymezit dotčený krajinný prostor. - Dávají kvantitativní představu o plošném zasažení území vizuálními vlivy. - Pomocí nich lze determinovat významné pohledy, zjistit míru ovlivnění významných krajinných prvků (např. kulturních památek, přírodních dominant). Jako nezbytný podklad, na kterém jsou vizuální programy vyhodnoceny, slouží 3D model terénu. Ten by měl být zpracován nejlépe z výškopisných údajů v měřítku 1:10 000. Současně by měly být zohledněn půdní pokryv území (land cover). Pro vymezení dotčeného krajinného prostoru a následnou interpretaci by měly být analyzovány čtyři výškové hladiny. Analyzuje se pata VE, spodní úroveň vrtulí (viditelnost celého rotoru), střed rotoru a horní úroveň vrtulí (tedy nejvyšší bod VE). Aby výstup z vyhodnocení vizuálních programů umožnil co nejobjektivnější představu a působení záměru v dotčeném krajinném prostoru, je důležité toto vyhodnocení provádět v různých pásmech viditelnosti. Aktuální vegetační kryt a reliéf terénu jsou hlavními faktory, které způsobují, že do vzdálenosti 25 km od paty VE mohou nastat výrazné rozdíly mezi plochami území vizuálně zasaženými stavbou VE. Plocha takto vizuálně zasažených ploch od jedné VE v konkrétních případech může činit cca 22 km2, v jiném konkrétním
případě se jednalo u stejně vysoké VE již o 1250 km2
(Sklenička, 2006b).
- 71 -
9. VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY A PROCES EIA 9.1 Obecná východiska a souvislosti Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA - Environmental Impact Assesment) je jedním z možných nástrojů k omezení negativního vlivu lidské činnosti na životní prostředí. Posuzování vyplývá z legislativy, konkrétně ze zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Proces EIA se provádí před vlastní realizací záměru (tedy i VE). V příloze výše zmíněného zákona jsou vymezeny stavby, na které se zákon vztahuje. Stavby a záměry jsou rozděleny do dvou kategorií. V kategorii I. jsou záměry vždy podléhající posouzení, v kategorii II. jsou záměry vyžadující zjišťovací řízení. VE jsou zařazeny do kategorie II. a vyžadují tedy vždy minimálně zjišťovací řízení. Toto ustanovení planí pro:
„Větrné elektrárny s celkovým instalovaným výkonem vyšším
než 500 kWe nebo s výškou stojanu přesahující 35 metrů“ (zákon č. 100/2001 Sb.). Dle tohoto zákona je účelem posuzování získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, opatření, nebo pro další řízení (jedná se hlavně řízení v souladu s zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon) a se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Dle metodického pokynu MŽP (viz. kapitola 8.6.4.3) je stanovisko či závěr zjišťovacího řízení dle zákona č.100/2001 Sb., nezbytným podkladem, který předkládá investor orgánům ochrany přírody při hodnocení záměru výstavby VE. Celý proces posuzování zahrnuje zjištění, popis a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení záměru na životní prostředí (včetně vlivů při jeho přípravě i provozování). Posuzují se vlivy na veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky…“ (zákon č. 100/2001 Sb.). Důležitým aspektem procesu EIA je i to, že během jeho celého průběhu má příslušný úřad povinnost zveřejňovat informace (úřední desky správních úřadů, obcí, internet) z jednotlivých fází vlastního procesu. Každý má možnost zaslat své písemné vyjádření k jednotlivým fázím procesu.
9.2 Vlastní průběh procesu EIA Tato kapitola vychází z legislativního postupu, který vymezuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.
- 72 -
Celý proces posuzování vlivů na životní prostředí probíhá v jednotlivých fázích, které na sebe vzájemně legislativně, časově a obsahově navazují. Oznámení Oznámení o záměru (tj. např. výstavba VE) je povinna předložit každá fyzická nebo právnická osoba, příslušnému správnímu úřadu. Vlastní náležitosti oznámení stanovuje příloha č. 3
tohoto zákona: jedná se především o informace o záměru, údaje o
vstupech a výstupech, údaje o stavu životního prostředí v dotčeném území (charakteristika stavu složek životního prostředí, které budou pravděpodobně významně ovlivněny, charakteristika možných vlivů a odhad jejich velikosti a významnosti), údaje o vlivech záměru na obyvatelstvo a na životní prostředí, popř. další doplňující údaje. Zjišťovací řízení Zjišťovací řízení se zahajuje a provádí na podkladě oznámení a vyjádření k němu obdržených. Cílem zjišťovacího řízení je upřesnění informací, které je vhodné uvést do dokumentace a to se zřetelem hlavně na druhu konkrétního záměru a faktorů životního prostředí, které mohou být ovlivněny (v případě VE, tedy pochopitelně i vliv na krajinu a KR). Při zjišťovacím řízení příslušný úřad zjišťuje, zda a v jakém rozsahu může záměr vážně ovlivnit životní prostředí a obyvatelstvo: používá přitom kritéria uvedených v příloze č. 2 tohoto zákona. U záměru uvedeného v příloze č. 1 kategorii II. (tedy VE) je cílem zjišťovacího řízení také zjištění, zda záměr bude posuzován podle tohoto zákona. Větrné elektrárny nemusí být tedy posuzovány celým řízením/procesem EIA. Pokud bylo předloženo oznámení splňující náležitostmi podle přílohy č. 4 toho zákona (tj. náležitosti dokumentace) a příslušný úřad neobdržel žádné nesouhlasné vyjádření k němu, může stanovit, že dokumentaci není třeba zpracovávat a oznámení se považuje za dokumentaci. Dokumentace Předkladatel záměru na základě oznámení, vyjádření k oznámení a
závěru
zjišťovacího řízení zajistí zpracování dokumentace. Obsah této dokumentace vymezuje příloha č. 4 tohoto zákona.
Jedná se především o komplexní charakteristiky vlivů
záměru na životní prostředí, hodnocení jejich velikosti a významnosti (zde bod 8. „Vlivy na krajinu“), porovnání jednotlivých variant řešení, grafické přílohy apod. Posudek Příslušný úřad zajistí zpracování posudku osobou k tomu oprávněnou (držitel autorizace dle zmíněného zákona). Zpracovatel posudku zpracuje tento posudek na základě dokumentace, popřípadě oznámení a všech podaných vyjádření k nim.
- 73 -
Náležitosti posudku jsou uvedeny v příloze č. 5 tohoto zákona. Jedná se hlavně o posouzení dokumentace, její úplnosti a správnosti včetně použitých metod hodnocení, celkové posouzení akceptovatelnosti záměru z hlediska vlivů na životní prostředí apod. Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí Příslušný úřad vydá na základě dokumentace, posudku a veřejného projednání stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Stanovisko je odborným podkladem pro vydání dalších rozhodnutí. Bez tohoto stanoviska nelze vydat rozhodnutí nutná k provedení záměru v žádném navazujícím správním řízení (stavební povolení, územní řízení, apod.). Nutno zde zmínit, že vlastní výsledek celého procesu EIA musí být brát v dalším případném správním řízení „pouze“ v úvahu. Není tedy zavazující, ale pouze doporučující.
průběh procesu EIA dle zákona č.100/2001 Sb.
1) OZNÁMENÍ
- oznámení o záměru předloží každá fyzická nebo právnická osoba, příslušnému správnímu úřadu - definuje příloha č.3 zákona 100/2001Sb.
- především: informace o záměru, údaje o vstupech a výstupech, údaje o stavu životního prostředí (ŽP) v dotčeném území, charakteristika možných vlivů a odhad jejich velikosti a významnosti - provádí příslušný správní úřad na podkladě oznámení a vyjádření k němu 2) - správní úřad zjišťuje, zda a v jakém rozsahu může záměr vážně ZJIŠŤOVACÍ ovlivnit ŽP a obyvatelstvo (kritéria určuje příloha č. 2 ) ŘÍZENÍ - cílem je také zjištění (u záměrů kategorie II. dle přílohy č.1) zda záměr bude posuzován dále podle tohoto zákona (př. větrné elektrárny) - zajistí předkladatel záměru na základě oznámení, vyjádření k oznámení a zjišťovacího řízení (určuje příloha č. 4) 3) - především: komplexní charakteristiky vlivů záměru na ŽP, DOKUMENTACE hodnocení jejich velikosti a významnosti (bod 8. „Vlivy na krajinu“), porovnání jednotlivých variant řešení, grafické přílohy apod. - příslušný úřad zajistí zpracování posudku osobou k tomu oprávněnou (držitel autorizace dle zákona 100/2001Sb.) 4) - (náležitosti příloha č. 5) především:posouzení dokumentace, její POSUDEK úplnost a správnost včetně použitých metod, celkové posouzení akceptovatelnosti záměru z hlediska vlivů na ŽP,.. - vydá příslušný úřad na základě dokumentace, posudku a event. 5) veřejného projednání STANOVISKO - stanovisko je odborným podkladem pro vydání rozhodnutí v navazujících správních řízení (stavební povolení, územní řízení)
Tab. 11. Průběh procesu EIA dle zákona č.100/2001 Sb. V zákoně č. 100/2001 Sb. není jmenovitě pojednávána či zmíněna ochrana KR. Problematika/ochrana KR je však v procesu EIA řešena prostřednictvím hodnocení
- 74 -
vlivů záměru na krajinu (vazba termínu „krajina“ na zákon č. 114/1992 Sb.). Dle některých autorů, např. Sklenička (2002) je problematika ochrany KR v procesu EIA z legislativního hlediska ošetřena v dostatečném rozsahu. Posuzování vlivů VE na životní prostředí dle základě zákona 100/2001 Sb. může velmi významným způsobem ovlivnit vlastní realizaci tohoto záměru. V průběhu celého procesu EIA by se měli velmi důkladně hodnotit jednotlivé možnosti umístění VE v krajině, jejich vliv na životní prostředí a na narušení KR, popřípadě by měly být navrženy adekvátní kroky k eliminaci negativních vlivů VE.
