VTEŘINY BEZ TÍŽE Text Karel Srp
Začátkem šedesátých let se tvorba a život Mikuláše
jeho díla; honorář za panó pro ČSA v Košicích tehdy
Medka pozvolna proměňovaly. Po dlouhém období
činil 50 000 Kčs. Šlo o nosné zakázky, jejichž motiv
zákazů a odmítání dostal občas příležitost ukázat své
a podobu si sám zvolil, i když jim možná nepřikládal
práce na veřejnosti, i když ještě ne v Praze. Společně
stejnou závažnost. Oproti oltářnímu obrazu v Jedov-
s Janem Koblasou připravil v roce 1963 zlomovou
nici, jejž neustále vyzdvihoval, se o panó pro košickou
výstavu v Teplicích. Oba autoři se rovněž podíleli na
kancelář ČSA téměř nezmiňoval, přestože z dnešního
rozsáhlých projektech pro veřejné sakrální a profánní
hlediska působí přitažlivě a uvolněně. Přesahuje dobu
prostory. Spolupracovali jednak na oltáři kněžiště
svého vzniku. Práce pro Jedovnici a ČSA v Košicích
děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Jedovnici na
byly jediné Medkovy dlouhodobě přístupné práce.
Moravě, jednak na výzdobě cestovní kanceláře Česko-
Pražští diváci se s jeho tvorbou seznámili až po mno-
slovenských aerolinií v Košicích, kterou uskutečnili
hokrát odmítané výstavě v Nové síni na jaře 1965, kdy
v letech 1963-1964 podle projektu schváleného v
se již stal členem Svazu československých výtvarných
roce 1962, pod nímž byli podepsáni: Karel Bubeníček,
umělců, kam jej přijali v roce 1964 (od prosince 1963
Karel Filsak, Jiří Louda a Ivan Skála. Medek pro levou
byl kandidát).
podélnou stěnu odbavovací haly ČSA umístěné v mo-
Zatímco oltářní obraz v Jedovnici zůstává stále na
derní skeletové stavbě ve středu Košic v Pribinově uli-
svém místě, bylo panó po zrušení kanceláře rozebráno
ci č. 4 a viditelné přes zasklenou výlohu z ulice nama-
a dnes je možné jej posuzoval jako svébytný „výstav-
loval za pomoci Jiřího Valenty čtrnáctidílné nástěnné
ní exponát“ mimo předurčený kontext promyšleně
panó o úctyhodném rozměru 248 x 1701 cm (jeden díl
rozvržené odbavovací haly, jejíž podoba se dochovala
měl rozměr 248 x 121,7 cm). Panó představuje jeden
na černobílých dokumentárních fotografiích F. Illeka,
z autorových největších obrazů, jenž velikostí předčí
otištěných v časopise Architektura ČSSR (číslo 4,
pouze pozdější práce pro tranzitní restauraci nové bu-
1965), kde ji byl věnován zvláštní profil. Z původního
dovy Československých aerolinií v Ruzyni o rozpětí
panó, tedy malířské výplně ohraničené části stěny, se
319 x 1736 cm, na níž vyhrál soutěž v roce 1964, avšak
stalo samostatně existující dílo, nezakryté sloupy, sto-
realizoval ji až v roce 1969, kdy se již autorova tvorba
jícími před ním. Dostalo nyní nový život, vymaněný
pohybovala v nových souvislostech.
z dřívějšího účelu a souvislostí, jejichž požadavky zo-
Medkovy práce pro veřejné prostory z let 1963-1964
hledňovalo. Přestože není známé, zda se Medek jel do
znamenají důležitou a podstatnou součást celého
Košic na panó podívat (předpokládá se, že tam za sebe
VTEŘINY BEZ TÍŽE
poslal Jiřího Valentu), je z jeho členění patrné, že od-
plné uplatnění uměleckým dílům, osvětlení je řešeno
kancelář v Paříži, následoval již zmíněný obraz pro
Kusákem z roku 1966 se dovolával gotické architektu-
povídalo na půdorys místnosti. Před panó stál jednak
nepravidelně rozmístěnými osvětlovacími kasetami
tranzitní restauraci novostavby ruzyňského letiště,
ry, „která má v sobě věci, které nikdo nikdy neuvidí,
obdélný pilíř, pokrytý ze tří stran reliéfy Jana Koblasy
kombinovanými s atypickým bodovým žárovkovým
a vztah k ČSA uzavíral v roce 1970 obraz Velká Iviška
ale které tam jsou, a to z toho důvodu, aby ta archi-
(V kolaudačním protokolu, který za Svaz českosloven-
osvětlením.“ Kancelář se tak stala v původním slova
(215 x 120) pro cestovní kancelář v New Yorku. Žádná z
tektura tvořila jeden totální celek, který je určen pro
ských výtvarníků vypracovali J. Mertlík a J. Šusta 28.
