VĚTRÁK DUBEN 2012
HOROR: MATURITA Již brzy ve vašich kinech.
BU -BU -BU
DUBEN 2012
V Ě T R Á K
OBSAH SLOVO ŠÉFA ..................................................................................................................................... 3 CO OBSAHUJÍ ŠKOLNÍ BRAŠNY? ......................................................................................... 4 S UČITELEM NA DESÍTKU......................................................................................................... 5 ODEMYKY ZAMYKY ...................................................................................................................... 6 KRNOV 2012 ..................................................................................................................................... 7 MÓDNÍ POLICIE............................................................................................................................... 8 STŘÍPKY VČEREJŠÍHO DNE .................................................................................................... 9 O SÍLE SLOV ................................................................................................................................... 10 CO MÁ ŘÍKAT ČLOVĚK ............................................................................................................. 11 KOLIKRÁT ZA DEN ZTRATÍTE .............................................................................................. 11 KOMIX ................................................................................................................................................ 12
REDAKCE: ŠÉFREDAKTOR: Nela Kýrová 2. BG PSAVCI: pan ředitel Pavel Drtina prof. Pavel Žďárský Lukáš Koláček 2. BG Tereza Votlučková 4. A Nela Kýrová 2. BG Šimon Kukač 3. BG POEZIE: Honza Nussberger 3. B Klára Jiráková
MÓDNÍ POLICAJTI: Barbora Benoni 2. BG Veronika Loulová 2. BG INTERVIEW: Adéla Hrdličková 2. AG ILUSTRACE: Nela Kýrová 2. BG GRAFIK: Nela Kýrová 2. BG PATRONACE: prof. Luďek Doležal
2
V Ě T R Á K
DUBEN 2012
SLOVO ŠÉFA Milí čtenáři, byla mi nabídnuta možnost přispět do školního časopisu Větrák, a tak ji rád využívám k tomu, abych Vám sdělil, co je v naší škole nového, co se chystá a co nás, nebo některé z Vás nemine. To, že se ohlásilo jaro, jste určitě zaznamenali i bez mého připomenutí. S tím ovšem souvisí i každoroční oživení školního hřiště. Jen letos se zdá, že v poněkud svízelnějších podmínkách. Co se na tom našem dvoře děje? Možná si vzpomenete na rozlámané schody, popraskané opěrné zídky, staré ovocné stromy, jejichž plody sloužily jako potrava pro hejna vos. Takže to všechno bude jiné, krásnější, ale i bezpečnější. Proč ještě není hotovo? Inu, po vybourání jakéhosi přístavku nalepeného na tělocvičnu se zjistilo, že stávající opěrnou zeď pod Centrem volného času nepůjde opravit, ale musí se postavit nová. A to vyžaduje stavební povolení. A k tomu byla ještě budova školy prohlášena letos v lednu za kulturní památku. A tak se čeká na vyřízení. Nyní, kdy píšu tyto řádky, by mělo být stavební povolení vydáno a práce budou moci pokračovat. Tak snad se do léta dočkáme. Stejně jako se dočkají i naši maturanti, které čeká nelehké období testů, písemných prací, praktických i ústních zkoušek podle oboru vzdělání, který studují. Přeji jim hodně úspěchů. Ať se u slavnostního předávání maturitních vysvědčení v pátek 8. 