- 75 -
10. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OCHRANNÁ PÁSMA A LIMITY Z HLEDISKA UMÍSTĚNÍ STAVBY VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY Jedním z úkolů této práce bylo prostudovat metody ohleduplného umísťování VE v krajině. Ohleduplné umístění je bezpochyby takové, které negativně neovlivňuje a neničí jiné složky krajiny a životního prostředí. V této kapitole jsou vymezeny a popsány oblasti, které by měly být chápány jako území nevhodná pro umístění staveb VE. Obsah kapitoly vychází převážně ze zákona o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.), ale také z názorů odborníků a postupů vyplívajících z konkrétních rozsáhlých studií zabývajících se touto tématikou. Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Zákon 114/1192 Sb. a
Metodický pokyn MŽP k vybraným aspektům postupů
orgánů ochrany přírody, které souvisí s umisťováním staveb velkých větrných elektráren, vymezuje a upravuje výstavbu VE ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ). - Na území národních parků (I. a II. zóna ochrany), chráněných krajinných oblastí (I. a II. zóna ochrany), národních přírodních rezervací a přírodních rezervacích zmíněný zákon ( §16, §26, §29, §34) zakazuje povolovat a umísťovat nové stavby (z toho vyplývá, že i stavby VE). Dále pak je v těchto zmíněných případech zakázáno hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému anebo nevratně poškozovat půdní povrch. - Na území národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP) zákon č. 114/1992 Sb. umístění stavby typu VE výslovně nevylučuje, ale §35 a §36 zakazuje změny či poškozování NPP a PP či jejich hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození. Stavba je možná jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody (nejčastěji Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady, Agentura ochrany přírody a krajiny). Minimální ochranné pásmo ZCHÚ je stanoveno zákonem č. 114/1992 Sb. na 50 m od hranice ZCHÚ. Je-li třeba chránit ZCHÚ před rušivými vlivy z okolí, může být pro toto ZCHÚ vyhlášeno širší ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy. Širší ochranné pásmo stanovuje dle zákona orgán, který ZCHÚ vyhlásil. Dle Skleničky (2007a, 2005) je s ohledem na potenciální výstavbu VE nutné chránit ZCHÚ ne pouze uvnitř jejich hranic. Nutná je i ochrana mimo jejich hranice před tzv. vizuální kontaminací, a tedy před negativním snížením estetických hodnot těchto chráněných ploch. Ve všech spolkových zemích Německa stávající CHKO nepřicházejí pro umístění VE v úvahu.
V jednotlivých spolkových zemích dále s drobnými specifickými
- 76 -
odlišnostmi převažuje snaha o vyloučení ostatních kategorií ZCHÚ mimo potenciální lokality pro umístění VR. (Salašová - Kuchyňková - Kaslová et al., 2007). Územní systém ekologické stability (ÚSES) ÚSES je: „územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“ (Zákon č. 114/1992 Sb. §3.). „Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ" (Zákon č. 114/1992 Sb. §4). ÚSES je členěn do tří hierarchických úrovní (lokální, regionální a nadregionální). Možný negativní zásah či dopad VE do ÚSES by se měl vyhodnotit během projednávání EIA a také k němu dává
stanovisko orgán ochrany přírody během
povolovacího procesu. Ochranná pásma by měla být řešena v závěrečném stanovisku procesu EIA. Dle Skleničky (2007a, 2005) je nutné prvky ÚSES chránit uvnitř jejich hranic před disturbancí způsobenou vlastní výstavbou a provozem VE. Lokality
obdobné
prvkům
ÚSES
jsou
Německu
většinou
vyloučeny
z
možnosti potenciálního umístění VE (Salašová - Kuchyňková - Kaslová et al., 2007). Významný krajinný prvek (VKP) „Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků…“(Zákon č. 114/1992 Sb. §3.). VKP jsou chráněny před poškozováním a ničením dle zmíněného zákona. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení VKP, je nutné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb (tedy i možné umístění staveb VE). V přírodním parku i VKP je z pohledu zákona prioritní ochrana KR a ochrana přírody je zde chápána jen jako doprovodná součást ochrany KR (Löw - Míchal, 2003). Přírodní park Přírodní park je území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, které není zvláštně chráněno jako ZCHÚ. Přírodní park se zřizuje
- 77 -
k ochraně KR podle § 12, zákona č. 114/1992 Sb. Orgán ochrany přírody může stanovit omezení využití takového území. Omezovány jsou takové činnosti, které by znamenaly zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. V přírodním parku i VKP je tedy dle zmíněného zákona prioritní ochrana KR. Proto by tyto lokality měly být považovány za zcela nevhodné pro umístění staveb VE. Zároveň by mělo být vymezeno dostatečné účinné ochranné pásmo, které by tyto lokality chránilo před snížením jejích estetických hodnot resp. vizuálním narušením. Vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy Tyto plochy mohou být často ze zákona č. 114/1992 Sb. významnými krajinnými prvky, nebo jsou součástí ZCHÚ. Proto zde platí obdobné doporučení
jako u
předcházejících bobů. Dle Rous et al. (2004) je obecně platné, že se nesmí zasahovat do niv vodních toků a do břehové části vodních ploch. Dále by stanovení ochranného pásma pro tyto prvky mělo být řešeno v jednotlivých konkrétních případech v rámci územního řízení nebo v procesu EIA (Sklenička, 2007a, 2005). Lesy Lesem jsou „lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa“ (Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon)). Ochranné pásmo lesa je stanoveno zmíněným zákonem na 50 m od jeho hranice. Dle Skleničky (2007a, 2005) nejsou lesní plochy vhodné pro umísťování VE. Provozem VE může být vážně narušen ekologický význam lesa (disturbance živočišných společenstev a společenstev na nich vázaných). Dále může dojít i k přímému poškozením lesa při výstavbě VE, stavebních úpravách jejího okolí a při dopravě jednotlivých konstrukčních součástí VE (tuto dopravu jsou schopny zvládnout pouze nákladní automobily velkých rozměrů). K tomuto přímému narušení dopravou a stavbou může samozřejmě docházet i v jiných popisovaných případech a lokalitách. Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území, jejíž hlavním cílem je zajistit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z kontextu evropského pohledu nejcennější, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast. Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Na základě směrnice o ptácích jsou vyhlašovány ptačí oblasti (SPA) a na základě směrnice o stanovištích
- 78 -
evropsky významné lokality (SCI). Společně tvoří tyto dva typy lokalit soustavu Natura 2000 (www. 20.). Požadavky obou směrnic byly začleněny do zákona č. 114/1992 Sb. „Jakákoliv koncepce nebo záměr, který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné
lokality nebo ptačí oblasti, podléhá
hodnoceni jeho důsledku na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek“ (Zákon č. 114/1992 Sb., § 45h). Při hodnocení důsledků těchto koncepcí a záměrů se postupuje podle zvláštních právních předpisů o posuzování vlivu na životni prostředí (tedy postup dle zákona č. 100/2001 Sb. - proces EIA ). V lokalitách soustavy Natura 2000 jsou zakázány jen takové činnosti, které mají negativní vliv na výskyt předmětů ochrany. Stanovení podmínek hospodaření a činností na tomto území se definuje na základě toho jaký konkrétní druh je chráněn. Veškeré plány a projekty, které nějakým způsobem mohou významně ovlivnit SPA nebo SCI, tedy podléhají posuzování vlivů projektů z hlediska zachování předmětu ochrany. Je nutné pečlivě vybírat místa pro výstavbu VE tak, aby nebyly v rozporu s předmětem a cílem jejich vyhlášení a aby byl vyloučen vliv na zvláště chráněné druhy. Z těchto důvodu tedy mohou být vyloučeny i stavby VE (www. 20.). Dle Rous et al. (2004) musí být míra ovlivnění či únosnosti zatížení těchto ploch výstavbou VE řešena v procesu EIA. Ptačí oblasti jsou na území většiny spolkových zemí Německa vyloučeny z potenciálních lokalit pro stavby VE (Salašová - Kuchyňková - Kaslová et al., 2007). O důležitosti a významu ochrany výše zmíněného výčtu lokalit nesvědčí jen zákonem stanovené regulativy, ale přiklánějí se k nim i jednotlivý odborníci. Např. Buček (2007) považuje za důležité zcela vyloučit výstavbu VE tam, kde je chráněna biodiverzita a specifický KR, tedy na územích: ZCHÚ, přírodních parků, lokalit soustavy Natura 2000, mokřadů mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy a skladebných prvků USES krajiny (biocenter a biokoridorů). Dalším důležitým faktorem, který by měl být zmíněn při hodnocení možných dopadů VE v daném místě je, že ke každé jednotlivé VE je nezbytné vystavět elektrické připojení (nadzemní/podzemní) a příjezdovou komunikaci. Tím dojde dle Culka (2007) k významným zásahům nejčastěji do vrcholových částí kopců, doposud většinou nenarušených. V jednotlivých místech krajiny se tímto zásahem výrazně rozroste síť komunikací. Těmito zásahy může dojít dle zmíněného autora k industrializaci dalších dosud nedotčených částí přírody.
- 79 -
Mimo rámce zákona o ochraně přírody a krajiny však jsou případy, kdy zvýšenou ochranu KR vyžaduje území z jiných důvodů. Jedná se zejména o zákon o památkové péči (krajinné a sídelní památkové zóny, ochranná pásma kulturních památek apod.).
Pouze pro úplnost či pro představu o různorodých rozsáhlých souvislostech v této problematice je zde uveden ještě následující poslední bod. K umístění staveb VE je dále nutný souhlas Úřadu pro civilní letectví a Ministerstva obrany a to v případě, kdy stavba VE naplňuje následující podmínky definované zákonem č. 49/1997 Sb. o civilním letectví. A to sice je-li VE: stavba či zařízení, které je vysoké 75 m a více nad terénem a nebo se jedná o „zařízení, která mohou ohrozit bezpečnost letového provozu nebo rušit funkci leteckých palubních přístrojů a leteckých zabezpečovacích zařízení, zejména zařízení průmyslových závodů, (…), energetická zařízení, větrné elektrárny a vysílací stanice“. Úřadu pro civilní letectví také v některých případech velmi přísně a jednoznačně vymezuje konkrétní způsob označení, nátěru a světelného značení VE.