smyslu reprezentativní. V košickém ČSA tudíž vzniklo
těchto prací již není na svém místě.
existenci, nikoli pouze pro vnímání.“ Z tohoto úhlu
dubna 1963 je k nim celkem oprávněně podotknuto:
snad prvé samostatně řešené prostředí – vedle Jedovni-
Vnější okolnosti, související se vznikem a umístěním
pohledu se v letech 1963 a 1964 zásadně posouval
“Komise je názoru, že plastiky s. Koblasy na pilíři
ce – na němž spolupracovali přední zástupci generace,
košického panó, přivádějí pozornost k autorově „vnitř-
Medkův přístup k obrazu. V roce 1969 v úvodu do kata-
působí poněkud smutečním dojmem.“ O Medkově
spojované někdy příliš jednostranně s informelem;
ní“ situaci. Je pravděpodobné, že Medek začal pracovat
logu Medkovy výstavy v Hradci Králové to připomínal
panó není v kolaudačním rozhodnutí žádná zmínka.),
vedle již zmíněného Medka a Koblasy se výzdoby zú-
na panó po výstavě v Teplicích. Smlouva o provedení
Bohumír Mráz, jenž patřil vedle Antonína Hartmana, k
jednak dva kruhové sloupy. Nebylo tudíž možné pře-
častnil ještě sochař Karel Nepraš a celou stěnu kavárny
díla má datum 31. 7. 1963. Podle „medkologů“ by se
předním teoretikům zabývajícím se Medkovým dílem:
hlédnout panó nerušeně z jednoho místa. Přítomnost
v prvém patře pokrývala rozměrná fotografie Emily
tudíž panó nacházelo na rozhraní dvou důležitých
“V tomto období si Medek vytvořil složitou malířskou
pilíře s Koblasovými reliéfy, zřejmě s námětem mýtu
Medkové, kterou se dosud nepodařilo určit.
autorových období. Na jedné straně uzavíralo myšlen-
techniku o několika barevných vrstvách kladených na
o Ikarovi, zdůvodňuje proč Medek ponechal třetí a
Medek k namalování panó přistoupil s velkou zodpo-
ku preparovaných obrazů, na druhé straně zahajovalo
sebe, přičemž se některé vrstvy na výsledném obraze
čtvrtou část panó téměř prázdnou. Zvýšil tím účinek
vědností a náročností, typickou pro celý jeho umě-
nové obrazy s motivy senzitivních signálů. To vše pro-
uplatňují více, druhé méně, a jiné vůbec ne. Přesto
velkého kruhu, jejž rozpůlil; jedna polovina kruhu
lecký postoj. Vytvořil monumentální dílo, přitahující
běhlo na pozadí závažné autorovy umělecké proměny,
existují a jejich skrytá existence způsobuje, že obraz
zabírala druhý díl panó, druhá pátý. Dokumentární
zrak. Vyzývalo k pronikavému prohlížení. Obdobně
vyplývající z bytostného vztahu k vlastnímu malířské-
nabývá podoby jakési do sebe pohroužené osudovosti.
fotografie zachycuje ještě visící objekt od neznámého
jako Jedovnice jej před veřejností zastupovalo jako pro-
mu procesu. Medkova práce se na přelomu padesátých
Je vytvořen pro vlastní bytí a nikoli jen pro dívání.“
autora v podobě zavěšené koule, obtočené dráty, jež
gresivního umělce, jehož postavení v českém prostředí
a šedesátých let obracela čím dále tím více k abstrakci,
Medek tím podtrhl svébytnou a samostatnou existenci
snad byla narážkou na planetu Zemi a prudký rozvoj
se během padesátých let stalo natolik výjimečné, že
zejména v obrazech, v nichž rozvíjel novou techniku
obrazu, jenž není určen jen pro diváky, ale žije i bez
kosmonautiky. I když účast Medka a Koblasy v článku
všemu, co udělal, se přikládala značná váha. Zatímco
spojení emailu a olejové barvy, jíž naprosto propadl.