6. 2012 se všemi setkáme! A protože je tady duben, nesmíme zapomenout ani na jejich nástupce v budoucím prvním ročníku, kteří budou konat přijímací zkoušky do naší školy. Největší zájem je letos o Pedagogické lyceum, kde počet uchazečů překračuje více než dvojnásobně počet volných míst. Ale o tom někdy příště. Přeji Vám krásné jarní dny! PhDr. Mgr. Pavel Drtina, ředitel školy Hola! Ano, jsem to já! Větrák! Hlásím svou existenci. Všimli jste si mého nového kabátku? A když se začtete dál, uvidíte i mé nové rubriky a články. Pokusím se, abych vycházel pravidelně, i když zaručit to na sto procent nemůžu. Sehnat od vás všech články je pěkná fuška, ale myslím si, že se to teď hezky vydařilo. Naší nové rubriky módní policie se nemusíte vůbec bát, ba naopak pěkně ukažte, co máte za úlovky ve své šatní skříni. Jinak dále uvítám spoustu ilustrací od našich výborných výtvarníků. Aby ani hudebníci nepřišli nazmar, tak ti můžou psát různé recenze na hudební koncerty, filmy a tak dále. Zrovna listuji kalendářem a koukám, že maturity se už kvapem blíží! To bude zase pro první, druhé a třetí ročníky senzační leháro! Za to pro čtvrté! Však nás to všechny čeká, pokud tedy nebude ten očekávaný konec světa, že? Každopádně držím všem maturantům všechny palce, co mám a věřím, že se to všem povede. Moc se omlouvám dopředu, jestli budou v tomto čísle nějaké chyby či překliky. To víte, je jaro a alergie je na vzestupu. Je potřeba brát antihistaminika, po kterých je člověk trochu mimo. Zatím se mějte a doplňujte zásoby vitaminu D ostošest! Přeji hezké počtení a nezapomeňte si nás přidat na facebooku. Váš Větrák v zastoupení Nely Kýrové
3
V Ě T R Á K
DUBEN 2012
CO OBSAHUJÍ ŠKOLNÍ BRAŠNY? O tom nemám nejmenší ponětí. Doba školních brašniček s penálem dřevěným už na nás dýchá jen z Cimrmanových her, různé ty tablety, ipody, androidy neumím ani pořádně pojmenovat. Řekl bych, že jde o podobné mystérium jako v případě dámských kabelek. Všechny ženy, nejen Hermiona Grangerová, zřejmě používají nezjistitelné zvětšovací kouzlo. A co je nejzáhadnější – vždy v tom nepochopitelném chaosu najdou, co potřebují! Musím tedy vyhovět šéfredaktorovu zadání jen v přeneseném smyslu: ve stylu otřepaného úsloví, že každý voják může ze své torny vytáhnout maršálskou hůl. Tento jistě odpustitelný manévr mi totiž dovolí vidět vedle sofistikovaných taháků, padělaných omluvenek, z internetu stažených seminárek a další neplechy i leccos onačejšího. Třeba pestrou směsici talentů, výtvarných, hudebních i jiných, rozvíjených pochopitelně s větší láskou a pečlivostí než cokoli ze školní látky. Na druhou stranu občas vidím bohužel i velmi neradostnou zátěž životních zavazadel. Nikdy ale nepřestávám doufat, že je možné ji setřást a najít se. Byť v mnohem obyčejnějších kulisách, než tomu bylo v mém oblíbeném příběhu: Rebelující syn veřejně se angažujících rodičů. Přísný, asketický otec s až puritánským životním stylem se trápil četnými studijními neúspěchy své nezdárné ratolesti – notorického repetenta, na kterého pršely stížnosti učitelů. Nepomohla změna gymnázia, kluk navíc s pochybnou partičkou obrážel noční podniky, pil a ve svých dvaceti letech opakovaně pohořel u maturity. Tento mladý bohém své místo v životě nakonec našel. Stal se morální oporou národa a uznávanou osobností mezinárodní politiky. Jmenoval se Jan Masaryk. Pan profesor Pavel Žďárský