- 80 -
11. KONKRÉTNÍ ZPŮSOBY SOUČASNÉHO ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY UMÍSTĚNÍ STAVEB VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN DO KRAJINY ČR 11.1 Obecná východiska a souvislosti Dle Vorla (2006) přibyla do krajiny ČR celá řada nových prvků, které mají vysloveně technický charakter a symbolizují tak některé fenomény naší doby. V obrazu krajiny se tak čím dále častěji a výrazněji objevují výrazné linie komunikací, stožáry a trasy elektrického vedení, telekomunikační vysílače nebo dominantní stavby VE. Dle zmíněného autora existují i názory, že takto pozměněný a „nově“ vytvořený obraz krajiny vyjadřuje ducha života naší doby. Že se tedy jedná o potřebné zásahy, a proto by se na ně mělo nahlížet jako na zásahy přirozené. Vzhledem ke všem okolnostem, které ovlivňují dnešní situaci tykající se VE je zřejmé, že stavby VE budou v naši krajině přibývat. Proto je důležité velmi pečlivě vybírat lokality pro jejich umístění. Jediná možná cesta, která může ohleduplně a pokud možno „šetrně“ umožnit začlenění těchto staveb do vybraných částí naší krajiny, je zodpovědné, co nejvíce důkladné a komplexní posouzení a vyhodnocení každé potenciální lokality pro jejich výstavbu. Důležitá skutečnost, která by měla být v této souvislosti zmíněna je i „nepřímý“ vliv VE na krajinu a její charakter. Sklenička (2006a) varuje před velmi významným vedlejších efektem VE, který ve svém důsledku může v některých případech způsobit KR větší újmu než sama stavba VE. Jedná se o to, že VE se stávají ve většině případech první negativní dominantou daného území. Tím také VE toto území tzv. „načínají“, neboť pouhou svoji přítomností přitahují další stavby a aktivity s negativním vizuálním projevem. V důsledku tento stav znamená, že posuzovatelé dalších záměrů jsou nuceni konstatovat fakt, že v území se již dominanta s negativním projevem vyskytuje (je již způsoben zásah do KR). Další investoři tak vystavují na toto území velký tlak, neboť pravděpodobnost, že by jejich záměry byly zamítnuty s odvoláním na ochranu KR, se v těchto případech logicky snižuje. VE tak tedy dle zmíněného autora svým extrémním projevem natolik rozšiřují naše hodnotící měřítko, že smazávají hranice mezi dříve jasně definovanými hodnotami. Co tedy bylo dříve nepřípustné a nepřijatelné, se může stát vedle rozměrů staveb VE přijatelné a akceptovatelné. Zároveň dle Skleničky (2003, 2001) odborníci také řeší o možnost či vhodnost seskupování nezbytných negativních dominant (jako je například VE) v určitých, pokud možno již podobně vizuálně kontaminovaných krajinných prostorech. Tento princip by v praxi znamenal, že stavba, která by se měla stát v daném území první negativní dominantou, by byla automaticky zamítnuta. Takovéto záměry v situacích, kdy je jejich
- 81 -
realizace nutná, by byly směrovány do území esteticky méně hodnotných. Tímto přístupem by mohlo být reálně docíleno ochrany vizuálně dosud nedegradovaných částí krajiny. Ve vztahu k ochraně KR lze přijmout možné obecné zásady, díky kterým by výstavba VE nemusela znamenat potenciální zásah do současných hodnot KR. Tyto zásady definovala Žallmannová (2005b) následovně. - Nezaujaté a realistické územní a krajinné plánování. - Pečlivý výběr lokalit a design větrných farem. - Objektivní posuzování všech potenciálních dopadů na krajinu. - Dlouhodobé strategické plánování bez orientace na okamžitý krátkodobý zisk. - Respektování a ochrana dlouhodobých hodnot v přírodě a krajině.
11.2 Charakteristika a principy vybraných studií zabývajících se možností umístění staveb větrných elektráren do krajiny Tato kapitola charakterizuje vybrané konkrétní studie tykající se možnosti umístění VE do naši krajiny. Jsou zde popsány jejich postupy a základní principy. Jednotlivé metodické kroky/postupy byly zpracovány do podoby tabulek a pro lepší představu a názornost jsou vždy uvedeny u konkrétní studie. Tyto popsané studie by mohly sloužit jako komplexní plnohodnotné příklady pro další možné studie a dokumenty řešící tuto otázku. Současně je tyto studie možno chápat jako vhodný směr, kterým by se by se měla problematika VE v ČR ubírat.
11.2.1 Studie v Plzeňském kraji (2007) a studie na Frýdlantsku, Hrádecku a Chrastavku (2005) Tato kapitola vychází ze studie Sklenička (2007a) a studie Sklenička (2005). Tyto studie jsou formou tzv. preventivní ochrany KR. Cílem studií bylo vyhodnotit územní limity a jednotlivé charakteristiky KR, které se vztahují k předpokládané výstavbě VE. Dále pak na základě tohoto vyhodnocení naznačit vliv jejich potenciální výstavby na KR. Součástí studií byl i výběr potenciálně přípustných lokalit pro stavbu VE na základě tzv. negativního vymezení území. Princip studií spočíval
v členění řešeného území na jednotlivá pásma (zóny)
v závislosti na souvisejících územních limitech. Studie jsou členěny do pěti etap, které na sebe vzájemně navazují. První dvě etapy definují územní limity, které mají jiný důvod než je ochrana KR. Zbývající tři etapy řeší preventivní hodnocení ochrany KR.
- 82 -
1) V první etapě byly na základě známých limitů využití území vymezeny pásma (zóny) ochrany. Současně byly vymezeny jejich ochranná pásma související s předpokládaným záměrem výstavby VE (tyto příslušná ochranná pásma vyplývají z platné legislativy). Byly tak tedy přímo definovány lokality, v kterých je stavba VE legislativně vyloučena (tyto lokality požívají zákonnou ochranu, ale nejedná se zde ještě o ochranu KR). Jedná se o plochy: ZCHÚ, ÚSES, systému NATURA 2000 a VKP, lesů, staveb, zařízení technické infrastruktury (především železnice), elektrické vedení. 2) Druhá etapa se zabývala zjištěním a následným vymezením výskytu ohrožených ptačích druhů. Bylo vyhodnoceno jejich možné ohrožení potenciálním provozem VE. 3) Třetí etapa se již týkala ochrany KR. Jednalo se o tzv. negativní územní selekci míst významných z hlediska ochrany KR. Na základě krajinářského hodnocení území byly vymezeny esteticky hodnotná území (vizuální ochrana krajiny se zvýšenou estetickou hodnotou). Dále byly vymezeny pohledově významné krajinné dominanty s pozitivním vizuálním projevem (nebezpečí jejich silného narušení potenciální výstavbou VE). U těchto popsaných lokalit došlo navíc k vymezení pásem vizuální ochrany. Významným bodem v této etapě bylo i vymezení pásem vizuální ochrany u vybraných kategorií zmíněných již v první etapě těchto studií (ZCHÚ, přírodní park) v souvislosti s ochranou KR dle § 12 zákona č. 114 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Vymezení pásem vizuální ochrany probíhalo pomocí analýz nad 3D modelem terénu. 4) V čtvrté etapě došlo k vymezení pohledově významnými krajinnými dominantami s negativním vizuálním projevem v řešeném území i jeho okolí. Na základě tohoto kroku byly definovány lokality, které jsou vizuálně významně negativně ovlivněny (působením negativních jevů či dominant v krajině). Tyto území jíž jsou negativně vizuálně
ovlivněny,
proto
by
potencionální
umístění
VE
v těchto
lokalitách
neznamenalo vstup prvního negativního záměru/projevu. 5) Pátá etapa se týkala vymezení podmíněně vhodných území a jejich hodnocením z hlediska KR. Díky syntéze dat vyplývajících z předcházejících čtyř etap byly definovány plochy, které nejsou negativně vymezené z hlediska potenciální výstavby VE (tedy plochy, kterým nebyly v předcházejících bodech přiděleny žádné limity či ochranná pásma). V těchto plochách byly hodnoceny příslušné atributy KR a současně byla řešena míra jejich ovlivnění potenciální výstavbou VE. Pro takto vymezené lokality byly definovány směrnice (regulativy) z hlediska ochrany KR. Tyto směrnice se týkají únosné kapacity dané lokality z hlediska počtu VE, umístění či jejich výšky.