nich, téměř jako samostatný organismus. Z Medko-
z Architektury v ČSSR doprovázel nezbytný zastírací
sakrální prostory od Jedovnice přes Kotvrdovice po
Umožnila mu nový přístup k tvorbě jako takové. Košic-
vých poznámek, rozhovorů a katalogových úvodů
výrok, že jejich práce „symbolizují úsilí východoslo-
Senetářov jsou bohatě připomínány, stranou pozornos-
ké panó je toho výrazným příkladem. Shrnuje většinu
vyplývá, že barvu chápal jako „blánu“, jako živoucí
venské průmyslové metropole“, je zjevné, že architek-
ti stále zůstává dlouhodobá autorova spolupráce s ČSA,
podnětů, jimiž se tehdy zabýval. S jistou licencí by se
hmotu, jež je nositelem „otisku psychické události“,
ti chtěli, aby zapojená umělecká díla měla svůj vlastní
jež je zdá z dnešního úhlu pohledu velmi široká. Zabí-
dalo označit za největší abstraktní dílo, jež v tehdejším
zatímco temný otvor v bláně je podle něj prázdný a
prostor, aby nebyla jen pouhou dekorací. Docílili téměř
rala téměř desetiletí. Současně s kanceláří v Košicích
Československu vzniklo. Díky nové technice Medek
němý: „Předmětem této „malby“ je právě toto černé,
galerijního prostředí: “Koncept vnitřních zařízení
namaloval Medek obraz Průnik prostoru (401 x 181
začal rozlišovat mezi optickou, viditelnou vrstvou
prázdné nic.“ Blána je jakýmsi proměnlivým plástem
vychází z úsilí po prostotě tvarů se střízlivým barev-
cm) pro kancelář v Damašku, v roce 1966 vytvořil dva
obrazu a vrstvou, jež je na obraze rovněž přítomná,
či snad i roztaženou, pnoucí se kůží nad temnou nico-
ným řešením. Základní bílý tón prostoru ponechává
obrazy Křehkost (Modrá rotace vesmíru) pro cestovní
přestože již viditelná není. V rozhovoru s Alexejem
tou. Oproti Medkovým autonomním obrazům z počát-
VTEŘINY BEZ TÍŽE
ku šedesátých let již na panó nezůstal mezi vlastním
jícím panó, byla řada otvorů při spodním okraji. Mezi
byl nepřetržitou přítomností, trváním rozšiřujícím se
Chtěl se alespoň na vteřinu zbavit svého těla a dát
polem malby a rámem obrazu žádný úzký pás či okraj,
nimi se odbývá vlastní pohyb, vedoucí v případě vel-
do všech stran naráz. Pohyb v něm přinášel „očistnou
naplno projevit skryté mnohasměrné protitlaky svého
který by jej vymezoval. Červená barva pokrývala celou
kého kruhu přes několik polí. Mnohé z dílů nesou pro
lázeň“, připomínající orfické kulty. Dění bylo Med-
vědomí. Obraz mu přinášel osvobození, přenášel do
plochu košického panó, posetou výraznými temnými
Medka typická mikrotémata, známá z jeho závěsných
kovi bližší než stání, nastupující v okamžiku, kdy je
něj vše, co na něj naléhalo a znemožňovalo mu žít.
otvory. Čerň, obklopená červení, zůstávala uvnitř.
obrazů; šestý díl se podobá kostrči, vedené prostřed-
obraz hotov a pro autora je dočasně proces uskutečňo-
Pozorovatel putující po výšinách a nížinách, vrchol-
Když autor objasňoval roli červené na oltářním obraze
kem plátna, desátý díl zase horizontálnímu vlnění, jež
vání uzavřen. Tehdy se teprve obraz mění v nositele
cích i úžlabinách čtrnáctidílného košického panó je tak
pro Jedovnici, podotýkal, že “je symbolem lidského
se v tehdejší Medkově tvorbě příliš nevyskytuje, snad
informace: “Obraz je statická informace, která vzniká
vystaven neopakujícím se zážitkům, jejichž vstřebání,
života s veškerou tmou i žárem.“
vyvolává odkazy na obrazy Jana Koblasy ze začátku
dynamicky v čase a jednáním.“ Jako malíř chtěl být
jej přivádí na pokraj pohybností o něm samém.
Košické panó je širokým, rozvrstveným dílem, za
šedesátých let.