4
V Ě T R Á K
DUBEN 2012
S UČITELEM NA DESÍTKU aneb deset otázek pro naše profesory Interwiev s panem profesorem Martinem Hyánkem. 1. Jaké předměty vyučujete? Mám aprobaci na informatiku a matematiku, ale zatím učím jen informatiku. 2. Jak vycházíte s kolegy? Bez problémů. Kabinet sdílím s bývalými spolužáky. S Tomášem Bartáčkem, se kterým jsem chodil na gymnázium i na VŠ, a s Gabrielou Müllerovou, se kterou jsem také chodil na vysokou školu. 3. Jaké je pro Vás jako pro mladého učitele pracovat na škole, kde studuje spousta mladých pohledných holek? Jelikož jsem byl ve třídě téměř se samými holkami, tak jsem na to zvyklý. Beru to jako výhodu. Myslím, že díky tomu máme více kamarádský vztah a studenti mají, doufám, i přirozený respekt. 4. Cítíte nějaký rozdíl mezi dobou, kdy jste tu studoval a současností? Ne, téměř žádný. Stále tu panuje rodinná atmosféra. I díku tomu jsem se sem rád vrátil. 5. Jsou někteří Vaši bývalí profesoři teď Vašimi kolegy? Ano. Například paní profesorka J. Tomášková mě učila matematiku, paní profesorka H. Houkalová fyziku, pan profesor P. Novák hudební výchovu a paní zástupkyně Alice Robová byla moje třídní učitelka. 6. Jak jste již zmínil, pan profesor Bartáček byl Váš spolužák. Jaké jste měli vztahy ve třídě? Ve třídě jsme byli čtyři kluci, vytvořili jsme skvělou partu a jsme jako bratři dodnes. 7. Jací jste byli studenti? Tomáš Bartáček byl určitě pilnějším studentem než já. Byl jsem trochu „flákač“. Ve čtvrtém ročníku jsem měl problémy s docházkou. Pocházím z rodiny, kde má každý nějaký titul před či za jménem, tak jsem se trochu vzbouřil. Dokonce jsem ani nechtěl na gympl, řekl jsem, že mi stačí „učňák“, podobné to bylo i s VŠ. Nakonec jsem ale samozřejmě rád, že jsem vystudoval. Byl jsem trochu anarchista. 8. Vím, že je na tuto otázku těžké odpovědět - ale přesto - změnil byste něco na této škole? (dlouhé zamyšlení) Ano. Více mimoškolních aktivit. Např. filmový klub, kapely a tak dále.Také větší orchestr. Bylo by dobré, aby se pravidelně scházel a fungoval podobně jako školní sbor.
5
V Ě T R Á K
DUBEN 2012
9. Vy sám hrajete na nějaký hudební nástroj? Od šesti let hraji na housle, ale na konzervatoř jsem si netroufl. Poslední čtyři roky hraji spíše, jak já říkám, rekreačně. 10. Budete učit matematiku. Slyšela jsem, že používáte nějaké nové metody výuky, je to pravda? Budu ji učit od příštího školního roku na pedagogické SŠ. Ta metoda se jmenuje konstruktivismus. Ve zkratce jde o to, že se student ke vzorečku, který se jinak diktuje předem, dostane až po tom, co na něj sám nevědomky přijde. Zatím jsem plný elánu, tak uvidíme… Dovětek: Interview s panem profesorem Hyánkem bylo velmi příjemné. Zprvu říkal, že se trochu bojí, co ho čeká. Ale atmosféra byla hned po první otázce, alespoň myslím, naprosto uvolněná. Ochotně mi odpověděl na všechny mé otázky. Bohužel se sem všechny odpovědi nevešly. Jsem docela zvědavá na jeho metody výuky matematiky. Myslím, že takoví profesoři mají šanci posunout naše školství někam dál. Adéla Hrdličková 2. AG
