VTH ARCHEOLOGOVÉ Toto třítýdenní VTH nás zavedla mezi archeology, kteří se vypravili na cestu za tajemným Sextantem – artefaktem z Atlantidy. Ten je rozdělen na šest částí, které musí najít, aby jej pak spojený použili ke kontaktu s Bohy. V mezičase ovšem musí řešit i jiné úkoly ve svém oboru, které jim zadává univerzita, aby měli dostatek peněz na cestu… Pokud se chcete dozvědět více, přečtěte si „přednášku dr. Jonese“ níže, kde nám líčí vše, co archeologové potřebují vědět na počátku své cesty. Úvod Během prvního dne na táboře jsme si svolali rádce táborových družin, kde dostali následující úkoly: a) vymyslí název skupiny (např. podle názvu koleje, kde studovali – Yalle, Oxford, Cambridge, Leeds …) b) vyberou 3 specialisty, profese (vysvětlit jim to) -
ad specializace: Tito členové družiny budou řešit některé dílčí úkoly. Tak se zjednoduší práce celé skupiny (ne každý se hodí na všechno, ne všechno baví každého), zvýší se dynamika celé hry a umožní vyniknout osobnostem. Lingvista (šifry), kartograf (sestavování a luštění map), architekt (stavby). Hned po úvodním zasvěcení ( prostě v první volné chvíli ) se pro ně udělá krátké školení (zakončené třeba osvědčením, certifikátem), aby věděli, kde najít nářadí a informace potřebné pro splnění úkolu. Před specifickými etapami potom bude stačit vysvětlit úkoly pouze jim a oni to pak organizačně zajistí ve své skupině. Každý z nich může mít v družině svého pomocníka – učedníka.
Na večerním nástupu: Přenesme se do 30. let 20. století. Vaše studium na univerzitě se chýlí ke konci. Archeologie prožívá „zlatý věk“. V jižní Asii, Egyptě i jižní Americe se povedly zatím největší objevy v dějinách. Dnes večer bude vašich šest skupin slavnostně promováno na absolventi archeologie. Některým z vás bude udělen i doktorát v oborech kartografie, lingvistika nebo stavitelství. Poté pronese svoji přednášku prof. Indiana Jones. Večer před večerkou: Zahájení imatrikulace. Nějaké dítě přečte přísahu absolventa: Slibuji na svou čest že svou univerzitu nezradím, své vzdělání nezneužiji a své poznatky použiji pro blaho všeho lidstva. Oni potom po jednom předstoupí a se slovem „přísahám“ dostanou vyhlášený titul. Potom přednáška dr. Jonese: (pomalu, srozumitelně, dramatické pauzy, aby vše pochopili, popř. přestávky) „Před mnoha a mnoha staletími, když byl Svět ještě mladý, ležela tam, kde se dnes rozkládají široké vody Atlantického oceánu, nádherná země zelených plání, hlubokých lesů, špičatých hor a průzračných jezer. Na její obrovské rozloze vzkvétala vyspělá civilizace prozíravých zemědělců, zkušených stavitelů, odvážných mořeplavců a zručných řemeslníků s vytříbenou kulturou, na vysoké technické úrovni. Malebné přístavy na pobřeží spojovala s obchodními centry ve vnitrozemí propracovaná síť cest, po které neustále proudilo zboží a zprávy do všech koutů země. Vysoká učení soustřeďovala největší vzdělance, kteří posouvali vývoj neustále
kupředu. V pozdějších věcích jí lidé dali jméno Atlantida. [obr. Atlantidy] Nevíme jestli to byl dar Bohů, možná jim jej přivezli příchozí z hvězd. I kdyby jej sestrojili sami Atlanťané, měl pro ně tento artefakt velikou kultovní hodnotu. Byl to nevelký SEXTANT, (šestihran diskovitého tvaru) složený ze šesti tvarově shodných částí spojených okolo hlavního centrálního kusu. Sextant fungoval právě jen tehdy, když byl složen dohromady. Domníváme se, že Atlanťané jej mohli používat k rozpravám s Bohy, nebo s jeho pomocí k Bohům dokonce cestovali. Legenda praví, že když Sextant poprvé použili na náhorní planině uprostřed svého ostrova, rozevřela se oblaka a Atlanťané obdrželi znamení, podle něhož mají jeho šest okrajových částí rozvést na šest různých míst na ostrově a spojený Sextant používat jenom ve výjimečných situacích, protože dotýkat se nepojmenovaného mělo být smrtelným zapovězeno. Tak se i stalo a Atlanťané vždy pouze jednou za určité období otevřely chrámy, kde se části Sextantu nacházely, a odváželi je do středu ostrova, kde byla uložena jeho centrální část. Tam se pravděpodobně dozvídali odpovědi na své nezodpovězené otázky. Až nyní zjišťujeme, že rada deponovat části Sextantu na několika různých místech byla dílem neobyčejné prozřetelnosti… [obr. Sextantu] Došlo k tomu podle všeho příliš náhle, než abychom mohli vědět jistě, co se přihodilo doopravdy. Z náznaků můžeme jen tušit, jak se asi stalo, že po mnoha letech hojnosti byl poklidný vývoj této ostrovní civilizace náhle přerušen. Z průzkumu geologických vrstev vyplývá, že celý ostrov zmizel ve vlnách oceánu během několika málo dní. Můžeme se jen domnívat jak ke katastrofě došlo. Možná obrovské zemětřesení nebo ničivé výbuchy velkých vulkánů. Vyloučit ovšem nemůžeme ani to, že se obyvatelé ostrova provinili vůči svým Bohům a ti je tímto ve svém strašlivém hněvu potrestali. Ukazuje se totiž, že Atlanťané natolik věřili v neomylnost svého vědeckého poznání, že přestávali Sextant používat a pro své další důležité kroky již rady Bohů nevyhledávali. Je možné, že se ve svém bádání obrátili k temné straně vědy a nakonec zničili sami sebe. Kolosálnímu dílu zkázy vydatně pomohlo i to, že vše proběhlo neočekávaně a rychle. Příběh zaznamenaný ve starém Egyptě vypráví o tom, že i když byl zánik ostrova definitivní, přece jen mu uniklo několik skupiny lidí, kteří katastrofu pravděpodobně očekávali. Ti nikdy své Bohy nezradili a nepohrdali jejich radami ani když už byl osud Atlantidy zpečetěn. Je pravděpodobné, že právě Bohové jim poradili, ať ostrov rychle opustí. Když se začal kontinent hroutit, bylo již jejich šest lodí daleko na moři. Snad z vděčnosti k Bohům nebo jako vzpomínku na rodnou zem, vezla každá loď i jednu část Sextantu. Centrální část ale zůstala na náhorní planině a zmizela v hlubinách spolu s celou Atlantidou. Uprchlíci šťastně dosáhli břehů Ameriky a Afriky a v kulturách starověkých Mayů a Egypťanů alespoň oživili vzpomínku na zašlou slávu veliké civilizace. [obr. úniku ze zkázy] Postupem věků se příběh o Atlantidě a jejím pádu smísil s ostatními pověstmi. Velký řecký filosof Platón zmiňuje legendu, kterou si předávali Egyptští kněží v Sais. My však víme, že na ní bylo přece jen něco pravdy. Všechno to začalo, když jsme náhodou při studiu v depozitáři Britského imperiálního muzea v Londýně pod jedním z nápisů na papyrovém svitku objevili původní vrstvu (tzv. palimpsest) se záhadným obsahem. V souladu s okolnostmi nálezu to nemohlo být nic jiného, než náčrt oné centrální části Sextantu ze zaniklé Atlantidy. Vzrušeni jsme uvažovali, zda-li jej dokážeme vyrobit a pak dát Sextant dohromady. Jenže každá část podle všeho následovala pohnuté osudy míst, kde byla ukryta a tak se všechny v průběhu dějin během válek, hledání, dobývání a kupčení roztrousily po celém světě. Jaké by to asi bylo, složený Sextant aktivovat a poodhrnout roušku tajemství, které před tisíciletími pohřbil temný oceán? Ve výzkumech a studiu jsme se dostali už velmi daleko a vše nasvědčuje tomu, že jsme nedaleko rozluštění této Atlantské záhady. Ale i když asi nebude problém sestrojit podle plánku středovou část Sextantu, chybí nám nejdůležitější věci – jeho ztracené krajní části a klíč, který by jej uvedl do chodu. Vypadá to jako nějaká důmyslná logická hříčka, jakoby nějaká síla bděla nad tajemstvím zmizelého ostrova a cestu k němu zakódovala do složitých hádanek a tajemných souvislostí, které jsou spolu nevysvětlitelně propojeny tak, aby na ní nakonec uspěl jen ten, který tímto mystickým labyrintem dokáže projít od začátku až do konce. Já jsem už