Medek součástí neustávajícího procesu.
jehož název by se mohla zvolit parafráze tehdejších
Osobitost Medkova znakosloví provázela i jeho slovní
Kam se podle vlastní představy o preparovaných
Medkových obrazů, pojmenovaných podle velikosti
objasnění. Od autora jej přejímala většina jeho vykla-
obrazech dobral, vyplývá z jeho pojetí průběhu „po-
v centimetrech čtverečných: 421 848 cm červeného
dačů. Vznikl tak spletitý žargon, vycházející z představ
nořování se dovnitř.“, který ve svých poznámkách a
ticha, utrpení, něžností, oslav, šramotu… Celé panó
psychických událostí, zanechávajících otisk jako stopu
rozhovorech objasnil zdánlivě paradoxními příklady.
sjednocuje rezonance, znění či zvučení, vynořování
ve hmotě. V účinném, i když z dnešního hlediska po-
Naznačují jak se na rozsáhlé košické panó dívat. Medek
a ponořování se do barevných vrstev. Oba autorovy
někud jednostranném, slovníku – stačí připomenout
poukázal na roli detektiva, snažícího se porozumět
hlavní geometrické obrazce – kruh a čtverec, z nichž se
jen texty Františka Šmejkala a Jiřího Padrty – jímž
zločinu z náhodných stop. Zaujímal opačné stanovis-
později stala koule a krychle, představující dlouhodobě
dobová výtvarná kritika a historie umění postihovala
ko, než bylo obvyklé pro přežívající způsob vnímání:
jeho nosné téma, mu umožnily rozehrání prostorové-
Medkovy obrazy z prvé poloviny šedesátých let, se
podle něj „divák před obrazem nestojí v úloze detek-
ho odstupu, vedoucího k otevření a uzavření, podob-
mluví o seizmografických záznamech, napětí, kon-
tiva, ale detektivem je zde obraz sám“. Obraz se vedle
nému vlnícím se kruhům na hladině vody.
fliktech, erupcích, kolapsech, neklidu, energetických
detektiva může stát i okem jak naznačovala sugestivní
V panó se protínají dva způsoby vnímání: jednak
událostech, hypersenzitivitě, katastrofě, dramatu,
scéna filmové adaptace Hamleta od Laurence Oliviera,
obvyklý, probíhající zleva doprava, jednak vyhraně-
psychofyzické senzitivitě malíře, nejrůznějších
již přibližoval Medek popisem: “Najíždí kamera doza-
nější, týkající se vystupování a propadávání se tvaru.
mikroudálostech. Obdobné pojmy vzbuzují dojem
du na Oliviera… projíždí jeho hlavou a potom pronikne
Vyplývají z asymetrického pojetí panó, jehož jednot-
temného, těžkého psychického zázemí a přítomnosti
hlavou do jeho očí; pak již je ta kamera jeho očima.“
livé, zejména střední části jsou naopak často řešené
metafyzických znaků existence. Všechny tyto různé
Obraz daleko přesahuje svého autora. Obrat „dovnitř“
symetricky. Medek počítal s tím, že panó vyžaduje
pohledy košické panó shrnuje. Společně se střetávají
znamenal setrvávání v labyrintu nikoli vnější popis
začátek a konec, jak napovídá prvá a čtrnáctá část, jež
v pojmu labyrintu, vyplývajícího ze vztahu události
uplynulé události. Medek tkvěl v tekoucí hmotě.
jej uvozují a uzavírají. Hlavním motivem, procháze-
a otisku. Jeho labyrint však neměl vchod ani východ,
Okraje, ohraničující jeho svět vnímal jako omezující.