ODEMYKY ZAMYKY Každý den po návratu ze školy nervózně přešlapuji před naším domem na pražském Spořilově a hledám, štrachám ve své tašce. Hledám takové ty malinkaté mršky, co se dokážou schovat v tašce kamkoliv. Ano, jsou to klíče. Musím říct, že ze ztrácení mám už pomalu fobii. Tak si takhle jednou hledám a nic. Ať šátrám, kam šátrám, v tašce prostě nejsou. Už pomalu cítím, jak mi buší srdce, je mi vedro na padnutí. Nezbývá mi nic jiného než vysypat celou tašku na rohožku. Prostě ne, nejsou tam! Mezi tím už stačím vykřiknout pár sprostých slov, které tady z důvodu cenzury, uvést nemohu. Tak si zase všechno z rohožky naházím vztekle do tašky a už připravená na následující rodeo mačkám zvonek. Za matným sklem našich dveří vidím povědomou siluetu. ,,Cože?!? Ty nemáš klíče? No to je výborný,“ začne mě i sebe vytáčet máma. Napětí se stupňuje s příchodem táty. Teď jsou na mě dva. Začíná křížový výslech. Kde asi se to mohlo stát, kdy jsem klíče ještě měla a kdy už ne, kde jsem chodila a proložíme to číhajícími zloději u našeho domečku a jestli mi neukradl ten lotr i občanku a mobil! Cítím se provinile, v duchu nadávám sama sobě, ale co dělat? Omlouvám se a sypu si popel na hlavu. V rodině panují napětí a výčitky. Táta vyměňuje zámek a dostávám nový klíč. Jsem fakt zkrouhnutá, to přetrvává i druhý den na cestě do školy i ve škole. Ale hned druhou hodinu se cosi děje. Dostávám zprávu na mobil. ,,Promiň, promiň, moc se omlouvám, že jsem ti nadávala, já ty tvé klíče našla ve své tašce! Promiň máma.“ Ten pocit úlevy bych vám přála zažít! Nela Kýrová 2. BG
6
DUBEN 2012
V Ě T R Á K
KRNOV 2012 Vlastně jsem to málem ani nestihl. Zaspal jsem a ujel mi vlak. Jen díky pohotovému jednání a duchapřítomnosti mého otce mě i ve čtyři ráno dovezl na Velvarskou, kde jsme měli všichni sraz. Vůbec jsem nevěděl, jak to tam vypadá, o co vlastně půjde, jak to bude probíhat… Nic. Na pokoji jsem byl s Šimonem a Pepíkem ze třeťáku, legrační to chlapci, mají se rádi, je to vidět. Nebudu tady popisovat systém kategorií, rozdělení a podobné administrativní plky, co lidi v normálních článcích vůbec nezajímají, považuji to za dost nepodstatnou informaci, už jen kvůli tomu, že já, kytarista, jsem soutěžil proti saxofonu, houslím, flétně a jim podobným strunným nástrojům. Mluvím o dojmu. Ono totiž nutno přiznat, že ve chvíli, kdy jsem nasedl do toho autobusu, se čas zastavil. Najednou jsem se cítil hrozně volně, měl jsem kytaru pořád po ruce, cvičil jsem, kdy to jen šlo, neměl jsem žádnou jinou povinnost.,,Prostě jenom cvič, ať to je hudební natolik, že z tebe těm porotcům vybouchne hlava.