starý na nějaké dobrodružné cestování a tak oslovuji vás, mladé archeology, abyste dokončili mé dílo a uskutečnili můj sen. Celá historie Sextantu se točí okolo magického čísla 6 – šestihran, šest částí, šest lodí…a proto i já přistoupím na tuto hru a předám své poznatky vašim šesti skupinám, i když vím, že konečného úspěchu dosáhnou jen ti nejlepší. Je nejvyšší čas, vydat se na cestu…“ dr. Jones (přednáška se potom vyvěsí na nástěnku) …předání svitků každé skupině… (rádce zajistí, aby se s tím všichni v družině seznámí a bylo jim vše jasné) Ve svitku: No, jak už jsem říkal, zde je vše, co jsem doposud zjistil. I když vám z univerzity budu radit a váš postup řídit, většinu práce už musíte udělat sami. Tady je několik základních pravidel. Pokud se jich budete držet, vaše cesta za Sextantem bude o mnoho snažší. Centrální část Sextantu byla zničena společně s Atlantidou. Podle nalezeného náčrtu ji ovšem lehce vytvoříte. Při výrobě částí Sextantu je nutné dodržovat přesnost, aby do sebe části posléze zapadly. [náčrt centr. kusu] Ovšem někde na naší stařičké Zemi je prozatím skryto šest míst a na každém z nich je uložena jedna část Sextantu. Před vámi jsou tedy expedice do celého světa a na některých z nich jeho části určitě najdete. I když nález čeká vždy jen na prvního, ostatní skupiny musí na toto místo dorazit také, protože se domnívám, že u každého z dílů Sextantu bude kromě jeho náčrtku i fragment návodu na jeho aktivaci. Znamená to tedy, že první skupina si objevený díl vezme. Ostatní si musí přesně překreslit náčrtek jeho ornamentu, podle kterého si díl na univerzitě vyrobí. Mimoto si každá skupina musí pečlivě opsat zprávu, kterou tam nalezne. (Písmo používané na Atlantidě jsme doposud nerozluštili, ale vaše expedice k tomu jistě přispějí.) Zde jsou pravděpodobné rozměry a tvar každé krajní části Sextantu: [náčrt části] Podle přínosu vašich výsledků z každé expedice pro naši univerzitu nebo muzeum se bude řídit i výše vašeho stipendia. Každá skupina dostane tolik peněz, nakolik uspěla v dané expedici. Za tyto peníze si budete hradit náklady vašich cest. Pokud někdo nebude mít na zaplacení další expedice, bude si na to muset vydělat. Cíl vaší každé další expedice budete mít možnost určit sami. Vybírat bude vítěz všeobecného klání mezi skupinami. Protože si každá skupina po každé expedici vybere jiné místo odpočinku mezi cestami na jiném místě zeměkoule a cesta do místa další expedice bude stát právě tolik peněz, jak to bude daleko, má vybírající šanci volbou co nejbližšího místa ušetřit své peníze anebo, podle aktuálního rozmístění ostatních skupin, jim cestu ztížit. Teď už víte vše, co budete potřebovat. Šťastnou cestu… dr. Jones
-
ad místo nálezu: bude tam papír se zprávou a ornamentem na díl
-
ad výroba částí: materiál dostanou vždy jen na výrobu konkrétní části: kus pěkného prkna z kvalitního dřeva. Bude potřeba kružítko a pravítko, pak pilka, smyrkový papír. Ornament se vypálí do dřeva nejlépe rozpáleným hřebíkem. Doporučujeme natřít bezbarvým lakem na dřevo. Časově by družina měla zvládnout výrobu do další velké etapy ( ideální stav ). Aby mohli na konci absolvovat závěrečnou etapu, musí mít všechny části Sextantu.
-
ad peníze: místo bodování => skupinový účet, na který se připisuje podle výsledků etap a odepisuje podle nákladů na cestu. Za první místo dostanou tolik peněz, kolik je potřeba na cestu kolem světa a za poslední místo jen čtvrtinu. Když se někdo dostane do mínusu, bude si to muset třeba odpracovat (nějaká lehčí krátká práce v táboře pro blaho táborníků, akorát na pokrytí nákladů cesty) nebo něco podobného.
-
ad Zpráva: (v Atlantském písmu) „Tak jako slunce každého dne povstává z par na východě aby potom shořelo ve vodách na západě, i my víme, že jednou přijde den, kdy poslední kamínek zapadne do mozaiky a Sextant bude znovu sestaven. Jen ten, kdo tak učiní v dobrém úmyslu, může se dotknout nepojmenovaného. Přístup do svatyně bude střežit poslední z Atlantské krve. Zná toho o nás mnoho a vám pomohl proniknout až sem. Najděte jej a předneste mu tuto zprávu. On už jistě bude vědět, co dál.“
-
ad výběr expedice: Večer po nástupu se všichni sejdou u mapy světa a vyberou si místo svého odpočinku (označí špendlíkem). Na mapě budou zakresleny nejdůležitější archeologické naleziště (pozadí pro jednotlivé etapy) a špendlíky s praporky vyznačeno 3-5 lokalit, které budou v nejbližší době přístupné (tj. které etapy se rozhodneme hrát). O možnost výběru se bude soutěžit. Pro každý večer se vybere jeden (možná třeba i dva nebo celá družina) tak, aby byli soutěžící stejně silní (rádci, malí...) a pak si zahrají nějakou malou hecárnu. Vítěz pak vybírá kam se pojede na další expedici. Z finančního hlediska – čím blíže tím lépe.
Připravit: 40x inaugurační diplom (stačí A6), s místem na jméno a popř. doktorát. Sehnat obrázky na Jonesovu přednášku a 3x ji vytisknout Nakreslit a) Sextant, b) plánek centr. kusu, c) plánek tvaru krajního kusu, d) 6x ornamenty Udělat Sextant Vymyslet Atlantské písmo a sepsat klíčovou zprávu + rozdělit na 6 zhruba stejných kusů a přikreslit ke každému 1 ornament Sextantu 6x zapečetěný Jonesův svitek Namalovat barevnou mapu světa (1,8x1,2 m) Materiál s sebou: dřevěné špalíky na další výrobu sextantů ( 5x6xX cm ?) Aby mohli na konci absolvovat závěrečnou etapu, budou muset získat všech 6 částí sextantu a složit jej dohromady. První centrální kus si vyrobí všichni hned druhý den na táboře. Musí ho vyrobit, protože ten, jako jediný, dlouhou pouť historií nepřežil. (Mimoto to zajistí alespoň na začátku rovné podmínky.) Ostatní části už budou nalézat jen po jedné (logicky). Částí je šest, skupin je šest, tzn., že každá skupina má stejnou
šanci získat průměrně jednu část za celou VTH. Samozřejmě, že ji vždy získá ten nejlepší, nejchytřejší, nejrychlejší. Ostatní skupiny si jej budou muset vyrobit podle plánku který najdou na místě nálezu (materiál dřevo – dostanou v táboře) a tak budou mít všechny skupiny aktuálně stejný stav "hotovosti" věci. Napadají mě dvě výhody pro ty, kdo tu kterou část získá: 1) bude mít přesný originál, 2) nebude muset ztrácet čas vytvářením. Je třeba rovněž zdůraznit, že na místo nálezu musí dorazit každá skupina, protože pro další postup v hledání bude důležité znát okolnosti nálezu a bude se zde nacházet fragment zprávy, jejíž rozluštění bude klíčové pro zdárný zakončení závěrečné etapy. Ne všechny expedice jsou zakončeny nálezem části sextantu – pokaždé jen hledají a domnívají se, že by to tam mohlo být. Tímto se smíchají „běžné etapy“a „hlavní etapy“. Otevírá se před námi široké spektrum historických epoch, kultur, společenství a lokalit. Můžeme se pohybovat po starých hradech, chrámech a městech, proplétat se podzemními labyrinty nebo se procházet po mořské dně od Islandu až po Nový Zéland. Máme na výběr mezi drsnou kulturou Vikingů, poživačnými Římany, tajemnými Inky nebo se můžeme poohlédnout jen kousek zpět do doby nedávno minulé. Cokoli nás napadne; stačí si vybrat... Následuje popis 16 řadových etap, seřazených do skupin tak, aby se daly vzájemně nahrazovat. Tzn. že každý večer u mapy se bude vybírat, dejme tomu, v rámci těchto skupin.