MIKULÁŠ MEDEK 3. 11. 1926 Praha - 23. 8. 1974 Praha malíř, ilustrátor, autor textů
- v 50. letech účast na aktivitách surrealistického okruhu kolem Karla Teigeho (sborníky Znamení zvěrokruhu, 1951)
REALIZACE
VÝSTAVY
SBÍRKY
rozlehlé, většinou mnohadílné kompozice realizoval
1963 - Oblastní vlastivědné muzeum, Teplice
Národní galerie v Praze
- od konce 50. let představuje spolu s Vladimírem
pro interiéry Čs. aerolinií:
Boudníkem inspirativní vzor pro mladší kolegy
- v Damašku a Košicích (1963)
1965 - výběr obrazů z let 1947-1965, Nová síň, Praha
Galerie středočeského kraje, Kutná Hora
(představitelé radikálního informelu 60.let)
- v Paříži (1964)
1966 - Galerie pod radnicí, Ústí nad Orlicí
Moravská galerie, Brno
- stěžejní pro jeho tvorbu je vzor surrealismu
- v Praze-Ruzyni (1969)
1966 - Dvacet dosud nevystavených obrazů
Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou
a prvek existencialismu
- v New Yorku (1970)
- přední protagonista českého texturálního
realizace oltářních obrazů:
1967 - Galleria La Bestesca, Janov
Galerie výtvarného umění Cheb
informelu 60. let
- oltářní obraz pro farní kostel v Jedovnicích (1963)
1969 - Kresby a ilustrace, Malá galerie ČsS, Praha
Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava
- oltářní obraz pro kapli v Kotvrdovicích (1970)
1969 - Projektanti věží, Galerie Václava Špály, Praha
Galerie umění Karlovy Vary
- 14 obrazů křížové cesty pro kostel v Senetářově (1971)
1969 - Obrazy 1944-1969, KG Hradec Králové
Oblastní galerie Liberec
1970 – Mikuláš Medek Prag, Kunstkreis, Leinfelden
Severočeská galerie výtvarného umění Litoměřice
1976/1977 - Mikuláš Medek 1926-1974,
Galerie Benedikta Rejta, Louny
STUDIUM 1942-1944 - Grafická škola v Praze 1945-1946 - Akademie výtvarných umění v Praze (Karel Minář, Vlastimil Rada) 1946-1949 - Vysoká škola výtvarných umění v Praze (František Muzika, František Tichý) 1949 - při poúnorových politických prověrkách vyloučen ze studií
CENY 1964 - 1. cena v soutěži na výzdobu prostoru nové letištní budovy v Praze-Ruzyni 1966 - výroční cena nakladatelství Blok v Brně za ilustrace k “Rukám” Otokara Březiny 1969 - státní cena za cyklus obrazů “Projektanti věží”
(s Janem Koblasou)
z let 1960 - 1965, Oblastní galerie Liberec
Museum Bochum Kunstsammlung, Bochum 1988 - Vybrané obrazy z let 1944-1974, Galerie výtvarného umění, Roudnice nad Labem 1988 - E.Medková - M.Medek - Fotografie, kresby, pauzy, Sovinec 1990 - Malířské dílo 1942 - 1974,
Galerie hlavního města Prahy
Galerie moderního umění Hradec Králové
Muzeum umění Olomouc Galerie výtvarného umění Ostrava Východočeská galerie, Pardubice Západočeská galerie, Plzeň Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem Krajská galerie výtvarného umění, Zlín
Dům umění města Brna, Národní galerie
Museum Boymans van Beuningen, Rotterdam
v Praze, Městská knihovna Praha
Museum of Modern Art, Sydney
1990-1991 - Obrazy - výběr z tvorby,
Stadtische Kunstgalerie, Bochum
Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou/
Slovenská národní galérie Bratislava
Oblastní galerie Jihlava/Oblastní galerie Olomouc
Muzej na sovremena umetnost, Skopje
2002 – Mikuláš Medek, Galerie Rudolfinum, Praha
soukromé sbírky v ČR, SR, Belgii, Francii, Itálii,
2012 – ČSA KOŠICE 1969 -64,
Německu, Polsku, Rakousku, Švédku, Švýcarsku, USA,
galerie dvorak sec contemporary
Velké Británii
MIKULÁŠ MEDEK PANO PRO ODBAVOVACÍ HALU ČSA V KOŠICÍCH, 1963 – 1964,
rozměry: 248 x 1701 cm, technika: olej, email, písek, plátno
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
XIII.
XIV.
pohled na barový pult, 1964
odbavovací hala, v popředí na sloupu je umístěna plastika Jana Koblasy, 1964
Dlouhá 5 | 110 00 | Prague | Czech Republic
[email protected] www.dvoraksec.com Published by dvorak sec contemporary | 2012 Publisher: Olga Dvorak | Petr Sec Editor: Olga Dvorak | Edmund Čučka Text: Karel Srp Photo: Otto Palán Graphic: Martin Fischer Dokumentární fotografie jsou převzaty: Architektura ČSSR, 1965, ročník XXIV, číslo 4, fotograf: F. Illek Cover: vstup do odbavovací haly, 1964