“ Tak se bohužel nestalo, i když bych to považoval za největší úspěch své dosavadní hudební kariéry, ale to slovo ,,hudební“ jim z úst vyšlo, což mě velice těší. Přestože nepovažuji to, co jsem tam předvedl, za něco extra famózního a technicky natolik dokonalého, byl jsem vybrán, ať zahraji následující den na vrcholném galavečeru, to jest vyhlášení a následný koncert vybraných účastníků. Už jsem chtěl použít model ,,těch nejlepších“, ale samochvála prý smrdí a pořád tady je víc vás, co tam na těch prknech nestáli, tak ať pak někde nedostanu bombu do břicha, že se tady povyšujeme. Jinak respekt ke každému, kdo tam jel, považuji to za obrovskou zkušenost a o to víc je super, že jsme ji prožili všichni společně. Krnov mi vážně řekl víc, než jsem si vůbec dokázal představit, začal jsem zase jak blázen cvičit na klasiku, protože se mi díky její větší náročnosti zlepšila technika astronomickým způsobem, a tím pádem i na elektriku se hraje stokrát lépe. Co jsem si taky díky tomu výletu do oázy muzikantů uvědomil, co mě na tom nejvíc těší, je ten fakt, že když jsem byl malý prcek a chodil k profesorce do základní umělecké školy na Charlotty Masarykové, hrál jsem, ale nevěděl jsem, proč tu klasiku vlastně hraju. Krnov mi dal odpověď. PS.: Nemáte někdo náhodou strejdu s takovým tím obřím autem na převážení domů z místa na místo, jak je to ve spoustě amerických filmů? Krnov má tak úžasnou kavárnu, že bych možná i zaplatil benzin. Lukáš Koláček 2. BG VÝSLEDKY: Kategorie hra na klavír, akordeon, varhany 1. místo- Natálie Egemová, 2. místo- Josef Popelka Kategorie dechových, strunných, bicích nástrojů 2. místo- Lukáš Koláček 3. místo- Maxmilián Šefčík Kategorie malých vokálních souborů: čestné uznání Kategorie instrumentálních komorních souborů: 2. místo- Kvarteto Praha Evropská 3. místo- Nonet Praha Evropská Kategorie klasický zpěv: 3. místo- Lukáš Sidorják Zvláštní cena poroty za interpretaci písně- Barbora Fialová Kategorie muzikálový zpěv: 1. místo- Barbora Fialová Zvláštní cena poroty- Kristýna Štromajerová Kategorie pěveckých sborů: 2. místo- Pěvecký sbor Evropská
GRATULUJEME!!! 7
DUBEN 2012
V Ě T R Á K
MÓDNÍ POLICIE S inovací školního časopisu přichází i nová módní rubrika. Vzhledem k počtu dívek na naší škole, to už bylo opravdu zapotřebí… Tento nelehký úkol byl svěřen nám dvěma. A protože se každému líbí něco jiného, rády bychom byly objektivní a tímto způsobem poukázaly na různorodost a módní potenciál našich studentů. S množstvím stoupá konkurence, tak proč toho také nevyužít a neinspirovat se? Ovšem naším cílem je sem dávat lidi, kteří se se svou módou nějakým způsobem odlišují, a tím se případně inspirovat. Jelikož jsme se do této rubriky dostaly až dva dny před uzávěrkou, neměly jsme moc šancí si vás všechny prohlédnout. Od nynějška bereme tento úkol zodpovědně za svůj. Za jeden den pozorování jsme pro vás vybraly tyto oběti. Musíme upozornit na to, že byly na rozdíl od vás, milí čtenáři, nepřipraveny a přepadeny na chodbách. Vy se na nás ovšem připravit můžete, další přepadávání se totiž uskuteční 21. května 2012!!! Těšíme se na vaše modely!! Bára Benoniová a Veve Loulová 2.BG Tereza Votlučková
Lukáš Sidorják
Justýna Urbanová
8
V Ě T R Á K
DUBEN 2012