- 83 -
1) zóny ochrany území z hlediska limitů využití území
OSNOVA STUDIE - limity zvláště chráněných území - limity územních systémů ekologické stability - limity území z hlediska soustavy Natura 2000 - limity významných krajinných prvků - limity z hlediska vlivu na lesy - limity vlivu na vodní plochy, toky, údolní nivy a mokřady - limity vlivu na přírodní park - limity území z hlediska sídel - limity z hlediska technické infrastruktury - úprava/rozšíření jednotlivých ochranných pásem s ohledem na VE (tzv. ochranná pásma vizuálního vlivu)
2) - zjištění výskytu ohrožených ptačích druhů a vyhodnocení hodnocení území z hlediska vlivu na jejich možného ohrožení VE avifaunu - krajinářské hodnocení území 3) - vymezení krajinných dominant zonace území z hlediska vlivu na - vymezení pásem vizuální ochrany esteticky hodnotných krajinný ráz území,pohledově významných krajinných dominant a vybraných kategorií z bodu 1) 4) - vymezení ploch významně vizuálně ovlivněných zonace území dotčeného působením negativních jevů či negativních dominant (zde by potenciální VE nebyly první negativní dominantou) negativními vizuálními vlivy 5) - vymezení hranic podmíněně vhodných území vymezení podmíněně vhodných - hodnocení a regulativy podmíněně vhodných území území a jejich hodnocení z hlediska z hlediska krajinného rázu (max. výška VE, počet VE, krajinného rázu únosná kapacita území)
Tab. 12. Osnova studie sestavená z podkladů dle Sklenička (2007a, 2005). Velmi zajímavý a v problematice VE velmi důležitý je i princip, z kterého vycházela čtvrtá etapa těchto studií. Princi spočívá v tom, že byly vyznačeny lokality, které jsou již silně ovlivněny působením stávajících negativních vizuálních jevů či dominant v krajině. Potencionální umístění VE v těchto lokalitách by tedy neznamenalo umístění prvního negativními projevu (první negativní dominanty). Je zde tedy vycházeno ze zásady, že jediná negativní dominanta může narušit měřítko či vztahy v území. Tím se tato dominanta stává příčinou snížení estetické hodnoty krajiny v okruhu její silné viditelnosti. V těchto studiích je tedy snaha o hromaděni (kumulaci) negativních dominant typu VE v územích méně esteticky hodnotných (Sklenička, 2007a, 2005)
11.2.2 Studie v Krušných horách (2004) Tato kapitola vychází ze studie Rous et al. (2004). Cílem této studie bylo jednak posoudit míru ovlivnění KR Krušných hor výstavbou VE a zároveň vymezení přednostních území pro využívání větrné energie. Postup probíhal v následujících hlavních bodech. 1) Stanovení nevhodných území pro výstavbu VE z pohledu ochrany přírody a krajiny, technické infrastruktury a zdraví obyvatel
- 84 -
V tomto bodě byla stanovena území, v kterých není ze zákona přípustné zřizovat nové stavby (limity území). Jelikož jsou tato území definována zákonem (hlavně zákon o ochraně přírody a krajiny a zákon o územním plánování a stavebním řádu ), jejich výčet byl totožný s výčtem území u předešlého postupu (viz. kapitola 11.2.1), s ohledem na místní specifika (archeologické památky, historické cesty, místní hnízdiště ptáků atd.). V tomto bodě byly také vymezeny vizuálně významné krajinné dominanty. 2) Vymezení ochranných pásem V tomto kroku byly na základě již provedených studií o vlivu VE na obyvatele a živočichy a zkušeností zpracovatelů studie, vymezeny ochranná pásma (tzv. odstupové vzdálenosti). Odstupové vzdálenosti byly definovány u vybraných lokalit stanovených v předešlém bodě této studie. Důležité je zmínit, že tyto ochranná pásma byly vymezeny nad limit ochranných pásem stanovených příslušnou legislativou. 3) Hodnocení krajinného rázu (KR) a stanovení významu a projevu jednotlivých charakteristik krajinného prostoru Jednalo se o hodnocení KR celého území (v tomto případě Krušných hor) za použití následujících kroků: a) vymezení a diferenciace předpokládaného dotčeného prostoru b) determinace základních charakteristik dotčeného prostoru Stanovení a popsání přírodních, kulturních a historických charakteristik, které tvoří estetickou hodnotu území a jeho harmonické měřítko. c) stanovení významu a projevu jednotlivých charakteristik V tomto kroku se hodnotily následující charakteristiky: výška horizontu a jeho členitost, krajinné dominanty, krajinu formující hřbety, vrcholy a svahy, pohledově exponovaná místa, atd. Aby bylo možné hodnotit zásah a vliv záměru výstavby VE, bylo nutné přiřadit hodnotám a znakům jednotlivých charakteristik KR význam a jejich projev v celkovém výrazu krajiny. V této studii byly tedy dle významu klasifikovány následující charakteristiky KR. - Zásadní: pro KR určující, jejím odstraněním či degradací by došlo k celkové změně KR. - Spoluurčující: v hodnoceném krajinném prostoru dominantní, doprovází složky zásadní (jejím odstraněním či degradací by došlo ke změně celkového KR).
- 85 -
- Doplňující: doplňuje zásadní a určující znaky a hodnoty a spoluvytváří tak KR. - Jedinečná: v rámci ČR se vyskytují ojediněle a patří mezi nejvzácnější. Projev charakteristik byl stanoven dle pozitivního, neutrálního nebo negativního projevu (působení) každé z nich. 4 ) Syntéza dat V této etapě došlo na základě syntézy dat z předešlých bodů k vymezení lokalit/ploch v krajině, které vylučují (nevhodné lokality) instalaci VE nebo zřízení farem VE. Dále pak došlo k vymezení „potencionálně vhodných“ lokalit, které byly dále hodnoceny v následujícím bodu studie. 5) Hodnocení vlivu posuzovaného záměru na krajinný ráz Tato část se zabývala hodnocením jednotlivých lokalit, které byly stanoveny jako „potenciálně vhodné“ pro umístění VE. Jednalo se o hodnocení možného dopadu či ovlivnění těchto lokalit uskutečněním záměru. Hodnocení vlivu záměru (VE) na KR probíhalo v následujícím postupem. Nejprve došlo k začlenění VE jako další charakteristiky KR a
byl stanoven významu a projevu této charakteristiky. Dále
následovalo vyhodnocení ovlivnění stávajících charakteristik KR a změn prostorových vztahů v důsledku začlenění tohoto záměru (VE). V této části studie byly použity 3D pohledové vizualizace a modelové řezy krajinou (současně byly řešeny potenciální odstupová pásma jednotlivých soustav či farem VE). Závěrečným bodem práce bylo výsledné vyhodnocení míry vlivu posuzovaného záměru na KR. Současně byly stanoveny podmínky a doporučení, při jejichž splnění bude omezen negativní vliv VE na KR a bude možné potenciální záměr realizovat.
- 86 -
OSNOVA STUDIE 1) stanovení nevhodných území
- nevhodná území pro výstavbu VE z pohledu ochrany přírody a krajiny, technické infrastruktury a zdraví obyvatel
- zvláště chráněná území - prvky ÚSES 1.1) zákonné limity (hlavně - významné biotopy NATURA 2000 dle zákona č. 114/1992 - významné krajinné prvky (lesy, mimolesní zeleň, vodní Sb.) plochy, mokřady atd.) - místa tahu, odpočinku a shromaždiště chráněných ptačích druhů - archeologické památky, historické cesty - ochranná pásma sídel 1.2) ostatní limity: - odstupové vzdálenosti technické infrastruktury - pásma hygienické ochrany vodních zdrojů , poddolovaná území, apod. - krajinu formující hřbety, vrcholy a svahy 1.3) významné krajinné - pohledově exponovaná místa dominanty - oblasti s nejvýznamnějšími pohledovými vztahy 2) vymezení ochranných pásem
- stanovení odstupové vzdálenosti nad limit ochranných pásem (u vybraných ploch z bodu č.1)
- diferenciace předpokládaného dotčeného prostoru - determinace základních charakteristik dotčeného prostoru - stanovení významu a projevu jednotlivých charakteristik - vymezení nevhodných oblastí pro VE 4) syntéza dat - vymezení potenciálně vhodných oblastí pro VE - začlenění VE, jako další charakteristiky KR, stanovení významu a projevu této charakteristiky - vyhodnocení ovlivnění stávajících charakteristik a změny 5) hodnocení vlivu prostorových vztahů posuzovaného záměru na - vyhodnocení míry vlivu posuzovaného záměru na krajinný krajinný ráz (u potenciálně ráz vhodných oblastí) - vymezení ploch VHODNÝCH a zcela NEVHODNÝCH pro umístění VE - stanovení přípustnosti záměru, doporučení 3) hodnocení krajinného rázu (celého území)
Tab. 13. Osnova studie sestavená z podkladů dle Rous et al. (2004).
11.2. Studie v Moravskoslezském kraji (2007) Tato kapitola vychází ze studie Salašová - Kuchyňková - Kaslová et al. (2007). Tato studie je zpracována do dvou částí: první (analytická), spočívá v co nejpřesnější analýze současného stavu, druhá (strategická a návrhová část) vyhodnocuje možnosti území a jeho omezení pro potenciální umístění VE. Toto vyhodnocení je řešeno z hlediska
vlastností krajiny a přírody a z hlediska jejího
specifického charakteru KR. Vlastní vyhodnocení území z hlediska možnosti umístění VE je řešeno ze dvou pohledů: ochrana přírody a ochrana KR. Studie probíhala v následujících hlavních bodech.
- 87 -
1) Ochrana přírody V této etapě došlo k základní charakteristice zájmového území. Byla provedena sumarizace obecných i zvláště chráněných částí přírody. Zároveň došlo k analýze základních legislativních limitu využití cenných lokalit z pohledu ochrany přírody ve vztahu k potenciální výstavbě VE. Byly tedy shrnuty údaje o VKP, ÚSES, ZCHÚ, zvláště chráněných druzích rostlin a živočichů, evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech. U všech těchto ploch byly dále stanoveny a vymezeny limity využití (legislativní limity využití přírodně cenných lokalit dané zákonem č. 114/1992 Sb., a jejich aplikace v případě výstavby VE). Posouzen byl i vliv VE na biotu, s důrazem na ptáky a netopýry. 2) Ochrana krajinného rázu V této části byl definován a dále řešen následující fakt: „každá krajina má svůj krajinný ráz, který nesmí být poškozován“ (v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb.). „Krajiny s koncentrací přírodních, kulturních a historických hodnot mají zvýšenou hodnotu krajinného rázu.“ Ve smyslu zmíněného zákona se znaky a hodnoty KR mohou stát územní limitou a mají vliv na určení zastavitelnosti/nezastavitelnosti území (Salašová - Kuchyňková - Kaslová et al., 2007). Základním krokem této části studie bylo posouzení hodnoty a citlivosti území z hlediska ochrany KR (posouzení vhodnosti území pro umístění VE ) vyhodnocením následujících faktorů: přírodní hodnoty území (vymezeny zejména ZCHÚ, VKP, CHKO, soustavou Natura 2000, vyhlášenými přírodními parky, apod.), významné kulturní dominanty, harmonické měřítko a prostorové vztahy krajiny. Značný důraz byl kladen na vyhodnocení vybraných kulturně-historických charakteristik území s významným percepčním projevem. Proběhla determinace stupně dochovanosti architektonických znaku území, historické krajinné struktury (zbytky historické plužiny, kamenice a kamenné zídky, pinky a sejpy, historické odvaly, extenzivní sady starých nebo krajových odrůd, lesní paseky, mozaiky záhumenic, historické vodní kanály, mlýnské náhony, plavební kanály, rybníky, stopy archeologických staveb, ostatní historické objekty a technická díla), sakrálních staveb (kalvárie, křížové cesty, poutní chrámy, kostely, klášterní komplexy, drobné sakrální stavby) a ostatních kulturních dominant (hrady, zámky, rozhledny, apod.). Důležitou součástí studie bylo percepční terénní šetření, v němž byly určeny: významné stanovitě pro posuzování KR, citlivé pohledové horizonty, charakteristické znaky vnímané krajinné scény, působení kulturních dominant a historických krajinných struktur, dochovanost architektonických znaků (zejména lidová architektura). Na
- 88 -
základě tohoto terénního šetření byla vypracována databáze významných krajinných pohledů. Tato databáze se skládá ze souboru krajinných panoramat, na jejichž základě je možné dokázat a prezentovat zvýšenou estetickou hodnotu území a dále pak znázornit či ilustrovat
její možnou konfrontaci/degradaci stavbou VE (pozn. tento
přístup dokáže patrně nejvíce přiblížit tuto problematiku laické a „nezasvěcené“ veřejnosti). V navazující etapě studie byla hodnocena vizuální citlivosti krajiny. Základním principem tohoto hodnocení krajiny je použití tzv. překryvných metod (jednotlivé mapové vrstvy jsou seskupovány/kombinovány s vrstvy modelu terénu a vrstvy hodnocení viditelnosti). Z výsledné mapové vrstvy lze snadno vyčíst vizuálně nejcitlivějším území. Pro přímou aplikaci ochrany KR je patrně nejdůležitějším výstupem studie návrhy regulativů a limitů, které jsou uspořádány v návrhové části studie. U každého návrhu regulativu (pro potenciální možné umístění stavby VE), je také jeho zdůvodnění a další doporučení. Návrhy regulativů jsou zaměřeny na vzhledové charakteristiky VE, vhodnost jejich umísťování do jednotlivých typů krajiny, přírodní a kulturně-historické hodnoty krajiny, vizuální vliv VE a estetickou hodnotu krajiny. Výsledným výstupem je „Souhrnná mapa limitů umisťování větrných elektráren“.