A. PROHNANOST Kupci v Damašku <denní - raději venku, jednotlivci za skupinu, 2 hod.> Skupinám chybí peníze na uskutečnění cesty. Musí si je nějak vydělat. V Damašku byl odjakživa největší trh se starožitnostmi a nálezy z vykopávek. Skupiny měly čas 1 hodinu na výrobu plagiátů předmětů z vykopávek apod., které potom prodávaly na trhu. Je jedno, jestli vyrobily méně, ale kvalitnější a cennější, anebo méně pracněji a precizněji zato více věcí. Po této hodině se otevřel trh, kde sedělo 6 (můžete i více) kupců. Každý z nich měl zájem o jiný druh umění, nabízel jiné ceny atd. Vyhrála ta skupina, která utržila nejvíce peněz. Připravit: platidlo Na místě: vedení jako kupci budou středovýchodně nahastrošení Slepování vázy <denní - venku, skupiny, 1,5 hod.> Klasická archeologická disciplína. V nedalekém lomu byly zahrabané střepy z rozbité vázy (květináče), pokud možno, aby vytvořily šest oddělených nalezišť cca 10 metrů od sebe. Skupina musela nejprve nalézt nějaké naleziště, potom vykopat střepy a nakonec složit vázu (slepit vteřinovým lepidlem) dohromady. Hodnotil se výsledný čas, množství nalezených střepů a dovednost s jakou se jim podařilo vázu slepit. Osvědčilo se nám umístit základnu, odkud se začínalo a kde se slepovalo, poblíž vykopávek. Materiál s sebou: 6x stará keramická váza ( květináč natřený v různých barvách) - vteřinová lepidla
Na místě: rozbít květináč na přibližně stejný počet kusů, zahrabat střepy Trh <denní - venku, může i vevnitř, skupiny, 1 hod.> Nakupování na trhu. Zde sedělo opět 6 obchodníků, kteří měli mezi sebou rozděleny díly z nějakého předmětu (např rozebrané autíčko, igráček...). Těchto věcí bude šest (máme šest skupin), popř i více (jakýkoliv násobek šesti). Do takto vytvořeného trhu se vpustily skupiny. Viděly hodně věcí, ale měly málo peněz (ve skupině tak akorát na nákup 1/6 všech věcí na trhu). Věděly jenom, že mají nakupovat a že bližší smysl jim vyjde najevo, jakmile toho budou mít nakoupeno více. Předpokládali jsme, že úkol pochopí pravděpodobně, až budou mít více příslušných věcí pohromadě. Pokud tedy někdo koupil věc, o která se mu nakonec nehodila, mohl ji prodat jiné skupině nebo vyměnit za něco, o čem si myslel, že se mu bude hodit. Vyhrála ta skupina, která jako první složila jeden z předmětů z nakoupených dílů dohromady. Materiál s sebou: 6 rozložitelných jednoduchých věcí (ideální jsou Kinder Surprise, popř. autíčka, igráčky, skládačky, hlavolamy, puzzle apod.) Připravit: rozložit ty věci a ocenit je přiměřeně tak, aby každý předmět vcelku stál zhruba stejně.
B. RUKODĚLBA Pečení chleba <denní – venku, skupiny> Úkolem bylo z obilí umlét mouku, připravit kvásek a těsto. Mezitím postavit pec z hlíny a nakonec chleba upéct. Pro nedostatek času nám nakonec stačila jen placka. Přesné návody a postupy byly vyvěšeny na táborové nástěnce (zpracování obilí na mouku u nejstarších zemědělců, recept na pečení domácího chleba a nákres hlíněné pece na pálení keramiky). Vítězem byla skupina se superlativa - nejrychlejší, nejhezčí a nejchutnější. Na místě: 6x 1 mléko, koření, sádlo, pšenice, mlecí kameny... Připravit: dobový popisy a návody stavby pece a pečení chleba. Materiál s sebou: 6x kilo pšenice Prak <denní - venku, 3 velké skupiny, celé dopoledne na sestrojení, odpoledne 1,5 hod. na soutěže a souboj> Někde v Palestině. 30. léta. Klasický středověký hrad z křižáckých válek. Domníváme se, že uvnitř je ukryto něco, co potřebujeme k další cestě k sestavení oné věci. Na hradě se však usadila tlupa loupeživých kočovníků a, přirozeně, nás nechtějí pustit dovnitř jen tak. Hrad je ještě relativně dobře opevněn a vchod uzavírá pevná dřevěná brána. Tak co teď? Nutně se musíme dostat dovnitř. Po několika marných pokusech o vyjednávání někdo z legrace pronese, že ten hrad snad budeme muset dobít. Později se ukáže, že je to, bohužel, jediná možnost, jak se dostat dovnitř a zjistit, jaké tajemství je ukryto v jeho zdech... Pro absolutní nedostatek válečných a technických znalostí nás nenapadlo nic jiného, než sestrojit nějaký z těch středověkých dobývacích strojů, o kterých jsme se učili na univerzitě... V této etapě šlo o sestrojení středověkého praku. Mohlo se použít jen dřevo (libovolného tvaru a
množství), přidělený počet hřebíků, provazy, sekyry, pily, nože. Hlavní podmínkou bylo postavit v životní velikosti prak a musel být plně funkční. Tedy schopen vrhu. Kompletní popis s nákresem středověkého obléhacího praku byl opět pověšen na nástěnce. Tato etapa byla převážně chlapeckou záležitostí, ovšem pokud si rádce družinu dobře zorganizoval byly i dívky užitečnými pomocníky. Vzhledem k náročnosti etapy byly spojeny vždy dvě skupiny (koleje) do jedné. Ve výsledku se tedy stavěly jen tři praky. Bylo zajímavé pozorovat stavební postupy skupin i střelecké zkoušky. Hodnotilo se: a) autentičnost - vlastní návrh konstrukce, řemeslné zpracování "jak to lahodí oku" b) přesnost střelby, c) dostřel. (výsledné praky byly použitelné na 10 metrů. Jeden z nich byl velmi pěkný, přesný a technicky zdařilý. Ostatní dva více méně splňovaůy podmínky úkolu) Během konstrukce se připravovalo i střelivo - šlo o klasické papkoule, ale byly 3x větší. Finále bylo bojové. Všechny tři skupiny dostaly tři velké plachty balícího papíru, na které nakresily tři části hradu tak, že vytvoří jednoduchou siluetu hradu, když se dají vedle sebe. Potom hrad postavili (papír napnuli mezi stojící tyče). Hrady byly rozmístěny na louce v rozích rovnostranného trojúhelníka o délce ramene 50 m. Okolo každého hradu je jeho území o poloměru 20 m a skupiny se mohly pohybovat jen uvnitř svého prostoru. Prak mohly podle potřeby samozřejmě přenášet na lepší střeleckou pozici. Cílem je zničit soupeřův hrad, přičemž hrad je zničen, padnou-li všechny tři jeho díly, je zničen (za zničení se považuje, je-li po ráně z větší části protržený). V takové situaci se vždy hra na chvíli přerušila a vedoucí šel zkontrolovat, zda je opravdu dostatečně pobořený. Pokud ano, papír strhl úplně a tím potvrdil výsledek. Posádka zničeného hradu (všechny tři kusy pryč) prohrála a dalších bojů se už nemohla účastnit. Pozn.: Je třeba poznamenat, že úkol byl pro děti, nikoliv pro zkušené mechaniky a truhláře. Je třeba jim vše vysvětlit a ukázat. Podle mých zkušeností nejlépe třikrát. I potom bude výsledek záležet spíše na náhodě. Počítejme tedy spíše s tím, že se jim prak po pěti výstřelech (do vzdálenosti cca 5-20 metrů) rozpadne ( původních 50 metrů bylo příliš velká vzdálenost ). Už během stavby je dobré kontrolovat průběh a kvalitu strojů a podle toho rozhodnout, v jakých mezích se bude ubírat zbytek etapovky. Naše praky střílely (pokud vůbec) spíše do výšky než do dálky a tak jsme ohodnotili to jak se snažili. Závěrečenou řež s hrady provedli nakonec házením koulí ručně, což bylo po celodení stavebnické deziluzi vítaným rozptýlením a alespoň nějakým smysluplným koncem. Materiál s sebou: hřebíky, provazy apod. pro práci se dřevem, 3x3 (=9x) balící papír 1x1 metr, černé vodovky a tlusté štětce. Připravit: plány středověkých dobývacích strojů - nějakou knížku nebo nákresy Amazonka <denní - venku - nejlépe když je slunečno a nefouká vítr, skupiny, celý půlden> Hra bude mít opět několik fází. V první fázi to bude poněkud upravená "Matylda" ( viz Zlatý fond her I ). Každá skupina sestrojila loďku, která musela být dostatečně stabilní, aby se nepřevrátila a uvezla alespoň hřbitovní svíčku. Šlo tedy o to, aby taková loďka bez pomoci ze břehu, bez postrkování apod. co nejrychleji projela určitý úsek na potoce, přičemž se náklad nesmí namočit - hřbitovní svíčka musí hořet po celou dobu plavby. Loď byla unášena