STŘÍPKY VČEREJŠÍHO DNE Ležela v horké vaně a snažila se na nic nemyslet. Ale pořád měla před očima jeho zkroušený výraz. Na čí straně je vina? Apaticky se poškrábala na nose. Tuhlo jí tělo. Stejně jako včera. Dokonce měla pořád pocit, jako by stále byla v tranzu. Prohlížela si svoje vlastní ruce a v duchu uvažovala, jestli by si dokázala drogu píchnout i do žil. Ostatně teď už k tomu všemu byl jenom krůček. Z kohoutku skápla do vany studená kapka, rychle a neslyšně. Ten zvuk ji však drásal. Mlč, alespoň tady chci být sama. Nadechla se a ponořila se pod vodu. Kéž bych nevyplavala, blesklo jí hlavou. Všechno to bylo neuvěřitelně živé, přestože celou vzpomínku skládala ze střípků. Kdyby s Diamantem jeli rovnou domů, kdyby ji nelákal ten pocit. Samé kdyby. Jedno malé šňupnutí u Lávy v bytě a jede se domů. Jen jedinkrát v životě to zkusím, třeba mě to odradí. Vynořila se a cítila stékající kapičky vody, jak něžně chlácholí její ztrhané tělo. A opět jasný záblesk – cesta starou částí města do Lávova bytu, ruku v ruce s Diamantem. Oprýskaný dům, z jehož zdí dýchala staletí a křičely osudy dávno mrtvých lidí. Neboj se, maličká, slyšela v hlavě Lávův hlas. Ty nemusíš, jen my s Diamantem. V bytě se cítila jako v ohromném paláci. Ne ohromená, spíše pokořená bohatstvím a skvostem. Nemohla se zbavit pocitu, že zdánlivě milý Láva je vlastně padouch, pro něhož je nejdůležitější jeho snobská záležitost. Že Diamanta zradil si ale uvědomila až ve chvíli, kdy jí začal upravovat ohrnutý límeček u halenky. Dost! Chtěla zarazit tok myšlenek. Něco ji však neustále nutilo poskládat si ten prosincový večer v řádném pořadí. Snad proto, aby zachránila to krásné pouto, jež mezi nimi vyklíčilo. Když si o tom promluvíme, třeba nám oběma bude odpuštěno. Pak jí znovu vytanuly na mysli neblahé okolnosti. Nebylo to jen tak. Zpropadená droga. Sáhla po kachničce ležící na okraji vany. Zavřela oči a marně si přála, aby, až je otevře, viděla tělo malé holčičky. Byl by to důkaz, že není dospělá a že události minulého večera jsou vlastně jen přelud. Náhle ucítila v ústech podivnou pachuť toho nejdražšího šampaňského, ve kterém kdy smočila svoje mladé rty. Bezděčně se jich teď dotkla ukazováčkem a prostředníčkem. Měla dojem, že cítí Diamantův polibek z dnešního rána. Dost možná poslední. Nebýt doma, zapálila by si v chladnoucí vaně cigaretu. Tu nejobyčejnější, ubalenou v ruce. Z levného vanilkového tabáku. V břiše měla divný pocit, když si vybavila drahou krabičku u Lávy na stole. V nose ji šimral dým z doutnajícího nedopalku. Popelník z míšeňského porcelánu. „Snobe!“ vydralo se jí samovolně z úst. „Říkáš něco?“ zaslechla v dáli matčin hlas. Ale nic, odpověděla jí v duchu. Zkoušela si vzpomenout, jak vůbec došlo k tomu, že kokain vstoupil do jejího života. Věděla, že Diamant si jednou za čas dá. A rozhodně z toho neměla radost. Jenže co zmůže malá holka s mužem, který si občas „přepudruje nos“ už přes dvacet let. Na stole u Lávy stály už dvě prázdné lahve od šampaňského. Měla pocit, že je jediná, která pije a přitom ji to vůbec netrápilo. Láva slavnostně sroloval bankovku a přizval ji ke kuchyňské lince z drátovaného skla. Nevěděla si rady, a Diamant jen mlčky přihlížel. Láva si strčil bankovku do nosu, pomalu se blížil k bílému prášku, který až komicky připomínal rozdrcenou křídu. Slyšela nasátí, rychlý pohyb hlavou vpřed a prášek zmizel. Rozesmála se na celé kolo, protože si představila vepře s hlavou v korytu s otrubami. Začalo jí být chladno, připustila