- 89 -
1) OCHRANA PŘÍRODY
1) ochrana přírody 1.1) základní charakteristika zájmového území (sumarizace) 1.2) limity území (zákon č. 114/1992 Sb.) 1.3) stanovení ochranných pásem 2.1) posouzení vhodnosti území pro umísťování VE vyhodnocením
2) OCHRANA KRAJINNÉHO RÁZU
2.2) percepční terénní šetření/ určení:
2.3) ochrana krajinného rázu - zdůvodnění, doporučení, návrhy limitů a regulativů dle:
2.4) mapové výstupy
OSNOVA STUDIE - analýza území, limity, návrhy regulativů - VKP a prvky ÚSES - ZCHÚ - zvláště chráněné druhy rostlin/živočichů - soustava NATURA 2000 (SPA i SCI) - limity VKP a prvků ÚSES - limity ZCHÚ - limity zvláště chráněných druhů rostlin/živočichů - limity soustavy NATURA 2000 (SPA i SCI) - stanovení regulativů: úprava stávajících ochranných pásem (dle možných vlivů VE) - přírodních hodnot území - vybraných kulturně – historických charakteristik území s významným percepčním projevem - významných kulturních dominant - harmonického měřítka krajiny - prostorových vztahů - významných stanovišť pro posuzování krajinného rázu - citlivých pohledových horizontů - charakteristických znaků vnímané krajinné scény - působení kulturních dominant - působení historických krajinných struktur - dochovanosti architektonických znaků - vzhledové charakteristiky VE - vhodnosti umísťování VE podle typu krajiny - A plně antropogenizovaná - B harmonická - C relativně přírodní - přírodní hodnoty krajiny - viz. 1) ochrana přírody - hlavně VKP, ZCHÚ, ÚSES, přírodní parky - kulturně-historické hodnoty krajiny - historické krajinné struktury - sakrální stavby - městské/vesnické památkové rezervace, zóny - historické zahrady a parky - významné rekreační a lázeňské oblasti - vizuálního vlivu VE na KR - vymezení : - území se zvýšenou pohledovou citlivostí - pohledových horizontů - krajinných dominant - stanovišť posuzování krajinného rázu - estetické hodnoty krajiny - "mapa ochrany přírody" - "mapa hodnoty krajiny" - "souhrnná mapa limitů umísťování VE"
Tab. 14. Osnova studie sestavená z podkladů dle Salašová - Kuchyňková - Kaslová (2007).
- 90 -
Tato výše popsaná studie je výjimečná hlavně z důvodu vysokého stupně detailního a systematického zpracovaní všech charakteristik a aspektů KR. Oproti předešlým studím byl kladen značný důraz na podrobné hodnocení i kulturně-historické krajinné struktury (a všech jejích součástí). Na základě legislativy a možného negativního vlivu VE na jednotlivé charakteristiky KR jsou stanoveny limity a regulativy
území.
Podstatná část studie řeší vizuální citlivost krajiny.
Obecně je možné shrnout, že princip všech zmíněných studií spočíval v první řadě ve vyhodnocení a vymezení všech legislativních limit, které dané území obsahuje. Poté většinou následovalo vyhodnocení KR a stanovení (popř. klasifikace) jeho jednotlivých aspektů. Následovalo vymezení území, které bude dotčené/zasažené potenciálním umístěním VE a vyhodnocení vlivu tohoto záměru na jednotlivé aspekty KR. Na základě syntézy všech těchto kroků byla vymezena území nevhodná pro umístění VE. U všech zmíněných studií musí jejich autoři
řešit nutnost úpravy a rozšíření
jednotlivých ochranných pásem (limit území) s ohledem na
VE (tzv. stanovení
odstupové vzdálenosti nad limit ochranných pásem či ochranná pásma vizuálního vlivu). Z tohoto vyplývá, že tyto pásma nejsou naši legislativou dostatečně řešena (resp. nejsou dostatečně účinná). Dle Skleničky (2007a, 2005) je důvodem nutnosti zavedení těchto vizuálních ochranných pásem skutečnost, že tyto zmíněné legislativní limity (např. hranice vyhlášených ZCHÚ) nebyly ve své době definovány s ohledem na stavby s tak významným vizuálním vlivem, jakými jsou právě stavby VE.
11.4 Metodický přístup k hodnocení lokalizace větrných elektráren v krajině dle Ústavu geoniky AV ČR Ústav geoniky Akademie věd ČR (Frantál - Kallabová - Nováková, 2007) představil v roce 2007 možnou metodiku preventivního hodnocení vlivu VE na krajinu z hlediska ochrany KR. Zajímavou částí této metodiky je i řešení/vyhodnocení sociálně psychologických aspektů a sociálních souvislostí (percepce, image, kvalita života, cestovní ruch), které jsou dále využity pro širší hodnocení vhodnosti konkrétních lokalit z hlediska využívání větrné energie. Autoři metodiky vycházejí z nutnosti ochrany a zachování historické osobitosti české krajiny s četnými harmonickými segmenty. K naplnění tohoto je třeba lokalizovat VE do míst, kde vzhledem ke svému charakteru (díky jemuž se stávají novými krajinnými
dominantami)
co
nejméně
- 91 -
naruší
vnímání
stávajících
pozitivně
hodnocených dominant. Tímto přístupem je možné docílit toho, aby se VE nestaly vůdčími krajinnými prvky, ale pouze doplňky krajiny stávající. Výsledkem celé představené metodiky by mělo po její aplikaci v konkrétním území mapa s lokalitami vhodnými či nevhodnými pro výstavbu VE. Dílčí cíle metodického principu Ústavu geoniky AV ČR ve vztahu k hodnocení vlivu VE na KR byl definován jejími autory v následujících bodech. 1) Stanovení jednotlivých typů krajinných dominant, které by výstavbou VE byly poškozeny z hlediska jejich vizuální i nevizuální percepce. Výběr je třeba provádět na základě jednoznačně stanovitelných kritérií. 2) Zjištění prostorového rozšíření těchto typů krajinných dominant v zájmové oblasti (vytvořená databáze by rozlišovala objekty bodového, liniového a plošného charakteru). 3) Definování kritérií (limit) pro vymezení ochranných prostorových pásem v okolí krajinných dominant a jejich aplikace na každý ze zahrnutých objektů (vzniklé plochy vstoupí do výsledného modelu v GIS). 4) Určení míry vlivu potenciální VE na KR pro každou z lokalit v několika kategoriích (např. na škále: minimální, malá, střední, velká, zásadní). Každé z kategorií bude přiřazena váha vstupující do výsledného modelu v GIS (Frantál - Kallabová Nováková, 2007). Každá významná krajinná dominanta či významný prvek/objekt v daném území by měl být dle této metodiky dále kategorizován s ohledem na limitní minimální vzdálenost, do které od něho nemůže být situována VE z hlediska ochrany KR (důležité pro analýzy viditelnosti).
Autoři popisované metodiky dále kategorizovaly
krajinné dominanty a významné objekty v krajině z hlediska jejich vztahu k VE následovně. - Objekty, ze kterých VE být vidět nesmí. - Objekty, ze kterých VE být vidět může (ale musí být od nich situována až v určité vzdálenosti). - Objekty, které mají vzhledem k VE neutrální vztah. - Objekty, v jejichž blízkosti by lokalizace VE byla žádoucí (např. jako součást stávajících energetických staveb či těžebních oblastí). Výstupem jednotlivých částí výzkumu/hodnocení by měly být mapy vyjadřující míru vhodnosti lokality pro stavbu VE (z hlediska jednotlivých řešených faktorů).
- 92 -
Po
následně
provedené
syntéze
jednotlivých
map
bude
výstupem
mapa
vhodných/nevhodných lokalit pro stavbu VE.
11.4 Obecné zásady a možnosti začlenění staveb do krajiny
Obr. 27. Obecné zásady a možnosti začlenění staveb do krajiny. Komentováno v textu. Převzato: Krause (2001).