proudem a pouze v případě, že by se někde zachytila, je možné ji po uplynutí penalizace 10 sekund popostrčit zpět do proudu. Jestli z nějakého důvodu svíčka zhasla, museli se vrátit zpět na start. V druhé fázi se jednalo o větší námořní loď. Musela být lepší a stabilnější - měla být stavěna na 2-3 kg náklad a podmínkou byly mít solidní plachty. Všech šest lodí se položilo na břeh tůňky a foukáním do plachet se musela dostat co nejdříve na druhý břeh. Během cesty nesměla loď ztratit náklad. Na konci se zhodnotila samotná stavba a originalita plavidla, ale především rychlost a elegance jízdy. Materiál s sebou: něco na plachty (ideálním se ukázal voskovaný papír na pečení), provázky, 6x hřbitovní svíčka
C. NOČNÍ Hlídání vykopávek <noční - venku, skupiny, 20 min. příprava + 20 min. prohlídka + 1 hod. večer hra> Každá skupina má své vykopávky, které jsou přes den veřejně přístupné (pro turisty) a tak si je všichni mohou prohlédnout. To je důležité, protože ostatní skupiny musely vědět, kde jsou a jak to tam vypadá. Velikost vykopávek byla asi 20x20 metrů. Do prostoru vykopávek se rozmístilo 15 věcí různé „ceny“. V noci lákají vykopávky různé zloděje a vykradače, a proto je nutné vykopávky hlídat. Skupina tedy musí své vykopávky hlídá. Družiny očekávaly nezávislé vykradače, přičemž se každá skupina TAJNĚ dozvěděla, že může krást taky. Každý měl 3 (5) malých kartiček jako životy. U sebe však smí mít jen jeden, ostatní uložené v nalezišti nebo hromadně na určeném místě. Vše probíhalo v naprosté tmě. Zloděj operoval tak, že se snažil vplížit do vykopávek tak, aby si ho nikdo nevšimnul a vzal některou z věcí. Mimo vykopávky mohl každý každého zneškodnit plácnutím dlaně na záda na připevněnou čtvrtku papíru (muselo to plesknout, aby se nehádali). Poražený pak musel vítězi vydat vše nakradené, co má u sebe (i když to není z vítězovy vykopávky) a svůj život. Pro další život si musel zaběhnout. Bez životů pro něj hra končí. Uvnitř vykopávky se mohl zneškodňovat pouze narušitel. On sám se však bránit nemohl (zase až vyběhl ven). Pokud se někomu podařilo dostat se zpět na svou vykopávku, vyložil tam ukořistěnou věc do prostoru - to dávalo šanci ostatním skupinám ukrást i to co, tam přes den neviděli. Sami museli zvážit, zda se budou vracet na svou vykopávku s každou ukradenou věcí nebo ne, výhody a rizika zhodnotí sami. Hrálo se hodinu, vykopávky byly umístěné na území 300x300 metrů. (Podle hutnosti tmy budeme muset zvážit, zda vykopávky umisťovat v lese nebo na louce.) Vyhraje ten, kdo toho nevíce uhlídá (nejcennější věci) a nejvíce nakrade. Materiál s sebou: 50xA4 (čtvrtky na záda a životy) Na místě: vymyslet 15 věcí (ešus, bota, tužka…) a přidělit jim cenu Noční nápis <noční – s měsícem venku, pro 3 velké skupiny, 0,5 hod.+ celou noc> V táboře se vysvětlilo: Na vymezeném území se hraje noční hra od soumraku do úsvitu. Každá skupina má své ukryté stanoviště. Úkolem je nalézt stanoviště soupeře a přečíst jeho osvětlený nápis. V táboře si připravili: a) Nápis: Bude to papír A3. Černě na něm bude vyveden nápis (6-8 písmen). Napsáno standardním fontem přes celou plochu papíru. Čitelnost za světla: 20 metrů. Samozřejmě dbát na to, aby si ostatní družiny nezjistili nápis - heslo. Vedení si všechny nápisy zapíše z důvodu pozděšjí kontroly.
b) Baterky: Zásoba na celou noc. Nápis musí být ve tmě čitelný alespoň z 10 metrů. c) 2 kartičky „Z“ pro zvědy. Z tábora se vyrazlo tak, aby všichni byli v 19:00 v herním území (dvě hodiny do soumraku). Vymezili hranice území. Ve 5 minut. intervalech se vypustily skupiny do prostoru (tahaly sirky o pořadí). Do 21:00 musela a) Skupina najít si své stanoviště b) Zvědové jsou na stopě. Ad stanoviště: skryté, aby se nedalo lehce najít, ale dovnitř musí být alespoň trochu vidět, tzn., že v okruhu 10 m nesmí být v 90° výseči žádné větší překážky ve výhledu (mám na mysli skálu, stráň apod., přičemž tam samozřejmě mohou být stromy, keře, menší kupky hlíny, sena apod.). Místo lze trošku upravit. Ad zvědové: Každá skupina max. 2. Musí mít u sebe kartičku „Z“. Po odchodu skupiny se tajně oddělí a mohou stopovat jinou skupinu, aby zjistili, kde mají úkryt. Musí mít ovšem domluveno, jak se dostanou do 20:45 ke své skupině (někde bude čekat spojka) => je nutné se vrátit. Zvěda lze zneškodnit zajmutím (zalehnutím na 1 min). On pak odevzdá kartičku „Z“ a musí se vrátit ke své skupině. Kdokoliv chycený mezi 19:00 a 21:00 mimo své stanoviště a bez „Z“ kartičky je vyloučen ze hry, ať už zvěd nebo kdokoliv jiný. V 21:00 hra propukla. Do terénu se vydali stopaři (nejlépe dvojice) a na stanovišti zůstali obránci (hlídají osvětlení a ochraňují tajemství nápisu před vetřelci). Mohou se střídat. Obránci mohou (v okruhu 50 m) zneškodnit cizího stopaře zajištěním (zalehnutím). Leží-li 1 min. na zemi, je vyřazen ze hry a může jít spát (na tom stanovišti, kde ho zajali) anebo musí být úplně zticha. Stopař se může bránit jen útěkem. Cílem je zjistit nápisy ostatních skupin, nejpozději však do svítání (4:00). Materiál s sebou: 3xA3, 6x malé kartičky na „Z“, černá barva nebo hrubý fix Na místě: Najít místo, kde se hra může odehrávat. Dostatečně daleko od tábora. Plocha asi tak 2x2 km. Útok <noční– venku, jednotlivci, 1 hod.> Každý si připraví 10 kartiček se svým jménem. Okolo tábora se ve vzdálenosti 100 metrů vymezí hranice. V okruhu asi 20 metrů od tábora zůstalo vedení, každý měl baterku, toto byli strážci. Nesměli chodit ani dál od tábora ani blíž. V táboře zůstal pouze jeden strážce. Děti měly za úkol proplížit se od hranice, mezi strážemi, až do tábora a u stožáru, kuchyně, zdravotního stanu a auta, ke kterému se dostali odložit kartičku se svým jménem. Pak se mohli zvednout, odejít zpět za hranici a vydat se znovu k táboru. Strážce je zneškodňoval takto: jestliže někde uslyší něco podezřelého, posvítí tam baterkou a zavolá jméno narušitele. Potom si od něj vezme kartičku se jménem. Takto zneškodněný se musí vrátit zpátky za hranici a zkusit to znovu. Objekty, u kterých nechali své kartičky, byly různě ohodnocené (čím těžší to bylo, tím více bodů) a kdo měl na konci nejvíce bodů, byl vítěz. Délka hry - hodinu. Materiál s sebou: papír na kartičky (řekněme tak 15xA4)
D. MOZEK Bludiště <denní - vevnitř, jednotlivci, 1 hod.> Nějaká pohádka o Minótaurově labyrintu na Krétě. První fáze hry bude jakoby přípravná. Hrát se bude na jednotlivce. Každý bude muset vyluštit tři
hlavolamy na papíře. Nejlépe odstupňované podle složitosti. Podle výsledků potom postoupí do druhé části hry. Čím rychleji vyluští hlavolam, tím později bude na startu <denní – venku, jednotlivci, 1,5 hod.> Opravdové bludiště. Napadají mě dva způsoby jak ho udělat. 1. Na louce: trasa se vyznačí plochými kameny s tím, že hráči půjdou po čtyřech se zavázanýma očima a rukama budou osahávat okolí. Jakmile najdou další kámen, posunou se a hledají další. 2. V lese: trasa se vyznačí provazem mezi stromy. Výsledkem je ( nejlépe kruhové ) bludiště s délkou chodeb tak 50, možná 100 metrů. Přiváděni k němu budou jednotlivě ve 2 minutových intervalech, aby ostatní neměli výhodu. Vyhraje ten s nejlepším časem. Lze sečíst i obě varianty. Materiál s sebou: hodně provazu anebo plochých kamenů (podle způsobu výroby bludiště). Připravit: 3 hlavolamy na A4 - 40x Na místě: bludiště (v lese popř. na louce) „Počítačová hra“ <denní - venku, jednotlivci, 1 hod.> Hledáte v HROBCE cestu nebo nějakou insignii a v podstatě se jedná o starou známou hru: "Stojíte na rozcestí, můžete jít vlevo, vpravo nebo rovně anebo se vrátit... Došli jste k jeskyni, můžete ji" a)prozkoumat, b) vrátit se c) zůstat stát...." (ideální model je v knize !Příprava vedoucích na LT") Opět hra pro jednotlivce. Vyhraje, kdo se z toho vyplete jako první. Připravit: samotnou hru - logické schéma - diagram stanovišť a variant. Na místě: rozmístit „hru“ do terénu jde o stanoviště ( jeskyně, chatrč, doupě, laboratoř, hostinec, ...) Materiál s sebou: XxA4 na „směrové“ cedulky Nazca <denní – venku, skupiny, 1 hod.> Popis plošiny Nazca, jejich obrazců viditelných jen z letadla, historie, názoryna vznik a účel... Na louce byly z barevné papírové pásky - krepáku a lana udělané obrazce (podle možností tak 5, 6 siluet). Dost veliké na to, aby se jejich tvar nedal zjistit z jednoho místa. (Vycházely nám velikosti 20 - 50 metrů.) Úkolem bylo pořídit relativně přesné náčrtky obrazců a jejich vzájemných poloh. Jak, to záleželo na jejich fantazii. Třeba ze stromu, nebo nějak podobně z výšky anebo na to půjdou geometricko-analyticky. Obrazce se různě proplétaly mezi sebou a některé byly nějak i zamaskovány do krajiny. Hodnotí se opět rychlost a přesnost. Materiál s sebou: strašně moc toho, čím se budou vyznačovat obrazce, dlouhé barevné papírové pásy Připravit: náčrtky obrazců Na místě: instalovat obrazce na louku