si tedy trochu teplé vody a se zakloněnou hlavou vzhlížela střešním oknem k zamračenému nebi. Jestli tam nahoře někde jsi, Bože, nedopusť, ať o Diamanta přijdu. Co na tom, že je mezi námi takový rozdíl. Když může láska přenášet hory, proč by nezdolala i tři, skoro čtyři desítky let? Vypnula kohoutek, přivřela oči, aby si dokázala vybavit svou hlavu, jak se sklání k bílému, hořce zapáchajícímu prášku a prosí za odpuštění. Jednu lajnu a dost. Skloněná nad průhlednou deskou křečovitě sevřela víčka, zakousla se do spodního rtu, zasunula ruličku do nosní dírky a – PRÁSK. Byl to vlastně docela osvobozující pocit. Radost z toho, že udělala něco zakázaného. Láva se na ni zálibně zahleděl, ale nevěnovala tomu pozornost. Odpuzoval ji. Otočila se na Diamanta a s úsměvem a slovy „miluju tě“ ho políbila. Už se celá klepala chladem a uvědomila si, že k Diamantovi ji skutečně váže bezmezný obdiv a horoucí láska. Blažil ji pocit, že do jedné vyhasínající duše dokázala opět vnést lásku. Jenže co se stalo, že kromě kapek vody jí po tváři kanuly i slzy? Droga ji zmámila. Dokázala si jasně vybavit ztuhlá ústa a
9
DUBEN 2012
V Ě T R Á K
svůj nepřítomný výraz po třetím šňupnutí. O tom posledním, pátém, ani nemluvě. Diamant spal vedle v pokoji a ona si uvědomovala, jak chce vstát od stolu, přestat se bavit s Lávou a cítit blízkost toho nejdražšího. Ale posedl ji démon, ovládl její tělo i mozek a nedovolil jí vstát a říct Lávovi, že je unavená. Smočila ruce v chladné vodě, smutně pohlédla na zkrabatělé prsty a namočila si obličej. Sáhla po žínce a začala silou drhnout celé svoje tělo, jen aby smyla Lávovy chtivé doteky. Proč nemohla křičet? Proč se nedokázala tomu obrovi bránit? Měla neskutečný strach, že jí ublíží. A pak vkročil do pokoje Diamant. Zaplavil ji nenávistnými slovy a zlými pohledy. Nastala hodina plná slzí a křiku. Věř mi, prosím, plakala mu v náruči. Nevěděla, jestli pláče nebo jí po obličeji teče voda ze sprchy. Vylezla z koupelny, přišla do pokoje a na telefonu viděla zprávu od Diamanta: „Jsem starej blázen, odpusť mi, že jsem tě do toho zatáhl. Mám tě rád.“ Tereza Votlučková 4. A
Trocha poezie… O SÍLE SLOV Nabodnutí slovem jak motýli entomologickým špendlíkem někdy jsme. Poznáme průraznost té střely z úst. Lepší půst, než devastovat. Fatálně. Potetovat znaky hanby tělo i myšlenky. Totálně. Cože ? Souboj na kuchyňský nože. Slovy. Bože. Zničí pohodu stolu i lože. Přibouchnou vrátka. Hádka ve stylu Itálie. Zabije úderem do tváře větou holou. Též norkovou štolou umí být. Polaskat, pochválit křivky šíje. Diplomaticky tančit čtverylku na třípatrovém dortu. Sílu dát. Podvazkový řád dialogu lásky. Sázky na jistotu či prohru. Honza Nussberger 3. B
10
DUBEN 2012
V Ě T R Á K
CO MÁ ŘÍKAT ČLOVĚK Co má říkat člověk, Který je smutný hlavně v srdci. Co má napsat do vět, když se cítí, jak zamčený v kleci. A na co má myslet? Kolem něj jen hluk a smích, Má ho srdce bolet, Když jeho provází pouhý stín? Jen ve svých myšlenkách otevře křídla A letí, kam jen chce. Snad by měl umět ještě létat Aby se nerozletěl prudce. Ve svých snech může být sám sebou, Nemusí se bát. Může snít i o nich obou, Nemusí jen tak stát. Vrátit se do reality Je těžké, avšak je nutné vědět, Že i v realitě je možné uspět. Nasbírat spoustu odvahy a snahy, Pak nebude ani s bolestí v srdci jen tak sedět A půjde zkusit uskutečnit své sny. Klára Jiráková