- 93 -
Z Obr. 27. vyplývá, že existují různé způsoby a východiska jak začlenit dominantní stavby do krajiny. Pečlivým výběrem lokalit a respektováním výše vyobrazených zásad je tedy možné docílit toho, aby tyto stavby co nejméně rušily či negativně ovlivňovaly stávající krajinnou scénu. Současně je však nutné se jistým způsobům a krokům naopak vyvarovat. Z Obr. 27. tedy vyplývají následující zásady: -Na místo homogenního pozadí je důležité preferovat situování těchto staveb před pozadí strukturované (VE tolik nevyniká a je méně nápadná: nedominuje tolik). - Na místo situování staveb na horizonty (proti obloze) či před výrazné linie horizontu (či pozadí), je důležité preferovat umístění staveb pod úrovní horizontu. Naopak Žallmannová (2006) udává, že umístění VE pod linii horizontu může její vizuální dopad na krajinu ještě zvýšit (VE „vystupuje“ resp. je pozorovatelná proti obloze). - Na místo situování těchto staveb v oblastech, které jsou málo různorodé či kde je nízká hustota ostatních prvků, je důležité dávat přednost lokalitám s bohatší strukturou a vyšší hustotou prvků (tím může být částečně potlačena dominance VE). - Je důležité eliminovat rozdíly v proporcích jednotlivých nových prvků: vzájemně mezi s sebou, ale i vhledem ke stávajícím prvkům či objektům v krajině (ke kterým je vhodné uzpůsobit ostatní proporce).
- 94 -
12. MOŽNÉ SMĚRY BUDOUCÍHO PŘÍSTUPU K PROBLEMATICE VZTAHU VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN A KRAJINY Je zřejmé, že vzhledem k závazkům vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii (a s tím související snaha o nárůst využívání obnovitelných zdrojů energie) stavby VE z naší krajiny nezmizí, ale budou v ní naopak stále přibývat. Nejvíce diskutovanou otázkou a také nejvýznamnějším faktorem je vliv VE na krajinu, resp. na její ráz. Proto je důležité vymezit a definovat v této problematice nějaká možná východiska. Se změnami života lidí a s vývojem celé společnosti se mění i charakter krajiny.Těmto změnám se nedá vyhnout a ani by to pravděpodobně nebylo přirozené či žádoucí. Mnohem důležitější než-li hledat cestu, jak se této problematice VE vyhnout, či na ni zcela rezignovat, je tuto problematiku nějakým způsobem korigovat a směrovat. Stavby typu VE bezesporu ráz naší krajiny ovlivňují a mění. Připustíme-li fakt, že stavby VE budou součástí některých částí naší krajiny, musíme jednoznačně definovat jasná a závazná pravidla a limity, které budou umísťování, povolování a výběr lokalit pro stavby VE řešit. Jen tak nenastane situace, že pod sílícím tlakem investorů bude naše krajina “plná“ staveb VE, které v ní budou rozmístěny bez jakéhokoliv jejího pochopení, bez jakéhokoliv řádu, začlenění, pravidel či estetického souladu. Jako nejlepší možné řešení této problematiky se nabízí komplexní studie, které preventivně vyhodnotí území z hlediska možnosti umístění staveb VE. Tyto studie by měly předem vyhodnotit dané území (krajinu) po stránce všech jejích charakteristik, jevů a
aspektů, které souvisejí se stavbou VE a mohly by být ohroženy její
potencionální realizací. Na základě tohoto předběžného/preventivního hodnocení by byly vymezeny dílčí priority, hodnoty a hlavně limity daného území. Poté by již bylo možné v daném území definovat jasná pravidla, zásady či možné podmínky spojené s potenciálním umístěním staveb VE. Problematika těchto studií a umísťovaní staveb VE do krajiny je velmi široká a obsáhlá. K zvládnutí jejich úspěšného řešení a vyhodnocení je zapotřebí mezioborová spolupráce týmu odborníků. Tyto studie by měly být zpracovány v jednotlivých územních celcích (například krajích) a jejich výsledky by byly zcela směrodatné závazné pro všechny další postupy a řízení. Těmito studiemi je možné v naší krajině vymezit nejen lokality, které nejsou přijatelné pro stavbu VE, ale i lokality které jsou pro jejich umístění vhodné.
- 95 -
Jako plnohodnotný a vzorový příklad těchto studií by mohly sloužit konkrétní studie charakterizované v kapitole 11.2. V této kapitole byly popsány
jejich principy a
současně byly vytvořeny tabulky, které přehledně a uceleně znázorňují jejich postup a hlavní metodické kroky. Zde nastíněné možné směry budoucího přístupu k této problematice tedy přímo a úzce souvisejí ze zmíněnou kapitolu. Další možnost budoucího přístupu vyplývá z kapitoly 7.5. Tato kapitola dokazuje, že v různých typech krajiny bude mít umístění VE vždy různý dopad, vliv či přínos. V dané problematice by bylo zcela jistě téměř ideálním řešením metodické doporučení či typologie krajin, která by spočívala v předem dané přípustnosti či nepřípustnosti (akceptovat
či neakceptovat) umístění stavby VE v závislosti na jednotlivém typu
krajiny. V podmínkách ČR však z důvodu velmi širokého a obsáhlého typu krajin (které se vyskytují na našem území díky nejrůznějším kombinacím jednotlivých přírodních, historických a kulturních charakteristik, lokálních specifik apod.) není takřka možné sestavit objektivní a použitelnou typologii určenou pro přímé a konkrétní použití v praxi. Ze zmíněné kapitoly vyplývá, že i když není možné sestavit zcela univerzální a přesnou typologii krajiny ve vztahu k VE, je možné takovouto typologii určitým způsobem zobecnit/generalizovat a tím tak vytvořit nástroj či způsob, jak tuto problematiku v budoucnu řešit. Tato potenciální typologie (která by byla v přímém vztahu k VE) by pro jednotlivé krajinné typy doporučila odpovídající formu využití (vztaženou k jejich charakteristikám), priority jejich ochrany, možnosti využití větrné energie a současně stanovila hranice jejich potencionálního ohrožení stavbou VE (resp. stanovení podmínek za kterých je možno povolit její umístění). Důležitá přednost takovéto typologie by zároveň spočíval v tom, že touto cestou by bylo možné najít krajinné typy, kde by využití větrné energie představovalo vhodnou formu využití území a mohlo by se stát i žádoucím přínosem (např. průmyslové regiony, velkokapacitní výrobní oblasti, těžební oblasti apod.) Samotná typologie by pak tedy sloužila ke stanovení předběžného posouzení přijatelnosti či únosnosti předpokládaného záměru. Stanovení konečného
verdiktu
pro
umístění
stavby
VE
je
však
možné
pouze
s
navazujícím poznáním, posouzení a zhodnocením dané konkrétní lokality. Další možný směr budoucího přístupu k problematice vychází z kapitoly 11.1. Tento přístup spočívá v tzv. kumulaci či seskupování nezbytných negativních dominant. V principu se jedná o to, že v určitých oblastech, které by byly méně esteticky hodnotné či nějakým způsobem či formou využití již narušené, by docházelo k záměrnému směřování a situování staveb typu VE. Výhodou tohoto principu je, že by bylo docíleno ochrany vizuálně dosud nedegradovaných částí krajiny. Nevýhodou však je, že v těchto částech krajiny nemusí být vždy dostatečně vhodné podmínky pro
- 96 -
využití větrné energie (avšak s rostoucím vývojem a technologickým pokrokem staveb VE se zcela jistě nemusí jednat nevýhodu trvalou). V takovýchto lokalitách by naopak stavba typu VE mohla být přínosem a smysluplnou formou jejich využití. Je důležité připustit fakt, že rozvoj obnovitelných zdrojů energie je zcela jednoznačně nutná a důležitá záležitost, bez které se lidstvo pravděpodobně neobejde (myšleno v globálním a dlouhodobém měřítku). Z tohoto tvrzení tedy vyplývá, že není vhodné, abychom se striktně bránily těmto novým technologiím a možnostem i za cenu toho, že vnášejí do naší krajiny zcela nové prvky. Nutné je však stanovit opodstatněnou a smysluplnou hranici a rozsah tohoto počinu a vymezit v této problematice jednoznačné pravidla, řád i ochranu těch částí krajiny, které by mohly být stavbou VE ohroženy. Současně by však neměl být prosazován pouze jeden zdroj či technologie, ale jejich vhodná kombinace odpovídající možnostem a únosnosti konkrétní lokality. Neměly by být prosazovány ty způsoby, které budou konfliktní či radikální, ale naopak způsoby co nejvíce šetrné a ohleduplné.
- 97 -
13. DISKUSE V problematice VE existuje několik otázek či oblastí, na které není jednoznačná a jasně definovatelná odpověď. To má za následek i velkou názorovou různorodost a přístup k tomuto tématu. Nejvíce diskutovaným aspektem problematiky VE je jejich vliv na KR resp. na jeho estetickou hodnotu. Každý jedinec je však individuum, každý má subjektivní názor či uznává jiné priority a hodnoty. Proto není možné jednoznačně říci že VE hyzdí krajinu, proto je nestavme. VE se může stát pro mnoho lidí vyhledávaným objektem,
který
může
symbolizovat
„čistou“
výrobu
energie
prostřednictvím
obnovitelných zdrojů. Pro spoustu dalších může současně představovat vrchol technického pokroku či konstrukční dokonalosti, která zaslouží obdiv. Uvědomíme-li si fakt, že klasické způsoby získávání energie (konvenční energetika) mají za následek rozsáhlé negativní vlivy na životní prostředí, ovlivňují globální změny klimatu či zdravotní stav lidské populace, neměla by nám být tato skutečnost lhostejná. Proto by mělo být v zájmu nás všech hledat intenzivně a systematicky řešení této situace a snažit se podpořit všechny možnosti, které by mohly stávající situaci změnit. Obnovitelné zdroje energie jsou v dlouhodobém měřítku touto možností. Proč se tedy bráníme výstavbě VE? Proč již nestojí na každém kopci dvě? V tomto globálním měřítku se ochrana lokálního rázu krajiny vedle rozsáhlých globálních problémů zdá opravdu jako neopodstatněná či zanedbatelná. Zastánci VE často argumentují množstvím vytěženého uhlí, které je schopna nahradit svým provozem VE a současně poukazují počet tepelných elektráren, které produkují značné množství škodlivých emisí a skleníkových plynů. Vždyť VE je přeci zdroj, který neznečišťuje své okolí či životní prostředí a je možným řešením výše zmíněných problémů. Proč je třeba toto téma stále brát vážně a výstavbu VE nějakým způsobem korigovat? Odpovědět by mohla vyplynout z dalších otázek: ovlivní rozsáhlá výstavba VE na našem území opravdu poměr mezi konvenčními a obnovitelnými zdroji? Dojde v následku toho k přerušení povrchové těžby uhlí či odstavení některých tepelných elektráren? Ovlivní tedy VE významně stav našeho životního prostředí? Negativní vize je taková, že naše krajina bude (z dobrého úmyslu) „plná“ nepřehlédnutelných dominantních VE a konvenční energetika se bude stále rozvíjet. Další otázku je schopen nejlépe posoudit pouze odborný klimatolog. Ale i laika může napadnout jednoduchá a logická úvaha: má naše republika vhodné klimatické podmínky pro rozsáhlé výstavby VE? Dle průměrné účinnosti současných VE na našem území pravděpodobně ne. Proč tedy začleňovat do naší krajiny symbol „čisté“ energie, jehož vrtule se netočí a energii nevyrábí? Čeho je pak tato stavba symbolem?