E. AKCE
Boj o oheň <denní – venku, skupiny, 1,5 hod.> Vedení hry rozdělalo dostatečně čadivý oheň ( u nás to bylo v lomu ). Čadivý - hodně dýmící proto, aby byl snadno lokalizovatelný. V táboře se vyhlásil boj o oheň. Ten museli nejprve najít (podle kouře a po čichu by to neměl být velký problém). Pak museli vymyslet nějaký způsob "přenosu" ohně (třeba uhlíky v houbě, v pařezu...). Je jedno, jestli ponesou každý svůj nějaký malý pokus, anebo celá skupina svůj velký dohromady. V každém případě museli oheň přenést na nějaké místo (cca 1 km daleko), kde oheň znovu rozdělají a udrží alespoň 5 minut. Pokud selžou v nějaké fázi (třeba oheň nenajdou, po cestě jim zhasne nebo ho neudrží 5 minut), jako skupina končí vyjma útoku - viz dále. Vyhraje nejrychlejší. Celá záležitost je ale dramatičtější. Jelikož je to boj o oheň, mohly skupiny o oheň mezi sebou bojovat. Na začátku si v táboře každý naplnil jeden ešus vodou. Po cestě ho už nesměli doplňovat. Oheň při přenesu, mohou ostatní zneškodnit vodou z ešusu. Bránit se lze vylitím ešusu útočníka ještě před tím, než stačí chrstnout vodu na oheň, anebo zvolením nějaké bezpečné cesty. Záškodníci se ale nesmí vzdálit více než, řekněme, 100 metrů od své skupiny. Komu zhasne, může běžet zpět a přenést oheň zase od začátku. Na místě: oheň v lomu nebo někde Inkova pošta <denní - venku, skupiny, 1,5 hod.> Popis pošty Inků,fungující od moře až do paláce za jeden den. Uprostřed And žije člověk, který má něco co potřebujeme. U pobřeží Tichého oceánu zase žije člověk, který má informaci, jak tu věc získat. Oba jsou překupníci starožitností a tak mají o svých transakcích a z obav před úřady tajnosti, a proto jsou velmi opatrní a skoro nikomu se o svých činech nezmiňují. Ovšem my máme plán jak se do jejich blízkosti vetřít. Víme, že potřebují rychle a inkognito dostat do hor nějakou zásilku a tak se nabídneme jako poslové. Doufáme, že při přebírání zásilky se nám podaří zjistit tu informaci a při předávání se nám podaří onu věc získat. O té věci víme jen, že si budeme muset vybrat z několika podobných a že zpráva nám hodně napoví. Štafeta - při přebírání zásilky si přečetli zprávu (informace k získání toho, co chceme), kterou si museli zapamatovat a předávali si ji spolu se zásilkou. Udělali jsme trasu asi 1 km dlouhou přes les, louku, potok a kopec. Zpráva bude znít: Jestliže člověk jen promlouvá krásně a dle toho nejedná, jeho řeč nenese plody, je podobna květu, jenž nevoní Při předávání zásilky kupci v Andách uviděli hromádku 6-ti krabiček se zápalkami, každou jinak hezkou nebo škaredou a s jiným počtem sirek. Pointa byla ve vyřešení hádanky ve starém přísloví, které si celou cestu předávali. Nejcennější je tedy ta krabička, která sice není nejhezčí, ale má více funkčních sirek. (Ta pěkná byla skoro prázdná,a nebo měla většinu sirek vypálených.) Vyhrála nejrychlejší skupina, ale nesměla poplést zprávu, musela ji pochopit - resp vybrat správnou krabičku.. Pozn. Bohužel děti pochopily přísloví přesně opačně a 4 z 6 považovali za nejcennějsí krabičku tu na druhém
konci stupnice. Zde je tedy důležité dát jim uhodnout něco, co znají, nebo to jsou schopni alespoň z 80% procent odhadnout. Na místě: na A3 napsané výše zmíněné přísloví, dva lidi na startu a v cíli, vymyslet, co si budou předávat, 6 příslušně odlišených krabiček o sirek Velikonoční ostrov <denní – venku, skupiny, 2 hod.> Nacházíme se na legendami opředeném Velikonočním ostrově uprostřed Tichého oceánu. Jsme tu proto, abychom se pokusili o něco, co až o mnoho let později dokázal český inženýr Pavel Pavel. Zkusíme „rozchodit“ zdejší slavné megalitické sochy Moai. Obrovské sochy o hmotnosti 10-25 tun stěhovali domorodci často na velké vzdálenosti (až 10 km). Některé sochy pak usazovali přímo do země, mnohé ale stavěli na speciální kamenné plošiny zvané Ahu, do nichž ukládali své zemřelé. Sochy tesali ze sopečných tufů (lávy) na svazích vyhaslé sopky Rano Raraku. Na úpatí sopky byly sochy sesouvány po neretušovaných zádech, tedy ve vodorovné poloze. Od úpatí sopky však již sochy dle starých legend „kráčely“. Aby mohla socha kráčet, musela se nejprve rozhýbat do stran. K tomu bylo nutné upevnit lana kolem hlavy kolosu tak, aby volné konce v klidu volně visely přes uši sochy dolů. Další dvě lana obtočená kolem boků sochy umožňovala pohyb vpřed. V klidu ob lana vedla dopředu ve směru pohledu sochy (jedno od pravého, druhé od levého boku). Střídavé tahání za tato lana pak umožňovala otáčení kolosu v přívratných polokroužcích, tzn. pohyb vpřed. Jednotlivé fáze přesunu musely samozřejmě na sebe navazovat v přesném časovém sledu. Předním lanem se muselo vždy trhnout v okamžiku, kdy se socha teprve vychylovala do svého největšího náklonu. Aby se socha při transportu nepoškodila, byla lana podkládána vrstvou rákosu. Na hlavy některých soch byly nasazovány tzv. Pukaa (houbové desky tvarované z červené pemzy = sopečné sklo). Pukao znamená drdol, hřebínek, chochol a byl tak označován i zdejší tradiční mužský účes. Pukaa byly nasazovány na hlavy soch až na cílových místech. Běžně vážily 5-8 tun a v průměru měřily přes 3 metry (na výšku 2 m). Nahoru se dostávaly postupným páčením pomocí trámů a lan. Některé z trámů přitom byly zapřeny v místech očí soch. Z toho důvodu byly sochám oči z bílého korálu a černého obsidiánu vsazovány až nakonec. Na určeném místě místě v lese bylo šest VELKÝCH špalků (pro každou skupinu jeden - cca 1,5m na výšku a cca 50cm v průměru ). Dostali čas (tak dvacet minut) na udělání soch ze špalků - spíše polen (zbavit kůry a namalovat obrysy NE OČI!!!!!). K tomu ještě museli nasbírat „rákos“ ( dlouhé luční trávy ) a vyrobit Pukao (např. ze zbytku klády, nebo z drnu…). Potom se odstartoval přesun. Bylo potřeba co nejšetrněji (provazy a vykyvováním / jako Pavel Pavel spisovatel/, nesměly se kutálet) a nejrychleji dopravit na určené místo, tam je postavit, nasadit Pukao a nakreslit oči. Hodnotila se elegance a důmyslnost transportu, rychlost a stupeň poničení sochy (odření okrajů špalku) a půvab samotné sochy Moai. Pozn. Jelikož jsme přecenili sílu a hlavně zručnost dětí, udělali jsme špalky příliš veliké. Děti se je snažili spíše hrnout silou, než zapojit uvažování a proto se při jejich nezanedbatelné váze brzy vyčerpaly. Je dobré jim přesně vysvětlit Pavlův způsob (asi ukázat obrázky v knize) a umožnit jim, aby si to někde předtím vyzkoušeli a opravit jejich chyby. Na místě: hodně tlustá kláda o průměru tak 50 cm, udělat z ní 6 metrových az 1,5m špalků