KOLIKRÁT ZA DEN ZTRATÍTE Kolikrát za den ztratíte soudnost. To když Vám pod kola ve Stromovce vběhne pes a páníček Vám řekne, že máte jet jinudy, že to je chodník. To pak máte sto chutí si udělat kolečko a vlepit mu facku. Když to neuděláte, bude to dělat páníček víc a častěji. Když to uděláte, tak toho stejně potom budete litovat. Teda alespoň já. Já tak nějak vždycky všeho později lituju. Ale fackou to stejně nespravíte. Kolikrát za den ztratíte víru v budoucnost. To když Vám vaše kadeřnice ostříhá ofinu tak, že vypadáte jak pětiletá holčička, bez mytí si za to řekne stovku a Vy den za dnem čekáte, až Vám ta ofina doroste alespoň do očí. To se pak každý ranní pohled do zrcadla zdá beznadějnější než ten předešlý. Kolikrát za den ztratíte soukromí. To když do parku přijde cizí slečinka, co chce připálit a nejen že Vás pozná, ale vyjmenuje Vám dvacet dalších lidí, co znáte. To si pak připadá jak jó kamarádka a povídat si s cizí slečnou, co Vás zná dřív přes facebook, fakt nedělám rád. Koneckonců to docela rychle pochopila a já byl alespoň rád, že mi nedohořela mezitím cigareta. Kolikrát za den ztratíte vůni. To když na Vás na červené z velkého černého auta někdo plivne, že prý jste mu tam vjel. To pak ten zaschlý plivanec je cítit ještě tři hodiny potom. Nikam nechcete jít a pomyšlení, že potkáte svoji budoucí manželku, je hrozné vzhledem k tomu, že to si pak staří manželé nejvíc pamatují. Tyhle trapnosti z mládí. Nemám rád trapnosti. Kolikrát za den ztratíte slovo. To když potkáte Kata na projížďce a místo: „prago pyč*“, jen mlčky koukáte na tu pusu bez zubů, jak se culí na svět. Ohlédnete se a on si jede dál na svém bajku s hodně flinkovským ohozem. To pak
11
V Ě T R Á K
DUBEN 2012
máte chuť si jen naladit sedmou a nic neříkat. Kolikrát za den ztratíte chápavost. To když Vám omylem zavolá Vaše kamarádka a vy najednou zjistíte, že stojíte za ní a jdete na tu samou akci. Pak zjistíte, že jste tam vlastně se svým kamarádem, což je její bývalý spolužák z první třídy a celé to nakonec skončí tak, že zase jiné vaše dvě kamarádky jsou na Vás naštvané, protože jste se začal smát, když se jim nějak měl dostat volný lístek na tu akci od kluka té kamarádky, která Vám omylem poprvé volala. Vlastně doteď nevím, jak to bylo, ale bylo to asi moc, vzhledem k tomu, že ani jedna z těch kamarádek se mnou dodneška nepromluvila. Já to ale dávám za vinu svému horoskopu. Ten mi řekl, že ten den mám brát neznámá čísla, co mi volají. To jinak dělám hodně nerad. Nemám rád neznámá čísla. Za den toho vlastně ztratíte hodně. To se pak nedivte, že přijdete domů úplně vyčerpaní, lehnete do postele a spíte. A vymlouvat se na jarní únavu můžete až do té doby, než začnete cítit Vánoce. Mám rád Vánoce. To je mi zima a na ztrácení něčeho a ničeho ani nemyslím. Ale to stejně pochopím, až si nějaký Vánoce doopravdy prožiju. Šimon Kukač 3. BG
KOMIX
UZÁVĚRKA DALŠÍHO ČÍSLA JE 25. KVĚTNA 2012! PIŠTE, FOŤTE A KRESLETE!!! PŘÍSPĚVKY POSÍLEJTE E-MAILEM NA
[email protected]
12