- 98 -
14. ZÁVĚR Cílem této práce bylo popsat problematiku VE ve vztahu ke krajině. K naplnění tohoto cíle, bylo nutné zhodnotit celou řadu dalších souvislostí. Historie využívání větrné energie má na našem území dlouhou a bohatou tradici, což dokládá mimo jiné i doložená existence velkého počtu větrných mlýnů. První stavby VE se na našem území objevily počátkem 90. let minulého století. Skutečný a mohutný rozvoj větrné energetiky u nás nastal v letech 2002 a 2003 a to hlavně díky řadě legislativních opor a zvýhodnění tohoto zdroje energie. Ze závazků daných našim členstvím v EU vyplývá, že počet VE se bude každoročně zvyšovat. V této práci byla dále provedena kategorizace jednotlivých zařízení využívajících energii větru a současně i vlastní rozdělení VE. Byly popsány vlivy těchto staveb na krajinu, z nichž jako nejzávažnější a nejvíce citelný je vliv na krajinný ráz. Z provedené charakteristiky těchto vlivů na jednotlivé krajinné typy je zřejmé, že ve většině krajinných typů může dojít výstavbou VE k jejich ohrožení či zásadním negativním změnám. Zároveň je však nutné zdůraznit, že existují i krajinné typy, ve kterých může být výstavba VE žádoucí či dokonce přínosem. Dále byl popsán vztah VE a nejvýznamnějších zákonných opatření, z nichž je klíčový zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který vymezuje ochranu již zmíněného krajinného rázu. Současně byly v této práci vymezeny nejvýznamnější ochranná pásma a limity v krajině z hlediska umístění a stavby VE. Dále byl popsán postup orgánů ochrany přírody a krajiny při rozhodování o povolení těchto staveb, jež se vzhledem k rozsáhlosti a složitosti této problematiky jeví jako málo propracovaný či nepříliš účinný. Významná část této práce byla věnována problematice „ohleduplného“ umísťování VE do krajiny. Zároveň byly u konkrétních studií zabývajících se tímto tématem popsány a vymezeny jejich jednotlivé metodické kroky či postupy. Z této části vyplývají i možné směry budoucího přístupu k problematice, jež byly také vymezeny. Jedním z nejvýznamnějších důvodů, který rozhoduje o tom, jak na nás stavby VE působí a do jaké míry jsou schopny ovlivnit estetický prožitek (negativně či pozitivně) z pozorované krajiny je to, jak jsou tyto stavby vnímány (resp. jak je vnímán jejich potencionální přínos či důležitost). Od tohoto stavu se přímo odvíjí i přístup a názorová různorodost k této problematice. VE může být vnímána pouze jako symbol tzv. „zcela čisté a zelené“ energie, která se podílí na snížení závislosti na konvenčních a vyčerpatelných zdrojích energie a dále přispívá ke snížení produkce skleníkových plynů a dalších negativních dopadů konvenční energetiky. V tomto pojetí a vnímání
- 99 -
staveb VE nemusí být narušení estetických hodnot krajiny či jiných aspektů krajinného rázu tolik negativní, neboť tyto aspekty ve „stínu“ potencionálního přínosu VE mohou připadat méně významné a snad i méně opodstatněné. Z důvodu polohy České republiky ve středu kontinentu a dalších určujících aspektů je však na našem území velmi málo lokalit, které jsou dostatečně vhodné pro opravdu efektivní využívání větrné energie, kde by se VE mohly stát oprávněným symbolem obnovitelného zdroje energie. Potencionální nebezpečí pro naši krajinu by mohlo nastat, kdyby byl propagován pouze tento přístup a vnímání dané problematiky. Poté by mohlo být v naší krajině umístěno velké množství VE bez jakéhokoliv začlenění, vazby, souladu či respektování jejich stávajících hodnot a charakteristik, pouze s odvoláním na jejich „ekologický“ přínos. Z důvodu tohoto poměrně reálného rizika je nutné propagovat i druhý přístup k problematice, který by spočíval ve stanovení závazných pravidel a zásad pro jejich umísťování, dále pak kritickém hodnocení jejich možných vlivů a dopadů a vymezení lokalit vhodných či nevhodných pro jejich výstavbu. Vždy by měl být dostatečně posouzen a vyhodnocen vliv na stávající krajinný ráz. Vzhledem k tomu, že stávající klasické zdroje energie jsou limitované a dříve nebo později dojde k jejich vyčerpání, je nutné současně nahlížet na problematiku obnovitelných zdrojů jako na téma velmi důležité, cenné a zasluhující podporu a propagaci. Vždy by se však mělo jednat o kombinaci různých druhů obnovitelných zdrojů energie (využití vody, větru, slunce, biomasy, apod.), která bude nejvíce vhodná pro specifické podmínky a možnosti dané lokality. Naše krajina se vyvíjí a mění v závislosti na vývoji a změnách naši společnosti či civilizace, proto je třeba dále hledat a rozvíjet způsoby, jak docílit toho, aby se větrná elektrárna stala jednou z možných a doplňujících technologii, která může za nezbytných podmínek správného, citlivého a ohleduplného začlenění do krajiny opravdu symbolizovat smysluplný zdroj obnovitelné energie.
- 100 -
15. SOUHRN A RESUME Tato práce se zabývá problematikou větrných elektráren ve vztahu ke krajině. Je zde popsána historie využívaní větrné energetiky na území ČR, dále vývoj větrných elektráren a vyhodnocen součastný stav. Na základě studia legislativních opor obnovitelných zdrojů energie jsou popsány předpokládané trendy a vývoj tohoto odvětví. Tyto údaje naznačují, že počet větrných elektráren v ČR se bude stále zvyšovat. Dále byla provedena kategorizace těchto zařízení včetně vlastního rozdělení větrných elektráren. Práce se dále zabývá působením větrných elektráren na krajinu a vymezuje jejich hlavní vlivy. Současně je popsán charakter působení větrných elektráren v jednotlivých typech krajiny ČR. Poměrně rozsáhle je řešen vztah větrných elektráren a zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a to hlavně vliv na krajinný ráz. Vliv na krajinný ráz je patrně nejvýznamnější faktor při posuzování těchto staveb. Současně byly v této práci vymezeny nejvýznamnější ochranná pásma a limity krajiny z hlediska potencionálního umístění větrných elektráren. Na základě studia a rozboru konkrétních studií řešících toto téma byly popsány jednotlivé principy a metody ohleduplného umísťování větrných elektráren do krajiny. Následně byly nastíněny možné směry budoucího přístupu k této problematice. Jako nejvíce ohleduplný a šetrný způsob řešení této problematiky jsou navrženy mezioborové komplexní studie. Ty by preventivně analyzovaly dané území a vyhodnotily potencionální vlivy větrných elektráren. Současně by definovaly jasné podmínky pro vhodné začlenění těchto staveb do krajiny.
This thesis is attempting to consider relations between scenery and wind power plants. There is described history of wind energy usage in Czech Republic. Progression of wind power stations and evaluation of contemporaty situation are described as well. Probable trend and progression in this sector are characterised on the basis of renewable resources legislative study. This data indicate, that number of power plants in Czech republic is going to grow.Categorization of this equipment (including fragmentation) was made.Thesis continue with incidence research of wind power plants to scenery and main impressions are defined. Simoultaneously,there is described incidence character of wind power plants to various type of Czech landscape. Relation between wind power stations and 114/1992 law about nature protection is solwed guite wide, especially relation to landscape character. Landscape character is probably most important thing in review of this structure. The most important protection areas and scenery limitation in light of wind power plants placing was defined in this thesis as well. On the basis of study and real studies solving this
- 101 -
theme, each principles and methods of considerate placing of wind power plants to landscape were described on the basis. Posible ways of future solution of these questions were indicated after. As a most conciderate method it is designed complex studies throught several specializations.They are going to analyse specific area and potential influence of wind power stations. They are going to define suitable integration conditions of these buildings to landscape.