Materiál s sebou: lasa (družinové + jejich vázačky), barvy a štětce, provázky
F. VATA Podmořský poklad <denní – venku, slunečno, skupiny, 1 hod.> Před staletími se z Karibiku do Evropy vracela korzárská loď po vrch naložená zlatem, které piráti získali v bojích se španělskými královskými galérami. Ale bohužel ani korzárům nepřál Bůh štěstí natrvalo. Jejich loď i s pokladem zmizela v bouři pod vlnami chladného oceánu… Naše skupiny archeologů se právě teď účastní expedice, která má poklad vyzvednout ze dna moře. Je velice hluboko a tak k němu musíme vyslat několik dálkově ovládaných batiskafů. Všichni se oblékli do plavek. Každá skupiny vyslala jednoho člena - od nejstarších po nejmladší tzv. batiskafa, tak aby byli zhruba stejně schopní - rovnocenní. Všichni batiskafové měli zavázané oči. Všichni se postavili okolo tůňky. Vedoucí vhodil do vody „poklad“ =>3 kusy něčeho, cenově rozlišené. Batiskafové vyrazili do vody a protože neviděli, jejich skupiny je slovně nebo signály ze břehu naváděly tam, kde si mysleli, že poklad dopadl na dno. Kdo jej první vyzvedl, ten či onen poklad na břeh (poslepu a nesmí spadnout zpět do vody), připisal si jeho hodnotu. 6 kol, prostřídají se všichni ve skupině a výsledky (cena pokladu) se sečetly. Materiál s sebou: něco na poklady (např. kameny v alobalu) 3 barevně nebo velikostně odlišené alobaly Na místě: poklady
Následující řádky jsou věnovány důležitým velkým etapám, ve kterých se získávají části Sextantu a fragmenty Zpráv. Následují v tomto pořadí: Nábusír
<denní – venku, skupiny, 2,5 hod.> Vykopávky v Nábusíru, vysvětlit archeologický dril. Skupiny znaly místo pravděpodobného naleziště, zatím tam ještě nikdo nekopal. Vyrazily na místo vybrali si čtverec 2x2m jako svou koncesi. Aby mohli začít kopat, museli si koncesi zapsat na úřadě => běželi si toto místo zaregistrovat zpět do tábora. Kdo měl zaregistrovanou koncesi, mohl začít z vykopávkami (tento úsek hry připomíná zlaté horečky). Ale pozor, předmět v písku byl velice jemný a křehký, muselo se pomalu a s citem kopat, pouze lžičkami a štětcem. Pokud měli štěstí, byl hned napoprvé v naší koncesi nález, když ne, mohli si na úřadě vybrat koncesi jinou, kde ještě, nebo už, nekopalo. Když tedy něco našli (pravděpodobně nějaká plastika z hlíny nebo sádry), museli ji "vytáhnout", zrestaurovat (třeba i nabarvit, bylo-li to nutné), napsat o tom krátký elaborát a dopravit to muzea. Pokud plastiku v muzeu přijali, dostali na oplátku něco, co je dovedlo k další části oné věci…/sextantu. Řeklo se jim: " hledejte tam, kde byl nedávno velký žár" Bylo tím myšleno ohniště pro táboráky a jeho kruhu pod kameny byl schován jeden díl sextantu. Materiál s sebou: 2 kg sádry – zasádrovali jsme předlohu z trávy - např věnec, lze použít i male květináče Na místě: hodně předem 6x plastiku z hlíny nebo sádry, dále pak zakopat je, označit archeologickou lokalitu tak ať se dají zapisovat koncese, 6x zpráva, kde je část Sextantu + schovat ho tam, zapisovatel koncesí
Antické chrámy
<denní – venku, skupiny, 2 hod.> Řecko, bohové a jejich chrámy Šest chrámů, každý zasvěcený jinému bohu, a v každém je kněží. Cesta povede od jednoho chrámu ke druhému. Vstup do chrámu ke kněžím se otevřel jen, když jim řekli heslo. Heslo se získalo následovně: každý kněží je poslal k dalšímu chrámu a zadal jim úkol např.: po cestě sčítejte všechna lichá čísla (na cestě budou papíry s čísly); no a vstup do dalšího chrámu zajistilo právě vyřčení součtu. V dalším chrámu se řeklo: po cestě dávejte pozor na obrázky, vstup do chrámu zajistí slovo, které vyjadřuje, co mají tyto obrázky společné… atd. Na tuto odpověď měli tři pokusy, jinak se museli vrátit o chrám zpět a cestu projít znovu. Na co měli dávat pozor na cestě z tábora k prvnímu chrámu je upozrnila šifra, která také zajistila, že se nevydali na cestu všechny skupiny společně. V každém chrámu dostali něco přečíst nebo se na něco podívat, souhrn těchto indicií a úvah jim otevře cestu do nejvyšší svatyně (nějaký superkvíz), kde byla ukryta další část oné věci - sextantu (mohlo to být třeba tee-pee). U této svatyně měli vždy jen jednu možnost, jinak museli před sebe pustit další skupinu v řadě. Pozn. „Otevírání“ chrámů jsme na místě předělali v tom smyslu, že dětem se neřeklo, na co si mají dávat po cestě pozor, ale jen to že si mají zapamatovat všechny papíry, které potkají na cestě do dalšího chrámu. Až tam jim dal další kněží otázku. Co se týče „superkvízu“, při vstupu do nejvyšší svatyně jsem jim řekl, že všechna
slova, která po cestě uhádli, jsou indicie k poslednímu heslu. Materiál s sebou: 3xA4 na úvodní zašifrovanou zprávu Připravit: 6x kvízy, superkvíz Na místě: umístit do terénu chrámy + svatyni, zašifrovat úvodní zprávu a opsat ji 6x
Zvěrokruh
<denní - venku, skupiny, 2-3 hod.> Irsko. Starobylá zem. Kraj plný kouzel a legend. Dva mniši (hluchý a slepý) střeží starobylé tajemství. V krajině bylo označeno 6 míst značkami planet zhruba na kružnici o průměru 1 km. Na dvou z nich sídli mniši - hluchý a slepý. Abychom to časově rozvrstvili, skupiny museli nejprve zjistit, u kterých dvou, a pak vizuálně si zapamatovat značky. S tím museli běžet zpět do tábora. Každá značka měla svoje číslo (1-6): odečtením slepého od hluchého zjistilo číslo, podle kterého vyčetli z tabulky sluneční znamení, které posléze použiili v dalším průběhu. Důležité bylo vědět správné číslo a správně určit znamení, protože pak by nerozluštili zprávu. (ale není nad složitost popisu, že?) Hluchý: obcházel své teritorium. Jestliže někoho uviděl, pošlal jej zpět do tábora pro někoho dalšího. V teritoriu (kruh o poloměru cca 20 metrů) bylo šest kupek se šesti kartičkami. (Dohromady tedy 36.) Bylo jedno, ze které kupky si děti kartičky brali, rozdělené to bylo jen proto, aby to bylo přehlednější; samozřejmě, kdo přijde dřív, bude mít k dispozici lépe umístěnou kupku. Na líci kartičky je znak slunečního znamení, na rubu je hádanka. Slepý: seděl někde uprostřed svých kupek kartiček. Jestliže někoho uslyšel, jak mu je kradl, ukáal tím směrem. Pomocník jej poslal zpět do tábora pro dalšího. Na líci kartičky je obrázek nějaké postavy. Na rubu je maličký znak slunečního znamení a zpráva (čísla). Takže, když tedy na začátku zjistili podle tabulky slunečních znamení, kterou kartičku s tímhle znamením mají ukrást hluchému. V táboře potom vyluštili hádanku z jejího rubu, jejímž řešením bude nějaká postava (jezdec na koni, trubač, zemědělec...). Tak zjistili, kterou kartičku s daným obrázkem mají zase ukrást slepému. Tu potom opět nechají v táboře, kde už mohou ostatní zpracovávat zprávu z jejího rubu. Podle slunečního znamení vedle zprávy, opět zjistí, kterou kartičku mají ukrást hluchému a tak to bude pokračovat, dokud nebudou mít kartičky všechny. V každé skupině se děti po každé kartičce museli pravidelně střídat. Zprávu na kartičkách tvořilo několik dvojic čísel, která představovala souřadnice bodů v 2D soustavě, v hrubém rastru, řekněme klasický čtverečkovaný papír 10x10 čtverečků (např. 43 je 4 čtverečky v ose x a 3 čtverečky v ose y). Zakreslili si tedy 6 značek. Vznikl jim tak obrázek. Spojíme-li protilehlá místa označená značkami planet, vznikne průsečík, kde se nacházela ukrytá další část oné věci - sextantu. Pozn. Hra je to opravdu velmi složitá. Velmi důležité bylo pečlivě jim vše vysvětlit (popř. zajistit, aby např. rádci naprosto přesně pochopili, o co jde) a během hry jim ještě radit a upřesňovat detaily, popř. je usměrnit. Rovněž je to velmi náročné na přípravu. Vymyslet: 6 jednoduchých hádanek jejichž řešením jsou uvedené postavy Připravit: 6xA4 se značkami planet, tabulku slunečních znamení, 6x6 kartiček se slunečním znamením a hádankami, 6x6 kartiček s postavami a souřadnicemi. Schematický obrázek se čtyřmi znameními na čtverečkovaném papíře a jeho zakódování do zprávy. Na místě: vybrat terén, instalovat papíry se značkami planet, dát do průsečíku část Sextantu
Na stopě
<denní - venku, skupiny, 2-3 hod.> Skupina na startu dostaly kód pro substituční šifru a hádanku. Věděly, že její řešení jim pomůže v dalším postupu.V táboře byly schované noviny (pro každou skupinu jedny). („Náhodou“) je najdou. Při listování měli narazit na obrázek, jehož obsah bude řešením té hádanky. Vedle obrázku byl článek z něhož měli vyvodit, že ten článek je zdroj pro šifru. (Mají ten kód.) Rozluštěná zpráva jim sdělila, co si mají připravit (nějakou věc - poznávací znamení) a nasměřovala je někam, kde bude seděl někdo z vedení. (Předpokládejme, že tak, aby si toho nevšimli ostatní) se tam vypraví. Za věc, kterou si připravili („poznávací znamení“) dostanou zabalenou mapu. Mapa je dovede na dobře skryté místo. Tam už na ně bude čekat konec a část té věci. Pozn. Nastíněná varianta se substituční šifrou je poněkud složitější. Z časového důvodu jsme dali přednost jedné z klasických šifer, kterou jsme rozstříhali a rozhodili po louce. V šifře byla cesta a naznačen úkol: „…čaj z mateřídoušky, který obměkčí staré srdce strážce mapy…“ Připravit: hádanku, zpráva (co za pozn. znamení + kam ten člověk + napsat podle toho tu zprávu), 6x kód pro substituční šifru na 6x stejný výtisk novin Na místě: posadit „tam“ toho člověka, nakreslit mapu, místo s částí Sextantu Materiál s sebou: 6xA4 na mapu
Angkor
<denní – venku, skupiny, celé dopolední> Hluboko v Siamské džungli leží po staletí ukryto ztracené hlavní město dávné Khmérské říše – Angkor. Učili jsme se o něm na univerzitě. V depozitáři máme zajímavé věci, které z tamější oblasti přivezl jeden francouzský misionář. Schematický plán kupecké cesty do Angkoru, několik století starou čtvercovou mapu města a kulaté barevné sklíčko, malou, zdánlivě bezcennou věc. Až na to, že pocházela přímo z Angkoru. Teď, po padesáti letech výzkumu zjišťujeme, že právě toto sklíčko je klíčem k pro nás největšímu pokladu Angkoru – další části Sextantu. Víme totiž, že kdybychom jej připevnili na drahman - tyč určitých rozměrů, kterou bychom uprostřed léta v poledne postavili do středu jižního okraje mapy tohoto města, barevný paprsek procházející přes sklíčko nám na mapě ukáže přesně, kde leží ukryta ona část té věci. Z mapy se ovšem dochovaly jen rohy. Tak, teď už jen stačí rozluštit kupecký plán cesty a vydat se do Angkoru, dokreslit mapu města a zjistit její orientaci vůči světovým stranám a zjistit délku drahmanu, protože se domníváme, že zmínku o něm najdeme rovněž v tomto tajemném městě. Pak se musíte vrátit na univerzitu, půjčit si sklíčko a v poledne pomocí drahmanu zjistit, kde máme hledat. Na začátku dostala každá skupina kupecký plán - popis cesty (v něm bylo: 400 kroků na východ od mostu přes posvátnou řeku je skupina bělokorých stromů, odtud je 200 kroků na jihovýchod křižovatka jantarové stezky…). Ten je dovedl až k městu. Podle dochovaných rohů mapy věděli, co je v rozích města – podle toho dokreslili mapu. Pak podle buzoly museli zjistit orientaci města a následně podle toho i mapy. Někde ve městě byla napsána i zmínka o drahmanu (např. papír na šutru nebo stromě: drahman 1m). Podle toho si tu tyč vyrobili. Vrátili se zpět do tábora a podle pořadí, v jakém doběhli, si mohli půjčit barevné sklíčko. První řekněme v 11:50, další bez zdržování bezprostředně. Podle toho, jak přesně zakreslili, přesně zaměřili a jak pochopili, se jim na mapě ukázalo, kde mají hledat (samozřejmě sklíčkem zaměřovat bez pohledu ostatních skupin). Potom běželi zpět do města a kdo sxtant najde první…
Na před běžné vysvětlení byl měl přijít kartograf – zasvětit ho do techniky této hry, vysvětlit mapování. Připravit: barevné sklíčko tak 5x5 cm – na drahman Materiál s sebou:6xA4 na plán, 8x 1,5x1,5 m plachtu papíru na mapu, 6x buzoly, A4 na zmínku (eg. na stromě) o drahmanu Na místě: minimálně den předem, v reálu zříceniny města - např. půdorysy (kameny a dřeva), 6x kupecký plán cesty, komplet mapu města a podle toho a slunce ve 12:00 i délku drahmanu + nainstalovat o něm zmínku, mapu pouze s rozpoznatelnými rohy, ukrýt část Sextantu Pozn. Zříceniny jsme udělali jednoduše tak, že jsme na zem položili kameny (do rohů „staveb“) a jako náznak zdí mezi ně natáhli provazy a půdorys byl hotov .
Cesta do Lhasy
<denní – venku, jednotlivci, 2 hod.> Cestování v převlečení do Lhasy. Ještě pořád jsme ve 30. letech. Lhasa je přísně střežené a tajné město, kam nemají přístup cizinci. Víme že kdysi, těsně po založení města, byl do Lhasy přivezen jeden z dílů oné věci. Musíme se proto dostat dovnitř… Děti se namaskovali, aby vypadali jako Tibeťané, začernili si tváře, nahastrošili se. Vedoucí (poutník do Lhasy) půjde normálním krokem nějakým nepříliš náročným terénem (eg. kuchyň, můstek, břízky, cestou podél potoka, přes potok do skautského tábora a nakonec třeba do lomu). Děti neznali cíl jeho cesty a sledovali jej, protože věděli, že je dovede do tam, kam chtěli dojít i oni, k branám bájného města Lhasy. Poutník se sem tam zastaví (motlitba); koho uviděl (nebo uslyšel), a pozná ho, zavolal na něj jménem a poslal jmenovaného zpět do tábora (když už bude někde dál, tak stačí třeba jen do půlky cesty zpět), ať to zkusí znovu. Terénem rovněž křižují i jiní poutníci nebo hraničáři, kteří je mohli poslat zpět taky. U brány do města (lomu) stáli dva strážní. Nejtěžší zkouška. Kvůli ní se hastrošili a tmavili si tváře. Do města ovšem nemohou vkročit po jednom, aby nevzbudili podezření. Každá skupina (družina) proto musí projít branou pohromadě. Tzn., že na sebe musí na prostranství před lomem počkat, než bude skupina celá. Zde už je hraničáři apod. nebudou obtěžovat. Potom se mohli vydat k bráně a předstírat že jsou poutníci na svaté cestě do posvátného města Lhasy. ( odvracet tváře a jít těsně semknuti, aby stráž nepoznala.) Stráže budou (decentně s nadhledem) přehlížet dav (děti). Koho (jednoznačně) poznali, do města nepustili (jenom vyloženě špatné masky – je to hra). Celá skupina se musela vrátit někam do lesa a převlečení toho, koho poznali museli nějak změnit nebo vylepšit. Jakmile se dostali dovnitř (lomu), čekal je zde odkaz, kde je schována ona věc. Byla tam povídačka o tom, že v těžkých časech museli mniši onu věc, jako ostatní posvátné předměty, ukrýt v horách. Podle přiložené mapy se tam dostali. Na místě: 6x mapu k části Sextantu + ho ukrýt, dva strážce k bráně + aspoň 5 „chodců“7 Připravit: 6x povídačku
No a pokud vše šťastně proběhne: Závěrečná etapa
Z tábora vyrazily skupiny podle pořadí, v jakém je umístili v dosavadním bodování VTH. Nejpozději před odchodem museli mít všechny díly Sextantu hotové. Během dne šli po nějaké trase, kde je čekaly nejrůznější zkoušky – za každé splnění dostanou část klíče, podle kterého vyluští Zprávu, jejíž fragmenty získávali při nálezech částí Sextantu. Jednotlivé úkoly mohli zkoušet tak dlouho, dokud se jim nepodařilo obstát. V kontextu celé etapy jde o čas samozřejmě. Průběh by měl být od rána tak max. do 16:00, aby se stihli připravit na večer. V táboře dostali mapu pochodu – prázdný papír. Po určité době jim došlo, že je to nakreslené mlékem. Na místě: vymyslet trasu, mléko, 6x mapu z mlíka Pozn. Nekreslili jsme mapu, ale každé družině jsme dali papír, kde byly mlékem napsány kóty, na kterých jsou stanoviště s úkoly. Podle kót a půjčené mapy si nakreslili svůj plán cesty, po které šli jen pomocí buzoly a svého nákresu. To bylo těžké, ale po troše bloudění to všichni docela zvládali.