- 102 -
16. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ BERANOVSKÝ, J., et al. Metody hodnocení vhodnosti a výtěžnosti OZE pro účely energetických bilancí a energetické statistiky a pro účely regionálního územního plánování a energetických generelů. Praha: Ekowat, 2002. 131 s. BÍLÝ, J. - POŠUSTA, P. ČEZ a ekologie. ČEZ news. Praha: ČEZ, 2007, č.4 s. 20-23. BUČEK, A. Větrné elektrárny a jihomoravská venkovská krajina. In Větrné elektrárny v Jihomoravském kraji. Brno: Veronica, 2007, s. 13-14. ISBN 978-80-254-0148-4. BURIAN, V. Větrné mlýny na Moravě a ve Slezsku. In Informace Vlastivědného ústavu v Olomouci. Olomouc: Vlastivědný ústav, 1965. s. 79. CENEK, M. Obnovitelné zdroje energie. 2. vyd. Pardubice: FCC Public, 2001. 208 s. ISBN 80-901985-8-9. CULEK, M. Větrné elektrárny – pokračující industrializace naší krajiny. In Větrné elektrárny v Jihomoravském kraji. Brno: Veronica, 2007, s. 15-17. ISBN 978-80-2540148-4. FIŘT, J. Využití větrné energie pro výrobu elektřiny v podmínkách Vysočiny, Pohled Energetického regulačního úřadu [online]. 2007 [cit. 2008-2-3]. Dostupné z WWW:
. FRANTÁL, B.- KALLABOVÁ, E. - NOVÁKOVÁ, E. Vybrané metodické přístupy k lokalizaci větrných elektráren v krajině. In Větrné elektrárny v Jihomoravském kraji. Brno: Veronica, 2007, s. 17-20. ISBN 978-80-254-0148-4. GEBAUER, P. Role větrné energetiky v ČR, plnění cílů vs. přínos pro energetickou bilanci (Ministerstvo průmyslu a obchodu) [online]. 2007 [cit. 2008-2-3]. Dostupné z WWW:. HOŠEK, J. - ŠTEKL, J. Vítr, obnovitelná energie. Vesmír. Praha: Vesmír, 2005, roč. 84, č. 6, s. 333-339. ISSN 0042-4544. JAKUBES, J., et al. Příručka obnovitelné zdroje energie. Komora.cz. Praha: Hospodářská komora ČR, 2006, roč. 7, č. 9. příloha JANOŠKA, M. Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezku. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-196-5. KAMINSKÝ, J. - NOSKIEVIČ, P. Fakta a mýty o obnovitelných zdrojích (I) [online].2004 [cit. 2007-9-15]. Dostupné z WWW: . KOČ, B. Vítr čerpá vodu - aneb ožije tradice? [online] 2007 [cit. 2007-10-11]. Dostupné z WWW: . KOČ, B. Z historie větrných elektráren. Elektro, 2005, roč. 15, č. 12, ISSN 1210-0889. KOLEKTIV. Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2004, Praha: MŽP, 2005, 267 s. ISBN 80-7212-358-0.
- 103 -
KRAUSE, C.L. Our visual landscape: Managing the landscape under special consideration of visual aspects. Landscape and Urban Planning 54 . 2001. s. 239-254. LÖW, J. - MÍCHAL, I. Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003. 552 s. ISBN 80-86386-27-9. Metodický pokyn MŽP č.8, částka 6/2005 k vybraným aspektům postupu orgánů ochrany přírody a krajiny při vydávání souhlasu podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. ke stavbám velkých větrných elektráren. Praha : MŽP, 2005. 11 s. MÍCHAL, I. et al. Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve státní správě [online].1999 [cit. 2008-1-16]. Dostupné z WWW: . NEUŽIL, M. Vliv tepelných elektráren na životní prostředí, EIA (Posuzování vlivů na životní prostředí). Praha: MŽP, 1997, č. 3. POKORNÝ, O. Soupis lokalizace větrných mlýnů v Čechách. Studia geographica 18, Brno: Geografický ústav ČSAV, 1973. 179 s. PRAVEC, M.Vhodné a šetrné využívání větrné energie: Sdělení MŽP k novému metodickému pokynu určenému obcím, s rozšířenou působností. Veřejná správa, 2005, č. 29. Rous, J., et al. Možnosti umístění větrných elektráren v Krušných horách z pohledu ochrany krajinného rázu. Teplice, 2004. ŘÍHA, M. Oponentní posudek k návrhu metodického doporučení Hodnocení krajinného rázu. Míchal a kol., Praha: AOPK ČR, 1998. SALAŠOVÁ, A. - KUCHYŇKOVÁ, H. - KASLOVÁ, J. et al. Vyhodnocení možností umístění větrných elektráren na území Moravskoslezského kraje z hlediska větrného potenciálu a ochrany přírody a krajiny. Ostrava, 2007. " SEQUENS, E., et al. Ekonomické a ekologické důsledky těžby uranu v České republice [online]. 1999 [cit. 2007-12-15]. Dostupné z WWW: . SKLENIČKA, P. et al. Vyhodnocení možností umístění větrných elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny na vybraných územích Plzeňského kraje. Praha, 2007a. SKLENIČKA, P. Kdy větrné elektrárny škodí a kdy jsou prospěšné?. In Větrné elektrárny v Jihomoravském kraji. Brno: Veronica, 2007b, s. 39-42. ISBN 978-80-2540148-4. SKLENIČKA, P. Větrník na každém kopci. Ochrana přírody. 2006a, roč. 61, č. 7, s. 193-194. SKLENIČKA, P. Vliv větrných elektráren na krajinný ráz: principy hodcení. EIA-IPPCSEA, 2006b, č.3 roč. 11, s. 11-13. SKLENIČKA, P. et al. Vyhodnocení možností umístění větrných elektráren a dalších vertikálních staveb na Frýdlantsku, Hrádecku a Chrastavku z hlediska ochrany přírody a krajiny. Praha, 2005.
- 104 -
SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. Praha: Naděžda Skleničková, 2003. 321 s. ISBN 80-903206-1-9. SKLENIČKA, P. Ochrana krajinného rázu v procesu EIA. EIA, 2002, č. 2, roč. 7, s. 811. SKLENIČKA, P. Obětujeme krajinu, abychom ji zachránili?. Ochrana přírody, 2001, roč. 56, č. 8, s.225-226. Státní politika životního prostředí České republiky 2004 – 2010. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2004. 56 s.ISBN 80-7212-283-5. ŠŤASTNÁ, I. Konkrétní problémy při povolování větrných parků. In Větrné elektrárny v Jihomoravském kraji. Brno: Veronica, 2007, s. 50-54. ISBN 978-80-254-0148-4. ŠTEKL, J. Větrná energie a její možnosti v ČR. In Obnovitelné zdroje energie a možnosti jejich uplatnění v České republice. 2 vyd. Praha: ČEZ, 2007. s. 79-112. ŠTEKL, J. Velké větrné elektrárny na území ČR. Alternativní energie. Praha: České ekologické manažerské centrum, 2001, roč. 4, č. 6. ISSN 1212-1673. ŠTULC, M. - GOETZ, A. Životní prostředí. 2. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 1996. 62 s. ISBN 80-901942-2-2. VESELÝ, P. Historie větrných mlýnů [online]. 2005 [cit. 2007-08-14]. Dostupné z WWW: . VOJÁČEK, A. Větrné elektrárny - mikro, malé i velké - princip, provedení, regulace. [online]. 2006 [cit. 2007-11-5]. Dostupné z WWW: . VOREL, l. krajinný ráz a jeho ochrana. Ochrana přírody, 2006, roč. 61, s. 262-265. VOREL, I., et al. Metodický postup - Posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. Praha: Nakladatelství Naděžda Skleničková, 2004. ISBN 80-903206-3-5. ŽALLMANNOVÁ, E. Větrné elektrárny a krajina. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 46 s. ISBN 80-7375-003-1. ŽALLMANNOVÁ, E. Větrné elektrárny jako nová forma land use a jejich vliv na změnu krajinného rázu. In Veda mladých, 2005a. Fakulta záhradníctva a krajinného inžinierstva Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitre, 2005, s. 45. ISBN 808069-585-7. ŽALLMANNOVÁ, E. Vliv výstavby větrných elektráren na ráz české krajiny. In KULHÁNKOVÁ, Z. - FIŠEROVÁ, L. Sborník příspěvků k teorii, vývoji a tvorbě v krajinářské architektuře a zahradním umění: příspěvků Ústavu zahradní a krajinářské architektury, MZLU Brno. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno, 2005b, s. 73--78. ISBN 80-7157-908-4.
- 105 -
Zákony a směrnice Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon) Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (Lesní zákon) Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů v podmínkách vnitřního trhu s elektřinou [online].2001 [cit. 2007-9-17]. Dostupné z WWW: . Seznam použitých zkratek a odkazů www. 1. Alternativní zdroje energie: Větrné elektrárny [online]. [cit. 2007-10-12]. Dostupné z WWW: . www. 2. Česká agentura pro obnovitelné zdroje energie: Větrná energie [online]. [cit. 2007-1010]. Dostupné z WWW: . www. 3. Ekowatt: Energie větru [online]. [cit. 2008-1-28]. .
Dostupné
z
WWW:
www. 4. Větrné elektrárny v ČR [online]. [cit. 2008-2-21]. .
Dostupné
z
WWW:
www. 5. Přehled větrných elektráren s výkonem nad 100 kW duben 2008 [online] 2008 [cit. 2008-4-26]. Dostupné z WWW: . www. 6. Územní energetická koncepce Jihomoravského kraje [online]. 2003 [cit. 2007-9-16]. Dostupné z WWW: .
- 106 -
www. 7. Česká energetická agentura: Externality obnovitelných zdrojů energie [online].2000 [cit. 2007-9-17]. Dostupné z WWW: . www. 8. Stanovisko Odborné sekce pro krajinu SZ k plánované výstavbě větrných turbín na území ČR [online]. [cit. 2008-2-3]. Dostupné z WWW: . www. 9. Větrná mapa ČR [online]. [cit. 2007-2-9]. Dostupné z WWW: . www. 10. Posouzení větrných poměrů lokality [online]. [cit. 2007-8-14]. Dostupné z WWW: . www. 11. Moderní tepelná elektrárna [online]. [cit. 2007-8-22]. Dostupné .
z
WWW:
www. 12. Skupina ČEZ: Jak funguje jaderná elektrárna [online]. [cit. 2007-8-22]. Dostupné z WWW: . www. 13. Povětrník: větrné mlýny v českých zemích [online]. [cit. 2007-9-20]. Dostupné z WWW: . www. 14. Povětrník: větrné mlýny v českých zemích [online]. [cit. 2007-9-20]. Dostupné z WWW: . www. 15. KV VENTI: fotogalerie [online]. [cit. 2008-3-10]. .
Dostupné
z
WWW:
www. 16. Vrtule větrné elektrárny [online]. [cit. 2007-9-12]. Dostupné z WWW: . www. 17. Naše produkty: Světová novinka [online]. [cit. 2007-9-15]. Dostupné z WWW: . www. 18. FloDesign: MEWT (Mixer/Ejector Wind Turbine) [online]. [cit. 2008-3-22]. Dostupné z WWW: . www. 19. Quiet Revolution: QR5 [online]. [cit. 2008-3-22]. Dostupné .
z
WWW:
www. 20. Co je NATURA 2000 [online]. [cit. 2007-12-12]. Dostupné z WWW: .
- 107 -
- 108 -