1) Stroboskop Na louce byly rozházeny kartičky (na líci obrázek, na rubu kód). Stroboskop byl udělaný jako buben, po jehož vnějším okraji jsou zásuvky pro kartičky. Každá zásuvka má svůj kód, který odpovídá kódu na kartičce. Nalezené kartičky tak zastrčili do příslušných zásuvek a přehráli si „film“. Nemuseli najít všechny, stačílo tolik, aby pochopily děj „filmu“. Na „filmu“ byla jednoduchá činnost (např. „setni strom“ nebo „nanos hromadu kamení“ apod.). Když to pochopí a udělají, obstáli. Vymyslet: úkol a pak „film“ Připravit: Stroboskop, 6x kartičky s „filmem“ Na místě: donést na místo materiál a nářadí potřebné pro vykonání úkolů, kartičky s „filmem“ před každou skupinou rozházet po louce
2) Vzduchoplavba První část družiny měla za úkol udělat malý horkovzdušný balón (např. podlouhlý igelitový pytel – jako se dává do odpadkového koše – a dole jej něčím lehce zatížit, aby držel rovnováhu). Druhá půlka zase rozdělávala oheň bez sirek (lupa, křesáním, třením… - musí být dobré počasí). Po rozhoření ohně měli naplnit balón horkým vzduchem (nesmí shořet) tak, aby vzletí. Pokud se dostatečně vznesl, obstáli. Na místě: připravit nástroje k rozdělání ohně – křemeny, lupa, tvrdé dřevo a lýko, suché seno a mech Materiál s sebou: 20x (pro jistotu) něco na balón (tzn. sáčky na odpadky), provázky, izolepa Zkusit: zapálení ohně i konstrukci balónu
3) Roztrhaná zpráva Na nějakých 30 kusů roztrhaná A3, na níž je zpráva (raději nějaká báseň apod.). Do časového limitu (3 minuty?) museli složit (třeba i slepit dohromady na papír) a přečíst. Pokud OK, splnili. Na místě: připravit pro jistotu 3x A3 se zprávou, odnést si lepidlo a papíry Materiál s sebou: 3xA3, lepidlo Chtělo to ještě nějaké dvě tři zkoušky. Pozn. Sem jsme přesunuli pečení chleba. Vzduchoplavbu jsme rozdělili, ať rozdělávání ohně a balón jsou
samostatně. Přidali jsme šifru, ve které bylo zadání dalšího úkolu a trochu výtvarné kreace z šišek nebo kamení na ploše zhruba 4m2. Klíč k vyluštění Zprávy nedávat popořadě (a, b, c, d…) ale netradičně (b, f, l, m, p, s, v, z, + a, e, i, o, u, + 1, 2, 3…). VTH vyhrála ta skupina, která jako první dorazila po tomto dni do tábora a tady vyluštila zprávu. Pořadí se určilo podle toho, kdy která skupina přečetla vyluštěnou zprávu Atlantskému knězi – Jonesovi (to se dozvěděli ze zprávy). Ten jim pak předal gumu na zavařovací sklenice – pro spojení dílů Sextantu a taky jim sdělil poslední instrukce na večer. Z vyluštěné Zprávy museli pochopit, že Atlantský kněz je Jones. Slova kněze - Jonese: (mělo by to být něco hodně esoterického, např. v týpku zahalený v kouři z vonných tyčinek [opium by ušlo]) „Jsem rád že jste dosáhli konce této cesty. Dnes večer vás ale čeká nejdůležitější část vašeho putování. V moci Sextantu je setřít spojitosti mezi časem & prostorem a umožnit zhmotnění myšlenky. Tak jako kdysi dávným Atlanťanům, může dnes i každému z vás splnit přání, které nosíte ukryto na dně duše. Ale jen pokud přesně dodržíte následující podmínky.“ Dá jim gumu a svitek (označený podle jejich pořadí): Sestavte Sextant tak, aby ornamenty na sebe navazovaly a spojte jej dohromady pryží. Jako skupina si připravte 60 malých polínek – každé přesně 12 cm dlouhé a široké přibližně 2x2 cm a asi dva kotlíky na jemno nasekaného suchého chrastí. Pak ještě jednoduchou malou louč z chrastí a sena, kterou později hraničku zapálíte. Nedaleko odtud je místo, kde probíhají přípravy na aktivaci Sextantu. Když budete mít polínka a chrastí připravené, podle mapy na místo dojděte. Najdete kruh. Uprostřed bude šestihranná hranice a po obvodu vyznačeno šest míst, každé vyhrazeno pro jednu skupinu. Vedle nich budou i místa pro pozdější uložení Sextantu. Na místě, které je označeno znakem shodným s tím na tomto svitku, postavte svou hraničku po vzoru té prostřední. Abychom klid tohoto posvátného místa příliš nerušili, chovejte se tam tiše a zbytečně na něm neotálejte. Pak se vraťte zpět a odpočiňte si. Každý z vás, otevřete svou duši a nechte vyplynout vaše tajná přání. Jedno z nich potom tajně napište na kousek papíru a prozatím každý uschovejte u sebe. Za soumraku, kdy už bude vše připraveno, vydáme se naproti Bohům už všichni společně. Ve svitku byla i mapa k místu a pro každou skupinu jiná část zaříkávadla. Zaříkávadlo: - 6 řádků říkanky Na místě byl jeden vedoucí (student chemie) už od rána, aby provedl přípravy - udělal středovou hraničku (větší, než děti), hlídal a popř. radil dětem a dohlížel, aby něco nepokazili. Když už všechno stálo, každou hraničku posypal nějakým čadivým a světloprskavým, pospojoval každou hraničku zápalnou šňůrou
s centrální hranicí. Nad ni pak nainstaloval ohňostrojovou raketu (na nějakou vkusnou trojnožku) tak, aby po minutě od zapálení středové hraničky, odletěla. Rádcům by se měla alespoň trošku osvětlit choreografie (co s tím zaříkávadlem a Sextantem). Ve 20:00 všichni pod vedením Jonese organizovaně odešli k hraničkám. TIŠE. (Vše osvětleno svíčkami, petrolejkami apod.) Každá družinka se postavila za svou hraničku. Do kola putoval plátěný pytlíček – do něj každý vložil papírek se svým přáním. Až pytlíček skončil kolo, kněz jej přiváže pod trojnožku s raketou nad hranici. Podle pořadí v jakém zakončili VTH jednotliví rádci pronášeli části zaříkávadla, tak jak je měli napsáno ve svitcích. Když rádce domluvil, vybraný člen jeho družinky umístil jejich Sextant na označené místo. Jakmile domluvil poslední rádce (celé zaříkávadlo bylo vyřčeno), zapálil se ohnivý kruh okolo všech a vyvalila se spousta dýmu [neštiplavého] a světla. V tom momentě si začali zapalovat louče. Na povel pak najedmou zapálili své hraničky. Když od zápalných šňůr chytla středová hranice, zapálila se vlastně i zápalná šňůra k ohňostrojové raketě a ta odletěla. (Kdyby se neodpálila, raději mějte v záloze za bučkem připravenu k okamžitému odpalu druhou.) Na znamení toho, že Bohové přání akceptovali, vybouchne ten ohňostroj v raketce (raketce pořiďte dobrou silnou nálož, aby výbuch měl dostatečný efekt). Připravit: 6x svitek, 6x klíč ke zprávě rozdělený na tolik částí, kolik bude zkoušek, zaříkávadlo -> na 6 částí Na místě: připravit místo, hranici, mapku cesty, 6x svitek, pytlíček na přání Materiál s sebou: balík vonných tyčinek, alchymie, min. 2 bezpečené ohňostrojové rakety
